Skip to main content

Full text of "Vestnk Krlovsk cesk spolecnosti nùk. Trda mathematicko-prrodovedeck. Sitzungsberichte der Knigl. Bhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats


i^Jj.ť&n 



imJí& 







•""H^vó,",??":; 



-•(?^J^ 



ir^r 




1r(~^~ 












VĚSTNÍK 



královské 



ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 

1896. 

II. 

Sitzuii4>*8berich,te 



der kiinigl. bdhiiiischeii 



a»im Di I KiíMi. 



? 



't^ 
W 



■■''•. 



.iP 



;0 SCIF.:^; 




MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE. '^ 



■^-^^'^ 



!¥«A 






';'s^t:"i>-^^^ 






XXVII. 

o rostlinstvu vrstev cblomeckých. 

Napsal dr. Edvin Bayer v Praze. 

(S' 2:i ohrazci v textu. 

(Předloženo dne 26. června 1896.) 

V museu hrál. českého snesen byl přičiněním prof. dr. A. Frice 
za mnoho let velmi cenný a bohatý materiál rostlinných otisků ze 
svrchního senonu t. j. z vrstev chlomecKijch zejména z okolí Ceshé 
Lípy., z okolí Kieslingstvalde v Kladsku a néco málo od Tannenbergu 
u Rumburku a Vinaříc na Chlomhu u Mladé Boleslavi. Materiál těchto 
nejvyšších vrstev křídových jest tím vzácnější, poněvadž získání jeho 
vyžadovalo veliké píle a dlouhého času a mnohé z otisků jsou tak 
pěkně zachovány, že určení jich, jak je z největší části popsal prof. 
dr. Velenovský, může býti úplně zajištěno. Mnohé z popsaných druhů 
zastoupeny jsou ve více exemplářích a některé dokonce i celou řadou 
často pěkné zachovaných otisků. 

Skorém všechny zásoby byly prostudovány prof. drem. Velenov- 
SKÝM a uveřejněny většinou ve Spise: ,jDie Flora der hóhmischen 
Kreideformation", díl III. a IV. (Beitraege zur Palaeontologie Oester- 
reich-Ungarns etc. E. Mojsisovics und Neumayr), něco málo pak ve 
spisech: „Die Gymnospermen der bóhmischen Kreideformation" a, „Die 
Farně der hóhmischen Kreideformation.^' 

Něco ze zásob, ještě ve starém museu uložených, nebylo pro- 
hlédnuto a stalo se mi přístupným při stěhování sbírek musejních. 
coPo důkladné revisi originálů a ostatního materiálu, kterou mi svěřil 
*— prof. dr. Fric, popřáv mi také dostatečného času, abych se ve sbír- 
' kách řádně orientovati mohl, nalezl jsem ještě něco otisků nepoi)sa- 
ných, kterými chci seznam rostlin chlomeckých doplniti. 
^ Zajímavá tato flora nejvyšších vrstev křídových tvoří ještě da- 

leko zřetelnější přechod do tertiarních usazenin, než to bylo možno 
shledati u předchozích a na otisky rostlinné chudých vrstev hřezen- 

Tř. mathematicko-přírodovědccká. 18'Jtí. 1 



2 XXVII. Edvin Bayer: 

sJcých, tedy v našem semnu spodním, o nichž jsem ve věstnílm hrál. 
české spol. nauk v. 1893. pojednal. 

Ve vrstvách cldomečkých jsou zajímavé, zcela neklamné zbytky 
rostlin s listy ročně opadavými, jako Quercus, Platanus, Prumis a Rhus 
etc, z kterých v mohutně u Ucás vyvinutém cenomanu jen Platanus 
padá na váhu, jinak ílora cenomanu, jak již prof. Velenovský na to 
důrazně připomíná, jest nápadné rozdílná, majíc ráz úplně samostatný, 
čisté tropický. V tur onu českém opakují se mnohé nálezy z dol)y 
cenomanské, ale ustupují pozvolna typům jiným, vyšším vrstvám kří- 
dovým vlastním. 

Poměry našich hřezenských vrstev dostatečně prozatím illustruje 
moje práce z r. 1893, pokud jsem zbytky rostlinné, tam nalezené, 
mohl dostatečné určiti. Jako tam tak i ve vrstvách chlomeckých spa- 
třujeme ještě dosti nálezů, které až i s rostlinami cenomanskými úzce 
souvisejí a byť jen ojediněle, jako zbytky poslední, přece na bohatost 
vlastní, bujné flory křídové ještě upomínají. Tak ku př. Sequoia Rei- 
chenhachi stojí tu v popředí zachována jsouc ve třech zcela zřetel- 
ných kusech. Hymenaea elonyata rovněž neklamně nás poučuje o vy- 
trvalosti mnohých Leguminos křídových, ku kterým přistupuje jako 
nový, pádný doklad nález dvojího druhu kolikanásobně zachované 

v 

Cassie. Ze to Leguminosy skutečně u nás v křídovém útvaru byly, 
o tom poučuje nás znovu nový, nedávno získaný nález dvou krásných 
luskův, objevených v lupcích vyšerovických ; lusky ty silně upomínají 
na rod Inga nebo Cassia, o kterémž nálezu chci příležitostné zvlášť 
pojednati. Zcela zřetelný otisk tří listův od Eucalyptus amjusta 
z Kieslingswalde jest právě tak zajímavý, jako z téhož stanoviska 
mnou podobné objevený a dobře otištěný lístek od Aralia coriacea 
Vel,, ku kterému jako doklad druží se také A. chlomekiana Vel. 
— Ještě jiné druhy bylo by možno uvésti jako zbytky nebo lépe 
doklady odkazující ku bývalé floře křídové v době českého ceno- 
manu. — 

Jest tedy zcela jasno, že rás doby křídové v těchto nejvyšších 
vrstvách senonských ještě úplně setřen není a byť i květena jich silně 
již zasahovala do třetihor, přece i přes to dobrým jsou pojítkem mezi 
oběma obdobíma dávajíce dosti záruky o pozvolném přechodu z jedné 
flory do druhé. 

Některé z těchto rostlin nejvyšší křídy nejsou ovšem zachovány 
v takém stavu, abychom s úpluou jistotou mohli určení jich zajistiti, 
jednak pro nedokonalost nervatury, jednak pro necelost otisků listo- 
vých. S mnohé strany, zejména se strany botaniků, připomíná se pří- 



o rostlinstvu •vrstev chlomeckých. 3 

ležitostně, že určování takých otisků rostlinných jen dle listů a ner- 
vatury jest velice pochybné neb alespoň velice neurčité. Nechci upí- 
rati, že phytopalaeontolog sám, čím déle prací podobnou se obírá, 
poznává nejistotu nebo nedokonalost takového určování rostlin, avšak 
proto doufám, nesmíme spracování podobných otisků, provedla-li se 
práce opravdu opatrné a svědomité, hned předem odsuzovati, sice 
bychom celé snažení palaeophytologů musili považovati za velice ne- 
určité ano z vetší části za úplně bezcenné a takým přece není. Kaž- 
dému takovému soudci jest třeba uvědomiti si řádně cíl phytopalae- 
ontologie vůbec. Botanik, jenž jedině právem ujímá se tohoto odvětví 
vědy přírodní, pracuje nejen pro botanika, nýbrž i pro palaeontologa 
resp. geologa a jest tedy oprávněn, pokud nespouští se svědomitého 
a pečlivého výběru, aby pojednal i o takých zbytcích rostlinných, 
které snad v tu chvíli nedají se zcela přesně určiti nebo v syátemu 
stávajícím skoro na jisto zařaditi, ale již jsou přece tak charakteri- 
stické, že se zvlášť popsati dají, neboť zde sleduje se cíl více palae- 
ontologický než čistě botanický a zajištění i ztlumočení takých otisků, 
ovšem co možná řádným popisem a zároveň i co nejurčitějším jich 
vyobrazením provedené, pro ten aneb onen útvar, vrstvu nebo vý- 
značné naleziště, nabývá pro palaeontologa trvalé ceny, poskytujíc 
mu zatímní srovnávací a jak jsem pravil, při svědomité práci phyto- 
palaeontologově i cenný materiál pro studia palaeontologická vůbec. 
V druhé řadě ovšem musí phytopalaeontolog sledovati přísně cíl bo- 
tanický, pátraje svědomitě po tom, jak dalece může ten aneb onen 
zbytek rostlinný přivésti v soulad s rostlinstvem recentním. Cíl tento 
jest ovšem velice nesnadný, poněvadž phytopalaeontolog pracuje s ma- 
teriálem většinou velice rugosním a výsledky práce bývají tedy také 
dosti kusé, avšak nejsou zhola zbytečné, poněvadž jediné pilným sná- 
šením a srovnáváním materiálu částečného, může se později přijíti 
ku výsledkům určitějším, o čem nám ku př. takořka úplně cizí flora 
kamenouhelná podává neklamných důkazů. Fossilní ílora mladší zdá 
se býti právě tím těžší k pochopení, poněvadž zabíhá již příliš do 
rostlinstva recentního, tedy nám úplně přístupného a proto zdá se býti 
práce palaeopliytologova v této stránce tím nedokonalejší a neurči- 
tější, čím více recentního materiálu má k srovnávání po ruce. 

Nicméně, opatrným a důkladným studiem srovnávacím dosi)é- 
jeme zajisté i zde ku výsledkům dokonalejším a byť i mnohé z po- 
psaných rostlin po čase do zcela jiného oddělení vřaditi se niusily, 
budou již alespoň po ruce a přispějí k lepší illustraci celkové, která 
by bez předchozí, mravenčí práce podobné nikdy v té míře provésti 

1* 



4 XXVII. Edvin Bayer: 

se nedala, jelikož by vůbec mnohdy nebyl dán ani impuls k bližšímu 
studiu tolio neb onoho zbytku, na kterém pravý stav věci možno po- 
tom leckdy takořka hravě objeviti. Odhadování pouhých listů fossil- 
nfch bez plodů atd. jde ovšem zvolna a cestami velice křivolakými, 
avšak pokračuje přece a dodělá se zajisté při svědomité práci také 
určitých výsledků nabývajíc vždy větší a větší pravděpodobnosti až 
konečně šťastnějšími nálezy i dokonalé jistoty. 

Z těch důvodův uvolil jsem se v popsání rostlin chlomeckých, 
maje na zřeteli ovšem především svědomitý výběr otiskův a potom 
nutnost nejen důkladného vylíčení charakteru jednotlivých lilomkův, 
ale i co možná správného a vlastnoručně provedeného vyobrazení dů- 
ležitějších aneb vůbec po ruce jsoucích kusů každého, nové uvedeného 
druhu. 

Doufám, že přispěji tím palaeontologu k určitějšímu zobrazení 
svrchní flory senonské a pro botaniky že urazím píď ještě daleké ce- 
sty k celkovému poznání rostlin fossilních. 

Mimo výše uvedené práce Velenovskkho a dvojí práci Gokpper- 
Tovu: „Zur Flora des Quadersandsteins in Schlesien" Nova Acta Leop. 
Car. Caes. Nat. Cur. Vol. XIX, et XXII. a jiné, o nichž se dále pří- 
ležitostně zmiňuji, dostala se mi do rukou také práce od A. Langen- 
HANA a M. Grundeye z Vratislavi: „Das Kieslingswalder Gestein und 
seine Versteinerungen", 1891. S. A. aus d. 10, Jhb. d. Glatzer Ge- 
birgs-Vereins, kde jest jedna tabule otiskův rostlinných, jen zběžné 
kreslených a většinou neurčených. Tyto obrazy, pokud se to dalo, 
hleděl jsem s naším materiálem porovnati a určiti. 

Cryptogamae vasculares. 

Polypodiaceae. 
Asplenites diibius Vel, 

Ceshá Lípa. — Několik ťdomků listových, 

VeleíNovský: „Die Farně der bohm. Kreidef." pag. 16, tab. II., 
fig. 17.— 19. 

Nedá se upříti, že tyto úlomky listové jsou velmi podobny rodu 
Asplenium, avšak dokonalé určení jich prozatím nemůže býti prove- 
deno pro nedostatek lepšího materiálu. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 5 

Pteridoleimma durum m. 

Obr. 3. 4. 

v 

CesTtá Lípa. — Zřídka. 

Vyobrazené kousky jsou zajisté části lístků nějakého alespoň 
dvakrát zpeřeného listu. 

Base lístečků vejčitých, zašpičatěných je na hoi^'ejší straně volná, 
tedy není na žebro narostlá, kdežto na straně dolejší je sbíhá vá, po- 
dobně jako II některých Aspidieí spatřujeme. Lístečky jsou poněkud 
ku předu namířeny se špičkou dosti krátkou a krajem celým, jenž 
byl asi sotva zoubky opatřen, nanejvýše zoubky jen docela malými. 
Žebro lístků v bylo dosti silné, pevné, neboť jest rýhovitě v pískovci 
otištěno, tak že upomíná tím na žebra Pterideí a Gleichenieí. Nervy 
lístečků jsou úplné setřeny a jen někde lze při pozorném prohlédnutí 
ještě vystihnouti hlavní žilku ve způsobu jak jest na obraze vyzna- 
čena. — 

Mezi fossilními rostlinami shledávám dosti podobným Pterido- 
leimma Kaltenhachi Deb. et Ett. [Die urweltl. Acrobryen d. Kreideg. 
v. Aachen und M. tab. VII. fig. 9.], jež má lístečky poněkud srpo- 
vité ku předu zahnuté a na basi trochu súžené, čímž se liší od po- 
dobného P. Michelini (I. c. tab. VI. f. 11, 12). Podle obrazů zmíně- 
ných autorův nemohu však náš otisk přiřaditi k některému z těchto 
druhů také jen v úlomcích zachovaných. Přiřadil jsem jej prozatím 
k tomuto dosud neurčitému rodu a stavím do příbuzenstva Aspidiei, 
poněvadž Aspidium Heeri Ett. a A. Meyeri Heer (srov. Hekr: Con- 
trib. to the fossil flora of North Greenland 1869, tab. XXXIX. fig. 5. 
— fig. 3.) dají se ještě nejlíp porovnávati, ačkoliv specificky jsou ještě 
značně rozdílné. 

Od ostatních na první pohled podobných kapradin, z křídy po- 
psaných, jako jsou ku př. Pecopteris horealis Brongn. v Heerově: F1. 
foss. arct. I. tab. XLIV. fig. 5 b.— III. tab. VIL f. 1. — Pecopteris 
striata Heer ibid. III. tab. XXVI. f. ';>. — Gleichenia Gieselciana Hkkr 
1. c. I., tab. XLIII. fig. 2. liší se dostatečně úlomky našeho (h-uhu 
svou zvlášť význačnou basí lístečkův, jež jsou také špičaté a nikoliv 
tupé a celkem kratší, právě více na zmíněné Ptei-idoleimma upomínající. 
Docelil jsem vyobi-azeuí ještě dvěma lístečky zcela dle originálu prove- 
denými, aby dojem basí byl pro posuzovatele jadrnějším. 



6 XXVII. Edvin Bayer: 

Gleícheniaceae. 
Gleichenia Zippei Corda sp. 

Obr. 1. 

ČesJcá Lípa. — Dosti zřídka. 

Listy nebo lépe kusy listů, jaké posud byly nalezeny, jsou dva- 
krát zpeřené, se silným hlavním žebrem, lístky skoro přímo odstálé, 
lístečky husto vedle sebe stojící, vejčité až podlouhle vejčité, k předu 
namířené, s tenkým nervem hlavním a řídkými, postranními, šikmo 
vybíhajícími, jednoduchými až vidličnatými žilkami. 

Z prvu nalezl jsem jen vyobrazený kousek lístku s několika lí- 
stečky a přiřadil jsem tento úlomek po pilném srovnávání s jinými 
kapradinami podobného tvaru ku Gl. Zippei Corda sp., poněvadž se 
úlomek z České Lípy co do velikosti a tvaru lístečků úplně shoduje 
zejména s exempláři vyobrazenými ve Velenovskéiio : „Die Farně der 
biihm. Kreidef." tab. IIL f. 3., 5., G. Později nalezl jsem ještě dva 
větší kusy lístkňv z téhož stanoviska, nemohl jsem je však více na- 
kresliti, ačkoliv tyto exempláře ještě lépe správnost určení mého za- 
ručují. 

Otisk náš z chlomeckých vrstev mohl by býti ovšem příbuzný 
s Benitzia calopteris Deb. et Ett. „Die urweltlichen Acrobryen des 
Kreidegebirges v. Aachen und M." tab. V., f. 13. — 17. (Denkschr. d. 
k. Akad. d. Wiss. in Wien, 1859. Bd. XVIL). 

Zmíněná Benitzia a Gl. Zippei jsou si totiž velmi blízké, ne-li 
dokonce totožné, ačkoliv Benitzia má lístečky více přímo odstálé, 
kdežto Gl. Zippei oproti tomu většinou více šikmo odstálé. Srov- 
náme-li z Cách Benitzia calopteris tab. V. zvětš. f. IG., 17. s obra- 
zem Velenovského 1. c. tab. IIL zvětš. č. 7., vidíme, že nervaturou 
lístečků i postavením sorů obě velice se přibližují. 

Srovnáváme-li Heerova vyobrazení od Gl. Zippei, tedy poznáme, 
že většina jich představuje mohutně vyvinuté kusy listů, jichž lístečky, 
poněkud protáhlejší, přibližují se více k původnímu vyobrazení Cor- 
dovu (Pecopteris Zippei), viz Redss : Verstein. d. bohm. Kreidef., tb. 
49, f. 2. Nicméně některá vyobrazení Heerova ve „Fl. foss. arctica" 
III. vol., tab. VL f. 1., tab. VIL f. 2., tab. XXV. f. 1., 2., 3. mají 
kratší a menší lístečky a shodují se úplně s obrazy Velenovského, 
ku kterým se naše úlomky chlomecké silně přibližují. S těmito mů- 
žeme ještě srovnávati také Gleichenia RinJciana Ileer 1. c. I. tab. 43 
f. G. — 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 7 

Heer sám poukazuje 1. c. pg. 80. k tomu, že jeho G. Rinkiana 
upomíná na Benitzia calopteris a Didymosorus comptoniaefolius Deb. 
et Ett. Podobně i Gl. nervosa Heer. 1. c. III. tb. XI. f. 3. 4. je ze- 
vnějškem dosti podobna. 

Než otisky chlomecké jsou přes svou maličkost tak význačné, 
že je považuji zcela určitě za týž druh, jaký popsal 1. c. Velenovský 
z českého cenomanu a sice z Peruce, Mšena, Vyšerovic. Kounic a Hod- 
kovic (Bohdánkov) a jejž přiřadil ku Gleichenia Zippei Corda sp. 

Glelchenia comptoniaefolia Heer (Deb. et Ett. sp.). 

Obr. 2. 

ČesM Lipa. — Pořídku, jen jednotlivé lístky. 

Listy dichotomicky se rozvětvující, lístky čárkovité, střídavé, 
dolejší skoro rovné, hořejší poněkud málo prohnuté, vroubkované až 
protisečné (ku špici často jen slabě zoubkované), úkrojků na zpodu 
splývajících až vejčitých, hořeji šikmo namířených. 

Nalezl jsem několik necelých lístků, jeden velmi pěkně zacho- 
vaný, celý lístek jsem tu vyobrazil. Jest to rostlina velmi charak- 
teristická, a dá se od podobných úlomkův jiných druhů dobře roze- 
znati. 

Debey et Ettingsh. (Die urweltl. Aerobryen des Kreideg. von 
Aachen etc. tb. I. f. 1. — 5. = Didymosorus comptoniaefolius) praví 
na str. 189.: „Die Pflanze gehort bis jetzt ausschhesslich dem 
Aachener Sande an und wurden an vier Stellen desselben Fragmente 
davon aufgefunden." 

Později nalezl ji talíé Heer: „Die Kreide-Flora der arct. Zone" 
(Pattorfik) III. pg. 49. tab. XI. f. 1., 2. a připomíná na str. 50.: 
„Ist sehr áhnlich der Gl. Zippei, aber durch die schmálern, parallel- 
seitigen, nach vorn kaum merklich verschmálerten Fiodern und die 
am G rundě verbundenen Fiederchen zu unterscheiden." 

Phanerogainae. 

Taxodineae. 
Seqiioia TteíchenhacM Gein. sp. 

Kicslinyswalde. — Zřídka. 

Velenovský: „Die Gymnospermen der bíihm. Kn^ideformation", 
pg. 20. Tab. IX. Fig. 14. 



8 



XXVII. Edvin Bayer: 



Langh. et Grund. Tab. VI. obr. 2. větévka z Neuwaltersdorfu 
určená za Geinitzia cretacea Endl. 

Mimo větévku, Velenovským vyobrazenou, nalezl jsem ještě dva 
exempláře této rostliny, oba z téhož stanoviska pocházející. 

Smiiacineae. 
Smilax pauartia m. 

Obr. 5. 

Kieslingswáíde. — Velmi zřídka. 

Zachovala se jenom polovina listu v jediném exempláři a jeho 
protiotisku. Objevil jsem tento list na větší plotně pískovcové. Tvar 
listu byl tříhrauně kopinatý, poloviční obrys jeho jest na obou otis- 
cích zcela řádně zachován a čepel má dobře znatelné 2 nervy oblou- 
kové a jeden pokrajní nerv, jak jsem je na obraze vyznačil. Velice po- 







dobné listy shledáváme u Smilax califormca Gray, ačkoliv listy našeho 
druhu l)yly kožovitější a upomínají podobně na Smilax officinalis H. B. 
K. a H. aspera L., jež zejména svou iiervaturou silně se mu přibližují. 
Listy posledně jmenovaného druhu jsou ovšem často svými laloky dole 
šípovitě utvářeny, ale také se vyškytá dosti listův srdčito- až i tří- 
hrauně- vejčito-kopinatých, s kterými náš otisk souhlasí až na to, že 
ostrých zoubků špičatých, jako u recentního druhu nalézáme, postrádá. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckýcli. 9 

Z fossilních toho rodu nejbližšími jsou třetihorní Smilax haerin- 
yiana Ung.-Sylloge plant. III. díl tab. XX. f. 2. a S. grandifolia Uug. — 

Není pochybnosti, že jest to list Smilaxu, který připojuje se 
pěkně k listům tíetihorním. 

ScHiMPER-ScHENK praví vc Zlttcl : „Handb. d. Palaeontologie" pg. 
829. „Nichtmit Unrecht kann man sagen, dass die beiden jetzt noch 
in Europa vorhandenen Smilax-Arten, S. aspera und S. mauritanica, 
Reste der Tertiaerflora sind." V našem listu měli bychom tedy podobný, 
prastarý typ již také v našem svrchním útvaru křídovém přicházející. 

Myricaceae. 

Myrica acutiloha Brongn. 
Obr. 21. 

Česká Lípa. — Yelmi zřídka. 

Nalezl jsem jen vyobrazený kus peřenosečného listu. Úkrojky 
jsou formou a délkou k své šířce nejpodobnější k M. acutiloba Brongn. 
jsouce také až ku zpodu volné. Nejzpodnější, levý iikrojek jest celý, 
z něho můžeme také příbuznost rostliny lépe vystihnouti. Nervatura 
upomíná silně na M. asplenifolia Rich., ačkoliv jest poněkud se- 
třena. 

Myrica oenigensis Heer (A. Br. sp.) je rostlině naší také dosti 
podobna, avšak má protáhlejší úkrojky, jež jsou ku zpodu srostlé a 
více ku předu namířeny; srov. Heer, F1. tert, Helvetiae II., pg. 33., 
tab. LXX., f. 1.— 4. 

Nemaje více materiálu po ruce, vřaďuji tento otisk do rodu 
Myrica. Má-li nějaké vztahy ku Protaceím, v naší křídě objeveným, 
ukáže budoucnost, ačkoliv dle celého vzezření úlomku zdá se mi býti 
příl)uznost jeho ku Myrica acutiloba za pravdě nejpodobnější. 

Betuiaceae. 
Alniis Kefersteinii Ung. 

Obr. 10. 

Kieslingsivalde. — Velmi zřídka. 

Listy vejčité až okrouhle vejčité, pilovitě zubaté, s hlavním 
nervem nápadně silným, nervy postianními dosti řídkými, v úhlu tu- 
pějším as 50" poněkud obloukovitě vybíhajícími. Tento list, který 
nemá podobného v sbírce Kieslingswaldské, v museu českém chované, 



10 XXVII. Edvin Bayer: 

můžeme ještě nejlépe srovná váti s fossilním druhem Alnus Kefersteinii 
Ung., případné také s některými obrazy A. nostratum Ung. (srovn. 
ku př. Heer, F1. tert . Helv. II. díl, tab. LXXI. fig. 15.), ačkoliv také 
některé fossilní druhy dubů dosti se mu přibližují. 

Quercus euryphylla Hos. et v. d. Mk. „Die Fl. d. Westf. Kdf. 
tb. 28. fig. 48. — 50. velice se mu podobá zejména svým silným střed- 
ním nervem a řídčími nervy sekundárními. Při vyobrazení toho druhu 
tab. 29. fig. 51. 1. c. připomínají p. 106. autoři sami: „dass sich die 
Figur durch die Žahl und den Verlauf der Secundaernerven mehr 
oder weniger von den iibrigen Figuren unterscheidet und wohl an 
die Nervatur der Gattung Ahms erinnert." Právě však, že A. Kefer- 
steinii má řidčí nervy sekundární na rozdíl od ostatnícli druhův a 
právě také tím čepel velice podobnou prvním třem vyobrazením Hos. 
et v. d. Mk. díla, míním, že náš list (byC i byl blízce příbuzný pře- 
dešlým) spíše ku Alnus než ku Quei'cus by se měl přiřaditi. 

Quercus furcinervis Rossm. sp. z plastické hlíny u Března, viz 
Ettingsh., Fl. v. Bilín, tb. XYI. f. 12. jakož i Q. pseudo-Alnus Ett. 
ibid., tb. XVII. f. 3., daly by se zde také přirovnávati. Zvlášť ná- 
paíhiým u našeho otisku jest hlavní nerv pro svou tloušťku, tak že 
původně jsem pátral, nemám-li v rukou zbytek nějakého druhu Styrax, 
jelikož ostatní nervy a forma čepele, jakož i zvláště uvedený, silný 
nerv hlavní, nápadně se podobají radobojskému otisku Styrax Amhra 
Ung., jenž však nemá zubňv, kdežto u našeho listu zachoval se na 
pravé straně zub, poukazující velice na pilovitou zubatost čepele ol- 
šové a sice, jak podle nervatury soudím, zubatost vzdálenější, tedy 
ještě ku A. Kefersteinii poukazující. 

Fagaceae. 
Quercus pseudodrymeja Vel. 

Tannenhery . — Jen několik úlomků listových. 
Kieslinyswalde. — Několik otisků listových. 

Velenovský: „Die Flora der bohai. Kreideform." 
11. Th. pg. 17. Tab. II. Fig. 21., 22. 
IV. Th. pg. 13. Tab. VIL Fig. 10. 
Goepprrt: „Nachtrag zur Fl. d. Quaders. in Schlesien". Nova 
Acta, Vol. XXII., I. 1847, tab. XXXVII. f. 5, (>, 7 pod jménem Phyl- 
lites Geinitzianus Goepp. 

Langu, et Giuind. : Tab. VI. obr, 11., 15. určeno za Phyllites 
Geinitzianus Goepp. a Carpiuites arenaceus Goepp. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. n 

Velenovský praví 1. c, IV. díl str. 13., že list, tamtéž jím vy- 
ol)razený, jest jisté specificky rozdílný od listů Q. westfalica, jak zu- 
batost a zejména nervatura dosvědčuje. 

Quercus westfalica Hos. et v. d. Mk. 
Kieslingsivalde. — Nejobyčejnější druh rostlin. 

Velenovský: „Die FI, d. biihm. Kreideform." II., tab. II. fig. 
20., 23. pg. 17. — IV. tab. VII. fi^i. 7., 12., 13. pg. 13. 

Goeppert: „Zuř Fl. d. Quaders. in Schles." Nova Acta XIX. 
1841. Tab. LI. fig. 4. list uvedený pod jménem Phyllites acuminatus 
Goepp. mohl by sem patřiti, není-li to nějaká Lauracea? 

Langu, et Grund. : tab. VI. obr. 18. — 20. 

Jak dalece listy, vyobrazené Velenovským, dají se s druhem 
westfalským v jedno srovnati, ukáže budoucnost. Museum král. če- 
ského chová z Kieslingswalde celou řadu podobných otiskův, ale cel- 
kem měnlivého tvaru, ačkoliv přece většina jich vyznamenává se ve- 
lice mělkou až skoro úplně se ztrácející zubatostí oproti většině 
dosti dobře a hojně ozubených listů díla Hosiova a v. d. Marckova. 

Jeden jako druhý typ listů byl zajisté velice měnlivý a nedá se 
upříti, že leckteré kusy westfalské našim silně se přibližují, ačkoliv 
právě kusy vyobrazené Velenovským formou svou listům westfalským 
nejsou nejbližšími. Velenovský praví 1. c. II. díl, pg. 17. : „leh 
zweifle nicht, dass die beiden Bliltter zu derselben Art gehoren, be- 
sonders auch aus dem Grunde, weil sie in Westfalen, sowie auch in 
Schlesien in denselben Schichten auftreten." 

Quercus Velenovský! m. 

Obr. 7., 8., 9. 

Kieslingstvulde. — Pořídku. 

Hlavní nerv listu podlouhle vejčitého až kopinatého jest silný, 
ku špici jen pozvolna se oužící. Druhořadé nervy, dosti silné, jsou 
ostře do kamene vyryty, vystupují asi v úhlu 45" v oblouku a poně- 
kud křivolace do špičky nízkých a dosti oddálených zubů. Nervy 
třetiřadé jsou také velmi jadrné a poněkud křivolaké jako u Cred- 
nerií bývá. Čepel byla patrně poněkud protáhlá, dole do řapíka trochu 
klínovitě sbíhavá. ílaiiík silný asi 2 cm dlouhý. 

Jeden z našich listů, obr. 7., ui)oniíná na něktei'é Ci-ednerie po- 
psané Velenovským jako Credneria superstrs Vel. z České Lípy 1. c. 
I. díl. Tab. II. f. 8., 9., avšak tato má uhlazenější nervaturu odpoví- 



12 



XXVII. Edvin Bayer: 



dající více nervatuře Platanů, kdežto náš list uponiíná nervaturou na 
Credneria bohemica Vel. a tím také se odchyluje od druhu Crcdneria 
laevis Vel., to jest Platanus laevis, ku kterému zase formou se blíží. 
Credneria arcuata Vel. 1. c. Tab. VI. f. 9. má sice tvar čepele 
podobný, avšak nervaturou se dobře liší. Po důkladném srovnávání 







tohoto kusu obr. 7. s jinými podobnými listy, poznal jsem, že nemůže 
patřiti než ku listům dubovým a záioveři jsem přišel k tomu pře- 
svědčení, že ony druhé dva kusy listové, které vedle připojuji, totiž 
obr. 8. -(- \). mohou patřiti jen ku tomuto typu, ponévadž se s popsa- 
nými diuliy chlomeckými nesrovnávají. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. ]^3 

Qmrcus pseudodrymeja Vel. nelze s otisky mnou vyobrazenými 
sjednotiti. Byť i tvar listu trochu se blížil, tedy ostré zuby a tenké, 
pěkné až skoro přímo nastražené nervy sekundární docela jej odci- 
zují, neboť nervatura a celý zjev listu Q, pseudodrymeja více upo- 
míná na listy rodu Castanea. 

Qnercus ivestfalica Hos. et v. d. MK. vykazuje daleko více pří- 
buznosti a sice listy, které jsou vyobrazeny v díle Hos. et v. d. MK. 
„Die Fl. d. westf. Kreidef.", kdežto listy vyobrazené Velenovským ve 
„Fl. d. bohm. Kreidef." jsou od mýcli listíi zase značné odchylné, tak 
že mi není možno, vřaditi je ku jednomu a témuž druhu. Listy west- 
fálské souhlasí co do poněkud křivolaké nervatury s mými vyobraze- 
ními a podobné i forma listová leckde velice se přibližuje, ačkoliv 
tamtéž tab. XXXI. f. 83. vyobrazený, jediný list Q. rhomboidalis Hos. 
et v. d. Mk. celým vzezřením ještě jest příbuznější druhu mnou zde 
postavenému. 

Quercus Furuhjelmi Heer. „Fl. foss. Alaskana" tab. VI. Fig 1., 
2. může se podobně jako dub westfálský vzíti v porovucání. 

Qmrcus pseudocastanea Goepp. ibid. fig. 4. zpodem svým také 
upomíná poněkud na náš druh. 

Qnercus yrónlandica Heer. je trochu podobný, ale má hustší 
a jemnější nervy sekundární než náš dnih a také zuby jsou mo- 
hutnější. 

Žijící Qnercus Championi Beuth., který jest takřka bezzubý, při- 
bližuje se dosti formou čepele i nervaturou. Neobmezil jsem se však 
na srovnávání listů dubových, nýbrž probral jsem řadu jiných, po- 
dobných anebo příbuzných rostlin fossilních, které by se tu v uvážení 
vzíti mohly. 

Popídus mutahilis Heer. forma repando-crenata ukazuje ku mému 
vyobrazení č. 7. dosti podobnosti při některých listech co do tvaru 
i nervatury ku př. v Heerově „Fl. tert. Helvetiae" II. díl. tab. LXII., 
fig. 5., 6. Nezdá se mi však, že by list kieslingswaldský patřil do to- 
hoto oddělení rostlinstva. 

S tímtéž vyobrazením č. 7. dají se poněkud srovnávati některé 
listy rodu Ficus, ku příkladu Ficus popidina Heer. viz v Ettingsh. 
Fl. v. Bilín I. Tab. XXI. f. 10. a recentní Ficus hirsuta ibidem tab. 
XXIV. f. 2. (Naturselbstdruck). 

Vyobrazení naše č. 9. nápadně jest podobno špičkám fossilní kří- 
dové rostliny Amlia Saportanea Lesqx. „Cretaceous and tert. tiora" 
(Dakota Group) Vol. VIII. tab. VIII. f. 1. 



14 XXVII. i:clviu Bayer: 

Rudo so snnd zdáti, že js(Mu tu spojil v Jodno tvíiry velico roz- 
dílných listů, avšak pí-i Itedlivóni srovnání clianiktoru norvatury a zi)fl- 
sobii, jakým čopel jich jest ozubona, pozná zajisto každý, žo listy tyto 
nomohou vřaditi so jinam, nož ku listům dubovým a poněvadž s ostat- 
ními již popsanými listy dubovými, ktoró z útvaru clilomeckého známo, 
sjodnotiti so nodají, noní pranic vyloučena možnost, že by listy tyto, 
jevící mezi sebou daleko vřtsí příbuznost nož ku listům popsanýcli 
dubu Kieslingswaldských, představovaly nám třetí druh (kibový, byt 
i také silné polymorfní. Není docela pravdě nepodobno, že by v té 
dobé bylo mohlo existovat mnoliem více druhu dubových, než posud 
z otistku se dá vyčísti a doufáni, že budoucnost ukáže, že předpo- 
klad tento nebyl nesprávný, neboť, jest na snadé pro veliké množství 
otisku listí jak dubového tak i jiných rostlin blízce příbuzných, v tomže 
nalezišti S(^ objevujících. Na počest prof. dra. Vkmonovskkuo, jenž nej- 
větší část rostlinstva clilomeckého nám vyložil, dovoluji si tyto velmi 
pékné otišténé listy j(dio jménem označiti. 

Artocarpeae. 
JF/cKS fracta Vel. 

Kici>li)i(/siciil(h'. — Dosud jen v jediném otisku. 

Velenovský : Die Flora d. bohm. Kreidef. IV. Tli. lig. 10, tab. 
Vlil. lig. 15. 

Mimo tento otisk, dolejší polovinu listovou, kterou Velenovský 
na dotčeném místo vyobrazil, nebylo dosud v zásobách imisejních néco 
podobnélio nalezeno. Veškeré kusy podobné a na první pohled značné 
se ])řibližující, zejména zlomky od Dryandroides a Biguonia silesiaca, 
jsou nervaturou úplné rozdílné. Veškeré znaky tohoto jediného otisku 
poukazují na rod Ficus. Autor sám 1. c. praví, že exemplář Kieslings- 
waldský neliší se pranicím od třetihorního druhu IIhkuova F. niultincrris. 

Credneriaceae. 
CredneHa superstcs Vel. 

Česká IJpa. — Zřídka. 

Velenovský: „Die Flora d. biihni, Kreidelorm." I. Tli. lig. 15. 
(8.) tab. IV. (II.) tig. 7.— í). 

Lepších ox(>mplářů, nož Velknovskv vyobrazil, jsem v materiálu 
musejním nenalezl Vklenovskv I. c. připomíná: „leh hábe diese Blát- 
ter als eine Crednerienart bestimmt; ilie Riciitigkoit dieser Auffas- 



o rostlinstvu vrstev chlomeckvch. \^ 

KijM^^ iKMiarí jí'(Joch dic Bí-státigung durch weitere Studien. — leh 
híjzwifll'; iiiclit, dass man solir leicht eine andere Pfianzenai-t finden 
kaiin, mit wolchcr diese lilatter verglichen werden konnten." Rost- 
lina tato blíží Sí; ku Credneria laevia Vel., která oví5em nyní ku rodu 
Jiatanm m řadí, jak také již Vklesovský ve „Kvetené éesk. ceno- 
raanu" sám Mdmú. S druhem nové uvedeným „Plutanus ommastus"' 
nejsou otisky a C. Lípy tí)tožné, zejména base listová 1. c. tab. IV, 
obr. 8., 9. značné je odchyluje a více odporučuje ku tyi>u zmínénélio 
diuliu /''. laciis. Ačkoliv nervatura drulju Cr. superstes svédčí více 
nervatuřc jemnéjiíí u Phitanus než markantnéjšímu sítivu pravých 
Crednerií, přece poncchiívám dosud platný nřízev užitý Vklesovhkvm, 
poklid by nebyl nalezen néjaký celý exemplář, aby zména oprávněnou 
slouti iiiohhi,. 

Proteaceae. 

JJryatidroideH quercina Vel. 
Obr. i:í.— 10. 

Česká Lípa. — Velmi hojné v menších a užších exemplářích. 
KieslirKjHwalde. — V několika exemplářích větších rozměrů. 

Vklknovský: „Die Fl. d. bohm. Kreidef." II., pg. 8., tab. II. tig. 
8a— 15. IV. pg. 18 tab. VIL íig. 8. 

Listy jsou pevné, kožovité, podlouhle až úzce kopinaté, ku předu 
])Ozvolna súžené, doleji celokrajné, v hořejších dvou třetinách ostře 
zubaté se zuby ponékud ven obrácenými a zejména na širších listech 
oddálenéjšími a také hrubšími. Hlavní nerv silný jen pozvolna se 
oužící, nékde skoro str-jné tlustý. Postranní nervy, mnohem tenčí, vy- 
bíhají v dosti ostrém úhlu ku olibí zubu a vystupují tésné při kraji 
listovém obloukovitýrni kličkami ku zubu výše položenému. Slabší 
nervy postranní téhož řádu končí slepé v žilnatiné řádu třetího, j<'ž 
bývá obyčejné nesnadno zřetelná. Řapík dosti krátký asi 1 cm dl. 
(Celkem dle Vklknovskkho). 

Otisky téchto listů, jak Vele.vovský 1. c. pg. 8. již připomíná, 
jsou co do tvaru do.sti měnlivé a mohu nyní připojiti, že rozdíly ty 
jsou jesté tím nápadnéjší, srovnáme-Ii otisky z České Lípy s otisky 
Kieslingswaldskými. ÍSkoro se mi zdá, že listy tyto, ač jinak celkem 
velice souhlasí, nepatří druhu jedinému, jak již nápadný rozdíl veli- 
kosti pro obé stanoviska konstantní činí pravdépodobným. Prozatím 
ovšem není možno oba tvary od s<'be řádnéji odlišiti a svédčí všecky 
ješté mnou nalezené kusy jen výše uvedenému typu velikolistému. 



16 



XXVIl. Edvin Bayer: 



Velenovský uvádí a kreslí z Kieslingswalde jen jeden list, za to ovšem 
s velmi pěkně zachovanou nervaturou. Podařilo se mi nalézti ještě 
několik kusu dosti charakteristických a dostatečné zachovaných a vy- 
obrazil jsem je tedy ku docelení této zajímavé rostliny, zvláště po- 
kud se mohutnějších exempláříi Kieslingswaldských týče, obr. 13.— 16. 




Otázka jiná jest, jak dalece jsme oprávněni nález ten přiřaditi 
do oddělení Proteaceí? Povaha i tvar listu, jakož i silný střední nerv 
(ač jest někdy dosti měnlivý) velice souhlasí s některými druhy této 
čeledi a sice jak se žijícími tak i s fossilními, avšak nervy postranní 
nedávají k tomu záruky dokonalé. Velenovský sám 1. c. IV. íig'. Vd. 
připomíná, že bude zapotřebí srovnávati podobné otisky ještě dilklad- 
něji s rodem Aíyrica. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. i <? 

V literatuře phytopalaeontologické na mnoha místech děje se 
zmínka o listech fossilních podobného tvaru, z nichž některé dříve ke 
Proteaceím kladené nyní za zbytky Myriceí se prohlašují, ale také 
naopak. 

Probíral jsem celou řadu rostlin recentních a nemohu upříti, že 
některé Myricaceae skutečně velice se přibližují listy svými těmto 
zbytkům chlomecké flory zejména vzhledem a zakončením nervů se- 
kundárních, ku př. Myrica mexicana a Myrica sapida Vahl., avšak po- 
dobnou ba ještě podobnější nervaturu shledáváme také u mnohých 
Lauracei, kde ovšem listy nejsou zubaté, leda jen vlnovitě na kraji 
zprohýbané, což ovšem i u Myrica přichází. 

Prozatím zůstáváme při určení vyznačeném Velenovským, neboť 
není třeba pouštěti se do změny nějaké dříve, dokud nemáme pádněj- 
ších známek, ku př. plodů, abychom určitěji věc posouditi mohli. 
V křídovém stupni u Cách (Aachen), jenž silně našemu stupni chlo- 
meckému se přibližuje, jsou právě Proteaceae značněji zastoupeny 
oproti čeledi Myricaceae a není nemožno dle náhledu Saportova, že 
by Proteaceae v křídě se vyskytující mohly míti nějakou genetickou 
příbuznost s později, zejména v třetihorách se objevujícími Myrikami. 

Chci ještě upozorniti na některé otisky fossihií, které by se 
s vyobrazenými kusy chlomeckými měly porovnati. 

Dryandroides haldemkma Hos. et v. d. Mk. (Die Fl. d. Westf. 
Kdf.) porovnává již Velenovský 1. c. pg. (34.) 9. s naší chlomeckou. 
Co do obrysu dosti se shodují zejména Kieslingswaldské, tedy větší 
exempláře se jmenovanou westfalskou rostlinou, avšak nervatura této 
rostliny je hustší a parallelnější a také zuby jsou hustší, tedy četnější 
než u naší rostliny shledáváme. 

Dryandroides liakeaefolia Ung. a Dr. hrevifolia Ett. co do ze- 
vnější formy jsou velice podobny v některých obrazech rostlině Ve- 
lenovského, avšak nervatura jejich je hustší a více parallelní, srovn. 
ku př. „Ettingsh. Foss. Fl." v. Haering tab. 20. f. 1—4." 

Dryandroides acuminata Ung. sp. připodobňuje se také této rost- 
lině, srov. Heer: Fl. tert. Helv. II. tab. XCIX. f. 19. 

Jak Velenovský voleným jménem druhovým naznačil, blíží se 
eho Dryandroides také ku Quercus a autor porovnává také kusy od- 
Ceské Lípy pocházející 1. c. pg. 8. s druhem Q. furcinervis Rossm. 
sp., odpírá však, že by D. quercina souhlasila s listy dubovými co 
do tvaru zubů a pak co do zakončení sekundárních nervů. Nicméně 
nemohu popříti, že listy popsané jakožto Qmrcus drymya Ung. (Ko- 
chelsee) a Dryophyllum curticellense a D. Detvalquei Sap. et Mar. 

Tř. mathenaticko-přirodoTédecká. 1896. 2 



13 XXVII. Edvin Bayer: 

nápadně se přibližují zejména mému vyobr. č. 13., prvý takořka ce- 
lým vzezřením až na příliš vytáhlou špičku, kdežto obě Dryophylla 
souhlasí s některými našimi listy více jen co do síly středního nervu 
a co do běhu nervů sekundárních, zato však jsou čepele jich protáh- 
lejší a zuby daleko četnější než u našich kusů. 

Quercus pseudo-laurus Ett. (von Sobussan) „Fl. v. Bilin" mohl 
by se zde rovněž vzíti na přetřes, ačkoliv zpod listu jest tu příliš 
zaokrouhlený a list skoro bezzubý. 

Tvar ano i nervatura některých kusů nyní mnou vyobrazených 
upomíná dosti silně na Deivalquea insignis Hos. et v. d. Mk. 1. c, ze- 
jména širší formy této rostliny dosti se přibližují nálezům Kieslings- 
waldským a užší zase nálezům z České Lípy. 

Jest patrno, že při posavadním měnlivém materiálu není možno 
rostlinu tuto přesně přiděliti do určité kategorie rostlinné a zůstávám 
tedy prozatím při původním označení, jaké volil Vei>enovský, přidá- 
vaje pouze za příčinou nově objevených a zde vyobrazených kusů 
téže rostliny něco více srovnávacího materiálu, abych zároveři při ná- 
sledujícím druhu, který jsem oddělil od tohoto, mohl tím lépe porov- 
nání obou rostlin provésti. 

List, který kreslí Goeppert v „Nachtrag z. Fl. d. Q. in Schl." 
1. c. tab. XXXVIL f, 10., mohl by se sem přiřaditi, není-li to lizko- 
listá forma od Quercus pseudodrymeja Vel. s ohrnutými kraji čepe- 
lovými. 

Dryandroides geinoglypha m. 

Obr. 11., 12. 

Kieslingswalde. — Dva exempláře. 

Listy jsou velmi pevné, podlouhle kopinaté, ku předu pozvolna 
súžené se zuby oddálenými a tupými. Hlavní nerv silný, jen málo ku 
špici se oužící. Postranní nervy značně tenčí, avšak velmi ostře do 
kamene vyryté, vybíhají v tupějším úhlu než u druhu předcházejícího, 
jinak jest nervatura tomuto druhu dosti podobna. 

Tyto otisky upomínají sice na listy popsané Velenovským pod 
jménem D. quercina, avšak nervatura sekundární, jak vyobrazení moje 
co možná pečlivě a věrně propracovaná ukazují, není u obou typů 
listových totožná. Čím déle jsem tyto dva kusy porovnával s ostat- 
ními otisky pO(lol)nými a z téhož stanoviska nasbíranými, tím více na- 
býval jsem přesvědčení, že tu mám rostlinu novou, alespoň druhem 
rozdílnou. Listy této rostliny liší se nápadně ode všech ostatních listů 



o rostlinstvu vrstev clilomeckých. 19 

podobných zejména svojí nervaturou, jež se nedá dobře přivésti 
v soulad ani s D. quercina Vel. Některé z popsaných, fossilních listů 
do téhož rodu vřadéných, jsou podobnější naší rostlině než rostlinám 
Velenovského. 

Dryandroides hanksiaefólia Heer., Fl. tert. Helv. II. díl. Tab. C. 
f. 3., 4., 7 — 10. jest co do nervatury nejbližší, ačkoliv u této jsou 
zoubky velice četné. Jinak by se naše otisky se samým rodem Bank- 
sia dosti srovnávaly, zejména hlavní nerv, skoro všude stejně silný, 
bije tu do očí a není ani také vyloučena možnost, že listy naše tupě 
byly zakončeny. 

Dryandroides hakeaefolia Ung. „Fl. tert. Helv. Heer" II. díl 
tab. XCVIII. -{- XCIX. co do zevnějšku i co do nervatury shoduje se 
také s naším druhem a podobné dosti příbuznosti ukazuje D. ligni- 
tům Ung. spec. viz ku př. Heer 1. c. tab. XCIX. Rostlinu tuto při- 
řadil Unger ku rodu Quercus, kdežto Heer 1. c. pag. 46. 4- 101. roz- 
hodně tutéž ku Proteaceím vřaduje ; podobně také Ettingsh. — 

Z dubových fossilních listů jest našim nejpodobnější ještě Quer- 
cus neriifolia A. Br., srovnej ku př. Heer 1. c. tab. LXXIV. f. 3., 4., 7. 

Mimo Proteaceae srovnával jsem také Myricaceae s těmito otisky 
a nedá se upříti, že některé jako ku př. M. Faya Ait. svou nerva- 
turou sekundární a nepravidelnými zuby značně se přibližuje, ačkoliv 
zakončení nervů přece je poněkud odchylnější a také primární nerv 
silně ku špici se ztenčuje, kdežto u našich listů zůstává skoro stej- 
ným. Dosti podobná až na své zuby jest také M. aethiopica L. 

Ze by rostlina Kieslingswaldská mohla míti nějakou příbuznost 
s listy některých fíků, pochybuji, přece však upozorňuji na podobné 
listy ku př, Ficus lanceolata Heer 1. c. tab. XX. f. 3. 4. a ze žijí- 
cích F. americana Aubl. Ettingsh. Fl. v. Bilín (Naturselbstdruck). 

Souhlasí tu ovšem poněkud jen nervatura a forma čepele, ale 
bezzubé. Připomínám při tom zároveň, že Ficus fracta Vel., ač zlo- 
mek tento na první pohled na Dryandroides geinoglypha upomíná, 
s touto nemá pranic společného, neboť nervatura jeho, pěkné paral- 
lelní a takměř přímočarná, jak na obraze Velenovského velmi dobře 
dle originálu je provedena, zcela řádně se liší od obloukovitých, se- 
kundárních nervů naší rostliny. 

Jak dalece tento druh, mnou uvedený, ku Proteaceím se smí 
řaditi, osvětlí nám příští, bohatší materiál, podobně jako u druhu Ve- 
LENovsKÝM stanoveuého. 

v 2* 



20 XXVII. Edvin Bayer: 

Nycfaginaceae. 
Pisonia atavia Vel. 

Česká Lípa. — Zřídka. 

Velenovský: „Die Flora d. bohm. Kreideform." IV. Th. pg. 6. 
Tb. VIII. fig. 13., 14. 

Langh. et Grund. : tab. Ví. f. 8. mohla by se zde vřaditi. 

Velenovský praví 1. c. pag. 7. : „Diese Blattform stimmt sehr 
gut mit den zahlreichen Abbildungen, welche in Ettingshauseiťs Flora 
von Haering als Pisonia oceanica (soli heissen eocenica) beschrieben 
sind. leh trenno unsere Kreide-Blátter von dieser tertiaeren Art nur 
wegen des verschiedeuen Alters der Schichten, in welchen sie vor- 
kommen." 

Menispermaceae. 

Cocculus extinctus Vel, 

Kieslingsivalde. — Vzácně. 

Velenovský: „Die Fl. d. b. Kreidef." IV. pg. 3. tab. 11. fig. 1., 3. 

Velenovský řadí tyto velmi krásně zachované otisky ku rodu 
Cocculus porovnávaje otisky Kieslingswaldské s listy východoindického 
druhu C. polycarpus Rxb. a připomíná, že nervatura dokonale sou- 
hlasí. V čeledi Lauraceí a Piperaceí shledal také dosti podobných 
tvarů listových souhlasících i co do hrubší nervatury, avšak jinak 
přece poněkud odchylných. 

Velice podobný list shledal jsem u Ungera: ve Sylloge plant. 
fossil. III. tab. 18. f. 3. 4. (Denkschr. d. k. A. d. Wiss. Wien 25. 
Bd.). List tento má velmi nápadnou, takořka dokonalou podobnost 
s listy C. extinctus Vel. a mohl by snad s tímto druhem býti totožný, 
neboť Unger sám prozatím jen přiřadil jej ku Melastomaceím pod 
jménem Melastomites radohojana Ung., řka 1. c. pg. 57.: „Das Blatt, 
welches ich hieher ziehe Fig. 3. (4), traegt zwar nicht vollkommen 
den Typus der Melastomaceenblátter, doch kommen unter denselben 
die verschiedensten Formen und Nervaturen vor, daher dies Fossil 
einstweilen hier seincn Platz einnehmen mag." 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 21 

Lauraceae. 
Cinnafnomuni personatii^n m. 

Obr. 6. 

Kieslingswalde. — Ve dvou exemplářích. 

Listy podlouhle vejčité, s hlavním nervem dosti silným a dvěma 
basalními obloukovitými nervy postranními. Těsně při kraji táhne se 
tenký nerv pokraj ný, slabé znatelný. Nervy spojující hlavní nerv s po- 
stranními obloukovitými vycházejí asi v úhlu 45° a jsou asi dva již 
dosti dole ku stopování. Nervatura jemnější se nezachovala. 

Původně měl jsem po ruce jen vyobrazený exemplář a porov- 
nával jsem pilné otisk tento nejen s listy od Cinnamomum, Cocculus 
a podobnými fossilními, nýbrž zejména také s listy některých druhů 
rodu Smilax, poněvadž nervatura úlomku našeho zdála se mi býti od 
předešle jmenovaných poněkud odchylou. Nález neklamného Smilaxu 
(S. panartia) dával mi k tomu pobídnutí. U S. pseudosyphilitica 
Kunth. a S. Domingensis Willd. (Portoriko) nalézáme tvar i nerva- 
turu čepele dosti podobnou. Z fossilních listů zejména Heerův S. con- 
vallium, jejž také Velenovský uvádí ve Fl. v. Vršovic bei Laun tab. 
II. f. 21. — 23., velice se přibližuje. 

Později dostalo se mi do rukou ještě několik kousků starší zá- 
soby a tu byl také z Kieslingswalde uschován daleko lépe zachovaný 
list, který mnohem určitěji poukazuje ku Cinnamomum a blízce pří- 
buzným typům. List tento, jejž jsem bohužel více vyobraziti nemohl, 
jest právě tak veliký jako list prvý, má však velmi pěkně zachovanou 
hořejší část listu, zde právě důležitou. Porovnávaje dobře oba listy, 
shledal jsem při silném osvětlení se strany, že na exempláři, jehož 
vyobrazení podávám, vybíhá ještě po straně basalních nervů, trochu 
výše nad jejich kořenem šikmo ku kraji listovému silnější žilka, jaká 
právě u Cocculus a Cinnamomum u některých druhů se objevuje. 
Tento zjev jsem v obraze více vyznačiti nemohl. 

Cocculus mohl by tu míti dosti příbuznosti, poněvadž typ toho 
rodu byl Velenovským také v téchže vrstvách zjištěn, avšak tvar listu 
značně od našeho se liší. Cenomanský druh, Cocculus cinnamomeus 
Vel. (Lipenec) jest sice tvarem čepele podoben, ale jemnější nerva- 
turou úplné cizí. Více přibližuje se ještě Cinnamomum Scheuchzeri a 
C. pólymorphum Heer (incl. Ceanothus polymorphus A. Br.). Některé 
fossilní druhy Daphnogene a podobně i Velexovského Aralia propinqua 
dají se podobně dosti dobře přirovnávati. Oddělil jsem prozatím nález 



22 XXVll. Edvin Bayer: 

tento pod zvláštním jménem, až by nám hojnější materiál důkladněji 
věc objasnil. Prozatím mohu směle zmíněné dva listy ku Cinnamomum 
přiřaditi. 

Laurus affinis Vel. 

KiesUngswalde. — Velmi hojně. 

Velenovský: Die Flora d. bohm. Krdf. IV. Th. fig. 9. tab. V. 
íig. 4., 5., 7., 8. 

Goeppert: „Nachtrag z. Fl. d. Q. in Schl." Nova Acta XXJI. 
tab. XXVII. f. 8. pod jménem Phyllites enervis Goepp. Podobně by 
se sem mohly vřaditi z předcházející jeho práce N. Acta XIX. pars 
II. tab. XLVII. íig. 16., 18a. 

La.ngh. et Grund. tab. VI. íig. 12. mohla by sem patřiti. 

Dle Velenovského 1. c. jest tento druh specificky rozdílný od L. 
plutonia Heer, jehož otisky byly také u nás v cenomanu u Lipence 
a Chuchle nalezeny. 

Platanaceae. 
JPlatanus onomastus m. 

Obr. 17., 18. 

KiesUngsivalde. — Zřídka. 

Nervatura tohoto listu jest velice podobna nervatuře našich pě- 
stovaných platanů a vyobrazení č. 17. upomíná skoro docela na spodní 
jeden lalok listu od PÍ. occidentalis L., tak že si můžeme s velikou 
pravděpodobností, šetříce ovšem běhu a zakončení nervového, na ori- 
ginálu velmi jadrně znatelného, představiti, jak list Kieslingswaldský 
vypadal. Hlavní nerv i nervy sekundární jsou dosti silné, nervy ter- 
tiarní odpovídají úplně nervatuře platanů recentních. Mimo dva nervy 
basalní nalézáme u našeho listu ještě po jednom sekundárním, tedy 
od MavníJio nervu se odštěpujícím nervu postranním, nejdoleji umí- 
stěným, jenž jest již značně tenčí. Listy našeho druhu byly patrně 
trojlaločné se dvěma silnými basalními nervy, případně měly, jak 
u recentních platanů zejména u P. orientalis bývá, pět laloků, byly-li 
ještě spodnčjší oba nervy sekundární, z nichž v našem případě jeden 
ještě se zachoval, mohutněji vyvinuty. Rozdíl jest však ten, že při 
pěfilaločném listu recentních platanů vychází do nejzpodnějších laloků 
vždy po jednom nervu, který se odštěpuje od hasalního nervu, kdežto 
u listu Kieslingswaldského odštěpuje se nerv taký ze středního, hlav- 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 23 

ního nervu, tedy jakožto nerv sekundární. Jest to list platanový, 
který upomíná tím na křídové listy Platanus laevis Vel. a P. rJiom- 
hoidea Vel. a zároveií se blíží silně listům platanů třetihorních. 

Platanus aceroides Heer (Goepp.) srovnej Heer : „Fl. tert. Helv." 
II. díl, tab. LXXXVIIL, f. 13. jest dosti příbuzný svou nervaturou, 
ačkoliv tvar listu při zmíněném vyobrazení od našeho se odchyluje. 
Ostatní vyobrazení Heerova tamtéž obrysem svým našemu daleko více 
se přibližují, zejména íig. 8., avšak všecky mají rozsochu nervů ba- 
salních až u řapíku, tedy podobně jako čepel recentního P. occidentalis. 

Náš list byl co do obrysu zajisté podobně utvářen, kdežto však 
všecky obrazy P. aceroides značnou zubatostí se honosí, měl list mnou 
vyobrazený, jak z běhu nervů a částečně zachovaných ještě krajů dá 
se dobře vystihnouti, jen velice sporé zuby na okraji. Tím se zase 
náš list blíží více ku P. occidentalis. 

Platanus Quillelmae Goepp. mohl by býti také příbuzný, zejména 
Heer: „Contrib. to the foss. Fl. of North Greenland" 1869. tb. XLVIL 
fig. 3. 

Platanus pannonica Ett. „Foss. Pfl. v. Heilg. Kreuz bei Krem- 
nitz" jest také dosti podoben, ačkoliv zbytky našeho listu jsou jadrnější. 

Rosaceae. 
Pruniis cerasiformis Vel. 

Kieslingswalde. — Zřídka. 

Velenovský: „Die Flora d. bohm. Kreidef." IV. Th. pag. 8. 
tab. VI. íig. 2., 7. 

Oba originály jsou velmi krásně zachovány. Nalezl jsem ještě 
2 otisky témuž typu odpovídající. 

Caesalpiníaceae. 
Hymenaea elongata Vel. 

Ceshá Lípa. — Vzácně. 

Velenovský: „Die Flora d. bohm. Kreidef. III. Th. pg. 10. tab. 
V. íig. 3. 

Tento otisk podobá se velice rostlině, objevené Veleno vským 
v Chuchli a popsané pod týmže jménem 1. c. íig. 5. Jest to tedy druh, 
který se udržel u nás až do konce období křídového. 



24 XXVII. Edvin Bayer: 

Cassia tnelanophylla Vel. 

Geská Lípa. — V několika exemplářích. 

Velenovský: 1. c. IV. fig. 5. tab. VIII. fig. 1., 2., 8., 9., 11., 12. 

L.^GH. et Grund. tab. VI. fig. 14. jest patrně list nějaké Cassie. 
Dle protažené špičky dá se nejlépe ku tomuto druhu vřaditi. • 

Protažená špička listová vyznačuje velice dobře tento druh před 
jinými fossilními druhy. 

Cassia atavia Vel. 

Kieslingswálde. — Dosti hojně. 

Velenovský: 1. c. IV. pg. 6. tab. VIII. fig. 3.-7., 10. 

Otisky tyto velice souhlasí s třetihorními Cassia phaseolites 
a C. hyperborea (Heeh : Fl. Tert. Helv.), ale poněvadž pískovce Kies- 
lingswaldské počítáme ještě ku křídě, oddělil také Velenovský i zde 
nález svůj druhotně od zmíněných třetihorních listů. 

Anacardiaceae. 
Mhus cretacea Vel. 

Česká Lípa. — Hojně. 

Velenovský: „Die Fl. d. b. Kreidef." IV. Th. pg. 7. tab. IV. 
fig. 7.— 12. 

Nííjpodobnější k těmto otiskům jest R. prisca Ett. („Die tert. 
Fl. v. Haering)". 

Vitaceae. 

Cissites crispus Vel. 

CesJcá Lípa. — Jediný exemplář. 

Velenovský: „Die Fl. d. b. Kreidef." IV. pg. 12. tab. IV. fig. 6. 

Myrtaceae. 
Eucalyptus angusta Vel. 

Obr. 19. 

Kieslingsivalde. — Několik otisků listových. 

Langh. et Grund. Tab. VI. f. 13. mohla by se sem vřaditi. 

Listy čárkovito-kopinaté asi 7 — 10 mm šir., celokrajné, upro- 
střed nebo trochu doleji, poněkud porozšířené, na konci v delší tvrdou 
špičku povytažené s řapíkem rovným, pevným, až 1 cm dl., přechá- 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 



25 




26 XXVII. Edyin Bayer: 

zejícím do čepele v hlavní nerv dosti silný, přímý, teprve ku špici 
se oužící. Postranní nervy jsou velmi četné v úhlu asi 45° vycháze- 
jící a jemnou žilkou po kraji listu se táhnoucí vespolek spojené. 
(Dle Velen.). 

Nalezl jsem 5 význačných exemplářů v materiálu z Kieslings- 
walde nastřádaném. Nervy postranní jsou tu sice úplně setřeny, avšak 
tvar listů a síla otisků dávají nám úplnou záruku, že jest to týž druh, 
který popsal a vyobrazil Velenovský ve své květeně křídové z Vyše- 
rovic, Kounic, Mělníku nad Sázavou, Bohdánkova, Lipence, Chuchle 
a Počernic, tedy vesměs z českého cenomanu. 

Z vyšších vrstev křídových ani tedy z chlomechých druh tento 
nebyl dosud popsán ani vyobrazen. Jest tedy nález tento tím zajíma- 
vější, poněvadž nám poskytuje zase jeden zcela neklamný doklad ku 
vytrvalosti některých druhů rostlinných, které v starší křídě tak v buj- 
ném byly rozkvětu a přece ještě na konci doby křídové v nejvyšších 
vrstvách, blížících se květenou svou ku době třetihorní, v dosti řádně 
zachovaných zbytcích se nám ukazují. 

Rostlina naše mohla by se ovšem srovnávati s jednotlivými la- 
loky listovými rostliny Dewalquea haldemiana Sap. et Mar. zejména 
s úzkými a velice podobnými laloky var, angustifoUa Hos. et v. d. M. 
ve Fl. d, W. Kdf. srovn. tab. XXXIII, -XXXIV., poněvadž tato var. 
má kraje lalokův skoro úplně rovné, kdežto var, latifolia má je po- 
někud vlnité, Z našich kusů listových není možno věc tu dokonaleji 
vyšetřiti, mohu však tolik připomenouti, že kraje našich listů jsou 
zcela zřetelně bezzubé a že base listová zdá se daleko více upomí- 
nati na Eucalyptus. 

Týmže právem mohli bychom poukázati ku třetihorní Salix an- 
gusta AI, Br., která bez ohledu na nervaturu s našimi otisky silně 
se shoduje. Srovn. Heer Fl. Tert. Helv. Vol, II. tab. LXIX. — Unger 
„Sylloge pl. foss." III. tab. XXII. f. 17. 

Aralíaceae. 
Aralia Chloniekiana Vel. 

CesJcá Lípa. — Zřídka. 

Velenovský: Die Fl. d. b. Kreidef. I. pg. 13. tab. III. fig. 3. 

Rozčlenění listu, nervatura a pevná, kožovitá povaha čepele po- 
ukazuje zřetelně ku Araliaceím. Nejpodobnější list má A. quinque- 
partita Lesq. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 27 

Aralia corincea Vel. 

Obr. 20. 

Kieslingswdlde. — Velmi vzácně. 

Listy (vlastně lístky listu dlanitě zpeřeného) kopinaté, ku špici 
i basi súžené, dole často nesouměrné, v hořejší polovině hrubě vroub- 
kovano-zubaté, v dolejší celokrajné. Hlavní nerv přímý, dosti silný až 
do špičky málo se oužící. Četné a útlé sekundární nervy vycházejí 
v ostrém úhlu a spojují se při kraji vespolek iemnými obloučky. 
Jemnější žilnatina zřídka vyniká, Řapík rovný, až 2 cm dlouhý. (Dle 
Velenovského : „Die FL d. b. Kreidef. III. pg. 11.) 

Nalezl jsem dosud pouze jediný, maličký lístek avšak cele za- 
chovaný, na němž sekundární nervy dají se ještě vystihnouti. Na první 
pohled vřadili bychom otisk tento spíše ku Aralia (Panax) dentifera 
Vel. 1. c. pg. 13., avšak při bližším ohledání lístku toho poznáváme, 
že souhlasí jediné s výše uvedeným druhem, poněvadž jen hořejší 
polovina nese jadrně vyznačené zuby, střední nerv i při malém listu 
tomto až ku špici silně jest vyryt do kamene a nervy postranní vy- 
bíhají řidčeji a méně ostře, než jak A. dentifera Vel. ukazuje. List 
tento jest ode všech ostatních podobných listů Kieslingswaldských 
velmi určitě rozeznatelný. 

Oleaceae. 
Phillyrea Engelhardti Vel. 

v 

Ceshá Lipa. — Dosti hojně. 

Velenovskt: „Die Fl. d. b. Kreidef." IV. pg. 7. tab. IV íig. 
2.-5. 

Langh. et Grund. tab. VI. íig. 7. mohl by se k tomuto nálezu 
vřaditi, není- li to mladý list od Prunus cerasiformis Vel. 

Velenovský 1. c. připomíná: „Diese Blattart kann mit dem be- 
sten Erfolge mit den Bláttern der jetzt lebenden Ph. latifolia L. ver- 
glichen werden." 

Bignoniaceae. 
Bignoriia silesiaca Vel. 

Kieslingéwalde. — Hojně. 

Velenovský: „Die Fl. d. b. Kreidef." IV. pg. 8. tab. VII. fig. 
1., 2., 5., 11., 15. 



28 



XXVII. Edvin Bayer: 



Tyto pékné otisky mohou se dobře s některými druhy rodu Bi- 
gnonia porovnávati, které mají lichozpeřené listy, k čemu zvláště j 
dobře originál Velenovského 1. c. obr, 1. poukazuje, i 

Incertae sedis. | 

? Chondrites furcillatus A, Romer. j 

Obr. 22. ■ 

i 

Chlomek u Vinařic (Mladá Boleslav). — Zřídka. 

Tyto červovité, tu a tam jakoby rozvětvené otisky, jež jsou asi | 
2 — 3 mm silné, upomínají silně na druh, vyobrazený pod výše uve- 
deným jménem v díle Geinitzové: „Das Elbthalgebirge" II. díl, tab, 
46, f, 5. Nedá se z toho, co se nám tu zachovalo, souditi, je-li to 




'fř#%' J' 







Obr. 22. Chondrites furcillatus A. Kom. — Chlomek. 



nějaká Floridea a sice Gigartinacea. Tvarem podobá se sice zbytek 
chlomecký podobným řasám, poněvadž však jiného důvodu mimo po- 
dobnost k určení nemáme, připomínám za příčinou stanoviska, dle kte- 
rého vlastně vrstvy ty jmenujeme, nález tento i zde alespoň jakožto 
tvar na Chondrites furcillatus ještě nejvíce upomínající. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 29 

Yýklad k obrazůin. 

Obr. 1. Gleichenia Zippei Corda sp. — Česká Lípa. 

Obr. 2. Gleichenia comptoniaefolia Deb. et Ett. sp. — Česká Lípa. 

Obr. 3., 4. Pteridoleimma durum Bayer. — Česká Lípa. 

Obr. 5. Sinilax panartia Bayer. — Kieslingswalde. 

Obr. 6. Ciunamomum personatum Bayer. — Kieslingswalde. 



Obr. 7., 8., 9. Quercus Velenovskýi Bayer. — Kieslingswalde. 
Obr. 10. Alnus Kefersteinii Ung. — Kieslingswalde. 



Obr. 11. — 12. Dryandroides geinoglypha Bayer. — Kieslingswalde. 
Obr. 13. — 15. Dryandroides quercina Vel. — Kieslingswalde. 
Obr, 16. Dryandroides quercina Vel. — Kieslingswalde. 
Obr. 17., 18. Plataniis onomastus Bayer. - Kieslingswalde. 
Obr. 19. Eucalyptus angusta Vel. — Kieslingswalde. 
Obr. 20. Aralia (Dewalquea) coriacea Vel. — Kieslingswalde. 
Obr. 21. ]\Iyrica acutiloba Brongn. — Česká Lípa. 
Obr. 22. Chondrites furcillatus A. Ronier, — Clilouiek. 



IRésian:ié. 



Die Flora der Ghlomeker Scliicliten. 

Von Dr. Edvin Bayer. 

In dem Landes-Museum von Bohmen wurde Dank der eifrigen 
Bestrebung des Herrn Prof. Dr. A. Fric im Laufe mehrerer Jahre 
ein sehr kostbares und reichhaltiges Materiál von fossilen Kreide- 
pílanzen aus den sogenaunten „Chlomeker" -'^chichten, die den oberen 
Senon-AUagerunyen entsprechen, zusammengetragen und es wurde 
auch das Gros desselben vor einigen Jahren von Piof. J. Velexovský 
eingehend studiert und beschrieben. 

Diese Pflanzenpetrefakte stammen theils von Bóhmisch-Leipa, 
theils von Tannenherg bei Runiburg her, die gute andere Hálfte aber 
wurde dem gríingelblichen Sandsteine von Kieslingswalde in der 
Grafschaft Glatz entnommen und somit auch bei der Bearbeitung des 



30 XXVII. Edvin Bayer: 

streng bohmischen Materials zugleich beriicksichtigt. In den Ablage- 
rungeii voii Chlomek (bei Vinařic imweit Jung-Bunzlau), denen eigen- 
tlicli die betreíTenden Kreide-Schichten Bohmens ihren Namen ver- 
danken, wurden nur eiiiige fragliche Pflanzen-Ueberreste gefunden, 
die dem sogenannten Chondrites furcillatus A. Romer am besten ent- 
sprechen diirften. 

Bei der Revision des in das neue Museumgebaude hiniiberge- 
brachten Materiales hábe ich noch daselbst einige neue und interes- 
sante Pflanzenpetrefakte entdeckt und erlaube mir also dieselben der 
Oeífentlichkeit vorzulegen. Trotzdem die Bestimmung dieser noch 
ubrig gebliebenen und grosstentheils rugoson Pflanzen-Abdriicke viel 
Miihe erheischte und in niancher Hinsicht fraglich bleibt, hábe ich 
mich dennoch auf gíitige Anordnung des Herrn Prof. Fric entschlos- 
sen, mich dieser Arbeit zu unterziehen in der Ueberzeugung, dass 
ein Phytopalaeontolog eine doppelte Aufgabe zu verrichten liabe, 
niimlich die phyto- und die palaeonto-logische. Wenn auch raanche, 
von den Pflanzenpetrefakten zur Zeit fraglich waren, oder besser ge- 
sagt die Bestimmung derselben anfechtbar sein konnte, so ist dennoch 
bei einer richtigen Auswahl der Fossilien und einer gewissenhaften 
Beschreibung nebst einer ebenso vorsichtigen, bildlichen Wiedergabe 
derselben in erster Reihe der palaeontologischen Aufgabe Geuiige ge- 
than, da sie das auf diese Weise behutsam fiir die Wissenschaft auf- 
gehobene Materiál wenigstens vorlaufig fiir ihre eigenen Zwecke ver- 
werten kann und nachher bei den spateren Studien derselben Ab- 
lagerung den rein botanischen Bestrebungen ein desto reicheres Ver- 
gleichsmaterial iiberliefern konnte, als es sonst iiberhaupt moglich 
wáre. 

Aus diesem Grunde hábe ich aus dem sehr reichhaltigen Mate- 
riále nur die zur Zeit bestimmbaren Blattabdriicke gewahlt, dieselben 
nach vorsichtiger Priifung zum Zwecke dieser Arbeit gewahlt und sie 
auch eigenhandig abgebildet. 

Es bleibt noch zu bemerken, dass mir nebst den, hierher ein- 
fallenden Abhandlungen von Goeppert, Geinitz und Velenovský, noch 
eine Arbeit: A. Langenhan und M. Grundey „Das Kieslingswalder 
Gestein und seine Versteinerungen" 1891 Breslau, zur Hand kam, 
wo die Blátter aber grosstentheils unbestimmt geblieben sind. Ich 
hábe sie, soweit es die fliiclitig aufgeworfcnen Abbildungen erlaubten, 
theilweise bestimmt oder berichtigt und in dem bohmischen Texte 
unter dem betreífenden Namen beriicksichtigt. 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. gj^ 

Cryptogamae vasciilares. 

Polypodiaceae. 
Pteridoleimma durum m. 

Fig, 3. 4. 

Bólimisch-Leipa. — Selten. 

Diese kleinen Farniiberbleibsel erinnern an Aspidien-Fiedern, 
besonders durch die oben freieii uiid iinten etwas lierablaiifenden 
Fiederchen, die in leicliter Biegiing ein wenig schief nach oben ge- 
richtet sind. Dieselben waren gauzrandig, hochstens dass die Zahne, 
wenn sie vorhanden waren, hatten sehr klein sein miissen. Die Ner- 
vatiir ist verwischt und nur hie und da erkennt man noch den Haupt- 
nerven der Fiederchen. Die Spindel der Fiedern war sehr fest, rin- 
nenformig und ist ziemlich tief in dem harten Sandsteine abgedruckt, 
so dass dies an die Pterideen-Fiedern errinnert. Unter den fossilen 
Farnen findet man eine Aehnlichkeit bei dem Aachener Pteridoleimma 
Kaltenbachi Deb. et Ett., wo auch die Fiederchen eine verengte Basis 
und eine etwas sichelfoi-mig gebogene Form zur Schau tragen. Aspi- 
diuni Heeri Ett. uiid A. Meyeri Heer diirften auch ein wenig ver- 
wandt sein. 

Gleicheniaceae. 
Gleichenia Zippei Corda sp. 

Fig. 1. 

Bohmisch-Leipa. — Ziemlich selten. 

In dem weissen, feinkornigen, harten Sandsteine dieser Ablage- 
rung fand ich ein Stiickchen einer Fanikraut-Fieder, welche ich nur 
zu den Gleicheuiaceen einreihen kann. Ich hábe mir die Miihe ge- 
nommen, dieses Bruchstiick mit mehreren ahnlichen Fossilien zu ver- 
gleichen und kam endlich zu dem Resultate, dass dieses kleine 
Pflanzeniiberbleibsel nur zu der oben angedeuteten Species angehoren 
kann, weil die wenigen, noch erhaltenen Blattfiederchen schief nach 
vorne gerichtet sind und am besten noch den Abbildungeu, die Vele- 
NovsKÝ in seiner Abhandlung: „Die Farně d. bohm. Kreideform." ge- 
liefert hat, entsprechen. luwieweit die Pflanze mit der G. Zippei ttber- 
haupt iibereinstinnnt und sich von der Benitzia calopteris Deb. et 
Ett. als auch von der G. Rinkiana Heer unterscheidet, bitte in dem 
bohm. Texte nachzusehen. 



32 XXVII. Edyin Bayer: 

Gleichenia comptoniaefolia Deb. et Ett. sp. 

Fig. 2. 

Bóhmisch Leipa. — In einigen Blattfiedern. 

Die Blattfiedern entspreclien vollkommen denjenigen der Aache- 
ner Pflanze uiid wir liaben somit wieder einen Beweis, dass die be- 
treffenden Ablagerungen einander gleicli siiid. 

Plianerogamae. 

Smilacineae. 
Smilax panartia m. 

Fig. 5. 

Kieslingstvalde. — Sehr selten. 

Ein imverkennbar richtig bestimmtes Smilacoideen-Blatt, dessen 
Nervatur zwar ziemlich destruirt ist, dessen Form aber noch sehr 
gut und griindlich ausgeprágt zu Tage tritt. Die recente Smilax cali- 
fornica Gray hat die áhnlichsten Bliitter, obzwar dem Kieslings- 
walder Fossil auch die Blátter von S. aspera L. ziemlich nahé 
kommen. Die Vergleichsfiguren der áhnlichsten, fossilen Arten bitte 
in dem bohm. Texte zu beachten. 

Myricaceae. 
Myrica acutiloba Brongn. 

Fig. 21. 

Bohmiscli-Leipa. — Sehr selten. 

leh fand nur das abgebildete Blattfragment und reihe es der 
M. acutiloba Brongn. bei. Die Nervatur ist ziemlich destruiert, da 
das Blatt ein wenig zerdriickt ist, nichtsdestoweniger kann man an 
dem untersten, linken Blattabschnitte die ganz unversehrte Contour 
sehr deutlich wahrnehmen und an allen Abschnitten neben ihren 
Mittelnerven auch noch die anderen Secundarnerven herausfinden. 
Auch die M. asplenifolia Rich. ist diesem Abdrucke sehr áhnlich. 



I 



o rostlinstvu vrstev chlomeckých. 33 

Betulaceae. 
Alnus Kefef^steinii Ung. (Goepp. sp.). 

Fig. 10. 
Kieslingsivalde. — Sehr selten. 

Diesen Blattabdnick kann man nocli am besten mit den Blattern 
der A. Kefersteinii vergleichen, wozu besonders die breitere Form 
der Spreite, der dicke Hauptnerv und die nicht zahlreichen Sekundar- 
Nerven einen sicheren Beleg bieten. Dass die Spreite ságezahnig war, 
beweist noch ein wohlerhaltener Zahn der rechten Contour des ab- 
gebildeten Blattabdruckes und benimmt uns die Moglichkeit eines 
Vergieiches mit den sehr áhnlichen Blattern der Styrax Ambra 
Ung. 

Fagaceae. 
Quercus Veienovskýi m. 

Fig. 7., 8., 9. 

Kieslinyswalde. — Nicht liaufig. 

Diese Blattabdríicke scheineu auf den ersten Blick etwas liete- 
rogene Elemente zu vereinigen, leh hábe diese drei Blattreste nach 
sorgfáltiger Erwiigung und Vergleichung nebeneinander gestellt. Die 
Spreite war eiformig-elliptisch bis lánglich, oben abgestumpft, unten 
in den Stiel zusammengezogen. Die Haupt- und Secundár-Nerven sind 
ziemlich stark, oft in der Weise, wie es bei den Crednerien der Fall 
ist, scharf und etwas unregelmassig ausgeprágt. Die Secundarnerven 
bogig auslaufend. 

Diese Quercus-Blátter konnten wohl mit einigen anderen, schoii 
beschriebeuen Arten in náherer Beziehung stehen, allein ich Stelle 
diese Blattreste zu Ehren des, um die Kreidepflanzen Bohmens iiber- 
haupt und um die Kieslingswalder-Flora insbesondere verdienten 
Forschers, Herrn Prof. Dr. Velenovský, unter seinem Namen als eine 
.eigene Art daneben. 

Weder mit der Q. wesffalica Hos. et v. d. Mk. noch mit der 
Q. pseudodrí/meja Vel. ist diese Pílanze zu verwechseln. Mit einigen 
Abbildungen der Q, westfalica, die Hos. et v. d. Mk. zeichnen, haben 
unsere Blátter etwas Verwandtes, weit weniger aber mit denjenigen 
Formen derselben Species, die Velenovský in seinen Arbeiten zeichnet ; 
yon diesen sind sie sicher verschieden. Eine grossere Verwandschaft 

Tr. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 3 



34 XXVII. Edviii Bayer: 

konnte die Quercus rhomhoidalis Hos. et v. d. Mk. tab. XXXI. íig. 
83. aufweisen und nebenbei die Quercus Furuhjelmi Heer zum Ver- 
gleicli herangezogen werden. Die untere Halfte des besonders auffal- 
lenden Blattrestes (unsere Fig. 7.) hat raich dazu bewogen, noch 
einige andere Pflanzengattungen zu Rathe zu ziehen, und icli bitto 
dariiber den bolimischen Text zu vergleichen. leh komme nur zu dem 
Schlusse, dass diese 3 Blattabdrucke mit keiner von denjenigen Arten, 
die Velexovský beschrieben hat, identisch sein konnen und trenne sie 
somit unter bosondereni Namen, 

Profeaceae. 
Drycindroides qiiercina Vel. 

Fig. 13.— 16. 

Bólimisch-Leiím. — Sehr haufig. 
Kieslingsicalde. — In einigen Exemplaren. 

Velenovský hat schon in seiner „Flora d. bohm. Kreideform.", 
II. --{- IV. Th., einige Exempláre von diesen Blattabdriicken beschrie- 
ben und abgebildet und zwar einige kleinere und schmale Bliitter 
von B. Leipa und spáter auch ein grosseres Exemplár von Kieslings- 
walde. leh hábe von dem letzteren Standorte noch einige sehr giit 
erhaltene Blátter entdeckt und hier dieselben mit moglichster Vor- 
sicht bildlich dargestellt. Diese Blattabdriicke stimraen mit demjenigen, 
das Velenovský von diesem Standorte (1. c. IV. Th.) abgebildet hatte, 
sehr gut iiberein und es steht ausser Frage, dass alle diese Blatter 
einer und derselben Gattung angehoren. Ob diejenigen von Kieslings- 
walde, die alle grosser und etwas breiter sind, mit den kleineren und 
sclimáleren Exemplaren von B. Leipa specifisch zusammenfallen, das 
kann man derzeit wohl vermuthen, dennoch aber nicht mit absoluter 
Bestimmtheit begríinden. 

Die Frage, die schon Velenovský 1. c. IV. pg. 13 mit Nach- 
druck hervorhebt, ob man es hier mit einer Proteacee oder einer My- 
ricacee zu thuu hábe, muss man vorlaufig in suspenso lassen, da man 
ausser den Bláttern bis jetzt keine weiteren Belege weder fiir die 
eine noch fiir die andere Annahme anzufiihren im Stande ist. Wie 
ich in dem bohmischen Texte bemerke, konnten diese Blátter, die 
ich abbilde, mit noch einigen anderen Pflanzengattungen verglichea 
werden. Die diesbezuglich citirten Pflanzen bitte ich aus dem bohm. 
Texte zu entnehmen. 



o rostlinstvu vrstev dilomeckých. 35 

Dryandroides geínoglyplia m. 

Fig. 11., 12. 

Kieslingswalde. — Selten. 

Diese ziemlich giit erhaltenen Blatthálften erinnern zwar stark 
an die vorhergehende Art, allein die unter einem weit stumpferen 
Winkel auslaufenden und niclit so bogigen, sondern etwas mehr ge- 
radlaufenden Secundárnerven, sowie die beinahe stumpfen und weiter 
von einander entfernten Zahne sprechen sehr fíir eine andere Pflan- 
zenait. Icli hábe lange diese Blátter gepriift und sowohl mit den vor- 
liergehenden als auch mit vielen anderen áhnlichen recenten und fos- 
silen Blřittern verglichen und ich muss gestehen, dass mir diese 
Blatter gar nicht zu der Dryandroides quercina Vel. passen wollen. 
Schon die sehr scharf in das Gestein geradezu wie eingravierte Ner- 
vatur, die ich so viel als m5glich naturgetreu wiedergegeben haba, 
die sehr dicke, rinnenfijrmig vertiefte Spur des Hauptnerven verleihen 
diesen Abdriicken der D. quercina gegeniiber ein ganz anderes Aus- 
sehen und ich hábe sie schon gleich bei der ersten Pievision des 
Materiales als eine andere Pflanze separiert. Inwieweit sie zu der 
Dryandroides gerechnet werden darf, ist ebenso fraglich, wie bei der 
vorhergehenden Art und ich hábe sie nur aus dem Grunde hier ein- 
gereiht, weil sie, was die Nervatur anbelangt, an die Dryandroides 
banksiaefolia Heer erinnert, obzwar die Bezahnung eine verschiedene 
ist. Ich hábe in dem bohmischen Texte noch mehrere andere fossile 
Pflanzen zum Vergleiche gewáhlt und daselbst die Vergleichsfiguren citiert. 

Lauraceae. 
Cinnamornuni líersonatii^m ni. 

Fig. G. 

Kieslingswalde. — In zwei Exemplaren. 

Ein Blattabdruck, welcher am besten noch mit einigen recenten 
als auch fossilen Cinamomum-Arten zu vergleichen wáre, was ich an 
einem spater aufgefundenen Exempláre noch besser als an dem hier 
abgebildeten erkannt hábe. Das Nahere bitte ich in dem bohmischen 
Texte nachzusehen. 

Platanaceae. 

Platanus ononiastiis m. 

Fig. 17., 18. 

Kieslingswalde. — Selten. 



36 XX vil- Edviu Bayer: O rostlinstvu vrstev chloraeckých. 

Dieser schone Pflanzenrest hat sich zwar nur in einigen Bruch- 
stiicken erhalten, die aber sámmtlich, besonders wie die Fig. 17 zeigt, 
unverkennbar zu einem Platanen-Blatte gelioren. 

Die Nervatur ist beinahe dieselbe, wie diejenige, die man an 
den Bláttern des Platanus occidenfalis L. verfolgen kann, nur mit 
dem Unterscliiede, dass man an deni Kieslingswalder Blatte unter 
den 2 Basalnerven noch je einen zwar weit feineren, aber aequiva- 
lenten, also sich von der Hauptader abzweigenden Nerven íindet, was 
wohl darauf hindeuten mag, dass wir es liier noch mit einer Art zu 
thun haben, die, obzwar sie den recenten Platanen beinahe gleich- 
kommt, dennoch stark an die Kreide-Arteu =: Platanus laevis Vel. et 
P. rhoniboidea Vel. erinnert und ein ebenso schones Uebergangsglied 
zu den tertiaeren Platanenarten (bosonders P. aceroides Heer) dar- 
stellt. Mit der zuletztgenannten Art kann ich vorliiufig diesen Pflan- 
zenrest nicht identificiren. 

Araliaceae. 
Avalia coviacea Vel. 

Fig. 20. 

Kieslingsivalde. — Sehr selteu. 

Ein kleines Blatt, welches man auf den ersten Blick versucht 
wáre zu der A. dentifera Yel. zu stellen, da aber au unserem Blatte 
nur die obere Hálfte der Spreite bezahnt ist, der Mittelnerv stark 
und die Seitennerven nicht so zahlreich auftreten, kann der Blatt- 
abdruck nur zu der Aralia coriacea Vel. gehoren. 

Myrtaceae. 

JEucalyptus angusta Yel. 

Fig. rj. 
Kieslingswalde. — Einige Blattabdriicke. 

Ich hábe etwa 5 charakteristische Exempláre entdeckt, welche 
sammtlich an die von Velenovský fiir den bohm. Cenoman beschrie- 
bene und abgebildete Art E. angusta passen. Die Spreite war fest 
mit scharfen, glatten Rándern, die ziemlich parallel verlaufend nur 
etwas unterhalb der Blattmitte den grussten Abstandvon der Mittel- 
rippe aufweisen. Da die feinen Secundaernerven bei unserem Mate- 
riále nicht erhalten sind, so konnte man wohl diese Blátter noch 
entweder mit den Lacinien der Dewalqiiea haldemiana var. angusti- 
folia Hos. et v. d. Mk., oder mit den Bláttern der tertiaeren Salix 
angustifolia AI. Br. vergleichen. 

Nákladem Královské České Společnosti Nauk — Tiskem dra Ed. Grégra v Praza 1896. 



XXVIII. 

Obojetník Camponotus ligniperdus Ltr. 

Napsal prof. Fr. Klapálek v Třeboni. 

Se 2 obrazci v textu. 

(Předloženo dne 26. června 189C.) 

V pozůstalosti zvěčnělého p. prof. L. Dudy nacházel se zajímavý 
obojetník druhu shora uvedeného, který mi sestrou si. Marií Dudovou, 
odb. učitelkou na Král. Vinohradech, ku zpracování svěřen byl i s ně- 
kterými poznámkami obsahujícími údaje naleziště a excerpta z lite- 
ratury. Ohledně naleziště nalézám toto: „Koncem srpna roku letoš- 
ního uplynulo již let od té doby, co učinil jsem na jedné z vy- 
cházek svých v okolí Soběslave nález velice zajímavý a památný 
polapiv živého, neobyčejně dokonalého obojetníka (hermafrodita) mra- 
vence dřevokaza (Camponotus ligniperdus Ltr.), jednoho z největších 
druhů mravenců našich. Sbíral jsem tehdy v lesíku Libouši a skle- 
pával právě různý hmyz s mladého smrčku, když tu náhlé zahřmění 
připomenulo mi blížící se bouři a přimělo mne k rychlému návratu 
do nedalekého města. Ve spěchu největším shrnul jsem tehdy skle- 
paný hmyz z deštníku rozevřeného do lahvičky, nevšimnuv si ani, co 
vše se mi tehdy podařilo uloviti. Teprve doma, když jsem kořisť svou 
pozorněji přehlížel, podivil jsem se nemálo vida mezi různými plošti- 
cemi, brouky, pavouky a mnohými mravenci jmenovaného druliu 
1 exemplář, jenž nápadným znetvořením i podivnou barvitostí jedno- 
tlivých částí svých ihned jevil se co hermafrodit nejdokonalejšího rázu". 
K tomu třeba připomenouti, že nález se stal okolo roku osmdesátého. 

Níže podávám stručný popis tohoto obojetníka. Ohledně litera- 
tury poukazuji na seznamy H. Hagenův (Stett. ent. Zeitg. 22. Jhrg., 
str. 259 — 286) a Dr. Ph. Bertkaua (Arch. f. Naturg. Jhrg. 55. a 57) 
a pokud mravenců se týče, A. Forel, Les fourmis de la Suisse, str. 
139 — 143, tab. II. Exemplář sám věnován byl slečnou Dudovou Museu 
král. Českého. 

Tř. niathematicko-přírodovédecká. 1896. 1 



XXVIII. Fr. Klapálek: 




Na hlavě jest celá levá strana 
mnohem delší než pravá, následkem če- 
hož nabývá podoby velmi nepravidelné, 
na pravou stranu zkřivené ; rovnéž cly- 
peus jest stejně sešikmělý, na právo 
kratší než na levo. Zvláště nápadná 
jest však tato nesouměrnost na čele, je- 
hož pravá lištna jest mnohem kratší 
než levá. Zadní část hlavy klene se na 
straně levé v ostrém oblouku, kdežto 
na pravé jest oblouk tupý. Mandihula 
levá dokonale odpovídá témuž ústrojí 
dělnice; jest silně vyvinuta, r)-zubá, 
kdežto pravá mandihula jest malá, jako 
u (5* vyvinutá. Makadla nelze dobře po- 
zorovati, poněvadž jsou na ústech schou- 
lena. Tykadlo levé má násadku zře- 
telně silnější a do předu prohnutou a 
bičík, na němž bohužel shledáváme 
pouze 10 článků, kdežto poslední jest 
ulomen; rovněž bičík jest maličko sil- 
nější : tvarem odpovídají tykadlům ^. 
Pravé má násadec štíhlejší, rovný a bi- 
čík zřetelné 12členný a tvar tykadel 
samčích. Z očí složených zdá se oko 
levé o poznání menším ; z oček vyvinuta 
jsou pouze dvě a to přední ležící v čáře 
medianní a pravé postranní; po levém 
nenacházíme ani stopy. 
Camponotus lignlperdus Ltr. 4. Celý Pronotmn jest velmi nesouměrné, 

jedinec as 5krát zvětšený. 7?. Hlava igyj^ polovice jest daleko mohutněji 

silněji zvětšena. . . - ^ i ^ i • . 

vyvinuta než pravá ; levá plec jest mno- 
hem klenutější než pravá. Mesonotum jeví do jisté míry nepravidelnost 
strany pravé v tom, že scutellum jest se strany pravé vmáčklé oblou bráz- 
dou, která před krajem postscutella až ku kořenu rudimentu křidel se 
táhne. U (j* dokonalého jest sice mělká brázda znatelná, ale jest mno- 
hem menší a štítek sám jest poměrně daleko větší. Levá strana jest 
dokonale po způsobe dělnice vyvinuta, zřetelně na zad zúžena a na 
straně srázná tvoříc nahoře tupou hranu. Metanotum jest na straně 
levé zrovna tak jako mesonotum srázné a tvoří nahoře tupou hranu. 




----v^sdái" 



Obojetník Camponotus ligniperdus Ltr. '3 

kdežto na straně pravé jest pěkně zobleno. Ohě křídla na straně levé 
scházejí úplně nezanechavše pražádného rudinienta; na straně pravé 
však nacházíme malé zbytky křídel, jež poukazují na to, že byla křídla 
násilně oddělena. 

Šupinka stopková jest na hraně hřbetní značně hluboko trojúhle 
vykrojena, čímž upomíuá na,(^, lalňček levý však jest poněkud menší. 
Zadeček jest v předu na straně levé značně širší, než na straně pravé; 
kdežto pravá strana má při pohledu shora obrys mírně sice, ale stej- 
noměrně klenutý, jest levá v předu vyklenutější, do zadu se však 
zužuje. Také v obrvení jeví se značný rozdíl. Na prvém ^) kroužku 
nacházíme na zadním kraji levé části řadu dlouhých štětinek, které 
pravé straně scházejí; na druhém kroužku táhne se v prvé třetině 
levé strany příčná řada dlouhých štětinek až ku mezi obou polovin^ 
na pravé straně však schází; na obou stranách táhne se as V2 tlélky 
kroužkové krátká příčná řada zabírající krajní 7i šířky kroužkové; 
zadní kraj téhož kroužku jest pouze na straně levé řadou štětinek 
opatřen. Na kroužku třetím vyvinuta jest pouze na straně levé příčná 
řada v přední třetině a na zadním kraji; obě sahají pouze ku mezi 
obou polovin. Podobně má se věc na kroužku 4., kde však již při 
pravém kraji jest sem tam nějaká štětinka vyvinuta. Kroužek .5. a G. 
jsou na celém povrchu spoře štětinaté. Kroužek G. a následující jsou 
dokonale samčí; poslední pak nese zevní ústroje genitalní (j" doko- 
nale vyvinuty. 

Noht/ prvního páru mají levé stehno o něco kratší, ale silnější 
než pravé ; podobně také holeň i 1. článek chodidla jsou na levé straně 
o něco kratší a silnější než na pravé ; ostatní články pravého cho- 
didla jsou bohužel pochroumány. Ve druhém páru jest levá noha celá 
silnější než pravá, stehna jsou skoro stejně dlouhá, pravá holen jest 
poněkud kratší. Ve třetím páru jest levá noha značně silnější a větší 
než pravá; polštářky mezi drápky pravé nohy jsou veliké. Při pohledu 
se strany břišní vidíme dobře rozdíl mezi kyčlemi obou stran; na 
levé jsou mnohem silnější a větší než na pravé a to zvláště u před- 
ních dvou párů, kdežto u posledního jest rozdíl ten celkem malý. 

Nápadný jest však rozdíl obou stran v barvě. Na hlavě jest 
celá levá čelisť vyjma černé špičky zubů červenohnědá. Také přední 
část hlavy as na ^^ délky jest červenohnědá a pak ztraceně přechází 
v barvu černohnědou ostatního povrchu hlavy vyjma levý kout týlní, 
který má poněkud červeuohnědý nádech. Na hrudi jest celá levá 

^) Budiž připomenuto, že, kdekoliv jest řeč o zadečku, míněn jest zadeček 
bez kruužků tvořícícb stopku. 



4 XXV III. Fr. Klapálek: Obojetník Camponotus ligniperdus Ltr. 

strana žlutohnědá, kdežto pravá jest celá černohnědá pojímaje v to 
i mírně vyklenuté scutellum. Také šupinka stopková jest na levé straně 
žlutohnědá, na pravé černohnědá. Na zadku jest ještě prvý kroužek 
rozpůlen jsa na levé straně žlutohnědý, na pravé černohnědý. Ostatní 
zadeček jest černohnědý, vyjma přední část druhého kroužku, která 
jest slabé žlutohnědě naběhlá a zadní kraje kroužků všech, které jsou 
bíle hedbávitě lesklé. Kroužky poslední, tvořící kroužky genitalní, jsou 
šedožluté. Tykadla jsou tmavě červenohnědá ; nohy jsou svrchu vesměs 
žlutohnědé, na straně spodní jsou u předních dvou párů levé nohy 
rovněž světle žlutohnědé, pravé však kaštanově hnědé; pár poslední 
jest na obou stranách stejně zbarven. 

Z toho, co svrchu pověděno, vyplývá patrně, že máme zde co 
činiti s oboj etnikem velmi dokonalým, a sice lateralním, jehož levá 
strana jest dělničí, pravá však samčí, vyjma poslední cípek zadečku, 
který náleží zřetelně pohlaví (5'. Můžeme tak ovšem souditi pouze 
podle druhotných znaků pohlavních; genitálie samy zkoumati jest ne- 
možno. Na straně hřbetní jde čára dělící takto : na hlavě přesně v po- 
lovici přes střed clypeu, čela k očku prostřednímu, jež však jest celé 
vyvinuto, až do prostřed týlu; čára tato jest veskrze jako slabá rýžka 
patrná. Na hrudi není mez tato rýhou vytčena, ale za to jest čára 
demarkační různým zbarvením obou stran znamenitě vyznačena a jde 
přesné středem všech tří kroužků. Totéž shledáváme na šupince stop- 
kové. Na zadečku jest opět mez naznačena slabým vtiskem, který 
táhne se opět v čáře medianní na kroužku 1., 2. a 3., ač netvoří čáru 
přímou, nýbrž jest poněkud prohýbán; na kroužku 4. se uchyluje 
v levo, tak že (5* část jest větší; na 5. konečně táhne se tak, že končí 
právě mimo levou stranu kroužku G., následkem čehož kroužek G. 
a následující připadají docela polovině (J, čímž ovšem souměrnost 
mizí. I na straně břišní táhne se mez čarou medianní až ke kroužku 
G., jenž už zcela náleží (^, což hlavně můžeme na vyvinutí štětinok 
pozorovati, které před zadním krajem kroužku na straně dělnicí stojí, 
kdežto na straně (^ scházejí. 

Délka 13 mm (bez vychlípeného kroužku G. a následujících). 



Ě»£*ši»-« 



Nákladem Král. České Spoleiínosti Nauk. — Tiskem drn Ed. Grégra v Praze 1896. 



XXIX. 

Beitrag ziir Kenntniss des alteren Palaeozoiciíms 

im Amazonasgebiete. 

Voii Dr. Friedrich Katzer zu Para (Brasilien). 

MU 3 Tafeln. 

(Vorgelegt den 26. Juni 1896.) 

Vorbemerkunj^. 

Das Vorhandensein palaeozoischer Ablageniiigen im Amazonas- 
gebiete ist seit melir als oO Jahreii bekaunt. Wolil hatte sclion A. vox 
HuMBOLDT gewisse Schichten des Amazoiiasthales fiir devonisch erklart, 
allein das Verdienst des ersten siclieren Nachweises des ralaeozoicums 
gebiihrt dem Ingenieur, Major Joao Martins da Silva Coutinho, wel- 
cher im J. 1863 in der Niihe der Stromsclinellen des Tapajós bei 
Itaituba im dortigen Kalksteine Versteinerungen (Productus, Spirifer) 
aulíand, auf Griind welcher das carbonisclio Alter des dortigen Ge- 
birges festgestellt werden konnte. 

Áltere palaeozoische Schiclitenglieder wurden im Amazonas- 
gebiete erst spater mit Sicherheit nachgeAviesen und zwar auf zwci 
Expeditionen, welche Prof. Ch. Fred. Hartt in den Ferien 1870 mid 
1871 mit einer Anzahl seiner Horer iinternalim und welche zur Ent- 
deckung fossilienfiihrender devonischer, nebst carbonischen Formations- 
gliedern im Norden des Stromes fiihrten. 

Am weiteren Verfolg des Palaeozoicums auf beiden Flanken des 
Amazonasthales haben sich Chaxdless, Brown, Derby, de Freitas, 
Smitii nebst den Brasilianern Ferreira Pexna und J. Barbosa Rodri- 
nuEs betheiligt, walirend sich um die Vertiefung unserer diesbezug- 
lichen Kenntnisse durch werthvolle palaeontologisclie Arbeiten Hartt 
selbst, sowie besonders Piathbun, Dkriív und Clarke in hervorragender 
Weise verdient gemacht haben. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1806. 1 



2 XXIX. Friedrich Katzer: 

Die Ergebnisse aller dieser Arbeiten, welclie als Grundlage der 
weiteren Durcliforschung des Palaeozoicums im Amazonasgebiete fiir 
immer ihren Wertli belialten werden, sind von dem verdienten gegen- 
wartigen Director der Commissao geographica e geologica de S. Paulo, 
Orvillb a. Derby wiederholt in vortreffliclieu Zusammenfassuugen 
iiiehr miuder aiisfulirlich dargestellt worden und G. Stbiiímann liat 
dieselben mit anerkenuenswerther Sorgfalt in seiner geologischen Kartě 
Yon Siidamerika ^) verwertbet. 

Die zwar nicht selir umfangreiclie, aber iminerbin eine Aiizahl 

lebrreicher Stúcke aufweisende Sainmlung aus dem alten Bestande 

des biesigen Museums, theils aus der Serra Ereré, tbeils von den 

Flilssen Urubú und Jatapú-) stammend, ferner eine Collection 

(23 Kisten) von Gesteinen und Petrefacten, welche wábrend einer 

Expedition im Flussgebiete des Maecurú und Tapajós, sowie in der 

weiteren Umgebung von Monte Alegre und der Serra Ereré im J. 1894 

vom dermaligen Kamnier-Vicepriisidenten der Provinz Paní, Sr. Excell. 

Herrn Dr. Jolo A. Coelho aufgesammelt und dem Museu Paraense 

iiberwiesen wurde, sowie eine Gesteinssuite aus dem Gebiete nordlicb 

von Alemquer, welche Herr Ingenieur Lodrenco Ferreira Valente do 

Co>^To dem Museum zum Geschenk macbte, baben mir die Moglich- 

keit geboten die pabieozoischen Formationsglieder des Amazonas- 

gebietes einigermassen kennen zu lernen, ebe icb denselben bei meinen 

geologiscben Aulnabmsarbeiten im Felde begegnen werde. Scbon die 

vorlaufige Durcbarbeitung des besagten, leider nicbt nacb stratigrapbi- 

scben Grundsiltzen gesammelten Materiales bat zur Erkenntniss einiger 

neuer Tbatsaclien gefiibrt, die icb im Folgenden kurz darlegen will 

Zugleicb hábe icb die Ueberzeugiing gewonnen, dass unsere dermalige 

Kenntniss des Palaeozoicums im Amazonasgebiete nocb eine sebr 

liickenbafte ist, wie iibrigens nicbt anders zu erwarten war, da seit 

den TOer Jabren weder neue stratigrapliiscbe Untersucbungen nocb 

neue Aufsammlungen im Eereicbe desselben unternommen worden 

sind und die seitber veroffentlicbten palaeontologiscben Mittbeilungen 

durcbwegs jenes Materiál zum Gegenstand baben, welcbes nocb aus 

Hartt's Zeiten stammt. 



1) ZiTTKťs Geologischer Atlas Nr. 14, Ausgabe 1891. — Aus Berguaus 
Physikal. Atlas. Gotha. 

-) Diese beiden uordlicheu Zuflusse des Amazouas beUaudelt J. Barbosa 
RoDKiGUKs iu: Exploragao do Valle do Amazonas I., II. u. III, Rio de Janeiro 
1875. Die sonderbaren geologischen Bemcrkungcn pag. (j1 — 03 sind unbrauchbar. 



Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 3 

Die kťystalliiiisclie Uiiteiiage. 

Das Gruiulg(^biige, auf welchem die palaezoischeii Scliichten des 
Amazonasgebiétes aiiílagerii, iimfasst im Nordea des Stronies das Vor- 
land des Tuniac-Humac-Gebirges und eine breite Zone westwiirts bis 
zimi Rio Negro, und im Siiden des Stromes die iii den Tlialfurclien 
des Tocantins, Araguaya, Xingú, Tapajós und Madeira, sowie ^Yahl•- 
sclieinlich auch der kleineren Zwischentlusse entblossten Partien, 
welclie hauptsiicblicli die Stronischnellen und Wasserfálle dieser Flíisse 
veranlassen. 

Ueber die Beschaffenheit dieses Grundgebirges ist wenig bekannt, 
Im nordlichen Bereiche wird es als vorwaltend aus granitischen Ge- 
steinen besteliend bezeichnet, an welclie sich gegen Siiden eine deni 
Amazonas parallele Zone von Gneissen ansclmiiegt, worauf eine weitere 
Zone von „nietaniorplien Gesteinen" folgt, auf welclien nocli naber 
gegen den Strom zu ein breiter Streifen petrefacten-fiibrender palaeo- 
zoischer Schichten aufruht. 

Auch im Siiden des Stronies soli der geologische Aufbau des 
Landes ein ahnlicher sein und das Palaeozoicum sich als ein breites, 
im Siiden an krystallinische Gesteine angrenzendes Band dem Stroni- 
laufe parallel hinziehen. Die palaeozoischen Ablagerungen des Ama- 
zonasgebietes bilden nach dieser, von Hartt '^j stammenden Vorstellung, 
welche nanientlich durch die vortrefflicheu Darstellungen Deuby's ') 
allgemein verbreitet wurde und in Stkinmanjí's citirter Kartě reclit 
deutlich zur Anschauung gebracht Avird, eine ganz symmetrische Mulde, 
welche nur bei Monte Alegre durch eine lokále Antiklinale eine Sto- 
rung erfahren soli. ^ 

Nach dem Materiál, welches mir gegenwiirtig zu Gebote steht, 
erweist sich der geologische Auťbau des Ainazonasgebietes jedoch als 
complicirter und wird es die nachste Aufgabe der geologischen Section 
des IMuseu Paraense sein, Klarheit in die Sachlage zu bringen und 
vorláufig ein im Allgemeineii riclitiges JJebetsichtsbild der geologischen 



2} Journal of the Americau Gcogr. Society of New York. Vol. III. 1872, 
pag. 231. — Vergl. ťeruer: Anieric. Journal of Science Vol. I., 1871 u. Vol. IV. 
1872; — den Abdruck aus dem Diario do Grao Para 1871 im Boletini do Museu 
Paraense, A^ol. I. Nro. 3 ; Bul. Buf. Soc. Nat. Scienc. January 1874. 

^) Besonders: Contribui(;aěs para a Geologia da Regiao do Baixo Ama- 
zonas. Archivos do Mus. Nacion. do Rio de Janeiro. Vol. II. 1877, pag. 77 — 104. — 
Dasselbe englisch in: Proceed. of the Americ. Philos. Society 1879, pag. 15.5—178. — 
Auch in anderen Publicationen wiederholt. 



1 



* 



A XXIX. Friedrich Katzer: 

Verhaltnisse des weiten Amazonasgebietes zu scbaffen, ehe in Detail- 
arbeiten eiugegangen wiťd. — 

Beziiglicli des archaeisclien Gnmdgébirges ist es sicher, dass 
krystallinisclie Gesteine im Norden des Amazonas bis nahé an das 
Gestade des atlantischen Oceans lieranreichen, da sie gelegentlich 
einer ira J. 1895 vom Herrn Director Dr. E. A. Gokldi geleiteten 
Avissenscliaftlichen Expedition nach Brasil. Guyana noch ostlich von 
Cunaný, d. h. etwa am 51. Grád westlicher Lange von Greenwich 
(3. Grád nordl. Breite), anstehend angetroffen wurden. 

Sie bilden aiich hier die, vom Meere aiifwárts gerechnet, ersten 
Katarakte, welche dem Dampfboot nur bei hoher Fluth landeinwarts 
vorzudringen gestatten. Vom Dorfe Cimaný flussaufwárts werden 
solche Stromriegel háufiger, hoher iind ausgedehnter nnd konnen auch 
mittels Canoes nicht mehr passirt, sondern miissen mngangen werden.^) 
Die anstehenden krystallinischen Gesteine scheinen vorwaltend Gra- 
nite zu sein. Zur Untersuchung lagen mir nur Proben vom Unterlaiif 
des Flusses, welche theils Granite, theils Gneisse sind, vor. 

Die letzteren Gneisse sind ausgesprochene Bioťithandgneisse, 

wie ich iihnliche von Europa her nur aus archaeischen Gebieten 

kenne, weshalb ich auch diese Gneisse fiir sicher archaeisch halte. 

Die Banderung wird durch abwechselnde Lagen von vorherrschendem 

Feldspath iind Biotit bewirkt, wiihrend Quarz im ganzen Gestein sehr 

zuriicktritt. Die Lagen sind zumeist 2 bis 10 mm stark, selten dar- 

unter, híiufiger dariiber. Das Gestein ist kleinkornig und sind die 

feldspathreichen Lagen fast giinzlich frei von Biotit, der sie in zu- 

sammenhangenden Membranen begrenzt, denen nach die Spaltbarkeit 

des Gesteines bedeutend erholit ist, was an verwitterten Stiicken be- 

sonders deutlich hervortritt. Die biotitreichen Lagen sind stets mehr 

minder reichlich von Feldspatlnnasse durchsetzt. Der Feldspath ist 

vorwiegend Orthoklas, untergeordnet Plagioklas in zumeist grosseren 

Kornern mit deutlicher Zwillingsstreifung. Er ist von weisser oder 

gelblicher Farbe und bildet im Gemenge mit dem sehr untergeord- 

neten Quarz eine zuckerkornige Masse, aus welcher nur stellenweise 

grossere Feldspathkorner porphyrisch hervortreten. Der frisch fast 

Schwarze, verwittert tombackbraune Biotit erscheint vorwiegend in 



°) Einer freundlicheu Mittbeihmg des Herrn Director Dr. E. A. Goeldi 
verdauke ich die Nachriclit, dass dieselbeu VerliiUtnisse auch am Eio Cassiporé 
Dordlich und am Kio Calsoeue siidlich vom Cunaný bestehen, so dass auch hier 
das krystallinische Grundgebirgo nahé an das Meeresgestade herantritt. 



Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 5 

parallel angeordneten unregelmassigen Flasern, aber aucli iii Bliitt- 
clien von deutlicli hexagonalem Umriss. 

Der Granit ist mehr grob- als feiukorniger, zum Theil porphyr- 
artiger Biotitgnmit (Granitit). Auch hier herrscht der Feldspath vor, 
dann folgt der Menge nach Biotit, wjihrend Quarz uutergeordnet ist. 
Der Feldspath von weisser oder rothlicher Farbe ist fast durchwegs 
Plagioklas mit sehr deutlicher Zwillingsstreifniig, wogegen Orthoklas 
ganz zurucktritt. Nur in den sehr grobkornigeu Partien, wo die Korn- 
grosse 2 — 3 cm erreicht, kommt Orthoklas mehr zur Geltung mid 
wird zuweilen selbst vorherrschend. Die im gleichmassig mittelkornigen 
Gestein porphyrisch ansgeschiedenen Feldspathe sind aber zumeist 
Plagioklase, Der schwarze Biotit ist in der Masse des Gesteines 
gleichmassig vertheilt, erscheint aber in den grobkornigen Partien 
nur in vereinzelt eingesprengten, allerdings bis 0-6 cm grossen Bliit- 
tern und Fetzen. Zwischen den mittel- und grobkornigen Partien des 
Granites bestehen ganz allmiilige Uebergánge, ebenso ^Yie zwischen 
dem normál znsammengesetzten Gesteine und feinkornigen, sehr biotit- 
armen, fast nur aus Feldspath und Quarz bestehenden Partien, die 
darin stellenweise vorkommen. 

Die Tliatsache des Herantretens altkrystallinisclier Gesteine bis 
fast an das Ufer des atlantischen Oceans, welche nicht nur durch 
die soeben erwiihnten Vorkommen am Cunaný, sondern auch durch 
die lánger bekannten anstehenden Gneisse am Araguary erwiesen wird, 
darf als Stiitze der Ansicht angefiihrt werden, dass der atlantische 
Umriss des nordlichen Siidamerika, etwa vom Oriuoco bis zum Cap 
S. lioque, in der That dem Bruchrande des alten nordamazonischen 
Massivs entspricht.*^) 

Auch im Innern des Amazonasgebietes, namlich nordlich von 
Alemquer und Obidos treten alte krystallinische Massengesteine iiber 
den Umriss, welchen Steinmanx dem Palaeozoicum auf seiner Kartě 
gibt, heraus niiher an den Fluss heran. Ueber die stratigraphischen 
Verhiiltnisse, unter welchen diese Gesteine vorkommen, bin ich augen- 
blicklich nicht geniigend orientirt ; doch scheint es nach den Angaben, 
welche mir Herr Ingenieur da Conto gemacht hat, dass im súdlichen 
Vorlande der Campos Geraes zwischen den Flilssen Trombetas und 
Purú zwei ziemlich ostwestlich streichende Zonen dieser alten Massen- 
gesteine getrennt theils durch krystallinische Scliiefer, theils durch 
Quarzite, entwickelt sind. Es kíinnte sein, dass man es hier mit Auf- 
bruchen alter Falten zu thun hat, was dem geologischen Bau des 

«) Yergl. E. Suess : Antlitz d. Erde II. 1888, pag. 161, 



Q XXIX. Friediich Katzer: 

Landes nordlich vom Amazonas ein ganz anderes Gesiclit verleihen 
wiirde, als aus den bisherigen Darstellimgeu zu entnehmen war, Die 
mir Yon allen oben genannten Herren ubeniiittelten ungemein zahl- 
reiclien Proben von Gangquarz und die iiber die einzelneu Vorkommen 
gemacliten Angaben beweisen unzweifelhaft, dass das Gebirge von 
einer grossen Žahl von Quarsgiiugen durchsctd wird, die als ausge- 
fiillte Kliifte und Spalten allenfalls hedeutende Sforungen vemiuthen 
lassen. Aus deni Quellengebiet des Rio Maecurú kann man nacli 
HeiT Ingeniuer da Conto einen Quarzríicken, welcher hier als Grat die 
liochsten Punkte des Gebirges bczeichnet und eine Art Pfalil zu bilden 
scheint, in nordostlicher Richtung gegen den Rio Pum liin verfolgen. 
Ein weiteres Eingehen auf diese Verliáltnisse wiire hier jedocli nicht 
geboten, da ich micli vorderhand nur auf frenide Beobaclitungen und 
Angaben zu stiitzen vermag. 

Die mir vorliegenden Proben der alten krystallinischen Massen- 
gestcine dieses Gebietes sind Granite, Syenite, gabbroartige Gesteine 
und Porphyre. Am meisten verbreitet scheint ziemlich grobkurniger, 
quarzarmer Granitit mit rothem Feldspath und Schwarzem r)iotit und 
dann ein an 2 — 5 mm grossen Feldspatheinsprenglingen sehr reicher 
Porphyr mit griingrauer Grundniasse zu sein. Ueber den Verband 
derselben mit den benachbarten geschichteten Gesteinen und iiber ihr 
gegenseitiges Verhalten besitze ich keine brauchbaren Angaben, ver- 
muthe aber nach den Gesteinsproben, dass sich entlang der Begren- 
zungslinie des Granitites eine contactmetamorphe Zone hinzieht. Un- 
bedingt verspricht das Studium der geologischen Verhiiltnisse der 
alten krystallinischen Massengesteine wichtige Aufschliissc iiber die 
Entwickelungsgeschichte des Amazonasgebietes. 

Mit diesen Massengesteinen stehen Gneisse, Granulite und 
Glimmerschiefer von verschiodenster Beschaffonheit in Verbindung, von 
welchen mir aber meist nur Gerčdlstiicke vorliegen. Ein Theil dieser 
Gesteine, namontlich sehr quarzreiche Glimmerschiefer mit einem 
chloritartigen griinen Glimmor in grossen Flasern besitzen durchaus 
das Aussehen gewisser druckmetamorphor Gesteine der alpinen sog. 
siidlichen Grauwackenzone. Die vielfachen Winduiigen und Stau- 
chungen, die man an Blocken und selbst Handstiicken dieser kry- 
stallinischen Schiefer Avahrnehmen kann, lassen bedeutende dynamische 
Einwirkungen, welchen diese Gesteine ausgesetzt waren, vermuthen. 

In mehrfacher Beziehung sehr bemerkenswerth ist ein Gestein, 
welches weit verbreitet zu sein scheint, da ich es sowohl von der 



Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebicte. 7 

Serra Ereré (angeblich Nordfuss), als aucli aus clem Flussgebiete (les 
Maecurú besitze. 

Das Gestein koniite als Diahasporphyrit mit paralleler Anord- 
ining der porphyriscli ausgescliiedenen Plagioklase bezeichnet werden. 
Vom ersteren Fundorte ist es weniger typisch. Es sclieint der Eand- 
facies von Diabas-Intrusivmassen zu entstammen, weil sicli unter den 
mil" vorliegenden Proben viele von gewohnlicher diabasisch-korniger 
Structuť befinden, ^Yelclle durch allmálige Uebergánge mit den ersteren 
verbunden werden konnen. 

Sehr lehrreich ist die grossere Collection vom Flusse Maecurú, 
welche Herr Dr. Coelho von der 25ten Stromschnelle, von der Miin- 
dung des Flusses aufwiirts gereclinet, oder ziemlich genau vom 1. Grád 
sUdlicher Breite, mitgebracht hat. Alle diese Gesteine bilden eben- 
falls eine zusammenhangende Reihe, aber die Abarten mit ausge- 
sprochen paralleler Anordnung der grossen Feldspathe sind doch sehr 
vorherrschend. Das Gestein mit normále r ophitischer Structur ist 
recht grobkornig und die beiden Ilauptbestandtheile halten sich darin 
beziiglich der Menge etwa das Gleichgewicht. Einige Handstiicke 
zeigen eine regellos kornige Structur; sobald jedoch die Feldspathe 
mehr hervortreten, wird auch die divergent-strahlige Anordnung der- 
selben immer deutlicher und zugleich macht sich bei grosseren Plagio- 
klasen die Tendenz zur porphyrischen Ausscheidung schon geltend. 
Je mehr dies platzgreiít und je grosser die Feldspatheinsprengliuge 
werden, desto dichter wird im Allgemeinen die Hauptmasse des Ge- 
steines. In der dunkelgrauen oder graugriinen Grundmasse liegen 
dann die grossen tafelformigen Plagioklaskrystalle eingebettet, und 
zvvar zumeist in paralleler Lage^ wobei die bankfurmige Absonderung 
des Gesteines nach den grossen Begrenzungsíiachen der Feldspathe 
[M =: OD P co (010)] eriolgt. Im Grossen erscheint dadurch das Ge- 
stein wie geschichtet ; solange jedoch hiebei die Grundmasse zwi- 
schen den Plagioklastaíeln hinliinglich zur Geltung kommt, ist der 
massige Charakter des Gesteines immer noch deutlich (Taf, L, 
Fig. i) ; wenn aber die parallel angeordneten grossen Feldspathtafehi 
derart an einander gedriingt sind, dass sie fast zusammenhangende 
Platten bilden, dann erhiilt das Gestein ein gneissartiges geschichtetes 
Geprilge (Taf. I., Fig. 2). Es zeigt dann nicht nur bankíormige Ab- 
sonderung, sondern deutliche Spaltbarkeit in diinue, etwa der Dicke 
der Plagioklaskrystalle entsprechende Platten, namentlich im ver- 
witterten Zustande und die Spaltfliichen erscheinen mit den grossen 
Feldspathtafeln fast vollig bedeckt (Taf. L, Fig. 3). Die Labradorit- 



8 XXIX. Friedrich Katzer: 

krystalle erreiclien hier bei 5 — 10 7nm Dicke eine Lange von 3 — 4 
und eine Breite von 3 cm, im Gestein von melir massiger Textur 
sind sie aber in der Regel kaum halb so gross. Eine niihere Be- 
schreibung dieses interessanten Gesteines soli erfolgen, sobald die 
geologische Erscheinungsforui desselben verlasslicli bekannt sein wird. 
Es scheint, dass die Anordnung der grosseu Plagioklase in parallelen 
Ebenen durch Bewegungserseheinungen in dem sich abkiihlenden 
Magma sowohl, als durch dynamische Einwirkungen erfolgt sei. — 

Zur metamorplien Untcrlage der durch Petrefacten bestimmt 
charakterisirten palaeozoischen Schichten im Norden des Amazonas- 
stromes gehoren auch glimmerreiclie Quarzite, die einen eigenthiimlich 
krystallinischen Habitus besitzen und in ihrer Textur starke Druck- 
wirkungen erkennen lassen. Der Glimmer bildet vielfach zusammen- 
hangende Membranen, welche in gestauten gewundenen Fliichen das 
Gestein durchsetzen, dessen an gewisse Glimmerschiefer gemahnendes 
Aussehen wohl eben das Ergebniss der dynamometamorphen Einjiiisse 
ist. Die meisten dieser Quarzitc sind hellgefiirbt (rothlich, gelblicli), 
manche sind aber duukelgrau, graphitisch und scheint es, dass in 
vielen Fállen die lichte Farbe nur ein Verwitterungsergebniss ist. 
Einige sind sehr dicht, hornsteinartig, mit sehr feinen eingestreuten 
Glimmerschíippchen ; andere wieder werdeu durchzogen von diinuen, 
thonigen Lagen und verlieren dadurch den krystallinischen Habitus. 
Die geologische Erscheinungsweise aller dieser verschiedenen quarzi- 
tischen Gesteine diirfte ebeníalls sehr verschieden sein, >Yoruber die 
Zukunft Aufschluss bringen muss. Nach dem petrographischen Cha- 
rakter mancher davon zu urtheilen, ist es sehr wahrscheinlich, dass 
auch contactmetamorpMsclie Gesteine vorliegen. 

Beraerkenswerth ist, wie sehr die Formen der Verwitterungs- 
oberfláche dieser quarzitischen Gesteine mit ihrer wechselnden Dichte 
und Hárte zusammenhaugen. Die dichteren und minder verwitter- 
baren Partien ragen bis centimeterhoch iiber die abgewitterte Fliiche 
empor und doch sehen diese vorspringenden Formen eben so glatt 
polirt aus wie die Fliiche, auf welcher sie aufsitzen. Die Ursache 
davon liegt, wie ich glaube, im stets sofortigen Hinwegschwemmen 
des abgewitterten Materiales durch die heftigen Regengiisse, welche 
die einmal entstandenen kleinen Vertiefungen rascher aushohlen und 
zugleich die Oberfláchenpolitur besorgen. So entstehen z. B. aus im 
irischen Anbruch fleckigen (Contact-) Hornsteinen Gesteine mit erbsen- 
steinartiger bis tropfsteinartiger Oberílache, je nachdem, wie tieř der 
Raum zwischen den dichten Flecken ausgewaschen wird; oder um- 



Das altere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 9 

gekehrt, ist die Gruiidmasse liarter als die Flecken, dann erscheint 
die Oberflache der Gesteine korallenaitig oder schwammahnlich. Am 
auffálligsten sind diese Erscheinungeii an grossen Platten, in welcheii 
dichtere und hiirtere Partien in der Gesamnitmasse strieraenartig ver- 
theilt sind. Diese Partien erlieben sicli an der abgewitterten Ober- 
flache wie P)ergrucken, deren Grat genau der dicbtesten Gesteins- 
partie entspricht, was auf dem Querbruche in der Regel schon durch 
die verscliiedene Fárbung selir deutlich ersichtlich wird. 

Es scheint, dass niit diesen Gesteinen, deren horizontále und 
verticale Yerbreitung allenfalls bedeutend ist hauptsiichlich die Massen- 
ergiisse im Zusamnieuhange stehen, denen die tiberall in allen Fluss- 
betten und an jeder Abhigerungsstatte von Gerollmaterial reichlich 
vorhandenen Blocke und Gerolle von Grunsteinen entstammen. 

Diese Griinsteine, die bislang als Diorite bezeichnet wurden, 
sind fast durchwegs Diahase. Hornblende fiihrende Gesteine trifft 
man selten darunter und die werden wohl besser als Proterobase 
denn als Diorite anzusprechen sein. Aus der Umgebung von Monte 
Alegre und von der Serra Ereré hat Herr Dr. Coelho eine grosse 
Suitě dieser Gesteine zumeist in abgerollten Blocken eingeliefert. 
Man findet darunter alle Uebergiinge vom Diabasaphanit bis zum 
sehr grobkornigen Diabas und bei den meisten eine ausgesprochene 
Neigung zur kugeligen Ausbiidung, beziehungsweise kugelschaligen 
Absonderung. Die Verwitterung bewirkt ein Zerfallen des Gesteines 
in groben, augitreichen Sand, der zweiíelsohne einen sehr sterileu 
Boden gibt. 

Ueber die krystallinische Unterlage des Palaeozoicums im Ge- 
biete siidlich vom Araazonas besitze ich noch keine eigenen Erfah- 
rungen. Die Angaben von Hartt') und Derby ^) beziehen sich we- 
sentlich auf metamorphe Gesteine vom Tocantins und Tapajós und 
bieten keine geniigenden Anhaltspunkte zur BeurtheiluDg der alt- 
krystallinischen Schieferserie, die in diesem Gebiete ebenfalls ent- 
wickelt ist. — 

Geologisch wichtig ist die Frage nach dem Alter der mefamor- 
plien Schichfcnreihe sowohl im Norden als im Siiden des Amazonas. 
Leider muss sie dahin beantwortet werden, dass wir dariiber gar 
nichts sicheres tvisscn. Es ist zwar richtig, dass diese metamorpho- 
sirten Ablagerungen, wenn sie m normaler lieihenfolge zwischen 
archaeische krystallifiische Schiefer im Liegend und obersilurische 

') Bulletin of the Cornell University. Yol. I. 1874. 
*) Regiao do Baixo Amazonas. L. c. pag. 86 — 88. 




IQ XXIX. Frieclrich Katzer: 

Schichten im Hangend eingeschlossen sintl, entwecler jungarchaeiscli, 
oder cambrisch, oder untersilurisch, oder alles das sein konnen.^) Die 
Lageningsverlialtnisse sind aber leider noch viel zu wenig verlasslich 
festgestellt, als dass die Aniiahme einer regelmassigen Einschaltimg 
dieser Schichten zwischen Archaeicum und Devon als begriindet be- 
zeichnet werden konnte. 

Eiue mit sicherer Berechtigung als cambrisch oder untersilurisch 
anzusprechende Schichtenreihe kennen wir dermalen im Amazonas- 
gebiete noch nicht. 

Das Silur. 

Silurische und zwar ohersilurische Ablagerungen konnten bislang 
aus dem Amazonasgebiete nur von einem einzigen Punkte angefiihrt 
werden, námlich vom Flusse Trombetas, wo in der Niihe des Vira 
Mundo genannten Kataraktes, beilaufig am 1*^ 15' siidlicher Breite 
und zwischen 58 und 59" westl. Lange von Greenwich, feinkornige 
Quarzsandsteine eine Anzahl Petrefacten geliefert haben, welche die 
Feststellung des obersilurisclien Alters dieser Sedimente ermoglichten. 
Alles iibrige, was iiber die Verbreituug obersilurischer Ablagerungen 
im Amazonasgebiete bislang angegeben wurde,^^') beruht auf blosser 
Annahme und war bis jetzt ohne Bestatigung geblieben. lu dem 
Kiirtchen, welches Orville A. Derby seiner neuesten Arbeit iiber die 
Obercarbon-Fauna des Amazonasgebietes ") beigegeben hat, beschránkt 
er děnu auch die Einzeichnung obersilurischer Gebilde ausschliesslich 
auf die angegebene Stelle am Trombetas. Es scheint demnach, dass 
er die in der citirten Abhandlung vorgebrachten Ansichten iiber das 
Vorkommen obersilurischer Ablagerungen am Curná, Maecurú und 
INIaracá^^) aufgegeben hat. 

Von den Fossilien, die am Trombetas gesamraelt worden waren, 
wurden bestimmt: 

1. Lingula cuneata Cour. 

2. Orthis hybrida Sow. 

3. Bucania trilohafa Cour. 

4. Arthropliycus Harlani Cour. sp. 



^) Vergl. Derby ibid. pag. 89, 90. — Suess : Antlitz der Erde 1. 1885, pag. (".58—59. 

^'*) O. A, Derby, 1. c. pag. 91 — 93. — Beziiglich des Curná vergl. II. Smith, 
Brazil etc. pag. 340. 

") Journal of Geology 1894. Vol II. Nr. 5, pag. 481. 

^^) Letztere, sich auf eine Mittheilung von Fkukeiua Penna stutzcnde An- 
gabe, ist iibrigens auch in Bezug auf die Localitát zweifelbaft. 



Das álteie Palaeozoioum im Amazonasgebiete. 11 

Hievon gelten 1, 3 imd 4 als Leitfossilien der Medinacpoch, d. li. 
der untersten Abtlieihiiig der Niagarii-Periode des nordamerikanisclieii 
Obersilur, wahrend Orthis hybrida als Leitfossil der obersten Ab- 
theilung dieser Periodě angefuhrt wird/') 

Ausser deu specificirten Fossilien wurden nocli gefunden von 
Bracliiopoden : PJtolidops, Stropliodonta., Chondes, RhyncJionella ; von 
Lamellibrancliiaten : Ctenodonta; von Gastropoden: Belleroplion, Co- 
mdaria; von Cephalopoden : Orthoceras ; von Arthropoden : Beyrichia 
und ein Bruchstiick walirscheinlich von einem Trilobiten. Demnacli 
wiirde das Silur ani Trombetas deni unteren Obersilur Nordamerikas 
zu parallelisiren sein. 

Allenfalls vom Interesse sind nun die palacontologisclien Funde, 
dle ich in dem Materiále, welches von Herrn Dr. Coelho vom Mae- 
curú mitgebracht worden ist, gemacht hábe. Unter den Gesteinen 
aus dem Flussbette unterlialb der 25ten Stromschnelle fanden sich 
auch Gerolle von dicliten Quarziten mit zumeist glattpolirter, limo- 
nitischer Oberfliiche. Die nilhere Untersuchung derselben orgab, dass 
die meiston sehr reicli an Spongiennadeln sind und Spongienschichten 
entstanimen die eine ge^Yisse Aehnlichkeit mit den Spongienschichten 
an der Basis des mittelbohmischen Devon ^^) besitzen und dass sie 
zugleich nicht gerade selten auch Graptolithen fiihren. 

Die Graptolithen sind besonders beachtenswerth und ist dies 
meines Wissens iiberhaupt der erste Graptolithenfund nicht nur im 
Amasonasyebiet, soudem in Brasilien iiberhaupt. 

Leider sind die Hydrosome durchwegs nur Bruchstiicke von 
hochstens IV2 ^"^ Liinge, die sich grosstentheils zuř specifischen Be- 
stimmung nicht eignen. Es hiingt dies allenfalls damit zusamnien, 
dass die quarzitischcn Gerolle, aus welchen die Graptolithenresto 
einzig vorliegen, keine Schichtung erkennen lassen und es daher boi 
ihrer Hilite und ihrem splittrig-muscheligen Bruch ganz auf den Zu- 
fall ankommt, ob eine griissere Hydrosompartie blossgelegt wird. 

Ich sehe daher auch in Erholťung eines besseren Materiales 
von specifischen Bestimmungen vorliiuíig ab, gebe aber auf Taf. 11. 
einige Abbildungen dieser beachtens\Yertlien organischen Keste, die 
ich mit einigen Worten begleiten mochte. 

Fig. 1 und 2 diirften verschiedenen Arten von JStonograptus 
angehoren. Fig. 1 ist im Gestein plastisch erhalten, 2 ein Holilabdruck. 



'3) J. D. Dana: Manuál of Geology. 4. ed. 1895, pag. 549, 551. 
") Katzer: Spongienschichten im mittelbohm. Devon. Sitzber. d. kais. Akad. 
d. Wissensch. Wien. XCVII, 1888, pag. 300, 



12 XXIX. Friedrich Katzer: 

Fig. 1 eriniiert einigermassen an Monograptus Clintonensis Halí sp., 
Leitfossil der Clinton Epoch des unteren Obersilur Nordamerikas. 

Yiel reichlicher als Monoprioniden erscheinen Reste, die viel- 
leicht zu Diployniptus oder 0imacograptus zu stellen \Yaren. (Taf. 
II., Fig. 3, 4, 5). Leider siud eben diese Reste meist nur als Hohl- 
abdriicke minder gut erhalten, so dass niir eine specifische Bestim- 
miing nicht geboten sclieint. Fig. 3 und 5 besitzt allenfalls Aehnlich- 
keit mit Diplograptiis (Glyptograptus) euglyphus Lapw., welcher aus 
dem oberen Untersiliir Englands (Glenkiln beds)^') stammt und in 
einer etwas schlankeren Form auch im obersten Untersilur Mittel- 
bohmens (Konigshofer Schiefer Dd 5) vorkommt.^''') 

Weniger reichlicb, aber doch keineswegs selten, kommen plastisch 
erbaltene Reste vor, die derartige Eigentliiimlichkeiten aufweisen, 
dass sie nicht wohl mit einer der bestehenden Graptolithenfamilien 
vereinigt werden kiinnen. leh glaube, dass sie in die Gruppe der 
Amphiphyontes als neue Familie einzureihen wiiren. Die ani besten 
erhaltenen Reste, wie Fig. 9 auf Taf. II., erinnern an gevvisse recente 
Diphasia- oder Sertularia-Arten, woniit aber nicht etwa eine that- 
sáchlich bestehende Verwandtschaft ausgedriickt sein soli. Die beiden 
Axen scheinen verschmolzen zu sein und im Centrum des Korpers 
zu liegen, was an den mir vorliegenden Stiicken nicht sicher ent- 
schieden werden kann. Auf der Oberíiache der breiten Seiten des 
Hydrosoms ist der Axenverlauf zumeist durch einen Wulst, in dessen 
Mitte eine Rinne verlauft, oder durch eine breitere und tiefere Rinne 
allein angedeutet. Er ist in allen Fiillen wellenformig und demgemiiss 
die Lage der Zellen, welche dem jeweiligen Wellenthal entsprechen, 
zu beiden Seiten der Axe nicht gegen-, sondern wechselstiindig. 
(Taf. II,, Fig. G, 7, 9). Die Zellen stehen gegen die Axe unter bei- 
liiufig 30*^ geneigt und besitzen in bester Erhaltung eine eigenthumlich 
retortenahnliche Gestalt (Fig. 9). Ihr proximales Ende scheint etwas 
eingeschnurt zu sein, da etwas oberhalb der anzunehmenden Miindung 
der Zellen in den gemeinsamen Kanál auf der Breitseite des Hydro- 
soms Eindriicke erscheinen, unterhalb welcher sicli jede Zelle in 
einen flachen AVulst zu verliingern scheint. Die distale Óffnung der 
Zellen ist nirgends zu beobachten. 



'^) Lapwortu: On new British Graptol. Annals a. Mag. Nat. Ilist. Ser. 5> 
Vol. Y., pag. 166, PÍ. IV., Fig. U. 

"^) J. Pekner : Studie o řesk. graptolitech. II. 1895. Palaeontogr. Bobeuiiae 
III. 3. pag. 48, Tab. 8, Fig. 14. 



Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 13 

So schon erhalten, wie bei dem in Fig. 9 abgebildeten Exemplár, 
ist das Hydrosom indessen sehr selten. Gewohnlich ist das stark 
verlángerte distale Ende der Zelleii ganz verdriickt (Fig. 6), oder 
umgebogen und in der Gesteinsmasse versteckt (Fig, 7), oder das ganze 
Hydrosom ist so zusammengepresst, dass es ein fast zopfartiges Aus- 
sehen erhált, wie Fig. 10, Taf. II. in zwanzigfacher Vergrosserung 
zeigt. Der geschlangelte Verlauf der Axe bleibt aber auch hier sehr 
deutlich ausgesprágt. 

Der Taf. II. Fig. 8 abgebildete Rest ist die Vorderansicht eines 
Hydrosombrudistuckes eines von den soeben besprochenen wahr- 
scheinlich verschiedenen zweizeiligen Graptolithen. Fig. 11 zeigt ein 
Stiick des quarzigen Gesteines mit den Graptolithenresten in natiir- 
licher Grosse. 

leh hoffe besseres Materiál zu erlangen, als mir gegenwártig 
vorliegt, und gedenke dann auf diese interessanten Fossilien zuriick- 
zukomraen. Yorlaufig ist schon die Thatsache von Werth, dass in 
gewissen Schichten, des Maeciirúgebietes Graptolithen vorJcommen. 

Nach dem heutigen Stande unserer Kenntniss von der verticalen 
Yerbreitung der Graptolitlien, wiirde das Vorkommen von Monograptus 
die beziiglichen Schichten vom ]\Iaecurii in"s Ohersilm- verweisen, 
welcher Affuassung das gleichzeitige Yorhandensein von CUmacograptus 
und der neuen Graptolithenfamilie nicht widersprechen wiirde. Letz- 
tere ist zwar zíveizeilig, wiihrend sonst die einzeiligeu Monograptiden 
als die jungsfen Graptolithenformen betrachtet werden. leh bemerke 
aber, dass an der Basis des mittelbohmischen Devon in den thonigen 
Zwischenschichten der schwarzen Plattenkalke Ff 1 auch zweizeilige 
Graptolithen vorkommen, leider in meiner Aufsammlung durchwegs 
so stark verdriickt, dass eine Bestimmung nicht moglich ist. leh 
mochte aber bei dieser Gelegenheit nicht unterlassen haben, die Auf- 
merksamkeit der Spezialforscher auf das Vorkommen eigenthiimlich 
bilateral entwickelter GraptoHthen in unteren Devonschichten zu 
lenken. 

Unbesehadet dessen glaube ieh, dass die in Rede stehenden 
Schichten vom •Slaecuni dem Obersilur angehoren, wodurch fiir die 
Fixirung der stratigraphischen Stellung des álteren Palaeozoicums 
im nordliehen Amazonasgebiete ein neuer Auhalt gewonnen ist. Da- 
durch diirfen auch manche auífallige Erscheinungen in der bislang 
fiir ausschliesslich dcvonisch gehaltenen Fauna vom Maeeurú eine 
befriedigende Aufklaruug gefunden haben. Denn wenn z. B. Gewieht 



14 XXIX. Friedrich Katzer: 

darauf gelegt wird ^"), dass iii(>rkwiirdigeťweise die Trilobiteiifauna 
der „Maeciirúscliicliten" ^^) vollstaiidig von derjenigen der Ereré- 
schichten abweicht iiiid einen alterthiimlichen, ziírn Theil sogar silu- 
rischen Charakter aiifweist, so miiss bemerkt werden, dass die vom 
J. 1876 stammenden Aufsammlungen walirscheinlicli nicht streng nach 
Straten vorgenommen und gesondert gehalten wurden ^^), weshalb die 
bis jetzt bekannt gewordenen Thierreste iiiclit niir verschicdenen Ho- 
rizonten, sondern selhst rerschiedenen Formationen angehoren konnen. 
Da iiuii durch die obgedachteu Graptolithenfunde im Flussgebiete des 
Maecurú Silur als erwiesen angesehen werden darf, so kann der 
silurische Charakter mancher Trilobiten dieses Gebietes nicht mehr 
iiberraschen. 

Alle besprochenen Graptolithenfunde wurden in Gesteinen vom 
Maecurú gemicht, die sehr reich au Spongienresten sind und allenfalls 
íihnlichen Spongienschichten entstammen, wie sie in der untersten 
Stufe des mittelbohraischen Devon (Ff 1) entwickelt sind. 

Die mir vorliegenden zahlreichen Proben sind durchwegs sehr 
quarzreiche Gesteine, die man in vier Gruppen unterbringen kann: 

1. sehr feinkornige bis dichte, dunkelgraue oder schwarzgraue 
Quarzite mit ziemlich reichlich eingesprengten winzigen Glimmer- 
schiippchen ; 

2. dichte, jaspisartige, dunkelrothe Quarzgesteino mit vereinzelt 
eingestreuten kleinen Glimmersehiippchen und hiiuíig wie von zahl- 
losen Nadelstichen durchdrungen. Diese íeinen Poren sind in der 
Regel von lebhaft rotlier haematitischer oder ockergelber limonitischer 
Substanz umrandet. 

3. Feinkornige Quarzite mit viel kleinen Glimmerschiippchen, 
zumeist dunkelgrau und kirschroth verschwonnnen streifig gefarbt, 
oder gelieckt und getlammt; 

4. endlich sehr feinkornige bis dichte Gesteine von hell grau- 
gelber oder ockergelber Farbe, je nachdem ob die Masse ^Yenigcr 
oder mehr von limonitischen Zersetzungsproducti.m durchdrungen ist. 



"j A. Ulkicu: Palaeozoische Verstein. aus Bolivieii. Sti'Unmann's Beitrágc 
zur Geol. u. Palaeont. von Súdamerika I. 18yi, pag. 101. 

^^) Diese Bezeichuung solíte feriierhia vcrmieden werdeu, da entlang des 
Maecurúflusses pctrefactcureichte Scliichten verscbiedouen Alters auťgescblosseu 
siiid und der Bezeicbuung „Maecurúscliicliten" dalier keiu bestimmtcr stratigra- 
phiscber Begríff eutspricbt. 

*^) Als Belag hiefúr darf wolil die Anmerkung Ouville A. Derbý's auf pag. 
53 von J. M. Claiiké's : Trilobitas de Ereré e Maecurú. Archiv, do Mus. Nac. 
de Ilio de Janeiro. Yol. IX. Separ. 1^90 — angefiibrt Averden. 



Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 15 

Die Gesteine der ersten und zweiten Gruppe sclieinen gewisser- 
masen Grenztypen darzustellen, mit welclien die variabeln Gesteine 
der dritteii und vierten Gruppe, deren Aussehen allenfalls zunácbst 
von der verscliieden vorgeschrittenen Verwitterung beeinflusst wird, 
durch allmiilige Uebergange verbunden sind. Alle Gesteine sind mehr 
minder umgewandelt, zum Theil unikrystalisirt und reich an secundár 
ausgebildeteu Mineralgemengtheilen, ^Yodurch selbstverstiindlich auch 
das Aussehen und die Erhaltung der Spongienelemente sehr in Mit- 
leidenschaft gezogen wurde. 

In den Gesteinen der ersten Gpuppe heben sich die weissen 
Kiesehiadeln von der dunkehi Gesteinsmasse schon fttr das freie Auge 
sehr deutlich ab. Auf jeder Fliiche des harten, klingenden muschelig 
brechenden Gesteines liegen zu Hunderten die feinen weissen Nádel- 
chen und Kreuzchen, die 0'5 bis 2, selten 3 bis 4 mm. hmg sind. 
Einfache einaxige Spiculaen herrschen vor, vierstrahlige Kreuze und 
Sechsstrahler mit mehr minder deutlicher Spur des nach aufwiirts 
gerichteten Astes sind rehitiv untergeordnet. Bei den einfachen Na- 
dehi píiegt die Dicke verháltnissmássig um so grosser zu sein, je 
kiirzer sie sind. Die meisten hxssen keinen Axenkanal erkennen (Taf. 
II., Fig. 17, 18) und sind an der Oberíliiche glatt. Deutlich dornige 
Monaxone hábe ich nicht beobachtet. An hmgen Nadeln (Fig. 12) 
erkennt man zuweilen am abgebrochenen Ende den erweiterten Kanál. 
Desgleichen sieht man bei stiirkerer Vergrosserung auch am geschlos- 
senen Ende der Nadeln noch oft eine Spur des Kanales, wáhrend 
derselbe in den iibrigen Theilen der Naděl verloren gegangen ist. 
Demgemass zeigen auch die Querschnitte der Nadeln entweder den 
Kanál (Fig. 15), oder er ist giinzlich verwischt (Fig. 16). Manche 
lange diinne Nadeln zeigen in der Mitte eine Anschwellung (Fig. 19) 
und bilden dadurch gewissermassen den Uebergang zu den kreuz- 
formigen Nadeln, von welchen bei jenen, die keinen Kanál in ihren 
Strahlen erkennen lassen, nicht entschieden Nverden kanu, ob einfache 
Vierstrahler, oder theilweise verkiimnierte Sechsstrahler vorliegen. 
Wo hingegen die Axenkaniile deutlich erhalten sind, besteht in der 
Regel kein Zweifel, dass man es mit Sechsstrahlern von grosser 
Regelmássigkeit zu thun hat (Fig. 20). 

Alle diese Beobachtungen an den Kieselspiculaeen konnen bei 
den Gesteinen der ersten Gruppe (als auch der ubrigen) schon mit 
einer starken Lupe gemacht werden. In Diiunschliffen empfiehlt sich 
eine geringere Vergrijsserung mehr als eine starke, durch welche die 
Umrisse der Nadeln, die durch die Metamorphosirung des Gesteines 



16 XXIX. Friedrich Katzer: 

engstens mit der Masse desselben verkniipft wurden, verwischt werden. 
Fig. 1 auf Taf. III. bietet das Diinuschliffbild bei 25facher Vergrós- 
seriing. Die Umrisse der Nadeln sowolil, als auch die Axenkanale in 
manchen davon sind sehr scliarf. Bei den Walzen, die keinen Kanál 
besitzen, kann dies im Diinnschliff dadurcli bewirkt worden sein, dass 
der Schliíf eben nur durch die Wandiing der Naděl durchgieng, wes- 
halb eine Beobachtung, die sicli nur auf Diinnschliffe, besonders sehr 
dinine, beschriinken wollte, nicht empfohlen werden kann. Die Spi- 
culaeen liegen in der mehr minder krystallinischen, nieist von secun- 
dáren Neubildungen stark durchsetzten mehr pyrit- als bitumenreichen 
Gesteinsmasse eingebettet nnd bestehen selbst aus umkrystallisirter 
Kieselsaure, wie die Anwendung von polarisirtem Lichte bei stárkerer 
Yergrosserung deutlich erkennen lasst. 

Fig. 2 auf Taf. III. zeigt das Bild eines Díinnschliffes bei 
SOfacher Yergrosserung. Die Umrisse jener Nadeln, welche auch dem 
blossen Auge scharf umgrenzt erscheinen, sind vollig klar, aber viel 
auffálliger als bei geringeren Vergrosserungen treten gauz oder zum 
Theil opake, gewohnlich mehr weniger keulenforniige StJibchen hervor, 
welche aus Pyrit, oder vorwaltend Pyrit mit etwas Haematit bestehen 
und in einigen Fállen nachiveislich AasfUllungeu erweitcrter Axenkanale 
der Spiculaen sind, so dass sie vielleicht durchwegs dafiu- betrachtet 
werden konnen. In fast allen Diinnschliffen macht sich stellenweise 
zwischen den gut begrenzten Spongienelementen eine auffállige stab- 
fórmige Anordnung von Quarzkornchenniosaik bemerkbar. Diese nicht 
scharf von der iibrigen Gesteinsmasse geschiedenen, aber trotzdem 
ziemlich deutlichen stabartigen Formen dih'ften wohl siclier Spiculaeen 
entsprechen, die im urspriinglichen Gestein vorlianden wareu und 
durch die Urawandlung desselben ihre scharfen Umrisse eingebiisst 
haben, so dass sie jetzt kaum mehr als solche zu erkennen sind. 
Fig. 3, Taf. III. zeigt eine derartige ausgewilhlte Diinnschliífpartie 
bei 120facher Yergrosserung, die noch durch theils kreuzformige, theils 
radialstrahlige Anordnung der halbverwischten stabartigen Formen 
ausgezeichnet ist. 

Bei stíirkeren Yergrosserungen tritt in Diinnschliffen der mehr 
minder krystallinische Charakter der umgewandelten Spongienschichten 
deutlich hervor. Der Hauptgemengtheil ist Quarz in Kornchen von 
eben so verschiedener Grosse als Gestalt. Die meisten diirften secun- 
daren Ursprunges sein ; fiir siclier primar, d. h. schon in den urspriing- 
lichen Spongienschichten enthalten, halte ich die immer relativ grossen 



Das áltere Palaeozoicum im Amazouasgebiete. tT 

ahycnmdeten Qiiarzkorner mit zalilreiciien Gas- uiul Fiussigkeitsein- 
schliisseu, welclie den kleinen Quarzkornem zumeist felileu, Neben 
Quarz fiihren alle Gesteine Feldspath in Koniclien, die u. d. M. vom 
Qiiarz nicht zu iinterscheiden wiiren, wenu ni clít die BKCKE'-sclie 
Metliode dafiir eiii ausgezeichnetes Hilfsinittol bieten wiirde. ^lan 
kanu dioso vortrefíiiche, eiufaclie Methode aucli sclion an angesclilif- 
fenen Flilclien der Gesteine mit Nutzen znr Anwendung bringen. Der 
Glimnier, welclier allen Gesteinen eingestreiit ist, ist selu- frisclier 
i\Iuscovit, der in Leisten und nnregehnassigen Fetzen auftritt. Aucli 
Biotit komnit nntergeordnet voť und bildet i'othl>raune Fetzen, die 
meist bedeutend grósser sind als jene des Muscovits. Die deutlich 
klastiscbeu Partikeln dieser Hauptgemengtheile liegen gewissermassen 
eingebettet in einem Cement von zuweilen durcbaus krystallinisclier 
Bescbaffenlieit, in welcliem aber der Feldspath sehr zuriicktritt und 
Quarz vorherrscht, wozu sich eine Anzabl anderer secundar gebildeter 
Minerále gesteilt, 

Das vdchtigste darunter ist Pyrit. Die Gesteine der ersten 

Gruppe sind durch und durch davon durchsetzt und je bedeutendere 

Vergrosseruugen man beim Besichtigen der Diinnschliffe anwendet, 

um so massenhafter tritt er Einem entgogen. Denn bei schwachen 

Vergrosseruugen sieht man zunachst nur die Korner und Korner- 

gruppen bis zn einer bestimmten Grosse (Taf. III., Fig. 1) ; bei stlir- 

keren Yergrosserungen sieht man aber aucli in der Zwischenmasse 

der iibrigen Gemengtlieile zahllose sehr kleine Pyritkornchen (Taf. III., 

Fig. 2, 3). Bei Anwendung starker Vergrosseruugen (300 bis óOOmal) 

erkennt man, dass selbst die kleinsten Pyritkornchen wohlausgebildete 

co 02 
KrystiiUchen, wie es scheint durchwegs die Form — -r— =; ;r(210), 

sind, die sich hiiufig zu kleinen traubenformigen Gruppen anhaufen. 
Die Ausbildung und Vertheilung des Pyrites in der Gesteinsmasse 
liisst kauni einen Zweifel dariiber zu, dass die ursprihíglichen Spon- 
gienschichten von Losungen durchdrungen worden sind, aus welclien 
das Eisenbisulťuret ausgeschieden ^Yurde. Ueberhaupt ist die Um- 
ivandlung der Spongienschichten am Maecurú. welcher sie ihre gegen- 
wartige, zum Tlieil recht vorgeschritten krystallinische Mikrotextur 
verdanken, unbedingt wesentlich anf Durchtrankung mit Losungen 
suriicJcxufnhrcn, welcher Vorgang, wie ich nach zahlreichen ander- 
weitigen Anzeichen urtheile, bei der Metaniorphosirung aller Gesteins- 
schichten des Amazonasgebietes die wichtigste Rolle gespielt zu 
haben scheint. 

