Skip to main content

Full text of "Vestnk Krlovsk cesk spolecnosti nùk. Trda mathematicko-prrodovedeck. Sitzungsberichte der Knigl. Bhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats 


i^Jj.ť&n 


imJí& 


•""H^vó,",??":; 


-•(?^J^ 


ir^r 


1r(~^~ 


VĚSTNÍK 


královské 


ČESKÉ  SPOLEČNOSTI  NAUK. 

TŘÍDA  MATHEMATICKO  -  PŘÍRODOVĚDECKÁ. 

1896. 

II. 

Sitzuii4>*8berich,te 


der  kiinigl.  bdhiiiischeii 


a»im  Di  I  KiíMi. 


? 


't^ 
W 


■■''•. 


.iP 


;0  SCIF.:^; 


MATHEMATISCH  -  NATURWISSENSCHAPTLICHE  CLASSE.  '^ 


■^-^^'^ 


!¥«A 


';'s^t:"i>-^^^ 


XXVII. 

o  rostlinstvu  vrstev  cblomeckých. 

Napsal  dr.  Edvin  Bayer  v  Praze. 

(S'  2:i  ohrazci   v  textu. 

(Předloženo  dne  26.  června  1896.) 

V  museu  hrál.  českého  snesen  byl  přičiněním  prof.  dr.  A.  Frice 
za  mnoho  let  velmi  cenný  a  bohatý  materiál  rostlinných  otisků  ze 
svrchního  senonu  t.  j.  z  vrstev  chlomecKijch  zejména  z  okolí  Ceshé 
Lípy.,  z  okolí  Kieslingstvalde  v  Kladsku  a  néco  málo  od  Tannenbergu 
u  Rumburku  a  Vinaříc  na  Chlomhu  u  Mladé  Boleslavi.  Materiál  těchto 
nejvyšších  vrstev  křídových  jest  tím  vzácnější,  poněvadž  získání  jeho 
vyžadovalo  veliké  píle  a  dlouhého  času  a  mnohé  z  otisků  jsou  tak 
pěkně  zachovány,  že  určení  jich,  jak  je  z  největší  části  popsal  prof. 
dr.  Velenovský,  může  býti  úplně  zajištěno.  Mnohé  z  popsaných  druhů 
zastoupeny  jsou  ve  více  exemplářích  a  některé  dokonce  i  celou  řadou 
často  pěkné  zachovaných  otisků. 

Skorém  všechny  zásoby  byly  prostudovány  prof.  drem.  Velenov- 
SKÝM  a  uveřejněny  většinou  ve  Spise:  ,jDie  Flora  der  hóhmischen 
Kreideformation",  díl  III.  a  IV.  (Beitraege  zur  Palaeontologie  Oester- 
reich-Ungarns  etc.  E.  Mojsisovics  und  Neumayr),  něco  málo  pak  ve 
spisech:  „Die  Gymnospermen  der  bóhmischen  Kreideformation"  a,  „Die 
Farně  der  hóhmischen  Kreideformation.^' 

Něco  ze  zásob,   ještě  ve  starém   museu   uložených,    nebylo  pro- 
hlédnuto   a  stalo  se  mi   přístupným    při  stěhování    sbírek   musejních. 
coPo  důkladné  revisi  originálů  a  ostatního   materiálu,    kterou  mi  svěřil 
*— prof.  dr.  Fric,    popřáv  mi  také  dostatečného   času,   abych  se  ve  sbír- 
'  kách  řádně  orientovati  mohl,    nalezl  jsem  ještě  něco   otisků  nepoi)sa- 
ných,  kterými  chci  seznam  rostlin  chlomeckých  doplniti. 
^  Zajímavá  tato  flora   nejvyšších   vrstev   křídových  tvoří  ještě  da- 

leko zřetelnější  přechod  do  tertiarních   usazenin,    než  to  bylo  možno 
shledati  u  předchozích   a  na  otisky   rostlinné    chudých  vrstev  hřezen- 

Tř.  mathematicko-přírodovědccká.    18'Jtí.  1 


2  XXVII.     Edvin  Bayer: 

sJcých,  tedy  v  našem  semnu  spodním,  o  nichž  jsem  ve  věstnílm  hrál. 
české  spol.  nauk  v.  1893.  pojednal. 

Ve  vrstvách  cldomečkých  jsou  zajímavé,  zcela  neklamné  zbytky 
rostlin  s  listy  ročně  opadavými,  jako  Quercus,  Platanus,  Prumis  a  Rhus 
etc,  z  kterých  v  mohutně  u  Ucás  vyvinutém  cenomanu  jen  Platanus 
padá  na  váhu,  jinak  ílora  cenomanu,  jak  již  prof.  Velenovský  na  to 
důrazně  připomíná,  jest  nápadné  rozdílná,  majíc  ráz  úplně  samostatný, 
čisté  tropický.  V  tur  onu  českém  opakují  se  mnohé  nálezy  z  dol)y 
cenomanské,  ale  ustupují  pozvolna  typům  jiným,  vyšším  vrstvám  kří- 
dovým vlastním. 

Poměry  našich  hřezenských  vrstev  dostatečně  prozatím  illustruje 
moje  práce  z  r.  1893,  pokud  jsem  zbytky  rostlinné,  tam  nalezené, 
mohl  dostatečné  určiti.  Jako  tam  tak  i  ve  vrstvách  chlomeckých  spa- 
třujeme ještě  dosti  nálezů,  které  až  i  s  rostlinami  cenomanskými  úzce 
souvisejí  a  byť  jen  ojediněle,  jako  zbytky  poslední,  přece  na  bohatost 
vlastní,  bujné  flory  křídové  ještě  upomínají.  Tak  ku  př.  Sequoia  Rei- 
chenhachi  stojí  tu  v  popředí  zachována  jsouc  ve  třech  zcela  zřetel- 
ných kusech.  Hymenaea  elonyata  rovněž  neklamně  nás  poučuje  o  vy- 
trvalosti mnohých  Leguminos  křídových,  ku  kterým  přistupuje  jako 
nový,    pádný    doklad   nález    dvojího    druhu   kolikanásobně   zachované 

v 

Cassie.  Ze  to  Leguminosy  skutečně  u  nás  v  křídovém  útvaru  byly, 
o  tom  poučuje  nás  znovu  nový,  nedávno  získaný  nález  dvou  krásných 
luskův,  objevených  v  lupcích  vyšerovických ;  lusky  ty  silně  upomínají 
na  rod  Inga  nebo  Cassia,  o  kterémž  nálezu  chci  příležitostné  zvlášť 
pojednati.  Zcela  zřetelný  otisk  tří  listův  od  Eucalyptus  amjusta 
z  Kieslingswalde  jest  právě  tak  zajímavý,  jako  z  téhož  stanoviska 
mnou  podobné  objevený  a  dobře  otištěný  lístek  od  Aralia  coriacea 
Vel,,  ku  kterému  jako  doklad  druží  se  také  A.  chlomekiana  Vel. 
—  Ještě  jiné  druhy  bylo  by  možno  uvésti  jako  zbytky  nebo  lépe 
doklady  odkazující  ku  bývalé  floře  křídové  v  době  českého  ceno- 
manu. — 

Jest  tedy  zcela  jasno,  že  rás  doby  křídové  v  těchto  nejvyšších 
vrstvách  senonských  ještě  úplně  setřen  není  a  byť  i  květena  jich  silně 
již  zasahovala  do  třetihor,  přece  i  přes  to  dobrým  jsou  pojítkem  mezi 
oběma  obdobíma  dávajíce  dosti  záruky  o  pozvolném  přechodu  z  jedné 
flory  do  druhé. 

Některé  z  těchto  rostlin  nejvyšší  křídy  nejsou  ovšem  zachovány 
v  takém  stavu,  abychom  s  úpluou  jistotou  mohli  určení  jich  zajistiti, 
jednak  pro  nedokonalost  nervatury,  jednak  pro  necelost  otisků  listo- 
vých. S  mnohé  strany,  zejména  se  strany  botaniků,  připomíná  se  pří- 


o  rostlinstvu  •vrstev  chlomeckých.  3 

ležitostně,  že  určování  takých  otisků  rostlinných  jen  dle  listů  a  ner- 
vatury  jest  velice  pochybné  neb  alespoň  velice  neurčité.  Nechci  upí- 
rati, že  phytopalaeontolog  sám,  čím  déle  prací  podobnou  se  obírá, 
poznává  nejistotu  nebo  nedokonalost  takového  určování  rostlin,  avšak 
proto  doufám,  nesmíme  spracování  podobných  otisků,  provedla-li  se 
práce  opravdu  opatrné  a  svědomité,  hned  předem  odsuzovati,  sice 
bychom  celé  snažení  palaeophytologů  musili  považovati  za  velice  ne- 
určité ano  z  vetší  části  za  úplně  bezcenné  a  takým  přece  není.  Kaž- 
dému takovému  soudci  jest  třeba  uvědomiti  si  řádně  cíl  phytopalae- 
ontologie  vůbec.  Botanik,  jenž  jedině  právem  ujímá  se  tohoto  odvětví 
vědy  přírodní,  pracuje  nejen  pro  botanika,  nýbrž  i  pro  palaeontologa 
resp.  geologa  a  jest  tedy  oprávněn,  pokud  nespouští  se  svědomitého 
a  pečlivého  výběru,  aby  pojednal  i  o  takých  zbytcích  rostlinných, 
které  snad  v  tu  chvíli  nedají  se  zcela  přesně  určiti  nebo  v  syátemu 
stávajícím  skoro  na  jisto  zařaditi,  ale  již  jsou  přece  tak  charakteri- 
stické, že  se  zvlášť  popsati  dají,  neboť  zde  sleduje  se  cíl  více  palae- 
ontologický  než  čistě  botanický  a  zajištění  i  ztlumočení  takých  otisků, 
ovšem  co  možná  řádným  popisem  a  zároveň  i  co  nejurčitějším  jich 
vyobrazením  provedené,  pro  ten  aneb  onen  útvar,  vrstvu  nebo  vý- 
značné naleziště,  nabývá  pro  palaeontologa  trvalé  ceny,  poskytujíc 
mu  zatímní  srovnávací  a  jak  jsem  pravil,  při  svědomité  práci  phyto- 
palaeontologově  i  cenný  materiál  pro  studia  palaeontologická  vůbec. 
V  druhé  řadě  ovšem  musí  phytopalaeontolog  sledovati  přísně  cíl  bo- 
tanický, pátraje  svědomitě  po  tom,  jak  dalece  může  ten  aneb  onen 
zbytek  rostlinný  přivésti  v  soulad  s  rostlinstvem  recentním.  Cíl  tento 
jest  ovšem  velice  nesnadný,  poněvadž  phytopalaeontolog  pracuje  s  ma- 
teriálem většinou  velice  rugosním  a  výsledky  práce  bývají  tedy  také 
dosti  kusé,  avšak  nejsou  zhola  zbytečné,  poněvadž  jediné  pilným  sná- 
šením a  srovnáváním  materiálu  částečného,  může  se  později  přijíti 
ku  výsledkům  určitějším,  o  čem  nám  ku  př.  takořka  úplně  cizí  flora 
kamenouhelná  podává  neklamných  důkazů.  Fossilní  ílora  mladší  zdá 
se  býti  právě  tím  těžší  k  pochopení,  poněvadž  zabíhá  již  příliš  do 
rostlinstva  recentního,  tedy  nám  úplně  přístupného  a  proto  zdá  se  býti 
práce  palaeopliytologova  v  této  stránce  tím  nedokonalejší  a  neurči- 
tější, čím  více  recentního  materiálu  má  k  srovnávání  po  ruce. 