Matbeinatisch-naturwissenschartliche Classe. 1896. 2 



13 XXIX. Friedrich Katzer: 

Es ist moglicli und, in Anbetraclit der reichlichen Ansiedlung 
dos Pyrites iin Axenkanal der Spongiennadeln und in niichster Nilhe 
dcrselbcn, sogar walirscheinlich, dass die Ausscheidung des regularen 
Eisonbisulfurets (hirch die reducirenile Wirhmg des Bitumens der 
iirspriingliclien Spongienschichten erfolgt ist. Denn kohlige Substanz, 
die niit Siclierlioit als solche erkannt werden kann, ist selbst in den 
dunkelgrauen Gesteinen der ersten Gruppe nur sehr untergeordnet 
vorhandeu. Dagegen wird der Pyrit stets von im Diinnschliíf roth 
durclisichtig werdendem Haematit begleitet, mit welchem er auf das 
Innigste verwachsen zu sein pflegt, wiihrend limonitische Substanzen 
in den Gesteinen der ersten Gruppe fasst gar nicht vorhanden sind, 
wenigstens nicht in unmittelbarer Verbindung mit dem Pyrit. Magnetit 
vermochte ich nicht mit Sicherheit nachzuweisen. 

In Bezug auf die Spiculaeen hat das Auftreten des Pyrites in 
den Spongienschichten in gewisser Beziehung bcsondere Bedeutung. 
Denn, wie oben bereits erwiihnt wurde, sind die erweiterten Kanále 
der Nadeln zuweilen ganz mit Pyritmasse ausgefullt, ^Yodurch ein 
innerer Abguss der Nadeln geschaften wird, welcher in der Gesteins- 
masse auch dann als deutliche Spur ehemaliger Spiculaeen verbleibt, 
wenn durch vorgeschrittene Uniwandlung die eigentlichen Umrisse 
der Nadeln liingst giinzlich verwischt sind. Fiir die Richtigkeit dieser 
Auffassung ist das Vorkommen von Walzen mit erhaltener Kiesol- 
wandung, in welcher der Pyritkern steckt — wie es auf Taf. IT. 
Fig. 13 und 14 abgebildet ist — direct beweisend. Fiir solche innere 
Abgiisse von erweiterten Axenkanalen der Spongienspiculaeen halte 
ich die zarten PyritstJibchen, die man in jedem Diiinischliff der Ge- 
steine der ersten Gruppe reichlich antrifft und welche bei stiirkerer 
Vergrosserung eine kornelige Oberfliiche erkennen lassen, die durch 
Aneinandorgruppirung von winzigen Pyritkrystíillchen bewirkt ist. 
(Taf. III., Fig. 1 und besonders 2). Einen weiteren Beleg fiir die 
Piichtigkeit dieser Auífassung sehe ich darin, dass in vielen Fallen 
der Axenkanal der Spiculaeen nicht vollkommen mit Eisenkies aus- 
goíiillt ist, sondern dass der Pyrit nur die Wiinde des Kanales aus- 
kleidet und so seinerseits Rohrchen bildet, die allerdings hochst selten 
einen leeren feinen inneren Kanál umschliessen, sondern meistens 
mit korneliger Kieselsliure, Haematitfetzen und einer chloritischen 
Zersetzungssubstanz ausgefiillt zu sein pflegen. (Taf. III., Fig. .3 links). 

Auch solche Fiille kommen nicht gerade selten — in den Spon- 
gienschichten der dritten und vierten oben aufgestellten Gruppen 
sogar háufig — vor, wo Eisenkies die ursprtingliche Kieselsubstanz 



Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebiete, ] 9 

der Spiciilaeeu ersetzt liat. Ein gutes Bcispiel dalur zeigt das Diiím- 
schliffbild reclits unten in Fig. 2 uiid 250í"ach vorgrossert Fig. 4 auf 
Taf. III. Die Wandung der abgebroclieiien walzeníormigen Naděl wird 
YOii Pyrit gebildet, und zwar, wie in alleu iihnliclien Fálleii aus 
einem Agglomerat voii winzigeii Krystiillclien, zwisclien ^Yelchen hie 
und da nocli etwas Kieselmasse vorlianden ist. Ani breitcren Ende, 
welches, falls die Walze nur einen Arm eines Nadelkreuzes vorstellt, 
der Yereinigung mit den anderen Armén entsprechen wiirdc, schwilr- 
men die Pyritkrystallchen uber die Umrisse der Nadel lieraus, sonst 
aber háuft sich der Eisenkies nur im Innern des Spiculaeenunn-isses 
bedeutender an. Hier triíft man auch grossere quadratische Schuitte 
an, welche Pyrit^Yurfeln entstammen, wilhrend die winzigen Krystall- 
chen wolil durcbwegs Pentagonaldodekaéder sind. Mit diesen sclieint 
in feinen Partikeln kohlige Substanz vermengt zu sein, Aveil durch 
die ubliche Gliihmethode manche vordem dunkle Stellen heller ^Yerden. 
Innig vermengt mit dem Eisenkies ist stets Haematit, welclier mit 
Quarz und einem chloritischen Zersetzungsprodukt das ganze Innere 
der Nadel ausfiillt. Ob auch andere Eisenerze, zumal Magnetit und 
Ilmenit, vorhanden sind, lasst sich nicht entscheiden. Bei der in Rede 
stehendeu walzenfórmigen Nadel (Taf. IIL, Fig. 4) wird durch Quarz- 
streifchen im unteren und Quarzkorner im oberen Theile eiue Art 
Quergliederung hervorgebracht. Bemerkt muss indessen werden, dass 
die meisten, jetzt in Pyrithiille erscheinenden Nadeln im Innern sehr 
arm an Kieselsáure zu sein pflegen und vorherrschend durch ein 
Gemenge von Haematit und kohliger Substanz nebst Pyrit ausgeíuUt 
werden. (Taf. IIL, Fig. 3, links.) Die zumeist auffállige Keulenform 
der pyritisirten Spiculaeen halte ich fiir befriedigend dadurch erklart, 
dass es sich hier hauptsilchlich um einzelne Arme von Nadelkreuzen 
handelt, die am Vereinigungsknoten erweitert waren und sich eben 
dort losgelost haben. Je nachdem wie die Nadelaxen gegeu die Schlift- 
lláche geneigt sind, werden selbstredend Verkilrzungen der Nadel- 
schnitte eintreten und jene eigenthiimlichen Formen entstehen, dio 
jeder Diinnschliif neben Stiibchen und Kreischen, — den vollkomme- 
nen Liings- und Querschnitten — aufweist. (Taf. IIL, Fig. 2 und 3.) 
Nebst Pyrit ist in den grauen Spongienschichten der ersten 
Gruppe stetig ein griines pellucides Minerál vorhanden, welches in 
kleinen, unregelmassig begrenzten Bláttchen stellenweise ziemlich 
reichlich auftritt, seltencr Andeutungen von strahliger Ausbildung 
zeigt und nach dem optischen Verhalten Ampliibol zu sein scheint, 
Ich halte es eben so sicher tur secundáren Ursprunges, wie den Pyrit, 



20 XXIX. Friedrich Katzer; 

den Biotit iind eine iiie fehlende schmutzig gelbgriiiie cliloritische 
Substanz, sowie eine Anzalil anderer ganz untergeordneter Gemeng- 
tlieile, die nur bei starken Vergrosserungen beobaclitet werden konnen 
mid worunter icli Epidot sicher erkannt zu liabcn glaube. Alle diese 
zum grossten Tiieile gut individualisirten Minerále sind selbst-indige 
Neubildungen, welche dem urspríinglichen Gesteinsbestande der Spon- 
gienschichten nicht angeliort baben. Dieser letztere ist aber docb 
soweit bewahrt, dass die Hauptcbaraktere des Gesteines nicht ver- 
wisdit worden sind. 

Die iibrigen Gesteiue der Spongienscbichten des Maecuriige- 
bietes, welche oben in die zweite, dritte und vierte Gruppe gebracht 
wurden, nnterscbeiden sich vou den eben bescbriebenen der ersten 
Gruppe in drei wesentlichen Stiicken: 

Erstens ist der klastische Charakter des Gesteines viel mehr 
ausgesprochen ; 

siveitens tritt im Gesteinsgemenge Pyrit nie auch nur an- 
náhernd in solcher Meuge auf, wie bei den Gesteiuen der ersten 
Gruppe; und 

drittens sind sie durchwegs reich an Eisenoxyd und Eisenhy- 
droxyd, wobei ersteies vorwaltend als Rotheisenstein pigmentirend 
auftritt zum Unterschiede von den Gesteinen der ersten Gruppe, 
deren Haematit, wie oben dargelegt, Eiseiíglinuner ist. 

Die beiden letzteren Unistiinde sclieinen darauf zu verweisen, 
dass die Aureicherung dieser Schichten mit Rotheisenstein und Linionit 
durcli die Oxydation des urspriinglich darin vorliandenen Pyrites be- 
wirkt \Yorden sei. Zuweilen diirfte es sicher der Fall gewesen seiu; 
da indessen in den Gesteinen die eisenoxydischen Pigmente keines- 
wegs in gleichem Maasse an Menge zunehmen, in welchem der Eisen- 
kies an Menge abnimmt, so darf man den Gehalt der in Rede ste- 
henden Gesteinc an Eisenoxyd und Eiseuoxydhydrat nicht einfach 
vom Pyrit ablciten. Es spricht dagegen auch der Umstand, dass die 
Gesteine der iibrigen Grutipeii ihren klastischen Charakter besser 
bewahrt haben als die Spongienscbichten der ersten Gruppe, und dass 
die darin reichlich eingeschlossenen Spiculaeen zumeist besser erhalten 
sind als in dieseu letzteren, allenfalls eben deshalb, weil die Uunvand- 
lung der Gesteinsmasse nicht gleich weit vorgeschritten ist. Sicher- 
lich ist zwar das reichliche Yorhandensein der Eisenoxydpigmente in 
den rothen und gelben Spongienschiclitcn auf Zersetzungs und Uni- 
wandlungsvorgíinge zuriickzufiihren, aber sie sind nicht durch derartige 
Vorgiinge einfach aus den Gesteinen der ersten Gruppe entstanden. 



Das áltere Palaeozoicura ira Amazonasgebiete. 21 

Es ergibt sich dieser Scliluss namfiitlich auch aiis dem Clia- 
rakter der Spongienreste. Die Spiculaeen siud iiii Allgenieinen etwas 
kleiner als in den dunkelgraiien Spongienschicliten uiid Kreuzclien- 
íormen lierrsclien darunter vor. Aiif jeder Spaltíiaclie der Gesteine 
der dritteii uud vierten Gruppe liegen zu Tausenden die 0'5 bis 1'5 mm. 
grossen Spongiennadeln, die hier oí't scliou fiir das unbewaftnote Aiige 
gaiiz deutlich sicbtbar sind, wenn sie uoch aus weisser kieseliger 
Substanz besteheii, die sicb voii dem roth- oder gelbgrauen Grande 
klar abhebt. Grosse weisse Fleckeii, die aiif den Spaltflacben dieser 
Gesteine uicht selten auftreten, besteben aus Anbaufungen weisser 
Kieselspiciilaeen. Sind aber die Nadeln, was haiiíig der Fall ist, in 
Rotheisenstein iimgewandelt, dann entgcben sie dem blossen Auge 
leiclit, bleiben aber iinter der Lupe gut ersiclitlicli. Nur in den Spon- 
gienscbicbten der zweiten Gruppe, die allenfalls stark durch Kiesel- 
siiurelosungen durclitraukt worden siud, wodurcb die Umrisse der 
Spiculaeen au Scharfe eingebiisst habeu uud die in ibrer gegenwarti- 
gen jaspisartigen Erscbeinuugsform von rcicblichem Eisenoxydpigment 
ganz durcbdrungen sind, werden die ebenfalls in Rotlieisensteiu uni- 
gewandelten Spongiennadeln auch bei Vcrgrosserungeu oft undeutlich. 

Die Gestalt der Spiculaeen ist im Einzehien recht verschieden, 
die meisten kxsseu sicli aber von Sechsstrahlern ableiten. Ganz regel- 
mJissigc Kreuzchen mit Spuren der iVxeukanale, wie eines Fig. 21, 
Taf. II, zeigt, sind nicht gerade selten. Haufigcr trifft man aber 
uuregelmiissige Kreuzchen oder Gabeiformen, mit und ohne Axen- 
kanalen (Taf. II., Fig. 22, 23, 24, 25). Auch, wie es scheint, in einer 
íliclitung verlángerte, oder, falls allseitig gleichmassig entwickelt, 
bis 5 mm. grosse Spiculaeen komraeu vor (Fig. 26), sowie Bruchstiicke 
wahrscheinlich ahnlich gestalteter grosscr Nadelu (Fig. 27). Merk- 
wiirdig sind mit einander verliithete Spiculaeen, wie solche Fig. 28 
und 29 zeigeu. Es scheint, dass solche Verschmelzungen der Nadeln, 
wie besonders im letzteren Falle, rein zufállige sind, Beachtenswerth 
ist aber, dass sich an die grossen Kreuze oft kleine gruppiren, 
wodurch an die Nadelmaschen der Protospongidaeen erinnernde, 
jedech nur vereinzelt in der iibrigen Menge der Spiculaeen im Gestein 
eingestreute, vielleicht auch nur zufállige Gruppen entstehen. (Fig. 29.) 
Fiinf- bis zehnmal kleinere Nadelchen als die normalen Spiculaeen 
(Fig. 30) kounuen iibrigens sehr haiiíig vor und es wiire nicht ganz 
unmoglicb, dass sie gegeniiber den grossen eigentlicheu Skeletele- 
menten die Fleischnadeln reprJisentiren. Seltener als mehrstrahlige 
Formen sind uuter den Spiculaeen einaxige Nadeln und Walzen, 



22 XXIX. Fiiedrich Katzer: 

ofters mit deutlich siclitbarem, meist sehr erweitertem Kanál (Fig. 31, 
32), ain seltensteii aber drei- und seclisstrahlige Formen (Fig. 33, 34), 
die ich nuť iu Rotlieisensteiu umgewandelt angetroffen liabe. Letztere 
erinnern an die Skeletelemente von Astraeospongia, nur dass sie 
kaum ein Viertel ihrer Grosse besitzen. 

Das mikroskopische Bild von Diinnschliffen der Spongienschich- 
ten der dritten und vierten der oben angenonimenen Gruppen ist nach 
dem eben Erliiuterten natiirlicli von jenem der ersten Gruppe ziem- 
lich verscliieden. Ein Vergleich der Bilder Fig. 1 und Fig. 5 auf 
Taf. III., die beide bei 25facher und der Bilder Fig. 2 und 6, die 
beide bei 80facher Vergrosserung gezeichnet sind, veranschaulicht die 
Unterschiede am besten. In Fig. 5 ist zunachst im Vergleich mit Fig. 
1 die Menge der gut uragreuzten Spiculaeen und das Vorherrschen 
der Kreuzchenform unter diesen auffállig, ferner die Menge der klei- 
nen, zwischen eingestreuten Nadelchen, die Umwandlung vieler in 
Rotheisenstein, das Zuriicktreten des Eisenkieses usw. In Fig. 6 ist 
gegeniiber von Fig. 2 besonders die nicht krystallinische Grundmasse, 
die vollig von haematitischem und limonitischem Pigment durchsetzt 
ist, wiihrend Pyrit darin nur vereinzelt eingestreut ist, auffallend. 

AVas den Pyrit anbelangt, so triíft man ihn stellenweise ganz 
so, wie es oben naher beschrieben wurde, auch in den Spongien- 
schichten der dritten und vierten Gruppe als Formbildner der Spi- 
culaeen. Fig. 7, Taf. III. veranschaulicht diesen Fall. Die Oberflache 
des Kieselkórpers der Naděl ist mit Eisenkies bedeckt, beziehungs- 
weise wird von Pyrit gebildet, der mit etwas kohliger Substanz be- 
sonders im Kreuzungsknoten der Nadelarme gemengt und mit Hae- 
matit, der hier im Innern der Naděl als Eisenglimmer entwickelt 
ist, engstens verkniipft ist. Die umgebende Gesteinsmasse wird von 
Rotheisenstein und Eisenocker pigmentirt und auch in dem rechts 
von der kreuzformigen Naděl in der dargestellten Partie beíindlichen 
Bruchstíick einer, wie es scheint, einaxigen Naděl ist der Axenkanal 
mit limonitischer Substanz, in welcher kohlige Masse eingebettet liegt, 
ausgeíullt. 

Von secundáren Miueralbildungen kommen auch in deu Gesteinen 
der dritten und vierten Gruppe alle oben angefuhrten vor, am hiiulig- 
sten jedoch Biotit, am seltensten Amphibol, Avelcher oft auch ganz 
fehlt. Das Vorhandensoin derselben Mineralneubildungen, wenn auch 
in ganz verschiedenen Mengenverháltnissen, weist auf eine Analogie 
der UmwandlungsYorgiinge in den Spongienschichten hin. 



Das altere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 23 

Die vorsteheiul bescliriebeiien Spongienschichten aus dom Flus.s- 
gebiete des Maecurú repriiseutiťen die erstcn Fiinde fossiler Schwámme 
im Palaeozoicum niclit nur des Amazonasgebietes, sondern Brasiliens 
iiberhaupt. Da nur isolirte Nadelu vorliegen, muss von einer náheren 
systematischen Bestimmung abgesehen werden. Immerhin kann als 
sicber angenommen werden, dass die Elemente ganz vorwiegend 
Hexadinelliden angehoren und zwar den Familien Protospongidae 
Hinde und Pledospongidae Rauff. 

Das Devon. 

Devonische Ablageruiigen sind his jetzt nur aus dem Gebiete 
nórdlich vom Aniazonas ^'^') sicher bekannt und zwar nach den Auf- 
schliissen an den Fliissen Curná und Maecurú, sowie von der Serra 
Ereré nórdlich von Monte Alegre. Die augeblichen Devon vorkommen 
weiter westlich am Trombetas im Norden und am Tapajós im Súden 
des Amazonas konnen nicht als verlasslich erkannt bezeichnet werden, 
da sich die Altersbestimmuug der beziiglichen Ablagerungen nur auf 
das Vorhandenseiu von Spirophyton stiitzt, das wahrscheinlich nicht 
organischen Ursprunges ist ~^) und allenfalls ohne niihere Bestimmung 
sich zur Altersfeststellung von Schichtencomplexen nicht eignet. 

Die Devonschichten am Maecurú und Curná, sind im J. 187G 
von Orville a. Derby --) im Verein mit José de Freitas und Herb. 
Smitii naher untersucht und ausgebeutet worden und das auf dieser 
Expedition gesaramelte Materiál wurde theils von R. Ratiibux -■^), theils 
von J, M. Clarke-^) bearbeitet und einige weitere Angaben dariiber 
befinden sich in Derby's wiederholt citirter ausgezeichneter Ueber- 
sicht. -"') Eine Zusammenstellung aller in diesen Abhandlungen, sowie 
in den iilteren Arbeiten iiber die devonischen Fossilien des Serra- 



^") L. v. Ammon (in P. VoGEL : Reiscn in Máto Grosso, Zeitschrift d. Ges. 
f. Enlkuncle Berlin XXVIII. 1893, pag. 340) bezeichnet die Fliisse Maecnrú und 
Curná irrthiimlich als sudivUrts vom llauptstrome gelcgen. Auch wcrdon Ulricii's 
Angaben durch die ř"rwáhnung des Devons auf den Falkland-Inseln keinoswegs 
ergánzt. 

21) Vorgl. RoMER, Lethaea palaeozoica I. 1880, pag. 133. 

2-) Vergl. Ratubun's Arbeit in „Proceod. of tho Boston Society of Nat. 
Hist. Vol. XX.. 1878, pag. 14, sowie H. Smith: Brazil otc. 1879, pag. 340-341. 

-•^j L. cit. pag. 14—39. 

**) Die Arbeit uber die Trilobiten von Ereré und Maecurú wurde schon 
oben citirt. Archiv do Mus. Nac. do Rio de Janeiro IX. 

^^) Anhivos ctc. pag. 93. — Amer. Phil. Soc. pag. 169. 



24 XXIX. Friedrich Katzer: 

Ereré-Gebietes --') aiigefiilirten Thierreste befindet sicli in A. Uluicíi's 
vortrefíiiclicr, solir lelirreiclien Arbeit iibcr palaeozoisclie Vei-steine- 
rungeii aiis Bolivieii. -') 

Leider muss constatirt werdon, dass die stratigraphiscben Ver- 
haltnisse der Schichten, aus welchen diese Thierreste stammeii, iiiclit 
víillig verliisslich bekaniit sind, Im Allgemeinen glaubt man, dass die 
Ablagerungen der Serra Ereré mit der nordamerilvanischen Hamilton 
Period {Mittdderon) iibereinstiinmen iind jiiiiger seien als jene voní 
Maeciirú und Curnd, die fíir gleicii alt gelten iind eher mit der Ilel- 
derberg Period (Unterdcron, von manchen amerikanischen Geologen 
noch zum Obersilur einbezogen) parallelisirt werden miissen. 

Nach dem Materiál, welches mir gegenwiirtig vorliegt, halte ich 
diese AltersyleiclistcMmuj fur heineswegs endyiUtig entschiedeii. ISÍanche 
von den Beziehnngen der bis jetzt aus den Devonschichten des Mae- 
curúgebietes bekannt gewordenen Fossilien zur Ilelderberg Period 
diirften durch die obigen Darlegungen ihre Erkliirung erfahren; es 
wiire aber irrthundicii das ganze am Maecurú entwickelte Devon an 
die Basis des Systemes zu verweisen. Die reiche Collection, welclie 
Herr Dr. Coelho unserem Museum iiberwiesen hat, lelirt, dass in 
den Devonschichten des IMaecuriigebietes die haufigsten Versteinerun- 
geu nicJtt Trilobiten sind, wie man aus dem Umstande, dass diese 
letzteren bisher allein wissenschaftlich bearbeitet wurden, ableiten zn 
konnen geglaubt hat, sondern Mollnsken und darunter besonders 
Brachiopoden, von ^Yelchen ganze Banke thatsiíchlich vollgespickt 
sind. Auch Cephidopodeii, kommen mindestens so reichlich wie Trilo- 
biten vor und linden sich darunter in dem besagten Materiál zwei, 
leider zur specifischen Bestinnuung nicht geeignete Bruchstiicke von 
Goniatitcn. Auch in dem wenigen Materiál, welches die dermalige 
]\Iuseumssammlung aus der Serra Ereré besitzt, entdeckte ich eiuen 
Goniatiten, der an Tonioceras retrorstim v. Buch gemahnt, sowie ein 
Bruchstiíck einer Clgmenia. Es beweist dies, dass die devonische 
Fauna des Amazonasgebietes eine sicherlich reiche ist, jedocli miissen 
zunilchst neue Aufsannnlungen nach Straten vorgenonien w(H'den, ehe 
eine richtige Parallelisirung mit anderen Devongebieten wird durch- 
gefiihrt werden kiinnen. 



'^) lí. Rathuun: Devon. Bracliiop. of Eroró. Rnl. Buf. Soc. Nat. So. Jan. \ 

1874, pag. '2;íG - 2tJl. — IIautt and Ratiibun: Dovdu. Trilobitos and MoUiisks oť ^ 

Kreré. Annal. of the Lyc. of. Nat. ITist. N. Y. XT., 1875, pag. 110- 1 -27. ij 

^') In Stmnmann's Boitrago zur Geol. u. Talacont. von SiidanuM^ika. Stuttgart j 

1892, pag, 100~105J. \ 



Das áltere Palaeozoicuin ira Amazonasgebiete. 25 

Vorláufig kann man mir sagen, dass das Devon im Amazonas- 
gebiete nónUich vom Strome vollstdndiger entwickelt ist, als man bisher 
angenommen haf. 

Erklárung der Tafeln. 

Taf. I. 

Diabasporphyrit aus dem Maecí^rn-Flussgebiet. 

Fig. 1. Querbruch einer Bank des Gesteines in natiirlicher 
Grosse. 

Fig. 2. Eine durch vollig parallele Anordnung massenhaft ent- 
wickelter grosser Labradoritkrystalle verháltnissmassig diinn spaltbare 
Pseudoschicht des Gesteines im Querbruche. Naturl. Grosse. 

Fig. 3. Eine Spaltfláche einer solchen Scheinschicht des Gesteines 
in natiirlicher Grosse. 

Taf. n. 

Graptolifhen und isolirte Spongienspiculaeen aus den quarzi- 
tischen Spongienschichten des ilíaectťrtt-Flussgebietes. 

Fig. 1 und 2. Monograptus sp. 6fach vergrossert. 

Fig. 3 bis 10. Zíveizeilige Graptolithen. Náhere Erláuterung im 
Text. Fig. 3, 4, 5, 6, 7 und 8 sind lOfach, Fig. 9 und 10 zwanzig- 
fach vergrossert. 

Fig. 11. Ein Stůck Gestein mit den Graptolithenresten in na- 
tiirlicher Grosse. 

Fig. 12 bis 34 Spongienelemente. 

Fig. 12 bis 20 aus den grauen eisenkiesreichen Spongienschichten 
der ersten Gruppe. Hievon sind die Walzen Fig, 1 7 und 18 zehnfach, 
alle iibrigen Nadeln 20fach vergrossert. 

Fig. 21 bis 34 aus den an Eisenoxydpigmenten reichen Spon- 
gienschichten der drei iibrigen Gruppen durchwegs in zwanzigfacher 
Vergrosserung. 

Náhere Erláuterung im Text. 

Taf. III. 

/Spongienschichten des ilfaecMrw-Flussgebietes. 

Fig. 1, 2 und 3 Dunuschliffbilder der eisenkiesreichen Spongien- 
schichten der ersten Gruppe. Fig. 1 in 25facher, Fig. 2 in 80facher 
und Fig. 3 in 120facher Vergrosserung. 



26 XXIX. Fr. Katzer: Das áltere Palaeozoicum im Amazonasgebiete. 

Fig. 4. Eine Naděl mit Eisenkieswandung aus Fig. 2 in 250facher 
Vergrosserung, 

Fig. 5 und 6 Diinnschliífbilder der an Eisenoxydpigment reichen 
Gesteine der dritten und vierten Gruppe der Spongienschichten. 

Fig. 5 in 25facher, Fig. 6 in SOfacher Vergrosserung. 

Fig. 7. Bruchstiick einer sechsstrahligen Naděl, deren Arm 
Pyritwandung und Eisenoxydfiillung besitzt, in bundertfacher Ver- 
grosserung. 

Nabere Erlauterung im Text. 



Verlag der konigi. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Driíck von Dr. Ed. Grégr. Prag 189G' 



KatzeríPalaeozoicum im Amazonasgebiet. 



Taf.I. 




litr. Tanívy Pra c 



Sitzber d koraglbohm Geselsc}i'.d.Wisseiischait. Matheniat.naíuwiss Classe 1896. 



•w 



1 



Katzer:Palaeozoicum im Amazonasgebiet. 



Tíif.Il. 






p., 




— --- - 


"'*:.=' - ■ ' 




^ »r 




'- " - ^ 




- ..^^^ / 


■'■X'. , 


«. • 


^^^■■— 


■■^>' • ""■ 


h:<,:^ 












s:> 




'n 



Katzer:Palaeozoigum im Amazon asgebiet. 



Taf.m. 




Autor del 



lilii FanVý Pra {f 



.iioi;iL.aWissenschaft. MaíhematnaturwissClasoe 1896. 



i 



XXX. 

Doplňky k známostem o českých slimácích. 

II. Arionidae ^ 

Podává J. F. Babor v Praze. 

S tabulkou. 
(Předloženo dne 10. července 1896.) 



Podávaje tuto ve stručné formě nejdůležitější resultáty svých 
studií o systematice našich Arionň považuji aspoň těchto několik úvod- 
ních vět k orientaci o zpracovaném materiálu za potřebno. 

Čeleď Arionidae poprvé důkladně prostudovaná Simuotiiiím (37) 
je proti všem ostatním skupinám Stylommatoplior charakterisována 
těmito znaky organisace: Ledvina obklopuje v podobě uzavřené pod- 
kovy perikard kolem dokola i jeví se (pro zřejmé pojivové septum 
mezi oběma půlema) jako orgán zřetelně párovitý. Svalstvo nevykazuje 
splynulého zatahovače tělního (musculus columellaris), nýbrž samo- 
statný retraktor pharyngu a samostatné retraUory tyhadel (někdy 
i párovitý retraktor pohlavní, (viz dole Jlayelliis). Nervstvo periferické 
jeví úplnou symmetrii („Schwanzrúckennerv" je párovitý). Genitálie 
mají kopidační organ vytvořený bud v oviduktu nebo v stopce recepta- 
hila, nikdy ve vývodech samčích. Zevním znakem jest úplný nedo- 
statek vnější skořápky, vždy přítomná žláza ocasní a poloha pneumo- 
stomu v přední půli štítu. Ostatními poměry podobají se konvergencí 
slimákům jiných skupin. — Za pravé Arionidy považuji toliko formy 
palaearktické (ýuscus byl na různá místa mimo tuto oblasť lidmi za- 
vlečen), z nichž jsou dosud známy čtyři rody dobré (náš Arion Fér. 
1819., jižní Ariunculus Less. a Letourneiijcia Bourgu. a západní Geo- 
malaciis Allm.) s jednou formou úplně záhadnou (Tetraspis Letour- 

») I. Limacidae v. tento Věstník 1895. XLV. 

Třída mathematicko-přírodovčJecká. 1890. 



2 XXX. J. F. Babor: 

neiixi Hagenm. z Krasu). V subgenera v pravém slova smyslu náš 

rod Arion Fér. rozdělovati nelze, ale ustálily se celkem čtyři skupiny | 

(„Formenkreise") dosti přirozené, jichž jsem se též přidržel. J 

I. Arion empirieoriiin Fér. 1819. | 

Největší tento druh rozšířen je u nás všeobecně, jen na nejvýš- ] 

ších horských polohách dosud sbírán nebyl. Zbarvením svým je dosti 1 

proménliv, při tom však anatomicky tak konformní, že jednotlivá tato j 

vybarvení ceny stálých variet nemají. Protože se však některé typy ' 

zbarvení dosti určitě opakují a v literatuře pod určitými jmény bývají i 
uváděny, připojuji zde přehled barevných odrůd z Cech dosud zná- 
mých, a) f. ruhpi- M. — T. (rufus autt.). Celý dorsolateralní integument 

jakož i obruba nohy je barvy cihlově červené ; lateralní pole nohy \ 

slabě šedě pigmentována. Červeii této odrůdy je způsobena amorfním \ 

slizem na povrch těla z integumentalních žláz vyloučeným, nikoli i 

zrnitým pigmentem v tkáni kožní uloženým : lze tedy tuto barvu snadno ; 

smýti i u kusů živých (zprvu ji ovšem živočich velmi záhy obnoví ! 

po smytí, což se několikráte může opakovati, než se nám podaří , 

zvíře v sekretorické činnosti umdlíti a sliz vyčerpati), načež shle- j 

dáváme kůži bezbarvou: u kusů v líhu chovaných rovněž tento | 

sliz se spláchne a zvíře nabývá šedobílého zabarvení, jenom čer- ; 

vená obruba nohy je trvalejší. Jak známo z práce Simrotuovy o ko- ■ 

loritu slimáků (37.), je tento erythrismus následkem vyšší temperatury ■ 

a shledáváme se tudíž s tímto zbarvením u kusů, jež se za teplejšího \ 
počasí vylíhly (mláďata jsou u nás, jak známo, vždy citrónově žlutá) 

a na to až k svému vybarvení žily v pěkné pohodě; proto nejsou zá- I 
visly rudé kusy tohoto druhu přímo na lokalitě, nýbrž na poměrech 

klimatu právě panujícího. Stupňuje-li se teplota ještě dále vytrvale, ' 
mohou se kusy červené státi oranžovými, až sírově žlutými (t. zv. 

flavescens Fér., Schranchii Kalen., luteus Razoum., siiccinetis M. — T.), ] 

načež zase (tytéž exempláře) zčervenají, nastane-li počasí chladnější, j 

Poměry tyto jsem mohl s velmi přesvědčivou jistotou sledovati ne- j 

jednou v červenci a srpnu na Žalejích u Nového Strašecí, a podaří ' 

se podobné zbarvení vyvolati i doma experimentálně. Tamže našel \ 

jsem jednou kus se slizem úplně bílým (t. zv. albus Fér. non Mull.) ; ] 
pan prof. dr. Fric mi sdělil rovněž jedno podobné pozorování, více 
případů z Čech bohužel neznám, tak že při vzácnosti tohoto nálezu 
nedovedu posouditi, jakými as příčinami je tato bělosť (není to ovšem 
nijak albinismus, t. j. nedostatek pigmentu) způsobena; ve Spa- 
nělích žije odrůda konstantně bílá (var. Bocayei Simr.), jejíž mládata 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 3 

se rodí již červeně zbarvena. (3) f. Swammerdamii Kal. (rr niarginatus 
autt.). Octnou-li se zmíněné tyto kusy červené znenáhla v temperatuře 
nižší a nižší, stávají se temně rudými, až posléze zlinědnou, někdy 
nabývají dokonce barvy černě sepiové; ztemnění toto způsobeno utvo- 
řením se zrnitého černého pigmentu v kůži, jenž vyvolává s červeným 
slizem dojem hnědé barvy; obruba nohy při tom zůstává světle čer- 
venou. Lateralní pole nohy jsou temně pigmentována. Toto vybarvení 
je u nás nejčastější, y)/. Aldrovandií Kalen. (=: ater M. — T. non L. =: 
maurus Hekl.) Veškeren dorsolateralní integument, obruba nohy i la- 
teralní její pole ebenově černý (od pigmentu v kůži v mohutné vrstvě 
uloženého), sliz řídký, čirý. Tuto nejvzácnější krásnou formu znám 
jen od Karlových Varů (odkudž ji udává už Bobttger (6.), z okolí 
Čerčan (leg. VI. Dvořák) a od České Kamenice (zásoby musejní); 
vždy po jediném exempláři. Pozoruhodnou náhodou (snad?) mají tyto 
kusy, jakož i všechny ostatní, jež mám z nalezišť mimočeských (2 do- 
spělé z Mnichova, 1 mladý z Plonu) svalstvo integumentu (mimo nohu) 
redukováno na tenkou vrstvu i jeví velmi zajímavé poměry histolo- 
gické, jež souvisí nejspíše se vzrůstem této vrstvy (zvláštní dedifté- 
renciace staré a tvoření se nové tkáně svalové, o čemž na jiném místě 
pojednám). Upozorňuji zde na tuto velmi význačnou odrůdu s upřímným 
přáním, aby při sbírání slimáků na různých místech nebyla, pokud 
možno, přehlížena i podotýkám, že bych byl za každý i mladý kus 
velmi povděčen. — Tolik poznámek systematických o tomto druhu 
zde prozatím postačí. 

Z morfologie této specie, ode dávna již anatomicky prostudované, 
mohu připojiti na tomto místě jedinou tuto poznámku. Ten oddíl vý- 
vodů pohlavních, jenž obsahuje ligulu (široká Jcopidačnt papilla vy- 
vinutá v nejspodnějším oddílu oviduktu), je přímým pokračováním 
volné partie ovidiiktu i je tak náhle rozšířena (prořeže ona uvedená 
ligula jest orgán velmi objemný), že vývody receptacula jakož i epi- 
phallus (Patronenstrecke) nemohou vedle ní do atria ústiti, nýbrž im- 
plantují se přímo již do stěny této rozšířeniny. Proto však nepřestává 
celý útvar býti oviduktem a naprosto nelze mu přikládati názvu „ho- 
řeního atria" a považovati dokonce za věc s tímto úplně stejnocennou, 
jak to po příkladě Simrothově (37.) všichni další autoři opakují. 
Atrium genitale je u Stylommatophor (kde je vůbec zřetelně vyvinuto) 
epiblastická vchlípka proti vývodům genitálií (původu mesoblastického) 
namířená, tedy úplně analogická stomatodaeu, i nemůže se tudíž, jako 
toto ku př. rovněž ne, opětovati ve dvou serialně za sebou jdoucích 
odstavcích; naproti tomu jest ona rozšířenina oviduktu jeho přímým 



4 XXX. J. F. Babor: 

pokrajováním i představuje i s ligulou kopulační apparat^, (v tomto 
případe, jak Simroth velmi správně poprvé poznal, v apparatu ženském 
vytvořený'* differencovauý z jednotného mesoblastiokého základu vý- 
vodů pohlavních, jak tomu histologioká struktura nasvědčuje, a jak 
lze na embryích krok za krokem sledovati. — Zajímavo je, že jedno- 
pohlavní samčí změnou se rvětkije Ji^uJa při aplasii ostatního oviduktu. 

II. Skupina druhu příbuzných k subfuscus Fér. 

1. subftisctis Fér. Tento diiih je z této skupiny největší a u nás 
ze všech vůbec nejhojnější; charaktery, dle kterých jej vždy bezpečně 
poznáme, jsou tyto: Délka dospělého zvířete přesahuje cřdi/ 5 cm, 
obyčejně jde nad 6 em a dosahuje až něco přes 8 cm (zvláštní sub- 
speeie, v. níže). — Barva je vždy zhiiohnědá, bud bledší, něco do 
Šeda zkalená, nebo s nádechem světle oranžovým (u mladých kusů 
někdy začervenalým), jindy na vrchohi hřbetu až kaštanově hnědá, 
u kusů nejtmavších (formy hoi"ské) černohnědá : nikdy se neshledáme 
při tomto dmhu s odstínem sírové žlutým, čistě červeným nebo šedým 
bez příměsi žluti. Dále důležitým znakem je, že musí tento druh míti 
vždy černý (nebo šedi\*ý) nákres U/rovitý na štítu a stejně zbarvené 
podélné pruht/ -^ po stranách hřbetu (u zvířat dospělých ne příliš ostře 
vyznačené) ; i při kuších sebe tmavších lze vždycky aspoň stopu těchto 
postranních pásek určitě znamenati; jindy vykazuji exempláře temně 
hnědé nad typickými černými páskami podélné zhuštění hnědého koloritu, 
čímž povstávají hnědé nepravé pásky a zmíněné kusy stávají se tím 
zdánlivě čtyřpruhými: obdobné ztemnění zaujímá pak v podobě ne- 
nrčité omezené skvrny také střed štítu. Okraj nohy je šedobílý nebo 
nažloutlý s černými čárkami, jež se ob jednu střídají vždy slabší a sil- 
nější (jako u empiricomm) a jsou kolem žlázy ocasní delší a silnější. 



-) SiXBOTa definuje penis jakožto -vTchlipitelný kopulační orgán", t kteréž 
definici není obsažen pojem samecka, jak jsme z ostatních skupin zoologických 
nato pfi pojma ^penis- Tždy zvykli; toho také pro Stylommatophory není potřebí. 
neboť tento „kopnlačni-^ apparat neslouží přenášení semene, nýbrž jen přidrženi 
při páření a ta může býti ovšem Tyrinut kdekoli a také na všech myslitelných 
místech skutečné přichází ^viz poznámku při A. faíciaíus dole I). Socsoth mluví 
Tždy jen o dráždic; funkci tohoto organu a nemyslí nijivk na to, že první důle- 
žitější réc jest, aby se obé individua při kopule řádné zachytila ; ostré tuhé háčky 
často n exota t kopalaěním organu ryvinaté mají dojista též přidržovarí funkci, 
ba srédčí tuším přímo proti néjaké vetší citlivosti t kůži kolem otvoru pohlav- 
ního (SuiBOTH sám dí o Urocyciidech ,da3 muss ihn Aber furchliar reizen-). 

*i Tyto Slmkothott .Stanunhinden* tvořeny jsou haematogením pigmentem 
a provázejí šinasy. 



Doplňky k známostem o čoskýcli slimácícli. 5 

Sliz liřbctiií j(í žlutý íiž oranžový (u iriladýcli kusů nokdy žlutoČoi- 
vený), sliz nožní čirý, nikdy pííliň zalioustlý íi li^pkavý. Noha ze spodu 
úplnÍ! bílá. — Skulptura rAividitcho tóla j(í dosti lirubá: jednotliví^ 
vrásky jsou ploché bez kýlu a přesahují obyčejné 1 mm délky a do- 
sahují po stranách téla, tésné za štítem a na konci (před žlázou 
ocasní) délky .'> až 4 wm při stejnoinérné ňířce skoro 1 mm\ uprostřed 
délky mezi štítem a žlázou ocasní jsou luř^y ncjkratSí a iKíjhustéji 
skupeny. U kusu nevyrostlýcli nacházíme již ru-^^y značné veliké, ale 
jen velmi mělkými rýhami oddélené a velmi nízké. Štít jeví jenmé 
{.^ranulace a není vrásčitý. Tykadla jsou i)omérné krátká, tlustá, se 
zřetídnými rudami, barvy linédé nebo ňedohnédé, nikdy čisté černé 

Souhiii téchto vlastností v(dikosti, tvaru, barvy a skuli)tury téla, 
naprosto konstantních, dovoluje vždy, již i)0 zevnéjsku, druh tento bez- 
pečné poznati. Žije ve všech ])olohách, ncjhojnéji v mechu jcddična- 
tých lesů, ale neschází ani v lupenatýcli lesích a hájích, l)a setkáváme 
se s ním často i na zahradách. 

Velmi ostře jest cliarakterisován Arion subluscus anatomicky; 
v této práci přihlížíme ovsem jen k organům pohlavním jakožto spe- 
cificky nejsi)oleldivéjším. Rozhodné spolehlivé kriterium pro všechny 
druhy této skupiny poskytuje pak kopulační oddíl volného oviduktu. 
Tento odstavec je velmi význačné charakterisován svým kUkatým ]»iů- 
během : ztenčený volný ovidukt odstupuje v úhlu (u mláďat velmi 
ostrém) od spojeného ovispermatoduktu a přechází po krfitkém průbéliu 
v náhle sesílený kopulační odstavec velmi ostrým líldem, ku jehož 
vrcholu se upíná retraktoi; při tomto velmi nápadném úhlu (viz tab. 
fig. 6., 7.), je skoro vždy umísténa kulatá hlavička receptakula, na niž 
přechází kratičký proužek svalový od retraktoru. Kopulační odstavec 
oviduktu ubírá se dále jen velmi jíínniě zvlnéným průbéhem a vstu- 
puješ do atria po novém ohybu, krátkém ovšem, takže má celý volný 
ovidukt asi podobu lomené závorky J nebo ']. S ním vúsťuje do atria 
kuželovité rozšířený konec tenkého stvolu receptakula a tésné za tím 
otvírá se tamže (^piphallus; vas deferens je toidíé a pomérné dosti 
dlouhé; atrium ol)j(ímné a prostranné o stěnách silných, žlázami hojně 
prostoupených, barvy křídové bílé, u mláďat velmi dlouhé a z pravá 
i z předu kopulačním oviduktem obklopené (fig. 7.). Lze tedy již 
u kusů velmi ndudých také anatomicky druh tento přesné dokázati, 
neboť podobnými poměry vyznačuje se toliko subfuscus. Mláďata ne- 
mají ještě čárek na okraji nožním. 

Podaným popisem pokusil jsem se o definici a differenciální dia- 
gnosu druhu Arion subluscus i zbývá nyní jen zmínka o jeho podrob- 



6 XXX. J. F. Babor: 

uéjším rozboru systematickém. Na materiále českém i ostatním evrop- 
ském (měl jsem příležitost studovati v c. k. dvorním přírodopisném 
museu ve Vídni celé suity exemplářů z Némecka, ze Španěl a ze- 
jména velmi důležitý materiál alpský a severoitalský) lze rozeznávati 
dvě dobře odlišené subspecie a celou řadu inkonstantních barevných 
variet. 

I. Subsp. Draparnmiilu n. Zvíře veliké, aspoň 8 cm dlouhé, 
těla táhlého s epipodiální rýhou velmi hlubokou a obrubou nožní ^) 
širokou i plochou, rugy veliké ploché, všude po celém hřbetě stejno- 
měrně veliké a skoro čtvercovité, štít velmi znatelně zrnitý ; barva 
sepiově hnědá, po stranách štítu i těla ostatního tmavší, v rýze nožní 
a na tykadlech černě sepiová; velmi hluboká žláza ocasní vylučuje 
hojný vazký bílý hlen ; sliz bledě žlutý. Anatomicky pozná se jako 
příslušník tohoto druhu zřetelně vyvinutým ostrým úhlem mezi úzkou 
a kopulační partií volného oviduktu, rozeznává se však nedostatkem 
spodního ohbí na kopulačním oviduktu a kratičkým receptakulem 
ihned od formy typické (fig. 5.). Byl poprvé sub noraine subfuscus 
velmi zdařile zobrazen Drapaiínaudem (16.), od té doby však se o něm 
v literatuře neděje pražádná zmínka, ačkoli to je habitus velmi ná- 
padný; mně se podařilo tohoto obra mezi druhy této užší skupiny 
nalézti v několika málo nedorostlých a v jediném skvostném dospělém 
exempláři na Járově; bohužel byl jsem o toto unicum způsobem velmi 
nemilým připraven, tak že jsem nemohl obstarati obraz této zajímavé 
formy, která po devadesát let byla (mimo kopii Tryonovu (45.) 
ovšem bez náležitého ocenění) přehlédnuta. — Některé veliké formy 
alpské {PoUonerae Pini na př.) dají se asi této subspecii subsumovati. 

II. Subsp. sitbfuscus Fér. s. str. Je 5V2 ^^ 7^2 <^'>^^ dlouhý a shoduje 
se s popisem, z předu o tomto druliu podaným, bez úchylek. Barevné 
odrůdy z Cech dosud seznané jsou tyto: a) f. tijpicus. Špinavě šedo- 
oranžový, na hřbetě do hnědá ztmavěly ; černý nákres lyrovitý a černé 
pásky; délka dospělého lezoucího zvířete G — 7 cm. Všeobecně roz- 
šířen. /3) f. MahillUinus Bourg. Základní barva okrové hnědá, pruhy 
kaštanově hnědé, sliz oranžový; délka 772 c'». Nalezl jsem jej do- 
sud jen u Nového Strašecí, y) f. Gaudefroyi Mab. Žlutohnědý, na 
hřbetě kaštanově hnědý, pásky a lyrovitý nákres jsou vyvinuty jen 
v podobě šedavé obruby hnědé zóny hřbetní, nelze však tvrditi, že 
scházejí; obruba nohy šedivá; sliz jen velmi bleděžlutý; velikost jako 
u formy a). Je to odrůda horská (Krkonoše), d) f. succinens Bouillet. 



') INIoifologicky odpovídá tato „oliruba nožní" parapodiu Opisthobranchií. 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 7 

Okrově žlutý s bledými zašedivělými páskami; barva okraje nožního 

v 

i slizu táž jako ostatního těla, velikost jako u a). Žije v teplejších 
polohách (na př. v Polabí) a platí o ní totéž co o f. ruber od empi- 
ricorum (v. nahoře), s) f. tmnssyhanus Simr. (? =: alpestris Poli.). 
Okrově hnědý, na hřbetě kalně hnědý s dvěma temnohnědými pruhy 
nad černými páskami (zdánlivě čtyřpruhý) ; okraj nohy špinavě žlutý 
s hnědými čárkami, sliz skoro čirý; dlouhý kolem G cm. Znám jej 
dosud jen z nejvyšších poloh Krkonoš (žije též v Alpách i v Karpa- 
tech *). ž;) f. atripunctatus Dumont & Mortillet. Světlelmědý s hřbetem 
černě skvrnitým; ostatně podobá se formě typické. Znám jej od No- 
vého Strašecí, tf) f. bicolor Van den Broeck. Střed hřbetu zaujímá 
úzká zóna kaštanově hnědá, po stranách velmi ostře ohraničená; na 
tuto následuje světle žlutý pruh zcela úzký a hned pod tím široká 
páska intensivně černá, jež se prostírá až k rýze epipodialní a jest 
uprostřed své šířky (v přední půli hřbetu toliko) přerušena velmi 
úzkým podélným proužkem žlutým; stejně pestré zbarvení jeví i štít; 
okraj nohy žlutý, černě čárkovaný, hlava s tykadly hnědá, sliz za- 
žloutlý; deka 7V2 c^n. Velmi nápadné zbarvení této úhledné odrůdy 
vyvinuto jest už stejným způsobem u mládat, tak že ji vždy snadno 
poznáme. Mám ji z Kadotína v několika kusech (leg. K. Tocl), odji- 
nud je známa od Luxemburga a z Valencieunes ve Francii, jeden 
krásný kus jsem dostal z okolí Vídně, čímž mně bylo určení této od- 
růdy velmi usnadněno; dříve byla považována za varietu od empiri- 
corum, PoLLONERA (30.) ji uvádí jako „incertae sedis," ale anatomie 
rozhodla, že patří k druhu suhfuscus (menší subspecie). 

2. fuscus O. F. Mull. Podařilo se mi, ač vzácně, nalézti u nás 
zneuznávaný druh Mollerův, tak že jsem mohl studiem anatomickým 
i faunistickým o jeho samostatnosti, nebo aspoň rozeznatelnosti, na- 
býti přesvědčivého názoru; srovnání s materiálem cizím a podrobný 
rozbor literatury, jež mi po dlouho zůstávala úplně nepřístupnou, po- 
tvrzuje tento názor proti dřívějším mým pochybám (cf. 1.) nyní trvale. 
Pečlivým pozorováním podaří se vždy, dojista již po zevnějšku, kaž- 
dému druh tento správně určiti, jedině s mladými zvířaty předešlého 
druhu mohl by při povrchnějším určování býti zaměněn. 

Dospělý lezoucí slimák tohoto druhu dosahuje délky 2V2 až 4^2 
cm, nedosahuje však, pokud sahá moje zkušenost, nikdi/ ani 5 on; 
tím dá se vlastně již bezpečně rozeznati od předešlého, jemuž se ji- 



*) kusy docela černé (jako jsem nalezl na Vogesách a v materiále alpském) 
u nás nepřicházejí. 



8 XXX. J. F. Babor: 

nak tvarem těla podobá. Skulptura: rugy dosti veliké, polyedrické, 
velmi ploché, štít skoro hladký. Barva základní je iiejčastěji hledě červeno- 
/ííiéťířř nebo sytě oranžová, na hřbetě vždy něco málo tmavší, boky bývají 
světle červenožluté ; okraj nohy bleděoranžový jemně čárkován ; lyro- 
vitý nákres a postranní pásky černé, úzké, velmi ostré, nahoře i zdola 
světlým proužkem lemované, tedy nikdy tak mdlé a splývavé, neohra- 
ničené, jako u subfuscus; hlava i tykadla intensivně černá. Mnohem 
řidčeji je kolorit šedivý zastoupen: tu je barva hřbetu temněji, boků 
bledě popelavě šedá beze vší stopy žlutého neb červeného odstínu, 
sliz čirý (u pestrých vždy žlutočervený) ; hlava s tykadly rovněž jako 
u kusů barevných černá. Pruhy u této šedé odrůdy jsou vyvinuty 
stejně ostře jako u ostatních (viz níže variety), ale v Německu (Lky- 
DiG 21.) a v Anglii (Collixge 10.) žije prý zvláštní forma beze všech 
pruhů a pásek (griseus Collge); sám jsem podobného nikdy nic ne- 
viděl. Rovněž neznám z Čech žádné ukázky melanismu u této specie, 
ač jsem měl k disposici zvířata z Krkonoš; z Piemontu popsal Pol- 
LONEUA var. Stahilei, jež jest úplné analogon k subfuscus var. frans- 
sylviums Simr. Noha ze zpodu vždy bílá. 

Pohlavní dospělost, již zevně po vyvinutém vtažení atrialním 
zřetelně patrná, dostavuje se již u kusů málo nad 2 cm dlouhých, 
kdežto subfuscus jeví v této velikosti jen nepatrné, embryonálně vy- 
vinuté, základy genitálií histologicky nedifferencoranc, jakkoli morfo- 
logicky již zřetelné; tato okolnost rozhodne vždy při určování kusů 
pochybných. O malé kusy druhu subfuscus, pro jakoukoli příčinu snad 
předčasně vyspělé, se v žádném případě nejedná, neboť fuscus se od 
onoho zřetelně liší vždy i v ostatních vlastnostech, ba i geograficky 
a faunisticky. 

Druh tento žije v severních polohách Evropy (a snad i v celé 
zóně circumpolární) hojně, kdežto v střední Evropě přichází jen spo- 
radicky a to pouze na místech vysoko položených nebo z jakékoli pří- 
činy klimatem drsnějšnn nadaných; u nás sbírán byl dosud v Krko- 
noších, u Nového Strašecí a u Jankova (log. VI. Dvořák), vždy ve 
vlhkých jehličnatých lesích. 

Anatomickým znakem našeho druhu je úplný nedostatek nápad- 
ného úhlu mezi kopulačním odstavcem a předešlou partií volného ovi- 
duktu, čímž se na první pohled rozezná od druhu subfuscus. Volný 
ovidukt je celkem kj-atší nežli u tohoto, začíná dosti prostrannou, ale 
tenkostěnnou rourkou, jež přechází v tlustostěnný oddíl kopulační bez 
jakéhokoli příkrého ohbí; celkový průběh volného oviduktu má bud! 
vzhled skoro docela přímý (fig. 8, v této práci. Lehmann (20). Tf. VI. 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 9 

Fig, 2.) nebo připomíná oblouk luku (Pollonera (28.), Babor (1.) íig. 
5.) nebo představuje nákres podoby S ovíjející se kolem stvolu recep- 
tacula (Babor (1) íig. 1., 2., 4.). Barva atria bledé játrově hnědá. 
Ileceptaculum má ampullu kulatou, tenký stvol poměrně krátký a při 
vústění bud žádnou neb jen zcela mírnou rozšířeniuu (u var. citrinus 
Westerl., jež žije ve Švédsku a na ostrově Volyňském, je tato rozší- 
řenina dosti vyvinuta); vas deferens zřetelně kratší \íq:1\\w suhfmcm. 
Vnitřaí podélné návalky v kopulačním oviduktu vyvinuty jsou v po- 
čtu 2, u subfuscus 3, ale poměry tyto nejsou rozhodné, protože může 
v ojedinělých případech jeden silný ná válek býti nahrazen dvěma 
slabšími. 

Jak patrno, není rozdíl anatomický příliš veliký, ale, což mno- 
hem více váží, úplně konstantní i stačí v korrelaci s jinými vlast- 
nostmi (extérieuru a p.) úplně k rozeznávání obou forem. 

Jak patrno již z podaného popisu tohoto druhu (výše), lze roze- 
znávati dle zbarvení dvě dobře odůvodněné variety, červenavou a še- 
dou, z nichž prvá má ještě několik barevných plemen podřízenějšího vý- 
znamu; zmíněný již severní citrinus West. má platnost asi samostatné 
subspecie (viz Babor 1.) a) typicus z= barevný; není potřebí hoření po- 
pis opakovati, stačí jen poznámka, že variruje celkem dle téhož plánu 
asi, jako menší subspecie subfuscus, ale našel jsem u nás jen jedinou 
význačnější odrůdu, totiž f. Boettgcri Poli., jež má hřbet posetý čer- 
nými tečkami, je tedy úplně analogická k suhfnscus f. atriímnctatns 
Dum. & Mort. ; anatomicky je vyznačena tvarem kopulačního oviduktu, 
jenž napodobí asi oblouk luku ^ (viz Babor (1.) íig. 5.) a kratičkým 
receptakulem ; našel jsem ji velmi vzácně mezi typickými (se hřbetem 
stejnoměrně ztemnělým) u Nového Strašecí. Ostatní typické kusy (ne- 
četné) mám z Krkonoš. 

Od Jankova dostal jsem asi deset exemplářů úplně šedé variety 
tohoto druhu (leg. V. Dvořák), jež se vyvinutými pruhy i jinak roze- 
znává od forem šedivých, odjinud udávaných, a jež tedy zasluhuje 
nové označení; význam těchto jemnějších kategorií nežli species vy- 
svitne při podrobném zpracování celého palaearktického materiálu 
i poskytne, jak jsem se již přesvědčil, pro posouzení vzájemných pří- 
buzenských vztahů mezi jednotlivými druhy a porozumění celé čeledi 
Arionid cenná kriteria komparativní. Podávám tu popis této h) var. 
Dvořáki n. Dospělý živočich těla velmi zavalitého je za živa (při le- 
zení) asi 3^2 c''' dlouhý, rugy velmi ploché veliké, pokožka (epi- 
thel) nad míru jemná, tak že se přesnadno odlupuje. Barva čisté 
bělošedá, na hřbetě je pigmentace koncentrovanější; lyrovitý nákres 



10 XXX. J. F. Babor: 

ostrý, Černý, pásky (Stammbinden) široké, černé tkví jen v epithelu, 
tak že se s jeho odloupnutím ztrácejí; hlava na temeni a tykadla 
černá; sliz čirý; okraj nohy bílý s čárkami sotva znatelnými; otvor 
pohlavní posunut něco do zadu. Kopulační ovidukt probíhá v čáře 
pro typus charakteristické (celé nebo neúplné S, b). 

Dějiny těchto dvou blízce příbuzných druhů jsou dosti spletitý. 
Jméno fuscus pochází od známého O. F. Mullera z r. 1774. i do- 
mnívám se, že asi právem ho užíváme k označení menšího z obou 
druhů, o něž se tu jedná, neboť tento náš fuscus je na severu mno- 
hem hojnější nežli subfuscus, snad někde vůbec tento tam ani nežije; 
popis MoLLEuův je ovšem příliš stručný, aby bylo lze identitu našeho 
fuscus s MoLLEuovÝM dokázati ; druh nějaký našemu subfuscus obdobný 
MuLLERovi znám nebyl. Pozdější autorové užívali pak, jak známo, 
názvu fuscus a jiných libovolně tvořených, jako subfuscus, fuscatus, 
cinctus, cinereofuscus, rufus, tak nekriticky a nedůsledně beze všeho 
jen poněkud rozumnějšího odůvodnění, že je to úplné nemožno, v ce- 
lém chaosu tím povstalém nějak se vyznati, což platí dokonce i pro 
ty formy, které byly — což se nezřídka dalo — v dílech dotyčných 
spisovatelů (Draparnaud, Férussac, Dumont & Mortillet, Morch, Mi- 
CHAUD, Mabille, Westerlund) vyobrazeny, neboť figury tyto byly oby- 
čejně zhotoveny laiky, bez náležité kontroly autorů a jakkoli jsou za- 
časté úhledný, ba elegantní, lze jich jen výminečně k přesné identi- 
fikaci použít. Z různých termínů ustálil se konečně název subfuscus 
pro větší, na kontinentě hojnější druh, v kterémž smyslu jsme i v této 
práci po příkladě Pollonerově oba druhy označovali. Lehmann (20.) 
poprvé podal správný popis i dosti dobrý obrázek genitálií fusca. 
Nemalá konfuse nastala v rozeznávání obou r, 1885. známou prací 
Simrothovou (37.). Tento autor má o jemnější zpracování anatomické 
rodu Arion zásluhy největší, neboť on poprvé ocenil morfologický vý- 
znam a systematickou samostatnosť této skupiny, ba jeho dílo zaslouží 
názvu klassičnosti, ale v některých detailech, k nimž patří mezi ji- 
ným podrobnější systematika středoevropských druhů z této užší sku- 
piny (subfuscus), nejspíše vinou materiálu nedosti hojného, dopustil 
se několika omylů. První z nich, který nás tu zajímá, je tvrzení Sim- 
ROTHovo, že všecky severo-, středo- i jihoevropské formy této sku- 
piny tvoří jediný (s přiřaděným hrunneus) druh i nelze prý rozezná- 
vati samostatného fuscus od nějakého jiného subfuscus, nebo snad 
ještě Jlavus a p., ba že vůbec tyto uvedené názvy označují toliko na- 
hodilé individuální nuance barevné (způsobené počasím nebo lokalitou), 
jež naprosto nelze anatomicky rozeznati. Tomu tak není, jak jsem, 



Doplňky k známostem o českých slimácích. W 

tuším, prozatím aspoň na těchto dvou tlruzícli, zřetelně ukázal. Sni- 
RoTH měl k disposici tehdy jen materiál nepříliš četný, zejména ne- 
mnoho mimo Německo a studoval anatomicky jenom několik zástupců, 
takže mu, což je jinak nevysvětlitelno, unikl vůbec typický tvar geni- 
tálií druhu suhfuscus. Z popisu i vyobrazení v zmíněné práci soudím, 
že SiMROTii vůbec před sebou neměl, aspoň ne s náležitým pochope- 
ním, žádný exemplář suhfuscus, nýbrž samý fusais, jehož existenci 
upírá ! Obraz 34. XXIII, A. na tabuli VIL velikostí i barvou hodí 
se daleko spíše na náš fuscus nežli suhfuscus a poznámka, že geni- 
tálie „subfusca" od oněch druhu brunneus, jež zřetelně znázornil na 
obrazech 5. XXII. D, 6. XXII. E, 7. XXII. F. tab. XI., se neliší, 
dokazuje, že Simuotii pravého suhfuscus nikdy nepytval, neboť pře- 
hlédnouti tak charakteristickou úpravu kopulačního oviduktu, jakou 
se suhfuscus vždy vyznačuje (naše tab. fig. 5., 6., 7.), je naprosto ne- 
možno; SiMROTH sám kreslí i popisuje docela přesně podobné poměry 
u Arion Jiorfensis Fér. (Fig. 17. XXVI. C. Taf. XI.). Při této negaci 
více než jedné specie a jakýchkoli variet neubránil se Simrotu sám 
přece stanovení zvláštní variety (transsi/lvanus, pag. 284.), bohužel 
bez výzkumu anatomického! Při tomto svém názoru Simroth dosud 
trvá, jak vysvítá z nejedné publikace jeho pozdější (38.-44.), kde 
upírá specifické platnosti všem druhům Pollonerovým a mezi nimi 
i našemu fuscus (jakož i flavus, o němž viz níže). Proti tomu roze- 
znává PoLLONERA (27. — 30.) oba druhy velmi přesně, ale toliko dle 
velikosti, barvy a zeměpisného rozšíření, nevěda, že je lze dobře lišiti 
i znaky anatomickými, což teprve považuji za rozhodující a proto 
v této práci poněkud podrobněji — je to prvý pokus o rationalní 
systematiku středoevropských Arionů na anatomické basi — si dovo- 
luji o této otázce jednati, doufaje, že se mi celkem podařilo dokázati 
rozeznatelnosť a objektivní existenci více než jediné formy ze skupiny 
suhfuscus, jež ovšem jen proto označuji za samostatné druhy, aby se 
o nich vůbec mohlo srozumitelně jednati; považuje-li je někdo za 
kategorie užšího rozsahu nežli species nebo aspoň za druhy velmi 
blízce příbuzné, nemám pranic proti tomu, dobře věda, že druhy 
v různých skupinách zoologických neznamenají vždy tentýž stupeň 
různosti nebo příbuznosti vzájemné, nýbrž že tyto vztahy se dle po- 
vahy té které skupiny mění; u skupiny dávno vyspělé a konsolido- 
vané, jako jsou Arionidy, platí menší úchylka v anatomii, jsouc zna- 
kem konstantním a vždy s jinými změnami (na př. velikosti a barvy) 
korrelací spojena, systematicky mnohem více, nežli dosti patrný roz- 
díl u skupiny polymorfní, mladší a dosud neustálené (jako jsou na 



12 XXX. J. F. Babor: 

př. Limacidy), kde má individuelní proměnlivost dosud pole velmi 
rozsáhlé pro různé četné variace bez významu stálých a samostatných 
kategorií systematických. Všechny formy Pollonerou druhově ozna- 
čené ovšem neobstojí, ba většinu jich nutno zařaditi jako barevné va- 
riety, ale tam, kde vnější habitus se pojí s určitým charakterem ana- 
tomickým, po případě dá-li se dotyčná forma i zoogeogralicky prae- 
cisovati, domnívám se míti právo na stanovení druhu nebo vůbec ně- 
čeho více nežli je bezvýznamný a nahodilý individuelní případ. („Ver- 
fárbung" a p.). 

3. bnmneus Lehmann. Druh tento byl Leumannem (20.) velmi 
správně stanoven a přesně anatomicky od subfusca rozlišen; z Čech 
jej poprvé uvádí Lehmaxx (47.) r. 18r)5. z Karlových Var, odkudž 
jej po 20 letech dostal Boettger (6.) a kdež jsem jej sám před dvěma 
léty sbíral; mimo to mám jej z Nového Strašecí, z Říčan, z Králové 
Dvora n. L. (leg. K. Šulc) a z Chlumce nad Cidlinou (leg. dr. J. Uzel.). 

Zvíře za živa při lezení (dospělé) 6 — 7 cm dlouhé, dosti zava- 
lité, vzadu zaokrouhlené (subfuscus i fuscus jsou vzadu přišpičatělí) 
s velmi rozšířeným polem nožního okraje za žlázou ocasní. Skulptura 
velmi jemná , rugy užší než 1 mni^ velmi dlouhé, 3 — 5 mm., po celém 
hřbetě stejnoměrné, slabounce vyniklé, a docela mělkými rýhami oddě- 
lené; štít ellii>tický velmi jemňounce granulován. Barva hřbetu červeno- 
hnědá, podmíněná mlhavými skvrnami sepiovýnii na siennové půdě; 
boky světle šedohnědé místy slizem (někdy) slabě zažloutlé, okraj 
nohy bělavý s čárkami střídavě temnějšími a slabšími (jako subfuscus); 
noha ze spodu úplně bílá; sliz vodnatý čirý neb zcela slabé přižloutlý; 
temné pásky i jakýkoli nákres na štítu Ú2)hiě scházi^), takže ani na 
zvířatech od slizu opláchnutých a konservovaných nijaká stopa pruhů 
se neukazuje, ačkoli ztemnění hřbetní přechází dosti ostře v bledou 
zónu boční. Zvířata mladá jsou zbarvena velmi nápadně: hřbet za- 
ujat neširokým pásem tmavě kávové hnědi bez pásek, na to po stra- 
nách sleduje docela příkře bez přechodu čistě bílý pruh boků, jenž 
jest, rovněž jako obruba štítu, lemován (obyčejně) úzkým proužkem 
žlutým (= lpící sliz); hlava s tykadly, jako u dospělých, temně hnědá; 
tato mláďata (popisovaná dříve jako variety alholateralis autt., bicolor 
ex err. a p.) jsou při lezení velmi útlá a štíhlá, vzadu v špičatý ko- 
nec ocasní vytažená i jeví integument velmi hebký, jenž i u kusů ad 
maximum vzrostlých bývá vždy mnohem tenčí a měkčí nežli u druhů 



^) To platí o kusech ti/picJcýc7i, jaké toliko se v Čechách a vůbec v střední 
Evropě vyskytují. 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 13 

předešlých, zejména subfuscus; znak tento je konstantní a nesouvisí 
s žádnou histologickou fasí proměnlivého nebo přechodního rázu, 
o jaké jsem se zmínil při ebenově černých kuších empiriconmi. — 
Naše exempláře se nikdy od popsaného zde habitu neuchylují a nijak 
nevarirují. 

Anatomie poskytuje rovněž možnosť přesného rozeznávání popi- 
sovaného druhu ode všech příbuzných. Jeho volný ovidukt je totiž 
poměrně krátký, v celé délce stejně prostranný, dole mírným klenu- 
tým ohbím zakončený (viz fig. 9.); vas deferens krátké (asi jako 
ufuscus); receptaculum seminis s hlavičkou kulatou a stopkou tenkou, 
kratší než u sub/usciis ; atrium barvy křídově bílé. 

Jak z dalšího vysvitne, zaujímá bntnneus přirozeně střední po- 
stavení mezi fiiscus a Jiaviis jsa celkem poslednímu bližší. 

4. flavus Nilsson ? Miill, (s. melanocephalus [Westerl.] Faure- 
Biguet). Živočich útlý 372 ^^ 5 cm dlouhý a nejvýš V2 ^'"* široký, 
skulptury jemné: rugy má dlouhé, elliptické, velmi ploché. Barva 
citrónová nebo oranžová, na štítu a na konci těla obyčejně trochu 
intensivnější, beze všech pruhů a pásek i lyry; hlava a tykadla úplně 
černá; sliz hřbetní žlutý, nožní čirý; noha ze spodu bílá, obruba žlutá 
bez čárek. Toto je popis typických kusu, červenou pruhatou odrůdu 
(novou) popisuji níže. 

Anatomicky je druh tento charakterisován velmi přesně. Yolný 
ovidukt je zcela přímý beze všech ohbí, poměrně krátký a úzký; 
z počátku tenkostěnný rozšiřuje se velmi povlovně asi od půle své 
délky i stává se svalnatějším od inserce tenkého retraktoru. Vas de- 
ferens nápadně krátké; receptaculum (aspoň u kusů českých) má am- 
pullu úzkou^ táhlou, dlouze vretemtou (nikoli kulatou jako u ostat- 
ních druhů a u téhož dle Lehmanna) a stopku tenkou, dole mírně roz- 
šířenou; od retraktoru kopulačního oviduktu přijímá též zvláštní sva- 
lový proužek. 

Druh tento je velmi vzácný; žije ve Švédsku, severním Německu 
a severní Francii, všude pó řídku; z Čech mám několik málo typi- 
ckých vyspělých kusů od Nového Strašecí a z ^larianských Lázní. 
SiMROTH upírá i tomuto druhu samostatnou platuosC a shrnuje jej 
v jedno s brunneus, nejspíše žádný kus nikdy neviděl; z Německa je 
znám toliko od Heringsdorfu, kdež jsem jej sám před pěti léty sbírali 
což mi kritiku o jeho systematické platnosti valně usnadnilo, mámC 
z ostrova Volyňského a protějšího břehu z lokalit Lehmannových ty- 
pické jeho ukázky druhů fuscus i jiavus. — Podobá se celkem mla- 
dým kusům cnqiiricorum, tyto se však ihned prozradí neobyčejně dlou- 



14 XXX. J. F. Babor: 

hými hrubými rugarai a velmi markantními černými čárkami na široké 
obrubě nožní, jakož i tím, že v té velikosti, kdy by mohly s naším 
druhem býti spleteny, dosud nejsou nikdy pohlavné zralí. — Jak 
jsem již uvedl, žijí u nás dvé dobré variety. 

a) typicns. Jednobarevně žlutý bez pruhů, viz hoření popis. 
V) var. Sídcii n. Velikostí a skulpturou shodný s typem; barvy cih- 
lově rudé, na hřbetě i)oněkud ztemnělé s ostrými IcsMe čer}iohnčdými 
podélnými prnluj (Stanmibinden) a podobným li/rovitým nákresem na 
štítu; obruba nohy rudá bez čárek, sliz červený. Nalezl jsem jej 
u Sychrova a na společné vycházce s coll. K. Šulcem v Krkonoších 
(vždy ve společnosti s Hyalinia (Vitrea) contrada West.) v Malém 
Sněžním Březně a v Riescngrundu, tedy na stopách bývalých ledovců ; 
považuji jej za typ nordický. Na důkaz, že patří jako varieta k druhu 
J/avus, podávám podrobný popis jeho apparatu pohlavního. Gonada je 
velmi tmavá, malá, žláza bílková úzká, dlouhá, přišpičatělá, laločnatá 
barvy a vidu voskově žlutého; ovispermatodukt je nestejnoměrné 
pigmentován, vývod samicí zvlášt temně violový. Volný ovidukt krátký, 
přímý ; v polovině jeho průběhu se inseruje retraktor a odtud počíná 
kopulační díl o něco širší nežli hoření půle; u kusů krkonošských je 
již zevně znáti mělkou rýhou (íig. 3.) prostoru mezi oběma vnitřními 
podélnými návalky, kdežto u kusů sychrovských (íig. 4.) je volný ovi- 
dukt zevně nerozlišený. Ampulla receptacula je velmi úská, táhlá s in- 
sercí retraktoru na špičce (íig. 3., 4.). Vas deferens docela krátké, 
epiphallus nepříliš stloustlý, atrium malé bílé. 

Ku konci podávám k této skupině analytický rozbor druhů a 
hlavních variet upravený dle nejnápadnějších znaků, abych čtenáři 
usnadnil rychlé určení: A) Délka dospělého lezoucího zvířete 6 — 8 
cm, vždy podélné pruhy vyvinuty : subfuscus ; dosahuje-li plných 8 cw, 
:= subsp. Draparuaudi n., ne-li subsp. subfuscus s. str. 

B) Délka dosp. lez. zvířete 2 — 7 cm; v případě, že přesahuje 
5 cm, jednobarvě hnědý: a) okraj nohy nečárkovaný: ýavus (jedno- 
barevně žlutý =: typus, rudý s pruhy =:r var. Šulcii n.), h) okraj nohy 
čárkovaný : a) 6 — 7 cm dlouhý , jednobarevně hnědý =: hrumieus. 
(i) 2 — 5 cm dlouhý vždy s ostrými páskami : fiiscus (hnědý := typus, 
šedý = var. Dvořáki n.) — Pohlavní dospělost zevně poznáme po zře- 
telném otvoru atrialním. 

III. Arioii flagelhis, Collinge. 

Druh tento stanoven byl před třemi léty od Collinge (13.) 
z materiálu irského a jediným dosud známým nalezištěm jeho je 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 15 

Schull, Co. Cork. Tím zajímavějším je tedy nález jeho v zásobách 
musejních z Oeské Kamenice, kde byl sbírán již před třiceti léty. 
Bohužel našel jsem v nich jen dva exempláře dospělé (mimo několik 
drobných), ale pečlivým studiem těchto kusů mezi sebou shodných 
a srovnáním se zmíněnou publikací Collingeovou nabyl jsem přesvěd- 
čení, že mám před sebou týž druh, ncboí úchylky mezi oběma nálezy 
jsou pranepatrné. 

Oba moje kusy byly v líhu zachovány v zkřivené posici, jak to 
znázorňuje přiložený výkres (fig. 10.), tak že tvar zvířete za živa ne- 
lze z toho přesně usouditi; celkem asi připomíná zmenšeného empi- 
ricorum (s kresbou podobnou jako u skupiny sub/iisciis). Skulptura 
vykazuje rugy celkem ovální, phjché, oddělentí rýhami dosti hlubo- 
kými. Žláza ocasní velmi zakrnělá. Okraj noliy, nepříliš prostranný, 
označen je slabými temnohnědymi čárkami na půdě zažloutlé. Barva 
hlavy je namodralá ztemnujíc se do Šeda podél tykadel. Po středním 
poli hřbetu pi'ostírá se široký, tmavé šedohnědý pruh, táhnoucí se 
od žlázy ocasní až asi po piil pláště; laterálně je tento medianiií 
pruh omezen ostrými hnědými okraji, na něž následuje úzký, světlý 
pás. Pásky postranní (Staimnbinden) jsou poměrně úzký, sytě hnědý, 
a blednou znenáhla k okraji nohy; na štít rovněž pokračují, tvoříce 
tam nepříliš nápadný výkres lyrovitý; celý štít lemován jest okrajem 
světlým. Noha na spodu je bledě žlutá. Velikost nelze pro silnou 
kontrakci v alkoholu správně změřiti; délka mých dvou dorostlých 
kousků měří asi 3 cm (Collingkovýcii v líhu 42 }nm). 

Zažívadla, nervstvo a plášťové orgány shodují se celkem s po- 
měry u enipiriconiiit až na nepatrné úchylky, jichž zevrubné vylíčení 
by vyžadovalo tak podrobné sestudování těchto útrobních systémů 
u všech Arionid, pro jaké v této prácičce není místa. Za to genitálie 
jsou ovšem i zde velmi charakteristické. Gonada poměrné volumi- 
nosní je složena jak u empiriconim z dvou laloků, z nichž zase každý 
lze děliti na tři menší partie; peritonaealní obal gonady je nestejno- 
měrně prostoupen temným, šedoviolovým pigmentem. Vývod herma- 
froditický je velmi dlouhý a bohaté stočený, žláza bílková, tvaru při- 
bližně tetraědrického (viz fig. 11.), mohutná. Nevelký ovispcrmatodukt 
složen jest asi ve 2V2 závity, žláza prostatická podobného vzezření 
asi jako u fasciatus Nilss. (s. Bourgnignati Mab.j. Volný ovidukt je 
tvořen zprvu tenkou rourkou, ale tato velmi záhy naduřuje v dva 
tenkostěnné měchýřkovité oddíly, za nimiž ihned počíná mohutný sval- 
natý odstavec kopulační ; tento je nápadně široký a obsahuje uvnitř 
dvě vyniklé pliky, upomínající na velmi protáhlou ligulu západníiio 



16 XXX. J. F. Babor: 

druhu limtanicus Mab. [ze skupiny empiricomm^ viz Simroth (44,)], 
nelze však při nedostatečné kouservaci mého materiálu rozhodnouti, 
jedná-li se o skutečnou ligulu (provrtaná papilla) či jen o parallelní 
návalky, jakými je opatřen subfiiscus et consortes; proto nelze o tomto 
zvláštním druhu s určitostí se vysloviti, ku které z oněch obvyklých 
čtyř skupin druhových rodu Arion má býti zařaděn. Podrobnější stu- 
dium lepšího materiálu této specie by snad vedlo k rozluštění phylo- 
geuetického poměru obou skupin (empiricomm a subfiiscus). Vas de- 
ferens je poměrně kratší a přechází znenáhla v oblý vřetenitý epi- 
phallus, tlustší nežli má suhfuscus^ jenž ústí malým kulatým odstav- 
cem do base receptakula. Toto má ampullu kulatou a jeho nedlouhý 
stvol přechází náhle v kuželovitou rozšířeninu velmi značných roz- 
měrů, ale stěn slabších, než bychom očekávali, jež chová ve svém 
nitru nezřetelné mělké prohlubiny a záhyby (slouží snad zachycení 
kopulačních plik). Atrium je prostorné, ze spodní (ventralní) strany 
semicirkulární rýhou v hoření úzkou a v dolení větší účast pooddě- 
leuo (pro účely páření?). Svaly pohlavních vývodů jsou nad míiu 
zajímavý: retraktor kopulačního oviduktu vzniká ze stěny tělní za 
plášťovým komplexem na právo a inseruje se, když se byl více než 
v polovině své délky rozdělil na dvě pásma, svým kratším dílem těsně 
nad kopulační partii oviduktu, svým delším a tenším dílem však po- 
kračuje dále i upíná se na rozšířenou basi receptakularního duktu. 
Ampulla má však mimo to ještě jeden molmtmj retraktor samostatní), 
jehož původ sousedí na levé straně s původem zatahovače ovidukto- 
vého; setkáváme se tudíž u tohoto interessantuího druhu spárovítým 
retraktorem genitálií. 

Případ tento není ojedinělý; Collinge zmiňuje o této velmi dů- 
ležité relaci u svého druhu příliš stručně (13.): „There is a large 
rauscle attached to the distal end oť this organ" (i. e. receptaculum 
seminis) kresle toliko inserci • dotyčného svalu (jeho tig. 2. r. m.) ; 
týž autor uvádí stejně povrchním spůsobem zdvojení pohlavního re- 
traktoru u empiricoritm (1.5. p. 53./4.) : „A. empirkorum had its (i. e. 
oť the genital retractor muscle) point of origin much anterior to the 
position of attachment to the oviduct, and in examples of the samé 
species it was frequently found tliat this muscle arose from two quite 
independent points." Simroth (44.) našel cos podobného u ArioUmax 
californicus Cooper, kde mimo retraktor penisu je samostatný ještě 
„retensor" otvoru pohlavního; na str. 167. — 8. svého díla dí Simroth: 
;,Sehr merkwůrdig ist aber ein iveiterer, kráftiger Muslcel (bei rg, 
Taf. VIL Fig. 9.), der dicht neben dein Columellaris entspringt, sich 



Doplňky k známostem o českých slimácích. X7 

weiter nach Art des Pliaryiixretractors gabelt mul a))i hinteren Um- 
fanye der Gemtalóffmmg anfasst. Etwas iihnliches kenne icli von 
keiiier Schiiecke. Was liat er fiu* Bedeutung? wie ist er entstanden? 
Wahrscheinlich liiingt er mit der besonders starken Muskulatur der 
ganzen Ciitis zusammen; diese miiss wolil bei der Copula auf die 
ausgestulpten Genitalien einen so holien Blutdruck ausiiben, dass ein 
besonderer Retensor ihre Wurzel vor zu weiter Dehnung und Heraus- 
pressung bewahrt." Takový příliš promptní výklad — Simrotu libuje 
si vůbec občas v podobných pseudofysiologických meditacích — je 
zkušebním kamenem vědecké paměti Simrothovy, neboť týž autor dí 
na jiném místě (37.) o retraktorech receptacula u Arion empiricorum 
(a vůbec Arionů) na str. 233. v poznámce dole toto: „A. Schmidt, 
der die Muskeln ara genauesten zeichnet, nennt den Retractor des 
Receptaculums „Retentor," wohl weil es ihm absurd vorkam, nach 
činem Růckziehmuskel zu suchen, bei einem Organ, das bei dem Gros 
der Pulmonaten gar nicht nach aussen vorgeschoben wird. Die eigen- 
thůmliche Copula zeigt uns umgekehrt die Nothwendigkeit der Re- 
traktion. Aber auch abgesehen davon můsste man, selbst ohne die 
Begattungsvorgánge zu kennen, umgekehrt aus dem Vorhandensein 
eines Retraktors auf die Ausstulpbarkeit des von ihm geleiteten Or- 
ganes schliessen. Gegen die Thiitigkeit eines Retentors sprechen alle 
ůbrigen freien Muskeln des Schneckenleibes, die durchweg Retrak- 
toren sind." 

Tento výklad jest ovšem jediný správný; činnost retence lze při- 
čísti jen kratičkým snopečkům svalovým, jaké z bezprostředního okol- 
integumentu k atriu nebo kopulačním organům se u mnoha Stylom- 
matophor upínají, nikoli však mohutným pásům svalstva úplně volným. 
Konečně se nám arciť nejedná o hádku snad k vůli této funkci, cel- 
kem lhostejné, nýbrž touto poznámkou chceme jen poukázat k morfo- 
logickému významu párovitélio retraktoru pohlavního, neboť dle pů- 
vodu i inserce těchto svalů nelze je jinak pojímati. Zmíněný „reten- 
tor" jsem u téhož druhu (ArioUmax californicus Coop., nikoli však 
u příbuzného rodu Anadenus Heyn., jež mám ze zásob dvorního mu- 
sea ve Vídni) také pozoroval, i mohu potvrditi udání Simrothova, 
avšak musím z úplné samostatnosti jeho i symmetrického průběhu 
k retraktoru pohlavnímu v užším slova smyslu považovati jej za jeho 
blížence. Nejinaké poměry shledal jsem v této příčině u zvláštní formy 
dosud nepopsané, jež spojuje znaky Ichnsuaňona a Letounieuxie (tento 
rod BouRGDiGNATův patří do nejtěsnějšího příbuzenství s Lessonovým 
Aríunculem, nikoli jako podrod ku Geomalacus Allm., kamž jej chybně 

Tř, mathematicko-prírodovědecká. 1896. 2 



18 XXX. J. F. Babor: 

PoLLONERA staví) V jediio (z Vídeňského musea) ; našel jsem tu totiž 
jediný neobyčejně široký zatahovač pohlavní, jenž zřetelně seslabenou 
zónou v prostřed své šířky patrně se jeví jako produkt splynulých 
dvou svalů. U sardinského Ammculiis (Ichuusarion Poli.) Isselli Bour- 
guign. (ze zoologického musea v Strassburgu) jsou rovněž dva sym- 
metrické (svým původem) retraktory pohlavní : jeden se inseruje, zase 
ve dva proudy rozčísnut, na ovidukt (volný, jako tomu vlastuě tak 
jest u Ariolimaxe), druhý pak na receptakulum. Pozorujeme tedy 
u několika Arionid, čeledi to, kde phylogeneticky původnější poměry 
myologické jsou dosud zachovány, totiž samostatný pár retraktorů ty- 
kadelních, jež u ostatních Stylommatophor splynutím s retraktorem 
pharyngealním daly původ svalu cívkovému (m. columellaris), také 
párovitý retraktor genitálií, kterýž moment považuji za velmi významný 
pro úvahu o phylogenetickém vzniku genitálií u Pulmonatň vůbec. 
Gonadu měkkýšů považuje Pelseneer (24.) vůbec za organ původně 
párovitý; přímá pozorování tohoto druhu jsou dosud vzácná: odmít- 
neme-li dvojitosť gonady rňznopohlavní (přehled v. Babor (i.) a Pel- 
SENEER (25/6.), zbývá snad jediný případ párovité gonady Gastropodň 
u fissurellidy Cemoria Leach [Béla von Haller (18.)] ; souhlasím však 
přes to s Pelseneerem úplně, že původní párovitosť gonady jest u měk- 
kýšů theoretickým postulátem. Právě u Arionid (připomeňme si nejzná- 
mější poměry u největšího druhu empiricorimi) leží gonada zřetelně dvoj- 
laločná mezi ydtry úiúné st/mmetrickt/, takže hluboké septum mezi oběma 
půlema, provázeno silnou arterií, spadá úplně do roviny medianní, 
kdežto u Helicid, ba i u jiných čeledí slimáků na př. Limacid) je 
gonada jednotná, nebo aspoň nelze už četné drobnější loby seřaďovati 
v schéma organu párovitého, a leží jednostranně asymmetricky. Uvá- 
žíme-li předně, že Arioni si uchovali v nejdůležitějších systémech or- 
gánů původní párovitosť (poměry ledvin, mnskulatury a uervstva, do 
jisté míry i laloků jaterních), za druhé, že se gonada ze dvou z prvu 
nesrostlých, souměrných základů ontogeneticky vyvíjí (jak jsem na 
embryích Arion empiricorum vždy zřetelně pozoroval) a že i vývody 
pohlavní u zárodků a mláďat po dobu poměrně velmi dlouhou zaují- 
mají polohu střední uvnitř dutiny životní, stěhujíce se teprve po- 
zději výhradně na stranu pravou, doznáme, že nelze podceňovati pá- 
rovitý retraktor pohlavní jako úkaz nahodilý, nýbrž že právě u tohoto 
rodu má zmíněná okolnost principielní význam. Dají-li se i vývody 
samy (ovispermatodukt s receptakulem) na ústroje párovité uvésti, 
nelze prozatím rozhodnouti, ale dosavadní vědomosti embryologické 
tomu celkem neodporují (původní triaulie nebo aspoň diaulie embryo- 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 19 

iialní !) — Považovati genitálie Stylommatoplior (mimo gonadu ovšem) 
za niodiíikovaiié vývody nefridií, jak to činí Pei.seneer, mám za ne- 
odůvodněné a nepřípustné i pro ten případ, že bychom přijetím 
samostatného phylogenetického původu genitálií Stylommatophor (a 
Nudibranchií) niusili popříti jich homologii s genitáliemi ostatních 
mékkýšů (vyjímaje snad jediné vyšší Gastropody). 

IV. Skupina druhů příbuzných k liortensis Fér. 

1. Iwrtcnsis Fér. Tento u nás vzácný druh přichází ve dvou ba- 
revných odstínech: hnědý, typický, jako jej znázorňuje Simroth (37. 
l\if. VII. Fig. 42. XXVI. A.) v Jelenních Příkopech; temně šedý 
s pruhy hluboce černými, ale jinak s typem shodný {zn sliz a noha 
ze spodu v lateralních polích barvy červeně oranžové) ve Folimance 
na Vinohradech (leg. J. Košťál) a v Čeřovce u Jičína (leg. E. Bayer).') 

2. intennedius Norm. (s. minim us Simr.) Zvíře malé, útlé, šedo- 
žlutavé, bledé, na konci ocasním zlatožluté; boky bělavé jsou ozna- 
čeny v předu několika malými body černými dosti oddálenými od 
okraje nohy (nečárkovaného), někdy splynulé v pásku; hlava s ty- 
kadly šedočerná, štít zrnitý bez lyrovitého nákresu, sliz žlutý. Noha 
ze spodu v lateralních polích žlutavá; skořápka vyvinuta v podobě 
tuhé destičky. Délka 15 — 20 nnn. — Volný ovidukt tenký, nad míru 
kratičký; vas deferens krátké; receptakulum s velikou kulatou hla- 
vičkou a stvolem krátkým k basi náhle rozšířeným. — Žije ve vý- 
chodní a severní Francii, v Německu a rakouských Alpách. 

Uvádím stručný popis tohoto druhu, protože dle díla Simrothova 
(37.) žije v Rudohoří v Čechách ; dle ústního sdělení téhož autora 
přichází i v nejsevernějších výběžcích Čech; sám jsem ho bohužel 
z Čech dosud nikdy nedostal, ač jsem po něm všude velmi usilovně 
pátral; žije prý v smrkových lesích v mechu hluboko skryt a je vů- 
bec dosti vzácný i v místech, kde byl sbírán. 

3. Vejdovskýi, Babor et Košťál. Tento krásný druh byl mimo 
známá dosud naleziště sbírán u Jankova (leg. V. Dvořák) a mimo 
Cechy v Alpách u Semmeringu (leg. dr. R. Sturany) a v Stýrsku 
(starší zásoby dvorního musea ve Vídni) ; žije vždy na místech rázu 
aspoň poněkud horského, nikdy dojista na půdě kultivované; podařilo 

') Tento druh je v Německu i ve Francii vehni rozšířen po všech možných 
lokalitách; n nás žije sice na udaných místech pražských v nesčetných kuších, 
ale za to jsou jeho naleziště velmi vzácná; u nás jsou to vždy zahrady, nikoli 
místa nekultivovaná. 



20 ' XXX. J. F. Baboi': 

se mi získati několik exemplářů až 22 i 23 mm. dlouhých (v maxi- 
mální extensi za živa), ale nikdy ne více: všechny údaje, že byl na- 
lezen ve velikosti až 3 cm. spořívají na omylu v určení, ačkoli je 
velmi snadno tento druh správně rozpoznati. — Anatomických dodatků 
nových nemám, připomenu zde jenom, že představuje tento druh — 
aspoň v morfologické úpravě kopulačního apparatu — realisované 
schéma rodu Arion vůbec, neboť má i provrtanou kopulační papillu 
= ligula (jediné zde ze všech dosud anatomicky prozkoumaných Ari- 
onň shoduje se s typickou penisovou papillou Helicid svým tvarem 
i svou histologickou skladbou) i kopulační pliky (jakými se vyznačuje 
skupina subfusciis), jež zde srůstají (aspoií částečně) a zmíněnou pa- 
pillu obemykají; mohli bychom tedy považovati tuto specii za phylo- 
genetické východisko pro všechny druhy rodu Arion, vyjímaje skupinu 
fasciaťiis Nils. (s. Bourguignati Mab.), ale tím bychom so octli v kol- 
lisi s geografickými názory Simrothovými, dle něhož Arioni vznikli na 
západě (Canary a Portugalsko) a odtud se šířili na východ až po 
Karpaty, přes něž jen poslední výstřelky tohoto rodu přestoupily. 
Pozoruhodno je, že původní forma těchto, jíKí.s^f'«/mH?řs Mab. (dle Sim- 
ROTHA 44.), je extérieurem našemu VeJdovsJit/i někdy velmi podoben, 
anatomicky je však náš druh původnější; onen jakož i niinimus se 
svými kratičkými zredukovanými ovidukty jsou formy nikoli primitivní, 
nýbrž naopak odvozené, ba zakrnělé. 

V. Arion fasciatus Nilsson (s. P>ourgnignati Mab.), 

Z této skupiny jediný uvedený druh je v naší fauně zastoupen. 
Jeho vzezření i anatomie je tak známa, že není třeba o tom žádné 
podrobnější zmínky, jen jemnější systematiku této specie zde uvedu, 
pokud má pro naše poměry faunistické zajímavosť. Celkem nutno 
rozeznávati dvě subspecie, jež Pollonera dokonce považuje za samo- 
statné druhy; k tomu však nejsou rozdíly jejich dosti veliký a mimo 
to existují tvary přechodní. Přehled našich forem je tento: 

I. subsp. fasciatus Nils. (s. Bourguignati a Mab.) s. str. Hřbetní 
kýl z podélných šupinek složený vždy vyvinut. Větší kusy s kýlem 
slabším označuje Pollonera jako druh subcarinafus, nejsou to však 
nic jiného, nežli staré vyspělé exempláře typické formy. Jako barevné 
variety dosti konstantní můžeme mimo známý šedý typus rozeznávati 
tyto: a) var. miser Poli. Menší odrůda (2^2 — 3 ř'>" délky, typus 
3 — 4) barvy velmi bledé s okrajem nožním bez čárek. Mám jej od 
Motola. hj var. Fcrussacii n. Forma veliká (5— G cm délky), barvy 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 21 

světle okrové s pruhy šedohnědými, kýl šupinek je vyvinut, ale mi 
barvu žlutou; sliz špinavě žlutohnědý. Nad rýhou epipodialní táhne 
se úzký ostrý červený pruh, jímž (mimo velikosť) se rozeznává od 
podobné záp. var. neustriacns Mab.; Férussac (17.) ji kreslí (pod jmé- 
nem hortensis) velmi správně. Mimo Francii znám ji jen z Cech a to 
z děleních Jelenních Příkopů, od Běchovického rybníka (leg. prof. dr. 
A. Fric) a z Krče (leg. O; Reisner); mimo to jsem ji dostal z Mo- 
ravy z okolí Valašského Meziříčí (leg. prof. J. Janda). 

II. subsp. amhiguus Poli. Délka 272 ^*"' skulptura jemná, štít 
špinavě bílý, po stranách břidlicovitě lemován; hřbet šedý, na hoře 
temnější, boky modrošedé s nezřetelnými břidlicovitě černými páskami; 
hlava s tykadly černavá; Icýl úplně schásí; okraj nohy zažloutlý s je- 
mně šedohnědými čárkami, kolem žlázy ocasní šedými tečkami poset; 
sliz bezbarvý. Noha ze spodu má široká lateralní pole barvy bledě 
žluté a prostřední locomotorické pole průsvitně šedé. Stvol recepta- 
cula o něco tlustší, nežli u subspecie prvé. Z Cech mám jej od Dvora 
Králové n. L. (leg. K. Šulc). — Mimo to jsem dostal z Ceřovky u Ji- 
čína (leg. E. Bayer) jediný kus této subspecie poněkud odchylných 
vlastností, jenž se dá označiti, pokud lze z jediného kusu souditi, 
celkem asi jako sem přísl. var. armoricanus Poli. Štít a střed hřbetu 
šedohnědý s matnými skvrnami; boky bledě šedé se silnými černými 
pruhy a podobným lyrovitým nákresem na štítu; hlava s tykadly 
temné modrošedá, kolem huby bílá (bez pigmentu, viz fig. 13.). Geni- 
tálie velmi význačný: Volný ovidukt tenounký má vyvinut na spodu 
oddíl analogický „hořenímu" atriu (viz empiricorum) ; vas delérens 
krátké, epiphallus mohutný. Receptakulum má ampullu hruškovitou, 
nahoře vytaženou v cíp a stvol velmi mohutný, neobyčejně stlustlý, 
tvaru kuželovitého, ze zadu příčnou rýhou ve dva odstavce pooddě- 
lený; toliko k tomuto stvolu receptakula se inseruje silný retraktor 
pohlavní. Uvnitř obsahuje mohutnou kopulační papillu s četnými 
ostrými plikami v jejím lumen (viz fig. 14., 15.), takže na této formě 
nejpatrněji vidíme, že skupina fasciatus, jediná z rodu Arion, má ko- 
pulační organ vytvořen nikoli v oviduktu, nýbrž v stopce receptakula. 
Známe tedy u Stylommatophor tyto poměry lokace kopulačního appa- 
ratu: 1. u veliké většiny je vyvinut jako terminalní partie vývodu 
samčího (vas deferens, pravému penisu předchází obyčejně epiphallus) ; 
2. u některých (většina Arionid) je vytvořen v terminalní partii ovi- 
duktu tedy ye vývodu samicím; 3. u jiných {Geomalacus Allm., Arion 
fasciatus výminečně i jinde, sám jsem sdělil podobný případ u ^waZ/a 
c/racilis Leyi\.) ve stvolu receptakula. Zdali můžeme jako samostatný typ 



22 XXX. J. F. Babor: 

uznati rod Bielsia Cless.. kde je kopuluční apparat zdánlivě samo- 
statný (úplné mimo vývod samčí, samicí i receptakularní vytvořen), 
ukáže teprve vývoj tohoto orgánu. Vidíme tedy, že lokalisace kopulac- 
ního t. j. přidržovacíbo apparatu je celkem morfologicky irrelevautní ; 
ve všech případech opakuje se však týž poměr anatomický, bud jsou 
v tomto kopulařním oddílu vytvořeny četné drobné papilly, nebo po- 
délná plika více méně svalnatá, nebo posléze provrtaná pai)illa. 

Tato subspecie amUgims Poli. je známa původně z Piemontu, 
var. armoricana Poli. z Brestu ve Francii ; jak může Polloíjera viděti 
v něm příslušníka skupiny liortensis Fér., ačkoli sám udává, že se 
anatomicky skoro neliší od fasciatus Nils. (1. p. 23. „L' appareil se- 
xuel est presque identique á celui de 1' A. Bourguignaťi'--)^ jest nepo- 
chopitelné. 

Podal jsem tu krátký přehled svých dosavadních studií o syste- 
matice českých (a vůbec středoevropských) Arionid, omeziv poznámky 
morfologické na míru pokud možno nejmenší. Podařilo-li se mi usnad- 
niti určování domácích forem našim sběratelům, jimž není celá od- 
borná literatura přístupná (byla by jim bez samostatného podrobného 
studia bez toho málo platná), a upozorniti na zoologickou za- 
jímavost této skupiny i potřebu její fysiogratii znovu důkladně probá- 
dati, jest účel můj skvěle dosažen. 

Považuji posléze za svou povinnost podotknouti, že bez vydatné 
podpory c. k. dvorního přírodopisného Musea ve Vídni bych se byl 
nikdy v studium Arionid (z příčin vnějších) nemohl vpracovati; nej- 
vřelejší můj dík patří laskavosti pana dra Rudolfa Sturanyho. 



Výklad tabulky. 

Fig. 1. Arion fiiscus O. F. Můll. var, Dvořál'i n. ^2 přirozené 
velikosti; barva přirozená úplně vystižena; z okolí Jankova (leg. V. 
Dvořák). 

2. Arion fiarus Nilsson, var. Sulcii n. z Krkonoš (Malá sněžná 
jáma). •% přir. velikosti; barva dh^ živého, 

3. Arion fliivus Nilsson, var. tSulcii n. ze Sychrova; genitálie celé. 

4. Arion Jiavus Nilsson, var. t^ulcii n. z Krkonoš; vývody genitálií. 

5. Arion suhfíiscMsl^ ér. ^m\)^^. Drajxinumdi n.; vývody genitálií. 
0. Arion suhfusciis Fér. s. str. dospělý; vývody genitálií. 

7. Arion subfuscus Fér. st. str. iuv. ; vývody genitálií. 

8. Arion fuscus O. F. Midi. typ. z Nového Strašecí; vývody genitálií. 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 23 

9. Árion brunnens Loliin. z Karlových Yavů; vývody genitálií. 

10. Arion Jlagdlus Collinge ze zásob z České Kamenice, dle 
lihového exempláře ; '% pi:'iroz. velik. 

11. Arion Jlagdliis Collinge; genitálie téhož exempláře j. fig. 10. 

12. Arioi jlagellus Collinge ; vývod genitálií téhož exempláře 
j. fig. 10. a 11. 

13. Arion fasciatits Nils. var. amhigims Pollon. (sp.) (stejný 
s var. armoricanns Pollon.) z Čeřovky u Jičína (leg. E. Bayer) ; dle 
lihového exempláře; ^^ přiroz. velik. 

14. Arion fasciatus Nils. var, amhiguus Poli. (sp.) ; vývody ge- 
nitálií téhož exempláře j. lig. 13. 

15. Arion fasciatus Nils. var. anibiguus Poli. (sp.) ; vývody ge- 
nitálií téhož exempláře j. Hg. 13. a 14. s drnhé strany nežli hg. 14.; 
2)6 =r epiphallus, or/ z= ovidnkt; mohntné zduření stvohi receptakula je 
s této strany patrno, jakož i retraktor na ně se inseriijící. 

Xjitera;tTj.ra;. 

1. Babou Joseph F. Notě on Arion citrinus, Westerlimd. The 
Jom-nal of Malacology. Vol. III. 1894. 

2. Babou J. et Kořtái. J. : Notě sur nne espéce nouvelle ď 
Arion. Véstn. král. č. spol. nánk. Tř. math.-př. 1893. III. 

3. Babou J. a Košťál J. : „Příspěvky etc." Věstník kr. č. sp. 
nauk. 1893. 

4. Babou J. : Ú. d. Cyclus d. Geschlechtsentwick. d. Stylomma- 
tophor. Verh. d. deutsch. Zoolog. Gesellsch. 1894. 

5. BuoECK, Van den: Excursions, découvertes et observations 
malacologiques faites eu Belgique pendant V année 1870. Bruxelles, 
Annales de la Soc. Malac. Belg. V. 1870. pp. 13.— 64.., t. 2. f.'6b. 

6. BoKTTGER O. : Fundortlisten mittelcuropáischer Nacktschnecken. 
Nachrichtsblatt der Deutschen Malakozoologischen Gesellschaft. 1884. 

7. Clessin S. : Deutsche Excursions-Mollusken-Fauna. 2. Autlage. 
Niirnberg. 1884. 

8. Clessin S. : Mollusken-Fauna Oesterreich-Ungarns und der 
Schweiz. Niirnberg. 1887. 

9. CocKKRELL T. D. A. : A Check List of the Slugs. AVith Ap- 
pendix and Notes by Walter E. Collinge. Conchologist. Vol. II. pt. 7., 
8. 1893. 

10. Collinge W. E. : A Review of the Arionidae of the British 
Isles. Conchologist. Vol. lí. pt. 3., 4. 1892. (2 díly). 



24 XXX. J. F. Babor: 

11. idem: Description of a new Variety of Arion hortensis Fér. 
and Arion circuinscriptus Jolinst. ibid. Vol. II. pt. 3. 1892. 

12. idem: On the Structure and Affinities of some European 
slugs. ibideui Vol. II. pt. 5. 1893. 

13. idem: Description of the Anatomy &c. of a new Species 
and Variety of Arion. Annals and Magazine of Natural Ilistory. Ser. 
6. Vol. XII. 1893. 

14. idem: The Anatomy and Description of a new Species of 
Arion. ibid. Ser. 6. Vol. XIII. 1894. 

15. idem : The Myology of some Pulmonate Mollusca considered 
as a Distinctive Feature in the Discrination of Genera etc. Procee- 
dings of the Malacological Society. Vol. I. Part. 2. 1894. 

16. Draparnaud -Jacqnes Philippe Raymond: Histoire naturelles 
des Molhisques terrestres et fluviatiles de la France. Opus posthu- 
mum vyšlé redakcí dra Clos v Montpellieru a Paříži 1805. (Tabule 
kreslil Grateloup a Ducluzeau.) 

17. Férussac (pere et íils) et Desluiyes; Histoire generále et 
partuculiere des Molhisques terrestres et fluviatiles, tant des espéces 
que r on trouve au aujourďhui que les dépouilles fossiles de celles 
qui n' existent plus. Opus posthumum započaté F. otcem (Just Joseph 
Pascal André ď Audebard baron de Férussac), dále vedené F. synem 
(André Etienne Just Pascal Joseph Francois ď Audebard baron de 
Férussac) v letech 1819. — 32. a D. (Gérard Paul Deshayes) dokon- 
čené v letech 1838-40. a 1849—51. tvořící 4 díly in fol. (42 knih) 
s 800 str. textu a 247 tab. rytými a kolorovanými. 

18. Halleh Béla von: Studien iiber Docoglosse und Rhipido- 
glosse Prosobrancbier nebst Bemerkungen iiber die phyletischen Be- 
ziehungen der Mollusken untereinander. Leipzig 1894. 

19. H. JoiiDAx: Die Binnenmollusken der nordlich gemiissigten 
Lánder von Europa und Asien und der arktischen Lánder. Nova Acta 
d. ksl. Leop.-Carol. Deutsch. Akad. d. Naturf. Bd. XLV. Nr. 4. 1883. 

20. R. Lehmann: Die lebenden Schnecken und Muscheln der Um- 
gegend Stettins und in Pommern, mit besonderer Beriicksichtigung 
ihres anatomischen Baues. Cassel. 1873. 

21. F. Leydig: Die Hautdecke und Schale der Gastropoden, 
nebst einer Úbersicht einheimischer Limacineen. Archiv fiir Natur- 
gesch. 1876. 

22. A. Moquin-Tandon : Histoire naturelles des Mollusques ter- 
restres et fluviatiles de France. Paris. 1855. 



Doplňky k známostem o českých slimácích. 25 

23. O. F. McLLER : Vermium terrestrium et fluviatilium historia, 
seu animalium Infusorium, Helminthicorum et Testaceorum non raa- 
rinorum siiccincta historia. Havniae et Lipsiae 1773., 4. 2 díly (jen 
2. jedná o měkkýších). 

24. Pelseneer P. : Les reins, les glandes Génitales et leurs con- 
duits dans les Mollusques. Zoologischer Anzeiger. Nr. 41)9. 1896. 

25. Pelseneer P. : Hermaphroditism in Molluscs. Quart. Journ. 
Micr. Se. 1895. 

26. Pelseneer P. : L' hermaphroditisme chez Mollusques. Arch 
de Biologie. 1895. 

27. C. PoLLONERA : Specie nuove o mal conosciute di Arion Euro- 
pei. Atti della R. Accademia delle Scienze di Torino. Vol. XXII. 1887. 

28. C. Pollonera: Uber einen Árion von Vegesack bei Břemen. 
Abh. d. naturf. Vereins zu Břemen IX. 1884. 

29. C. PoLEONERA I Nuove contribuzioni allo studio degli Arion 
Europei. Atti della B. Accademia delle Scienze di Torino. Vol. XXIV. 1889. 

30. C. Pollonera: Recensement des Arionidae de la Region 
Paléarctique. Bolletino dei Musei di Zoologia ed Anatomia comparata 
della R. Universita di Torino. No. 87. Vol. V. 1890. 

31. R. Scharff: The Slugs of Ireland. The Scientific Transac- 
tions of the Royal Dublin Society. Vol. IV. (Series II. X. 1891.) 

32. ScHMiDT A. : Geschlechtsapparat der Stylommatophoren 1855. 

33. H. SiMROTH : Uber das Nervensystem und die Bewegung der 
deutschen Binnenschnecken. Programm der Realschule II. Ordnung 
in Leipzig 1882. 

34. H. Simroth: Uber die deutschen Nacktschnecken. Sitzungs- 
ber. der Naturforsch. Gesellschaft zu Leipzig. 1883. 

35. H. Simroth: Uber die deutschen und einige ausserdeutsche 
europáische Nacktschnecken. (Vorláuíig. Mittheilung.) Nachrichtsblatt 
der Deutschen malakozoolog. Gesellschaft 1883. 

36. H. Simroth: Uber die Fárbung der Arionarten. Sitzungsber 
der Naturforsch. Ges. zu Leipzig. 1884. 

37. H. Simroth: Versuch einer Naturgeschichte der deutschen 
Nacktschnecken und ihrer europáischen Verwandten. Zeitschrift fur 
wissenschaftliche Zoologie. Bd. XLII. 1885. 

38. H. Simroth : Uber bekannte und neue paláarkt. Nacktschnecken. 
Jahrbuch der Deutschen malakozoolog. Gesellschaft. XIII. 1886. 

39. H. Simroth : Weitere Mittheilungen iiber paláarktische Nackt- 
schnecken. Jahrb. d. Deutsch. malak. Ges. Bd. XIII. 1886. 



26 XXX. J. F. Babor: Doplňky k známostem o českých slimácích. 

40. H. SiMROTH : Uber den Geomalacus maculosus Allm. Sitzungs- 
ber. (1. Naturf. Ges. zu Leipzig. 1885. 

41. H. Simroth: Einige Bemerkungen betreífend die Systematik 
der europaischen Nacktschnecken. Nachrichtsblatt d. Deutsch. malak. 
Ges. 1887. 

42. H. Simroth : Uber die azorisch-portugiesische Nacktschnecken- 
fauna und ihre Beziehungen. Zoologischer Anzeiger. 1888. 

43. H. Simroth: Beitrage zur Kenntniss der Nacktschnecken. 
Nachrichtsblatt der Deutsch. malak ozool. Gesellschaft. 1889. 

44. H. Simroth : Die Nacktschnecken der portugiesisch-azorischen 
Fauna in ihrem Verháltniss zu denen der paláarktischen Region iiber- 
haupt. Nova Acta der ksl. Leop.-Carol. Deutschen Akad. d. Natur- 
forscher. Bd. LVI. Nr. 2. 

45. George W. Tryon: Manuál of Conchology. Second Series: 
Pulmonata. Vol. I. Testacellidae, Oleacinidae, Streptaxidae, Helicicoi- 
dea, Vitrinidae, Liinacidae, Arionidae. Philadelphia. 1885. 

46. Uličný J.: Měkkýši čeští (Mollusca bohemica). V Praze 1895. 

K fauně české: 

47. Lbhmann R. : Zur Molluskenfauna von Carlsbad und Fran- 
zensbad in Bohmen. Malakozool. Blatter. XII. 1865. 

48. Reinhardt o. : Uber die Molluskenfauna der Sudeten. Ar- 
chiv fiir Naturgeschichte. 1874. 

49. Cypers, v. von: Die Molluskenfauna des Riesengebirges. 
Eiesengebirge in Wort und Bild. Marschendorf 1885. 

50. Merkel E. : Die Molluskenfauna Schlesiens. Breslau. 1894. 



Nákladem Král. České Společaosti Nauk — Tiskem dra £d. Grégra v ťrare 1896. 



Ba bor: Doplňky etc H.Arionidae. 




^^ 






/' t 




Í3. 




1 , 'ž Sulc pinxil, cel autor del 



Věstník král. české společnosti 




Lith ParsliývPraze. 



ik Třída mathemat přírodověd. 1896. 



í 



XXXI. 



Die Entwickluno- nadi ])erii()ulli sclien Fiinctionen. 



Vou Franz Rogel in Barmen. 
(Vorgelegt dcu 10. Juli 1896.) 



Es sei 



Allgemeines. 
AoB,{z) + ^ B,(^)-^p, B,{z) (1) 



eine nach den Beniomllischen Fiinctioiícn B íurtsclireitende Reihe. 
Wird aut dieselbe das oinťachsto Convergenz-Kriterium ange- 
wpndet nud zu dicsem Zwecke der Quotient zweier unmittelbar auf- 
rinandei- folgendcr Glieder (t„ und G„^i gebildet, so ergiebt sicb 

a) tur (jenide n 

Gn ""»+! An ' Bn{z) 

und nach Ersetzung der B durch die íiir 0^.3^1 giitigen gleich- 
wertigen trigonomotrischen Reihen 

. ^ , '^ sin 27tvs 
sin 2n3 + >j— ;;hT- 

1 n An+\ y— 2,3,.. 



6n = 1 + -gS" "i~ g^r • • • • ' 

Mathemaiisch-naturwissenschaftliche Classc. 1^96. 



XXXÍ. Franz Rogel 



woraus bei tmendUch zunehmoiulcin n 



lim ^ = ,/- cotg Tt^ lim -^ , O ^ ^ ^ 1, ... (2) 



nud 

6) fiir unycícide n 



• a) 



lim -%t^ = :^ tang ;r^ . lim ^^ , O ^ ^ ^ 1, . 

liervorgolit. 

Fiir — 1 ^ ^ ^ O wird mít Beachtmig voii 

(lasselbo wie in (^2) und (3), jedocli mit neyaťicem Vorzeichen er- 
halten, so dass beido Fiille zusammenfassend gilt 

,. (rn-\ , 1 ( cotg ;rái I ,. Án+i \(jenide 
^"•^~7?7 ==- 2-^1 tang .. \^~t^''\ungerade :' ^'^ 

wo (las positive Vorzoiclien bei positiven, nud das negative bei neya- 
ti ven Argunienton zu nelimen ist. 

Dieser (^uotient, welclier fiir s — (K be/diw. ^' ^ — oinen un- 

oudlicli grossen Factor besitzt, strol)t dcninacli keiueiii hestimmten 
Grenzwerto zu, einc Eigentliiindichkeit, welchc bei Reilien, dití ont- 
weder nur nach den B gerader oder nach jenen ungemdey Ordnung 
fortschi-ínten nicht vorkommt. Fiir dieselben íindet sich bei beliehigem 
n der einzige Grenzwert 

lim Qn -^- lim %^ = ±. -K- lim -^ , . . . (5) . 
desjsen Giltigkeit, sowie jene von (4) mit Beniitzung von 



auť ein beliebiges Intervall 
ausgedehnt werden kann. 



Die Entwicklung nach Bernoullťschen Functionen. 3 

Durch Vertauschiing von Bv(^) mit s^ in der /?-Reilie (1) ent- 
steht eine Potenzreihe 

fiir welchtí 

lim Q' Wm -^ =, ,f- Ynn ^r -V^ ... (7) 

ist. wornns man ersieht, dass clic Convorgenzliodinguiigen fiii- P sich 
iiiígleicli giinstiger als ])ei der B-Eeihe gostalteii. 

Linter der Aunahme, aass "< — oiiicii hestinunten. Gren^icert 

hat^ soli iiun iiiitersuelit werden, wie dic Tícilie P beschaťfen sein 
muss, damit lim ^n ^ 1 wird. 

Wird zuer.st vorausgesetzt, dass P nur ťiir eiii heschnínUes 
Wertgebiet von z cunvergiert, so ist 

lim — — ~-r — ji— 
n{n 4- 1) A 

ein(> Omstante ^(>, wofiir aber lim '^,>,, cino miendlíclie Gťésse ^iceiter 
Ordnung wird. 

Convergiert 7' fíir jedeš ^, so wird die Bodingnng lim Q'^ -^ 1 
'■ schon erfiillt, wenn lim —7- -- einc unemlliche Grosse erster Ordnung 

ist. wofiir lim <ln nocli innner unendlicli wird. Erst wenn lim — /-^ 
eine Constante, ist die Moglichkeit des Convergierens vorlianden ; ťiir 

hm —. =: O 

An-\ 

tritt bestimmt Convergenz ein. 

Der Vergleich beider Reihen ergieV)t dalier folgendcs: 

„ Vorheditigimg fiir die Convergenz einer nach den BernoidWschen 

Av 

FuHcťwmn B fortschreitenden Reihe S — -{z).heiioelcJierli)n A,t-\-\: A,^^ 



v 



1 



besteht, ist das hestdndiffe Convcrgieren der aus dcrselben durch Ver- 
tamchung der Bv^z) tnit 3" hervorgehenden Peihe P." 



t* 



i XXXI. Franz Rogel: 

„Ist [ lim J„j-i : An-i I <; 4;?-, so ist die Convcrgens eine un- 
hedingte.'-' 

Es wurde liier stillschweigeud eine Zerlegung der 7i-Reilie in 2 
Reilien, welclie nach den B.^v uiid B-iv^\ fortsclireiten vorausgesetzt. 

Convergierea boide, so ist dies auch bei der Gesamnitreilie der 
Fall. 

Beispielsweise convergiert 



dagegen divergiert 



weil hier 



(v!)' 



^-wr^^^^'^' 



lim Qn ~ lim v {-^\ — oo , 



obwohl 



v' 



J)est(iHdi(j convergiert. 

Zu denselben Ergebnissen liiitte iibrigens aucli die Verwendung 
der Formel (5) nnd 

lim —/—- := s lim — -— . — r— 

Gl^ H 4- 1 An 

gefiilirt, wonii an die Stelle von tang ns iind cotg -r: der zwischen 
á! =; ^ — 1 und 3zz: -{-I liegende Maximalwert lim m = ©o gesetzt 
worden wilre. 

Es zeigt sicli hier, dass der Qnotient ancli dann noch verwen- 
det werden kann, wenn er mehrdeutiy ist, wofern nur die Alaxima 
der verschiedeneii Grenzfnnctionen Grossen derselben Ordnung sind. 

Der tiefere Grund der in (5j zum Ausdruck gebrachten Doppel- 
wertigkeit voii lim Q liegt offenbar in dem Umstande, dass 2 ■:= -— 



Die Entwicklung nach Bernoulli'schen Fiinctionen. f) 

oine Wurzel der B.,^j^^(z), niclit aber der B.2y{s) ist, infolge dessen 
fiir z :=z — 

lim%l=l'>l «p'""*, «.iv,l. 

Ein ganz iUmliches Verhalteii zeigeii, iiel)enbei bemerkt, auch 
die nach don Euler^ schen Functionen fortschreitenden Roihen.*) 

Beide Reiheii geliuron vermoge ihrer Eigenscliaft der Yieldeu- 
tigkeit des lim Q„ zu eiiier sehr allgemeiiien Classe von Ileihen 

2 »í «-|-i 2n 

4~ of-in^-X ..-.-}- «/;iři . . . . > ... (8) 

wo die / stetige iind cndliche Functionen mit naclibozeichneten Ei- 
genschaften bedeuten. 

rt) Jedeš fkn-i-x bat z^Yiscben .r^ und x\ mindestens eine einfache 
redle Wurzel «^., welche die/ mit verschieden x iiiclit besitzt. 

b) Fiir die ans der Reilie (8) herausgebobenen Reihen 

«A + (ifn+y. + «/2n 1 v. • • . , .... (9) 

strebt 

lilii ^/■■+l«+xA+i«-r>; 

fiir alle mugliclien /.; innerhalb (a?^,, íc/) einer einzigen Grenze 5;^ (í-) zu. 

c) Gewisse //,«+^, /a« ; ,, . . . kunnen aucli identisch sein. 

Die Gesammtreibe (8) besteht somit aus w, einen bestimmten 
Quotienten besitzenden Teilreihen (9). 

Diese Annahmen bewirken, dass 

lim „ ^ =z } íur X — ''^ 



*) S. d. Verf. „TheoHe der Eidev'sclieii Functionen" 1893, 95. Prag, Ber. 



C XXXI. Franz Rogel: 

olwolil fiir lim /« =: O mul 2./x):^l Coiivergenz der Teilreilien (9) 

«i= cr. 

uiul soiiiit der Gesanuntreihe (8) vorliaudeii ist. 

Ist lim ""'^-^'' so beschafteii. dass lim ^'±-±L , f^^+2n± ^i 

(ihiJ-y. ^^ín+y, Jkn+y. A 

ist, selbst daun nocli, wenn fiir lim ~p^^^- das Maximum oo an- 

gesetzt wird, so bestelit jedenfalls Convergenz trotz Mclirdeutiylieit 

des Quotieiiten. 

■1 
Es Iřisst sicli min der Satz aiisspreclien : i 

„Níihed sich der Quotient (),„ piner Reihe fiir n rcrschiedenc i 

ZaMformen von ni n verschiedenen Grenzen lv(x)^ íind ist fiir ein \ 

(/eirisscs Wcrtheycich von x einc derselhen unendlicli, ilherhaupt !>1, ; 

so ist die Moglichkeit der Convergenz nicht ausyescldossen.^'' m 

„friehf es ein Gehiet von x, fur iveJches sammtJiclie ^(rr) <; 1, so « 
ist sicher Convergenz. giebt es Irin Gehiet, fur irelclies nicht 
feCť")!>l ist, so ist sicher Divergenz vorliandrn/^ 

Eine Reihe der vorbeschriebenen Art ist 



(1 — x)a'--' + (2 — xja--"^ ...-{- (n — x)a -«^ I 

+ (1 — x)a-''+'-' -\- (2 — aí)a-'« r=^'-'' . . . + (n — x)a'^"' [ 

4- (1 — a?)a--'«+i*-f (2 — a;)a--^«^^ + (« — íc)a-^"-^ I 

a > O ; I 



(10) 



hier ist 



1- n A+l— ,r 1 

imQ,.^,r. ,_^ -.-, ^-<., 



k= 



oc 1 

, ;. = n, 



n- — X a 



daher fiir x—a (Air: I, 2, . . , n) nnendlich, hingegen fiir uiiendlich grosse a- 
gleich — also uiiabiutiigig vom Index und < 1. Ferner ist 

A-fl-a- . 
— -, r— <«<l 



Die Entwickluiig uach r!oriionlli'scben Fnnctionen. 7 

fiir alle A, wenu x >• jž, folglicli siiid sjimnitliche t,{x)^ obzAvar von 

oiiiaiider verschiedoii. docli < — <; 1, soniit coiiveťííiert dic Roihe 

— a 

/im -,.,., o ** *'(! — 2íP) + 1 , 

(lO) nud ist ihro bmnmo r= -.-^ . — ^ — — — — ,— co <;a;<;-|- oo, 

«>0, 0<» < ^f- oo.^O 



II. 



Entwicklimg gegebener Fnnctionen nach Bern oiill i'schen 

Fnnctionen. 

Ist f(x) čine Functioii, welche sicli durcli oino Potonzi'eibe 

f(x) = a„ -f r/.,a; + yj í»' + |i «■' 

darstellen liisst, so giobt es mehrere Wege, die zn eiiier Eiitwicklung 
f{x) ^ AB,(.v) + -f] + B,ix) + li i?,(x) (11, 

fitliren, falls dies iiberliaupt moglicli ist, 

1. Es wird vor Allem die Potenz in oine 7j-Pieilie iimgewandelt; 
zu diesem Reluife setze maii 

VZZO v = 

~\i ; r'— 1 I ^\ 2/ p"— t I 

o o 



*) Dass PS aiich Roilien mit n rz co giebt, liaben die Herren A. Gutzmer imd 
M. Lerch an iuteressanten Beispieien gezeigt. 



g XXXI. Franz Rogel: 



=«,(.)^- (:)«..-.(-) r !('^)/w.)...+mi)«/^). 



(12) 



eine Formel, mittelst welchcr siiinmtlichtí Potenzen in (10) durch die 
B ausgedriickt werdeii kiamen. Wird nach densellteii geordiiet, so 
erhiilt der beliebige Coéfficient A, die Foriu 

a,- . a,.+i , a,.+2 , «>+3 i ^'''i^^L. 



^r — j , -r 2 ! ' 3 ! ' 4 1 v 

(13) 

2. Die Ersetzung sammtl i cher Potenzen von í* = ^^ (/<) eine be- 
liebige Constante ^0} in 

f{x f I -f /O -f{x + ^0 z=|]-^[/W(fc +;o-/^)(A;)]«^ 

v^O,],.. 

mittels 

(,, _|. i>,. - B^j^^iu + 1) - 5, )_i (t() 

durch die B ergiebt zuniichst 

f{x -f A^ + li) —fix -f A-) 

= Yrj^ívy [/'"(^■+'0-/"'(^-)][i?.xi(« + 1 )- /^. h(^^)1- 

(«) 

Der Vergleich der Argumente im linksseitigen Ausdrucke 
a; -j- 'í + A", íť -f- A mJt jenen der B\ íí 4- 1 = - T und «• 3= y- giebt 
sofort zu erkennen, dass 

fix -f- 1) ^yj--^ýVř'\T^ -f ^0 - />H^f)]5.+ioo (14) 



Eie Entwickluiiíí nach Beinoulli'sclien Functionen. 



'to 



cine Losung der Fimctionalgleiclmng (a) in den B und gleicbzeitig 
di(í gesuclite Eiitwicklung ist. 

Das Restglied findet sich auf diesem Wege aiif ungezwuiigene 
Weise jedoch nicht. 

3. Sei abkilrzungswoise 
und h ^0, k beliobige Constanto, so ist nach dom Z?oořp'schen Satze 

/,/, = ^„ _ I ^, + 1; jrj, - li 7,H . . . 



Ron — ' 



o 



(/?„: Bernoullťsclie Zahlen). 

Wird nim derselbe der Reihe nach fiir f^, /,, f.^,..., /2n-i der- 
art in Anspruch genommen, dass fiir die / niit geradem Zeiger die 
Ptestforni (7) und fiir jene niit ungeradem Zeiger die Form {(i) ge- 
wiihlt und dass der Ordnungszeiger der unter dem Intorgralzeichen 
stebeuíien Function / durcbgehends — 2n wird, so entstebt, wenn 



XV 



die v-tc Gleichung dieses Systems (i' = 1, 'i, . . . . 2í*- 1) mit — ^ 
multipliciert- wird : 






►1 






o 



o? 






C 



et 






re 
c 

B 

5 

o 
D 

>-i 

c 



CD 

cr 

03 

O 

óč 3 

pa -. 

3 _: 

e-í- i^ 

CD - 

5~ > 

5 o" 
3 

CD 

c-i- 3 

3^ <^^ 

^ 2- 

D ^ 

^ 3 

K ■-*= 

3 P. 

ST ^~ 

S. "^ 

<^" ÍT' 

= i* 

3 2 

- cc 



» c5" 

C c 
3* 

2 ^ 



E -^ 

o P: 

P 3- 

BÍD 






3 



O 

03 

CD 

D 

o 

cr 

CD 



(D 

B 
O 

c 
o 
I 



IC 



5í 



l<. 



S 



8 



>- 
H 



s 



IC 



^ 






8 

I 



T 






S 



I 1" 

ba 
I : I 












+ 






hř^ 



rf^l^ 






to 



s 

I 

►i 

"?? 



TV 



« 



<w « 






4- 



IC 



t;^ 



. — I « 



Ci. 



I 

I 

co 



Wl B 



ba- 
to 

I 

co 

8 



T*. 



—I ►= 



II 



•^1 ^^., 

I 

tel 5^ 

—I '-^ 

+ 



+ 



icL.« 



s 



IC 

T 

tc 

I 



+ 






H 

A 



1 



IC 








to '^ 


tc i^ 


1 * 




. — OJ 


tc ^ 


> 



+ 









s 

tel I 



8 



4- 



tc 



?5- 
ic 



V5 



to' 









Pie Eiitwifkliniíí iinrli l'onion]li'>^clion Fnnrtioiien. 



n 



h{/\x,^}c)—f{k)-E,n) 



A ^j}^(u) -]- I", zlji,iu) + -1^ zr,/í,in) 



¥» 



A-" 



• • • + "(^^ Í)T '^"' "^^^"-"^''^^ T^»í ! ^^"-•^" ^"^ ~ "(27.)"! ^--'"-^ 



1 A^" , ^2«i-l ^1 



n^« -'^,„ _ i -f -^^^ y f Mp-Kh + ///íu//^, 1 1 5) 



NYOllII 



ili 



(''I' )»/>'.., Ah--^'^Y''r>.n •..(0...+ ( 



2>í 



+ io;_j"" '^>.(o 



I p»'< — 1 



- ř?--'"0 



!• rO 



= 7i.„ (O -f />'.,„ (— «) — r>,n{t - «), 



tlenizufolii;o (l;is InU^giMl iii (!"•) ij,lťifli winl 



/í2« 



//>!'• r 



1 o' 



C>n) ! ^'•-"'^~ ''^-'^^'" ■' + (2h) iV ^''■-'""'^ "~ ^^"^^ ~ "^^""'^^' + ^'^^' 



/^. 



Mit Beachtung vuu 



^o,.(— w)-i5,,.(w) + L>«i*' 



'>»j/.2«-l 



JO XXXÍ. Fi-anz Rogel: 

ist (lanu meh goliorigor Reduction mul Division duřeli // 

= .m -f- f" ^o^iO*)-h li ^x^.(")4- |j ^2^3(») • • • . 

1 íi'-" _ cc-""'^ 

^^^ = ~ T WT! ^"' '' ^ "^ - "(2^^^^ "^''"'' ' 

o 



Durch z\Yoinialige Auweudung der tlieilweiseu lutogration auf 
die beiden Restiutegrale, indem jedesnial die B so^Yie die Potenzen 
von 1 — ic unter das Diiferentiationszeicheu gebraclit werdeu. gelit 
nach loichtcr Ueductiou dioselbe Gleichuug hervor, welche aus (U») 
durch Vertauschuug vou n uiit )ř -J- 1 erhalteu wird. 

Diest»s Resultat gilt denmach íur jedeš positive, gan:c n. 

Fiir uucmUich rposse u geht das dem TAYi.on'schen Thoorem 
iihnlirhe 



f(x + Je) =/a-) + y ^'[' -Jr-iB,(n) ..(17) 



uiitor der P.edingung lim7.\.,.= (t hervor, welches lur /.■ = O iu das 



"O 

n— » 



Analogon zum MACLAURiN"schen Satze 



Die Entwicklung nach Bernoulli'schen Functionea. 13 

ubergelit, vorausgcsctzt, dass lim \llin\ —O i^t- 

4 Die bereits besprocliciio Eisenschaft der Flestintegralp, durch 
tluMlwoiso Intogratiou neiio llcihcngliedor zii er/eugen, kanu auch 
verwendot werden, um aiis der sicli fiir n = 1 aus (THj orgebenden 
Idontitiit 



o 
die Entwifklung (16) euti^telien zu lassen. 



Iii diiii Ergebnis (17) faiid sicli rigcutlicli ťiiio Darstídlung eiiier 
holomoyphen Function durch dir allgemeiueren Functionen zweier 
Variabelen /<, x\ 



'■1 



x'--^hx'-'-i~.r 



+ 1^1 BJi'x'~-' — I ^ I BM '^"^-^ ... - h^i^ (u) , 



v - 1, 2. n. 



Wídclir íiir deu specielleu Wcrt k i' 1 erst in die l}HK.xoLi.Li'sche 
Functionen B^{x) i/-ten Ordnung iibergehen. 

Das gunstigc Vorkommen einer Constanten h^O, iiber welche 
iunerhalh noch zu bestimmender Grenzen beliebig verfiigt werden 
kanu, wird spjiter noch zu manchen bemerkenswerten Transactionen 
aiiř>gebeutet werden. 



I 



|É \\\1 FMUia Ki»§*l 



IIL 



\\>w don vior iH^t.^iultoilou voii /»\» iu (hi*> Yor^ťhwini\on die 
GnMwwt^fie «lor erston ilrvn aiifo^v der ul»or/ jivmaoUtou Voraus- 
^^Uung dor EwhvickolUíirkiMlE ia oino IVtoniroiho, U, h. t\< worden 
sicK iiuttior Wert^obiote viMi .r> A uud it fiiuleiu wekhe das Vor- 
schwinden lur Folg<^ haboiK 

Um ř\ lim -CT^ -/s^i = O uua Hni (; - Um ^,^z:|Y; -^**-^ = ^ 

í«ía*« nichtíí aiulors, als das^ ilio t^.V. -íor dor Koihon in r ťur 

Bílil 

der Nullo «M§trolvu, Ki-jitere Uoiho out:stoht aiuh nns tler ft-Roihc 
durxh eintaoho Vortauschung vou /»V(**^ ""* ♦'"• 

1>. r íritto Toil ist dáš Kí^stgliťHl dor líeihe in r tur 

/{M -^ kX 

Zum Ver^hwiudon von lim l\ genflgt dio uWr / ^emachto 
Yomussi^tiuug iHH"h koiuoswegs, daUer dio Boiiinjauigon hiofar als 
tur dio Entwickolbarkoit ontsoheidoMd aniwsi^heu sind. 

Um l\ iwisohon Givuien oinžusoUliesson und zugloicli vom 
InU^gralioifhon zu beťroion, weixlo vor Allom m »it*rrt«/«f angiMiommoiu 
^odurch dor Alliromoinhoit dor rntorsuohnng kein Abbnioh go^ohiobt, 
da sioh inimor oiu A*,^^^ mit Horaiiiiobung dor loUton 2woi Keihon- 
glioilor durch K^, ansdruckon lasst Fomor wordo 

— i ^ u ^ — 1 

V..ru.. c. trt, wofiir B^it — a\ vronn sich f vou O bis -f I ándort^ 
i> n f — *. wiv >l.^>» — i und -f- - 2w li*'í?'^ft kommt, vrogt^u 



Dío Kntwick!iiní?nach ncrnoulli'3í:h';ii functiomin. 



15 



«*., .,'ln I 



iiml 



n,^ ( 1 [ - z) = n,n ( - ^) := Ihn iz) I- 2H.2 



/Í2n (z) > <N '* /ycvaí/^', ()< ^ < 1 , 



stctH positiv blcihl, (lcS^!l<'Ícll<!ll //:.'„(iřj. 

I);i, y(./;) iKiloinoyph ist, ii. /w. iiiiii<I(!StcilH voli ./;_/.; 
íP =: /í -f- 2/*, kiinii jctzt 

pUt)f''Hk \- ld)dt =z p-{k \-(ih)Jn,n't}dt 



A l)is 



IIIKl 



T/í^" fí - u)f'''^(k - \- ld)dt 



W) 



— {bn I - iť-")/'''"'í/í 1- yh), o ^ j' < I , 



^(Wt/t WíTťlcil, SO (lilSS \V<'!4«'II 



:^ Hf" l"(/ř {- (9//,), ()<£<!, O < í9 ^ I , ! -. O- < ; 1 , 



<|ř'r !,:osii('lit(; Aus(ini<k fíir — 1, -:^ it :^ }- 1 



/7, = i)Í2u ~ ihn winl, 



. . . . (r.t) 



wo 



h-'» 



X 



1n 



líier iíst o.„ von //, obciiřsowenig wcscntlicli veríScIiiLMlcii, als 



(2n|-l)! 



/i-Reiho 



L 



-.g XXXI. Franz Eogel: 

Um letzteres einzusehon, werdo G2x\\ zimiiclist auf dip Form 

Nun ist 

B2n m(1 — u)~ — B^n+Áu) =z [2n f l)\B2n(\ — ^^) — 5„] 

- (2h + l)[/^2«(l) — 2/K^í^r-'- ^'n], @ < r) < I, 
daher 

folgUch fiir unendlich grosse », | w | < 1 vorausgesetzt, 



2íi -f- 1 



so dass sich 



lim (^2^ i-L = lim ^^, iB„/^"H)(/c -I- @i/0 von lim 9?2. 

iiiiť duřeli d;is im All^emeineu von ® voťscliiedene @' nud durch das 
Frlilen dt^s fiif O < 1 ;« | <] 1 nie vorschwiudoiiden Cocfficienten 
í> == /i — y, \x^\<^\ untersclieidot. Diese Unterscliiede sind abcr 
von so geringtíui Belange, dass, wenii lim %2n = O, aucli lim G-zn \-\ ~ O 
ist und umgekehrt. 

"WiUirend ersterer Schluss nur das bei enviesener Entwicktd- 
l)arkeit selbstverstandliclie unendliclie Abnehmen der G ausspriclit, 
ronstatirt dio Uudvcliruiig das Verscliwinden des fiir dic Darstelll)ar- 
k<'it massgebendeu lim 9i2„ und damit das von lim U^ nnd der iibrigen 
Kcstgliedcr — wenn die G sich der Nidlc niihern. 

Um die Bedingungcn des NuUwerdens von lim V^ bossor vx~ 
giiindon zu kiinnen, sollen vorerst dic beidon Teilc %>n und (j^n bo- 
luiťs leichtcren Vergleichons derselben ciner kleincn Umťormung 
untcrzogen werden. 

Es wird statt (j^n das zugleich verscliwindende 



h Uie Eutwicklung uach Beruoulli'scheu Fuiictiouen. 17 

I genommen und Bn in 9to« durcli 



2{2n) 1 






.1—1,2,. . . 

ersetzt, so dass íur — I ^ « ^ -f- 1 

ist. Tn dieser Fonii haben jetzt die Derivirten von / dieselben 
Oťdnungsexponenten und statt Bn ersclieint die leichter zu beur- 
theilende Potenz Qilny''-^ 

In erster Linie wird das Verschwinden von lim U^ von der 
Nátur dei- í^unction /, insbesouders von der Qualitiit des liin/2n-i 
abhiingen, woniit in Anhetraclit dessen, dass der Unterschied von y 
und ® wegen der Stetigkeit von / und aller seiner Ableitungen hier 
ohne allen Einfluss ist, sowohl p^^+Hk ^ yh) als auch f^»+''\Jc ~\-&h) 
abkiirzungsweise bezeichnet werden soli. 

Es sind hiebei folgende Falle hervorzuheben : 

a) lim 7~~^, =r c lim a"'^" ^ \ c und a Constante ; 

(2w-j-l)! 

lim p2»+i = O fiir \x\ <i — ; lim ^2«= °o. 

b) lini/2„ ,.j zi: c lim a^w+i, | a | < 1 ; Um dhn = O íur h < ; 

lim (Jin+i = o fiir jedeš x. 
z. B. f{x) — e"- ; lim/2nf i ~ e'=('^+®^*) lim c2''+\ 



(]^Q \ 2n-|-l 
— |z::0íurc/i<(2jr. 



*j Ob bei h r= — - Convergeuz eintritt, kann concreten Falles nur eiue 

Oj 

specielle Untersuchung durch Consultierung weiterer Couvergenz-Kriterien er- 
geben. 

Matheraatisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 2 



,^ \\\l. Vvmr. hogel: 

(•) lun r«, i <: c lnu ,, ; lim />'.>,— " tur jrdri^ h, 
was juii-ii lUn- Kalí ist, wtMui 

liui/s«.|.i ^ (■ liui ,^^ ^^.^, ; lim CsH. 1 = 0. 

HuMaus uolu wiiHlor lun-oor. ilass aus dov brstanditjfii Couvor- 
líou/. iior /'-líoiiu^ niH'h koiueswogřv auť dw ťon\oigonz ilor />-Kťihc 
gosohlosstMi nvoviKmi kann. 

Pio lor^hnunu lim/', -:(^ in tlor Vorm (W^) tM'gab sich mir 
untor der Annalimo :« '^1. l^^a aluM- lnu o.-.; tur 'Ví/cs a-, dalu^r auťh 
filr jedos u versolnvinitet. wonn lnu ^k\„ Null wnd. so ťolut dio Con- 
vorsíonz dor />-Koiho ťilr allo j«|^l. uenu lnu r, z:: O >vird tur 
irtfrmi rincit oiu/.igoii vou O uud -f- I vorsťhiodonou Winl von n. Die 
AVorto O uud 1 sind doshalb auszusohliossen. weil sio ^Vur/('lu allťr 
B sind. dahor das i.\Mi\oriiitM'Ou dor /> Koího tur diosoUuMi solbst- 
verstivndliťh ist uud auoli dnnu uoch statttindot. nvouu os tur kciiu-n 
audoru Wort dor l"all ist. 

Es liisst sioh uun bowoison. dass dio Erfiilluiiii obigcr Kodin- 
gunc fiir irgond oin von O uud 1 vorsohioilenes .; dio b;\<fii>kli<fť 
rouvoriioiiz dor /Mítňlio .ur uotwtmdicon Foilsro hat. 

v v ^ 

F.i^sotzt man zu diosom /wocko alU^ /> iii dor /M\oiho duroh 
/i\(^»4) zr /■»„(« — O- »»••-' uiid voroiuiut allo Í\,{h -<r U. .^o oriiivlt 
man nooh oino rotoii.-roiho. doron alkcuioiuos dliod uiit ř'. identisob 
ist; sio Nvird dabor obouso wio dio /'-Koibo tur alle j « | iS I oon- 
voi-iiitMvn, luitbiu auob dio Keibo uaob don l\u - 1). Es convergiert 
dabor dio goiiobouo />-Uoibo uiobt bU^s fiir — 1^m:^1, soudem 
auch tur O ^ <* ^ -J. dabor tur 0!<«<2. Xaobdeni uuu obige 
Gleioluing boliobig oft angowoudot wordon kanu. so tolgt dio Con- 

vergouz fiir allo positiven f< mul dio dor Koibo V '^—-1' fiir alU' tt. 

'•^ tt ! 

Mit Ponůtzung von B^{u) = B^{^h— 1) ^ n^u— l)'*-^ ergiebt siob 
sohliesslicb. das5 anob aJh myativrH « zulassigo Worto sind. 

Bodonkt nu\n for nor noob. dass dio Koibo P uuil jouo fiir 
/\x - i) :-wh'H'h best-vndig oonvoi-gieren musson, so kanu man die 
Ergebnisse diesor rntorsucbungen nyío folgt aussprocbon. 



IHe Entwicklang nach Bernoalli-»chen Fanctiooea. 19 

íí^vn /jf;? 7- ^^ ifft in cíne nach den Bekso jlli'sche5 Fimctionen fort- 
ýchreiteruJ^ coni.erfj';nte lí/ihe 

fix -f *, ^f(x) ^ V ^^^T-i [/ ''-í>(* -f A; --yí A:)^'-l>ji^, ( ; 1 

(20) 

entuAckdhar. aenn kh fúr irgend einen von O uml ■+- 1 verschiedenen 
Wert von '. , Werte v(m h giebt, fiXr wdcke 

*^°^ 79n^^-í ^»/^'Y* 4- ©A) = o, 

'S^ o>, ixdcheM Fallc sie i^btufíMs bestunflig (^jricergiert. 

Bernerkenswert ist es, dass íR^^ sich von der MALMSTíisschen 
ííftstforme] der BooLE'ř!cheii Reihe fůr /'I-) nur dnrch einen zwischen 
— 1 und -|- 1 liegenden Factor untfrscheidet, wa.s ubrigens nicht 
uberraschen kann. da der Rest der Z/-Reihe Í16') mit Hilfe eben 
djeser BooLE^scden Entwickelung hergeleitet wurde. Man kann daher 
behaupten : 

..Eine beHtfintUfj converyerd^e PfÉenzreihe mit der Šumme 
f(x - Ay id durch di". BEB5oci.Li'8chen FuwMf/iien darstellbar. uenn 
sich fík) in eine BooLE'sche Reihe entwickeln lásst. mul urngekehrt.^ 

Ein einfaches. jedoch nur hinreichendes — nicht nottcendiges 
Kiiteiium fur die Convergenz von 

la.sst sich wie folgt ableiten. 

Es wird B íjanz gewiss converderen. wenn 



^^I^^v K. 



2* 



20 



XXXI. Frauz Rogel: 



wo (i,, (las absolute Maximum von ^^^,(^0 innerhalb des Intervalls (O, 1) 

vorstellt, convergiert, 

Nun ist fůr yerade v 

2^ — 1 
íolglich 

v-'J, 4,... v=2,4, ... 



i;zr1,3, ... rzzl,3, ... 



welche Reihen init den íur \z\<i2n convergenten ■ 

i 

-í-ií z-BvZV, >, —. tiv\\3^ ' 

i;~2,4,... ' i'=^1,;í,-.. i 

1 

verglichen die Bedinguiig i 

I Av ' <^ (2n:/V ' j 

ergeben. i 

Es ist dies zugleich ein tmsreiclieiides Kriterium fur (li(^ (jleicli- 

mUssiye Convergens ciner J5-Keihc. Deun con\'ergiert die Keihe der ' 

Maxima jener Werte der Glieder, welche dieselben innerhalb eines \ 

bestimmtííii Intervalles der Veránderlichen besitzen, so findet bekannt- ] 

lich gleiclimiissige Convergenz in diesem Intervalle statt. Die urspriing- i 

liché Voraussetzung o < ti < 1 kommt mit Rucksicht auf \ 

B„ {u -\-l) — Bn (u) 4- nitř-^ i 

in Wegfall, so dass obiges Kriterium an keine weitere Bedingung 
gobundcn ist. i 



IV. 

Eindeutigkeit der Entwicklung. 

Bestiinden zwei convergente, verschiedene und doch dieselbe 
Šumme besitzende Reihen 



Ďie Eutwicklung nacli Bernoulli'schen Functionen. 21 

so gabe es dann eine NuUdarstellung 

2:c^B^{s) — O, c^ — a^ — Ď^, 

mit von Null verschiedenen Coéfficienten, welche ebeiifalls lestUndiy 
couvergieren wiirde. 

Demzufolge galte dann auch 

2;c,5,(^ + l) = 0, 
was von obiger Gleichung subtrahiert, wegen 

die fiir jedeš z geltende Gleichnng 

ergábe, die nuť bestehen kann, wenn 

c.^ — O oder a^ ziz h.^ ist. 

Gleichivertige convergente B-ReiJien sind daher identisch oder: 

Ist die EntivicMung móglich, so kann sie nur auf eine einzige 
Árt aiisgefuhrt iverden. 

Der ,,Sat0 der unhestimmten Coéfficienten'-^ ist somit auf 5-Reiheu 
anwendbar. 



V. 
Differentialquotienten und Integrále. 

Wird die Reihe R in (16) rait Beachtung von 

A52»,fi(^) = {2m -i- 1) \B,,niz) + (— \r~'B^ 
gliedweise nach x diíferentiirt, so kommt 

A^R=R — O^W, 

dx ' 



I 



^^ 



ViO 



\\\l. ViM\r Uoíiol: 



vv — 1 









»« = í. I, . . 
Sot/t uuui jot>«t 



>vo 





Ji^-L \-M, 


v 


v I 



so ist aus (U^^ orsiťhtlu-h. dass /. aus l\ duvoli Vortausťhung von / 
init / horvorgoht, /i^^" \ k\ — /(A*) /iir Simnno hat uiul convoriiiovon 
wini, wtMiu ilov Host von fí niiv-h boi iliosov VortiuisoluiUi: lUn- Niillo 
zusuvbt, wiUiroiul dio von .« nnabhiinuiuo /><í(>/c'scho líoihe .V dio 
Smumo /(Á'") bosiťt. \\oiaiis uutov obiizor Vovrtussot/unu 

A^ = L-|-itf=Aa--|-*) 

sich ei>íiobt 

Zufolgo dor Fonnol \]S) ist fornor dor t^Huniont dor Koího «í> 



U) 



A \ %. ^ -i- 1 - 



jouiT von '^' \V!>gt^M 



5+A 



lim _ — _ = — lim 



a _ ,. vív-fl) 



i>V_iM'^ — i-n ^ B 



»— 1 

a 



U) 



I A W. Jv4-\ 



Kíe hiii*kklanít, DSfh heinoullýiuhtn Yvuttiínnert. 23 

woí/f;í/';ri (U-r Qijofj';fjt flí;r í(':ih'; 'J(;r Ji gfroA",r Ordnung and jener der 



(^J 






hat, 8Ích also von obíg^n Ouotienten («), T/íj njcht /f/ ílir;h unter- 

,. /Iv , z/v r-1 

lirri -. , jjííi 



/Iv -2 Jv — 1 









odí;r 






ií 



odfir 



lim ^ <; 4>T'' fy) 

so flíidí;t diese Umgleiehung d^rn; ^,a<-;h bfji dr^r íí'o:^'f:l'itf;t/;ri 

Rf;ihfí :-t.att, woraos die Con?ergí;iiz ■i>ji-t;iu'.-/j folí/t. 

J;j';'/Jř;' /) >/;:,. -;';ri sícíj ^í.ui diř- durch gjiř;dweí.v; wi(;der- 

ÍJurch r-far;hí: ínv ri/ ; fjon < nlňUM VLutar der Voranssíitzung des 
StattřJríd^rn . vr^n ^-/; f:ifj(; Ií..(;ihe, welehe eb-^nfalls díe Eígenschaft (y) 
begitzt, daber conv<;rgi'.rt und eíne Sumrnf; fjix)-^if(x) hat, mo i>(x) 
eine ganz'; furiction vom Grázle r — list. líie r-fache Differentiation 
dfíj ;■ (-Jíiihht wjí.der die ursprAnglíche R^fíhe R^^f(xj, díe zu- 
folg»j 'i';r objyon Aa^ífííbniníif^ri d<ín r** DiíferentíalciuotieDten von 
ír(ar; 4" ^^^v* zuř Sumrrif; hat, íokdich ist fj(x) -■ Hxj das allgemeine 
Int^r^ von / xj. 

Es láíiht -ich daher au»sprechen: 



^^ XXXI. Franz Eogel: 

,,Die Entivickhmg von /(x^Jc) nach den B ist unbeschrdnkt 
diferensirhar, ivenn es die Potenzreihe fůr diese Function ist und der 
Limes des Festgliedes bei Vertauschung von f mit einer beliebigen Ab- 

leitung /^''^ verschtvindet. 

' Eine ausreichende — nicht notwendige Bedingung fůr die 
imbeschrdnUe DifferenUirbarheit und IntegrirbarJceit einer Reihe 



2x-;^'« 



ist 



lim J-, < 4;rl 



Auf diese Thatsachen stiitzt sicli eine fůnfte Entwicklungs- 
metliode. 

Gesetzt, es sei 

f{x -i- 10 =5 -^ BM\ u=~.... i®) 

eine Entwicldung, von deren unbeschríinkten Differenzirbarkeit man 
sich anf irgend eine Art iiberzeugt hat, so folgt aiis der (v — l)-fachen 
Diflerentiation beziiglich x von {®) mit Beniitzuug der Relation 



X^=h 



.'=0 \ '' 

I O, 



A^v-l, 



welche sicli darauf stiitzt, dass alle B^, (w), v^l, dieWurzel ^ — 0, 
und u = l haben, wáhrend B^ (u) nur die Wurzel ^ ~0 besitzt, das be- 
kannte Ergebnis 

A, = A^-i [/(— 1) (k + h)- /(^-i) (Je)]. = hy-^j,_^. 



VI. 

Verallgemeinerung der Boole'schen Entwicklung. 

Wird in (IC) I mit x vertausclit, so entsteht eine Darstellung 
von f{x -\- k) durcli die aufeinanderfolgenden Derivirten von f{x -f h) 



Die Fntwicklung nach Bernoullťschen Functionen. 25 



v:zz2n ^ 

TV — 1 



I 



fix + k =f(x) + S -TT ^- (x) (-^'"'^^ + ^'^ ~ /^"-'K^)) 
+ CtÍ" ^" ("^^) (-^'""'^ ^"^ "^ ^'^ -f^^-^K^)) + ^'-2., . • • • (21) 

1 
(2w — 1) \J 

welche sicli von der Boóléschen Reilie dadurcli untersclieidet, dass 
hier eine Constante // erscheint, die, wenn der Rest gegen die Nulle 
convergiert, entweder <; 2:t sein muss oder auch ganz beliebig seiii 
kann und dass auch die Derivirten ungerader Ordnung von /(a; {-h) 
— /(^) vorkommen. 

Dividirt man (21) durch k, so geht hieraus beim Úbergang zur 
Grenze fiir verschwindende k wegen 



\\m]\-^ 



k—o 

und . 



wieder die BooLťsche Reihe 

hfix) ^ f{x + A) - f{x) - ~ [f\x + h) - f{x)\ 



^» 



XX\I. Vi .•*";■ Uoiiol 



lUM'YV>l">iX>ht, 

Pa aus dor včitillijirmdttirríni /> ' '- '-.rn l\nhť (ií\^ iluroh Voi- 
tausohung vou .1" luit k \\'h\\cv liio KlU^^u•lvlu^^ n:\c\\ don /> (Mit^tolit. 
so kanu man sagon. d;iss oinf /Míoiho iiu ii rundo mohts audotos ist 
als! oino vorallgenunuorto r>oolo'soho Iunlu\ 

Wird in dov lílou-huuií (21) .r dcv Wcúw u.u-li — fi. a \ h, 

« -j- iV* (í ' ji' — l/» iiouomnion iind das so ontstohoiulo CAoi- 

ohuniTssvstoiu ;\ddiit, so iiiobt dios 






inrl 






^ (!>;>) 



í-[^;rnTv/o-*^^"-*'^^-«'*^ 






>1l 



/.v.ir 



-'M-f); 



7 s„ (řiř , 



wo 



=V 



S^=y.f^\a-\-(tki Hk), 



ť=0 



2»«= >]/*->(« + .«*-! *'). 



eiue fiir alle von .»• =: d bis .r =r « 4- ř 4- p* hdůmůrphťn FuiutiomMi 
A*^ giltigo F.utwiťkliing. woUho als oino ViraUii^mdikrtc Mac Lau- 
rinschť >SH/MmrN/(>rwW anziisolu u ist 

Duroh liiosolbo wird dio Ait dor .Vbhaugigkoit oinor Siniuno 
mit ilor diiro-h Veriuiiuloruug ihrev Aigumoiue um dio Grosse A- aus 
ilir hervoi-golioiuleii Sununo .unn Ausdiuok gobraohí 



Díí; Kntwicklíiíiíí nacři I{<;rfio«l)i'»cř;í;n Vtinctionm. 27 

VIÍ. 

Entwicklungen nach (Jen Jí^hI-).^ A = O, ] und nach den /u^^i 

). — (), 1, 2, ?>. 

S>'t,zt. rriíJíi iii ^^Oj /t a: íih (Ji*- Sť:ll<' voíi x, so int, rnit. \'t<,- 
/;„,/ 1 u) - i— \piiju)., m .> 1, 

was /u (20y ;i.í]'lift, uďl hi<;vofi substrahi/t zvv-i íj^-ijí- K'i})f-/j Ji'f<-it. 
Wfíichí; niii' íJíidi /^^^ oď-j' iiur wa'-\\ I'>í, \ fo)-t.H':ljf';it/,-ij ij. 7:,s\yv 

x-i-k)-\-fih—x-t- ki _f(k \-h) ^-f{kj_ 
2 - 2 



ífrrl, 2,. . 

' 2 

= (^ - ^ 1 4. • XI r2^í 1 ) ■ -^^-^^ • ^">- • • ^^^^ 

/t _ I, ií, , . . 

('rn zu) Kř^nritíjis ď^)- J''o))íjf'n ytw-x V wwXxfňUtw zu íi<'Á'diiuhn, 
(\cní\ /M(<'Í1j''I) nur /> )í)it, bř;ziifzli':}j ď-s Modiils 4 confjrmntfin Ord- 
nuíiř^HííXponcíjtí-n '■iit,lj;ilt.(;i). wi/'] '•-. }ji/jrf-i':lj'-ij, <-\\\f Hpfjytdlf; Fuii';tio/i 
zu b(;tríi.fiit«-n. íj'-i \vc|c|jcr djc Hinijni'-n f}^_;_ ďrr nur dií- Ii^.,_^-, 
U := O, L 2, :5j (■riUialt,'r)(|(;n 'J''-rm'- ihi^-r />-Kf;iljfí lí-icht bf-stiinmbar 
siiid. řliiiíí solchf! Í8t nui) J(x)z=.ď-, wofiir wfigea 

diť; Entwickluriíz gilt 



«'• 



i VI n-f-i X 

1 = 1 -a;r^>^' " = X' 



2g XXXI. Franz Eogel: 

imd zufolge (22) fůr ^' = O 

hv-l 



v— 2, A,... 



woraus ix, ih fiir x, h setzend 



Jív—l 



Y-^í)r3T~-Te^^rzri + ' 2j ^- ^^ r! ''^^'*^ 

hervorgeht, was mit — i multipliciert und von («) subtraliirt, schliess- 
lich ergiebt 

-|_ gx+ih gx I gh+ih-x gh-x I ire'«+'« — e'> -|_ gh+ih-ix — g!7í-»>j 

T (e" — l)(e''' — 1) 

x=il,2,... 

Wird hierin í-^ durch f(x) ersetzt, so erliált man dánu die Fonn 

4U,^fix 4- iJi) —fix) -j~f{h -f ih - X) -Ah ~ x) 

-f- i[f{ix + h) —f{ix) +f{h + ih — ix) — f{ih — ix)] , 

woraus durch successive Differentiation beziiglich x und Weglassung 
der Accente die andern Formen Uí<+í, i-i, 2, 3, hervorgehen. Alle vier 
Formen lassen sich in eine Emzige vereinigen und kann ihnen ausser- 
dein eme grossere Allgemeiuheit dadurch verliehen werden, dass man 
zu sámmtlichen Argumenten die beliebige Constante k addiert; es 
ist dann 

= |- {fi^ f ih + k) -f{x + fc) + (- m/ih -{-ih-x + k) 

~f{h -xi-k)]-^ {i)^~\f{ix -{-h^k) ~f{ix + k)] 

-h (*)^+^[/('* + ih — ix + ^0 —f{ih — ix + k)y 

+ ^^^+^ + š i£^!^ 1) 1 [/^"+^-H/^ + *7. + k) 



Die Eutwicklimg nach Bernoiilli'sclieu ř^uuctioiieii. 29 

(25) 

ř wo 

4^4xH-A == (1 + 0[/(/^ + ih + A.) -/(/í)] + (1 - i)[f{ih + /í) 

wenn A - O, sonst gleicli Null, und Bq{u) = O zu nehmen ist. 

Die i?4^_|_;L-Keiheii zeicbnen sicli dadurch aus, dass sie iiur 

soklie B enthalten, welche in deraintervalle (O, 1) denselben Gang 
besitzen. 



VIII. 

Entwicklung ganzer Functlonen in trigonometrische Reihen. 

Der Umstand, dass sicli ganze Functionen iinmer durch die 
B{ii) und i?íit-[~'9~) ffemder und ungerader Ordmmg j'řt=z~| und 

letztere durch einfache Cosinus- resp. *SVmtó-Reihen ausdriicken lassen, 
kann vorteilhaft zur Entwicklung yanzer Functionen in trigonome- 
trische Reihen verwertet werden. 

A. Setzt man zu diesem Behufe in (16) h — 2n. hz^ — tt, so 
ist mit Beachtung von 

wenn schliesslich x ^ tc ftir x geschrieben wird 



r-2,4, 






30 



XXXI. Franz Rogel; 



Speciell fůr die Potem ergiebt sicli 



^^)B"--.--(T)"-^l^+f3) 



4 . 22"-'' 



m 



• • • • ^ \2« — 1/ 



5 



i2» 



a; 



2^ 2 



2w . 2*^ 



2w i 
O 



I 1 . 22" 



+ 



2w + 



i\^m£+^) 



3.2 



'2n— 2 



...+ 



/2». f 1\^"'+mŘ + "^ 



2n / (2w + l)2» 



nuiig dargestellt, indeiii man den Ausdruck 



íj— \2 



2! 



f. 



u^.i. —B,{u) 



-t- 45 ./4 









M64-— i^,(lt) 



2 



-/o +2 



^/2^3Nr^^^^i^.(.) 



4-^^7T/65»----' 



wehher, da 



X 



/,.=/(-)(0), ttrz^^, 



2^ 

22»-)-l 



W^^-l-o^JSan+iCM) 



Die Entwickluug nach Bernouiri'schen Fiuictioiieu. 31 

nnyerade, ebenfalls eiiie unyerade Fimction ist, mit Hilfe der Formel 
(i8) nach den i?|w-f-^| entwickelt; es ergiebt sicb 



(«5) /w+/<-) =/,-2j]JM:ri^^_.^„(^j 



r=3,5,. 



v-1 



woraus durch Differentiation nach x und nachberiger Verminderung 
der Ordnungsexponenten von / um die Einheit 



m . 



f{x)—ý\-~x) 



[/(-)-"/<— )]"^ S ^^^^-^Mín 



"=■2, 4, 






hervorgeht. 

Speciell fiir die Potenz erhalt man 



((^) 



X ^ 2n 



2;r ~" 2 



]__ ^^"+^ (2!^) /2;*\ ^M&"^"2 



/2^\M^_^ . / 2n \ ^^--^^ "^ "2') 
"'"U/ 3.22'*-=* "^\2w — 2/ (2w— 1)2^ 



^ 2w+l 



32. . XXXI. Frauz Kogel; 



\27t) 



^'^^ \27rf "~ 2^"^^ ""^ ^ 22"+i 'H-i w-j-l 

"T I 1 I O o2w-l ~r 



1 / 2.22«-i ' \ 3 / 4.2^"-^ 
/2M+n \2^^ 2/ 



"•~^^\2y^ + l/ 2w + 2 

Wird nun jedeš ^\« ^ I , m> 1, durch die lúr0^a;^2;r, 

jedeš Bmi^ -{- -^-) , >0 ^ durch die fiir — jt ^ a; ^ -| tt, ferner /„ i 

X I 

in ((S) und 77- in (iB) durch die fiir O <; .c <: tt, resp. — 7t <:x<i7t 1 

giltige trigonoraotrische Reihe ersetzt und Alh^s nach den Cosinus I 

bezw. Sinus der Vielfachen von x geordnet, so ergeben sich fiir ge- | 

radě und ungerade yanze Functionen sowohl Cosinus- als auch Sinus- \ 
reihen mit den beziiglichen Geltungsgebieten 

1 

0<^x^7t und O <C X <i TT. I 

Durch Addition von (?í) und {^), sowie von (i8) und (6) ent- i 

stelien endlich Darstellungen fiir heliehige ganze Functionen, j 

Sind Functionen von den Formen 

\ 

in Cosinus- resp. xSinusreihen umzusetzen, so líommen einfacher die I 
Formeln (23) und (24) zur Anwendung; erstere gelten dann fiir 

O ^ íc <: 2:ř, i 
letztere fiir 

O < íc < 2:r. I 

I 

Dass diese Entwicklungsmethode gegeniiber der umstandlichen ; 

directen niittels bestimrater Integrále wesentliche Vorteile darbietet, ! 

liegt auf der Hand. ' 

Beniitzt man fiir die Potenz die vom Verfasser in seiner „Theorie \ 



I 



Die Entwickluug nach Bernoiilli'schen Functionen. 



33 



der Eule/schen Functionen^'' XII., A, 9 (1896) mitgeteilten Formelu, 
so ergeben sich Reilien, welche vou obigen verschioden siiid und den 



Giltigkeitsbcreich 10^ —I besitzen. 



FUr 



wird 



I 



IX. 

Entwicklungen specielier Functionen. 

1. /(íc) = o;"*. 
m ' 



zJ^-vl\''^\ {Je + h"' -" — V'-") 



z. I LȒ Tym 

{x -f /c)"» = Iť" -\- - ^^^^^ B^{u) 



1 



+(2)''" 3 — 



B,W . ■ 



+ 



\m — 1/ 



h^h^-V 



m 



Bm{ti) . . (26) 



Je zziq — 1, g =: tang y, Jiz=z2 

^,=v!(';)((iir+r+"-¥"-^"'-') 

m \ „ „ sin n(p , 

JP,,_„ Pn=^^^. m-vgemde, 

I . t / ''* \ / » /-i cos )iQP j 

j 2v ! I ^ I Q„,_^ , Q,, = — ^, m — v imyemde, 



2w! 



dalier 



1 )t- 

JVIathematiscb-aaturwissenschaftliche Classe. 1890. 



L^Jh T 



XXXI. Frauz Rugel; 



-t 



(:)l"(f) 



+ '■ 



m 

O 



f /'.Í>\(-J) 



+ 



(^)I^-Mf) 



m [ferade, 



woraus. da 1'ur )ie<jafirc rf ilio P neyafh- mul dif Q j)06ř^/i- sind 



•v-\- iq — 1 -\- ^ ~ "J nJ_ 
2 



=Q,.,i(T)f..,-.^=(í)^(:)^».'',(5) 



iq — 1 — -ť — iq —^ l_ 



=i.^(:)f^A(^).C)r^vA(:). 



folgt; ebenso ťmdet sich 



í^ — 1 -f- X — iq — 1 



Q».- 



O 



i<^»^M^).(:)fc,„.A(|) 



^ W . • ^ l/l 

**• ~r *2 — 1 -i~^ — 'q — " 1 
2~" 






m 

unyerade 
{21) 



Aus 



'J. K u g e 1 í u 11 c t i o n e 11 e r s t o r A r t. 



i\-^) = -?2nD:^^'~^r 



í 



J)ic Kiitwickliiii^' uacli I!(jnioulli's<:hcu Fuiictioiícii. 



'óř) 



n—r 



(— 1) ^ (w + /-) 



n — r (jerade 



i O , n — r aiKjerade 

^Lr rUn- r) 12'- 
tolgt íiir k — {\, A - 1, 

i (X) _ h,{x) + iiY!-(^-_-,^; ,,1 /^.(^) + 2\sV(pi-2)r2^ ^^'^'^^■' 

.... (29) 






2^/. 



-+ 



(w!)'^ 3!(w- l)!(n -f- I)' ^ 

(2^^4-4 )! 

5!(w — 2)!íw+2)!^^'^^" 



^3(^) 



P2n+i(^) _ n^{x) -f 1121(2^!^ ^^í^-^) + 2řd\(2n—l)r¥^'^^^' 

. . . .(30) 



+ 



(— 1)"-' r (2w + 2)! 
2=í"+i L2!w!(w4-1)! 



^2(^) 



*^"+''' ^,w+.^^?^itV.„/4w 



4!(w- l)!(w + 2j! ''^^ ' 6!(w — 2)!(/i-f 3)! 



Dividiert man b(úde Seiten letzterer Gleichung durcli n und 
sctzt dann x :zi O, so ist wegen 



' "~ ■ ^ (w!)-22" 



a— o 






j;=0 






3* 



3g \\\1. Frana Rogťl: 

1 

ihirťh .«* dividiri mul ilann x : O g«niouuuen, so ist zufolgo ' 



«Í^U(-1.(-)^-. 



*— ť» 



uiid zufolge ilos HitruttscJten Vers.oh\viiuitMis í^vmmllioboť tiie ttstr Vo- 
tenz von x ouíhallonden Glioder 

"11(2m— l)!^'' i>I3:ci*M — 3^:2' ^ 4I5!(2m — 5)!2^ * 

-^ ^* (ti-lí!ii!2** * • • ^^"' i 

womit zwei iteuť Kolationon zwisohen Bn-nouUfciciK:' ZabhMi gowoiinon ; 

sind. 1 

I 
i 

3. Hermitt^^sche Polynome C^ 

vVoi-gl. M. CU. Hkk-vitk: ,c><«- »h nometut dévdoppenient ťw série des 
foHctioits\ C. li. T. I.VIII. p. 93 et '2l>lí\ 

Aus ilor Detiuitiou 






— 4. o . ó I .1 (i\r> 
mul aus 






Im(; Kiitwicklting nach ]{ernoulli'8clieii i' iiiictiorion. 



37 



O 



Un(())— (— ])•' n\ 



n nnyfrade, 
n yerade^ 



ťol^t, wíMiii /; — (), /i =: 1 gciiomiíK'11 iiiid dns iiiclit wcitcr tcdiicir 
l)iir(! lfni\) Ulit Cn Ixízoicliiiol-, wirtl 



(— ir 



^..- 



(— ir2'' 



2'-w ! 
íw — r) ! 



(w — r) ! ' 



n — r unfjfírade, 



líilicr 



(2wj ! 



Uin (X) 



- (2n,\ '^^ 2! (2n— Ij! '^■^'''^ ^3! (2w~2i! ''^ 



+ í— 1 )" 



í)i) oa 

■^ ^^ií-^) + 0-7-7:;:; TTÍ ^^.'/^^ 



1 __ 
n\ 1! n!^'^"""' ' 3!(w — 1)! 



01 



2" 



5!7^-2)!^^(^)-- 



(33) 



1 



(2n -j- 1) ! 



U2n-\M.X) 



(2n-[-l)!^^'^''' 



.... (.34) 



+ (- rr 



o 6 



2!^- ^«í^' -ÍTT^T^ «^W+r7TT^ ^"("=) 



Setzt man in (33) nud (34) ,r =: — , so ist weř>''ii 



i>r> 



\\\l. ['VM\: Uosíol: 



OSc 



AV(;i = ^-lV^:^K., />\-. .(!)=0. ^r-0^. 






2^ 1 „ CžM-^ 

4! ^2« — 3)! 



t;i5) 



1 



r-'« + D! 



«)-• 






•J (2«4-n! 



V2n)\ 



2*—\ 



JI 



Csn— a 



4! =^(2m — 2)!'"" 



^;>hi 



^^ L 2! n! ^ 4! (»~1)!^ O! (» — 2V. 



4. Kuloťsťho V nn ť t i oiuMi /■' n n d /•.". 

In ilos Vorfassois „Tlicoric drr Ijdr/schrn Functionen" (Sitzgb. 
(1. kgl. bohm. Ges. d. ^Viss. ISiUi) wiivdo beivits eino Darstollutiii 
!\bgol(Mtot. wolcho jodoťh iiiu lur //(i*í»,-(í////c AvííuuumUo (udtiing hat. 
Das Theorom {'20) oniuigli^ lit mm ilio Abloitung dor iiir Jcdcs Argu- 
inout riohtiueu EuUvicklunu 



/:.(.r4-A-. = /-;4A-)4^"|''',) 



K„,[k -\- li) — K^{k) 



/>\(u) 






\>ít; Ijilwicklung iia';li l'<<;rrioiilli'K('li'ín Fiinctiou*!)!. 



.7.i 



m \m — 1/ 



(?>1) 



iCj^r. f-/c)n:/0/<:, ; 'j" ( o ) ' '''"'"'^ í- h) ~ h' J/c)\/},(u) 



1 / m 






' w- — I \n — /</ 



(38) 



woiaus 1'íir /: 0. h = 1 



KJx) - (- 1 r^"*« H- í" 1)' } ( 'J ) í«./^/-^') 



»(»- 2 



1 /Wí 



-\'(-\)'-~[iy,r.-jL(X) [.(-]r -^{"^y,,^ :Ji,U).... 

m — \\m — 2/ '^ ' ' ni \ni - \) 



m yerade; 



í^ 1 / m \ 

f- ^ .( '" Jí.K<-ií^)+ M '^ .i/^V^), (40) 
' w — 1 \m — 2} "^ ' /n \w — 1 



m unyerade; 



•40 



\\\l. 1'avnz Hogol: 



^:Urv- 1 1 '^'; ) [i + (- iy\.] />\i.O 



+ -U';' 



1,^) 






+ l{t) 



I {- (— 1)=^ f„_í 



/>',(.»•) . . . 



+ 



;// 



m — 1' \ni 



\i{-\-a,)B^-,{x) 



+ — --,J '" Ja+O/w.i-r), ...(41) 



ni {jmidc 
E^^x) = (- 1 F"\s« + 1 ( o ) 



w+l 



1 +(— n'^£«_i 



1 + (— 1V-' f„ 



/;,(.•) 



•»— 1 

1)'- fm-2 



f m - ;t 



/>M.r) 



+10 

^;^ lOK/crade. 



(4l>) 



Die Kiitwickluiig uacli J!ernoulli'ííchen Functioncn. 



41 



5. \j<- y I) o II 1 1 1'' :. ': li '• ]•' uíi cti o n. 



njx 4- k) z=z lujc) -f -|- ( ''^ I h"\/uk 4- ^*>> - nj/c)]n,(u) 



1 / m 



"^T i>r*"''^^'"" ^^''' + '*> - Br,^-Jlt)\li,(u) 



m 



— 1 \w 



//í 



At^"--\n,{k-\ h) — 7ia)]iu^, 



(u) 



' m \m — 1 / 



h=). 



P.Jx-^ k)= lijh) - 



ni 



I k"'-'li^(x) -f ( ^M k"'-''B.,ix) 



f^^^::ij/.7.v_,(.; fp/."/u.). 



r43) 



. .(44) 



G. K X pon 011 1 i ;i. ) f u n '■ t. i o ii. 

f{x) — fí"\ ^r = tír{<^''' — 1;, 



?"^— 1 y\ (ahy-' „, , , 



J'=:l, 2, . . 



lak \ '" 
Ilioť ist lim Uh =^ lim o h (ialicr íUr ah <. 2n Convergenz vor- 

liariíleii. Setzt man uz=z-— oder a; — — , so geht aus (45) die Po- 



ah 



t('iizi'i'ilic íťir \:(e''-\-\) mit (l('ii Grfinzen — 2n <^ ah<i -^ 27t her- 
vor; dcinimch ist ah ^^ 27r íiir (45; /^em zuliissigor Wort. 






í 

'\ 

1.) \XX1. Frtinz Rogel: í 

í 
Aus (45) folgt fernor . 

\ 
eof fl(íc + A;) = Sof al H [Sof a(fc + h) — (Sof «A;] £ ^^^-^ 5..(m) , 

r=l, 3, . . . ■ ; 

.... (46) \ 



-f [®in aik + /?) — ®in wA;) 2j — 7, T" ^' («*) 



I 



r=:2, 4, . . 



(iiu a(ít^ -j- /O - (Sin a^ + [(^in a{Jc + 70 — ^iu nh) ^ — ^i" ^''^"^ 

. .(47) 



(_ah) 

v=l, 3, . . . 



) — 1 



4- (^of a(/iJ + h) — (Sof afc) £ ^', ' 7?.,(tO 



00 



(aA) 
ah < 2;r. j 






í 



. . . .(48) 



sin|:cos:r||+*) , ,,, ^ , '-J (a/O'-' , , 

Sin__- ^ r=l,3,... 



(49) 



v ' r=2,4,... 

Fiir (í rr 1 , A: =: O, 7í z= -^ unrt .« = ^ 5; wird hieraus j 



Fur 



erhíilt man 



Die Entwickluug nadi líernoulli'sclieu Fiinctionen. 43 

+ 3! [y] ^'^''' + 4! (y) ^^^^^ (^^) 

sin^^ = 5,(á;) — — — ^^C^) 

-^(f)X(^) + ^(f)'^,(^) (51) 

— 00 <; <;; -]- 00. 

^ I cos I 4 

T" ;r _^iU (4ď-hl)! 26"+^ '''+''^^^ 

"^ "^ \ V2 " ,..,f^ . ..T47+3)T2^ ^^-' ^^^'^^ • (^^) 
e. cos -j :. = 1 + (V2«r_ i) ^ ( '!?_ B,„(^, 

1 , , --í ^ ( 1 V3r4fir+1 

;r^^ij (4(y i 2) ! 2*"-+-^ ^^° f-'l^J 



44 XXXI. Frauz Rogel: j 



n 



e ^ V^ (— \yTt^"-r^ 



•I 



-rr^^^+sC^) . . . (53) 



n JJ (4(? -f 3) ! 26^+3 

J 

— oo<;í(;-><-j-oo. í 

Wird in (45) x — (jyé'r und /* = Qé'r gesetzt, so entsteht nach ' 

Trenuung des Eeellen vom Imaginaren i 

{ay-\-\)QCo%(f ayQCos<p r,cnsr/- | 

e cos(«^ — líísinqp) — e cos (««/(> sin qp) — e c os ((> sin (p)-\- i i 
g2ocosr/: — 26?"="^'/ COS (() sin g)) + 1 

= |]^-cosarri95,.(ž/) ..(54) ! 



)■=! 



— 23r<:(><:23r, — oo <;?/<;-]- oo, 

(f(j/-f l)5C0Sf/> ayg cos (f> ocosrf 

e " mi{ay — 1^ sin (p) — e sin (a^Q sin 9) + ^ sin {q sin 9)) 



g2ocos9 — 26?=°^^ COS {() sin cp) -\- 1 

= S ^-^Psiní7::ri^7?„(3/) . . . .(55) 



— 23r < í> < + 2:r, — oo < ?/ <^ -f co. 
worans fiir (j =r sec 9, tang (p ^=t, 



smrq) 



__ p cos^ _ .. 

-^''l „^r. .„ •^''' 



cos 'q) cos '9 

gajř+l (,Qg |-(-^^ — J^^^J gay cog ^^^ — gcosí _|. ]^ 







e^- 


-2e 


cosi 


+ 1 








00 

r=l,2,.. 




-1 


-.B,{y) 




gay+l 


sin 


[(««/ 


\)e\ 


— Cí' sin ayt - - 


e sin t 






e'-^- 


-2e 


cosi 


+ 1 








00 
!•— 2, 3, . . 


v! 


1 

-Pr- 


-^B^y) 





(5G) 



(57) 



a sec 9 I <C ^^i — °^ <. y <, -\- '^ • 



Die Entwickkmg nach Bernoulli'scheu Fimctioneu. 45 

X. 

Zahlentheoretische Entwickiungen.^) 

Ausser diesen Entwicklungen stetiger Fuiictionen giebt es aiicli 
eiuige bemerkenswerthe llelationeii, bei welchen die ArguiihMito der 
i?-Reihe die zalilcntlieoydÍHchen Fundionen \ x \ nnd \x\ siud. 

I X I bezeichiiot eineii echfcn Bruch (die Nulle inbegriffeii), 
welcher entwcMler 211 x addirf oder von x suUraMrt werden muss, 
um eiue yanse Zalil zu erhalten; 

[x\ stellt die Meinste Zalil vor, welche su x addirf oder von x 
subtrahirf werden muss, iim oine (janse Zalil zu bekommen. 

Mit Hilfe der arithmetischeii Fuiiction O ^ ] a; <; 1 ist man nun 
iiii Stande die Summeii nachstoheuder trigonometrischer Reilien tur 
Jeden Wert des Argumentes anzugeben, u. zw. ist 

V^ cos 27tvs ,- ., , í^jr)-" „ . , , ,-, _-. 

v=l,2,... "^^"^ ''■ 

00 ■< 

a=l, 2, ... 

vS siii2:ri^2 ,, £(2:r)2«-i ^ „ , 

rrrl. 2, . . . ^ '^ 

wo e ~ -j- 1, wemi z — 1 1 , und £ — ~ 1, wenn ^ -|~ I ^ i ^"i^ ganze 
Žahl ist. 

Diese Formelu konnen auf mehrfache Art weiter umgeformt 
werden. 

Setzt man statt s der Reihe nach 3, 2-s, 3^, . . . in intin., 
multipliciert jede der erhaltenen Gleichungen mit 

y(l) qp(2) ^3) 

pn ' 22h ' 32« ' ' ' 

resp. mit 

(pil) y(2) y(3) 

1 2«— 1 ' w>2«— 1 ' ÍÍ2)|— 1 1 • ' • í 

') Darstellungenzalileu tlieoretischer Functioiieii iiiittels der B wurden 
Tom Yerfasser bereits in seineu Aufsátzen „Uber PriinzaJdimgcn'' Prag, Ber. Formel 
(2), (10) uiul „Reihenswinmirunfjen mittels hestimmter LdegvaW^ Trag, Ber. 1895. 
Formel (49) (50) (51) (52) gegeben. 



46 



XXXI. Frauz Rogel; 



wo rp{r) ilio Anzahl der zu /• teilerfrcmdm Zalilen < r bedeutet luid 
addirt Alles, so koimnt 

Y^ cos 2^v«! 



,•^1, 2, . . 






VI si!i 27rv,s 



■li 



(60) 






v 



2n—2 



-( ^y' 2{'2n — 1)1 2j 

' >'=1, 2, • . . 



<)p!l^) 



, I |r~;í*--«l«l). i«' 



Die liidísseitige Reihe iii (60) kanu, wie es der Verfasser in 
dcin Aufsatze JJber harmomsche Reihen uuyemder Onlmmg^' (Arch. 
f. Math. u. Phys. (2) T. VIII. p. 320 ff.) nachwies, in eine Potenz- 

reilie umgesetzt werden, wenn O ^ á^ ^ -^ ist. 

Tritt jedoch [z] an die Stelle von ^, so gilt diese Transfornui- 
tion fiir jedeš z, so dass 



2Jt 



<3P(V) 7> 



(2^1 Jj ^;^^-(l^'l^ 



— v ^^ i)} lí 



S,n-, r„-.. , ^M 



a Fí-T-')*— 6 



i^r'-- + 7T. 



2! (27t)2"-* L"j • • • 1 (2w-6)! {271)' 



(2«-4) ! {27t)- 



2 ! >s: 



4! 



.'^^ 



.(62) 



'^' 1 (2n) ! '-^ ' ^ 2 (2n -f 2) ! ^^ 

Ersetzt man z in (60) und (61) aborinals dnicli s, 22, 3^, 
i II i litin., niultipliciei-t jede der entstelienden Gleichungen rait 



JP(1_) (p(2) _ff(3) 

"i 2i»-l ' 02n— 1 ' Q2»í— 1 ' 



(p(l) <5P(2} <]P(3) 
lesp. .^^j .,, 22n— 2' 3^>í-2' 



Die Entwickluug nacli Beriloulli'scheu Functioueii. 47 

fudnet linker Hand nach den cos. resp. sin. der Vielfachen von "litz 
und rechter Hand nach den i?(|v^|), so gehen niit Beniitzung von 
(58) und (59) zwei Gleichungen hervor, vvelche sich in die einzigc 

'^ •' )■=!, 2, . .. 

vereinigen hissen, Hiezu muss jedoch bemerkt werden, dass wiihrend 
bei (jcradem m, |^| geniiiss der Entstehung aus einer Cosimisreihe in 
jedem Gliede unahhányig von den andern ganz beliebig den Bruch 
vorstellt, welcher von s abgezogen oder zu s addirt werden muss, um 
eine ganze Žahl zu geben, dieses \z\ bei imgeradem m, entsprechend 
der Herleitung von einer Simisreihe., gleichfórmig m jedem Gliede auf 
bei den Seiten entweder nur den gebrochenen Úberschuss iiber eine 
ganze Žahl — oder nur die zu z hinzu zu zahlende Erganzung einer 
ganzen Žahl bedeutet. 

Unter 0{;v) ist hier die sich iiber alte Teiler t von v erstre- 
ckende Šumme 

zu verstehen, welche in dem Falle, als v Izein (,)uadrat ist auch gleich 
und wenn v ein (^uadrat 

ist, WC sich jetzt die Šumme auf alle Teiler t <:.^v bezieht. 

Fiir alle my o ist die Relation ((33) aller Werte von s fáhig; 

1 v^ I 

iiir m = 3 tritt eine Ausnahme ein, weil die Reihe — > , — sin 27tvz 

nur fiir O < ^ <; -|- 1 gleich -^ — z ist, was an die Stelle von 

3 1 

B^iz)—^ z II treten hat, so dass wegen B^{u) — w^ — 9-^*^ + ir^ 



48 XXXI. Franz Rogel : Die Entwickluiig nach Bernoulli'schen Functioneu. 

£ |,0(v)(i'»^^r-|-:V^-fYÍ^^l) = 4|:>a-2|.|), (64) 



r-l, 2, 



giltig liir řille gehrochenen Werte von z. 

Durch eine gerad-m^Wge Iterirung derselbeii Operation, niittelst 
welcher (03) aus (58) und (59) entstand, liisst sich der Ordnuiigs- 
zeiger von B auf der linkeu Seite von (63) bis auf 2 oder 1 herab- 
niindern, jenachdem m gerade oder imgerade ist. Das Ergebnis ist 

2j v2n - ^^^«(l ^^ l) = (— 1)" ' 7^^;^?^ (I ^ |- — ! ^ I + ^i) (6i^) 

r=l, 2, ... ^" ^ 

f, 02n-2(v) „ ,, „ , ,,„ 2(2^- 1)1 /1 A 

^^1 ^2n-. B,,.^r{\v,\) = {--IY ^,^^^,^,., (y-|^|| (6b) 

Das Bildungsgesetz der zahlentlieoretischen Functionen ^^^^-^(i') 
ist gegeben durch 

^ = iS (^ + t) ^'-^^^^^ (t) ' ^'^^^^ = ^^''^' 

wo sich die Sumniirung wieder iiber alle Teiler t von v erstreckt. 

Bezuglich I z \ gilt hier wortlich das iiber (63) Gesagte. Bei (65) 
sind alle^ bei {Q)^) hingegen nur gebrochene Werte zulássig. 



>-aí5^»éSi»»- 



Verlag der koii. bohm, Gesellschaft der Wissenschafteii. — Dnick von Dr. Ed. Grég, in Pr .g. 1896. 



I 



XXXII. 

Fhytopathologické poznámky. 

Napsal p r' o f. D r. F r. 8 i t e n 8 k ý v Táboře. 
(Předloženo dne 10. července 1896.) 

V následujícím chci podati příspěvek ku poznání rozšíření chorob 
české fiory, hlavně ovšem rostlin kulturních. Řádky tyto jsou vý- 
sledky příležitých pozorování více než IStiletých v různých krajinách 
Cech a i jinde, hlavně ovšem v okolí táborském. Tuto nejvíc na 
pokusné zahradě a poli pokusném hospodářsko-botanické stanice zku- 
šebné, kde i mnou některé pokusy v oboru phytopathologie konány byly. 
Výsledky těchto jsou v summariu tuto připojeny, doloženy jsouce po 
stránce aetiologické, therapeutické, případně profylaktické, tam, kde 
bylo možno, něčím novým z výsledkň pokusů a zkoumání vlastních 
přispěti ku těmto statěm phytopathologie. 

1, Z choroh způsobených nedostatheni prostoru možno uvésti, 
z nejbližšího okolí táborského z pod Klokot dvě, (nyní již jen jednu) 
borovici, jejíž kořeny vniknuvše v trhliny skalní, tuto nápadně do 
plochy se vyvíjejí. Dřevu na průřezu jeví přírůstky nápadnější jen 
ve směrech, kde nenaráží na jiřekážky. Dřevo je stejnotvaré a buňky 
šikmo sestavené. 2. U velikém množství možno tutéž pozorovati cho- 
roby stromů vlivem poranění. Při stromech u silnice viděti zlobou 
lidskou zaviněné velmi hojné odřeniny, více než kdekoli jinde pře- 
valované calusem se stran. V poříčí řeky Lužnice jsou to poškozeniny 
způsobené lirami ledovými; odřená místa, jež zřejmě okazují, že opě- 
tovně a opětovně udalo se zde nové poškození kůry a lýka. Všude 
viděti za ním sledující snahu stromu zavaliti kalusem ránu svou. 

Zajímavý srůst stromů možno pozorovati na některých místech 
v sousedních lesích v Pintovce, kde větrem o sebe troucí se kmeny 
odřely se až do pletiva mízového a srostly. 

Nápadnější doklady reprodukce po ztrátě pupenů a větví mladších 

Tř. mathematicko-přirodovědecká. 1896. 1 



2 XXXU. Fr. Siteuský: 

viděti a zaznamenati mám za nutné zvlášť polycladie na kraji v oboře 
u Bédovic poblíže Třebechovic, kde srnčí a dančí zvěř požerky svými 
tyto velice interessantní polycladie způsobují. U Tábora na březích 
Jordánu, tam, kde vichr vyšší, terminální pupeny u borovic ulámal, 
objevuje se množství vedlejších os, i povstávají na místech větrných 
shluky větví všude, kde vi('hr borovici v terminálním vzrůstu přerušil. 
Zřejmé tu jest tvoření se těchto puků ze sekundárních pupenů. 

Z chorob ranami způsobených sluší uvésti zvlášť rány způsobené 
požerky zajíců r. 1895., již v školkách jihočeských táborských i okolních 
způsobili děsné spousty. Následkem toho, kde požerek byl úplný, bylo 
brzké odumření kmene nad místem tím (pokud nebylo místo poraněné 
i s částí nad tím ležící uříznuto), anebo kde zůstala část kůry a lýka 
zachována, ovocným voskem zdařilo se hojení nám rány podpoiovati. 
Na mnohých místech jeví se ale na větvích stromů zvláště jabloní 
a hrušní příznaky sucha, a jenom jakési živoření částí stromů nad 
místem poraněným. 

Velmi rozšířené jsou choroby působené mrazem v drsném pod- 
nebí táborském. Je to zejména švestka, třešeň a višeň, které tu vlivem 
mrazu trpí neobyčejně často suchou spálou. 

Vedle toho trhliny mrazové i jiné stromy, na př. rod Tilia, 
ale zvláště cizí Ailanthus glandulosa, Acer pensylvanicum zdejší kra- 
jinu charakterisují. 

Vytažení obilí mrazem je tu zjev každoroční, stíhající z jara 
v táborské krajině každé pozdě na podzim zaseté osení. 

Proti spále Brunaceí ukázal se i zde slaměný obvaz prostředkem 
nejlepším, avšak stačilo by i představení před strom prkna, třeba i jen 
kus tak zvané krajiny ku konci zimy a v prvním jaru na polední 
straně, aby choroba ta od stromu odvr;ícena byla. 

Škody hrupobitim měl pisatel řádku těchto často příležitosť po- 
zorovati, v různé síle a v různé mohutnosti. Uveřejnil ') již v zasedání 
král. české společnosti nauk v této věci některá nová pozorování 
i uveřejní časem podrobné výsledky studií svých o chorobách krupo- 
bitím způsobených. Tuto jen dokládá dodatkem k onomu, že rány 
kroupami ve stromy způsobené prvním rokem nejeví se vždy ani tak 
zlými, jako se stávají v letech pozdějších. Následujeť tvoření se raka 
v místech poraněných a usychání míst obnažených, kůry zbavených, 
usýohání tím rychlejší, čím více ran kroui)ami na větvích způsobeno 
bylo. Tak větve jabloně potlučené kroupami roku 1891. uschnuly po 

') Zprávy o zasedání král. české společnosti nauk dne 10. července 1885. 



Phytopathologické poznámky, 3 

1— 31etém živoření úplně, a rány kroupami učiněné na př. na vysokém 
jasanu v zahradě hosp. ústavu v Táboře dodnes nejsou zaceleny, ač 
val kallusový je obejmouti se snaží. Tam, kde menší odřeniny pře- 
valil, jsou valy tyto světlou kůrou pokryty, vyvýšeny, i jsou jako 
I — 2 cm vyvýšené boule na větvích znáti. 

účincích blesku chci uvésti několik případů z vlastního ná- 
zoru, svědčících o tom, že blesk v různé rostliny, hlavně stromy, 
různě účinkuje. V roce 1890. v prvních dnech července viděl jsem 
vojtěšku, počínající kvésti, na poli pachtýře dvoru v Kanálce Pražské 
druhý den po tom, když do ní blesk udeřil. 

Vojtěška byla v kruhu asi 5 m jako svadlá s vrcholky skleslými, 
z daleka nápadně se lišíc od ostatní vojtěšky na tomtéž poli. Kde 
blesk sjel, nebylo ničeho pozorovati. V celém tom obvodu nebylo 
žádného rozdílu mezi vojtéškou bleskem zachvácenou, po celé ploše 
byla stejně švadlou. Jiný účinek blesku viděl jsem před lety na stromu 
hruškovém v sadu Čeřovském u Jičína. Tam byly větve i kmen roz- 
štěpen a kol dokola štěpiny v kruhu v průměru až 8 m stejnoměrně 
rozházeny. Blesk udeřivší v topol sadu Vokšického sjel blízko pod 
vrcholem stromu po kmeni dolů, ponechávaje na stromě úzkou jen 
rýhu. Na modřínu na svahu hory Erlakogel u Ebensee viděl jsem rýhu 
na kmeni od vrchu dolů bleskem způsobenou, asi 8 — 10 cm širokou 
a 2 cm hlubokou v koře až do dřeva do běli jdoucí. 

(Pozorování mé na vojtěšce je v odporu s tím, co Daniel Colladon 
udává, dle něhož na polích, když blesk udeřil, škodné vlivy blesku 
uprostřed největší a ku periferii nejmenší bývají.) 

Gummosis a mokrá spála celkem na Táborsku vzácnější než 
suchá spála bývá. Gummosis objevuje se zde tam, kde se stromy Pru- 
naceae za největšího vzrůstu poraní, nejvíc pak na úpalu slunečním 
na zdech pnoucí se meruňky. 

Choroby povstávající vykysáním (hniloba kořenů) v mokré půdě, 
jsou v krajině Táborské velice hojné, zvláště na blízkém Soběslavsku 
a Chýnovsku při zdejším způsobu pěstování obilí, řepky atd. na ma- 
lých záhonech jsou téměř každoroční. Zvláště Brassica oleracea, řepka, 
trpívá tu nemocí tou značně. 

1 na jiných polích, když voda z ledu tající nemá odpadu, se 
nemoc tato objevuje. Zvlášť v jaře r. 1896, za trvalého vlhka pod- 
lehly zákysu v polohách vlhčích i záhy vysazené brambory. 

Nemoci, asi z příčin v půdě ležících, původem a příčinou zá- 
hadných, chci uvésti následující : V roce 1894. za delší dobu trvají- 
cího sucha objevila se na bramborách (pěstovaných ku zkoušení vzdo- 

1* 



4 XXXII. Fr. Sitenský: 

rovitosti jich Phytophthoře) v úUábí listů, na několika málo individuí 
hlísky na nati. Hlízky ty v úžlabí listů na místo pupenů vyvinuty 
byly. Nať bramborová tak chorobná vyvíjela se z počátku zcela nor- 
málně. Později ale počaly v úžlabí všech téměř listů jejich vytvářeti 
se značné pupeny, jež hlízkovitě naduřovaly, jsouce po většině tvaru 
vejčitého a ledvinitého, v některých případech nahoru zobanitě zúžené, 
ku konci opět tloustnoucí. Na konci všech pupenů těch hlízkovitě 
ztlustlých vytvořil se hlouček listů malých, nedosahujících délky větší 
než 1 — IV2 cm, výminkou 2 cm. Z hlízek některých vynikají vedlejší 
pupeny kratší, hlízkovitě naduřené. Pod natí v zemi žádných hlíz 
nebylo. 




^^ ňíM 

^ í^ >M ?:'?:" 




Obr. 1. Naf brambory s úžlabnimi hiízkami. 



Tyto vedlejší větve hlízkovitě vidíme zvláště na obr. 1. na hlí- 
zách nacházejících se v celém shluku natě na jejím spodu těsné při 
zemi, nikoli však v zemi. Hlízky tyto při zemi mají již více podobu 
bramborů, hliz normálních podzemních, avšak bramborů ponejvíce 
rozvětvených, 1 nebo 2 pobočné hlízy nesoucích. Také zakončení 
u nich pupenem listnatým není u nich u všech vyvinuto. Hlízky úžlabní 



Phytopathologické poznámky. 5 

ve vyšší části natě jsou některé dosti velké, některé jako hrách, jiné 
jako lískový ořech, opět jiné jako houbou Exoascus pruni nemocný 
plod švestky, zvaný pouchor, nebo zkaženec. Oddenků na nati v zemi 
hlízonosných viděti nebylo ani zde žádných. Kořen tu byl velice roz- 
větven (jak ale poněkud přílišně na obr. 2. jest naznačen). Vedle 




Obr. 2. Nať brambory s úžlabními hlízkami. 



takovýchto natí byly tu i některé natě, mající jenom výše nejméně 
1 dm od země v úžlabí listů nacházející se hlízky. Více než jeden- 
kráte chorobu tu na pokusných polích našich jsem neviděl. V čem 
příčina choroby této je, zjistiti jsem nedovedl, ana rostliny jinak 
zdravá a půda v místě tom zcela bezvadná byla. Doklady v literatuře 
o chorobě této udávají, že se objevuje choroba ta po dlouhotrvalém 
suchu a na to následujícím delším mokru. Toho ale zde nebylo. 

Zajímavým výtvorem, ne příliš vzácným, jsou nádory na kořenu 
řep i zvící poloviny lidské hlavy, avšak též menší i jako lidská pěsť 
na kořenu dospělém. Nádory ty na povrchu jako rozsedané, značnou 
vrstvou korkovou jsou pokryté. Jsou povrchu temnějšího, temněšedého 



6 



XXXIl. Fť. Sitenský: 





Obr. í. Nádor na kořenu řepy 
se strany jedné. se strany druhé. 






Obr, 3. Řepa 8 nádorem na podélném Obr. 5. Nádor na kořenu řepy. 
řezu. 



Phytopathologické poznámky. 7 

až černavého. Z počátku v mladších stadiích jen svráskalé, později 
jen rozpraskané, nevzhledné, tvaru laločnatého. Objímají kořen někdy 
jen se strany, jindy se stran všech, hlavně tam, kde se kořen zužuje. 
Hlavní tvar nádoru, jako anatomická struktura jeho, zvláště svazky 
a jich úprava uvádí mi na mysl íládrové nádory u stromu. Autor 
nechal ve své laboratoři zkoumati assistentem p. Netíkem cukrnatost 
řepy a nádoru a shledal, že 

řepa cukrovka vážící 0*265 lig polarisovala . . . IS-OO";, 
nádor téže řepy vážící 0-283 A;(/ „ ... 8-807,,. 

Byla tudíž cukrnatost nádorů těch značně menší. Ač se mi nemoc ta 
na 4 jedincích objevila v jednom roce a během několika let, zvláště 






Obr. 6. 
se strany jedné. 



Nádor na kořenu řepy 

se strany druhé. 



letos na všech sortách krmné řepy i cukrovky v mnoha případech se 
našla a tak nemocnou řípu i od jinud jsem obdržel, nepodařilo se 
mi zjistiti příčinu choroby té, aniž jsem nalézti mohl výkladu v li- 
teratuře příslušné. Trabdt L. (Sur une Ustilaginée parasite de la Bat- 
terave) líčí menší nádory, ale na krku řepy, tedy na zkrácené ose, 
kde první listy byly ulomeny. 

Poněkud větší pozornost než chorobám působeným vlivy ani 
organickými věnoval autor těchto řádků neniocein půsohenýni 
parasity. 

Tuto uvádím jen choroby působené parasity rostlinnými. 



8 



XXXII. Fr. Sitenský: 



Jednou z prvních Plasmodiophora brassicae, již našel jsem u vel- 
kém množství rozšířenou nejen na zelinářské zahradě školské, ale i obecně 
rozšířenou na polích zelenářů Veselských,'-') Zkoumal jsem nemoc tu 
na pokusné části botanické zahrady. Nemoc byla uměle nanášena 
na rúsné rostlin^/ hulturní, z nichž téměř veškery druhy Brassica 
se ní nakaziti daly. Nejen na těchto, ale i na Cheiranthus cheiri, 
Eruca, Raphanus sativus se objevila. Dodán mi byl Dr. Lad. Čei.a- 





-^m^ý 




X 



Obr. 7. Nádor na větvi kořene řepy 

se strany jedné. se strany druhé. 



K0VSKÝ3I jun. i nádor na Erysimum crepidifolium. I tu našel jsem 
Plasmodiophoru brassicae. Na polích tu proti ní bylo užíváno zde 
malty, hašeného vápna v druhém případě. Dle pokusů těch by silné 
vápnem 60 — 80 q čerstvě uhašeného vápna na 1 ha musilo zhubiti 
houbu tu v půdě obsaženou. V pokusných nádobách 1 m^ velikých 
přidáno bylo půdě nakažené houbou tou (tím, že tam kořeny zelí a 



*) Psal jsem o tom zvlášť v „Hospodáři Českoslovanském", v prvním čísle 
prvního ročníku. 



Phytopathologické poznámky. 9 

pusty s nádory Plasmodiophorou tvořené byly dány ku shnití a tam 
ponechány), vápna a sice \.^ kg a v druhém případě 74 ^9 ^^ 1 ^^^^ 
plochy; z 12 rostlin sem vsazených v prvním případě onemocnělo ná- 
dory 8, a v druhém případě žádná, kdežto v téže půdě bez přidání 
vápna všechny rostliny tyto nádory na kořenech měly. Zkoumána 
i doba, po jakou výtrusy houby této vydrží. I shledáno, že ještě 
druhým, v několika případech ještě v třetím roce zeliny v tutéž 
půdu nasázeny, nákaze podlehly. 

Hniloba bramborů provázená bakteriemi Clostrydium hutyricum 
přiházívá ve vlhkých letech hnilobu bramborů tím víc, čím vlhčí je 
rok a čím vlhčí je místo uložení brambor těch. 

Silné míšení brambor s vápnem žíravým ve sklepě omezuje hni- 
lobu tuto značně. Z nemocí působených Perenosporaceemi největší 
pozornost věnoval jsem oné zaviněnou Phytophthorou infestans. Vý- 
sledky uveřejnil jsem v „Archivu zemědělském".'') Zbývá tuto jen 
doložiti výsledky pozorování dalších. Pokusy naše dokazují, že není-li 
rok příliš vlhký, z chorobných hlíz Phytophthorou, na nichž i jen ně- 
kolik málo ok je živých a zdravých, mohou vyrůsti nati zcela zdravé 
a sploditi hhzy zdravé; že hlíza i částečně jen chorobná Phytoph- 
thorou nemusí vůbec ani nati vytvořiti, poněvadž dříve, než k tvorbě 
nati dojde, ve vlhké půdě hnilobě sama podlehnouti může. K tomu 
stůjtež tuto ciferní stručné doklady plynoucí z pokusů našich. 

Na pokusné parcele pokusné zahrady hospodářsko-botanického 
výzkumného ústavu zdejšího vysazeno bylo 1667 bramborových hlíz 
chorobných Phytophthorou. Z těchto vyvinulo se 967 trsů a 700 jich 
vyhynulo, totiž vůbec se nevyvinulo, a pod oněmi 967 trsy bylo skli- 
zeno zdravých bramborů 8189 kusů vážících 355'85 A*ý, kdežto naka- 
žených Phytophthorou bylo jen 59 kusů vážících 3*65 hg. Doklad to 
zajisté patrný k tomu, co výše řečeno. Brambory nakažené Phytoph- 
thorou nemají být vysazovány, ale jelikož lid prací pověřený není 
při práci té dbalý věci, jak by býti měl, a nad to na hlízách zemí 
často pomazaných není nemoc ani tak snadno k poznání, odporu- 
čovalo by se hlízy bramborové před sázením nechati za- 
vadnouti, a z a vadlé vysazovati, poněvadž zavadlé z pravidla 
rychleji rostou a nemoci této urostou, uniknou snáze než nezavadlé. 

Z jiných příbuzných hub objevila se Peronospora viticola na 
révě sem z Německa dodané. Však opět vymizela. Z jiných druhů 
Peronospora nivea v celku vzácně na Heracleum sphodylium, Pero- 



') Archiv zemědělský. 



10 XXXU. Fr. Sitenský: 

nospora gangliformis na salátu (Lactuca sativa), Peronospora para- 
sitica na Iničce a tak zv. levkojích \^Cheiranthus Cheiri) v zahradé 
botanické v Táboře j)éstovanýcb. 

Peronospora Schachtii jednou tu pozorována byla na mladé řepě 
a /'. eJifusa na špenátu. Velmi rozšířena v kraji táborském jest Cy- 
stopus, hlavně ovšem na rodu Capsella, ale vedle toho i na řepce 
a retkvi jsem je pozoroval. Tuto působila hlavně nadmutiny, podli- 
tiny osy květní a deformaci lístků kališních, plátků květních, a hlavně 
mladých šešulí. Na severozápadním nádraží v Praze nalezl jsem na 
zadní části téhož místa hojně rostoucí Portulaca oleracea i Oystopus 
Portulace. 

Dále musím zmíniti se, že se objevila zde sněť kořínků řeptiých, 
jen však v posledních letech. Byla na parcelích, kde Rhizoctonia vio- 
lacea na řepě se objevila. Odvedením vody zmizela Rhizoctonia a 
i sněť (spála). Přes to nemyslím, že by bylo vzájemnosti mezi oběma 
nemocemi, a mám spálu kořínku řep za nemoc bakteriemi plozenou, 
tehdy a tam, kde podmínky k infekci mladých řep příznivé jim na- 
staly, hlavně tam, kde škraloup na půdě se tvoří a přístup vzduchu 
k řepě znesnadňuje, anebo kde poranění působené broukem Atomaria 
linearis anebo jinou jeho specií anebo jiným škůdcem rostlinu ve 
stav infekce schopný v disposici infekce uvádí. Ze snětí rozšířena 
tu neobyčejně v okolí táborském a hlavně na pokusném poli Ustilago 
carbo (sněť prašná), 

Tilletia caries tu méně se nachází než Ustilago carbo, ačkoliv 
jest též hojně tu rozšířena. Tilletia laevis byla úmyslně na pole po- 
kusné infekcí přenesena. K této infekci vzaty byly výtrusy sněti té rok, 

2 roky i 3 roky staré. Bylyť jí různé druhy obilí infikovány za tím 
cílem, aby zjištěna byla doba, jak dlouho zachovají spory její klí- 
čivost 

Tentýž pokus konán byl se snětí kukuřičnou Ustilago Maydis, 
a byť i se oba výsledky pokusů rozcházely, přece z nich zřejmo, že 
klíčivosť výtrusů těch déle než 1 rok i 2 roky. U sněti kukuřičné 
i 3 roky se udržuje. Při úmyslné infekci kukuřice snětí kukuřičnou 
bylo dokázáno, že sněť nejen v květech se objevuje tyto znetvořujíc, 
z jednopohlavných obojpohlavé tvoříc, ale že i v listech, ba i vzduš- 
ných kořenech deformace oněm v plodech podobné tvořiti může. Tak 
utvořil se mi na kořenu kukuřice vakovitý útvar 12 on dlouhý a 

3 cm široký, zašpičatělý, celý výtrusy vyplněný. Výtvor ten byl více 
v zemi než na zemi umístněn a nevynikal z kruhu kořenů nejvyšších, 
ale z kruhu kořínků spodnějších, prvnímu kruhu nejbližších. Proti 



rhytopatholog;ické poznámky. 



11 



snéti srovnáván byl účinek nejen VaVo roztoku skalice zelené, ale 
i síření a Jensenem odporučované namáčení v teplé vodé. První 
způsob téméř bezvýminečaě chránil, ale druhý způsob nechránil ani 
v 5079. Namáčení ve vodé teplé pomáhalo, avšak mám za to, že pro 
praksi jej nelze odporučiti, poněvadž je k tomu opatrnosti více po- 
třebí, než by tomu věnoval praktický hospodář. A proto tento Jense- 
nnův způsob namáčeti obilí v teplé vodě až 50° C. po 6 — 7 minut 
odporučiti nelze. Klíčivost zrn bvla značné menší, alespoň nevzešlo 
více, než 707o (nelze ovsem tvrditi, že byla klíčivost teplou vodou 
zmenšena, poněvadž nebyla klíčivost před zahřátím zkoušena). Sné- 
tivou ale pšenice tak připravovaná nebyla. 




Obr. 8. Výtvor na kořenu kukuřice snětí kukuřičnou způsobený. 



Uměle provedena infekce čiroku snětí UsUlago crumta. Výtrusy 
této sněti zachovaly klíčivost 2 roky. Ze 30 rostlin nakažených bylo 
25 snětivých. Tři roky staré výtrusy nakazily 8 rostlin. 

Ustilayo Bailiana, již živou z Halle jsem obdržel, intiiíuje stej- 
ným umělým způsobem čirok obecný i cukrnatý, ano i hallepský. 

Ustilago Tulasnei přichází na čiroku obecném i cukrnatém a 
klíčivost rovněž po 3 roky trvá, a výminkou jen 2 roky vydrží. Ze 
20 nakažených výtrusy sněti 1 rok starými bylo snětivých 12; z 20 
nakažených dvouletou snětí bylo snětivých 8, a snětí tříletou jen 3. 

Ustilago Crameri byla zde na Setaria italica a na Setaria viridis 
pěstována. Na téže rostlině i UsUlago Kolaczeki byla uměle nanášena. 

Z rodu Tilletia: Tilletia caries a T. laevis, oboje ze snětí od- 



P 



12 XXXII. Fr. Sitenský: j 

I 

1 

jinud přinesené bylo na jiné pšenice přeneseno ku zkoumání vzdoro- ' 
vání třem výše uvedeným způsobům ochranným. i 

I 

Stébla žita spontánně snětí Urocystis occulta napadená pozoroval 
jsem často. Snětí tou nalezl jsem před 10 léty žito na roli u vsi ^ 
Klokot as Vio stiženo. Nejčastěji byly klasy snétivých stébel úplné 
nevyvinuté, zrna prosté, zcela hluché a zrno v nich vzácné a slabé, ; 
Zrna pochozí ze stébel chorobných dala ve 4''/(, nemocné rostliny i 
přes to, že byla mořena v roztoku skalice modré. Z toho bylo by 
zřejmo, že moření zóna proti této nemoci nepomáhá. i 

Dosti značnou pozornosť věnoval jsem některým risiin, zvláště j 

tomu, které druhy obilí více a které méně vzdorují nákaze touto ' 

houbou. Setkání se s vynikajícím odborníkem v tomto studiu profese- ; 

rem Erikssonem v Albanu u Stockholmu ve Švédsku a shlédnutí po- , 

kusného jeho políčka na místě samém (Experimental Fáltet) ukázaly ' 

mi cestu, kterou on se bral. Eriessok dokazuje, že jsou některé druhy | 

více, jiné méně otrlé proti těmto parasitům, ale zprávy z Austrálie*) po- | 

tvrdily, že druhy, které se osvědčily ve Švédsku jako vzdorující rzi, i 
neosvědčily se jimi v Austrálii. Spor ten byl mi popudem ku konání 

pozorování, jež i letos na pokusné zahradě hospodářsko-botanické i 

zkušebné stanice v Táboře opakovati chci. i 

S rozdělením Erikssonovým rzí Puccinia graminis ve formy nové, 
jakož i s rozdělením druhu Puccinia straminis neměl bych zcela dosud 
příčiny souhlasiti. Leč chci další pozorování vlastní míti k disposici, 
dříve než důvodně s náhledem tím bych mohl vystoupiti. Ze všech druhů 
pšeničných vzdorovala Puccinia graminis Square head, dále přesívka, 
Urtoba, francouzská vouska, Beselerova hnědá, Bestehornova Divi- 
denda, Blé rouge de Land, pšenice Emma a Noe ; z pšenice naduřelé (Tri- 
ticum turgidum) zimní pšenice složená, pšenice Egyptská a zvláště 
odrůda Helena; z pšenic naduřelých velice trpěla rzí Jenningova, 
pak Naupactos a Marathonská. Z obecných zvlášť pšenice Martinova 
nejvíce. 

Z pozorování a pokusů konaných v posledních letech, mám za 
to, že u nás není valné různosti o poměru rozšíření Erikssonových 
forem Puccinia straminis (žluté rzi Puccinia glumarum a hnědé rzi 
Puccinia dispersa) a černé rzi Puccinia graminis (Eriksson udává, že 



*) Queensland. Report of tlie proceedings of the Riist in wheat conference. 
Fourth session Brisbane: By authority Edmund Gregory. Government Printer, , 
William Street. 1894. 



Phytopaťhologické poznámky. 1 



o 



ve Švédsku forma Puccinia glumarum jest nejhojnější) Dr. Cobb *) 
v Austrálii má Puccinia yraminis za nejhojnéjší. Byla léta, kdy se 
i mně zdálo, že se na obilí a trávách jiných tato poslední i zde zdála 
býti nejhojnější. 

Nehledě ke druhům a formám, možno mi, soudě z pěstovaných 
na malých políčkách vedle sebe 150 druzích, odrůdách, rabích a modi- 
fikací obilí, sděliti, že bílé odrůdy pšenice trpí nejvíce rzí, sametky 
méně, švédské ječmeny ze všech nejvíce asi byla to Puccinia strami- 
nis, jež přivedla ve formě Puccinia glumarum spolu s Puccinia gra- 
miuis ječmen dvouřadý původu švédského až k lehnutí. 

Ve všech případech těch přicházela Erikssonem rozeznávaná 
hnědá a černá rez na téže rostlině pohromadě u jedněch více Puc- 
cinia glummarum (rez žlutá), u jiných více rez hnědá a černá. Co se 
doby vystupování týče, jevilo se ono při různé době zrání různě. 

Uromyces pisi ve vlhkých letech nejen na hrachu, ale a to v ne- 
obyčejném množství viděl jsem v Smilkově na hrachoru lesním (La- 
thyrus silvestris šl. Doerrem tam na poledním svahu u luk po ryb- 
níku pěstovaném. 

Velmi rozšířen v táborském okolí ve vlhkých letech ukazuje se 
rod Phragmidium a sice zvláště na růžích Phragmidium subcorticium 
Schrank. 

Coleosporiími senecionis přichází tu velmi hojně na Senecio vul- 
garis a S. viscosus. Peridie přecházejí tu v polohách vlhčích, na př, 
as v SOtiletém porostu borovém v Pintovce na borovicích jako Peri- 
dermiiim pini, jak ve formě acicola, tak ve formě corticola, málo kdy 
však na tomtéž jedinci. Já bych s Vuillemim měl obě formy acicola 
i corticola za identické beroucí náhodou dle místa, kde fruktifikují, 
na se různé formy. 

Cronarťmm asclepiadeum bych neměl za uredosporické a teleuto- 
sporické stadium Peridermium pini, poněvadž tato přicházejí i na 
místech, kde široko daleko žádného Cynanchum ani Gentiana ascle- 
piadea neroste. 

Dále rozšířeno tu hojně v údolí lužnickém Aecidium elatimmi 
na kmenech jedle a tvoří nádory rakovinné. Na jednom tu případu 
vniká kůra do dřeva, kde činnosť kambialních buněk zvýšena, klene 
se přes vrstvy níže ležící. 

(rymmosporangiími davariaeformc není v zdejší krajině na ja- 



■') y. A. Cobb Coiitributions to an Econoniic Knowledge of the Australian 
Rusts Agricul Gaz of New South Wales. Vol. 1., p. 3. Sydney, 1890. 



14 XXXIl. Fr. Sitenský: 

lovci žádnou vzácností. Aocidiové výtrusy dostávají se na jalovec 
s různých druhů hlohu Crataegus v křoví rozšířeného. 

Roestelia cancellata na hrušce je vzácnější, ])oněvadž Gynino- 
sporangium sabinae tu vzácno, an i keř Juniperus sabinae sám tu 
vzácný jest. 

Hojné dosti v Táborské krajině je Fumago salicina Tul. i Fu- 
mago Tiliae Fuckel. 

Dosti rozšířená jest v Čechách v poslední době Phoinnia hetaf, 
avšak nejen na listech mladší řep v, jak udává Frank, nýbrž i ua 
listech starších, tam kdo se tyto země dotýkají. Našel jsem i houbu 
tu na kořenech řepy, působící tu hnilobu. '"') 

Na růžích nachází se Actinonema rosae na listech, a listy na- 
padené předčasně umírají. 

Na bobech objevilo se ve velikém množství na plodech opleta- 
nýcli bobů s nepatrně vyvinutým lýkem (Monť ďOr boby chřestové) 
r. 1892. houba Gloeosporium Lindemuthianum Sace; však od té doby 
nemoc zde viděti nebylo. 

Ze všech hub na stromech ovocných nejrozšířenější je v okolí 
táborském Fusicladium dentritkum na jabloních, a sice jak na větvi- 
čkách jednoletých v kůře, tak na listech. 

V r. 1895. byly i plody houbou tou zasažené velmi hojné, černě 
skvrnité. Na hruškách přichází zvlášť ve vlhkých letech na plodech 
Fusicadium pirinum, rovněž na listech a kůře tenkých větviček ne- 
obyčejně hojné; zvláště hrušky máslovky mívají plody až zakrnělé, 
černoskvrnné, vesměs rozpraskané, takže záhy již na stromě zahní- 
vají, jak zvláště letos r. 1896 na některých stromech bylo lze pozorovati. 

Na révě objevila se zde opět ve vlhkém létě loňském Cercospoia 
viticola. 

Z chorob, nahovřeckými houbami působených, zvláštní zmínky 
zaslouží Taphrina Tospuinetii Magn., kterou našel jsem tak, jako 
dosud nikdy na olších u Ebensee ve stromořadí z Ebensee do Rinn- 
bachu r. 1894 a 1895 tak rozšířenou, že více než polovice kočiček 



'^) Dlužno tu míti se ale na pozoru, any poškozeniny na kořenech řepy 
z příčin rnznýcli pocházející v následcích svých dosti jsou si podohny. Tak na př. 
dosta! jsf-ni Ltos od Prahy poškozené řepy po straně a tak tuze na 8 — 5 místech 
zahnívajicí jako to Frank lící. Ponévadž tu ale i plíseň na povrchu již ohnila 
a stopy tu byly jiožerků hrabošů, byl jsem sám v rozpacích, zda tu jen tento 
})ožerek či i houba Phoma betae nemoc zavinila. Poslal jsem tudíž podezřelou 
tu YČc autoru jména houby té a ou jen co výhradní asi následek požerku myšího 
nemoc tu označil. 



Phytopathologické poznámky. 15 

sauiičích měla šupiny hypertroficky znetvořené, Taplirina Pruni Tul. 
(Exoascus Pruni Fuckel) zvláště v okolí Jičínském vždy na těchže 
stromech jsem nacházíval, což jen přezimováním mycelia houby té 
v mladých větvičkách bych vyložil. Už chlapci požívajíce houbou 
hypertroficky znetvořených plodů, vaček, bezděky dostatečně starají 
se o to, aby tyto zdroje výtrusů záhy odstranili. Z jiných druhů 
Taphrin, T. deformans Tul. uvésti musím, ana neobyčejně na keřích 
broskví při budově ústavu našeho v Táboře a nejen na broskvích, 
ale i na odrůdě mandlové Amygdalus communis s červenými listy 
v tovární zahradě se zde hojně objevila. 

Z Erisiphcí zvi. Erisiphe yraminis napadá zvláště pšenici v živné 
půdě pěstovanou, potom lipnici luční, zvlášť na místech vlhčích, stin- 
ných. Erisiphe Martii na červeném jeteli, v některých létecl) velmi 
rozšířený. Pak přichází tu i na vojtěšce a vikvi. 

E r i s i p h e c o m m u n i s na šťovíku, na Pianunculus repens v Ce- 
chách, na různých místech jsem často vidél. I Aquilegia bývá někdy 
houbou tou povléknuta. 

Z Pyrenomycetů věnoval jsem více pozornosti námeli, jejž zvláště 
v r. 1891. i v roce loňském neobyčejné množství na žitu se nalézalo. 
Objevil se ale mimo to v botanické zahradě i na ječmeni, i na jílku 
ozimém, zblochanu vodním, francouzské metlici a lesknici rákosovité. 

Prostř(>dek Alvinem odporučený, postřikovat síranem železna- 
tým osení nakažené, nemá výsledků ; tu se aspoň ukázal bezvýsledným. 
Ostatně mám za to, že jest to hlavně stadium Sphacelia, jímž se 
námel v létě šíří, poněkud asi tak, jako uredosporami rez travní. 
V roce 1893. měl jsem příležitosť pozorovati na Sádovsku pole žitné, 
j(Hlno, kde hluboká byla půda a jen žito seto na plno a uvlá- 
čeno, a druhé pole, kde žito, seto do řádků, strojem s prvým skoro 
soudobě, kdežto u jiného vzdálenějšího tohoto bylo zaharkováno. Na 
tomto i)oli bylo námele nejvíce, méně tam, kde bylo osení zavláčeno, 
a nejméně tam, kde seto bylo strojem, patrně proto, že tu semeno, 
jsouc nestejně hluboko do půdy zaděláno, nestejně vzešlo a obilí ne- 
stejně kvetlo, i trvala doba kvetení žita déle, u zaoraného osení nej- 
déle a u obilí strojem stejně hluboko zasetého dobu nejkratší, a bylo 
proto hmyzu hledajícímu v květech žita potravu a bezděky přenáše- 
jícímu medovicí výtrusy letní stadia Sphacelia popřána nejdelší doba 
přenášeti nákazu u obilí nejdéle kvetoucího. Přirozeným způsobem 
tedy musela býti tuto infekce větší nežli tam, 

líhytisma acerimim jest na javoru Acer pseudoplatanus v úžasném 
množství rozšířeno. Méně hojně objevuje se tu Rhytisma salicinum. 



16 XXXII. Fr. Sitenský: 

Neobyčejně je tu rozšířena nemoc na cibulích, jež zničila v ně- 
kolika letech po sobě veškery zásoby cibulí. 

SoRAUREM přidělené jméno houbě té tuto nemoc působící Bo- 
trytis cana je sice dokázána, ale Frankem přec a snad ne bezdůvodně 
v pochybnosť uváděna. Bílé, tenkoblanné cibule, pak žitavské vodnaté, 
propadají tu nemoci té nejspíše. 

Na bramborách jen vzácně najde se v poslední době i Rhisoctonia 
solemi. Vápnění půdy a odvodnění jsou jak na zkušebné zahradě, tak 
i na poli nejlepším prostředkem proti této houbě. 

Na švestkách na jižním sklonu návrší pod lesem u Prachovskýcli 
skal blíže Jičína v tak ohromném množství objevuje se i ve vlhkých 
letech Polystigma rubrum, že zaslouží to zaznamenánu býti. Na ta- 
kových místech u lesů na úklonech teplejších nelze ani pěstovati ovoce 
zvláště ne švestky se zdarem, přijde-li rok jen poněkud vlhký! — 



RESUMÉ DES BOHMISCHEN TEXTES. 

Phytopathologische Netížen, 

von Prof. Dr. Franz Sitenský in Tábor. 

Der Verfasser theilt viele gelegentliche Beobachtungen einiger 
Krankheiten unserer wichtigsten Kulturpílanzen mit. Er schildert unter 
anderem, indem er auf seine Publication uber diesen Gegenstand 
(Sitzungsberichte der konigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaftenj 
hinweist, den Schaden, welchen der Hagel besonders an zarten 
Pflanzentheilen z. B. den Blůtenbestandtheilen (namentlich den Narben) 
nicht nur durch den mechanischen Schlag, sondern auch durch die 
Kalte, welche von den gefallenen Eisstticken herriihrt, verursacht. 
Die Kalte ubt besonders dann einen schádlichen Einfluss aus, wenn 
die Schlossen auf die vom Wind und vom Hagel zur Erde geneigten 
Aehren fallen, und auf denselben liegen bleiben. Weiters erinnert 
der Verfasser an den Schaden, den der Hagel an Báumen verursacht. 
Die vom Hagel verursachten Wunden scheinen oft im ersten Jahr gar 
nicht so schlimm zu sein wie in spáteren Jahren. Nach einem heftigen 
Hagelschlag des Jahres 1891 bildete sich an den Apfelbáumen an 
einigen Orten der Umgebung von Tábor in Folge der vom Hagel 



Phytopathologické poznámky. 27 

verursacbten Wunden der Krebs. An anderen Orten trockneten 
ganze Zweige, die von ilirer Rinde entblosst wareii ein, iind dies um 
go schneller, je mehr sie von den Schlossen verwundet waren. Die 
Zweige eines im Jabre 1891 vom Hagel zerscblagenen Apfelbauviies 
trockneten nacb einem Sjábrigen Vegetieren vollstiindig ein, und die 
Wunden, welcbe die Schlossen einer boben Escbe im Garten der land- 
wirtbscbaftlicben Anstalt verursacbten, sind bis jetzt nicbt vernarbt, 
obwobl sie sicb dnrcb Callus zu vernarben bemubten. Dort wo der 
Callus kleinere Abscbiirťungen iiberwucbs, sind die Erbebungeu mit 
einer bellen bie weisslicben Rinde iiberzogen, und sind als 1 — 2 cm 
bobe Wucberungen, nocli jetzt an den Zweigen zu erkennen. 

Von den scbadlicben vom Verfasser erwiibnten Wirkungen des 
Blitzes, ist die Wirkung des Blitzscblages an der Luzern sebr inte- 
ressant. Die Luzern welcbe, in der Bliitbe stand, sab in einem 5 m 
grossen Kreise am Tage nacb dem Einscbiage des Blitzes wie ver- 
welkt aus; von weitem macbte sicb eine kreisrunde Flacbe durcb 
ibre berabbangen(ien Stengel und Zweige bemerkbar. Die Stelle, wo 
der Blitz einscblug, war nicbt zu erkennen, auf dieser ganzen kreis- 
formigeu Flacbe war kein Unterscbied zwiscben den vom Blitze ge- 
troífenen Pflanzenindividuen wabruebmbar. Eine interessante Wirkung 
des Blitzscblages zeigte ein Birnbaum im grossen Čeřover Obstgarten bei 
Jičín der ganze Baum, Stamm und Aeste wurden vom Blitz zersplittert 
und die Splitter waren in einem Kreise von 8 m Durcbmesser gleicb- 
massig auf der Erde zerstreut. Auf einer Pappel (Populus pyrami- 
dalis) in den Vokšitzer Anlagen war nacb dem Einscbiage des Blitzes 
eine scbraale 1—2 cm breite Furcbe zu seben, welcbe fast vom 
Gipfel bis zu den Wurzeln des Baumes reicbte; an einer Lárcbe am 
Bergabbange des Erlakogels bei Ebensee war die Furcbe, die gleicb- 
falls der Blitz verursacbte, tiefer und breiter (2 cm tief u. 8—10 cm 
breit). 

Eine Krankheit der Kartoífeln, deren Ursacbe rátbselbaft und 
unerkliirt geblieben ist, scbildert der Autor in den Blattwinkeln ober 
der Erde, in denen Knospen ansetzen, bildeten sicb KnoUen. Anfangs 
war an den Kartoffelstauden keino Krankbeit zu seben, der Stengel 
und seine Blátter waren ganz normál, erst spiiter bildeten sicb in 
den Winkeln fast aller Bliitter starke Knospen, welcbe knoUenartig 
anscbwellten und dann eine eiformige oder nierenformige Form an- 
nabmen. Am Ende aller dieser Knospen bildete sicb ein Biiscbel 
kleiner 1—2 cm langer Blatter. Die Knollen waren tbeils einfacb, 
tbeils verzweigt. Sie zeigten sicb aucb in den Blattwinkeln auf dem 

Třída mathetnaticko-přirodovědecká. 1896. 2 



18 XXXII. Fr. Sitenský: 

ganzen Stengel, am imteren Theile aucli knapp am Boden, docli 
nicht in der Erde selbst. 

Im letzteren Falle wareii die liochstens haselnussgrossen Knollen 
etwas grosser, einige ohne Blatter. lu beiden Fállen hatte das Kraut 
unter der Erde keine Knollen, die Pflanzen waren gesuad, und die 
Wurzel auffallend reichci verzweigt, der Boden ganz normál. Das 
was die Literatur angibt, dass sicli die Krankheit nacli langer Trocken- 
heit und dann folgender Niisse zeigt, war nicht der Fall; die Witte- 
rung war ziemlich normál, nur im August waren erst Nieder- 
schláge mehr als sonst zu beobachten und die trockenen Tage dauerten 
weder vor noch nach dem regnerischen Wetter im August zu lauge. 
Der Autor erinnert auch an die ahnormen Geschwillste der ahmrmen 
Riibe^ welehe ilmi besonders heuer an der Futterriibe und an der 
Zuckerrúbe oíter vorkamen als iu sonstigen Jahren, sicherlich des- 
halb, weil der Boden des Feldes zu schwer und zu feucht war. Diese 
Geschwillste, welehe an ihrer Oberflache wie zerhackt sind, sind mit 
einer betráchtlichen Korkschichte bedeckt, sie sind an ihrer Ober- 
flache dunkler, dunkelgrau bis schwárzlich. Im jungeren Stadium der 
Krankheit sind sie nur runzlich verschrumpít, spáter zersprungen, 
unansehnlich und auch lappeníórmig, sie umgeben die Wurzel manch- 
mal nur von einer Seite, sonst von allen Seiten besonders dort, \vo 
sich die "VVurzel verengt. 

Die Hauptform der Geschwiilste, ihre auatomische Struktur, 
besonders die Gefassbiindel und ihre Form, erinnern an die Maser- 
geschwiilste der Biiume, sind aber wohl nichts anderes als eine 
Pflanzengewebewucherung, welehe unter dem Einfluss der abuormen 
Feuchtigkeit zur Zeit, wo der grosste Theil der Wurzel sehon zu 
wachsen aufhorte, entstand. 

Der Autor liess in seinem Laboratorium den Zuckergohalt der 
Kiibe und der Gewiilste untersuchen. Die Zuckerrúbe, welehe 0"265 lig 
wog, polarisierte 18*09 Percent, die Geschwulst derselben Riibe wog 
0.238 hg und polarisierte nur 8*80 Percent, der Zuckergehalt der 
hypetrophisehen Bildung war also bedeutend geringer. Von den 
anderen Pflanzenkrankheiten erwilhnt der Autor die Hypertrophie der 
AVurzel der Gattuug Brassiea, welehe die Plasmodiophora Wor. ver- 
ursacht, und welehe sich spontan auf den Feldern von Veselí a. L. 
und in dem Gemiisegarten der landwirtsehaítlichen Anstalt in Tábor, 
auf dem Kohl und Kraut Jahr wie Jahr zeigen. Autor cultivierte 
im Versuehsgarten der Taborer Anstalt einige Jahre diesen Pilz und 



inficierte damit andere der Brassiea verwandte Culturpflanzen. Ausser 



Phytopathologické poznámky. 19 

fast allen Aiten Brassica, zeigten sich auch Cheiraiithus clieiri, Ra- 
phanus sativus, Eruca sativa und Erysimum crepidifoliuui fur die 
Austeckung mit der riasmodiophora empfanglicli. 

Geloschter Kalk bewahrte sicli als ein gutes Mittel, 
80 q davon auf 1 ha miissten gegen diesen Pilz antisei)tisch 
selir wirlísam sein, wie aus den Versuchen im kleineren Maas- 
stabe iu dem Versuclisgarten in Tábor nachgewiesen wurde. In 
der Taborer landwirtscliaftlichen botanisclien Yersuchsanstalt wiirden 
einige Jalire hiridurch Yersuche niit Phytoptliora vastatrix angestellt, 
deren Resultate im Archiv zemědělský veroffentlicht sind. Durch diese 
Versuche wurde bestiitigt, dass, wenii das Jahr nicht zu feucht ist, 
auch aus inficirten KiioUon gesunde KnoUen wachsen konneii, sowie 
das an Phytophthora kranke Knollen, welche ausgesetzt wurden, bel 
feuchtem Wetter, iii íeuchter Erde, friiher, ehe sie das Kartoffelkraut 
gebildet haben, ganz verfaulen. In dem Yersuchsgarten der hiesigen 
landw. botanischen Yersuchsanstalt wurden im Jahre 1894, 1667 Erd- 
[ipfelknollen ausgesetzt, welche an Phytophthora krank waren. Aus 
diesen entwickelten sich 967 Stauden, 700 ausgesetzte Kartoffel- 
knollen giengen zu Grunde, kamen iiberhaupt gar nicht zur Ent- 
wickelung, und unter jenen 976 Stauden wurden 8189 gesunde Erd- 
ápfel geerntet, welche 355'85 kg wogen, wiihrend nur 59 Stiick (3-65 A;^) 
von Phytophthoren inficierte Erdápfel vorhanden waren, was fiir oben 
Gesagtes wohl ein deutlicher Beweis ist. Trotzdem sollten die von 
der Phytophthora angesteckten Kartoffeln nicht ausgesetzt werden, 
nachdem aber die mit die3er Arbeit betrauten Leute darauf nicht 
so achten, wie es wiinschenswerth wáre, und an den mit Erde be- 
schmutzten Knollen die Infection oft nicht leicht zu erkennen ist, 
empfiehlt es sich die Kartoffelknollen vor dem Einsetzen einige 
Wochen an einem trockenen wármeren Orte liegen zu lassen. Die 
verwelkten Knollen wachsen in der Regel schneller und ihre Keime 
entgehen dieser Krankheit eher als jene der unverwelkten Knollen. 
Yon den anderen durch Pilze hervorgerufenen Krankheiten erwáhnt 
der Autor unter anderem den Branci der iťubentvurzel, welchen er 
fiir eine, durch Bakterien hervorgerufene Krankheit hált, welche nur 
dann und nur dort entsteht, wo die Bedingungen zur Infection 
giinstig sind. Der Autor untersuchte, wie lange die Spořen einiger 
Ustilagineen ihre Keimíáhigkeit behalten, und fand bei der Mehr- 
zahl von ihnen eine hochstens 2— Sjiihrige Keimřáhigkeit. Er machte 
hauptsHchlich mit dem Ustilago maydis, cruenta, Crameri, Tilletia 
caries und laevis, Yersuche. Yon 30 mit zweijáhrigen Spořen von Us- 



20 XXXII. Fr. Sitenský: Pliytopathologické poznámky. 

tilago cruenta angesteckten Pflanzen von Sorghum saccharatum, wareii 
8 Pflanzen brandig; von zwanzig. rait zweijáhrigen Spořen der Usti- 
Ingo Tulasnei inficirten Moorhirse Pflanzen (Sorghum vulgare) waren 
8 Individuen brandig, von rnit 3 jáhrigen Spořen inficirten 20 Pflanzen 
(Sorghum vulgaris) wurden nur 3 brandig. 

Bel der Infection der Zea mays rait Brandsporen von Ustilago 
Maydis, zeigten sich nicht nur Deformationen der Bliithentheile, 
Stengel und Bliittertheile, sondern es entstand an einer inficirten 
Mayspflanze auch eine sackfórmige, 12 cm lange und 3 cm breite, 
hyperthrophische Wurzelbildung, welche zugespitzt, und ganz mit 
Spořen gefullt war. Diese brandige Wurzel-Deformation befand sich 
mehr in der Erde als oberhalb derselben, und kam nicht aus der 
obersten, sondern aus der zweiten Wurzeh'eihe hervor. In Betreíf der 
Rostempfánglichkeit und der Widerstaudsíahigkeit der Getreidearten 
stellte der Autor an 150 Getreidearten, Varietiiten, Racen und Modi- 
ficationen, Untersuchungen an, und baut dieselben noch weiter auf 
sich dicht neben einander befindlichen Beeten an. Er fand, dass die 
weissen Weizensorten am meisten an Rošt leiden, die Sammtweizen 
am wenigsten. Von der Gerste litt am meisten eine schwedische Ab- 
art des Hordeum distichon. Besonders Puccinia glumarum mit P. gra- 
minis brachten die Gerste durch die ungeheuere Menge, mit der sie 
dieselbe bedeckten, bis zum Liegen. 

Beide Formen des Puccinia straminis, nach Prof. Erikson (Pucci- 
nia glumarum und dispersa) scheinen bei uns in gleicher Menge vor- 
zukommen, aber verbreiten sich etwas schneller als Puccinia gra- 
rainis. 

Der Autor gibt weiter Beitráge zum Erkennen der Verbreitung 
einzelner auffallender Pflanzenkrankheiten in Bóhmen und erinnert 
an die oft rathselhaften Formen besonders jene, welche durch den 
Pilz Phoma betae hervorgerufen werden. 

*j Die Kubenwurzel-Kraukheiten siiid in iluen Folgen oft scliwer von einander 
zu untersclieiden. So wurde eine Ríibenwuizelkrankheit auf einem Felde bei Prag von 
einera Sachverstandigen als von Nemutoden verursacht angesehen. Dieselbe Krank- 
heit liielt ein andeier von Phoma betae verursacht, und da ein spárliches Be- 
nagen an dem Gewebe zu erkennen war, sendete er dieselben an Prof. Frank, 
der die Krankheit als eine Folgekrankheit des Mausefrasses erklíirte. 



Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Tiskem dr Ed. Grégra v Praze 1896. 



XXXIII. 

Beitrftge ziir Kenntniss der Blíitheiiombrophobie. 

Von Piof. Dr. A. Hansgirg in Prag. 

Mit 2 Tafeln. 
(Vorgelegt den 10. Juli 1896.) 

A. Einieitung und Aligemeines. 

Von den in der neueren und neuesten Zeit erschienenen Arbeiten, 
in welchen iiber die regensclieuen Pflanzen und deren ombrophobe 
Orgáne ausfiihrlicher abgehandelt wird, mogen hier vor allem Jungner's, 
Kebner's, Stahl's und Wiesner's diesbeziigliche Publicationen hervor- 
gehoben werden.^) 

Wáhrend Jungner in seinen unten angefiihrten Abhandlungen ^) 
die Anpassungen verschiedener Pflanzen an das mehr oder weniger 
regenreiche Klima von Afrika und Europa, dann die Regeublatt- 
charaktere und die Wirkung des traufelnden und fliessenden Wassers 
auf die Form der Laubbliitter etc. studierte, hat Stáhl in seiner in 
den Annalen des botanischen Gartens zu Buitenzorg erschienenen 
Arbeit^) hauptsiichlich die Beziehungen der Biattgestalt und des 
Regenfalles in heissfeucliten Tropengebieten und die zu einem mehr 
oder weniger langen Anhángsel ausgezogene Blattspitze, resp. die mit 



*) Sielie auch den von einem ungenannten Autor veroífentlichten Aufsatz 
„Protection of leaf from rain", Tokyo, 1892. 

-) Uber die Anpassungen der Pflanzen an das Klima ia den Gegenden 
der regenreichen Kamerungebierge, 1891. — Om regnblad, dagblad och snoblad, 
1893. — Studien iiber die Einwirkung des Klimas, hauptsáchlich der Nieder- 
schlágc auf die Gestalt der Frúchte, 1894. — Uber Klima und Bau in der Pv,egio 
alpina, 1894. — Wie wirkt tráufelndes und fliessendes Wasser auf die Gestaltung 
des Blattes, 1895. 

=*) Regenfall und Biattgestalt, 1893. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1 



2 XXXHI. A. Hansgirg: 

sog. Traufelspitze versehenen Laubblátter zum Gegenstande seiner 
Untersuchungen geraacht. 

Wie JuNGNER an zahlreichen Pflanzen ira Gebiete der Kame- 
rungebirge so hat auch Stáhl an Pflanzen des westlichen Javas 
iiachgewiesen, dass die Blattzuspitzung eine Anpassung an reichliche 
Niederschlíige ist iind dass mit dem Vorhandensein der Triiufel- 
spitze eine hochgradige Benetzbarkeit der Blattoberseite Haud in 
Hand geht. 

Betreffs Kerner's Arbeiten '*) iiber die Schutzmittel des Pollens 
und der Bliithen gegen die Nachtheile vorzeitiger Befeuchtung durch 
Regen, Thau etc. verweise ich hier auf die von mir bereits in meinen 
„Phytodynamischen Untersuchungen" ^) gemachten diesbeziiglichen Be- 
merkungen, sowie auf die im Nachfolgenden gemachten Citáte. 

Was "WiESNER anbelangt, so beschaftigte sich dieser Forscher in 
seinen bekannten Arbeiten „Uber ombrophile und ombrophobe Pflan- 
zenorgane," 1893 und „Uber den vorherrschend ombrophilen Cha- 
rakter des Laubes der Tropengewáchse" 1894 vorwiegend mit der 
bisher ungepriift gebliebenen Anpassung der Pflanzen an die extremen 
Regenverhaltnisse in den Tropen, wobei er auch die Beziehungen 
des Regens zum Leben der Pflanzen nicht ausser Acht liess. 

WiESNER unterscheidet zwei verschiedene Kategorien von Pflanzen 
und deren Organen, welche er als omhrophile (regenfreundliche) und 
ombrophobe (regenscheue) bezeichnet, indem er jedoch dabei die Be- 
merkung macht, dass zwischen beiden Kategorien Ůbergange existiren, 
da z. B. zwischen Pflanzen mit ombrophobem Laube und Gewáchsen 
mit ombrophilem Laube Ubergánge bestehen und selbst eine und 
dieselbe Art je nach den Standortsverhiiltnissen einen verschiedenen 
Grád der Ombrophobie bez. Ombrophilie erreichcn kann. Nach Wiesner 
besitzen die meisten auf trockene Standorte angewiesenen Pflanzen 
(Xerophyten) gewohnlich ombrophobes Laub, hingegen haben die auf 
feuchten Standorten wachsenden Pflanzen bald ombrophiles bald om- 
brophobes Laub. 

Unter Hinweisung auf die soeben citirten Abhandlungen Wiesnbr's 
halte ich es fiir uberfltissig an dieser Stelle eine Definition der Bliithen- 
ombrophobie híer zu geben und bemerke nur, dass im Nachfolgenden 
von mir solche Bliithen als ombrophob (regenscheu) bezeichnet werden, 



■*) Die Schutzmittel des Pollens gegen die Nachtheile vorzeitiger Disloca- 
tion etc, 1873; Pflanzenleben, II. Band, 1891. 

^) Vergl. mein Werk „Physiologische und phycophytologische Untersuchun- 
gen", 189.3. 



Beitráge zur Kenntniss der Bliithenoinbropbobie. 3 

welche gegeniiber der langer anhaltenden Einwirkung des Regens oder 
einer continuirlichen Benetzung mit Wasser durch besondere Kriim- 
mungen (regenscheue Bewegungen) sich zu schiitzen im Stande sind, 
wáhrend ich die solcher Bewegungen unfáhigen Blíithen kurzweg als 
anombrophob bezeichnen nioclite. 

Was die verschiedenen Schutzmittel der Blíithen, Laubblátter 
etc. gegen Eegen betrifft, so bemerke ich hier, dass ich in den nach- 
folgenden Blřittern blos solche Eigenschalten der regenscheuen Pflanzen, 
bez. Píianzenorgane niiher beschreiben werde, welche in den vorher 
citirten Abhandlungen der vier ira Vorstehenden genannten Forscher 
nicht oder nur ungeniigend beriicksichtigt wurden. 

In Betreff des Schutzes, welchen eingerollte, gekriimmte etc. 
Bliithenstánde, nickende Blíithen oder Blíithenkopfchen etc, die Lage 
und Form des Perianthiums den von mir als anombrophobe bezeichneten 
Blíithen bieten, verweise ich hier auf Kerner's diesbezugiiche Publi- 
cationen, wo auch íiber die ombrophoben Kríimmungen der Blíithen, 
Blíitlienstiele bez. -Stengel etc. mehr nachzulesen ist.®) 

Da der Verf. bereits in seinen „Phytodynamischen Untersu- 
chungen" íiber die periodischen, zum Schutze der Blíithen gegen Wetter- 
ungunst erfolgenden Kríimmungen der Blíithenstiele etc. ausfíihrlicher 
abgehandelt hat ^) und in der historischen Úbersicht zum vierten Ca- 
pitel seiner soeben genannten Arbeit auch die ihm damals bekannte 
diesbezíigliche Literatur citirt hat, so wird er im Nachfolgenden sich 
blos darauf beschránken, einen weiteren Beitrag zur Kenntniss der 
Ombrophobie der Blíithen im Allgemeinen zu liefern und einen Versuch 
machen, auf Grund seiner mehrjáhrigen diesbezíiglichen Beobachtungeu 
eine Classification der regenscheuen Blíithen nach ihren mehr oder 
weniger stark entwickelten ombrophoben Bewegungen, resp. deren 
graduell verschiedenen regenscheuen Kríimmungsíáhigkeit durchzu- 
ťíihren. 

Nebenbei mag hier noch erwáhnt werden, dass das Studium des 
Ombrophobismus der Blíithen von Seite der Botaniker bisher so ver- 
nachlássigt wurde, dass es dem Verf. schon in seinen vor einigen 
Jahren erschienenen Abhandlungen, ^) in welchen jedoch die Blíithen- 
ombrophobie nicht zum Gegenstande einer ausfíihrlichen Unter- 



") Einige Angaben uber BlutbeQorobrophobie sind auch im Four\ier's 
„Sur la fécondation dans les Phanérogames", 1863 enthalten. 

') L. c. p. 85 bis 92. 

*) In den Sitzungs-Bericbten der k. bóhm. Gesell. der Wissenschaften, 
1»89 und im Biolog. Centralblatt, 1891. 

1* 



4 XXXIÍl. A. Hansgirg: 

suchung geinacht wurde, moglich war, die regensclieuen Kruininungon 
an einer niclit unbedeutenden Anzahl von friiher in Betreff der Bliithen- 
ombrophobie nicht niiher untersucliten Pflanzenarten nachzuweisen. 

Da die meisten Botaniker noch iramer der Pflanzeusystematik, 
Morphologie und Anatomie mehr Aufmerksanikeit widraeu als der 
Bltitheubiologie und mit dem Studium der functionellen Bedeutung 
der morpliologisclien uud physiologischen Eigenschaften der Bliithen 
sich nur selten eingeliend befassen, so blieben auch die bisherigen 
Kenntnisse iiber die verschiedenen periodischen und nicht périodischen 
Bewegungen der Bliithen, z. B. der durch Regen oder Feuchtigkeits- 
veriinderungen der Luft hervorgerufen ombrophoben Kriimmungen der 
Bliithenstiele bez. Stengel und deren Vorbreitung nocli ebenso liicken- 
haft, wie die Kenntnisse iiber die Verbreitung der karpotropischen 
Kriimmungen der die reifende Frucht tragenden Achsen etc, weshalb 
ich mich bemiihte durch meine in verschiedenen Liindern und Zonen zu 
verschiedenen Jahreszeiten durchgefiihrten diesbezliglichen Beobach- 
tungen, deren Hauptergebnisse mit Anschluss der in der Literatur zer- 
streuten Angaben iiber diese Bewegungen im Nachfolgenden enthalten 
sind, zu konstatiren, in welchem Maasstabe die derartigc Kriimmungen 
ausfiihrenden Pflanzen sich an der Zusammensetzung einzelner Floren, 
z. B. der mitteleuropaischen, ostindischen etc. Flora betheiligen. 

Nach meinen bisherigen diesbeziiglichen Untersuchungen kann 
nuu angenommen werden, dass Píianzen, deren Bliithenstiele bez. 
Stengel (auch die Bliitlienhiille in auífalliger Weise besondere, nicht 
durch Licht, Wárme oder Schwerkraft, sondern durch Regen oder 
durch Feuchtigkeitsveríinderungen der Ijuft hervorgerufene Kriimmungen 
ausfiihren, in den von mir besuchten Zonen und Welttheilen gegen- 
iiber den mit an ombrophoben Bliithen versehenen Pflanzen blos in 
einer verháltnissraássig geringen Artetianzahl vorkommen und dass 
nur in gewissen mehr oder weniger regenreichen Gebieten und Region en 
(jedoch nicht in tropischen Gegenden mit permanentem Regen, resp. 
Regenzeiten) eine grossere Anzahl von Pflanzenspecies vorzufinden ist, 
deren wiihrend ihrer Bliithenperiode fast tiiglich der Gefahr vom 
Regen benetzt zu werden ausgesetzte Bliithen vor der schadlichen Ein- 
wirkung des am Tage langer anhaltenden Regens oder der zur Nacht- 
zeit herrscheuden Násse etc. sich durch das Schliessen der Bliithen, 
bez. der Blúthenhiille einzelner Bliithen oder ganzer Bliithenstánde 
[Bliithenkopfchen] oder durch regenscheue Kriimmungen der einzelnen 
Bliithen, bez. ganze Inflorescenzen tragenden Stiele und Stengel zu 
schiitzen verraíigen. 



Beitrage zur Kenntniss der Bliithenombrophobie. 5 

Weiter ergibt sich aus meinen iiber die Verbreitung der regen- 
scheuen Kriinimiingen angestellten Beobachtungen mit Sicherheit, 
dass die meisten Pflanzen rait iii holierem Grade ombroplioben Blíithen 
an trockenen, sonnigen Oerfclichkeiten in den Niederungen uud in der 
alpinen iind subalpinen Region in verschiedenen Welttheilen verbreitet 
sind und dass zwischen den mehr auf feucliten als an trockenen Stand- 
orten gedeilienden Gewáchsen mit anombrophoben Bliithen und den 
im heissfeuchten Klima der Tropengebiete und dort, wo Regenzeiten 
mit regenlosen Perioden mit einauder periodisch abwechseln, wie es 
scheint fehlenden oder nur sehr sporadisch verbreiteten Pflanzen mit 
auífallend regenscheuen Bliithen niclit blos im gemassigten, sondern 
auch ira subtropischen Klima Úbergangsformen mit stufenweise ent- 
wickelter Bliithenombrophobie existiren. 

Weiter diirfte aus meinen diesbeziiglichen im J. 1895 in Ost- 
ludien durchgefiihrten Untersuchungen gefolgert werden, dass auch 
in subtropischen Gebieten die meisten Pflanzen mit auffallend regen- 
scheuen Blíithen zu den Xerophyten gehoren und dass die meisten 
in Ost-Indien von mir in der Bliithe beobachteten Pflanzenarten, 
deren Anthese nicht in die Regenperiode fállt, mit anombrophoben 
Bliithen versehen sind, da deren Stiele, bez. die ganze Bliithenstánde 
tragenden Aclisen gar keine regenscheue Kriimmungen ausfiihren. 

Obwohl, wie aus meinen in verschiedenen Theilen von Ost-Indien 
angestellten diesbeziiglichen Beobachtungen sich ergibt, auch in diesen 
Laudern mit warmem Klima, wie in Europa etc. nicht blos in hoheren 
den Temperatur- etc. Veránderungen ausgesetzten Lagen (Regionen), 
sondern auch im Flachlande Pflanzen existiren, deren Bliithen einen ent- 
schieden ombrophobeu Charakter zeigen, resp, auch in den Tropen, wie es 
scheint, ein Einklang zwischen der Ausbildung von Schutzmitteln gegen 
Rogen und den klimatischen Verhaltnissen herrscht, so geht doch 
aus diesen Beobachtungen mit Sicherheit hervor, dass in diesen Liindern 
im Laufe der Zeiten keine grossere Vollkommenheit der Bliithenom- 
brophobie sich entwickelt hat, als in Liindern mit gemássigtem Klima, 
in welchen die meisten Pflanzen wáhiend ihrer Anthese mehr der Ge- 
fahr ausgesetzt sind, dass ihre Bliithen von Regen durchnasst werden, 
als in den Tropen nnd in solchen Florengebieten, in welchen zu ge- 
wissen Jahreszeiten wochen- etc. lang kein Tropfen Wasser zu Boden fállt. 

Da, wie schon erwáhnt wurde, die meisten Pflanzen mit ombro- 
phobeu Bliithen zu den im temperirten Klima verbreiteten xerophyti- 
schen Gewáchsen gehoren, so glaube ich auf Grund meiner, leider nur 
wáhrend einer sehr regenarmcn Jahreszeit in Ost-Indien angestellten 



Q XXXIII. A. Hansgirg: 

Beobachtungen beliaupten zu konnen, dass nicht blos an den in Ost-Indien 
von mir beobachteten xerophilen Pflanzen, deren Bliithen in mehr oder 
weniger bohem Grade ombrophob sind, sondern auch an den hydrophilen 
Wasserpflanzen sowie an den auf feuchten und scbattigen Staudorten 
wachsenden Hygropbyten keine speciellen, blos die iu den Tropen ver- 
breiteten Pflanzen charakterisirenden regenscheuen Anpassungen, resp. 
Schutzeinrichtungen der Bliithen gegen Regen, sich ausgebildet haben, 
welche ich nicht schon friiher an den in Europa etc. verbreiteten und 
dem gemássigten oder dera subtropischen Klima angepassten Pflanzen 
nachgewiesen hatte. 

In diesem zugleich als Einleitung dienenden allgemeinen Theile 
meiner Arbeit iiber die Bliithenombrophobie moge noch die Bemerkung 
Platz finden, dass die ombrophoben Krummungen der Blíithenstiele, 
bez. Stengel etc, wie die verschiedenen periodischen Bliithenbewegungen 
und die sich nicht taglich wiederholenden Kriimmungen der Bliithen- 
achsen etc. in der Regel nur unter normalen Verhiiltnissen fortdauern, 
so lange námlich die Pflanze unter den zu ihrer Entwickelung und 
ihrer Anthese giinstigen Umstanden sich befindet. 

Wie die durch den třiglichen Beleuchtungs- und Temper atur- 
wechsel bedingten Bewegungen der Bliithen etc, so finden auch die 
in Folge von Regen etc. hervorgerufenen ombrophoben Kriimmungen 
der Bliithen hiille, Blíithenstiele u. s. w. nur eine kurze Zeit statt, 
indem sie meist erst kurz vor Beginn der Bliithezeit sich einstellen 
und am Ende derselben gánzlich aufhoren. Der biologischen Bedeutung 
der regenscheuen Kriimmungen entsprechend, dauern diese Schutzbe- 
wegungen nur so lange fořt, bis der Pollen, Nectar etc. der in der 
Anthese befindlichen und durch ihre Form und Stellungsverhaltnisse 
dem Einflusse der atmospharischen Niederschláge ausgesetzten Bliithen 
des Schutzes vor Regen, Thau u, s. w. nicht mehr bedarf, resp. so 
lange der Pollen, Nectar etc. aus den betreífenden Bliithen noch nicht 
entfernt wurde ; sobald aber kein Pollen mehr gegen Regen, niichtlichen 
Thau etc in den poUenentleerten Antheren zu schiitzen ist, bleiben 
die Blíithenstiele, resp. die von diesen getragenen Bliithen aufrecht 
und fíihren keine ombrophobe Kríimmung aus. 

Wie bei den táglicheu Bliithenbewegungen, so spielt auch bei 
den ombrophoben Kriimmungen neben individuellen Alters- etc. Unter- 
schieden auch die Temperatur, Turgescenz der bewegungsfáhigen 
Pflanzenorgane eine nicht unwesentliche Rolle. 

Nach meinen zu verschiedenen Jahreszeiten angestellten dies- 
beziiglicheu Beobachtungen reagiren die Stiele vieler auch in hohem 



Beitrage zur Kenntniss dei- Bliithenoinbrophobie. 7 

Grade regenscheuen Bliithen an sehr kalten Tagen oder weiin die 
Pflanze, resp. die Bewegunszone des ombrophob kriimniungsfáhigeii 
Organes nach wiederholt und lange auhaltendem Regen in einem fast 
turgorlosen Zustande sich befindet, nicbt oder nur sehr schwach 
ombrophob. 

Indem ich hier bezíiglich des Einflusses der Temperatur- und 
Lichtveránderungen auf die Bliithenbewegungeu auf die diesbeziiglichen 
Arbeiten Pfepfer's, Vochting's, Oltma.nn's und betreffs der durch Ab- 
und Zunahme des Turgors verursachten Veránderungen auf meine 
,.Phytodynamischen Untersuchungen" verweise, bemerke ich hier noch, 
dass die regenscheue Kriimmungen ausfiihrenden Achsen (Bliithen- 
stiele, bez. Stengel) auch in Folge der schádigenden Einwirkung der 
Durchuássung, nachdem durch Uebermaas von Wasser das die Bewe- 
gungen vermittelnde Schwellgewebe fast oder ganz turgorios wurde, 
in einen fast oder ganz bewegungsunfáhigen Zustand iibergehen konnen, 
welcher so lange anhalt, bis die Pflanze unter giinstigen Witterungs- 
etc. Umstanden wieder ihre normále Turgescenz erlangt.^) 

An dieser Stelle mag noch darauf hingewiesen werden, dass verschie- 
dene auch nahé mit einander verwandte Pflanzenarten beziiglich der regen- 
scheuen Kriimniungen und ombrophoben Eigenschaften der Bliithen nicht 
selten in hohem Grade differiren [z. B. die ephemeren Bliithen verschie- 
dener, nahé mit einander verwandten Species, welche auch auf gleiche 
Veránderungen der Turgescenz ungleich reagiren ")] und dass die, \TÍe 
es scheint, erst nach und nach durch Anpassung erworbene Fáhig- 
heit regenscheue, zur Erreichung der Schutzlage gegen Regen die- 
nenden Krummungen auszufiihren, wie das periodische Óífnen und 
Schliessen der Perianthien oder das periodische Nickendwerden 
der BlUthenstiele , eine durch allmálige stufenweise Variation ver- 
vollkommnete und durch Erblichkeit festgehaltene Schutzeinrichtung 
gegen Wetterungunst ist, welche im Laufe der phylogenetischen Ent- 
wickelung im Kampfe um's Dasein blos an einer nicht allzu grossen 
Artenanzahl zu einem konstanten Artencharakter mit, wie es scheint, 
gegenwártig nur geringen individuellen Variationen sich ausgebildet 
hat. 

Wie bei den hydrophilen, ombrophilen oder den regenauffangen- 
den Pflanzen es besondere Schutzvorrichtungen gibt, durch welche 



^) Viele Pflanzen mit regenscheuen Bliithen reagiren auch dann abnormal, 
wenn sie in kurzer Zeit (im Laufe von eiuigen Stunden etc.) wiederholt bald 
einem heftigen Regen, bald wieder dem Sonuenschein ausgeset/t werden. 

'") Mehr dariiber siehe iii meiuen „Phytodynam. Untersuchungen", p. 38 f. 



8 XXXllI. A. Hansgirg: 

diese Pflanzen sich oder ihre Orgáne gegen eine ůbermássige Durch- 
feuchtung etc. schiitzen, so liaben sich auch an den der schadlichen 
Einwirkung der andauernden Trockenheit in den Tropen, z. B. in den 
Gebieten, in welchen der Regen blos auf den Win*-er beschrankt ist, 
oder in den regenarmen Kiisten- und Steppengebieten ausgesetzten 
Gewachsen mannigfaltige Schutzeinrichtungen gegen Trockenheit und 
Hitze ausgebildet. 

Wie man nun die Xerophyten und die Xerophilen je nach ihren 
besonderen Schutzvorrichtungen gegen zu rasche Transpiration etc. 
in mehrere Gruppen eintheilen kann, so lassen sich auch, wie aus 
nachfolgender Úbersicht zu ersehen ist, die Pflanzen, deren Bliithen 
wáhrend ihrer Anthese ofters der Gefahr von Regen durchnasst zu 
werden ausgesetzt sind und die, wie es scheint, ihren Standorten oder 
Florengebieten entsprechend, mit mehr oder minder complicirten 
Schutzeinriclitungen gegen Benetzung ihrer Bliithen, resp. des in 
diesen euthaltenen Pollens, Nectars etc. sich auszeichnen, je nach der 
Art der Schutzvorrichtungen gegen Regen, insb, ihrer regenscheuen 
Bewegungen classificiren. 

Zunáchst gibt es zahlreiche Pflanzen, deren Pollenschutz etc. 
ohne Lageveranderungen von Blattgebilden (Perianthium etc.) und ohne 
besondere Kriimmungen der Bliithenstiele bez. Stengel ausschliesslich 
durch die Form und Lage des Perianthiums oder der als Schutz- 
mittel des Pollens etc. fungirenden Narben und anderen Bliithen- 
organe bewirkt wird. 

Eine zweite Gruppe bilden dann diejenigen Pflanzen, bei wel- 
chen zum Behufe des Pollenschutzes besondere regenscheue Kriim- 
mungen der als Perianthium dieneuden Blattgebilde oder der die 
Bliithen bez. Blíitheustande tragenden Achsen stattfinden. 

Da ich im nachfolgenden specielien Theile blos die ziemlich 
lange Reilie der mir bekannten Pflanzenarten anfiihren werde, welche 
zu der zweiten Abtheilung gehoren und von den zur ersten Abthei- 
lung gehorigen Pflanzen am Schlusse dieser Arbeit (im Anhange) 
blos einige wenige nennen werde, so erlaube ich mir hier zu bemer- 
ken, dass iiber die anombrophoben und ombrophoben, zu den soeben 
kurz beschriebenen zwei Gruppen gehorigen Bliithen zahlreicher Pflan- 
zen bereits Kerner in seiuen diesbeziiglichen Arbeiten^^) ausfiihrlicher 
abgehandelt hat. 



^') Die Schutzmittel des Pollens, 1873, p. 12-50; Pflaiizeuleben, II, 
107-128. 



Beitrage ziir Kenntniss der Blnthenombrophobie. 9 

Was die zur zweiteii Abtheilung angehorenden Pflanzen betrifft, 
deren Bltitheii durch besondere Schutzbewegungen gegen Wetterun- 
gunst sich schiitzen, so kann man unter diesen Pflanzen noch fol- 
gende vier Typen unterscheiden. 



Ubersicht der mir bekannten Typen von regenscheuen Bliithen, 
deren Pollenschutz (auch Schutz des Nectars etc.) anf einem phy- 

todynamischen Principe beruht. 

I. Tf/pus. Pflanzen, deren Bliithen bei Regenwetter ihre Peri- 
anthien so schliessen, dass ein Eindringen der Regentropfen in die 
bei schonem Wetter offenen Bhithen erschwert wird, oder nicht statt- 
fiuden kann, wobei die auf steifen, nicht ombrophob krummungsfii - 
higen Stielen sitzende Bliithen oder Bliithenkopfchen ihre Lage nicht 
verándern, 

Hierher gehoren von Monocotylen einige Liliaceen (z. B. Ery- 
thronium, einige Tulipa- und Oruithogalum-Arten), Irideen (Crocus, 
Sisirynchiura, Ptomulea), Amaryllideen (Sternbergia), Colchicaceen 
(Colchicum), einige Graniineen und Juncaceen. 

Von Dicotylen fiihre ich hier beispielsweise folgende Familien 
an: Compositen (Helipterum, Catananche, Sphenogyne, Venidium, 
Hymenostoma, Tragopogon, Leontodon, Crepis, Hypochaeris, Aniso- 
deris, Hieracium, Centaurea, Carlina u. a.), Cauipanulaceen (Specu- 
laria, einige Campanula-Arten), Gentianaceen (Gentiana, Erythraea, 
Chironia), Polemoniaceen (Gilia, einige Leptosiphon- und Collomia- 
Arten), Solanaceen (Mandragora, Datura), Ficoideen (Mesembryan- 
themum), zahlreiche Ranunculaceen (Paeonia-, Eranthis-, Trollius-, 
Pulsatilla-, Ceratocephalus-Arten, Anemone blanda, Ranunculus car- 
pathicus u. a.), Magnoliaceen (Magnoliai, Nymphaeaceen (Nymphaea), 
Cactaceen (Mammillaria, Opuntia), Cruciferen (einige Draba-, Arabis-, 
Malcolmia-, Aubrietia- u. á. Arten), Papaveraceen (Escholtzia, Sangui- 
naria), Portulacaceen (einige Portulaca-Arten), Rosaceen (Rosa und 
einige Potentilla-Arten) ; ferner gehoren hierher einige Malvaceen, 
Leguminosen, Oxalideen, Linaceen, Polygalaceen und einige Onagra- 
rieen mit periodisch oder blos einmal sich schliessenden Bliithen. 

II Typus. Pflanzen, deren in der Anthese befindliche, auf 
biegsamen, aufrechten oder schief abstehenden Stielen sitzende Bluthen 
mit ihrer Apertur zenithwarts gerichtet sind und bei eintretendem 
Regenwetter, ohne ihr Perianthium zu schliessen, durch besondere 



10 XXXIII. A. Hansgirg: 

(regenscheue) Krummungen der die einzelnen Bluthen tragenden 
Bluthenstiele ihreii Pollen, Nectar etc. vor Benetzung durch Regen 
scliiitzen und der Gefabr der Fullung ihrer Corolle mit Wasser zu 
entgehen suchen. 

Zu diesem Typus gehoren blos solche Pflanzen, deren Bliithen- 
stiele, bez. Stengel in Folge von Veranderungen im Feuchtigkeitszu- 
stande der Luft oder durch fallende Regentropfen und Anprall des 
Windes, jedoch nicht bloss passiv in Folge der Belastung mit Regen- 
tropfen, Thau etc. besondere Kriimmungen ausfiihren, z. B. einige 
Ranunculaceen (Anemone, Ranunculus), Rosaceen (Geum, Rubus, 
Fragaria), Geraniaceen, Papaveraceen, Linaceen, Caryophyllaceen 
(Dianthus u. a.), Cruciferen, Leguminosen (Coronilla), Saxifragaceen 
(Saxifraga), Violaceen, Boragineen (Cynoglossum, Omphalodes), Convol- 
vulaceen, Campanulaceen, Polemoniaceen, Solanaceen, ScrophuLariaceen. 

III. Typus. Pflanzen, deren Bliithenstiiude sich durch beson- 
dere Krummungen der Bluthenstandachse oder der als Tráger der 
Bliithenkopfchen oder Dolden etc. dienenden Achsen (insb. der soeben 
in der Anthese befindliche Bluthen tragenden Endtheile der Bliithen- 
spindel) vor dem Regen zu schiitzen suchen. 

Von den im speciellen Theile angefiihrten zahlreichen Pflanzen 
mit regenscheueu Bluthen gehoren hierher viele ďuciferen (einige 
Alyssum-, Draba-, Arabis-, Kernera-, Eunomia-, Erysimum-, Hut- 
chinsia-, Rapistrum-, Crambe-Arten u. á.) Von Fumariaceen z. B. 
Corydalis rosea. Von Compositen z, B. Genia-, Emilia-, Leptosyne-, 
Coreopsis-, Quizotia-, Lasthenia-, Ptilomeris-, Bidens-, Cyrtostemma-, 
Lagascea-, Callichroa-, Laya-, Galinsogoea-Arten u. a. Von Dipsaceen 
einige Scabiosa-, Cephalaria-, Pterocephalus- und Knautia-Arten. 
Von Pflanzen mit dolden- oder trugdoldenartigen Bliithenstánden 
alle im Nachfolgenden angefiihrten Umbelliferen und Euphorbiaceen, 
deren Dolden tragende Achsen auffallende ombrophobe Kriimmun- 
gen ausfiihren. 

IV. Typus. Pflanzen, deren bei schonem Wetter aufrecht ge- 
stellte und geoff"nete Bluthen bei eintretendem Regenwetter ihre 
Perianthien nicht blos scJiUessen, sondern auch gleichzeitig durch 
besondere erdwiirts gerichtete Krummungen der Bluthenstiele oder der 
stielartigen Fruchtknoten (Kopfchenstiele etc.) schiitzen und von der 
Richtung der einfallenden Regentropfen wegkriimmen. 

Hierher gehoren einige Liliaceen (Tulipa, Brodiaea (Triteleja), 
Campanulaceen, Hydrophyllaceen (Nemophila), Polemoniaceen (Polerao- 
nium), Solanaceen (Solanum), Scrophulariaceen (Veronica), Convol- 



Beitráge ziir Keimtniss der Bliithenombrophobie. H 

vulaceen (Convolvulus, Nolaiia), Compositen (Bellis, Rhodanthe, Son- 
chus u. a.), Primulaceen (Anagallis), viele Caryophyllaceen, Oxalideen, 
Linaceen, Cistineen, Geraniaceen, Onagraceen (Kneiffia, Epilobium) 
bei welchen die stielartigen, unterstiindigen Fruchtknoten sich abwarts 
kriimmen), Malvaceen (Palava, Malva, Sidalcea, Hibiscus), Rosaceen 
(Potentilla), Papaveraceen (Hypecouiu), Limnantheen (Limnantlies), 
Raiiuiiculaceen (Isopyruin, einige Anemone-, Hepatica-, Adonis- und 
Ranuiículus-Arten), Cruciferen (Heliopliila, Vesicaria, Cardamine, 
Biscutella, Thlaspi, Bunias u. a.) '''^)j 

Beziiglich der zum ersten, im Vorstehenden kurz beschriebenen 
Typus der Pflanzen mit regenscheuen Bliithen angehorenden Pflanzen- 
species moge liier noch bemerkt werden, dass zu dieser Gruppe die 
meisten, wenn nicht alle von mir in meinen „Phytodynamischen Unter- 
suchungen" p. 158 bis 163 angefiihrten Pflanzenarteiť^) gehoren, 
deren Bliithen oder Bliitlienkopfchen durch periodisch sich wieder- 
holende gamotropische Bewegungen sich auszeichnen und deren an 
sonnigen und warmen Tagen vollstándig geoffnete Corolle oder Kelch 
und Krone zugleich bei eintretendem Regenwetter sich schliessen 
und an nasskalten, regnerischen Tagen sich nicht oder nur unvoll- 
střindig oífnen (in der Regel schliessen sich bei triibem regnerischem 
Wetter alle Blumenblatter gleichzeitig oder es fiihren, wie z. B. bei 
einigen Crocus-Arten u. a., zunachst nur die drei inneren Peri- 
gonblátter, resp. die beweguugsfahigen Zipfel des Perianthiums die 
Bewegung aus). 

Was den zweiten und dritten Typus der Pflanzen mit ombro- 
phoben Bliithen betrifft, so erwahne ich hier blos, dass die zahlrei- 
chen Pflanzen, deren agamotropische Bliithen und Bliithenstande 
tagsiiber und bei gutem Wetter aufgerichtet sind und ihre Miindimg 
der Sonne zuwenden, nur dann ihren Pollen, Nectar etc. gegen Be- 
netzung durch Regen, Thau u. s. w. zu schiitzen im Stande sind, 
wenn sie ihre meist weite Apertur nach Abwarts und ihre geschlossene 
convexe Seite nach aufwarts kehren. Diese gegen Regen etc. ge- 
schiitzte Lage erreichen aber die Perianthien verschiedener Pflanzen 



'2) Eiuen fúnften Typus kónnten solche Pflanzen bilden, bei welchen bei 
Regenwetter nicht blos die Blumenblatter iiber den Antheren sich zusammen- 
schliessen, sondern auch die bei trockenem Wetter oflenen Antheren sich schliessen, 
■wie z. B. bei Bulbocodium u. á. (vergl. Kemer, II., 1. c. p. 124.). 

") Siehe auch das in den Náchtrágen zu meinen „Phytodynamischen Unter- 
suchungen" im nachfolgenden dritten Abschnitte dieser Arbeit angefúhrte Ver- 
zeichniss von Pflanzenspecies mit periodisch beweglichen Bliithen. 



12 XXXIII. A. Hansgirg: 

niclit gloichztíitig, da bei einigeii die sicb seitwárts neigenden oder 
iiickend und uberhángend werdenden Stiele ibre Kriimmung rascber, 
bei anderen langsamer ausfubren, je nachdem der Pollen des Schutzes 
gegen Regen etc. mebr oder weniger benotbigt. So ist z. B. bei 
den mit langen ungescbiitzten Staubfáden versehenen Bliitben mitagamo- 
tropiscben (so ini 2. und 3. Typus) oder gamotropischen (so ira 4. Typus) 
Periantbien der Erfolg der Krummung der Bluthenstiele nur dann 
gesichert, wenn die Krummung rascb bei Eintritt des Regens oder 
beim Herannaben des Unwetters erfolgt, wie z. B. bei einigen Helian- 
themum-, Papaver-, Anemone-, Poteutilla-, Geranium-, Ranunculus-, 
Scabiosa-Arten und ahnlicben Pflanzen, deren Blutben und Bliithen- 
stánde von verhaltnissmiissig langen Stielen getragen werden. 

Befindet sich der Pollen auf kurzen oder aus der Miindung der 
Corolle nicbt hervorragenden Staubblattern, so erfolgt die regenscbeue 
Krummung der meist kurzen Bliitbenstiele in der Regel langsamer, 
so z. B. bei einigen Saxifraga-, Erysimum-, Alyssum-, Bunias-, Geum- 
Arten u. a. Áhnlicbes gilt auch von einigen Arten, deren Bliitben- 
stiele scbon zur Zeit, wo die von ihnen getragenen Bliitlien nocli im 
Knospenzustande sich befinden, eine Kriimmung nach abwiirts erfahren, 
z. B. einige Saxifragaceen-, Umbelliferen- und Caryophyllaceen-Spe- 
cies, bei welchen die ganze Blilthenstandaclise in Folge der durch 
den niederfallenden Regen verursachten Erschiitterungen eine nur 
ziemlich langsam erfolgende ombrophobe Kriimmung ausfiihrt. 

Bevor ich zu den speciellen, experimentellen Untersuchungen 
liber die Bliithenombrophobie íibergehen werde, mogen in diesem 
allgemeinen, zugleich auch als Einleitung dienenden Theile nocli 
folgende, auf die Laub- und Bliithenknospen-Ombrophobie sich be- 
ziehende Bemerkungen eingeschaltet werden. 

Bei den meisten, wenn nicht bei allen Pflanzen, welche zu den 
im Vorhergehenden angefiihrten vier Typen von Pflanzen mit regen- 
scheuen Bliithen gehoren, besitzt auch das Laub und die Bliithen- 
knospen einen mehr oder weniger deutlich ausgeprágten ombrophoben 
Charakter und ist gegen iibermassige Bewásserung und Durchniissung 
in Folge sehr lange anhaltender Regengiisse oder einer continuirlichen 
Eiuwirkung des Wassers empfiudlich, iudem es resp. die ombropho- 
ben Orgáne durch einen mehrtagigen continuirlichen Regen etc. friiher 
als unter normalen Verháltnissen zu Gruude geht (vergilbt und friih- 
zeitig abgeworfen wird). 

Da ich hier jedoch auf die bereits von Wiesner, Jdngner und 
Stáhl zum Gegenstande eingehender Untersuchungen gemachten 



Beitráge zur Keiintniss der Blnthenombrophobie. 13 

onibrophobeu Eigenschaften der Laubbliitter uicht nálier eingelien will, 
so bemerke icli hier blos, dass die Widerstandsfahigkeit gegen Be- 
iiťtzung durch Wasser, resp. die Fahigkeit der VVirkung des voii 
aussen eindringendea liegens etc. auf lángere Zeit Widerstand zu 
leisten und die auf den Laub- und Blumenblattern etc. aufliegeiideu 
Regentropfen abzustossen, bei verschiedenen Pflanzenarten iii uiíglei- 
chem Grade entwickelt ist und dass bei den ombropliobeu Pflanzen 
einzelne Orgáne (z. B. die Bliithen- und Laubblátter) der Einwir- 
kung des coutinuirlichen Regens gegenuber sich verschieden verhalten, 
da die Unbenetzbarkeit des Perianthiums und des Laubes bei ver- 
Sí^hiedenen Arten ungleich gross ist/*) 

Wáhrend bei den meisten Pflanzen mit ombrophoben Bliithen 
die mehr oder minder regenscheuen Laub- und Blumenblatter vor 
deni schadlichen Einfluss des lánger andauernden Regens durch die 
von WiESNER, Staiil u. a. beschriebenen Schutzmittel luehr oder 
weniger geuiigend gescliiitzt sind, scheinen diese Einrichtungen bei 
solcheu Pflanzen nicht zu geniigen, bei welchen der Schutz des regen- 
scheuen Laubes, der Bliithenknospen etc. gegen nachtheilige EinflUsse 
des lange anhaltenden Regens etc. auch durch besondere Kriiminun- 
gen der die regenscheuen Orgáne tragenden Achsen vervollstándigt 
wird. 

Im Anschluss an diese vorláufige Bemerkung iiber die ombro- 
phoben Kriimmungeii der Laubblátter uiid der krautigen. blos Laub- 
blátter oder auch Bliithenknospen tragenden Achsentheile der im 
speciellen Theile geuaunteu Pflanzenarten raoge hier noch erwáhnt 
werden, dass in Lándern, in welchen, wie z. B. gegenwártig in einem 
Theile von Ost-Indien, Australien u. s. w. zahlreiche Pflanzen wáhrend 
einer regenlosen Jahreszeit bliihen, die Bliithen und das Laub solcher 
Pflanzen besonderer Schutzmittel und der Schutzbewegungen gegen 
Benetzung durch Regen gáQzlich entbehren und gríjsstentheils durch 
eine gewisse Starrheit und Uubeweglichkeit dieser Orgáne sich aus- 
zeichnen. 

Hingegen sind einfache oder combinirte Schutzmittel gegen 
Durchnássung der Bliithen und Benetzung des Pollens etc. durch 
Regen bei zahlreichen Pflanzen ausgebildet, welche in solchen Lán- 
dern und an solchen Standorten vorkommen, wo sie im Laufe ihrer 
Antlie.se vielfach der Gefahr von Regen durchnásst zu werden aus- 



■'D^ 



■^j Melu- daruber siehe iu Wiksnkr'8 Abhaadlung .,Onibrophile und oinbio- 
phobe Pflanzen orgáne", 1893, p. 511 f. u. a. 



^4 XXXIII. A. Hausgirg: 

gesetzt sind, resp. wo die klimatiscliea Verháltnisse wahrend der 
Bliithenzeit fur die Befruchtung etc. der Blutlien sehr ungiinstig sich 
gestalteu imd bei welclien die Belegung der Narben mit Pollen aus- 
schliesslich durch Insecten vermittelt wird. 

Es kann nuu angeuommen werdea, dass in solchen Gebieten, 
in welchen, wie gegenwartig in eiaem Tlieile voa Ost-Iudien, Sud- 
Anierika und Australien, Regenzeiten rnit regeulosen Perioden ab- 
wechseln uud das Aufbliihen der meisteu Pflaiizen ia der regeuloseu 
Periodě erfolgt, in friiheren Perioden blos Pflanzen mit nicht regen- 
scheuen Blutlien uud Laubblattern verbreitet waren und dass in diesen 
und ahnlichen Lándern eiu directer Anstoss zur Entsteliung der mit 
ombrophoben (im Vorstehenden kurz bescliriebenen) Bliithen versehe- 
nen Arten und Abarten erst dann erfolgte, nachdem daselbst eine 
entsprechende Veránderung der klimatisclien Verháltnisse stattgefunden 
hat und die eines Schutzes gegen Benetzung durch Regen entbehren- 
den Bluthen im Laufe ihrer Anthese ijfters von Regengússen etc. 
heiragesucht wurden. Da wo eine derartige Veránderung der Idima- 
tischen Verháltnisse nicht rasch und plotzlich eintrat, vollzog sich 
im Laufe der Zeit eine allmálige Anpassung an die ueuen klimati- 
schen Verháltnisse, indem sich hier zu jenen Arten, ^welche den 
Wechsel des Klimas unverándert zu iiberdauern vermóchten, nach 
und nach auch solche Formen geselltei., deren Bluthen bei plotzlich 
eintretendem Regen ihren Pollen etc. durch das Schliessen des Pe- 
rianthiums oder durch besondere regenscheue Kriimmungen der Bliithen- 
stiele oder der Bliithenstandachse vor Benetzung schiitzeu, welche 
Formen dann in Folge ihrer bcsseren Anpassung an die Vegetations- 
verháltnisse solche Pflanzeuarten nach und nach verdrángten, deren 
Bluthen gegen Regen nicht oder nicht geniigend geschiitzt waren und 
aus welchen einfachen Formen (Grundformenj die in den vier Typen 
beschriebenen Anpassungsformen (Anpassungsstufen im phylogeneti- 
schen Sinne) hervorgegangen sind. 

Wahrend in Mittel-Europa und in vielen anderen Lándern mit 
gemássigstem Klima verháltnissmássig wenige Pflanzen besonderer 
Schutzmittel gegen Durchnássung ihres Pollens gánzlich entbehren, 
scheinen in den Tropen zahlreiche, wahrend der regenlosen Jahres- 
zeit blúhende Arten solcher Schutzeinrichtuugen ganz entrathen zu 
konnen. Wenigstens kommen, so viel mir bekannt, in dieser Jahres- 
zeit in den tropischen und subtropischen Lándern Pflanzen mit auf- 
fallend regenscheuen Bluthen nur sehr selten vor. 

Nach meinen in Ost-Indicn in zwei fast regenlosen Monaten 



Beitráge zur Keuntniss der Blutheaombropliobie. J5 

angestellten diesbezuglichen Beobachtungen komiiien nicht blos in den 
Niederungen, sondern auch in hoher (bis 2000 Meter hoch) liegenden 
Eegionen fast nur solche Pflanzen zur Bluthe, deren Blumen anom- 
brophob sich verhalten, was wohl dadiirch zu erkliiren ist, dass diese 
Pflanzen und deren Bliithen, in welchen der Pollen, Nectar usw. nur 
selten durch Lage und Form des Perianthiums etc. gut geschiitzt ist, 
nur ausnahrasweise der Gefahr einer Benetzung durch Regen aus- 
gesetzt sind, da bei vielen subtropischen und tropischen, in der regen- 
losen Jahreszeit bliihenden Pflanzen die Anthese oft nur eine sehr 
kurze Zeit dauert. 

So fiihren z. B. die nur an sonnigen Tagen sich oíTnenden und 
nieist noch vor dem Sonnenuntergang desselben Tages sich schlies- 
senden Bliithen der zahlreichen von mir beobachteten ostindischen 
Ephemeriden ^^) keine ombrophoben Kriimmungen aus, da der Pollen 
aus diesen Bliithen meist bald nach erfolgtem Aufbliihen entfernt 
wird und ein Schutz desselben vor dem nur selten (ausnahmsweise) 
eintretenden Regen nicht nothig ist. ^'') 

Da in den Tropen und in subtropischen Liindern die Blúthen, 
wie ich in Ost-Indien micli ilberzeugt hábe, den nachtheiligen Ein- 
fliissen der taglichen Licht- und Wárme-Veránderungen weniger als 
in Landern niit gemassigtem Klima ausgesetzt sind, so haben sich, 
da eine Anpassung in dieser Richtung und gegen die Unbilden der 
Witterung nicht nothig war, besondere Schutzmittel der Bliithen 
gegen Wetterungunst und die hauptsiichlich durch Licht- und Wár- 
menunterschiede bedingte gamotropische Bewegungsfáhigkeit, resp. 
die periodischen Bewegungen der Bliithen und der Bliithenstiele bez. 
Stengel nur sporadisch entwickelt, wáhrend bei den in Mitteleuropa 
etc. zeitlich ira Friihjahre oder spát im Herbste bliihenden Pflanzen 
mit nicht oder ungeniigend gegen Regen etc. geschiitzten Sexual- 
organen die Bliithen viel háufiger auch durch eine besondere (poten- 
zirte) Empfindlichkeit gegen Licht-, Wárme- und Feuchtigkeitsver- 
íinderungen sich auszeichnen. ") 

Was die inneren Ursachen und Vorgange angeht, durch welche 



*^) Áhnliches gilt auch von einigen im Mittelmeergebiete verbreiteteu Epbe- 
meriden, z. B. von einigen Cistus- und Convolvuhis-Arten (z. B. Cistus cyprius, 
Convolvulus mauritanicus n. á.). 

"'') So z. B. bei vielen Commelinaceen, Convolvulaceen, Nyctagineen, Passi- 
floraceen, Tiliaceen, Malvaceen, Portulacaceen, Capparideen, einigen Leguminosen, 
Solancen, Gentianeen, Amarantaceen u. á. 

") Mehr dartiber siebe in meinen „Phytodynam. Untersudunigen," p. C4. 



I 



IQ ^ XXXIII. A. Hansgirg: 

Spannungsánderungen in den Geweben der Bewegungszone hervorge- 
rufen und die ombrophoben Kriimmiingen der Bliitheii vermittelt 
werden, so verweise ich hier zunachst auf das 5. Capitel meiner 
„Phytodynaiiiischen Untersuchimgen" und auf die uber die Mechanik 
der Wuchskriimmungen abhandelnden neueren Arbeiten/*) mit der 
Bemerkung, dass sclion Kerner'^) das Nóthigste dariiber mitge- 

theilt hat. 

Weiter mag hier noch hervorgehoben werden, dass ich schon 
im J. 1891 exi)erimentell nachgewiesen hábe, ■''^) dass die bei Regeii- 
wetter zu Stande kommenden regenscheuen Kriimmungen nicht wie 
die periodisch sich wiederholenden gamotropischen Bewegungen haupt- 
sáchlich durch Licht- und Teraperaturandeiungen veraulasst, sondern 
in erster Reihe durch Feuchtigkeitsveranderungen hervorgerufen 

werden. 

Im nachfolgenden speciellen Theile werde ich versuchen auch 
den Nachweis zu fuhren, dass die ombrophoben Krummungen der 
Bliithen bei Ausschluss des die periodischen Bewegungen hervorru- 
fenden Beleuchtungs- und Temperaturwechsels experimentell, durch 
kunstlich erzeugten Spruhregen und duích lang andauernde (continu- 
irliche) Befeuchtung, Betraufelung etc, resp. durch Tag und Nacht 
anwáhrendes Verweilen der genugend befeuchteten regenscheuen 
Bluthen in dampfgesáttigter Atmosphiire (in feuchter Dunkelkammer) 
hervorgerufen werden konnen. 

An dibser Stelle moge noch darauf hingewiesen werden, dass 
die von mir als ombrophobe bezeichneten Kriimmungen der Bliithen- 
stiele, bez. Stengel in vielen Fallen auch dann erfolgeii, wenn eine die 
regenscheue Bewegung bedingende Ánderung in der Spannung des 
die turgonastischen Kriimmungen vermittelnden Schwellgewebes nicht 
durch Feuchtigkeitsveranderungen, sondern durch mechanische Reize, 
resp. durch Erschiittorungen, welche durch Wind, niederfallende 
Wassertiopfen etc. verursacht (auch kunstlich durch wiederholtes 
Schiitteln oder Beklopfen etc. hervorgerufen) oder durch Zusammen- 
wirken dieser beiden Kriifte erzielt werden. ^^) 

Wie die gamotropischen Bewegungen der Bluthenstiele und des 
Perianthiums, so beruhen auch die ombrophoben Kriinunungen dieser 



i«; Z li. auf Noll's Abhaudkuig „Uber die Meclianik der Kriimmungsbe- 
weguiigen bei Pflanzen," 1895. 

1") Pflanzenleben, IL, p. 116, 121. 

-'») Siehe meine diesbez. Abhandluug im Biolog. Centralblatt, 1891. 

•^') Mehr dariiber siehe in Kki{niík's „Pflanzenleben," 11., p. 121 f. 



Eeitráge zur Keiiutniss dei- Blutheiiombrophobie. 17 

Orgáne, insofern sie zu den Wudiskiiimmungen geliuren und niclit, 
wie z. B. bei einigen Carlina- und Helipteruni-Arten u. ii. Compositen 
blos auf einer durch Bonetzung ohne Wachsthuni erfolgenden Verliinge- 
rung gewisser Zellkoniplexe der Bewegungszone beruhen, die in Folge 
eingetretener Befeuchtung sich verliingern, beim Austrocknen des be- 
netzten Bliitter sich aber wieder zusanimeuziehen — auf einem un- 
gleichseitig geforderten Wachstliuni in den Zellkomplexen der Bewe- 
gungszone der regenscheue Kriinimungen ausfiihrenden Orgáne und 
sind, \Y0 sie durch einseitige Turgorveriinderungen im Schwellgewebe 
der Bewegungszone veranlasst werden, den von mir als turgonastische 
Kriimniungen bezeichneten Bewegungen anzuschhessen. ^-) 

Es niag hier noch bemerkt werden, dass die in Folge von Regen 
etc. verursachten regenscheuen Kriinmiungen, resp. die im Vorher- 
gehenden kurz geschiklerten Ánderungen in der Richtung und Lage 
der Blumenbljitter, Bliithenstiele und Stengel, welche bei eintretendem 
Regenwetter sich vollziehen, nicht sogleich, sondern erst nach einer 
Wiedorlierstellung jener Spannung, die vor der Ausubung des durch 
den Anprall der Wassertropfen etc. verursachten Reizes vorhanden 
vvar, wieder ausgeglichen werden konnen. 

Wie nach einem langer anhaltenden Regen oder nach einem 
heftigen Gewitter die uberhiingenden, zur Erde geneigten Bliithen 
und Bliithenstánde sowie die ombrophob geschlossenen Bliithen und 
Bliithenk jpíchen ihre an warmen Sommertagen bei heiterem Himmel 
und ruhiger, trockener Luft innegehabte Lage nicht sofort wieder 
erhingen, so werden auch die kiinstlich durch Schiitteln oder durch 
Begiessen hervorgerufenen Kríimmungen der urspriinglich aufrechten 
Stiele oder Stengel erst dann wieder vollstandig oder theilweise aus- 
geglichen, wenn jene Starre (Spannung in den Gewebeschichten) sich 
lost, welche durch die Erschiitterungen veranlasst wurde. 

So hábe ich ofters nach einer wieder erfolgter Ausheiterung 
und Austrocknung an sehr warmen Tagen die Wiederhcrstellung der 
nonnalen Lage der Bliithen etc. bei einigen Pflanzen (z. B. Potentilla-, 
Ranunculus-, Anemone-, Nemophila-Arten, vielen Crucifereu, Alsina- 
ceen, Cistineen, Papaveraceen u. á.) in kurzer Zeit (V2 '^is 2 Stunden) 
beobachtet, wahrend bei anderen Pflanzen unter sonst gleich giinstigen 
Umstřinden (auch nach einer kiinstlich durch Spriihregen verursachten 

22) Mehr liber die turgoiiastischtn Kriiinmungen uiid íiber die durch Veriin- 
derungeu_in der Luftfeucbtigkeit hervorgerufenen Imbitions-Krummungea siehe 
in meineii „ťhytodynam, Untersuchungcn," p. li, '•'>') und 151. u. a. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 18915. 2 



I 



18 XXXm. A. Hansgirg: 

BeiietzuHg) die Wiederherstellung der urspruugliclieu Lagc crst viul 
spáter erfolgte (z. B. Mesembryaiitlieiiium-, Geum-, Oxalis-, Tulipa-, 
Solanum-Arten, vieleii Compositen, Malvaceen, Saxifragaceen, ^'^) Ge- 
raniaceen, Doldenpflanzen etc). 

In Betreíf der biologischeii Bedeutung der ombrophoben Krihii- 
niungen der Bliithen Diag hier mit Hinweis aiif das von mir in meinen 
„Phytodynamisclien Untersuclmngen" -^) dariiber j\Iitgetheilte blos 
erwahut werden, dass durch die regenscheuen Kriimuiungen, welche 
an zahlreichen Pflanzen init aufrecliten (niclit nickendeii) Bliitiien 
und geraden, iiicht iiberliiuigenden Bliitlienstanden zu Statide kommeii, 
nicbt blos der gegeu Benetzimg durch Regen ineist sehr empfindliche 
Pollen, Nectar etc. der Bliithen vor den schadlichen Dnrchnassungen 
etc. geschiitzt wird, da an den geschlossenen, aufrecht fetehenden oder 
nickenden Bliithen und Bliithenkopfclien sowie an den mit ihrer 
Apertur gegen die Erde geneigten Bliithen etc. der Pollen der Gefahr 
von Wasser benetzt zu werden nur wenig ausgesetzt ist, soudem 
auch die Selbstbefru<ihtung der Bliithen bei ausbleibendem Insecten- 
besuche ermoglicht wird und in der Regel (insb. bei vielen Eplieme- 
riden) auch stattfindet, wenn in den bei líegenwetter geschlossenen 
Bliithen, in welchen durch das sich schliessende Perianthium die mit 
Pollen versehenen Antheren nicht selten an die klebrigen Narben 
gedriickt werden, eine Kreuzbeíruchtung vermittelst der in den Bliithen 
gefangeneu Insecten schon vorher nicht erfolgte. 



B. Specielles. 

Da, wie aus der im Vorstehenden angefiihrten Úbersicht der vier 
Typen von Pflanzen mit regenscheuen P)liithen zu ersehen ist, die 
Differenz in den Schutzbewegungen, durch welche die Bliithen gegen 
Regen sich schiitzen, nicht allzu gross ist und zwischen den vier 
Typen auch zahlreichc Úbergange existiren, so will ich hier die mir 
bisher bekannt gewordenen Pflanzenarten mit auffallend ombrophob 
kriimmungsfáhigen Bliithen zu einer einzigen, durch Úbereinstimmung 
gewisser biologischen Charaktere ausgezeichneten Artengruppe ver- 
einigen. 



^*j So hábe ich z. B. an don Saxiťraga-Arten mit regenscheuen Bliithen 
an Tagen, wo nach wiedeiholtem Regen wieder die Sonne erschien, blos eine ein- 
malige Kriiminung beobachtet. 

-*) L. c. p. nr, f. 



Beitráge zur Keimtuiss der Bliithenombiophobie. 19 

Verzeichniss der mir bekannten Pflanzenarten mit ombrophob kriim- 
mungsfáhigen BIúthen. ") Poiypetaiae dicotyledones, 

Fam. Hanunculaceae : Gattung Anemone. Bei verschiedenen 
Species aus dieser Gattung werden die regeusclieuen Krumuiungen 
aiif verschiedene Art ausgefuliit. 

So kriimmen sicli die an soimigen und wannen Tagen geoffueten 
und an enipor gerichteten Blíithenstielen sitzenden Blíithen einiger 
Anemone-Arten (A. trifolia, apennina, nemorosa, auch var. grandiflora 
und var. coerulea, ranunculoides, intermedia (nemorosa X ranuncu- 
loides), stellata u. a.) bei regnerisehem Wetter lierab, wobei auch 
die Bliitlien sicli scbliessen ; '^^) bei Anemone blanda auch var. alba 
u. a. schliesst sich jedoch nur das Periantbiuui, die Bliitheustiele 
bleiben aber auch bei Regenwetter aufrecht stehen. 

Bei Anemone silvestris und A. baicalensis findet wieder bei 
Regenwetter in der Piegel nui* eine Herabkriimmung der Bliithen- 
stiele statt. 

Regenscheue Kriimmungen der Blíithenstiele hábe ich weiter 
auch bei A. rivularia und A. japonica beobachtet; hingegen verhalten 
sich die Bliithen einiger Anemone-Arten (z. B. A. pennsylvanica, 
virginica u. ii.) anombrophob, d. h. ihre in der Anthese beíindlichen, 
geóffneten Bliithen bleibeii auch an nasskalten regnerischeu Tagen 
oífen, ohne ihre Lage zu verandern. 

Gattung Ranimculus. Auch in dieser Gattung gibt es Arten, 
bei welchen wie in dem vorbergehenden Genus bei Regenwetter 
nicht blos das Perianthium eine Schliessbewegung, sondern auch die 
Blíithenstiele eine regenscheue Kriimmung ausfiihren (z. B. R. lanu- 
ginosus, Kerneri, Frieseanus, velutinus, granatensis u. á.). 

Bei R. carpathicus scbliessen sich aber nur die bei Regenwetter 
nicht iiberhangend werdenden Bliithen vollstándig. 

Bei einigen Ranunculus-Arten sind jedoch die bei regnerischem 
Wetter nickenden Bliithen nur unvollstándig geschlossen (z. B. bei 
R. Steveni, acer Taf. I. Fig. 22 u. a.). 

Regenscheue Kriimmungen der Bliitbenstiele finden auch bei 



"; lu dieser Tabelle siud blos einige ziim ersteu Typus geborigeii Pflauzeii- 
species augefubrt, bei welcheu bei eiiitretendem Regenwetter etc. blos die Bliitheii- 
btille sich schliesst, die Bliitheustiťle aber ihre Lage nicht verandern. Das Ver- 
zeichniss der hier felilcndeu Pflanzenarten ist in nieinen „Phytodynam. Unter- 
suchungen" p. ió8 bis J6o angefiihrt. 

^^j Mehr dariiber siehe in des VeríVs ,.Phytodynam. Untersuchuugen," p. 88. 

2* 



20 XXXIII. A. Hansgirg: 

iiachfolgenden Arten statt: R. gracilis, Segueri, pedatus, Reuteiianus, 
borealis, nivalis, Gouaiii, bulbosus, polyaiithenius, conciniiatus, tube- 
rosus, repens, auricomus, cassiiis, liyperboreus, aureiis, adscendens, 
auricomus X a^cris, muricatus, abortivus, Alae, lagascanus, aduncus, 
neapolitanus, Minae, platanifoliiis, illyricus, gramineus, araplexicaulis, 
plantagineiis. R, Phthora (scliwach ombrophob). 

Hingegen verhalten sicli die Blúthen von R. aconitifolius auch 
fi. pl., pyrennaeus, Nelsonii, R. asiaticus auch fl. pl., R. alpestris, 
bilubus, tracliycarpus, hybridus u. ii. fast oder gaiiz aiionibrophob. 

Gatt, Isopyrum. Bei allen von mir beobachteteii Arten aiis 
dieser Gattung. so insb. bei J. biternatiim, tlialictroides und funiari- 
oides kriimmen sich die bei Regenwetter sich schliessendeii Bliithen 
abwřirts. 

Gattung Adonis (A. vernalis, flammeus u. ii.). 

Gatt. TrolUus (T. aniericanus, europaeus und caucasicus) schwacli 
ombrophob. 

Gatt. Paeonia (P. coi'allina auch var. Pallasii, microcarpa, ari- 
etina, peregrina auch var. villosa und var. officinalis, moUis auch 
var. angustifolia und var. hitifoMa, decora, triternata, officinalis auch 
var. pubescens, tenuifolia, Montan). 

Gatt. Eranthis (E. hiemahs). ") In den zuletzt genannten Gat- 
tungen erfolgt bei Regenwetter in der Regel nur eine Schliessbewe- 
gung des Perianthiums der an aufrechten Stielen sitzenden Bliithen. 

Die Stufenreihe der Blumeneinrichtungen und Anpassungen 
gegen Regen in dieser und in nachfolgenden Faniilien braucht liier 
mit Beriicksichtigung der im ersten Theile dieser Arbeit mitgetheilten 
Orientierungs-Tabelle der diesbeziiglichen Blumenkategorien nicht be- 
sonders erláutert zu werden. 

Fam. Crucíferae: Gattung Veskaria. Bei V. grandiflora und 
V. gracilis erfolgt eine Herabkriininiung der Bliithenstiele und zu- 
gleich auch ein onibrophobes Schliesseu der Bliithenhiille ; bei V. 
sinuata findet blos eine regenscheue Schliessbewegung des Perianthi- 
ums statt. 

Gattung Heliuphila. Bei den von mir beobachteten Arten (H. 
arabioides Taf. I. Fig. 1—4, H. pendula, H. critlimifolia, pilosa und 
amplexicaulis) koramen regenscheue Kriimmungen der Bliithenstiele 
und gleichzeitig auch das Schliessen der Bliithenhiille zu Stande. 

Gattung Arabis. Die meisten Arten aus dieser Gattung gehoren 

") Vergl. KEUNiín „Pflanzenlcben," II. p. 122 iiiit Abbild. O und lo. 



Beitiáge zur Kenntniss der Bliithenombropliobie. 21 

zum vierton, einige jedoch aiicli zum zweiton Typus der Pflanzen mit 
ombrophoben Bliithen. 

So scliliessen sich z. K boi A. Soyeri die Bluthen bei Regen- 
wotter Yollstiindig, bei A. alpina, Scopoliaiia, albida aucli vra', thyr- 
soides A. Stelleri auch var. Japonica u, a. jedoch meist iiiclit oder 
nur unvollstiiiidig. 

Om])ropbobe Kriimiiiungeii der Bliitbonstiole hábe ich weiter 
aucli bei nachfolgendeii Arteii beobachtet : A. croatica, arenosa, sude- 
tica, Allionii und pendula schwacher ombrophob, procurrens, pumila, 
ďantziaiia, ovirensis, Escholtziaiu. 

Hingegeii fand ich die Bliithen und Bliithenstiele bei A. petraea, 
anachordica, Boryi, bryoides, Sturii, vochinensis, caucasica, stolonifera 
u. il. fast oder ganz anombrophob. 

Gattung Cardamine (C. pratensis, Opizii, leucantha, barbaraefolia. 
aniara ii. á. gehoren zum vierten, bez. zweiten Typus; hingegen sind 
die Bliithen, bez. Bliithenstiele der C. trifolia und cheuopodifolia fast 
oder ganz anombrophob). 

Gatt. Diplotaxis (D. Prolongii, muralis, teniiifolia gehoren zum 
4., bez. 2. Typus; D. siifolia und erucoides zum 3. Typus. 

Gatt. Thlaspi (T. arvense, bei T. montanum, violascens, cochle- 
ariťorme und Kowaczii sind schwacher ombrophob; alle gehoren zum 
4., bez. 2. Typus). 

Gatt. Biscutella (B. lyrata, laevigata, raphanifolia Taf. I. Fig. 
5 — 7, B. ciliata, columnac auch var. depressa schwach ombi'ophob ; 
alle gehoren zum 3., bez. 4. Typus). 

Gatt. Camelina iG. macrocarpa, dentata, microcarpa; alle ge- 
luiren zum 2., bez. 4. Typus). 

Gatt. Bunias (B. ei-ucago, orientalis, asperifolia; alle gehoren 
zum 4. Typus). 

Gatt. Brassica (B. napus, oleracea auch var. acephala, var. 
sabauda, var. quercifolia, B. rapa auch var. oleifera und var. com- 
munis, B. campestris auch var. napobrassica und var. oleifera, B. 
quadrivalvis, sabularia (schwach ombrophobj ; alle gehoren zum 4., 
bez. 2. Typus). 

Gatt. Cdlcile (C. americana gehort zum 2., bez. 4. Typus, hin- 
geg(m ist C. aegyptiaca anombrophob). 

Gatt. Raphanus (li,, sativus auch var. radicula und var. caudatus 
(R. caudatus), R. raphanistrum; alle gehoren zum 2., bez. 4. Typus). 

Giratt. Aubrietia (A. Pinai'di, parvitíora, erubescens, Antilibani, 
macrostyla; alhi geluiren zum i., bez. 2. Typus). 



22 XXXIII. A. Hausgirg: 

Hingegen verhalteii sich die Blúthen von A. tauricola, gracilis, 
olympica, Columnae, deltoidea aucli var. grandiflora inoist fast oder 
ganz anombrophob). 

Gatt. Kernera (K. saxatilis gehort zum 3., bez. 4. Typus; hin- 
gegen verhalten sich die Bliitheii von K. Boissieri fast oder ganz 
anombrophob). 

Gatt. Ert/simum{E. cuspidatum, rcpandum (schwach), ochroleuciim 
und crepidifolium gehoren zum ?). Typus; hingegen verhalten sich die 
Blíithen von E. pulchellum, YVittmanni, callicarpum, Perofskianum, 
arkansanum, intermedium, pumilum fast oder ganz anombrophob), 

Auffallende regenscheue Horabkriimmung des Gipfeltheiles der 
Traubenachse mit oder ohne Schliessung der Bliithen und meist ohne 
Lageveránderung der einzehie Bliithen tragenden Bliithenstiele hábe 
ich noch bei nachfolgenden Kreuzbliinilern beobachtet: 

Gattung Alyssum (A. montanum, Taf. I, Fig. 12, umbellatum, 
micranthum, alpestre, Wierzbickii, bei A. incanum (Berteroa incana), 
A. transsilvanicum sind die Bliithen nur schwach ombrophob, bei 
A, repens, Moelendoríianum, saxatile, calycinuni, corymbosum, spino- 
sum, speciosum, Benthami, Wulfenianum fast oder ganz anombropliob). 

Gatt. Moricandia (M. hesperidiflora, arvensis). 

Gíxtt. Sthmophragma (S. pumilum, Thalianum schwach ombrophob). 

Gatt. Htttschinsia (H. procumbens Taf. I. Fig. 8; hingegen l)tíi 
H. alpina, petraea und Auerswaldi anombrophob). 

Gatt. Rapistrum (R. perenne; hingegen bei B. i-ugosum und 
orientale fast anombrophob). 

Gatt. Sinapis (S. hispida). 

Gatt. Succoivia (S. balearica). 

Gatt. Arabis (A. turrita und sagittata). 

Gatt. Eimoniia (E. cordata schwach ombrophob). 

Gatt. Peltaria (P. alliaria schwacli regenscheu). 

Gatt. Draha [D. hirta, repens, Gmelini, carinthiaca, nivalis, 
lactea, Kotschyi, rupestris, Zahlbruckneri, aizoides; alle gehoren 
zum 3. (bez. 1. oder 2.) Typus.] 

Hingegen verhalten sich die Bliithen von D. olympica, armata, 
pectinata, lasiocarpa, frigida, stellata, Haynaldii, aurea, contorta, 
Wahlenbí^rgii auch var. laevigata, borealis, Johannis, confusa, D. 
(Petrocallis) pyrenaica u. ii. fast oder ganz anombrophob. -^) 



''**) Unter gowisseu Uinstánden bloil)eii aber anch die Bliithen der vorhor 
genannten Draba-Arton iind iUmliclior Cnuifcren boi oinom plíitzlich pintretondem 
Rcgeii offen und veriiiidciu ihre Lage nicht. 



Beitráge ziir Keniitniss der Bliithenombťopliobie. 23 

Gatt. Cramhe (C. liispanica scliwacli ombropliob, hingegen C. 
maritima, Pritzlii u. ii. aiionibrophol)). Gatt. Barbaraea (B. bracteosa, 
vulgaris uiul arcuata schwacli ombrophob). Gatt, Lunaria (L. biennis). 

Eiue meist iiiu' schwach ciitwickelte Blutlienombroi)hobie liabe 
ich aiich bei nachfolgeiiden Crucifereu beobachtet: Twritis glabra, 
Malcolmia mongolica, bingegen sind die Bliitheii von M. maritima 
imd M. Chia anombiophob, (7«/jseZ/a bursa pastoris, (Taf, I. Fig. 11), 
Hirschfeldia iiicana, Ochthodium aegyptiacum, Enarthrocarpus lyratus 
(Jli/peoJu Jonthlaspi, Sist/mbrium elatum uiid S. (Steiiopbragma) 
Thaliaimm. 

Fam. Fapaveraceae. Gattung Fapaier (P. alpinum, pyrenai- 
cuin, nudicaiile, cioceum, orientale, somniferum auch var. monstrosum, 
atlauticum, californicum. caucasicuin (schwach), dubium, rlioeas, Cor- 
nuti ; (alle gehoren zum 2. Typus). Gatt. Chelidonium (Ch. majus, 
hiciniatum u. á. gehOren zum 2., bez. 4. Typus). 

Gatt. Hypecoimi (H. grandiíinrum,-^) pseudograndiflorum ; alle 
gehorcu zum 4., bez. 1. Typus). Gatt. Meconopsis (M. petiolata gehort 
zum 2. Typus). 