Nicméně,  opatrným  a  důkladným  studiem  srovnávacím  dosi)é- 
jeme  zajisté  i  zde  ku  výsledkům  dokonalejším  a  byť  i  mnohé  z  po- 
psaných rostlin  po  čase  do  zcela  jiného  oddělení  vřaditi  se  niusily, 
budou  již  alespoň  po  ruce  a  přispějí  k  lepší  illustraci  celkové,  která 
by  bez  předchozí,   mravenčí   práce  podobné  nikdy  v  té  míře  provésti 

1* 


4  XXVII.    Edvin  Bayer: 

se  nedala,  jelikož  by  vůbec  mnohdy  nebyl  dán  ani  impuls  k  bližšímu 
studiu  tolio  neb  onoho  zbytku,  na  kterém  pravý  stav  věci  možno  po- 
tom leckdy  takořka  hravě  objeviti.  Odhadování  pouhých  listů  fossil- 
nfch  bez  plodů  atd.  jde  ovšem  zvolna  a  cestami  velice  křivolakými, 
avšak  pokračuje  přece  a  dodělá  se  zajisté  při  svědomité  práci  také 
určitých  výsledků  nabývajíc  vždy  větší  a  větší  pravděpodobnosti  až 
konečně  šťastnějšími  nálezy  i  dokonalé  jistoty. 

Z  těch  důvodův  uvolil  jsem  se  v  popsání  rostlin  chlomeckých, 
maje  na  zřeteli  ovšem  především  svědomitý  výběr  otiskův  a  potom 
nutnost  nejen  důkladného  vylíčení  charakteru  jednotlivých  lilomkův, 
ale  i  co  možná  správného  a  vlastnoručně  provedeného  vyobrazení  dů- 
ležitějších aneb  vůbec  po  ruce  jsoucích  kusů  každého,  nové  uvedeného 
druhu. 

Doufám,  že  přispěji  tím  palaeontologu  k  určitějšímu  zobrazení 
svrchní  flory  senonské  a  pro  botaniky  že  urazím  píď  ještě  daleké  ce- 
sty k  celkovému  poznání  rostlin  fossilních. 

Mimo  výše  uvedené  práce  Velenovskkho  a  dvojí  práci  Gokpper- 
Tovu:  „Zur  Flora  des  Quadersandsteins  in  Schlesien"  Nova  Acta  Leop. 
Car.  Caes.  Nat.  Cur.  Vol.  XIX,  et  XXII.  a  jiné,  o  nichž  se  dále  pří- 
ležitostně zmiňuji,  dostala  se  mi  do  rukou  také  práce  od  A.  Langen- 
HANA  a  M.  Grundeye  z  Vratislavi:  „Das  Kieslingswalder  Gestein  und 
seine  Versteinerungen",  1891.  S.  A.  aus  d.  10,  Jhb.  d.  Glatzer  Ge- 
birgs-Vereins,  kde  jest  jedna  tabule  otiskův  rostlinných,  jen  zběžné 
kreslených  a  většinou  neurčených.  Tyto  obrazy,  pokud  se  to  dalo, 
hleděl  jsem  s  naším  materiálem  porovnati  a  určiti. 

Cryptogamae  vasculares. 

Polypodiaceae. 
Asplenites  diibius  Vel, 

Ceshá  Lípa.  —  Několik  ťdomků  listových, 

VeleíNovský:  „Die  Farně  der  bohm.  Kreidef."  pag.  16,  tab.  II., 
fig.  17.— 19. 

Nedá  se  upříti,  že  tyto  úlomky  listové  jsou  velmi  podobny  rodu 
Asplenium,  avšak  dokonalé  určení  jich  prozatím  nemůže  býti  prove- 
deno pro  nedostatek  lepšího  materiálu. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  5 

Pteridoleimma  durum  m. 

Obr.  3.  4. 

v 

CesTtá  Lípa.  —  Zřídka. 

Vyobrazené  kousky  jsou  zajisté  části  lístků  nějakého  alespoň 
dvakrát  zpeřeného  listu. 

Base  lístečků  vejčitých,  zašpičatěných  je  na  hoi^'ejší  straně  volná, 
tedy  není  na  žebro  narostlá,  kdežto  na  straně  dolejší  je  sbíhá vá,  po- 
dobně jako  II  některých  Aspidieí  spatřujeme.  Lístečky  jsou  poněkud 
ku  předu  namířeny  se  špičkou  dosti  krátkou  a  krajem  celým,  jenž 
byl  asi  sotva  zoubky  opatřen,  nanejvýše  zoubky  jen  docela  malými. 
Žebro  lístků  v  bylo  dosti  silné,  pevné,  neboť  jest  rýhovitě  v  pískovci 
otištěno,  tak  že  upomíná  tím  na  žebra  Pterideí  a  Gleichenieí.  Nervy 
lístečků  jsou  úplné  setřeny  a  jen  někde  lze  při  pozorném  prohlédnutí 
ještě  vystihnouti  hlavní  žilku  ve  způsobu  jak  jest  na  obraze  vyzna- 
čena. — 

Mezi  fossilními  rostlinami  shledávám  dosti  podobným  Pterido- 
leimma Kaltenhachi  Deb.  et  Ett.  [Die  urweltl.  Acrobryen  d.  Kreideg. 
v.  Aachen  und  M.  tab.  VII.  fig.  9.],  jež  má  lístečky  poněkud  srpo- 
vité  ku  předu  zahnuté  a  na  basi  trochu  súžené,  čímž  se  liší  od  po- 
dobného P.  Michelini  (I.  c.  tab.  VI.  f.  11,  12).  Podle  obrazů  zmíně- 
ných autorův  nemohu  však  náš  otisk  přiřaditi  k  některému  z  těchto 
druhů  také  jen  v  úlomcích  zachovaných.  Přiřadil  jsem  jej  prozatím 
k  tomuto  dosud  neurčitému  rodu  a  stavím  do  příbuzenstva  Aspidiei, 
poněvadž  Aspidium  Heeri  Ett.  a  A.  Meyeri  Heer  (srov.  Hekr:  Con- 
trib.  to  the  fossil  flora  of  North  Greenland  1869,  tab.  XXXIX.  fig.  5. 
—  fig.  3.)  dají  se  ještě  nejlíp  porovnávati,  ačkoliv  specificky  jsou  ještě 
značně  rozdílné. 

Od  ostatních  na  první  pohled  podobných  kapradin,  z  křídy  po- 
psaných, jako  jsou  ku  př.  Pecopteris  horealis  Brongn.  v  Heerově:  F1. 
foss.  arct.  I.  tab.  XLIV.  fig.  5  b.—  III.  tab.  VIL  f.  1.  —  Pecopteris 
striata  Heer  ibid.  III.  tab.  XXVI.  f.  ';>.  —  Gleichenia  Gieselciana  Hkkr 
1.  c.  I.,  tab.  XLIII.  fig.  2.  liší  se  dostatečně  úlomky  našeho  (h-uhu 
svou  zvlášť  význačnou  basí  lístečkův,  jež  jsou  také  špičaté  a  nikoliv 
tupé  a  celkem  kratší,  právě  více  na  zmíněné  Ptei-idoleimma  upomínající. 
Docelil  jsem  vyobi-azeuí  ještě  dvěma  lístečky  zcela  dle  originálu  prove- 
denými, aby  dojem  basí  byl  pro  posuzovatele  jadrnějším. 


6  XXVII.    Edvin  Bayer: 

Gleícheniaceae. 
Gleichenia  Zippei  Corda  sp. 

Obr.  1. 

ČesJcá  Lípa.  —  Dosti  zřídka. 

Listy  nebo  lépe  kusy  listů,  jaké  posud  byly  nalezeny,  jsou  dva- 
krát zpeřené,  se  silným  hlavním  žebrem,  lístky  skoro  přímo  odstálé, 
lístečky  husto  vedle  sebe  stojící,  vejčité  až  podlouhle  vejčité,  k  předu 
namířené,  s  tenkým  nervem  hlavním  a  řídkými,  postranními,  šikmo 
vybíhajícími,  jednoduchými  až  vidličnatými  žilkami. 

Z  prvu  nalezl  jsem  jen  vyobrazený  kousek  lístku  s  několika  lí- 
stečky a  přiřadil  jsem  tento  úlomek  po  pilném  srovnávání  s  jinými 
kapradinami  podobného  tvaru  ku  Gl.  Zippei  Corda  sp.,  poněvadž  se 
úlomek  z  České  Lípy  co  do  velikosti  a  tvaru  lístečků  úplně  shoduje 
zejména  s  exempláři  vyobrazenými  ve  Velenovskéiio  :  „Die  Farně  der 
biihm.  Kreidef."  tab.  IIL  f.  3.,  5.,  G.  Později  nalezl  jsem  ještě  dva 
větší  kusy  lístkňv  z  téhož  stanoviska,  nemohl  jsem  je  však  více  na- 
kresliti, ačkoliv  tyto  exempláře  ještě  lépe  správnost  určení  mého  za- 
ručují. 