Auch die Bliithen von Sanguinaria canadensis, Platystemon cali- 
fornicum, Escholtsia californica,'^'^) Stylophonmi diphyllum, Roemaria 
reiracta sind in holiem Grade ombrophob. 

Fam. Fntnariaceae. Gatt. (Jnrydalh (C. rosea, an welcher 
nach heftigein Ftegen eine ombrophobe Herabkriimnmng des Gipfel- 
theiles der Traubenachse erfolgt). 

Fam. Cistitiea".. Gatt. ílelianthemum (H. vulgare, alpestre, 
roseum, canum, brevipes, coccinoum, i)olifolium, ťormosum, velutinum, 
lavandulactblium, appeninum, tuberaria, granditlorum, tomentosum; 
alle gehoren zum 4. Typus). 

Hiugegpu verhalten sich die Bliithen von H. niloticum, salici- 
folium u. ři. fast oder ganz anondjrophob. 

Fam. i'i'ol(H'ťae. Gatt. \'iola. Nachfolgende Arten gehoren zum 
2. Typus : V. lutea auch var. grandiílora und var. sudetica, V. hetero- 
phylla, aetolica, saxatilis, macedonica, Skofitziana, stagnina, cucullata, 
cornuta auch var. alba, tricolor auch var. appendiculata und var. ar- 
vensis; V. (Erpetion) reniformis, altaica, biflora und pedata (nur 
schwach ombrophob). 

Fam. Polygalaceae. Gatt. Polyyala (P. myrtifolia, grandis 

-«) Vergl. Kehnkr 1. c. p. ;)(;ú Abhild. 3 bis 9, 

"■"j Vergl. Kekneu's „rtiaiizeulebi-u", II. p. 11 -i niit Abbild. 1 mul -1. 



\ 



24 XXXIII. A. Hansgirg: 

11. a., deren fliigelformige Kelcliblattei" iii Folge voii langer anhalten- 
dem Regeii sich schliesson). 

Fam. Vortulaceae. Gatt. Portulaca (P. graiidiflora, rostellata 
u. íi., deren Bluthen bei Regenwetter sich schliessen). 

Fara. CarijopJit/Uaceae. Gatt. Cerastium (P. moesiacum, davu- 
ricum, vulgatum, arvense aucli var. aiigustifoliuni, perfoliatum, chlorae- 
foliuiu, triviale, alpinum, hirsiitura, bracliypetalum, seinidecandrum ; 
bei C. Boissieri, repens, campaiiulatum, Biebersteinii, tomentosum und 
tenuifoliiim siiid die Bluthen schwachcr regensclieu, bei C. trigynum 
verhalten sie sich aber fast anonibrophob). 

Auffallende regenscheue, meist zum 4. Typus gehorende Bewe- 
gungen hábe ich ausser au den soeben genannten Cerastiuni-Aiten 
auch in der Gatt. Holosteum, Lepyrodidis und Stellaria beobachtet, 
so insb. bei Holosteum unibellatum, Stellaria hnlostea, Lepyrodiclis 
(Arenaria) holosteoides. 

Schwach onibrophobe Bluthen besitzen auch Tunica saxifraga, 
Arenaria goihicsL, ^fome laricifolia, Stellaria graminea und media; 
hingogen verhalten sich die Bluthen von Arenaria balearica, puri)u 
rascens, longifolia, tetraquetra, junii)erina, Huteri, Tunica (Kohl- 
rauschia) velutina, Stellaria aquatica und radicans anombiophob. 

In der Gattung Dianthus ei'folgt bei Regenwetter eine mehr 
oder weniger starke Kriimmung der Bliithenstiele nach abwilrts, so 
z. B. bei D. silvestris, fragrans, plumarius, squarrosus, petraeus, al- 
pinus. Schwácher ombrophob sind die Bluthen von D. caesius, hispa- 
nicus, banaticus, racemosus, serotinus, granaticus, Seguierii, suavis, 
blandus, serulatus, rupicola. Hingegen ganz anombrophob verhalten 
sich die Bluthen von D. Carthusianornm, atrorubens, cruentus, hepta- 
neurus, japonicus, sanguineus, ambiguus, integer, saxifraga u. a. 

Schwach onibrophobe Bliithon kominen noch bei Malachium 
aquatile und Gypsophila elegans vor; hingegen verhalten sich die 
Bliitlien einiger Gypsophila- Arten (z. B. G. altissiiua, muralis, cera- 
stoides u. a.) anombi'ophob. 

Fam. Malvaceae. Die meisten Arten mit regenscheuen Bluthen 
gehoren zum 4., einige zum 2. Typus. Gattung Malva (M. moschata, 
alcea, erecta, trifida, silvestris, crenata (schwácher ombrophob). Gatt. 
Lavatera (L. trimestris, thuringiaca, (schwach ombrophob). Hingegen 
sind die Bliithen von L. unguiculata anombrophob). 

Gatt. Anoda (A. hastata, cristata). Gatt, Sidalcea (S. candida; 
hingegen bei S. malvaeflora fast anombrophob). Gatt. Palava (P. fle- 
xuosa Taf. II. Fig. 36 und o7). Gatt. Althaea (A. narbonensis, canna- 



Beitťáge zur Kenntniss der Bluthenombrophobie, 25 

bina, taminensis, ficifolia, aniieniaca ; andere A.-Arten sind nur 
schwacli orabrophol) oder anoinbrophob. Gatt. Hibiscus (H. trionum 
und H. cannabinus). Gatt. Abclmoschus (A. Manihot schwacb om- 
brophob). 

Fam. Lineae, In der Gattung Linum gibt es neben zahlreicben 
Arten uiit regenscheuen Bliithen, deren Bliitbenstiele bei Regenwetter 
eine Herabkriimmung erfahren, wobei auch die Bliithen sich nur theil- 
weise ganz scbliessen (so z. B. bei L. usitatissimum auch var. album, 
alpinum, perenne, augustifolium, catliarticum, austriacum, humile, 
grandiflorum, candidissimum) auch Arten, deren Bliithen nur schwacb 
ombrophob reagiren, indem sie bei regnerischem Wetter geschlossen 
bleiben (so z. B, bei L. mysorense, flavum, campanulatum) und Arten 
mit fast oder ganz anombrophoben Bliithen (z. B. L. maritimum, 
africanum u. Ji) 

Fam. Gercmificeae. Bei nachfolgenden Arten kommen bei 
regnerischem Wetter ombrophobe, zum 4., bez. 2. Typus gehorende 
Kriimmungen in auffalliger Weise zu Stande. Gatt: Geranium (G. pra- 
tense auch var. album und var. pallidiflorum, stiictum, Endresii, 
viscidulum, rotundifolium, gracile, bohemicum, albiílorunj, sanguineum 
auch var. prostratnm, albanum, lividum, collinum auch var. glandu- 
losum, platypetalum, ibericum, argenteum, scoticum, subcaulescens, 
rubellum, batrachioides, lucidum, canariense, eriostemon, collinum, 
Wlassowianum, columbinum, Hookerianum, sibiricum, divaricatum, 
cristatuni, pyrenaicum, Robertianum,^^) asphodeloides, Londesii, aconi- 
tifolium, Wallichianum, cinereum, Lowei, nodosum, palustre, G. sp. 
aus der alpinen Region des Himalaya in hort. botan. Vindob 

Hingegen verhalten sich die Bliithen von G. nodosum, phaeum, 
hungaricum, austriacum, macrorrhizum, hybridům u. a. fast oder ganz 
anombrophob. 

Gatt. Pelargonium (P. inodorum und humifusum ; hingegen fiihren 
die Bliithen der meisten Pelargonium-Arten (z. B. P. radula, tématům, 
holosericeum, jatrophaefolium u. ii.) keine regenscheue Kriimmun- 
gen aus). 

Gatt. Erodium (E. sebaceum, gruinum, mauritanicum, chium, 
moschatum, botrys; bei E. cicutariiini, Reichardii, pulverulentum 
schwacb ombrophob). Hingegen bei E. Manescavi, corsicum, arabicum 
u. řl. fast oder ganz anombrophob). 

Fam. Oxalidiuie. Gatt. Oxalis. Nachfolgende Arten gehoren 

•") Vorgl Kkiíxkií ^PtiaiizfulpbíMi" II., p. l-'0 Abbilil. 1 mul •-'. 



26 XXXin. A. Hausgirg: 

zuin 4. Typus:'^-) P. valdivieiisis, rosea, Bridgesii, violacea, corniculata, 
stricta, íloribiinda, crassipes, Martiana, aiticulata, tetraphylla, caprina 
Bonarieiisis, lasiaudra, Deppei, liipulinifolia, esciilenta, umbrosa, An- 
drieuxii, vcspertilionis, latifolia, catharinensis, tropaeoloides, livida, 
acetosella. Bei einigen Oxalis-Aiteu kommen aiicli fast oder ganz 
anoinbropliobe Bliithen vor (z. B. bei O. rlioinbiťolia, ■*-^) carnosa, siib- 
caniosa u. ii.) 

Fam. Linuia^ítheae. Gatt. Limnanřhes (L. alba uiid Douglasii 
gehoren zum 2., bez, 4. Typus). 

Fam. Leguminosae. Nacbfolgende Species gehoren zum 
2. Typus: Gatt. CoromUa (C. varia Taf. I. Fig. 9—10, C. rostrata; 
liiiigegen sind die Bliithen bei C. vaginalis u. ii, fast oder ganz an- 
ombrophob). 

Gatt, Lotus (L. hispidus, odoratus); Gatt, Hippocrepis (H. multi- 
siliquosa, unisiliquosa und comosa schwach ombrophob). Gatt. Trigo- 
nella (T, corniculata, calliceras). Gatt. Medicago (M, rugosa, sardoa. 
polycarpa, orbicularis, laciniata, Gerardi, ecliinus), 

Wie bei der Mehrzalil der soeben genannten Papilionaceen-Ar- 
ten, so erfolgen auch bei Securigera coronilla, Bonaveria securidaca. 
Arthrolohium scorpioides, Scorpiurus sulcata, Melilotus albus, offici- 
nalis, rutlienicus, albus )< macrorrhizus u, ii. blos schwache regen- 
scheue Kriinimungen der Bliithenstiele, da der Polleu dieser Pflanzen 
durch die Blunienkrone (das Schiífchen) gut geschiitzt ist. 

Bei Lathynis sativus, Onouis recliiiata, viscosa, Pisum umbella- 
tum, thebaicuni, Joniardi, Vicia sativa und bei einigen Ervum-, Mcli- 
lotus-kiiow und iihnlichen Papilionaceen werden die gegen Ptegen nur 
schwach empfindlichen Bliithen vor Befeuchtung durch Herabkriim- 
mung der Fahne geschiitzt, 

Fam, Hosaceae. Gatt, PotentiUa. Die nieisten Potentilla- 
Arten mit regenscheuen Bliithen gehoren zum 4. einige (z. B. P. gc- 
oides, tanacetifolia u. ii.) zum 2. Typus. lni hohen Grade ond)ro- 
phobe Bliithen besitzen nachťolgende Arten; P. věrna, collina, villosa, 
supina, gelida, formosa, milligrana, alchemilloides, maculata (salisbur- 
gensis), nevadensis, loiocarpa, Brennia, nivea X salisburgensis, Kotschy- 
ana, alpestri.s, umbrosa, baldensis, argentea Taf. I. Fig. 13, cinerea, 



'^ Mehr uber die vegensclieneii Kriimmunge)! der Oxalis-Arten siehe in 
„Phytndyiiain. Untei-8iic]umg(Mi", p. 87. 

'■") Aurli die ganiotropisclien Kniminnngeii der Bliithonstielo siiul líci diosor 
Ai't iiiu' scliwai-h ontwickelt. 



Beitráge ziir Kenntniss der Hluthenombrophobie. 27 

trifiircata, auch var. ex Hiinalaya, patula, micrantha, alba. hybrida 
(alba X sterilis), splendeiis und tlmringiaca scliwiidier oiiibrophob, ru- 
pestris, atrosanguinea, nivea und aiirea (schwacli), taiirica, Visianii, 
subnivalis (minima X aiirea), vindobonensis, arenaria, bolzanensis, 
opaca, tyrolensis, heterophylla, speciosa, inclinata, Hippiana, ornitlio- 
poda,pulcheiTÍnia, vlasinensis, Sommieri, holopetala, chrysantba (schwach 
ombrophob), pallida, tanacetifolia, Karoi, montenegrina, divaricata; 
bei P, curdica, tornientilla und anserina u. a. fast anombrophob. 

Hingegen verhalten sicli Bliitlien bei P. Nuttalliana, parvifolia, 
fruticosa, dahurica u. Ji. ganz anombropliob. 

Gatt. Gemu. Naclifolgende Arten gehoren zum2. Typus: G. pal- 
lidum, rugosuui, virgiuianum, urbanura, Laxmanni, coccineum, moli- 
tanům, biflorum, japonicum und pyrenaicum scliwacher ombropliob; 
hingegen sind die Bliitlien von G. Tremontii, rhaeticum (rcptans X iwon- 
tanum) u. ii. fast oder ganz anombrophob. 

Gatt. Ruhus (R. deliciosus gehort zum 4. Typus; bei Pt. odoratus 
sind dio Bliithen schwach ombropliob. Hingegen verhalten sich die 
Bliithen von Pt. laciniatus, glandulosus, caesius u. ii. anombrophob). 

Andere Ptosaceen-Arten, deren Bliithenstiele nach meinen friihe- 
ren Beobachtungen mehr oder wenig<n' ansehnliche periodisch sich 
wicederholende und grosstentheils auch regenscheue Kriimmungen 
ausfiihren , sind bereits in meinen „Physiolog. Untersuchungen", p. 89 
angefiihrt worden. ^^) 

Fam. Haxífragaceae. Gattung Saxifraga gehíirt zum 2. Ty- 
pus. An nachfolgenden S -Arten erfolgen auffalleude ombrophobe 
Kriimmungen der Bliithenstiele nur so lange, als in den Bliithen 
(Antheren) noch Pollen enthalten ist :''•'') S. Huetiana, trifurcata, 
leptophylla, Camposii, sponheniica, granulata, Sternliergii, decipiens, 
androsacea (schwaclier), Melliana, lactea, irrigua, laetevirens, gerani- 
oides (schwach ombrophob). S. dilatata, cervicornis, capitata, canaly- 
culata, trifida, heucherifolia, Andrewsii, spathulata, gibraltarica, pal- 
meta, pedatifida, Sturmiana, stenoglossa, cultrata, umbrosa, truncata, 
rubricaulis, Schraderi, nervosa, Thouwarthii, caespitosa auch var. sed- 
oides und var. compacta(scliwácher), aromatica, stenopetala, aquatica, 

■'*) Nebenbei bemerke ich hier, dass au allen in diesein Vorzeichnisse an- 
geíiihrten Arten, df^ren Bliithen auffallpnde ombrnpliobe Kriimmungen ausfiihron 
auch gamntropische periodisch sich wiederholende Kriimmungen der Bliithenstiele 
stattfinden 

■'■') Nachdem kein Pollen mehr in den Bliithen sicli beíindet, verhalten sich 
diese liei allen olien genannten Btianzen mit regenscheuen Bliithen anombrophob. 



28 XXXm. A. Hansgirg: 

afíinis, Steininannii, acantliifolia, i)ulcliella, ťotundifolia. Staiulicliii, 
planifolia (schwacher), pentadactylos, Prostii, hypnoides, petraea 
(schwacher), mixta, paedemontana aiicli var. similis, moschata auch 
var. laxa (schwacli onibrophob), leucanthemifolia, Wettsteinii cuin? 
in hort. botan. Prag. 

Wahrend bei den soeben genaniiten S -Arten bei Piegenwetter, 
insb. nach heftigen Gewitterregen meist ansehnliclie regenscheue 
Krtimnuingen der Bliithenstiele erfolgen, durcli welche die Pliithon 
rait ihrer Apertur stets in eine mit der Richtung des einfallenden 
Ptegens und der Windstosse iibereinstinmiende (geschiitzte) Lage ge- 
l)racht werden, verhalten sicli die Bliitlien anderer Saxifraga-Arten 
fast oder ganz anoiiibrophob. 

An nachíblgenden Arten hábe ich in verschiedenen Stadien der 
Anthese keine oder nur eine sehr schwache ombrophobe Kriimmung 
der Bliithenstiele beobachtet: S. exarata, Wallacei, stenogiossa, Portae, 
caesia, Engleri, anceps, canaliculata, ceratopliylla, lacta, Macnabiana, 
cartilagitiea, Lantoscana, pyrenaica, stenopetala, ciliata, S. (Derniasea) 
pensylvanica, tliyrsoidea, Zimmeteri, rhaetica, lasiophylla, intacta, 
hirsuta, carinthiaca, adenophora, Seguierii. pyramidalis, Ponae, peda- 
tifida, pectinata, muscoides, Malyi, aizoon auch var. Saxifraga oi)po- 
sitifolia, Sturmiana, luarginata, sibirica, Rocheliana, latepetiolata, 
ajugifolia u. ii. 

Fain. Lythrarieae. Gatt. Lythnim (z. B. L. flexuosum gehíirt 
zura 1. Ty pus). 

Fam. Onagraceae. Bei nachfolgenden Arten erfolgt bei regne- 
rischem Wetter eine Schliessung der Corolle und meist auch eine 
regenscheue Kriimmung des stielaitigen Fruchtknotens : Gattung Oeno- 
thera (Oe. speciosa, Lamarckiana, fruticosa, gauroides, opilobiifolia, 
biennis, muricata, glauca schwacher onibrophob, Oe. tetraptera, rosea. 
Oe. (Kneiffia) floribunda, suífruticosa, riparia, pumila. Auch bei Oe. 
Drunmiondii, Oe. (Sphaerostigma) Bottae u. á. sind die Bliitlien nur 
schwach onibrophob ; hingegen bei einigen anderen Oe.-Arten anom- 
brophob. 

Gatt. Epilohiiim (E. hirsutum, angustifolium, montanuni, hype- 
ricifolium, roseum. Bei E. squamatum, pubescens, tetragonuin, cu- 
preum wie auch bei den meist nur schwach onibrophob oder anombrophob 
reagirenden Bliithen einiger Lytnmi- und Gaura-kxiew erfolgt jedoch 
an den bei Begenwetter sich scliliessonden Bluthen keine Veriliide- 
rung ihrer Lage iii Folge einor Iďnmmnng der meist ziemlich laiigon, 
uiiteistiindigen Fruchtkiioteu. 



Beitríige zur Kenntniss der Bliitheiiombrophobie. 29 

Fiiiu. Locisaceae. Gatt. Mentzelia (M. Lindleyi gehoit zum 2. 
Typiis). 

Fam. Fi'{f n keniaceae. Gatt. Franhcnía (F. piilverulenta ge- 
hort zum 1. Typiis). 

Faiii. Ficoldeae. Gatt. Mescmhry anthemům. Die Bliitlien der 
meisten, wenn nicht bei allen Arten mit periodisch sich offiienden 
und scliliessenden CoroUen siud regensclieu, da sie bei Regenwetter 
sich schliesscn und an triiben, nasskalten Tagen sich nicht oder nur 
sehr unvollstíindig offnen fso z. B. bei M. subincanuni, bicoloruni, 
candens, bulbosuiii, elegans, pyropaenm, coccineum, crassicaule, mar- 
ginatum, scabrum auch var. variabilc, tenuifolium, violaceum u. ii.)'^'') 

Fam. Umhelliferae. An einigen Arten, an welchen ich das 
periodisch sicli wiederholende Nicken der Dolden nachgewiesen habe,^^) 
erfolgt bei Regenwetter nach heftigem Regeu etc. auch eine niehr 
oder weniger starke Herabkriimmung der Trager der Doklen, so z. B. 
in der Gattung Astrantia (A. maior, minor, alpina, carniolica u. a.), 
wobei die Bliithen durch die verhaltnissmassig grossen Hílllen der 
einzehien Díjldchen etc. vor Benetzung geschiitzt werden. Bei anderen 
Doklenpflanzen hábe ich jedech nur an jungen Doklen eine regen- 
scheue Kriimmung beobachtet. 



Gamopetaiae Dicotyledones. 

Fam. Dipsaccae. Bei nachfolgenden Species fiihreu die das 
ganze Bkithenkijpfchen tragenden Achsen in Folge von Regen eine 
dem 3. Typus entsprechende regenscheue Kriimmung ans, durch welche 
wie bei den Vereinsbluthlern der ganze Bliithenstand in eine ge- 
sturzte (geschtitzte) Lage versetzt wird : 

Gatt. Scabiosa (S. arvensis, graminifolia, kicida,^^) daucoides, 
caucasioa, columbaria, calocephala, fumarioides, Portae, stellata, bana- 
tica, calyptrocarpa, gramuntia. prolifera, atro[)urpurea auch in ver- 
schiedenen Varietaten. S. vestita, silenifolia schwácher ombrophob; 
an S. balcanica, von der ich blos ein einziges Exemplár mit zwei in 
der Anthese befindlichen Bliithenkopfchen im Wiener botanischen 
Garten zwei Tage lang beobachtet hábe, verhielten sich die Bliithen- 



^) Andere Arten siehe in meinen „Pliytodynam. Untersucliungen". p. IGO. 

^^) Siehe in meineni vorlier citirti-n Werke S. 89. 

38^ Vergl Keknek „ríianzenleben", II. p. 120 mit Abbild. 5 und 0. 



30 XXXIII. A. Hansgirg: 

staude, anombiopliob (vielleicht nur abiiormal iii Folge der wáhrend 
der Beobachtungszeit wiederholt erfolgten Gewitterregen). 

Gatt. Knautia (K. macedonica, silvatica, moravica, magnifica, 
pannonica?, arvensis aucli var. integrifolia und var. pinnatifida, car- 
pathica, dipsacifolia, intermedia). Gatt. Cephalaria (C. procera, al- 
pina, transsilvanica, radiata). Gatt. Pterooephalus (P. plumosus, pa- 
laestinus scliwach ombrophob). 

Wie bei Scabiosa micraiitha, Knautia liybrida,'*'') Cephalaria sy- 
riaca, so verlialten sicli auch bei einigen anderen Dipsaceen-Arteu 
die Bliithenkopfchen fast oder ganz anombropliob. 

Fain. Con^xfositae. In dieser Faniilie erfolgt der Scliutz der 
zu grossereu Kopfchen vereinigten Blunien meist nach dem 2. oder 
4. Typus. 

Wáhrend bei vielen Korbliithlern an den bei Regenwetter sich 
schliessenden Bliithenkopíchen die zungenforniigen Randbliithen (z. B. 
bei Calendula, Venidium u. a.) oder die strahlenformigen Deckblátter 
des Randes (z. B. bei Carlina, Rhodauthe), die poUenenthaltenden 
Bluthen der niittleren Partie der Bliithenscheibe geniigend vor Be- 
uetzung schiitzen, ist bei anderen Compositen mit kurzen, an der 
Peripherie der Kopfchen befindlichen Zuugenblilthen (z. B. bei Genia 
u. á.) der Schutz vor Regen, Nachtthau etc. nur dann moglich, wenn 
der ganze Bliithenstand nickend wird, wobei bei Bellis u. á. die rand- 
stáudigen, zungenformigen Bliithen als schtitzendes Dach der mittel- 
stándigen Bluthen dienen, 

Gatt. Bellis (B. perennis, annua; beide gehoren zum 4. Typus. 
Hingegen verhalten sich die Bliithenkopfchen von B. rotundifolia 
anombropliob). Gatt. Cenia (C. geminata Taf. II. Fig. 30, 31 und C. 
turbinata gehoren zum 2. Typus). 

Auífalende regenscheue Kriimmungen der Kopfchenstiele erfolgen 
weiter noch in nachfolgenden Gattungen: Gatt. Emilia (E. sagittata, 
sonchifolia) ; Gatt. Leptosyne (L. Stillmani, Douglasii, Taf. II. Fig. 34); 
Gatt. Belium (B. bollidioides, minutiim. Hingegen verhalten sich die 
Bliithenkopfchen von B. crassifolium anombrophob). Gatt. Laya (L. 
platygiossa, elegans). Gatt. Lasthenia (L. glabrata, Bridgesii, glaber- 
rima). Gatt. Coreopsis (C. tinctoria, cardaminefolia). Gatt. Cosmos 
(C. bipennatus, sulphureus). 



^*) An im ř'reien M'achsendeii Exeniplaren dieser Pflanzonart liabe ich keine 
regeuscheuen Kiummungeii beobachtet; in feuchter Dunkelkammcr erfolgte jedocb 
an den Kopfchen stielen am zweiten Tage eine schwache Einkrummung. Áhnliches 
gilt aucb von Scabiosa maritima. 



Beitráge zur Keuiitniss der Bliithenombropholiie. 31 

Woiter aiich au Tridax proeuiiibens, Layascaa luollis, MeUuian- 
tliera tleltoidea, Calliopsis Drummondii, Rhodanthe (Ilelipteruin) Man- 
glesii, Taf. II. Fig. 2-', 29 aucli var. atrosanguiiiea, Mo)wlopia major, 
Madaria elegans, Achyropappus ichkuhi-ioides, Adenostemma viscosum 
Madia raceinosa, Decaneumm microcephalum, Dahlia coccinea und 
Cervantesii schwacli oiiibrophob, Ptilomeris aristata und P. coronaria, 
Ximenesia encelioides, Leucopsidium (Aplianostephus arkaiisanum, 
Cosmidmm filifoliími, Bidens chileiisis, Cyrtoste^nina atropurpureum? 
Thelasperma Burridgianiiin. Galinsoyoea parviílora, Enyelmannia piii- 
iiatiíida. 

Bei Sinisia calva und Quizotia oleifera init?, Lindheimeria texana 
und an einigen anderen in meinen „Pliytodyiiam. Untersucliungen", 
p. 91 aufgezahlten Compositenarten aus der Gattung Otlionna^ Trip- 
tcria (T, cheirantliifolia Taf. II. Fig. 32, 33), Lactuca, Midgedium 
(z. B. M. niacropliyllura, Taf. II. Fig. 25), Sonchus, Tussilayo, Doro- 
nicum, Acťmomeris, Hymenoxis, Arnica, Chrysanthemum, Scorzonera, 
Trayopoyon u. á, erfolgen mehr oder vveniger auífallende ombrophobe 
Kriinnnungen nach dem 2. oder 4. Typus. 

Aucli bei nachfolgenden Yereinsbliithlern sind die bei Regeu- 
wetter sich schliessenden Bluthenkópfchen ombrophob: Eodiyia coni- 
mutata, Centaurea pullata, involucrata, dealbata, Carlina acaulis, ■"') 
Heliptenim anthemoides (Taf. II. Fig. 26, 27). Schwacher ombrophob 
sind auch die periodisch sich offnenden und schliessenden Kopfchen 
einiger Gazania-, Venidium-, Crepis- (incl. Endoptera, Barkliausia), 
Anisoderis, Leontodon-, Taraxacum- Lactuca, Hieiacium- (H. pilosella, 
echioides Taf. I. Fig. 16, 17) Callichioa-, Ursinia-, Andryala-, Calendula-, 
Arctotis-, Coleosieplius-, CatanancJt.e-,^^i Sphenoyyne- , Hymenostonia- 
(H. pseudanthemis Taf. II. Fig. 35), Cladanfhus-Avten, deren Ver- 
zeichniss in meinen „Phytodynani. Untersucliungen" p. 161 f. vorzu- 
linden ist. '-) 



•*") Vergl. Keiíner „Pflauzeiileben" IL, p. 11) mit Abbild. auf S. li'? und 
Dktmkk ,,Das pflauzenphysiol. IVacticum, 1895, p. 158, Fig. 67, 68. Uber die blos 
auf Hygroskopicitat berubendeii Krummungen der Cynareen-Involucren ist mehr 
in Eathav'.s diesbez. Abhandinng in Sitz.-Ber. d. \\ ien. Akad. 1881, Bd. 83 
naclizulesen. 

*') Mehr uber die zum Schutze des Pollens vor Regen etc. dienendeu Ein- 
richtungen bei einigen Compositen sielie in Kb;knkk's Werke : Pflanzenleben, IL, p. 1 15. 

■*-) Die biologische Bedeutung der bei Regenwetter erfolgenden Herab- 
kriimmung der Randblúthen bei einigen Pyrethrum- und Anthemis-Arten ist bisber 
nicht hinreichcnd ( rklárt wordeu, wie die Fiiirolliniu- der raadstandigen Zungcn- 
bliltheu bei einigen (Jharieis-, Othoua-, Brachycome u. á. Arteu. 



32 XXXIU. A. Ilausgiťg: 

Faui. Campanulaceae. An iiachfolgeiiden Glockenblumen 
werden die bei schonem Wetter an aufrechten Stielen sitzenden 
Bliithen bei Regenwetter in eine gestiirzte Lage versetzt: Gatt. 
Campanula (C. carpatica auch var. albiflora, erinus, Lufflingii Taf. II. 
Fig. 23, C. Lorei, patula, ^^) Portenschlagiana (scliwach ombrophob), 
turbinata, drabaefolia, Reuteriaiia, rhoinboidea und bei den meisten, 
wenn nicht allen in nieinen „Phytodynara. Untersuchungen" p. 91 
angefulirten Campanula-Species. Hingegen veihalten sich die Bliithen 
von C. pyramidalis u. a. anonibrophob.) 

Gatt. Specularia [S. speculum Taf. I. Fig. 19 und andere S.- 
Arten mit periodisch sich schliessenden Bliithen gehoren wie viele 
Glockenblumen niit aufrechten Bliithen (z. B, Campanula glomerata, 
cervicaria, spicata, trachelium u. a.) zum ersten Typus.'*^)] 

Fam. JPťiiuiilaceae Gatt. Anayallis gehort zum 4. Typus, 
da die bei Regenwetter sich schliessenden Bliithen durch Herabkriim- 
mung der Bliithenstiele in eine geschiitzte Lage gebracht werden 
(so z. B. bei A. arvensis auch var, lilacina, coerulea, phoenicea, 
Monelli, indica, latifolia, grandiflora u. á.) 

Fam. Polemoniaceae. Gatt. Gilia gehort zum ersten bez. 
vierten Typus. Bei G tricolor, lutea, multicaulis, achilleaefolia G. 
(Navarettia) involucrata u. ii. schliessen sich die Bliithen bei Regen- 
wetter meist Yollstándig. Bei anderen G.-Arten z. B. G. (Linanthus) 
ciliata ist die ombrophobe Schliessbewegung nur unvollstandig. Bei 
G. (Leptosiphon) androsacea, aurea u. a. wird auch der stielartige 
Theil der bei Regenwetter sich schliessenden Corolle nickend. 

Áhnliches gilt auch von den Collomi a -Avten, von welchen z. B. 
C, coccinea und linearis schwach regenscheue, zum 1. Typus gehu- 
rende Bliithen besitzen. 

Gatt. Polemonium (P. himalayanum, reptans, coei'uleum, flavum 
u. a. gehoren zum 2., bez. 4. Typus). Gatt. Plilox (P. crassifolia, 
reptans, Drummondii, paniculata u. ii. gehoren zum 2. Typus. Hingegen 
sind die Bliithen bei P. setacea, Nelsoni, subulata u. á. anombrophob). 

Fam. HydťopJiyllaceae. Gatt. Xemophila (N. atomaria, ma- 
culata, insignis u. a. gehoren zum 4. Typus). Auch die Bliithen 
einiger Phaceiia-k\ÍQ\\^'') sind, jedech nur sehr schwach, om- 
brophob. 



*^) Vergl. Kernkr's „Pflanzenleben" II., p. 1-20 mit Abbild. 3 mul 4. 
**) Vergl. Kkhner „Pflanzenleben-', II., p. 112, 127 und Abbild. 10 bis 1G 
auf S. 365. 

*■') Vergl. nieine „rhytodynaiu. Untersuchungen", p. 90. 



Beitrage zur Keuntuiss der Bliltheuombrophobie. 33 

Fam. Gentianeae. Cnitt. Gentiami (G. Clusii, acaulis luigiisti- 
folia,**') věrna, nivalis, asclepiadea?). Gatt. Chironía (z. B. Ch. flori- 
bund u. ii.). Gatt. Erythraea (z. B. E. pulchella ii. ii.j. Alle Arten 
aus deii zuletzt genannten zwei Gattungen gehoren zum 1. Typus. 

Fain. Boragineae. Gatt. Cynoglossimi (C. linifoliuni). Gatt. 
Omphalodes (O. amplexicaulis und linifolia). Beide gehoren zuni 
2. Typus. 

Fani. Convolvulaceae. Gatt. Nokuia (N. paradoxa, tenella 
Taf. II. Fig. 21, atriplicifolia, prostrata u. ii. gehoren zum 4. Typus). 
Gatt. Convoliulus (C. siculus, pentapetaloides, elongatus, tricolor auch 
var. roseus, pseudosiculiis. Bei C. arvensis sind die bei Regenwetter 
sich schliessenden und herabkriimmenden Bliithen schwacher regen- 
scheu, bei C. mauritanicus sehr schwach ombrophob.) Gatt. Calystegía 
(C. dahurica schwach ombrophob). Wiihrend die meisten Convolvuhis- 
Arten, zum 4. Typus gehoren, gehórt die Gatt. Calystegia zum 
2. Typus. 

Fam. Solanaceae, Gatt. Solunům (S. tuberosuni gehort zum 
4. Typus, da bei Regenwetter die Blumenkrone sich schliesst und die 
Bliithen nickend werden; S. sisymbrifoliuni und haematocarpum schwach 
ombrophob). Gatt. Mandrayora (M. vernalis gehort zum 1. Typus *^). 
Gatt, Nicotiana (N. uoctiflorai. Gatt. Petunia (P. violacea und nycta- 
giniíiora schwach ombroi)hob ; beide gehoren wie Nicotiana zum 
2. Typus). Gatt. Nieremheryia (N. frutescens; hingegen N. gracilis 
und linariaefolia fast oder ganz anombrophob). 

Fam. Scrophulariaceae. Gatt. Verowca gehíirt zum 4., bez. 
1. Typus, da bei den Arten, welclie lange Bliithenstiele besitzen (z. 
B. V. chamaedrys, pedunculata u. ii.) die bei Regenwetter sich schlies- 
senden Bliithen auch iiberhiingend werden, wiihrend sie bei den kurz- 
stieligen Arten (z. B. V. arvensis u. ii.) in ihrer Lage verbleiben. 

Autíallende ombrophobe Kriimmungen erfolgen an V. chamaedrys, 
cymbalaria, umbrosa, pedunculata, prenja, orientalis, persica, polita, 
l)ulchella, saxatilis, pallida, gentianoides, caucasica, fruticulosa, urti- 
caefolia, nmltifida, latifolia; bei V. tenella, ceratocarpa, Velenovskyi 
sind die Bliithen schwiicher regenscheu; bei V. prostrata, chamaedri- 
folia, dichťus u. a. fast oder ganz anombrophob. 

Gatt. Nemesia (N. versicolor auch var. tricolor schwach ombro- 
pholt). Gatt. Mimidns (M. guttatus, ringens, luteus, Tillingii, moscha- 



■"■O Vergl. Kernkr „Pflaiizenlehen", II., p. o82 tnit Abl)il(i. 
*') Vergl. Kehneu „Pflanzenlelien", II., p. 127. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 189ú. 



34 XXXIII. A. Hansgirg: 

tus, primuloides und cupreus aucli californicus und tigrinus sind 
schwacher ombrophob). Gatt. Gratiola (G. officinalis, die sehr schwacli 
ombrophoben Bliithen dieser Scrophularineen-Art gehoren wie die 
Mimulus-Arten zum 2. Typus), Gatt. Chaenorrhinum (Ch. origanifo- 
lium und litorale schwach ombrophob). Gatt. Mazus (M. riigosa schwach 
regenscheu). Gatt. Linaria (L. Perezii schwach ombrophob). 



Monochlamydeae Dicotyledones. 

Fam. lhiphorbi((ceue. Gatt. EupJiorbia. Die nachfolgenden 
Arten gehoren zum 3. Typus: E. trapezoidalis, Rothiana, terracina, 
segetalis, platyphyllos, llavo-purpurea, medicaginea, Lagascae, graeca, 
exigua, Ipecacuanha Taf. I. Fig. 20, nicaensis, falcata, helioscopia, 
pilosa, palustris, trigona, stricta, angulata, Euphorbia sj). im hort. 
botan. Prag., E. alpigena und purpurata schwacher, aspera, amygda- 
loides schwach ombrophob. 

Hingegen verhalten sich die bei den vorhergenannten Arten 
meist aulfallende regenscheue Kriimmungen ausfiihrenden Tráger der 
Trugdoldchen (oder Trugdolden) bei nachfolgenden Arten fast oder 
ganz anombrophob: E. myrsinites, polychroma, villosa, flavicoma, 
verrucosa, cyparissias, capitata, spinosa, saxatilis u. ii. 



Monocotyledones. 

Fam. IHdacefte. Alle mir bekannten Irideen niit regenscheuen 
Ijliithen gehoren zum 1. Typus, so insb. aus der Gattung Crocm (z. 
B. C. multifidus *^), Gatt. Romulea (z. R. grandiflora), Gatt. Bidboco- 
(lium (z. B. vernum ^^). 

Wáhrend bei vielen Crocus-Arten '") bei Regenwetter die Blumen- 
blatter uber den Antheren sich zusammenschliessen, bleibt das Peri- 
anthium bei Bulbocodium, dessen r)hithen periodisch sich oíTnende 
und (auch bei Regenwetter) sich schliessende Antheren besitzten, halb 
geoffnet. 



*8) Vergl. Kerner „Pflanzenleben", II, p. 113 mit Abbild. 
^«) Vergl. Kerner 1. c. p. 123 mit Abbild. 1 bis 4. 

='') Andere Species sind in meinen „Phytodynam. Untersnchuiigen", TI. p. 
162 f. angefuhrt. 



Beitiáge zur Keuutuiss der Bliitheuombrophobie. 35 

Faui. Liliaceae. Die nachfolgenden Arten aus dieser Familie 
gehóren zum 1. oder zum 2. Typus: Gatt. Anthericum (A. ramosuin 
aucli var. latifolium, liliago, bei welchen bei Regenwettcr die Bluthen 
nur schwache ombropliobe Krůmraungen ausfuhren. 

Gatt. Nothoscordum (N. striatum uiid fragrans schwach om- 
brophob). 

Gatt. Brodiaea (Triteleja) z. B. T. uniflora mit schwach ouibrp- 
phobeii, zum 4. Typus gehorenden Bluthen. 

Gatt. Erythronium (z. B. E. dens canis, dessen an sonnigeii 
Tagen zuriickgeschlagene Zipfel des Perianthiuins sich bei trubem, 
regnerischem Wetter zum Schutze der hángenden Staubblátter herab- 
kriimmen, *') 

Gatt. Tulipa (z. B. T. silvestris, Celsiana, oculus solis, viridi- 
tlora u. a. gehoren zum 4., bez. 2. Typus). Gatt. OmitJiogalum (z. B. 

0. nanum, fimbriatum, refractum, umbellatum u. á. gehóren zum 

1. Typus). 

Schwache ombrophobe Schliessbewegungen der Bluthen oder 
durch lánger anhaltenden Regen auch durch wiederholte heftige Er- 
schiitterungen (Windstosse etc.) hervorgerufene Kriimmungen der 
Bliithenstiele, bez. Stengel hábe ich noch an einigen Alonsoa- und 
Begonia- Arten, an Trigonella calliceras, Borago laxiflora, Zaluzanskija 
lychnoides, Asperula azurea, an einigen Triglochi :-, Allionia-, Modiola-, 
Argemone-, Armeria-, Cephalaria-Arten, deren Bliithen bei Regen- 
wetter sich schliessen oder deren Bltithenstiinde (Bliithenkópfchen etc.) 
nach stiirmiscliem Regeu leicht iiberhángen, dann an verschiedenen 
mir leider unbekannten corymbiferen Corapositen beobachtet. 



Wie aus der vorstehenden Úbersicht zuersehen ist, kommen 
auffállige ombrophobe Kriimmungen der Bliithenstiele in verschiedenen 
Pflanzenfamilien und Gattungen an einer nicht sehr grossen Anzahl 
von Arten vor und zwar : an Pflanzen mit gamotropischen , sich 
wiederholt offnenden und schliessenden Bliithen (z. B. bei Anemone, 
Ranunculus, Adonis, Isopyrum, Hypecoum, Papaver, Meconopsis; Carda- 
mine, Arabis, Biscutella, Draba u. ii. Cruciferen; Oxalis; Malva, Palava 
u. á. Malvaceen; Geranium; Potentilla, Epilobiuni, Oenothera, Mentzelia, 



") Vergl. Keknek „Die Schutzmittel des PoUeu-' p. 48. 

3* 



36 XXXIII. A. Hansgirg: 

Neinophila, Solaimm, Nolana, Anagallis; Bellis u 'á. Compositen; Tulipa 
u. á. Liliaceen) ; II. aucli an epliemeren Bluthen z. B. bei Linum, 
Papaver, Helianthemum, Cerastium, Stellaria u. ii. Alsinaceen; Helio- 
phila, Oenothera, Convolvulus, Veronica, Mulgedium u. a. Coiupositen, 
Anthericum ; unci III. an agamotropischen P>luthen, z. B. bei einigen 
Ranunculaceen, Crucifen ii, Funiariaceen, Caryophyllaceen, Malvaceen, 
Geraniaceen, Leguminosen, Rosaceen, Saxifragaceen, Umbelliferen, 
Dipsaceen, Compositen, Campanulaceen, Polemoniaceen, Boranignoen, 
Solanaceen, Scropliulariaceen, Euphorbiaceen u. ii.) 

Weiter geht auch aus der im Vorhergehenden angefulirten tJber- 
sicht hervor, dass nicht blos mit einander nahé verwandte, soudern 
auch zalilreiche im Pllanzensystenie weit von einander stehende und 
zu verschiedenen Gattungen und Familieu angehorende Species be- 
ziiglich ihrer regenscheuen Kriimmungen iibereinstimmen, obzwar sie 
in der Regel mit sehr verschiedenen Schutzmitteln gegen Regen aus- 
geriistet sind und beziiglich ihrer ombroplioben Organisation von ein- 
ander sich wesentlich unterscheiden. 

Da die regenscheuen Kriimmungen der Bliithenstiele bez. Stengel 
etc. wie die periodischen Bewegungen derselben Pflanzenorgane in 
die Kategoi-ie der Schutzbewegungen gehoren, so kann angenommen 
werden, dass blos bei solchen Pflanzen eine Combination mehrerer 
Schutzmittel gegen Regen und eine potenzirte regenscheue liewegungs- 
fahigkeit sich ausgebildet hat, welchen die einfachen Schutzeinrich- 
tungen gegen Regenschlag und einfache, zuni Schutze der Bliitlien 
vor Benetzung durcli Regen dienende, Kriimmungen nicht geniigten 
und bei welchen eine Combination mehrerer Schutzeiurichtungen vor- 
theilhaft oder nothwendig war. 

Solche Píianzen mit in hoheni Grade regenscheuen lUiithen, bei 
welchen combinirte Schutzmittel gegen Befeuchtung vorhanden sind, 
gehoren zu den in biologischer Beziehung vielfach interesannten Ge- 
wachsen, deren Bliithenstiele, bez. Stengel etc. grosstentheils ausser 
den ombrophoben auch auffallende gamotropische, nicht selten auch 
karpotropische Kriimmungen ausfiibren. 

Was den ersten Typus der Bliithenombrophobie betrifft, so moge 
hier nachtráglich noch bemerkt werden, dass zu diesem Typus auch 
solche Pflanzen zugesellt werden konnen, deren Bliithen zwar keine 
besondere regenscheue Kriimmungen ausfiihren, jedoch bei regneri- 
scher Witterung geschlossen bleiben und nicht selten in geschlos- 
senem Zustande (kleistogamisch) eine Selbstbefruchtung erfahren. 



Beitráge zuř Kenntuiss der Bliithenombrophobie. 37 

Zu solchen Pflanzen gehoren ausser den bereits vou Kerner ^-) und 
vom Verf. ''^) nahmhaft geraachten Arten noch zahlreiclie, in den letzten 
drei Jaliren von niir beobaclitete Alsinaceen-Species aus nachfolgenden 
Gattungen: Moenchia, Moehringia, Arenana, Alsine, Spergularia, 
Sagina, Cerastium und Stellaria, deren Bliitlien, wie bekannt aucli 
wenn sie sich unter der Anthese sehr gilnstigen Umstánden befinden, 
nuť eine sehr kurze Dauer offen sind. 

In Folge von Regen sicli nicht offnende, pseudokleistogame 
Bliitlien kommen auch bei einigen ephemeren Aiten aus der Familie 
der Connnelinaceen, Liliaceen, Scropliulariaceen, Gentianaceen, Portu- 
lacaceen u. á. vor. 

Da ich nocli in den Naclitriigen zu meinen „Pliytodynamischen 
Untersuchungen" auf die durch auhaltenden Regen verursachte Onibro- 
Ideistoyamw der Siphonoganien-Bliithen zuriickkommen werde, so er- 
laube ich mir hier íiber die ombrokleistogamen Bliithen , welche 
ich in meinen friiheren pflanzonphysiologischen Arbeiten von den 
iibrigen pseudokleistogamen BHithen nicht getrennthabe, ^*} blos Fol- 
gendes zu erwalmen. 

Unter den mir bekannten Pflanzenarten, deren Bliitlien in regne- 
rischen Perioden in geniassigten Zoneii und in den Tropen sich nicht 
oífnen und den kleištogamen Bliithen sich áhnlich verhalten, sind die 
meisten mit kurzlebigen (ephemeren etc.) Bliithen versehen und die 
ombrokleistogamen Bliithen konnen wie die ihnen iihnlichen photo-, 
thermo-, hydro-, und xerokleistogamen Bliithen als eine Úbergangs- 
forni von den normalen, lueist ephemeren und chasmogamen zu den 
ecbten kleištogamen Bliithen angesehen werden. 

Die Ombrokleistogamie, welche bei vielen Pflanzen, insb. bci 
solchen, deren Anthese in die Regenzeit fállt, den besten Schutz vor 
iienetzung des Pollens etc. durch Regen bietet, fiihrt iiberall da, vvo 
eine, durch die spiiter, bei giinstiger Witterung erfolgende Oflnung 
der bei Regenwetter geschlossenen Bliithen ermoglichte Kreuzbefruch- 
tung nicht zu Stande koniint, stets zur Autoganiie und kaiin, da sie 
unter gewissen Umstiinden au den nur zeitweilig ombrokleistogame 
Bliithen erzeugenden Pflanzenarten wieder verloren gelit, um unter 
zu ihrer Ausbildung giinstigen Umstiinden von neuem zum Vorschein 
zu kommin, blos als eine Anpassungserscheinung an das Klima an- 



■'2) Pflanzonlehen, II., p. 381 f. 

■'■') rhytodyiiíuii. [íntersnclmugen, p. ^^ř^, p, 40 f., p. KJG f. 

^*j Vergl. ineiu Werk 1. c. p. ItíG f. 



38 XXXIII. A. Hansgirg: 

gesehen werden, welche bei den betreffenden Arten im Laufe ihrer 
Entwickelimg durch Vererbung noch nicht fixirt ist und hochst wahr- 
scheinlich zu einer constanten, die Aiten charakterisirenden Eigen- 
schaft sich erst entwickeln wird. 

Beziiglich des 3. Typus der Bliitlienombrophobie bemerke ich 
hier anhangsweise noch, dass es neben den im Vorhergehenden ge- 
nannten Pflauzen, deren ganze Inflorescenzen tragende Achsen beson- 
dere regenscheue Kriimmungen ausfiihren, auch eiue verháltnissmássig 
ziemlich geringe Anzahl von krautartigen Gewáchsen gibt, deren 
Stengel oder die blos Laubblátter, seltener Laub und junge Bltithen- 
knospen tragende Zweige nach langer anhaltendem Regen oder in 
Folge einer wiederholten heftigen Erschiitterung durch Windstosse 
etc. auch durch kiinstlich erzeugte mechanische Reize, continuirliche 
Begiessung etc. durch auffallende, den ombrophoben Bewegungen 
habituell áhnliche Kriimmungen reagiren. 



Verzeichniss der mir bekannten Pflanzenarten, deren Laubblátter 
oder auch junge, noch nicht bliihreife Bliithenknospen ^^) tragende, 
krautige Achsen (insb. deren Gipfeitheile) auffallende ombrophobe 

Kriimmungen ausfiihren. ^^) 

Fam. C/tenopodiaceae: KocJda scoparia, hirsuta, arenaria 
(sporadisch), Chenopodium opulifolium, bonus Henricus (reagirt meist 
nur sporadisch), Echinopsilon (Chenolea) hysopifohus, Coriospermum 
intermedium, hysopifoliura und Staurionii. 

Fam. Aniarantaceae : Acnida cannabina. 

Fam. Urticaceae: Parietaria officinalis (sporadisch). 

Fam. Polenioniaceae : Leptosiphon (Gilia) densiflorus Taf. II. 
Fig. 38 und 39, L. aureus und androsaceus (schwácher). 

Fam. Valerlaneae: Valeriana alliariaefolia, montana var. 
cuspidata (sporadisch), Centranthus angustifolius, Plectritis (Beckea) 
samolifolia (sporadisch). 



"°) Das nach langer anhaltendem, heftigem Regen nicht selten erfolgende 
Niederliegen der Grashalme gehórt nicht hieher. Doch gibt es auch unter den 
Grásern Arten (z. B. Phalaris brachystachya n. a.) mít schwach ombrophoben 
BlUthenstánden. 

°®) So z. B. bei den im Nachfolgenden genannten Valerianeen, Rubiaceen, 
Caryophyllaceen, Umbelliferen, Rosacecn, Saxifragaceen, Cruciferen und bei 
Antennaria und Anthemis. 



Beitráge zur Kenntniss der Bliithenombrophobie. 39 

Fara. Muhiaceae: Asperula galioides. 

Fam. Lahiatae: Salvia tiliaefolia (sporadisch). 

Fam. Compositae: Ártemisia annua, Stelleriana, chamaemeli- 
folia, desertorum, Lednicensis, camphorata var, virescens schwácher 
ombrophob, hingegen typica und var. subcanescens fast oder ganz 
anombrophob wie aucli die meisten Artemisia-Arten (z. B. A. mutellina, 
granatensis u. á.), Ombrophob sind weiter Antennaria plantaginea, 
Conyza ambigua und Anthemis niontana (sporadisch); hingegen ver- 
halten sich Antennaria tomentosa und die meisten Anthemis-Arten 
anombrophob. 

Fam. Linaeeae : Linum cribosum Taf. II. Fig. 40, usitatis- 
simum auch var. album, grandiflorum, austriacum? 

Fam. Caryophyllaccae : Silene otites, nutans, italica und 
paradoxa? Viscaria vulgaris (sporadisch). 

Fam. Onagvaceae: Knei/Jia riparia, suíTruticosa, Epilobium 
Dodonaei (andere E.-Arten, z. B. E. Tournefortii, angustifolium u. á. 
verhalten sich anombrophob), Eucharidium grandiflorum, concinnum. 

Fam. Malvaceae: Sidalcea malvaeflora. 

Fam. ZTmhelliferae. In dieser Familie erfolgen an einer 
grosseren Anzahl von Arten besondere regenscheue Kriimmungen der 
die jungen Dolden tragenden Achsen. Das nach langer anhaltendem, 
heftigem Regen erfolgende Nicken junger Dohlen hábe ich bisher an 
folgenden Arten beobachtet: Jb>Y/^?mwi trachycarpum, Astranťiam^ox^ 
minor, alpina, carniolica, Meum athamanticum, Bupleurum rotundi- 
folium und Carům carvi schwach ombrophob (bei C. bulbocastanum 
anombrophob) ; Athamanta Mathioli, Fendago nodiflora, Cnidiuni 
orientale, apioides, Shmi latifolium, Peucedanum ruthenicum, offici- 
nale, Seseli glaucum und Pančičia serbica schwach ombrophob, 
Petroselinum sativum, Pimpinella anisum, saxifraga, Chaerophyllmn 
temulum, Seselinia austriaca in hort. botan. Prag., Torilis anthriscus, 
Daucus setulosus, Coriandrum sativum, Heracleum sphondylium, Ami 
majus (schwach regenscheu), Anethum graveolens, A. Sowa und 
an einigen nicht (oder nicht richtig) bestimmten Daucus-, Chaero- 
phyllum-, Pimpinella-, Aegopodium-Arten und iihnlichen Umbelliferen, 
welche ich in verschiedenen botanischen Giirten etc. nach einem 
langer anhaltenden Ptegen beobachtet hábe. 

Fam. Jtosaceae: Alchemilla pubescens, vulgaris var. montana, 
deren Laub und Bluthenknosi)en tragende Stengel und Zweige bei 
Regenwetter sicli zur Erde kriimmen, bei schonem Wetter aber auf- 
gerichtet und an sounigen Tagen meist vertical aufrecht gestellt sind) ; 



40 XXXIII. A. Hansgirg: 

A. rigida ist schwacher ombropliob ; A. acutiloba, speciosa uud alpina 
verhalten sich fast oder gaiiz anombropliob. 

Fam. Saxifraguceae: Heuchera americana, pubescens, san- 
guiiiea (sporadisch). 

Y&m. Cruciferae: Alyssmn alpestre und argenteum ; hingegen 
A. saxatile, spinosum u. il. anorabrophob. 

Fam. Manunculaceae: Adonis vernalis. 

Fam, Legu^ninosae : Genista radiata. 

Weiter moge hier noch bemerkt werden, dass aucli die Laub- 
l)láttei' einiger Phanerogamen und Kryptogamen in Folge lánger 
anhaltender Regengíisse oder durch continuirliche Betráufelung mehr 
oder wenigor auífallendo ombrophobe Kriimmungeu ausfiiliren. Und 
zwar erfolgen besondere regenscheue Bewegungon nicht blos an 
solchen Pflanzen, an deren Laubblattern auch ansehnliche Reiz- und 
Sclilafbewegungen zu Stande kommen, sondern auch an einigen Arten, 
deren Blátter nicht schlafen (so z. B. an Aesculus- und Sanguisorba- 
Arten). 

An vielen Pflanzen mit nyctitropisch beweglichen Laubblattern, 
dienen die, den Schlafbewegungen liabituell iihnlichen, ombrophoben 
Kriimmungeu als Schutzmittel gegen Piegengiisse, Hagelschliige etc. 

Doch reagiren die nyctitropischen Laubbliitter bei verschiedenen 
Pflanzenarten auť die durch die niederfallenden Regentropfen verur- 
sachten Erschiitterungen ungleich, da die Spannungsánderungen in 
den Gewebeschichten der Bewegungszone der Blattgelenke etc. von 
verschiedenen iiusseren Agentien influirt werden. So beobachtete ich 
nach einem liinger anhaltenden Regen, welcher von 2 bis 4 Uhr 
Nachm. dauerte, dass die Blátter einiger Leguminosen (z. B. Acacia 
dealbata, acanthocarpa, decurrens, Robinia pseudo-acacia, hispida, 
glutinosa (viscosa), Acanthospermum humile, Erythrina crista galii, 
Anisolotus Wrangelianus, einiger Trigonella- und Melilotus- Arten u. á.) 
schon ihre Schlafstellung erreicht haben, wáhrend bei anderen Legu- 
minosen (z. B. Gymnocladus canadensis, Cylista (Sója) villosa, Goodia 
latifolia, Edwardsia denudata, Acacia spinosa und bei einigen Ono- 
brychis-, Trifolium-, Lotus-, Desmodium-, Hedysarum-, Arthrolobium-, 
Astragalus-, Oxylobium-, Medicago-Arten u. á.) die nyctitropischen 
Laubblátter erst in halber Schlafstellung oder noch fast in der Tag- 
stellung sich befanden. 

Beziiglich der ombrophol)en Kriimmungeu der nicht schlafendon 
Laubblátter m('tge hier blos erwáhnt werden, dass diese Bewegungen 



Beitiáge zur Kenntniss der Bltithenombropholiie. 41^ 

auch zum Schutze der Bliitter (Biattspreiten) gegen heftigen Regen- 
schlag, insb. bei wolkeiibruchartigen Regen etc. dienen. 

So kriimmen sich die bei schonera, trockenem Wetter in ihrer 
fixen Lichtlage unter 45 bis 50" herabgekriimmteii Blattsi)reiten der 
meist fUnftheiligen Laubbliitter von Aesculus niacrostachya nach eiiiem 
heftigen, lánger anhaltenden Regen fast vertical herab, in welcher 
Stellung sie gegen Regen besser geschiitzt sind als in ihrer fixen 
Lichtlage. Doch erleiden auch die bei Regenwetter schief gestellten, 
die Verticalstellung nicht erreichenden Biattspreiten der raeisten 
Aesculus-Arten (z B. Ae. discolor, flava, carnea, pavia, rnbicnnda, 
hippocastannm n. ii.) durch das acropetal an ihrer Oberflache ab- 
fliessende Regenwasser keinen Schaden, da sie mit einer als Triiufel- 
apparat dienenden Blattspitze versehen sind und binnen kurzer Zeit 
nach Aufhoren dos Regens wieder trocken werden. 

Auch die Blattchen der unpaarig gefiederten Laubbliitter einiger 
Sanguisorba-Arten (z. B. S. niauritanica, carnea, media, flexicaulis, 
tenuifolia, sitchensis) scheinen in mehr oder weniger hohem Grade ombro- 
phob zu sein. So fand ich nach einem starken, liinger anhaltenden 
Regen, dass die Blattchen an vollig erwaclisenen Lanbblattern ^') der 
ersten zwei Sanguisorba-Arten vertical, bei den íibrigenvorhergenannten 
S.-Arten jedoch nicht ganz vertical herabgekriimmt waren, wahrend 
sie bei einigen auderen S.-Arten (z. B. sibirica, alpina, officinalis u. a.) 
in ihrer fixen Lichtlage verharrten oder nur sehr schwach ombrophob 
reagirten. 

Onibrophobe Laulddiltter konnuen auch bei einigen Lupinus- 
Arten (z. B. L. termis, mutabilis u. ii.) vor. Bei Lupinus termis 
fiihren die sternartig vereinigten Bliittchen zwar keino Aufwiirts- 
kriimmung aus, wie bei L. mutabilis, pubescens, elegans, varius, 
angustifolius, atrococcineus u. ii., in welcher Stellung die bei Regen- 
wetter und des Nachts fast vollkommen vertical stehenden Bliittchen 
vor Regen etc. gut geschiitzt sind, doch offnen sich die bei schonem, 
trockenem Wetter und bei directer Sonnenbeleuchtung buchartig 
zusammengeschlagenen Blattchen so, dass die beiden Hiilften der 
Blattspreite unter einem spitzen, seltener bis 90'' messenden Winkel 
von einander abstehen. 

Aehnliche, durch Regen verursaclite, den an den Bliittern von 
Lupinus termis jedoch nicht habituell iihnliche Kriinnnungen sind 



°') An jungeu Blattern sinil dio Blattchen wie bei zahlreichen anderen 
Ptlanzon diuxh ihre Verticalstellung vor Kegen geschiitzt. 



42 XXXIII. A. Hansgirg: 

auch an zahlreiclien Gramineen nachgewiesen worden. ^^) leh hábe 
sie auch an eiiier Form von Abrus praecatorius und von Porlieria 
hygrometrica beobachtet. Vou anderen Forschern sind sie auch an 
einigen Pteridophyten (Asplenium u. ii.) und Laubmoosen (Barbula, 
Polytrichum u. a.) konstatirt worden. 

Wáhrend bei zahlreichen xerophilen Pflanzen die Blatter bei 
trockenem und sonnigem Wetter sich einfach aufwiirts biegen oder 
sich mannigfaltig (der Lange nach, uhrfederartig etc.) zusammen- 
falten oder schliessen, um durch diese Kríimmungen und Zusammen- 
faltungen einen wh'ksamen Schutz gegen zu starka Transpiration zu 
bewirken, oífnen sich bei diesen Pflanzen wie bei Lupinus termis 
und ahnlichen Leguminosen bei feuchtem Wetter und nach einem 
lánger anhaltenden Regen die sparlich mit Wasser versorgten Laub- 
blatter in Folge von Wasserzufuhr ganz oder nur theilweise. 

In Betreíf der im vorhergehenden Verzeichnisse angefiihrten 
Pflanzenarten mit ombrophobem Laube, resp. mit in hoherem Grade 
entwickelter ombrophober Kriimmungsfáhigkeit der Laubblatter und 
der blos Laub oder auch junge Bluthenknospen tragenden Achsen, 
moge hier noch beraerkt werden, dass die regenscheuen Kríimmungen 
an den von mir im Freien an verschiedenen Standorten beobachteteu 
Individuen einer und derselben Art oder Abart oft mit ungleicher 
Energie ausgefiihrt wurden und nicht selten (so z. B. an Kochia 
arenaria, Chenopodium-, Parietaria-, Plectritis-, Valeriana-, Heuchera- 
u. á. Arten) nur sporadisch stattfanden. . 

Obwohl die ombrophoben Kríimmungen an den vorher genannten 
Gewáchsen und zwar sowohl an wild wachsenden wie auch an kulti- 
virten Exemplaren ofters, insb. in Folge eines nur kurz anhaltenden 
Regens, mit geringer Energie auftreten, so kann man sie doch 
wie leh an vielen im Vorstehenden angefiihrten Arten mich iiberzeugt 
hábe, auch experimentell nachweisen. 

Wie an zahlreichen, mit auífallend regenscheuen Bluthen ver- 
sehenen Pflanzenspecies, so gelang es mir auch an den vorher ge- 
nannten Pflanzen, an welchen die blos Laubblatter oder auch junge 
Bluthenknospen tragenden und ombrophob lírummungsfahigen Achsen 
die regenscheuen Kríimmungen ausfíihren, diese Bewegungen auch 



'"**) Z. B. an Elymus arenarius, Sesleria coerulea, tenuifolia, Avena plani- 
culmis, compressa, Festuca alpestris, Porcii, punctoria, Stipa capillata, Lasia- 
grostis calamugťostis u. a. vergl. Kernkií, Pflauzenleben, L, p. 314 f. mit Abbil- 
(litngen. Sielie aucli Paolktti, Nuovo Giornale botan. 189'2 imd Dauwi.n „Das 
Beweguugsvermogen der Pflanzen," 1881, p. 352. 



Beitráge zur Kenntniss der Bluthenombrophobie. 4,^ 

experimentell mittelst eines springbťunneuartig wirkeuden Apparates 
oder iii feuchter Dunkelkammer durch continuirliche Betráufelung etc. 
hervorzurufen und zwar wurden an vielen von den von inir diesbe- 
ziiglich untersuchten, einem kiinstlichen Spriihregen langere Zeit aus- 
gesetzten Pflanzeu die regeuscheuen Kriimmungen meist mit grosserer 
Energie ausgefiihrt, als sie an den unter sonst gleichen Umstánden 
befindlichen, im Freien wachsenden Versuclis-Exemplaren nach einem 
Regen (gew. Landregen) erfolgen. Sonst zeigt sich aber kein Unter- 
schied zwischen den experimentell erzielten regenscheuen Kriimmun- 
gen und den durch gewohnlichen Regen in der freien Nátur hervor- 
gerufenen ombrophoben Bewegungen. 

Es mag hier noch Erwiihnung finden, dass an den von mir in 
den vorhergehenden Verzeichnissen angefiihrten Pflanzen mit ombro- 
phoben Bliithen und regenscheue Kriimmungen ausfíihrenden bliithen- 
losen Stengeln, die in Folge von Regen oder durch eine continuirliche 
Begiessung zu Stande kommenden Kriimmungen der blos Laubblátter 
tragenden Achsen nicht passiv, durch das Gewicht der an den be- 
treífenden Pflanzentheilen adhitrirenden Regentropfen etc. veranlasst 
werden, sondern activ durch Spannungsánderungen in den Gewebeu 
erfolgen, da sie auch dann noch nachhalten, wenn der durch die 
an den gekriimmten Pflanzentheilen anhaftenden Wassertropfen ver- 
ursachte Zug etc. aufgehort hat und die Regentropfen durch mecha- 
nische Erschiitterungen, Verdunstung etc. entfernt werden. ^^) 

Indem ich nun zum experiraentellen Theile meiner betreffs der 
Bliithen- und Laubblatter-Ombrophobie an den im Vorhergehenden 
genannten Pflanzenarten durchgefiihrten Untersuchungen iibergehe, 
bemerke ich hier zunáchst, dass ich alle Versuche mit ombrophoben 
Pflanzen zuerst, wo die Moglichkeit zum Experimentiren vorhanden 
war, an den im Freien an ihren natiirlichen Standorten wachsenden 
Individuen oder an den in botanischen Gárten kultivirten Exemplaren 
und an Topfpflanzen, spáter auch an abgeschnittenen Objecten, so 
insb. an zahlreichen Pflanzenarten mit krautartigen Stengeln und 
Zweigen angestellt hábe. 

Das Verfahren mit den ersteren Pflanzen bestand hauptsáchlich 



59^ Vergl. auch Kerner „Pílauzenleben," II, p. 121 f. und „Die Schutzmittel 
des Pollena," p. 33, wo auch tiber die durch wiederholte Windstosse und durch 
mechanische Erschiitterungen hervorgerufenen Kriimmungen der Bliitbenstiele, 
Stengel und Blattstiele mehr nachzulesen ist. Uber die au krautigeu Blattsti' len 
erfolgenden áhnlichen Kriimmungen siehe auch des Verf.'3 „Phytodynam. Unter- 
suchungen," p. 150. 



44 XXXIII. A. Hansgirg: 

darin, dass der Verf. an sonnigen iind warmen Tagen diese Pflaiizen, 
resp. die in voliér Tagstellung befindlichen (offenen imd mit der 
Apertur zenithwiirts gerichteten) Bliitben oder Bliithenkopfclien etc. 
Ulit Hilfe eines iibertragbaren, spriugbrunneuartig wirkenden Appa- 
rates, welcher nicbt selten auch von Gartnerii (in grosseren botanischeu 
Garten) zur Bespritzung der Pflanzen im Sommer beniitzt wird, einem 
^4 bis fast 1 Stunde lang andaiiernden, continuirlichen Spriihregen 
aussetzen liess. 

Zu eiiier weniger rasch erfolgenden Hervorrufung der regen- 
scheuen Kriimmungen gentigt es auch, wemi inan die ombrophoben 
Pflanzen, resp. ihre Bliithen oder Bliithenstimde, so lange diese ihre 
Tagstellung noch nicbt veriindert haben, niittelst einer mit Brause- 
kopf versehener Giesskanne krilftig bospritzt, wobei sich jedocb 
empfiehlt die Versuchsobjecte, an welchen onibrophobe Kriimraungen 
erzielt werden sollen, derartig geneigt aufzustellen, dass eine iiber- 
massige Bewasserung des Bodens oder der in den Tupfen befindlichen 
Gartenerde nicbt eintreten kann. 

Bei meinen mit abgeschnittenen Objecten angestellten Versuchen 
wurden die meist zahlreiche offene Bliithen oder mehrere Bliithen- 
stánde tragenden und mogliclist gleichartig entwickelten Yersuchs- 
exemplare (Zweige oder Hauptachsen) in einen grosseren, gut ver- 
schliessbaren Zinkkasten gebracht, auf Siebe gelegt und einer continu- 
irlichen Tag und Nacht anwehrenden Benetzung ausgesetzt. 

Ein anderes Verfahren bestand darin, dass ich die beziiglicli 
der Bliithenombrophobie auf experimentellem Wege untersuchten 
Pflanzen in einer zu diesen Versuchen eigens hergerichteten Dunkel- 
kammer, im Nothfall auch in grossen Botanisierbiichsen bei einer con- 
stanten oder nahezu constanten Temperatur und volligem Lichtab- 
schluss mit reinem Flusswasser, dessen Wiirmegrad von der Tempe- 
ratur der die Pflanzen umgebenden Luft nur wenig oder gar nicht 
difterirte, im Laufe von 24 bis 48 Stunden wiederholt genitgend be- 
netzen liess. 

Da ich bei raeinen bliithenombro})hoben LTntersuchungen niein 
Augenmerk hauptsiichlich auf die bei den regenscheuen Pflanzen auf- 
treteuden eigenthiimlichen Kriimmungen gerichtet hábe, so vvahlte ich 
zu meinen Experiraenten zunáchst solche Pflanzenarten aus, an welchen 
die ombrophoben Kriimmungen in der freien Nátur nach einem lánger 
anhaltendem Regen (Gewitterregen etc.) aufifaliend zutage treton. 
Spiiter habr ich auch mit aiideren, beziiglich der Bliithenombrophobie 



Beitráge zur Keuutiiiss der Blutheiiombrophobie. 45 

mir noch unbekanntcn oder íinombropliobe Bliitlien tragenden Pílau- 
zenarten experimentirt. 

Betreffs der im Naclifolgendeu kurz luitgetheilten Ergebnisse 
lueiiier aji zablreichen Pflanzenspecies wiederholt durchgefiihrten Ver- 
suclie, bez. Versuchsreihen beinerke ich hier noch, dass ich bei allen 
Yoii mir angestellten Vorsuchen stets rait einer grosseren Individuen- 
anzahl der iu gaiiz frischem Zustande befindlichen Versuchspflanzen 
experiiiientirte. 

Bei nieiiieii aiif zweierlei Art durchgefubrten Versuchen mit 
einer und derselben Species hábe ich die Erfahrung geniacht, dass 
mit den im Erdbodeii gut bewurzelten Stocken in der Regel sich mit 
besserem Erfolge experimentiren lásst, als mit abgeschnitteuen Objec- 
ten, da letztere nicht immer prompt reagiren ^'^) und nicht selten 
(bei emptindlichen Pflanzen) schon nach einem ein- bis zweitagigen 
Yerweilen in der íeuchten Dunkelkammer so stark leiden, dass sie 
nicht mehr normál reagiren, resp. dass ihre Widerstandskraft, welche 
die ombrophoben PHanzen der Einwirkung des Wassers entgegen- 
stellen, sich verándert. 

Um das Verhalten derjenigen Pflanzenarten gegeniiber der Wir- 
kung einer kiinstlichen Benetzung zu priifen, deren Bhithen in der 
freien Nátur bei Regenwetter sich schliessen oder deren Bliithenstiele 
bez. Bliithenstandachsen zumeist autíallende, zu jeder beliebigen 
Tageszeit eríolgende regenscheue Krunjmungen ausfiihren, liess ich 
die im Freien, in botanischen Garten etc. kultivirten Exempláre ver- 
schiedener Oxalis-. Geranium-, Erodiuin-, Helianthemum-, Hypecoum-, 
Papaver-, Heliophila-, Allysum-, Kernera-, Arabis-, Turritis-, Barba- 
raea-, Bunias-, Ranunculus-, Anemone-, Paeonia-, Trolliu.s-, Malva-, 
Potentilla-, Stellaria-, Cerastium-, Saxilraga-, Heuchera-, Linum-, 
Nemophila-, Anagalis-, Campanula-, Bellis-, Hymenostomma-, Tulipa- 
Arten so lange einem kiinstlich, mittelst eines springbrunnenartig- 
wirkenden Apparates erzeugten Spriihregen aussetzen, bis an ihren 
Bliithen, Bliithenstielen, bez. Stengeln die nach einem liinger anhal- 
teuden Regen erfolgenden Bewegungen zu Stande kamen, worauf 
dann die Bliithen diesci' Pflanzen, wenn sie nach eingestellter Be- 
netzung unter den fiir die Herstellung der normalen Lage der Blii- 



''") Zu áhnliclieu Ergebuissen fiihrten auch die von mir friiher an zaJil- 
reichcii Pflanzenarten durchgefiihrten Untersuchungen iiber das Otfnen und 
Schliessen der Bliithen (vergl. meine „Phytodynam. Untersuchungen" p. iýS». 
C. Anmerki-nc'^ sowie die spáter von Oltmanns. (Uber das Offnen und Schlicsscui 
der Bliithen". 1895) gemachten diesbeziiglichen Experimente. 



46 XXXIII. A. Hansgirg: 

then selir giinstigen Umstiinden sich l^eťaiideii (so z. B. an sehr waruien 
uml sonnigen Tagen) meist im Laufe voii einer bis mehreren Stunden 
iu ihre, vor der Benetzung innegehabte Lage (Tagstellung) wieder 
iibergingen. 

Ansehnliche regensclieue Kriimmungen hábe ich durch kiinstlich 
erzeugten Spriihregen an sonnigeu Tagen an nachfolgenden Arten 
meist wiederholt hervorgerufen : Oxalis valdiviensis, latifolia, caprina, 
catherinensis, vespertilionis, tetraphylla, crassipes, articulata, Andrieu- 
xii, lasiandra, Deppei ; Geranium subcaulescens, sanguineura, Helian- 
themum grandiflorum, pohfolium, canum, Papaver alpinum, pyrenai- 
cum, nudicaule, Hypecoum grandiflorum, Heliophila arabioides, Ker- 
nera saxatilis, Arabis sagittata, Turrita, Bunias orientalis, Turritis 
glabra, Barbaraea vulgaris, Ranunculus auricomus, repens, acris, 
lanuginosus, nemorosus, Anemone silvestris, baicalensis, Trollius cau- 
casicus, europaeus, Paeonia tenuifolia, Malva alcea^ moschata'?, Poten- 
tilla formosa, Stellaria holostea, Cerastium hirsutum (schwíicher om- 
brophob), Saxifraga trifurcata, Hostii, geum, hypnoides, rotundifolia, 
Heuchera sanguinea, americana und pubescens, an welchen der ganze 
bliithentragende Theil des Stengels stark bogenformig herabgekriimmt 
war; Linum usitatissimum, perenne, grandiflorum, Nemophila maculata, 
Anagallis coerulea, Campanula carpatica, Bellis perennis, Tulipa Cel- 
siana, silvestris. 

An einigen anderen Arten aus den soeben beispielsweise ange- 
fiihrten Gattungen wurden vermittelst einer mit Brause versehenen 
Giesskanne weniger auffallende oder ganz schwache regenscheue 
Kriimmungen erzielt. So erzeugt z. B. eine kiinstliche directe Be- 
sprengung mit Wasser beim Cerastium arvense, tomentosum, Paeonia pere- 
grina, officinalis, Anemone stellata, ''^) Saxifraga caespitosa var. com- 
pacta u. a. keine oder eine unmerkliche, sich wiederholende ombro- 
phobe Kriimmung. 

Ua bereits von Kehner*'^) nachgewiesen wurde, dass die von 
mir als regenscheue bezeichneten Kriimmungen auf die von mir soeben 
kurz beschriebene Art bei einigen Pflanzen z. B. an vielen Cruci- 
feren, Ranunculacecn, Liliaceen u. ii. auch kiinstlich hervorgerufen werden 
konnen, so erlaube ich mir hier nur noch zu bemerken, dass ich 
auch in Ost-Indien an nachfolgenden Arten, deren regenscheue Bliithen, 



®'j Vergl. auch Vochting ,Úber den Einfluss der Warme auf die Schlaf- 
bewegungen der Anemone stellata", p. 290. 
'■'^) Die Schutzmittel des Pollens, p 34. 



Beitráge zur Keimtuiss der Blutheuombrophobie. 47 

bez. Bliithenstiinde im Laufe von ',\, Stunde der wiederholten durcli 
die aus der Brause einer Giesskanne niederrieselnden Wassertropfen 
erzeugten Erschutterung ausgesetzt wuiden, ombrophobe Kriimmungen 
liervorgerufen hábe: Oxalis violacea, corniciilata und an zwei ande- 
ren in ostindischeu Gárten (z, B. in Khandalla. Maliabuleshavar etc.) 
kultivirten O.-Arten, an Euphorbia Rothiana und einer anderen reich- 
blátterigen, krautigen Eiiphorbia-Species; von Compositen an Ade- 
nostenima viscosura, Decaueurum microcephalum und einigen in of- 
fentlichen Gárten, Anlagen etc. in Ost-Indien cultivirten Corymbiferen 
(Coreopsis, Bellis u. a.), Solanaceen (Petunia), Malvaceen, Scrophu- 
larineen und Linaceen. 

An einigen anderen ostindiscben Pflanzen, deren Bliithen erst 
nach einem lánger anlialtenden Regen (nicht nach kurzem Regen- 
schauer) eine schwache Ombrophobie verriethen (z. B. Linum myso- 
rense, Sida carpinifolia, radicans. Abutilon polyandrum, Triumfetta 
rhomboidea u. a.), resp. deren Bliithen sich bei Regenwetter nicht 
wie gewohnlich offneten, hábe ich aber, wie auch an einigen anderen, 
von mir beziiglich der Bliithenombrophobie in der freien Nátur nicht 
náher untersuchten ostindiscben Ephemeriden keine in Folge einer 
ufters wiederholten Begiessung mit Wasser hervorgerufene regenscheue 
Kriiramung erzielt. 

Durch weitere vom Yerf. iiber die Bluthenombrophobie der mit 
periodisch sich offnenden und schliessenden oder epheraeren Bliithen 
versehenen Pflanzen angestellten Versuche wurde der Xachweis ge- 
íuhrt, dass bei nachgenannten Pflanzenarten, von welchen einige in 
hohem Grade ombrophob sind, regenscheue, durch Feuchtigkeitsver- 
ánderungen auf experimentellem Wege hervorgerufene Kriimmungen 
auch bei constanter Temperatur zu Stande kommen, welche Kriim- 
mungen zu den turgonastischen, bez. — da sie bei volligem Licht- 
abschluss erfolgen — auch zu den photonastischen Kriimmungen ge- 
horen:®^) Heliophila arabioides Taf. I. Fig. 1 bis 4, Cardamine 
pratensis, Draba repens, hirta, carinthiaca, Arabis rosea, Biscutella 
raphanifolia Taf. I. Fig. 5 bis 7, B. ciliata, Diplotaxis Prolongii, 
Kernera saxatilis, Farsetia clypeata, Tetrapoma barbaraefolium, 
Enarthrocarpus lyratus, Bunias erucago, Brassica uapus. Taf. L Fig. 
12, Capsella bursa pastoris Taf. I. Fig. 11, Alyssum incanum, mon- 
tanum Taf. L Fig. 12, Hypecoura grandiflorum. Chelidonium majus, 
Platystemon californicura, Anemone nemorosa, ranunculoides, Isopyrum 



ss) Vergl. meine „Phytodyuam. Untersuchimgen," p. 153. 



48 XXXm. A. Ilansgirg: 

thalktioides, Trollius caucasicus, raiímnculus laiiuginosus, pedatus, 
acer Taf. I. Fig. 22, Malva oxyloba, Palava flexuosa Taf. II. Fig. 36, 
37, Heli anthemům tuberaria, Oxalis crassipes, valdiviensis, Geranium 
caliimbinum, pusillum, pyienaicuin, Stellaria metlia, graminea, Cera- 
stium arvense, triviale, brachypetalum, raoesiacum ; Potentilla argentea 
Taf. I. Fig. 13, supina, sulplnirea, Brenuia, millegrana, Oxalis stricta, 
Bellis perennis, Calendula meteor, Helipterum anthemoides Taf. II. 
Fig. 2Q, 27, H. (Rhodanthe) Manglesii Taf. II. Fig. 28, 29, Hvme- 
nostoma pseudoanthemis Taf. II. Fig. 35, Tripteiis clieiranthifolia 
Taf. II. Fig. 32, 33, Leoutodon hastilis, Hieracium pilosella Taf. I. 
Fig. 16, echioides Taf. I. Fig. 17, murorum, Anagallis arvensis, coerulea, 
Yeronica serpyllifolia, ceratocarpa, didyma, arvensis, hederaefolia, 
chamaedrys, pallens, crista galii, incana, Convolvulus undulatus, tricolor, 
Specularia speculum Taf. I. Fig. 19. 

An den soeben genannten Pilanzenarten, von welchen ich in der 
Regel bei meinen Versuchen von jeder Species mit 5 bis 10 sorgfáltig 
ausgewiildten Exemplaren experimentirte, die wiihrend des Experi- 
mentirens stets einer vergleichenden Controlle unterworfen waren, 
erfolgte nach 6- bis 24stundigem Verweilen in der feuchteu Dunkel- 
kanimer eine der typischen ombrophoben Kriimnmng habituell ganz 
áhnliche, jedoch meist stárkere (blos bei den vorher genannten Alsi- 
naceen ofters eine ziemlich schwache) turgo- und photonastische Ein- 
kriimmung der BUithenstiele oder der einzelnen Bliithen, bez. ganze 
Bllithenstánde tragenden Hauptachsen (siehe die Abbild. auf Taf. I. 
und II.), ausserdeni fand bei den meisten von diesen Pflanzen aueli 
eine verfriihte Schliessung und am nachsten Tage eine verspJitete und 
meist unvollstandige oder gar keine Óffnung des Periauthiums stati. 

Aehnliches gilt auch von den Bliithen und Bliithenkopfchen 
nachfolgender in der feuchten Dunkelkammer meist nur 24 Stunden 
lang gehalteuen PHauzenarten : Draba Wahlenbergii, muricella, Tlio- 
masii, stellata, glacialis, Gmelini, Arabis stolonifera, Allionii, procur- 
rens, Rnnunculus bulbosus, muricatus, cornutus, trachycarpus, Gera- 
nium aftine, Linanthus (Gilia) ciliatus, Kitaibelia vitifolia, Oenothera 
tetraptora, Hieracium canadense, virosum, Tragopogon ruber, Veni- 
dium fugax, caleudulaceum, Andryala dentata, Eclopes (Relhania) 
trinervis u. ii. 

Nebenbei bemerke ich nuch, dass in der feuchteu Dimkelkammer 
(las periodisch sich wiederholende Offnen und Schliessen der Bliithen, 
bez. Bluthenkopfchen bei den meisten im Vorstehenden genannten 
Pilanzenarten fruher als soust unter normalen Umstáudcn aufhíirte, 



Beitráge zur Kenntniss der Bliithenombrophobie. 49 

was auch von anderen Pflanzenarten mit schhifenden oder ephemeren, 
in hóhereiu Grade lichtempfiudlicheii Bliithen gilt, welche ich iu der 
feuchten Dunkelkammer bezíiglich der Bliithenoinbrophobie nalier 
imtersuclit liabe, so insb. von einigen Specularia-, Anisoderis-, Holo- 
gymne-, Potentilla-, Kneiffia-, Malva-, Oxalis-, Hieracium-, Geraniiim-, 
Convolvulus-, Spergularia-, Stellaria-, Spergula-Spocies u. ii. -^^) 

Da ich durch meine friiheren, iiber das Offnen der Bliithen an- 
gestellten Versuche ''^) mích iiberzeugt hábe, dass der normále Bewe- 
gungszustand bel den mit ephemeren u. ii. Bliithen versehenen Pflan- 
zenarten in Folge von mangelhafter Beleuchtung an vollstándig ver- 
diiukelten Exemplaren) friiher als an anderen Pflanzen in einen ab- 
normalen iibergeht und dass die Wiederherstellung des normalen 
Bewegungszustandes bei verschiedenen, auch nahé mit einander ver- 
wandten Pflanzenspecies meist ungleich schnell und durch ungleich 
intensive Beleuchtung erfolgt, so suchte ich auch an den im Vorste- 
henden genannten Pflanzenarten zu konstatireu, inwiefern an dem 
Zustandekommen der bei den vorhergenannten Pflanzen in feuchter 
Dunkelkammer hervorgerufenen Kriimmungen der fiir die Beleuchtungs- 
und Feuchtigkeitsveranderungen enipfindlichen Bliithen der Beleuch- 
tungswechsel betheiligt war, zu welchem Zweck ich die Versuchspflan- 
zen nach einem 12- bis 24stiindigen Verweilen in der feuchten 
Dunkelkammer und zwar von jeder Species blos die eine Halfte der 
Versuchsexemplare aus der Dunkelkammer herausnehmen und an ihre 
friihere lufttrockene Standorte bringen liess, wo sie wieder vollem 
Tageslichte ausgesetzt waren. 

Die audere Halfte der V^ersuchsindividuen wurde aber in der 
feuchten Dunkelkammer weiter behalten oder (jedoch nur selten) in 
einem schwach beleuchteten Zinkkasten hinter einer Glaswand weite- 
rer Benetzung mit reinem und entsprechend warmem Wasser aus- 
gesetzt. 

Aus diesen und anderen Versuchen geht nun klar hervor, dass 
blos an den im Dunkeln gehalteneu Exemplaren, die am ersten Tage 
in feuchter Dunkelkammer zu Stande gekommene photo-, bez. auch 
turgonastische Kriimmung im Laufe der náchsten 24 bis 48 Stunden 
sich mehr oder weniger verstárkte, so insb. an vielen Cruciferen, 



'■•') Andere Pflanzenarten, welche im Dunkeln gleich am ersten oder am zweiten 
Tage ihre Bliithen oder Bliithenkopfchen nicht oder nur unvollstáudig offnen, siud 
in meinen „Photodynani. Untersuchungen" p. 53 bis 58 angefiihrt. 

^''j Vergl, mein vorher citirtes Werk I. c p. 55. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1890. 4 



k 



50 XXXllI. A. Hausgirg: 

einigeii Ranunculaceen, Convolvulaceeii imd Compositen oder doch 
iiicht verringerte, wie an den meisteii Versuclisexemplaren, wenn sie 
nach einem 12- bis 24stundigen Liclitabschluss wieder an diffuses 
Tagesliclit gestellt wurden und an welclien die in der feucliten Dunkel- 
kammer hervorgerufene Kriimmung meist schou im Laufe des ersteu 
oder zweiten Tages bei normaler Beleuchtung und Temperatur in 
einer fast lufttrockenen Atmosphaere durch eine Gegenkrummung 
vollstandig oder uur theilweise ausgeglichen wurde. 

Aus meinen Versuchen und Beobachtungen crgibt sich weiter, 
dass die Reactionsláhigkeit bei einzehien Pflanzenarten und Gattungen 
ungleich gross ist, so ist sie z. B. bei den Heliophila-, Biscutelhi-, 
Brassica-, Draba-, Hypecoum-, Trollius-, PotentiHa-Arten u. á. geriu- 
ger, als bei einigen auderen Cruciferen (Raphanus, Alyssum, Kernera 
u. a.), Ranunculaceen (Anemone u. á.), Papaveraceen etc. Auch zeigt 
sich bei verschiedenen Exemplaren einer und derselben Art nicht 
selten ein verschiedenes Verhalten gegeniiber der veránderten Be- 
leuchtung und den Feuchtigkeitsveránderungen. 

Zur Entscheiduug der Frage, ob regenscheue Kriimraungen der 
Bliithen etc. auch an solchen Pflanzenarten experimeutell hervorge- 
ruíeu werdeu konnen, welche mit nicht periodisch oder ephemer sich 
schiessenden, sondern luit nicht schlafenden (agamotropischen) Bliithen 
versehen sind, hábe ich weiter eine Reihe von Versuchen an nach- 
folgenden Pflanzenarten angestellt, deren nach dem Aufblíihen sich 
nicht mehr schliessende, sondern bis zum Verbluhen offen bleibende 
Bliithen einer continuirlichen Benetzung, resp. Betráufelung ausgesetzt 
wurden : Caltha palustris, laeta, Geimi urhammi Taf. I. Fig. 14, in- 
termedium, Fragaria elatior. mexicana, Waldsteinia geoides, Alche- 
milla vulgaris, Agrimonia procera, Poterium sanguisorba, Prunus do- 
mestica, Fumaria officinalis, Iberis Pruiéi, Alliaria officinalis, Erysi- 
mum repandum, Eaphanus sativus var. radůula, raphanistrum, Lepi- 
dium draba, sativuni, stylatimi^ Cochlearia gladifolia, Alyssum saxatile, 
calycinum, transsilvanicum, umhéllatuni^ Cakile americana, Viola tri- 
color var. arvensis, altaica, Silene monachorum, Lychnis Preslii, flos 
Jovis, Arenaria balearica, serpyllifolia, Spergula arvensis, Daucus 
carota, Astrantia major, Anthriscus laevigata, Myrrhis odorata, Buple- 
uriím rotimdi foliům, tenuissimuni, falcatum, Torilis anthriscus, Feru- 
lago nodiflora, Oenauthe crocata^ Peucedanum cervaria, officinale, 
Buhon galbanum, Scandix macrorrhyncha, Balansae, Pimpimila saxi- 
fraga, Sinyrnium perfoliatum, Heracleum sp., Sescli glaucum, Saxi- 
fraga leiícaiit/ietnifolia, Ponae, gnitMlata, CorouíUa varia Taf. I. Fig. 



Beitráge zur Kenntniss der Bliitlienombrophobie. 51 

y, 10, rostnita, vagínalis, Astrayalus sulcatus, edulis, Hippocrepis 
comosa, Medicayo falcata, lupulina, Orobus pannonicus, Vida oro- 
boides, cracca, Trifolmm agramtm a) campestie und b) minus, repens, 
Taf. I. Fig. 15, montanum, arvense^ Adenocar[)us foliolosiis, Geranium 
austriacum, Eohertianum, sanguiiieum, Eiodiura corsicum, Acer cam- 
pestre, Hypericum perforatum, Vitis vinifera, Epimediuin rubním, 
Ikarisso, Drymis Winteri. Skimmia japonica, Genia geminata Taf. 11. 
Fig. 30, 31, Petasites vulgaris, Senecio vulgaris, Melampodiiim per- 
foliatum, Bellis rotundifolia, Acliillea nobilis, Centaurea montana, 
dealbata, Scábiosa arvensis, ochroleuca, maritima, eremita^ Jasione 
montana^ Valeriaiia dioica, Asperula cynauchica, odorata, Galium 
apparine, verum, macrocarpum, mollugo, Armeria vulgaris, berlengen- 
sis, Nonnea pulla, lutea, Sympliytum tauricum, Anchusa (Caryolopha) 
sempervirens, Myosotis interinedia, Lithospermum arvense, Lamium 
album, purpureum, galeobdolon, Thymus serpyllum, Ajuga reptans, 
Salvia pratensis, officinalis, Stachys recta, Phlox setacea, Primula 
acaulis, inflata, Kaschemiriana, hirsuta, Glaux maritima, Ramondia 
pyrenaica, Scrophularia peregrina, chrysantha, Cliaenorrhinum origani- 
folium, Ámsonia latifolia, Aristolochia sipho, Wulfenia Amberstiae, 
Dapline indica, EupJiorhia cyparissias, falcata, Ipecacuanha Taf. I. 
Fig. 20, graeca, medicaginea, spongiosa, flavo-purpurea, nicaensis, 
Polygonům vivipara, Muscari botryoides, tenuiflorum, racemosum, 
Allium ursinum, azureura, obliquum, Triglocbin maritimura, Scilla 
azurea, pratensis, bifolia, amoena, sibirica, Puschkinia scilloides, 
Ornithogalum sulphureum, Muscari teuuifolium, Melasphaerula grami- 
nifolia, Sparaxis tricolor, Triticum repens auch var. glaucum. 

Wábrend an den unter Wasser getauchten Exemplaren dieser 
Pflanzen die Bliitlien sich vollig indiffereut verhielten und nach drei 
(Skimmia japonica, Drymis Winteri u. a.) oder vier (Daphne indica 
u. ii.) Tagen wie das Laub fast intact blieben oder bei den in hoherem 
Grade wasserscbeuen Species wie die meisten Laubblátter bald matsch 
wurden und nach volliger Sattigung mit Wasser rasch zu Grunde 
gingen, fiihrten die im Vorsteheuden mit durchschossenen Lettern ge- 
druckten Arten, von welchen die Mehrzahl zu den im Vorhergehen- 
den angefúhrten Pflanzenarton mit ombrophoben Bliithen gehort, 
nachdem sie im Laufe von 24 Stunden wiederholt mit Wasser genii- 
gend benetzt wurden, in der feuchten Dunkelkammer nach eiuem bis 
zwei Tagen eine ebenso energische oder noch stiirkere epinastische 
(photo- und turgonastische) Kriimmung aus, wie nach einem lánger 
andauerndeu Regen in der freien Nátur. 

4* 



52 XXXm. A. Hansgirg: 

Bemerkenswerth scheint niir noch der Umstand, dass eine der 
typischen ombrophoben Krummung almliche epinastisclie Krúmmung 
des in der Antliese beíindliche Bliithen trageiiden Gipfeltheiles der 
Stengel, aiicli des ganzen, mit Bliitlien besetzteu Theiles der Ne- 
benaclisen auch an mehreren Arten zn Stande kam, an welchen ich 
friiher an im Freien wachsenden Exemplaren eine derartige Kriini- 
mnng niclit beobachtet hábe. 

Diese Thatsaclie babě ich an nachfolgenden Pflanzenarten Ge- 
legenheit gehabt zu constatiren : Jasione montana^ Bellis rotundifoha, 
Melampodium perfoliatum, Amsonia Litifolia, Scrophularia peregrina, 
Chaenorrhinum origanifoliuni, Glaux maritima. Coronilla vaginalis, an 
den im Vorstehenden genannten Valeriana-, Nonnea-, Symhytum-, 
Lithospermum-, Anchusa-, Myosotis-, Lamium-, Thymus-, Ajuga-, 
Astragalus-, Vicia-, Medicago-, Trifolium-, Wahlsteinia-, Alcherailla-, 
Agrimonia-, Lychnis-, Erysinium-, Alliaria-, Iberis- und Saxifraga- 
Arten. 

Aus den soeben erwiihnten Beobachtungen hebe ich noch her- 
vor, dass die nach melirstiindigen Verweilen in der feuchten Dunkel- 
kammer hervorgerufene Krummung bei einigen Arten nur scliwach 
war, so z, B. bei Lamium, Anchusa, Chaenorrhinum, ('oronilla, 
Cakile u. a.). 

Bei den iibrigen Píianzenarten fand jedoch auch nach zwei- bis 
dreitagigem Verweilen in der feucliten Dunkelkammer keine oder blos 
eine unmerkliche (sehr schwache) Kriimmung der die Bliithen ti-a- 
genden Achsen statt, woraus gefolgert werden konnte, dass die Blii- 
then dieser Arten, an welchen (wenigstens an den meisten) ich auch 
an in der freien Nátur wachsenden Exemplaren keine regenscheue 
Kriimmungen beobachtet hábe, entweder gar nicht oder nur sehr 
schwach epinastich reagiren und in geringerem Grade ombrophob 
sind, als die Bliithen der mit durchschossenen Lettern gedruckten 
Arten. 

Wie bei der ersten Gruppe der von mir beziiglich der Bliitheu- 
ombrophobie experimentell untersuchten Pflanzen, so liess ich auch 
bei dieser zweiten Gruppe von Versuchspflanzen nach 24-stundigem 
Verweilen der Versuchsobjecte in der feuchten Dunkelkammer die 
eine Hálfte der zum Experimentiren ausgewáhlten Exempláre aus der 
Dunkelkammer herausnehmen und sie in eine gleich warme, jedoch 
trockene Atmosphiire iibertragen, wo sie dann auch der iiormalen 
Beleuchtung ausgesetzt waren. Die zweite Hálfte der noch intacten 
Versuchsindividuen wurde jedoch fiir die nilchsten 24 bis 48 Stunden 



Beitráge zur Keuntniss der Bltithenomhropholiie. 53 

in der feuchten Dunkelkammer behalten und dem Eiuflusse der 
Feuclitigkeit und vollstandiger Dunkellieit von Neuem ausgesetzt. 

Wáhrend bei vieleii Pflanzeii, welche in trockener Atmospháre 
wieder vollem Lichtgenusse, sicli erfreuten, die in der feuchten Dunkel- 
kammer zu Stande gekommene, auf Epinastie beruhende Krummung^^) 
meist schon im Laufe des ersten oder des zweiten Tages in Folge 
einer Zuriickkrummung in die normále Lichtlage gánzlich ausgeglichen 
oder doch bedeutend vermindert wurde (wie z. B. bei den im Vor- 
hergehenden genannten Scabiosa-, Coronilla-, Veronica-, Euphorbia-, 
Trifolium-, Medicago-Arten u. á.), kam an einigen von diesen Pfianzen, 
welche zwei bis vier Tage lang ununterbrochen in feuchter Dunkel- 
kammer eingeschlossen waren, eine meist bedeutend stiirkere epi- 
nastische Einkriimmung zu Stande, als im Laufe der ersten 24 Stun- 
den (so z. B. an Caltha palustris, laeta, Lepidium draba, Alyssum 
calicinum, Saxifraga granulata, apiculata, Cerastium arvense, triviale, 
Arenaria serpyllifolia, Lychnis Preslii, Bupleurum falcatum, Trifolium 
arvense, montanum, Medicago falcata, Primula inflata, Lithospermum 
arvense, Euphorbia medicaginea, spongiosa u. á.). 

An dieser Stelle moge noch kurz hervorgehoben werden, dass 
die in feuchter Dunkelkammer an den vorher genannten Pflanzen 
durch ofters wiederholte Benetzung mit Wasser etc. erzielten epina- 
stischen Kriimmungen von den an im Freien wachsenden Pflanzen nach 
einem lánger anhaltendeu Regen zu Stande kommenden regenscheuen 
Einkriimmungen der Bliithenstiele, bez. Stengel insofern differirten, als 
die experimentell erzielte Kriimmung der einzelnen Bliithen oder gauze 
Inflorescenzen tragenden Achsen meist starker war, als die nach einem 
Regen erfolgende Kriimmung und dass die kiinstlich hervorgerufene 
Kriimmung nicht blos am Gipfeltheile der Achsen, sondern meist viel 
tiefer als gewohnlich (nach einem Regen) erfolgte (vergl z. B. Taf. L 
Fig. 4, 14, 15, 19, 21 und Taf. IL Fig. 24). 

Auch liess sich constatiren, dass diese Kriimmung nicht selten 
(insb. an den lángere Zeit z. B. 3 bis 4 Tage lang in der feuchten 
Dunkelkammer gehaltenen Exemplaren) in eine meist nur schwache 
revolutive Nutation tiberging, so z. B. an Ranunculus bulbosus, lanu- 



«**) In welchen Fállen die bei den oben genannten Pflanzenarten erfolgende 
Zuriickkruniniung der die BliULen trageiiden Achsen mebr durch photonastisches, 
als durch turgonastisches Wachsthum erfolgte, hábe ich nicht untersucht. Auch 
bleibt yorderhand noch dahin gestellt, ob die Zuriicklirummung stets nur an 
solchen Achsen erfolgte, welche in der Anthese befindliche Blůthen mit noch 
befruchtungsfáhigem Pollen enthielten. 



54 XXXIII. A. Hansgirg: 

ginosus, Viola tricolor, Alyssuni calycinum, Capsella bursa pastoris, 
Luiiaria biennis, Erysinium repandum, Thlaspi arvense, Brassica na- 
pus, Cardamine leucantlia, Carům carvi, Geranium albiíloruui, austria- 
cuui, sanguineuiu, Cerastiuin trivialo, Holosteum umbellatum, Epi- 
lobium liypericiíolium, Poteiitilla rubens, Fragaria mexicana, Papaver 
dubiuin, Coronilla vaginalis, Laniium albuin, purpureum, Veronica ar- 
vensis, chaniaiídrys, ceratocarpa, prostrata, austriaca, Pthiuantbus (Alec- 
torolopbus) liiisutus, Verbascum phoeniceum, Scropbularia chrysantha, 
peregrina, Litliospermuin arvense, Ancbusa sempervirens, aii Primula 
japonica und Ornitbogalum Thierkeanum sehr schwacb. 

Zu gleichen oder doch der Hauptsache nach mit den soeben 
kurz mitgetheilten Ergebnissen ubereinstimnienden Resultaten fuhrten 
auch weitere Versuche, die ich mit nachfolgenden Arten durchgeíuhrt 
liabe, um die Ombrophobie oder Anombrophobie der grosstentlieils 
agamotropischen, theils auch e[)hemeren und pcriodischen Bliithen 
dieser Pflanzen exiteriuiont(>ll zu priiion : Dactylis gh)nierata, Antlieri- 
cuni ramosum, P)rodiaea (Tritehýa) uniHora, Ornithogalum umbellatum, 
cyprium, Convolvulus arvensis, (kimpamda Ldfjlinyii Tať. II. Fig. 23, 
isoi)hylla, Polemonium coeruleuui, (jlratiola oťticinalis, Veronica dichrus, 
officinalis, Mimidus cupyeus, Scutellaria variegata, Ocinuim cauipechia- 
num, Androsace chamaejasme, Soldanella montana, Crucianella angusti- 
folia, Valerianella olitoria, auricula, Soyeri, Pulmonaiia angustifolia, 
Amsinckia inteniiedia, Nicotiana noctifiora, Lonicera tatarica, Globu- 
laria nudicaulis, Cephalaria syriaca, Vaillantii, Galinsoyoea parvifom^ 
mexiccma, Leptosyne Dowjlasíi, Leucantiienmm rotuudiíblium, Filago 
pyramidalis, Moscharia })innatitida, Madaria rac(^mosa, líolofjymne cali- 
fornica, Tussilago larfara, Felicia anmia Faf. I. l*"ig. 18, Anisoderis 
rubra, Crepis biennis, Con-igiola telepki folia, Scleranthus perennis, 
Queria /tispanica, Arenaria gothica, Spergularia diaiidra, azorica, 
Stellaria holostea, Viscaria vulgaris, Dianthus Tournefortii, plumarius, 
Silene pentelica, Eremogyne stcmophylla, Gypsophila muralis, /Syrenia 
sessilijlora, (Jlypeola Jonthlaspi, Aiyssuni {Schiverechia) podoUcum, 
Draha Haynaldii, armata^ lasiocarpa, aurea, stellata, Thlaspi nionta- 
num, perfoliatum, arvense, violascens, Hutschinsia procumhens Taf. I. 
Fig. 8, Auersivaldi, Arabis anachordica, Allionii, albida; Cochlearia 
ofjicinalis, Malva silvestris, ílanunculus aconitifolius fl. pl., Hepatica 
triloba, íl. pl, Eranthis hiemalis, Trollius europaeus, Leontice altaica, 
Coriandrwu melphitense, Hacquetia epipactis, Kneifňa riparia, flori- 
bunda, Epilobium cupreum, squamatum, colliuum, roseum, Geranium 
alhUlorum^ nodosum, /'Jrodium arabicum, Potentilla Visianii, delphini- 



Beitr^ge zur líenntniss der Bliitlienombrophobíe. 55 

ensis, Gillenia trifoliata, Sempervivum stenopotalum, Saxifraga Bur- 
seriaiia, apiculatu, Chrysosplenium alternifolium, Corydalis cava, no- 
bilis, Ceiitrarleiiia floribuuda, CLeome violacea Taf. I. Fig. 24. 

Blos an den mit durchschossenen Lettern gednickten Arten dieser 
drittcn und Ictzcii Gruppo von Versiiclispflanzon hábe icli nach eineni 
12- bis 24-btundigen Verweilen der Versuchsexeniphire in der feuchten 
Dunkelkanimer eine meist anselinlidie, auf pliysiologischer Dorsiven- 
tralitát der bliithentragenden Achsen beruhende Richtungsverándorung 
nachgewiesen, welche liabitiiell von der typischeu regenscheuen Kriini- 
mung der ombrophobe I)lntlien tragenden Achsen nicht oder nur wenig 
dirterirte. 

An den iibrigen Pflanzenarten erfolgte eine unnierkliche oder gar 
keine Veriinderung der nrspriinglichen, nieist vertical aufrechten Lage 
der Bluthenstiele, bez. Stengel etc, welche Lage sich selbst dann 
nicht voriui(U'rte, wenn diese Přianzen liingere Zeit in der feuchten 
Dunkelkaninier eingescldossen blieben, '"'^) wahrend die ombrophobe 
Kriimniung an den meisten luit durchschoss(nicn Lettern gedrucktcn 
Species sich bei zwei- l)is dreitagigem Vcrwoihui in der feuchten 
Dunkelkamnier, wie durch wiederholto directe Beobachtungen erinittelt 
wurde, niehr oder weniger verstiirkte (insb. bei den vorhergenannten 
Draba-, Arabis-, Thlaspi-, Cochlearia-, Saxifraga-Arten, auch an Tussi- 
lago farfara, Puhiionaria angustifolia u. a.) 

Voa den in den letzten zwei Gruppen mit niclit durchschossenen 
Lettern gedrnckten Arten fiihrten viele (z. B. Mclasphaerula, Spa- 
raxis, Scilki, Puschkinia, Muscari, Soldanella, """I Prinnila, 7\ndrosace, 
Chrysosplenium, Gypsopiiila, Ferulago, Jjubon, Caltha, Leontice, Cory- 
(hilis, Petasites, Leucantheniuni, Filago, Crucianella u. il.) selbst nach 
(h-ei- bis viertiigigem Verweilen in d(!r feuchten Dunkelkamnier, in 
welcher die durch niederrieselnde Wassertropfen etc. geniigímd feuclit 



**') Wie bei den meisten mit durchscbossoiieii Lettern jíedrucklen Aiten 
so zeigten sich anch an d( n iibrigen Versiidispílanzcn, nicbt blos bd vcirschie- 
deuen Species, sondom (iiters ;uicb bei veťsebit;denen Exemplai\;u einer und 
derselben Art kleine Diíferenzen in dem ombrophohen Verhalten der Bliitheu, so 
insb. aa Gephalaria Vailiantii, Amsiuckia, Galium, Anisoderis, Moscharia, Nicotiana, 
Ocimum, an allen Valeiianella-, Veronica-, Scrophnlaria- und Kpilobium-Arten, an 
Malva, Arenaria, Antliericum n. ii. 

«") Da an den Ptlanzen mit uickenden oder iiberbángenden Bliithen nur 
ansnahmsweise regenscheuc Kriimmungen stattíinden, so hábe ich diese Píianzen 
zu meinen Versnchen iiber die Bluthenombrophobie mit Ausnahme der beiden 
oben genannten Plian/enarten, iiicbt beniitzt. 



56 XXXIII. A. Hansgirg: 

gehaltenen Pflanzeii stets in dampfgesattigter Atmosphaere sich be- 
faiidon, keine regensclieue Kiiimmung aus, obwohl die Bliithen dieser 
Pflanzen auch am vierten Tage, wo ich sie aus der Dunkelkammer 
herausnahm, nocli grosstentheils iutact sich erlialten haben, wiihrend 
an einigen in den vorhergehenden drei Griippen angefiihrten Arten, 
z. B. an Geranium pusilluni, Eupliorbia falcata, Stenophragma Tha- 
lianum, Astrantia major, einigen Alsinaceen, Liliaceen und Ranuncu- 
laceen die Bliitlien in Folge ihrer geringeren Resistenzfáhigkeit gegen 
anlialtende Feuchtigkeit ein mehrtágiges Experimentiren in der feucliten 
Dunkelkammer nicht ohne Schaden auszuhalten im Stande waren ^^) und 
dadurch zu den von mir im Vorhergehenden kurz beschriebenen 
Versuchen oft schon am zweiten Tage als untauglich sich erwiesen, '°) 

Weiter mčige hier noch erwahnt werden, dass die in der feuch- 
ten Dunkelkammer an vielen Pflanzen mit ombrophoben Bliithen zu 
Stande kommende Kriimraung an den meisten vorhergenannten Ver- 
suchspflanzen, insb. an einigen gegen Feuchtigkeitsveránderungen sehr 
empfindlichen Arten, z. B. an HeUophila arabioides, Biscutella ra- 
phanifolia, Euphorbia Ipecacuanha, Palava flexuosa, Helipterum (Rho- 
danthe) Manglesii, anthemoides, einigen Campanula-, Helianthemum- 
Arten u. á. dann nicht oder nur sehr langsam und unvollstándig er- 
folgte, wenn diese Pflanzen, ohne dass sie vorher geniigend befeuchtet 
waren, der Dunkelheit ausgesetzt wurden. 

Neben den Feuchtigkeitsveránderungen haben beim Zustande- 
komroen der regenscheuen Kriimmungen der Bliithen- und Kopfchen- 
stiele etc. bei einigen von den im Vorhergehenden angeíiihrten Pflanzen- 
arten auch die mechanischen Erschiitterungen einen wesentlichen 
Antheil, welche die Bliithen tragenden Achsen durch Windstosse und 



^°) Bis zu welcher Grenze die Bliithen und andere gegen Regen empfind- 
liche Orgáne der Landpflanzen den schádliclien Wirkungen des Regens und des 
Wassers úberhaupt Widerstand zu leisten im Stande sind, ist bisher niclit naher 
untersucht wordeji. Wáhrend die Bliithen einiger Pflanzen im Wasser ihre 
Turgescenz rasch verlieren, matsch werden und bald zu Grunde gehen, gibt es 
auch Pflanzen, dereu Bliithen, wenn sie halb verwelkt in die feuchte Dunkelkam- 
mer gebracht werden, in dieser ihre normále Turgescenz wieder bald erlangen 
und verschiedene Wuchskriimmungen ausíuhren. Solche Pflanzen gehen aber 
wieder oft rasch zu Grunde, wenn sie aus der dampfgessáttigten Atmospháre 
nach zwei- oder dreitágigem (auch langerem) Verweilen in dieser in Trockenheit 
gebracht und an ihren lufttrockenen Standorten dem Tageslichte ausgesetzt 
werden. 

'") Auch an Isopyrum thalictroides, Brodiaea (Triteleja) uniflora mtisste 
das Experimenliiren in feuchter Dunkelkammer bald eingestellt werden. 



Beitráge zur Kenntniss der Bliithenombrophobie. 57 

bei dem Auffall der Regentropfen erleiden, was daraus liervorgeht, 
weil diese Krummungen ofters nicht oder nur unvollstándig stattfin- 
den, wenu man die an aiifrechten uud meist langen Stielen sitzenden 
Bliithen oder Bliithenstiele genugend beuetzt, ohne sie jedoch dabei 
einer wiederholten Erschiitterung auszusetzen und weil das Kriimmen 
der Stiele etc. und das Nickendwerden der Bliithen durch Windstosse 
etc. nicht selten an diesen Pflanzen noch vor Eintritt des Regens 
erfolgt. 

Die Ánderungen in der Spannung der Gewebeschichten der 
Bliithenstiele, Stengel etc, welche die regenscheuen Kriimnmngen 
verursachen, finden aber bei den meisten Ptlanzen rait ombrophoben 
Bliithen auch ohne die deni Regen oft vorhergehenden Erschiitterun- 
gen durch Windstosse etc. statt. 

Ob bei solchen Pflanzen, bei welchen ich blos an den in feuchter 
Dunkelkaminer der voUstandigen Dunkelheit ausgesetzten Exemplaren, 
jedoch nicht an im Freien wachsenden Exemplaren auch nach einem 
lánger anhaltenden heftigen Regen eine der regenscheuen Kriimmung 
habituell áhnliche Richtungsveránderung nachgewieseu hábe, und zu 
welchen neben den im Vorhergehenden bereits genannten auch She- 
rardia arvensis, Vallerianella Morisonii, Mercurialis annua, Trifolium re- 
pens, Jasione montana, einige Cleome-, Scabiosa- und Cephalaria-Arten, '^) 
Filago arvensis, Anthemis arvensis sich gesellen, die Hervorrufung 
dieser epinastischen Kriimmung hauptsáchlich durch das Licht 
bedingt ist, hábe ich durch directe Versuche nicht zu ermitteln 
gesucht. 

Áhnliches gilt auch von der Zuriickkriimmung, durch welche die 
in der feuchten Dunkelkammer hervorgerufene Veránderung in der 
Lage der bliithentragenden Stengel etc. wieder ausgeglichen wird 
und die an den wieder an das Tageslicht gebrachteu, in raehr oder 
weniger hohem Grade regenscheue Bliithen besitzenden Pflanzen in 
einer sehr trockenen Atmospháre meist schon in 12 bis 24 Stunden 
zu Stande kommt (auch an Astragalus, Coriandrum, Astrantia, Bunias, 
Cakile, Ranunculus, Spergularia, Ocimum, Hologymne, Valerianella, 
Convolvulus tricolor, Anthericum u. a.) 

Aus meinen bisherigen experimentellen Untersuchungen iiber 
die Bliithenombrophobie geht weiter hervor, dass die theils durch 
Licht-, theils auch durch Feuchtigkeitsveránderungen und Erschutte- 



") An diesen Pflanzen erfolgt eine epinastische Kriimmung der Kópfen- 
stiele schon vor der Anthese. 



58 XXXIII. A. Hansgírg: 

rungen in den Zellen des die epinastischen (photo- und turgonasti- 
schen) Krummungen vermittelnden Schwellgewebes hervorgerufenen 
Turgorveranderungen nicht blos bei verschiedenen Pflanzenarten, sondern 
aucli bei verschiedenen Individuen einer und derselben Art Varia- 
tionen unterliegen, welche nicht allein von dem jeweiligen Entwicke- 
lungsstadium der Biiithen, Blutheukopfchen etc. bedingt sind, sondern 
auch durch Standortsverhiiltnisse, wie ich aucli fiir die karpotropi- 
schen Kriimmungen der Bliithenstiele nachgewiesen hábe, '-) beein- 
flusst werden. 

Ob bei der mehr oder weniger ausgebildeten Bliithenombrophobie 
auch die substantielle Beschaffenheit der Bluthenhiille eine solche 
Rolle spielt, wie bei den regenscheuen Laubbláttern, '^^) und ob der 
ombrophobe Charakter der regenscheue Biiithen besitzenden Pflanzen 
auch durch lángeres Kultiviren in Gárten etc. gewissermassen be- 
einflusst wird, resp. sich, wie ich vermuthe, meist zum Nachtheil der 
Pflanzen verándert hat, dariiber werden uns erst weitere vergleichende 
Untersuchungen belehren. 

Bezúglich der durch die Standortsverháltnisse bedingten Ver- 
ánderungen im ombrophoben Charakter der Laubblátter, Biiithen etc. 
bemerke ich hier noch, dass uber das differente Verhalten der an 
trockenen, sonnigen und der an relativ feuchten Standorten wachsen- 
den Forraen einer und derselben Art die von Wiesner durchgefiihrten 
diesbeziiglichen Untersuchungen einigen Aufschluss geben, ^*) 

Nach Wiesner sind im Allgemeinen die xerophytischeu Foruien 
den hygrophytischen gegeniiber riicksichtlich der Schutzniittel gegen 
Regen meist im Vortheile und der bei ihnen nicht selten vorhandene 
tjberschuss an Schutz gegen iibermássige Regenwirkung etc. macht 
die Úbergánge in eine audere typische Staudortsform moglich und 
begiinstigt auch die Veránderlichkeit der Art. ^') 

Eingehende Studien iiber diese Fragen, sowie iiber die Ver- 
schiedenheiten des ausseren und inneren Baues der regenscheuen 
Pflanzen etc. sind jedoch der modernen Blumenforschung noch vor- 
behalten. 

Ani Schlusse dieser kurz gefassten Mittheilung iiber die Bliithen- 
ombrophobie sei mir noch gestattet anstatt einer Recapitulation der 



'^j Vergl. meine „Phytodynam. Untersuchungen", p. 113, 1) Anmerkung. 
'3) Mehr dariiber siehe iu Wiesnek's „Ombrophile und ombrophobe Ptiau- 
zenorgane," 1893, p. 618 f. 
'*) L. c. p. 513 u. f. 
'5) L. c. p. 517. 



Beitráge ziir Kenntniss der Bliitlienombrophobie. 59 

Hauptergebnisse meiner Untersuchungen zu bemerken, dass an allen 
mit regenscheuen Bliithen versehenen Pflanzenaiten die auf verschie- 
dene Art erfolgenden ombrophoben Krummungen stets mit dem Auf- 
wande moglichst geriiiger Mittel und Kráfte bei grosst mogliclistem 
Erfolge erzielt werdeu und dass in der Regel die Lage der ombrophob 
kriimmungsfáhigen Orgáne sich in Folge von Feiichtigkeitsverande- 
rungen, bei Mangel an Licht und unter anderen das Wachsthum 
beeinflussenden Faktoren stets in dem Sinne ándert, welcher physio- 
logische Dorsiventralitát auch da verrath, wo eine solche morpho- 
logisch nicht wahrzunehmen ist. 



Schliesslich moge hier anhangsweise noch ein Verzeichniss von 
Pflauzen angefiihrt werden, deren Bliithen die Fáhigkeit besondere 
Schutzbewegungen gegen Befeuclitung durch Regen auszufuhren, ent- 
behren, resp. bei Regenwetter etc. oíYeu bleiben und ihre Lage nicht 
verandern. 



Pflanzen, deren Pollenschutz auf einem phytodynamischen Principe 

nicht beruht. 

Von Liliaceen komnien anombrophobe Bliithen bei einigen Allium-, 
Gagea-, Asphodelus-, Hyacinthus-, Scilla-, Bulbine-, Puschkinia-, 
Lilium-, Agapanthus-, Eremurus-, Majantheumm-, Smilacina-, Heme- 
rocallis-, Toíieldia-, Ornithogalum-, Anthericura-, Ophiopogou-, Vera- 
trum-, Anticlea-[Zygadenus-]Arten u. a. vor, So z. B. an Allium 
ursinum, Villarsii, hirtulum, victorialis, Durieui, atropurpureum, cau- 
casicum, fistulosum, azureum, obliquum, nigrům, montanum, Scilla 
bifolia, azurea, Clusii, italica, amoena, věrna, pratensis, Gagea Liottardi, 
Anticlea glauca, Veratrum viride, Ornithogalum pyramidale, sulphu- 
reum, garganicum, Anthericum Renarii u. á. 

Von anderen Monocotylen gehoren hieher die meisten Aroideen, 
Gramineen, Cyperaceen, Juncaceen, Irideen, Orchideen, Amaryllideen, 
Commelinaceen, Musaceen, Bromeliaceen, Zingiberaceen u. á. 

Von Dicotylen, welche mit anombrophoben Bliithen versehen 
sind, seien hier beispielsweise nur folgende angefiihrt: die meisten 



60 XXXIII. A. Hansgirg: 

Chenopodiaceen (z. B. Chenopodium, Atriplex^^) u. a.), Amarantaceen 
(z, B. Amarantus, Telanthera, Acuida u. ii.), Polygonaceen (z. B. 
Polygonům, Piumex, Rheum), Thymeleaceen (Dapline, Elaeagnus, 
Laurus), Euphorbiaceen (Mercurialis), alle Amentaceen, Cupuliferen, 
Urticaceen, Loranthaceen, Santalaceen, viele Aristolochieen (z. B. 
Asarum, Aristolochia) ; Piperaceen, Phytolaccaceen, Plantagineen, 
Selagineen (Hebenstreitia. Globularia), Yerbeuaceen (Verbena, Lan- 
taria), Labiaten (Mentha, Thymus, Ajiiga, Salvia, Ocimum, Rosmarinus, 
Amethystea, Stacliys, Micromeria etc), TUecebraceen (Paronychia, 
Scleranthus), Acantliaceen, Pedalineen, Gesneraceen, Labiaten, Bigno- 
niaceen, Orobanchaceen, Scrophiilarineen (z. B. Lyperia, Calceolaria, 
Linaria, Verbascum, Celsia, Nemesia, Melampyrura, Alectorolophus, 
Alonsoa, Sibthorpia, Zaluzianskia (Nycterinia), Scrophularia, Erinus, 
Rhamphicarpa u. a.), Solanaceen (Cestrum, Ceratocaulis, Nicotiana, 
Browallia u. a.), Boragineen (Echium, Pulmonaria, Heliotropiuni, 
Psilostemou, Lithospermimi, Nonnea, Myosotis, Anchusa, Enthrichium, 
Arnebia), Hydrophyllaceen (Ronianzoffia u. a.). 

Einige Polemoniaceen und Gentianeen (z. B. Sweertia, Meny- 
anthes u. a.), Loganiaceen, Asclepiadeen (Vincetoxicum), Apocyna- 
ceen (Amsonia), Oleaceen (Syringa, Ligustrum, Jasminiim u. a.), Pri- 
mulaceen (Samolus, Primula, Glaux, Coris, Ramondia, Androsace, 
Lysimachia), Plumbagineen (Plumbago, Statice), Eťicaceen (Ledům, 
Rhododendron (Rhodora), Clethra, Leiophyllum), Epacrideen (Epacris), 
Campanulaceen (Phyteuma, Trachelium u. ii.), Lobeliaceen (Lobelia, 
Clintonia), Candolleaceen. 

Zahlreiche Compositen (Tagetes, Zinnia, Xanthoceplialum, Echi- 
nacea, Leucopsidium, Notobasis, Heliopsis, Achillea, Aster, lnula, 
Senecio, Silphium, Solidago, Sanvitalia, Leucanthemum, Bellidiastrum, 
Melampodium, Erigeron, Pyrethrum, Agatliea, Jaegeria, Tánacetum, 
Ligularia, Eupatorium, Lophoclinium, Doronicum, Liatris, Flaveria 
(Broteroa), Moscliaria, Eurybia, Neurochlaena, Artemisia, Petasites, 
Centaurea, Uarduus, Erythrochaete, Cirsium u. a.), einige Dipsaceen 
(Dipsacus u. a.), Valerianeen (Valeriana supina, Pliu, saxatilis, dioica, 
tripteris, Centranthus Siebthorpii, calcitrapa ú. á.), Rubiaceen (Crusea, 
Asperula, Galium), Caprifoliaceen (Lonicera, Viburnum, Sambucus, 
Diervilla). 



'*) Der Verf. fuhrt hier blos einige Gattungeii an, da er die lange Keihe 
von Arten, an welchen er nach einem Rcgen ofifene, anombrophob sich verhaltende 
Bluthen beobachtet hat, hier nicht anfúhren will. 



Beitráge zur Kenutniss der Bltitbenombrophobie. 61 

Viele Cornaceen (Cornus), Araliaceen (Hedera), Umbelliferen 
(Eryngium, Oenanthe, Discopleura, Anetlmm, Bupleurum longifoliími, 
Hacquetia, Saiiicula. Hydrocotyle, Trachymene (Dimetopia) , Libanotis, 
Pimpinella Reuteriana, Carům (Zizia), Chaei-ophyllum (Physocaulis), 
Petroselinum, Anthriscus), Cucurbitaceen (Moraordica, Cuciiibita, 
Ecliinocystis, Cucumis, Lagenaria, Bryonia, Citrulus), Passifloraceen 
(Passiflora), Oiiagrarieen (Clarkia, Loi)ezia), Lythrarieen (Cupliea u. ii.), 
Myrtaceen (Leptospernmin, Eugenia u. ii.), Crasulaceen (Sedům, 
Sempervivum (Aicliryson, AeoniumX Pioehea, Crassula, Cotyledon 
(Umbilicus), Saxifragaceen (Ribes, Escallonia, Boykinia, Chrysosple- 
nium, Mitella, Tiarella, Tellima, Francoa, Tolmiea, Parnassia, Deutzia, 
Jamesia), Rosaceen (Dryas, Sibbaldia, Waldsteinia [Comaropsis), 
Actaea, Duchesnea, Comarum, Coluria, Spiraea, Neillia, Gillenia, Kerria, 
Rhodotypus, Neviusa, Agrimonia, Sanguisorba, Poteriuni), alle Poma- 
ceen uud Amygdalaceen. 

Die meisten Leguminosen (z. B. Orobus, Lupinus, Ononis, Cy- 
tisus, Caragana, Robinia, Anthyllis, Tetragenolobus, Baptisia, Hali- 
modendron, Theraiopsis, Vicia, Triíolium, Onobrychis, Trigonella, 
Oxylobiuni, Psoralea u. á.), Staphyleaceen, Aceraceen, Hippocasta- 
naceen, Ampelidaceen (Vitis, Cissus, Ampelopsis), Rhamneen, Cela- 
strineeii (Evoiiymus, Putterlickia), Rutaceen (Skinmiia, Adenandra, 
Peganum, Dictamnus, Rúta), Balsamineen (Impatiens), Geraniaceen 
(einige Pelargonium-, Erodiuni- und Geranium-Arten), Tropaeolaceen 
(Tropaeolum). Zygophylleen, Tiliaceen, Malvaceen (Hibiscus u. ii.), 
Ternstromiaceen (Camellia), Hypericineen (Hypericum [Webbia], 
Ascyrum), Tamariscineen. 

Viele Caryopliylleen (Melandryum, Silene, Lyclinis, Viscaria, 
Saponaria, Heliospermum, Sagina, Spergella, Alsine, Arenaria, Gypso- 
phila u. a.). Cistineen (Cistus), Resedaceen (Reseda), Capparideen 
(Cleome, Gynandropsis, Polanisia), Cruciferen (Nasturtiuui hispanicum, 
pyrenaicum, officinale, Lunaria annua, Chorispora tenella, Lepido- 
thrichum tJchtritzianum, Jonopsidium acaule, Hutschinsia-, Sisymbrium-, 
Thlaspi-, Draba-, Arabis-. Isatis- Hesperis-Arten, Cheiranthus alpi- 
nus, cheiri, Aetbionema Buxbaumii, persicum, gracile, Erysimum-, 
Malcolmia-, Rapistrum-Arten, Mattbiola incana, annua, valesiaca, 
Iberis Tenoreana, saxatilis, jucunda, sempervirens, Lagascaua, Pruiti, 
umbellata, Aubrietia-, Farsetia-, Alyssura- (Schivereckia-), Crambe-, 
Alliaria-, Lepidium-Arten, Vella spinosa, Braya pinnatifida, alpina, 
Schizopetalum Walkerii. Cochlearia glastifolia, officinalis, Anastatica 
hieioclumtica, Syrenia angustifolia, Perovskiana u. ii.), Fumariaceen 



62 XXXIII. A. Hansgirg: 

(Fumaria, Corydalis [Cysticapnos], Sarcocapnos), Berberideen (Leontice, 
Diphylleia, Epimedium, Berberis), Magnoliaceen (Drymis), Ranunciila- 
ceen (Nigella, Clematis mit aufrechten Bluthen z. B. C. flammula u. a., 
Thalictrum auch T. anemoides uud graiidiflorum, Helleborus, Caltha, 
Callianthemum, Traiitvetteria, Actaea, Aconitum, Delphinium u. á.). 

Obwolil die Bluthen der hier soeben beispielsweise angefuhrten 
Pflanzen keine ombrophoben Kriimmungen ausfuhren, resp. weder 
durch Schliessen der Bluthen, bez. Bliithenkópfchen noch durch be- 
sondere Kriimmungen der Bliithenstiele oder -Stengel etc. ihren Pollen, 
Nectar u. s. \v. vor Benetzung durch Regen schiitzen, so sind doch 
bei vielen Pflanzen, deren Bluthen ich hier zu den anombrophoben 
zugezahlt hábe die Antheren etc. durch verschiedene, von Kerner 
u. A. untei-suchte Schutzeinrichtungen gegen Wetterungunst geschiitzt. 

So schliessen sich z B. die bei trockenem Wetter aufgesprun- 
genen Antherenfácher einiger Pflanzen mit anombrophoben Bliithen 
bei Regenwetter (wie z. B. bei Alchemilla, Plantago- und Globularia- 
Arten). ''") Bei vielen Pflanzen mit anombrophoben Bluthen wird wieder 
der Pollen durch Kriimmungen, Anschwellungen etc. blattartiger Ge- 
bilde, der schuppen- oder schildformigen Fortsátze des Konnectivs der 
Pollenblatter etc. gegen Regen geschiitzt. ") 

Bei den meisten Pflanzen, deren Bliithen wáhrend der Anthese 
ihre Lage bei Regenwetter etc, nicht verandern und stets (bis zum 
Verbliihen) often bleiben, '''-*) ist der Pollen durch die Lage der Bliithen, 
Form des Perianthiums etc. vor Regen oder Thau mehr oder weniger 
geschiitzt, '"') so z. B, bei vielen Papilionaceen, Polygalaceen, Fuma- 
riaceen, einigen Rosaceen (Cotoneaster), Lythraceen (Cuphea), Balsa- 
mineen (Impatiens), Loasaceen, Crassulaceen (Cotyledon [Umbilicus] 
horizontalis), Saxifragaceen (Tellima, Heuchera), Ranunculaceen (Aco- 
nitum. Delphinium), Caryophyllaceen (Melandryum, Silene turgida 
u, a,), Labiaten, Scrophulariaceen, Solanaceen, Gesneraceen, Lobelia- 
ceen u. a. 

AVic an Pflanzen mit nickenden, iiberhiingenden oder fast hori- 
zontál gestellten Bliithen, z. B. Uvalaria, Muscari, Convallaria, Hya- 



^') Auch bei Thesium, Liuiius u, a. wird der Polleu durch das Scbliesseu 
der geoffneten Antheren vor Regen etc. geschiitzt. 

'*) Mehr dariiber siehe in Kerner's „Pflanzenleben" 11., p. 117 uud „Uber 
den Schutz des Pollens." 

''■') Eia Verzeichiiis solcher Pflanzenarten ist in meinen „Phytodynam. 
Untersuchungen," p. 167 bis )75 angefúhrt. 

"") Mehr dariiber síehe in Kerneks diesbezúglicheu Arbeiteu. 



Beitiáge zur Keuntuiss tler Blutlieiiombrophobie. ()3 

ciuthiis, Bellevalia, Fritillaria, Scilla sibirica, Endymion, Lilium 
uiartagon, Albuca major ii. a. Liliaceen, Leucojum, Narcissus, Mari- 
anthemum, Wulfenia, Linaea, Vesalea, einigen Campanula- und Sola- 
num-Arten, Soldanella, Kaufmannia, Dodecatheon, Mertensia, Lobelia, 
Forsythia, Calluna, Vaccinium, Lyonia, Itea, Pernettia, Fuclisia, 
Geum rivale, Loasa, Epimediiim, Helleborus, Clematis;^M Aíiuilegia, 
x4.butilon, Boronia, ^-) Mahernia u. a. die anombrophobeii Bliithen 
durch ihre Lage meist gut vor Regen gescliiitzt sind, so wird auch 
an vielen Pflanzen mit nickenden oder háugenden Inflorescenzen, 
z. B. bei Cytisus, -^) Bobinia, Nuttalia, Corylopsis, Ribes, Staphylea, 
Berberis, Mahonia, Prunus padus u. á. der Pollen durch die iiber 
einander stehenden Bliithen etc. gegen Regen und Thau geschutzt. ^') 



Erklárung der Abbildungen auf Taíel I. und II. 

(Alle Figureii, mit Ausnahme ilerjenigen, welche nach sdíwach verkleiiierten 
Photographieii ausgefiihrt wurden, sind iu nattirl. Grosse.) 

Fig. 1 — 4. Heliophila amhioides. Bruchstiicke von vier Stengeln 
mit mehreren soeben in der Anthese belindlichen, ofFenen Bliithen 
und einigen noch geschlossenen Bliithenknospen. 

In Fig. 1 sind die noch in der normalen Lage sich befindenden 
Bliithenstiele der an sonnigen Tagen vollig geoffueten und der Sonne 
zugewendeten Bliithen steif gerade. 

In Fig. 2 und Fig. 3 sind die Bliithenstiele der bei Regen- 
wetter halb oder ganz geschlossenen Bliithen herabgekriinmit ; in Fig. 
o erfolgte die starke Herabkriimmung der Bliithenstiele nach einem 
Gewitterregen. In Fig. 4 ist der ganze bliithentragende apicale Theil 



^') Bei Clematis cylindrica, heterophylla u. á. sind die Antheren (rcsp. der 
Pollen) in den in gestiirzter Lage sich befindliclien Bliithen von den dachfórmi- 
gťii BlumenbliUtern vor Begen etc. geschiitzt; bei C. leptophylla u. a. mit auf- 
recht stehenden Bliithen bind die Sexuaiorgane der feuchten Witternng etc. 
expouirt. 

»^) Bei Boronia heterophylla sind die Bliithen uberhángeud, hingegen bei 
B. pulchella und fastigiata aufrecht gestellt. 

83) In dieser Gattung gibt es neben Arten mit spater iiberhangcnden Tranben 
(G. laburnum, Linneaniis u. á.) auch Arten mit stets aufrecht stehenden Inflo- 
rescenzen (G. Alschingeri, uralensis, Weldeni u. á.). 

'"■') Mehr duriiber siehe in Kerneií's „Pflauzenleben," 11. 



64 XXXIII. A. Hansgirg: 

des Stengels stark (bogenformig) herabgekriimmt imd die Bliithen sind 
ganz oder halb geschlossen (diese Krummiing erfolgte nach eintágigem 
Verweilen in feuchter Dunkelkammer bei constanter Temperatur und 
volligem Lichtabschluss, vergl. Text p. 20, 47, 56.). 

Fig. 5 — 7. Bisciitdla raphanifolia. Stticke dreier Stengel mit 
mehreren otfeiien Bliithen und jungen Bliithenknospen. In Fig. 5 ist 
der Gipfeltheil des Stengels der bei schonem, trockenem Wetter 
vollig geoffneten Bliithen steif gerade und die Bliithenstiele sind in 
der normalen Stellung. 

In Fig. 6 ist der bliithentragende Gipfeltheil des Stengels nach 
einem Gewitterregen stark (bogenťorniig) herabgekriimmt und die 
soeben in der Anthese befindlichen regenscheuen Bliithen sind ge- 
schlossen. 

In Fig. 7 (Photographie) erfolgte die sehr starke photo- und turgo- 
nastische Einkriinimung des Gipfeltheiles der Traubenachse in feuchter 
Dunkelkammer im Laufe von 24 Stunden. Vergl. Text p. 21, 47, 56. 

Fig. 8 Hutschinsia procumhens. Stiick oines schematisch ge- 
zeichneten, mehrere Bliithen und zvvei jungen Schottchen tragenden 
Stengels, dessen apicale Theil nach einem kurz andauernden Gewitter- 
regen sich der Richtung des einfallenden Kegens entsprechend schwach 
gekriimmt hat. 

Fig. 9 — 10. Coronilla varta. Zwei Bliithenstande mit mehreren, 
soeben in der Anthese befindlichen Bliithen. In Fig. 9 sind die 
Bliithen bei schonem, trockenem Wetter mit aufwarts gerichteten 
Stielen gezeichnet ; die drei fast aufrechtgestellten Bliithen sind noch 
unbefruchtet, die vierte schwach herabgekriimmte Bliithe ist wie die 
iibrigen, von der Zeichnung entfernten Bliithen schon nach erfolgter 
Befruchtung gezeichnet. In Fig. 10 (Photographie) sind alle Bliithen 
einer soeben in der Anthese befindlichen Dolde nach eintágigem Ver- 
weilen in feuchter Dunkelkammer herabgekriimmt. 

Fig. 11. Capsella bursa pastoris. An dem mehrere Schottchen 
sowie einige in der Anthese befindliche Bliithen uiid junge Bliithen- 
knospen tragenden Stengel hat sich der Gipfeltheil in feuchter Dunkel- 
kammer im Laufe von 24 Stunden schwach photo- und turgonastisch 
herabgekriimmt und die Bliithen sind wie nach einem Gewitterregen 
geschlossen (Photographie). 

Fig. 12. Allysum montanum. An dera mehrere, soeben in der 
Anthese befindliche Bliithen und Bliithenknospen tragenden Stengel- 
theile erfolgte nach 24stiindigem Verweilen in der feuchten Dunkel- 
kammer eine starke photo- und turgonastische Kriimmung des Eud- 



Beitráge zur Kenntniss der Bliithenombrophobie. fj.") 

theiles der bliithentragemlen Achse und eine Schliessuiig derBltithen, 
wie nach einem Gewitterregen (Photographie). 

Fig. 13. Poteiitilla argentea. Bruchtheil eines méhrere in der 
Anthese befindliche Bliithen tragenden Zweiges, an welchem die regen- 
scheuen Bliithen in feuchter Dunkelkamnier ini Laufe von 24 Stunden 
sich geschlossen und die Bliithenstiele sich stark photo- und turgo- 
nastisch herabgekriimmt haben (Photographie). 

Fig. 14. Geum urhanum. An dem blos eine noch in der Antheso 
beíindliche Bliithe tragenden Zweige erfolgte in feuchter Dunkel- 
kamnier iin Laufe von 24 Stunden eine starke Herabkriimmung 
(Photographie, an welcher die Blumenkrone an der oífenen Bliithe 
fehlt, resp. durch Unvorsichtigkeit des Photographen entfenit wurde). 

Fig. L5. Tnfolium repens. An dem ein in der Anthese befind- 
llches Bliithenkopfcheu tragenden Stengel erfolgte in feuchter Dunkel- 
kannner im Laufe von 24 Stunden eine starke photo- und turgona- 
stische Kriimmung (Photographie), welche spiiter am Lichte wieder 
gánzlich ausgeglichen wurde. Vergl. Text p. 52 f., .57. 

Fig. 16. Hieracium pilosella. Ein Bliithenkopfchen, welches in 
feuchter Dunkelkammer im Laufe von 24 Stunden sich geschlossen 
und epinastisch herabgekriimmt hat (Photographie). 

Fig. 17. Hieracium echioides. Stiick eines mehrere Bliithen- 
kopfchen tragenden Zweiges, an welchem in feuchter Dunkelkammer 
im Laufe von 24 bis 48 Stunden sich die Bliithenkopfchen geschlossen 
und photo- und turgonastisch herabgekriimmt haben (Photographie). 

Fig. 18. Felicia annua. An dem ein agamotropisches Bliithen- 
kopfchen tragenden Stengel erfolgte in feuchter Dunkelkammer im 
Laufe von 24 bis 48 Stunden eine starke photo- und turgonastische 
Herabkriimraung (Photographie). 

Fig. 19. Specidaria spectdum. Stiick eines drei in der Anthese 
beíindliche Bliithen tragenden Zweiges, an welchem in feuchter Dunkel- 
kammer im Laufe von 24 bis 48 Stunden die Bliithen sich geschlossen 
und der Stengel stark epinastisch gekriimmt hat (Photographie). 

Fig. 20. Euphorbia Ipecačiianha. An dem noch in der Anthese 
befindliche Bliithen tragenden Zweige erfolgte nach eintagigem Ver- 
weilen in der feuchten Dunkelkammer eine starke photo- und turgo- 
nastische Kriimmung (Photographie). 

Fig. 21. Nolana fenella. Stiick eines Zweiges mit einer in Folge 
von Regen geschlossenen, noch nicht herabgekriimmten und einer 
bereits befruchteten und karpotropisch herabgekriimmten Bliithe, 
deren Kelch geschlossen ist. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896, 5 



G^ IXXXllI. A. Hansgivg: • 

Fig, 22. Kanunculus acer. Stúck eines blos eine in der Anthese 
beíiiulliclie Blutlie trageuden Zweiges, an welchem in feucliter Dunkel- 
kanniier im Laufe von 24 Stimden die sclion im letzten Stadium der 
Antliese sicli befindende Bliithe sich unvollstandig geschlossen uud 
stark herabgekriunnit hat (Photographie). 

Fig. 23. Camparmla Lofjlingu. Stiick eines nielirere in der 
Anthese befindliche Bliithen tragenden Stengels, an welchem die 
Bliithen in feuchter Dunkelkammer im Laufe von 24 Stunden sich 
wie nach einem langer anhaltenden Regen herabgekriimmt haben 
(Phutographie). 

Fig. 24. Cleome violacea. An dem bh)S zwei oífene Bliithen und 
■'.rei Bliithenknospen tragenden Stengel erfolgte nach eintagigem Ver- 
weilen in der feuchten Dunkelkammer eine starke epinastische Kriim- 
mung. Vergl. Text p. 55, 57. 

Fig. 25. Mulyedium macropliylluni. Stiick eines vier Blilthen- 
kupfchen tragenden Zweiges, an welchem sich das soeben in der 
Anthese stehende Kopfchen nach einem kurz andauernden Gewitter- 
regen halb geschlossen und ombrophob herabgekriimmt hat; das 
zweite bereits verbliihte und geschlossene Blíithenkopfchen verblieb 
jedoch (wie auch die Knospen) in seiner urspriinglichen Lage. 

Fig. 26, 27. Helipterum anthemoides. In Fig. 26 sind die Blíi- 
thenkopfchen bei Sonnenschein und trockenem Wetter vollstiindig ge- 
olfnet; in Fig. 27 sind sie nach einem liinger anhaltenden Regen 
geschlossen. 

Fig. 28, 29. Elwdanthe Manylesíi. In Fig. 28 ist ein aufrecht 
stehendes Kopfchen bei trockenem Wetter geoífuet; in Fig. 29 sind 
drei Blíithenkopfchen nach einem Regen herabgekriimmt und halb 
geschlossen. 

Fig. 30, 3L Cennia yeminata. In Fig. 30 ist ein Bliithenkopf- 
chen in seiner vertical aufrechten Stellung bei trockenem Wetter 
und Sonnenschein; in Fig. 31 ist das Kopfchen nach einem liinger 
anhaltenden Regen bogenfíirmig herabgekriimmt. 

Fig. 32. 33. Tripteris clieiranthifolki. Ein Blíithenkopfchen mit 
am trockenen, sonnigen Tage fiach ausgebreiteten Randbliithen (Fig. 
32); dasselbe Kopfchen mit nach einem liinger anhaltenden Regen 
(oder des Nachts) eingerollten Randbliithen (Fig. 33). 

Fig. 34. Leptosyne Douylasii. Ein nach einem langer anhalten- 
den Regen herabgekriimmtes Blíithenkopfchen. 

Fig. 35. Hymenostoma pseudanthemis. Stiick eines blos ein ge- 
schlossenes Blíithenkiipfchen tragenden Zweiges, an welchem nach 



G 



Beitiáge zur Keuntuiss der Bliithenombrophobie. g7 

12stuntligem Verweilen in feuchter Dunkelkammer eiiie photo-, bez. 
aucli turgonastische Kriimmung erfolgte. 

Fig. 06, ol. Palava Jiexuosa. Stiick eines 4 Bliitlienknospen und 
eine bei trockenem Wetter und Sonnenschein geoffnete und aufrecht 
stehende Bliithe tragenden Zweiges (Fig. 36) ; ein anderer Zweig mit 
einer nach einem Gewitterregen geschlossenen und herabgekrummten 
Bliithe ; an den hn Stadium der Postfloration sich befindenden Bliithen, 
mit kaipotropisch geschlossenem Kelche haben die Bliithenstiele ihre 
Lage nicht verándert. (Fig. 37). 

Fig. 08, 35:>. Leptosiphon densifionis. An dem blos Laubbliitter 
tragenden Stengel erfolgte in feuchter Dunkelkammer im Laufe von 
24 Stundeu wie nach einem Ulnger anhaltenden Regen eine ansehn- 
liche epinastische Kriimmung. In Fig. 38 ist der Stengel fast so stark 
herabgekriimmt; wie nach einem liinger andauernden Regen (Gewitter- 
regen etc.) In Fig. 39 (Photographie) erfolgte au dem in feuchter 
Dunkelkammer epinastisch gekriimmten Stengel, nachdem dieser wieder 
der normalen Beleuchtung in einer trockenen Atmospháre ausgesetzt 
wurde, eine Zuriickkriimmung des apicalen Theiles des krautigen 
Stengels, wodurch dieser seine urspriingliche normále Lage fast wieder 
erreicht hat. Vergl. Text p. 38. 

Fig. 40. Linum cribosum. An dem blos Laubblatter tragenden 
Stengel erfolgte nach einem lánger anhaltenden Regen eine auffallende 
Herabkriimmung des Gipfeltheiles. 



Verlag der kon. bohm. Gesellschaft dec Wisseiischaften. — Dnick von Dr. Ed. Oiégr i" Prag. 



XXXIV. 

Neue Untersuclumgen iiber den (íamo- und Kari)o- 

tropismus sowie iiber die Reiz- und Schlaíbewegim- 

gen der Bliithen und Laubblátter. 

Von Prof. Dr. Anton Hansgirg iu Prag. 

Mit einer Tafel. 

(Vorgelegt den 23. Oktober 1896.) 

A. Einleitung und Allgemeines. 

Im Nachfolgenden sind blos diejenigeii Ergebnisse meiner in der 
letzten Zeit durchgefuhiten Untersuclmngeii uber die in der tjber- 
schrift genannten Wuchs- und Reizkriimmungen enthalten, welche eine 
Fortsetzung meiner friiheren, nicht zum Abschluss gebrachten dies- 
beziiglichen Arbeiten bilden. 

Da ich meine, im J. 1893 verdífontlichte „Pliytodynamisclie 
Untersuchungen" blos auf eine verháltnissmássig geringe Anzalil von 
Piianzenarten besclirilnken musste, so suchte ich vor allem durch 
meine im Laufe der letzten zwei Jahre durchgefúhrte neue Unter- 
suchungen iiber die vorerwilhnten activ erfolgenden gamo- und karpo- 
tropischen etc. Richtungsbewegungen die bisherigen, noch sehr lucken- 
haften Kenntnisse iiber die Verbreitung dieser Kriimmungen (auch 
der Reiz- und Schlafbewegungeu) zu ergiinzen. 

Es moge an dieser Stelle noch hervorgehoben werden, dass in 
diesen Nachtrágen zu meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" 
blos solche Pflanzenarten angefiihrt sind, an welchen ich meine Unter- 
suchungen iiber die Orientirungsbewegungen, durch welche die Bliithen 
etc, in eine tur ihre Entwickelung und Function gíinstige Lage ge- 
langen oder durch welche die reifenden Fruchte in solche Stellung 
gebracht werden, in welcher sie gegen aussere Eingriffe gescliiitzt 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1 



2 XXXIV. A. Hansgirg: 

sind u. s, w. fruher nicht angestellt hábe unci dass ich der Kiirze 
halber im Nachstehendeii aus der neuereii Fachliteratur blos die nach 
Veroífentlichung meines Werkes „Physiologische und i)hycophyto- 
logische Untersuchungen" erschienenen diesbeziiglichen Arbeiten, wo 
es nothig sein wird, beriicksichtigen werde, da im ersten Abschnitte 
meines soeben genannten grosseren Werkes auch ein Verzeichniss der 
ganzen, bis zur Publication dieser Arbeit niir bekannt gewordenen, 
hier zu citirenden Literatm* sich vorfindet. 

Was die bei meinen neuen phytodynamischen Untersuchungen 
angewandten Methoden betriíft, so scheint es mir nicht iiberfliissig 
zu sein, hier zu erwáhnen, dass ich mich bei allen meinen Unter- 
suchungen blos solcher Methoden bedient hábe, welche sich bei meinen 
friiheren vielfach wiederholten Versuchen als die besten bewahrt 
haben und iiber welche mehr in meiner vorerwiihnten Arbeit^) nach- 
zulesen ist. 

Blos bei meinen Untersuchungen iiber die durch Licht hervor- 
gerufenen Bliithenbewegungen hábe ich einige, den Umstanden ent- 
sprechende Modificationen meiuer friiheren Untersuchungsmethoden 
durchgefiihrt und an einigen ostindischen Pflanzen mit ephemeren 
Bliithen auch die von Oltmanns -) beschriebenen Versuche wiederholt. 

In Betreíf der in diesen Nachtrágen zu meinen „Pliytodynami- 
schen Untersuchungen" genannten zahlreichen Pflanzenarten, an welchen 
ich meine Untersuchungen iiber die gamo- und karpotropischen Kriim- 
mungen der Bliithen etc. an in verschiedenen in- und ausliindischen 
botanischen Gárten cultivirten Exem})laren durchgeiuhrt hábe, mag 
hier erwáhnt werden, dass mir die Richtigkeit der von den Inspecto- 
ren der betreífenden Gárten garantierten Artenbestimmung bei den 
Arten, bei deren lateinischen Speciesnamen ich ein Fragezeichen oder 
den Namen des betreífenden botanischen Gartens, in welchem ich 
diese Species vorgefunden hábe, anfiihrte, fraglich erschien. 

Was die Siphonogamen-Arten betriíft, an welchen ich blos an 
trockenen Exemplaren (Exsiccaten) meine Untersuchungen iiber die 
Orientirungsbewegungen der Bliithen und reiťenden Friichte durch- 
gefiihrt hábe, so sei hier hervorgehoben, dass mir diese, grossten theils 
sehr seltene Species theils im Herbarium des koniglichen botanischen 
Museums in Berlin, theils im Herbarium des konigl. Museums im 
Victoria-Garten in Bombay giitigst zur Untersuchung geliehen wurden, 



*) L. c. p. 25 u. f. 

'^) Uber das ÓíFaen und Schliesseii der Bliithen, 1895, p. 32 u. f. 



Neue Uutersuchuugen uber deu Gamo- uud Karpotropismus. 3 

wofíir ich der hochloblichen Direction dieser Herbarien meinen vei-- 
bindlichsten Daiik sage. 

Solche Arten, bei welchen neben dem lateinischen Speciesnamen 
noch ein Aiitorenname iu Klammern angefiibrt ist, sinďnicht^on~mir, 
sondern von den in Klammern genannten Forschern in Bezug auf 
ihre gamotropischen oder karpotropischen Bluthenbewegimgen etc. 
gepriift worden. 

Beziiglich der Abbildungen, mit welchen ich diese Arbeit ver- 
sehen hábe, moge noch die Bemerkung Platz finden, dass aus iiusseren 
Griinden auch diesmal wie bereits friiher in meinen „Phytodynami- 
schen Untersuchungen" leider nur eine geringe Anzahl von den mir 
zur Disposition stehenden, durch ihre gamo- oder karpotropische 
Orientirungsbewegungen interessanten Pflanzenarten lithographirt 
werden konnte und dass alle Figuren nach lebenden, in ganz frischem 
Zustande sich befindenden Originalpflanzen verfertigt wurden. 



B. Specielles. 

1. Gamotropismus. 

Wenn ich von alteren Untersuchungen iiber die von mir als 
gamo- und karpotropische Kriimmungen bezeichneten Orientirungs- 
bewegungen absehe, so ist der Gamo- und Karpotropismus zuerst von 
mir in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" definirt und ein- 
gehender besprochen worden. 

Was den von mir proponirten Namen „Gamotropismus" betrifift, 
so bemerke ich hier, dass der zuerst im J. 1889') von mir definirte 
Gamotropismus der Siphonogamen-Bliithen, von dem von Conway 
Macmillan im J. 1890 beschriebenen Gamotropismus der Krypto- 
gamen sich in Betreff der Mechanik, der biologischen Bedeutung etc, 
unterscheidet, so dass wegen diesen sehr wesentlichen Verschieden- 
heiten die von Conway Macmillan mit dem Namen Gamotropismus 
bezeichnete Irritabilitát der Kryptogamen-Gameten mit dem von mir 
schon im J. 1889 niiher beschriebenen Gamotropismus der Phanero- 
gamen-Bliithen nicht unter einem Namen vereinigt werden kann, 
weshalb (auch aus Prioritátsriicksichten) ich hier den Vorschlag thue, 

•^) In meiner in den Sitzungs-Bericliten der kóuigl bohui. Gesellschaft der 
Wisseuschaften, Prag, 1889, p. 236 veróffentlichten Abhaudliing. 

1* 



4 XXXIV. A. Hansgirg: 

die von Conavay Macmillan entdeckten Bewegungserscheiniingen statt 
Gamotropismus richtiger Gametotropismus zu benennen. 

Nachdem icli bereits in meinen vorerwálinten „Phytodynami- 
schen Untersuchungen" an zalilreichen Beispielen ^) nachgewiesen 
hábe, dass die gamotropischen, dem Schutze der Geschleclitsorgane, 
des Nectars etc. dienendeu, in zweiter Reihe aucli die Fremd- oder 
Selbstbestaubung fordeiiiden Orientirung.^ibewegungen der Bliithen 
ausschliesslich wáhrend der Anthese, resp. aucli kurz vor oder nach 
der Bliihdauer entweder nur einmal oder wiederholt (periodisch) er- 
folgen, ^) so werde ich in naclifolgenden Nachtrágen '') zu meiuem 
vorher genannten Werke zunáchst solche Gattungen anfiihren, an 
welchen ich erst in neuerer Zeit die nur einmal stattfindenden gamo- 
tropischen Entwickelungs- oder Functionsorientirungen der im Knospen- 
zustande oder in der Anthese befindlichen Bliithen konstatirte, mit 
der Bemerkung, dass die noch vorhandenen Liicken in der Liste der- 
jenigen Pflanzenarten, an welchen die periodisch sich wiederholenden 
gamotropischen Bewegungen der Bliithen erfolgen, in einer erst nach 
Veroífentlichung neuer Beitráge zur Kenntniss dieser Bewegungen zu 
publicirenden, monographischen Bearbeitung dieses fiir die Phytody- 
namik und Bliithenbiologie hochwichtigen Themas ausgefiillt werden 
kónnen. 

Einmalige, periodisch sich nicht wiederholende gamotropische 
Richtungsbewegungen der Bliithen, bez. Bliithenknospeu kommen unter 
den Monocotylen nicht blos bei den meisten (fast allen) Gattungen 
und Arten vor, an welchen ich die nach der Blíithenbefruchtung er- 
folgenden karpotropischen Schutzbewegungen nachgewiesen hábe, ^) 
sondern auch an vielen Gramineen. 

In der Familie der Grdser hábe ich die gamotropischen vor und 
wáhrend der Anthese erfolgenden Bewegungen der Bliithen- und 
Aehrchenstiele in nachfolgenden Gattungen konstatirt, in welchen 
grosstentheils (so z, B. bei allen mit durchschossenen Lettern ge- 
druckten Gattungen) auch auífallende karpotropische Orientirungs- 
bewegungen zu Stande kommen : Festuca (Vulpia, Ctenopsis), Bromus, 



*) L. c. p. 89 bis 91, 158 bis 163. 
5) L. c. p. 85 bis 117. 



®) Siehe auch meine Abhandlung „Beitráge zur Kenntniss der Bluthen- 
ombropliobie," iu den Sitz.-Ber. der k. bohm. Gesell. der Wissensch., Prag, 1896 
vom 10. Juli. 

') Siehe „Phytodynam. Untersuchungen," p. 9(5 und im Nachfolgenden das 
2. Kapitel. 



Neue Untersuchungen uber den Gamo- und Karpotropismus. 5 

Brachypodiwn, Boissiera, Scleropoa, Glyceria, Poa, Schismus, Lagurus 
(schwach), Lamarckia, Cynosurus, Dactylis, Briza, Diarrhena, Koe- 
leria, Eragrostis, Molinia, Phraymites, Leptochloa, Eleusine, Beck- 
mannia, Chloris, Cynodon, Avena, Arrhenafhenim, Trisetum, Coryne- 
p/iorus, Aira, Holcus, Calaniagrostis, Gastridmm, Agrostis, Cinna, 
Polypogon, Milhlenhergia, Sťipa (Lasiagrostis), Anthoxanthum (Taf. I. 
Fig. 4), Phalaris, Ehrhardta, Setaria, Paniciim, Paspalum, Sorghum, 
Tnemeda, Andropogon, Impcrata, Tragus (Lappago), Danthonia, 
Hierochloe, Melica, Agropyrum, Triticum^ Sporobolus, Oryzopsis. 

In der Familie der Juncaceen finden ansehnliche gamotropische, 
nur einmal erfolgende Krummungen der Bliithenstiele, durch welche 
die Bliitheii in eine zur Bestaubung geeignete Lage gebracht werden, 
in der Gattung Luzula und Junců s statt. 

Von Liliaceen, deren Bliithenstiele iihnliche gamotropische Functi- 
onsbewegungen ausfiihren, seien hier nachtráglich ^j noch nachfolgende 
Gattungen beispielsweise angefiihrt: Ledebouria (Scilla), Gasteria, 
Vcltheimia, Nothosceptrum, Bellevallia (Hyacinthus), Ornithoglossum, 
Phalangium (Anthericura), Thysanotus, Dichopogon, Ornithoglossum, 
Agapanthus, Kniphofia, Iphigenia (insb. J. Oliveri). 

Von Bromeliaceen gehort hieher ausser Hechtia ^) (z. B. H. Gies- 
brechtii) auch die Gattung Pitcairnia [z. B. P. flamraea, bei welcher 
die jungen an den Stengel angedriickten und von ziemlich langen 
Deckbláttern geschíitzten Bliithenknospen sich spáter (vor der Bliithen- 
entfaltung) vom Stengel wegkriimmen.] ^^) Von AmarylUdeen (z. B. 
Strumaria). 

Bei den Dicotylen sind die nur einmal erfolgenden gamotropi- 
schen Kriimmungen der Bliithenstiele bez. -Stengel weiter'^) auch in 
nachfolgenden Familien und Gattungen verbreitet : Familie Nepentha- 
ceae (Gatt. Nepenthes). Fam. Polygonaceae (Gatt. Polygonům). 

In der Familie der Labiaten hábe ich die gamotropischen 
Functionsbewegungen weiter noch an einigen Arten aus nachfolgenden 
Gattungen beobachtet: Plectranthus, Coleus, Teucrium, Salvia, Phy- 
sostegia (schwach gamotropisch). 



«) Andere Gattimgeu der Liliaceen siehe in meiner vorher citirten Arbeit 
p. 96 und 102. 

') Vergl. mein Werk 1. c. p. 108. 

^0; Blos die untersten BIúthen, deren Deckblatter die ganzen Bliithen- 
knospen iiberragen, eutfernen sich nicht vom Stengel. 

") Vergl. mein "Werk 1. c. p. 95 f. und 102, 



6 XXXIV. A. Hansgirg: 

Von Boragineen fiihre ich hier beispielsweise die Gattung Myo- 
sotis und Pulmonaria au. 

In der Familie Gesneraceae kommen gamotropisclie Kriimmungen 
der Bliithenstiele auch in der Gattung Saintpaulia, Střep tocarpus, 
Sinningia (Stenogastra), Gloxinia íz. B. bei G. digitaliflora u. a.) vor. 

Von Hydrophyllaceen in der Gatt. Whitlawia. Von Solanaceen 
an einigen Arten aus der Gattung Vestis, Nicandra, Solanum, Ni- 
cotiana. 

Von Scrophídariaceen in der Gattung Diascia, Melampyi'um, 
Celsia, Verbascum, Mimulus, Linaria, Anarrhinum, Calceolaria, Mazus, 
Chelone, Digitalis. Von Orobanchaceen an Orobanche-Arten. Von Cam- 
panidaceen in der Gatt. Walilenbergia. Von Ericaceen bei einigen 
Clethra- und Monotropa-Arten. In der Fam. Rubíaceae bei einigen 
Schenkia-Arten. 

Von Primtdaceen gehórt hieher die Gatt. Androsace und Primula 
(z. B. P. poculiformis, venusta, Palinuri; hingegen verhalten sich die 
Bliithenstiele von P. verticillata u, a. fast oder ganz aganiotropisch). 
Von Loganiaceen finden anselinliche gamotropische Kriimmungen bei 
einigen Arten aus der Gattung Buddleia statt (insb. an B. japouica^ 

Von Capparidaceen in der Gatt. Cleome, 

Von Geraniaceen bei zablreichen Oxalis-, Pelargonium-, Ero- 
dium-, Geraniuni- Arten. Von Tremandraceen an Platy theca galioides, 
deren junge, aufwiirts gerichtete Bliithenknospen spiiter (wáhrend der 
Anthese) an langen Bliithenstielen liberhiingen. 

Von Combretaceen an Quisqualis indica, deren unentwiekelte, 
aufrecht gestellte Bliithenknospen vor der Entfaltung der Blumenkrone 
sich so herabkrtimmen, dass die geoffneten Bluthen mit ihrer Apertur 
nach unten gerichtet (uberhángend) sind. 

In der Familie Onagrarieae bei zahlreichen Oenothera-, Circaea-, 
lussiea-, Eucharidiura-Arten. 

Von Cruciferen weiter noch ^"^ an Lyrocarpa-, Dithyrea-, Descu- 
rea-, Thelypodium-Arten. Von Fumariaceen in der Gattung Dicentra. 
Von Violaceen an zahlreichen Viola- Arten. 

Von Leguminosen ferner^') an den von mir beobachteten Arten 
aus der Gattung Lessertia, Wistaria, Lespedeza, Rhynchosia, Dalea, 
Swainsonia, Sutherlandia, Pericopsis, Desmodium, Dactylaena, Bau- 
hinia (z. B. an B. variegata, deren Bliithenknospen vor der Anthese 



") L. c. p. 95 und 101. 
") L. c. p. 9G und 101. 



Neue Untersuťliungen tiber den Gamo- und Karpotropismus. 7 

stark herabgekrumrat sind, spáter aber, wenn sich ihi-e Bliitliezeit 
naheit und die Blumenkrone sich entfaltet, sicli wieder aufwárts kriim- 
men, so dass die geoffneten Bluthen mít der Kelchmiindung gegen 
die Sonne gerichtet sind, in welclier Lage sie dann bis zur Fruchtzeit 
verharren. ^*) 

An die gamotropischen UmbelUferen, bei welchen G. die Bluthen- 
stiele in den doldenartigen Bliithenstánden kurz vor der Entfaltung 
der Bluthen sich centrifuga), wie bei den Pimpinella-, Astrantia- u. á. 
Arten^^) krummen, schliesst sich weiter die Gattung Psichotis, Kidolfia, 
Torilis, Carům, Daucus u. ii. 

Von Sa.icifragaceen gibt es gamotropische Kriimmungen in der 
Gattung Tiarella, Tohniea u. á. Von Crassulaceen an einigen Cotyle- 
dou- (Umbilicus-) und Sedum-Arten (z. B. S. coeruleum, album u. a.) 
Von Ranunculaceen an Clematis veuosa (C. patens X viticella). Von 
Portulacaceen in der Gattung Montia und Claytonia. Von Malvaceen 
an einigen Abutilon-Arten. 

Nach Urban ^"j erfolgen auch bei den meisten Pflanzen mit ein- 
seitswendigen luflorescenzen gamotropische Kriimmungen der Bliithen- 
stiele; bei Aesculus u. ii. werden sie von der ganzen Bliithenstand- 
achse ausgefuhrt. 

In Betreff der nur einmal erfolgenden gamo- und karpotropi- 
schen Bewegungen der (rmwimeřw-Bliithen oder Aehrchen bemerke 
ich hier noch, dass die vor und wiihrend der Blíithenentfaltiing statt- 
findenden Orientirungsbewegungen der Bliithen bei den Grásern in 
allen von mir bisher diesbeziiglich untersuchten Gattungen nach einem 
Typus erfolgen, blos die erst zur Fruchtzeit stattfindenden (karpo- 
tropischen) Kriimmungen weichen bei einigen Gattungen (Cornucopiae, 
Eleusine) von diesem Typus wesentlich ab. 

Doch bestehen auch bei den Gramineen wie bei anderen Pflan- 
zen, deren Bliithen- und Fruchtstandsachsen gamo- und karpotropische 
Kriimmungen ausfiihren, bei verschiedenen Gattungen und selbst bei 
einigen Arten aus derselben Gattung (z. B. Festuca, Agrostis, Poa 
Koeleria, Polypogon u. á.) gamo- und karpotropische Sonderanpassuu-, 



") Ob die Bltithenstiele dieser scboneu Caesalpiuieen-Species wáhrend der 
Fruchtreife ibre wábreud der Anthese innegebabte Lage nicht verándern (resp. 
eine karpotropiscbe Krummung ausfiihren) war mir nicht móglich festzustellen, 
da das einzige, von mir in der BIúthe in Victoria-Garten in Bombay beobachtete, 
Exemplár blos sterile (vor Fruchtansatz abfallende) Bluthen erzeugte. 

15) Vergl. mein Werk p. 99. 

") Zur Biologie der einseitswendigen Blutheustánde, 1895. 



8 XXXIV. A. Hansgirg: 

gen und graduelle Differenzen zwischen den gamo- und karpotropi- 
schen und den fast oder ganz akarpotropisch sich verhaltenden 
Grásern. 

Bei allen mir bekannten Grasarten fiihren die noch uneut- 
wickelten Bliithen oder Aehrchen kurz vor der Anthese eine mehr 
oder weniger ansehnliche centrifugale Krummung aus, durch welche 
die zuerst der Hauptachse genáherten und diclit neben einander 
stehenden Bliithen oder Aehrchen von dieser entfernt und durch eine 
Spreitzung der Rispenáste auch von einander gebracht, resp. aus 
ihrer urspriinglich fast verticalen in eine mehr oder weniger schiefe, 
bis fast oder ganz horizontále Lage versetzt und der Sonne entgegen 
gestellt werden, resp. mit der Spindel, von der sie sich abzweigen, 
einen spitzen bis rechten Winkel bilden, so dass an den wáhrend der 
Anthese in der fur die Fremdbestáubung giinstigsten Functionslage 
sich befindenden Bliithen nach erfolgtem Aufklappen der Hiillschuppen 
und Auswachsen der Staubfáden das Ausstáuben des Pollens rasch 
und mit bestem Erfolge stattfinden kann. 

Wie das vor der Anthese erfolgende Óffneu und das nach der 
Bliithezeit zu Stande kommende Schliessen des ganzen Bliithenstandes 
oder einzelner Theile desselben, so findet auch bei den Grásern die 
in der Regel nur einmal, ausnahmsweise auch wiederholt"j ausge- 
fiihrte Spreitzung der Spelzen bei verschiedenen Gattungen und Ar- 
ten unter sonst gleichen áusseren Bedingungen ungleichzeitig^^) und 
mit ungleicher Energie statt; doch treten bei giinstigen Witterungs- 
verháltnissen bei einzelnen Individuen einer und derselben Species 
oder Varietát nur selten individuelle Unterschiede in der Bliithen- 
entfaltung, resp. in mehr oder weniger energischem Auseinander- 
weichen der Spelzen und dem Vorschieben der Antheren etc. hervor. 

Wáhrend bei den nieisten Gramineen-Arten die dem Verstáuben 
des Pollens vorausgehenden Veránderungen von áusseren Factoren 
in hohem Grade beeinflusst werden, indem das Offnen der Bliithen 
und Verstáuben des Pollens, resp. das Auseinandervveichen der 
Spelzen und das Vorschieben und Aufspringen der Antheren nur 
bei giinstiger Witterung normál, bei ungiinstigen Bedingungen jedoch 
nur unvollstándig oder gar nicht erfolgt, bei sehr trockener Luft 



") Bei gunstigen Witterungsverháltnissen spre-izt das Honiggras (Holcus) 
die Spelzen zweimal an einem Tage auseinander (vergl. Kerneu, Pflanzeuleben, 
II., p. 140). 

'") Mehr dariiber siehe in Kerner's „Pflanzenleben," II., p. 139. 



Neue Untersuchurgen iiber den Gamo- und Karpotropismiis. 9 

und hoher Temperatur verlangsamt, bei niedriger Temperatur, iinge- 
niigender Beleuchtung und liinger anhaltendem Regen nicht nur um 
Stunden, sondern auch um Tage verzogert wird, findet bei den nur 
kleistogame oder pseudokleistogame Rliithen erzeugenden Grasern, 
z. B. bei Leersia oryzoides, Amphicarpum Purschii, Diplachne serotina, 
Danthonia spicata, sowie bei einigen Varietáten von Hordeum (insb, 
bei der sechszeiligen, zweizeiligen und der Pfauengerste) die Óffnung 
der Bliithenspelzen aucli unter den der Anthese selir giinstigen 
Witterungsverhaltnissen nicht statt. 

Bei den streng kleistogamisclien Grasern, welche nur auf Selbst- 
befruchtung angewiesen sind, beruht das niclit zu Stande kommende 
Oífnen der sonst normál entwickelten Bliithen weniger auf Jiusseren, 
als auf inneren, grosstentheils noch unaufgeklarten Ursachen; hin- 
gegen ist das Eintreten der unecliten Kleistogamie bei den Grasern 
wie bei anderen Pflanzen, welche Neigung zur Pseudokleistogamie 
haben (auch bei einigen Juncaceen) hauptsachlich durch ungiinstige 
áussere Verhiiltnisse bedingt^^j und der Experimentátor hat es blos 
bei diesen, zeitweise pseudokleistogame Bliithen erzeugenden, Arten der 
Gramineen (auch der Juncaceen) in seiner Gewalt durch Veranderun- 
gen in der Temperatur etc. statt der chasmogamen die pseudokleisto- 
gamen Bliithen entstehen zu lassen, 

Nebenbei bemerke icli hier noch, dass bei den Grasern das 
durch Turgorveráuderungen der zu einem fleischigen Schiippchen 
umgebildeten Blumenblátter (Lodiculae) verursachte normále Ófifnen 
der Bliithen auch in Folge von ungeniigeuder Ernilhrung und Wasser- 
zufuhr (z. B. nach einer Verpfianzuug) nicht stattfindet und dass ein 
rasches Schliessen der Bliithenspelzen bei einigen Gramineen- und 
Juncaceen-Arten auch auf experimentellem Wege durch Befeuchtung 
der im Bliithengrunde liegenden Oberfliichenzellen des Schwellgewebes 
mit stark wasseraufsaugeuden Substanzen (z. B. durch verdiinntes 
Glycerin, Salz- und Zuckerlosungen etc.) erzielt werden kanu. 

Beziiglich der Mechanik der nur einmal, nicht periodisch er- 
folgenden gamo- und karpotropischen Bewegungen der Gramineen- 
Bluthen moge hier erwáhnt werden, dass das Oífnen imd Schliessen 
des Perianthiums auf einer im gewissen Entwickelungsstadium meist 



i»; Vergl. des Verf. „Phytodynamische Untersuchimgen", p. 63, 1. An- 
merkung, wo das durch Temperaturerhohung erfolgende Offnen des Perianthiums 
der Gramineen und p. 166, wo die Pseudokleistogamie bei den Phanerogamen 
besprochen wird. 



10 XXXIV. A. Hansgirg: 

nur fíir sehť kurze Zeit (wenige Stunclen) vorubergehenden Anschwel- 
lung, bez. Zusammenschrumpfung des an der Basis der Deckbláttchen 
(Spelzen) in der sog. Bewegungszone befindlichen Schwellgewebes 
beruht, wřihrend die gamo- und karpotropisch ilire Lage und Richtung 
veráiidernden Bliithen- oder Aelirchenstiele der Griiser ihre Kriim- 
mungen hauptsiichlich vermittelst der in den Winkeln der Rispenáste 
befindlichen kleinen Gelenkpolstern oder kissenartigen Anscliwellun- 
gen der Stiele ausfiihren, Indem die Kraft, welche die Krummung 
hervorruft ein beschleunigtes Wachsthum je eines von den beiden 
antagonistisclien Gewebecomplexen dieser Polster verursacht oder 
nachdem bei den karpotropischen Kriimmungen die durch die sich 
entwickelten Pollenzellen in dem Gewebe der Narben und der Frucht- 
knoten hervorgerufenen Veránderungen im Turgor etc. sich bis in die 
Bliithenstiele fortgepflanzt und in dieseu chemische Umsetzungen ver- 
anlasst haben. 

Schliesslich moge hier noch erwáhnt werden, dass das Offnen 
und Schliessen der Gramineen-Bluthen mit den gamo- und karpo- 
tropischen Bewegungen der Stiele nicht in unmittelbarem Zusammen- 
hange steht, da die letzteren Kriimmungen bei einigen Grasern auch 
dann noch (jedoch meist nur unvollstandig) stattfinden, wenn junge 
bewegungsfáhige Stiele ihrer Bliithen beraubt wurden. 

Wáhrend die karpotropischen Kriimmungen der Gramineen, wie 
bei Vallisneria spiralis, Cobaea scandens"-^") u. á. auch bei mangelnder 
Befruchtung zu Stande kommen, werden die auf ungleich raschem 
Wachsthum der beiden Láugshálften der Bewegungszone der nicht 
radiár, soudem zygomorph gebauteu Stiele beruhenden karpotropischen 
Stielbewegungen bei den meisten mono- und dicotylen Pflanzen erst 
in Folge einer von den befruchteten Bliithen an den Stiel iibermit- 
telten Reizes hervorgerufen.^^) 

Was die periodisch sich wiederholenden, zum Schutze des Pollens, 
Nectars etc. dienenden gamotropischen Bewegungen der Bliithenhiille 
resp. das periodische Óffnen und Schliessen der Bliithen und Bliithen- 
kopfchen betrifft, so will ich iiber diese meist durch Licht- und Wármever- 
ánderungen hervorgerufene Bliithenbewegungen, welche in vielen Puncten 
mit den nyctitropischen Bewegungen der Laubblátter iibereinstimmen ^-j 



20j Vergl. ScuoLTz „Die Orientierungsbewegungen der Bliithenstiele von 
Cobaea scandens", 1893. 

^') Mehr daruber siebe in meiuen „Pbytodynara. Untersucbuugen", p. 106. 
2^) Vergl. Oltmanns „Uber das Offnen und Schliessen der Bliithen", 1895. 



Neue Uiitersuchuiigen tiber den Gamo- uud Karpolropismus. H 

und tiber welche icli bereits in meinen „Phytodynamisclien Unter- 
suchungen" ausfulirlicher abgehaiidelt hábe, hier zunáchst die Ergeb- 
nisse meiner in den letzten zwei Jahren gelegentlich durchgefiihrten 
diesbezuglichen Untersuchungen uber die Verbreitung dieser Bewe- 
gungen unter den mono- und dicotylen Pflanzen kurz mittheilen, mit 
der Bemerkung, dass in nachfolgendera Verzeichnisse von Pflanzen- 
ai-ten mit wiederliolt sich oífnenden uud schliessenden Bluthen oder 
Bliithenkopfchen bei verschiedenen Species die Dauer des Bliihens 
der einzelnen Bliitben von zwei bis zu vielen Tagen wechselt-^) und 
das Oífnen und Schliessen der Blumen wie bei den ephemeren (sog. 
Eintagsbliithen) oder bei den nur einmal sich offnenden und nicht 
mehr schliessenden (sog. agamotropischen) Bluthen entweder zwischen 
Friihmorgen und Mittag oder erst Nachmittag, am Abend oder in der 
Nacbt erfolgt.-^) 



a) Pflanzen mit periodisch sich offnenden und schlies- 
senden Bluthen oder Bliithenkopfchen. 

Fam. Oxalidaceae: Gatt. Oxalis (O. violacea, Bowiei, raultiflora, 
rubella, longifolia, cernua, Piottae, brasiliensis, longisepala, floribunda, 
livida, Candollei, articulata, lupulinifolia, Bonariensis, Martiana, corni- 
culata, welche Oxalis-Arten betreffs ihrer periodischen Bliithen- 
bewegungen den in meinera vorhergenannten Werke angefuhrten 
Oxalis-Species, mit wiederholt sich oiinendeu und schliessenden Bliithen 
sich áhnlich verhalten.) -^) 

Fam. Geraniaceae: Gatt. Geranium (G. viscidulum, pyrenaicum, 
rotundifolium, bohemicum, album, sibiricum, Hookerianum, bei welchen 
G.-Arteu die Bluthen, wie bei einigen anderen G.-Species meist nur 
eine unvollstándige Schliessbewegung ausfiihren, resp. hemigamo- 
tropisch,sich verhalten;-'^) hingegen besitzt G. hungaricum, canariense, 



^3) Beispiele sind in Kerner's „Pflanzenleben", II., p. 209 angefiihit. 

«*) Zahh-eiche Beispiele von frulischliessenden, spátschliessendeu, fruh oder 
spát sich offnenden sowie in der Nacht bliihenden Pflanzen mit ephemeren oder 
periodischen Bluthen sind in meinen „Phytodynam. Untersuchungen," p. 158 f. 
und in Kerner's „Pflanzenleben," II., p. 208 f. angefiihrt. 

^5) Vergl. 1. c. p. ItíO und p. 87. 

*«) Hemigamotropische Bluthen hábe leh auch an den im Zimmer beobach- 
teten Exemplaren einiger Erodium-, Potentilla-, Eosa-, Thlaspi-, Arabis-, Tetra- 
poma-, Braya-, Aubrietia-, Erysimum- (z. B. E. arkansanum), Syrenia- ^z. B. S. 
Perowskiana), Ranunculus-, Paeonia-Arten u. á. beobachtet. 



12 X\XIV. A. Hansgirg: 

austriacum, hybridům, lividum u, ii, agamotropische, nnr einmal (nicht 
periodisch) sich offnende imd schliessende Bluthen). Gatt. Eiodium 
(E. chium; hingegen besitzt E. corsicum u. á. agamotropische 
Bluthen). 

Fara. Nymphaeaceae : Gatt. Nymphaea (N. Boucheaua, stellata 
auch var. parviflora, amazonum, lasiophylla, blanda auch ihre Varie- 
tiiten, N. Jamesoniana, stenaspidota, ampla auch var. tenuiuervia, 
oxypetala, lotus auch var. pubescens, capensis auch var. scutifolia, 
kewensis = N. lotus var. alba X N. devoniensis). Gatt. Nelumbium 
(N. speciosum, flavum). 

Fam. Rosaceae: Gatt. Rosa (R. fraxinifolia, pseudoalpina, pim- 
pinellifolia, pomifera, rugosa, Solandri ; bel R. glabrifolia, lagenaria, 
blanda, ditrichopoda, gentilis, speciosissima meist hemigamotropisch ; 
bel einigen Rosa-Arten auch fast oder ganz agamotropisch). Gatt. 
Potentilla (P. nepalensis, chrysantha, gelida, thuringiaca und aurea 
meist hemigamotropisch, taurica, Visianii, villosa, vindobonensis, 
bolzanensis, opaca, arenaria, tyroliensis, vlasicensis, Sommeri, holo- 
petala, alpestris, montenegrina, divaricata, pallida, tanacetifolia, Karoi, 
trifurcata auch deren Varietiiten, speciosa, maculata, salisburgensis, 
inťlinata, Hippiana, oniithopoda, pulcherrima, nevadensis und splen- 
dens meist hemigamotropisch, cinerea, collina, dealbata, supina, 
micrantha (schwach), alba, gelida, hybrida (alba X sterilis), Brennia, 
rubens auch deren nova varietas in horto botan. Prag). 

Gatt. Rubus (R. deliciosus und idaeus,'-^) meist hemigamotropisch ; 
bei anderen R.-Arten agamotropisch). 

Fam. Caryophyllaceae : Gatt. Dianthus (D. liburnicus, Seguierii 
meist nur hemigamotropisch; bei anderen Arten agamotropisch). 

Fam. Cruciferae :'■'■'*) Gatt. Cardamine (C. leucantha, barbarae- 
folia?) Gatt. Draba (D. repens, Thomasii, aizoides, carinthiaca, con- 
torta, Wahlenbergii, lactea, Zahlbruckneri, rupestris). Gatt. Alyssum 
(A. montanum, corymbosum, micranthum, transsilvanicura, A. (Odon- 
torrhena) argenteum; hingegen verhalten sich die Bluthen von A. 



") Nach Kekner „Pflanzenleben," II, p. 209 óffnen sich die Bluthen dieser 
Art zweimal, schliessen sich aber nur einmal, da die Blumeublátter am zweiten 
Tage abfallen und matsch werden. 

2^j Die Blumen vieler im Nachfolgenden angefiihi ten Cruciferen -Species 
schliessen sich Abends an im Zimmer beobachteten Exemplaren (auch in der 
freien Nátur, wenn die Tagestemperatur, sobald die Dámmerung anbricht und 
in der Nacht sich nur weuig verándert etc.) meist nur unvollstándig (^hemigamo- 
tropisch) oder bleiben unter gewissen Umstánden auch ganz offen. 



Neue Untersuchuugeu uber den Gamo- uiid Karpotropismus. 13 

sjíinosum, saxatile u. a. agamotropiscli). Gatt. Diplotaxis (D. siifolTa, 
eiucoiiles, Proloiigii). Gatt. Stenophragma (S. pumilum uiul Thalianuiii 
lueist hemigamotropisch). 

Gatt. Arabis (A. arenosa, Soyeri, pumila, bei A. Stelleri auch 
var. japonica und A. Scopoliana erfolgt die Schliessbeweguiig meist 
iinvollstándig). Gatt. Aubrietia (A. gracilis, Pinardii, erubescens, parvi- 
ílora meist hemigamotropisch; hingegen bei A. Columnae, deltoidea? 
u. a. agamotropisch). Gatt. Thlaspi (T. cochleariforme und Kowaczii, 
meist hemigamotropisch). Gatt. Biscutella (B. leiocarpa, ciliata, ra- 
phanifolia). 

Weiter gehoren hierher auch Vesicaria sinuata, Malcolmia mon- 
golica, Tetrapoma barbaraefolium, Farsetia clypeata, Braya alpina, 
Anastatica senegalensis, Hirschfeldia incana, Bunias erucago, Sisym- 
brium (Hugueuinia) tanacetiíolium, Enarthrocarpus lyratus und Sinapis 
juncea. 

Fam. Onagrarieae: Gatt. Oenothera (Oe. serrata, odorata, co- 
giiata, cuprea, gauroides, mollissima, epilobiifolia, Oe. (Godetia) ru- 
bicuuda, pumila, Oe. (Shaerostigma) strigulosa, hirta). Gatt. Gaura 
(G. parviflora). Gatt. Eucharidium (E. concinnum). Gatt. Epilobium 
(E. squamatum, scaturigineum, luteum, trigonum, obscurum, hyperi- 
cifolium, pubescens, roseum, tetragonum, cupreum). 

Fam. Lythrarieae : Gatt. Lythrum (L. hyssopifolium, flexuosum). 

Fam. Papaveraceae : Platystemon californicum, Escholtzia cali- 
fornica auch fl. albo, Hunnemannia fumariaefolia?^^) 

Fam. Ficoideae: Gatt. Mesembryanthemum (M. Schoelleri, 
flavescens, laeve, uncinellum, candens, bulbosum, intonsum, bicalosum, 
polyphyllum, tenuifolium, pinnatifidum), 

Fam. Mulvaceae : Gatt. Malva (M. parviflora, erecta, waltliae- 
riaefolia, trifida, Morreni, limensis, Mauritiana, crispa). Gatt. Althaea 
(A. narbonensis, taurinensis, cannabina, armeniaca). Gatt. Palava (P. 
malvaefoliai. Gatt. Lavatera (L. Mauritanica, cretica). Gatt. Anoda 
(A, cristata). 

Fam. Caefaceae: Echinocactus tenuispinus (E. Ottonis var. tenui- 
spinus); Echinocereus subinermis; Echinopsis tubiflora, oxygona auch 
var. Willkommii, E. Zukarinii auch var. Droegeana, E. Euryesii, 
Phyllocactus hybridus und dessen Varietaten mit meist nur unvoll- 



'-') Einige Papaveniceeu mit ephemereu Bliithen (Papaver-, Glaucium- etc. 
Arten) vcrhalten sich unter gewissen TJmstanden (wena sie bescliattet werdea 
etc.) wie Pflaiizeii mit zwei- bis mehrtágigeu, periodiscb beweglicheu Blutheii. . 



14 XXXIV> A. Hansgirg: 

stándig (hemigamotropisch) sicli schliessenden Bluthen; bei Ph. Gárt- 
neri u. 'á. verhalten sicb die Bluthen fast oder ganz agamotropisch. 
Gatt. ]\Iamillaria (M. uberiformis auch var. major, M. dilichocentra, 
polythele, rhodantlia, rutila, longispina). 

Fam. Magnoliaceae: Gatt. Magnolia (M. glauca, Soulangeana, 
purpurea, obovata >< conspicua). 

Fam. Ranunculaceae : Gatt. Ranunculus (R. ficariiformis, carpa- 
tliicus, gracilis, pedatus, muricatus, tracliycarpus, aureus, adscendens, 
velutinus, Kerneri (auricomus X acris), Goiiani, bei welchen sicli die 
Bluthen nicht selten niir unvollstándig (hemigamotropisch) schliessen; 
hingegen verhalten sich die Bluthen von R. Nelsonii, aconitifolius und 
asiaticus fl. pl. agamotropisch). Gatt. Paeonia (P. pubens, peregriua 
und deren Varietaten cretica, villosa und officinalis in horto botan. 
Vindob., P. corallina auch var. typica und Pallasii in horto botan. 
Vindob., P. microcarpa, arietina, mollis auch var. angustifolia und 
var. latifolia, P. decora, officinalis auch var. pubescens; bei P. tenui- 
folia, P. Montan meist nur hemigamotropisch). Gatt. Isopyrum (I. bi- 
ternatum). Gatt. Anemone (A. trifolia, blanda auch var. albiflora, 
intermedia (nemorosa X ranunculoides), nemorosa und deren Varie- 
taten coerulea und grandiflora, A. multifida, silvestris var. horticulta, 
A. apennina, A. (Hepatica) triloba floře pleno coeruleo et roseo meist 
nur unvollstándig). 

Gatt. Trollius (T. altaicus, caucasicus und humilis, bei welchen 
die Schliessbewegung meist nur schwach erfolgt). Gatt. Adonis (A. 
villosa ?). 

Fam. Loasaceae: Gatt. Mentzelia (M. decapetala). 

Fam. Campanulacbíie : Gatt. Specularia (S. Coa, falcata auch 
var. scabra, castellina, speculum auch ílore albo). 

Fam. Primulaceae: Gatt. Anagallis (A. parviflora, arvensis auch 
var. lilacina). 

Fam. Gentianaceae: Gatt. Geutiana (G. campestris, frigida und 
pumila ?).''") Gatt. Erythraea (E. Roxburghii), Gatt. Chironia (Ch. 
palustris ?). 

Fam. Polemoniaceae : Gatt. Gilia (G. lutea, multicaulis, laciniata, 
G. (Linanthus) ciliata, G. (Navairetia) involucrata). Gatt. Collomia 
(C. linearis). Gatt. Polemonium (P. himalayanum und reptans meist 
nur hemigamotropisch). 

^'') Aq den von mh' im Zimmer beobachteten Exemplaren erfolgte jedoch 
nur eine Schliessung der am Tage offeaen Corolle, welche am náchsten Tage sich 
nicht mehr offnete. 



Neue Untersuchuugeu iiber den Gamo- uiid Karpotropismus. 15 

Fam. Solanaceae: Gatt. Datura (D. quercifolia, ferox unci iner- 
luis'?). Gatt. Nicotiana (N. affiiiis nach Oltmanns ^^) und an einer 
liaumartigen Solanum-Art, welche in Ost-Indien, z. B. in Bombay iu 
Giirten cultivirt wird (S. giganteum?). 

Fara. Asclepiadaceae: An einer ini Victoria-Garten zu Bombay 
und auf Ceylon in Garten cultiviiten Art (Ciyptostegia grandiflora ?). 

Fam. Composifae:^-) Gatt. Hieracium (H. Westoli, subcaesium, 
bupleuroides, tridentatnm, Gurhofianum, echioides, setigerum, diversi- 
folium, virosum, brevifoliura, Jankae, hypochaerifolium, canadense, 
foliosum, porrifolium, spliaerocephaloides, praecox, onosmoides, lini- 
folium, eurypus, atratum, bructeium, aurantiacum auch var. bicolor, 
stygium, calophyllum, alpinum, praealtum X pilosella, substoloniflorura 
(aurantiacum X Hoppeanum), caesium, bohemicum, Hieracium sp. aus 
den Seealpen in horto botan. Berol, H. crocatum?). Gatt. Leontodon 
(L. incanus, alpinus, liastilis auch var. opimus, magellensis, montanus, 
leucanthus, ceratophorus und glaucanthus ?). Gatt. Crepis (C. Reute- 
riana, rigida, pulchra, praemorsa (glabra), pahulosa, C. (Anisoderis) 
foetida, C. (Barkhausia) taraxacifolia, amplexicaulis, C. (Endoptera) 
aspera, Dioscoridis). Gatt. Sonchus (S. arvensis auch var. uliginosus, 
sonchifolius?). Gatt. Tragopogon (T. mutabilis, gracilis, ruber, brevi- 
rostris (nach Oltmanns), scorzonera var. purpureus?). Gatt. Taraxacum 
(T. alpinum). Gatt. Picris (P. japonica, laciniata). Gatt. Rodigia (R. 
commutata). Gatt. Hyoseris [H. (Aposeris) foetida)]. 

Weiter an Lasiospermum radiatum, Vittadinia australasiaca (un- 
voUstandig), Bellium bellidioides, Eclopes (Relhania) trinervis, Coleo- 
stephus multicaulis, Alloizonium (Cryptostemma) arctoideum, Balduina 
multiílora, Grindelia robusta (unvollstandig). 

G'att. Anthemis (A. maritima, aurea, altissima, mixta, A. (Peri- 
deraea) fuscata, A. (Chamaemelum) oreades, deren Randbliithen wie 
bei A. austriaca, tinctoria, Lasiospermum radiatum, Pyrethrum Tschi- 
hatscheffii u. a. sich des Nachts herabkriimmen, ^^) hingegen bei A. 
aizoon agamotropisch). Gatt. Chrysanthemura (Ch. grandiflorum auch 
fl. luteis, viscosum). Gatt. Calendula (C. meteor, stellata, aegyptiaca, 
maritima, lusitanica). Gatt. Venidium (V. fugax, hirsutum). Gatt. 

3') Uber das Offnen und Schliessen der Bltithen, 1^95, p. 49. 

"*) An eiuigenim Nachfolgeuden angefuhiteuCompositen-Species erfolgte blos 
au den in der freien Nátur von mir beobachteten (jedoch nicht an im Zimmer 
untersuchteuj Exemplaren eine periodisch sicb wiederholende Oftnungs- und 
Schliessbewejzung der Blúthenkopfchen. 

3^) Vergl. „Physiolog. u. phycoidiytologiscbe Untersuchungeu," p. 283. 



16 XXXIV. A. Hausgirg: 

Doronicuui (D. lucidum), D. (Aronicum) Glusii, meist nur hemigamo- 
tropisch, hingegen D. Coluranae agamotropisch). Gatt. Arctotis (A. 
calendulacea). Gatt. Bellis (B. annua, hingegen B. rotundifolia aga- 
motropisch). Gatt. Gazania (G. scapophylla, longifolia. ^^) Gatt. He- 
lipterum (H. authemoides, bei welchem die trockenen und hygrosco- 
pischen Deckblátter wie bei H. (Rhodauthe) Manglesii, Carlina acaulis 
u. á. bei schonem, trockenem Wetter strahlenformig ausgebreitet sind, 
bei reguerischem Wetter sich aufrichten und zu einem Hohlkegel 
zusammenschliessen). Gatt. Brachycome (B. (Brachystephium) leucan- 
themoides, deren Randbliithen wie bei Tripteris cheiranthifolia oder 
Othona crassifolia ^^) sich periodisch (auch beim Verbliihen) uhrfeder- 
artig einrollen). Gatt. Scolymus (S. hispanicus, maculatus). Gatt- 
Centaurea (C. involucrata, pulchella, pullata). 

Von Monocotyledoneen, deren BlUthen sich periodisch oíFnen und 
schliessen, gesellen sich zu den in meinem vorerwáhnten Werke 1. c. 
p. 162 u. f. aufgezalilten Arten noch folgende: 

Fam. Liliaceae: Gatt. Tulipa (T. Borsczowii, Kaufmanniana, 
orphanidea, saxatilis, Clusiaua, triphylla, Ostrowskiana, praecox, 
altaica?, Franzoniana?). Gatt. Ornithogalum (O. fimbriatum, nanum, 
Houttei, sororimii, Thierkeanuni, collinum auch var. medium, cyprium, 
montanum, byzantinum, comosum, Bahmsae, cephalonicum, latifolium, 
bosuiacura, oligophyllum (meist nur unvollstandig). ^*^) Gatt. Gagea 
(G. bohemica). 

^^) Bei Gazania splendens fůhren die im Sommer bei trilbem und regne- 
rischem Wetter sich schliessendeu Blúthenkopfchen im Herbste keine gamotro- 
pische Schliessbewegung aus (vergl. Gaudenkr's, Chronicle, 1850, p. 759). Dass im 
Hirbste, bei kaltem und vegnu-iscbem Wetter viele Compositen und andere 
Pflauzen mit periodisch sich schliessendeu Bltithen (bez. Blúthenkopfchen) ihre 
gamotropischen Bewegiingen nicht normál ausfiihren, hábe ich wiederholt be- 
obachtet. Meines Erachtens treten diese Abnorraalitáten nur dann auf, wenn das 
zu diesen Bewegungen erforderliche Licht- und Wármequantum, resp. die opti- 
male Teniperatur und Lichtintensitát nicht mehr erreicht wird oder wenn der 
normále Turgorgrad úberschritten wird. 

3'j Vergl. meine Abhandlimg uber Bliithenombrophobie und uK^in Werk 
1. c. p. i;}, Taf. I. Fig. 1 — 5. Aehnliche Finrollung der Bandbliithen hábe ich bei 
einigen Compositen aus der Gruppe Asteroideae und Senecionideae, z. B. bei 
Anieleus annuus, Detris (Felicia) annua, Senecio squalidus und S. gallicus be- 
obachtet, bei welchen sie jedoch nicht periodisch, sondern nur in Folge von 
Wassermangel etc. oder erst beim Verbliihen erfolgt. Uber das beim Welken er- 
folgeude spiralige Einrollen der Zuiigenbluthen von Bellidiastrum und ahnlichen 
Astern vergl. Kerner „Ptíanzenleben," II., j). 285. 

^"j An den von mir im Zimmer beobachtetf n Plxemplaren einiger oben an- 
geťiihrten Liliaceen fiihrten die I>luuienblatter ihre periodischeu Bewegungen 



Neue UntersuchuDgen iiber deu Gamo- und Karpotropisums. 17 

'Eine meist nur unvollstandige Schliessbewegung des corollen- 
artigen Perianthiums hábe icli auch an den Bliithen von Brodiaea 
(Triteleja) imiflora, Bulbocodium vernum, Nothoscordum striatellura 
und Stenantliium angustifoliuni beobachtet. 

Gatt. Jucca (J. íilamentosa, deren Bliithen sich zweimal, nur 
selten uiehr als zweimal) offnen und schliessen, 

Fam. Colchicaceae: Gatt. Colchicum (C. laetum, persicum, au- 
tumnale auch floře albo). 

Fam. Iridaceae: Gatt. Crocus (C. cilicicus, neapolitanus, versi- 
color, Kotschianus, Imperati, susianus, Boryi, speciosus). Gatt. Spa- 
raxis (S. grandiflora und tricolor, bel welchen die Bliithen sich meist 
nur hemigamotropisch verhalten). 

Fam. Aniaryllideae : Gatt. Amaryllis (A. mesochloa?) 

Fam. AU.maceae: Gatt. Alisma (A. plantago, bei welcher Pflanze 
die Perigonblátter sich áhnlich wie bei einigen Compositen des Nachts 
zusammenrollen). 



bj Pflanzen mit ephemeren oder pseudoephemeren Bliithen, 
die sich am Tage oder in der Nacht (sog, epinykte 

Bluthen) oífnen. 

Wie bei den Pflanzen mit periodischen Bliithen, so bestehen 
auch bei den Pflanzen, deren Bliithen nur einen Tag offen sind, Diffe- 
renzen beziiglich der Bliithendauer und der Zeit, wo die Bliithen 
aufgehen. ^') 

Was die Bliithendauer anbelangt, so mag hier bemerkt werden, 
dass unter normalen Verhaltnissen bei den Pflanzenarten mit ephe- 
meren Bliithen zwischen dem Anfange und Ende des Bliihens ein 
Zeitraum von 1 bis 24 Stuuden ^^) liegt ; doch kann auch bei einer 
und derselben Art die Žahl der Stunden, wáhrend welchen die ephe- 
meren Bliithen offen bleiben, durch mehr oder weniger intensive Be- 
leuchtung oder Lichtentziehung etc. ab- oder zunehmen. 

Indem ich hier beziiglich der experimentelien Untersuchungen 



nicht normál aus (nicht so wie in der freien Nátur im Friihjahr, wo die Tempe- 
ratiir etc. des Nachts von der am Tage herrschenden bedeutead mehr als im 
Zimmer diíFerirte). 

'") Beispiele sind in Kernkr'8 „Pflanzenlebea", IL, p. 208 angefuhrt. 

3«) Nach LuDwiG iBotan. Centralblatt, 1881, Bd. VIII., Nr. 42) sind z. B. 
die Bliithen von Molinia conrulea hóchstens 1 bis 2 Stunden lang offen. 

Mathematisch-uaturwissenschaftliche Classe. 1898 ^ 2 



18 XXXIV. A. Hansgirg: 

liber die Bluhdauer der Eintagsbliitlien auf Oltmanns' Abliandlung 
„tiber das Ófínen und Schliessen der Bliithen" verweise, erlaube icli 
mir an dieser Stelle noch zu bemerken, dass ich auch an einigen im 
nachfolgenden Verzeichnisse angefuhrteu ostindischen Pílanzenarten 
mit ephemeren Bliithen mich experimentell iiberzeugt hábe, -ílass das 
Verbliihen dieser Bliithen durch intensives Licht beschleunigt wird 
und dass durch mehr oder weniger starke Lichtentziehung die ephe- 
meren Bliithen zu zweitagigen werden konnen/-') indem die beschat- 
teten Bliithen nicht wie die besonnten an demselben Tage verbliihen, 
an welchem sie sich zusammenschliessen, sondern sich am folgenden 
Tage noch einmal wieder oífnen, ohne sich jedoch in der Kegel wie 
gewohnlich beim Verbliihen zu schliessen,'-) 

Fam. Papavemceae : Gatt. Papaver (P. californicum, splendi- 
dissimum, atlanticum*. Gatt. Argemone (A. Barkleyana, platyceras). 
Gatt. Roemeria (R. refracta). 

Fam. Cistineae: Gatt. Helianthemum (H. grandiflorum, velutinum, 
nudicaule und tuberaria mit einigen Varietaten). Gatt. Cistus (C. 
undulatus, salicifolius). 

Fam. Portidacaceae : Gatt. Portulaca (P. rostellata, pilosa, Gil- 
liesii und zwei kleinbliithige, im Victoria-Garten in Bombay kultivirte 
P.-Arten). Gatt. Talinum (T. cuneifolium). 

Fam. Turneraceae: Gatt. Turnéra (T. ulmifolia, deren Bliithen 
an den von mir in Ost-Indien beobachteten Exemplaren nur einen 
Tag, an den friiher*\) von mir in Europa in Gewachshiiusern unter- 
suchten Exemplaren zwei oder mehrere Tage geoffnet waren. 

Fam. Tiliaceae: Gatt. Triumfetta (T. rhomboidea, glabra, to- 
mentosa). 

Fam. Capparidaceae : Gatt. Cleome (C. viscosa).^'-) 

Fam. Linaceae: Gatt. Linum (L, hirsutum, marginale, niari- 
timum, pallescens, Lewisii, mysorense). 

Wie bei der zuletzt genannten ostindischen Linum-Art so fiillt 



3*') Siehe auch meiue „Phytodynamische UntersucLungen" p. 163, 3. Au- 
merkung. 

") Vergl. auch Or/rjiAXNS, 1. c. p. 34. 

") Vcrgl. mcin Werk 1. c. p. 170. Ahnliclies gilt auch vou Centradenia 
rosea íMeLastomaceae 1. c. p. 170), deren Bhlthou meist nur einen Tag offen 
blciben und deren Corolle unter Umstáuden, welche das VerbUihen beschleunigen 
schon am ersten Tage wegfállt. 

■*^) Andero Cleome-Arten bositzen nicht epheniere BUithen, vergl. mein 
Werk 1. c. p. 170. 



Neue Untersuchungen iiber deu Gamo- luid Kai-potropismus. 19 

(lie Blumenkrone aiich bei den ineisten in den Tropen verbreiteten 
Linaceen aus der Gatt. Hugonia, Erythroxylon, Rouclieria und Ani- 
sodenia meist bald weg; niclit so in der Gattnng Ixonantlies, in 
welcher die noch zur Fruchtzeit persistirende Corolle zum Schutze 
der reifenden Fnicht dient. 

Fam. Passifloraceae : Gatt. Passifl(na (P. triloba, kinata, coerulea, 
pallidiflora, racemosa, minima, alato-cuerulea; andere P.-Arten be- 
sitzen pseudoepheniere Bliithen, welche bei ausbleibender Bestaubung 
mehrere Tage geoífnet sind). "*^) Gatt. Carica, bei welcher icli an 
einer in Ost-Indien und auf der Insel Geylon cultivirten Species 
ephemere Blíitlien beobaclitet liabe. 

Fam. Leguminoso.e : Gatt. Clitorea (C. ternata aucli var. albi- 
flora an ostindischen Exemplaren). Aucb unter den tropischen Legu- 
minosen kommen echte Epbemeriden nur selten vor und scbeint die 
Dauer der Einzelbliithen von der Itensitat des Lichtes und vora 
Insectenbesucbe weniger als in anderen, hier angefiihrten, Familien 
abhřingig zu sein. 

Fam. Sahiaceae: Ephemere Bliithen sind von Urban ^^) an einigen 
Arten aus der Gattung Meliosma nachgewiesen worden. 

Fam. Onagraceae: Gatt. Jussiaea (J. angustifolia, repens, grandi- 
flora). Gatt. Trapa (T. natans?j 

Fam. FranJceniaceae : Gatt. Frankenia (F. pulverulenta). 

Fam. Droseraceae: Gatt. Drosera (D. filiformis, anglica und 
rotundifolia?) 

Fam. Nymphaeaceae : Gatt, Cabomba (C. aquatica). 

Fam. CaryopJiyllaceae : Ephemere oder pseudoephemere BInthen 
kommen ausser an den in meinem Werke 1. c. p. 163 aufgezáhlten 
Arten noch bei zahlreichen anderen Alsinaceen vor. So gehoren hier- 
her z. B. noch Arenaria gothica, A. (Moehringia) pentandra, A. (Al- 
sine) fasciculata und viscosa, Cerastium purpurascens, davuricum, C. 
(Moenchia) quaternellura, Spergula viscosa, Spergularia diandra und 
die unter dem Namen Ortegia hispanica im Prager botanischen Gar- 
ten kultivirte Art).''^) 

Fam. Malvaceae: Gatt. Abutilon (A. polyandrum, crispum). 
Gatt. Modiola (M. multifida, decumbens). Gatt. Pavonia (P. praemorsa, 



43) Vergl. mein Weik 1. c. p. 170. 

**) Uber die Saliiaceen-Gattnng Meliosma, 189.5. 

*'") Auch bei den meisten fwcnn nicbt allen) im nacbfolgenden Kapitel an- 
geťiihiteu Caryophyllaceen etc. Arten, deren Kelch eine karpotropi.schc Scbliess- 
bewegung ausfuhrt, ist die Bliihdauer meist nur eintágig. 

9* 



20 XXXIV. A. Hansgirg: 

Scliťřuikii). Gatt. Malvastrum (M. aspeiTimuin, divaricatum). Gatt. 
Malva (M. capensis, lateritia', Gatt. Hibiscus (H. esculentus, pandu- 
riforiiiis, micranthus, punctatus, subdariífa). Gatt. Thespesia (T. po- 
pulnea, tortiiosa). Gatt Sida (S. radicans, cordifolia, retusa, rhonibi- 
folia, humilis), 

Weiter sind auch die Bliitheii von Malope grandiflora, Lebre- 
tonia procumbens, Urena sinuata iind der meisten, von mir in Ost- 
Indien beobachteten Malvaceen-Arten meist nur einen Tag olien oder 
verhalten sich pseudoephemer. 

Fara, Fkoideae: Gatt. Mesembryanthemum (M. Aitoni, pinnati- 
íiduiii auch an M. crystallinuiii, blos an den einer intensiven Be- 
leuclitung ausgesetzten Bliitlien, wáhrend an beschatteten BliUlien 
die Corolle wie bei anderen M.-Arten^*^) sicli am zvveiten Tage wieder 
offneť. Gatt. Tetragonia (T. expansa). 

Fam. Compositae: Gatt. Mulgedium (M. tataricum, prenanthoides ?). 
Gatt. Lactuca (L. laciniata, foetida, quercifolia). 

Fam. Dipsaceae: Gatt. Morina (M. persica, welche nach Kekneiv'') 
den Ephemeriden nahé steht. 

Fam. Solanaceae : Gatt. Sohmum (S. jasrainoides, macranthum). 
Gatt. Ceratocauhis (C. daturoides). 

Fam. Ctícurhitaceae: Gatt. Lufta (L. cyHndrica und acutangula, 
(^ Bliithen). Gatt. Citiullus (C. striatus und colocynthus (^ Bliithen). 
Gatt. Benincasa (B. cerifera, hispida). Auch die (J" Bliithen von Tricho- 
santlies cucumerina, Bryonopsis erythrocarpa, Cucumis melo sind 
meist ephemer oder pseudoephemer. 

Fam. Convolimlaceae : Gatt. Ipomaea (I. campanulata, Horsfalliae, 
aquatica, uniflora, turpethum, biloba, tridentata, pendula, obscura, 
digitata, J. íPharbitis) Nil, limbata auch var. elegantissima). Gatt. 
Convolvulus (C. sabatius, pseudosiculus, linifolius, Jalapa, oleifolius). 
Gatt. Calystegia (C. dahurica in verschiedenen Varietáten). Weiter 
an Hewittia (Palniia) bicolor, Jacquemontia violacea, Evolvulus hir- 
sutus und an zahlreichen ostindischen Convolvulaceen. 

Fam. Plumbagineae : Gatt. Limoniastrum (L. monopetalum). 

Fam. Sterctdiaceae: Gatt. Melochia (M. pyramidata). 

Fam. Rubiaceae: Gatt. Richardsonia (Richardia) scabra. 

Fara. Gentianaceae : Gatt. Llmnantheinum (L. indicum, cristatum). 
Gatt. Canscora (C. diffusa?). 



*«) Vergl. mein Werk 1. c. p. 160. 

*'j Vergl. „Pflanzenlebeii", II., p. 209 und 90. 



Neue Unteisuchuugen uber clen Gamo- uud Karpotropismus. 21 

Fam. ScropJmlariaceae : Gatt. Veronica (V. lactea, repens, pallida, 
prenja, pulcliella, rosea, didyma, umbrosa, diclirus, orientalis, crista 
galii). •*^) Gatt. Scoparia (S. dulcis). Gatt. Rhamphicarpa (R. longi- 
folia?). 

Fam. Nydaginaceae : Gatt. Mirabilis (M. tubiflora, lalapa var. 
planifolia und aii eiiiigen ostindischen Arten aus dieser Familie*. 

Fam. Amarantaceae : Aii Arva lanata, Acliyranthes aspera. Auch 
einige Celosia- und Altevnanthora- Arten aus Ost-Indien besitzen ephe- 
mere oder pseudoephemere Bliitlien. 

Gam. Polygonaceae : An den ostindischen Polygonum-Arten hábe 
ich meist pseudoephemere Bliithen beobachtet. 

Unter den Monocotyledoneen kommen Eintagsbliithen (resp. 
ephemere Bliitlien im engeren Sinne (euephemere Bliithen) und pseu- 
doephemere Bliithen) bei nachfolgenden Arten vor: 

Fam. Butomaccae: Gatt. Hydrocleis (H. nymphoides, Commer- 
sonii'. Gatt. Sagittaria (S. cordifolia, montevidensis, lancifolia), Gatt. 
Alisma (A. natans). 

Fam. Pontederiaceae: Gatt. Pontedcria (P. cordata, crassipes). 
Gatt. Eichhornia (E. paniculata). Gatt. Heteranthera (H. zosterifolia 
und reniformis, bei welcher zuletzt genannten Art nicht blos die An- 
these der einzelnen Bliithen, sondern der ganzen, meist 5 bis 7 Bliithen 
tragenden Inflorescenz nur einen Tag dauert, wahrend bei anderen 
Pontederiaceen, bei welchen, wie z. B. bei Pontederia cordata, azurea 
u. ii. in der vielbluthigen Inflorescenz in der Regel nur eine Bliithe 
iiglich sich entfaltet, das Gesammtbliihen eines Bliithenstandes zwi- 
schen wenigen bis vielen Tageu schwankt). 

Fam. Iridaceae: Gatt. Sisyrinchium (S. majale, grandiflorum, 
macrocephalum). Weiter auch an Morraea kaschemirina und Iris 
arenaria. 

Fam. Zingíberaceae (Marantaceae) : Gatt. Maranta (M. K(U'cho- 
veana, arundinacea). Ferner gehoren hierher auch Phrynium zebrinum 
und einige ostindische Zingiberaceen uud viele in den Tropen ver- 
breitete Bromeliaceen (z. B. Billbergia-Arten. *'-•) 



*") Da die Corolle der oben angeíiibrten Scrophulariaceen, Convolvulaceen, 
Cucurbitaceen etc. meist im Laufe von 24 Stuuden, unter gewissen TTmstiindeu 
aber erst spáter wegfálit, so ist eine scharíe Grenze zwiscbeu den Epbemeriden 
und Pseudoephemeriden schwer zu zíehen (vergl. auch mein Werk 1. c. p. 1G4, 
letzte Anmerkung), weshalb ich die oben angeiiihrten Ptlanzen mit ephemeren 
Bliithen nicht in zwei Gruppen getheilt hábe. 

*^) Die meisten monocotylen Pflanzenarten, deren Perianthium nach voli- 



22 XX XIV. A. Hausgirg: 

Fam. Commelinaceae : Gatt. Cyanotis (C. fasciculata, cristata, 
liispida, lanceolata, C. (Zygomenes) abyssinica, C. (Tradescantia) 
axillaris). Gatt. Aneilema (A. semiteres =r A. paniculatuni, A. nudi- 
florum aucli var. coiupressum, A. sinicum = A. secundum). Ephemere 
Blutlien kommen auch an Campelia Zanonia, Floscopa scandeiis (Tra- 
descantia paniculata), Tinautia uiidata, Tradescantia subaspera, cirri- 
fera, Commelina clandestina, pallida, villosa, japonica, coolestis auch 
var. alba, bengalensis, carnea, angustifolia, bracliypetala und an eini- 
gen Commellina sp. in borto botan. Berol. sowie an den meisten ost- 
indiscben Commelinaceen vor. ^'^) 

Fam. Liliaceae und Haemodoraceae : Gatt. Aspbodelus (A. cre- 
ticus, albus, ramosus). Gatt. Phalangium (Ph. nepalense, Makayanum). 
Gatt. Albuca (A. altissima, fastigiata). Ephemere oder pseudoephe- 
mere Bliithen besitzen weiter auch Wachendorfia thyrsiflora, Eustre- 
phus angustifolia, Chlorophytum comosum, Stypandra glauca, bei 
welcher das wahrend der Anthese an uberhangenden Bliithen zuriick- 
geschlagene Perianthium erst beim Verbliihen eine Schliessbewegung 
ausfiihrt, Charlewoodia congesta, Cordyline Haageana, Ophiopogon 
spicatum, Echeandia terniíiora, Hemerocallis minor u. a. Liliaceen. 

Fam. Juncaceae: Gatt. Juncus (J. Leersii, balticus, tenuis, fili- 
formis, Chamissonis, eífusus, arcticus, capitatus, Jacquini, obtusiíiorus, 
anceps auch var. atricapillus, compressus, Fontanesii, lamprocarpus, 
pygmaeus, squarosus, supinus, tenageja, valvatus, acutiňorus, zebrinus). 
Gatt. Luzula (L. Forsteri. glabrata, pilosa, purpurea, silvatica, 
rufescens). 

Wie einige von den soeben genannten Juncus- und Luzula-Arten 
so besitzen auch nachfolgende Juncaceen meist nicht ephemere, son- 
dern pseudoephemere Bliithen: Luzula campestris, nemorosa (L. an- 
gustifolia), spadicea ; Juncus castaneus, lomatophyllus, alpinus var. 
genuinus, J. atratus, striatus und vielleicht auch J. trifidus (nach 
Buchenau). ^^) 



eudeter Anthese eine karpotropische Scliliessbewegung ausfúhrt (sielie im Nach- 
folgenden das Kapitel iiber den Karpotropismus und in meinem Werke 1. c. p. 
82 f.) gehoren zu der Gru^jpe der Pseudoephemeriden, einige auch zu den echten 
Ephemeriden. 

^°) Beim Verbliihen scbrumpft bei den Commelinaceen, Iridaceen, Ponte- 
deriaceen, Butomaceen u. á. das sich zusammenschliessende oder einrollende, 
meist sehr zařte und schnell verwelkende Perianthium oft zu einem kleinen 
Kniiuel zusammen. 

■'j Vorgl. „liber die Bestiiubungsvcrbaltnisse bei den Juncaceen," 1892. 



Neue Untersuchungen íiber den Gamo- uud Kar2)otropismus. 23 

Fara. Gramineae: Gatt. Molinia (M. coerulea u. a.). 

Wie bei zahlreichen im Voíhergeheiideii aiigefiilirteii monocotyloii 
Pflanzeiiarten mit corollenartigem Perigon uiul euephemeren Bluthen. 
so gibt es aiicli unter den Graniineen und Juncaceen mit Blutlien- 
spelzen nud spelzenartigen Perigonbláttern Arten, deren echtephemere 
Bliitlien unter gewissen Umstiinden lánger als 24 Stunden geoffnet 
bleiben und bei welchen das Anfbliihen und Ausstauben des Pollens 
durch Wetterungunst verzogert, resp. auch verhindert werden kanu. 

Aehuliclies gilt auch von den Bluthen nachfolgender mono- uud 
dicotylen Ephemeriden, resp. Pseudoephemeriden, deren Eintagsbliithen 
unter gewissen Umstiinden niclit ephemer, soudem pseudoephemer 
sich verhalten: Wachendorfia thyrsitlora, Albuca tenuifolia, aurea, 
Nelsoni, Bellevallia dubia, Cordyline Haagcaua, Chrysobactron Rosii. 
9 Bliithen, Bougainvillaea spectabilis, glabra, Oxybaphus hirsutus sowie 
einige von mir in Ost-Iudien beobachtete Nyctaginaceen, Convolvula- 
ceen, Cucurbitaceen, Malvaceeu, Oxalidaceen uud Passifloraceen, dami 
Aichryson Parlatorei. Illecebrum verticillatum, Queria hispanica, Poly- 
carpaea cristata, latifolia, Corrigiola telephifolia, Hcrniaria cinerea, 
hirsuta, Nitraria Olivieri, sericea, tridentata, Yeronica ofíicinalis, 
Veienovskyi, ^^) Cheilopsis montana, Ardisia humilis, crispata, Statice 
Bonduellii, Sidalcea malvaeílora u. ii. 



C. Pflanzen mit agamotropischen, nur einmal sich offnen- 
den und bis zum Verblíihen sich nicht schliessenden 

Bliithen. 

Das in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" 1. c. p. 167 
bis 175 angefiihrte Verzeichniss von Píianzenarten mit agamotropischen 
Bliitlien, deren Perianthium bis zum Verblíihen oífen bleibt, resp. 
keine oder erst zu Ende der Anthese eine nur uuvollstiindige (hemi- 
gamotropische) Schliessbewegung ausftilut, ist durch nachfolgeude, 
von mir in den letzten zwei Jahren diesbeziiglicli niiher untersuchte 
Arten zu erganzen. 

Fam. Oruciferae: Gatt. Alyssum (A. spiuosum, alpestre u. ii.). 



^^) Wie in der Gattuug Veronica so gibt es aucli unter den euphemereii 
Cistus-, Helianthemum-Arten u. a. Úbergange von Euepbemeriden zu den Pseudo- 
ephemeriden. Hingegen konnen die periodischen Bluthen nur selten [unter ge- 
wissen Umstáuden] sich wie ephemere Bluthen verhalten, vergl. auch mein Werk, 
1. c. p. 164, 3. Anmerkung. 



24 XXXIV. A. Hansgirg: 

Gatt. Dentaria (D. digitata, polyphylla u. á.). Gatt. Hutschinsia (H. 
Auerswaldi, petraea, alpina). Gatt. Draba (D. armata, Haynaldi, 
cappadocica, lasiocarpa). Gatt, Arabis (A. ovirensis, pumila, procur- 
rens, stolonifera, bryoides, anachordica, albida). Gatt, Tblaspi (T, vio- 
lascens, montanum). Gatt. Crambe (C. Pritzelii, hispanica u, a.). Gatt. 
Iberis (I. jucunda, Piuiti u. a.), 

Weiter gehoren hieher auch Moricandia Ramburei, Syrenia an- 
gustifolia, Coronopus violaceus, Vella pseudolanjan, Lepidum stylatum, 
Lepidothiichum Úchtritzianum, Conringia orientalis, Aubrietia inter- 
media, Raphanus caudatus, Malcolmia moiigolica, Cardaraine amara, 
Braya alpina, Descurea binervis u. a. 

Nebenbei mag hier noch bemerkt werden, dass bei den meisten 
Cruciferen wie bei der Mehrzahl der Polypetalen und Sympetalen die 
nach erfolgter Befruditung der Bliithen in kurzer Frist verwelkenden 
Blumen- und Staubblatter sicli beim Verbliihen vom Blutlienboden 
loslosen und abfallen; hingegen persistirt bei einigen Cruciferen, z. B. 
bei Alyssum vernale, micrantbum, alpestre, Draba lasiocarpa, aizoon, 
hispanica, affinis, olympica, Heliophila amplexicaulis, bei einigen Isatis- 
Arten u. a., die beim Verbliihen sich schliessende Blumenkrone (zu- 
meist auch der Kelch) noch zur Fruchtzeit und dient auch zum 
Schutze der reifenden Frucht vor schádlicheu áusseren Einfliissen. ^^) 

Wie bei einer grosseren Anzahl von Cruciferen so gibt es auch 
unter den Rosaceen, Primulaceen, Onagraceen u, a, solche Arten, 
deren Blumenkrone blos als Schauapparat dient und bald nach der 
Bestáubung der Narben verwelkt oder ohne gewelkt zu sein abge- 
worfen wird und bei welchen zum Schutze der ausreifenden Keimlinge 
andere Schutzmittel (z, B. die karpotropischen Kriimmungen der 
Bluthenstiele etc) vorhanden sind. 

In Betreíf der Pflanzengattungen und Familien, an welchen der 
Verfasser die bei den Cruciferen sehr seltenen, noch zur Fruchtzeit 
persistirenden Staubgefasse, Grififel, Blumenblátter etc. beobachtet hat, 
moge hier nachtráglich erwáhnt werden, dass zu den bereits friiher °^) 
von mír beispielsweise angefuhrten Familien und Gattungen noch fol- 
gende gehoren: einige Amaryllideen (Eucrosia), Bromeliaceen (Pitcair- 
nia u. á.), Plumbagineen (Statice), Lobeliaceen (Downingia, Clintonia, 



^'j Dass den beim Verbliihen sich zusammenschliessenden Blumenbláttera 
auch die Aiifgabe zukommt die Autogamie zu verniitteln hat Keknrr (Pflanzen- 
leben, II., p 361) nachgewiesen. 

■■^) Mehr daniber siehe in meinem Werke 1. c, p. 22 f . 



Neue Untersucliungen uber den Gamo- iind Karpotiopismiis. 25 

Laurentia), Selaginaceen (Hebenstreitia), Labiaten (Sideritis, Hesiodia), 
Convolvulaceen (Cuscuta), Solanaceen (Solanuni), Scropliulariaccen 
(Anarrhinum), Veronica, Orobaiichaceeii (Orobanclie), Compositen 
(Zinnia, Heliopsis, Leucopsidum, Achillea, Heleniuni, Riidbeckia, Rhyii- 
chopsidium, Helichrysum, Gymnolomia (Gyinnopsis), Anacyclus, Chry- 
santhemum ( Centrachena, Xanthoplithalmum), Anacyclus, Antbemis 
(Ormenis), Bidens u. ii.), Primulaceen (Lysimacbia), Acantbaceen 
(Justicia, Acanthus), Gesneraceen (Streptocarpus), Plantagineen (Plan- 
tago), Campauulaceen (Symphyandra), Cornaceen (Corokia), Tiliaceen 
(Triuinfetta), Malvaceen (Hibiscus, Althaea), Leguminosen (Trigonella, 
Ornithopus, Lupinus, Anthyllis, Pisum, Onoiiis, Medicago, Hedysarum, 
Bonjeania, Rhynchosia (z. B. R. cyanosperma, bei welcher die junge 
Frucht von der bis zur Fruchtreife persistiieuden Corolle und vom 
Kelche gescbiitzt wirdj; Crassulaceen (z. B. Echeveria, Aichi-yson, 
Sempeivirum), Caryophyllaceen (z. B. Silene obtusifolia, cytbinia, 
Vaccaria perfoliata, Eremogyne stenophylla, Dianthus- und Gypsophila- 
Arten), Ranunculaceen (Eranthis), Linaceen (Ixonanthes, Xantholinum), 
Oxalidaceen (Oxalis), Malvaceen (Sidalcea, Lavatera u. ii.), Olacineen, 
(Trematosperma), Onagiaceen (Oenothera, Kneifíia), Epacrideen, Nycta- 
ginaceen (Oxybaphus, Bougainvillaea, Mirabilis) u. a. 

Faui. Berherideae: Gatt. Leontice (L. altaica, leontopetalum). 
Gatt. Vancouveria (V. hexandra). Gatt, Epimedium (E. pinnatuui, 
E. Ikarisso auch var. album, rubrum). 

Fam. Ilicineae: Gatt. Ilex (I. nobilis). Gatt. Nemopanthes (N. 
Andersonii). 

Fam. Ranunculaceae: Gatt. Ranunculus (R. platanifolius, ample- 
xicaulis, pyrenaeus, lateriflorus, hyperboraeus ; auch auR. trachycarpus, 
carinthiacus fl. pleno, auricomus, phtora, alpestris, bilobus, hybridus, 
montanus. Auch an offenen Bliithen von R. (Batrachium) hederaceus 
hábe ich an im Ziiumer beobachteten Exemplaren keine gamotropische 
Schliessbewegung des Perianthiums beobachtet). ^^) Gatt. Caltha (C 
laeta, radicans). Gatt. Helleborus (H. dives, antiquorum, purpurascens, 
viridis, orientalis, multifidus, odorus, lividus). ^^) 



53) In der freien Nátur fand icli an einigen oben genannten Rauuuculus- 
und rotentilla-Arten nach láuger anlialtendem Regen die Bliithen nach Sonnen- 
untergang theilweise geschlossen. 

^^) Wie bei Eranthis so dienen auch bei den meiaten Hellebonis-Ajten die 
bis zur Fruchtreife persistirenden, grossen, dachfórmigen Kelchblátter mm Schutze 
der reiíenden Frucht, indem iiber diese Blátter die Regentropfen herabroUen, 
ohne die Frucht ''auch den Pollen etc.) wáhrend der Anthese zu benetzen. 



26 XX XIV. A. Hansgirg: 

Weiter gehort hierher noch Trautvetteria palinata, Thalictrum 
anemonoides, Callianthemum rutaefolium, Anemone montaua, Garidella 
nigellastruni. 

Fam. Eosaceae: Gatt. Potentilla (P. Visiani, tridentata, Gaudini, 
viscosa, spuria (sterilis X micrantha), geoides, deren Bliithen hemi- 
oder agamotropisch sich verhalten). Gatt. Spiraea (S. palmata, Thun- 
bergi und alle anderen von mir beobachteten Spiraea-Arten). 

Agamotropische Bliithen kommen weiter an folgendeu Rosaceen 
vor: Xanthoceras sorbifolia, Nuttalia cerasiformis, Neillia thyrsiflora, 
Fragaria mexicana, Waldsteinia trifolia, geoides, Comaropsis sibirica, 
Kerria japonica, Neviusia alabaraensis, Geum rhaeticum (reptans X 
montanum), Dryas Drummoudii, Agrimonia procera und an Coluria- 
und Neviusa-Arten. 

Fam. Fiimariaceae : an Sarcocapnos integrifolia, Cysticapnos 
africana und allen anderen, von mir beobachteten Fumariaceen mit 
mehrtágigen Bliithen, 

Fam. Leguminosae : Abrus praecatorius, Sesbania grandi flora, 
Edwardsia grandiíiora, Anthyllis polyphylla, montana, Genista ílorida, 
canariensis, Cytisus grandiflorus, Spartium junceum, Adenocarpus 
foliolosus, Vicia oroboides, Kennedya rotundifolia, prostrata, Clianthus 
puniceus, Carmichaelia australis, Brachysema lanceolatum, Pultaenea 
tenuifolia, Hardenbergia monophylla, Chorizema varium, cordatum, 
Lotus peliorrhynchus, Biserula pelicinus, Bossiaea-Arten, Sutherlandia 
frutescens, Dalea alopecuroides, Bonjeania recta, Lessertia annua, 
Hedysarum coronarium, Crotalaria incana und an zahlreichen ost- 
indischen Crotalaria-, Cassia-, Smithia-Arten und anderen Legu- 
minosen und Coriarieen (z. B. Coriaria nepalensis). 

Fam. Anacardiaceae : Melanorrhoea Curtisii, bei welcher die 
grosse bis zur Fruchtreife persistirende Blumenkrone den Schutz der 
reifenden Frucht iibernimmt, da der Kelch friihzeitig abfállt. 

Fam. Caryophyllaceae: Gatt. Dianthus (D. japonicus, Tournefortii, 
Knappii). An Melandryum dicline, Lychnis Preslii, Silene pentelica. 

Fam. Crassulaceae : Gatt. Sempervivum (S. holochrysum, Doelli- 
anum). An Cotyledon (Pistorinia) hispanica, Sedům (Crassula) 
rubens. 

Fam. Saxifragaceae : Gatt. Saxifraga (S. cuscutiformis, decipiens, 
apiculata, marginata, sancta, geranioides, ajugaefolia, sibirica, Burse- 
riana, Huetii, S. (Dermasea) pennsylvanica, S. (Bergenia) cordifolia, 
media, ciliata, crassifolia, Strach eyi). Gatt. Frankoa (F, sonchifolia, 
rupestris). Auch an Boykinia aconitifolia und bei einigen Tolmiea- 



Neixe Untersuchiiugen iiber deu Gamo- und Karpotroiiismus. 27 

unci Hydatica-Arten, Deciimaria barbara, Tiarella cordifolia, Heuchera 
saiiguinea, Jamesia americana, Adamia cyaiiea kommeii agamotropische 
Bliithen vor. 

Fam. Sterculiaceae : an Guichenotia ledifolia, Mahernia incisa, 
Hermannia multiflora, Rulingia corylifolia, Tbomasia piirpurea. 

Fam. Myrsineae: Jacquinia ruscifolia, Ardisia bumilis, colorata, 

Fam. Blalpighiaceae : Galphimia gracilis, Banisteria laurifolia, 

bei welcher die Bliithe wáhrend der Anthese sich nur so weit oífnet, 

dass aus dem nur theilweise offenem Kelche die Staubblatter und die 

Krone vorgeschoben werden. 

Fam. Geraniaceae: Pelargoniura glaucifolium, tricolor u. a., bei 
welclien nach vollbrachter Bestiiubung der Bliithen die junge Frucht 
von den eine karpotropische Bewegung ausfiihrenden Staubfaden und 
spáter auch von den karpotropisch sich schliessenden Kelchbláttern 
geschiitzt wird. 

Nebenbei bemerke ich hier, dass ahuliche, zum Schutze der 
Frucht dienende Kriimmungen der Filamente auch bei nachfolgenden 
Pflanzen erfolgen: so z. B. bei Rhipsalis grandiflora und anderen 
Cactaceen, an Clerodendron Thompsonii und áhnlichen Verbenaceen, 
an Teucrium polium und áhnlichen Labiaten, an Sparmannia- und 
Triumfetta-Arten und áhnlichen Tiliaceen, an einigen Sedům- und Sem- 
pervivum-Arten und áhnlichen Crassulaceen und bei vielen Rosaceen, 
so z. B. bei einigen Agrimonia-Arten, bei welchen die bogeuformig 
einwártsgekrummten Antherentráger, nachdem die Narben mit Pollen 
belegt wurden, sich iiber der Kelchmiindnng zusammenrollen und so 
die junge Frucht, bevor die Schliessbewegung der Kelchblátter erfolgt, 
schiitzen. ^'^) 

Fam. Cadaceae : Rhipsalis grandiíiora, R. (Lepisma) Miilleri, bei 
welchen die Bliithen sich beim Verbliihen mehr oder weniger voll- 
stándig schliessen. 

Fam. Tremandraceae : Tremandra verticillata, Platytheca galioides. 

Fam. Melastomaceae : Tibouchina semidecandra. 

Fam. Capparideae: Polanisia graveolens, Cleome violacea, Cap- 



'"'') Uber die gamotropischen, wahrend der Anthese erfolgenden und meist 
der Antogamie dienenden Kriimmungen der Antherentráger und der Griffel, welcbe 
bei den Anthophyten sehr verbreitet siud, siehe mehr in meinem vorerwáhuten 
Werke 1. c. p. 137 u. f., in Kebner's „Pflanzenleben," II., p. 335 bis 359 etc. 
Eine erst nach Abfallen der Corolle erfolgende auffallende Aufwartskriimmung 
dos ziemlich langen Griífels hábe ich auch an Veronica spicata beobachtet. 



28 XXXIV. A. Hansgirg: 

paris membranacea, acuminata, mit niclit selteii schon am zweiten 
Tage nach der Entlaltung der Bliithen abfalleudeu Blumeublátterii. 

Fam. Bilttnemceae: Lasiopetalum bracteatum, Thomasia macro- 
calyx. Von Onagraceen: Lopezia (Jelilia) fuchsioides. 

Fam. Hamamelideae : Corylopsis spicata. 

Fam. Rihesaceae: Ribes sanguineum, saxatile, niveum, alpinum, 
divaricatura. 

Fam. Umhelliferae: Scandix macrorrhyncha, Smyrnium perfoli- 
atum, Reutera-, Hacquetia-, Neogaya-, Haloscias Arten und die meisten 
(wenn nicht alle) ostindischen Umbelliferen. 

Fam. Celastniceae : Putterlickia pyracantha. 

Fara. Rhamnaceae : Poraaderis elliptica, lanigera, globosa, Ce- 
anotbus azureus. 

Fam. Araceae: Acer Ginnala. 

Fam. Malvaceae: Sphaeralcea umbellata, miniata, Sida dioica, 
Pavonia intermedia. 

Fam. Loasaceae: Mentzelia lobata? 

Fam. Rutaceae: Triphasia trifoliata, Murraya exotica, Choisya 
ternata, Coleonema pulchrum, Eriostemon pulcbellus, Skimmia' japo- 
nica, Barosma lanceolata, divisa, Boronia pulcbella, fastigiata, hetero- 
pbylla, Limonia spectabilis, Adenandra purpurea, Correa Backhousiana, 
speciosa, Agathosma vilosa, capitata. 

Fam. Myrtaceae: Tristania neriifolia, Astartea Endlicheriana, 
Melaleuca cuticularis, Eugenia edulis, Leptospermum auricuiatum, 
Scholtzia obovata. 

Fam. Sapoiaceae: Chrysophyllum Cainiti. 

Fam. Cinchonaceae : Cresbia spinosa. 

Fam. Cornaceae: Corokia cotoneaster, Aucuba japonica. 

Fam. Combretaceae : Quisqualis indica. 

Fam. Ericaceae: Cletbra acuminata, alnifolia, Arctostaphylos 
uva ursi, Peniettya mucronata, floribunda, Erica ventrica, Cavendi- 
sliiana, Lyonia calyculata, Kalmia latifolia, Rhododendron indicum, 
suave, Dalhousiae, rliodora, Leiophyllum buxifolium. 

Fam. Rhamnaceae: Trymalium spathulatum, Ceanothus inte- 
gerrimus. 

Fam. Epacrideae: Epacris byacinthiflora, miniata, grandiflora; 
Leucopogon Cunninghamii, verticillata. 

Fam. Simaruhaceae : Cneorum tricoccum. 

Fam. Myoporaceae: Stenochylus viscosus, albicans. 

Fam. Lobeliaceae: Isotomia longitiora, Lobeiia (Monopsis) debilis, 



Neue Uutersusluiugen iib r den Gamo- uud Karpotropismus. 20 

Clifortiuna, urens, decumbens, Downingia (Clintonia) pulcliella, Lau- 
rentia teuella, Siphocampylus laxitiorus. 

Fara. Plmnhaginaceae : Armeria dianthoides, Lauclieana, Statice 
Suworowii. 

Fam. Primulaceae: Lubinia mauritanica, Androsace Laggeri, 
villosa, filiformis, elongata, chamaejasme, Kaufmannia Semenowii, 
Primula Kascliemiriana, acaulis, liirsuta, inflata, scotica, auricula X 
hirsuta und aiidere Primula- uiid alle Soldanella-Arten (auch S. hy- 
brida), Samokis ebracteatus, litoralis. 

Fam. Scropliulariaceae : Jovellana piinctata, Calceolaria Burbidgei, 
Scrophularia chrysantlia, Sibtliorpia europaea, peregrina, Andracline 
telephoides, Halleria- und Esterhazya-Arten. 

Fara. Acanthaceae: Homigraphis colorata, Thyrsacanthus rutilans, 
Beloperone violacea, Lepidagathis cristata, Dicliptera resupinata, 
Sanchezia nobilis (variegata), Rostellularia (Justicia) abyssinica, Justi- 
cia spectabilis, Goldfussia (Strobilantlies) glomerata, Strobilanthes 
Dyrenianus, Crossandra infundibuliformis und die raeisten ostindisclien 
Acanthaceen, Scrophulariaceen und Labiaten. 

Fara, Labiatae: Lallemantia iberica, Salvia violacea, raacrosta- 
chys, Heerii, Russelia juncea, Orvala laraioides, Scutellaria amoena, 
Monarda aristata, Kalmiaua, Galeopsis speciosa X bifida (G-. Pern- 
hofferi), Lamium liolsaticum (album X maculatum), Levandula multi- 
íida, Teucrium polium, Tinnea-, Ocimum-, Westringia-, Osthosiphon-, 
Dysophylla-, Panzeiia-, Catopheria-, Sideritis- (Hesiodia-*, Elsholtzia-, 
Hyptis-Arten. 

Fara. Bignoniaceac : Araphicome arguta. Ecreraocarpus scaber, 

Fam. Loganiaceae: Buddleia japonica. 

Fara. Pedalineae: Sesaraura indicum, bei welchcra das Abfallen 
der Corolle, wie bei einigen anderen Pedalineen bei ausbleibendera 
Insectenbesucbe nicht ira Verlaufe der ersten 24 bis 48 Stunden 
nach der Entfaltung der Bliithen erfolgt. 

Fara. Verhenaceae : Duranta Pluniierii, Ellisii, Stachytarpha au- 
gubtifolia, Lippia (Zapania) repens, nodiflora Clerodendron Thompsonii, 
infortunatum, siphonanthus, Spielinannia africana, Caryopteris-x\rten. 

Fara. Gesneraceae: Pentaraphia reticulata, Episcia (Physodeira) 
bicolor, Saintpaulia jouantha, Streptocarpus caulesceus, Wendlandii 
und polyanthus, bei welchen die Blumenkrone nicht wie bei S. caules- 
ceus u. ii. beim Verbliihen abfiillt, sondern au der sich entwickelnden 
Frucht meist bis zur Fruchtreife sich erhíilt und gegen nachtheilige 
Angriífe gewisser Thiere dient. Weiter auch an Hypocyrta-, Cyrto- 



30 XXXIV. A. Hansgirg: 

deira-, Koellikeria-, Klugia-Arteii unci an den meisten von mir iu 
Ost-Indien beobachteten Gesneraceen, Acanthaceen und Boragineen. 

Fam. Boragineae: Arasinckia intermedia, Paracaryum malabari- 
cum, Trichodesma amplexicaule, Heliotropium europaeum, H. (Helio- 
phytum) parvifloruni, Arnebia echoides, Tiaiidium indicum, Anchusa 
(Caryolopha) sempervirens, Sympliytum cordatum, grandifloium, Psi- 
lostemon orientalis, Pulmonaria saccharata, niollis, rubra, Omphalodes 
věrna, araplexicaulis, Cerinthe retorta, Myosotis azorica, Solenanthus 
apenninus. 

Fam. Oleaceae: Jasminum arborescens, nudifloruni; Wallichianum, 
affine. 

Fam. Cucurbitaceae: Kedrostis (Cyrtonema) triloba. 

Fam. Valerianeae: Patrinia scabiosifolia, Plectritis (Beckea) 
Hamolifolia, Valeriana montana, tripteris, sphaerocarpa. 

Fam. Caprifoliaceae: Abelia floribunda, rupestris, Leycesteria 
formosa, Viburnum (Tinus) laurifolimn. 

Fam, Solanaceae: Solanmn quercifolium, fastigiatimi, Brunfelsia 
eximia, americana, Vestis lycioides, Fabiána imbricata, Nierenbergia 
rivularis, Physochlaina orientalis, Nicotiana glauca, affinis, paniculata, 
persica, Himeranthus runcinatus, Browallia speciosa, Trichodesma 
indicum und die meisten ostindischen Solanaceen. 

Fam. Goodeniaceae : Leschenaultia laricina. 

Fam. Proteaceae: Grevillea asplenifolia, Hakea saligna. 

Fam. GenUanaceae : Gentiana Rocheliana und G. excissa? 

Fam. Campanulaceae : Centropogon Lucianus, Codonopsis (Glos- 
socomia) clematidea, Campanula isophylla. 

Fam. Begoniaceae: Begonia Johnstonii, coccinea, liispida. 

Fam. Apocynaceae : Baissea samolifolia, Henriquia libonensis, 
Cyrtnsiphonia (Rauwolfia) spectabilis, Forsteronia difřormis. 

Fam. Asclepiadeae : Oxypetalum coeruleum, Ceropegia Saunder- 
sonii, Calotropis procera und die meisten ostindischen Asclepiadeen 
und Apocynaceen. 

Fam. Ruhiaceae : Diodia teres, Spermacoce tenuior, Rondeletia odo- 
rata, cordata, speciosa, Cephalanthus occidentalis, Schenkia Bhunenavia, 
Ixora acuminata, salicifolia, Serissa foetida, Psychotria unduUita, 
Anotis-Arten und fast alle ostindische Rubiaceen. 

Fam. Hydrophyllaceae : Romanzoffia sitchensis, Phacelia bipin- 
natifida, tanacetifolia. 

Fam, Polemoniaceae: Bonplandia geminiflora, Phiox crassifolla, 
Drummondii. 



Neue Untersucluuigeii íibtr den Gamo- mul Karpotropismus. 31 

Fam. Glohulariaceae : Globularia inidicaulis. 

Dam. Dipsaceae: Scabiosa tenuis, graminifolia und die meisten 
ostindischen Dipsaceen imd Compositen. 

Fam. Compositae: Amberboa miuicata, Melampodium rhomboi- 
deum, divaricatura, Sphaeroclinum nigellaefolium, Centrantherum inter- 
mediími, Melanthera deltoidea, Leucanthemum rotundifoliura, molita- 
nům var. adustum, Hemigonia coryiiibosa, Lepidophorum (Antherais) 
lepandum, Eiirybia lyrata, Neiirochlaena Noaki, Ferdinanda emineiis, 
Ptilomeris coronaria, Lasthenia Bridgesii, glabrata, Achillaea rupestris, 
Quizotia Scliimperi, oleifera, Sanvitalia procumbens, Inegeria hirta, 
Lophocliniim Manglesii, Ethulia angustifolia, conyzoides, Eclipta erecta, 
einige Blainvillea-, Doronicum-, Bellidiastrum-, Lonas-, Aphelexis-, 
Flaveria- (Broteroa-) Arten. 

Fam. Thymdeaccae : Gnidia carinata, Struthiola lineariloba, 
Pinielea spectabilis, decussata. 

Fam. Euphorhiaceae : Jatropha panduraefolia, Pacliysandra pro- 
cumbens, Andrachne telephoides. 

Fam. Phytolacaceae : Pircunia stricta. 

Fam. Urticaceae: Boehmeria umbellata, Baueriana. 

Fam. Chenopodeae: Boussingaultia marginata. 

Fam. Amarantaceae : Aenista arborescens. 

Fam. Polygoneae: Eriogouum-Arten. ^'^) 

Von Monocotyledoiieen scliliessen sich an die von mir schon in 
meinen „Pliytodynamischen Untersuchungen," p. 174 f. nahinhaft 
gemacbten Arten mít agamotropischen Bliithen noch folgende an: 

Fam. Palmeae: Chamaedora Lindeniana. 

Fam. Musaceae : Musa sanguinea. 

Fam. Zinyiheraceae (Cannaceae) : Canna iridiflora, indica. 

Fam. Liliaceae: Lachenalia tricolor auch var, aurea, Veltheimia 
glauca, Allium peiidulinum, tenuissimuni, Durieei, obliquum, azureum, 
Lilium carniolicum, Fritillaria Kamtschatica und alle anderen von 
mir beobachteten Lilium- und Fritillaria-Arten, Trillium grandiflorum, 
Uvularia grandittora, Muscari pallens, Scilla věrna, italica, pratensis, 
peruviana, hemis{)haerica, amoena, die meisten Asparagus-Arten (auch 
zwei ini Victoria-Garten in Bombay kultivirte Species). 

Fam. Amaryllideae : Haemantlius abyssinicus, cinnabarinus. 



=*) Zu dieser Griippe von Pflanzen, deren Bliithen agamotropisch sich ver- 
halten, gehort auch die in einigen botauischen Gárten unter dem Namen Favratia 
Zoysii, cultivirte Dicotyledoneen-Art. 



32 XXXIV. A. Ilausgirg: 

Clivia iiduiata, Eucrosia Lelimannia, Hymenocallis ovata, Eucharis 
Stevensii, Amaryllis humilís, venosa, Tetaui, undulata, Narcissus 
gracilis. 

Fam. Irideae: Babiana disticha, Crocosma aurea, Iris Kolpa- 
kowskiana, Melaspliaerula graminifolia, Montbretia longiflora, laiícea 
auch var. ininiata, Ixia venosa, croccata, erecta, coiiica. 

Fam. Orckidaccae: Vanda coerulea, Phalaenopsis grandiíiora, 
Odontoglossum Rossii u. ii, deren agamotropische Bliithen viele (30 
bis 80) Tage lang oífen bleiben. ^'^) 

Fam. Mismaceae: Sagittaria chilensis, montevidensis. 

Fam. Juncaceac: Luzula nivea, liitea, deren Bliithen wie bei 
einigen anderen hier angefiilirten Monocotyledoneen sicli jedocli meist 
nicht agamotropisch, sondern liemigamotropiscb verhalten. 

Fam. Colchicaceae: Toffieldia hybrida. 

Fam. Juncagineae: Triglochin laxiflorum. 

Fam. Triurideae: Triuris (Peltophyllum) peltatum?^") 



D. Pflanzen mit pseudokleistogamen und hemipseudo- 

kleistogamen Bliithen. 

Iii diesen Nachtragen zu meinen „Phytodynamischen Unter- 
suchungen" mugen weiter uoch einige Pflanzenarten angefuhrt werden, 
welche unter gewissen Umstanden anstatt der chasmogamen sogenaunte 
pseudokleistogame Bliithen ^'^) erzeugen, die jedoch unter normalen 
Umstanden wie die hemipseudokleistogamen Bliithen sich wieder zu 
chasmogamen ausbilden konnen. 

Die mit allen zur Anlockung der Insecten dieneuden Eigen- 
schaften versehene, in Folge von ungeniigender Beleuchtung oder 
Temperatur, nach einem lange Zeit anhaltendem Regen oder bei un- 
geniigender Wasserzufulir (durch grosse Trockenheit) und durch 
Uutertauchung in Wasser etc. in geschlossenem Zustande sich selbst 
befruchtende photo-, thermo-, ombro-, xero- und hydrokleistogame 
Bliithen kommen ausser an den bereits íViiher von mir nahmhaft ge- 
machten auch noch au nachfolgenden Pflanzenarten vor, deren Bliithen 

59) Vergl. Kkrneu „Ptlanzeuleben," II., p. 209. 

"*) Nebeiibfi bemerke ich hier, dass alle hier angefiihrten Pflanzen mit 
agamotropischen Blnthen zu den nicht ombrophobe (anombrophobe) P>luthen 
besitzenden Arten gehoren. 

'''j Vergl. mein Werk 1. c. p. 10. 



Neue Untersuchuiigen íiber den Gamo-[und Karpotropismus. 33 

untei' normalen Verháltnissen, ephemer, pseudoephemer oder agamo- 
tropisch sich verhalten. 

Fam. Juncaceae: Gatt. Juncus (J. Chamissonis, capillaceiis, 
triglumis, glaucus, capitatus, tenageja, pygmaeus, homalocaulis, repeus, 
setaceus). '^'^) Gatt. Luzula (L. purpiirea). "^) Auch bei L. vernalis und 
maxima bleiben die Bliithen bei niedriger Temperatur und ungenti- 
gender Beleuchtung meist gesdilossen. ^*) 

Fam Gramineae: ausser an den in meinem Werke 1, c. p. 167 
angefiihrten Arten kommen pseudokleistogame Bliithen auch in der 
Gattung Sporobolus (Cryptostachys) vor. 

Fam. ScyopJndariaceae: von Veronica-Arten gehort hieher weiter ^^) 
V. polita. Auch an Linaria spuria, elatine und Mimulus Tilingii werden 
unter gewissen Umstilnden geschlossene, den pseudokleistogaraen 
Bliithen áhnliche Blumen producirt. ^") 

Fam. Portulacaceae : Gatt. Portulaca (P. pilosa und Gilliesii). 
Gatt. Talinum (T. calycinum. ) ") 

Fam. Cistineae: Gatt. Cistus (C. salicifolius, guttatus, villosus, 
hirsutus). Gatt. Helianthemum (H. ledifolium, villosum und einige 
nordamerikanische H. -Species). 

Fam. Gemniaceae: Gatt. Geranium (G. trilophum, mascatense, 
omplialodeum und Geranium sp. Schweinfurth erzeugen neben den 
normalen chasmogamen auch pseudokleistogame oder echte kleisto- 
game Bliithen. ^^) 

Von anderen dicotylen Pflanzenarten, an welchen voiu Verf. oder 
von anderen Autoren '''^) auch pseudokleistogame Bliithen beobachtet 



^^) Die Bliltbon einigei- Juncns-Arten bleiben bei trockenem Wetter ge- 
schlossen, bei feuchtem, regnerischem Wetter oífnen sie sich. 

63) Vergl. mein Werk 1 c. p. 1(57 und Buchenau 1. c p. 404 f., wo auch 
uber die Mittelformen zwischen den kleistoaamen und chasmoaamen Bliithen 



&" 



(1. c. p. 372) mehr nachzulesen ist. 

*^*) An den ziiletzt genannten zwei Luzula-Arten blieben im Zimmer die 
Bliithen auch unter solchen Verháltnissen geschlossen, unter welchen sich die 
Blúthen von Erodium corsicum, Scilla bifolia u. a. vollstilndig geoífnet haben. 

OJ) Vergl. mein Werk 1. c. p. 166. 

G6) Vergl. VocHTiNG „Uber den Einíluss des Lichtes auf die Gestaltung 
und Anlage der Bliithen," 1893. 

^') Vergl. Meehan „Contributions to the life-histores of plants," Vol. Ví., 
p. 279. 

®'') Vergl. Urban „Kleinere Mittheilungen ilber Pflanzen des Berliner botan. 
Gartens," 188 1. 

®^) Vergl. VocirriNďs vorher citirte Abhandlung, Darwin s Werk „Die ver- 
schiedenen Blútheuformen etc." 1877, p. 287, Grabner „Biologische Notizen," 

Mathematisch-Daturwissenschaftlicbe Classe. 1896 ^ 



34 XXXIV. A. Hausgirg: 

wiirden, íuhi'e ich hier nocli nachfolpíende an : Basela lucida. Pavonia 
hastata, Drosera anglica, rotuiulifolia, Nymphaea Rudgeana, Gardne- 
riaiia, Dalibarda repens, Stellis opliioglossoides, Cerastimii viscosum, 
Silene pratensis, Salvia lanigera, verbenacea, Ajuga Iva, Campanula 
dimorphantha, Collomia- und Scronliularia-Arten, eiiiige Podosteinona- 
ceen und Orchidaccen (Thelymitra ii. ii.). 

Schliesslich niag hier noch erwalint weiden, dass die kurze 
Dauer der ecliten Eintagsbliitbon wie das poiiodisclie Oífaen und 
Schliessen der Bluthen nach bcstimmten Tagesstunden, nicht minder 
aucli die Ausbihlung der bei regnerischem oder sehr trockencnn Wetter 
geschk)ssen bleibenden (ombro- und xerokleistogamen) Bliitheu als 
eine durch klimatisclie Yerhaltnisse, Wetterungunst etc. bedingte, tur 
das Leben der Pflanze (Erzeugung von Samen etc.) wichtige Scluitz- 
einrichtung anzusehen ist und dass den pseudokleistogamen Bluthen 
áhnlichtí, wáhrend der Anthese geschlossen bleibende, sog. Meistojlure 
oder Ueistopetale Bluthen von Ule ''^) an nachfolgenden Ptíanzen nachge- 
wiesen wurden: Fam. Melastomaceae : Purpnrella cleistoHora (P. cleisto- 
petala), Fam. Apocynaceae: Dipladenia atroviolacea, Fam. Ihibiaceae : 
Myrmecodia echinata. ''') 



2. Karpotropismus. 

a) UntersuchiiuyeH uher die harpotropischen KmmmauyeH der Bliitheti- 

sťiele bez. -Steuyel. 

Bevor ich in diesem Kapitel die Ergebnisse meiner in den letzten 
zwei Jahren durchgeíuhrten Beobachtiingen iiber die zum Schutze der 
reifenden Frucht erfolgenden sog. karpotropischen und iiber die zur 
Austreuung der Samen dienenden oder die Verbreitung der reifen 
Frucht bewirkenden, sog. postharpotropischeu Kriimraungen der Blii- 



1894; E. LoEw's „lUiitbenbiologisclie Floristik-', 1^94 und „Klufiihriing iii die 
Bluthťubiologie", 1895, p. 309 f., 311 ť. Coiiltor „Cleistogaiiiy in tlie 'eniis Poly- 
gonům", 1892. 

'") Uber die Blntlieneinricbtungeu von Purpurclla deistoflora," 1895 uud 
im Nachtrage zu dieser Abhandhing in deu Berichten der deutscben botan. 
Gesell. 1896. 

''') Uber kleistopetale Bromeliaceen siebe Ule's Abbandlung „Blútbenver- 
scblusB etc. bei Bromeliaceen," 189(3. 



Neutí Uiitersiichuugeii uber deu Gamo- uud Karpotropismus. 35 

tlieiistiele bez. -Stengel mittheilen werde, mag liier noch hervorgelioben 
werden, dass aiis meiueu bisherigen Untersuchiingen iiber den Karpotro- 
pismus sich herausgegestellt hat, dass die erst nach der Antliese eifol- 
genden, durch die Bestaubung der Narben veranlassten Orientirungs- 
bewegungen, durch welche die reifende Fruclit in eine ihrer Entwickelung 
giinstige Schutzlage gebraclit wird, nicht blos von den gamotropischen, im 
vorhergehenden Kapitel besprochenen Bewegungen der Bliithen (der 
Bliithenhiille, der Staubfáden, Griífel und der Bluthenstiele bez. 
-Stengel etc), sondern auch von den postkarpotropischen, erst zur 
Frucht- und Samenreife zu Stande konmienden, mit der Aussaung im 
Zusammenhange stehenden Richtungsbewegungen wegen ihrer spe- 
ciellen biologischen Bedeutung etc, scharf zu trennen sind. 

Von den karpotropischen Kriimmungen der Bluthenstiele bez. 
-Stengel, welche wieder in vier Gruppen, in sog. aero-, hydro-, phyllo- 
u. geoJcarpische Orientirungsbewegungen eingetheilt werden konnen, sind 
die karpotropischen Kriimmungen der Staubfáden und Griffel sowie 
die karpotropischen (zum Theile postkarpotropischen) Bewegungen 
der Kelch-, Deek- und Híillblátter wegen der Úbereinstimmung ihrer 
biologischen Bedeutung nicht streng zu uuterscheiden und konnen 
alle, insofern sie nicht auf blosser Hygroskopicitát beruhen, in diesem 
Kapitel Beriicksichtigung finden. 

Zu den sieben von einander wesentlich verschiedenen Typen 
der gamo- und karpotropischen Richtungsbewegungen der Bluthen- 
und Fruchtstiele bez. -Stengel, welche mit den Entwickelungsvorgáu- 
gen in den Bliithen wáhrend der verschiedenen Phasen der Bluthe- 
und Fruchtzeit im causalen Zusammenhange stehen, mag hier der in 
meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" noch nicht beschriebene 
Gramineen- oder Avena Typus zugesellt werden, welcher dem Umbel- 
liferen- oder Primula -Typus sich náhert, von diesem sowie von allen 
anderen im Nachfolgenden angefiihrten und in meinem vorerwáhnten 
Werke (1. c. p. 98 bis 110) naher beschricbenen Typen der gamo- 
und karpo-, bez. auch postkarpotropischen Kriimmungen sich jedoch 
hiureichend unterscheidet, um hier als ein echter Typus dieser Ori- 
entirungsbewegungen, aufgestellt werden zu konnen, welchen, obwohl 
einige Gramineen-Species von diesem Typus abweichen, sich nicht emp- 
fiehlt in eine grossere Anzahl von kleineren Gruppen einzutheilen. '''^) 



") Erschópfende Untersuchungen der Einzelfalle sind noch der Zukunft 
Yorbehalten. 

3* 



36 XXXIV. A. Hansgirg: 

I. Avena-Typus. 

Bei zahlreichen Gramineen mit rispen- oder traubenartigem 
Bltithenstaiide entfernen sich vor dem Aufbliihen die meist mehreie 
Bliithen oder Aehrclien tragenden Zweige von der Hauptaclise (vora 
Rispenspindel etc.) und von einander, indem sie sich centrifugal nach 
aussen kriimmen, so dass der vor der Anthese zusanimengezogene 
Bliithenstand (Rispe etc.) Aviihrend der Bliihdauer sich oífnet und 
mehr oder weniger ausbreitet, resp. weitschwoiíig (eiforniig, walzlich, 
eilánglich ii. s. w.) wird. In Folge dieser gamotropischen Kriinmumg 
der Inflorescenzaste etc. werden die noch uneutwickelten im Knospen- 
zustande befindlichen, dicht neben einander stehenden oder bíischelig 
gehauften Bliithen und Aehrchen in eine gróssere Entfernung von 
einander gebracht, in welcher fiir die Bestaubung der Bliithen giin- 
stigen Lage sie dann meist bis zur Fruchtreife verharren (so bei allen 
akarpotropischen Grásern) oder welche sie nach erfolgter Befruchtung 
der Bliithen wieder verlassen, um in der Regel in die vor der An- 
these innegehabte, geschtitzte Lage zuriickzukehren oder eine audere 
dem Schutze der reifenden Frucht etc. entsprechende Licht- und 
Schutzlage einzunehmen (so bei den karpotropischen Grásern). 

Wáhrend bei den karpotropischen Grásern (z. B. Festuca-, 
Cynosurus-, Trisetum-Arten u. á.) nach vollzogenem Ausstáuben die 
Stiele der Bliithenáhrchen etc. sich der Hauptachse des Bliithenstan- 
des náhern uud eine centripetale Kriinnnung, durch welche die zur 
Bliithezeit offene Rispe zur Fruchtzeit wieder geschlossen (zusammen- 
gezogen) wird, ausíuhren, verbleiben bei den akarpotropischen Grásern 
(z. B. bei einigen Aira-, Sorghum-, Paspalum-Arten u. á.) die Bliithen- 
oder Aehrchenstiele auch zur Fruchtzeit in der gespreitzten, die Blii- 
thezeit charakterisirenden Lage, welche bei der ersten Gruppe (bei 
den fruchtschiitzenden Grásern) blos bei nicht vorhergegangener Be- 
fruchtung der Bliithen, wenn der vom Fruchtknoten ausgehende, die 
karpotropische Schliessbowegung auslosende Reiz nicht in Action treten 
kann, nicht verándert wird. 

Auffallende karpotropische Kriinmiungen der Bliithen- oder 
Aehrchenstiele, bez. der Rispenáste erster, zweiter und dritter Ordnung 
hábe ich bisher in nachfolgenden Gattungen an nachgenannten Gra- 
wiweew-Arten konstatirt : Gatt. Avena (A. flavescens, montana, carpa- 
tica, sempervirens, tenuis, alpestris, distichophylla, argentea, pratensis, 
elatior (Arrhenatherum elatius =: A. avenaceum, Holcus avenaceus) 
auch var. bulbosa; A. fatua, hirsuta und pubescens (nach Hackel). ") 



Netie Untersuchungen iiber den Gíámo- uíid Karpotropísmus. 37 

Gatt. Festuca (F. raria, in der ganzen Festuca-ovina-Gruppe 
(Koch Syn. Fl. Gerrn. et Helv.), F. elatior aucb var. arundiiiacea, 
F. tritlora, bei welcher die Aehrchenstiele wie bei F. Salzmanni u. a. 
meist nuť eiiie schwacbe, etwa 30" betrageiule Schliessbewegung aus- 
íiihren, F. (Nardurus) capillaris, tenuiflora, T. (Vulpia) sciuroides, 
alopecurus, bromoides, gigantea, delicatula, geniculata, pumila, pilosa, 
spectabilis, spadicea, Fuegiaua. Bei einigen Festuca-Arteu (z. B. bei 
F. ovina var. vulgaris Koch, F. laxa, aiuudinacea, pseudo-eskia uiid 
F. pulchelhi f. typica (nach Hackel) '^^) sind jedoch die Bluthenstiele 
nur schwach karpotropisch, selten (z. B. bei F. pulchella var. plicata) 
gauz akarpotropiscb. ^^) 

Gatt. Holcus (H. lanatus, annuus, moUis, glaucus, argenteus, 
setiger). Gatt. Poa (P. compressa, serotina, alpina, badensis und ne- 
moralis schwach, elegans und chinensis?). Gatt. Schismus (S. calyci- 
nus). Gatt. Molinia (M. coerulea, litoralis, bei M. altissiraa nur 
schwach). Gatt. Dadylis (D. glomerata auch var. abbreviata, Reichen- 
bachii, hispanica, lagopodioides'?). Gatt. Bromus (B. mollis, commu- 
tatus, arvensis (schwach), erectus auch var. latifolius, B. (Serraťalcus) 
lanceolatus, secalinus und inermis nur schwach, hordeaceus). Gatt. 
Brachypodimn (B. pinnatum, dessen Aehrchen eine schwacbe, meist 
nur 20 bis 60" betragende karpotrupische Kriimmung ausfuhren). B. 
silvaticuui (nach Hackel). 

Gatt. Koeleria (K. cristata, villosa, glauca, phleoides, hirsuta, 
walesiaca, macilenta, crassipes, australis, alpicola, nitiíhila?). Gatt. 
Lamarckia (L. aurea). Ga.tt. Calamagrostis (C. montana (varia), Halle- 
riaua, alpestris, silvatica (arundinacea), epigeois, lanceolata, litorea 
und altaica nur schwach karpotropisch, C. stricta, neglecta, lappo- 
nica). Gatt. Sfipa (S. (Lasiagrostis) speciosa, calamagrostis (nach 
Hackel). 

Gatt. Agrostis (A. alba iiuit wáhrend der Bluthezeit oífenen, 
nach der Anthese ziisammengezogenen Rispe), A. vulgaris (niit wiihrend 
der Bliithe fast eifórmiger Inflorescenz, deren Aeste nach der Anthese 



'■'j An diesen Gramineen-Arten, die ich seibst niclit untersucht hábe, hat 
Prof. E. Hackel, dem ich hier fiir seine briefliche Mittheiluug meinen besten 
Dank sage, eine meist nur schwacbe karpotropische Kriimmung nachgewiesen. 

'*) Monograph. Festuc. europ., 1882, p. 192 f. 

'=^) Nach Hackel (Monograph. Fest europ. 1882, p. 3.-)) ziehen sich die 
Rispeii aller Festuca-Arten mit Ausnahme der oben genannten Varietát der 
F. pulchella nach dem Verbltihen mehr oder weniger zusammon. 



38 XXXIV. A. Hansgirg: 

sich nur schwach zusaramenziehen), A. stolonifera, canina auch var. 
gelida, spica venti, alpina, froudosa, bei welchen A.-Arteii blos die 
wáhrend der Bliithezeit ausgespreitzteu Aeste 2. iind 3. Ordnung eine 
karpotropische Kriimmung ausfiihren, die Aeste erster Ordnung aber 
auch nach der Anthese in der gespreitzten Lage verbleiben ; bei eini- 
gen A.-Arten (z. B. A. nebulosa u. á.) sind aber alle Aeste fast oder 
ganz akarpotropisch. 

Gatt. Corynephorus (C. canescens), Gatt. Cpnosurus (C. cristatus 
Taf. I. Fig. 5 und 5b, dessen Aeste meist nur eine etwa 45° betra- 
gende karpotropische Schliessbewegung ausfiihren; C. echinatus und 
corsicus in horto botan. Prag.). Gatt. Polypoyon (P. affinis, monspe- 
liensis, maritimus, litoralis, Hygegav/ery, interruptus nur schwach, 
pusillus in horto botan. Prag.). Gatt. Trisetum (T. neglectum, alope- 
curus, ílavescens, parviíioruni, argentemn, autarcticum, aizoides, pu- 
milum, niyrianthum, distichophylhim). Gatt. Gastridium (G. australe, 
lendigerum et triaristatum in horto botan. Prag.). Gatt. Chlor is (Ch. 
barbata). 

Gatt. Bechnannia (C. eruciforniis, bei welcher die Aehren eine 
auífallende karpotropische Kriinnnung, durch welche sie an die Haupt- 
achse angepresst werden, ausťuhren). 

Gatt. Eleusine (E. coracana, an welcher die dicken, bliitheu- 
tragenden Inňorescenziiste eine niehr oder weuiger starke karpotro- 
pische Kriimmung áhulich wie bei vielen Daucus-Arten (vergl. Hacivel's 
„Gramineae," ''^) Fig. 71) ausfiihren;"^) hingegen bei E. indica, Toc- 
cusa, oligostachya und burcinionensis in horto botan. Prag meist nur 
schwach karpotroi)isch). 

Gatt. Ťhemeda (T. (Anthistiriai polystachya. Gatt. Cinnia (C. 
glomerata). Gatt. Diarrhena (D. americana?). Gatt. Múhlenhcryia 
(M. racemosa). Gatt. Andropoyon (A. ischaemum). Gatt. Ayropyrum 
(A. junceum und scirpeum nur schwach, A. caninum, obtusiusculum, 
violaceum>. Gatt. Impenita (J. sacchariíolia, provincialis?). Gatt. Tri- 
ticum (T. repens auch var. glaucum, an welcher Gramineen - Art 



^^) Siehe Englek's „Uie natiu-licheu Pflaazeufarailien." 

") Diese Krummung liabe ich sowohl an dea in Oát-Indien, wo diese Píianze 
in Gel irgsgegenden stellenweise (z. B. bei Matheran, Panchgani, Mahabuleshwar 
u. s. w ) auť Feldern gebant wird, von mir untersncliten, wie auch an den in 
einigen botanischen Gáiten in Europa (z. B. in Prag) kultivirten Exemplaren 
beobacht( t. 



Neue Untersiichuugen iiber den Gamo- und Karpotropismus. 39 

jedoch wegen der sehr kurzen Aehrenstiele nur eine schwache karpo- 
tťopisclie KriiiDmiiiig zu Stande kommt). '^) 

Gatt. Comucopiae (C. cucullatura Taf. 1. Fig. 3 und 3b, an 
welcher Gramineen-Art die wáhrend der Anthese geraden und auf- 
recht stehenden bliithentragenden Aclisen zur Fruchtzeit sich inehr 
oder weniger stark karpotropisch lierabkriimmen, wobei nocb die dem 
Fragaria-Typus entsprechende '''') frucbtschiitzende Kriimmung aus- 
fulirenden Zweige steif und fest werden (ibre friibere Biegungsfábig- 
keit verlieren). 

Eiue mebr oder weniger starke karpotropische Schliessbewegung 
der fruchttragendeu Rispenáste soli nach Prof. E. Hackel's brieílicher 
Mittheilung auch an Pbalaris arundinacea, Pbragmites coinmunis und 
Aira íiexuosa (nur schwach), uacli Prof. Garcke**") auch an Festuca 
thalassica und Calainagrostis Hartmanniana stattfinden. 



11. Oxalis-Typus. 

Zu diesem durch Oxalis valdiviensis reprásentirten Typus der 
gamo- und karpotropischen liichtungsbewegungen der Bliithen- und 
Fruchtstiele konnen ausser den in meinen Phytodynainischen Unter- 
suchungen" p. 98 f. angefúhrten Oxalis- Arten und zahlreichen Caryo- 
phyllaceen, Geraniaceen etc. noch folgende Species angeschlossen 
werden: Fam. UxaUdeae: Gatt. Oxalis (O. Bonariensis, divergens, 
Hernandezii, livida, O. sp. nova aus Argentina in Mus. botau. Berol., 
macropliylla, bipartita auch var. alpina, purpurata, lateriílora, stellata, 
cernua, Bridgesii, parviíiora (nach Reiohe), *^) CandoUei, hedysaroides, 
Bowiei, rhombifolia und O. sp. nova vom Cap bonae spei (schwacher 
karpotropisch). 

Wáhrend bei den soeben genannten Oxalisarten neben der kar- 
potropischen, nach der Befruchtung der Bliithen meist gleichzeitig 
mit der Kelchschliessung erfolgenden Herabkriinnnung der Bliithen- 
sticle kurz vor dem Aufspringen der Samenkapsel noch eine post- 



"*) Wio an Triticum ropens so hábe ich auch an dem Bliithen tragenden 
Endtheile der Hauptachse von Lolium perenne, an i'lautago lauceolata ii. á. an 
iu der Umgebung von Prag wachsendeu Exemplaren, wiederholt eiue recLtslaiitige, 
nitíist nur 7a '^'is iVa Windung bctragende Torsion beobachtet. 

"''■') Vergl. mein Werk 1. c. p. I07. 

8»j Vergl. „Flora von Nord- und Mitteldeutsdiland," 1S71, p. 444, 457. 

^'; Zur Kenntniss der cLileniscLen Arten der Gattung Oxalis, 1894. 



40 XXXIV. A. Hausgirg: 

karpotropische Aufwiirtskrummung der Stiele zu Stande kommt, findet 
an den fast oder ganz akarpotropischen (und agamotropischen) Blů- 
thenstielen einiger Oxalis-Aiten wiihrend uud nach der Anthese 
(z. B. bei O. rusciformis, rhombeo-ovata, subcarnosa u. á.) keine Ver- 
anderung in der Lage der Bliithen statt. 

Fam. Caryophyllaceae : Gatt. Cerasťmm (C. puuiilum, brachy- 
petalum, Riaei, pyrenaicum, campanulatum, carinthiacum auch var. 
lanceolatum, silvaticum, pumilum, semidecandrum, rigidum, pilosum, 
trigynum, viscosum, vulgatura, litliospermifoliura, multiíiorum, nemo- 
rale, microspermum, longifolium, apricum, Commersonianum, ruderale ; 
an C. alpinum, ovatum und latifolium mit nach der Anthese bei der 
ersten Art schief abstehenden, bei der zweiten Art zuriickgeschlage- 
nen und bei der dritten Species eingeknickten Bliithenstielen ; C. 
tetrandrum (Esmarchia cerastoides Rchb, ), C. arvense und repens mit 
nickendem Kelche und aufrechten Fruchtstielen u. a.). 

Bei einigen Cerastium-Arten (z. B. C. Gayanum, aggregatum) 
sind die Bliithenstiele nur schwach karpotropisch, bei anderen (z. B. 
C. rigidum, hirsutum u. á.) fast oder ganz akarpotropisch, 

Gatt. Stellaria (S. aquatica, Bungeana, radicans, Webbiana?; 
hingegen bei S. gypsophiloides fast oder ganz akarpotropisch). Gatt. 
LepyrodicUs (L. stellarioides ; auch L. cerastoides ist nach Stapp ^-) 
schwach karpotropisch). Gatt. Speryularia (S. diandra, purpurea, 
rupestris in horto botan. Haun., heterosperma, marina, segetalis, 
Salina, canadensis, macrotheca, media; bei einigen S.-Arten (z. B. S. 
íimbriata) schwácher karpotropisch oder fast gánzlich (z. B. S. fruti- 
cosa; akarpotropisch. 

Gatt. Spergula (S. viscosa). Gatt. Holosfeum (H. liniňorum, um- 
bellatum auch var. Heuífelii, tenerrimum, macropetalum; bei H. 
diandrum jedoch akarpotropisch). 

Gatt. Drymaria (D. molluginea, arenarioides, glandulosa, Fendleri, 
gi-andiíiora, nodosa, laxiťlora, Frankenioides, leptophylla, longepedun- 
culata; hingegen bei einigen D.-Arten (z. B. D. anomala, leptoclados) 
fast oder ganz akarpotropisch). 

Gatt. Moehringia (M. pentandra Taf. I. Fig. 10; hingegen bei 
lateriflora u. ii. akarpotropisch. ^■^) Gatt. Mollugo (M. verticillata, 



*^) Die botan. Ergebnisse der Polak'schen Expedition nach Persien, 1886, 
p. 287. 

^') Uber Moehringia-und Stellaria-Aiten, welche nicht znm Oxalis-Typus, 
sondein zum Fragaria-Typus gehoren, ver-^l. mein Werk 1. c. p 107. 



Neue TTntersuclunigen íiber den Gamo- imd Karpotropismus. 41 

Cerviana?). Weiter gehort hierher auch Ortegia hispanica? in 
horto botan. Prag. 

Fam. Cisťmeae : Gatfe. Helianthemimi (H. rubellum, Kotschyanum, 
arbusculum, Lippii, gemiferum, laeve uiid oligospermum (scliwiicher 
karpotropisch), Serrae, stabianum, marifolium, aegyptiaciim, ericoides, 
papillare, Breweri, caiium, variabile, glutiiiosum auch var. juniperiiium, 
var. viride und var. grandifloruiii, liirtum, glaucum auch var. croceum, 
var. ílavum und var. stoechadifolium ; H. asperuin, viscarium, lepto- 
phyllum, obtusifolium, squamatum, dahuricum, hymethiuni, virgatuin 
auch var. maroccanum, pulveruleiitura, auch var. album und var. 
virescens, glabrescens, vulgare auch var. flavum; H. montanum bei 
der typischen Form stiirker karpotropisch als bei var. viride und var. 
incanum, welche letztere Varietát den Úbergang zu den fast oder 
ganz akarpotropischen H.-Arten bildet. 

Wáhrend bei H. macrosepalum die Fruchtstiele noch einige starke 
karpotropische Kriimmungen ausfuhren, sind sie bei H. guttatum 
schwacher karpotropisch und bei H. bupleurifolium fast oder ganz 
akarpotropisch. 

Auch bei bei H. salicifolium, insb. bei var. macrocarpum kriim- 
men sich die Bliithenstiele zum Schutze der reifenden Frucht nicht 
herab, sondern bilden mit dem Stengel, von welchem sie fast wage- 
recht abstehen, einen meist 80 bis iJO" messenden Winkel, iihnlich 
wie die auf ihrem Stiele meist vertical aufrecht gestellte und von 
dem persistirenden Kelche gescliiitzte Frucht. Fast ebenso verhalten sich 
auch die Bliithenstiele und die reifende Frucht von H. intermedium, 
wáhrend bei H. sanguineum u. ii. die Fruchtstiele karpotropisch he- 
rabgekriimmt sind. 

Bei nachfolgenden H.-Arten fiihren die Bliithenstiele keine oder 
blos eine unmerkliche karpotropische Kriimmung aus: H. niloticum, 
glomeratuui, brasiliense, Coulteri, patens, Pringiei, ramuliflorum, 
scoparium, rupifragum, laevipes, Carolinianum. Auch bei den meisten 
amerikanischen H.-Arten sowie bei nachfolgenden Arten aus dem Sub- 
genus Halimium : H. umbellatum, libanotis, heterophyllum, occidentale, 
lasianthum, halimifolium, lepidatum, multiflorum und atriplicifolium. *^) 

Fam. Linaceae: Gatt. Línům (L. perenne austriacum; hingegen 



^*) Wáhrend im Subgenus Euhelianthemum und Tuheraria die meisten Arten 
auffaliende karpotropische Kriimmungen ausťiihreu, sind sie im Subgenus Hali- 
mium bei den oben genanuten Arten meist ganz akarpotropisch. 



42 XXXI V. A. Hansgirg: 

bei L. stelleroides, africaiium, marginale, gallicutn, uervosum, corym- 
bulosuiii u. á. fast oder gaiiz akarpotropiscli). 

Fam. Geraniaceae : Gatt. Geranium (G. favosum, lucidum, molle, 
dissectum, affine, cataractariim, nodosum, villosum, viscidulum, aspho- 
deloides, coliimbinum, radicatum, pilosuiii, Maximowiczii, hybridům, 
argenteum, collinum auch var. glandiilosuin, Wallicliianum, prateuse, 
var. albiflorum imd var. palliditioriuii, bohemicum ; hiugegeu bei G. 
triloplmin, atlauticum, malvaeflorum, uaiium u. ii. fast oder ganz 
akarpotropisch. 

Gatt. Monsonia (M. biflora (augustifolia) und senegalensis, bei 
welchen dle Bliitlieiistiele eine dem Oxalis-Typus entsprechende kar- 
potropische Kriimmung ausfiihren; bei M. ovata u. á. kriimmen sie 
sicli aber ahulich wie bei vielen Fragaria-Arten eiufach herab. Auch 
iu dieser Gattung gibt es aiisser den soeben genannteu Arteii noch 
einige Arten, an welchen nur schwache, nicht auffallende karpotro- 
tropische Richtimgsbewegungen zu Staude kommen und vollig akar- 
potropische Species. 

Gatt. Erodium (E, cheilanthifolium, Stephanianum, Gussonii, 
pimpinellifolium, chaerophyllum, carvifolium, absiuthioides, Sibthorpi- 
anum, redolens, sebaceum, malacoides, umritimum, littoreum, guttatum, 
crassifolium, Vetteri, ruthenicum, caliíornicum, aragouense, petraeum, 
supracanum, glaucovirens, Cavanillesii. aegyptiacum, Neilreichii, asple- 
nioides, priinulaceum, Jacquinianum, chium ; hiugegeu bei einigen 
anderen E.-Arten (z, B. E. arborescens u. a.) fast oder ganz akarpo- 
tropisch). 

Gatt. Pelarganium iP. articulatum, íiavum, aquifolium, leucan- 
thum. heracleifolium, ardens, Skellei, malvaefolium, elongatum, tetra- 
gonum, roseum auch var. quinquevulnerum; hingegen bei P. abrotaui- 
foliuni u. ii. akarpotropisch). 

Fam. Portulacaceae : Gatt. Calandrinia (C. (Cistauthe) grandi- 
fiora). 

III. PrJmula-Typus. 

Wie bei Primula japouica so erfolgen auch bei vielen Umbelli- 
feren, einigen Papaveraceen und Liliaceen u. á. ^^) mit doldenartigen 
Blíithenstanden besondere gamo- und karpotropische Kriimmungen der 
Blíithenstiele, die ich auch bei nachfolgendeu Píianzenarten nachge- 



8*) Vergl. mein Werk 1. c. p. 99 f. 



Neue Untersuchungen iiber den Gamo- und Karpotnipismus. 43 

wiesen hábe, dereu Stiele vor der Entfaltung derBlutheu centrifugal 
(gauiotropisch), uacli eriblgter líefiuclitung der Bliithen jedocb centri- 
petal (karpotropisch) sicb kriimmeii, um bei einigen Arten bei der 
Fruchtreife (postkarpotropiscli) sicli wieder auszubreiteu : 

Fam. Primulaceae: Gatt, Primula (P. veriusta, uiarginata, loii- 
gifiora, pubescens auch var. colorata, carpatica, gkiucescens, auricula 
audi bei var. mouacensis stark karpotropisch; hingegen bei P. hor- 
tensis und verticillata nur schwache fruchtschiitzende Krumiuungen 
ausfuhrend; bei einigen anderen P.-Arten (z. B. P. denticuLata auch 
var. Kaschemiriana, simensis, nivalis var. turkestanica Vj jedoch fast 
oder ganz akarpotropisch). Gatt. Cortusa (C. pubescens). 

Fam. UiiibelUfeyae: Gatt. Totdylium (T. macropetalum, maxi- 
mum, aegyptiacum (Haselquistia aegyptiaca), oííicinale, T. (Synel- 
coseiadium) Carmeli ; hingegen bei einigen T.-Arten (z. B. T. apulum) 
nur schwach karpotropisch und bei anderen Species íast oder ganz 
akarpotropisch. 

Von anderen Umbellileren-Gattungen fiihre ich hier beispiels- 
weise noch folgende Arten an: Ferulago siivatica Tať. I. Fig. 9 und 
9b, Pachypleurum alpinum (scliwacli ), Seseli cantabricum und glaucuni, 
Bupleurum rotundiíolium, Ligusticum pyrenaeum, Ridoltia segetum, 
Pimpiuelhi adscendens, saxiíraga, Libanotis praecox, Laserpitium 
hispidum (vielleicht gehort hieher auch Caucalis ambigua und Endressia 
pyrenaica). 

Gatt. Daucus ^'') (D. lialophilus, muricatus auch var. tenuisectus, 
bicolor, setulosus (schwacheri, gracilis, gummiíer, aureus, mauritani- 
cus; bei einigen D.-Arten sind jedoch die Stiele nui schwach karpo- 
tropisch (z. B. bei D. maritimus), bei anderen Species íast oder ganz 
akarpotropisch (z. B. D. montanus). Gatt. Amnii (A. (Daucus) Viz- 
naga; hingegen verhalten sich bei A. majus die Doldenstiele akarpo- 
tropisch). Wie in den soeben genanuten Gattungen der Umbellifereu 
so sind auch in anderen Gattungen z. B. Seseli, Ferulago, Ligusticum, 
Laserpitium, Bupleurum, Pimpinella, Torilis, Heracleum u. á, die kar- 
potropischen Orientirungsbewegungen nur sporadisch verbreitet (in 



^^) Wie bei einigen Daucus-Arten u. á. Umbelliferen die reifende Frucbt 
von den am náchsten stehenden, sich karpotropisch zu einem Ivuáuel zusammen- 
ziehendeu, Fruchtanlagen geschiitzt wird, so auch bei zahh-cichen Pdauzeu, bei 
welchcn die juuge Frucht unter die noch bliiheudeu Blumeu der Inflorescenz sich 
wáhrend der Fruchtzeit stellt, um vor schádlichen áusseren Einfliissen gesichert 
zu sein (z. B. bei zahlreichen Papiiionaceen insb. Trifolium-Arten, bei Viscaria, 
Lytbrum, Hablitzia u. á.). 



44 XXXIV. A. Hausgirg: 

einigen Gattungeii (z. B. Daiicus) scheinen die karpotropischen Arten 
vorzuheiTschen). 

Es mag hier nocli erwahnt werden, dass bei einigen Umbelliferen 
(z. B. Pimpinella) blos die primaren, die Bliitben tragenden Stielchen, 
bei anderen (z. B. Daucus) jedoch auch die secundáren, die Dolden 
tragenden Stiele (seltener nur diese) mehr oder weniger starke frucht- 
schiitzende Kriiuimungen ausfiihren. 

Fam. Geniniaceae: Gatt. Pelaryonium (P. inodonim). ^^) 

Fam. Ericaceae: Gatt. Chimophila (Ch. umbellata, maculata). 

Fam. Asclepiadeae : Gatt. Asclepias (A. incarnata). 



IV. Coronilla-Typus. 

Von den Schmetterlingsbliithlern, welche zu diesem durch Coro- 
nilla vaginalis gut reprásentirtem Typus gehoren, seien hier nach- 
tráglich ^^) noch folgende Arten aufgezáhlt : 

Gatt. Coronilla (C. globosa, grandiflora, lotoides, cappadocica, 
glauca, emeroides, ramosissima, bei welchen C.-Arten die Bliitiienstiele 
wáhrend der Fruchtzeit herabgekriimmt sind, wahrend bei C. parvi- 
flora (rostrata), pentaphylla, repanda (Arthrolobimn repandum), scor- 
pioides, atlantica, emerus, elegans u. á. *'•') die Fruchtstiele vor der 
Fruchtreife vertical aufrecht stehen ; bei einigen Coronilla- Arten ver- 
halten sich jedoch die Bliithenstiele fast oder ganz akarpotropisch 
so z. B. bei C. juncea? an welcher (wenigstens an den von mir be- 
obachteten Exemplaren) die Fruchtstiele nicht oder nur schwach 
herabgekruramt waren). 

Gatt. Trifolium (A. albidum, Lagrangei, elegans, pallescens 
(glareosura), vesiculosum, parvulum, Bocconi, stellatum, Balaasae, 
badium, spadiceum, filiforme, nigrescens, parviflorum, alpinum; hin- 
gegen íuhren die Bliithenstiele bei einigen T.-Arten (z. B. T. phle- 
oides, pannonicum, hirtum, caespitosum, pratense, angustifoliura, 
arvense, incarnatum u. á.) keiue karpotropische Kriimmung aus. 

Gatt. Trigonella (T. corniculata, spiuosa, glomerata, hierosoly- 
niitana, Kotschyi, spicata, maritima, uncinata (hamosa), Fischeriana, 



^') Andere Pelargonium- Arten sind in meinem Werke 1. c. p. 100 an- 
gefůhrt. 

*^) Vergl. mein Werk 1. c. p. 100 f., wo eine grossere Anzahl der zu diesem 
Typus angehorenden Legumiuosen-Arten zu íinden ist. 

89^ Vergl. mein Werk 1. c. p. 100. 



Neue Untersiicliungen uber den Gamo- und Karpotropismus. 45 

sniyrnea, cylindiacea, filipes, velutina, Balansae, elliptica, sartoria ; 
bei T. coelesyriaca u. á. eríolgt nach der karpotropischen Herab- 
kríiminung der Stiele noch eine postkarpotropische Aufwartskrummung. 
Bei einigen T.-Arten (z. B. T. monspeliaca u. á.) verhalten sich jedoch 
die Fruchtstiele nur schwacb karpotropisch ; bei anderen (z. B. T. 
crassipes, ortboceras, polycerata, azurea, gladiata, cariensis, foenura 
graecum, luacrorrhyncha, striata, aurantiaca, polycarpa, Noeana, mo- 
iiantba, T. (Pocockia) luiiata, glomerata, coerulea, radiata, pubescens 
u. a. siiid sie fast oder ganz akarpotropischj. 

Gatt. Pocockia (P. cretica; hingegen bei eiiiigeu P--Arten (P. 
luiiata) akarpotropisch). 

Dem Coronilla-Typus eiitsprechende karpotropische Krumimmgen 
íinden weiter noch in nachfolgenden Leguminosen-Gattungen statt: 

Gatt. Ononis (O. natrix auch var. stenophylla und var. {— O. 
raniosissima), O. viscosa Taf. I. Fig. 12, reclinata, virgata, ornitho- 
podioides, pendula, mollis, gibraltarica, biflora, sicula, brevitiora, 
crispa, hispanica. Bei einigen O.-Arten sind die Bliithenstiele nur 
bchwach karpotropisch (z. B. O. rotundifolia und tridentata), bei 
anderen fast oder ganz akarpotropisch (z. B. O. alupecuroides, cenisia, 
vilosissima, serrata, speciosa, arragonensis u, a. 

Wie in der Gattung Ononis so ist auch in anderen Leguminosen- 
Gattungen '-"') die Kurz- oder Langstieligkeit kein siclieres Kriterium 
fiir das karpo- oder akarpotropische Verhalten der Bliithenstiele. So 
gehoren z. B. in der Gattung Ononis zu den akarpotropischen Arten 
neben den kurzstieligen Species (z. B. O. serrata, speciosa u. ii.), bei 
welchen die reifende, dem Stengel genáherte Frucht nicht blos von 
diesem, sondern auch von den Laubbláttern geschíitzt wird auch 
einige Arten mit ziemlich langen Bliithenstielen (z. B. O. cenisia 
u. á.). 

Gatt. Ornithopus (O. perpusillus, compressus ; hingegen bei eini- 
gen O.-Arten (z. B. O. sativus und ebracteatus) nur schwach karpo- 
tropisch oder ganz akarpotropisch). Gatt. Lathyrus (L. angulatus). 
Gatt. Biserula (B. pelicinus Taf. I. Fig. 11 und Ub). 

Gatt. Písum (P. thebaicum, Jomardii). Gatt. Dorycnium (D. 
herbaceum, bei welchem die Fruchtstiele vor der Fruchtreife wie 
bei Coronilla rostrata u. a. eine postkarpotropische Aufwiirtski-iim- 
mung erfahren). 

Gatt. Nephromedica (N. radiata). Gatt. Ervum (E. parviflorum). 



*"'; Auch in der Gattung Verbascum und bei anderen Scrophulariaceen etc. 



46 XXXIV. A. Ilansgirg: 

Gatt. TJippocrepis (H. multisiliqiiosa ; hingegeu bei H, unisiliquosa 
fast oder ganz akarpotropisch). 

Nocli mag hier Erwálinung finden, dass bei einigen Leguminosen 
(z. B. Arthrolobiura dnrum u. a. > nicht die Friíchtstiele, sondern blos 
die Frucht sich herabkriimrat iind dass íihnliche Kriimmiingen der 
reifenden Frucbt nicht blos in dieser Familie, sondern auch bei eini- 
gen Cruciferen (z. B. Heliophila pilosa), Cistineen (Heliantliemum- 
Arten), Srroplmlariaceen (Verbascum blattaria, Celsia laciniata u. a.), 
Capparideen (Dactylaena micrantha und Gynadropsis pentaphylla) u. á. 
zu Stande kommen. 



V. Veronica-Typus. 

Zu diesem durch Veronica gentianoides repriisentirten Typus der 
gamo- uud karpotropischen Bewegungeii der Bliithen- und Frucht- 
stiele konnen ausser den bereits friiher von mir untersuchten Pflan- 
zenarten^^i aus verschiedenen Familien noch nachfolgende zugezáhlt 
werden : 

Fam. Scrophulariaceae : Gatt. Veronica (V. pallida, tenella, ori- 
entalis, tubiíiora, prostrata, pinnata, lanosa, incana, rosea; hingegen 
bei einigen V.-Arten (z. B. V. Stelleri u. á.) nur schwach karpotro- 
pišch oder bei anderen (z. B, V. tenuis, paniculata, crinita, Benthami 
u, íi.) fast oder ganz akarpotropisch). Gatt. Oerordia ( G. domingensis, 
linifolia, aphylla). Bei einigen G.-Arten (G. purpurea u. a.) jedoch 
nur schwach karpotropisch; bei anderen (z. B. G. filifolia, peduncu- 
laris, tenuifolia u. a. fast oder ganz akarpotropisch). Gatt. Srymeria 
(S. virgata und pectinata nur schwach karpotropisch). Gatt. Lepto- 
rliabdos (L. micrantha, parviflora, virgata). 

Gatt. Linaria (L. spartea, Saphiriana, rubioides, corifolia, tingi- 
tana, Huteri, afougeurensis. An L. maroccana und L. Doumatii hábe 
ich blos sporadisch (nicht an allen von mir untersuchten Exemplaren) 
eine diesem Typus entsprechende kari)otropische Kriimmung beobachtet 
(bei der zuletzt genannten Art sind die Fruchtstiele wiihrend der 
Fruchtzeit nicht dem Stengel genaliert, sondern bogeiiformig herab- 
gekriimmt). Bei einigen L.-Arten sind die Bliithenstiele fast oder ganz 
akarpotropisch (z. B. L. íloridana, Pančiči u. ii.). 

Gatt. Artanema (A. angustifolium, longifolium). Gatt. Synthyris 
(Gymnandra) an S. reniformis, Houghtoniana. 

»') Vergl. mein Werk 1. c. p. 101 f. 



Neue Uiitersucliungen úbiT deu Gumo- Und Kai"potropismus. 47 

Gatt. Wulfenía (W. carintliiaca, hingegen bei W. Aiiilierstiana 
akarpotiopiscli). '''") 

Weiter auch an Sutera glandulosa (synon. Capraria dissecta) 
und Stauiopliragma anatolicum. 

Gatt. Pentstemon P. digitalis var. latifoliuni, diflfusum aucli ;in 
Varietáten aus dem Berliner botanischen Garten, P, Hartwegii, glab- 
nim, ovatum, deustum, dififusum, gracile. 

Gatt. Anarrhinum (A. ' Sinibuleta) orientale, pubescens, abyssi- 
nicum. Hingegen bei einigen anderen A.-Arten (z. B. A. arabicuni) 
fast oder ganz akarpotropiscli). Gatt. Chaenorrlihium (Liiiaria) an Ch. 
pterosporum, niacropodum (auch bei Cb. persicuni, dessen kurzstielige 
Frucht an die Fruchtstandsacbse angepresst ist); hingegen an einigen 
Ch.-Arten (z. B. Cb. minus, origanifolium u. á.) fast oder ganz akar- 
l»otropisch. 

Gatt. Verbascum iV. gnaphaloides, nigrům X ly^JiJiitis, Cbaixii, 
bei V. eriorhabdon nur schwach karpotropisch; bei V. blattaria u. a. 
sind die Blíithenstiele zur Frucbtzeit nicht dem Stengel genahert, 
doch kriunmen sich die wáhrend der Anthese niehr oder weniger 
nacli abwiirts gerichteteu Bliithen zur Frucbtzeit mit ihrer Kelch- 
offnung aufwárts). 

Gatt. Ourisia (Dichroma) an O. coccinea, alpina auch var. pallens, 
racemosa, elegans; hingegen bei O. macrophylla nur schwach karpo- 
tropisch. Gatt. CoUinsia (C. multicolor). 

Fam. Acanthaceae : an Cryptophraguiium ceylanicuni und lusticia 
neglecta, deren vor und wáhrend der Anthese voní Stengel abstehende 
Bliithen nach der Anthese an diesen angepresst werden. 

Fam. Campanulaceae : vielleicht gehort zum Veronica-Typus 
Podantlnini asperum? 

Fam. Boragineae: Gatt. Sericostoma (S. pauciflorum). 

Fam. Primulaceae : Gatt. Lysimaclúa (L. bracliystachys u. á. 
hingegen bei L. decurrens, javanica u. a. akarpotropisch). 

Fam. Labiatae: Gatt. Phystostegia (Ph. speciosa, virginiana; 
bei einigen Ph.-Arten (z. B. Ph. imbricata) nur schwach karpo- 
tropisch). 

Dem Veronica-Typus náhert sich auch Salvia violacea, deren 

^^) Auch iu der Gattuns Orntiola gibt es nebeu karpotropiscli sich ver- 
1 alteuden Arteu (z. B. G. officinalis Tergl. meiti Werk 1. c. p. 102) auch akarpo- 
tropische Species (z. B. G. virginica\ 



48 XXXI V. A. Hausgirg: 

wahrend der Anthese fast horizontál gestellten Blutlienstiele zur Frucht- 
zeit aiifwřirts gerichtet sind. 

Fam. Lobeliaceae: Gatt. Lohélia (L. urens stark kai*potropiscli ; 
liingegen bei L, decumliens, siphilitica, splendens, Clifortiana und 
L. xalapensis in liorto botan. Prag. fast oder ganz akarpotropiscli). 

Fam. Resedaceae: Gatt. Beseda (R. constricta, ramosissima, an 
welclier die Fruchtstiele sich karpotropiscli aufwárts kriimmen, wahrend 
sie bei R. armena u, a. ^^) nach abwarts gerichtet sind. Bei R. (Cay- 
lusea) canescens sind die Fruchtstiele nur schwach karpotropisch, bei 
einigen R.-Arten verbleiben jedech die Bliithenstiele auch zur Frucht- 
zeit in ihrer fast horizontalen Lage, welche sie wahrend der Anthese 
einnehmen und verhalten sich wie bei zahlreichen R.-Arten fast oder 
ganz akarpotropisch (z. B. R. attenuata, aragonensis, tymphaca, Du- 
rieuana, arabica, kahirina, decursiva, propinqua, inodora, truncata 
und bei allen kurzstieligen R.-Arten (z. B. R. glauca, erecta, virgata, 
clausa, Reyeri, tricuspis u. a.). 

Fam. Cniciferae: Gatt. Sisymhrium (S. acutangulum var. rhedo- 
nense; hingegen bei S. laxiflorum akarpotropisch). Gatt. Cmmbe (C. hispa- 
nica und filiformis, bei welchen jedoch áhnlich wie bei C. Pritzlii an den 
von mir untersuchten Exemplaren die Fruchtstiele mehr oder weniger 
(meist nur schwach) karpotropisch, bei einigen fast akarpotropisch 
sich verhalten, bei C. maritima u. ii. sind sie ganz akarpotropisch). ^'') 

Gatt. Sinapis (S. Allionii; hingegen bei S. alba und arvensis 
fast oder ganz akarpotropisch). Weiter gehoren hieher noch Hirsch- 
feldia incana, Myagrum iberioides, Ochthodium aegyptiacum, Schim- 
pera arabica, Rapistrum orientale. 

Gatt. Erysimum (E. canescens; hingegen bei E, cuspidatum u. á. 
nur schwach karpotropisch und bei anderen E.-Arten (z. B. E. inter- 
medium, Wittmanni u. á ) fast oder ganz akarpotropisch. 

Gatt. Syrenia (S. cuspidata; hingegen bei S. angustifolia nur 
schwach karpotropisch). 

Fam. Caryophyllaceae : Gatt. Silene (S. dianthifolia, conoidea, 
obtusifolia, tincta, longiflora, Graeferi, noctiflora, Steudneri, und viei- 



s^j Vergl. mein Werk 1. c. p. 103. 

"*) Auch an Alyssum (Berteroa) incanum, einigen Eruca-, Biscutella-, Ra- 
pistrum-Arten und áhnlichen Crnciferen mit karpotropischen Bliithenstielen ver- 
halten sich ofters an verschiedenen Exemplaren, seltener an einem und demselben 
Individuum die Fruchtstiolo ungleich karpotropisch (oft fast oder ganz akarpo- 
tropisch). 



Neiie Untersucljuogeu liber den Gamo- und Kiirijotrupiánms. 49 

leiclit aucli bei S. cryptoiieuraj. ''•') Gatt. Melandryum (M. tii- 
tlonim ?). 

Lythraceae : Gatt. Lythnuu (L. h}'Ssoi)ifoliinn, desseii wálirend 
der Bliitliezeit vom Stengel absteliende Bliitlien zur Fiuclitzeit iihnlicli 
wie bei lusticia neglecta dieseui sicli wieder miliern; hmgegen ver- 
balten sie sich bei L. niinimulariaefolium, pubescens u. á. akarpo- 
tropiscb). 

Fam. Malvaceae: Gatt. tíidaUea (S. caiidida, inalvaeflora). Gatt. 
Ahelmosclms (A. Manihot schwach kaipotropiscli). Fam. Saxifragaceae : 
Gatt. Fraiikoa (F. appendiculata). 

Fam. Líliaceae: Gatt. AspJiodelus (A. creticus, tenuifolius, ra- 
mosus, fistulosus, A. (Asphadeline) damascensis, prolifera; hingegen 
bei eioigen A.-Arten fast oder ganz akarpotropisch). Gatt. Omithoga- 
lum (O. loiigibracteatum, narbonense, Leichtlinii, virens; an O. ara- 
bicum, Bergii, atticum nud spbaerocarpum nur schwach karpotropisch ; 
hingegen bei einigen O.-Arten (z. B. O. montanum, byzantinum, 
collinum, refractum, excapum, umbellatmnj fast oder ganz akarpotropiscli). 

Gatt. Álbuca (A. fastigiata, minor, angolensis, myogaloides, major 
Taf. 1. Fig. 1, welche wie andere A.-Arten'''^) mehr dem AIoe-Typus 
als dem Veronica-Typus sich niihert, A. viscosa, abyssinica, Fischeri, 
Wakefieldii, Schweinfurthii ; hingegen bei A. altissima fast oder ganz 
akarpotropisch). Gatt. Urginea (U. micrantha, fragrans, indica, undii- 
h^ta, fugax, modesta, U. (Scilla maritima). Gatt. Chloropltytum (Ch. 
orchidastrum, Simonisii). 

Gatt. Dipidax (D. triquetra, D. (Melauthinm) ciliata). Weiter 
auch an Echeandia consanguinea, Phalangium nepalense, Bottionea 
tliysanotoides. 

Gatt. Erenmrus (E. robustus, Aucherianus und E. Species nova 
von Altai in Mus. botan. Berol.^'); hingegen an einigen E.-Arten (z. B. 
E. songarica, Olgae, Bungei u. á.) fast oder ganz akarpotropisch). 
Gatt. Aloe (A. margaritacea, bei A. spiralis u. a. nur schwach karpo- 
tropisch). 9^) 



»5) Vergl. Stapf „Beitr. z. Flora von Lycien," 1886, p. 35-2. 

^^ Andere karpotrop. Albuca-Arten siehe in lueinem Werkc 1. c. p. K>4. 

"'j Wahrend bei einigen E.-Arten (z. B. Eremurus spectabilis) die Frucht- 
stiele mit; der Fruchtstandsachse par.illel liegen, fiihren sie bei anderen Species 
(z. B. E. Turkestanicus) eine bogeníormige karpotropische K];iimmung aus, so 
dass die I'"nichte an die Frurhtstandsachse sich anlegen. 

p^j Andere karpotrop. Aloe-Arten, welebe zura Veronica-Typus gohoron, 
sind in meinen „Phytodynam. Untersucbungen," p. 103 angefiihrt. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 4 



50 XXXI V. A. Hansgirg: 

Fam. Haemodoraceae: Gatt. Wachendorjia (W. thyrsitlora, pani- 
culata, brevifolia, hirsuta). Weiter gehort liieher auch Haemodorum 
spicatum und Pauridia hypoxioides. 



Ví. Aloe-Typus. 

Zu diesem durch Aloe echinata u. a. reprasentirten Typus ge- 
horen ausser den in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" 
p. 104 f. aufgezahlten Pflanzenarten noch folgende Species aus der 
Familie der Legimiinosen. 

Gatt. Astragalus lA. dalmricus, monspessiilanus, virgatus, de- 
pressus und epiglottis?) Gatt. Crotalaria (C. pubera, depressa, canes- 
cens, carinata, eriocarpa, stricta, incana, verrucosa, juncea, Walkeri, 
longirostrata, clavata, retusa). 

Weiter auch Lessertia annua, Hedysarum membranaceum, Doli- 
chos nilotica, Genista germanica, Biserula pelicinus Taf. I. Fig, 11 ; 
Vicia tetrasperina und Orobus coccineus sind nur schwach karpo- 
tropisch. 

Gatt. Melilotus (M. dentatus, albus X niacrorrhizus, tricolor, 
ruthenicus, sulcatus, neapolitanus, infestus, permixtus (schwach kar- 
potropisch), niacrocarpus, italicus, parvittorus, speciosus). 

Gatt. Lupinus (L. arizonicus und luteus schwach). 

Auch an Psoralea onobrychis, Lespedeza bicolor, und Abrus 
praecatorius fiihren die BUithenstiele karpotropische, dein Aloe-Typus 
entsprechende Kriimmungen aus. 

Gatt. Alysicarpus (A. Heyneanus, longifolius, bupleurifolius, bei 
A. nummularifolius nur schwach karpotropisch). Gatt. Onohrychis (O. 
caput galii, aequidentata). Gatt. RhyncJwsia (R. pulverulenta, prae- 
catoria, australis, viscosa; bei einigen R.-Arten (z. B. R. sericea) nur 
schwach karpotropisch und bei anderen (z. B. R. cyanosperma, volu- 
bilis u. íi.) fast oder ganz akarpotropisch). 

Dem Aloe-Typus entsprechende oder diesem Typus sich mehr 
als anderen hier angefiihrten Typen nilhernde gamo- und karpotropische 
Kriimmungen der Bliithenstiele hábe ich noch in nachfolgenden Fa- 
milien nachgewiesen : 

Fam. Campanulaceae : Gatt. Phyteuma (P. canescens, Sibthorpii; 
hingegen kommen an Ph. limoniifoliuni meist nur schwache (an eini- 



Neue Untersuchungen íiber den Gamo- mul Karpotropismus. 51 

gen von mir beobacliteten Exeniplaren gar keine) kariiotropische 
Kruiumiiiigen zu Stande. ^^) 

Fam. Encaceae: Gatt. Cletlira (C. acuminata, barbinervis, alni- 
folia auch var. tomentosa; hingegen an C. spicigera, mexicana, arbo- 
lea, brasiliensis u. a. fast oder ganz akarpotropiscli). Gatt. Menzicsia 
(M. feiTugiiiea, pentandra, polifolia blos var. alba; hingegen bei 
var. rubra und M. glabella, M. ciliicalyx fast oder ganz akarpotropisch). 

Fara. Datiscaceae: Gatt. Datisca (D. cannabina). 

Fam. Polygonaceae : an Eriogonum sp iudeter. in horto botan. 
Berol. schwach karpotropisch. 

Fara. Saxifragaceac : Gatt. Tiarclla (T. polyphylla, bei T. uni- 
foliata und trifoliata nur schwach karpotropisch ; hingegen bei T. cordi- 
folia fast oder ganz akarpotropisch). Gatt. Heuchera f H pubescens).^'"') 

Fam. Onagraceae: Gatt. Gaura (G. angustifolia, Lindheiraerii, 
an welcher die kurzstielige Frucht an den Stengel angepresst ist). 
Gatt. Circaea (C. lutetiana auch bei var. canadensis, deren Frucht- 
stiele raeist stark karpotropisch herabgekríiranit sind, wiihrend bei var. 
quadrisulcata die fruchtschiltzende Kriimraung nicht selten nur schwach 
erfolgt ; C. repens, alpina X lutetiana, cordata, mollis, an C. intermedia 
sind die Bliithenstiele nur schwach karpotropisch und weder abwárts 
noch aufwarts karpotropisch gekriiramt, sondern wie bei C. pacifica u. á. 
fast wagerecht vora Stengel abstehend). 

Fam. Amarantaceae : Gatt. Achyninthes (A. aspera, ferruginea, 
aquatica). Weiter gehijrt hieher auch Celosia argentea, Alternanthera 
sessilis u. ři. 

Fam. SďopJmlanaceae: Gatt. Celsia, in welcher an nachfolgenden 
Arten nicht die Bliithenstiele wie bei anderen zu dem Aloe-Typus 
gehorigen Scroplmlarineen, sondern blos die Bliithen fresp. Frucht) 
auffallende gamo- und karpotropische Kriimmungen ausfiihren, indera 
die vor der Anthese niit der Kelchraiindung herabgekrummten 
und wřihrend der Anthese fast horizontál gestollten Bliithen sich 
spater (zur Fruchtzeit), nachdem der zur Bliithezeit offene Kelch sich 
bereits geschlossen hat, aufwiirts (meist vertical aufrecht) kriiramen: 



S9; Aehnliclies gilt auch von einigen Arten aus der Gatt. Asterolinura, 
Anagallis, Lysimachia, Convolvulus, Evolvulus, Scrophularia, Liiiaria, Antirrhinum, 
Torenia, Chaenorrhinum, Ilysanthes, Seymeria, Gratiola, Wulťenia, Streptocarpus, 
Lobelia, Montia, Claytonia, Drymaria, Silene, Circaea, Eremurus, Urginea, Chloro- 
phytum, Ornithogiilum, Fimkia u. ii. 

'""j Andere karpotrop. Heucliera-Arten sind in meinem Werke 1. c. p. 105 
angefiihrt. 

4* 



52 XXXIV. A. Hansgirg: 

C. íioccosa, betonicaefolia, iiiaroccaiia, valerianaefolia, Daenzeri, scro- 
phulariaefolia, Sedgwickiana, aiiibigiia, areturus, densitíora, Cyllenea, 
laciniata, Luciliae, pedunculosa, Boissieri, interrupta, Schwarziana, 
Coromandeliana ; hingegen bei einigen C.-Arten (z. B. C. heterophylla) 
nur schwach karpotropiscli imd bei anderen (z. B. C. viscosa iind 
lanata) fast oder ganz akarpotropisch. 

Bei einigen Celsia-Arten erfolgt eine gamotropische Kriinimung 
schon an jimgen Knospen (C. laciniata u. a.); dic kaipotiopisclie 
Kriimmung konnnt aber iinter gewissen Unistanden (z. B. an den in 
Gárten kultivirton Exemplareu der Celsia amea und orientalis) niclit 
oder nur unvollstandig zu Stande. 

Dem Aloe-Typus entsprechcnde karpotropische Kriimmung der 
Bliithenstiele liabe ich blos an wild waclisenden Exemplaren der Celsia 
orientalis und C. aurea bcobachtet, bei welclien die vom Kekhe ge- 
scliiitzte Frucht zuř Fruclitzeit dem Stengel geniihert oder an den 
Schaft angepresst wird. 