Otisk  náš  z  chlomeckých  vrstev  mohl  by  býti  ovšem  příbuzný 
s  Benitzia  calopteris  Deb.  et  Ett.  „Die  urweltlichen  Acrobryen  des 
Kreidegebirges  v.  Aachen  und  M."  tab.  V.,  f.  13.  — 17.  (Denkschr.  d. 
k.  Akad.  d.  Wiss.  in  Wien,  1859.  Bd.  XVIL). 

Zmíněná  Benitzia  a  Gl.  Zippei  jsou  si  totiž  velmi  blízké,  ne-li 
dokonce  totožné,  ačkoliv  Benitzia  má  lístečky  více  přímo  odstálé, 
kdežto  Gl.  Zippei  oproti  tomu  většinou  více  šikmo  odstálé.  Srov- 
náme-li  z  Cách  Benitzia  calopteris  tab.  V.  zvětš.  f.  IG.,  17.  s  obra- 
zem Velenovského  1.  c.  tab.  IIL  zvětš.  č.  7.,  vidíme,  že  nervaturou 
lístečků  i  postavením  sorů  obě  velice  se  přibližují. 

Srovnáváme-li  Heerova  vyobrazení  od  Gl.  Zippei,  tedy  poznáme, 
že  většina  jich  představuje  mohutně  vyvinuté  kusy  listů,  jichž  lístečky, 
poněkud  protáhlejší,  přibližují  se  více  k  původnímu  vyobrazení  Cor- 
dovu  (Pecopteris  Zippei),  viz  Redss  :  Verstein.  d.  bohm.  Kreidef.,  tb. 
49,  f.  2.  Nicméně  některá  vyobrazení  Heerova  ve  „Fl.  foss.  arctica" 
III.  vol.,  tab.  VL  f.  1.,  tab.  VIL  f.  2.,  tab.  XXV.  f.  1.,  2.,  3.  mají 
kratší  a  menší  lístečky  a  shodují  se  úplně  s  obrazy  Velenovského, 
ku  kterým  se  naše  úlomky  chlomecké  silně  přibližují.  S  těmito  mů- 
žeme ještě  srovnávati  také  Gleichenia  RinJciana  Ileer  1.  c.  I.  tab.  43 
f.  G.  — 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  7 

Heer  sám  poukazuje  1.  c.  pg.  80.  k  tomu,  že  jeho  G.  Rinkiana 
upomíná  na  Benitzia  calopteris  a  Didymosorus  comptoniaefolius  Deb. 
et  Ett.  Podobně  i  Gl.  nervosa  Heer.  1.  c.  III.  tb.  XI.  f.  3.  4.  je  ze- 
vnějškem dosti  podobna. 

Než  otisky  chlomecké  jsou  přes  svou  maličkost  tak  význačné, 
že  je  považuji  zcela  určitě  za  týž  druh,  jaký  popsal  1.  c.  Velenovský 
z  českého  cenomanu  a  sice  z  Peruce,  Mšena,  Vyšerovic.  Kounic  a  Hod- 
kovic  (Bohdánkov)  a  jejž  přiřadil  ku  Gleichenia  Zippei  Corda  sp. 

Glelchenia  comptoniaefolia  Heer  (Deb.  et  Ett.  sp.). 

Obr.  2. 

ČesM  Lipa.  —  Pořídku,  jen  jednotlivé  lístky. 

Listy  dichotomicky  se  rozvětvující,  lístky  čárkovité,  střídavé, 
dolejší  skoro  rovné,  hořejší  poněkud  málo  prohnuté,  vroubkované  až 
protisečné  (ku  špici  často  jen  slabě  zoubkované),  úkrojků  na  zpodu 
splývajících  až  vejčitých,  hořeji  šikmo  namířených. 

Nalezl  jsem  několik  necelých  lístků,  jeden  velmi  pěkně  zacho- 
vaný, celý  lístek  jsem  tu  vyobrazil.  Jest  to  rostlina  velmi  charak- 
teristická, a  dá  se  od  podobných  úlomkův  jiných  druhů  dobře  roze- 
znati. 

Debey  et  Ettingsh.  (Die  urweltl.  Aerobryen  des  Kreideg.  von 
Aachen  etc.  tb.  I.  f.  1. — 5.  =  Didymosorus  comptoniaefolius)  praví 
na  str.  189.:  „Die  Pflanze  gehort  bis  jetzt  ausschhesslich  dem 
Aachener  Sande  an  und  wurden  an  vier  Stellen  desselben  Fragmente 
davon  aufgefunden." 

Později  nalezl  ji  talíé  Heer:  „Die  Kreide-Flora  der  arct.  Zone" 
(Pattorfik)  III.  pg.  49.  tab.  XI.  f.  1.,  2.  a  připomíná  na  str.  50.: 
„Ist  sehr  áhnlich  der  Gl.  Zippei,  aber  durch  die  schmálern,  parallel- 
seitigen,  nach  vorn  kaum  merklich  verschmálerten  Fiodern  und  die 
am  G rundě  verbundenen  Fiederchen  zu  unterscheiden." 

Phanerogainae. 

Taxodineae. 
Seqiioia  TteíchenhacM  Gein.  sp. 

Kicslinyswalde.  —  Zřídka. 

Velenovský:  „Die  Gymnospermen  der  bíihm.  Kn^ideformation", 
pg.  20.  Tab.  IX.  Fig.  14. 


8 


XXVII.    Edvin  Bayer: 


Langh.  et  Grund.  Tab.  VI.  obr.  2.  větévka  z  Neuwaltersdorfu 
určená  za  Geinitzia  cretacea  Endl. 

Mimo  větévku,  Velenovským  vyobrazenou,  nalezl  jsem  ještě  dva 
exempláře  této  rostliny,  oba  z  téhož  stanoviska  pocházející. 

Smiiacineae. 
Smilax  pauartia  m. 

Obr.  5. 

Kieslingswáíde.  —  Velmi  zřídka. 

Zachovala  se  jenom  polovina  listu  v  jediném  exempláři  a  jeho 
protiotisku.  Objevil  jsem  tento  list  na  větší  plotně  pískovcové.  Tvar 
listu  byl  tříhrauně  kopinatý,  poloviční  obrys  jeho  jest  na  obou  otis- 
cích zcela  řádně  zachován  a  čepel  má  dobře  znatelné  2  nervy  oblou- 
kové a  jeden  pokrajní  nerv,  jak  jsem  je  na  obraze  vyznačil.  Velice  po- 


dobné listy  shledáváme  u  Smilax  califormca  Gray,  ačkoliv  listy  našeho 
druhu  l)yly  kožovitější  a  upomínají  podobně  na  Smilax  officinalis  H.  B. 
K.  a  H.  aspera  L.,  jež  zejména  svou  iiervaturou  silně  se  mu  přibližují. 
Listy  posledně  jmenovaného  druhu  jsou  ovšem  často  svými  laloky  dole 
šípovitě  utvářeny,  ale  také  se  vyškytá  dosti  listův  srdčito-  až  i  tří- 
hrauně-vejčito-kopinatých,  s  kterými  náš  otisk  souhlasí  až  na  to,  že 
ostrých  zoubků  špičatých,  jako  u  recentního  druhu  nalézáme,  postrádá. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckýcli.  9 

Z  fossilních  toho  rodu  nejbližšími  jsou  třetihorní  Smilax  haerin- 
yiana  Ung.-Sylloge  plant.  III.  díl  tab.  XX.  f.  2.  a  S.  grandifolia  Uug.  — 

Není  pochybnosti,  že  jest  to  list  Smilaxu,  který  připojuje  se 
pěkně  k  listům  tíetihorním. 

ScHiMPER-ScHENK  praví  vc  Zlttcl :  „Handb.  d.  Palaeontologie"  pg. 
829.  „Nichtmit  Unrecht  kann  man  sagen,  dass  die  beiden  jetzt  noch 
in  Europa  vorhandenen  Smilax-Arten,  S.  aspera  und  S.  mauritanica, 
Reste  der  Tertiaerflora  sind."  V  našem  listu  měli  bychom  tedy  podobný, 
prastarý  typ  již  také  v  našem  svrchním  útvaru  křídovém  přicházející. 

Myricaceae. 

Myrica  acutiloha  Brongn. 
Obr.  21. 

Česká  Lípa.  —  Yelmi  zřídka. 

Nalezl  jsem  jen  vyobrazený  kus  peřenosečného  listu.  Úkrojky 
jsou  formou  a  délkou  k  své  šířce  nejpodobnější  k  M.  acutiloba  Brongn. 
jsouce  také  až  ku  zpodu  volné.  Nejzpodnější,  levý  iikrojek  jest  celý, 
z  něho  můžeme  také  příbuznost  rostliny  lépe  vystihnouti.  Nervatura 
upomíná  silně  na  M.  asplenifolia  Rich.,  ačkoliv  jest  poněkud  se- 
třena. 

Myrica  oenigensis  Heer  (A.  Br.  sp.)  je  rostlině  naší  také  dosti 
podobna,  avšak  má  protáhlejší  úkrojky,  jež  jsou  ku  zpodu  srostlé  a 
více  ku  předu  namířeny;  srov.  Heer,  F1.  tert,  Helvetiae  II.,  pg.  33., 
tab.  LXX.,  f.  1.— 4. 

Nemaje  více  materiálu  po  ruce,  vřaďuji  tento  otisk  do  rodu 
Myrica.  Má-li  nějaké  vztahy  ku  Protaceím,  v  naší  křídě  objeveným, 
ukáže  budoucnost,  ačkoliv  dle  celého  vzezření  úlomku  zdá  se  mi  býti 
příl)uznost  jeho  ku  Myrica  acutiloba  za  pravdě  nejpodobnější. 

Betuiaceae. 
Alniis  Kefersteinii  Ung. 

Obr.  10. 

Kieslingsivalde.  —  Velmi  zřídka. 