Gatt. Angelonia (A. integerrima, tomentosa; hingegen bei einigen 
A.-Arten (z. B. A. minor und angustifolia) nur schwach karpotropisch 
und bei anderen fast oder ganz akarpotropisch). Wahrend bei den 
zuerst genannten zwei A.-Arten die Bliithen ahnlich wie bei Celsia 
ambigua gamo- und karpotropische Orientirungsbewegungen ausfiihren, 
sind sie bei A. crassifolia an ihren Stielen ahnlich wie bei den karpo- 
tropischen Fragaria-Arten herabgekriimmt. Bei A. tomentosa und 
integerrima sind die Fruchtstiele aufwiirfcs gerichtet, bei A. salicariae- 
folia, Gardneri und hirta jedoch bogenfoimig herabgekriinunt. 

Gatt. Alonsoa (A. linearis, incisifolia, peduncularis, caulialata, 
albifiora, Lagerheimii und Alonsoa sp. indeter. ex Quito in horto botan. 
Prag.). Gatt. Nemesia (N. versicolor auch var. tricolor). 

Gatt. Digitalis (D. nervosa, ferruginea, lutea X pnrj)urea, viri- 
diílora, canariensis, Thapsi, aurea, purpurascens, media, obscura, orien- 
talis, D. sp. novli ex Ural in Mus. botan. Berol. ;^"') hingegen bei eini- 
gen D.-Arten (z. B. D. nervosa u. ii.) fast oder ganz akarpotropisch. 

Gatt. Antirrhinum (A. major auch var. ochroleucum). 

Fam. Pedalineae: Gatt. Ceratotheca (C. triloba, lamiifolia, inte- 
gribracteata). Gatt. /Sescwium (S. indicum, foetidum, angustifolium, 
angolens(! (macranthum), Schinzianum, alatum, Marlothii, pentaphylluni, 
Schenkii, microcalyx, triphyllum). ^"•^) 

"") Audere karpotrop. Digitalis-Arteii sielie iu meiiiem Werke 1. c. p. 105. 
'*"') Bei zahlreiclien Pedalineen ist die dem Stengel geuáherte Irucht durch 



Neue Untersiichuugen iiber den Gaino- und Karpotropisnius. 53 

In der Familie der Liliaceen kounen dem Aloe-Typus noch nach- 
folgende Arteii zugesellt werden: Gatt. Hyacinthus (H. serotinus, 
cernuus, H. (Galtonia) candicans). Gatt. Muscari (M. nivale, Mave- 
anum, luteum, polyanthum, ciliatum auch var. microcarpum ; ^"^j hin- 
gegen bei eiiiigen M.-Arteii (z. B. M. latifolium, commosum aucli var. 
graecum) fast oder ganz akarpotropisch. 

Gatt. Chlorophytum (Ch. comosum, raacropliyllum ; hingegen Ch. 
clilorantlmm akarpotropisch) . 

Weiter gelióren hieher iiocli Echeandia terniflora, Hollia comosa, 
Tritomantlie uvaria, Aloe Hildebrandtii, Aiithericuin frutescens, Hosta 
(Funkia) plantaginea aucli var. praecox, Agáve (Littaea) albicans. 

Gatt. Knipliofia (K. parviflora, modesta, deiisiflora, elegans, 
foliosa, K. (Rudolplioroemeria) isoetifolia). 

Von Loasaceen, deren gamo- und karpotropische Kriimmungen 
der Bliitlieiistiele mehrfach an den Aloe-Typus erinnern, seien hier 
naclitriiglich ^'^^) noch Loasa par vitlora, urens und Wallisii? angefuhrt; 
bei einigen anderen Loasa Arten (z. B. L. lateritia u, it. verhalten 
sich aber die Bliithenstiele fast oder ganz akarpotropisch. ^"''j. 



VII. Fragaria-Typus. 

Zu diesem durch Fragaria vesca u. á. repriisentirten Typus 
gehoren aus der Familie der Rosaceae weiter ^"'^) noch nachfolgeude 
Arten : 

Gatt. Potentilla (P. supina, věrna, cinerea, curviseta?; hingegen 
bei einigen P.-Arten (z. B. P. rupestris u. á.) akarpotropisch. Bei 
Potentilla opaca sind nicht blos die Bliithenstiele, sondern auch die 
fruchttragenden Zweige herabgekriimmt). 

Gatt. Rosa (R. virginiana auch var. blanda, glabrifolia, Solandri, 
davurica, Kosa sp. in horto botan. Berol., R. reversa, gentilis, hispi- 

stachelartige Auswuchse vor Thieren geschiitzt, so z. 13. bei Josephinia impera- 
trifis, Pietrea zanguebarica, llogeiia adeiioph^lla, longiHora, Ilarpagopliytum 
procumbeiis, Podalium murex u. á., bei welchen jedocb die starkeii Stacheln der 
Fnirbtgchanse iiicbt l)los als Scbiitz-, sondern aneb als Verbreitungsmittel dieiien. 

"'■') Andcre karpotrop. Muscari- Arten siehe in meinem Werke 1. c. p. 104. 
Auch einige Agrapbis-fScilla-jArten (vergi. nieine „Pbytodyuam. Untersuchungen," 
p. 108) nahern sich mehr dem Aloe-Typus, als dem Veronica-Typus. 

104) Vergl. mein Werk 1. c. p. 110. 

1115) Vergl auch Urban „Die Bliithenstánde der Loasaceen," 1882. 

100) Vergl. meine „Phytodynam. Untersuchungen," p. 105 f. 



I 



54 XXXIV. A. Hansgirg: 

docarpa, penduliiia, bei welchen die willirend der Anthese zenithwarts 
gericlitete Bltithe nach erfolgter Beíiuchtung sich herabkrimimt, ^"") 
wahrend bei einigen R.-Arten (z. B. R. Keineri, spinosissima, turbi- 
nata, pimpinellifolia, rubiginosa, rubrifolia u. á. die Bluthenstiele sich 
akarpotropisch verhalten). 

Gatt. Ayrimonia (A. pilosa, afra, procera, humilis, Agrimonia 
sp. nova aus Brasilien in Mus. botan. Berol, parviíiora, incisa, graeca, 
eupatoria auch var. capensis, bei welcher die erst nach der Schlies- 
sung des Kelches (postlíarpotropisch) erfolgende Herabkriimmung der 
Fruchtstiele stark, bei var. microcarpa jedoch schwácher zu Stande 
kommt; bei einigen anderen A.-Aiten (z. B. A. villosa, viscidula) 
scheinen jedoch die Bliithenstielie fast oder ganz akarpotropisch zu 
sein.)^'^«) 

Gatt. Waldsfeinia (W. (Comaropsis) sibirica ist nur schwach 
karpotropisch). 

Fani. Portidacaceae : Gatt. Claytonia (C. perfoliata, acutifolia, 
gypsophiloides, sibirica (alsinoides). Weiter an Talinuni cuneifolium, 
Cistanthe (Caladrinia) grandiíiora, 

Fam. Leymninosae : Gatt. CUtoria (C. ternata, triíiora in Varie- 
taten). Gatt. Otcer (C. pinnatiřidiim, arietinum). Auch in der Gattung 
Ononis, in welcher die meisten karpotropische Kriimmungen aus- 
ťuhrenden Arten zu dem Coronilhi-Typus gehoren, konnen einige 
Species (z. B. O. foliosa, Cintiana, hispanica uiul vielleicht auch ro- 
tundifolia) zu dem Fragaria-Typus gerechnet werden. Einfache, nach 
der Bliithezeit erfolgende Herabkrilnmiung der Bliitheiistiele hábe ich 
auch an zahlreichen Indigofera-Arten (z. B. I. arabica, coerulea, pul- 
chella, arborea, tinctoria, atropurpurea, paucifolia, coronilloides, 
Schiniperi, vicioides, ornithopodioides), an Indigastrum deiiexum, 
macrostachyuni, Lotus castellanus, Vicia amoena, Oxytropis diffusa, 
Trigouella hamosa u. a. beobachtet. ' "') 

Fam. Folyyalaceae : Gatt. Polygala (P. angustiíblia, nicaeensis, 
calcarea, comosa, Morisiana, exilis, monspelliaca; andere Polygala- 
Arten mit karpotropischen Bltithenstielen náhern sich mehr dem Ve- 



''J') Andere karpotrop. Rosa-Arteu etc. sielie iii meiueii „Phytodynam. Unter- 
sucliungen," p. 105. 

'"*) So an den vou mir untersuchten Exsiccaten ; lebende Exempláre dieser 
Agrimonia-Arten hábe ich bisher nicht gesehen. 

'"^j Andere karpotrop. Leguminosen, bei welchen die Herabkriimmung der 
reifendeu Frucht mehr passiv (in Folge der Last), als activ zu Stande kommt, 
siebe in meinem AVerkc 1. c. p. 108 in Annierkung. 



Neue Untersuchungeu iiber den Gamo- und Karpotropismus. 55 

ronica- als dem Fragaria-Typus;^^") bei einigen P.-Arten verhalten 
sicli die Frucbtstiele akaipotropisch. 

Fani. Tiliaceae: Gatt. Triumf etta (T. rhomboidea, tomentosa, 
glabra). 

Fam. Cruciferae: Die in Folge secundarer Geschlechtsreize und 
der nach erfolgter Befruclitung der Bliitlien in der reifenden Frucht 
stattfindenden Vorgange zu Stande kommenden karpotropischen Be- 
wegungeu sind in dieser Familie in zahlreichen Gattungen verbreitet, 
von welclien die meisten dem Veronica-Typus und l)los einige dem 
Fragaria-Typus angehoren (so z, B. Lepidium, Clypeola, Dipomau. a.). 
So fiudet z. B. bei Dipoma iberideum an den Bluthenstielen nach der 
Anthese eine spiralige, fast c-artige Herabkriimmung. Auch bei Cly- 
peola Jonthlaspi, lasiocarpa, chaetocarpa, Lepidium stylatum, Arabis 
Turczaninowi, Isatis praecox, costata, stenocarpa, campestris, dasy- 
carpa u. ii. kriimmen sich die Bliithenstiele nach erfolgter Befruchtung 
der Blumen herab, doch scheint diese mehr oder weniger starke 
Herabkriimmung bei diesen Crucifereu mehr passiv als activ zu er- 

folgen. 

Eine hauptsáchlich durch das Eigengewicht der reifenden Frucht 
veranlasste Herabkrummung der fruchttragenden Stiele hábe ich auch 
an nachfolgenden Cruciferen beobachtet: Sameraria armena, elegans, 
stylophora, Tragopyrum laetevirens, pungens, Tauscheria desertorum, 
lasiocarpa, Priva abyssinica, Forskalii, Texiera glastifolia, Goldbachia 
laevigata, tetragona u. í\}^^) 

Aehnliche, meist nur passiv erfolgende Herabkriimmung der 
befruchteten Bliithen hábe ich auch bei nachfolgenden Arten be- 
obachtet: in der Fam. Onagraceae (z. A. an Circaea cordata, Poly- 
yalaceae (Polygala exilis u. ii.), Balsamineae (Impatieus Dalzellii, 
balsamina u. ii.), Fumariaceae (Fumaria capreolata, Thureti u. ii.), 
Polygiynmcae (Oxyria elatior, Atraphaxis lanceolata), Nyctayinaceen 
(Allionia violacea), LiUaceae (Allium dilutum, Ornithogalum nutans 
u. íi.), dann bei Litliospermum sibiricum, Gratiola hyssopoides, Phy- 
salis ílexuosa, Kivea hypocrateriformis u. ii. ^^-) 

Dem Fragaria-Typus mehr als dem Oxalis-Typus eutsprechende 
karpotropische Kriimmungen kommen auch in der Fam. Cistmeae vor, 



uoj Vergl. mein Werk 1. c. p. 103. 

1") Andere Cniciferea mit herabhángeuden Friichten sind in meiuem Werke 
1. c. p. 107 in Anmerkung angeíuhrt. 

"-) Andere Dicotylen, deren Bliithenstiele sich áhnlidi verhalten, siehe iu 
meinen „Phytodynam. Untersuchungcn," p. 107 in Anmerkung. 



56 XXXIV. A. Han=;girg: 

so zura B. bei Helianthemum alpostre, obscnrum, Vivianii, hirtum, 
H. (Fiimana) laevipes u. ii. '^^) 

Weiter gehoren hieher aus der Fani. Vcrhenaceae einige Phryma- 
Arten (z. B. Ph, leptostachya\ 

Fam, ScropJiulariaceae: Gatt. Veronica (A. lactea, didyma, Bux- 
baumii, cymbalaiia u. ii. ^^'*) 

Bei Diclis ovata, Schweinfiiitliia pterosperma, ChaenoiThiiium 
flexuosum und Angelonia micrantlia erfolgt die Herabkriimmung der 
Bliitlienstiele vielleiclit niir passiv, in Folge des Gewichtes der sich 
vergrossernden Frucht. 

Gatt. Linderuia iL. scabia, inollis; bei aiideren L.-Arten (z. B. 
L. pyxidaria, oblonga, ciustacea) jedocli fast uder ganz akarpotropiscli). 
Gatt. Ilysantlies (Gratiola): I. parviflora, rotimdifolia, Schweinfurthii ; 
bei I. reptans konnneii voiu Stengel wálirend der Fruclitzeit fast 
wagereclit abstohende Fruchtstiele vor, bei I. trichotoma uud veronici- 
folia verlialten sie sich jedocli akarpotropisch. Gatt. Dopartium (D. 
iiudicaule, senegalense; hiugegen boi 1). junceum und lobelioides 
akarpotropisch). 

Weiter gehoren zu dieseni Typus vielleicht auch Hydrothricha 
hottoniaetiora, Hemimeris niontana und sabulosa, Bacopa divaricata, 
Lindernia hirsuta, Conobea aquatica, Hydrantheiium egense, Herpestis 
sp. indeter. aus Brasilien in Mus. botan. Berok, Micrantbemum orbi- 
culatuin, Udefonsia bibracteata, Bacopa (Herpestris) repens und rotun- 
difolia, Antirrhinum reflexům, Torenia parviflora und T. bicolor, an 
welcher ich jedoch nur an ostindischen (nicht anafrikanischen) Exem- 
plaren eine karpotropische Krunimung der Fruchtstiele beobachtet 
hábe. ^^^) 

Fam. Lobeliaceae: an Isotomia longifolia. 

Fam. Gesneraceae: Gatt. Columnea (C. labellosa, welche dem 
Fragaria-Typus sich náhert, wahrend bei anderen U.-Arten die Frucht- 
stiele nicht karpotropisch herabgekriimmt sind>. 

Fam. Ericaceae: Gatt. Ledům (L. glandulosum, latifolium auch 
var. groeniandicum und pulustre var. dilatum). ^^''j 



113\ 

114\ 

n5\ 



^) Vergl. mein Werk I. c. p. 107. 

■*) Vergl mein Werk 1. c. p. 107 

^) Dem Fragaria-Typus entsprecliende, fruchtschiitzende Kriimmung hábe 
ich noch an zwei von mir in Ost-Indien gesammelteu (noch unbestimmten) Sero- 
phularine n-Arten konstatirt. 

'") Vorgl. mein Werk 1. c. p. 107. 



11 (i\ 



Neue Uiitersuchimgen uber den Gamo- uud Karpotropismus. 57 

Faiii. Campanulaceae : Gatt. Cmíipanida (C. maciostyla und 
macraiitha). 

Fam. Ilydrophyllaceae : Gatt. Ellisia (E. nyctelea und vielleicht 
aucli E. membranacea ; hingogen E. Toneyi akarpotropiscli). Gatt. 
Nemophila (N. liniflora, atomaria, paiviflora, microcalyx, breviflora; 
hingegen N, phaceloides ii. ii. fast oder gauz akarpotiopiscli), 

Fam. Convolvulaceae : Gatt. Evolvulus (E. linearioides, bei E. 
pusillus, filipes und linifolius nur schwacli karpotropiscli ; hingegen 
bei E. glabňusiulus (synon. E. niueronatus) akarpotropiscb). Gatt. 
Convolvulus (C. elongatus, C. orubescens, pentapetaloides, linifolius, 
pseudosiculus ; C. tricolor aucli var. roseus (schwadier karpotropiscb) ; 
hingegen bei var. moenanthiis (C. moenanthus) und an der im Berli- 
ner botanischen Museum von mir untersuchten Varietat von Marocco 
mit sehr stark karpotropischen Bliithenstielen. Bei einigen C.-Arten 
(z. B. C. cautabricus, undulatus, dianthoides, iiicauus, laciniatus, 
bonaiiensis, dorycuium, modestus, hirsutus auch var. tomentosus 
jedoch fast oder ganz akarpotropisch). Gatt. Ipomaea (I. uniflora? 
und an zwei von mir in Ost-Indien beobachteten I.-Arten). 

Gatt. Lysihtachia (L. anagallioides, Cousiniaua, evalvis, crispi- 
dens, ^") verticillata, deltoidea, ferruginea; hingegen bei einigen L.- 
Arteu (z. B. L, barystachys, Fortunei, ramosa, Leschenaultii, ephe- 
merum, clethroides u. a.) akarpotropisch). Gatt. Asterolinum (A. 
linum-stellatuni (synon. A. stellatuni). Gatt. Anagallis i A. crassifolia, 
linifolia, arvensis auch var. lilacina, Monelli, platyphylla, tenella; 
hingegen bei A. collina nur schwach karpotropiscb und bei A. alterni- 
folia (auch bei einer Varietat der A. crassifolia) fast akarpotropisch). 

Fam. Solanaceae: Gatt. Solanum (S. miniatum und au einer 
ostindischen Solanum- Art ; hingegen bei S. Vitiense, anthropophago- 
rum u. a. akarpotropisch). Gatt. Nolana ,N. atriplicifolia, tenella und 
paradoxa). Auch an Datura Metel und Ceratocaulos daturoides findet 
eine diesem Typus entsprechende, starke karpotropische Herabkriim- 
mung der Bliithenstiele nach erfolgter Befruchtung der Bliithen statt. 

Fam. Labiatae: Gatt. Ocimum (O. graveolens, basilicum auch 
var. bulatum, O. aduncum ; bei O. canum nur schwach karpotropiscb). 
Gatt. Scutdlaria (S. albida und S. amoena schwach). Auch an Ortlio- 
siphon stamineum? in horto botan. Prag. Taf. I. Fig. 6. 

Fara. Ruhiaceae: Gatt. Galium (G. murale, tricorne, macrocar- 
pum in horto botan. Prag. ; hingegen bei anderen G.-Arten (z. B. 



') Vergl. Journal of the Linnean Society, 1889, Vol. XXVI., Taf. I. 



58 XXXIV. A. Hansgirg: . 

G. aparine, laevigatum u, á.) akarpotropisch). Gatt. Vaillantia (V. \ 
hispida). ! 

Fam. Boragineae: Gatt. Omphalodes (O. lusitanica, věrna; bei ; 
O. litoralis, scorpioides und japonica blos schwach karpotropisch, 
hingegen bei O. nitida, amplexicaulis, linifolia u. ii. fast oder ganz 
akarpotropisch). Gatt. Paracaryum (P. malabaricum, microcarpum, i 
coelestinum, Lambertianum ; hingegen bei P. rugulosum, heliocarpum, ' 
undulatum akarpotropisch). Gatt. Cynoglossum (C. Heynii, furcatum j 
(nur schwach karpotropisch), pictum ?). Gatt. Rindera (R. (Mattia) j 
umbellata; hingegen bei R. graeca u. ii. akarpotropisch). j 

Weiter gehoren hieher aucli Borago officinalis, Nonuea pulla, 
Onosma simplicissimum, Anchusa nigricans, Gatt. Myosotis (M. refracta, I 
sparsiílora ; bei M. Forsteri nur schwach karpotropisch und vielleicht 
nur passiv (in Folge der Last) herabgekriimmt ; bei einigen M.-Arten ! 
(z. B. M. variabilis, silvatica u. á, akarpotropisch). : 

Auch in der Gattung Trigonotis findet bei einigen Arten (z. B. ! 
T. ovalifolia, Guilelmi, Hookeri) eine mehr oder weniger starke kar- | 
potropische Herabkriimmung der Fruchtstiele statt. : 

Fam. Asclepiadeae : an Calotropis procera. Auch an genus in- ■ 
certae sedis MelanantJms (M. fasciculatus). - 

Fam. Sterculiaceae : Gatt. Melochia (M. pyramidata). j 

Fam. Composítae: Gatt. Veniďmm (V. speciosum uiid fugax j 
konnen dem Fragaria-Typus zugesellt werden)."^) Gatt. Arctotis (A, i 
calendulacea). Bei diesen u. ii. Compositen ist der apicale Endtheil '• 
des Stengels mit dem Bliithenkopfchen wiihrend der Fi'uchtzeit nicht ■ 
wie zur Bluthezeit aufrecht gestellt, sondern herabgekriimmt; erst ' 
spáter richtet sich derselbe wieder postkarpotropisch emi)or. 

Fam. Euphorbiaceae : Gatt. Andrachne (A. telephoides). Gatt. \ 
Tragia (T. involucrata). i 

Von Monocotyledoneen gehoren zum Fragaria-Typus ausser den 
l)ereits in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen," p. 107 ur.d i 
108 aufgezáhlten Arten noch folgende: 

Fam. Alismaceae: Gatt. Sagittaria (S. montevidensis, Sandfordii, 1 
subulata auch var. natans (S. natans), S. demersa und S. platyphylla i 
(synon. S. reversa) mit Abbiklungen in G. Smiti^s Abliandlung; ^'^) j 



*'^) Auch Venidiiim calendulaceum (vergl. mein Werk I. c. p. 107, wo auch 
andere, zu diesem Typus gehorige Arteu aus verschiedenen Familien ange- 
fuhrt sind). 

""j „Nortli-american species of Sagittaria und Lophocarpus," 1894, Taf. 
26—28. 



Neue Untersuchungen uber den Gamo- und Karpotropismus. 59 

liingegeii bei einigen S.-A.rteii (S. cordifolia u. ii.) akarpotropisch. 
Dass bei den karpotropisclien Arten aii sterilen Bliitlien die Blutlien- 
stiele keine oder nur eine unvollstíindige Kriimmung ausfiihi-eii, 
gilt niclit blos von Sagittaria demersa, sondern aiich von einigen 
anderen im Vorstelienden angefuhrten Pflanzenarten. ^-") 

Fani. Liliaceae: Gatt. Ornithoglossum (O. undulatum, Licbten- 
steinii.i. 

Fam. Commelinaceae: Gatt. Commelina (C. debilis, elegans, 
hispida, cornigera, elliptica, tnbeiosa, clandestina, pallida, villosa, 
orchioides, japonica, coelestis aucb var. alba, beugalensis, carnea, 
angustifolia, brachypetala, einige Commelina sp. in horto botan. Prag. 
et Berol.). Gatt. Tradescantia (T. subaspera, Lyonii Tať. I. Fig. 2, 
cirrifera, crassifolia und zablreicbe andere Arten). 

Weiter gehort hieher aucb Cyanotis cristata, Polia japonica, 
Tinantia undata und einige Aneilema-Arten ; bingegen scjieint A. viti- 
ensis akari)otropiscb zu sein. 

Nocb ist bier zu bemerken, dass die von Urban ^^^) und vom 
Verf. ^^-) bescbriebene karpotropiscbe Kriimmung der Blutbenstiele 
einiger Commelinaceen vom Fragaria-Typus, dem sie ani nácbsten 
stebt, sicb durcb die speciíiscbe Art der gamo- und karpotropiscben 
Richtuugsbewegung der Blutben unterscbeidet. 

Fam. Fontedenaceae : Gatt. Heterantbera (H. reniformis und 
zosterifolia, bei welcben die Bliitbenstiele nacb erfolgter Befrucbtung 
der Blutben iibnlicb wie bei den hydrokarpen Wasserpflanzen sich 
karpotropiscb berabkriimmen, wobei die Friicbte bei der ersten Art 
unter die Wasseroberflacbe gelangen, wo sie dann reif werden; bei 
der letzteren Art konnen jedocb die Friicbte nicbt selten aucb iiber 
dem Wasser ausreifen. 

Dem Fragaria-Typus ábnlicbe gamo- und karpotropiscbe Orien- 
tirungsbewegungen erfolgen weiter noch^-^) an nacbfolgenden Hydro- 
phyten, welcbe icb bezuglicb der Hydrokarpie fr iiber nicbt untersucht 
babě: Fam. Butomaceae: Gatt. Hydrodcls (H. Commersonii). 

Fam. Mayacaceae: an Mayaca longipes. 

Fam, Potitederiaceae: an Pontederia crassipes, azurea u. a. 

Fam. Hydrocharideae: an Hydrocbaris morsus ranae. 

Fam. Alismaceae: an Limnocbaris Humboldtii. 



i20j vergi. ineia Werk 1. c. p. 110. 

121) Zur Biologie der einseitswendigen Bliithenstáude, 1885 p. 409. 

'") Im Botanischen Centralblatt, 1893, Nr. 48. 

123) Vergl. mein Werk 1. c. p. 108. 



60 XXXIV. A. Hansgirg: 

Fam. Gentianaceae : Gatt. Limnanthenmm (L. uiloticum, Hum- 
boldtianum, indicum, nymi^lioides, parvifolium, aurantiacum, L. (Vil- 
larsia) cristatum). 

Fam. Convolvulaceae : an Ipomaea aquatica. 

Fam. Onagraceae: an Trapa natans. 

Fam. Ranunculaceae : an Batracbium hederaceum. 

Fam. Nymphaeaceae : Gatt. Nymphaea (N. lotus auch Var., 
stellata, rubra, versicolor u. á.). Gatt. Calomba (C. aquatica). Weiter 
audi an Victoria regia und anderen Nympbaeaceen sowie an einigen 
von mir in Ost-Indien beobachteten, noch nicht determinirten mono- 
cotylen Sumpf- und Wasserpíianzen. 

Was die erdfriicbtigen Pflanzen anbelangt, bei welcben dem 
Fragaria-Typus entsprecheQde gamo- und karpotropiscbe Orientirungs- 
bewegungen zu Stande kommen, so mag hier erwabnt werden, dass 
auffallende geokarpische Kriimmungen der Bliithenstiele aucb an 
nacbfolgenden Pílanzenarten ^^^) nachgewiesen wurden: 

Fam. Prinmlaceae : Gatt. Ci/clatninus (synon. Cyclamen), in 
welcbem Genus an zablreicben Species (z. B. C. Pentelici, repandum, 
graecum, africanum, neapolitanum, cilicium u. a.) besondere, theils 
der Bliitbenbefruchtung, theils dem Schutze der reifenden Frucht und 
der Verbreitung der reifen Samen dienende gamo-, karpo- und post- 
karpotropische Kriimmungen der Bliithenstiele erfolgen.^'^^j 

Fam. Oxalideae: Gatt. Oxalis lO. lobata/^'') acetosella u. ii.). 

Fam. Leguminosae: Gatt. Medicago (M. turbinata, litoralis, 
tuberculata u. á.). Gatt. Trifolium (T. nidificum, subterraneum 
u. á. '2^) 

Wie bei den echten erdfriicbtigen Pflanzenarten die ausreifenden 
Keimlinge durch eine besondere geokarpische Kriimmung vor ver- 
schiedenen schádlichen Einfliissen (Angriffen etc.) geschiitzt werden, 



^^*) Vergl. mein Werk 1. c. p. 108. 

''''^) Mehr dariiber sielie in Hildebrand's Uber die Emptindlichkeit gegen 
Richtungsveránderungen bei Blútlieii von Cyclamen-Arten," 181)5, in Kki!ner's 
„Pílanzenleben," 11., p. «08 etc. Bei eiuigen Aiten (z. B. bei C. euiopaeum, 
cilicium, neapolitanum) kommt eine spiralige oder schraubenťoimige Zusanimen- 
roUung zu Stande, bei anderen (z. B. bei G. latifolium u. á.) blos eine mcbr oder 
•weniger starke Herabkriimmung der Bliitbenstiele. 

126^ Vergl. Reichu „Zur Konntuiss der chilenischen Arten der Gattung 
Oxalis, 1894. 

'^'") YÁn Verzeichniss der geokarpischen Pflanzenarten (auch einiger mit 
kleistogamen Bliitben) siehe in Ludwig's „Lehrbuch der Biologie der rflanzen," 
181)5, p. .^55. 



Neue Uutersuchungen iiber den Gamo- uud Karpotropismus. gl 

so dient auch bei einigen Arten aus der Gatt. Helianthemum (z. B. 
H. prostratiim\ Veronica (z. B. Y. agrestis, didyraa, persica u. a..), 
Evolviilus (Z. B. bei der von mir arn Execierplatze bei Poona in Ost- 
Indien beobachteten Art), Convolvulus, Anagallis, Linaria, Tribulus, 
Scropliulai'ia (z. B. S. lateritiora) u. a. die karpotropische Herab- 
kriiiiimung der Bliithenstiele, welcbe an die Erde sich auflegen, zum 
Sclnitze der reifendeii Samenkapseln. 

An den soeben beispielsweise angefiilirten und ahnlichen sog. huuii- 
fusen PHanzen wird jedoch die reifende Frucht niclit wie bei den 
echten geokarpen Ptianzen in den Boden eingegraben, wo sie dann 
versteckt und geschiitzt bis zur volligen Reife verbleibt, um erst 
nach crfolgter Samenreif^ (so z. B. bei Cyclamen europaeum u. á.) 
in Folge der Austrocknung der Fruchtstiele aus der Erde gezogen 
zu werdon, sondern sie wird blos mit der Erdoberflache in Beriihrung 
, gebracht und von den die Frucbt iibcrdeckenden Laubblattern mehr 
oder weniger gescbiitzt. 

Aehnliche, dera Schutze der ausreifenden Keimlinge dienende, 
meist -^forniige karpotropische Kriimmuug erfolgt auch bei einigen 
Schlingpíianzen, so z. B. an Cobaea scandens aus der Famibe der 
Polemoniaceen^^'') und an einigen Tropaeolum-Arten (T. minus, maius 
u. íi.) aus der Familie der Geraniaceen. ^^^j 

An diesen zur Uberkleidung von Spalieren etc. haufig verwen- 
deten kletternden Pflanzen wendet sich die reifende Frucht nicht 
geokarpiscli zur Erde, sondern wird pliyllokarpisch in das Laubwerk 
zuriickgezogen, um vor mannigfaltigen schádlichen Einfliissen (auch 
vor Thieren, Somie etc.) besser geschiitzt zu sein. Wie diese post- 
floralen Bewegungen, durch welcbe die junge Frucht unter die Laub- 
blátter versteckt wird, so kann auch das bei zahlreichen Commelina- 



'^*) Mehf iiber die gamo- und karpotropische Kríimmung der Bliitlienstiele 
dieser Ptianze sielie in Sciioltz's „Die Orientirungsbewegungen der Bliithenstiele 
von Cobaea scandens," 1893 und in KERNiaťs „Pflanzenleben," II. Uber das Ver- 
halten der nicht befruchteten Blúthen vergl. SciroLTz's soeben genannte Abhand- 
Inng und mein Werk 1. c. p. 110, wo auch die betreffende áltere Literatur 
citirt ist, welche noch durch Dakwin's „Das Bewegungsvermogen der Pflanzen," 
1881, p. 433, Chatín's und Muller's Abhaudlung iiber Vallisneria uud Uhban's 
„Zur Biologie der einseitswendigen Bliithenstánde," 1885, p. 410 zu ergánzen ist. 

'^^j Auch die bogenformige Herabkriiramung der Bliithenstiele von Phygelius 
capensis (vergl. des Verf.'s Werk 1, c. p. 110) hat mit der ersten Phase der kar- 
potropichen Abwartsbewegung der Bliithenstiele von Cobaea scandens eine habi- 
tuelle Aehnlichkeit. 



62 XXXIV. A. Hansgirg: 

ceen erfolgende Hineinziehen der jungen Fruclitanlage in das Hiillblatt 
als eiiie phyllokarpisclie Bewegung aufgefasst werden. 

Beziiglich der biologischen Bedeutung der von mir als JPhyllo- 
karpie bezeichneton Sonderanpassuiig iniige hier blos beraerkt 
werden, dass sie im Wesentlichen mit der Geo- und Hydrokarpie 
iibereinstimmt. ^^^) 

VIII. Aquilegia-Typus. 

Zu diesem durch Aquilegia vulgaris u. á. reprasentirten Typus 
gesellen sich weiter iioch naclifolgende Arten aus nachgenannten 
Familien, bei welchen die ^Yahrend des Bliiliens nickenden, mit der 
Apertur nach unten gerichteten Bliithen sich nach der Befruclitung 
aufwarts kviimmen und steif gerade strecken: 

Fam. Eanunculaceae : Gatt. Aquilegia (A. dhiarica, vicsosa, vul- 
garis auch var. platysepala, transsilvanica). ^'^^) Gatt. Ddphinium (D. 
corymbosum, magnificum, cheilanthon, Makianum, bicolor, velutinum, 
intermedium auch var. leucocephalum, marsupiflorum). 

Gatt. Aconitum (A. ferox, rubicundum, intermedium, bosniacum 
(mit Abbildung in Beck's Flora v. Sudbosnien, VI. Theil, 1891, Taf. 
X), Neubergense, dissectum, Gmelini, delfinifolium, De Candollei, 
acuminatum (A. napellus X cernuum), autumnale, nasutum, Koelleanum, 
rostratum auch var. album, Fischeri, tortuosum, villosum, molle, 
paniculatum, toxicum, lophanthum, myoctonum, thelyphonura,Lamarckii, 
vulparia, tauricum). 

Gatt. Clematis (C. glauca, cylindrica, C. Kausabotan? in horto 
botan. Haun., C. (Atragene) alpina?) Weiter gehort hierher auch 
Anemone montana uud Pulsatilla pratensis. 

¥?(,m. Eosaceae: Autonome Aufwartskriimmungen der Fruchtstiele 
erfolgen auch an Coluria geoides und einigen Geum- Arten mit wiihrend 
der Anthese nickenden Bliithen (z. B. G. rivale); hingegen sind sie 
bei Geum biflorum, macrophyllum, montanum u. a. akarpotropisch. 

Fam. Caryophyllaccae: an Silene viridiflora.^^^) 

Fam. Tiliaceae: Sparmannia africana (nach Kerneb).^'^^) 



"") Mehr daruber siehe in lueiaem Werke 1. c. p. 108, wo auch die be- 
trefieude Literatur citirt ist. 

'^^) Andere zu diesein Typus geborige Arten siehe in meinen „Phytodynam, 
Untersnchungen", p. 108 f. 

"■^) Andere karpotrop. Silene-Arten sind in meinem Werke 1, c. p. 109 angefiihrt- 

133) Vergl. „Die Schutzmittel des Pollens", p. .39. 



Neue Untersnchungeu uber den Gamo- iind Karpotropismus. 63 

Fíini. Riitaeeae: Gatt. Correa (C. Backhousiana, bei C. speciosa 
sind die Fiuchtstiele meist nur schwach karpotropisch ; bei anderen 
C.-Arten akarpotropisch). 

Fam. Gesneraceae: Gatt. Ramondia (R. serbica, Myconi (R. py- 
renaica), Nathaliae). Gatt. Streptocarpus (S. parviflorus, hybridus, 
biliorus, Humboldtii; bingegen bei S. caulescens, nur schwach karpo- 
tropisch; bei S. Wendlandii und den meisten mit diinnen Bliithen- 
stielen verselienen S.-Arten jedoch akarpotropisch). Gatt. Didissandra 
(D. lanuginosa, saxatilis, speciosa). 

Weiter noch an Pentarapliia reticulata, Haberlea rhodopensis 
(schwach karpotropisch), Saintpaulia jonantha, Platystemma violoides, 
Conan(h-on raniondioides, Sinningia (Stenogastra) anciana (schwach). 

Fam. Acanthaceae : Gatt. Thyrsacanthus (T. rutilans, dessen 
Bliithenstiele an den von mir in einem Gewachshause beobachteten 
Exemplaren sich nach der Anthese aufwárts kríimmen).^^') 

Den gainotropischen Kriimmungen der Bliithenstiele einiger 
Streptocari)US-Arten (z. B. S. Wendlandii u. ii.) ahnliche Richtungs- 
bewegungen kommen auch an Plectranthus parviflorus, Calceolaria 
Burbidgei und jihnlichen Labiaten und Scrophulariaceen zu Stande, 
indeni die im Knospenzustande mit der Kelchoífnung nach abwarts 
gerichteten Bliithen wáhrend der Anthese so gestellt sind, dass die 
Bliithe mit ihrer Apertur eine fast horizontále Lage einnimmt. "■*) 

Fam, Scrophulariaceae: Gatt. Scrophtdaria (S. Bornmiilleri, 
incisa, chrysanthemifolia, lateriflora, (nach Loew),^^^) S. Olivieri; bei 
einigen S.-Arten (z. B. S. auriculata) fast oder ganz akarpotropisch). 
Weiter an Calceolaria Fothergillii und Purisia? breviflora. 

Fam. Éricaceae: an Pirola uniflora (Moneses grandiflora) und 
Bryanthus erectus (nur schwach karpotropisch). 

Fam. Primulaceae: Gatt. Soldanella (S. hybrida =: S. alpina X 
pusilla, S. pindicola, Gauderi (S. alpina X minima). Auch an Kauf- 
mannia Semenowii und an Boryocarpum himalaicum (schwach). 

Fam. Lenťihulariaceae : an Pinguicula antarctica. 

Fam. Pulemoniaceae: Gatt. Polemonium (P. mexicanum, flavum, 
pauciflorum, Himalayanum, Richardsonii). 

Fam. Solanaceae: Gatt. Capsicum (C. baccatum, frutescens, 



"■*) Welche Lage die reife Frucht einnimmt, war ich jedoch an den von 
mir untersuchten, noch nicht fructificirenden Exemplaren nicht im Stande zu 
constatiren. 

"^) Bliithenbiologische Beitráge, I, 1891, pag. 469. 



64 XXXIV. A. TTansgirg: 

longum). Weiter gehort hierlier auch eine kleinbliitliige, straucliartige 
Solanuni Alt, welclie ich in Mahabulesliwar in Ost-Indien gesammelt 
hábe iirifl die ich im Herbarium der „Naturalhistory Society" in 
Bombay mit dem Speciesnameii Solanum giganteum bezeichuet vor- 
gefunden hábe. 

Fani. Cantpanulaceae: dem Aquilegia-Typus iiáhert sich Sym- 
phyandra Hofmanni. 

Fam. Liliaceae: Gatt. Lilium (L. calosum, giganteum, candidum, 
carniolicum, speciosum, lancifolium, martagon auch var. albiňorum 
und medeoloides? hingegen bei eiiiigen L.-Arten akarpotropisch). ^^'^j 

Gatt. Fritillaria (F. imperialis, Olivieri, tulipiíiora. minor, per- 
sica u. á.)'-^^) 

Weiter auch an Stenanthium sachalinense und Litanthus pu- 
sillus. '^^^) 

Fam. Amaryllideae: Gatt. Eucrosia (E. Lehmannii, an welcher 
die wiihrend der Anthese Uberhiingenden Bliithen sich in Folge einer 
karpotropischen Kriinnnung zur Fruchtzeit steif aufwiirts richten) und 
Stenomesson aurantiacum (nach Rimpach)^-^^; 

Eine dem Aquilegia-Typus illmliclie, jedoch erst kurz vor der 
Fruclitreife zu Stande kommende und das Aussáen der Samen er- 
leichternde (postkarpotropische) Aufwártskrummung komuit weiter 
auch bei nachfolgenden Viola-Arten zu Stande: V. niultifida, Jovi, 
stricta, aethiopica, hederacea, montana, Patrinii, stagnina, V. (Erpe- 
tion) leniformis, dentata. V. (Mneniion) occulta, niacedonica, Riviniana, 
tricolor auch var. appendiculata und var. arvensis, taurica u. á.), 
bei welchen V.-Arten ausserdem noch gleich nach der Befruchtung 
eine meist nur schwaclie karpotropische Herabkrummung der Bliithen- 
stiele erfolgt. 

Von den im Vorstelienden ang(ífuhrten und :n ineinen „Phyto- 
dynamischen Untersuchungen" p. 98 bis 110 niiher beschriebenen 
Haupttypen der gamo- und karpotropischen Orientirungsbewegungen 
der Bliithenstiele melir oder weniger abweichende Krummungen, die 



"°j Urban's Angabe (Zur Biologie der einseitswcndigen Bluthenstánde), 1885, 
dass ausser L. martagon alle anderen L.-Arteu akarpotropisch sind, ist unrichtig. 

'") Nach Ukban 1. c sollen iii dieser Gattung bei allen Arten die Blutlien- 
stiole narh erfolgter Befrachtung der Bliithen sich aufwárts krúmmen, an den nicht 
fruchtansetzenden Bliithen sich jedoch akarpotropisch verhalten. 

""') Andere karpotrop. Liliaccen-Arten sind in meiuem Werke 1. c. p. 109 
angefuhrt 

''") Zuř Kenntniss von Stenomesson airantiacum, 1896. 



N&iie Uiitersuchungeu iiber den Gamo- iind Karpotropismus. (35 

ich an eiuer grosseren Aiizalil voii Pflanzenarten nacligewiesen liabe, 
mogen liier, mit Hinweis auf die bereits fiiilier ^^") von mir besclirle- 
benen Modificationen dieser Bewegungen blos folgende uaher be- 
sprochen werden. 

Wie bei zahlreiclien Papaveraceen (Papaver-Arteu u. á.), deven 
Bliitlienknospen nicken, die Fruclit aber an steif aufrechten Acbsen 
sitzt, so kriimmen sich aucli bei vielen Malvaceen die iin Knospen- 
zustande herabgekriimmteii Bliithen spiiter aufvvarts und die Bliitlien- 
stiele strecken sich zuletzt steif gerade (so z. B. an Thespesia po- 
pulnea, Abutilon indicura u. ii. ; hingegen verandern die Bliithenstiele 
von Abutilon arboreum, Darwinii, megapotamicum u. ii. ihre vor und 
wáhrend der Anthese innegehabte Lage zur Fruchtzeit niclit). 

Aucli an Sida carpinifolia und bei einigen anderen Sida-Arten 
mit wáhrend der Bltithezeit leicht herabgekrummten Bliithonstielen, 
strecken sich die Stiele zur Fruchtzeit steif gerade, iihnlich wie bei 
einigen Lobeliaceen (z. B. Wahlenbergia gracilis, nutabunda, lobe- 
lioides u. á.) und Linaceen (z. B. L. catharticum u. a.), doch erfolgt 
an allen diesen Pflanzen, in welchen die Bliithenstiehí wáhrend der 
Anthese nicht so wie nach erfolgter Befruchtiing der Bliithen und 
zur Samenreife steif aufrecht gestellt sind, blos eine dem Aquilegia- 
Typus sich náhernde karpotropische Kriinnnung. 

Wie bei den soeben genannten Pflanzen so finden auch bei 
einigen Onagraceen, Solanaceen und Gesneraceen dem Aquilegia- 
Typus habituell áhnliche karpotropische Kríimmungen der Frucht- 
stiele statt, so z. B. an Clarkia pulchella, deren als Bliithenstiele 
fungirende, vor dei- Anthese bogenfurmig herabgekriimmte, lange Frucht- 
knoten sich zur Fruchtzeit wieder aufwárts kriimmen, weiter auch an 
Physalis prostrata und Nicotiana plumbaginifolia, bei welcher zuletzt 
genannten Solaneen-Art die wáhrend der Anthese herabgekriimmten 
langgestielten und ziemlich grosson Bliithen, sich spáter (zur Frucht- 
zeit) steif aufwárts kriimmen. Áhnliches gilt auch von Naegelia hy- 
brida var. exiraia und áhnlichen Gesneraceen, deren Bliithen wáhrend 
der Bliithezeit mit ihrer Apertur nach abwárts sehen, spáter aber 
nach dem Verbliihen in Folge einer karpotropischen Kriimmung sich 
so stellen, dass sie mit ihrer Kelchiiffnung zenithwárts gerichtet sind. 

Mehr oder weniger abweichende, dem Aquilegia-Typus jedoch 
am náchsten stehende gamo- und karpotropische Kiiimmungen kommen 
auch bei einigen Monocotyledoneen zu Stande, ^^^) von welchen ich 

140) Vergl. niein Werk 1. c. p. 110 bis 112. 
'^') Vergl. meiii Werk 1. c. p. 110. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1890. 5 



f;g XXXIV. A. Hansgirg: 

hicr nachtráglich noch Agapantlius luuitifloiiis und A. uiiibellatus aiu'h 
var. angustifolius anfiilire. 

An den Aloe-Typus melirfach eťinnemde Beweguiigen der Bliitheu- 
und Fruchtstiele hábe ich ausser an den von luir schon friiher er- 
wíilmten^''^) Dodecatheon= und Loasa-Arten aucli an Dodeeatheon 
meadia var. brevifolium und var. macrocarpum und an Mentzelia 
(Eucnide) bartonioides konstatirt, boi welclier Loaseen - Art die 
Bliitbenstiele sich jedoch nach der Anthese iihnlich wie bei Linaria 
cynibalaria nach riickwarts kriimmen. 

Am Schlusse dieses íiber die zum Schutze der reifenden Frucht 
etc. erfolgenden karpotropischen Kriimmungen der Bliithenstielo bez. 
Stengel handelnden Abschnittes moge hier in Betreff der bereits in 
meinem Werke auf S. 111 f. nšihor erorterten Ursachen der ganio- 
und karpotropischen Richtungsbewogungen der Bliitlien- und Fruchť- 
standsachsen noch erwáhnt werden, dass diese theils spoután erfol- 
genden, theils helio- oder geotropischen Kríinimungen bei allen Pllan- 
zen Ulit dorsiventral gebauten Bliithenstielen bez. Stengeln und an 
den nicht echt radiar gebauten Achsen durch Epinastie bewirkt 
werden, und dass die im Vorstehenden als gamo- und karpotropische 
Kriimmungsfíihigkeit bezeichnete, durch ungleichseitiges Wachsthuni 
verniittelte Wuchskriinimung in der Regel niit der Wachsthumsfaliig- 
kelt vollstilndig erlischt. 

Blos die postkarpotropischen, zuř Verbreitung der reifen Frucht 
und Samen dienenden Bewegungen, welche nicht durch Wachsthuni, 
sondern durch Hygroskopicitat vermittelt werden, dauern auch nach 
Abschluss des Wachsthums fořt. 

Wie aus den in der letzen Zeit iiber die Mechanik der ganio- 
und karpotropisclien Kriimmungen durchgofiiJirten Untersuchungen ^"') 
sich ergil)t, so ist der auf Waclisthum beruhende Kriininuingsvorgang 
bei verschiedenen (auch bei den gamo- und karpotropischen) Orien- 
tirungsbewegungen der Bliithenstiele, bez. Stengel wenig oder gar 
nicht verschieden, da sowohl die Kriimmung wie auch die Reizung 
in verschiedenen Fálleu die niimliche sein kann und bei allen auf 
Heliotropismus, Geotropismus etc, beruhenden Kriinnnungen nur der 
Perceittionsact verschieden^ der ganze iibrige Verlauf des Vorganges 
aber der gleiche ist. 



i«) Vergl. mein Werk ]. c. p. 110. 

141) Vergl. ■/.. B. RoTiiKUT „Uber Heliotropismus", 1804, p. iSt f., Noll 
„Uber heterogene Induction", 1892 u. a. 



Neue Untersuchuugeu iiber deu Gamo- und Kari)otropismus. (37 



Docli kauii aut Grund der voiii \ erť. bislier durcligeíubrten 
Untersuchiingen angenoimneii werden, dass die meisten gamo- und 
karpotropischen Kriimmungen der Bliithen- und Fruclitstandsachsen 
resultirende (selten einfaclie) Bewegungen sind, welclie iu der Regel 
durch Zusanniienwirkung von geo- und heliotropischen und spontanen 
Kriimmungen zu Stande kommen ^'^) und dass eine specifisclie lielio- 
tropisclie und eine specifisclie geotropische Empfindlichkeit des Proto- 
plasmas sowie eine specifisclie Empfindlichkeit fiir Feuchtigkeitsver- 
ánderungen der Luft etc. existirt, da bei einigen Pflanzen die eine 
Empfindlichkeit iiber die andere iiberwiegt oder ausnahmsweise allein 
wirkt. 

Zu den Pflanzen, deren gamo- und karpotropische Kriimmungen 
der Bliithenstiele etc. hauptsiichlich durch den Heliotropismus oder 
Geotropismus bedingt sind, gesellen sich weiter^''^) nachfolgende Arten 
an welchen ich im Laufe der letzten zvvei Jahre die zum Nachweis 
der helio- oder geotropischen Kriimmungen iiblichen Versuche durch- 
gefiihrt hábe. 

Auftallende positiv heliotropi^che Kriimmungen der Bliithenstiele hábe 
ich bei massiger Beleuchtung aucli an Arenaria balearica, Oxalis Re- 
gnelii, Erodium corsicum, Potentilla věrna, cinerea, Antirrhinum asa- 
rina, Brodiaea (Triteleja) uniflora, Comraelina elegans, hispida, clandes- 
tina, coelestis, communis, debilis, cornigera u. á. nachgewiesen. 

Schwíicher positiv heliotropisch reagiren weiter auch die Bliithen- 
schafte einiger Sonchus-, Tragopogon-, Hieracium-Arten und áhnlicher 
Compositen sowie die ganzen Bliithenstandsachsen von Iberis Pruiti, 
Lantana delicatissima, Oxalis Ortegiesii u. ii. 

Auch an Sprossenden, welche blos Laubbliitter, seltener auch 
junge Bliithenknospen tragen, hábe ich bei zahlreichen Pflanzen an- 
sehnliche positiv heliotropische Kriimmungen beobachtet, so insb. bei 
nachfolgenden Arten. welche lángere Zeit in Gewachshausern einer 
zwar raassigen, aber heliotropisch wirksamen Beleuchtung ausgesetzt 
waren : Iberis contracta, Hypericum amplexicaule, hyrcinum, ascyron, Co- 
ris, Sarothra, Fuchsia microphylla, bicarboniana und einige andere F.- 
Arten, Capparis rupestris, Crassula lactea, cordata, Kleinia tropaeo- 
loides, Cotyledon (Echeveria) dasyphylla, Rochea versicolor, coccinea, 



'") Mehr daríxber sielie in meinen „Phytodynamisclien Untersuchungen" 
p. 111 f. 

'*") Eine grijssere Anzalil von PHauzenarten, an welchen neben den anto- 
noiiien auch die helio- und geotropischen Bewp.iíungen in Action treten, ist in 
meinem Werke 1. c. p. 112 f. angefiihrt. 



68 XXXI V. A. Hansgirg: 

Sempervivum (Greenowia) rupiíVaga, polypharmacen, S. (Aeonium) 
decoťuiii, aiboťeiim, castellopavia, balsamiferuin, barbatiim, Saundersii, 
Berthoklii, S. (Aichryson) tortuosum, punctatum, Antinliinuiii asarina, 
Oiiganum cieticum, macrostachyuni, compactum (schwácher), Ballota 
pseudodictamnus, Blepliilia hirsuta, Galium coronatum, Coriaria myrti- 
folia, Campanula Cawolini, Euphorbia lathyris (Sťhwach), Welwitschii, 
Plectiantbus glaucocalyx, Jocliroma violaceiim, Acliyranthes Versclia- 
ífeltii, Iresine acuminata und J. Lindenii. 

Wie an den Bliithenstielen so erfolgeii auch an den Blattstielen 
bei vielen vorher genannten und bei naclifolgenden Pflanzenarten niehr 
oder weniger starke positiv heliotropische Kriimmungen : Salvia invo- 
lucrata, Farfugium grande, Petagnia saniculaefolia, Sidalcea nialvae- 
flora, Eranthis biemalis, Stephania hernandiaefolia, Deli)hinium Sta- 
phisagria, Hedysarum coionarium, Trifolium repens var. pictuni, 
Crassula pellucida (schwach); bei einigen Species macht sich an den 
Blattstielen neben der positiv beliotropischen Kriimniung zugleich 
auch eine, meist jedoch nur scbwache Torsiou geltend, so z. B. an 
Tropaeolum Lobianum, Antirrhinum asarina, Teucrium siculum, Visiana 
paniculata u. á. 

Nebenbei bemerke ich hier noch, dass auífallende positiv helio- 
tropische Nutationen der Blattstiele blos an Pflanzen mít weichen 
und krautigen, nicht niit dicken und lederartigen Laubblattern zu Stande 
kommen, so z. F). an Cam})anula ťloribunda, garganica, Portenschla- 
giana, i>yramidalis, Erodiuin corsicuni, Duchesnea fragerioides, Astra- 
galus narbonensis, Psoralea glandulosa, Pelargoniuni holosericeum, 
capitatuni und áhniichen P.-Arten, Lippia filiformis, Abutilon Darwinii, 
Cyclamen hederaefolium, Kleinia articulata, Convolvulus scamnionia, 
Herniannia candicans, Simaruba excelsa, Sinningia Hellerii, Physalis 
peruviana, Brugmansia cornigera, Pircunia dioica, Chavica Ftoxburghii, 
Brachyphyton diversifolium u. a. 

Hingegen erfolgte bei nachgeuannten Pflanzenarten niit dicken 
oder lederartigen Laubblattern, auch wenn sie durch mehrer(^ Monate 
(Wintermonate) in Gewachshíiusern einer, die einseitige heliotropische 
Wachsthumforderung hervorrufenden, Beleuchtung ausgesetzt wurden, 
keine positiv heliotropische Kriimmung der Laubbliitter, sondern der 
diese Bliitter tragenden Achsen : Othona crassifolia, Crassula Sclniiidtii, 
ericoides, Seduni Clusianum, bei vielen Rochea-, Echeveria-, Semper- 
vivum, Aloe- und Mesembryanthemum-Arten u. a. 

Aus meinen iiber den Heliotropismus der Bliithen und Laub- 
blátter angestellten Beobachtungen ergibt sich weiter, dass die lielio- 



Nene Ilntersuchungen iiber den Gamo- und Karpotiopismiis. 69 

tropische Reizempfindliclikeit bei verschiedenen Arten iingleich gross 
ist und dass aiich bei einigen Cyclamen-Arten in der heliotropischen 
Reizbarkeit der Laubbliitter sich Verschiedenheiten nachweisen lassen, 
so reagiren z. B. die Blatter des Cyclamen aleppicura, graecum und 
persicum auf den Lichtreiz scliwácher als die Blatter des unter sonst 
gleiclien Umstíinden sich beíindenden und demselben einseitigen Licht- 
einfluss durch langere Zeit ausgesetzten Cyclamen neapolitanum und 
hederaefolium. 

Positiv geotropische Kriimmungen der Bliithenstiele bez. Stengel 
erfolgen weiter^^'"') auch an nachfolgenden Pflanzenspecies, an welchen 
die Bliithenknospen oder Blíithenkopfchen vor der Entfaltung nicken, 
wáhrend der Anthese aber meist aufrecht gestellt sind. 

Fam. Papaveraceae : an Platystemon californicum, Meconopsis 
Guilelmi Waldemarii, Papaver pilosuni u. á. ^^~) 

Fam. Porhdacaceae : an Calandrinia (Cistanthe) grandiflora. 

Fam. Umhelliferae: an Lagoecia cuminoides, Pimpinella villosa, 
tragium, Carům ])unius, Psichotis ammoides, Ridolfia segetum, Torilis 
heterophylla, horaophylla u. á., bei welchen die jungen Dolden oder 
Doldchen positiv geotropisch gekriimmt sind. "-) 

Fam. Saxifragaceae : an Saxifraga cuneifolia, Maweana u. a.;^'^) 
auch an S. cochlearis sind die Bliithenknospen an den schwach herab- 
gekriimmten Endtheilen der Zweige positiv geotropisch gekrummt. 

Fam. Crassulaceae : an Sedům dasyphyllum, cruciatum, corsicum, 
atratum, album, bei S. rupestre und coeruleum nur schwach; auch 
an Notonia semperviva. 

Fam. Malvaceae: an einigen Abutilon- und Thespesia- Arten. 

Fam. Ranunculaceae : an Atragene alpina, Anemone silvestris, 
pensylvanica u. ii. 

Fam. Lmaceae: an Linum catharticum u. ii. 

Fam. Rosaceae: an Rubus biflorus, idaeus u. ii., Geum rivale, 
geoides u. ii., Coluria geoides etc. ; hingegen sind die Bliithenstiele 
von Geum bitlorum, macrophyllum, ranunculuides, Rubus deliciosus, 
Geranium triloplmm u. ii. nicht positiv, sondern negativ geotropisch. 



'■*'^) Vergl. mein Werk 1. c. p. 111. 

1") Siehe auch Scholtz „Dio Nutatiou der Bltithonstielc der Papaver- 
Arten etc." 1«92. 

1*8) Bei Torilis infesta u. a. sind die Doldchen jedech nicht herabge- 
kriimnit. 

^*'^) Siehe in meinen „Phytodynam. Ilntersuchungen", p. 111 f. 



70 XXXIV. A. Hansgirg: 

Fam. Oerankiceíw: nn Gei-anium sanguineum, ciistatuni, scoticum, 
subcaulescens u. a. 

Fam. Gesneraceac : an Saintpaulia jonantha, Gloxinia digitaU- 
flora, coccinea u. ii. 

Fam. Compositae : an Ptilomeris aristata, Leiícopsidiiim arkansa- 
num, Venidium calendulaceum, speciosinii, fugax, Ormenis am-ea, 
einigen Artemisia-Arten (z. B. A. annua u. ii.), Felicia annua, Hy- 
menoxis califoriiica, Bellium miiiutum, bellidioides, Cliarieis hetero- 
phylla, Leontodon incanus u. á. ^•'") 

Fam. Verbenaceae : an Duranta Elisii und D. Plmiiierii, deren 
Blíitlienstiele sicli jedocli niir an iiberliangenden Bliithenstanden auf- 
wárts gegen die Sonne ricliten. 

Fam, Phmtagineae : an Plantngo caiinata var. Gussonii, an 
welcher Varietat die jungen Iníiorescenzen positiv geotropisch ge- 
kiiimnit sind.. 

Fam. Liliaceae: an Allium montanum u. íi.,^^^) bei welcliem an 
,dem Gipfeltheile des Bliithenschaftos eine i)ositiv geotropiscbe Kriim- 
mung zu Stando komnit, wiUircMid bei einigen A.-Arten (z. B. A. 
strictnm, serotinum, acutisepalnm, Cyrillii, magicum, Molly u. ii.) die 
Bliitlienschafte sich negativ geotropiscli verhalten 

Positiv geotropisch reagiren weiter auch die Bliithenstiele eiuiger 
Albuca-, Endyniion und fast aller mir bekannten Lilinm- und Fritil- 
laria-Arten. Eine auffallende geotropiscbe Empfindlicbkeit der Bliithen- 
stiele hábe ich auch au einigen Solanaceen (z. B. Vestis lycioides), 
Ericaceen (Pernettya mucroiiata, Andromeda polifolia, Lyonia caly- 
culata u. á.), Tremandraceen (Platytheca galioides), Rosaceen (Cotone- 
aster nigra u. ii.) nachgewiesen. 



h) Untersuchungen uber die karpotropischenKrúmmungen 
der Kelch-, Deek- und Hullblátter. 

Beziiglich der karpotropischen Kriinimungen der in der Úber- 
schrift genannten Blatter, liber welche ich bereits im dritten Kapitel 
meiner „Phytodynamischen Untersuchungen" ausfiihrlicher abgehandelt 
hábe, moge hier nachtráglich hervorgehoben werden, dass von den 
postfloralen, karpotropischen, zum Schutze der Fruchtanlage statt- 



^■''^) Siehe iu meinen „Pliytodynam. Untersuchungen", p. lil f. 
'^') Sielio iii mcinon „Phytodynani. Untersuchungen", p. 111 f. 



Neue Untersuchungen uber den Gamo- und Karpotvopismus. 71 

findeiulen Schliessbewegungen der Kelcli- u. á. Blíitter, welche niclit 
selteu gleichzeitig mit einer karpotropischen Kruiiimung der Bliithen- 
stiele verknilpft sind, die postkarpotropisclien zur Verbreitung der 
Sameu dienendeu Oeífnungs- imd Schliess-Bewegungeu getrenut wer- 
deii miisseu. 

Da liber die erst nach der Samenreife erfolgeiiden, durch Hygro- 
skopicitat erzielteii, sog. hygro- und xerochastischen Bewegungen, 
welche wie die karpotropischen Krilniinungen der Kelch- u. á. Blátter 
unter den Siphonogamen niclit allgeniein, sondern nur sporadisch ver- 
breitet sind, hier Niiheres nicht mitgetheilt werden kann^"'-), so werden 
in nachfolgender Liste bloss solclie Pflanzenarten angefiihrt, deren 
Kelch- u. á. Blíitter eine karpotropische, nach der Befruchtung der 
Bliithen (vor der Samenreife) erfolgende, zum Schutze der Keimlinge 
vor athmosphiirischen Einfliissen sowie gegen Eingriffe ungebetener 
Gíiste aus der Thierwelt etc. dienende Schliessbewegung ausfiihren, 
resp. eine schiitzeude Hiille um die reifende Fruchtanlage bilden, 
mit der Beraerkung, dass diese Species in dem am Schlusse des 
dritten Kapitels meiner vorerwahnten Arljeit angeíuhrten Verzeich- 
nisse ^■'^) noch nicht namhaft gemacht wurden. 

Familie Cistineae : Gattung Cistus (C. laurifolius X ladaniferus, 
algarvensis, undulatus, Clusii, salviaefolius X hirsutus, olbiensis, lauri- 
folius X monspeliensis, porquerolensis, monspeliensis X salvifolius). 
Gatť. Helianthemum (H. glomeratum, cauariense, arcuatuni, canum, 
arenicola, brasiliense, Coulteri, echioides, Carolinianum, corymbosum, 
patens, scoparium, rupifragum, laevipes, viride, schizifolium, micro- 
carpum, niloticum, obscurum, Vivianii, grandiflorum, italicum, serpyl- 
lifolium, hirtum, mutabile und bei allen im Vorhergehenden auf 
Seite 41 angefiihrten Helianthemum- und Tuberaria-Arten mit karpo- 
tropischen oder akarpotropischen Biiithenstielen). Gatt. Hudsonia (H. 
tomentosa. evicoides). 

Fam. DiUeniaceae : an Candollea cuneiformis (schwach). ^^') 

Fam. Caryoiihyllaceae: Gatt. Silem (S. noctiflora, squamigera 
(schwach karpotropisch). Auch an Silene gallica, cerastioides, calycina, 



^^) Melu- iiber diese auch zum Schutze gegen Násse oder Trockeuheit etc. 
dionenden Bewegungen, welche ich auch an den Kelchbláttorn einiger Helianthe- 
mum-, Sagiua-, Potentilla-, Rubus- etc. Arteu, sowie auch an den Involucral- 
bláttern einiger Compositen und Dipsaceenl)eobachtcthabe, siehe in meinem Werke 
1. c. p. 11 und p. 73 f., dann in Kerner's „PHanzenleben" 11. 

133) Vergl. mein Werk 1. c. p. 7G bis 85. 

■^^) Andere Dilleniacecn siehe in meinem Werke 1. c. p. 7fi. 



72 XXXIV. A. Ilansgirg: 

Giraldii, brevistipes, Heldreichii, oxyodonta, trinervia, scabrida, orope- 
dioruiii, pendula, psammitis, ramosissima, cinerea und bei allen S.- 
Arten aus der Gruppe Leiocalycinae und Lasiocalycinae ist der Kelch 
apice contractus (nach Williams) ^^•^). Weiter bei Melandryum triflorum, 
Saponaria cerastoides (schwacli karpotropisch). 

Gatt. Stelleria (S. palustris, Bungeana, radians, nemorum, arvalis, 
pauciflora, cuspidata, Mannii, flaccida, gypsopliiloides, pubera, Sikki- 
mensis, saxatilis, bulbosa, rupestris, silvatica, pungens, brevifolia, he- 
lodes, saxifraga, spathulata, glauca, Dilleniana, longifolia, viscida, 
neglecta, petraea, brachypetala, Pallasiana S. (Larbrea) alpestris, cras - 
sifolia, bracteata, uliginosa). Gatt. Gypsophila (G. altissima, viscosa). 

(ji2áX. Arenaria (A. lougistyla, gothica, nardifolia, artica, violacea, 
triaudra, rubra, serpyllifolia var. leptoclados, A. (Merckia) physodes, 
A. (Wierzbickia), laricifolia, auch var. incana. Gatt. Cenistium: (C. 
trigynum, moesiacum, lanatum, atrovirens, lanuginosum, brachypetalum, 
longirostre, rigidum, pilosiim, incanum, paucifloriim, lithospermifolium, 
lanatum, vagans, nervosum, Hieronymi, oblougifolium, Thomasii, fal- 
catum, Tliomsoni, maximum, iudicum, Hausknechtii, humifusum, Kas- 
bek, iníiatum, rectum, viscosum C. (Pentaple) manticum, C. (Dichodon) 
cerastoides). 

Gatt. Sagina (S. glabra, nivalis, Linnaei auch var. maxima, 
decumbens, humifusa, chilensis, abyssinica, ciliata, maritima. S. (Sper- 
gella) nodosa, auch var. glandulosa). Gatt. Alsine (A. banatica, lini- 
folia, auch var. glauca, fasciculata, A. (Neumayera) filicaulis, Villarsii, 
A. (Triphane) Gerardi, recurva, hispida, Facchinii, věrna, caespitosa, 
A. (Sabulina) setacea, mediterranea, mucronata). Gatt. Spergula (S. 
viscosa, íiaccida). Gatt. Speryularia (S. segetalis, atheniensis, mexicana, 
fruticosa, marina, heterosperma, diandra). 

Gatt. Moehrinyia (M. lateriílora, macrophylla, umbrosa, stella- 
rioides, diversifolia, bavarica, Tomassinii, polygonoides, pentandra, 
Taf. I. Fig. 10. ; M, dasyphylla, glaucovirens, pendula). Gatt. Buffonia B. 
macrosperma, virgata, tenuifolia, Oliveriana). Gatt. Moencliia (M. 
mantica). Gatt. Polycarpaea (P. latiťolia, aristata, tenerifta). Auch an 
OrtegiaV hispanica in horto botan. Prag. und an allen im Vorher- 
gehenden auf S. 40 angeíuhrten Alsinaceen-Arten mit karpotropischen 
Bliithenstielen. 

Fam. Tiliaceae: Gatt. Triumf etta (T. rhomboidea, glabra, to- 



*") On the genus Silene, 1896. 



Neiie Untersuchungen uber den Gamo- iind Karpotropismus. 73 

mentosa u. ii., cleren Peiiaiitliium an den ephemoren Bliitlien sich beiiii 
Verblíihen scliliesst). 

Fam. Hypericineae: Gatt. Hypericum (H. salicifolium, elatum, 
ciliatum, patulum, gramineuiii, aviculariaeíolium, oblongifoliuin, mono- 
gynum schwach karpotropiscli ; bei einigen H.-Arten ^'''^) und áhnlichen 
Hypericinnen mit akarpotropischen Kelclibláttern dient die beim Ver- 
blíihen sich schliessende imd bis zur Fruchtreife persistirende Corolle etc. 
zum Schutze der reifenden Frucht). Gatt. Campylopus (C. cerastoides). 

Fam. Malvaceae: Gatt. Malva (M. Mořeni, erecta, alcea, parvi- 
flora, alceoides, moschata; hingegen verhalten sich die Kelchblatter 
bei einigen M.-Arten fast oder ganz akarpotropisch, z. B. bei M. 
walthaeriaefolia). 

Gatt. Sida (S. radicans, cordifolia, acuta, retusa, humilis, car- 
pinifolia, abutilonoides ?j 

Weiter gehoren hierher auch Sphaeralcea rivularis, Abutilon 
polyandrum, Abehnoschus Manihot, Pavonia spinifex, Schrankii, La- 
vatera neapolitana, ungiiicuh\ta, Malvastruni anomalnm nnd divari- 
catum (schwach karpotropisch). 

Fam. Lineae: Gatt, Linmu (L. setaceum, strictum, Tommasinii, 
squamulosmn, africanum, mysorense, tenuifoliura, pallescens, perenne, 
steHaroides, tauricum, salsoloides, niarginale, maritimum, usitatissimmn, 
auch var. humile angustifolium). Auch bei Reinwardtia indica (synora. 
Linum trigynum) erfolgt der zum Schutze der reifenden Frucht die- 
nende Kelchverschluss. 

Fam. Oxalideae: Gatt. Oxalis (O. lupulinifolia, pubescens, ves- 
pertilionis, subcarnosa, Candollei, controversa, Bonariensis, cernua, 
divergens, Hernandezii und bei allen im Vorhergehenden auf S. 39 
angefiihrten O.-Arten mit kar[)otropischen Bliithenstielen. Gatt. Gera- 
niaceae: Fam. Erodium (E. Gussoni, absinthoides, Sibthorpianum, 
litoreum, mahicoides, pimpinellifolium, Boissieri, guttatum, bryonii- 
folium, californicum, chiuni, Stephanianum, crassifolium, ruthenicum, 
Vetteri). Gatt. Pelargonium (P. ardens, leucanthemum, longifolium, 
auch var. laciniatum und var. ciliatum, ensatum, heterophyllum, hir- 
sutum, pilosum, astragalifolium, pinnatum, rapaceum, flavura, Skellei, 
roseum, auch var. quercifolium, elongatum, carnosum, Drummondii, 
articulatum, ignescens, pectinifolium, hybridům, heracleifolium, tricolor, 
mixtum, nanum, Jenkensoni, veniflorum, canariense, Henrickae, peni- 
cillatum, verbenaefolium, P. (Hoarea) violaeflorum, niveum; hingegen 



156; 



'•) Beispiele siehe in meinem Werke 1. c. p. 71. 



74 XXXI V. A. Ilausgirg: 

bei einigen P.-Artcn (z. B. P. inodorum, abrotanifolium u. a.) fast 
oder ganz akarpotropiscli). 

Gatt. Geranium (G. aťlanticum), radicatum, viscidulum, lucidum, 
bohemicum, villosum, favosum, affine, laetum, pilosum, hungaricuni, 
Maximowiczii, austriacum, hybridům, collinum, aucli var. glandulosum, 
cineraceum ? pratense, auch var, albiíloiiim und var. palliditlorum ; 
hingegen bei einigen G.-Arten (z. B. G. malvaeflorum u. ii. ^■'') fast 
oder ganz akarpotropisch. 

Fam. Powaceae ; Gatt. Cotoneaster (C. lucida, multiflora scliwaclier 
karpotropiscli). 

Fam. Rosaceae: Gatt, Bosá (R. nitida, rugosa, Sayi, mollis, 
spinosissima auch var. stricta, ferruginea, glauca, coriifolia, glabrata, 
Kerneri, hispidocarpa, abietina, pomifera, virginiana, auch var. cannabi- 
folia und var. blanda; hingegen verhalten sich die Kelchzipfel bei 
einigen R.-Arten (z. B. R. Waitziana, audegavensis, canina, berberi- 
folia, dumetorum, collina, alba u. á.) fast oder ganz akarpotropisch, 
indem sie zur Fruchtzeit sich nicht oder nur schwach aufwiirts 
kriimmen. Bei einigen Rosa-Arten kriinimen sich die Kelchblatter zum 
Schutze der reifenden Frucht gegen Ameisen etc. abwiirts. WJihrend 
die Kelchzipfel bei einigen Rosa-Arten (z. B. R. Scholzii = R, gal- 
lica X 1'ubiginosa) bis zur Fruchtreife erlialten bleiben und dann erst 
abfallen, erfolgt bei anderen R.-Species ^■''') das Ablósen und Abfallen 
der nach stattgefundener Befruchtung der Bliithen sich schliessenden 
Kelchzipfel noch vor der Fruchtreife (so z. B. bei R. pimpinelli- 
folia u, a.) 

Gatt. Riéas (R. deliciosus, serpens, phoenicolasius, scopusiensis, 
purpureus, lucens, Giintheri, acuminatus, horridulus, hexagynus, assa- 
mensis, paniculatus, ferox, moluccanus, macilentus, ellipticus, fru- 
ticosus; bei einigen R.-Arten (z. B, alpestris, Thomsoni, rugosus) 
nur schwach karpotropisch und bei anderen (z. B. R. macrostemon, 
Clusii, odoratus, laciniatus, bifrons, lasiocarpus, pimgens, rosaefolius, 
niveus, biíiorus, Hookeri u. ii.) fast oder ganz akarpotropisch.^^'). 

Es niag hier hier noch l)emerkt werden, dass in der Gattung 
Rubus, wie bei einigen anderen Rosaceen-Gattungen (insb. Rosa, 
Geum) die karpotropische Schliessbewegung der Kelchblatter nicht 
bloss bei verschiedenen Arten, sondern ofters auch an verschiedonen 
Exemplaren einer und derselben Species ungleichartig erfolgt. So sind 



'^') Beispiele sind in meinen „Phytodynam. Untersuchungen" p. 71 h\% 73 



angofiihrt. 



Neue Untersuchimgen uber den Gamo- und Karpotropismiis. 75 

Z. B. die Kelcliblatter bei R. laciniatus sclioii wahrentl der Anthese, 
bei einigen R.-Arten (z. B. deliciosusi erst zur Fruclitzeit lierabge- 
kriimmt, wahrend bei I!, odoiatus, arcticus, radula u. á. die Sepalen 
keine karpotropisclie Schliessbeweguug aiisfilhren und zuř Fruclitzeit 
wie wahrend der Anthese often ausgebreitet bleiben; bei R. simplex 
sind die Kelchblátter nach der Anthese geschlossen, zur Fruchtzeit 
aber (postkarpotropisch) wieder geoffnet. 

Gatt. Síbhaldia (D. adpressa, tetrandra). Gatt, Geum (G. parvi- 
íiorum und Trcmontii, bei welchen wie bei einigen anderen G.-Arten '^') 
der Kelch zur Fruchtzeit geschlossen ist; hingegen sind die Kelch- 
bliitter bei vielen G.-Arten ''"j (z. B. G. chilenso, strictum X ui"banum, 
tyrolense, molle, hispiduni, magellanicum u. á.) zur Fruchtzeit herab- 
geschlagen oder verhalten sich fast oder ganz akarpotropisch). 

Gatt. Potentilla (P, trifurcata, spuria (sterilis X niicrantha), Hip- 
piana, dealbata, P, sp. indetor. in horto botan. Vindob., P. Mayana, 
milligrana, Nutalliana, parviťolia, dahurica, soongorica, conferta, se- 
ricea, desertorum, viscosa, speciosa, caulescens, rubens, hybrida, 
(alba X sterilis), gellida, splendens (schwach), lazica, věrna var. asi- 
atica, pentaudra, armoniaca, minima, bicolor, adscharica, fallacina, Bello- 
wensis, thuringiaca auch var. villosa, canescens, auch var. ingurensis 
und var. virescens, arenaria, pilosa auch var. vlasicensis, brachyloba 
ruthenica, tiroliensis, auch var. aprica, Siegfridii, rupestris auch var. 
villosa, aestiva, taurica auch var. mollicriuis, amansiana, Billotii, 
vitodarensis, albescens, turicensis, Mermodii, agrivaga , opacata, 
bolzanensiformis, frigida, Thomniasiniana, montenegrina, subnivalis 
(minima X aurea), Brennia (nivea X salisburgensis), vindobonensis, 
norvegica, bolzanensis ; hingegen bei einigen P.-Arten '^^) fast oder ganz 
akarpotropisch. 

Indem ich hier beziiglich der karpotropisch oder akarpotropisch 
sich verhaltenden Arten aus der Gattuug Potentilla, Fragaria u. a. 
auf mein vorher geuanntes Werk ^^'') verweise, bemerke ich noch, 
dass auch bei Fragaria nilgerrensis und F. Daltoniana der Kelch zur 
Fruchtzeit wie bei einigen Chamaerhodos- und Horkelia-(Potentilla) 
Arten offen bleibt. 

Fani. Cruciferae: an Draba aizoides, pectinata, armata, hispanica 



*=^) Beispiele sind iu meinen „Phytodynam. Untersuchimgen", p. 73 u. 79 
angefíihrt. 

^^^) Bespieie sind iii meinen „Phytodynam. Untersuchungen", p. 72 und 
79 angefíihrt. 

>■■') L. c. p. 7-J. 



7G XXXI V. A. Hausgirg: 

u. ii. ; an einigen Isatis-, Heliophila- mul Alyssiim-Arten u. a., bei 
welchen der oft bis zur Fruchtreife persistirende und geschlosseiie 
Kelch, nicht selten auch die beim Verbliihen sicli scliliessende uud 
nach der Befruchtung der Bltithen niclit abfallende Corolle zum Schutze 
der jungen Frucht dient. '*^'') Aelmliches gilt aucli von Vella pseudo- 
laujan, bei welcher die Kelchbliitter wálirend der Bliithezeit sich nur 
so weit auseinander thun, dass durch die engen Spalten blos die 
Blumenblátter und die Staubfaden hervorragen. 

Fam. Eutaceae: an Skimmia japonica. 

Fam. Portulacaceae : an Claytonia acutifoha und Calandrinia 
compressa. 

Fam. Saxifragaceae : an Jamesia americana. 

Fam. Cmssulaceae : an Umbilicus horizontalis und Aichryson 
Parlatorei (schwach). 

Fam. Ficoideae: Gatt. Telephiuni (T. muschensis, spliaerosper- 
mum, oligospermum). Gatt. Mesembryanthenmm (M. pinnatifidum und 
crystallinum schwach). Auch an Pharnaceum aciduni. 

Fam. Passijioraceae : Gatt. Pasšijlora (P. triloba, hmatá, race- 
mosa, coerulea, pallidiílora, minima u. á.). ^**') Gatt. Disemma (D. 
aurantia). 

Fsi.m. Leguminosae : Gsitt. Ononis (O. oligophylla, penduk, sicuLa, 
foeteus, hirsuta, repens, antiquorum; bei einigen O.-Arten (z. B. O. 
reclinata, Cintiana u. a.) schwacher karpotropisch oder (z. B. Ononis 
alopecuroides) fast bis ganz akarpotropisch). Gatt. Alysicarpus (A. 
longifolius, Heyneanus, nummularifolius, styracifolius). Gatt. Hedysarum 
(H. flexuosum, cochinchinense, coronarium auch floře albo). 

Weiter gehort hieher auch Desmodium parviflorum, Onobrychis 
aequidentata, Cassia glandulosa, occidentalis u. a. ; ^^'^) hingegen ver- 
halten sich die Kelchblátter von Cassia Tóra u. ii. akarpotropisch, 

Fam. Ternstrdmiaceae : an Camelia theifera (Thea chinensis) an 
lebenden (ostindischen und auf der Insel Ceylon kultivirteiij Exem- 
plaren. 

Fam. Sapotaceae: an Chrysophyllum Cainiti. 

Fam. Sterculiaceae : an Lasiopetalum bracteatuoi. 

Fam. Myrtaceae: an Leptospermum auricuLatum (schwach kar- 
potropisch). 



^""j Andě re Beispiele siehe im Vorhergehenden auf S. 24. 

"') Andere Arten siehe in meinen „Phytodynam. TTntersuchungen," p. 98. 

^®^) Andere Arten siehe in meinen „Phytodynam. Untersuchnngen," p. 98. 



Neue Untersuchungen tiber den Gamo- imd Karpotropismus. 77 

Faiii. Polygalaccae : Gatt. Póly gala (P. furcata, sibirica, tri- 
phylla, crotalaiioides, niyrtifolia, grandis u. ii., bei welchen sicli nach 
der Anthese blos die zwei Hiigelformigen Kelchblátter schliessen. ^'^'^) 

Fam. Lythrarieae : an Lytlirum acuminatum. 

Fam. Loganiaceae : an Spigelia splendens. 

Fam. HydfophyUaceae : an Wigandia Kunthii. 

Fam. Myrsineae: Gatt. Ardisia (A. colorata, pyramidalis, liumilis 
Taf. I. Fig. 7; A. crispata aucli var. alba). 

Fam. Ápocynaceae : an Rauwolfia (Cyrtosiphonia) spectabilis. 

Fam. Dibkitae: Gatt. Plectmnthus (P. parviflorus, hadiensis, 
amboinensis (schwach). Gatt. Scutellaria (S. amoena, variegata, ma- 
crantha, violacea, minor, alpina aucli var. lupulina und var. latifolia, 
S. Ventenatii, hastaefolia (schwach karpotropisch), 

Gatt. Ocimum (O. viride; hingegen bei O. Sellowii akarpotro- 
pisch). Gatt. Salvia (S. Beckeri, involucrata, pseudosilvestris, grandi- 
tlora, violacea et alba in horto Victoriae in Bombay, S. lanceolata, 
scorodonia, Heeriana, tiliaefolia, rufescens, bei S. macrostachys schwach 
karpotropisch ; hingegen bei einigen S.-Arten (z. B. S. Roemeriana, 
acaulis, acetabulosa, verticillata, Bertolonii, Forskohlii, campestris u. 
ii.) akarpotropisch. Gatt. Dracocephalum (D. canescens, peltatum, mol- 
davicum (schwach karpotropisch). 

Weiter gehort hieher auch Anisomeles ovata, Marsypianthes 
hyptoides, Lavandula mnltifida, Ziziphora temiior und Prunella gran- 
diUora, pennsylvanica, pinnatifida, vulgaris (schwach karpotropisch). 
Bei Sideritis montana u. á. erfolgt zwar kein Kelchverschluss, doch wird 
die Kelchoffnung durch die beim Verbluhen sich schliessende Corolle 
geschiitzt. ^'") 

Bei einigen Labiaten, bei welchen nach Abfallen der Blumen- 
krone zwar keine karpotropische Schliessbewegung des Fruchtkelches 
zu Stande komnit, wird die Kelchmtindung nicht selten durch einen 
mehr oder weniger dichten Haarkranz geschiitzt, ^^'^) indem die wiihrend 

16.1^ Vergl. mein Werk 1. c. p. 170 in Anmerkung. 

'***) Aehnlich wie bei Sileuc obtusifolia, Oxalis rhombeo-ovata, rusciíbrmis 
u. il., bei welchen die reifende Frucht von dem persistirenden, sich meist uur 
unvollstandig schliessonden Kelche nud vou der nicht abfallenden, die Kelchmiin- 
diing verschliessendeu, Corolle gescbiitzt wird. 

i85j Mehr ixlior die biologische I?edeutung dieser Haarkranz*, welche auch 
in ďr Gattung Ballota u. a. vorkommen, siehe in Kkrnkk's „Pílanzenleben," II., 
440. Bei Calaniintha clinopodium nud an einigen Galeopsis-Arten íeblt der Haar- 
kranz und die Kelchmiindung ist wie bei den meisten Labiaten (auch bei Pan- 



78 XXXIV. A. Hansgirg: 

der Anthese aufieclit gestellteii Tricliome des Peristoras nach der 
Befruclituiig der Bliithen sicli lierabkriimmen und die Miindung der 
becherformigen Fruclitdecke meist vollstandig fso z. B. bei Leucas 
stelligera, nubica, ^^^) Monarda aristata, elegans, clinopodia, violacea, 
splendens, Teucriuui diamaedrys, botrys, Thymus serpyllum, num- 
mularius u. a., Marubium vulgare, Sideritis iHesiodia) moutana, 
Calamintlia dilatata, adscendens, obliqua, aciuos u. ii.) oder nur uii- 
voUstándig (z. B. bei Monarda barbata, amplexicaulis, altissima, com- 
mutata, Marubium leonuroides, Micronieria Rodriquezii, filiformis, 
Galeopsis pubescens, bifida auch fl. grande, pyrenaica, tetraliit und 
Pernhofferii (schv\ach), Teucrium poliuni, Nepeta cataria, coerulea, 
Calamintha mentaefolia, atlionica u. ii.) absperren. '"'') 

Fam. Gesneraceae : Gatt. Streptocarpus (S. parviíiorus, billorus, 
caulescens, Humboldtii). Gatt. Klugia (K. zeylanica, azurea, Noto- 
niana). Gatt. Koellikeria (K. argyrostigma auch var. Moritziana, sub- 
dimidiata). Gatt. Isoloma (Tydaea) hybrida, hirsuta, pyramidalis 
(schwachkarpotropisch). Gatt. (re5wer« (G. bullosa, Blassi, macrantha, 
hybrida, G. (Dircaea) cardinalis, bei welcher auch der lange Griífel 
wie bei vielen Scrophularineen, Polemoniaceen, Passifloraceen, Cruci- 
feren u. a bis zur Fruchtreife persistirt). Gatt. Smithiantha (Naegelia) 
(S, Geroltiana, splendens, hybrida auch var. eximia, zebriua, multi- 
fiora (schwach karpotropisch). Gatt. Babiana (B. disticha, cyanea). 
Gatt. DichrofJirichiim (D. chorisepalum, asperifolium). 

Weiter auch an Hypocyrta strigillosa, Anethaiithus alatus, 
Episcia (Physodeira) bicolor, Rhynchogiossum (Loxotis) obliquum, 
Lysionotus serrata, Conandron ramondioides, Petrocosmea sinensis, 
Eucodonia Ehrenbergii (Chaudirola ianata), Saintpaulia jonantha, 
Achimenes candida (schwach karpotropisch), auch bei Hepiehi cordata 
und Dicyrta candida erfolgt die Schliessung des Fruchtkelches meist 
nur unvollstandig. 



zeria-, Moldavica- (Dracocephakim-), Stachys-, Salvia-, Meutha-Arten) zurFrucht- 
zeit ofifen. 

^®*) Wáhrend bei den Leucas- Aťten aus der Section Astrodon Bentli. der 
Kelch eiuen zottig beliaartea Schhi!id bi-sitzt, ist er bei den Aiten aus der Section 
Ortholeucas Beuth. (z. B. L. virgata, Ianata, tomentosa, masaiensis u. á.) mit 
kahlem Schlunde versehen. 

^^'') Bei vielen Labiaten (Calamintha, Thymus, Salvia u. á.) dient der bei 
der Fruchtreife zu einer trockenen sackartigen Hiille ausgebildete Kelch als Ver- 
breitungsmittel, áhnlich wie der fallschirmartige Fruchtkelch der Micromeria 
nervosa uud áhnlicher Lippenbliithler oder die fallschirmartigen Blumenblátter 
der Verticordia oculata u. a. (vergl. Kkkner, Pflauzenleben," II., p. 791 f.). 



Neue Untersuchungen iiber den Gamo- und Karpotropismiis. 79 

Gatt Niphaea (N. rubida, crenata, parvifiora, cariponsis). Gatt. 
lloea (B. inultiíiora, Commersonii, hygroinetrica, eranifolia, liygro- 
scopica). 

Faiu, Scroplmluriaceae : Gatt. Pentstemon (P. liybridus, deustus, 
gracilis, diífusiis, glaber, Ricliardsonii, carinatiis, Hartwegii, roseus, 
digitalis var. latifoliiis, cordifoliusj. Gatt. Herpcstis (H. inyi-iophylloi- 
des, chrysantha, H. (Bacopa) vandellioides). Gatt. Stemodia (S. viscosa, 
chilensis'. Gatt. SiMJwrpia (S. peiegrina, eiiropaea (schwacli). Gatt. 
Calceolaria (C. crenata, mexicana, C, Pavoni auch an deren Va- 
rietaten). 

Gatt. Scoparia (S. flava, pinnatifida, ericacea, dulcis, bei welcber 
wie bei eiiiigeii anderen Scrophulariaceen etc. ^''^) nach Entfernung der 
Corolle der Kelch eine fast niomentane, passive Schliessbewegung 
ausfiilirt). Gatt. Jlonsoa (A. linearis, incisifolia, caulialata, peduncu- 
laris, albitlora, Lagerlieimia und A. sp. ex Quito in horto botan. Prag.) 

Gatt. Verhascum iV. virgatiiui, heteroraaluni, granditiorum, ma- 
cranthuni, blattarioides, Wiedeniannianuui, gnaplialoides, blattaria auch 
ílore albo, nigrům auch var. lanatum, thapsiforme auch íl. albo, phoe- 
niceum X sp- ignota in horto botan. Haun. u. ii.).^*^'') 

In der Gattuiig Verba scum, Scoparia u. a. erfolgt die ofters 
sclion durch eine Erschiitterung verursachte Schliessbewegung des 
Kelches nicht in Folge einer besonderen Reizbarkeit, wie Hackpu. und 
nacli ihiu auch Martinelli * ' '^) fálschlich erklaren, sondern durch Ehisti- 
citiit des vor der Ablosung der Corolle in Spannung befindlichen 
Kelches. ^'^) 

Gatt. Russelia (R. íioribunda, equisetiformis, coccinea, rotundi- 
folia, juncea). Gatt. Scrophularia (S. lyrata auch var. tanaeetifolia, 
lucida, multiíida, trifoliata, Bormiilleri, peregrina, Olivieri, sainbuci- 
folia, minima, chrysantha, bosniaca, auriculata). Gatt. Línaria (L. 
praecox, saxatilis, reticulata, multipunctata, linifolia, Huteri, lilacina, 
melanantha, Cavanillesii, ramosissima, alpina, purpurea, oligantha, 
repens, tingitana, maroccana, microcephala, triornithopliora, odora, 
})allida, linogrisea, multicaulis, L. (Cynibalaria) pilosa, hepaticaefolia, 
pallida, elatine; L. saphiriana, supina, Pančiči, rubioides, Huteri, 
corifolia, origanifolia, aparinoides; hingegen bei einigen L.-Arten 

168) Vergl. meiii "Werk I. c. p. tí7. 

160-) \'ei-gl. raein Werk 1. c. p. 81. 

'■'") Oii tlie caiises of tlie fall oť the corolla iii Veri)ascuiii, 1894. 

ni) Vergl. niein Werk 1. c. p. 149. 



I 



80 X\X1V. A. Hausgirg: 

(z. B. L. tiipliylla, Tournefortii, chalepensis u. ix.) nur schwach kar- 
potropisch oder fast akarpotropisch. Gatt. Chclone (Ch. Lyonii). Gatt. 
Antirrhinum (A. rupestre, orontium var. grandiflorum, purpureum, 
sempervirens, calycinum, reticulatum). 

Weiter gehoreu hieher auch Stauropbragma anatolicum, Bon- 
naya oppositifolia, Centranthera hispida, Scliizanthus retusus und 
lilacinus, Limnopliila gratioloides, Gratiola virginica, Freylinia imdu- 
lata, Geochorda cuneata, Craterostigma plautagineuin, Tenella flori- 
bunda, Morgauia glabra, Leucocarpus perfoliatus, Chaenorrhinum 
(Linaria) macropodum und origanifolium. 

Gatt. Ilysanthes (I. gratioloides, liyssopoides). Gatt. Angelonia 
(A. cornigera, crassifolia, minor, Blanchetii, lobanifolia, salicifolia). 

Gatt. Veronica (V. tubiílora, pinnata, fruticulosa, Ponae, glan- 
dulosa, Mannii, crinita, cbamaedrifolia, rosea, pallida, rupestris, an- 
gustiťolia, raedia, incana X media, dichrus, repens, incana X spuria, 
longifolia fl. albo, pulchella, prenja, Allioaii, orientalis auch floře albo). 
Gatt. CoUinsia (C. bicolor, bartsiaefolia, corymbosa schwach karpo- 
tropisch). 

Gatt. Diascia (D. diffusa, eloiigata, runciuata, cuneata, Thun- 
bergiana, tanyceras, racemulosa, capsularis, rigescens). Gatt. Hemimeris 
(H. montana, coccineai. Gatt. Conohea (C. aquatica, pusilla, scopa- 
rioides, multifida), Gatt. Bacopa (B. chamaedryoides, tenella, flagel- 
laris, nigrescens, aniplexifolia, reptans, divaricata, rotundifolia, lani- 
gera). Gatt. Artanema (Torenia) A. fimbriatuni, longifolium). 

Gatt. Torenia (T. stolonifera, asiatica, Fournieri auch floře albo, 
parviflora). Gatt. Anficharis (A. arabica, linearis). Gatt. Stríga (S. 
hirsuta, scabra, elegans). Gatt. Lhidcrnia (L. diffusa, nummulariae- 
folia, pedunculata, L. (Vandellia) angustifolia, lobeiioides, hirsuta, 
scabra, mollis, alsinoides, pyxidaria, oblonga, crustacea). Gatt. Am- 
hulia (A. punctata, racemosa, gratioloides schwach karpotropisch). 

Gatt. Celsia (C, lanata, viscosa, heterophylla, valerianaefolia, 
Sedgwickiana, betonicaefolia, Boissicri, floccosa, acaulis, pontica, par- 
viflora, cretica, Cyllenea, laciniata, densiflora, Suworowiana, pinetorum, 
Daenzeri, orientalis und bei allen im Vorhergehenden auf S. 51 f. ange- 
fiihrten Celsia- (auch Verbascum-, Alonsoa-, Angelonia-, Stauro- 
pbragma-, Wulfenia-, Torenia-, Chaenorrliinum-, Veronica-, Digitalis- 
etc.) Arten mit karpotropischen Bluthenstielen. 

Gatt. Ourisia (O. breviflora = O. antarctica, cacspitosa, coccinea, 
alpina, racemosa, macropbylla, elegans). 



Neiie Untersiichungeu tiber deu Gamo- iind Karpotropismus. 81 

Gatt. SynthyHs (S. rotunclifolia, pinnatitida. rubra, renifonnis 
Houghtoniaiia). 

Gatt. Digitalis (D. nervosa, canarieiisis, liitea X purpurea, lae- 
vigata, viridiHora, thapsi, aurea, purpnrascens, sceptrura, tomentosa, 
lanata, rigida; hiiigegen bei eiiiigen D.-Arteii (z. B. D. lutea, ferru- 
ginea, obscura u. á.) nur scliwach karpotropist-h . 

Gatt. Nemesia (N. saccata, turbata, raelisacfolia, auisocarpa, 
clieiranthus, versicolor). 

Gatt. ZalusiansJcia (Z. selagiiioides, lychnidea (scbwach). Gatt. 
Melampi/nim (M. subalpinum (M. nemorosum var. angiistifolium) ii. ix- 
scbwach karpotropisch). 

Fani, Pedalineae: Gatt. Sesamum (S. indicum, foetidum, anglisti 
foliiim, angolense, Scbinzianum, alatum, pentapbylliuu, microcalyx) • 
Gatt. Cerafotheca (C. triloba, lamiifolia und bei anderen Cei-athoteca- 
und Sesamum-Arten rait karpotropisehen Blíitbenstielen). Weiter gebort 
hieber aneb Pretrea zanguebarica und Martynia proboscidea. 

Fara. Acantluiceae : Gatt. Asystasia (A. coromandelina aucb var. 
alba, Lawiana, violacea). Gatt. Barleria (B. terminalis, lupulina, 
cristata aucb var. alba, B. prionitis aucb ihre Varietáten). Gatt. Aphe- 
landra (A. tetragona, fulgens, cristata). Gatt. Buellía (R. uapifera, 
pulchella und R. sp. indeterin. in liorto botan. Berol.). 

Gatt. Eranthenmni (E. rubrum aucb var. venosum, marmoratum, 
variabile, crenulatum, laxifloruni, elegans, tricolor, pulcbellum, strictum, 
leuconeurum), Gatt. Fitfoma (F. Parrei, gigantea, argyroneura in horto 
botan. Haun.). Gatt. Synnema (S. Cardantbera) balsamicum, biplicatum). 
Gatt. Bríllantaisia (B. Molleri, nitens, Soyauxii). 

Weiter gebort bieher aucb Meyenia albida, Peristropbe mexicana, 
Cryptopbragmiuni ceylanicum, Tbyrsacanthus rutilans, Beloperone 
violacea, Petalidium barleroides, Graptopbyllura pictum, Andrograpbis 
retioides, Pblogacantbus asperulus, Lepidagathis lutea, Cbeilopsis 
montana, Pbysicbilus serpyllum, Adbatoda vasica, Hemigrapbis colo- 
rata, Rostellularia (Justicia) abyssinica, Mouecbma (Justicia) debilis. 

Gatt. Sfrobilanthes (S. tetrapterus, Dyrenianus scbwach, S. sp. 
indeter. in horto botan. Berol. ; hingegen bei S, calopus nur scbwach 
karpotropisch). Gatt. Rumjía (R. ropens, parviflora), Gatt. IlaplantJms 
(H. hygrophiloides, tentaculatus). Gatt. Hyyrophila (Asteracantha) 
spinosa, loiigifolia. Gatt. Blepharis (B. molluginifolia, asperrima), 
Gatt. Sancliezia (S. calicothricha und nobilis schwach karpotropisch). 
Gatt. Justicia (J. thyrsiíiora, procumbens, coccinea, secuuda, sphaero- 
sperma, chinensis, trichotoma). 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 18'J0. 6 



82 XXXIV. A. Hansgirg; 

Fam. l^erbenaceae : Gatt. Stachytarpheta (S. jamaicensis, muta- 
bilis, indica, angustifolia). Gatt, Verbena (V. bonariensis, paniculata 
u. a.) "-) 

Fam. Encaceae: Gatt. Memiesia (M. ferruginea, pentandra, 
ciliicalyx, glabella, polifolia auch var. rubra). Gatt. Clethra (C. alni- 
folia, auch var. tomentosa, acuminata, barbinervis, arborea), Gatt. 
Khodothamnus (Rhododendron) chainaecistus, kamtschaticus). Gatt. 
Fhododendron (R. suave, Dalhousiae, ciliatum schwach karpotropisch). 

Gatt. Lyonia (L. nitida, Mariana; bei einigen L.-Arten (z. B. 
L. racemosa) fast oder ganz akarpotropisch). '^^) 

Weiter auch an Azalea hybrida var. vittata, Andromeda caly- 
culata und arborea? Bryanthus erectus, Arctostaphylos uva ursi. Gatt. 
Pernettia (P. mucronata, floribunda, speciosa). 

Fam. Epacrideae: Gatt. Epacris (E. obtusifolia, paludosa, hya- 
cinthiflora, miniata auch var. splendens, E. Isabella, grandiflora, 
hybrida auch var. Fulleri; hingegen bei einigen E.-Arten (z. B. E. 
Mont-Blanc) fast oder ganz akarpotropisch). 

Fam. Oleaceae: an Jasminum arborescens. 

Fam. Boragineae: Gatt. Myosotis (M. alpestris, rubicula, versi- 
color, grarainifolia, australis, suaveolens, Victoria; hingegen bei eini- 
gen M.-Arteu (z. B. M. lingulata, gracillima, palustris u. a.) fast oder 
ganz akarpotiopisch). Gatt. Symphytimi (S. cordatum, grandiflorum, 
Wettsteinii; hingegen bei S. uliginosum, tuberosum u. a. nur schwach 
karpotropisch. Gatt. Omphalodes (O. věrna, amplexicaulis). 

Gatt. Echium (E. plantagineura, vulgare; hingegen bei einigen 
E.-Arten (z. B. E. creticum, rosulatum, giganteum u. ii.) fast oder ganz 
akarpotropisch). Gatt. Tridwdesma (T. indicum, ampk^xicaule). Gatt. 
Mertensia (M. rivuhiris, paniculata, elongata). Gatt. Bindera (Mattia) 
(R. tetraspis, cyclodonta). Gatt. Nonnea (N. nigricans, pulla schwach 
karpotropisch). 

Weiter gehoren hieher auch Onosmodium carolinianum, Antiphy- 
tum stoechadifolium, Cerinthe retorta, Amsinckia intermedia, Litho- 
spermum latifolium, Lycopsis orientalis (schwach), Heliophytum parvi- 
florum. 

Gatt. Anchusa (A. undulata, tinctoria, aegyptiaca, arvensis; bei 



"^) Auch an einer imter dera Nameu Deimatobotrys Saiindersii iu bota- 
nischen Gárten kiiltivirteii Acanthaceen-Ait. 

'") Auch in der Gattung Kalniia gibt es neben einigen Arteu mit karpo- 
tropisch sich schliessendem Kelcbe (z. B. K. angustifolia und glauca) auch Arten 
mit fast oder ganz akarpotropisch em Kelche (z. B. K. latifolia u. á.). 



Neue Untersuchungen tiber den Gamo- und Karpotropismus. 83 

einigen A.-Arten íA. Mulleri, angustifolia, Agardhii niir scliwach 
karpotropisch), 

Gatt. Heliotropiími (H. supinum; hingegen bei einigen H.-Arten 
(z. B. H. europaeum) nur schwach karpotropisch). '^'''^) 

Weiter gelioren hielier noch die meisten im Vorhergelienden auf 
S. 58 angefiihrten Boragineen-Arten mit karpotropischen Bliithenstielen. 

Fam. Compositae : aucli an Picridium-, Crepis-, Catananche- 
u. íi. -Arten. ^"^) 

Fam. Gentianeae: Gatt. Limnanthemum (L, indicum, cristatum 
=: Menyantlies cristata, niloticum), 

Fam. Prinmlaceae: Gatt. Lysimachia (L. Cousiniana, capillipes, 
pyramidalis, deltoidea, Sikokiana, cuspidata, alternifolia, anagalloides, 
samolina, racemosa, rubiginosa, alternifolia, ferruginea, verticillata, 
Herbemonti, barystachys, candida, dubia, cletlnoides, Fortunei, lobe- 
lioides, javanica, Leschenaultii, stricta, davurica, umbellata, quadri- 
folia, bei L. ramosa u. á. schwach karpotropisch, bei L angustifolia 
akarpotropisch. Gatt. Steironema (S. lanceolatum = Lysimachia hybrida, 
longifolium und ciliatum). Gatt. Coris (C. monspeliensis in horto botan. 
Prag.). Gatt. Samolus (S. litoralis auch in Varietaten; hingegen an 
S. ebracteatus u, a fast akarpotropisch). 

Fam. Myoporaceae : Gatt. Stenochilus (S. viscosus, albicans). 
Auch an Oftia (Spielmannia) africana. 

Fam. Hydrophyllaceae : Gatt PhaceUa (Ph. hispida, parvifiora, 
Purshii, patuliflora, Ph. (Whitlawia) minor, Douglasii, Davidsonii). 
Gatt Hydrophyllum (H. virginicum, appendiculatum, macrophyllum). 
Gatt. Hesperorhison (H. pumilus; an H. californicus schwach karpo- 
tropisch.) 

Weiter auch an Nemophila microcalyx und an den im Vorher- 
gehenden angefiihrten Nemophila- und Ellisia-Arten mit karpotropi- 
schen Bliithenstielen. 

Fam. Polemoniaceae : Gatt. Gilia (G. (Navarretia) involucrata 
und Navarretia sp. in horto botan. Berol., Gilia multicaulis). Gatt. 
Pulemonium (P. pauciflorum, himalayanum). 



''^*) Bei zalilreichen Boragineen (z. B. Psilosteraou-, Solenanthus-, Pulmo- 
naria-Arten u. a.) bleibt der Kelch auch nach der Befruchtung der Blúthen oflfen 
und fiihrt keine karpotropische Schliessbewegung aus. 

i76j Vergi. mein Werk 1. c. p. 74 und 80, wo auch iiber die postkarpo- 
ti'opische Oíinungsbewegung des Hixllkelches mehr nachzulesen ist. Bei einigeu 
Compositeu (z. B. bei Silphium-, Bideus-, Helianthus-, Lindheimeria u. a.) yerhálfc 
sloh aber der Hullkelch akarpotropisch. 

6* 



84 XXXIV. A. Hansgirg: 

Fam. Convolvulaceae : Gatt. Eivea (R. ornata, liypocrateriforrais). 
Gatt. Evolvulus (E. arizonicus, laetus, alsinoicles). Gatt. Convolvulus 
(C. pseiidosiculus, tricolor auch var. moenaiitlius und var. roseus, C, 
floridus, sabatius, oleifolius schwach karpotropisch). Gatt. Ipomaea 
(I. obscura, bilota, tridentata, aquatica, digitata, imiflora, palinata, 
pendula, Horsfalliae, I. (Mina) lobata). 

Weiter gehoren bierher auch Calystegia marginata, Stylisma 
bumistrata, Bonamia sericea, Pharbitis Nil und die meisten im Vor- 
bergebenden auf S. 57 angefiibrten Convolvulaceen mit karpotropiscben 
Bliitbenstielen. 

Fam. Solanaceae: Gatt. Solanum {S. citrub'folium, decurrens, und 
eine kleinbliitbige Solanum-Art von Mahabulesbwar in Ost-Iudien ; S. 
macropbyll um schwach karpotropisch. '"'^) 

Gatt. Physalis (Pb. pubescens, cbenopodifolia, Peruviana (schwach). 
Gatt. Nolana (N. teneHa ; hingegen bei N. atriplicifolia und paradoxa 
nur schwach karpotropisch). 

Fam. Lentibulariaceae : an einigeu Utricularia- Arten. 

Fam. Myricaceae: an Myrica Faya. 

Fam. Phytolacaceae: an Rivina polyandra, spectabibs u. á., 
deren wabrend der Anthese weiss gefárbte Perigonblatter nach er- 
folgter Bestaubung der Narben sich wieder griin fárben;^") auch an 
Pircunia stricta (schwach karpotropisch), 

Fam. Thymelaeaceae und Santalaceae : an Thymelaea pas- 
serina, Thesiuni alpinum u. ii. ' '^) 

Fam. Illecebraceae : Gatt. Paronychia (P. arabica, bonariensis). 
Gatt. Herniaria (H. cinerea, hirsuta, maritima). 

Fam. Amarantaceae : Gatt. Aerva (A. lanata auch var. flori- 
bunda). Auch an Cyathula prostrata, Digera arvensis, Achyranthes 
aspera, Celosia argentea und an einigen Chamissoa-, Amarantus-, 
Alternantbera uud Telanthcra-Arten (z. B. T. (Teleianthera) poly- 
gonoides). 

Fam. Chenopodiaceae: Boussinyaultia marginata. Gatt. Poly- 
yonum (P. nepalense, chinense, glabrum, minus, dumetorum u. á.) 



"'"') Bei Solanum lycopersicum sind die Kclcliblátter an der walirend der 
Fruchtzeit herabgekríimmteu Frucht bogenformig zuriickgeschlagen. 

"') Mehr daiiiber siebe in meinem Werke 1. c. p. 74. 

^'*) V^'ie bei deu Thesium- Arten, so wird auch bei einigen Draba-, Potentilla 
u. á. Arten durch die beini Verbliihen sich schlisseuden Perigonblatter die spou- 
tané Selbstbestáubung bewirkt. 



Neue Untersuchimgen iiber dea Gamo- iind Karpotropismus. g5 

Aucli an Rumex vesicarius, Atrapliaxis lanceolata auch var. divaricata 
und an einigen Miihlenbeckia- uiid Coccoloba-Arten. 

Fam. Nydaginaceae : an einigen Bougainvillaea-Arten u. a. und 
an Allionia violacea, deren nach der Bofruchtung der Bliithen karpo- 
tropisch gescblossenes, ^"•') zur Fruchtreife sicli jedoch wieder post- 
karpotropisch oífnendes Perianthium auch als Flugorgan dient. 

Wie bei den meisten Monochlamydeen mit ephemeren oder 
pseudoephemeren Bliithen so schliesst sich aucli bei allen mir be- 
kannten Monocotyledoneen-Arten mit Eintagsbliithen das Perigonium 
beim Verbliihen theils um die Autogamie zu vermittehi, ^^") theils 
auch zum Schutze der reifenden Frucht, 

Von Liliaceen, deren bis zur Fruchtreife persistirendes Perian- 
thium eine karpotropische Schliessbewegung ausfuhrt, seien hier nach- 
triiglich ^''^) noch folgende Arten und Gattungen genannt : Gatt. Orni- 
thogalum lO. oligophyllum, Nyssanum, comosum auch var. lanceola- 
tum, montanum, cuspidatum, collmum auch var. medium, orthophyl- 
lura, pillosum, Paterfamilias, unifolium, thyrsoides auch var. aureum, 
subulatum, biflorum, hispidum, vittatum, tuberosum, suaveolens, atti- 
cum, Leichtliuii, arabicum, Bergii, virens, cypricum, Balansae, ce- 
phalonicum, bosniacum, latifolium, Visianum, trigynum, Kotschyanum, 
fimbriatum, nanum, Thierkeanum, sororium, Houttei, aloides; bei 
einigen O. -Arten (z. B. O. stachyoides) nur schwach karpotropisch ; 
bei O. montanum u. á. sind die Perigonblátter zur Fruchtzeit herab- 
gekriimmt.) 

Gatt. Nothoscordium (N. striatellum, flavescens). Gatt. Anthe- 
ricum (A. speciosum, milleflorum). Gatt. Chlorophytum (Ch. orchi- 
dastrum, macrophyllum, anornatum, Simonisii). 

Gatt. Eremurus (E. robustus, Olgae, taurius auch var. macu- 
latus, turkestanicus, spectabilis forma typica und var. variegatus, bei 
welcher Varietát die PerigonbUitter bei Beginn der Verstáubung des 
Pollens wie bei E. Inderiensis u. á. sich nicht wie bei vielen E.- 
Arten (z. B. altaicus, tauricus, caucasicus u. á.) '*^^) zu einem kleinen 
Knauel zusammenrollen, sondern blos an der Spitze einwiirts kriimmen.) 

Weiter gehoren hierher auch Narthecium ossifragum, Erios- 
permum lancifolium, Calochortus (Cyclobothra) flavus, Hemerocallis 



179\ 



^) Vergi. mein Werk 1. c. p. 75. 
^^"j Mehr dariiber sielie in Kekner's „Pflanzenleben", 11. 201, 264 etc. 

181) Vergl. mein Werk 1. c. p. 83. 

182) Vergl. Kerner's „Pflanzenleben", II., p. 167 (mit Abbild. auf S. 308) 
und mein Work 1. c. p. 7') 



86 XXXIV. A. Hansgirg: 

Middendorfiana, PhalaDgium nepalense, Rtypandra glauca, Stenanthium 
angustifoliuin, Hechtia spinosa, Pleea tenuifolia, Charlewoodia coii- 
gesta, Eustrephus aiigustifolia, Dichopogon humilis, Bottionea tliysan- 
otoides, Pasythea coeriilea, Chaiiiaescilla corymbosa, Tricoryne humi- 
lis und tenella, Agrostocrinum scabium, Wurmbea campanulata (lon- 
giflora), Bellevallia glauca, Cordyline Haageana, Aphyllanthes mons- 
peliensis. 

Gatt. Echeandia (E. albiflora, lutescens, consanguinea, terni- 
flora). Gatt. Allium (A. uliginosum \^^^) bingegen bei einigen A.-Arten 
(z. B. A. subtilissiinum) fast akarpotropisch). Gatt. Gagea (G. bo- 
hemica, Liottardi, reticulata). Gatt. Asphodelus (A. cerasiferus, ramo- 
sus (albus), fistulosus, damascensis, prolifer). Gatt. Scilla (S. pome- 
ridiana, obtusifolia, maritima auch in VarietJUen, italica, S. (Agraphis) 
cernua, patula, campanulata, peruviana, pratensis . 

Gatt. Baworthia (H. tortuosa, viscosa, coarctata, subrigida). 
Gatt. Aloe iGasteria) (A. obtusifolia, brevifolia (bracliyphylla), mar- 
garitacea, Reinwardtii, margaritifera, planifolia, subnigricans, Sellowii, 
conspurcata, subverrucosa aucli var. sparsipunctata). Gatt. Apicra 
(Aloe) (A. peutagona, imbricata), 

Gatt. Dracaena (D. teiininalis, sepiaria). Gatt. Kniphofia (K. 
sarmentosa, pauciílora). Gatt. Thijsanotus (T. tuberosus, teuuis, tliyr- 
soideus, dichotomus, Patersoiiii, multiflorus). Gatt. Arthropodium (A. 
paniculatum, Brownii, pendulum, minus). Gatt. Caesia (C. vittata, 
parviflora, Thunbergii, occidentalis, corymbosa). 

Gatt. Albuca (A. cornuta, Wakefieldii, minor, fastigiata, abys- 
sinica, major Taf. I. Fig. 1, angolensis, myogaloides, viscosa, Fischeri, 
tenuifolia, Nelsonii, Scliweinfurthii). Gatt. Urginea (U. micrantba, 
fragrans, modesta, exuviata, porphyrostachys, anthericoides, anomala, 
undulata, indica). Gatt. Muscari (M. latifolium, comosum auch var. 
graecum, polyanthum, ciliatum auch var. miciocarpum, armeniacum, 
nivale, Orgaei, pulchellum, Maweanum, luteum). Gatt. Convallaria 
(C. multiílora auch var. bracteata, polygonatum auch in Varietaten 
u. íi.). 

Fam. Haemodoraceae : Gatt. Haemodorum (H. paniculatum, 
strictum, spicatum, ])lanifoliura). Weiter auch an Peliosanthes Teta 
und Pauridia hypoxioides). Gatt. Wachendorjia (W. hirsuta, thyrsi- 
flora, paniculata, brevifolia). 



'*'^) Andore AUium-Arten sielio in meinen „Phytodynani. Untersuchungen"^ 

«3. 



Neue Untersuchungen íiber den Gamo- imd Karpotropismus. 87 

Fam. Iridaceae: Gatt. Tritonia (T. losea, aurea scliwacli karpo- 
tropisch). Gatt. Iris (I. squalens, variegata auch var. maior, sambu- 
cina auch var. speciosa, liistrio (variegata /^. lutescens), sordida, im- 
bhcata, subbiiiora, lutea, serbica, coiistantinopulitana, Iris No. 105 
et 106 in horto. botan. Prag., I. Mattliioli, illyrica u. ii. ;^^^) hingegen 
bei einigen I.-Arten (z. B. I. longipetala) fast akarpotropisch. 

Gatt. Antholyza (A. ringens, praealta, aethiopica). Gatt. Ixia 
(Tritonia) (I. ametbymbica, venosa, disticha, erecta, conica, flexuosa). 
Gatt. Monthreťia (Tritonia) (M. fenestrata auch floře rubro, lancea 
u. a.). Weiter auch an Gladiolus Lemoinei (schwach karpotropisch), 
Sparaxis tricolor, Sisyrinchium tenuifoliura, Babiana disticha u. a. '*^ 

Fara. Mayacaceae: Gatt. Mayaca (M. longipes, Sellowiana). 

Fam. Bronieliaceae: Gatt. Pitcairnia (P. corallina, flammea, 
punicea, angustifolia, Klabochorum, xanthocalyx, Karwinskiana, An- 
dreana). Gatt. Billhergia (B. horrida, Liboniana). Auch an Lampro- 
coccus glomeratus var. discolor. 

Fam. Marantaceae (Zingiberaceae) : an einigen Maranta-Arteu. 

Fam. Commelinaceae: Gatt. Tradescantia (T. iridescens, cirri- 
fera, crassifolia, subaspera). Gatt. Commelina (C. debilis, elegans, 
cornigera, communis, coelestis auch var. alba, pallida, villosa, orchi- 
oides, clandestina, bengalensis, carnea, angustifolia, hispida, nitens, 
pumila, rorigera, scabra, villosa, japonica^ 

Weiter auch an Cyanotis cristata, Tinantia undata, Zygomenes 
(Cyanotis) abyssinica, Campelia zanonia, Aneilema paniculatum, se- 
cundum und bei vielen anderen Aneilema-Arten und anderen Com- 
melinaceen. ^^^) 

Bei Aneilema vitiensis sind die Perigonblátter wie bei einigen 
Liliaceen (z. B. Ornithoglossura glaucum u. a.) nicht uber der Frucht 
geschlossen, sondern zuriickgeschlagen und dienen, indem sie unter 
der reifenden Frucht liegen, zum Schutze dieser vor aufkriechenden 
Ameisen u. a. Insecten. Bei Zygomenes abyssinica ist die reifende 
Frucht von den nach Verbliihen der ephemeren Blíithen sich schlies- 
senden Deckblattern geschiltzt. 

Fam. Amaryllideae : Gatt. Hypoxis (H. gracilis, erecta, stelli- 
pilis, lanata und H. sp. indeter. in horto botan. Berol.) 

Fam. Butomaceae : an Hydrocleis Commersonii. 

Fara. Alismaceae: Gatt. Alisma (A. natans, arcuatum schwach). 



'**) Vergl. mein Werk 1. c. p. 83. 
J85j Yergl, mein Werk I. c. p. 84. 



88 XXXIV. A. Hausgirg: 

Gatt. Sagittaria (S. chileiisis, conlifolia, montevidensis ; hingegen bei 
einigen S.-Arten íz. B. S. lancifolia) fast oder ganz akarpotropisch). 

Fam. Pontederiaceae : Gatt. Heteninthera (H. zosterifolia, reni- 
formis). Gatt. Pontedería (P. cordata, crassipes, azurea u. a ) 

Fam. Juncaceae: Gatt. Juncus (J. miiltibracteatus. Chamissoni, 
filiformis, Leersii, maritimus, Brownei, effiisus, teuuis, Gerardi und 
aii allen im Vorhergelienden auf S, 22 angefuhiten Juncus- und Lu- 
zula-Arten mit eu- oder pseudoephemeren Bliitlien. 

Fam, Gramineae: an Lepturus- und Molinia-Arten und bei 
auderen Gramineen, deren wáhrend der Anthese mehr oder weniger 
auseinander gespreitzte Deckspelzen nach der Bestáubung der Narben 
eine karpotropische Schliessbeweguug ausfiihren. 

Am Schlusse dieses Capitels mag hier uocli hervorgehoben 
werden, dass zu dem in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" 
auf S. 68 f. und S. 95 f. aufgezahlten Pflanzeníamilien und Gattungen, 
in welchen vom Verf. u. A. karpotropische Kriimmungen der Bliithen- 
stiele, bez. Stengel oder der Kelch-, Deek- und Hiillblátter nachge- 
wiesen wurden, noch die in vorhergehenden Verzeichnissen ange- 
ftihrten Genera und Familien sich gesellen. (NB. In den nachgenannten, 
mit durchschossenen Lettern gedruciíten Gattungen kommen auffal- 
lende karpotropische Orientiruugsbewegungen der Bliithenstiele und 
Kelchblatter zu Stande; in den mit * bezeichneten erfolgen blos die 
ersteren Kriimmungen (der Bluthenstiele), in den iibrigen Gattungen 
jedoch blos die letzteren Bewegungen). 

Fam. Gramineae: Gatt. Avena, Festuca (Nardurus, Vulpia), 
Holcus, Poa, Molinia^ Dactylis^ Bromus, Brachypodium, Koeleria, 
Calamagrostis, Stipa, Agrostis, Schismus^ Corynephorus, Ognoswus, 
Polypogon. Trisetum, Gastridium, CIdoris, Bechnamiki, Eleusine, 
Themeda, Cinnia, Diarrliena^ Miihlenhergia., Andropogon, Agropyrum, 
Imperata, Triticwn^ Plialaris, Lamarckia, Phragmites^ Aira, Cor- 
nucopiae. 

Fam. Mayacaceae: Gatt. Mayaca. 

Fam. Pontederiaceae: Gatt. Pontederia, Heteranthera. 

Fam. Alismaceae: Gatt. Sagittaria, Limnocharis ; Alisma. 

Fam. Liliaceae: Gatt. Asphodeline^ Phalangium, Chlorophyfum, 
Litanthns, Kniphoiia (Rudolphoroemeria), Hosta (Fuukia), Hollia^ Trito- 
manthe, Ornithoglossum^ Stenatithium, Bottionea, Dipidax; Thysanotus, 
Ďichopogon, Pasytliea, Chamaescilla, Tricoryne, Agrostocrinum, Caesia, 
Wurmbea, Narthecium, Stypandra, Hechtia, Pleea, Cliarlewoodia, 



Neue Uutersuchungeu uber deu Gamo- und Karpotropismus. 89 

Eustreplius, Apicra, Haworthia, Miiilla, Bloomeria, Bessera, Andro- 
stepliiiiiii, Mi 11a, Tristagma, Aphyllautlies, Calochortiis, Cyclobothra). 

Fam. Haemodoraceae : Gatt. Wachendorýa, Haemodorum, Pauri- 
dia ; Peliosantlies. 

Fam. AmarylUdeae : Gatt, Eucrosia. 

Fam. Commelinaceae : Gatt. Cyanotis, Aneilcma ; Campelia. 

Fara. Iridacene : Gatt. Boussingaidtia. 

Fam. Myricaceae: Gatt. Myrica. 

Fam. Chenopodiaceae: Gatt. Boussingaultia. 

F;im. Amantntaceae: Gatt. Achynmthes, Celosia, Alternanthera ; 
Digera, Cyathiila, Telanthera, Aerva. 

Fam. lllecehmceae : Gatt. Heiniaria, Paronycliia. 

Fam. Polygoniceae : Eriogonum. 

Fam. Euphorhkiceae : Gatt. *Tragia, "Andradine. 

Fam. Phytolacaceae : Gatt. Pircunia. 

Fam. Oleaseae: Gatt. Jasmínům. 

Fam. Loganiaceae: Gatt. Spigelia. 

Fam. Sapotaceae: Gatt. Clirysopliylhmi. 

Fam. Apocynaceae: Gatt. Raiiwolíia (Cyrtosiplionia). 

Fam. Asclepiadeae: Gatt. *Calotropis. 

Fam. Hydrophyllaceae : Gatt. EUisia; Wigandia, Draperia, He- 
sperochiron. 

Fam. Boragineae: Gatt. Rindern (Mathia); Antipliytum, Onosmo- 
dium, Amsiiickia, Heliopliytum, Trichodesma, Mertensia. 

Fam. Conrolndaceae: Gatt. Evolvidiis; Rivea, Stylisma, Bonamia, 
Ipomaea (Mina). 

Fam. Solanaceae: Gatt. *Capsicmn, *Pliysalis, *Ceratocaulos, 
"Nicotiana. 

Fam. Epacrideae: Gatt. Epaciis. 

Fam. Ericaceae: Gatt. Clethni, Mcnsiesia, Bryanfhus- *Piťola 
(Moneses); Rliodotliamnus, Pernettia. 

Fam. Prinndaceae: Gatt. *Kaufmannia, "^Boryocarpum ; Stei- 
ronema. 

Fam. Myrsineae : Gatt. Ardisia. 

Fam. Compositae: Gatt. *Arctotis. 

Fam. Loheliaceae : Gatt. *Lobelia, *Isotomia. 

Fam. Campamdaceae : Gatt. *Pliyteuma, *Sympliyandra, *Po- 
dantlium. 

Fam. Labiatae: Gatt. Ocmmm, /S«Zrř« ; *Physostegia, Anisomeles, 
Marsypianthes, Dracocephalum, Ziziphora (Calamintha, Ballota, Tliy- 



90 XXXIV. A. Hansgirg: 

mus, Monarda, Leucas, Teucrium, Marubiuin), Sideritis (Hesiodia), 
Micromeria, Galeopsis, Nepeta. 

Fam. Myoporaceae: Gatt. Stenocliilus, Oftia (Spielmamiia). 

Fam. Acanthaceae: Crypfophragmium, Justicia, Thyrsacanthus ; 
Asystasia, Symiema (Cardanthera), Brillantaisia, Fittoiiia, Petalidiiira, 
Graptopliyllura, Strobilantlies, Aiidrograpliis, Phlogacanthus, Rungia, 
Peristrophe, Lepidagathis, Haplanthus, Cheilopsis, Hygrophila (Astera- 
cantha), Pliysichilus, Blepharis, Sancliezia, Hemigrapliis, Justicia 
(Rostellularia, Monechma). 

Fam. Pedalineae: Gatt. Cerafotheca, Sesamum; Pretrea. 

Fam. Lentibiilariaceae : Gatt. Utricularia. 

Fam. Gesneraceae: Gatt. Sainfpaidia ; "Ramoudia, ^Pentarapliia, 
*Haberlea, *Columiiea, *Platystemma, Didissandra; Klugia, Koellikeria, 
Hypocyrta, Anethantlms, Rhynchogiossum (Loxotis), Tydaea, Lysionotus, 
Eucodonia, Smitliiantlia, Diclirotbrichum, Achimenes. 

Fam. ScropJmlariaceae : Gatt. Celsia, Artanema, Staurophragma, 
Synthyris (Gymnandra), Wulfenia, Linaria (Cbaenorrliinum), Ourisia 
(Dicbroma), Anarrhinum (Simbuleta), Herpestis, Bacopa, Antirrhi- 
num, Torenia, Lindernia, Ilysanthes, Gratiola, Angelonia, Hemimeris, 
Conobea; Bounaya, Zaluzianskia, Stemodia, Sibthorpia, Centiantbera, 
Limnophila, Diascia, Freyliiiia, Geodiorda, Striga, Anticharis, Tenella, 
Ambulia, Moigania, Leucocarpus ; '• Seymeria, "Gerardia, *Leptorbab- 
dos, *Siitera, *Hydranthelium, *Micranthemum, *IIdefonsia, *Hydro- 
tbricba, *Dopartium 

Fam. Verhenaceae: Gatt. Phryma. 

Fam. Ficoideae: Gatt. Pharmaceum, Mesembryanthemum. 

Fam. Rubiaceae: Gatt. *Vaillaiitia. 

Fam. Datiscaceae: Gatt. *Datisca. 

Fam. Ternstrómiaceae : Gatt. Tbea (Camelia). 

Fam. Myrtaceae: Gatt. Leptospennum. 

Fam. Onagraceae: Gatt. *Circaea, "Gaura, *Trapa. 

Fam. Leguminosae : Gatt. "Rhyncbosia, *Pocockia, *Ornithopus, 
*Dorycnium, *Nephromedica, *Hippocrepis, *Dolichos, ^Genista, Cro- 
talaria, *BiseiTila, "Vicia, *Psoi'alea, ^''Lespedeza, *Abrus, *Clitoria, 
*Cicer, *Arthrolobium ?, Desmodium ; Alysicarpus. 

Fam. líutaceae: Gatt. *CoiTea. 

Fam. Polygalaceae: Gatt. Polygala. 

Fam. Steradiaceac: Gatt. Lasiopetahmi ; Melochia. 

Fam. Passifloraceae : Gatt. Disemma. 

Fam. Tiliaceae: Gatt. Triunifetta, Sparmannia. 



Neue Untersuclmngen uber den Gamo- imd Karpotropismus. 91 

Fam. Portulaceae: Gatt. Talinum^ Claytonia^ Cistanthe (Calan- 
diinia). 

Fam. Nymphaeaceae : Gatt. *Cabomba, ^■'Nelumbium. 

Fam. Hypericineae : Gatt. Campylopus. 

Fam, Lineae: Gatt. Reinwardtia. 

Fam. Saxifragaceae: Gatt. *Tiarella, *Frankoa. 

Fam. Malvaceae: Gatt. "Sidalcea ; Sphaeralcea. 

Fam. Resedaceae: Gatt. *Caylusea. 

Fam. Cruciferae: Gatt. "Syrenia, *Schimpera, *Crambe, *Dipoma, 
*Clypeola, ''^Lepidium. 

Fam. Oxalideae: Gatt. Biopliytum. 

Fam. Geraniaceae: Gatt. "Tropaeolum. 

Fam. Cisťmeae: Gatt. Tuberaria (Heliantherauin) ; Hudsonia. 

Fam. Cayyophyllaceae: Gatt. ^'^Lepyrodiclis, *Drymaiia, "Melan- 
dryum ; Polycarpaea, Buífonia, Arenaria (Merckia, Wierzbickia), Stellaria 
(Larbrea>, Cerastium (Pentaple, Dichodon), Alsine (Triphaiie, Sabu- 
lina', Saponaiia, Oitegia? 

Fam. Umhellifeme: Gatt. ''Tacliypleurum, *TordyIium (Synelco- 
seiadium), ^''Hasekiuistia, ='=Seseli, ='=Ferulago, *Buplem"um, ^■Ligusticum, 
"Ridolfia, "Caucalis?, *Endressia, *Libanotis, "''Ammi. 



3. Nyctitropismus, Paraheliotropismus und Irritabilitái 

a) Unfersuchungen uber die Schlaf- und Reizbewegungen der Laub- 

bldUer. 

Was die Verbreitung der nyctitropischeii und der Reiz-Bewe- 
gungen der vollkommen ausgewaclisenen Laubblátter betriíft, so mag 
in diesen Nachtrágen zu meiiieii friihereii diesbezuglichen Untersu- 
chungen ^^'^j bemerkt werden, dass auffallende, zmn Schutze gegen 
ubermássige Trauspiration, resp. gegen zu grosseu Wiirmeverlust durch 
nachtliche Strahlung dienende Schlafbewegungen nicht blos an den 
von mir in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen '") aufgezahlten, 
sondern auch in allen im Nachstehenden angefiihrten Familien, Gat- 
tungen und an nachgenannten Arten erfolgen. 



186) Vergl. meine „Phytodynamische Untersuchungen," 5. Capitel. 
^■'") L. c. p. 124 bis 129. 



92 XXXIV. A. Hansgirg: 

Und zwar iii der Familie Leguminosae : in der Gattung Hof- 
manseggia (Melanosticta), Stryclinodendron, Gagnebina, Tetrapleura, 
Diclirostachys, Platliymenia, Elepliantorrhiza, Entada, Serianthus, 
Enterolobium, Diphaca, Isodesniia, Cyclocarpa, Geissaspis, Cajanus, 
Parkinsonia, Biserula, Barbieria, Guilandina, Cbaetocalyx, Pictetia, 
Poiretia, Pterocarpus, Acrocarpus, Pongamia, Ci-aterospermuui, Alysi- 
carpus, Heylandia, Dalbergia, Calpuruia (Virgilia), Andira, Cylista, 
Atylosia, Pbysostigma, Dumasia, Oxylobium, Cladrastis, Dalbergia, 
Sesbania, Bonjania, Dolichos, Ornitbopus, Detarium, Sabinea, Dipbysa, 
Boissiaea, Zygia, Ampbicarpaea, Lablab, Dactylaeiia, Mecopus, Meli- 
lotus, Peltopborum u a. 

Fam. Conaraceae: Gatt, Rourea. 
Fam, Meliaceae: Gatt. Cedrella. 
Fam. Euphorbiaceae : Gatt. Bridelia. 

Fam, Malvaceae: Gatt. Ureua, Paritium, Pavonia, Melipblea, 
Malvaviscus ? 

Fam Stercuhiaceae : Gatt. Melochia, Bubroma (Guazuma). 
Fam. Capparideae: Gatt. Cleome. 
Fam UrUcaceae: Gatt. Poiizolsia. 

Beziiglich der Verbreitung der patraheliotropiscbeu uiul der Beiz- 
Bewegungen der vollstandig ausgewacbsenen Laubbliitter ist bier nocb 
zu bemerken, dass die zum Scbutze gegen zu starke Insolation des 
Cbloropbylls und ziir Regulirung der Transpiration dienenden Scblaf- 
bewegmigeii wie die gegen Bescbadigung durcb beftigen Regeii, Hagel- 
scliláge, uiiwillkommene Giiste etc. erfolgendeii Reizbewegungen der 
Laubblátter vom Verf. u. A. bei eiiier nicbt unerbeblicben Anzabl von 
neueu Arteii und Gattungen aus der Classe der angiospermen Dico- 
tyledoneen sowie an einigen Monocotylen und Acotylen nacbgewiesen 
wurden 

Hingegen ist in Betreíf der Verbreitung der am Scblusse dieses 
Capitels erwabnten Reizbewegungen der Staubladen und Narben fest- 
gestellt worden, dass die Anzabl der Gattungen und Arten, an welcben 
der Verf. u. A die Irritabilitat der Gescblechtsorgane nacbgewiesen 
haben, wie aucb aus Nacbfolgendem ersichtlich wird, eine verbaltniss- 
mássig geringe ist. 

Ansehnliche Scblafbewegungen der Laubblátter erfolgen nicbt 
blos an den vom Verf , von Darwin u. A. beziigiicli des Nyctitropis- 
mus der Laubbliitter beieits untersucbten. sondern auch an nacbfol- 



Neue Untersuchungen iiber den Ganio- und Karpotropismus. 93 

gonden Ptiaiizenarten, welclie als schlaíeiide Pílaiizen noch nicht be- 
kannt sind. ^'-'^) 

Fam. Leguminosae : Gatt. Crotalaria (C. bifaria, imperialis, loti- 
folia, iQcana, triquetra, retusa, juncea, filipes, trifaria, epunctata, 
vestita, nana, cla vata, veiTucosa, Lescbenaultii). 

Gatt Tephrosia (T. leucantha, villosa). Gatt. Ononis (O. ramo- 
sissima, reclinata, oniitbopodioides). 

Gatt. Mezoneuron (M. angolense, Welwitscbianuiu, Hildebrandtii). 
Gatt. Peltopliorum (P. africanum, massaiense). 

Gatt. Hofmameggia (Melanosticta) H. Sandersoni. Gatt. Stryclmo- 
dendron (S. polypbyllum, guyanense). 

Gatt. Cercis (C. canadensis uacb Wright). ^^") 

Gatt. Piptadenia (P. trisperma, polyptera, cominunis, tlava, mu- 
niliformis, viridiílora, pteroclada, macrocarpa, colubrina, falcata, Cebil, 
microcarpa, trisperma). Gatt. Dichrostachys (D. cinerea, platycarpa, 
nutaiis, trichostachys, uiiijuga). Gatt. Plathymetiia (P. reticulata, 
loliosa) Gatt Ormocarpum (O. sennoides, Kirkii, bibracteatuin), Gatt. 
Desmodium iD. giganteum, tiliaefoliiiiii, trifloriim, reniforiue, trique- 
trum, congestuiu, parviflorum, paniculatum, umbellatum). Gatt. Hedy- 
sarum (H multijugum, Kotscbyi, mauritanicum, Perrauderianum, 
flexiiosum, coronarium aucb floře albo). 

Weiter geboren hieher aucb Calbandra macrocephala, Ptero- 
lobiiim Kantuffa, Gleditschia africana, Elepbantorrbiza Burcbelii, 
Cajanus indicus aucb var. bicolor, Acrocarpus fraxinifolius, Hippo- 
crepis raultisiliquosa, Andira sp. indeter. in borto botan. Berol, Bise- 
rula pelicinus, Dalea alopecuroides, Dactylaeiia micrantba, Tetragoiio- 
lobus siliquosus aucb var. litoralis, Ornitbopus perpussillus, Wistaria 
polystacbya und frutescens, Detarium senegalense, Bonjania hirsuta, 
Glycine mollis, G. (Johnia, Notonia) Wigbtii, Pterocarpus santalirius, 
Cyclocarpa steHaris, Nissolia fruticosa, Vigna exarillata, Cratorosper- 
inum auátiale, Isodesmia tomentosa, Pbysostigma venenosum, Poiu- 
ciana elata, Parkinsonia aculeata, Amicia Lobbiana, Genista panicu- 
hita, Glycyrrbiza dubia, Heylaudia bitebrosa, Mecopus nidulans, 



"*'') Docli ist liier zu erwahneu, dass der Tages- und Naclitschlaf unter 
gewissen Umstánden verlangsamt wird oder vollstandig ansbleiben kaiin, so 
z. B auch in Folge von Wassermangel oder wenn die Luft lange Zeit trocken 
ist und die Zellea des die nyctitropisehen Bewegungen vei'raittelnden Schwellge- 
webes sich nicht in gehorigein Turgescenzzustande befinden (mehr dariiber siehe 
in meinen „Phytodynain. Untersuchungen," p. 120). 

1*^) Leaf movemeut in Cercis canadensis, 1894. 



94 XXXIV. A. Hansgirg: 

Barbieria polyphylla, Alysicarpus longifolius, Pultaenea stiicta, Dal- 
bergia latifolia, Cladrastis lutea, Adenanthera circinalis. ^^^) 

Gatt. Gagnehina (G. axillaris, tamariscina). Gatt. Bauhinia (B. 
sulpburea, Hookeri, divaricata, Galpini, alba, Wahlii). 

Gatt. Lotus (L. cytisoides, hispidus, filicaulis, rectus). Gatt, Lu- 
pinus (L. albus, pilosus, hingegen bei einigen L.-Arten (z. B. L. spe- 
ciosus u. a.) fast oder ganz anyctitropiscli. Gatt. Psoralea (P. bitu- 
minosa, onobrychis, candicans, palestrina). 

Gatt. Melilotus (M. tricolor, italicus, permixtus, secundiflorus, 
longifolius, messanensis, sulcatus, neapolitanus, macrocarpus, speci- 
osus, parviflorus). Gatt. Medicayo (M. laciniata, Gerardii, denticulata, 
calliceras, orbicularis, polycarpa, sardoa, tribuloides, maculata, grana- 
tensis, gracilis, distans, Soreutini, gracillima, lappacea, Durierii, ma- 
rina, germanica, Langeana, cretacea, elegans, cylindrica, neglecta, 
mucronata). 

Gatt. Trigonella (T. Balansae, corniculata, platycarpos, glome- 
rata, spinosa, polycerata, crassipes, uionspeliaca, azíírea, Besseriana, 
uncinata, stiiata, giandiíiora, aurantiaca, polycarpa, Noeana, cyliiidra- 
cea, Kotschii, íilipes, laciniata, suavissima, occulta, maritima, stellata, 
anguina, calliceras, spicata, elliptica, Aschersoniana, hybrida, pubes- 
cens). Gatt. Pocockia (Trigonella) lunata, cretica, ovalis). 

Gatt. Chaetocalyx (Cb. latifolia, hebecarpa, Glaziovii, parviflora, 
polyphylla). Gatt. Pictetia (P. sqiiamata, aristata). Gatt. Clitoria (C. 
biflora, ternatea auch floře albo, triílora). Gatt. Poiretia (P. psora- 
loides, pubescens, scandens). Gatt. Lablab (L. leucocarpus, vulgaris 
auch var. purpureus). 

Gatt. Amphicarpaea (A. Edgeworthii, mouseca, angustifolia, 
monoica). Gatt. Phaseolus (Ph. viridissimus, lunatus, scandens, tri- 
nervius, radiatus, aconitifolius, gonospermus, lathyroides, giganteus, 
hysterianus, Mungo). 

Gatt. Astragalus (A. scorpioides, hiraalayanus, falcatus, cyinbae- 
carpus, chlorostachys, sesameus). ^''^) Gatt. Virgilia (V. intrusa, silva- 
tica, capensis). 

Gatt. Trifolium (T. caucasicum, amabile, striatum, trichopterum, 



^^") Andere Legumiuoseu Arteii mit nyctitropischen Laubblátteru sind iii 
meiiien „Phytodynam. Untersuchuugen," p. 12(5 bis 12? angefuhrt. 

'^') Wie iu dieser Gattung, so gibt es auch iu vieleu auderen, obeu aiige- 
fuhrten Legumiuosen-Gattungen (z. B. Tenii)letoiiia, Cytisus, Trifolium, Oxylobium 
u. á.) nebeii den oben gcnannten Aiten mit nyctitropischen Laubbláttern auch 
Species mit uicht schlafenden lilátteru (vergl. auch mein Werk i. c. p. l'J9). 



Neue Untersuchuugeu iiber den Gamo- und Karpotropismus. 95 

latiniiiii, squaiosuin, cinctuin, angustifoliiim, suffocatum, maritimum, 
scabrelliim, bifidum, toinentosum, clypeatum, Balansae, angustifolium, 
recliuatum, Perreyinondii, stiiatum auch var. spinesceiis, resupinatum, 
patens, panormitaimm, hiitum, glomeratum, Bocconi, pallescans (gla- 
reosum), parviňorum, semipilosum, caroliniaiium, uniňorum, hirtum, 
physodes (alatuui), Cupani). 

Gatt. Dorycnium (D. herbaceum, rectum, suftVuticosum). Gatt. 
Dolichos (D. bicoiitortus, sesquipedale und D. sp. indeter. in horto 
botan, Haun.). 

Gatt. Geissaspii (G. tenella, psittacorrhyncha, lupulina, cristata). 
Gatt. Prosopis (P. elephantonhiza, siliquastrum). Gatt. Adesmia (A. 
muricata, lougiseta, microphylla). 

Gatt. Smithia (S. capitulifeia, strigosa, rubrofariuacea, ugue- 
neiisis, scaberrima, africaiia, chamaecrista, ocbreata, seiisitiva auch var, 
abyssinica (Aeschynomene erubescens), paniculata, Jumianensis, blanda, 
capitata, ciliata, conferta, dichotoma, coerulescens, geminiflora, gracilis, 
bigemina, pycnantlia, purpurea, blanda, setulosa, racemosa). Gatt. 
Neptunia (N. plena, oleracea, lutea, pubescens, gracilis, monosperma, 
triquetra). Gatt. Seshania (S. aculeata, grandiflora, exasperata, aegyp- 
tiaca). Gatt. Diphaca (D. trichocarpa, trachycarpa). 

Gatt. Cassia (C pumila, floribunda, grandis, didymobotrya, suf- 
fruticosa. auriculata, fastigiata, montana, villosa, glauca, calophylla, 
sumatrana, tomentosa, biflora, abrus?, siamea). Gatt. Kennedya (K. 
Comptoniana). Gat. Templetonia (T. monophylla, digitata, retusa, 
rotundifolia). 

Gatt. Entada (E. Wahlenbergii, africana, natalensis, sudanica, 
polyphylla, abyssinica). Gatt. Serianthus (S. grandiflora, Vitiensis, 
calycina). Gatt Ácacia (A. azorina, scandens, riparia, Sophorae, ara- 
bica, leucocephala, sambesiaca, A. (Inga) malacophylla, pubescens, 
lanata, atramentoria). Gatt. Sophora (S. tomentosa, angustifolia), 

Gatt. Enterolobium (E. ellipticum, Timbouva, cyclocarpum, 
Schomburgkii). Gatt. Cytisus (C. candicans, ramosissimus, falcatus, 
antilanus, elongatus). 

Gatt. Indigofera (I. enneaphylla, linifolia, decora, cordifolia, 
divaricata, I. sp. indeter. in horto botan. Vindob. et Berol.). Gatt 
Oxylohium (O. callistachys, retusum, ovalifolium, arborescens, ^''^) lan- 
ceolatum, angustifolium). Gatt. Coronilla (C. pentaphylla, parviflora, 
coronata, důra (Ornitliopus durus), elegans). 

^^■) Die Laubblatter dicser Art sind wie auch bei einigen andei-en Oxy- 
lobium-Species uur schwach uyctitropisch. 



96 XXXIV. A. Hansgirg: 

Gatt. PíŤheculobmm (P. aspleiiifolium, gemiiiřuuin, luceians, an- 
gulatum, diilce, floribundum, miciadenium, Langsdorfii). Gatt. Inga 
(I. nutaiis, schinifolia). 

Gatt. Albizzia (A. saponaria, moluccana, montana, retusa, ango- 

lensis, amara, odoratissima, myriophylla, liypoleuca, lebbekoides. A. 

(Zygia) Petersiana, fastigiata auch var glabra, biachycalyx). Gatt. 

Lespedeza (L. hirta, sericea, pillosa). Gatt. Atylosia (Rhyucbosia) 

albicans, elongata). Gatt. RhyncJwsia (pulveiulenta, australis, tomen- 

tosa), Gatt. Abrus (A. pulchellus, Schimperi, canescens, tenuiflorus). 

Gatt. Mimosa (M. verrucosa, octaadra, Schoraburgkii, pteridi- 

folia, dysocarpa, caduca, interrupta, malacoceiitia, arenosa, paniculata, 

emiraensis, latispinosa, hamata, violacea, pseudo-obovata, ceratonia, 

domingensis, adversa, malacophylla, diplacantha, adenothi-icha, setosa, 

leiocephala, Gardneri, multipinna, foliolosa, Clauseni, densa, prolifica, 

Balansae, farinosa, Priiíglei, capillipes, Lorentzii, biuncifera, Rocae, 

M. (Acacia) aculeaticarpa, laevigata, melanocarpa, Regnellii, tricho- 

cephala, rixosa, dolens, iiisidiosa, polycarpa, rigida, tremula, distans, 

incana, furfuracea, cylindracea, asperata, stťigillosa, acaiitbocavpa). 

Weiter aucb an Dipbysa íioribuiida, Sabinea florida, Boissiaea 
lenticularis, Desmanthus bracliylobus, Dumasia villosa, Cylista scariosa 
und an einigen noch uubeschriebenen Leguminosen-Arten aus Africa 
etc, die der Yerf. im Berliner botanischen Garten etc. untersucht hat. 
Periodiscb sich wiederholende Schlafbewegungen vollkommen 
ausgewachsener Laubbliitter hábe ich auch an einigen als „species 
ignotae" bezeichneten Leguminosen von Congo im botanischen Garten 
zu Kopenhagen, dann an einigen Desniodium sp., Erythrina sp., Aca- 
cia sp., Mimosa sp. etc. aus verschiedenen botanischen Garten sowie 
an einigen von mir in Ost-Indien gesammelten, noch unbestimmten 
Leguminosen-Arten beobachtet. 

Bezuglich der habituellen Differenzen in der Nachtstellung der 
auffallende nyctitropische Bewegungen ausfiihrenden Laubblattcr zahl- 
reicher Leguminosen mag hier naclitráglich ^''^) bemerkt werden, dass 
ich auf Grund meiner neueren Beobachtungen raich veranlasst sebe 
die nicht unbedeutende Anzahl der von mir zum Mimosa-Typus ver- 
einigten Leguminosen-Gattungen in nachfolgende zwei Gruppen eiu- 
zutheilen : 

Miniosa-Tijpus. 1. Section. Píianzen mit nyctitropischen, des 



'■•8) Mehr dariiber siehe in meinen „Pliytodynam. Untersacli.," p. L"! "• !'• 



Neue Untersuchungen iiber den Gamo- imd Karpotťopismus. 97 

Nachts an den Stengel etc. angedi-ůckton, melir oder weniger (meist 
vertical) herab- oder aufwiirtsgekriimmten Blattstielen. ^^*) 

Hieher gehoren ausser zalilreiclien Mimosa-Arten (z. B. M. sen- 
sitiva, Speggazinii, quadrangularis, pudica u. á.) auch einige Calli- 
andra-Species (C. portoricensis, tetragona etc. i, dann Arten aus nach- 
folgenden Gattungen : Acacia (z. B. A, sophorae), Farnesiana, riparia, 
pinnata, Cassia (z. B. C. corymbosa, pubescens u. á,), Pithecolobium, 
Neptunia, Peltophoriim, Schrankia, Albizzia, Desmanthus, Poinciana, 
Haematoxylon, Prosopis, Lcucaeua, Herininiera, Baiihinia, Arachis u. a. 

2. Section: Pflanzen, deren Blattstiele des Nachts ihre Stellung 
nicht verándern (blos die Blattchen etc. fiiln-en Schlafbewegungen aus). 

Hieher gehoren die mir bekannten Arten aus den Gattungen 
Tamarindus, Coulteria, Buhiesia, Piptadenia, Inga; dann Poinciana 
Gilliesii, Acacia stipulata, glauca, portoricensis, Cassia calophylla, 
calliantha u. a. 

Wie zwischen den von mir friiher beschriebenen ^^^) zwei Haupt- 
gruppen von Pflanzen mit schlafenden Bláttern, so existiren auch 
unter den zwei soeben kurz beschriebenen Gruppen Ůbergánge. Auch 
an einigen Bauhinia-Arten (z. B. B. forficata, divaricata, Hookeri u. a.) 
erfolgen áhnlich wie bei Cercis canadensis, Hymenaea Courbaril, 
Pithecolobium unguis cati u. a. nicht Blattstielkríimmungen wie bei 
einigen anderen Bauhinia-Arten, deren Blattstiele des Nachts sich 
erheben, sondern blos Schliessbewegungen der Blatthalften, welche 
mittelst des oberen, dicht unter der Blattspreite befindlichen (nicht 
des basalen) Blattpolsters sich des Nacht erheben. 

Zur ersten Gruppe des Mimosa-Typus gehort aus der Familie 
der Zygophyllaceen blos die Gattung Porlieria (P. hygrometrica). 

Zu der durch Coronilla reprásentirten Abtheilung ^'•**') gehort 
weiter auch Biserula (B. pelicinus). 

Dem Mimosa- Tf/pus sind weiter ^^'^j noch folgende Legumi- 
nosen-Gattungen anzuschliessen : Hofmanseggia (Melanosticta), Strych- 
nodendron, Gagnebina, Tetrapleura, Dichrostachys, Plathymenia, Ele- 
phantorrhiza, Entada, Serianthes, Enterolobium, Diphaca, Isodesmia, 
Cyclocarpa, Geissaspis und Parkinsonia. 

Von Leguminosen, welche der Schlafstellung ihrer Blatter ent- 



^^) Mehi- iiber die vťrgleichende Klassiticutiou der Sclilafboweguugeu der 
Blatter und Blátteheu der Leguminosen siehe iii meinem Werke 1. c. p. l.si. 

195) Vergl. mein Werk 1. c. p. 131 f. 

196) Vcrgl. meiii Werk 1. c. p. l:il f. 

197) Ycrgl. mein Werk 1. e. p. 131 ť. 

Mathematiscli-iiaturwissenschaftliclie Classe. 1896. 7 



98 XXXIV. A. Ilausgirg: 

sprechend zuiii TrifoHitm-Tt/ptis gehoren, sei liier iiaclitraglicli ^'■'^) 
blos die Gattuug Cajanus genannt. 

Betreífs der Eintheilung des ItoMnia-Typiis in zwei Unter- 
gruppen gilt das, was im Vorstehenden iiber den Mimosa-Typus 
bemerkt wurde. Zuř 1. Seďwn gelioren Pflanzen, deren meist Bzáhlige 
Laubblatter in der Sclilafstellung an den Stengel oder an den Blatt- 
stiel angedruckt werden, wobei blos die Blattlauiina oder wie z. B. 
bei Desmodimn gyrans auch die Blattstiele eine nyctitropische Kriim- 
mung ausfiibren. ^■'^) Zur zweiten x^ection des Robinia-Typus konnen 
dann solche Píianzen zugereiht werden, bei welchen die in der Nacht- 
stellung senkrecbt herabgekriimmten Blattchen nicht dem Stengel 
angepresst, sondern sich gegenseitig náhern und mit ibren Riicken- 
fláchen decken, wie z. B. in der Gattimg Calpurnia (Virgilia), Robi- 
nia, Tephrosia, Pterocarpus, Amicia, Sesbania, Guilandina. 

Aus anderen Familien gehoren hieber z, B. Averrhoa, Biophy- 
tum, Murraya, Swietenia, Trichilia, Cedrela und einige Oxalis-Arten 
mit geíiederten Laubblattern. 

Zu den in meinen „Pbytodynamischen Untersuchungen" p. 133 
aufgezahlten Leguminosen-Gattungen, welche zum Rohínid-Ty pus 
gehoren, gesellen sich noch íolgende: Atylosia, Cylista, Andira, Dal- 
bergia, Ponganiia, Craterospermum, einige Hedysarum-Arten (z. B. H. 
sibiricum), Barbieria, Guilandina, Chaetocalyx, Pictetia, Poiretia, Pte- 
rocarpus, Acrocarpus. 

Zu der durch Phaseolus repriisentirten Gruppe sind von Legu- 
minosen weiter noch die Gattung Physostigma, Butea, Dumasia und 
Pachyrrhizus sowie viele Crotalaria-Arten aiizurechnen, bei welchen 
die des Nachts erfolgende Senkung der Blattspreite jedech nicht wie 
bei einigen Oxalis-Arten (z. B. O. vespeitilionis, Plumierii u. a.) mit 
einer Zusannnenschliessung der beiden Halften der Blattchen ver- 
bunden ist. 

Zum Paltaeiiea-Tijpus -"") gehort weiter von Leguminosen 
auch die Gattung Alysicarpus und Heylandia; von Gramineen blos 
Strephium floribundum, dessen Blatter mit einem Polster verseheu sind. 

Dem Adeiunithera-Typiis-^'^) konnen von Melilotus-Arten 
solche zugezahlt werden, deren Blattchen, wenn sie in den schlafenden 
Zustand iibergehen, sich auf die Kante drehen, so dass ihre Blatt- 



198 



') Vergl. mein Werk 1. c. p. 131 f. 
199) Vergl. mein Werk 1. c. p. l31 f. 

') Vergl. mein Werk 1. c p. 132. 
'«') Vergl mein Werk 1. c p. 133. 