Listy  vejčité  až  okrouhle  vejčité,  pilovitě  zubaté,  s  hlavním 
nervem  nápadně  silným,  nervy  postianními  dosti  řídkými,  v  úhlu  tu- 
pějším as  50"  poněkud  obloukovitě  vybíhajícími.  Tento  list,  který 
nemá  podobného  v  sbírce  Kieslingswaldské,  v  museu  českém  chované, 


10  XXVII.    Edvin  Bayer: 

můžeme  ještě  nejlépe  srovná  váti  s  fossilním  druhem  Alnus  Kefersteinii 
Ung.,  případné  také  s  některými  obrazy  A.  nostratum  Ung.  (srovn. 
ku  př.  Heer,  F1.  tert .  Helv.  II.  díl,  tab.  LXXI.  fig.  15.),  ačkoliv  také 
některé  fossilní  druhy  dubů  dosti  se  mu  přibližují. 

Quercus  euryphylla  Hos.  et  v.  d.  Mk.  „Die  Fl.  d.  Westf.  Kdf. 
tb.  28.  fig.  48. — 50.  velice  se  mu  podobá  zejména  svým  silným  střed- 
ním nervem  a  řídčími  nervy  sekundárními.  Při  vyobrazení  toho  druhu 
tab.  29.  fig.  51.  1.  c.  připomínají  p.  106.  autoři  sami:  „dass  sich  die 
Figur  durch  die  Žahl  und  den  Verlauf  der  Secundaernerven  mehr 
oder  weniger  von  den  iibrigen  Figuren  unterscheidet  und  wohl  an 
die  Nervatur  der  Gattung  Ahms  erinnert."  Právě  však,  že  A.  Kefer- 
steinii má  řidčí  nervy  sekundární  na  rozdíl  od  ostatnícli  druhův  a 
právě  také  tím  čepel  velice  podobnou  prvním  třem  vyobrazením  Hos. 
et  v.  d.  Mk.  díla,  míním,  že  náš  list  (byC  i  byl  blízce  příbuzný  pře- 
dešlým) spíše  ku  Alnus  než  ku  Quei'cus  by  se  měl  přiřaditi. 

Quercus  furcinervis  Rossm.  sp.  z  plastické  hlíny  u  Března,  viz 
Ettingsh.,  Fl.  v.  Bilín,  tb.  XYI.  f.  12.  jakož  i  Q.  pseudo-Alnus  Ett. 
ibid.,  tb.  XVII.  f.  3.,  daly  by  se  zde  také  přirovnávati.  Zvlášť  ná- 
paíhiým  u  našeho  otisku  jest  hlavní  nerv  pro  svou  tloušťku,  tak  že 
původně  jsem  pátral,  nemám-li  v  rukou  zbytek  nějakého  druhu  Styrax, 
jelikož  ostatní  nervy  a  forma  čepele,  jakož  i  zvláště  uvedený,  silný 
nerv  hlavní,  nápadně  se  podobají  radobojskému  otisku  Styrax  Amhra 
Ung.,  jenž  však  nemá  zubňv,  kdežto  u  našeho  listu  zachoval  se  na 
pravé  straně  zub,  poukazující  velice  na  pilovitou  zubatost  čepele  ol- 
šové a  sice,  jak  podle  nervatury  soudím,  zubatost  vzdálenější,  tedy 
ještě  ku  A.  Kefersteinii  poukazující. 

Fagaceae. 
Quercus  pseudodrymeja  Vel. 

Tannenhery .  —  Jen  několik  úlomků  listových. 
Kieslinyswalde.  —  Několik  otisků  listových. 

Velenovský:  „Die  Flora  der  bohai.  Kreideform." 
11.  Th.  pg.  17.  Tab.  II.  Fig.  21.,  22. 
IV.  Th.  pg.  13.  Tab.  VIL  Fig.  10. 
Goepprrt:    „Nachtrag   zur  Fl.  d.  Quaders.  in  Schlesien".    Nova 
Acta,  Vol.  XXII.,  I.  1847,  tab.  XXXVII.  f.  5,  (>,  7  pod  jménem  Phyl- 
lites  Geinitzianus  Goepp. 

Langu,  et  Giuind. :  Tab.  VI.  obr,  11.,  15.  určeno  za  Phyllites 
Geinitzianus  Goepp.  a  Carpiuites  arenaceus  Goepp. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  n 

Velenovský  praví  1.  c,  IV.  díl  str.  13.,  že  list,  tamtéž  jím  vy- 
ol)razený,  jest  jisté  specificky  rozdílný  od  listů  Q.  westfalica,  jak  zu- 
batost  a  zejména  nervatura  dosvědčuje. 

Quercus  westfalica  Hos.  et  v.  d.  Mk. 
Kieslingsivalde.  —  Nejobyčejnější  druh  rostlin. 

Velenovský:  „Die  FI,  d.  biihm.  Kreideform."  II.,  tab.  II.  fig. 
20.,  23.  pg.   17.  —  IV.  tab.  VII.  fi^i.  7.,  12.,  13.  pg.  13. 

Goeppert:  „Zuř  Fl.  d.  Quaders.  in  Schles."  Nova  Acta  XIX. 
1841.  Tab.  LI.  fig.  4.  list  uvedený  pod  jménem  Phyllites  acuminatus 
Goepp.  mohl  by  sem   patřiti,  není-li  to  nějaká  Lauracea? 

Langu,  et  Grund.  :  tab.  VI.  obr.  18. — 20. 

Jak  dalece  listy,  vyobrazené  Velenovským,  dají  se  s  druhem 
westfalským  v  jedno  srovnati,  ukáže  budoucnost.  Museum  král.  če- 
ského chová  z  Kieslingswalde  celou  řadu  podobných  otiskův,  ale  cel- 
kem měnlivého  tvaru,  ačkoliv  přece  většina  jich  vyznamenává  se  ve- 
lice mělkou  až  skoro  úplně  se  ztrácející  zubatostí  oproti  většině 
dosti  dobře  a  hojně  ozubených  listů    díla  Hosiova  a  v.  d.  Marckova. 

Jeden  jako  druhý  typ  listů  byl  zajisté  velice  měnlivý  a  nedá  se 
upříti,  že  leckteré  kusy  westfalské  našim  silně  se  přibližují,  ačkoliv 
právě  kusy  vyobrazené  Velenovským  formou  svou  listům  westfalským 
nejsou  nejbližšími.  Velenovský  praví  1.  c.  II.  díl,  pg.  17. :  „leh 
zweifle  nicht,  dass  die  beiden  Bliltter  zu  derselben  Art  gehoren,  be- 
sonders  auch  aus  dem  Grunde,  weil  sie  in  Westfalen,  sowie  auch  in 
Schlesien  in  denselben  Schichten  auftreten." 

Quercus  Velenovský!  m. 

Obr.  7.,  8.,  9. 

Kieslingstvulde.  —  Pořídku. 

Hlavní  nerv  listu  podlouhle  vejčitého  až  kopinatého  jest  silný, 
ku  špici  jen  pozvolna  se  oužící.  Druhořadé  nervy,  dosti  silné,  jsou 
ostře  do  kamene  vyryty,  vystupují  asi  v  úhlu  45"  v  oblouku  a  poně- 
kud křivolace  do  špičky  nízkých  a  dosti  oddálených  zubů.  Nervy 
třetiřadé  jsou  také  velmi  jadrné  a  poněkud  křivolaké  jako  u  Cred- 
nerií  bývá.  Čepel  byla  patrně  poněkud  protáhlá,  dole  do  řapíka  trochu 
klínovitě    sbíhavá.  ílaiiík  silný  asi  2  cm  dlouhý. 

Jeden  z  našich  listů,  obr.  7.,  ui)oniíná  na  něktei'é  Ci-ednerie  po- 
psané Velenovským  jako  Credneria  superstrs  Vel.  z  České  Lípy  1.  c. 
I.  díl.  Tab.  II.  f.  8.,  9.,  avšak  tato  má  uhlazenější  nervaturu  odpoví- 


12 


XXVII.    Edvin  Bayer: 


dající  více  nervatuře  Platanů,  kdežto  náš  list  uponiíná  nervaturou  na 
Credneria  bohemica  Vel.  a  tím  také  se  odchyluje  od  druhu  Crcdneria 
laevis  Vel.,  to  jest  Platanus  laevis,  ku  kterému  zase  formou  se  blíží. 
Credneria  arcuata  Vel.  1.  c.  Tab.  VI.  f.  9.  má  sice  tvar  čepele 
podobný,   avšak   nervaturou  se  dobře  liší.     Po  důkladném  srovnávání 


tohoto  kusu  obr.  7.  s  jinými  podobnými  listy,  poznal  jsem,  že  nemůže 
patřiti  než  ku  listům  dubovým  a  záioveři  jsem  přišel  k  tomu  pře- 
svědčení, že  ony  druhé  dva  kusy  listové,  které  vedle  připojuji,  totiž 
obr.  8.  -(-  \).  mohou  patřiti  jen  ku  tomuto  typu,  ponévadž  se  s  popsa- 
nými diuliy  chlomeckými  nesrovnávají. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  ]^3 

Qmrcus  pseudodrymeja  Vel.  nelze  s  otisky  mnou  vyobrazenými 
sjednotiti.  Byť  i  tvar  listu  trochu  se  blížil,  tedy  ostré  zuby  a  tenké, 
pěkné  až  skoro  přímo  nastražené  nervy  sekundární  docela  jej  odci- 
zují,  neboť  nervatura  a  celý  zjev  listu  Q,  pseudodrymeja  více  upo- 
míná  na  listy  rodu  Castanea. 

Qnercus  ivestfalica  Hos.  et  v.  d.  MK.  vykazuje  daleko  více  pří- 
buznosti a  sice  listy,  které  jsou  vyobrazeny  v  díle  Hos.  et  v.  d.  MK. 
„Die  Fl.  d.  westf.  Kreidef.",  kdežto  listy  vyobrazené  Velenovským  ve 
„Fl.  d.  bohm.  Kreidef."  jsou  od  mýcli  listíi  zase  značné  odchylné,  tak 
že  mi  není  možno,  vřaditi  je  ku  jednomu  a  témuž  druhu.  Listy  west- 
fálské  souhlasí  co  do  poněkud  křivolaké  nervatury  s  mými  vyobraze- 
ními a  podobné  i  forma  listová  leckde  velice  se  přibližuje,  ačkoliv 
tamtéž  tab.  XXXI.  f.  83.  vyobrazený,  jediný  list  Q.  rhomboidalis  Hos. 
et  v.  d.  Mk.  celým  vzezřením  ještě  jest  příbuznější  druhu  mnou  zde 
postavenému. 

Quercus  Furuhjelmi  Heer.  „Fl.  foss.  Alaskana"  tab.  VI.  Fig  1., 
2.  může  se  podobně  jako  dub  westfálský  vzíti  v  porovucání. 

Qmrcus  pseudocastanea  Goepp.  ibid.  fig.  4.  zpodem  svým  také 
upomíná  poněkud  na  náš  druh. 

Qnercus  yrónlandica  Heer.  je  trochu  podobný,  ale  má  hustší 
a  jemnější  nervy  sekundární  než  náš  dnih  a  také  zuby  jsou  mo- 
hutnější. 

Žijící  Qnercus  Championi  Beuth.,  který  jest  takřka  bezzubý,  při- 
bližuje se  dosti  formou  čepele  i  nervaturou.  Neobmezil  jsem  se  však 
na  srovnávání  listů  dubových,  nýbrž  probral  jsem  řadu  jiných,  po- 
dobných anebo  příbuzných  rostlin  fossilních,  které  by  se  tu  v  uvážení 
vzíti  mohly. 

Popídus  mutahilis  Heer.  forma  repando-crenata  ukazuje  ku  mému 
vyobrazení  č.  7.  dosti  podobnosti  při  některých  listech  co  do  tvaru 
i  nervatury  ku  př.  v  Heerově  „Fl.  tert.  Helvetiae"  II.  díl.  tab.  LXII., 
fig.  5.,  6.  Nezdá  se  mi  však,  že  by  list  kieslingswaldský  patřil  do  to- 
hoto oddělení  rostlinstva. 

S  tímtéž  vyobrazením  č.  7.  dají  se  poněkud  srovnávati  některé 
listy  rodu  Ficus,  ku  příkladu  Ficus  popidina  Heer.  viz  v  Ettingsh. 
Fl.  v.  Bilín  I.  Tab.  XXI.  f.  10.  a  recentní  Ficus  hirsuta  ibidem  tab. 
XXIV.  f.  2.  (Naturselbstdruck). 

Vyobrazení  naše  č.  9.  nápadně  jest  podobno  špičkám  fossilní  kří- 
dové rostliny  Amlia  Saportanea  Lesqx.  „Cretaceous  and  tert.  tiora" 
(Dakota  Group)  Vol.  VIII.  tab.  VIII.  f.  1. 


14  XXVII.    i:clviu  Bayer: 

Rudo  so  snnd  zdáti,  že  js(Mu  tu  spojil  v  Jodno  tvíiry  velico  roz- 
dílných listů,  avšak  pí-i  Itedlivóni  srovnání  clianiktoru  norvatury  a  zi)fl- 
sobii,  jakým  čopel  jich  jest  ozubona,  pozná  zajisto  každý,  žo  listy  tyto 
nomohou  vřaditi  so  jinam,  nož  ku  listům  dubovým  a  poněvadž  s  ostat- 
ními již  popsanými  listy  dubovými,  ktoró  z  útvaru  clilomeckého  známo, 
sjodnotiti  so  nodají,  noní  pranic  vyloučena  možnost,  že  by  listy  tyto, 
jevící  mezi  sebou  daleko  vřtsí  příbuznost  nož  ku  listům  popsanýcli 
dubu  Kieslingswaldských,  představovaly  nám  třetí  druh  (kibový,  byt 
i  také  silné  polymorfní.  Není  docela  pravdě  nepodobno,  že  by  v  té 
dobé  bylo  mohlo  existovat  mnoliem  více  druhu  dubových,  než  posud 
z  otistku  se  dá  vyčísti  a  doufáni,  že  budoucnost  ukáže,  že  předpo- 
klad tento  nebyl  nesprávný,  neboť,  jest  na  snadé  pro  veliké  množství 
otisku  listí  jak  dubového  tak  i  jiných  rostlin  blízce  příbuzných,  v  tomže 
nalezišti  S(^  objevujících.  Na  počest  prof.  dra.  Vkmonovskkuo,  jenž  nej- 
větší část  rostlinstva  clilomeckého  nám  vyložil,  dovoluji  si  tyto  velmi 
pékné  otišténé  listy  j(dio  jménem  označiti. 

Artocarpeae. 
JF/cKS  fracta  Vel. 

Kici>li)i(/siciil(h'.  —  Dosud  jen  v  jediném  otisku. 

Velenovský  :  Die  Flora  d.  bohm.  Kreidef.  IV.  Tli.  lig.  10,  tab. 
Vlil.  lig.  15. 

Mimo  tento  otisk,  dolejší  polovinu  listovou,  kterou  Velenovský 
na  dotčeném  místo  vyobrazil,  nebylo  dosud  v  zásobách  imisejních  néco 
podobnélio  nalezeno.  Veškeré  kusy  podobné  a  na  první  pohled  značné 
se  ])řibližující,  zejména  zlomky  od  Dryandroides  a  Biguonia  silesiaca, 
jsou  nervaturou  úplné  rozdílné.  Veškeré  znaky  tohoto  jediného  otisku 
poukazují  na  rod  Ficus.  Autor  sám  1.  c.  praví,  že  exemplář  Kieslings- 
waldský  neliší  se  pranicím  od  třetihorního  druhu  IIhkuova  F.  niultincrris. 

Credneriaceae. 
CredneHa  superstcs  Vel. 

Česká  IJpa.  —  Zřídka. 

Velenovský:  „Die  Flora  d.  biihni,  Kreidelorm."  I.  Tli.  lig.  15. 
(8.)  tab.  IV.  (II.)  tig.  7.— í). 

Lepších  ox(>mplářů,  nož  Velknovskv  vyobrazil,  jsem  v  materiálu 
musejním  nenalezl  Vklenovskv  I.  c.  připomíná:  „leh  hábe  diese  Blát- 
ter  als  eine   Crednerienart   bestimmt;    ilie  Riciitigkoit   dieser   Auffas- 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckvch.  \^ 

KijM^^  iKMiarí  jí'(Joch  dic  Bí-státigung  durch  weitere  Studien.  —  leh 
híjzwifll';  iiiclit,  dass  man  solir  leicht  eine  andere  Pfianzenai-t  finden 
kaiin,  mit  wolchcr  diese  lilatter  verglichen  werden  konnten."  Rost- 
lina tato  blíží  Sí;  ku  Credneria  laevia  Vel.,  která  oví5em  nyní  ku  rodu 
Jiatanm  m  řadí,  jak  také  již  Vklesovský  ve  „Kvetené  éesk.  ceno- 
raanu"  sám  Mdmú.  S  druhem  nové  uvedeným  „Plutanus  ommastus"' 
nejsou  otisky  a  C.  Lípy  tí)tožné,  zejména  base  listová  1.  c.  tab.  IV, 
obr.  8.,  9.  značné  je  odchyluje  a  více  odporučuje  ku  tyi>u  zmínénélio 
diuliu  /''.  laciis.  Ačkoliv  nervatura  drulju  Cr.  superstes  svédčí  více 
nervatuřc  jemnéjiíí  u  Phitanus  než  markantnéjšímu  sítivu  pravých 
Crednerií,  přece  poncchiívám  dosud  platný  nřízev  užitý  Vklesovhkvm, 
poklid  by  nebyl  nalezen  néjaký  celý  exemplář,  aby  zména  oprávněnou 
slouti  iiiohhi,. 

Proteaceae. 

JJryatidroideH  quercina  Vel. 
Obr.  i:í.— 10. 

Česká  Lípa.  —  Velmi  hojné  v  menších  a  užších  exemplářích. 
KieslirKjHwalde.  —  V  několika  exemplářích  větších  rozměrů. 

Vklknovský:  „Die  Fl.  d.  bohm.  Kreidef."  II.,  pg.  8.,  tab.  II.  tig. 
8a— 15.  IV.  pg.   18    tab.  VIL  íig.  8. 

Listy  jsou  pevné,  kožovité,  podlouhle  až  úzce  kopinaté,  ku  předu 
])Ozvolna  súžené,  doleji  celokrajné,  v  hořejších  dvou  třetinách  ostře 
zubaté  se  zuby  ponékud  ven  obrácenými  a  zejména  na  širších  listech 
oddálenéjšími  a  také  hrubšími.  Hlavní  nerv  silný  jen  pozvolna  se 
oužící,  nékde  skoro  str-jné  tlustý.  Postranní  nervy,  mnohem  tenčí,  vy- 
bíhají v  dosti  ostrém  úhlu  ku  olibí  zubu  a  vystupují  tésné  při  kraji 
listovém  obloukovitýrni  kličkami  ku  zubu  výše  položenému.  Slabší 
nervy  postranní  téhož  řádu  končí  slepé  v  žilnatiné  řádu  třetího,  j<'ž 
bývá  obyčejné  nesnadno  zřetelná.  Řapík  dosti  krátký  asi  1  cm  dl. 
(Celkem  dle  Vklknovskkho). 

Otisky  téchto  listů,  jak  Vele.vovský  1.  c.  pg.  8.  již  připomíná, 
jsou  co  do  tvaru  do.sti  měnlivé  a  mohu  nyní  připojiti,  že  rozdíly  ty 
jsou  jesté  tím  nápadnéjší,  srovnáme-Ii  otisky  z  České  Lípy  s  otisky 
Kieslingswaldskými.  ÍSkoro  se  mi  zdá,  že  listy  tyto,  ač  jinak  celkem 
velice  souhlasí,  nepatří  druhu  jedinému,  jak  již  nápadný  rozdíl  veli- 
kosti pro  obé  stanoviska  konstantní  činí  pravdépodobným.  Prozatím 
ovšem  není  možno  oba  tvary  od  s<'be  řádnéji  odlišiti  a  svédčí  všecky 
ješté   mnou   nalezené   kusy  jen   výše   uvedenému  typu   velikolistému. 