200 



Neue Untersucluingcii uher dcu Gamo- iind Karpotropismus. 99 

sclieiben des Nachts sich beriihreii (z. B. Melilotus officiiialis, italicus, 
albus, tamicus u. 'á.). Walirend bei M. italicus das terminále Blátt- 
clien, beim tjbergang in die Schlafsteliuiig wie bei Pocockia cretica 
u. á. eine Torsion ausfiihrt, erfolgt bei einigen Melilotus-Arten, 
iihnlich wie bei Pocockia ovalis, Medicago marina u, á. des Nachts 
blos eine Aiifwartskrúmmung des terminalen Blattchens. 

Was den Theohroma- oder riclitiger -"^-) Sida-Typus be- 
triíft, so inochte icli liier zuniichst bemerken, dass zu diesera Typus 
nicht blos solclie Pílanzen geboren, deren Blattlamina sich des Nachts 
senkt, -^^) sondern aiich Pílanzen, deren Blatter sich Abends erheben. 

Wahrend z. B. bei Pouzolsia pedunculata u. á. an den in der 
Nachtstelluiig befindlichen Bláttern die Blattstiele so stark bogen- 
formig herabgekriimint sind, dass die Blattspitze den Stengel beriihrt, 
sind bei Sida rhonibifolia, retusa u. á. die Stiele der Blatter fast 
vertical aufwárts gekriimmt und an den Stengel angedriickt. Bei eini- 
gen anderen Sida-Arten (z. B. bei S. napaea) senken sich jedoch die 
am Tage fast horizontál gestellten, mit gut entwickelten Blattgelenken 
nicht versehenen Bliitter des Nachts fast vertical herab. 

Bei anderen Malvaceen, Tiliaceen u, a. sind jedoch die Blatter 
mit Polstcrn versehen und fiihren eine einfache, bei verschiedenen 
Arten aus derselbeu Gattung nicht selten ungleich starke, oft bis 90*^ 
messende Kriimmung aus. 

Von den zum Siáa-(Theol)roma-)Typus gehorigen Malva- 
ceen fíihre ich hier nachtriiglich noch folgende Arten und Gattungen 
an: Gatt. Sida (S. spinosa, carpinifolia, acuta (schwach nyctitropisch), 
rliombifolia, multicarpellaris). Gatt. Hibiscus (H. tiliaceus, Volkensii, 
spinulosus und einige nicht bestinnnte Hibiscus-Arten, welche ich im 
botauischen Garten zu Kopenhagen und in Ost-Indien beobachtet hábe, 
hingegen verhalten sich die Laubblatter einiger H.-Arten (z. B. H. 
fuscus, an den von mir iiu Berliner botauischen Garten untersuchten 
Exemplaren) anyktitropisch, 

Weiter gehoren hieher auch Malva walthaeriaefolia, Urena 
sinuata, Paritium alatum, Meliphlea vitifolia, Abutilon niolle und 
Malvaviscus mollisV Gatt. Pavonia (P. macrophylla; an P. obovata 
und Schimperiana nur schwach nyctitropisch). 

Deni Skla-Tyjyns entsprechendc Schlaftewegungen der Laub- 
blatter hábe ich auch in nachfolgenden Familien an nachgenannteu 



202^ Weil in diesem Typus die Malvaceen uberwiegen. 
203) Vergl. mein Werk 1. c. p. 133. 

7* 



100 XXXIV. A. Hansgirg: 

Arten konstatirt: Fam. Tiliaceae: Gatt. Triumf etki (T. tomentosa, 
deien Blatter ausser ansebnlichen nyctitropisclien Bewegungen auch 
schwache Keizkrummungen ausfuliren ; dann an eiiier nicht bestimmten 
Tiliaceen-Species von Fernando-Po ex horto botan, Haun. Fam. Urti- 
cacea: Gatt. Pousolsia (P. pedunculata u. á.). Fam. Halorageae: an 
Myripbyllum proserpinacoides. -'^') Fam. Capparidaceae : Gatt. Cleome 
(C. spinosa aucb var. pungens, an welcher dem Robinia-Typus sicb 
nahernde Scblafbewegungen erfolgen). Dann au Steripboma para- 
doxům ? 

Dem jRobinia-Ti/piis entsprechende nyctitropische Bewe- 
gungen der Laubblátter hábe icb in der Familie der Conaraceen ausser 
an Cnestis grisea aucb an Rourea lucida beobachtet: Von MeUaceen 
gehort bierher ausser Swietenia chloroxylon aucb Cedrela Toona. 

Zum FIiyllanthus-Typus '-''^) geboren weiter nacbfolgende 
EupJiorhiaceen : Pbyilantbus reticuLatus, capillaris, rotundifolius, uri- 
narius, Clausenii, roseopictus, gracilis, cbinensis und einige nicbt 
bestimmte Pb.-Arten aus Ost-Indien, Africa etc. Auífallende Scblaf- 
bewegungen hábe ich aucb an vollkommen ausgewacbsenen Laub- 
bláttern der Bridelia sp. von Nicobar und einer anderen Bridelia-Art 
im botaniscben Garten zu Kopenhagen beobachtet. 

Von Oxalideen geboren bierher weiter -'"*) nacbfolgende Arten ; 
Oxalis Regnelii in horto botan. Haun., tropaeoloides, fragrans, fla- 
belliformis (Coppallerii), floribunda, lasiandra, livida, bupleurifolia, 
multiflora, articulata auch var. albiflora; bingegen fiihren die Laub- 
blátter von O. rigidula, fulgida, glabra, compressa, flava, variabilis 
var. rubra, coerulea, tubiflora u. ii. weder Schlaf- noch aucb Reizbe- 
wegungen aus. 

Von Marantaceen sind weiter'-''') auch nacbfolgende Species mit 
nyctitropischen Laubbláttern versehen : Ctenanthe Kummeriana, setosa 
und Calathea violacea. -''^) 

Was die habituellen Unterschiede in der Nachtstellung der nycti- 
tropische Variationsbewegungen ausfubreuden Laubblátter in der Gat- 
tung Pbyilantbus betrifřt, so mag hier erwáhnt werden, dass bei ver- 



204) Vergl. Oltmanns „Uber das Oífnen und Schliessen der Blíithen," 
1895, p. 47. 

205) Vergl meiii Werk 1. c. p. 132. 

206) Vergl. mein Werk 1. c. p. 127. 

207) Vergl. mein Werk 1. c. p. 127. 

208) Vergl. Df.bskx „Uber den Baii und den Bewegungsmechanismus der 
Marantaceen-Blátter", 189."). 



Neue Untersuchimgen iiber deu Gamo- iind Karpotropismus. lOi 

scliiedeiieii Arteii specielle Aiipassungcn vorluiuden sind. So niihern 
sicli z. B. bei Ph. pallidifolius, urinaria, lathyroides, rotundifolius 
u. á. die Blattchen einfacli mit ihrer Oberseite dem sie tragenden 
Blattstiele; bei aiideren Ph.-Arten (z. B. Ph. disticlius, lathyroides, 
nivosus, capillaris) kiuinmeii sich wieder die Bláttcheu heral), so dass 
sie mit ihreii Oberfiachen imter dem Blattstiele auf einauder zu liegen 
kommen. 

Grossere Differenzen in der Schlafstellung sind in der Familie 
der Leguminosen bei verschiedenen Arteu aus der Gattiing Cassia 
11. íi. vorhanden. '^*''') 

So kommen z. B. bei Cassia raimosoides alle Blattchen, wenn 
sie in die NachtstelluDg iibergehen, mit ihren Mittelrippen fast parallel 
mit dem Blattstiele zu liegen, wobei sie sich mit ihrer Oberseite 
decken ; bei einigen anderen Cassia-Arten (z. B. C. didymobotrys u. 
ii.) legen sie sich aber theils am, theils unter dem Blattstiele anein- 
ander. 

Bei Cassia occidentalis, laevigata u. a. decken sich wieder alle 
Blattchen unter dem Blattstiele paarweise, wobei sie sich mit ihrer 
Spitzo mehr oder weniger (die vorderen raeist vertical) herabsenken; 
bei Cassia corymbosa, floribunda u. ii, náhern sich die sich herab- 
kriimmenden Blattchen dem sie tragenden Blattstiele und beriihren 
sich des Nachts nicht wie bei Cassia occidentalis, bicapsularis u. a. 
mit der Oberseite, sondern mit der Riickseite. 

Bei der zuletzt genannten Cassia-Art fuhren die unter dem Blatt- 
stiele sich paarweise deckenden Blattchen wie bei den meisten Le- 
guminosen aus der Gruppe der Mimoseen ^^'^j nicht blos eine einfache 
Drehung um ihre Liingsachse aus, sondern bewegen sich zugleich 
auch abwíirts, so dass die in der Nachtstellung befindlichen Blátter, 
wie bei Cassia Tóra, Pithecolobium Šaman, Acacia sp. indeter. von 
Capland u. ii. der Ausstrahlung eine viel kleinere Oberflache darbieten, 
als in der Tagstellung was auch bei allen Leguminosen der Fall ist, 
deren des Nachts geschlossene Bliitter mit ihren Blattstielen dem 
Stengel sich náhern oder wie bei Porlieria hygrometrica ii. ii. an 
diesen angepresst werden. 

Um gegen heftigen Regen, niichtliche Transpiration etc. am 
besten geschutzt zu sein, richten sich an den des Nachts sich schlies- 
senden Bláttern von Cassia Tóra die hinteren Bliittchenpaare nach 



209) Mehr dariilier sielie in moinen „Phytodynam. llntersuchungen", p. 130. 
žioj Vergl. Bentiiam „Revision of the subordcr Mimoseac." 



102 XXXIV. A. Hausgirg: 

voriie, die vorderen wiedcr nach hiiiten, so dass sie mit ilirer Spitze 
nach der Basis des Blattstieles hiuweisen, wobei die am Tage sehr 
breite Blattfláche, áhnlich wie bei Pithecolobium Šaman, dessen BliUter 
in der Nachtstellung mit ihren hangen Blattfiedern meist vertical 
herabhángen, viel kleiner wird. 

Schliesslich moge hier botreffs der biologischen Bedeutung der 
nyctitropischen und Reiz-Bewegungen der Laubblatter noch bemerkt 
werden, dass nach den bisherigen Untersuchungen -^^) in der biologischen 
Bedeutung der Schlaf- und Reizbewegungen der Laubblatter bei allen 
diesbeziiglich bisher untersuchten Pťlauzen keine oder nur sehr geringe 
Unterschiede sich bemerklich machen. -^-) 

Wie die Schlafbewegungen, so sind auch die Reizbewegungen 
der vollkommen ausgewachsonen Laubblatter innerhalb einer und 
derselben Familie und Gattung sehr ungleich zur Ausbildung ge- 
langt. -'") 

Zu den von mir friiher '^^^) beziiglich der Reizbarkeit der Laub- 
biiitter untersuchten Arten gesellon sich noch folgende: 

Fam. Leguminosae : Gatt. Acacia (A. acanthophora, eburnea, 
senegalensis, Sophorae, pennata, pterocarpus, arozina und arabica 
schwach reizbar, A. Denhardii, camelorum, riparia, Richii, mollissima 
sehr schwach reizbar). Gatt. Calimrnia (C. lasiogyno, aurea). Gatt, 
Alhima (A. stipulata, lophanta auch var. speciosa). Gatt. Desmodium 
(D. adscendens und D. species I in horto botan. Berol.). 

Weiter gehoren hierher auch nachfolgende Species, b^-i wolchen 
jedoch nur bei den in Cursivschrift gedruckton die Empfindlichkeit 
gegen mechanische Erschiittorungen in hiJherem Grade entwickolt ist : 
Crotalaria saxatilis, Tephrosia grandiflora, Mimosa t:špeyga3mi, nggre- 
gata (schwach), asperata (nach Loesener) -^''), Vachellia (Acacia) 
Toumesiana, Adenanthcra circínalis, Bauhinia Volkensii, Pterocarpus 
santalinus, Sesbania cassioidos (schwach reizbar), Pithecolobium la- 
cerans, eine von Beyrich gesammelte Mimosaceen-Art in horto botan. 
Berol., Ormocarpura sennoides, Cassia calophylla und Tóra, Pachy- 
rhizus angulatus, Herminiera elaphroxylon, Schizolobium parahyba, 



2") Vergl. auch Stáhl „Uber die Bedeutung des Pflanzenschlafs, 1895. 

^'^) Nach WiKSNKR (Pflaozenphysiol. Mittheihmgen aus Buiteuzorg, III., 
1894, p. 181) sollen jedoch die Reizbeweguugeu einiger Leguminosen cinen spe- 
ciellen (von anderen abwoichenden?) Zweck haben. 

^'^) Mehr dariiber siehe iu moinen „Phytodyuam. Untersuchungen", ji. 124 
bis 120. 

-'^) Beitriige z. Kenntiiiss der Flora von Central-Aiiierika, 18i>(5. 



Neue Unteisiichungen ílber deu Gamo- und Karpotropismus. 103 

Desmanthus viryatiis, Crotalaiia sp. indetor. iu horto botan. BeioL, 
Neptunia oleracea. 

Fam. Oxalideae: Gatt. Oxalis (O. divergens, Hernandezii, lu- 
pulinifolia, crassipes, macropliylla, bipartita, sericea, lateriflora, stel- 
lata, purpurata, calva, inimosifolia, campestris, Reguelii, deiidroides, 
li vida (scliwacli), javaiiica, Smithii, cernua, Piottae, fontána, Oregana, 
adenocaulis, semiloba, Barellieri, parvifolia, eine O. species nova 
affinis O. oxypterae aus Brasilien und eine O. sp. indeter. von Rio 
de Janeiro, sowie eine grossblatterige Oxalis-Art, mít langen Trieben 
und sehr stark rcizbaren dreiziihligen Bliittern aus dem Miinchener 
botanischon Garten, dann O. venusta, controversa, brasiliensis, Con- 
solei, isopetala, Griffithii, elegans aueh var. raacropbylla und O. sp. 
11. in horto botan. Berol. Gatt. Biophytum (B. abyssinicum, sensi- 
tivům, Boussingaultii, nudum, proliferuni, callophyllum, dendroidcs, 
intermedium). 

Fam. Euphorhiaceae: Gatt. Phyllantims (Pli. pulcher, pallidi- 
folius, urinaria u. il). Bei der zuletzt genannten Art reagiren jedoch 
auf wiederliolte mechanische Erscbuttcrungen friiher die Blattstiele 
als die Blilttchen durch eine schwache Beizkriimmung. Áhnliches gilt 
auch von Caesalpinia sepiaria und von anderen Leguminosen. -^•') 

Fam. Tiliaceae: an Triumfetta tomentosa. 

Fam. Maliaceae: an Hibiscus tiliaceus schwach reizbar. 

Nach Macfarlane'^^^') sollen auch die Laubbliitter einer Passi- 
floraceen-Art (Oarica nictitans), sowie die von Amphicarpaea monoica, 
Desmodium paniculatum, canescens und rotundifolium durch eine 
gróssere Reizempfindlichkeit sich auszeichnen. 

An allen soeben genannten Pflanzenarten kommen ausser den 
nieist nur schwachen Reizbewegungen auch ansehnliche nyctitropische 
und paralieliotropische Bewegungen der vollkommen ausgewachsenen 
Laubblátter zu Stande. 

Was die Žahl der Pflanzen-Gattungen und Arten betrifft, deren 
Laubblátter gegen starke Insolation durch besondere paraheliotro- 
pische Kriimmungen sich schiitzen, so mag liier beraerkt werden, dass 
sie nach meinen bisherigen Beobachtungen keine geringe ist. 

Zu den 300 Leguminosen- und 25 Oxalideen-Arten, welche ich 
in meinen „Phytodynamischen Untersuchungen" augefiihrt hábe, -^■^) 



-'^) Mehr daiilber siehe in meinen „Phytodynam. IJntcrsucluingen", p. \'^0. 
■jio^ IiTito-contractility in plants, l«í)l. 
'^",r) L. c. p. 134 bis IHO. 



104 XXXI V. A. Hansgirg. 

geselleu sicli noch nachfolgencle Pflanzen, deren Laubblátter neben 
melir oder weniger auífálligen Schlafbewegungeu auch ansehnliche 
paraheliotropische Kriimmungen ausfuhren. 

Fam. Leguminosae : Gatt, Acacia (A. vera, Farnesiana, decur- 
rens, mollissima, cornigera, Denhardii). Gatt. Bauliinkí (B. tomentosa, 
Volkensii, divaricata und B. sp. indeter. in horto botan. Monac) Gatt. 
Psoralea (P. candicans, bituminosa). Gatt, Mimosa (M. pudica, sen- 
sitiva, Speggazinii u. á.) 

Gatt. Astragalus (A. creticus, himalayicus, contortuplicatus, 
onobrychis auch var. microphyllus ; hingegen bei den anyktitropischcn 
Astragalus- Trifolium-. etc. Arten nicht paraheliotropiscli). 

Gatt. Desmodium (D. tiliaefolium, adscendens und D. indeter. 
in horto botan. Berol.) Gatt. Sesbania (S. grandiflora, aegyptiaca). 
Gatt. Erythrina (E. indica, corallodendron und E. sp. in horto botan. 
Berol.) 

Gatt. Trifolium (T. Lagrangei, strictum, tumens, involucratum, 
vesiculosum, minus). Gatt. Crotalaria (C. saxatilis, C. sp. indeter. in 
horto botan. Berol.) Gatt. Lupiniís (L. luteus, polyphyllus). 

Weiter gehoren hierher auch Hedysarum caucasicum, Rhyn- 
chosia praecatoria, Adesmia longiseta, Wistaria polystachya, Pitlieco- 
lobium lucerans, Vicia angustifolia, Indigofera cassioides und I. sp. 
indeter. in horto botan. Vindob., Albizzia molucana, Schizolobiuni 
Parahyba, Calliandra brevipes, Caragana sophoraefolia, Dolichos ne- 
glecta, myodes und Lubia, Cassia bicapsularis, stipulacea, Pterocarpus 
santalinus, Colutea halepica, Robininia pseudoacacia auch var. Besso- 
wiana, Calpurnia lasiogyne, Gleditschia monosperma, Vachelia Tour- 
nesiana, Aeschynomene indica, Pachyrrhizus angulatus, Herminiera 
elaphroxylon, Mcdicago maculata, Hippocrepis ciliata, Clitorea ternata, 
Biserula pelicinus, dann auch Calliandra Sancti Pauli, Octarium sene- 
galense und Albizzia rufa (schwach).-^^) 

Fam. Zygophyllaceae: Gatt. Porlieria (P. hygrometrica). 

Fam. Oxalideae: Gatt. Oxalis (O. Hernemelezii, violacea, ver- 
sicolor, bifida, rhombifolia, controversa, cernua, rhombeo-ovata, arti- 
culata, Bonariensis, brasiliensis, Smithii, Martiana, Candollei, O. 
Piottae und O. sp. indeter. aus Bolivien in horto botan. Berol. schwach 
paraheliotropisch). 



218) Vorgl. WiESNER „Píliinzonphysiolog. Mitthrilungon ans Rnitonzorg", 
I— II, 1894. 



Neue Untersuchungen uber den Gamo- und Karpotropismus. 105 

Faui. EupJiorhiaceae: Gatt. Phyllanthus (Pli. capillaris, uiiua- 
rius, disticliiis und PIi. sp, iiuleter. iii horto botaii. Berol.) "''') 

Fam. Rhizocarpeae : Gatt. Marsilea (M. Brownii, salvatrix, pu- 
bescens, macropus). Ausserdem hábe icli ansehnliche, zuin Schutze des 
Chlorophylis vor starker Insolation dienende Bewegungen der voll- 
kommen ausge^Yachsenen Laubblatter aucli an allen von mir in Ost- 
Iiidien beobachteten nyctitropischen Leguminosen-Aiten konstatiit. 



h) Untersuchungen uber die Reizbewegungen der Staub- 

fáden und Narben. 

Wahiend die spoután eifolgenden gamotiopischen Bewegungen 
der Sexualorgane (Staubgefasse, Antherentráger, Griffel, Griífeláste, 
Narbenlappen etc), welclie der zweckmassigsten Bluthenbestaubung 
durch Insecten etc. dienen, im Pflanzenreiche ausserordentlich ver- 
breitet sind,^-'') kommen die in Folge mechanischer Erschiitterungen 
(durch Beruhrung von Insecten etc.) eintretendcn Reizbewegungen 
der Staubfaden, Griffel und Narben etc. bei den Anthophyten viel 
seltener vor. 

Aus meinen bisherigen diesbeziiglichen Untersuchungen gebt 
mít Sicherheit hervor, dass die Reizbarkeit der Staubfaden, welche 
nach funf von einander wesentlich verschiedenen Typen erfolgt, eine 
verhaltnissmassig nur wenige Familien und Gattungen charakteri- 
sirende Eigenschaft bildet, welche auch bei nahé verwandten Arten 
nicht selten sehr ungleich entwickelt ist. 

Das Vcrzeichniss derjenigen Pílanzenarten, deren Staubfaden in 
auffálliger Weise reizbar sind, ist durch die nachfolgenden, von mir 
erst in den letzten zwei Jahren bezuglich der Reizbewegungen der 
Filamente untersuchten Arten zu ergiinzen, welche zu den in meinen 
„Phytodynamischen Untersuchungen" -'-') beschriebenen funf Gruppen 
gehoren. 



2'«) Wie bei den Phyllantbus-Arten aus der Section Xylophylla, so besitzen 
auch zablreiche andere Leguminosen mit dicken, fleisrhigen bis ledcrartigen 
Laubbláttern und Cotyledonen keiue Fáhigkeit Scblafbewegungen auszufiihren 
(vergl. auch mein Werk 1. c. p. 130). 

220) Vei-gl. mein Werk 1. c. p. 137 f., Kernf.u's „Pflanzenleben", IT. u. a. 

22') Vergl. mein Werk 1. c. p. 141 bis UG. 



106 XXXIV. A. riansgiig: 

I. Berberideen-Typus. 

Zu (liesem Typus gehoren ausser den bereits bekannten 3 Ma- 
lionia- und 14 Berberis-Aiten nocli iiaclifolgende Berberideen : Ber- 
beris Sieboldii, fasciculata, persica, sibiriea auch var. altaica, vulgaris 
auch var. lucida, var. violacea und var. fructu luteo in liorto botan. 
Yindob., B. sanguinolenta, crenulata, macrocarpa, orientalis, provin- 
cialis, integerrima, mitis, sanguinea, laxiflora. 

Die Reizbarkeit der Staubfáden der meisten liier soeben ange- 
fiilirten, ini Wiener botanischen Garton cultivirten Berberis-Arten 
wird geringer oder sie erlischt niclit selten giinzlich, wenn der Turgor 
der Zellen unter das Optimum sinkt oder ganz auígehoben wird'-"-'-) 
oder sie verscliwindet auch bei einer uboiiniissigen Tiirge.scenz des 
contractilen Parencliymgewebes in Folge einer liinger anhaltenden 
Benetzung der Staubfáden mit Wasser etc.-'-') 



II. Cynaraceen-Typus. 

Auífallende, diesem Typus entsprechende Reizbewegungen der 
synantherisclien Staubfáden babě ich weiter --') an nacUfolgeuden 
Compositen nachgewiesen : Saussurea discolor, Crupina vulgaris, Cen- 
taurea nitens, Marsbaliana, semidecurrens, verutum, C. (Chartolepis) 
Tournefortii, C. (Microlonchus) elata, C. (Amberboa) moschata sdíwach, 
Lappa amplissima, Tyrimnus leucoceplialus, Galactites mutabilis, 
Trixis discolor, Cnicus (Cliamaepeuce) strictus, hispanicus, stellatus, 
Venidium fugax, Epaltes divaricata, Vittadinia australasica ; bei Aga- 
thea amelloides und Bellidiastrum MichoUii scb^Yach i-eizbar. 



III. Cistineen-Typus. 

Von Cistincen, deren Filamente auffallende, die Xenogamie der 
Bliithen begiinstigende Reizbewegungen ausfiiliren, mogen liier nacli- 



•^22 1 



^) Vergl. mein Werk 1. c. p. 140. 

^-^) Áhnliches gilt aucli voii der Rcizemiilintllichkeit dor Naihen und der 
meisten i)eriodiscli bewegliclicii Pflanzenorgane (Laub- und P.lutboublatter etc.) 

^■*) In meineu „Pbytodynam. Untersuchuntien", p. 141 f. ist eino niclit 
unbodoutende Anzahl vonGynareeu-, Coiymbiferen- und Cicboriaceeu-Aiten, vvelche 
zu diesem Typus gehíiren, aiigefubrt. 



Neue Uiitersuchungen iiber den Gamo- und Karpotiopisraus. 107 

traglich"-"-'^) noch folgende Arteii aiigcfiilirt werden: Heliaiitheumm 
cauum, iiiloticura, velutinum, grandiflorum und Cistus undulatus. 



IV. Malvaceen- und Portulacaceen-Typus. 

Ausser den boreits friiher von mir iii meincn „PliytodyiiamiscliGu 
Untersiichungen" p. 144 aiifgezahlten Arten, welche zu dieseni Typns 
gelioren, seien hier noch folgende angefiihrt: Fam. Malvaceae: Gatt. 
Sida (S. carpinifolia, bumilis, acuta, retusa). Fam. Portulacaceae : 
(Jatt. Portulaca iP. pilosa, Gilliesii, megalantba (nacli Meriian) ^-'') 
und zwei iniť unbekannto Ideinlilutbigc P.-Aiten aus deni Victorbi- 
(larteu in Ponibay). Gatt. Talinum (T. cuneifolium). 



V. Cactaceen-Typus. 

Zu diesem durch Opuntia bcus indica u. ii. repriisentirten Typus 
gesellt sicli ausser den 15 boreits bekannton --') Cadaceeu-kxiew noch 
Ecbinocactus Ottonis. 

Von Ruhiaceen besitzt nach Kerner --*) ])los Posoqueria fragrans 
durch grosse Reizbarkeit ausgezeichnete Staubfiiden, welche sobald 
das Mittelstiick derselben beriihrt wird, mit Blitzesschuelle ausein- 
ander sclmellen. 

Von unricbtigen Angaben íiber die Reizbarkeit der Pollen})l;itter 
moge hier nachtrilglich --'•') noch die von Loddiges-''^) gemách te, 
Angabe iiber die Reizbarkeit der Staubfiiden einiger Kalmia-Arten 
(K. angustifolia und rubra) Ervviihnung íinden, welche auf einem Irr- 
thum beruht, da die PollenblJitter dieser Ericaceen nicht auf Reiz- 
barkeit, sondern blos auf Elasticitiit beruhende Kriimmungen aus- 
fiihren. 

Von Leguminosen, bei welchen bei eintretendeni Insectenbesuch 
die Staubgefiisse losschnellen, fiilire icli hier nachtráglicli -'") Saro- 



223) Vergl. raein Werk 1. c. p. 142 f. 

226) Contrib. to tlie life-Wstories of plants Vol. VI. 

227) Vergl. mein Werk 1. c. p. 1 10. 

228) Pflanzenleben, II, p. 268. 

229) Vergl. mein Werk 1. c. p. llC. 
2'"') Botanical cabinot, Nn. ."íiii. 

2") Vergl. mein Werk 1. c. p. 140. 



108 XXXIV. A. Hansgirg: 

tliamnus scoparius an; -^-) bei anderen Papilionaceen sclinellt die 
Geschlechtssáiile in Folge eines Druckes auf das Schiffchen aus 
diesem liervor nach oben (z. B, bei Medicago sativa, falcata, -''■'^j 
Genista tinctoria u. a.). Lossclinelleude, elastisclie, jedoch nicht reiz- 
bare Blutheiitheile kommen unter den Leguminosen aucli in der Gatt. 
Astragalus, Adenocarpus, Ulex, Spartium, Retania, Pliaca, Indigofera 
etc. vor. 

Was die Reizbarkeit der Narben anbelangt, so moge in diesen 
Nachtragen zu meinen friilieren diesbezugliclien Untersuchungen blos 
bemerkt werden, dass zu den Pflanzen, deren Narben die Fiihigkeit 
besitzen durch besondere Reizbewegungen der Narbenlappen den durch 
Insecten etc. herbeigetragenen und abgeladenen Pollen festzuhalten 
ausser den bereits bekannten Arten ^■^■') noch nachfolgende Species 
gehoren : 

Fam. Scrophulariaceae: Gatt. Mimulus (M. primuloides, gluti- 
nosus auch var. puniceus forma splendeus, M. parviflorus, nepalensis 
und sessilifolius). Weiter hábe ich ansehnliche Pteizbewegungen auch 
an den zweilippigen Narben des Mazus rugosus auch var. micrantiius 
konstatirt. 

Fam. Pedalineae : an Martynia fallax. 

Fara. Bignoniaeeae: an Amphicome arguta (an den im bota- 
nischen Garten zu Kopenliagen von mir untersuchten Exemplaren). 

Nach Kerner -^■') zeichnet sich auch die friiher zu den Scrophu- 
larineen. jetzt zu den Gesneraceen ^^"j geziihlte Gattung Rehmannia 
durcli Reizbarkeit der Narben aus. 

Am Schlusse dieses letzten Capitels moge noch die Frage iiber 
die Beziehungen zwischen Nyctitropismus, Paraheliotropismus und 
Irritabilitát der Laubblátter kurz erórtert werden. 

Die als Tagessclilaf bezeichnete Fáhigkeit der Blatter, welche 
wie die Empfindlichkcit geg^n wiederholte mechanische Erschiitte- 
rungen blos in eiiiigen wenigen Phanerogamen-Familien und in einer 
einzigen Kryptogamen-Gattung (Marsilea) zur Ausbildung gelangte, 
kommt nur solchen Pflanzenarten zu, deren vollkommen ausgewachsene 



232j Yergl, LuDwiG, Lelirbuch der Biologie der Pflanzen, 475. 
233^ Vergl. mciu Werk 1. c. p. 146. 
234) Vergl. mein Werk 1. c. p. 148. 

"^) Pflanzenleben, II, p. 280, wo auch melir uber die biologischc Be- 
doutung dieser Pieizbcwegungen nachzulesen ist. 

lisoj Vergl. Radlkopkr in Sitz.-Her. der k. bair. Acad. 271 annot., 18S5. 



Neue Uuteťsuchuugeu uber deu Gamo- imd Karpotropismus. 109 

Laubbliitter schlafen, woraus zu schliessen ist, dass die Fáhigkeit 
auffallende nyctitropische Bewegungen ausziifuhren, welche nicht all- 
gemein, sondern in den betreífenden Gattungeii meist nur spovadisch, 
zu einem diese Arten charakterisinden Merkmal sicli entwickelt hat, 
die Grimdlage fur die Entwickelimg der paiaheliotropischeii Empfind- 
lichkeit imd der Irritabilitat bildet. 

Die Reizbarkeit der Staubfáden, Narben und anderer Bliitheii- 
organe stelit jedoch mit der Fáhigkeit periodisch sicli wiederliolende 
gamotropische Nutationen auszufiihren nicht im Zusammenhange, da 
diese letztere Fáhigkeit wohl in Folge des Principes der Arbeits- 
theilung nicht zu einer die Sexualorgane, sondern die Perianthium- 
blátter kennzeichnenden Eigenschaft sich ausgebildet hat. 

Die Úbereinstimmung in der Ausfiihrung der Reizbewegungen 
der Geschlechtsorgane bei allen Arten einer Gattung rechtfertigt wohl 
die Annahrae, dass die Reizempfindlicldíeit und Bewegungsfáhigkeit 
in den betreffenden Gattungen stets nur von einer einzigen Stamm- 
form vererbt wurde, wáhrend die Ansicht Ch. Darwin's, dass auch 
der Nyctitropismus der Laubblátter, welcher nach dem soeben ge- 
nannten Autor blos in einer modificirten Circumnutation bestehen 
soli, durch Vererbung von einer einzigen Stammform in den nycti- 
tropischen Gattungen zu erkláren ist, wegen der Diíferenzen in der 
Ausfiihrung der Schlafbewegungen der Laubblátter in einzelnen Legu- 
minosen-, Euphorbiaceen-, Malvaceen-Gattungen etc. (z. B. Lupinus, 
Cassia, Melilotus, Phyllanthus, Sida u. á.) nur als hypothetisch be- 
zeichnet werden kanu, da z. B, in der Familie der Leguminosen, in 
welcher es mehr Gattungen und Arten mit schlafenden Bláttern gibt, 
als in allen andereu Familien, die bei einzelnen Arten ungleich er- 
folgenden nyctitropischen Bewegungen nicht durch Abstufungen (die 
einfachsten mit den complicirtesten) verbunden sind. 

Auf Grund der bisherigen liickenhaften Untersuchungen iiber 
den Nyctitropismus der Laubblátter kann weiter auch nur hypothe- 
tisch angenommen werden, dass die bei verschiedenen Arten aus 
einer und derselben Gattung, sowie bei nahé verwandten Gattungen 
der Leguminosen etc. eingeborene ungleiche Neigung der Blátter zu 
schlafen erst nach und nach durch Vererbung von einem einzigen 
oder von einigen wenigen Urzeugern, resp. durch Anpassung und 
Modification der zuerst vorhandenen einfachen Art der Schlafbewe- 
gungen zum Vortheile dieser Pflanzen erlangt wurde, was auch von 
den gamo- und karpotropischen Orienth-ungsbewegungen der Bliithen 



110 XXXIV. A. Hausgirg: 

etc. gilt, da diese bei nalie mit einander verwandteu Species uud 
GattuQgeii nieist gleichartig (selteii ungleicliartig) erfolgen. -^^) 

Wie die gamo- und karpotropisclion Kriimmungen, so sind auch 
die nyctitropischen und Reiz-Bewegimgen aii Pflanzen aus verschie- 
deiien Klimaten und Vegetations-Formationen nachgewiesen worden, 
doch scheint es, dass die gamo- und karpotropisch^n Bewegungen 
von klimatischen Verlialtnissen weniger als die nyctitropischen Kriim- 
mungen abliangig sind, da sie an Pflanzen aus allen Klimaten und 
allen Regionen zuř Ausbildung gelaugteu. 



Erklárung der Abbildungen auf Taf. I. 

(AUe Figuren sind in natiirl. Grosse.) 

Fig. 1. Albuca major. Endtheil eines 3 offene und mebrere, 
bereits geschlossene Blůthen tragenden Stengels. An den drei soeben 
in der Antbese befindlicben, gamotropisch herabgekriimmten Bliithen 
hat sicb das bis zur Fruchtreife persistirende Periantbium noch nicht 
gescblossen, wie bei den tibrigen Bliithen, deren Bliithenstiele nach 
erfolgter Befruchtung der Bliithen eine karpotropische Kriimmung 
ausgefiihrt haben. 

Fig. 2. Tradescantia Lyonii. Das Endstiick eines mehrere Blii- 
then und Blátter tragenden Stengels. An der soeben in der Anthese 
befindlicben oíTenen Bliithe sind die Bliithenstiele gamotropisch auf- 
warts gekriinmit ; an den bereits befruchteten Bliithen haben die drei 
kelchartigen Perianthiumblatter und die Bliithenstiele eine karpotro- 
pische, zum Schutze der reifenden Frucht dienende Kriimmung 
ausgefiihrt. 

Fig. 3. Cornucopiae cucculatum. An den noch in der Anthese 
befindliche Bliithen tragenden Zweigen ist die Achse noch nicht sowie 
auf den unreife Frucht tragenden Zweigen bogenfurmig herabgekriimmt. 
In Fig. 3b ist ein in spáterem Stadium der Postfloration befindliche 
Zweig stiirker herabgekriimmt. 

Fig. 4. AntJioxanťhum aristatum. In Fig. 4 ist die soeben in 
der Anthese sich befindende iihrenartige Rispe weit geoffnet; in Fig. 
4b ist die noch geschlossene Inflorescenz vor der Entfaltung der 
Bliithen gezeichnet. 



"') Vergl. auch mein Werk 1. c. p. 178. 



Neiie Uiitersuchimgeu íiber den Gamo- und Karpotropismus. IH 

Fig. ;'). Cynosurus cristatiis. lu Fig. 5 die bereits geuífneto, in 
der Anthese befiiidliche Rispe; in F^^ig. 7b dicselbe Rispe nach erfolgter 
Beíruchtung der Bliithen. (Veígl. Text p. 36.) 

Fig. 6. OrtJiosiphon stamineus ex liorto botan. Prag. An den in 
den zwei unteren Quirlen befindlichen Bliithen erfolgte eine schwache 
karpotiopische Herabkriimmung der wiihrend der Anthese fast hori- 
zontál gestellten Bliithenstiele. 

Fig. 7. Ardisia Immilis. Stiick eines mehrere Bliithen tragenden 
Zweiges. An den bereits befrnchteten Bliithen ist der Kelch voll- 
standig geschlossen, die Bliithenstiele fiihren jedoch keine karpotro- 
pische Kriimmung aus. 

Fig. 8. Anagallis coendea. Stiick eines mehrere Bliithen und 
unreife Friichte tragenden Zweiges. An den bereits befruchteten 
Bliithen sind die Bliithenstiele karpotropisch herabgekriimmt. Die 
Kriimmung des ganzen Zweiges erfolgte nach 24standigem Verweilen 
in feuchter Dunkelkammer. (Photographie.) 

F"ig. 9. Ferulayo silvatica. In Fig. 9 sind die Bliithenstiele an 
den soeben in der Anthese befindlichen Bliithendoldchen gainotropisch 
centrifugal gekriimmt. In Fig. 9b haben die Fruchtstiele des jungen 
Fruchtdoldchen eine karpotropische centripetale Schliessbewegung 
ausgefiihrt. 

Fig. 10. Moeliringia pentandra. Stiick eines mehrere, soeben in 
der Anthese beíindliche, aufrecht gestellte und zwei bereits befruchtete, 
karpotropisch herabgekriimmte Bliithen tragenden Zweiges. 

Fig. 11. Bisemla pelidnus. Stiick eines blos zwei in der Anthese 
aufrecht stehende Bliitlien tragenden Zweiges. In F'ig. 116 sind die 
kurzen fruchttragenden Stiele karpotropiscli herabgekriimmt. 

F'ig. 12. Ononis viscosa. An dem 4 Bliithen tragenden Zweige 
sind die Bliithenstiele der noch in der Anthese befindlichen zwei 
oberen Bliithen nicht so wie bei den zwei unteren fruchttragenden 
bogenformig herabgekriimmt. 



VerlaE der kon. bohm. Gesellgchaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grágr in Prag. 



Prof. D- A.Hansgirg: Uber den Gamo- und Karpotropismus. 




S]tzberd,koniQl.l)ohm.Gese]lsch.d,' 




lith Farsky, ťra 



nsckft. Mathemat. naturwiss Classe Wí 



\ 



XXXV. 

o výskytu zlata na některých důležitějších 
naleziskách českých se stanoviska petrograflcko- 

geologického. 

13 le vlastnili (> zkoumání 

podává dr. Jindřich Lad. Barvíř v Praze. 

(Předloženo dne 23. října 1896). 

Zabývaje se otázkou Jílovskou pokládal jsem za potřebno po- 
ohlédnouti se i po jiných důležitějších naleziskách zlata v Cechách, 
abych je seznal ze vlastního názoru, a bude-li možno, snad také 
sám poněkud přispěl ku jich vysvětlení. Navštívil jsem tudíž, dík 
podpoře si. České Akademie F. J., mimo okolí Jílovské také Knín, 
Hory Kašperské, Kasej ovice, okolí Příbramské, okolí 
Milešovské a Zlatou O lesnou za Trutnovem. Také prošel 
jsem údolím hořejšího toku řeky Otavy až ku Strakonicům aj. 

Soubor vědomostí dosavadních o naleziskách těch seznal jsem 
ze práce F. Fošepuého: „Die Goldvorkommen Bíihmens 
uud der Nach bar lán der" v jeho „Archiv fiir Practische 
Geologie," vydaném roku loňského (1895) ve Freibergu v Sasku. 

Sám hleděl jsem však pozorovati samostatně ve přírodě a hlavně 
dbal jsem toho, nedalo-li by snad se přispěti něčím ku porozumění 
výskytu zlata, kdyby bylo dbáno zvláště stanoviska petro- 
graficko-geologického. 

Výsledky dosavadního bádání mého budou podány v následujících 
odstavcích. 

'fř. mathenxaticko-přírodovédecká 1896. 1 



2 XXXV. Jindřiili L. ílarviř: 

i. O pokračováni zlatonosných hornin okrsku Jílovského 
a úvahy o původu zlata na coucích jejich. 

Hledati rozšíření hornin Jílovských nebylo snadnou úlohou pro 
veliké překážky terrénu. Mimo to bylo luštiti několik otázek geolo- 
gických, kteroužto příčinou práce stávala se složitější. 

Po pilném cestování kopcovitou, skalami a roklinami bohatou 
krajinou podávám výsledky dosti jednoduché, při čemž připomínám, 
kdo by neznaje krajiny oné chtěl sledovati podrobněji údaje mé, že 
stačí jemu též i obyčejná mapa ve měřítku 1 : 75.000. 

Pruh hornin Jílovských počíná skoro 3 km SV od Jílového 
v lese Spáleniště řečeném a zaujímá v okolí města Jílové samého 
šířkou od Z ku V počítanou asi 3 km. 

Na východě omezen jest žulou, jejížto klikatá hranice jde 
celkem směrem skoro SSV-JJZ. Počínajíc blízko Chotounského dvora 
(na SY) jde podél východního kraje vsi Ohotouně, dále hřbetem 
lesnatého površí Halířů přes Sázavu na ves Kríiany. 

Za západní hranici budiž přijat zlatonosný zelenokam Bohu- 
ibský, jehož počátek nalezl jsem letos severně od Jílového, as 600 m 
severně od vrchu Lípy. Zelenokam tento jde asi týmže směrem jako 
hranice žulová, jenže rovné. Počínaje nad Radlíkem na místě právě 
naznačeném jde rovnou čarou na Obrázek a na ves Bohulibý, odtud 
pak dále rovně napříč skrze Sázavu a Vltavu vých. od Štěchovic, 
až konec jeho nalezl jsem u Slap blízko ])řede dvorem Záhoří, kdežto 
jest odříznut žulou. Mimo na Obrázku a u Bohulib jeví se na něm 
stopy starého, ač nehlubokého dolování na zlato v „Kobylích drahách" 
vých. 0(1 Štěchovic a pak blízko před Slapským dvorem samým, jak 
o tom brzo ještě bude zmínka učiněna. Slapské nalezisko zlata ne- 
patří tudíž k okrsku Knínskému, nýbrž k okrsku Jílovskému. 

Celková délka této pamětihodné žíly zlatonosného zelenokamu 
činí přes 12 km a s geologického stanoviska jest také velmi po- 
všimnutí hodno, že žíla ta provázena jest po obou stranách 
dvěma rovnoběžnými pruhy křemitého porfyru na celé délce od 
Radlíku až ke Slai)ůin. Porfyr ten jest oddělen od ní jen úzkým 
proužkem břidlic. Levý pruh porfyru jde z jižní části Libeřského 
vrchu na Panský vrch, JV ode vsi Bohulib se vypínající, pravý pruh 
porfyru počíná na severní Části Libeřského vrchu a jde na vrch 
Zahrádka, vystupující na JZ od Bohulib. 

Mezi zelenokamem Bohulibským na západu a mezi celkem 
rovnoběžnou s ním žulovou bránicí Chotouňsko-Krňanskou máme 



o v}'skytu zlata na iiěkt. <lňIežitěJ8Ícli iialeziskádi českých. 3 

vlastní zlatonosný okrsek Jílovský a v okrsku tomto l)y]o dolováno 
na zlato: 

1. jednak na ojedinělých místech v porfyru nebo v zeleno- 
kamech. 

2. jednak, a to nejvíce, v řadách často souvislých na 
zvláštních pásmech břidličnatých hornin okrsku toho, o kterýchžto 
horninách však podařilo se mi vyzkoumati, že jsou to hlavně staré 
masivní horniny, nyní již velmi přeměněné. 

Již roku loňského jsem seznal, že pro okolí Jílovské nestačí 
zpracovati geol. mapu ve měřítku 1 : 25.000, příčinou velké rozmani- 
tosti hornin a mnohých podrobností pro hornictví důležitých. Proto 
začal jsem letos mapovati do map katastrálních a sice především 
všecky staré doly okolí Jílovského, kterých jest velký počet, jakož 
i směry břidličnatosti hornin okolí toho, pokud lze je pozorovati. Na 
další podrobnosti v tom měřítku znamenané a na zkoumání v dalším 
okolí bylo by potřebí několika let, neboť dokud obilí jest na polích 
nelze zde pracovati ve měřítku map katastrálních. 

Jako výsledek letošní podrobné práce své u Jílového mohu 
k oběma loňským pojednáním svým*j připomněti především: 

a) že zlatonosné pásmo Tobolské, Šlojířské, Klobásské a Ko- 
courské každé jde přesně dle směru svých břidličnatých hornin; 

b) že pokračování zlatonosného proužku, označeného od Jílového 
směrem ku Radlíku haldami Mikulášskými, míří z cela přesné na 
první starý důl, počátkem Radlíku u rybníčku vyhloubený; 

c) že tuším snadno bude zkoumati jižní část Radlického díla ko- 
páním ve hlíně podle hranice rudonosaého pruhu Radlického. 

Ad h) 

Na pokračování tomto odporučil jsem loni především pracovati 
a odporoučím letos znovu. Haldy Mikulášské jsou dosud nemalé 
a svědčí, že bylo tu hojně pracováno, zajisté tudíž, že Jie bez vý- 
těžku. Každá pochází ne z jednoho dolu, nýbrž z několika dolů 
nebo dolíkův ode svrchu kopaných. Tedy v celé šířce proužku 
toho jevila se zlatonosnost od povrchu na několika místech 
vedle sebe. 



*) Poznámky o geognostickýcli poměrech zlatonosného okrsku Jílovského. 
Věstník král. české spol. nauk z r. 189"), číslo XXXV. 

Geognostická vycházka t1o zlatonosného okrsku Jílov.-kého. V časopise 
Živě ročníku V., z r. 189.5, číslo 10. 

1* 



4 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

1. Počínaje od potůčku Jílovskélio nalezneme mezi domky pět 
starých dolů na pásmu tom. Pak následuje 

2. parcela beze stop kutání od povrchu, i bude ji prozkoumati. 
Dále hnedle za příčnou cestičkou 

3. stará halda ze dvou dolů, jednoho velkého a druhého malého 
poblíže sebe. Za ní 

4. hnedle velká halda, na níž jsou stopy sedmi dolíků 
(6^1 vedle) od povrchu kopaných. 

5. Dále parcela beze stop kutání od povrchu, kterážto by se 
tudíž měla od povrchu dobře prohlédnouti a event. prokutati. 

6. Následuje velká halda se stopami dvou větších dolův a 10 
menších dolíkův od povrchu kopaných. Jeden z obou větších dolů 
jest trojitý. 

7. Následuje parcela beze stop kutání od povrchu, kterou 
dlužno prohlédnouti jako parcelu za 5. řečenou. 

8. Následuje poslední Mikulášská halda, jejíž kamení pochází 
ze 6 větších dolíkův od povrchu kopaných. 

9. Odtud až ku prvnímu dolu Radlickému svrchu řečenému 
jest netknutý ode svrchu náplav hlíny, pod kterýmž odporoučím pevnou 
horninu prokutati a sice ode svrchu v celém pásmu. Délka celého 
pruhu činí bezmála 500 metrů, a brzo by se poznalo, zdali návrh 
můj může docíliti zdaru. Celý pruh tento jest pokračováním nej- 
bohatšího pásma, jdoucího sem ze severního úbočí kopce sv. Anny, 
ve kterémžto pásmu až ku Jílovskému potůčku mohl jsem ještě dobře 
poznati místo více nežli 10 starých dolův, jejichžto haldy dosud 
jsou zachovány. Jeden z dolů sluje dosud „Rotlevův důl." 

Dolem Rotlevovým připadáme na pověst o Šlojíři. A jméno 
Šlojíře, doufám, že podařilo mi se taktéž objasniti, kterýžto výklad 
nebude tuším pro Jílové bez významu. 

Pan Jan Mařík, professor reálného gymnasia v Praze sdělil se 
mnou, že „ve šlojíři" slově komplex parcel polních v Hartmanicích, 
okres Týn nad Vltavou. Je to úžlabí a potůček malý teče 
skrz. Ihned mi napadlo, že podobným spňsobem máme úžlabí právě 
v Jíiovém ísamém v severozápadní části města, kde nejvíce kdysi bylo 
dolováno, a do kterých končin sluší asi klásti proslulá starodávná 
naleziska zlata, jichžto dotýká se pověst o Šlojíři. Také potůček 
lYialý — Jilovský potůček — teče zde skrz. Do okrsku toho mohl 
by ještě snad náležeti i onen Rotlt>vův důl, dle pověsti takto dosud 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 5 

zvaný (ležící při cestě ku Božímu Tělu), ale nemáme zaručeno, 
není-li pravým Rotlevovým boliatým naleziskem snad spíše některý 
ještě dolejší velký důl v úžlabí na p. za statkem p. Borového. 

Pomněme, že v Jílovém máme také starou pověst: že město 
bylo někdy rozšířeno směrem ku Božímu Tělu. Kostelík Božího Těla 
jest stavení nevelké a nikoli tuze staré, i nebylo za starodávna žádnou 
mohutnější zděnou stavbou. V sev. záp. končinách města také snad 
tu a tam nějaké stavení časem zaniklo, ale na zaniknutí větší nějaké 
části města věřiti nemáme příčiny. Jádro pověsti shledával bych 
spíše toto: že za starodávna část osady směrem ku Božímu Tělu, 
t. j. nynější sev. západní díl města byl velmi důležitou, ba nejdůležitější 
částí Jílového tím spůsobem, že zde velmi mnoho zlata se dobý- 
valo, A takto přijdeme zase do úžlabí potůčku Jílovského. 

Analogie názvův i podoby obou míst „ve šlojíři" u Hart- 
manic a v Jílovém vede mne ku výkladu jména šlojíř. Pokládám 
dle podoby místa slovo šlojíř za české, za soukmenné se slovem 
sluj, sloj, a ne za část oděvu ženského z německého „Schleier". Tím 
odpadla by bajka o závoji, sama sebou sotva pravdě podobná, která 
však ze jména šlojíř mohla snadno býti vymyšlena, třebas ani ne 
Hájkem samým, nýbrž lidmi podstaty věci neznalými. Za to však při- 
vádí nám výklad ten opětně určení míst za starodávna na zlato nej- 
bohatších: v úpadu Jílovského potůčku, a svědčí zároveň, že Jílové 
bylo tenkráte českým horním městem. 

Bylo pak v Jílovém pracováno v úpadě potůčku velmi mnoho, ač 
o tom mapa Pošepného nemá zaznamenáno skoro ničeho. Hořeji bylo pra- 
cováno na dolech, doleji štolami proti vrchu sv. Anny kopanými, jak 
posud lze poznati dílem dle způsobu povrchu na zahradách stavení 
těch, hlavně pak dle vytékající dosud na dvou místech vody do 
potůčku. Vrch sv. Anny pokládám za „Jílový vrch" starých zpráv, 
jestlit po stráních směrem ku Jílovému pokryt většinou jílovitou 
hlínou, zvětralým to porfyrem, činícím jádro vrchu toho. Ze všeho 
následuje, že sev. západní část města Jílové s nejbližším okolím jest 
starým proslulým naleziskem zlata, a že by bylo záhodno práce 
zdejší obnoviti, a to, jak myslím, již od severního temene vrchu sv. 
Anny samého. 

Také pod náměstím Jílovským jsou staré štoly. 

Ad c). 

Radlík jest ves asi jeden kilometr severně od Jílového 
vzdálená. 



Q XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

Radlíkem jde asi směrem SV nová silnice, z Jílového ku Praze 
vedoucí. Na právo čili podél jihovýchodní strany této silnice jest 
pruh břidličnaté horniny se zlatonosnými couky, po kterýchž bylo tu 
kutáno za starodávna. Pruh ten jest pokračováním od zlato 
nosného dolu právě před Radlíkem za rybníčkem vyhloubeného a po- 
kračuje sám od dvora Radlického po druhé čili levé straně silnice. 

Hlavní starodávná díla Radlická jsou jednak důl u jihovýchod- 
ního rohu dvora Radlického a pak doly sev. vých. odtud v lese. 
Poslednější jsou vyhloubeny po křemenných coucích jednak ve 
biotitickém porfyritu silně zbřidličnatělém, v témže, ze kterého tlukou 
štěrk záp. u Radlíku, jednak v porfyru. Porfyrit i porfyr náleží tuším 
k sobě. Ale ne bez významu byla díla na pravé straně silnice Rad- 
lické. Máme po nich zbytky hnedle krajem té řady jeden velký a 
vedle něho menší dolík, pak při domku č. 3. SV nedaleko silnice. O dolu 
posledním jest pověst, že kdysi spadla tam kachna a vyplula teprve 
proti Mořdířkám ze štoly. Jádrem pověsti jest zajisté tradice, že 
důl ten souvisel se štolou Mořdířskou, pročež byl by býval značně 
hluboký a náležel ku hlavnímu dílu. 

Jihovýchodně blízko Radlíku jest cihelna, i na mapě měř. 1 : 75000 
naznačená. Cihelna ta stojí v úpadu na hlíně ze sousední biotitické 
horniny vzniklé a splavené, kterýžto nános jest, pokud dosud kopáno, 
přes 5 ni hluboký. Úpad sám začíná pod rybníčkem před Radlíkem 
a jde zprvu směrem SV, dále pak asi směrem V. Hloubka povrchu 
úpadu vůči silnici Radlické, tam, kde na východním konci jde na- 
příč cestička, činí asi 30 m, resp. vůči začátku strže asi 40 m. 
Uprostřed mezi onou napříč jdoucí cestičkou a svrchu jmenovaným 
rybníčkem Radlickým máme rozdíl vůči niveau silnice asi 19 metrů. 

Povážíme-li hloubku hlíny, kopáním v cihelné Radlické objevenou, 
vysvitne, že kopáním na hranici mezi hlínou a zlatonosným proužkem 
břidličnaté horniny, jevícím se v Radlíku po pravé straně silnice dal 
by se tento zlatonosný proužek na několik metrů snadno celý na- 
příč odkryti a studovati, eventuálně by mohl poskytnouti i nějaký 
výtěžek zlata, nehledě ostatně k tomu, že by mohl se časem získati 
takto přístup i k ostatním dílům Radlickým. 

Kopajíce hlínu u cihelny nalezli zbytky dvou starých 
chodeb dřevem vykládaných, jdoucích od díla Radlického na pravé 
straně silnice kutaného. Z toho následuje také, že jamky dosud 
na Radlíku na začátku zbývající jsou pozůstatky hlubšího díla, a 
možná, že by se kopáním ve hlíně po hranici nabyly v pevné hor- 
nině partie zlatonosné dosud netknuté. 



o výskytu zlata na uěkt. důležitějších ualeziskách českýcli. 7 

Podnik tento dal by se 6asem snadno vykonati a Idínu vy- 
kopanou i kámen bylo by lze také snadno využitkovati. Hlína ta ho- 
dila by se na výrobu cihel dobře, kámen sousední pak na štěrk. 

Kdyby podnik právě naznačený se zdařil, mohlo by se po- 
mýšleti na kopání podél druhého kraje úžlabí za podobných pod- 
mínek. Prokopáním části úžlabiny jdoucí SV a ještě pak maličko 
dále odkryl by se pruh Tobolský a Šlojířský do hloubky několika 
metrů. 



Když počal jsem prohlížeti broušené vzorky hornin ze pro- 
rážky Pepřské, neznaje ještě z vlastního názoru Jílovské krajiny, 
napadlo mi, že by petr o grafické bádání mohlo objasniti výskyt 
zlata na coucích okrsku toho. A opravdu, bádání petrografické, kterým 
jsem se zabýval, poskytlo výsledků povšimnutí hodných nejenom pro 
okrsek Jílovský, nýbrž i významu všeobecného. 

Zde hodlám naznačiti toliko některé výsledky bádání svého, 
pokud shodují se s názvem celého pojednání, a sice zcela stručně. 
Podrobnější údaje budou vylíčeny ve zvláštních článcích. Celkem 
však budiž poznamenáno aspoií to, že mnohé horniny břidličnaté ob- 
jevily se býti starými horninami vyvřelými, které byly tlakem zbři- 
dličnatěny a následkem toho časem i jinak velmi změněny. 



A) O zlatonosném zelenokamu Bohulibském. 

a) Geologický výshyt. 

Činí žílu 6 až 12 kroků silnou provázenou po každé straně mnohem 
silnější, ale rovnoběžnou žilou křemitého porfyru, od kteréhož bývá 
oddělen úzkým proužkem břidlice. Někde také s porfyrem přímo 
hraničí. Směr žíly jest rovný, skoro SSV—JJZ, délka činí přes 
12 Ttm. 

b) Struktura makroskopická. 

Jest jeranozrná hornina temně šedé barvy, nápadně těžká. Zvě- 
tráním stává se zelenavou a upomíná na diabas. Kyzy makroskopické 
lze viděti v ní téměř jen v sousedství žilek a i)uklin. — Na 



8 XXXV. Jindřich L. Barví ř: 

puklinách obsahuje žilky křemene se zlatem ryzím, taktéž zlatonosné 
pyrity, nebo ryzí zlato, po zvětrání pyritů zbylé. Couky jsou zde 
tudíž výtvorem zřetelně druhotným. 

c) Mihroshopické vlastnosti. 

Hlavní součástky: plagioklas (hlavně oligoklas) a železné rudy, 
pak biotit, ač místem jest biotitu jen málo. Hornina jest bioti- 
tickým dioritem. Železné rudy jsou hlavně titanický magnetit 
méně ilmenit, ale mikroskopem nebo ve prášku, isolovaném z roz- 
práškované horniny pomocí magnetu objeví se na zrnkách těchto rud 
žlutě lesklé tečky, upomínající dílem na pyrit, dílem snad i na zlato. — 
Struktura mikroskopická : živce idiomorfní, poněkud listnaté, biotit šupin- 
katý vyplňuje ve skupinách skoro jen mezery mezi nimi. Tu a tam objeví 
se poněkud větší lištička živce jakoby porfýrovitě. — Proměna: 
V sousedství žilek křemenných často nalezneme rudy železné pře- 
měněné : železo jejich jest vylouženo a odneseno do puklin resp. do 
couků. Biotit mění se na chlorit, chloritová hmota rozkládá se dále 
nebo stěhuje se do křemitých coukíi. Po železných rudách zbývají 
hromádky rutilu a na místo odnesené hmoty rozložených biotitův 
(chloritův) a živciiv usazuje se křemen. Proměna děje se působením 
kyseliny uhličité, jakož svědčí tvoření se vápence a přítomnost 
kyseliny uhličité v uzavřeninách křemene na žilách. 

d) Variace hmoty v ííle selenohomu BohuUbsJcého, 

Některé vzorky couků z dolu Anenského v Bohulibech ob- 
sahují v matečné hornině místo biotitu nebo chloritu serpentin. Zdá 
se tudíž, že pocházejí z diabasu, a že v žíle buď diorit přechází na 
diabas, nebo že jest alespoň s diabasem sdružen. Proto říkám vše- 
obecně : zelenokam Bohulibský. Hlavní kutání v Bohulibech v dolu 
Anenském děje se v biotitickém dioritu. 

Některé partie pokrajní zelenokamu Bohulibského jsou břidlič- 
naty a obsahují zlatonosné couky jako hornina nesmačkaná, kdežto 
sousední zelenavá břidlice zlatonosných coukův aspoň podstatně ne- 
obsahuje. Pokusy s kyselinou solnou zjistil jsem, že taková břidlice 
zde ze zelenokamu vzniklá šumívá s kyselinou tou, kdežto sousední 
břidlice obyčejné nešumívá. Tudíž jest makroskopické rozeznání 
učiněno snadným. 

Hornina, kterou zastihl jsem sev. od Radlíku ve přímém po- 
kračování zlatonosného dioritu Bohulibského jest diabas s au- 



o výskytu zlatu na nékt. dňležitějsích naleziskácli českých. 9 

gitem liiiédýin o silných rozdílech absorpce a četnými drobnými 
černými rudami železnými. 

U Obrázku má (zvětralý) zelenokam zcela týžo ráz jako zvě- 
tralý biotitický diorit Bohulibský, jsa i sám dioritem. 

Východ Bohulibského zelenokamu u Sázavy, pokud jsem jej 
mohl prohlédnouti jest přeměněný diabas. Obsahuje mnoho m-alitu 
a epidotu, něco pak penninovitého chloritu. 

U Štěchovic v „Kobylích drahách" jest zelenokam náš opět 
diabas a sice se hnědým augitem o značných rozdílech absorpce. Roz- 
kladem augitu vzniká uralit a chlority. 

U Slap blízko proti dvoru máme opět diabas, a jest v sebraných 
vzorcích značně přeměněn. Augit jelio všecek jest uralitován. Rudami 
železnými není tuze bohat. 

e) (Jhemické vlastnosti. 

Při četných zkouškách nedařilo se mi dokázati zlato v hornině 
té, ani těm chemikiun, kterým vzorky horniny dal jsem zkoumati. 
Sám myslil jsem, že postupným rozpuštěním horniny v HCl, HF 
a HKSO^ obdržím posléze zlato ryzí jakožto zbytek, leč několikráte 
zkoušel jsem obtížnou operaci se větším množstvím honiiny bez 
positivního výsledku. Teprve opětovné zkoušení jednotlivých roztoků 
přesvědčilo mne, že tavenina s HKSO, obsahovala něco zlata, ba 
i chlorid železa obsahoval, třeba žo jen malé stopy zlata. Diorit 
Bohulibský obsahuje sám zlato, jehož dobývání z horniny 
samé však ve zkoumaných vzorcích by se tuším nevyplácelo. Další 
zkoušky konal jsem tím spůsobem, že tavil jsem práškovanou horninu 
silným žíháním se 6 až 7 násobným nmožstvím HKSO4 na miskách 
šamotových. Rudy železné se rozpustily, biotit a chlorit se rozloží, 
živce pak rozloží se jen málo. Tavenina jest za horka žlutá, za 
studena čistě zbělá. Roztluče se a rozpustí v horké vodě (tvoří se 
kamenec) a zbude bělavý prášek nerozložených živců. Tekutina nechá 
se půl dne neb celý jeden den státi nežli se sleje, rozpuštění a slévání 
dobře usazeného roztoku dle potřeby se opakuje. Posléze zbude 
bělavý prášek nerozpustný ve vodě a mezi ním třpytí se něco dro- 
bounkých zrnéček a mázdřiček kovového zlata. Mázdřičky zlata plovou 
snadno ve vodě, ale oddělovati zlato plavením od ostatního prášku 
nikdy se dobře nepodařilo. 

Dokázáním zlata v dioritu Bohulibském objasněno jest tuším 
mnoho otázek z okolí Jílovského i z některých jiných míst o kterých 



10 XXXV. Jiiulřicli L. Baivíř: 

budo řeč v tomto pojednání, ač další roi^hodující chemické zkoušky 
musí býti ještě konány, a sice soustavně a ve spojení s bádáním 
petrograíicko-geologickým. 

Zlatonosné žíly nebo couky v zelenokamu Bohulibském se vy- 
skytující jsou výplně nevelikých puklin. Křemen jejich a chlority 
jakož i železo a zlato mohou všecky pocházeti z horniny samé vy- 
louženíra a myslím, že také pocházejí. Jest však otázka, odkud po- 
chází kyselina uhličitá, horninu rozkládající, a odkud pochází 
síra, zlato a železo srážející a sice srážející oboje spůsobem siro- 
vodíku, jakož přijímám v obou pojednáních svých roku loňského. 

Kyselina uhličitá může míti rozličný původ. Může aspoň 
částečně pocházeti s hořejška a dostati se do horniny s vodou pukli- 
nami od hůry. Mohla by také jinou částí přicházeti do horniny na 
puklinách s vodou odněkud z duly. Hlavní pramen kyseliny uhličité 
hledám však také v hornině samé. Jest známo, že kyselina uhličitá 
vyplňuje velmi často předrobné mikroskopické dutinky nerostů hornin 
vyvřelých, částečně až na tekutinu jsouc stlačena, kterážto se místem 
uvolňuje každým, sebe nepatrnějším prasknutím horniny. V hornině 
Bohulibské dá se i)římo jakožto tekutina mikroskopem dokázati 
málokde, jsoutě živce dioritu i diabasu málo čerstvý, a plynnou bylo 
by velmi nesnadno rozeznati od jiných plynů. Za to však bývají roz- 
loženy uvnitř a produktem rozkladu bývají: alkalická slída a uhli- 
čitan vápenatý, ovšem někdy také epidot. A uhličitan vápenatý 
uvnitř horniny jako produkt rozkladu živců usazený zdá se na- 
svědčovati tomu, že původně i hornina jest prosáklá kyselinou 
uhličitou. 

Právě na diabasech okolí Pražského snadno můžeme pozorovati, 
n. př. u Chuchle, množství žilek uhličitanu vápenatého v něm vzni- 
kajících, nebo drť jeho spojujících, že se zdá na první pohled, jakoby 
v diabasu samém byl nějaký zvláštní zdroj kyseliny uhličité. 

Druhá hlavní otázka týče se původu s í r o v o d í k a. 

Také sirovodík může míti různý původ. Nahoře tvořívá se, 
jak známo, rozkladem látek ústrojných, rostlinných i živočišných. Ne- 
máme však pro rozsáhlé, kyzy bohaté okolí Jílovské na povrchu 
žádných takových zdrojů, které by byly mohly býti původem takového 
množství sirovodíku, aby přispěním jeho vzniklo i ve hlubinách roz- 
sáhlého okrsku tolik kyzů. Nějaká část sirovodíku ku tvoření kyzů 
na puklinách mohla by eventuálně pocházeti i z hornin samých, 
hlavně rozkladem mikroskopických zrnéček kyzových. Mám však za 
to. že by to bylo nmožství jenom malé — nehledě k tomu zjevu, že 



o výskytu zl.ita iiři iu'kt. důležitějších naleziskíích českých. 11 

nedá se ani mikroskopem konstatovati lase horniny, za které by byly 
kyzy se rozkládaly, vyjma obyčejné větrání na povrchu v haldách ave 
starém díle dolovém resp. štolovém. Soudím, že hlavní pramen 
sirovodíku pro couky zlato- a kyzo nosné okolí Jílov- 
ského pochází z duly, ze hlubin zemských. 

Když prohlížel jsem v srpnu okolí Stéchovické, přišli v lomu 
„pod Mandátem" na pravém břehu Vltavském délníci na žíly 
ar seno pyritu, kterýž pokládali za stříbro, obdivujíce barvu a tíží 
nalezené rudy*). Prohlédnuv místo, určil jsem rudu a nalezl, že vy- 
skytuje se v diabasu, procházejícím konkordantně břidlicemi Pří- 
bramskými. Diabas ten možno sledovati až ku Sázavě a nepochybně 
také na druhém břehu Vltavském dále. Provází vůbec rovnoběžně 
jdoucí žílu křemitého porfyru, od nížto jest oddělen jenom úzkým 
pruhem břidlic. Uprostřed jest většího zrna, krajem pak afanitický. 

V diabasu tomto vyskytuje se pletivo žil křemenných a vápen- 
cových s arsenopyritem, různého směru a do sousední břidlice Pří- 
bramské podstatné nepokračuje. Žíly dosahují tlouštky přes píď, 
většinou však bývají o až 7 cm silný, ovšem do plochy daleko roz- 
sáhlejší. Vápenec vyskytuje se na těchže žilách, ale jen na některých 
místech; bývá bělavý, zrna hrubého. Arsenopyrit jest taktéž hrubo- 
zrný a vůči křemenu nebo vápenci bývá ponejvíce omezen krystalo- 
graficky. Po krajích žil diabas bývá změněn, ale jen úzkým proužkem. 
Akcessoricky bývá v žilách chlorit nebo talkovité šupinky, také 
drobty diabasu se vyskytují. Arsenopyrit bývá na některých místech 
žil nahloučen, jinde jest spořejší. Ve křemení bývá ho nápadně více 
nežli ve vápenci. Na výrobu nelze však pomýšleti. 

Myslím, že tento výskyt arsenopyritu ve zdejším diabasu na 
žilkách má velký význam ku posouzení poměrů o vzniku rud v částech 
okolí Jílovského, Knínského, ba i jinde, hlavně ve středních Čechách, 
kde zelenokamy, zvláště diabasy bývají provázeny sirníky a rudami 
s arsenem. 

Arsenopyrit,**) jak známo, jest sloučeninou železa s arsenem a se 
sírou. Železo této rudy, podobně jako vápenec a křemen, může po- 



*) Vzhledem k tomuto mínění laikův, pak i z důvodův analogického vý- 
skytu (t. j. v porfyru), a ze žloutnutí na povrchu pokládám „bílé zlato" Radlické 
z roku 1560 a j. jen za arsenopyrit. 

**) Arsenopyrit vyskytuje se, jak známo, mezi Štéchovicemi a Zbraslaví ve 
Příbramských břidlicích dosti často, drobně vtroušen v žilách křemenných. K tomu 
připomínám, že také častým jest výskyt diabasu a porfyru ve krajině té, jež, jak 
dle hořejšího soudím, látku arsenovou přímo nebo nepřímo dodaly okolí svému. 



12 XXXV. Jindřich L. Baivíř: 

cházeti (a soudím, že i pochází) z látky diabasu samého. A.rsenu však 
takové množství nemůže pocházeti z diabasu, sice byl by diabas sám 
arsenovými sloučeninami již původně velmi silné proniklý, čehož není. 
Že pak arsenopyrit ten podstatně omezen jest jenom na diabas, a mimo 
to sotva byl zde kdy arsenový pramen s hořejška pocházející, nepo- 
chází arsen ten ani s hůry ani se stran, nýbrž z duly, z e li 1 o u b e k 
zemských. 

Tento výsledek ukazuje, že ze hloubky zemské takové plyny 
v diabasu vynikaly, t. j. asi snad z téže hloubky, ze které diabas 
sám se vynořil. Vynikal pak arsen nejspíše jakožto arsenovodík. 

S arsenem však sdružena jest síra, kterážto jej provází. Vyni- 
kaly tudíž, jak lze souditi bezpečné, obě látky společné ze hloubek 
zemských, síra nejspíše jakožto sirovodík. 

A tento další závěr jest snad velmi důležit pro posouzení poměrů 
v rudonosných diabasech Jílovské krajiny a snad i ve mnohých jiných 
diabasech, ve kterých hlavně žilky s pyrity zlatonosnými neb i se 
zlatem se vyskytují nebo vyskytovaly: sirovodík, který, jak soudím, 
spůsoboval vznik pyritův a srážení zlata, pocházel ze hloubek 
zemských, snad z těchže, ze kterých vyšel diabas sám. 

Abych opakoval : vysvětluji vznik couků Bohulibských — a tím 
i některých příbuzných, o nichžto bude později řeč — takto : 

1. Zlato a železo (pyritů) v coucích těch pochází z horniny 
samé vylouženíin pomocí kyseliny uhličité, kterážto kyselina aspoň 
velkou částí může pocházeti také z horniny samé; 

2. síra, jakožto nynější součástka pyritův a látka zlato srážející, 
pak arsen, jakožto nynější součástka arsenopyritů pochází z duly, ze 
hloubek zemských, odkud diabas nebo horniny geneticky příbuzné 
(n. p. zde porfyr, o čemž nížeji bude mluveno) vyvřely; síra jakožto 
sirovodík, arsen jakožto arsenovodík. 

Tímto výkladem snad i ten úkaz bylo by možno vysvětliti, že 
právě ve křížení dvou puklin často bývá hojněji zlata usazeno: jednou 
puklinkou mohlo přicházeti víco roztoku, druhou puklinkou pak mohly 
přicházeti látky srážející. 



Z výsledků zde vypsaných soudím, že zlatonosné couky v ze- 
lenokamu Bohulibském místem do značné hloubky jíti mohou, že však 
spíše blíže povrchu objeví se četnější a bohatší, kde hornina jest 



( 



o výskytu zlata na někt. dfiležitějších iialeziskách českých. 13 

nejvíce rozvětrána. O eventuální výnosnosti rozhodují data o dolování 
ve svrchnějších horizontech, získaná ovšem zase jen pro svrchnější 
horizonty. Na velké zbohatnutí z těžby couků samotných však ne- 
myslil bych, poněvadž hornina není ještě příliš rozvětrána. V otázce 
výnosnosti zdejšího kutání vůbec, zejména pak kutání do hloubky 
rozhodne vedle zkoušek couků zdejších ještě také další podrobné 
chemické zkoumání horniny zelenokamu samé na zlato. Výsledek zkou- 
mání toho rozhodne pak také definitivně o platnosti svrchu vylíče- 
ného úsudku mého o původu zdejšího zlata, ze kteréhož úsudku 
činím právě své dedukce. 

B) Porfyry okrsku Jílovského. 

á) Mahroskopichý vzliled. 

Porfyry Jílovského okrsku bývají horniny celistvé s porfyrickým 
křemenem neb i beze všech vyloučenin porfyrických a mají obyčejnou 
barvu zelenavou. U Bohulib nalezneme také tmavošedý nahnědlý 
porfyr s porfyr. křemenem a živcem. Zelená barva porfyrů jest však 
vůbec druhotná podobně jako červenavá barva a vzniká tím, že při- 
mísený základní hmotě velmi jemně roztroušený biotit proměněn jest 
na chlorit. Původní hmota portýrová v jádru jest bělavá nebo slabě 
nahnědlá. 

Zvláštního povšimnutí hodná jsou místa porfyru břidlična- 
tého, n. př. v Zahrádkách JZ od Bohulib, i jinde častěji, hlavně po 
kraji poifyrových žil. Porfyr tvořívá někdy tak tenké desky, že bychom 
je považovali za břidlici, kdyby bud pátráním po souvislosti s por- 
fyrem ve přírodě nebo zkoumáním mikroskopickým příslušnost jejich 
ku porfyru nedala se zjistiti. 

Nejsou asi všecky porfyry Jílovského okrsku stejného stáří, ně- 
které jsou značně starší druhých, jakož poznáme, zkoumajíce stav 
čerstvosti, v jakém se zachovaly. Nejmladší porfyry, uzavírajíce kusy 
břidlic Příbramských, jsou pozdější nežli tyto, jsou však starší nežli 
blízká žula, jak o tom ještě jinde bude učiněna zmínka. Že pak zde 
byly výrony porfyru opětovány, o tom svědčí na př. zjev již Bořickým 
pozorovaný v okolí Bohulibském, že porfyr na některých místech uza- 
vírá tu kousky jiného, t. j. aspoň trochu staršího porfyru křemitého. 

h) MikrosJcopické vlastnosti. 

Mikroskopické vlastnosti některých porfyrů krajiny naší byly 
zkoumány již Bořickým a jsou vypsány v jeho díle „Porfyry a por- 



14 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

fyrity křemenné z r. 1880. (Dokončil Jos. KlvaSa, A.rchiv pro pří- 
rodovědecké prozk. Čech, IV. díl.) O kyzech v porfyru ve Studeném 
psal jsem loni v „Živé" ve článku svrchu jmenovaném. K účelu této 
práce poznamenávám, že ve výbruse jednom křem. porfyru z Panského 
vrchu mezi Bohulibý a Studeným vyskytuje se ve granofyrické hmotě 
základní i partie listnatého plagioklasu skorém idiomorfního, mezi 
lištami těmi pak vyplňuje místo biotit. Jest to partie analogická 
skladbě dioritu Bohulibského, ne snad cizí uzavřenina, nýbrž část 
porfyru samého, a z důvodu toho hodná povšimnutí. 

c) Z chemických vlastností budiž poznamenáno, že i tmavý porfyr 
Bohulibský s porfyricky vyloučeným křemenem a živci jest pravým 
porfyrem křemitým. Zkoušeje ztrátu žíháním, obdržel jsem úbytek 
l-327o, množství SiO^ určil jsem na 71-477^ a kontroloval čistotu 
téhož fluorovodíkem. 

d) Eozklad. Rozklad děje se analogicky jak u zelenokamů po- 
mocí vod uhličnatých, jenže živce skýtají — jsouce alkalické — oby- 
čejně bezbarvou slídu a křemen, jen někdy také maličko vápence. 
Pokračuje-li rozklad poblíže puklin uvnitř horniny, bývá rozložená 
hmota živcová a chloritová vyloužena a nahrazena křemenem. — 
V některých vzorcích porfyru ze Studeného nalezl jsem v základní 
hmotě i sferolithy chalcedonu.*) 

e) Geologický výskyt. 

Porfyry vyskytují se v okolí Jílovském i dále odtud při Vltavě 
velmi hojně činíce žíly, prostupující břidlicemi často konkordantně 
se břidličnatostí těchto. Shledal jsem, že často bývají provázeny zeleno- 
kamy, zvláště diabasem rovnoběžně jdoucím, kterýžto bývá oddělen 
od porfyru úzkým proužkem břidlic. 

Tak od Radlíku na Bohulibý až ke Slapům délkou přes 12 km 
provázen jest porfyr žilou zlatonosného zelenokamů. Podobně proti 
hřbitovu sv. Kiliána „pod Mandátem" u Vliavy onen diabas hořeji 
řečený, v němžto vyskytují se žíly s arsenopyritem, jest také oddělen 
od porfyru úzkým proužkem břidlice. Jiný diabas nalezl jsem prová- 
zející porfyr podél silnice Štěchovicko-Slapské, jdoucí asi uprostřed 
délky silnice té skrze klikatou zátočku, i na malé mapě dobře pa- 



*) Používám příležitosti této a dodávám ku pojednání svému o quai'zinu 
od Heřmanova Městce (ve Véstníku král. české spol. nauk z r. 1893, článek XIII., 
že quarzin ten poiovnávací methodou Beckeho jsa zkoušen, jeví poněkud 
nižší exponent lomu světla nežli křemen, nikoli pak vyšší, jak jsem ze způsobu 
klamného reliéfu soudil. 



o výskytu zlata ua někt. dftležitějšíeh naleziskách českých. 15 

trnou. Nad zátočkou jde po pravé straně silnice, za zátočkou po levé 
straně silnice, pod zátočkou po levé strané její, mínínie-li směr od Slap 
ke Štěcliovicům. Na diabasu tom byly tuším asi zlaté doly Štěchovické, 
o nichžto zmiňuje se Lazar Erker, že byly u potůčku, a nebyly 
míněny tu práce u Vltavy, jak Poíepný se domníval. Jestit na něm 
pracováno ode svrchu četnými dolíky, částečné i do sousední Pří- 
bramské břidlice, a Lazar Erker sotva by byl nazval Vltavu potokem. 
— Ještéjiný zlatonosný diabas, provázející porfyr nalezl jsem na JZ 
od Knína v Borotickém lese, oddělený od porfyru zase úzkým pruhem 
Příbramských břidlic. 

Hmota těchto diabasův a zelenokamův, provázejících porfyry ve 
veliké blízkosti a konkordantně vynikla nepochybné také skoro ze 
stejného místa, ze kterého vynikla hmota portýrová, třebas ani ne 
současně, nýbrž po portýrech. Pravé z toho zjevu, že zelenokamy ony 
vynikají ne na tom místě, kde porfyr se stýká resp. kdo slepil se se 
břidlicemi, nýbrž poněkud dále, lze souditi, že pukliny pro ně vznikly 
až po vyvření porfyru, snad při tuhnutí hmoty jeho. Těmito druhými 
puklinami vytryskl pak zbytek tekutého magmatu, hmota basičtéjší. 
Máme zde dle mého úsudku differenco vání magmatu původně 
jednotného: dříve z něho vytlačena byla část specificky lehčí — 
hmota porfyrová, zbyla pak a později byla vytlačena odtud část speci- 
ficky těžší, hmota zelenokaraová, hlavně diabasová. 

Důvodný úsudek tento jest geologicky velmi důležit a platí tuším 
i o mnohých jiných porfyrech českých a zelenokamech těmto blízkých, 
neboť podobné sdružení zelenokamu a porfyru vyskytuje se zvláště 
v Čechách středních častěji, jak můžeme se o tom poučiti ze prů- 
řezův, uveřejněných v Boíuckého díle o křemitých porfyrech českých. 

Z téhož důvodu pokládám také výskyt sousedního zelenokamu 
vedle porfyru ve známém velkém pruhu českém u Zbirova jen za 
podobný příklad d i f f e r e n c o v á n í magmatu původně je d- 
notného. 

Tento úsudek o genetické příbuznosti zelenokamův a porfyru 
zdejších jest tuším velmi důležit i pro výklad o zla to nosnosti 
porfyru těch. Také porfyry krajiny zdejší jsou zlatonosný, obsa- 
hujíce na křemitých žilách zlato ryzí a zlatonosné kyzy na četných 
místech okrsku Jílovského, ba i na sv. Kiliánském proužku porfyrovém 
podařilo mi se na Žižkové vrchu nalézti zbytky dolíků, kopaných ve 
křemitém porfyru po zlatonosných žilácli křemenných. Ale žíly tyto 
v porfyrech se vyskytující bývají málo zlatonosný, jen na nahodilých 
místech jednotlivých, podobné jako porfyr sám má celkem jen málo 



Ig XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

původních rud. Rudy v porfyru původní jsou podobně jako v zeleno- 
kamech blízkých hlavně titanický magnetit a ilmenit, tu a tam něco 
velmi drobného kyzu. Příčinou genetické příbuznosti resp. sou- 
vislosti porfyrův a zelenokamů jim blízkých lze, jak myslím sou- 
diti totéž o původu zlata a zlatonosných pyritů na 
coucích v porfyrech, co souditi se dá o původu těchže látek 
na coucích vzelenokamech oněm blízkých,*) jenže již a priori 
pro chudost porfyrů na původní rudy, resp. na těžké kovy, lze tuším 
v porfyrech očekávati i chudost couků na zlato a spíše boha- 
tost křemenem. 

Dle toho, co zde vyloženo, mám za to, že dolování na zlato 
v porfyrech sotva by mělo stálý delší dobu trvající příznivý výsledek, 
že tudíž sotva mohl by se větší podnik takový vypláceti. 



C) Výchoz Tobolské horniny u Sázavy mnou objevený. 

Jest velmi přeměněná stará hornina diabasová, 
obsahujeť mimo hojný chlorit také něco uralitu^ a část chloritu sama 
již snad vznikla také z uralitu. Hlavní proměna záleží v tom, že 
mnoho nerostné látky a sice chloritové (resp. augitové rozložené) bylo 
vylouženo a nahrazeno křemenem. Plagioklasových lišten zbývá dosud 
hojně, třebas i pohromadě. Hornina zůstala na svém místě 
a nebyla snad rozdrobena mechanicky. Stopy po bývalých, nyní roz- 
ložených rudách železných, a sice hlavně po titanickém magnetitu a 
po ilmenitu zachovaly se jakožto hromádky zrnéček rutilových. Kyz 
jest nepochybně původu druhotného, máť vzhled čerstvý a jest úplně 
neporušen. 

Z vyloužení původních rudnatých součástek horniny následuje, 
že i zlato na coucích v hornině té se vyskytující pochází pravdě- 
podobně z horniny samé vyloužením. Z povahy a veliké přeměny staré 
této horniny následují nové a hlavní důvody pro platnost závěrků, 
které činil jsem o kutání po vrstvách těchto. Zároveíi však nabádá 



*) Ostatně i jiné diabasy středočeské jsou zlatonosný. O některých bude 
řeč v následujících odstavcích, o jiných dosud konal jsem jen malá studia. Zejména 
také tuším dle výskytu rýžovisk a kutaných jam, že snad i pásmo diabasové, 
jdoucí z okolí Berouna a Tetína směrem VSV ku Zlíchovu, pak druhé pásmo, 
jdoucí podobným směrem jižné od Karlova Týna, sev. nad Dobřichovici a Rado- 
tfnem k Chuchli jest nebo bylo aspoň místy zlatonosuo, ale bude potřebí o tom 
ještě dalšího bádání. 



o výskytu zlata na uěkt. dúiežitéjšídi iialeziskách českých. 17 

vysvětlení toto, aby zkoušena byla nejenom zlatonosnost coukův 
a kyzův, nýbrž i celé horniny zvláště tam, kde couků není. Tudíž 
pokládám za velmi žádoucí, aby větší množství horniny té z ně- 
kolika míst bylo zkoušeno na zlatonosnost chemicky. 

v 

D) Výchoz Slojířských hornin u Sázavy, mnou objevený. 

Dle zkoumání mikroskopického horniny Šlojířské jsou staré 
masivní horniny na sv ém mí stě zůstávaj ící, ale velmi 
přeměněné, totiž 

1. dílem křemitý porfyr, 

2. dílem jemnozrný granit, 

3. dílem hornina analogická Bohulibskénui biot. dioritu, ale na 
živce ještě bohatší. Také zbytky skupin lišten živcových jsem tu a tam 
ještě mohl zastihnouti jako v hornině Tobolské. 

Hlavní přeměna hornin Slojířských záleží ve vyloužení původních 
nerostův, zvláště železitých a nahrazení jich křemenem, pročež hor- 
nina nabývá vzhledu křemence. Původní titanické rudy železné jsou 
vylouženy a zbývají po nich hromádky zrnéček rutilových. Kyz jest 
opět druhotiiélio vzniku, železitá látka jeho [)ochází, jak z vyloužení pů- 
vodních rud soudím, opět z horniny samé. Rovněž soudím per ana- 
logiam, že i zlato na coucích pochází pravděpodobně také z horniny 
samé vyloužením. 

Z výsledků bádání mikroskopického o výchozu Slojířských hornin 
právě vypsaného vysvítá, že většinou pravděpodobné nejsou tak bohatý 
zlatem jako hornina Tobolská, leda jen na těch místech, kde jsou 
proměněným dioritem, že by se mohly jí blížiti. Povšechně platí zde 
úsudky, které jsem o kutání v hornině této učinil loni. Slojíř ze pi'o- 
rážky Pepřské pokládám dle mikroskoi)ických preparátů za proměněný 
starý křemitý porfyr rázu zdejšího porfyru zelenavého, vyznačený 
tudíž porfyrickým křemenem a ve hmotě základní roztroušeným dro- 
bounkým chloritem (původně biotitem). Chlorit rozkladem červená. 
Původní železité rudy jsou vylouženy. Kyzy i zde jsou vzniku dru- 
hotného, vyplúujíce puklinky nebo dutiny a místa přeměněná. 

E) Výchoz Klobásu u Sázavy. 

Dle měření mých letos konaných výchoz Klobásové horniny 
dlužno hledati ve druhé strži za Vácslavskou štolou. Vyniká zde chlo- 

Tř. matl^einaticko-přirodovědecká 1896. 2 



i 



18 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 7^ 

ritická břidla kyzem velmi bohatá, tato však není nic jiného nežli | 

starý diabas, přeměněný na původním svém místě. Rudy j 

železité z původní horniny jsou vylouženy a zbývají po nich jen hro- j 

mádky zrnek rutilových nebo něco ieukoxenu, augit resp. chlorit často i 

jest vyluhován a nahrazen křemenem. Z analogie se zelenokamem j 

Bohulibským lze souditi, že zlato i zde pochází snad vyloužením ze j 

zelenokamu samého, a jest tudíž sotva omezeno toliko na kyzy, nýbrž \ 

sluší zkoumati na ně celou horninu. ' 

Tentýž původ má kamení Klobásu „nad ryžemi" u Jílového, ] 
obsahuje však ještě velmi mnoho uralitu, ze kterého by ovšem delším 

rozkladem vznikl chlorit. ■ 

Do pásma Klobásu náleží také pruh pyritem bohaté horniny, 
na kterou dolují nyní ve prorážce. Kyz této horniny místem jest značně 

zlatonosný, jinde však málo, a bude zkoušeti na zlatonosnost i zde | 

celou horninu. *) ; 

,1 

FJ Hornina Kocouru**) u Jílového. 

Jest chloritická břidla, vlastně však velmi p r o m ě n ě n ý s t a r ý I 
zelenokam rázu Bohulibského, původně snad biotitický diorit. \ 
Hojný přimísený kyz jest i zde zcela čerstvý, tudíž druhotný a vznikl 
nejspíše ze železných rud bezsirných přeměnou. Nerost chloritem za- 
stupovaný často jest vyloužen a nahrazen křemenem. I zde lze z ana- ' 
logie ku zelenokamu Bohulibskému přijati, že zlato couků Kocourských 
pochází snad ze zelenokamu samého, a že i tuto horninu bude dlužno i 
celou zkoumati na zlato. , 



*) Ku rychlému posouzení, zda kyz jest zlatonosný, osvědčilo mi se toto. 
Kyz roztlučený pražím ne prudce nad ohněm až nezapáchá po síře. Upraženou 
hmotu rozetru ve hmoždíři na červený prášek a opět trc chu volně žíhám. Neza- 
páchá-li již po síře, dám jej do lahvičky s vodou a protrepu. Zlaté mázdřičky. 
jsou-li jaké, plovou ješté ve vodě, když zrnka červené rudy železné se usazují, 
Oddělovati však zlato plavením nikdy se mi dohře nezdařilo. 

**) Název „Tobola" Baliun v Miscellaneích, dílu I. na str. 42. vykládá ja- 
kožto tobolka, peněženka (crumena) a praví, že jest to jméno, jakého užívají 
a dolech. Zdá se, že výklad ten jest správným, neboť i jiné staré doly Jílovské 
měly názvy podobného smyslu: mošnička haléřek (5 haléřů, 15 haléřů). Název 
Klobás odvozoval bych od příjmení Klobás. Také pak jméno Kocour pochází 
nejspíše od mužského jména Kocour. Alespoň žil ve 2. polovici stol. 16. také 
jakýsi Jan Kocour, kterému císař Rudolf II. r. 1595. (dle zprávy B.u.binovy 
v Miscellaneích na str. 21.) dovolil prohledati všecky hory, zvláště Krkonoše, 
hledati drahé kameny. 



o výskytu zlata na někt. dňležitějších naleziskách českých. 19 

Na haldách Kocourských jsou přimíseny také kusy sousední 
drobně kyzonosné uralitické břidlice jiného původu. 



G) „Příčný couk" zlatonosný na Panském vrchu, 

jemuž PošEPNÝ zvláštní důležitost přikládal, chtěje z jeho výskytu 
odvozovati původ zlata na coucích okolí Jílovského ze hloubky, 
nalezneme na místě Hádka řečeném i dále blíže ku Bohulibům. Jest 
to pří čný pruh j amek po křemenných žilkách nejspíše zlatonos- 
ných, kopaný — vdiabasu. Dle toho, co zde vyloženo o zelenokamu 
Bohulibském, přikládám zlatonosným žilkám křemenným týže původ 
jak onde. Žilky ty ostatně nešly hluboko — a diabasjest 
opravdu jen málo zvětrán. Augit jeho jest hnědé průhledný 
a jeví velký rozdíl absorpce: l|c, t. j. asi dle délky chvějící paprsky 
jsou značně absorbovány, pro paprsky _Lc chvějící jest absorpce velmi 
malá. Z augitu vznikající uralit jest značně pleochroický: pro chvění 
H c, t. j. asi dle délky modravě zelený s absorpcí patrnou, pro 
chvění příčně jdoucí skoro čirý. 



Mezi hranicemi svrchu řečenými, totiž mezi žilou zlatonosného 
zelenokamu Bohulibsko-Slapského a Chotouhsko-Krňanskou hranicí 
žulovou jdou čtyři hlavní pruhy zlatonosných hornin, 
spolu rovnoběžné a skoro rovnoběžné ku zelenokamu Bohulibském u. 
Jsou to — čítaje od západu k východu: pruh Tobol ský, pruh 
Sloj irský, pruh Klobá sský a pruh Kocourský. Veškery tyto 
pruhy loni bylo lze sledovati z okolí Jílovského až ku řece Sázavě. 
Letos hledal jsem pokračování jejich za Sázavou, ale teprve po přes- 
ném mapování na mapách katastrálních bude lze poskytnouti podrob- 
nějších dat, neboť větší díl povrchu pevných liornin mezi Sázavou 
a Vltavou jest zakryt nánosem hlíny z porfyru větráním vzniklé. 
Hřbet Medníku a Chlumu složen jest hlavně ze křem. portýru. 

Prozatím jsem zjistil pomocí map katastrálních, že v pokra- 
čování zlatonosného okrsku Jílovského v okolí vsi Třep- 
šína na čtyřech místech říkají parcelám polním „na hlubokém dolu." 
Prohlédnuv místa tato, nenalezl jsem žádných hald, ale také přírodou 
nejsou tam zádně hluboké kotliny vytvořeny, i lze souditi, že tu byla 
aspoň na nékterých místech prastará díla dolová, jejichžto zbytky 
dlouhým časem byly zarovnány. Jsou to místa: 

2* 



20 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

1. Koirii)lpx parcel polnícli blízko na západ od Tíepšína nedaleko 
kříže, jižně u cesty do Hradiska; 

2. skoro u samého Třepšína na JV před cestou do Kriian ; 

3. od Třepšína jižně blízko kolenovitého záhybu Vltavy; 

4. pole na levo od cesty do Štěchovic, záp. od Třepšína skoro 
2 kin vzdálené. 

Od čísla 3. ZSZ asi 3600 m daleko nade strží bylo kutáno 
trochu po křemenné žíle ve křem. porfyru. Jest to nejspíše staré dílo, 
dolík jest úplně zasypán a jen zbytky haldy patrný. V podobném 
porfyru nad Vltavou, v kolenovitém ohybu řeky té nalezl jsem kře- 
menné žilky s něco zvětralého zlatonosného pyritu. 

Okolí Třepšína jest velmi pozoruhodno, připadat do něho po- 
kračování zlatonosného pruhu Tobolského a Šlojířského. V pokračo- 
vání tom nalezneme staré mělké dolíky na pravém břehu potůčku 
Třepšínského, tekoucího do Sázavy. Arciť se zdá, že velkou partii 
zvětralých zlatonosných hornin pohltil s liůry právě Třepšínský potok 
sám, o čemž rozhodne další měření. 

Nehledě ku známé štole sv. Barbory u Sázavy, jsou i jinde 
stopy, že mezi Sázavou a Vltavou bylo i svrchem pracováno na hor- 
nině Kocouru, ač asi již tuze dávno. 

Zbytky díla patrnější nalezneme pak tyto : zřetelnou kopaninu 
(žádné ryžovisko!) na levém břehu Sázavy ve stráni proti štole 
M. Terezie, pak dílo v Kobylích drahách, zde pak jednak na zeleno- 
kamu pruhu Bohulibského, jednak v porfyru, 

V kopanině nejprve řečené jest kopáno po křemenných žilách, 
vytvořených v povrchních částech hornin a nepochybně trochu zlato- 
nosných. Vykopané lialdičky jsou proniíseny již s kamením s polí 
sneseným a rozryty přívaly vodními, po deštích a tání sněhu se strání 
tekoucími. 

V „Kobylích drahách" jest kopáno na zelenokamu (diabasu) 
svrchním dílem po křemenných zlatonosných žilkách nemálo, podobně 
jako ve starých jamkách u Bohulib. Směr řady jamek oněch jde 
celkem asi ku myslivné. Uložení zelenokamu (diabasu) jest totéž jak 
u Bohulib : mezi týmiž dvěma žilami porfyru, pokračujícími tudy až 
ke Slapům. Diabas sahá místem ku porfyru samotnému. Na druhém 
břehu Vltavy jest kutáno po něm na pravé t. j. východní straně pro- 
tější íítrže, a na konec jeho u Slap připadá aurifodina, založená ne- 
daleko Slapského dvora r. 13"-9, o nížto doklad listinný otiskl Emler 
ve svých: Regesta Bohem, et Morav., IV, 1892, str. 264 a 266. 

V porfyru jest kutáno vedle diabasu východně a to nahoře i dole. 



o výskytu zlata na nékt. důležitějších naleziskácli česk3'ch. 21 

Nahoře jest ode svrchu tesán široký důl po žíle křemenné, silné 
místem skoro 1 m směrem asi ZV, a po větvích jejích různými 
směry, pročež důl ten podobá se vůbec lomu. Hloubku má asi 20 m, 
spodek však jest zasypán, Porfyr jest zcela takový tmavošedý jako 
v Bohulibech vedle zlatonosného dioritu a má také zde porfyrický 
křemen. 

Dole jest u Vltavy pracováno ve světlém zelenavém křem. por- 
fyru štolou SV směru, na počátku dvojitou. Tudíž byla žíla křemenná 
na začátku rozvětvena. Co zbývá po ní místem, jest druzovitý její 
kraj s akcess. chloritem. Místem dosahovala až na 90 cm šířky, do 
výšky nešla, ani snad tuze do hloubky. Na délku štola jest přístupna 
asi na 25 m. Uvnitř nalezneme dva staré, spuchřelé dřevené trámy, 
načež se úží a konec jest zasypán. Na stěnách usazuje se trochu 
rezovitého a vápenatého povlaku, zlata ani ve zbytcích křemenné žíly 
nelze viděti. 



Pásmo kyzem bohatých hornin Jílovského okrsku 
sahá, j a k j s e m shledal, až ku Z u p a n o v i c ů m u Vltavy, vsi 
asi jižně od Knína položené. 1 činí celková délka kyzonosných hornin 
Jílovských od Radlíku ua JZ na 25 kilometrů. Arciť zbývá území 
to teprve podrobně zkoumati a sice již od Sázavy samé a možná, že 
místy jest súženo, snad i mnoho protrženo jinými horninami, pak také že 
jest povahy měnlivé. Dále od Županovic na JZ nalezneme sice ještě na 
některých místech sledy hornin Jílovských, ale nikoli kyzem bohatých, 
a cokoli jsem z pokračování dalšího procestoval, o tom budou zmínky 
ni jiném místě této práce. 

Vyjdeme-li z Nového Knína na jih, jdeme pořade žulou téhož 
rázu, jaký má žula u Chotouně. U Libšic prostupují žulou tou žíly 
židy skoro bezslídné, ty pak jsou vzhledem svým poněkud podobny 
porfyru a ovšem mladší nežli hlavní žula. U vsi Mokřka nalezneme v žule 
zase žilky jemnozrného granitu slídou vehni chudého, jenžto jest 
tvrdší a čerstvějšího vzhledu nežli hlavní žula sama, pak žilky čer- 
venavého felsitu. Tyto žilky granitové i felsitové jsou ovšem opět 
mladšího původu nežli hlavní žula. Na druhém svahu kopcovitého 
hřbetu počne brzo křemitý porfyr, zbřidličnaténý směrem asi S12V — 
J12Z, úklonu měnlivého. Tlakem jest tak proměněn, že zdá se míti 
rovnoběžný sloh, ba upomínává značně na granulit. Následuje celistvá 
hornina proužkovaná, taková, jako v údolí Sázavském okrsku Jílov- 



22 XXXV. Jindřich L. Barvír: 

ského. Jest stejně břidličnatěna jako porfyr předešlý. Proužkování 
její záleží v tom, že střídají se partie křemitější s partiemi křemenem 
chudšími. V ní vyskytují se četné druhotné žilky křemene. Nížeji 
zastihneme tmavší proužkované horniny břidličnaté s epidotickými 
partiemi, podobné oněm z údolí Sázavského, Ještě doleji a sice 
u Smilovic následují tmavší břidlice část. chloritické, Jílovským 
velmi podobné, směru asi S13V — J13Z, úklonu kolem 50" na JV. 
U Vobosu nalezneme granit. Mezi Vobosem a Cholyní prokukuje 
proužek bílých křemitých hornin kyzonosných, břidličnatých, se při- 
míseným jemným kyzem. Hranice proužkovaných hornin jde zde asi 
proti vyhořelé prádelně. Proti toku Vltavy dále nad prádelnou tou 
několik kroků vyskytují se partie křemencům podobných hornin kyzo- 
nosných, jaké nacházíme v pásmu Sloj irském u Sázavy, částečně 
i skoro takové, v jakých kutá se nyní ve prorážce Pepřské po zlato- 
nosných kyzech. Jsou zde také dvě stolky v nich po kyzu kutané, 
ale krátké, pokus patrně neměl příznivého výsledku. Zlata není viděti, 
ač vyskytují se v hornině té četné žilky křemenné s kyzem, ovšem 
jenom krátké. Břidlice tyto prokukují i v polích mezi Křepenicemi 
a Zvíroticemi, kdež ostatně hlavně žula se vyskytuje. 

Při pravém břehu Vltavy pod Županovicemi v zátočině u „Rybárny" 
a v celém záhybu Vltavy odtud na SV jdoucím až ku skalára jiho- 
západního svahu Dubového vrchu vystupují křemeucovité kyzonosné 
horniny, velmi podobné horninám Šlojířského pásma i jiným u Sázavy 
v Jílovském okrsku. Proti nim jest rozsáhlé ryžovisko podél 
celé protější stráně až ku zbořeništi Svini. Také pak i na pravém 
břehu Vltavy hnedle pod strží u Rybárny zbývá značná práce ryžov- 
nická. Obojí ryžovisko jest neklamným svědectvím zlatonosnosti hornin 
těch, které tudíž zasluhují bedlivého studia podrobného, i kdyby se 
snad posléze mělo ukázati, že by se samy nehodily ku výrobě zlata. 
Tu a tam naleznou se v nich i stopy vápenatých žil, jaké shledáváme 
na pr. v okolí štoly M. Terezie. Někde jest i kopnuto po kyzech, ale 
žádné větší dílo zde není. 

Na konci zátočky posledně řečené vystupuje vedle křemencovi- 
tých hornin značně silný pruh zelenošedého křemitého porfyru, 
téhož, jaký máme hojně v okrsku Jílovském. Částečně jest dobře po- 
znatelný, částečně pak zbřidličnatěn, že upomíná na krystalickou 
břidlici. Za porfyrem jde proti Svini již známá žula rázu téhož jako 
u Sázavy, a žula tato jest mladší nežli porfyr, prorážejíc 
jím a uzavírajíc kusy jeho v sobě. Porfyr na kontaktu jest změněn, 
částečné zřetelné překrystalován, jevě hrubší lupénky slídy v sobě. 



o výskytu zlata ua iiěkt. důležitějších naleziskách českých. 23 

Od zbořeniště Svině ku Bukovnickému mlýnu a po pravém 
břehu Vltavy ještě trochu dále následuje žula a ryžovisko v ní 
zmizí. Soudím z toho, že žula tato není zlatonosná. Od Bukovnického 
mlýna následují křemencovité horniny, místem drobounkými kyzy ná- 
padné bohaté, a pod nimi jest opět ryžovisko, třeba že již jen 
málo znatelné, po levém břehu řeky. 



V dalším pokračování čáry od Jílového na JJZ ku Vobosu 

v 

a Zupanovicům tažené nalezneme žulu, a teprve kolem Zduchovic 
vyskytnou se opět horniny, kteréžto jsou pokračováním hornin Jílov- 
ských, jenže nemají makroskopických kyzův a spíše východnímu od- 
dílu pruhu onoho jsou bližšími. V tom okolí asi přestávají snad již 
horniny Jílovské, jsouce nejspíše největší částí zatlačeny na západ 
a odříznuty žulou. 

Dál odtud mezi Miroticemi a Blatnou vyskytují se křemence, které 
snad spíše upomínají na křemence, jaké nalezneme JZ od Selčan, 
n. p. západně ode vsi Doubravice, tedy na horniny východně od po- 
kračování Jílovského pruhu rozložené. 

Pokračování zlatonosnosti, které jeví se skoro v čáře Jílovsko- 
Voboské dále za Županovicemi, na př. východně od Břežnice, pak mezi 
Miroticemi a Blatnou, jest poutáno na jiné horniny nežli na Jílovské 
a není pokračováním v geologickém smyslu. 

a) Západně od městyse Kamýku nalezneme žulu biotit. amfibo- 
lickou prostředního zrna, rázu obyčejné středočeské žuly od Žampachu 
neb od Knína, a granit ten pokračuje při silnici až ku Zduchovicfuii, 
kdežto nalezneme stopy zeleně nebo červeně pruhované horniny fylli- 
tické. Na západ od Zduchovic mezi Zduchovicemi a Bukovcem následují 
břidličnaté křemencovité horniny se živcem a akcessorickým chloritem 
neb uralitem, podobné některým horninám Jílovského okrsku u Sázavy. 
Směr břidličnatosti jest zde asi VSV — ZJZ. Část jich lze snad po- 
kládati za stlačený křemitý porfyr. Žula jest mladší hornin těch, 
míváte kousky jejich místem úplně uzavřené. V sousedství hornin 
oněch žula bývá vyvinuta poněkud porfyrovitě, ale ne tolik jako ua 
př. u Krásné Hory. 

Ode vsi Bukovce na JZ na cestě ku Větrovu následují dílem 
břidličnaté křemencovité horniny (opět částí nejspíše stlačený křemitý 
porfyr), částečně pak zelenavě proužkované křemité fyllity, dílem pak 
i amfibolické břidličnaté horniny, vše rázu téhož jak u Sázavy ve 



24 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

východní Části Jílovského pruhu poblíže Žampachu shledáváme. Makro- 
skopického kyzu nemají. Směr jejich jest skoro VSV— ZJZ, a za Plav- 
cem asi SV — JZ. 

SZ od Větrova poblíže dvorce Lipína vyskytují se stopy kře- 
mencovité horniny drobného zrna s akcessorickou světlou slídou 
a s něco velmi jenmých černých rud železných. Také tato hornina 
mohla by ještě čítána býti poněkud do příbuzenství hornin Jílovských. 
Obsahuje porůznu drobné druhotné žilky křemene, snad i malounko 
zlatonosné, jestiť na nich kopáno několik arci nehlubokých jamek. 

h) Od Březnice na východ nalezneme podél žuly pruh pravé 
ruly, uejčastěji živcem boliaté, slídou pak chudší. U vsi Boru vých. 
má rula směr asi VSV — ZJZ, úklon na JJV, až skoro směr V — Z 
s liklonem téměř na J. Podél potoku VlČavy u Boru nalezneme místem 
břidličnaté hoi-niny šedé nebo zelenavě šedé se přiraísenýni chloritem 
neb amfibolem, upomíuající poněkud na některé horniny okolí Zam- 
pašského. 

V údolí Vlčavy jest mezi Borem a Dobrou Vodou také rýžo- 
váno, hořeji blíže Boru dosti zuačně, od Dobré Vody pak dále ryžo- 
visko přestane. Ryžovnické kopečky obsahují velmi rozmanité oblázky 
a valounky, totiž ohlazené kousky fyllitických hornin a ruly z nej- 
bližšího okolí, bělavých křemenců kyzů prostých, bělavých pískovců 
jakoby Příbraniskýcli, slepencovitého pískovce s černošedým buližní- 
kem, tmavošedých buližníkovitých břidlic, křemene ze žil a písek ze žuly. 
Nános pochází dle tohoto obsahu hlavním dílem z okolí Rožmitálského, 
částečně ze zlatonosné krajiny od Nesvačil a Namnic, odkudž i zlato- 
nosnost může býti odvozována, nepochybně tudíž aspoň část zlata 
byla teprve vybavena cestou z horniny je uzavírající. 

c) Co mezi Miroticemi a Blatnou označeno jest na mapách geo- 
logických jakožto fyllit, jest skoro samý křemenec červenavý, tudíž 
železitý, ale bez kyzů. Někde má akcessorické zřetelné živce a zele- 
navé lupénky chloritové. 

U Lhoty Smetanovy vyskytuje se žula rázu středočeského, téhož, 
jaký spatřujeme v okolí Jílovském a Knínském, ač i místem zastih- 
neme granit se živci velikostí poněkud více vynikajícími. U potoka 
Skalice není v žule ryží, leda snad zbytek pokusů nějakých na louce 
opodál vody u Pode-Lhoty čili „u Těsku." Od Mirotic na západ podél 
potoka Lomnice jdeme údolím granitovým hlínou pokrytým, brzo pak 
zastihneme narůžovělé křemence, železité, ale bez makroskop. kyzů. 
Na jednom místě blízko Mirce (vých.) seznal jsem vedle potoka 
Uslavy v tomto křemenci směr VSV— ZJZ až SV— JZ, úklon na SSZ 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 25 

až JZ*) mimo dvojí zbridličiiaténí transversální. Ve granitu a ve 
křemenci až skoro do Mirče není u potoka Lomnice žádného ryžoviska. 
Teprve před Mirčem výcli. začínají malé, ale zřetelné zbytky ryžování 
podél Uslavy. Tu poblíže nalezneme v polích nad potokem kousky 
hornin, upomínajících dílem na proužkované horniny blíže Žampachu, 
dílem na zlatonosné horniny ze Chvojné u Knína, pak kousky zvě- 
tralého diabasu a kousky ininetovité horniny. Než nenalezl jsem nikde 
vyčnívati horniny ty. 

Za Mirčem lze zřiti při Uslavé dvě zřetelná ryžoviska a před 
mlýnem Václavovským třetí ryžovisko nápadně rozsáhlé, i o 
značně vysokých kopečkách. Kopečky složeny jsou ze drobtů 
červenavého křemence, Příbramských tmavých břidlic, tmavého 
buližníku, slepence s kousky buližníku a kousků žilnatého křemene, 
hlavně tudíž horniu, jaké vyskytují se na př. v okolí Nesvačil. Ačkoli 
jsem se přičinil nalézti místo, odkud náplav ten vlastně pochází, ne- 
podařilo mi se to při mé návštěvě krajiny té. Kolkolem spatřil jsem 
jen samý červenavý křemenec. Bude však záhodno místo to i s okolím 
studovati dále. 



Severně, SZ, západně a JZ od zlatonosného okrsku Jílovského 
za porfyrem Radlicko - Modnickým následují zvláštní šedé břidlice, 
jemně, ale zřetolné vrstvené, původu sedimentárního, jaké postupují 
daleko za Břežany, až za ves Libuš na cestě ku Praze. Nacházíme 
je také v okolí Příbramském a rovněž ve východních Cechách n. p. 
v Chrtnickém údolí blíže Choltic. V loňských pojednáních svých čítal 
jsem břidlice ty do kambria, nejsa dostatečné přesvědčen, že by bylo 
je od kambria oddělovati. Zde pak nazývám je k uvarování nedoroz- 
umění dle LiPOLDA prostě břidlicemi Příbramskými. 

Od Choltic zmínil jsem se o nich ve Věstníku král. české s;)(d. 
nauk z r. 1893, číslo XXXVIII. ve čhinku nadepsaném „Diabas od 
Choltic a od Heřmanova Městce. Tam obsahují vrstvy hruběji zrnité, 
jaké nazývány byly u nás drobou, a poněvadž povahou součástek 
shodují se s nimi, nazval jsem je břidlicemi drobovými. Ve smyslu 
ZiiíKEi.ovĚ jest však droba ta spíše pískovcem, neníť zřetelně póly- 
genního původu, a břidlice samy sluší nazývati břidlicemi hlini- 
tými (jílovitými). Dodávám, že i světlé křeuiité slepence s lyditem 

*) Ve městě Strakonicích i pohlíže Strakonic asi na S v lomu pod Šibe- 
ničním vrchem vedle silnice do Kadomyšle vedoucí nalezneme rulu dvojslídnou 
vrstev velmi zvlněných, mající směr asi SV— JZ, úklon shledal jsem asi na SZ. 



26 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

u Choltic V Chrtnickém okolí jsou tytéž, jaké poblíže Příbrami na- 
lezneme. 

Břidlice, o kterýchž tuto jest řeč, Pořepný považuje za před- 
kambrické a za důvod udává, že na nich kambrické slepence 
Žitecké jsou uloženy diskordantně. Sám vím jednak, že výskytem 
slepenců ve Příbramských břidlicích ani směr ani úklon vrstev měniti 
se nemusí, jakož pozoroval jsem na svahu hory Ďábelské u potoka 
Zahořanského. Za to však shledal jsem vrstvení slepence Žiteckého 
na vrchu Zitci ve směru i úklonu měnlivé a měnlivost tato aspoíi 
částečně jisté souvisí se změnou velikosti materiálu. I netroufám si 
rozhodnouti, zda úchylky vrstvení slepence Žiteckého ode směru 
a úklonu vrstvení Příbramských břidlic u vsi Nesvačil jsou ná- 
sledkem dynamické přeměny polohy vrstev břidlic Příbramských 
před usazováním se vrstev slepencových, či vznikly-li teprv po- 
zději snad jen následkem měnlivosti velmi rozdílně velikého ma- 
teriálu vrstev slepencových nebo snad částečně také ještě později 
při propadávání se resp. pošinování etáží Barrandeových. Abych se 
poučil o otázce té, navštívil jsem dvakráte vrch Žitec a měřil jsem 
podrobně jak vrstvení břidlic Příbramských proti památnému ryžovisku 
JV ode vsi Nesvačil, tak i vrstvení slepence na vrchu Žitci, ale urči- 
tého přesvědčení o věci té nemohl jsem získati. 

Výskyt zlatonosných křemenných žil ve břidlicích 
Příbramských lze v okrsku Jílovském stopovati hlavně na těchto 
místech: 

1. Blízko vesnice Psár JJZ, podél JZ strany údolí, dělícího 
Holý vrch od souvrší Libeřského; 

2. přede vsí Pikovicemi nad levým břehem Sázavy (není ryžo- 
viskem !) ; 

3. nad pravým břehem Vltavy proti vsi Davli (není ryžoviskem !) ; 

4. v ostrožně mezi Sázavou a Vltavou ; 

5. ve stržích u Šlemína pod Brunšovem. 

Ad 1. Na SV svahu Libeřského souvrší vyskytuje se asi 1 km 
dlouhá 2- až Snásobná řada dolíků, kopaných po zlatonosných žilách 
křemenných dílem v porfyru, dílem ve Příbramské břidlici. Břidlice 
tato na kontaktu s porfyrem jest proměněna, jevíc černé skvrny na 
sobě podobně jak u Slap. Směr řady jest JV. Blízko konce jejího 
nalezneme zbytky rybníčku, u kterého staří, jak myslím, ryžovali. 
Od rybníčku jde řada ještě kousek na JZ. Dolíky zdají se býti ma- 
lými, ale mnohé z nich json, zvláště blíže ku Psárům, předce hluboký, 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 27 

neboť jsem nalezl dva, jejichžto dno se letos propadává. Jsou pravdě- 
podobně velmi starého původu. 

Výskyt zlata na miste tom není však pro břidlice Příbramské 
náležitě charakteristickým, neboť by se mohlo mysliti, že hlavní množ- 
ství zlata pochází snad ze křem. porfyru sousedního. 

Dodávám, že zlato na coucích v „Halířích" u Jílového ve fylUtu, 
záhybem žuly obklopeném pochází, jak myslím, nejspíše také z fyllitu 
samého vyloužením. Zula sousední není totiž zlatonosnou, aspoň ne- 
jsou mi známy žádné ani staré zlatonosné žilky z ní. 

Ad 2. Východně u Pikovic v první tei ase stráně vrchu Medníku 
nalezneme rozsáhlou kopaninu po křemenných žilách, vyskytujících 
se v povrchních puklinách Příbramských břidlic, konkordantně se 
břidličnatostí vklínéné. Rozsáhlost kopaniny svědčí snad již sama 
s dostatek, že žíly ty byly zlatonosný. Mimo to jsou zde u samých 
Pikovic sledy po slabé žíle zelenokamu, přicházejícího sem směrem 
asi od Štéchovic, na které bylo také trochu kopáno. Druhým zna- 
mením zlatonosnosti jest snad i staré ryžovisko, jehožto zbytky lze 
viděti dole pod strání opodál řeky. Zlato toho ryžoviska pocházelo 
tuším aspoň částečné z této stráně. 

O kopanině této mohli bychom spíše již mysliti, že hmota po- 
vrchně se vyskytujících žil jakož i zlato jejich pocházelo ze břidlic 
Příbramských samých vyloužením, že tudíž břidlice Příbramské i samy 
jsou zlatonosný. 

Ad 3. Nad pravým břehem Vltavským vysoko na stráni proti 
vsi Davli nalezneme rozsáhlou kopaninu po zlatě. Hlavní hmotou 
kopečků jest zde drť břidlic Příbramských a něco oblázků, zbytků to 
starého náplavu. Bylo kopáno patrně i do břidličnatého spodku samého, 
ač nehluboko, po četných drobných žilkách křemene, mimo to i po 
žíle diabasové téhož rázu, jaký má diabas proti sv. Kiliánu vystupující. 
Že žilky křemenné ve břidlicích Příbramských byly zlatonosný, o tom 
může býti sotva pochyby, poněvndž tak rozsáhlou kopaninu byli by 
asi nadarmo nedělali. Mimo to vyskytovalo se ještě do paměti starých 
lidí zlato v drti těchže břidlic v potůčku Sázavském, kdež bylo ještě 
v tomto století ryžováno. 

Také zde máme jen povrchní výskyt zlata, totiž v rozvětranýcii 
partiích břidlic Příbramských. Z toho důvodu opětně lze pomýšleti 
na to, že zlato oněch partií pocházeti může nejspíše ze břidlic samých 
vyloužením. 

Ad 4. Na ostrožně mezi Vltavou a Sázavou máme jaksi pokra- 
čování kopaniny předešlé po nehlubokých žilkách křemenných, ve 



28 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

břidlicích Příbramskýcli druhotně vytvořených. Také jsou zde dvě 
příčné řady poněkud hlubších dolíků po podobných žilách. Ba i na 
diabasové žíle, konkordantně břidlicemi procházející, jest kopáno po 
drobných křemenných žilkách. Nahoře ve stráni nad Sázavou jsou po 
takových žilkách i krátké stolky kopány, u stolky v diabasu tesané 
nalézti lze drobné roztlučený křemen ze žilek těch, v němž patrně 
zlato bylo alespoň hledáno. 

Poněvadž výskyt zlata byl i na oatrožné této omezen jenom na 
svrchní, přeměněné partie hornin, lze opět souditi, že zlato pochází 
nejspíše z hornin těchto samých a sice vyloužením. 

Ad ř>. Velký Šlemín a Malý Šlemín říkají dvěma roklím, ode 
vsi Hradiska na západ jdoucím k osadě Šlemínu u Vltavy. Jméno 
Šlemín samo není českým zvukem, nýbrž pochází nepochybně z ně- 
meckého schlámmen z:: plaviti, a značí, že na těchto místech bylo 
plaveno čili rýžováno zlato z rozmělněné země. Okolí celé složeno 
jest ze Příbramských břidlic, kterými prostupují tu a tam i hlubší 
křemenné žíly a v těch někde vyskytne se něco arsenopyritu. Ze také 
zlato vyskytovalo se na žilách těch, nemůže býti pochyby. V dolejších 
partiích žil takových nelze ho okem spatřiti, i zdá se, že vyskytovalo 
se hlavně v partiích hořejších, nyní již rozdrol^ených. O původu jeho 
nelze prozatím nic určitého říci, ač by se i zde sotva mohlo mnoho 
namítati, kdyby kdo zlato ono chtěl považovati za vylouženinu ze 
břidlic samých. 

Žíly křemenné se vtroušeným pyritem a arsenopyritem vyskytují 
se i v dalším okolí, n. p. u Brunšova.*) Pozoruhodno jest, že arseno- 
pyrit bývá nezřídka usazen hlavně u kraje žil těchto poblíže hor- 
niny samé. 

V oboru břidlic Příbramských máme také ves Zlatníky zva- 
nou, vých. ode vsi Břežan. Než nevyskytují se tu žádné stopy po 
nějakém dolování, leda snad mezi Břežany a Zlatníky poblíže ryb- 
níku a odtud za rybníkem dle směru břidlic, t. j. směrem ku vsi 
Hodkovicím mohly býti činěny někdy nějaké i)okusy. Na posledním 



*) Bruiišov slovo skii|iina stavení proti Štéchovicftm na pravém břehu "Vltavy. 
Podobně slově Briinšov skupina stavení u Dobřidiovic. Poblíže obojích míst rý- 
žovalo so i;a zlato, ba u Dobřichovic snad i někde na povrchu /lato dobývali, 
neboť Balbinovi ukazovali staří zaházeué dolíky nebo příkopy (fossas), ve kte- 
rých prý bylo kopáno po zlaté (Balbin. Miscell. lib. I. p. 51.). Není nemožno, že 
i ve slově Brunšov tají se název německý Brunseiť = Bruní;pifeu, ryže Bruuova, 
kteréžto jméno za času Balbinova bylo hojné v Krkonoších, podobné jako jméno 
„Hermannsseif" (Balbin, Mise. I. p. í8.) , 



o výskytu zlata ua uěkt. diiležitějšícli ualeziskách českých. 29 

miste lámou nyní kámen na štěrk, ale jsou tu také po kraji staré 
hlubší jamky, občas se propadávající. Na nějaké dolování po zlaté 
nelze však již pomýšleti. 

V území técliže břidlic vyskytuje se jižně před Vraným na 
pravém břehu Vltavy rozsáhlé ryžo visko po zlatě. Vyčnívá tu 
stráň, posetá několika sty kopečků ve dvou širokých řadácli, jakoby 
ve dvou patrech nad sebou. Hořejší řada jest delší nežli řada dolejší. 
V hořejší řadě dosud lze rozeznati kopané dolíky a příslušné k nim 
haldičky: bylo kopáno zde na místě. Podobně i v dolejší řadě bylo 
kopáno velkou částí na místě samém, ale nějaký počet kopečků může 
tu pocházeti také ze řeky navážkou. Většinou haldičky obsahují písek 
říční a valounky řekou nanesené: ze žuly, kryst. břidlic, některých 
břidlic rázu Jílovského, železitých slepencův, křemencův a j. 
Zlato vyskytovalo se tudíž aspoň hlavně v nánosu Vltavy, snad právě 
v nánosu hornin Jílovského rázu. Někde však hromádky obsahují 
hlavně úlondxy rozvětraných nebo čerstvějších břidlic Příbramských, 
ze spodku stráně vykoi)aných. Ve všech haldách nápadno jest množ- 
ství drobnějšího i většího křemene, valnou částí to zbytky žil a žilek 
křemenných. Větší kousky křinnene nalezneme nezřídka schválně roz- 
bíjené. V potůčku ku Vranému od V tekoucím zdají se ještě zbývati 
nějaké stopy po bývalé ryžovnické nádržce. 



Doslov. 

Zlatonosné okolí Jílovské složeno jest z velmi rozmanitých hor- 
nin, ponejvíce fyllitum a křemencům podobných, kterými prostupují 
horniny zřetelně eruptivního původu, jako diorit, diabas, křem. porfyr. 
Ale i některé z hornin břidličnatých jeví se býti zkoumáním petro- 
graíickým přeměněnými starými horninami erui)tivnind, hlavně horniny, 
obsahující zlatonosné couky u Jílového; také křemencům podobná 
hornina, obsahující zlatonosné couky Šlojířské, jest přeměněnou starou 
horninou eruptivnou. 

Všecky eruptivní horniny Jílovského okrsku jsou starší m^žli 
žula na východ odtud se prostírající, ale ani samy nepocházejí z jedné 
doby. Vzniklo zde tudíž různou dobou několik puklin zemských, 
hlavně směrem SSV- JJZ, až posléze utvořila se podél podobné puk- 
liny velká prostora, kterou vyvřela žula. 

Vystoupení hlavního dílu žuly středočeské jest poměrně pozdní 



30 XXXV. Jindřich L. Barviř: 

a souvisí snad s někdejším propadáváním se komplexu BARRANOE-ových 
etáží. Srovnáme-li obrysy spousty žuly středočeské s obrysy pánve 
BARRANDE-ových etáží, shledáme, že obojí komplexy jsou podlouhlý, 
skoro stejné délky, a že podélná osa jde u obou skoro tímže směrem. 
Šířka jádra území granitového jest sice celkem značně menší nežli 
šířka pánve oné vrstevnaté, ale na některých místech velikost obou 
velmi se sbližuje. Mimo to dlužno povážiti, že ku hlavní mase žulové 
náleží i četné ostrovy, které s ní pravděpodobně spodem souvisejí, 
a že stejná šířka obojích komplexů není ani pro hořejší výklad nutná. 
Co týče se původu zlata, vyskytujícího se na coucích okrsku 
Jílovského, mám za to, že zlato ono pochází ponejvíce vyloužením 
z hornin těch, ve kterých ony zlatonosné couky se vyskytují. Dle 
úsudku toho záležel by výskyt zlata 

1. na zlatonosnosti oněch hornin samých a 

2. na výskytu puklin v nich, ovšem pak 

3. i na stupni přeměny hornin těcli. 
Pukliny s výplní zlatonosnou vznikají tu 

1. jen do malé hloubky na stráních a na vyčnívajících partiích 
zlatonosných hornin působením atmosferilií (Pikovice, stok Sázavy 
a Vltavy, Bohulibý část.); 

2. na kontaktu s vyvřelými horninami, větším počtem snad 
i při tuhnutí hornin těch, drobné neb i hluboké pukliny (Halíře, 
Psáry) ; 

3. rozličným tlakem af. vnitřním (na př. při tuhnutí horniny 
v horninách eruptivních), ať z okolí působícím, ale ne tuze velkým, 
jaký nepůsobí ještě zbřidličnatění massivních hornin: drobnější puk- 
liny vnitřní (Bohulibý, žilky v porfyrech) ; 

4. velkým orogenetickým tlakem, [)ůs()bícím břidličnatění massiv- 
ních hornin: hluboké pukliny (hornina Tobolských, Šlojířskýcii a Ko- 
courskýcli couků). 



II. Zlatonosný okrsek Knínský. 

Královské zlatohorní město Nový Knín jest od Jílového vzdá- 
leno směrem asi JZ skoro 18 hm přímou čarou počítaje. 

Okolí Knínské nejeví na S ani na Z od N. Knína žádné kutací 
práce, nýbrž zlatonosný okrsek prostírá se 

a) na SV a na V od N. Knína do okolí vsi Krámy dálkou 
přes 3 A;m, 



o výskytu zlata na uěkt. důležitějších naleziskách českých. 31 

6) na ZJZ do dálky asi 'Va ^^^* za Podlesský mlýn, tedy do 
vzdálenosti asi 2 km, 

c) na JJZ do Borotického lesa do vzdálenosti 5 km. 

S petrograficko-geologického stanoviska lze celý zlatonosný okrsek 
rozvrhnouti na 5 oddílů, totiž na 

1. oddíl Krámský, 

2. oddíl Chvojenský, 

3. oddíl u Podlesského mlýna, 

4. oddíl Kozohorský, 

5. oddíl Besídky, 

6. oddíl lesa Borotického. 



1. Oddíl Krámský. 

Krámy jest ves SV od N. Knína vzdálená něco přes 3 km 
přímou čarou počítaje. Ode vsi jde směrem SZ úžlabinka s potůčkem, 
a v té končí jižní svah kopce Nevady. Jak půda vsi Krámů ponej- 
více, tak i celé nejbližší okolí složeno jest ze Příbramských břidlic, 
vrstvených směrem asi SV— JZ. Do vsi Krámů zasahuje jen malá 
apofysa žuly. 

Ode vsi Krámů na SZ máme Příbramské břidlice temnější barvy, 
totiž černošedé. Mimo směr vrstvení SV — JZ nalezneme i směr 
SSV— JJZ, liklon bývá 45° až 50*^ na SZ. Místem břidlice ty obsahují 
přimísené velmi drobounké ale hojné černé rudy železné neb i hojný 
drobounký pyrit a bývají na takových místech od povrchu do nějaké 
hloubky zvětrány, a zvláště podél puklin bývají hnědavý a velmi dro- 
bivy. Couků neobsahují žádných. Teprve nad pravým břehem potůčku 
po stranách třetí na mapě vyznačené strže, kterážto jest vlastně hor- 
níky vykopaným příkopem, nalezneme staré ku tiš tě po zlatě, 
o kterém již r. 1592 Lazar Erker ve zprávě své císaři Rudolfu ten- 
kráte podané praví, že „Knín má veliká stará díla, z v 1 á š t é u Krámů 
pruh 100 sáhů dlouhý, 20'^ široký a 7" hluboký." (Sternberg, II, 
str. 47.) 

Navštíviv místo to, shledal jsem, že jdou tu dvě řady dolův 
a dolíkův a sice každá po jedné žíle diabasové. Jsou i)ak zde 
dvě spolu rovnoběžné žíly diabasové blízko sebe, majíce mezi s^bnu 
jen velmi úzký proužek břidlice Příbramské. Do této Příbramské 
břidlice couky zlatonosné nesáhají, neboť staří břidlici tuto 
zde prokopali, a nelze ve prokopaném příkopu nalézti žádných známek 



32 XXXV. JiDdřicb L. Barvíř: 

po coucích nějakých. Staří, kutajíce po obuu stranách proužku břidli- 
cového, domnívali se, že mají snad ložisko jedno souvislé, zatím však 
toliko na diabasu nalezli zlatonosné couky. 

Diabas Krámský jest hornina silně uralitovaná a obsahuje černé 
rudy železné, leč ne tuze četné, a k těmto druží se místem i něco 
málo drobiiýcli pyritů. Zbytky zhitonosných coukfi na haldách roz- 
troušené dosvědčují také, že couky prostupovaly pouze diabasem. Výplň 
couků byla: křemen, chlority, vápenec, ocelek. i)yrit zlatonosný 
a zlato ryzí. 

Obě žíly diabasové prostupují břidlicemi Příbramskými konkor- 
dantně ku směru i liklonu břidlic těch. 

Maje zkušenosti z okrsku Jílovskěho soudil jsem ihned, že výskyt 
zlata na diabasu tomto není u Krámů osamocen, nýbrž že diabas 
onen celou délkou svojí jest asi znatelně zlatonosný, kdekoli se objeví 
rozložen a zároveň prostoupen žilkami křemene. A opět zde se osvěd- 
čilo, že stanovisko petrograíícko - geologické moje bylo správným : 
v i)okračování diabasu toho jest pracováno na několika místech, kde 
totiž hornina vystupuje na povrch. 

Směrem SV diabas pokračuje přímou čarou do vršku, arciť jsa 
přikryt skoro všecek naplavenou zvětraninou hořeji vystupujících 
hornin, ale lze jej přece konstatovati dle úlomků tu a tam v ornici 
se nasky tují cích. Bylo na něm zkoušeno zde jamkami na dvou místech, 
i lze souditi, že na místech těch někdy něco zlata opravdu na povrchu 
bylo nalezeno. Ale výsledku příznivého kopáním nebylo docíleno. 

Dle kamení v ornici přimíseného soudím, že naleznou se ve stráni 
zde ještě jiné žíly diabasové, aspoň dvě, totiž jedna severněji a jedna 
jižněji od hlavního dvojitého pruhu zlatonosného diabasu Krámského. 

Směrem JZ diabas pokračuje od Krámů v až nad vý- 
chodní konec vsi Sudovic, t. j. nad stavení „ovčín" řečené. 
Začali i)ak v pokračování starého díla ko[)ati již na levém břehu 
potůčku, ale silným nái)lavem snad ani neprokopali se náležitě na 
diabasovou horninu. Náplav sahá na JZ značné daleko, v něm není 
pracováno až na sev. vých. svahu Chvoj iié na pi-avo od pěšiny ze 
Krámů ke Knínu jdoucí ve březo visku, ve přímém pokračování 
obou pruhů diabasu Krámského jest po zlatě opět kutáno, a tam pi ávě 
diabas teprve zase vystupuje na povrch. Kutáno jest několika dolíky 
l)odobnými Krámským a hornina diabasová má zde týž vzhled a ana- 
logické coukování. Odtud pokračuje do hůry dále malé dílo, ale stálé, 
a zase jen po diabasu až do druhého březoví. Jest to patrně práce 
velmi stará, haldy jsou velmi zvětraly a velkou částí skoro na zeminu 



o výskytu zlata na někt. dňležitějších ualeziskách českjch. 33 

rozpadly. Pokračování díla lze sledovati dále v lese směrem do luny. 
Nalioře ještě nalezneme v polích statku Sudovickélio na témže diabasu 
větší důl, který býval nepochybně značně hluboký, tudíž i značuěji 
zlatonosný. Bylo by snad zajímavé nalézti ve blízkosti dolu toho 
druhý pruh diabasový, jde-li tu jaký, neboť byla by oprávněna naděje, 
že by i tento pruh poskytnouti mohl již ode svrchu něco zlata po- 
dobně jako důl zde již vyhloubený. Také bylo by snad zajímavo 
zkusiti partie diabasu Krámskému dílu bližší, ale náplavem pokryté. 

Zlatonosné couky v diabasu Krámském jsou dle prací zde vy- 
konaných omezeny na hořejší, změněné části diabasu. Snad sahají zde 
nejhlouběji asi do 14 m pod povrch, jak udává Lazar Erker pro 
doly Krámské. Z toho úkazu, že zlatonosné couky vyskytují se toliko 
ve zvětralých částech diabasu, a dále z fakta, že couky zlatonosné 
nesahají z diabasu do sousední břidlice, lze tuším bezpečné souditi, 
že zlato na coucích pochází vyloužením z diabasu samého, a že dia- 
basová hornina sama jest zlatonosnou. Z dolování na samotných cou- 
cích po diabasu Krámském lze sotva pomýšleti na větší užitek, ba 
bohatší couky zlatonosné jdou v něm sotva jinde do té hloubky, do 
jaké šly u Krámů tam, kde byly hlavní zlaté doly, neboť u Krámů 
diabas vyčnívá nejvíce do hůry a tudíž byl podroben většímu působení 
atmosferilií. Bude však přece zajímavo horninu samu na zlato pro- 
zkoumati aspoň v několika vzorcích chemicky. 

Zkoumáním petrograficko - geologickým podařilo se mi tudíž 
osvětliti v podstatě výskyt zlata u Krámů, jehožto poměry byly zá- 
hadou i odborníkům po několik století Ba ještě Pošepný v díle svém 
loni vydaném na str. 136. praví, že bylo kutáno u Krámů v rohov- 
covité břidlici a na str. 137. dodává, že snad Krámské nalezisko dále 
ani nepokračuje! 



2. Oddíl Chvojenský. 

Město Nový Knín stojí na žule. Žula jest zrna skoro stejno- 
měrného, barvy šedé, tudíž rázu středočeského, téhož, jaký má žula 
východně od Jílového poblíže Chotouně se vyskytující. Mimo křemen, 
živce a biotit obsahuje také něco amfibolu. 

Žula tato na S, na Z a na SV nejde daleko za město N. Knín, 
prostírá se však na východ odtud až do okolí Slapského, dále pak 
na jih jde až za Vltavu. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1896. ^ 



34 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

Ves Slapy stojí podobuě jako N. Knín na žule. Zula ta hraničí 
na S a SV s porfyrem Červené hory, přicházejícím sem z okrsku 
Jílovského a jde trochu dále na SV nežli jest naznačeno na mapě 
ř. geologického ústavu, neboť ještě dvůr Záhorský stojí na žule. Po- 
všimnutí hodno jest, že porfyr sahá poblíže Slap do značnější výšky 
nežli žula, dosahujei na Červené hoře 486 m nadmořské výšky, kdežto 
žula na kopečku Slapském jde do výše 403 m nad m. Jižně od Slap 
žula dokonce činí kotlinu a jde jen asi do jedné třetiny nebo do po- 
lovice strání okolních vyvýšenin, které složeny jsou ze Příbramských 
břidlic. Jest však žula předce mladší nežli poríýr i nežli Příbramské 
břidlice, neboť sama porfyr přeřezuje a na břidlicích Příbramských 
spůsobuje kontaktní změny. Příbramské břidlice na kontcaktu se žulou 
již v dálce asi půl hm obdrží drobounké černavé skvrny a začínají 
nabývati malounkých, jen mikroskopem spatřitelných šupinek biotitu. 
Čím blíže k žule, tím více přibývá černých skvrn ve břidlicích, 
a skvrny ty dosáhnou přes ^2 ****'^ průměru a oblých obrysů. Na mikro- 
skopických preparátech objevíme, že hmota mezi skvrnami stane se 
posléze úplně krystalickou, skládajíc se z hojného biotitu a křemene 
se přimíseným živcem a drobnými zrnky železných rud a něco šupin- 
kami světlé slídy. Několik kroků od žuly nalezneme Příbramské břidlice 
proměněny ve fyllit, biotické rule podobný. Kulovitý fyllit ten má 
podél hranice granitové asi uprostřed přímky, tažené od Slapů ku 
vsi Porostlině (krajem lesa na cestě) směr asi SZ — JV, úklon na JZ, po- 
někud měnlivý a povšimnutí hodno jest, že zde na tomto rozhraní břidlice 
Příbramské a žuly jak žula tak i proměněná Příbramská břidlice ob- 
sahuje křemenné žilky se vtroušenou hnědeli, aspoň částečně snad 
vzniklou z pyritů, i jest tu po nich také trochu kopáno a vykopaný 
křemen na drobno rozbíjen, kousky křemene toho přehazovány, tudíž 
i přebírány. Jest velmi pravděpodobno, že v některé žilce křemenné 
— snad aspoň ve břidlici — nalezeno bylo také někdy něco zlata. 

Silné účinky kontaktní jdou ve břidlici značně výše nežli do- 
sahuje sousední žula. Z toho následuje, že žula původně také šla 

v 

výše nežli jak spatřujeme nyní. Zula větrá snadněji nežli břidlice 
Příbramská kontaktem přeměněná a zvětrané partie žuly byly od- 
plaveny značným dílem. 

Také již v okolí Zampašském poblíže Jílového lze se přesvědčiti, 
že žula snadněji větrá nežli sousední, jejím účinkem z jinaké horniny 
vzniklý rulovitý fyllit. Mám preparáty, v nichžto zastižena jest zá- 
roveň žula i fyllit v ní uzavřený. Fyllit ten nynějším slohem svým 
jistotně není mladšího ani staršího původu nežli žula, nýbrž vznikl 



o výskytu zlata na někt. důležitějších iialeziskách českých. 35 

s ní současně. A přece žula má zakalené, značně rozložené živce, 
kdežto součástky rulovitého fyllitu jsou nápadně čerstvý, živce pak 
jeho mají vzhled adularovitý. 

Podobně i na jih od N. Knína lze často pozorovati, že žula 
snadněji větrá nežli sousední křemitý porfyr nebo sousední (křemité) 
břidlice Příbramské, i bývá na mnohých místech vodou vyhledána 
a šla původně značně výše nežli nyní. 

Hranice mezi žulou a Příbramskými břidlicemi jde od sev.-záp. 
cípu Slap ku vsi Novým Dvorům, odtud na jih až trochu za silnici 
Knínskou, pak odtud na západ ku vsi Sudovicům u N. Knína, nad 
Sudovice pak zabíhá trochu na sever do stráně a jde ku Podvrš- 
skému mlýnu. Nad Sudovicemi vystupuje vrch Chvojná asi do výše 
140 m nad silnici Knínskou. Hranice žuly dostupuje zde u západního 
konce Sudovic jen asi 15 m nad touže silnicí, odtud pak stoupá, až 
na východním konci Sudovic připadá něco nad nejvýše položená sta- 
vení, totiž nad „ovčín." 

Půda Sudovic a površí jižně odtud vynikajících jest již složena 
ze žuly. 

Vrch Chvojná sestává hlavně ze Příbramských břidlic, kte- 
réžto v severovýchodní části celé výšiny mají obyčejný ráz jako n. p. 
na vrchu Nevadě mezi všemi Krámy a Velkými Lečici, ale na straně 
západní a jižní poblíže žuly máme břidlici dosud neprozkoumanou 
zvláštního vzhledu, jejížto vrstvy jsou působením žuly té pozměněny na 
tmavošedou jemnozrnou horninu, úplně krystalickou. Přeměnou vzniklá 
hornina tato má hojný drobný biotit a vyznačena jest zvláštním rázem, 
že podobá se na pohled skoro massivní jemnozrné jakoby dioiitické 
hornině, a jen při bedlivém pozorování objevíme v ní sloh rovnoběžný. 
V tenkých výbrusech vysvitne sloh analogický slohu holokrystalického 
kontaktního produktu ze Příbramských břidlic podél žuly u Slap: 
jest to biotitický fyllit s akcess. světlou slídou. 

Rudonosnost, záležející ve výskytu zlata a zlatonosných 
kyzů na zvláštních coucích, nesahá na Chvojné nikde podstatně do 
žuly. nýbrž jest omezena na břidličnaté jádro vrchu toho. 

Chvoj enský vrch má hřbet prodloužený směrem asi východo- 
západním a jeví několik zářezy od sebe oddělených úbočí. Na sever- 
ním úbočí jest Knínský obecní les, západní úbočí nad Podvršským 
mlýnem slově Malá Mikule, jihozápadní úbočí nad Sudovicemi slově 
Velká Mikule. 

Na SV straně Chvojné máme, jak již bylo poznamenáno, pruli 
jam po diabasu v pokračování díla Krámského. 

3* 



36 XXXV. Jiiidřicli L. Barvíř: 

Na severní stráni Chvojné máme jiný pruh jam a hald, začí- 
nající ne na samém vrcholku, nýbrž trochu doleji a táhne se směrem 
SSV — JJZ, posléze pak zahýbá se trochu a končí blízko před potokem 
proti vsi Velkým Lečicům. Dolíky této řady jdou po 2, 3 až 
i po 4 vedle sebe a jsou kopány částečně ve břidlicích slohu 
aspoň poněkud krystalického, nemalým počtem pak sledují také část 
diabasového pruhu a jsou na diabasu značně větší nežli na břid- 
licích samých. Také dioritovou horninu Bohulibskému zlatonosnému 
dioritu velmi podobnou nalezl jsem na některých haldách. Všude bylo 
kopáno po krátkých žilkách křemenných. Celkový úsudek, který činím 
ze zvětralého materiálu hald zdejších jest, že zlato couků těch po 
cházelo jen vyloužením z hornin, ve kterých couky ty se vyskytují. 
Bylyť couky jen skoro povrchní vytvořeninou, nešly hluboko, a dle 
hojného počtu dolíků na nich kopaných soudě, byly jen drobnější, 
za to pak spíše četnější. 

Vrstvy břidlic samých můžeme si prohlédnouti na SZ kraji 
Chvojné u potoka mezi mlýny Podvršským a Dolním. Jsou tu strmé 
skály, jevící jen malé známky drobných couků, ač jsou ostatek přece 
rozpukány. Jest pak zde jenom jednou delší štolou pracováno a sice 
na couku asi 130 kroků dlouhém při první strži východně od Pod- 
vršského mlýna ve třetině stráně. Štola ta má 1 m zšíří a výšku 
přes výšku muže. Jest tesána směrem skoro Z — V po výplni puk- 
liny ode shora jdoucí, z jejíhož obsahu zbývají sledy vápence, 
chloritův a stopy limonitu. Hlouběji puklina nesahá, ani dále 
a štola byla proto zakončena, že puklina a výplň její přestala. Jest 
tudíž malé dílo toto velmi poučno pro posouzení velké části díla 
Chvojenského, neboť puklina, po jejíž obsahu bylo pracováno, jest 
příkladem puklin rudonosných povrchního vzniku, a sice puklin zlato- 
nosných, nebyť by staří sotva byli celou výplň pukliny ze štoly vy- 
brali, kdyby zde byli zlata nenalezli. 

Mimo štolu právě řečenou nalezneme dále jdouce ku Dolejšímu 
mlýnu ješté tři krátké začátky štol po rezonosných puklinách, ale ty 
asi nevydaly žádného užitku. 

Chudost na couky na SZ kraji Chvojné jest hodná povšimnutí, 
neboť ve stráních z téže břidlice složených nad Sudovicemi vyskytly se 
couky hluboko jdoucí a snad i poněkud bohaté. V čem záleží rozdíl 
obou strání vzhledem k otázkám tohoto bádání ? V tom, že u Sudovic 
máme kontakt s vyvřelou horninou (žulou), vedle nížto mohly se ode 
dávna, snad již před výronem žulového magmatu, jistotně pak při 
tuhnutí téhož magmatu tvořiti četné pukliny, částečně i hluboké puk- 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 37 

liny ta v těchto mohly roztoky zlatonosné býti zadržovány, kdežto ua 
SZ kraji Chvojné bez kontaktu máme méně puklin a mimo to ční tam 
strmé skály obnažené, na nichžto zvětrané součástky byly přívalem 
odplavovány pr}-č. Za to již na povlovnějším severním svahu Chvojné, 
jak již řečeno bylo, vyskytují resp. vyskytovaly se spíše zlatonosné 
couky, ba již i v zářezu stráně, jdoucím proti Dolejšímu mlýnu, na- 
lezneme zřetelné zbytky rýžování. 

Jižní polovice Chvojné jest vroubena žulou, jak již také 
hořeji bylo řečeno, a v sousedství žuly té jsou břidlice vedlejší 
do určité vzdálenosti překrystalovány, tvoříce tak zvláštní kon- 
taktní pásmo. V tomto kontaktním pásmu poblíže žuly jsou \7ku- 
táuy četné, místem i značně hluboké doly, největší to dílo, jaké 
lze nalézti v okolí Knínském. 

Se stanoviska petrograficko-geologického činí výskyt zlatonosných 
couků v kontaktním pásmu břidlic podél žuly analogon výskytu zlato- 
nosných couků ve stráních površí „Halířů" u Jílového, jenže máme 
tu ua Chvojné nepochybné ne jeden couk, nýbrž skupinu několika 
couků zlatonosných. 

Doly jižního svahu Chvojné činí radu, počínající při malé strži 
u Podvršského mlýna a jdou vzhůru ku Velké Mikuli směrem cel- 
kem asi JV, načež činí na jižním svahu Mikule konkávní oblouk 
nad západním krajem vsi Sudovic : jdou totiž nejprve směrem 
dolů k Sudovicům, pak odtud obloukem do hůry pod vrchol Chvojné. 
Na mapě Pošepného tento konkávní oblouk na jižním svahu Mikule 
není naznačen. 

U Podvršského mlýna nalezneme v kontaktním pásmu břidlice 
štolu, která, pokud lze ještě nyní zjistiti, podchází několik dolů nebo 
dolíků z kraje a jest aspoň z počátku kutána po vápencové žíle, pro- 
mísené křemenem, pak akcess. chloritem a pyritem. Nelze v ní daleko 
Jiti, jestiť pak zasypána, ale možná, že jde značně dále k Sudovicům. 
Majitel Podvršského mlýna pan Karel Aixner vypravoval mi, že slý- 
chával jakožto starou pověst, že psi z Podvršského mlýna běhávali 
touto štolou do Sudovic. Jádrem pověsti oné bylo by, že štola tato 
byla bud někdy až k Sudovicům prokopána, neb aspoii že bylo takové 
její prokopání projektováno. 

Hranice žuly jde přede mlýnem Podvršským trochu nad polní 
cestou, vinoucí se odtud kolem hřbitova N. Knínského k Sudovicům, 
a sice jde v úbočí stráně ponejvíce lesem, jsouc často zakryta spa- 
danými s hůry drobty břidlice. Doly ve břidlici kopané nejdou podél 
samé žuly, nýbrž ponejvíce několik metrů nad žulou ve příkrých 



38 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

svazích. Břidlicí prochází také někde diabas, neboť aspoíi na jedné 
haldě vyskytly se kousky jeho. 

Ve břidlici prokutaného krajiště lze místem lupou, někdy již 
i okem spařiti drobné pyiůty vtroušené.*) 

Co se týče pokračování kontaktního zlatonosného pásma couko- 
vého na východ, máme v lese „Na číhaném," asi 1 km. od Sudovic 
na východ vzdáleném, v témže kontaktním pruhu nad samou silnicí 
staré drobné dolíky poblíže granitu po křemenných žilkách pyrito- 
nosných, a pokud bylo mi lze pochůzkou a kladívkem vyzpytovati, 
pásmo celé končí I72 ^*'* východně od vrchole Chvojné na kopečku 
něco nad silnicí severně se zvedajícím. Ještě tam totiž vyskytují se 
stopy žilek vápenatých s limonitem a chloritem, ale východní část 
celého pásma jest již sotva bohatá. Také máme tu i jinou břidlici. 

Nejbohatší na couky část kontaktního pásma zdá se býti po- 
blíže Sudovic samých. Bylo by ovšem záhodno celé pásmo to podrobně 
prostudovati, neboť couky jeho jakožto výplně puklin poblíže massy 
horniny vyvřelé (t. j. žuly) se naskytujících, mohly by zajisté někde 
jíti do značných hloubek. 

Poněvadž žula zdejší zlatonosných couků neobsahuje, ba ani 
ve velkých křemenných žilách, které ji prostupují 
jižné od Sudovic, nejeví zlata, dlužno tuším zlato na coucích 
kontaktního pásma zdejšího pokládati opět za vylouženinuze 
hmoty břidlice samé. 

Ne malou důležitost má zajisté také otázka porozuměti mapě 
hornické z okolí Knínského, zhotovené r. 1705. Mapu tuto velmi 
zmenšenou vyobrazil Pošepný na tab. II. obr. 8. svého díla, ale vy- 
nechal některé podrobnosti, které tuším nutno jest znáti ku jejímu 
vysvětlení. Na str. 139 díla toho pak připomíná, že nepodařilo se mu 
nalézti, do kterého místa v okolí Knínském by se hodila. Eventuálně 
prý mohla by naznačovati styk obojí řady hald na Chvojné. 

Název mapy dle kopie ve městském archivu Knínském chované 



*) Konkatem se žulou přeměnéná Příbramská břidlice vyskytuje se v okolí 
Knínském i v žule samé činíc několik malých ostrůvků, vyčnívajících opět nad 
žulu. Avšak nenalezl jsem na místech takových žádné stopy po kutání, ani žád- 
ných couků. Jest to hlavně površí, počínající na sev.-výcb. u Záborné Lhoty 
a jdoucí odtud na východ nad Pankov, a podobné vyvýšenina severozápadně od 
Paakova se zvedající, pak ostrůvek jihozápadně velmi blízko N. Knína. Jest pak 
opět břidlice přeměněná trvalejší nežli žula, kterážto kdysi sahala nepochybně 
také trochu výše, ale byvši dříve vrchem zvětrána a rozdrobena, byla částečné 
erodována. 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 39 

jest: „Kartě liber deiiJungen Kamlov er Stollen." Název 
„Kamlover" zní doleji pro důl jeden „Komlover," i máme hnedle ze 
dvojího spůsobu psaní téhož názvu pokyn, že dvoje názvy místa ve 
starých německých zprávách z okolí Knínského Kameel a Kom- 
lova mohou se týkati téže lokality. 

Východní konec mapy má míti na konci čáry základní značku 
štoly. Takovouto štolu, ať začatou, ať opravdu provedenou (nemámeť 
ani jistoty, značí-li mapa naše štolu úplně provedenou, či snad částečné 
teprve projektovanou) hledal bych v okolí Knínském toliko u mlýna 
Podvršského. 

Délka základní čáry činí v mapě asi 700 metrů, což jest přímá 
vzdálenost Podvršského mlýna od Sudovic. Snad se nemýlím, chtěl-li 
bych souditi, že na oné staré mapě jest vyznačena štola od Podvrš- 
ského mlýna k Sudovicům a některé doly kontaktního pásma — 
jenže zaměněny jsou na mapě (snad na př. z chybně znamenaného 
kompasu nebo vůbec přehlédnutím) strany světa V a Z, kdežto S a J 
jsou správný. Od ústí štoly terrén má stoupati do hůry a později 
řada dolův utvořiti konkavní oblouk. Obojí shodovalo by se s polohou 
dolů kontaktního pásma na Chvojné. Doufám, že podrobnější studium 
brzo rozluští otázku tu. Dodávám pouze ještě, že četné povrchně ko- 
pané dolíky celé řady na mapě té asi nejsou vyznačeny, nýbrž jen 
doly hluboké a pak světlíky (Lichtlocher), jejichžto vlastní význam 
bude také teprve dále zkoušeti. 



3. Oddíl u Podlesského mlýna. 

Nejen město Nový Knín, nýbrž i ves Starý Knín rozloženy jsou 
na žule. Jdeme-li Starým Knínem na západ proti toku potoka Kocáby, 
nalezneme u Podlesského mlýna hranici mezi žulou a břidlicí Pří- 
bramskou, a tu brzo za mlýnem na pravém břehu Kocáby spatříme 
značně rozsáhlé ryžovisko, jehožto kopečky jsou složeny hlavně 
z kousků tmavošedých zdejších břidlic Příbramských a ze křemene. 
Také jsem nalezl mezi nimi něco úlomků porfyrových a snad i něco 
zvětralého zelenokamu, jakoby diabasu. Jakmile však přijdeme dále 
proti toku Kocáby do křemitého portýru: v oboru porfyru ryžo- 
visko brzo přestává, až úplně zanikne. 