16 


XXVIl.    Edvin  Bayer: 


Velenovský  uvádí  a  kreslí  z  Kieslingswalde  jen  jeden  list,  za  to  ovšem 
s  velmi  pěkně  zachovanou  nervaturou.  Podařilo  se  mi  nalézti  ještě 
několik  kusu  dosti  charakteristických  a  dostatečné  zachovaných  a  vy- 
obrazil jsem  je  tedy  ku  docelení  této  zajímavé  rostliny,  zvláště  po- 
kud se  mohutnějších  exempláříi  Kieslingswaldských  týče,  obr.  13.— 16. 


Otázka  jiná  jest,  jak  dalece  jsme  oprávněni  nález  ten  přiřaditi 
do  oddělení  Proteaceí?  Povaha  i  tvar  listu,  jakož  i  silný  střední  nerv 
(ač  jest  někdy  dosti  měnlivý)  velice  souhlasí  s  některými  druhy  této 
čeledi  a  sice  jak  se  žijícími  tak  i  s  fossilními,  avšak  nervy  postranní 
nedávají  k  tomu  záruky  dokonalé.  Velenovský  sám  1.  c.  IV.  íig'.  Vd. 
připomíná,  že  bude  zapotřebí  srovnávati  podobné  otisky  ještě  dilklad- 
něji  s  rodem  Aíyrica. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  i  <? 

V  literatuře  phytopalaeontologické  na  mnoha  místech  děje  se 
zmínka  o  listech  fossilních  podobného  tvaru,  z  nichž  některé  dříve  ke 
Proteaceím  kladené  nyní  za  zbytky  Myriceí  se  prohlašují,  ale  také 
naopak. 

Probíral  jsem  celou  řadu  rostlin  recentních  a  nemohu  upříti,  že 
některé  Myricaceae  skutečně  velice  se  přibližují  listy  svými  těmto 
zbytkům  chlomecké  flory  zejména  vzhledem  a  zakončením  nervů  se- 
kundárních, ku  př.  Myrica  mexicana  a  Myrica  sapida  Vahl.,  avšak  po- 
dobnou ba  ještě  podobnější  nervaturu  shledáváme  také  u  mnohých 
Lauracei,  kde  ovšem  listy  nejsou  zubaté,  leda  jen  vlnovitě  na  kraji 
zprohýbané,  což  ovšem  i  u  Myrica  přichází. 

Prozatím  zůstáváme  při  určení  vyznačeném  Velenovským,  neboť 
není  třeba  pouštěti  se  do  změny  nějaké  dříve,  dokud  nemáme  pádněj- 
ších známek,  ku  př.  plodů,  abychom  určitěji  věc  posouditi  mohli. 
V  křídovém  stupni  u  Cách  (Aachen),  jenž  silně  našemu  stupni  chlo- 
meckému  se  přibližuje,  jsou  právě  Proteaceae  značněji  zastoupeny 
oproti  čeledi  Myricaceae  a  není  nemožno  dle  náhledu  Saportova,  že 
by  Proteaceae  v  křídě  se  vyskytující  mohly  míti  nějakou  genetickou 
příbuznost  s  později,  zejména  v  třetihorách  se  objevujícími  Myrikami. 

Chci  ještě  upozorniti  na  některé  otisky  fossihií,  které  by  se 
s  vyobrazenými  kusy  chlomeckými  měly  porovnati. 

Dryandroides  haldemkma  Hos.  et  v.  d.  Mk.  (Die  Fl.  d.  Westf. 
Kdf.)  porovnává  již  Velenovský  1.  c.  pg.  (34.)  9.  s  naší  chlomeckou. 
Co  do  obrysu  dosti  se  shodují  zejména  Kieslingswaldské,  tedy  větší 
exempláře  se  jmenovanou  westfalskou  rostlinou,  avšak  nervatura  této 
rostliny  je  hustší  a  parallelnější  a  také  zuby  jsou  hustší,  tedy  četnější 
než  u  naší  rostliny  shledáváme. 

Dryandroides  liakeaefolia  Ung.  a  Dr.  hrevifolia  Ett.  co  do  ze- 
vnější formy  jsou  velice  podobny  v  některých  obrazech  rostlině  Ve- 
lenovského,  avšak  nervatura  jejich  je  hustší  a  více  parallelní,  srovn. 
ku  př.  „Ettingsh.  Foss.  Fl."  v.  Haering  tab.  20.  f.  1—4." 

Dryandroides  acuminata  Ung.  sp.  připodobňuje  se  také  této  rost- 
lině, srov.  Heer:  Fl.  tert.  Helv.  II.  tab.  XCIX.  f.  19. 

Jak  Velenovský  voleným  jménem  druhovým  naznačil,  blíží  se 
eho  Dryandroides  také  ku  Quercus  a  autor  porovnává  také  kusy  od- 
Ceské  Lípy  pocházející  1.  c.  pg.  8.  s  druhem  Q.  furcinervis  Rossm. 
sp.,  odpírá  však,  že  by  D.  quercina  souhlasila  s  listy  dubovými  co 
do  tvaru  zubů  a  pak  co  do  zakončení  sekundárních  nervů.  Nicméně 
nemohu  popříti,  že  listy  popsané  jakožto  Qmrcus  drymya  Ung.  (Ko- 
chelsee)    a  Dryophyllum    curticellense    a  D.    Detvalquei   Sap.  et  Mar. 

Tř.  mathenaticko-přirodoTédecká.   1896.  2 


13  XXVII.    Edvin  Bayer: 

nápadně  se  přibližují  zejména  mému  vyobr.  č.  13.,  prvý  takořka  ce- 
lým vzezřením  až  na  příliš  vytáhlou  špičku,  kdežto  obě  Dryophylla 
souhlasí  s  některými  našimi  listy  více  jen  co  do  síly  středního  nervu 
a  co  do  běhu  nervů  sekundárních,  zato  však  jsou  čepele  jich  protáh- 
lejší a  zuby  daleko  četnější  než  u  našich  kusů. 

Quercus  pseudo-laurus  Ett.  (von  Sobussan)  „Fl.  v.  Bilin"  mohl 
by  se  zde  rovněž  vzíti  na  přetřes,  ačkoliv  zpod  listu  jest  tu  příliš 
zaokrouhlený  a  list  skoro  bezzubý. 

Tvar  ano  i  nervatura  některých  kusů  nyní  mnou  vyobrazených 
upomíná  dosti  silně  na  Deivalquea  insignis  Hos.  et  v.  d.  Mk.  1.  c,  ze- 
jména širší  formy  této  rostliny  dosti  se  přibližují  nálezům  Kieslings- 
waldským  a  užší  zase  nálezům  z  České  Lípy. 

Jest  patrno,  že  při  posavadním  měnlivém  materiálu  není  možno 
rostlinu  tuto  přesně  přiděliti  do  určité  kategorie  rostlinné  a  zůstávám 
tedy  prozatím  při  původním  označení,  jaké  volil  Vei>enovský,  přidá- 
vaje pouze  za  příčinou  nově  objevených  a  zde  vyobrazených  kusů 
téže  rostliny  něco  více  srovnávacího  materiálu,  abych  zároveři  při  ná- 
sledujícím druhu,  který  jsem  oddělil  od  tohoto,  mohl  tím  lépe  porov- 
nání obou  rostlin  provésti. 

List,  který  kreslí  Goeppert  v  „Nachtrag  z.  Fl.  d.  Q.  in  Schl." 
1.  c.  tab.  XXXVIL  f,  10.,  mohl  by  se  sem  přiřaditi,  není-li  to  lizko- 
listá  forma  od  Quercus  pseudodrymeja  Vel.  s  ohrnutými  kraji  čepe- 
lovými. 

Dryandroides  geinoglypha  m. 

Obr.  11.,  12. 

Kieslingswalde.  —  Dva  exempláře. 

Listy  jsou  velmi  pevné,  podlouhle  kopinaté,  ku  předu  pozvolna 
súžené  se  zuby  oddálenými  a  tupými.  Hlavní  nerv  silný,  jen  málo  ku 
špici  se  oužící.  Postranní  nervy  značně  tenčí,  avšak  velmi  ostře  do 
kamene  vyryté,  vybíhají  v  tupějším  úhlu  než  u  druhu  předcházejícího, 
jinak  jest  nervatura  tomuto  druhu  dosti  podobna. 

Tyto  otisky  upomínají  sice  na  listy  popsané  Velenovským  pod 
jménem  D.  quercina,  avšak  nervatura  sekundární,  jak  vyobrazení  moje 
co  možná  pečlivě  a  věrně  propracovaná  ukazují,  není  u  obou  typů 
listových  totožná.  Čím  déle  jsem  tyto  dva  kusy  porovnával  s  ostat- 
ními otisky  pO(lol)nými  a  z  téhož  stanoviska  nasbíranými,  tím  více  na- 
býval jsem  přesvědčení,  že  tu  mám  rostlinu  novou,  alespoň  druhem 
rozdílnou.  Listy  této  rostliny  liší  se  nápadně  ode  všech  ostatních  listů 


o  rostlinstvu  vrstev  clilomeckých.  19 

podobných  zejména  svojí  nervaturou,  jež  se  nedá  dobře  přivésti 
v  soulad  ani  s  D.  quercina  Vel.  Některé  z  popsaných,  fossilních  listů 
do  téhož  rodu  vřadéných,  jsou  podobnější  naší  rostlině  než  rostlinám 
Velenovského. 

Dryandroides  hanksiaefólia  Heer.,  Fl.  tert.  Helv.  II.  díl.  Tab.  C. 
f.  3.,  4.,  7 — 10.  jest  co  do  nervatury  nejbližší,  ačkoliv  u  této  jsou 
zoubky  velice  četné.  Jinak  by  se  naše  otisky  se  samým  rodem  Bank- 
sia  dosti  srovnávaly,  zejména  hlavní  nerv,  skoro  všude  stejně  silný, 
bije  tu  do  očí  a  není  ani  také  vyloučena  možnost,  že  listy  naše  tupě 
byly  zakončeny. 

Dryandroides  hakeaefolia  Ung.  „Fl.  tert.  Helv.  Heer"  II.  díl 
tab.  XCVIII.  -{-  XCIX.  co  do  zevnějšku  i  co  do  nervatury  shoduje  se 
také  s  naším  druhem  a  podobné  dosti  příbuznosti  ukazuje  D.  ligni- 
tům Ung.  spec.  viz  ku  př.  Heer  1.  c.  tab.  XCIX.  Rostlinu  tuto  při- 
řadil Unger  ku  rodu  Quercus,  kdežto  Heer  1.  c.  pag.  46.  4- 101.  roz- 
hodně tutéž  ku  Proteaceím  vřaduje ;  podobně  také  Ettingsh.  — 

Z  dubových  fossilních  listů  jest  našim  nejpodobnější  ještě  Quer- 
cus neriifolia  A.  Br.,  srovnej  ku  př.  Heer  1.  c.  tab.  LXXIV.  f.  3.,  4.,  7. 

Mimo  Proteaceae  srovnával  jsem  také  Myricaceae  s  těmito  otisky 
a  nedá  se  upříti,  že  některé  jako  ku  př.  M.  Faya  Ait.  svou  nerva- 
turou sekundární  a  nepravidelnými  zuby  značně  se  přibližuje,  ačkoliv 
zakončení  nervů  přece  je  poněkud  odchylnější  a  také  primární  nerv 
silně  ku  špici  se  ztenčuje,  kdežto  u  našich  listů  zůstává  skoro  stej- 
ným. Dosti  podobná  až  na  své  zuby  jest  také  M.  aethiopica  L. 

Ze  by  rostlina  Kieslingswaldská  mohla  míti  nějakou  příbuznost 
s  listy  některých  fíků,  pochybuji,  přece  však  upozorňuji  na  podobné 
listy  ku  př,  Ficus  lanceolata  Heer  1.  c.  tab.  XX.  f.  3.  4.  a  ze  žijí- 
cích F.  americana  Aubl.  Ettingsh.  Fl.  v.  Bilín  (Naturselbstdruck). 

Souhlasí  tu  ovšem  poněkud  jen  nervatura  a  forma  čepele,  ale 
bezzubé.  Připomínám  při  tom  zároveň,  že  Ficus  fracta  Vel.,  ač  zlo- 
mek tento  na  první  pohled  na  Dryandroides  geinoglypha  upomíná, 
s  touto  nemá  pranic  společného,  neboť  nervatura  jeho,  pěkné  paral- 
lelní  a  takměř  přímočarná,  jak  na  obraze  Velenovského  velmi  dobře 
dle  originálu  je  provedena,  zcela  řádně  se  liší  od  obloukovitých,  se- 
kundárních nervů  naší  rostliny. 

Jak  dalece  tento  druh,  mnou  uvedený,  ku  Proteaceím  se  smí 
řaditi,  osvětlí  nám  příští,  bohatší  materiál,  podobně  jako  u  druhu  Ve- 
LENovsKÝM  stanoveuého. 

v  2* 


20  XXVII.    Edvin  Bayer: 

Nycfaginaceae. 
Pisonia  atavia  Vel. 

Česká  Lípa.  —  Zřídka. 

Velenovský:  „Die  Flora  d.  bohm.  Kreideform."  IV.  Th.  pg.  6. 
Tb.  VIII.  fig.  13.,  14. 

Langh.  et  Grund.  :  tab.  Ví.  f.  8.  mohla  by  se  zde  vřaditi. 

Velenovský  praví  1.  c.  pag.  7. :  „Diese  Blattform  stimmt  sehr 
gut  mit  den  zahlreichen  Abbildungen,  welche  in  Ettingshauseiťs  Flora 
von  Haering  als  Pisonia  oceanica  (soli  heissen  eocenica)  beschrieben 
sind.  leh  trenno  unsere  Kreide-Blátter  von  dieser  tertiaeren  Art  nur 
wegen  des  verschiedeuen  Alters  der  Schichten,  in  welchen  sie  vor- 
kommen." 

Menispermaceae. 

Cocculus  extinctus  Vel, 

Kieslingsivalde.  —  Vzácně. 

Velenovský:  „Die  Fl.  d.  b.  Kreidef."  IV.  pg.  3.  tab.  11.  fig.  1.,  3. 

Velenovský  řadí  tyto  velmi  krásně  zachované  otisky  ku  rodu 
Cocculus  porovnávaje  otisky  Kieslingswaldské  s  listy  východoindického 
druhu  C.  polycarpus  Rxb.  a  připomíná,  že  nervatura  dokonale  sou- 
hlasí. V  čeledi  Lauraceí  a  Piperaceí  shledal  také  dosti  podobných 
tvarů  listových  souhlasících  i  co  do  hrubší  nervatury,  avšak  jinak 
přece  poněkud  odchylných. 

Velice  podobný  list  shledal  jsem  u  Ungera:  ve  Sylloge  plant. 
fossil.  III.  tab.  18.  f.  3.  4.  (Denkschr.  d.  k.  A.  d.  Wiss.  Wien  25. 
Bd.).  List  tento  má  velmi  nápadnou,  takořka  dokonalou  podobnost 
s  listy  C.  extinctus  Vel.  a  mohl  by  snad  s  tímto  druhem  býti  totožný, 
neboť  Unger  sám  prozatím  jen  přiřadil  jej  ku  Melastomaceím  pod 
jménem  Melastomites  radohojana  Ung.,  řka  1.  c.  pg.  57.:  „Das  Blatt, 
welches  ich  hieher  ziehe  Fig.  3.  (4),  traegt  zwar  nicht  vollkommen 
den  Typus  der  Melastomaceenblátter,  doch  kommen  unter  denselben 
die  verschiedensten  Formen  und  Nervaturen  vor,  daher  dies  Fossil 
einstweilen  hier  seincn  Platz  einnehmen  mag." 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  21 

Lauraceae. 
Cinnafnomuni  personatii^n  m. 

Obr.  6. 

Kieslingswalde.  —  Ve  dvou  exemplářích. 

Listy  podlouhle  vejčité,  s  hlavním  nervem  dosti  silným  a  dvěma 
basalními  obloukovitými  nervy  postranními.  Těsně  při  kraji  táhne  se 
tenký  nerv  pokraj ný,  slabé  znatelný.  Nervy  spojující  hlavní  nerv  s  po- 
stranními obloukovitými  vycházejí  asi  v  úhlu  45°  a  jsou  asi  dva  již 
dosti  dole  ku  stopování.  Nervatura  jemnější  se  nezachovala. 

Původně  měl  jsem  po  ruce  jen  vyobrazený  exemplář  a  porov- 
nával jsem  pilné  otisk  tento  nejen  s  listy  od  Cinnamomum,  Cocculus 
a  podobnými  fossilními,  nýbrž  zejména  také  s  listy  některých  druhů 
rodu  Smilax,  poněvadž  nervatura  úlomku  našeho  zdála  se  mi  býti  od 
předešle  jmenovaných  poněkud  odchylou.  Nález  neklamného  Smilaxu 
(S.  panartia)  dával  mi  k  tomu  pobídnutí.  U  S.  pseudosyphilitica 
Kunth.  a  S.  Domingensis  Willd.  (Portoriko)  nalézáme  tvar  i  nerva- 
turu  čepele  dosti  podobnou.  Z  fossilních  listů  zejména  Heerův  S.  con- 
vallium,  jejž  také  Velenovský  uvádí  ve  Fl.  v.  Vršovic  bei  Laun  tab. 
II.  f.  21. — 23.,  velice  se  přibližuje. 

Později  dostalo  se  mi  do  rukou  ještě  několik  kousků  starší  zá- 
soby a  tu  byl  také  z  Kieslingswalde  uschován  daleko  lépe  zachovaný 
list,  který  mnohem  určitěji  poukazuje  ku  Cinnamomum  a  blízce  pří- 
buzným typům.  List  tento,  jejž  jsem  bohužel  více  vyobraziti  nemohl, 
jest  právě  tak  veliký  jako  list  prvý,  má  však  velmi  pěkně  zachovanou 
hořejší  část  listu,  zde  právě  důležitou.  Porovnávaje  dobře  oba  listy, 
shledal  jsem  při  silném  osvětlení  se  strany,  že  na  exempláři,  jehož 
vyobrazení  podávám,  vybíhá  ještě  po  straně  basalních  nervů,  trochu 
výše  nad  jejich  kořenem  šikmo  ku  kraji  listovému  silnější  žilka,  jaká 
právě  u  Cocculus  a  Cinnamomum  u  některých  druhů  se  objevuje. 
Tento  zjev  jsem  v  obraze  více  vyznačiti  nemohl. 

Cocculus  mohl  by  tu  míti  dosti  příbuznosti,  poněvadž  typ  toho 
rodu  byl  Velenovským  také  v  téchže  vrstvách  zjištěn,  avšak  tvar  listu 
značně  od  našeho  se  liší.  Cenomanský  druh,  Cocculus  cinnamomeus 
Vel.  (Lipenec)  jest  sice  tvarem  čepele  podoben,  ale  jemnější  nerva- 
turou  úplné  cizí.  Více  přibližuje  se  ještě  Cinnamomum  Scheuchzeri  a 
C.  pólymorphum  Heer  (incl.  Ceanothus  polymorphus  A.  Br.).  Některé 
fossilní  druhy  Daphnogene  a  podobně  i  Velexovského  Aralia  propinqua 
dají  se  podobně  dosti  dobře  přirovnávati.  Oddělil  jsem  prozatím  nález 


22  XXVll.    Edvin  Bayer: 

tento  pod  zvláštním  jménem,  až  by  nám  hojnější  materiál  důkladněji 
věc  objasnil.  Prozatím  mohu  směle  zmíněné  dva  listy  ku  Cinnamomum 
přiřaditi. 

Laurus  affinis  Vel. 

KiesUngswalde.  —  Velmi  hojně. 

Velenovský:  Die  Flora  d.  bohm.  Krdf.  IV.  Th.  fig.  9.  tab.  V. 
íig.  4.,  5.,  7.,  8. 

Goeppert:  „Nachtrag  z.  Fl.  d.  Q.  in  Schl."  Nova  Acta  XXJI. 
tab.  XXVII.  f.  8.  pod  jménem  Phyllites  enervis  Goepp.  Podobně  by 
se  sem  mohly  vřaditi  z  předcházející  jeho  práce  N.  Acta  XIX.  pars 
II.  tab.  XLVII.  íig.  16.,  18a. 

La.ngh.  et  Grund.  tab.  VI.  íig.  12.  mohla  by  sem  patřiti. 