Původ zlata v ryžo visku sluší dle povahy terrénu hledati hlavně 
na jihu, totiž na severovýchodním svahu kopce, označeného na mapě 
výškovým číslem 436. Kopec tento zvedá se nad potokem a jest vý- 



40 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

běžkem Besídky. V jádru sestává ze křem. porfyru, ale sev.-východní 
stráň jeho jest složena ze Příbramské břidlice, vklínéné zde mezi 
porfyr a žulu, a tudíž nepochybné i hojně rozpukané. Svrchem jest 
břidlice pokryta většinou náplavem hlíny, pocházející z rozvětraného 
křemitého porfyru hořeji položeného. Mám za to, že by bylo záhodno 
tohoto nevelkého klínu břidlice Příbramské trochu si povšimnouti 
(na př. při orbě nebo při nahodilém kopání). Zlato mohlo by se v něm 
vyskytnouti na křemenných žilkách dílem ve břidlici samé, dílem 
snad také v zelenokamu, kterýž by ovšem bylo teprve hledati. 



4. Oddíl Kozohorský. 

Víska „Kozí hory" jest vzdálena asi 2 Tem JZ od N. Knína. 
Již jméno „hory" může býti nápadno, a opravdu ve blízkosti Kozích 
hor bylo kutáno po zlatě, ne-li snad také ve vísce samé. 

Jdeme-li ze Knína proti toku Kocáby, shledáme^ brzo malý po- 
tůček, od jihozápadu od Kozích hor sem tekoucí. Ústí jeho proti 
ndýnu Podlesskému jest v žule, ale odtud hranice žuly zahýbá se na 
jihovýchod a brzy na pravém břehu poťUku Kozohorského máme 
Příbramské břidlice skvrnité, t. j. kontaktem se žulou změněné. Žula 
jde již opodál odtud, východněji. Břidlice ony mají zde celkem směr 
dolejšího toku potůčku, asi SlOV— JlOZ, a zapadají bud skoro kolmo 
neb aspoň velmi příkře k východu. Od potůčku šíří se břidlice ty 
na západ ku porfyru. 

Přijdeme na začátek Kozích hor. Tu nalezneme stopy porfyritu 
tmavošedého, který má v sobě tu a tam partii drobně krystalickou, 
jakoby dioritovou, jeví tudíž nestejnoměrný sloh, poukazující na měn- 
livost poměrů, naskytovavších se při jeho tuhnutí. Porfyrit tento má 
v sobě na některých místech značně velká zrnka kyzu železného, 
přimísená jakožto původní součástku. Větráním v povrchních partiích 
dostává barvy světlé, načervenalé nebo nazelenalé. Hořeji nalezneme 
světlejší křemitý porfyr s porfyricky vyloučeným křemenem, i jest 
pravdě ne nepodobno, že porfyrit, vyskytující se krajem Kozohor jest 
basičtější částí porfyru toho, vzniklou štěpením se původně jednot- 
ného magmatu. 

Větší část vísky Kozích hor rozložena jest na křem. porfyru, 
kterýžto činí zde šn-oký pruh Besídky směru SJ. Porfyr ten má ráz 
porfyrův okolí eTílovského a vyčnívá nad sousední žulu, jsa vůči 
větrání značně stálejší nežli žula. Rozkladem porfyr nabývá barvy 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 41 

světlé jak na povrchu tak i podél puklin. Jest to důkazem, že při 
lozkladu voda vyluhuje brzo kovové součástky z horniny té, rozklá- 
dajíc rudy a vůbec součástky železité (biotit). 

A v tomto křem. porfyru jest pracováno po zlatonosných kře- 
menných žilách na několika místech v okolí Kozích hor, ač nehluboko. 
Kutání zdejší v porfyrech jest úplné analogické kutání v porfyrech 
okolí Jílovského. 

Jižně od východního konce Kozích hor jde ve stráni přes 
cestičku směrem skoro Z V (S80Z — J80Vj řada asi sedmi dolíků málo 
hlubokých ve křemitém porfyru šedé zbarveném, a sice po slabé žíle 
křemenné, kterážto má přimíseno místem něco kyzu železného. Lze 
ji pokládati za vylouženinu ze křem. porfyru. Mimo tuto křemennou 
žílu jsou zde v porfyru ještě drobné puklinky, naplněné chloritem, 
něco křemene a sporými zrnéčky pyritu. 

Nahoře nad dílem tím, na východním výběžku Besídky spatříme 
velmi hojné dolíky a krátké příkopy, kopané v témže porfyru po 
křemenných žilkách, dílo jen povrchní, nehiuboké, upomínající na ko- 
paniny v porfyru nad Studeným u Jílového. Z toho úkazu, že kře- 
menné žilky vyskytují se zde hlavně na povrchu, lze souditi o pů- 
vodu křemene největšího počtu žilek těch, že pochází vyloužením ze 
hmoty porfyru samé. Ale týž úsudek platil by pak a platí také pro 
zlato na žilkách těch se vyskytující. 

Trochu dále na jih od řady sedmi dolíků hořeji řečené nalez- 
neme u pěšinky štolu, hlubokou sice, ale úzkou a krátkou, kterážto 
šla opět po křemenné žíle v témže porfyru a skoro celou ji vyčerpala. 
Směr štoly jest asi S50V— J50Z. 

V oddílu Kozohorském není tuším naděje na nějaký úspěch 
v dolování na zlato z toho důvodu, že zlata zde jest poskrovnu, a že 
sotva naleznou se kdy bohatší couky. Zlato jest tuším zase jen vy- 
louženinou ze hmoty j^orfyru křemitého, kterýžto mívá zlata mnohem 
méně nežli zelenokamy. 



5. Oddíl Besídky. 

Na hřebeni porfyrového pruhu Besídky není od potoka Kocáby 
pracováno po zlatě až teprve na severním kraji vlastního vrchu Be- 
sídky, označeného výškou 514 m nad mořem. 

Na tomto severním kraji vrchu Besídky samého začíná několik 
dolíkův a jde řadou skoro SJ do liůry na západiiější část vrcholu po 



42 XXXV. Jindřich L. Rarvíř: 

křemenných žilách ve křemitém porfyru. Křemenné žíly ty obsahují, 
pokud jsem nalezl, přimísený haematit a někde i ocelek. Dolíky jsou 
nehluboké a žíly křemenné vyplňují hlavně jen obyčejné pukliny po- 
vrchní. 

Od západní části vrcholu Besídky řada dolíků pokračuje naJZ 
a brzo setká se s jinou řadou, jdoucí po západním svahu Besídky 
směrem skoro SJ. Kde obojí směry se křižují, tam vykopány jsou 
značně hluboké doly, ale s výsledkem přece snad jen malým. Zdá se, 
že setkání se dvojích žil zde dalo podnět ku horlivějšímu hledání, 
a není také nemožno, že na onom styku samém na některých místech 
množství zlata bylo trochu hojnější nežli jinde. 

Onen druhý pruh dolíků směru SJ založen jest z počátku ve 
křemitých tmavošedých břidlicích Příbramských, které skládají dolejšek 
západního svahu Besídky, přicházejí však dolíky ony brzo do křemi- 
tého porfyru. Kusy křemenných žil na haldách jsou místy značně 
veliké a silné, ale rud železných mají přece jen málo. Zlata bylo asi 
tím méně, když ani křemen není vždy na drobné kousky rozbíjen. 
Máme zde opravdu částečně delší souvislou puklinu, vyplněnou kře- 
menem a jdoucí značně hluboko, na nížto bylo občas nepochybně na- 
lezeno také něco zlata. 

Ode styku obou řad svrchu řečených jde jen jedna řada dolíků 
sama a sice dále v porfyru směrem SJ, brzo však přestává. 

Nížeji k západu nalezneme třetí pruh dolíků ve stráni a sice 
po křemenných žilkách ve tmavošedých křemitých břidhcích Příbram- 
ských, buližníkovitého rázu. Rada dolíků jest souvislá a jde opět 
směrem SJ. Počíná u mokré louky a jde až ku lesní cestě, kdežto 
jest pak na jednom dolíku obrázek P. Marie. Křemenné žíly v buliž- 
níkovitých oněch břidlicích jsou zcela téhož rázu jako známé bělavé 
žilky křemene v buližnících, a tuším také téhož původu, t. j. vylou- 
čeninou ze křemité hmoty břidlice samé. Protož i zlato v nich po- 
kládám za vylouženinu ze břidlic těch a nalezisko jest nepochybně 
analogické podobnému nalezisku u Psár, vyskytujícímu se taktéž ve 
Příbramských břidlicích na kontaktu poblíže křemitého porfyru, 
o kterémžto nalezisku byla již řeč při zmínkách o okolí okrsku 
Jílovského.*) 



*) V oboru Příbramských tmavošedých buližníkovitých břidlic, a sice ve tmavo- 
šedé pískovcové vrstvě v uich uložené jest kutáno po zlatě také na „Zlatém vrchu" 
u Mníšku nad Zadním rybníkem. Nalezneme tu několik drobných dolíkův a dva 
hlubší, jeden ještě asi 7 m, druhý na 15 nebo 20 m hluboký. Čára, spojující oba 
hlubší dolíky, jde asi směrem SZ—JV. Kopáno bylo po křemenných žilkách dru- 



o výskytu zlata na někt. důležitějších nalezískách Českých. 43 

Za lesní cestou řada dolíků pokračuje dále a na haldách na- 
skytnou se i kousky pravého buližníku. Diabasu neviděl jsem na hal- 
dách žádného, ačkoli bych soudil, že zde někde proužek diabasu jde. 
Brzo vyskytnou se jemnější břidlice křemité, které snadno se mění 
a při tom obdrží barvu červenavou nebo bělavou. V těchto měkčích 
břidlicích začínají dolíky několika řadami a bývají i značně hlu- 
boké, ač ovšem byly všecky toliko dílem denním. Posléze dolíky ve 
břidlici stanou se nápadně četnými a sice ve stráni nad potůčkem, 
poblíže lesní samoty příčně asi od V ku Z tekoucím. Jedna řada do- 
líků pokračuje i přes potůček a jde snad po diabasu. 

Další pokračování díla nalezneme v lese Borotickém. 

Stráň nad potůčkem byla zvláště příznivá větrání hornin a tvo- 
ření se žilek křemenných v nich. Zvětralejší části hornin těch skýtaly 
patrně také zlato poněkud hojněji, a v potůčku byl splavený zlato- 
nosný materiál proryžován. Po někdejším ryžování zachovány jsou 
v údolí potůčku dosud zřetelné kopečky ryžovnické. 

V oddílu Besídky není tuším naděje na větší úspěch v kutání 
po zlatě, poněvadž zlato vyskytuje se zde jen v povrchních rozvětra- 
nějších částech hornin. 



6. Oddíl lesa Borotického. 

V lese Borotickém Pošepný objevil dlouhý pruh hald a jamek, 
kopaných po zlatonosných coucích. Pruh ten začíná bhzko místa toho, 
kde přestává jihozápadní pruh Besídky, totiž v lese asi tam, kde 
sev.-vých. od vesnice Hranice cesta se dělí ku Iiamrům a ku myslivně 
Besídecké. Na mapě gener. štábu měřítka 1 : 75000 nalezneme na 
místě tom písmeno B názvu „Borotitzer Wald." 

Celá řada jde směrem jižním a sledoval jsem ji přes 1 km. 
Jámy nejsou hluboké, ale činí souvislou řadu, někde jdou po 2 až 
po 3 vedle sebe. 

Prohlédnuv haldy dvou dolíků nalezl jsem, že jsou kopány po 
diabasu, i soudil jsem dle dosavadní zkušenosti své hnedle, že celá 
řada dolíků kopána jest v diabasu, kterýžto úsudek mohl jsem také 



zovitého slohu. Pískovec yétraje bělá a na puklinkách osazuje limonit. Co jsou 
oba hlubší dolíky tesány, pískovec má přimísena drobná zrnéčka pyritu, a není 
zde žádné vyvřelé horniny v sousedství. I pokládám zlato zdejší za vylouženinu 
z horniny samé. Naděje na užitek zde není. 



44 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

brzo potvrditi. Tím získán nový doklad pro stanovisko petrograíicko- 
geologické v otázce výskytu zlata pro četné jiné lokality. 

V diabasu jest tu kopáno ve svrchní zvétralé části až ku hor- 
nině pevné. Svrchní části diabasu jsou uralitovány, tudíž přeměněny 
a byly prostoupeny křemennými žilkami s pyritem a se zlatem. Hor- 
nina sama, jak svědčí tenké výbrusy, jest značně bohatá černými 
rudami železnými a místem i drobným pyritem, avšak pyrit jest vzniku 
druhotného. Jestiť úplné čerstvým, kdežto všecka okolní hmota jak 
živcův tak i augitu jest velmi proměněna. Mimo to pyrit napodobuje 
známé v diabasech tvary magnetitových a ilmenitových rud. Šířka 
celého prahu diabasového činí ponejvíce asi 5, někde snad až na 
10 kroků. 

Vedle diabasu shledáme tu a tam kopání zabočené i do sou- 
sedních buližníko vitých břidlic Příbramských taktéž po křemenných 
žilkách. Po obou stranách diabasu pokračuje totiž proužek tmavých 
oněch břidlic buližníkovitých dále na jih. Ostatně však málo opodál 
na právo i na levo nalezneme křemitý porfyr směru podobně SJ, 
pokračující sem od Kocáby. Má tudíž diabas Borotického 
lesa podobnou polohu jako zlato nosný zelenokamBoh u- 
libský: táhne se mezi dvěma blízkými, souhlasně jdoucími pruhy 
křemitého porfyru, který i sám místy jeví zlatonosné žily křemenné. 

Z toho úkazu, že zlatonosné couky v diabasu Borotickém vy- 
skytují se hlavně ve zvětralých hořejších partiích horniny té, lze 
souditi, že zlato couků oněch pochází vyloužením z diabasu samého, 
že tudíž hornina diabasová sama jest zlatonosná. Snad by bylo zají- 
mavé zakopnouti na ní na místech dosud neprokopaných mezi starými 
dolíky, zajisté však bude záhodno diabas na zlato prozkoumati che- 
micky. 



Celkový výsledek mého dosavadního zkoumání o zlatonosném 
okrsku Knínském záleží v tom, že vysvětlen jest do značné míry 
výskyt zlata v něm, a na vysvětlení tom bude možno založiti studia 
podrobná. 

Dle dosavadní prohlídky mám za to, že praktický výsledek 
mohlo by snad nékdy míti soustavné dolování u Sudovic, mimo to 
byl by snad příležitostného povšimnutí hoden také klín břidlic Pří- 
bramských, jižně nad ryžoviskem Podlesským stlačený mezi porfyrem 
a žulou. Diabasy by mohly dáti jen drobný výtěžek zlata na místech 
dosud ofie svrchu neprokutaných, a to jen tenkráte, byla-li by místa 



o výskytu zlata ua iiěkt. dftíežitějších naleziskách českých. 45 

náležitě rozvětrcána a jevila do nějaké hloubky usazení křemenných 
žil v puklinách. Ostatně bude také zkoušeti, zdali by na některém 
místě vydatuěji zlatnatém nedalo se snad cestou chemickou získati 
zlato z diabasové hmoty s nějakým užitkem. 

Stanovení žil diabasových a směru jejich v oddílu Krámském 
a Borotickém má však ještě jinou důležitost. Diabasy v okolí Krámu 
jdou směrem asi SSV — JJZ, podobně asi jako žilnaté horniny okrsku 
Jílovského. Diabas Kozohorský a porfyr Besídky mají však směr SJ, 
čili směr, jaký nacházíme u diabasů velké části okolí Příbramského. 
I následuje z toho, že u Knína žula činí rozhraní pro diabasy směru 
Jílovského a diabasy směru Příbramského. 

Pokračováním však zlatonosného okrsku Jílovského okrsek 
Knínský není. 

III. Výskyt zlata pod vrchem Chlumcem mezi Rožmitálem 

a Tochovicemi. 

Ve bližším i dalším okolí Příbramském na JZ, J, JV a místem 
i na V vyskytují se četné kopečky ryžovnické nebo ryžovnickým po- 
dobné, někde i rozsáhlá ryžoviska po zlatě. Jsou to velkou částí 
práce značně staré. Balbín v díle svém „Miscellanea historica regni 
Bohemiae," vydaném r. 1G79 praví na str. 39 : „Potůčky vytryskující 
ze stříbrných hor Příbramských a mezi těmi horami, ačkoliv hory ty 
jsou bohatý stříbrem a nikoli zlatem, nesou velmi mnoho zlata, jak 
svědčí o tom každodenní zkušenost a starodávná lidská díla." 

Ale dosud ryžoviska okolí Příbramského nejsou náležité pro- 
zkoumána. 

Polohu hlavních míst ryžovnických vyznačil Pošepný na své 
„Geologische Úbersichtskarte dtr Umgebung von Příbram," která jest 
přílohou práce jeho o hornicko-geologických poměrech okolí Příbram- 
ského (ve 2. díle „Archiv fůr praktische Geologie, herausgeg. von 
F. PošEPNÝ, Freiberg 1895.), a zhotovena jest ve měřítku 1 : 75000. 
Ovšem i k těm záznamům bude lze časem něco dodati. 

Přemýšlel jsem o původu ryžovisk okolí Příbramského, a tu ve- 
kmitala se sama sebou myšlénka, že by část zlata ve vlastním oboru 
známých stříbronosných rud Příbramských mohla pocházeti snad ze 
žil těchto samých. Než nespokojil jsem se úsudkem tím, nýbrž pátral 
jsem prozatím hlavně tím směrem, nevyskytují-li se v oboru Příbram- 
ských hornin mezi Příbramí (na S) a Breznicí i Rožmitálem (asi na 



46 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

JZ) také místa, na nichžto dal by se pozorovati podobný úkaz, jaký 
jsem častěji shledal v okolí Jílovském a Knínskéra : že by zlato po- 
cházeti mohlo také z roz větraných hornin, hlavně z rozvětraných žil- 
natých zelenokamů, na př. z diabasu. A tu pokládám za pravdě 
podobné, že značná část zlata v ryžoviskách JZ části okolí Příbram- 
ského vypraná pocházela ze zvětraných zelenokamů (hlavně diabasů), 
jejichžto žíly krajinou tou na několika místech prostupují. 

Poněvadž pak ku zkoumání otázky této kopečky delších potoků, 
majíce rozmanitý materiál hornin promísený, celkem dosti málo se 
hodí, pokládám za povšimnutí hodnou zvláště také kotlin ku baži- 
natých lučin pod kopcem Chlumec řečeným, východně ode 
vsi Namic. Zde vyskytuje se mnoho ryžovních kopečkův a dolíků, 
kterých Pošbpný na mapě své nepoznamenal. Půda kotlinky jest 
značně jílovita, kopečky pak sestávají ze drobtů břidlic Příbram- 
ských, mezi nimiž bývá něco drobtů žuly,ale nápadně mnoho — 
ponejvíce silně zvětralých — kousků zelenokamů, hlavně 
diabasu, a pak neo mleté k.ousky křemene, ze žil pocházejícího. 

Z toho, že kousky hornin v kopečkách obsažené bývají jen málo 
okulaceny, lze najisto souditi, že všechen materiál pochází zcela 
z blízka. Do kotlinky přicházívá starou úžlabinkou od SSZ jen málo 
vody, více přichází po deštích s okolních strání a svahů. Spíše znač- 
nější množství najednou odtud odcházívá někdy protější stranou a sice 
kolem západního kraje vrchu Chlumce. 

Vrch Chlumec jest všecek žulový, do žuly však kopečky neza- 
sahují, i jest patrno, že materiál zlatonosný aspoň podstatně odtud 
ze žuly nepochází, nýbrž spíše hlavním dílem z ostatních strání, 
a tyto složeny jsou ze břidlic Příbramských, kterými prostupuje ně- 
kolik žil zelenokamových (hlavně diabasových), směru ponejvíce asi 
SJ. Ze žil těch některé míří i do kopaniny naší. A opravdu směrem 
k severu kopečky jsou větší, poukazujíce takto, že materiál jejich 
hlavně pochází od severu. 

Že mezi kopečky zdejšími, hlavně pak mezi kopečky většími 
vyskytují se dolíky dosud zachované, jest nalezisko naše hlavně 
kopaninou v drti břidlic Příbramslíých a zelenokamů, mám pak 
za to, že zlatonosnost pochází hlavně z diabasu. Pokračuji totiž 
kupky a jamky ještě na sever po západním boku návrší, kdežto za 
nedlouho přestávají. A tu ve vyšší poloze bylo kopáno něco také 
ve zvětralém svršku diabasové žíly, jak patrno jest z polohy místa 
a ze větších kousků horniny té zde zbývajících. 

Poněvadž kopanina nejde do hloubky, vyskytovalo se zlato pa- 



o výskytu zlata ua někt. důležitějších iiale/iskácli českých. 47 

trne jen v rozvětrané části hornin. Ostatně také v kouscích diabasu 
i jiných zelenokamů po polích roztroušených naskytují se žilky kře- 
mene se přimísenou hnědeli. V polích a v lese jest také nápadná 
hojnost starých drobných žalezitých škvárů sem a tam roztroušených, 
zbytků to staré práce ve blízkosti kopaniny zdejší konané. 



Podobného původu — tedy ze zvětralých hornin — může býti 
také aspoň částečně zlato ve velmi rozsáhlé ryžovnické kopanině po 
obou stranách cesty mezi Předním a Zadním Poříčím SZ od města Břez- 
nice. (Mezi Březnicí a Předním Poříčím není na lukách ryžoviska 
žádného viděti.) Jenže působila zde tekoucí voda mnohem více. Ma- 
teriál kopaniny činí více nebo méně okulacené drobty hornin rázu 
Příbramského, promíchané hlínou, kterážto hlína nějakou částí vznikla 
také nepochybně zvětráním diabasu. 

Jest zde patrně nános a sice přišel sem z okolí na SZ odtud 
rozloženého. Granitové okolí po levém břehu potoka jdoucí nemá 
podobných kopečků, neb aspoň v něm dílo slábne a zaniká. 



Také památné ryžovisko Nesvačilské, vyskytující se J V u vsi 
Nesvačil (záp. od Rožmitálu) a pozoruhodné pro zbytky ryžovnických 
vodních nádržek, obsahuje hlavně kousky hornin Příbramských, totiž 
břidlic, pískovcův a slepenců Příbramských a mezi těmi i kousky 
zelenokamů, zvláště diabasu, kterýžto diabas bývá velmi zvětralý. 
I domnívám se, že zlato i zde pocházelo aspoň částečně také z dia- 
basu samého, vyloučeno byvši rozkladem hmoty jeho při větrání do 
tvořících se křemenných žilek. Kousky hornin jsou vůbec dílem trochu 
okulacené, dílem hranaté. Hmota kopečků byla dílem na stráň — 
snad hlavně z koryta potočního — dovezena, dílem však (hořeji), jak 
soudím, i na stráni samé kopána v rozvětraných břidlicích Pří- 
bramských a v zelenokamů (diabasuS neboť lze tu doposaváde zříti 
stopy kopaných jamek. 

Co pak u Nesvačil severně Pošepný nazývá (na str. 47 a 48 
svého díla) kutištěm na zlato, pokládaje je za analogon uralských 
a sibiřských „vrchovníků," jest nevysoké površí proti slepencovému 
vrchu Žitci, složené z těchže slepencových i pískovcových vrstev jako 
Žitec, jenže rozvětraných. Kíkají zde „v klosech." Na místě tom jest 



48 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

řídký les a bylo tu hojně kopáno, také vychází odtud stará cesta na 
východ, kterou nyní se nejezdí, neboí jest zarostla, ale byl po ní 
nepochybně materiál jakýsi někdy odtud hojně odvážen. 

Než nevím, byl-li to právě materiál zlatonosný, leda by byl 
slepenec resp. křemen jeho býval zlatonosný. Koi)ečky nejsou všecky 
snad nasypány jako haldy. Zastihl jsem dva takové kopečky novější 
dobou prokopané a na těch není zřejrao, že by byly naházeny nebo 
nasypány, jsoutě souvislou zvětralou partií slepence a obrysy jejich 
spůsobila z části patrně erose, Ye vlastní kopanině po nějakých rhi- 
zodách křemenných marně jsem hledal stopy, jen tu a tam jsem po- 
zoroval úlomky z oblázků křemenných pocházející, které zdály se 
býti jakoby naschvál rozbity, avšak zjev podobný bývá lze viděti 
i v pevném slepenci na puklinách. Také jsem zlata ve křemení sle- 
pence vůbec nenalezl ani zde ani na Žitci. 

Nejspíše zde hledali časem železné rudy, jsoutě kousky krevele 
a krevelem bohatého pískovce v kopanině sem tam pohozeny (ostatně 
i stolku zde staří pamatují). K tomu jest možno, že byl odsud někdy 
také odvážen materiál na stavbu hrází blízkých rybníků, zvláště ryb- 
níku Hlubokého, Dodati sluší, že ryžovisko dole při potůčku se vy- 
skytující (ovšem pokud zbývá) jest jen malé, jeví jen něco malých 
kopečků, daleko menších nežli na druhé straně vsi JV odtud, j(!n 
jakoby pokus ryžování. 



Povšimnutí hodný jsou z Hájkovy kroniky české, vydané r. 1541 
in. j. také dvě zprávy o místech, na nichžto prý bylo kdysi nalezeno 
zlato. Místa obě leží v okrscích diabasových. 

Dle listu 12. kroniky té bylo ve Hlubočepském potoce vypíráno 
zlato ze hlíny, kopané v lese Dalejském. V okolí Dalejském mezi 
Hlubočepy a Éeporyjemi jest diabasu hojně. 

Dle listu 51. okolo hradu Tetína bylo nalezeno mnoho zlata. 
U Tetína jest diabas, a zdá se, že západně u samé vsi byly v jeho 
zvětrané horní partii kopány brázdy nebo příkopy za zvláštním účelem, 
než nelze již tvrditi o tom nic positivního. V pokračování diabasu 
toho na levém břehu Berounky vyskytovalo se však jistě zlato, neboť 
do nedávná staří vypravovali nyní žijícím, že poblíže stavení „v kozle" 
řečených byla za jich paměti nalézána zrnka ryzího zlata. 

Dosud marně pátral jsem po pravém významu hlubokých dolíků 
poblíže dvorce Kon várky mezi Smíchovem a Zlíchovem stojí- 



o výskytu zlata ua někt. důležitějších naleziskách českých. 49 

čího, ale mám za to, že mohly by to býti zbytky prastaré kopaniny 
po zlaté. Za Konválkou na jih zvedá se stráň, posázená ovocným 
stromovím, terasovitě skopaná. Jest to patrně bývalá vinice. Avšak 
část teras v jižnějším oddílu stráně jest nápadně větší a v té části 
dole nalezneme zbytky jednoho dolíku, který by sám o sobě ovšem 
nestál ani za povšimnutí. Nad dolíkem výše nalezneme dvě podivné 
okrouhlé kopaniny nad sebou položené, a v téže čáře na druhé 
straně trati železné dráhy dva několik m hluboké doly značně roz- 
sáhlé. Jsou to doly velmi staré, neboť nejen že jsou zarostly větším 
stromovím — ponejvíce ovocným — , nýbrž haldy k nim náležející 
úplně jsou zarovnány. V ornici kolem dolů těch mohl jsem však 
zjistiti mezi drobty břidlic také zbytky zvětralého diabasu, později 
pak jsem shledal, že celá řada kopaných prohlubin jde hlavně po 
žíle diabasové, která směřuje odtud na západ a sice na novou obilní 
kůlnu Radlického velkostatku knížete Schwarzenberga, vystavenou 
v poli nedaleko od těchto míst. Avšak tam jsem v diabasu zlata kla- 
dívkem nemohl shledati, nýbrž zastihl jsem jenom drobné žilky vá- 
pencové a křemenné. 

Řada kopanin poblíže Konvářky zdá se míti jakési pokračování 
i na východ na pravém břehu Vltavy poblíže Podolské cementárny 
asi dvěma zbytky starých kopanin, ale jest již nemožno něco urči- 
tého tvrditi. 

Proč soudím, že dolíky poblíže Konvářky, o kterých jsem se 
zmínil, mohly by býti starou kopaninou po zlatě? Předné proto, že 
jdou po zvětralém diabasu, a za druhé proto, že na Císařské louce 
u Smíchova bývalo opravdu zlaté ryžovisko, k němužto snad mohl 
tudy někdy jdoucí, později rozvětraný pruh tohoto diabasu nemalou 
měrou přispěti. 

Nyní jsou ovšem ryžovnické kopečky na Císařské louce dílem 
zarovnány, dílem odplaveny podobně jako zbytky bývalých ryžovisk 
v údolí Berounky buď rukou lidskou nebo povodněmi byly zničeny. 
Císařská louka jest pokryta po většině náplavem drobného písku, 
kterýžto velkou částí jest rozdrobeninou žuly, obsahuj et mnoho drob- 
ných zrnek křemene, alkalických živcův a šupinek zvětralého biotitu. 
Ale ryžovisko tamější pamatoval ještě prof. Jan Krejčí, a zmínil se 
o něm PošEPNÉMu (viz dílo Pošepného na str. 18). Ostatně také 
Peithner svědčí na str. 33 díla svého, že bylo ryžováno kdysi u Prahy 
na březích Vltavských. 

Prof na české technice K. Preis seznal chemickým zkoumáním, 
že písek Vltavský obsahuje něco málo zlata. 

Tř. mathcmaticko-pfirodovédecká 1896. 4 



50 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

Prof. na české reálce Malostranské Vilém Baur pamatuje ze 
svého mládí, že v Praze „na nábřeží" stařec jeden zlato z písku 
Vltavského vypírá val. Jest náhodou či má nějaký význam, že nad 
tato místa mířil by diabas z Karlina, označený na geologické mapě 
okolí Pražského Krejčím a Helmhackerem podél trati dráhy pod vrchem 
Zižkovem ? 

Za to název usedlosti „Zlatnice" nad Šáreckým údolím, pa- 
třící k obci Dejvicům, zdá se býti spíše přezdívkou podobnou přezdívce 
blízkého dvorce „Pernikářky." V okolí Zlatnice nenalezl jsem žádných 
zřetelných zbytků po nějakém dolování. 

Potok u městečka Choltic ve vých. Čechách tekoucí slově Zlatý 
potok, snad někdy byly v něm nalezeny stopy zlata. Přichází sem od 
vísky Chrtník, nad nížto blízko Chrtnickó pily prochází také diaba- 
sem; i mohlo snad zlato ono pocházeti právě z diabasu tohoto. 



Úzké žíly vyvřelých hornin, prostupující hojným počtem břidli- 
cemi Příbramskými i jinými ve středních Čechách, rovnoběžně k sobě 
a často i rovnoběžné ku vrstevnatosti břidlic těch upomínají 
mnoho na četné rovnoběžné proužky odchylného složení ve krysta- 
lických břidlicích, zvláště v rulách, které bud za zvláštní vrstvy bý- 
vají považovány nebo jinak jmenovány. Ku poslednějším čítati lze 
zejména četné amfibolity. 

Pohlédněme jen na př. aspoň na geologickou mapu Cech a Mo- 
ravy vydanou v. Hauerem a na geologickou mapu okolí Příbramského, 
vydanou Pošepným ve 2. svazku díla „Archiv fiir prakt. Geologie." 
Na první pohled lze viděti velikou podobnost ve výskytu mnohých 
žil diabasových a dioritických ve středních Čechách s výskytem 
proužkův amfibolitových v rulách hlavně moravských a dolno- 
rakouských. 

U mnohých podobných proužků dá se původ pouhým studiem 
tektonickým sotva zjistiti, ale již ze srovnání povšechného jest zřejmo, 
že by mnohé takové proužky ve krystalických břidlicích mohly býti 
staré přeměněné horniny žilnaté. Považme k tomu, že žilnaté horniny, 
prostupující břidlicemi sedimentárními nutně i krystalickými břidlicemi 
pod nimi uloženými prostupovati musí, a že také jimi prostupovati 
mohou, třebas i svrchní horniny zřetelně sedimentární byly odplaveny. 
Úsudek takový byl již ovšem pro některé lokality také vysloven od 
jiných, mně však na místě tomto jedná se hlavně o upozornění, že 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 51 

bude třeba u nás při zkouiuání rudonosných míst z oboru krystali- 
ckých břidlic všímati si podrobné také jednotlivých proužků ve bři- 
dlicích téch, a možná, že důkladnějším petrografickým bádáním vy- 
světlí se mnohý proužek takový jakožto přeměněná eruptivní hornina, 
nebo stanoví se jinaký původ její, a pomocí vysvětlení takového že 
vysvětlí se snad i značná část otázek o rudonosnosti resp. zlatonos- 
nosti samé. 



IV. Výskyt zlata poblíže Horní Ušnice. 

Asi 572 ^'''* západně od města Kamýku Vltavského vzdálena 
jest ves Nepřejov, od kteréž sotva 1 km JJV stojí dvorec Lipín. 
V okolí dvorce Lipínu vyskytlo se zlato poměrně malým množstvím, 
ale na několika místech. Pošepný jedná o nalezisku tom na str. 160 
až 165 svého spisu a přidává mapku na tab. 11. obr. 10. 

Zde budiž vypsáno, co sám jsem pozoroval na zbytcích tam- 
ního díla. 

Pode dvorcem Lipínem níží se stráň pomalu směrem JZ ku 
Lišnickému potoku. Tu nedaleko dvorce při kraji lesa nalezneme 
pruh červenavého biotitického porfyru s porfyricky vtroušeným živ- 
cem a tu i tam se vtroušeným křemenem oku patrným. Křemitý 
porfyr ten obsahuje porůznu druhotné žilky křemene. Vedle něho na 
JZ spatříme krátkou naházenou hráz směru asi SZ — JV (S41Z — J41V), 
jejížto hmota jest jemnozrný biotitický diorit s porfyrovitě vtrouše- 
ným živcem. Jest to patrně haldička kopáním vyrobená, nejspíše ko- 
páním po zlatě. Zlato se snad vyskytlo na některém místě v hornině 
té, ale jenom pokud byla zvětralou. Skoro ve prodloužení směru téže 
horniny kutáno jest o něco na SZ dále nedávno v podobné hornině 
biotitem bohaté, která větráním silně červená a nabývá vzhledu mi- 
netovitého nebo kersantitového, čímž přibližuje se kersantitům u Krásné 
Hory a u Milešova rozšířeným. Bylo pak na místě tom kopáno po 
zlatě na žilce obsahující křemen a vápenec, ale žilka ta osvědčila se 
býti krátkou, jenom takořka povrchní, byla tedy opět omezena jen 
na rozvětranější část horniny. Mezi oběma díly právě řečenými vsunut 
jest napříč proužek žuly. 

Několik kroků hořeji k severu od díla druhého natrefíme malé 
staré dílo v porfyru silně zčervenalém, nápadném hojnou železitostí. 
Dílo to sestává jen ze drobných příkopiiv a dolíkův, jest tudíž opět 

4* 



52 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

omezeno jen na povrchní partie horniny, ale opět má týž směr, 
jaký bylo u dřívějších prací viděti, totiž SZ— JV (S41Z— J41V); 
jde tudíž porfyr týmže směrem jako hornina kersantitu příbuzná. 

Pod prvně zde jmenovaným dílem trochu doleji, t. j. na JZ 
vyskytuje se několik nevelkých jamek po křemenných žilkách také 
ve žlutavém křemenci. Zrno křemence jest většinou drobné, někdy 
i větší, akcessoricky vyskytuje se v něm světlá slída a něco velmi 
jemně rozptýlených rud železných. Jamky v něm kopané činí opět 
krátkou řadu směru SZ — JV, ale sotva daly jaký výtěžek zlata, neboť 
není ve křemenci dále pokračováno. Jest tudíž zajímavo toliko to, že 
byla ve křemenci puklinka téhož směru jako větší pukliny v okolí, 
kterými vystoupily žilnaté horniny eruptivní. 

V údolí Lišnického potoka nalezneme poblíže mlýna štolu, ku- 
tanou směrem SV v žule amfibolicko-biotitické rázu středočeského. 
Žula ta nemá rud makroskopicky nápadných. Ze předu štoly není 
viděti žádné známky, proč byla založena. Na haldě však lze nalézti 
žilky s pyritem a ar senopy ritem a se křemenem nebo bez 
něho a sice hlavně v této žule. Mimo žulu vyskytují se na haldě 
ještě některé jiné a sice žilnaté eruptivní horniny, které pravidlem 
neobsahují žilek rudních ani v sobě ani na styku svém se žulou. 
Jsou to: 1. dioritový porfyrit barvy černošedé, obyčejně nejeví makro- 
skopického kyzu a jen výminkou lze v něm také drobný původní 
pyrit nalézti ; 2. diorit jemnozrnný a porfyricky vyvinutý jak u Lipína ; 
3. amfibolický diorit s akcess. biotitem; 4. něco felsitového porfyru. 

Z různosti čtverých hornin právě jmenovaných lze souditi, že 
žulou prostupovalo zde několik velmi hlubokých puklin, které vyplněny 
byly pak žilnatými horninami těmi. Dá se však souditi a priori, že 
příčina někoHka takových puklin nepůsobila asi v hornině takového 
slohu jako jest žula jen na onom místě jediném, nýbrž že mimo 
pukliny ony mohlo zde vzniknouti i jiných drobných puklin podob- 
ného směru několik, které byly později aspoň částečně naplněny 
žilkami rudonosnými. A opravdu mapka štoly Pošepným uveřejněná 
zaznamenává četné couky, které štolou byly natrefeny, z nichžto vět- 
šina měla směr asi SZ— JV. Ale byly to jen couky slabé. 

Nade štolou samou není ve stráni hnedle pracováno, až trochu 
výše na výběžku poněkud vyčnívajícím spatříme v téže žule dvojí 
kopaninu po žilách křemenných nad sebou: jeden příkop přes 30 
kroků dlouhý, a rovnoběžnou s ním řadu dolíků také značně dlouhou. 
Obojí žíly křemenné měly směr SZ— JV (S41Z— J41V) se zatáčkou 
ku SJ. 



o výskytu zlata na nékt. diiležitějších naleziskách českých. 53 

V jich blízkosti vykopány byly také partie dioritového porfyritu 
částečně amfibol obsahujícího. Celá práce činí dojem, že zde nepo- 
chybně něco zlata bylo nalezeno, ale žíla křemenná byla právě na 
povrchu silnější, do hloubky pak přestávala. Soudím pak, že začátek 
dolejší štoly původně byl založen k tomu účelu, aby podešla pod obě 
tyto žíly křemenné, které mohly aspoň zdánlivě skýtati nějakou na- 
ději na výnosnější dolování. Později byla štola ovšem dále vedena 
k vůli galenitu, jenž vyskytl se trochu opodál. O galenitu tom a pak 
o antimonitu, o kterém se Gp.imm zmiňuje, dalšího studia jsem dělati 
již nemohl. 

Máme tudíž výskyt zlata u Horní Lišnice dvojího spůsobu : 

1. na žilkách křemenných v rozložených žilnatých horninách 
dioritických a v rozloženém porfyru svrchem se vyskytujících, kdež 
zlato aspoň částečné může pocházeti také z hornin těch samých 
vyloužeuím, 

2. na zvláštních do hloubky jdoucích puklinkách v žule, kdež 
jest nejspíše usazeninou z praménků ze hloubky přicházejících. Zlato, 
jehož původ tu zřetelněji nedá se zatím označiti, vyskytuje se ryzí 
nejspíše jen ve křemení v polohách hořejších, doleji pak máme na 
žilkách hlavně pyrit a arsenopyrit, oba nerosty snad také poněkud 
zlatnaté. Povšimnutí hodná jest souhlasnost směru rudonosných puk- 
linek téch a směru blízkých větších puklin hlubokých, vyplněných 
žilnatými horninami hlavně do čeledi dioritů náležejícími. 

Ostatně na nějaký užitek z dolování na zlato mezi dvorcem 
Lipínem a Horní Lišnicí nelze dosud mysliti. 



V. Výskyt zlata u Byííže.-í*) 

Nalezisko toto vzdáleno jest od Příbrami asi 6 km na východ 
v oddílu lesa, zvaném „Zlaté hory" nebo „Staré hory." V lese samém 
jest kutáno na několika místech po kreveli, usazeném dílem ve 
zvětralé žule, dílem v pískovci Příbramském. Tak nalezneme jámy 
po kreveli v žule na př. blízko za vsi Hájemi východně poblíže sil- 
nice ku Kamýku jdoucí. Hlubší jámy téhož účelu jsou vykopány 
v pískovci v lese „ve vrsce" blízko Hájů, co dělí se od silnice Ka- 
mýcké cesta lesní na kopec sv. Ivana. Odtud vozili krevel do hutí 



*) V díle PoŠEPNÉHo líčeno na str. 155 až 100. 



54 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

Dobříšských. Jiné dolíky a haldičky se želczitými škváry spatříme, 
jdeme-li ze vsi Dubence na východ do lesa levou cestou. 

Chceme-li přijíti ku zlatonosnému nalezisku Bytížskému, dejme 
se z Dubence do lesa na jihovýchod, t. j. cestou pravou, málo ujetou, 
která se ovšem brzo trochu zahýbá. Na ní jdouce, zastihneme posléze 
řadu starých dolíků, kopaných v porfyrovitém granitu po křemenných 
zlatonosných žilkách. Řada ta jde směrem SZ — JV. Zábnouce podle 
řady té na levo, přijdeme ku hlavnímu dílu novějšímu, a něco málo 
dále před lesem v poli nalezneme snadno začátek štoly, obrostlý 
mladým stromovím. 

Štola začíná v témže granitu, v jakém zde jest kutáno po zlaté. 
Jest to granit porfyrovitý, biotitický a velkými červenými orthoklasy 
vyznačený. Granit ten jest příbuzný granitu od Krásné Hory a Mile- 
šova a jest prostoupen tmavošedým kersantitem téhož rázu, jaký 
vidíme jižně ode dvorce Lipína nedaleko vsi Horní Lišnice, pak por- 
fyritem s porfyricky vyvinutými plagioklasy, podobným porfyritu od 
Psár a dvorce Lipína. 

Granit sám jest tudíž starší nežli kersantit a porfyrit, ale pro- 
stupují kersantitem samým ještě také žilky mladšího granitu červe- 
navého, podobného granitu hlavnímu. 

Ostatně hlavní granit uzavírá v sobě kousky zelenošedých břid- 
ličnatých hornin rázu Příbramského. — Hmota kersantitu větrajíc, 
jeví hojný biotit, tento pak mění se na chlorit, i vznikají partie, 
upomínající na zvětralou minetu. 

Hlavní ode svrchu kutané dílo máme na kraji v lese. Náleží 
ku hlavní řadě dolíků, jdoucí celkem směrem SZ— JV, ale samo má 
částečně také směr jiný, totiž skoro V — Z. Jde taktéž po žíle křemenné, 
prostupující žulou. Na haldách nalezl jsem zbytky žíly té v kusech 
žuly uzavřené a ve křemení žily zrnéčka pyritu a arsenopyritu, 
v jednom pak kousku i šupinky ryzího zlata. Podél křemenné žíly 
žula bývá patrně proměněna, kyzy bývají vcezeny také do ni a usa- 
zeny v poněkud proměněné (zelenavé) hmotě živcové. Také zde jdou 
žíly kersantitové poblíže, ale na hranicích mezi granitem a kersan- 
titem není rud ani puklin, žilkami nějakými snad vyplněných. 

Mimo hlavní řadu dolíků nalezneme před lesem v poli ještě 
četné dolíky založené roztroušeně po žilkách křemenných, z uichžto 
možná že některá byla i zlatonosnou, v lese pak samém na kraji lze 
ještě dvě řady podlouhlých dolíků sledovati, jdoucích směrem SZ — JV, 
tudíž směrem hlavní řady. A poněvadž dolíky ty činí přímé řady 
toho směru, jest žula zde rozpukána hlavně směrem SZ— JV podobně 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 55 

jak u Hořejší Lišnice. Větší hluboké pukliny vyplněny byly žilnatými 
horninami z čeledi dioritů, drobnější pukliny křemennými žilkami 
místem rudonosnými resp. zlatonosnými. A rozpukání to není zajisté 
omezeno jen na místo, kde dosud bylo kopáno. I jinde vůkol nalez- 
neme stopy po žilách hornin dioritických, a možná, že také žíly tyto 
provázeny jsou ve blízkosti drobnými křemennými žilkami zlatonosnými. 
Alespoň nalezl jsem ještě na lučině jižné u vsi Dubence při potůčku 
pod lesní strání položené patrné zbytky někdejšího ryžoviska, které 
na mapě Pošepného (geol. mapě okolí Příbramského) nejsou zazna- 
menány. Ěada kopečků zatáčí se tu podél stráně na JV. Některé z posled- 
ních kopečků jsou ještě dosti vysoké a materiál jejich pochází nepo- 
chybné od východní strany. Dosud však není naděje, že by kutání 
po zlatě mohlo se snad vypláceti. 

Prodloužíme-li čáru žilnatých hornin neb i zlatonosných žilek 
křemenných u Bytíže ve Zlatých horách se vyskytujících, ku JV, 
natrefíme okolí Horní Lišnice. I bylo by na snadě souditi, že pásmo 
drobných zlatonosných žilek křemenných pokračuje od Bytíže do okolí 
Lišnického. A opravdu sledoval jsem žilnaté horniny dioritické z na- 
leziska Bytížského ve prodloužení na JV, totiž blízko vých. za my- 
slivnou Placem na levé straně silnice, vedoucí ku vsi Jablonné, odtud 
pak jdoucí směrem ku nalezisku Lišnickému. Pošepný oněch hornin 
na mapě své vůbec nezaznamenal. Zlatonosných žilek křemenných 
nelze svrchem spatřiti žádných v pokračování tom, ale není nemožno, 
že snad sporadicky se vyskytují, neboť v čáře té jeví se u potoka poblíže 
vsi Horních Hbit zbytky ryžoviska, které také na mapě Pošepného 
shledáme vyznačené. Před štolou ve Zlatých horách svrchu řečenou 
jest zlatonosné pásmo přeříznuto napříč jdoucí žilou jemnozrného gra- 
nitu resp. granitového porfyru. 

Podobného původu jak u Bytíže může býti výskyt zlata i na 
jiných místech v oboru téže žuly v ryžích pozorovaný. 

Myslím, že okrsky porfyrovité žuly v jihozápadních Čechách 
jsou vůbec hodný zvláštního povšimnutí nejen se stanoviska petro- 
grafického, nýbrž i se stanoviska geologického. 

Šedá, biotitická nebo biotit-amfibolická žula středočeská, jaká 
vyskytuje se na východ od Jílového, pak v okolí Knína a jinde, na 
př. i západně od města Kamýku Vltavského a poblíže Horažďovic, 
má zvláštní svůj ráz snadno poznatelný, jsouc i zrna celkem dosti 
stejnoměrného, kteréžto ani na pokraji masivu nestává se 
porfyrovitým. V okolí Jílovském ani v okolí Knínském nemá 
v sobě couků zlatonosných. 



56 



XXXV. Jindřich L. Barvíř: 



Poiiyrovitá žula jihozápadních Čech jest zrna nestejnoměrného, 
vynikají v ní totiž velké porfyrovitě vyvinuté živce barvy často na- 
ěervenalé. Tmavší součástkou její jest biotit, ale nebývá ho mnoho, 
a tak liší se zase od šedé porfyrovité žuly Šumavské, která jest bio- 
titem bohatší a ostatně také velkými bělavými živci jest vyznačena. 
Nestejnoměrností zrna porfyrovitá žula středočeská přibližuje se ovšem 
poněkud porfyrům, ale možná, že i významem geologickým. Máť vlastní 
své okrsky, a bude zkoumati, nejsou-li to snad podlouhlé pruhy. Tak 
můžeme žulu tu sledovati od Bytíže neb ode vsi Hájů na myslivnu 
Plac zvanou a jest po kraji silněji porfyrovitě vyvinuta nežli uprostřed 
pruhu (?) toho, kdež nalezneme zrno zřetelně stejnoměrnější. Na jiho- 
západ od Příbrami žula ta jde pruhem (?) podél hornin Příbramských 
a zastihneme ji také na př. kus cesty západně od Tochovic. Zvláště 
pěkně jest vyvinuta v okolí Krásné Hory a Milošova, kdežto jest 
prostoupena couky antimonitovými a zlatonosnými. 



Povahu rudních žil u Krásné Hory a Mile sova vylíčili 
dosud hlavně Jokely (1855), Grímm (1860 a 1861), Helmhackrr (1874) 
a také Pošepný v díle svém na str. 165—180. dosti podrobně. 

Jest dokázáno, že tamější couky provázeny jsou žilami horniny, 
kterou mnozí arci nazývají minetou, Helmhacker biotitickým diabasem, 
ale sluší ji nazývati kersantitem, jak již Grimm ji jmenoval. Hornina 
tato jest původně nahnědle šedá, jemnozrná s vynikajícími většími 
lupénky biotitu a postrádá makroskopicky patrných rud. Proměnou 
stává se zelenavě šedou, dalším pak větráním nabývá barvy modravě 
popelavé neb i krevelově červené, někdy po hnědeli hnědé, a podobá 
se pak vůbec nemálo zvětralé minete. 

Žíly kersantitu jsou tu v celém okolí velmi četné a mají celkem 
směr V— Z, úklon pak asi 70° až 80° na jih. Jak známo jest z po- 
pisův a dotvrdil mi laskavě inženýr pan Ad. Veska v Milošově, bývají 
couky vázány sice zřetelně na žíly kersantitové, ale přece jen jaksi 
zhruba, neboť zahýbávají velmi často úplně do žuly. Také kde objeví 
se mineta, nemusí býti vždy antimonit. Dle pana inž. Vesky nelze 
tvrditi, že by couky antimonitové mohly snad býti vylouženinou 
z kersantitu, ba kde žíly kersantitové jsou značně široké, tam právě 
že často antimonitové couky velmi se sužují. 

Máme zde tudíž, pokud lze dosud souditi, oi»ět nejspíše jen 
konkordantnost puklin, dílem vyplněných kersantitom, dílem zlato vy- 



o výskytu zlata ua iiěkt. důležitějších naleziskách českých. 57 

skytuje se v nich buď zároveň s antimonitem neb i bez něho. Jest-li 
sdruženo s antimonitem, bývá buď pod ním nebo v něm na zvláštních 
puldinkách. 

Mimo antimonit vyskytuje se zlato na žilkách křemenných a sice 
buď ryzí nebo v kyzech. Dle sdělení pana inženýra Vesky nalezli na 
dolu Jindřiščině (letos již opuštěném) jdouce po couku antimonitovém 
ryzí zlato ve křemenné žilce ve hloubi 220 m pod povrchem, což 
jest hloubka pro výskyt zlata ryzího velmi povšimnutí hodná. 

Měl jsem též na mysli otázku, nevzuikalo-li zlato, zejména zlato, 
které zde staří poblíže povrchu dobývali, částečně přece také zvětrá- 
váním kersantitu, také není-li snad zlato zdejší částečně vylouženi- 
nou ze žuly samé, ale sotva jest možno odpověděti na otázky ty 
prostým geognostickým zkoumáním hald bez pečlivé chemické zkoušky 
většího množství nezvětralých hornin na zlato. Dodati dlužno také, že 
staré haldy na př. u dolu Jindřiščina jsou ku podivu malé, ačkoli 
doly starých šly do hloubky 70 až 80 metrů. Možná tudíž, že také 
mnoho materiálu bylo odváženo odtud a jinde spracováno. 

Nemohu nezmíniti se o povšimnutí hodném zjevu, který pozo- 
roval p. inženýr Veska na dolu Jindřiščině, a který pokládá za me- 
chanické stěhování jehlic antimonitových, mne pak podobá se, že by 
mohl býti chemickým vylučováním antimonitu z roztoku a značiti, že 
materiál couků zdejších tvoří se ještě dodnes. 

Ve hloubce 200 m pan Veska pozoroval slabý pramének vody 
s liůry prosakující, jenž občas nesl vláskovitou jehlici antimonitu. 
Dal odstřeliti místo, kam zapadal, a nalezl dutinu s vrstvou pevného 
antimonitu, na kterém bylo množství jehlic volně uložených. Na pev- 
ném spodku bylo dobře znáti, že vznikl slepením vláskovitých jehlic 
hmotou antimonitovou. Kus nálezu svého p. Veska mně laskavě da- 
roval. Jest to kus žuly Milešovské se živci rozloženými na kalnou 
zelenavou hmotu, a ve hmotě této rozkladem vzniklé jsou usazeny 
jednak drobné krystalky arsenopyritu a pyritu, jednak i zrnka anti- 
monitu. 

Na témže kusu jsou dvě pukliny, nezcela vyplněné křemenem 
a antimonitem s něco málo přitroušenými drobnými krystalky arseno- 
pyritu, pyritu a sledy vápence. Pukliny samy jsou 8 až 15 mm široké 
a jedna jest plnější nežli druhá. Plnější puklina má po obou stranách 
osazený křemen se přimíseným drobným arsenopyritem a pyritem, 
uprostřed pak antimonit. Méně vyplněná puklina má podložku kře- 
mennou jen slabou. Výplň obojícli puklin jest vůbec analogická slo- 
žení zdejších antimonitových couků. 



58 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

Antimonit na puklinkách osazený jest slohu vláskovitého, vlásky 
jeho jsou velmi jemné, od 5 tnm do 15 mm i více dlouhé, lesklé 
a spojují se na silnější svazky. Svazky ty bývají na místech nedosti 
vyplněných prostoupeny druzovitě seskupenými krystalky křemene. 

Vlásky antimonitové ve svazky sdružené drží bud pevně pohro- 
madě, tvoříce tu a tam i větší souvislou krystalovou plošku (na 
př. i jehlancovou), nebo jsou spolu souvislý jen málo. Není pochyby, 
že silnější svazečky antimonitu tvoří se zde dodnes přikládáním se 
jemných vláskův nebo vlasko vitých jehliček antimonitových na sebe. 
Podobné zjevy, naskytnou-li se kdy ještě ku přímému pozorování, 
jsou zajisté hodný nejbedlivějšího studia. 



VI. Nalezisko zlata u Zlaté Olešné nedaleko Trutnova. 

Na lokalitu tuto upozornil Pošepný r. 1889*) a připomenul, že 
zlato pochází nejspíše z permských slepenců zdejších. V posledním 
spise svém na str. 294 a 295 pojednává o ualezisku tom opět, ale 
nechce tvrditi, zdali zlato pochází ze slepenců či ze mladších ná- 
plavův, a nechává otázku vůbec nerozhodnutu. 

Navštíviv krajinu tu shledal jsem, že zlato pochází opravdu 
z permských slepencův a sice ze křemenných valounků ve slepencích 
těch uzavřených. 

U Pořičí (Parschnitz) vtéká do Upy od severu potok Liči. 
Jdemeli údolím podél potoka, jdeme od Pořičí asi 2 km daleko územím 
červených pískovcův a červených písčitých břidlic permských, a nikde 
nespatřil jsem stopy ryžování. Také výšina mezi touto částí potoka 
Liči a potokem ode vsi Debrného (Doberle) tekoucím celá jest slo- 
žena z červených břidlic permských, prostoupených zelenavými pískov- 
covitými vrstvami. Na výšině této není v jižní části kutných jamek 
ani nejsou ryže v potoku od Debrného tekoucím: staří sotva zde 
ryžovali, či jestli zkusili ryžovati, byl výsledek jejich málo příznivý. 
Severněji objevují se však ve břidlicích těch hrubě písčité vrstvy 
s oblými zrny a oblázky křemene, s kousky melafyru a křemitých 
břidlic. Oblázky křemene dosahují velikosti lískového i vlaského 
ořechu, ba bývají i větší. Takto vzniká pravý přechod ku slepencům, 
s nimiž spojuje je výskyt oblázků ze křemitých hornin břidličnatých. 



* 



) 



Oesterr. Zeitsch. fiir Berg- u Huttenw. ve článku „tJber einige wenig 



l)okannte Goldbergljaue Bohmens." 



o výskytu zlata na někt. dflležitéjších naleziskách českých. 59 

Za mostem železničním, po kterém dráha Poříčsko-Libavská 
přejíždí silnici podél potoka Liči jdoucí, zastihneme melafyr podobou 
stranách, horninu to skoro celistvou barvy za čerstva zelenavě šedé, 
ale červená velmi rychle. Makroskopických původních rud neob- 
sahuje. 

Brzy však následují po stráních permské slepence, složené 
z chlazených i hranatých kousků melafyru, zelenavého křemitého 
fyllitu jakoby talkovitého, arkosy, křemencův atd., snad i felsitu, hlavně 
však z oválených kousků křemene rozmanitého původu, zvláště pak 
křemene pocházejícího ze žil. 

U potůčků pořade nelze spatřiti žádného ryžoviska, ani díla po 
zlatě, až ve vsi Zlaté Olešné na východním svahu Bolkenbergu za- 
stihneme tu a tam přece jakoby kopaninu v těchto slepencích budí po 
zlatě nebo za jiným účelem pořízenou. 

Za to však ve Špitálském lese mezi všemi Gabersdorf a Debrné 
jest v lese nahoře jakož i na záp. a na vých. svahu výšiny délkou 
přes 1 km mnoho jamek a kopečků naděláno. Obojí nejsou velký, 
ale patrně velmi dávný. Na první pohled myslil by nezřídka, že 
jsou zde vykáceny snad jen staré veliké stromy, ale nevidíme tak 
v okolních lesích, ba tu a tam bývá právě v kopečku samém zastižen 
pařez z poraženého kdysi stromu, i nebyl dolík kopán po něm. Do- 
líky jsou vykopány v rozpadaných permských pískovcích zdejších : 
naleznou se zde tytéž oblázky všecky jako v pevném slepenci. Spodek 
jest bud týže slepenec nebo písčité vrstvy permské se hrubšími oblázky 
křemene. Jest zde nepochybně práce kutací a sice dle jména „Zlatá 
Olešná" bylo tu kutáno po zlatě. 

Prohlížeje hromádky podrobněji nalezl jsem, že valouny a va- 
lounky křemene zvláště čistšího jsou zúmysla rozbíjeny, 
i není pochyby, že hledali zlato v těchto valounech a valouncích kře- 
mene. Také shledal jsem křemenné valounky na některých místech 
patrně rukou lidskou nahromaděné a opět všecky větší kousky kře- 
mene zúmyslně rozbíjené. 

Zjištění a výklad tohoto naleziska jest zajímavý i vědecky důle- 
žitý. Svědčíť o velikém stáří zlatonosných žil na oněch místech, ze 
kterých hmota slepenců pochází, což jest pravděpodobně krajina 
Krkonošská, na S a SZ odtud ležící. Kraj ten obsahuje také hojné 
křemence, jak lze se přesvědčiti i na valouncích Úpy u Pořičí. 

Ostatně jsou analogicky i jiné partie permských hornin okolí 
zdejšího zlatonosný. Dle svědectví Peithneia z Lichtonfelsu na str. 18.') 
jeho známého díla lékař Leonuakd Tuuneiser vypravuje ve spise svém 



60 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

„Piso", Že asi 2300 kroků za Trutuovera v údolíčku jednom vytryskuje 
potůček asi jako ruka silný, v němžto vyskytuji se bohaté zlaté va- 
lounky a lupénky. Bude tudíž zajímavo, prohlédnouti permské slepence 
i jinde, neobsahují-li zlato, a z eventuálního výskytu jeho činiti ná- 
ležité dedukce. 

Dodávám, že část pískovců permských okolí Trutnovského, 
z nichžto zhotoveny jsou sloupy u silnice, sestává ze směsi hlavně 
na zrno rozdrobené hmoty žulové a rozmělněné hmoty melafyrové, 
snad i také porfyrové. Tu i tam obsahují zřetelný kousek melafyru. 
Pískovce takové naznačují tím zřetelněji původ svůj, zároveň ovšem 
i stáří oné Krkonošské žuly, která dala materiál ku jich vytvoření. 

Co týče se přirovnání výskytu zlata u Zlaté Olešné s výskytem 
téhož kovu v konglomerátech distriktu Witwatersrandského v Jižní 
Africe, záleží podle vzorků mně po ruce jsoucích hlavní rozdíl v tom, 
že u Zlaté Olešné zlato vyskytovalo se hlavně ve křemenných obláz- 
cích ze zlatonosných žil pocházejících, kdežto v konglomerátech oněch 
jihoafrických spíše ve drobnozrné hmotě, oblázky křemenné spojující 
se vyskytuje. 

Zlatonosné tyto slepence africké složeny jsou z oblázků bělavého 
křemene, 1 až 3 i více cm velkých, spojených zelenošedým drobno- 
zrným tmelem. Tmel ten sestává ze drobných zrnek křemene, šupinek 
chloritu a hojných drobných zrnek nebo krystalků pyritu, jest pak 
vlastně zbytkem nějaké horniny, později rozdrcené a přeměněné, 
a svým nynějším složením nemálo pří buzen některým druhotné clilo 
ritickým zlatonosným horninám Jílovským. Pyrit nalezneme hlavné 
v něm, kdežto ve křemenných oblázcích samých vyskytuje se jen 
velmi spoře, nejspíše ještě po krajích a na puklinách. 

Pyrit ten jest čerstvého vzhledu, a, jak se objeví mikroskopem 
v tenkém výbruse, bývá provázen tu i tam zrnkem hydroxydu zelez- 
natého jiného tvaru, patrně nějakou jinou rozloženou rudou železnou, 
nejspíše rozloženým magnetitem. Ze stavu zachování lze souditi, že 
pyrit jest původu pozdějšího, a že původnější rudou byl železnatý 
nerost jiný bezsirný, který nejspíše později skytl železo k utvoření 
se pyritů těch. 

Rozklad, t. j. větrání spojovací hmoty slepenců Witwatersrand- 
ských děje se podobně jak u analogických hornin Jílovských. Biotit 
bývá rozložen a nejčastéji nahrazen křemenem, pyrit bývá všecek 
zbaven síry a slepence nabývají barvy červenavé. 

Vznikající hydroxydy železa bývají místem vyluhovány. Vzniknou 
dutinky a v těch nalezneme usazeno tu a tam ryzí zlato, kteréž 



o výskytu zlata ua někt. důležitějších ualoziskácli českých. 61 

možno pokládati za vyloužeuinu ze hmoty oblázky křemenné spojující, 
a sice hlavně z rozloženého pyritu, možná však, že částeCné i z roz- 
loženého chloritu. 



VI!. O zlatonosném okrsku Hor Kašperských. 

o zlatonosném okrsku tom Pošepný jedná ve známém pohrobním 
díle svém na str. 194 až 217 a všímá si také nejen tištěných zpráv, 
nýbrž i listin dosud neuveřejněných. 

O původu zlata v okrsku tom zmiňuje se velmi stručně. Na 
str. 197 vyslovuje mínění o významu dolíků, kopaných tu po zlato- 
nosném křemení, že kovový materiál těchto míst pochází z bezpro- 
střední blízkosti, a že vznikl zvětráním výchozů, při čemž koncen- 
trování součástky specificky nejtěžší a chemicky nejméně porušitelné 
(t. j. zlata) dalo se na hranici mezi hmotou rozdrobenou a hmotou 
pevnou. Co soudí o původu zlatonosných žil samých, nepraví hned 
tuto, nýbrž odkazuje na konec pojednání svého o zlatě v Čechách, 
a tam na str. 481 řádka 14 až 20 vyslovuje všeobecné mínění, že 
zlato zlatonosných žil nelze odvozovati z horniny, kterou žíly prostu- 
pují, nýbrž ze hloubek. Jest tudíž míněno, že zlato žil zdejších pochází 
ze hloubky. 

Mimo to podotýká na str. 204, že zcela nejasno mu zůstalo, 
v jakém poměru žíly eruptivních hornin zdejší krajiny (porfyrovitého 
granitu a porfyru) jsou ku výskytu zlatonosných žil, dále pak, že ne- 
mohl pro špatné počasí pátrati po příčině, proč na vrchu Homoli 
(která nazývána jest v textu na straně té snad nedopatřením tisko- 
vým Hellerberg) staří nekutali. 

Znaje poněkud krajinu Hor Kašperských již od dřívějška, umínil 
jsem si znovu ji prohlédnouti se snahou, nepodařilo-li by se mi snad 
osvětliti některou z otázek, krajiny té se týkajících. 

Jednalo se hlavně o zkoumání výskytu zlata se stanoviska 
petrograficko-geologického, totiž o otázku výskytu zlatonosnýcli žil 
vzhledem ku tektonice a rozšíření ruly a ku výskytu eruptivních 
hornin. K tomu připojila se sama sebou otázka, nedal-li by se také 
o výskytu rýží na Otavě podati se stanoviska petrografického prozatím 
aspoň nějaký všeobecný úsudek. 

Hlavním základem pochůzek mých v okolí Hor Kašperských 
byla mapa Pošepným v témže spise (Archiv fůr praktische Geologie, 
2. díl) na tab. II. obr. 13. přiložená. Pošepný mapu tuto zpracoval 



62 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

na základě staré veliké mapy Vojt. Bleidla z r. 1804 s použitím 
nové mapy vojenské, ale mapa nevyjadřuje dostatečně poměry výskytu 
zlatonosných žil, nebot kopaniny jsou na ní (jako také na původní 
mapě Bleidlově, kterou měl jsem příležitost prohlédnouti si na městské 
radnici) naznačeny toliko schematicky, kdežto jsem se vlastním mě- 
řením ve přírodě přesvědčil, že často činívají zřetelné řady, jdoucí 
směrem vrstevnatosti ruly. 

V pojednání tomto jest úmyslem mým podati toliko přehled 
toho, co sám jsem mohl shledati na svých pochůzkách. 

Uzemí zlatonosného okrsku Hor Kašperských složeno jest z ruly 
ponejvíce biotitické a často silně křeraité, kterou na několika místech 
prostupují žíly porfyrovité biotitické žuly s bílými živci, rázu žuly 
Šumavské. Jest to krajina kopcovitá. Kopce činí tři řady, z nichžto 
nejdelší jest prostřední, do jejížto čáry připadá také město samo Hory 
Kašperské, Má pak řada ta směr skoro Z — V, a obsahuje v západní, 
asi 3 yfcm dlouhé části své mezi řekou Otavou a městem : nejzápadněji 
Vysoký vrch (Hochberg), dále Vinici (Weinberg) a posléze u města 
samého Šibeniční neboli Zlatý vrch. Od města asi východně máme 
vršek „Ratschatzenbůhel," nyní obyčejně zvaný Hahnenbíihel, ve Bleid- 
lově mapě pak značený názvem „Maschakenbiegel." Dáleji východně 
od města vzdálen asi 2 lim jest vrch Homole, jemuž německý lid 
prostě říká Holm, Bleidel má Hollmer Berg, novější mapy pak 
Hellmer Berg. 

Jižně od této řady vrchů nedaleko máme jinou podobnou řadu 
směru zhruba opět asi Z — V, jenže kratší, totiž jen něco přes 3 lim 
dlouhou : na západu začíná jižním výběžkem Zlaté hory, pak násle- 
duje východně odtud Liščí vrch (Fůchselberg) a dále za ním Suchý 
vrch (Diirrenberg). 

Severně od vrchu Homole máme třetí řadu kopců, začínající 
vrchem Ždanovským (Sosům Berg), řada ta však zatáčí se na SZ. 

Vrch Střelnice (Schiesshuttenberg) SV u města vynikající nená- 
leží do žádné z těchto tří řad. 

Rula okrsku celého jest vrstvena směrem ZSZ — VJV až Z — V 
s úklonem kolem 30'^ na S a dle vrstvení toho místem drobně neb i silněji 
rozpukána, pukliny pak ty byly vyplněny žilkami a žilami křemene 
často zlatonosnými. Takové druhotně vzniklé křemenné žilky sluší 
však rozeznávati od proužkův a čoček křemene, náležejících ke struk- 
tuře ruly, tudíž od útvarů vzhledem k rule původních. 

Podrobnější výpis budiž počat na severu u vrchu Ždanovského. 

1. Vyšší část vrchu Ždanovského složena jest ze žuly porfyrovité. 



o výskytu zlata ua někt. důležitějších naleziskácli českých. 63 

Jižní a jihozápadní svalí jest v dolejší části rulový a toliko tato rulová 
část jest zlatonosná. 

Do granitu zlatonosnosť nesahá. Hranice mezi žulou a rulou 
jde povšechně směrem asi V— Z, dosti souhlasně s vrstvením ruly, 
ale nikoli přímou čarou, nýbrž východně od severní části vsi Žda- 
nova poněkud jižněji, západně u Ždanova pak přeskočí poněkud se- 
verněji. Celkem však jde rula značně vysoko do stráně a jest to 
rula značně křemitá. Křemen její nemívá rud, zato však nalezneme 
nezřídka něco předrobných tmavých rud železných, spojených s bio- 
titem. 

Na jižním svahu Ždanovského vrchu nad Pekelským dvorem 
(Hollenhof) jest hojně kopáno po bělavých nebo bílých křemenných 
žilkách, jamky však jsou ponejvíce malé, i byly žilky křemenné jenom 
drobné a nesahaly mnoho do hloubky. Ve zbytcích žilek není ma- 
kroskopicky viděti zlata ani kyzů, jen tu a tam stopy krevele nebo 
hnědele, za to však jest skoro všecek vykopaný křemen odtud pryč 
odnesen, což jest důkazem, že byl zpracován. Delší a hlubší sou- 
vislou žílu křemennou, skoro Y2 ^^^ dlouhou zastihneme teprve po- 
blíže žuly. Bylo na ní pracováno poměrně novějším časem a byla 
do hloubky i do východního konce úplně vybrána. Křemen z ní byl 
na haldách tlučen na drobno a má přimísenu tu a tam skupinku 
chloritu. Směr i úklon žíly resp. bývalé pukliny souhlasí se směrem 
vrstvení ruly, a jest směr skoro ZSV— VJV (265" od S— V65° od J), 
úklon pak skoro svislý. 

Jihozápadní rulový svah Ždanovského vrchu mezi všemi Zda- 
novem (Sosům) a Kavrlíkem (Gayerle, někteří říkají česky také Ka- 
belík) slově Metzelův les. Okrsek lesa Metzelova jest vlastně pří- 
mým pokračováním ruly jižního svahu vrchu Ždanovského. V lese 
tom nalezneme mnoho staré a poměrné i hlubší práce po zlatonosných 
žilách křemenných ode svrchu. Dolíky činí však často pravidelné 
řady, často spolu skoro rovnoběžné a jdoucí i zde nezřídka zřetelně 
směrem vrstevnatosti ruly. Častěji měřil jsem směr řad Z55° . . . 60" 
od S— V55" ... 60'' od J. Místem bývaly i štoly. Povrch jest takořka 
úplně prokopán a jest jam značně více, nežli Pošepný zaznamenal na 
mapě. V sev. vých. části Metzelova lesa poblíže kraje zastihneme 
hluboké novější dílo, kteréž podnikatel Černý musil se ztrátou opu- 
stiti. Zapadá na jih. 

Celkem lze říci, že pruh ruly, jdoucí jižním svahem vrchu Žda- 
novského a lesem Metzelovým byl hojně rozpukán, snad hlavně pro 
příkrou polohu rulových vrstev, částečně zajisté i z jiné příčiny 



64 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

tektonické, neboť i velká puklina zde vznikla, kterou hmota žulová 
vystoupila do výše. Ale nelze tvrditi, že by výron žuly byl provázen 
vystoupením zlata resp. hmoty zlatonosných couků z téže hloubky, 
neboť v sousedství analogického granitu na Střeleckém vrchu není 
žádných zlatonosných žil a ve granitu samém takové žíly také se ne- 
vyskytují, mimo to pak měli zde četné zlatonosné žilky, které šly jen 
do pramalé hloubky od povrchu. Patrně jest zde podstatnou pod- 
mínkou výskytu zlatonosných žil výskyt puklin právě v rule, i lze 
souditi, že spíše mohly by býti křemenné zlatonosné žilky prostě 
vylouženinou ze zdejší křemité ruly. 

Celá zlatonosná vrstva ruly pokračuje dílem na ves Kavrlík, 
dílem do stráně jižněji pode vsí se táhnoucí a máme podél potůčku 
Kavrlického v území rulovém hojné zbytky starých ryží, z nichžto 
PošEPNÝ zaznamenal severním krajem lesa Metzelova jen málo, jiho- 
východně od Kavrlíku pak nepoznamenal žádných. Ostatně bylo i u 
vsi Kavrlíku samé kopáno na několika místech v rule. 

2) Mezi lesem Metzelovým a vrchem Homolí nalezneme napla- 
venou drť ruly a křemene, severozápadním krajem Homole také ko- 
paniny po žilkách křemene, ale křemen nebývá na drobno roztloukán, 
byl tudíž chudým. Kulová vrstva ta pokračuje kolem hostince Ci- 
kánky na vrch Střelecký a všude jeví se býti chudou. Východně od 
hostince Cikánky nalezneme v ní stopy porfyrovitého granitu. Na vrchu 
Střeleckém prostoupena jest silnou žilou téhož porfyrovitého granitu, 
který činí hřbet jeho a jde sem z jižního okolí vsi Tuškova (Dušovic) 
směrem nejprve VJV, pak JV až na temeno vrchu. Tuto přidružuje 
se k žule biotitický granitový porfyr s porfyrickými krystaly křemene 
a živce, křemitému porfyru slohem velmi blízký. Také pegmatit se 
zde vyskytuje. Ale v žádné eruptivní hornině ani v rule nelze spa- 
třiti zlatonosných couků, ba ani větších žilek křemenných. Kula sama 
ani není tolik křemita jako rula jiných vrstev, ve kterých se vysky- 
tují četnější zlatonosné žíly křemenné. Má ponejvíce málo křemen- 
ných vyloučenin vůbec. Zdá se býti tudíž poněkud jinakou vrstvou 
ruly zdejší. 

Ostatně jest jižní a jihozápadní svah Střeleckého vrchu velkou 
částí zakryt hlinou. 

3. Na Homoli Bleidl ani Pošepný nezaznamenali žádných dolíků 
a Pošepný chtěl hledati příčinu, proč prý nebylo zde pracováno. 
Avšak přesvědčil jsem se, že na Homoli bylo také trochu pracováno 
a sice opětně v rule, než toliko na svahu severozápadním. Svah 
jižní pokryt jest hlinitou půdou a zužitkován na role. 



o výskytu zlata ua někt. dftležitějších naleziskách českých. 65 

Severozápadní svah Homole jeví zbytky několika drobných jamek, 
kopaných po křemenných žilkách, více však bylo jich patrně kulturou 
srovnáno, neboť velká čásť stráně jest pokryta kousky ruly a křemene 
ze žil. Nejspíše však křemenné žíly zdejší nedaly velkého užitku. 
Povšimnutí hodno jest, že tyto vrstvy severozápadního svahu Homole 
míří na město Hory Kašperské, pod nímžto bylo dolováno po křemen- 
ných žilách poněkud zlatonosných, zvláště pak jest patrná řada pěti 
dolíků v západním svahu Homole, jejížto směr míří k okolí kostela 
P. Marie Klatovské u jižního cípu města stojícího, kde taktéž bývalo 
dříve dolováno, avšak nelze mysliti na spojitost obojích míst. 

Do západního boku Homole zabíhá žíla porfyrovitého granitu. 
Na vrcholu Homole není pracováno leda dvěma nebo třemi dolíky 
SV od rozhledny. 

Pokračování vrstev severozápadního svahu Homole sluší hledati 
hlavně v severní části města a na severním úbočí vrchů Zlatého, 
Viničného a Vysokého. Ve městě šla pod náměstím štola směru 
asi V— Z. 

Na sev. svahu Zlaté hory jest na rule hlína a toliko při cestě 
bylo trochu kopáno. Na severozápadním a západním úbočí Viničného 
vrchu spatříme již více jamek opodál kostela sv. Mikuláše po 
krátkých křemenných žilkách, podobně i na SZ a západním svahu 
Vysokého vrchu. Jamky ty jdou i několika řadami k sobě rovnoběž- 
nými směru asi ZSZ— VJV (Z65« ... 55° od S, V65'' . . . 55« od J) ale 
žilky křemenné nešly hluboko. V nejbližším okolí kostela sv. Miku- 
láše není kopáno, zejména ne na SV, kdežto nalezneme hlinitá pole, 
a pokud tu rula vystupuje, jeví se býti zvláštní vrstvou slohu tence 
plátkovitého a zrna jemného. Má také již poněkud jiný směr, totiž 
SZ — JV, jaký pokračuje odtud na SV. 

Další vrstva rulová, tvořící jižní polovici Homole jest asi velkou 
částí chudá na křemenné žíly, a tím chudší na žíly zlatonosné. Poně- 
vadž jest zakryta většinou polem, nelze studovati hlavní čásť rulového 
spodku tamějšího, a také nemá ani pokusů kutacích. Nejspíše zde 
nevynikaly nikdy žádné žíly. Povahu této vrstvy rulové můžeme však 
seznati lépe na vršku Kohoutím, pokrytém zvětralou drtí téže ruly. 
Jest to rula křemitá a upomíná značné na svor. Stopy větších kře- 
menných žil ani tu nikde nevykukují, leda sledy drobných žilek zlata 
nejevících. Nebylo tudíž ani zde kutáno, až něco málo v jihovýchod- 
ním cípu kopečku toho. Severní a severozápadní úbočí kopečku po- 
krývá hlína. 

Tato rulová vrstva jde nejspíše vrcholkem Zlatého vrchu a jižní 

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1896. 5 



66 XXXV. Jindřich L. Burvíř: 

Částí vrchu Viničného a Vysokého. Temeno Zlatého vrchu pokryto 
jest hlinitou půdou, zoranou na pole. Temeno vrchu Viničného a jižní 
svah vrchu Vysokého pokrývá hrubá drť křemité ruly opět beze stop 
po větších žilách křemenných, podobně jako na kopečku Kohoutím. 

4. Jižněji za právě jmenovanou vrstvou následuje vrsta bohatá 
kdysi na zlatonosné žilky křemenné, kterážto tvoří vrch Suchý, Liščí, 
velkou část jižního svahu Zlatého vrchu i s jižním jeho výběžkem, 
zvaným Friedholz. Jest to rula biotitická silně křemitá, obsahující 
i vrstvy křemenců konkordantné uložené. Křemence jsou živcovité, 
bělavé neb od přimísených rud železných červenavé. 

Rula ku této vrstvě v jižním cípu města přiléhající má směr 
skoro ZSZ— VJV, od Z— V asi 32« ku SZ— JV přiblížený, úklon od 
vodorovného 25V . . 35° na VSV. Rula Suchého vrchu, na Liščím 
vrchu a na výběžku Friedholz má směr skoro Z — V, místem jen asi 
12° ku ZSZ— VJV odchýlený, vrstvy pak všude stojí značně příkře, 
pročež celá poloha jejich skýtala znamenitou příležitost ku tvoření 
se puklin, zejména pak puklin ne tuze do hloubky jdoucích, nýbrž 
povrchnějších, a takových nalezneme zvláště na poněkud vyčnívajících 
partiích skalních liojnost. Jdou pak arci hlavně směrem vrstevnatosti 
ruly. A zlatonosné žilky křemenné, po kterých bylo tu kopáno, 
byly také ponejvíce jen drobné, nešly daleko od povrchu do hloubky 
a měly směr celkem zase dosti shodný se směrem vrstevnatosti ruly 
a kí'emene. Na Suchém a na Liščím vrchu nevyskytly se ani tak na 
vrcholku, nýbrž na stráních, tedy zase na místech, kde tím snáze od 
povrchu tvoří se pukliny. I pokládám drobné zlatonosné žilky kře- 
menné ve vrstvách těchto hojným počtem se vyskytnuvší za vytvo- 
řeniny svrchního původu, tudíž za vylouženiny ze samé okolní 
hmoty rulové a křemencové. 

Jsou ovšem v pásmu tom tu a tam také zlatonosné žíly křemen- 
né jdoucí do hloubky, jak o tom svědčí práce starých horníků, a o pů- 
vodu jejich látky nelze tak snadno přímý úsudek dáti. Že však látka 
jejich jest analogická s látkou žilek drobných, v téchže horninách se 
vyskytujících, soudil bych, že jest u obojích žil také analogického 
původu. Arcit pukliny, které žíly hluboko jdoucí vyplňují, mohou 
míti a mají mocnější příčiny tektonické nežli pukliny drobné od po- 
vrchu jdoucí. Že pak takového druhu pukliny i velmi hluboko místem 
mohou sahati, lze souditi z výskytu porfyrovitého granitu na Zlaté 
hoře, jehož stopy lze tu a tam nalézti, a který nepochybně vyplňuje 
puklinu znamenitě hlubokou. Poněvadž pak lze snad dosti důvodně 
přijímati, že vrstvy zdejší někdy jinak byly uloženy nežli nyní, nej- 



o výskytu zlata na iiěkt. dftležitéjších aaleziskách českých, (37 

spíše horizoiitáliiéji, jest třeba hledati vssuik mnoliýcJi pukliiiek a pu- 
klin zdejších, povrchních i hlubších, později žilami křemennými vy- 
plněných již v době pošinovánl vrstev těch do nynější příkré polohy. 

Na Suchém vrchu rula obsahuje hojně čočkovitě vyloučeného 
křemene a hojné křemenných žilek. Severní úbočí její jest již kul- 
turou srovnáno, kameny hald sesbírány a dole z nich řádky složeny. 
Kde pak zbývají ještě stopy dolování, jest zřejmo, že pracováno bylo 
jen povrchně. Sled jamek zdá se jíti směrem asi ZSZ— VJV, tedy asi 
směrem vrstev. Za to však svah východní má dosud četné jamky 
i větší jámy a po dl o uhle příkopy zachované, činící často řady 
směru asi ZSZ— VJV, od Z— V 15" až 20° ku SZ— JV. Svah jižní 
má mimo drobnější dolíky hlavně asi v ^j^ stráně (od vrchu počítaje) 
při cestě dvojí řadu dosti velkých dolíků a podlouhlých příkopů, 
směru analogického, jaký jest patrný na svahu východním, a to po 
celé délce cesty. — Vrchol nemá dolíků. 

Na Liščím vrchu jsou četné dolíky po stráních, na vrcholu 
však žádné. Dolíky šly jen po velmi drobných žilkách. Doleji v jiho- 
západním rohu nalezneme dvě stolky po křemenných žilkách, jdoucích 
(aspoň pokud na začátku patrno) opět dle směru vrstev ruly. 

Jižní svah Zlatého vrchu nad silnicí a dílem i pod silnicí 
jest pokryt blinou, tudíž zorán na pole, a jest v něm jen několik 
málo dolíků roztroušeno. Kde však vyniká rula, jest místem praco- 
váno, totiž po dolejším okraji v údolí, jdoucím od města na jih ku 
prostřednímu mlýnu, pak na výběžku Friedholz doleji i s hora. 
PošEPNÝ ze prací těch má zaznamenáno na mapě své jen velmi málo. 

U jižního konce města téměř proti kostelu P. Marie Klatovské 
byla tesána štola Klatovská směrem vrstev ruly. Nad údolní cestou 
západně pod silnicí hořeji jdoucí nalezneme zbytky několika dolíků 
a nad silnicí asi tam, kde Pošepný značí konec štoly Klatovské, opět 
zbytky několika dolíků. 

Nad údolní cestou opět západně nalezl jsem dále ještě zbytky 
celkem 12 dolíků, z nichžto tři jdou zřetelně dle vrstev ruly nad 
sebou. 

Zbytky díla částečně zvláště velkého nalezneme na Friedholz. 
Směr vrstev ruly jest zde skoro Z— V, 12" . . O" ku SZ— JV, od- 
chýlený, úklon ponejvíce kolem 30« (25° . . . 45°) ku S. 

Mezi vrstvami těmi i zde nalezneme vrstvy křemencové, kteréžto 
jsou bud dvojslídné, nebo mají jen bezbarvou slídu, neb i slídy jsou 
prosty. Větrajíce, nabývají vzhledu pískovcům nemálo podobného. 

Ěady jamek, kratších příkopův a pak dlouhý příkop přes 100 



5* 



68 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

metrů dlouhý, vše tesáno po žilách křemenných, procházejících rovno- 
běžně ku vrstvení ruly. Něco práce není původu tuze dávného, ale 
také jest zde práce velmi stará, jejížto haldy porostly jsou travou 
neb i přeměněny na pole. Ostatně i hluboký důl v pokračování dlou- 
hého výkopu byl posledním časem mnoho zarovnán. 

Na městské radnici uchovali si vzorek ryzího zlata, nalezeného 
r. 1764 na vrcholku Friedholz v poli, jak připojená k němu listina 
svědčí. Byly tenkráte v poli tamnějším nalezeny tři kousky, z nichžto 
dva větší byly zaslány do Prahy hraběti Frant. Jos. Pachtovi, a třetí 
zanechán doma. Jest to vzorek asi 2 cm dlouhý a tolikéž široký, 
na kterém vidíme tenký plech zlatý, hladký a několikráte na záhyby 
zprohýbaný. Jest propleten mezi křemennými krystalky druzovitě se- 
řaděnými a sdružen s haematitem resp. limonitem. Haematit jeví 
dílem tvary ledvinkovité, dílem pak činí zvláštní zrnka, která jsou 
aspoň některým počtem pseudomorfosami po pyritu, a sice po krych- 
ličkách s rohy oktaedricky otupenými. Na zlatonosných křemenných 
žilách zdejších vyskytovaly se také kostky pyritu. '•=) 



Celkový úsudek o výskytu zlata v okolí Hor Kašperských učinil 
jsem si dle zbytků starých prací dodnes zůstávajících ten, že zlato 
na křemenných žilkách a žilách tam se vyskytující pochází podobně 
jako křemen těch žil sám, hlavním množstvím (snad dokonce úplně) 
vyloužením z ruly, ale zároveň, že všecky vrstvy ruly té nejsou stejně 
zlatonosný. 

Za velmi důležito pokládám, co nalezl již před rokem 1854 
Alexandr Černý neúnavně konanými pokusy, že nejen křemenné žíly 
okolí Hor Kašperských, nýbrž i hornina vedlejší, t. j. rula že jest 
místem tolik zlatonosná, že má 2 až 9 lotu zlata v 1000 centech, **) 
výsledek to aspoii po vědecké stránce velmi pozoruhodný. 

Pokusy Černého známy byly Feud. šl. Hochstetteiíovi a ten 
uznával za pravděpodobné, co Černý tvrdil, že totiž křemitá rula 
okolí Hor Kašperských sama obsahuje zlato jemně rozdělené a roz- 
ptýlené. ***) 



*) Srovn. i čliiuek v. Zki'harovi(;ha, Jahibuch der k. k. geol. Keichsaustalt, 
1854, str. 285. 

♦*) Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, 1854, str. 284. 
***) Tamže str. 578, 585. 



o výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 69 

I jest zajisté možno, aby toto zlato v rule přiiuíseiié bylo vy- 
luhováno do žil, vyplňujících pukliny v téže hornině. 

A kde by slušelo hledati sídlo zlata v rule zlatonosné? 

Ve křemení ruly možná že jest také něco zlata obsaženo, ale 
není ho nikde viděti, jako vůbec i rud bývá v něm velmi skrovně, 
l)onejvíce žádné. Rudnatéjšími jsou však proužky biotitické, ty obsa- 
hují drobná zrnéčka rud, nmohdy i oku patrná, aspoň rud železných, 
i lze pomýšleti na to, že také zlato ve proužcích těchto biotitických 
mohlo by býti snad spíše přimíseno nežli ve křemení. A odtud možná, 
že zlatonosné žíly křemenné zlato své hlavně mají vyluhováno, neboť 
v žilách těch často bývají patrný také sledy rud železných, tu a tam 
l)ak i něco chloritu, kterýžto posledně jmenovaný nerost vznikává 
rozkladem biotitu. Bylo by tudíž aspoň s vědeckého stanoviska zá- 
hodno zvláště biotitické proužky zlatonosné ruly náležitými methodami 
zkoušeti na zlato. 

Žula zdejší neobsahuje zlatonosných žil ani sama a ani ve 
přímém sousedství s rulou. Zelenok amů jsem v okolí Hor Kašper- 
ských nenalezl žádných. 

Co pak ještě týče se možného výskytu bohatších zlatonosných 
žil křemenných, nelze přímo ukázati na žádné místo, neboť co kde 
vynikalo, jest probráno ode svrchu. Ale přece myslím, že by bylo 
záhodno všímati si křemenných žil, kdyby vyskytly se náhodou pode 
blinou stopy jejich na jižním svahu Zlatého vrchu a na výběžku 
Friedholz zvaném, neboť tato část jest pokračováním zlatonosných 
vrstev ruly Liščího a Suchého vrchu a sotva postrádá náležitých 
puklin. 



Tok Otavy sledoval jsem od Dolního Reišteinu (Unterreichen- 
stein) dolů až za Strakonice. =';) 

1. Jdeme-li z Hor Kašperských podél říčky Losnice ku Rei- 
šteinu Dolnímu, nalezneme něco kopečků ryžovnických, ale nemnoho. 
Nepochybně byl jich také již nějaký počet zarovnán. 

2. U Reišteinu na SV a SZ při Otavě probíhá vrstva ruly, 
která jest v okolí Hor Kašperských velmi chudá na zlatonosné žilky, 



*) Některé zprávy o ryžoviskách ua Otavě ualezneme také u v. Hocir- 
STKTTKKA (Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, 1854, str. 569— ó7i', 572), 
u PosEPNÉHo (v jeho díle ua str. 187—191), u Peithnei{A z Lichtenfelsu (Verš uch 
iiler die Gescliichte der bóhm. uiid máhr. Bergwerke), 1780, str. 196— 199. 



70 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

a ku podivu — nalezneme tu na Otavě jen velmi malé zbytky po 
ryžích. 

Částečně muže tu býti příčinou nedostatku ryží občasná dravost 
toku Otavina, ale přece jsou zde místa, kde by zlatonosný písek mohl 
eventuelně zbýti osazen. Zdá se tudíž, že i okolí samo, t. j. povaha 
ruly nějakým dílem zavinuje chudost usazenin. Rula má směr pořade 
asi V — Z a ťiklon ku S. Také zde natrefíme stopy podobného granitu, 
jaký shledáváme v okolí Hor Kašperských. Rula zdejší podobná trvá 
dále až skoro ku vsi Radešovu, podržujíc tentýž směr V — Z i úklon 
analogický na S. Ponenáhlu začínají se objevovati zřetelnější zbytky 
ryžování. 

3. Blízko před Radešovem natrefíme v rule vedle porfyrovitého 
granitu také stopy granitu stejnoměrně zrnitého, biotit-amfibolického 
a vrstvy ruly amtibolické (gabbrovitých hornin?). Po pravé straně 
cesty máme údolíčko se zbytky ryží u potůčku: zlato ryží těch po- 
chází nejspíše z nejbližšího okolí údolíčka toho. 

4. U Radešova rula obsahuje také temnější vrstvy s hojnějším 
biotitem a amfibolem. Takové vrstvy, zvláště biotitické, mají také 
hojnější zrnka černých rud železných mezi biotitem, ba zdá se pomocí 
lupy, i dle spůsobu zvětrávání, že obsahují místem také předrobná 
zrnka pyritu. A tu v oboru této partie ruly pode vsí Radešovem 
i u výtoku potůčku po levé straně ústícího nalezneme nápadně velké 
ryžovisko, i jest pravdě podobno, že velikost ryžoviska hlavním dílem 
souvisí s výskytem rudnaté ruly. Ryžovisko Radešovské má kopečky 
ku podivu velké, jakých nenalezneme nikde u Kašperských Hor. Jeden 
oddíl jeho jest porostlý jehličnatým stromovím. Obsah kopečků : 
oblázky křemité ruly a málo oválené kousky zdejší ruly, oblázky kře- 
mene a ostrohran né kousky křemene ze žil, nepochybně pocházející 
z velmi blízkého okolí. 

5. Následuje dále rula šedá, ale, jak se podobá, rudami chudší, 
alespoři nejeví rezovatého povlaku a vůbec ani tak snadno nevětrá — 
ryžovisko velké přestává a spatříme u řeky jen malé stopy ryžování. 

6. Před Anniným údolím (Annathal, Annadol) spatříme kopaniny 
po obou stranách řeky, jak ve starém nánosu říčním, tak i v ssutinách, 
spadaných s okolních strání samých, u řeky pak ryžovisko. Střídají 
se zde vrstvy ruly slídou bohatší s vrstvami ruly slídou chudými, za 
to pak křemitějšími. Jedna partie posledního druhu jest skoro slídy 
prosta, ale má akcess. granát. Také jsou zde úzké vrstvy ruly gra- 
nulitu podobné a granátu prosté, střídající se s vrstvami zelenavými, 
pyroxenickému granulitu poflobnými. Směr ruly u Annina údolí SZ - JV, 



Ó výskytu zlata na někt. důležitějších naleziskách českých. 7[ 

úklon na SV (dislokace zde?). Rula jest proražena zde silnou žilou 
zcela stejnoměrně zrnitého granitu. 

7. Za Anniným údolím u vsi NovoměsteCka (Neustadtl) máme 
opět značnější ryžovisko, lesem porostlé. Před ústím potůčků 
ze strží postranních tekoucích bývají často větší ryžovnické kopečky 
nežli dále podél Otavy samé, i jest nepochybno, že hlavní díl zlata 
na takových místech v řece sluší hledati v nejbližším okolí samém. 

8. Kdežto vrstvy ruly byly dosud největším dílem dosti rovny, 
mezi Novoměstečkem a Dlouhou Vsí a dále kolem Sušice, Horažďovic 
a podobně i u Strakonic nalezneme vrstvy ruly (tuším jiné) nápadně 
vlnitě zprohýbané a mezi zprohýbanými vrstvičkami tu a tam vylou- 
čeniny křemene. Před Dlouhou Vsí není při řece patrných zbytků 
ryžování, možná, že byly také kdysi urovnány pro sklad dříví. Za to 
mezi Dlouhou Vsí a Sušicí a dále odtud na SV ku Horaždovicům 
bylo ryžováno většinou značně mnoho. Nápadně velká, pamětihodná 
ryžoviska nalezneme u Sušice, u Rábí a u Hyčic. U Horažďovic 
samých nalezneme jen malé zbytky. -'O 

9. Pod Horažďovicemi poblíže Střelohoštic Otava protéká žulou 
stejnoměrně zrnitou rázu Středočeského, i záleželo mi na tom vyše- 
třiti, zdali v území žulovém ryžovisko se vyskytne nebo nevyskytne. 
Jdeme-li od Horažďovic ku Střelohošticům pěšinkou podél toku Otavy, 
nalezneme za městem v území rulovém ještě něco kopečků ryžovni- 
ckých, částečně v lukách opodál řeky (snad řeka měnila časem 
tok svůj na místech těclito). Jakmile však přijdeme do území žulo- 
vého, přestávají ryže, až před Hoštici úplně zaniknou. (Podobné po- 
blíže města Hor Kašperských jižné od Tuškova lze ve granitu po- 
zorovati úbytek práce ryžovnické). 

10. Mezi Hoštici a Katovicemi v území rulovém vynikne opět 
ryžovisko. Nepochybně sluší původ zlatonosnosti hledati zase v nej- 
bližším okolí. Kopečky ryžovnické však nejsou vysoké. Podobné na- 
lezneme mezi Katovicemi a Strakonicemi ryžovisko u Otavy v téže rule. 
Mezi Strakonicemi a Pískem bylo taktéž ryžováno nemálo, kopečky však 
nejsou vysoké. — 



*) Blízko městy se Kasejovic (něco přes 16 km skoro severně od Ho- 
ražďovic bylo dolováno po zlatě na sever od silnice Nepomucko-Kasejovické 
(srov. TošEPNÉHo str. 52 — ót). Místo to jest v lese a slově „u šachty." Kopali po 
žíle křemenné směru S35Z — J35V, prostupující křemitou dvojslídnou rulou. Ve 
zbytcích žíly té na haldě nalezl jsem drobná zrnka arsenopyritu a antimonitu 
a zrnka i šupinky ryzího zlata, vše úplně křemenem uzavřeno. Zlato bud v sou- 
sedství antimonitu nebo samo o sobě ve křemeni. 



72 XXXV. Jindřich L. Barvíř: 

Hlavní množství zlata ve větších ryžoviskách Otavských, pochází 
nepochybně, jak i jiní již seznali, z okolí oněm ryžoviskám blízkého. 
Výskyt ryží činí na mne dojem, že záleží usazení zlatonosného písku 
nejen na prudším nebo mírnějším toku řeky, nýbrž také hlavním 
dílem na výskytu zvláštních proužků resp. vrstev v rule. Část zlata 
ovšem také může pocházeti z daleka proti toku řeky čítaje, jako 
řeka vůbec i horniny daleko zanášívá. Tak n. p. u Strakonic shledal 
jsem v řece četné oblázky, pocházející z hornin okolí Annina údolí. 

Pozoruj eme-li celý tvar koryta Otavy, zvláště pak kolem ryžo- 
visk seznáme, že k usazení zlata zdejšího bylo rozrušeno poměrné 
ohromné množství skalin, a že by se všeobecného stanoviska řečeno 
snad sotva bylo lze pomýšleti a priori v místech těch na hornické 
dobývání zlata s větším užitkem. Pokládám však alespoň v zájmu 
vědy za velmi žádoucí, aby okolí Otavské po stránce petrograíické 
se zvláštním vzhledem ku zlatonosnosti bylo podrobněji prozkoumáno. 



V pojednání tomto o výskytu zlata na některých důležitějších 
naleziskách českých ze stanoviska petrograflcko-geologického soudím 
o větším počtu nalezisk těch, že zlato na nich vyskytlé podstatně po- 
chází vyloužením z okolní horniny, kdežto Pořepný v díle svém o vý- 
skytu zlata v Čechách — n. p. i na str. 481 — klade původ zlata do 
hloubek zemských. 

Naproti tomu odvozuji původ sirovodíku, jejž pokládám za hlavní 
srážedlo zlata, pro ta místa, kde zároveň mnoho kyzů se vyskytuje, 
na př. v některých horninách okolí Jílovského, a kde pukliny jdou 
pravděpodobně do velkých hloubek, na p. poblíže granitu, porfyru a 
jiných eruptivních hornin, hlavním dílem ze hloubek zemských. 

Mínění svoje o původu zlata zakládám hlavně na petrograficko- 
geologických poměrech jeho výskytu, a bude ovšem třeba dotvrditi 
nebo vyvrátiti mínění to pilnými zkouškami chemickými, které bude 
konati nejpřesnějšími methodami analytickými. Právě pak mohu ještě 
dodati, že jsem přednesl názory své o původu zlata na některých na- 
leziskách českých také ve Spolku českých chemiků a tu přítomný pan 
řed. tov. Břet. Šetlík, bývalý chemik francouzské téžařské společ- 
nosti Bohulibsko-Jílovské prohlásil , že zkoušeje chemicky některé 
horniny okolí Jílovského nacházel v nich něco zlata (známou zkouškou, 
při které posléze vylučoval zlato olovem), tak v hornině Bohulibské 
a v hornině Kocouru, ale všude málo O výsledcích těchto jsem před 



o výskytu zlata na uěkt. důležitějších ualeziskách českých. 



73 



tiskem závěrku této práce nevěděl. Pokládám pak tou příčinou další 
zkoušky přesnějšími metliodami za tím žádoucnější, a také na všech 
zlatonosných horninách, a sice nejprve v zájmu vědeckém. 

Výsledky zkoušek těch arci pak pomohou luštiti také otázky 
praktické o eventuálním těžení zlata z některých míst oněch, ať pak 
již ve smyslu přímluvném či odrazujícím. 



Poznámka. Jakožto pokračování této práce budou následovati nejprve po- 
drobnější petrografická studia o některých důležitějších místech a horninách 
zlatonosných, a dle možnosti pak i zprávy o chemickém zkoušení jich na zlato. 



SezrLam- m-ist. 



Bohulibý str. 2, 7—13, 72. 

Bor na Vlčavě 24. 

Brunšov 28. 

By tíž 53 — 55. 

Dalejský les 48. 

Davle 26, 27. 

Dobřichovice 28. 

Dubenec 55. 

Hory Kašperské 61—69. 

Choltice 50. 

Jílové 2-30. 

Kasejovice 71. 

Knín 30—45. 

Krásná Hora viz Milešov. 

Lipín 5]. 

Tiišnice Horní 51. 

Milešov 5»;— 58. 

Mirč 25. 

Mníšek 42. 

Namice 24, 46. 



Nesvačily str. 24, 47, 48. 
Olešná Zlatá 58—61. 
Otavy tok 69-72. 
Pikovice 26, 27. 
Poříčí u Březnice 47. 
Praha 50. 
Psáry 26, 27. 
Radlík 2—7, 11. 
Slapy 2, 20. 
Smích ov-Zh'chov 48, 49. 
Šlemín 26, 28, 
Štěchovice 2, 11, 15. 
Tetín 48. 
Třepšín 19, 20. 
Vltavský písek 49. 
Vobos 22. 
Vrané 29. 

Zlatá Olešná viz Olešná. 
Zlatníky 28. 
Žiipanovice 21—23. 



74 



Sezna^m Trěcn-ý-. 



Couku vznik, zlata původ 9—13, 30, 33, 36—38, 46, 47, 50, 51, 57—59, 66, 68, 

72, ost. viz i u jednotí, hornin. 
Diabas 2, 8—12, 14—16, 18—20, 30—33, 36, 43—50. 
Diorit 2, 7—13, 17, 18, 53. 

Granit 21—25, 29, 30, 33, 34, 38, 45, 55, 63, 70, 71. 
Granitu středočeského vystoupení 22, 29, 30. 
Granit porfjrovitý ve středních Cechách 54 — 56. 
Granitu tohoto porfyrovitého příbuznost s porfyrem 56. 
Granit se žilkami zlatonosnými, prováisenými jaksi žilnatými horniaami, viz: 

Lišnice Horní, Bytíž, Krásná Hora a Milešov. 
Granitu kontakt se břidlicemi 34. 
Granitu kontakt zlatonosný 27, 33 — 39. 
Kersantit 54, 56. 

Porfyry 13—17, 20—22, 40—42, 51. 

Porfyrů genetická příbuznost s diabasem a dioritem 14 — 16, 44. 
Porfyru kontakt zlatonosný 26, 27, 39, 40, 42. 
Příbramské břidlice 25-29, 40, 42, 43. 
Kula: viz Hory Kašperské, 'Otavy iidolí a Kasejovice. 
Slepence permské viz u Zlaté Olešné. 
Slepence Witwatersrandské (z J. Afriky) 60. 




Nálcladam Král. České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Ed. Grégr* r Prate IW*. 



XXXVI. 

I poligoni di Steiner nelle cubiche razionali. 

Aggiunte ad una memoria di Em. Weyr. 

Bi Gino Loria a Genová. 

(Comunicate il 6. Novembre 1896.) 

Se una cubica piana ha un punto doppio a tangenti reali e di- 
stinte, e si assumono queste corae assi di un sistema di coordinate 
cartesiane, Tequazione della curva si potrá scrivero sotto la seguente 
forma : 

(1) mxy zr ax^ -\- hx-y -\- cxy^ -\- dy"^. 

Secando la curva colla retta y :=:tx si arriva alla seguente rap- 
presentazione parametrica delle coordinate dei punti di questa: 

mt _ mť' 

(2) ^ ~" a 4- U f ď' + dt^ ^ ~~ IT^U^ď' +ďF ' 

ad ogni valore di t corrisponde un punto {t) della curva e general- 
iiiente vice-versa; pero al punto doppio compete tanto il valore tzno 
quanto il valore t:=.<x>. Ě facile vedere che affinchě i punti (í,), (ř^), 
(řg) siano in linea retta, deve sussistere la relazione 

(3) t,tj., =r h, 

avendo scritto per brevitá h invece di — ~(f-^^ Questa condi- 
zione di collinearitá di tre punti della cubica permette, come Em. Weyr 



^) Em. Weyr, Zur Geometrie der Curven dritter Ordnung (Zeitschr. f. Math. 
und Phys., Thl. XV, 1870). 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1896. 1 



2 XXXVI. Giuo Loria 

la mostrato,^) di trattare in módo semplice ed elegante la questione 
dei poligoni di Steiner per le cubiche nodate. Fissati infatti suUa curva 
due punti (í,) e (t.,), si scelga sulla stessa un terzo punto (x^) che si 
congiunga a (í,); la retta congiungente tagliera nuovamente la curva 
in un punto (x^) che, unito a (^2)5 ci dará un nuovo punto (x^) della 
curva. Cosi proseguendo, dopo 2n operazioni avremo sulla curva 
2n -j- 3 punti fra i cui parametri avranno luogo la relazioni seguenti : 



(4) 



V-tSC-, Xn IV VnXn Xn n 



Se le descritte operazioni conducono ad un poligono di Steiner 
saríi x.^nA,-! = x^ epperi) 

j-n — fn 

Dato dunque il punto {t^) corae punto {t.^ si puo assumere uno 

n 

qualunque di quelli hanno per parametri í^Yl ; di táli punti uno co- 
incide sempře con ť, e conduce ad un poligono di Steiner improprio ; 
degli altri, se ^ ě pari, uno sólo é reále, se w ě dispari tutti sono 
iramaginari. Dunque: ogni punto di una cubica nodata^) e punto prin- 
cipále per nessima o una schiera semplicemente infinita di 2n-gom di 
Steiner secondochě n e dispari o pari. 

Se la data cubica invece diunnodo ha una cuspide od un punto 
isolato, il calcolo precedente cade in difetto e cosi il teoréma precedente. 
Ma nel primo caso Pequazione della curva in coordinate omogenee 
puo scriverri: 

tale equazione dá subito la seguente rappresentazione parametrica dei 
punti della curva 



*) Em. Wetr, Ueber Curven dritter Ordnung mít einem Doppelpunkte (Math. 
Ann., III Bd., 1871). 

^) Per esempio : di un „foliům Cartesii," o di una strofoide, o di una tri- 
settrice di Mac-Laurin, o di una coucoide di Sluše nodata, ecc. 

*) Salmon, Analytische Geometrie der hoheven ebenen Curven, deutsch vou 
W._FiEDLEB (Leipzig, 1871) p. 221. 



i 



I iioligoiii di Steinor nelle ciibicbe razionali. 3 

(6) iJX^ —t\ QX^=t, QXs=l, 

ove () é un fattore di pioporzionalitá, a cui conispoiide corae condi- 
zione di coUiuenrita di tre punti 

(7) t,~\-t,-{t,-o. 

Ne viene che, ripetendo sulla curva (5) il ragiouamento fatto 
sulla (1), invece delle relazioni (4) sussisteranno queste altre: 



í^^i+^i -i-X^ =0 h+^3 +^; 



3 



O 



^^M j 

Se la linea poligonale costruita si chiude sará x^n-^i = x^ epperó J 

t^ — t.,; ma se (í^) e t^) coincidono il poligono di Steiner ě improprio; i 

dunque : una cubica ciispidata'') non ammette poligoni di Steiner propri \ 

di alcun ordine. \ 

Nel caso poi in cui la cubica abbia un puuto isolato, si puo as- 
suraere come sua equazione 

(9) (x'^ + xl) X, = xr'' I I 

I 
e trarne prima la Sígueiite rappresentazione parametrica ' 

(10) QX,Z=1 [- ť\ QX.,Z=lt^ t\ QX._^ - ť ^ 

ed in seguito la seguente condizione di collineaiita di tre punti : j 

(11) tr + h-j-t,~fJ,t,^o ' 

i 

A questa ě opportuno faře subire una trasformazione col porre . 

ti — tgti ; 
allora la (11) potrá scriversi 

1 — {*9 ^2 *9 ^3 + *9 ^,-i tg ^1 f tg ^1 *g ^2) 

*) Per esempio: di una cissoide, o di una concoide di Sluše nodata, ecc. 
«) Salmon, Op. cit. p. 226. 



4 XXXVI. Gino Loiia: I poligoni di Steiner nelle cubiche razionalK 

O anche 

tg (r, -I- T,, + T3) - O, 

e questa dice essere 

(110 r,-\-r.,^r,-ltn 

ove k h iin intero. Premesso cio, se siilla curva (9) si fa un ragio- 
namento analogo a quello esposto sulle (1) o (5j si conclude il se- 
guente sistema di relazioni: 



(12) 






^1 -f- hn-l-\r Ign = K"^ ^2 + ^2« + ^2n+l= ^'^71 



Se il poligouo si chiude (.rjn+^i) coincide uu {x^) eppero ^^n m ^ I, 
(mod ;r); cio esige si abbia 

Dato dunque il punto (í,) di parametro r,, come punto Tg si 
puó assumere uno qualunque di quelli che hanno per parametri t.-^ -- tg 

Tj 4~"~h ui^o di ^ssi coincide con (t^) stesso, eppero měna ad un 

poligono improprio ; ma facendo k —. í, 2, . . , w — 1 si ottengono 
fi — 1 punti reali ciascuno dei quali assieme a t^ forma una coppia di 
punti principali per una série semplice di poligoni di Steiner. Da 
tutto cio emerge che : ogni punto di una cuhica piana avente un punto 
isolato'^) é punto principále per n — 1 schiere reali semplicemente infinite 
di 2n — goni di Steiner. 

Cosi resta chiarita la diversitá di comportamento delle tre cu- 
biche razionali per quanto concerne i poligoni di Steiner. 



') Per esempio: di iina versiera diAgnesi, o di una visiera di Peano, o di 
una concoide di Sluše propriamente detta, ecc. 



- i — ^j— rj 

C T — • 



Nákladem ICrálovské České SpoIeCnosti Nauk. — Tiskem dra. Kd. Grégra v Praze 1896. 



XXXVII. 

l^eitrage ziir Classiíicatioii der i)a]aeozoisclieii Fische. 

Von Prof. Dr. J. V. Rohon ia Prag. 

MU 8 Textfiguren. 

(Vorgelegt den 6. Noveinber 1896.) 

Die seit Decennien aus clen palaeozoisclien Ablagerungen imter 
der allgemeinen Bezeichnung C e p h a 1 a s p i d e ii bekannte Fischgťuppe 
stellt iii Bezug aiif ihre Einreihung in das zoologisclie System be- 
deutende Schwierigkeiten dar. Letztere entspringen in erster Linie 
aus den eigentliiimlichen anatomischen Verhaltnissen des Hautskelettes 
iind ferner aus dem Unistande, dass die Beschaffenheit des inneren 
Skelettes bisher unbekannt geblieben. Unsere diesbeziiglichen Kennt- 
nisse betreífen ausschliesslicli das Primordialci-anium einiger Fonnen, 
wie weiter unten gezeigt wird. 

Andererseits kann man die Erfahrungen in Betreíf des Haut- 
skelettes als ziemlich genaue bezeiclinen. Es gilt dies namentlich von 
den Kopfscliildern und den Scluippen mehrerer Gattungen {Pteraspis, 
Cyathaspis^ Pulaeaspis, Thi/estes, Cephalaspis und Tremataspis), iiber 
deren anatomische und histologisclie Verhaltnisse in der Litteiatur 
ziemlich genaue Berichte vorliegen. 

Besonders waren es die liistologischen Untersuchungen der 
Kopfschilder in den sechziger und siebziger Jaliren, welclie einen 
wichtigen Unterschied zwischen den Gattungen Pteraspis und Cephal- 
aspis zu Tage forderten, wonach die Schilder ersterer Gattung der 
Knochenzellen (Knochenkor perclien) entbeliren, wáhrend 
diejenigen der zweiten Gattung derartige Elemente in betriiclitlicher 
Menge besitzen. Dieser Unterschied war es denn auch, welcher in 
besonderer Weise die auf di€ Cephalaspiden bezUglichen Classi- 
ficationsversuche beeinflusste. 

Matheinatisch-naturwissenschaftliche Classe. I8UG. 1 



2 XXX.VII. J. v. Rohon: 

Aehnlichen Veisuch unternahm auch ich in verflossenem Jahre, ^) 
indem ich die Eintheiluiig der Cephalaspiden als vorlaufiges Ver- 
zeichnis mit der Benierkung mittheilte, dass ich auf diesen Gegenstand 
spaterhin eingehender zuriickkoramen wiirde. Die nachfolgenden Zeilen 
sind der Besprechimg des eben bezeichneten Gegenstandes gewidmet. 



Historischer Rúckblick. 

Im Jahre 1835 beschrieb L. Agassiz die ersten hierher gehori- 
gen Fischreste uiiter dem Gattungsnamen Cephalaspis; zu dieser 
Gattung rechnete er vier Arten, von denen jedoch nur eine Art, 
Cephalaspis Lyelli, aufrecht blieb, wilhrend die iibrigen einer andern, 
spáter aufgestellten Gattung Pteraspis zugetheilt wurden. Agassiz 
stellte die Gattung Cephalaspis in seiner grossen Monographie uber 
fossile Fische zu den Ganoiden'-) und berichtete gleichzeitig iiber 
den mikroskop ischen Bau der Schilder. Agassiz sagt hieriiber Fol- 
gendes : 

„Outre la couche ďémail qui formě la surface extérieure du 
disque, et que Pon voit surtout bien au bord droit et antérieur de 
la fig. 10, ainsi que sur uu lambeau conservé verš le bord postérieur 
de ce méme exemplaire, on distingue encore deux couches de struc- 
ture dilférente : Tuně, qui est la moyenne du test, a une structure 
granule use semblable á celle des os des poissons Chondroptéry- 
giens, et parfaitement identique avec celle des lambleaux que nous 
avons apergus dans le C. rostratus; Tautre, qui est la couche infé- 
rieure, se décompose en feuillets superposés les uns aux autres 
comme les lames ďaccroissement des coquilles des Mollusques." ^) — 
Demnach unterscheidet Agassiz drei Schichten: 1. oberflachliche 
Emailschicht, 2. mittlere kornige Schicht und 3. i n n e r e 
lamě 11 ose Rchicht. Dabei bemerkte Agassiz, dass diese Bauart an 
jene der Crustaceen erinnert. Obgleich die Unterscheidung dreier 
Schichten die Grundlage fiir den histologischen Bau wirklich dar- 
stellt, nichtsdestoweniger beziehen sich die citirten histologischen 
Angaben auf das Kopfschild der Gattung Cephalapsís, wie wir spater 
erfahren, sondern auf jenes der Gattung Pteraspis. 



1) Rohon, 1. c. 24, pag. 60 u. 61. 
*) Agassiz, 1. c. 1, pag. 135. 
') Agassiz, 1. c. 1, pag. 161. 



Zuř Classificatiou aer palaeozoiselien Fische. 3 

Letztere stellte alsbald R. Kner fur ein aus Galizien stainmen- 
des Kopfschild auf und deutete dasselbe der histologischen Structur 
nach als den Ceplialopoden nahé stehendes Gebilde. Es muss aber 
hervorgehoben werden, dass Kner blos eine Vernmthimg áusserte. 
„leh biu daher - sagte Kner ^) -- weit entfernt die nachfolgende 
Andeutung etwa als unzweifelhaft richtige Losiing der Frage hinzu- 
stellen, ich beabsichtige vielmehr nichts als auf jene thierischen Ge- 
bilde hinzuweisen, die mir unter allen die meiste Aehnlichkeit mit 
den in Frage stehenden zu haben scheinen. Und als solche glaube 
ich die Schulpen der Sepien anerkennen zu miissen." 

Eine áhnliche Versteinerung aus der devonischen Grauwacke 
von Daun in der Eifel wurde von Ferd. Roemer^) unter dem Namen 
Palaeoteuthis beschrieben und spliter in Archaeoteuthis umgewandelt. ^) 
IloEMER hat dieses Fossil ebenfalls den Cephalopoden zugetheilt, dabei 
aber bemerkt, dass Menispis nach Forin und Structur eher auf eine 
Verwandtschaft mit den Crustaceen hinweise. 

Nunmehr haben Huxlet und Salter^) den Gattungsnamen Pte- 
raspis von Kner anerkannt, vereinigten aber mit Pferaspis sowohl 
einige neue englische Formen, als auch Archaeoteuthis (Palaeoteuthís) 
Dunensis Roemer's und erklárten alle fiir Fischreste. Spáter vereinigte 
Huxley '^) Pteraspis mit den Cep hala spi den. 

Fiir eine Verwandschaft der Pteraspis mit Cephalaspis sprach 
sich auch E, Ray Lankester'') aus; gleichzeitig zerlegte er die Ce- 
phalaspiden in zwei Abtheilungen : A. Heterostraci (Ptera- 
spidae) und B. Osteoostraci (Cephalaspidae), welche er zu den 
Ganoiden stellte. 

Dabei hat Lankester, gestiitzt auf ein reichliches Materiál, die 
einfachen Schilder unter dem Gattungsnamen Scaphaspis ^") und Hol- 
aspis ^^) von den zusammengesetzten der Pteraspis und Cyathaspis 
getrennt. 

Gegen diese Trennung erklárte sich A. Kunth, ^^) indem er, 



*) J. Kner, 1. c. 14, pag. 162. 
'") Ferd. Eoemer, 1. c. 2G, pag. 72. 

^) Ferd. Rokmeu: Bkonn'.s Leth. Geognostica, Vol. I. 1855, pag. 520. 
') Th. H. HuxLEY und Salter, 1. c. 12, pag. 100. 
8) Th. H. HuxLEY, 1. c. 11, pag. 38. 
; ") E. Ray Lankester, 1. c. 19, pag. 14. 

'») E. Ray Lankester: Rep. British Assoc. 1861 (186.5), Trans. Séct. 
pag. 58, 

>') E. Ray Lankester, Geol. Mag. Vol. X. 173, pag. 2-12. 
^^) A. Kunth, 1. c. 15, pag. 1. 

1* 



4 XXXVII. J. v. Rohou: 

durch den Fund von zwei ubereinander liegenden Schildern veran- 
lasst, behauptete, dass Cyathaspis und Scaphaspis Theile ein iiiid 
derselben Gattung darbieten, welche iiberdies zu den Crustaceen ge- 
stellt werden sollten. 

Mit der Ansicht Ku.\th's stimmt auch F. Schmidt^^) iiberein 
und sagt: „Es ist doch schr bemerkenswerth, dass zu jeder vollstán- 
diger bekannten oder nicht ganz seltenen Ptemspis- oder Cyathaspis- 
Art das entsprechende Scapliaspiti'&<:h\\i}i in der niimlichen Schicht 
schon gefunden ist, wie das sclion Kdnth hervorhebt: 

zu Pteraspis rostrata geliort Scapliaspis Lloydii 
„ „ Crouchi „ „ recta 

„ „ Kneri „ „ Kneri 

„ Cyathaspis Banksi „ „ truncata 

„ „ integer Kunth das zusammen mit ihm ge- 

fundene ScapJiaspis's>ú\\\^.^'' 

Nachdem endlich auch A, von Alth^^) Píeraspřs-Schihier in 
ihrer natiirlichcn Verbindung mit Scapliaspis-'^z\ú\^ev\\ entdeckt hatte, 
musste die von A. Kuntu und F. Schmidt ausgesprochene Moinung 
als erwiesen gelten. 

Weiterhin vereinigte F. Bbani>t^') die Pteraspiden und Ce- 
phalaspiden in eine Gruppe, Aspidoce phali, welche er zu den 
Panzerganoiden rechnete. 

Wcsentlich anderer Meinung ist E. D. Cope/'') deiin er elimi- 
nirt Pteraspis und Cephalaspis aus den Reihen der Fische und schliesst 
sie mit uoch anderen palaeozoischen Gattungen den Agnatiia Hackel's 
an; dabei spricht er den Gruudsatz aus: „Kein Vertebrat, das Unter- 
kiefer und Schulter entbehrt, ist ein Fisch." 

In seiner Palaeozologie stellt K. A. v. Zittel die Pteraspi- 
den als erste Ordnung, die Cephalaspiden als zweite Ordnung 
zu den Ganoiden. „Mir scheinen — sagt v, Zittel ^^) — die Bezie- 
hungen der Pteraspiden und Cephalaspiden nach Form und Structur 
so entfernt, dass beide besser als besondere Ordnungen betrachtet 
werden. Wáhrend aber die Stellung der Cephalaspiden unter den 



»») F. ScHMiiyr, 1. c. 28, pag. 138. 

") A. v. Alth, 1. c. 3. 

^') F. Brandt in BuUet. Acad., Inipér, d. se St. Petersbourg. T, IX., 
pag. 45. 

^«) E. D. Cope: Zittei.'s Manuel of Palaeontology. Amer. Nat. l><87, pag. 
1014—1019. 

") K. A. v. ZiTTEL, 1. c. 32, pag. -47. 



Zur Classification der palaeozoischen Fische, 5 

Ganoiden ziemlich gesichert erscheint, ist die der Pteraspiden sehr 
zweifelhaft. Die Structur der Schilder weist eher auf Hautgebilde 
gewisser Teleostier {Balides, Dactylaptera, Ostracion), als auf die 
von Ganoiden hin." 

Die in neuester Zeit von A. S^iírn Woodward publicirte Classi- 
fication schliesst sich im Wesentlichen der Eintheilung v. Zittel's an, 
indem auch A. S. Woodwabd '^) zwei Ordnungen mit den R. Lankester' 
schen Nanien Heterostraci und Osteostraci beibehiilt; aller- 
dings mit dem Unterscbied, dass er die beiden Ordnuugen von den 
Ganoiden entfernt und sie einer eigenen Unterclasse (III.) der 
Fische, O s t r a c o d e r m i, unterordnet. 

Aus dem bisher Gesagten geht das Eme mit víjlliger Sicherheit 
hervor, dass die Mehrzalil der citirten Autoren die in Frage stehen- 
den Formen fíir Fische erklárte, 

Auf Grund meiner mehrjahrigen Erfahrungen bin ich ebenfalls 
der letzteren Ansicht, gehe aber noch weiter, indem ich niich zu der 
Anschauuug bekenne, dass diese Formen nicht nur eigene Ordnungen, 
sondern auch eine selbststándige Unterclasse Protocephali'^'') dar- 
stellen. 

Um dieser meiner Anschauung den entsprechenden Nachdruck 
zu verleihen, will ich auf die Organisation dieser merkwiirdigen 
Fische etwas specieller eingehen. 



Morphologische Beziehungen. 

Im Vordergrunde unserer Betrachtung stehen die Theile des 
Hautskeleltes und zwar die Ko})fschilder, welche in morphologischer 
líeziehung die interessantesten Verháltnisse darbieten. 

Je nach dem Umfang und der Stellung, welche die Schilder bei 
den verschiedenen Formen bewahren, unterscheidet man Riicken- 
Bauch- und K o pf schilder; im ersteren Fall wird sowohl der 
Kopí als Ptucken und Bauch bei den Pteraspiden {Pteraspis, 
Cyathaspis, Tolypaspis und FalaeaspAs), in zweitem Fall blos der 
Kopf bei sámmtlichen Aspidocephalen {Thyestes, Cephalaspisf, 
Ettkeraspis und Tremataspis) bedeckt. 

Das Piuckenschild der Pteraspiden, welches den Kopf 



"; A. Smith Woodwaed, 1. c. 31, pag. 159—202, 
") RoHos, 1. c. 24, pag. 60. 



6 XXWII. J. v. Rolion: 

und Rucken continuirlich bedeckt, besteht aus inehreren, fest ver- 
bundeneii Stiicken, unter denen das Rostrum am vorderen Ende 
(Textfigur 3, R) ein besonders charakteristisches Stiick darstellt; es 
ist líinglicli oval, gewolbt und je nach dem mehr oder weuiger aus- 
gezogenen Rostrum zugespitzt oder stumpfspitzig; iiu vorderen Ab- 
schnitťdesselben sind die kleinen Augenoffnungen (0) áusserlich 
gelegen. Das einfache Bauchschild ist langlich oval, gewolbt, vorn 
abgerundet, hinten abgestutzt. Beide Schilder sind oberfláchlich mit 
feinen, meist paralleleu oder in Gruppen geordneten Bláttchen ver- 
ziert. Die Innenflache beider Schilder ist glatt und mit porenformigen 
Oeífnuugen (den Miindungen der HAVER^schen Kaniile) versehen.. 



rs 



,/ 



2J0. 



VA I. 


fro 






:^i^--- 


II. 



III. 


■ f\^-^ .«\ 


IV. 


v/ W<í^^Sř^^■"■" 


v. 



:-0 :■;£).■ 



■ :^ . 



0:;0:' 



O^ 



o: 



:04 



HA. 



Co 

Figur 1. Thyestes verrucosus, Eidmald. Obersilur von der Insel Oesel in Russ- 
land. Obere Fláclienaníiclit des Kopfes. Schemutische Abbildung des oberen 
Kopfschildes uud des rrimordialcraniiim. Letzteves mit scharfereu Liiiien iinter- 
halb des Schildes eingezeichnet. VA =: Vorderer Abschnitt des Primordialcrdniuni, 
HA rz Hinterer Abschnitt des Primordialcraninm, rs = Randtuberkel des Schildes, 
Co = Crista occipitalis des Schildes, I, II, III, IV, V = die fiinf Segmente des 
fyo = Frontalorgan, O — Augenoffnuug, po — Pariotalorgan. 



I'rimordialcranium, 



Auderthalbmalige Vergrosserung. 



Das Kopfschild der Aspidocephalen (Textfigur 4) ist 
einfach, mássig gewolbt, vorn abgerundet, hinten abgestutzt; die 
Seitentheile des Schildes sind in mehr oder weniger starke Latě r al- 
horner ausgezogen und an den Riindern umgeschlagen. Die Ober- 
fláche des Schildes ist mit zahlreichen runden, helm- und stachel- 
artigen, theils hohlen Ilockern von verschiedener Grosse verziert, 



Zuť Classiíication der palaeozoischen Fische. 7 

selten glatt; an den Seitenriindeni finden sich bald wiuzige recht- 
eckige (2'hyesfesj oder kleine kegelfomiige Hocker (R andt uberkel, 
Cephalaspis, Tremataspis), bald mehr oder miiider stark eiitwickelte 
Zahnchen mit vasodeiitinartiger Structur {Eukemspis, Textfigur 6). 

Unter den Aspidocephalen gicht es nuu aber auch Formen 
(Tremataspis, Didymaspis), bei denen der Kopt' durch zwei Schilder, 
eiu obereš und ein imteres, geschiitzt ist; dabei gehen beide Schilder 
an ihren Seitenrándern contiuuirlicli in einander uber (Textfiguren 2 
und 7Bj, ohne dass man im Stande wáre, selbst die geringste Spur 
einer Naht oder Trennungslinie wahrzunehinen. Auf die Weise ent- 
steht eine futteralartige Kopfbedeckung, welche unter den Vertebraten 
ohne Analogie bleibt. Dass die beiden Schilder von Anfang an eiu 
Ganzes gebildet haben, geht schon daraus hervor, weil lángs der 
beiden Seitenránder winzige kegelfórmige Tuberkel vorkomraen, die 
doch wohl niemals bei etwaiger Verwachsung der beiden Schilder 
entstauden worden wáren. 

Aehnliches Verhalten wie bei den vorhin erwáhnten Gattungen, 
durfte bei Thyestes obwalten ; denn auch hier ist mit grosser Wahr- 
scheinlichkeit das obere Kopíschild mit dem untern in derselben 
Weise verbunden. '-"j Dieser durchgreifende Unterschied, welcher den 
Thyestes vor den Cephalaspis- und Eukeraspis- Avten auszeichnet, ver- 
anlasste mich, den Thyestes von den letzteren zu trennen und zum 
Typus einer Familie (Thyestiden) zu erheben. 

Mit den eigenthumlichen Beziehungen der futteralartig verbun- 
denen Kopfschilder scheinen ausserdem die Verhiiltnisse der Mund- 
region bei Tremataspis zusammenhángen, welche ebenfalls keine 
Analogie uuter den Vertebraten haben. An der Uuterseite des Kopfes 
der Tremataspis betheiligt sich an der Begrenzung des Mundes eine 
ganze Reihe von meist rhomboidischen Platten, welche als Kehl-, 
IJranchial- und die eigentlichen Mundplatten gedeutet werdeu 
miissen (Textfigur 2). 

Sehr entfernte Aehnlichkeit findet sich bei der devonischen 
Gattung Pterichthys, indem auch hier in der Mundregion an der 
Unterseite des Kopfes zwei Paare lánglicher Hautplatten (mentale, 
semilunare) vorkommen, die jedoch mit den zu drei Reihen geord- 
neten Platten der Tremataspis von vorn herein nicht verglichen 
werden konnen. Das Einzige, was vielleicht hervorzuheben ware, ist 
der Umstand, dass bei Pterichthys die Begrenzung des Mundes an 



w 



') Vergl. Roiios, 1. c. 25, Fig. 5, pag. 2-24— 2-26. 



8 XXXVII. J. v. Rohon: 

der Unterseite des Kopfes ebenfalls aus lose nebeneinander gelagerten 
Pláttcheii gebildet wird. Von anderweitigen Analogien anderer fossiler 
und recenter Fische und iiberhaupt Vertebraten ist mir wenigstens 
nichts erinnerlich. 

Weitaus bedeutungsvoller in morpbologischer Beziehung sind 
die organologischen und histologischen Beziehungen namentlich bei 
den Aspidocephalen. In Betracnt kouimen zuniichst die Verbáltnisse, 
welche sich an der Oberflíiche des oberen Kopfschildes darbieten. 
Und da erscheint von besonderem Interesse das in der Niihe des 

M U a. jn.pt. a. l.pt. 

^ m. jtl- 

^/Ý^y^^^^^^- P- "'• pf" 
hr \ 



rs 



US 



Figur 2. Tremataspis Schmidti, Kohox. Obersilur von Oesel in Russland. Untere 
Fláchenansiclit des Kopfes, thei.weise reconstruirt. ''') U = Umschlagsrand des 
oberen Kopfschildes, its =i unteres Kopfschild, M — Mund opalte, 6í- =; Kiemen- 
offnungen, w zz mittlerer Vorsprung des unteren Kopfschildos, a. ?». 2><. z:: vordere 
Mittelplatte, a. 1. pt. zz vordere Seitenplatte, m. pt. z=. mittlere Platte, m. 1. jd. zz 
mittlere Seitenplatte, p. m. ^)í. =z hintere Mittelplatte, p. I. pt. zz hintere Seiten- 
platte. Natiirliche Grosse. 

Vordcrrandes befindliche unpaare Gebilde, bestehend aus einer halb- 
kreisformigen, voní ringíormigen Wall uniscldossenen Grube, an deren 
Boden stets eine mittelstiindige und spaltforniige Oeífnung vorkommt. 
Dieses Gebilde nenne ich Frontalorgan und deute es als ein 
eigenthiimliches Sinnesorgan, das ich bei einer friiheren Gelegenheit 
ftir ein Homologon von oineni wiihrend der enibryonalen Periodě 
bei verschiedenen recenten Wirbelthieren durch E. Sei>enka und An- 
dere beobachteten und als Stirnorgan oder Paraphysis bezeichncten 
G ebilde liielt. Nachdem ich aber in die auf diese Frage beziigliche Litte- 
ratur neuerdings Einblick gewann, bin ich zu der Meinung gelangt, dass 



^') Vergl. KoiioN, 1. c. 2i', Figuren 7a, 1) nnd 8. 



Zur Classification der palaeozoischen Fische. 9 

das Frontalorgan der Aspidocephalen schwerlich das Homo- 
logon der bezeichneten Paraphyse sein diirfte. 

Nicht minder interessant verlmlten sich die Augenoffnungen 
bei Thyestes und Tremataspis, weil sie ausserlich, sofeni sich das 
Kopfschild an dem Zustandekommen derselben betheiligt, eine ge- 
meinscliaftliche Oeífnung von biscuitformigeii Ansehen darbieten und 
nur innerlich, sofern an deren Bildung das Primordialcranium tlieil- 
nimmt, in Wirklichkeit als zwei gesonderte Oeífnungen vorkommen. 

Weiterhin bietet in niorphologischer Bezielmng grosses Inter- 
esse, die sehr bald hinter den Augenoffnungen sichtbare unpaare 
Oeffnung, welche ich gelegentlich meiner ersten Untersuchung fiir 
das Homologon des Foranien parietule oder des Parietalauges 
der recenten Wirbelthiere erklarte, Spater hábe ich diese Meinung 
aufgegeben, weil ich meine Beobachtungen an besser erhaltenen 
Exeinplaren von Tremataspis anstellen konnte. Wahrend friiher das 
Parietalorgau in allen zur Beobachtung gelangten Fállen stets eine 
durchbrochene, mit doloraitischem Gestein erfiillte Oeffnung darbot, 
erscheint dasselbe an besser conservirten Exeinplaren als undurch- 
brochene Grube, deren Riinder bogenformige Ausschnitte mit nach 
innen zugespitztcn Vorspriingen bilden. Der Boden der Grube besteht 
aus einer spongiosen Knochensubstanz, welche die directe Fortsetzung 
der zwei unteren Schichten der Schildinasse darstollt. Hingegen wird 
die Randmasse der Grube von dem oberflachlichen Email und der 
darunter liegenden oberen Knochenlage gebildet. Der Beschattenheit 
nach mochte wohl die Grube zur Auínahme eines Sinnesorganos ge- 
dient haben; allein die Function desselben war jedenfalls dermassen 
abweichende, dass es also mit dem Parietalauge der recenten 
Wirbelthiere nicht verglichen werden darf. Immerhin diirfte auch 
jetzt noch die Bezeichnung Parietalorgau der ganzen Saclilage 
vollkommen entsprechen. 

Beachtenswerth sind weiterhin zwei kleine rundě, hinter dem 
Parietalorgau (Textfigur 7A, del) befindliche Oeffnungen, welche 
ich als aussere Miindungen der beiderseitigen Gehor orgáne, 
d. h. Dudus eiidolymphatici, deuten mochte. Als Gefassmundungen 
kanu man sie sicherlich nicht ansehen, da sie von solchen, an der 
Oberflache des Schildes als Porcn vorhandenen Gefassmundungen sehr 
leicht zu unterscheiden sind. Womit die Oeffnungen sonst noch zu 
vergleichen wáren, ist mir wenigstens unerfindlich. Bemerkeuswerth 
ist noch der Umstand, dass die in Frage stehenden Oeffnungen bei 



10 XXXVII. J. v. Robou: 

keiner andein Form der Pteraspiden und Aspidocep halen 
vorkommen. 

Aehnliches Schicksal tlieilen mit den vorherigen Oeífnungen die 
bedeutend grosseren ovalen und seitlichen Oeffnungen, von deuen 
zwei im vordereu, zwei andere im mittleren Absciinitt des oberen 
Kopfschildes der Tremataspis vorkommen. Die vorderen (Figur 7A, 
nfj verhalten sich in gleicher Weise wie das Parietalorgan ; es sind 
Gruben, deren Ránder und der Boden dieselbe Beschaífenheit wie 
das Parietalorgan aufweisen und morphologisch den Nasenoffnuu- 
gen der Fische entspreclien dúrften. 

Die hinteren Seitenoífnungen (Fig. 7A, spi) sind vollstiindig 
durchbrochen und konnen wohl ihrer topograpliisclien Lage nach nur 
als Spritzlócher gedeutet werden. 

So wichtig und hochbedeutend die verschiedenen bisher bespro- 
chenen anatomischen Verháltnisse der Schilder nun auch sind, so 
liegt eine weitere Hauptbedeutung bei uuserer Betrachtung doch 
ohne Zweifel auf dem rein histologischen Gebiet. Bei Betretung dieses 
Gebietes miissen wir vor Allem die Schilder der Pteraspiden und 
jene der Aspidocep halen einer gesonderten Besprechuug unter- 
ziehen. 

Den ersten Bericht uber die histologische Structur der Pteraspis- 
Schilder lieferte R. Kner; er sagt:^-) „Beziiglich der Structur lassen 
sich dreierlei auffallend verschiedene Schichten an der Scliale unter- 
scheiden. 1. Emailschicht (continuirlicher Ueberzug), 2. Pris- 
menschicht, 3. áusserste Epidermisschicht...." 

Th. H. HuxLEY, der daraufhin die Pteraspis-'&z\Á\^%v untersuchte, 
unterschied ebenfalls drei verschiedene Schichten: 1. áussere oder 
Emailschicht, 2. mittlere oder reticuláre und 3. untere oder 
lamellose Schicht; dabei bob Hdxley den volligen Mangel der 
Knochenzellen (Knochenkorperchen) besonders hervor. Zu den- 
selben Resultaten gelangten: E. Ray Lank ester "''•') bei seinen mikro- 
skopischen Uutersuchungen der Píerasp/i-Schilder, E. W. Claypole -'*) 
bei áhnlichen Uutersuchungen der Palaeaspis, G. Lindstrom ''''') der 
Cyathaspis. Auf die Weise stimmt die mikroskopische Structur aller 



^^) R. Kneb, 1. c. 14, pag. 161. 
^=') E. Ray Lankester, 1. c. 19, pag. t; — 12. 

'^*) E. W. CLAvroLE. Palaeaspis americatia. Qiiart. Joiiru. Geol. Soc. Vol. 
XLL, London 1885, pag. 220. 

*') G. LiNJJSTRUM, 1. c. 16, pag. 6 — 8. 



Zur Classiíicatiou der palaeozoischeu Fisclie. H 

Vertreter der Pteraspiden, beziehimgsweise der Aspidorhini, 
iiberein. 

Bei meinen spater erfolgten Untersuclmngon der Pteraspis 
und Tolypaspis konnte icli inich voii der Riclitigkeit der vorherigen 
Angaben iiberzeugen. -'') Meine Auífassung weicht jedocli iu Betreff 
der Schichtenanzahl von jener der geiiaiinten Forsclier darin ab, dass 
ich statt d r e i, f ti n f Schichteii uiiterscheide : 1 . oberflachliclieii Schmelz 
(Email), 2. Dentin bestehend aus homogener durchsichtiger 
Grundsiibstanz und den darin verlaufenden, mássig verzweigten Den- 
tinrohrchen, 3. r e t i c u 1 a r e s G e w e b e, zusammengesetzt aus homo- 
gener durchsichtiger Grundsubstanz mit den darin vorkommenden, 
vielfach verastelten und anastomosirenden HAVER'schen Kanálen, 4. die 
Schicht der M ar kra ume, bestehend aus charakteristischen prisma- 
tischen Hohlen mit dunnen Zwischenwanden und 5. osteoides 
Gewebe, theils aus faserigen, theils aus homogenen Lamellen 
bestehend. Es entsprechen nun morphologisch die obersten zwei 
Schichten (1 und 2) den Placoidschuppen der Selachier, das reticuláre 
Gewebe der HAVER'schen Kanále einer Šumme von modificirten 
Cement- oder Basalplatten derselben Schuppen, wáhrend die unteren 
zwei Schichten (4 und 5), d. h. die M a r k r á u m e und das o s t e o i d e 
Gewebe, welches ein hartes oder knochenartiges Gewebe oline Kno- 
chenzellen (Knochenkorperchen) darbietet, ein allein den Ptera- 
spiden zukommendes Grundgewebe bilden. 

Wesentlich anderer Art ist der histologische Aufbau der A s p i- 
docephalen-Schilder, da er durch das Vorhandensein zahlreicher 
Knochenzellen mit verzweigten Pr imiti vróhrchen ausge- 
zeichnet ist. Hdxley, der das Cep}ialaspis-'^á\M zuerst einer einge- 
henden histologischen Untersuchung unterwarf, unterscheidet an einem 
verticalen Durchschnitt ebenfalls drei verschiedene Schichten: 
1. áussere, 2. mittlere und 3. innere Schicht. Letztere be- 
steht aus spindelformigen Knochenzellen, die iibereinstinnnend mit 
der lamellosen Grundsubstanz parallel geordnet sind. Die nnttlere 
Schicht zeichnet sich durch das seltene Vorkommen oder durch voll- 
stándigen Mangel der Knochenzellen und der stark verastelten Ha- 
vEiis'schen Kanále aus, 

Die áussere Schicht zeigt einc homogene Grundsubstanz, in der 
wiederum feine verástelte, mit den HAVKRs'schen Kanálen zusammen- 



2») RoMON, 1. c. 20, pag. 30 iind 31. 



12 XXXVU, J. V. Rohon: 

háiigende Rohrchen verlaufen; cliese Schicht wird ausserdem von 
einer sehr diinnen Schmelzlage bedeckt 

Die in Vorstehendem mitgetheilten Structurverhaltnisse beziehen 
sich auf die Cephalaspiden (Cephalaspis, Eukeraspis) und nicht 
auf die Thyestiden und Tremataspiden. Obwohl der histo- 
logisclie Bau bei den Yoitretern der letzteren Familien mit dem 
vorhin geschilderten im Wesentlichen iibereinstimmt, dennoch konnen 
nicbt unbedeutende Unterschiede erkannt werden. So bemerkt man 
an einem verticalen Querscbliíf von Thyestes drei Schichten: 
1. oberfláchlich eine feine Emailschicht, 2. spongiose Kno- 
chensubstanz mit reticularer Anordnuug der HAVERs'schen Ka- 
nále und Knochenzellen und 3. lamellose Schicht mit 
wenigen aufsteigenden HAVERs'schen Kanálen und eigenthiimlichen 
Knochenzellen oder diesen áhnlichen Ráumen. 

An einem verticalen Querschliff von Tremataspis kann man 
schon bei fliichtiger Betrachtung vier Schichten unterscheiden : 
1. oberfláchlich den Schmelz (Email), 2. spongiose s Kno- 
chengewebe, das aus einer homogenen durchsichtigen Grundsub- 
stanz mit HAVERs'schen Kanálen und strahligen Knochenzellc.i besteht, 
3. Schicht der M a r k r á u m e und 4. lamellose oder i n n e r e 
Schicht, von derselben Beschaffenlieit wie bei Thyestes. 

Aus dem Gesagten ergeben sich in Bezug auf den histologischen 
Bau zwischen den verschiedenen Familien folgende Unterschiede. 
Die Pteraspiden entbehren der Knochensubstanz, nicht aber die Thy- 
estiden Cephalaspiden und Tremataspiden. Den Thyestiden und Tre- 
mataspiden mangelt es an einem D e n t i n, nicht aber den Pteraspiden 
und Cephalaspiden, 

Durch die Markráume (3. Schicht) zeichnen sich die Ptera- 
spiden und Tremataspiden aus. Hingegen besitzen alle genannten 
Familien die erste Schicht, d. h. den oberfláchlich en Schmelz 
(Email), wáhrend das Knochengewebe nur den Thyestiden, 
Cephalaspiden und Tremataspiden gemeinschaftlich zukommt. 

Wenn wir indess noch weitere Vergleiche der mikroskopischen 
Structur nach zwischen diesen vier Familien und allen iibrigen Fischen 
anstellen, so gelangen wir zu allgemeinen Ptesultaten, die nicht ohne 
Belang sein diirften. Es entsprechen die oberen oder zwei ersten 
Schichten der Pteraspiden und Cephalaspiden den Placoidschuppen 
der Selachier, wáhrend die unteren zwei Schichten (Markráume und 
osteoides Gewebe) der Pteraspiden kein Analogen haben. Dass die 
unteren Schichten (Knochengewebe) der Aspidocephalen dem gleicheu 



Zur Cliiasiíicatioii der palacozoischeii Fihclie. 13 

Gewcbe der Ganoiclen entspreclien, ist wolil selbstverstiindlicli. Ueber- 
einstimmenden Bau findeii wir in den Tht/estes-^cKúáern und Scliuppen 
von der receiiten Gattung Polypterus. Der Querschliff einer solcheii 
PoZí/p#enťs-Sclmppe zeigt oberflachlich den díinnen Sclnnelzuberzug, 
wahrend die iibrige Schuppenmasse aus Knochengewebe besteht. 
Dieses zerfállt in zwei Scbichten, von denen die obere spongioses 
Knochengewebe mit straliligen Knochenzellen, untere ebensolches Ge- 
webe mit spindelformigen, meist liorizontal gelagerten Knochenzellen 
darstellt. 

Wenn nnn auch niciit geleugnet werden soli, dass mancherlei 
Ufíbereinstimmung zwischen den Vertretern der in Frage stehenden 
Fischgruppe und den ubrigen Fischen besteht. dennoch sind die orga- 
nologischen Unterschiede, wie wir sahen, sehr bedeutende und von 
gríisster Tragweite fiir die Beurtheilung der systematischen Bezie- 
hungen jener Fischgruppe. Was aber letztere vor den sámmtlichen 
Vertebraten auszeichnet, das sind die hochst merkwiirdigen, von mir 
nenerdings beobachteten anatomischen Verháltnisse am Priuiordial- 
craiiium der Thyestiden, '^') die ich, auf mancherlei Erscheinungen 
gestiitzt, bei den ubrigen Familien der Aspidocephalen und Tremat- 
aspiden voraussetze. 

Das knorpelige Primordialcraniuni der Thyestiden besteht aus 
einer vorderen und einer hinteren Abtheilung; beide Abtheilungen 
sind dorso-lateial deutlich abgegreuzt und durch ihre mittlere Masse 
verbunden. Im vorderen Abschnitt zerfállt das Primordialcranium 
beiderseits in fiinf Segmente; Umfang und Liinge der Segmente 
nehnien von vorn nach hinten zu (Textfigur 1, I, II, III, IV, V). Der 
hintere Abschnitt des Primordialcranium weist dagegen keinerlei 
Segnientiruug auf. 

Schon aHein die Segmentirung des Pi'imordialcranium ist meiner 
Meinung nach hinreichend, um uuserer Fischgruppe einen gewisser- 
massen selbststilndigen Platz in einer Unterclasse anzuweisen. Freilich 
bleibt ihre Stellung unter den ubrigen Unterclassen der Fische vor- 
láufig eine unbestinnnbare. 

In den nachfolgenden Zeilen ist die specieile Erorterung der 
Ordnungen, Familien und Gattungen enthalten. 



'") Vergl. RoH(JN, 1. c. 24 und 25. 



14 XXXVU. J. v. Rohou: 

Cl. Pisces. 
Subcl. Protocephali, mihi. 

(Incertae sedis.) 
Ordo I. Aspidorhini, mihi. 

(Heterostraci, Ray Lankester.) 

Familie. Pteraspidae. 

Genus Pteraspis, Kner et Huxley. 
rostrata (Agassiz). 
Crouchi, Lankester. 
angustata, Alth. 
podolica. Alth. 
Mitchelli, Powrie. 
rhenana, Sohluter. 
Cyafhaspis, Lankester. 
Banksi (Huxley et Salter), 
integer, Kunth. 
Schmidti, Geinitz. 



» 
» 

» 

55 
5J 
55 
5> 
55 
55 

„ Sturi, Alth. 

„ acadica (Matthew). 

55 



Maccullought^ A. S. Woodward. 



Subgenus Tolypaspis, F, Schmidt. 

„ tmdulata (Panděr). 

Genus Palaeaspis, Claypole. 

sericea (Lankester). 
americana, Claypole. 



55 

55 



Ordo n. Aspidocephali (Brandt). 

(C e p h a 1 a s p i d a e, Huxley.) 
(O s t e o s t r a c i, Lankester.) 

1. Familie Thyestidae, mihi. 

Genus Thyestes, Eichwald. 

verruúosus, Eichwald. 



Zur Classification der palaeozoischcu Fische. 15 

Genus Thyesfes, Schrenchi (Panděr). 
„ Salteri, Egerton. 
„ Egertoni, Lankesteb. 

2. Familie. Cephalaspidae. 

Genus Cephalaspis, Agassiz. 

„ Lyelli, Agassiz. 

„ Salvey, Egerton. 

„ Potvriei, Lankester. 

„ Pagei, Lankestee. 

„ Murchisoni, Egerton. 

„ Lightbodii, Lankester. 

„ campbelltonensis, J. F. Whiteaves. 

„ Dawsoni, E. R. Lankester. 

„ laticeps, Traquair. 

„ Jexi, Traquair. 

„ magnifica, Traquair. 

„ Eukeraspis, Lankester. 

„ pustídifera (Agassiz). 



3. Fam. Tremtaspidae, A. S. Woodward u. J. V. Rohon. 

Genus Trcmataspis, F. Schmidt. 

„ Schmidti, Rohon. 

„ Mickwitzi, Rohon. 

„ Simonsoni, Rohon. 

„ Didymaspis^ Lankester. 

„ Grindrodi, Lankester. 

„ Oonaspis, Jahn. 

„ hosfinensis, Jahn. 

Im Anschluss an das vorstehende Verzeichnis moge die Charakte- 
ristik der Unterclasse, der Ordnungen, Familien und Gattungen íblgen. 
Die zu den verschiedenen Gattungen gehorigen Arten werden unter 
gleiclizeitiger Angabe der sie fiihrenden Schichten und Fundorte auf- 
gezahlt. 



16 XXXVU. J. v. Rohou: 

Cl. Pisces. 

Subcl. Protocephali, milii. 

(lucertae sedis.) 

Erloschene palaeozoische Fische mit wohl aiisge- 
bildeteni Hautskelet. Kopf durch verkalkte oder ver- 
knocherte Hautplatten geschútzt; Rumpf init rhombi- 
schen Schuppen v on verschiedeiier Grosse bedeckt. 
Wirbelsáule unverknochert. Inneres Kopf skelet (Pri- 
mordialcranium) segmeutirt oder unbekannt. Brust- 
flossen rudimentár, Schwanzťlosse lieterocerk. 

Ordo I. Aspídorhíni, milii. 

(Heter ostraci, Ray Lankester.) 

Kopf und vorderer Ťheil des Rumpfes durch ein verkalktes 
Riicken- und Bauchschild geschiitzt. Augenoffnungen klein am Aussen- 
rande gelegen. Flossen fehlen; inneres Skelet unbekannt. 

Diése Ordnung enthalt nur eine Familie. 

Familie Pteraspidae. 

Ruckenschild aus mehreren, fest verbundenen Stiicken zusamnien- 
gesetzt; Bauchschild einfach. Beide Schilder oberflachlich mit feinen 
Streifen oder mit verschiedenartig geordneten Plattchen verziert. 
Cauda zuweilen mit rhombischen Schuppen bedeckt. 

Genus Pteraspis, Kner und Huxt>ey. 

(J. Knek, 1. c. 14, pag. 1G5; eraendirt Th. H. Huxlky, Qiiart. Journ. Geol 
Soc. Vol. XVII. London ISGl, pag. 106.) 

Syn. Palaeoteuthis^ Ferd. Roemer, 1. c. 26, pag. 72. 

Archaeoteuthis, Ferd. Roemer : Bronn's Leth. Geognostica, 

Vol. 1., 1855, pag. 520. 
Scaphaspis, E, Ray Lankester: Rep. Brit. Assoc. 1864 

(1865), Trans. Séct. pag. 58 (ex parte). 

Pas Ruckenschild ist aus sieben, fest verbundenen Stiicken 



Zur Classification der palaeozoisclien Fisclie. 



17 



ziisammeiigesetzt: (Fig. 3) aus einer Centmlplatte (D „disc''), dem 
dreieckigen Rostrum (R, „Rostral region"), den zwei Seitenplatteu 
mit zwei hinteren Eckplatten (C, „cornua") und endlicli aus dem 
hinteren Stachel (S). 



B 



O 



c 




o 

c 



D 



8 



Figur 3. Pteraspis rostrata (Agassiz). Ríickenschild. E= rostrum, O z= orbita, 



D = Centralplatte („Central disc"), C =: Seitenplatteu („corinia"), S 
(„posterior spině"). (Nach E. Ray Lankester.) 



Stachel 



Das Bauclischild ist einfach, lánglich und gewolbt. Beide Schilder 
sind oberflachlich mit feinen, meist parallel verlaufenden Streifen 
verziert. Der liistologische Bau beider Schilder lásst fiinf, vollkomraen 
verbundene Schichtcn erkennen: 1. Oberflachlich den zarten Schmelz- 
iiberzug .Email), 2. Dentin, bestehend aus homogener durch- 
scheinender Grundsubstanz und zahlreichen, raássig verzweigten 
Dentinrohrchen, 3. reticulare