Dle  Velenovského  1.  c.  jest  tento  druh  specificky  rozdílný  od  L. 
plutonia  Heer,  jehož  otisky  byly  také  u  nás  v  cenomanu  u  Lipence 
a  Chuchle  nalezeny. 

Platanaceae. 
JPlatanus  onomastus  m. 

Obr.  17.,  18. 

KiesUngsivalde.  —  Zřídka. 

Nervatura  tohoto  listu  jest  velice  podobna  nervatuře  našich  pě- 
stovaných platanů  a  vyobrazení  č.  17.  upomíná  skoro  docela  na  spodní 
jeden  lalok  listu  od  PÍ.  occidentalis  L.,  tak  že  si  můžeme  s  velikou 
pravděpodobností,  šetříce  ovšem  běhu  a  zakončení  nervového,  na  ori- 
ginálu velmi  jadrně  znatelného,  představiti,  jak  list  Kieslingswaldský 
vypadal.  Hlavní  nerv  i  nervy  sekundární  jsou  dosti  silné,  nervy  ter- 
tiarní  odpovídají  úplně  nervatuře  platanů  recentních.  Mimo  dva  nervy 
basalní  nalézáme  u  našeho  listu  ještě  po  jednom  sekundárním,  tedy 
od  MavníJio  nervu  se  odštěpujícím  nervu  postranním,  nejdoleji  umí- 
stěným, jenž  jest  již  značně  tenčí.  Listy  našeho  druhu  byly  patrně 
trojlaločné  se  dvěma  silnými  basalními  nervy,  případně  měly,  jak 
u  recentních  platanů  zejména  u  P.  orientalis  bývá,  pět  laloků,  byly-li 
ještě  spodnčjší  oba  nervy  sekundární,  z  nichž  v  našem  případě  jeden 
ještě  se  zachoval,  mohutněji  vyvinuty.  Rozdíl  jest  však  ten,  že  při 
pěfilaločném  listu  recentních  platanů  vychází  do  nejzpodnějších  laloků 
vždy  po  jednom  nervu,  který  se  odštěpuje  od  hasalního  nervu,  kdežto 
u  listu  Kieslingswaldského  odštěpuje  se  nerv  taký  ze  středního,  hlav- 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  23 

ního  nervu,  tedy  jakožto  nerv  sekundární.  Jest  to  list  platanový, 
který  upomíná  tím  na  křídové  listy  Platanus  laevis  Vel.  a  P.  rJiom- 
hoidea  Vel.  a  zároveií  se  blíží  silně  listům  platanů  třetihorních. 

Platanus  aceroides  Heer  (Goepp.)  srovnej  Heer  :  „Fl.  tert.  Helv." 
II.  díl,  tab.  LXXXVIIL,  f.  13.  jest  dosti  příbuzný  svou  nervaturou, 
ačkoliv  tvar  listu  při  zmíněném  vyobrazení  od  našeho  se  odchyluje. 
Ostatní  vyobrazení  Heerova  tamtéž  obrysem  svým  našemu  daleko  více 
se  přibližují,  zejména  íig.  8.,  avšak  všecky  mají  rozsochu  nervů  ba- 
salních  až  u  řapíku,  tedy  podobně  jako  čepel  recentního  P.  occidentalis. 

Náš  list  byl  co  do  obrysu  zajisté  podobně  utvářen,  kdežto  však 
všecky  obrazy  P.  aceroides  značnou  zubatostí  se  honosí,  měl  list  mnou 
vyobrazený,  jak  z  běhu  nervů  a  částečně  zachovaných  ještě  krajů  dá 
se  dobře  vystihnouti,  jen  velice  sporé  zuby  na  okraji.  Tím  se  zase 
náš  list  blíží  více  ku  P.  occidentalis. 

Platanus  Quillelmae  Goepp.  mohl  by  býti  také  příbuzný,  zejména 
Heer:  „Contrib.  to  the  foss.  Fl.  of  North  Greenland"  1869.  tb.  XLVIL 
fig.  3. 

Platanus  pannonica  Ett.  „Foss.  Pfl.  v.  Heilg.  Kreuz  bei  Krem- 
nitz"  jest  také  dosti  podoben,  ačkoliv  zbytky  našeho  listu  jsou  jadrnější. 

Rosaceae. 
Pruniis  cerasiformis  Vel. 

Kieslingswalde.  —  Zřídka. 

Velenovský:  „Die  Flora  d.  bohm.  Kreidef."  IV.  Th.  pag.  8. 
tab.  VI.  íig.  2.,  7. 

Oba  originály  jsou  velmi  krásně  zachovány.  Nalezl  jsem  ještě 
2  otisky  témuž  typu  odpovídající. 

Caesalpiníaceae. 
Hymenaea  elongata  Vel. 

Ceshá  Lípa.  —  Vzácně. 

Velenovský:  „Die  Flora  d.  bohm.  Kreidef.  III.  Th.  pg.  10.  tab. 
V.  íig.  3. 

Tento  otisk  podobá  se  velice  rostlině,  objevené  Veleno vským 
v  Chuchli  a  popsané  pod  týmže  jménem  1.  c.  íig.  5.  Jest  to  tedy  druh, 
který  se  udržel  u  nás  až  do  konce  období  křídového. 


24  XXVII.    Edvin  Bayer: 

Cassia  tnelanophylla  Vel. 

Geská  Lípa.  —  V  několika  exemplářích. 

Velenovský:  1.  c.  IV.  fig.  5.  tab.  VIII.  fig.  1.,  2.,  8.,  9.,  11.,  12. 

L.^GH.  et  Grund.  tab.  VI.  fig.  14.  jest  patrně  list  nějaké  Cassie. 
Dle  protažené  špičky  dá  se  nejlépe  ku  tomuto  druhu  vřaditi.  • 

Protažená  špička  listová  vyznačuje  velice  dobře  tento  druh  před 
jinými  fossilními  druhy. 

Cassia  atavia  Vel. 

Kieslingswálde.  —  Dosti  hojně. 

Velenovský:  1.  c.  IV.  pg.  6.  tab.  VIII.  fig.  3.-7.,  10. 

Otisky  tyto  velice  souhlasí  s  třetihorními  Cassia  phaseolites 
a  C.  hyperborea  (Heeh  :  Fl.  Tert.  Helv.),  ale  poněvadž  pískovce  Kies- 
lingswaldské  počítáme  ještě  ku  křídě,  oddělil  také  Velenovský  i  zde 
nález  svůj  druhotně  od  zmíněných  třetihorních  listů. 

Anacardiaceae. 
Mhus  cretacea  Vel. 

Česká  Lípa.  —  Hojně. 

Velenovský:  „Die  Fl.  d.  b.  Kreidef."  IV.  Th.  pg.  7.  tab.  IV. 
fig.  7.— 12. 

Nííjpodobnější  k  těmto  otiskům  jest  R.  prisca  Ett.  („Die  tert. 
Fl.  v.  Haering)". 

Vitaceae. 

Cissites  crispus  Vel. 

CesJcá  Lípa.  —  Jediný  exemplář. 

Velenovský:  „Die  Fl.  d.  b.  Kreidef."  IV.  pg.  12.  tab.  IV.  fig.  6. 

Myrtaceae. 
Eucalyptus  angusta  Vel. 

Obr.  19. 

Kieslingsivalde.  —  Několik  otisků  listových. 

Langh.  et  Grund.  Tab.  VI.  f.  13.  mohla  by  se  sem  vřaditi. 

Listy  čárkovito-kopinaté  asi  7 — 10  mm  šir.,  celokrajné,  upro- 
střed nebo  trochu  doleji,  poněkud  porozšířené,  na  konci  v  delší  tvrdou 
špičku  povytažené  s  řapíkem  rovným,   pevným,    až  1  cm  dl.,  přechá- 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých. 


25 


26  XXVII.     Edyin  Bayer: 

zejícím  do  čepele  v  hlavní  nerv  dosti  silný,  přímý,  teprve  ku  špici 
se  oužící.  Postranní  nervy  jsou  velmi  četné  v  úhlu  asi  45°  vycháze- 
jící a  jemnou  žilkou  po  kraji  listu  se  táhnoucí  vespolek  spojené. 
(Dle  Velen.). 

Nalezl  jsem  5  význačných  exemplářů  v  materiálu  z  Kieslings- 
walde  nastřádaném.  Nervy  postranní  jsou  tu  sice  úplně  setřeny,  avšak 
tvar  listů  a  síla  otisků  dávají  nám  úplnou  záruku,  že  jest  to  týž  druh, 
který  popsal  a  vyobrazil  Velenovský  ve  své  květeně  křídové  z  Vyše- 
rovic,  Kounic,  Mělníku  nad  Sázavou,  Bohdánkova,  Lipence,  Chuchle 
a  Počernic,  tedy  vesměs  z  českého  cenomanu. 

Z  vyšších  vrstev  křídových  ani  tedy  z  chlomechých  druh  tento 
nebyl  dosud  popsán  ani  vyobrazen.  Jest  tedy  nález  tento  tím  zajíma- 
vější, poněvadž  nám  poskytuje  zase  jeden  zcela  neklamný  doklad  ku 
vytrvalosti  některých  druhů  rostlinných,  které  v  starší  křídě  tak  v  buj- 
ném byly  rozkvětu  a  přece  ještě  na  konci  doby  křídové  v  nejvyšších 
vrstvách,  blížících  se  květenou  svou  ku  době  třetihorní,  v  dosti  řádně 
zachovaných  zbytcích  se  nám  ukazují. 

Rostlina  naše  mohla  by  se  ovšem  srovnávati  s  jednotlivými  la- 
loky listovými  rostliny  Dewalquea  haldemiana  Sap.  et  Mar.  zejména 
s  úzkými  a  velice  podobnými  laloky  var,  angustifoUa  Hos.  et  v.  d.  M. 
ve  Fl.  d,  W.  Kdf.  srovn.  tab.  XXXIII, -XXXIV.,  poněvadž  tato  var. 
má  kraje  lalokův  skoro  úplně  rovné,  kdežto  var,  latifolia  má  je  po- 
někud vlnité,  Z  našich  kusů  listových  není  možno  věc  tu  dokonaleji 
vyšetřiti,  mohu  však  tolik  připomenouti,  že  kraje  našich  listů  jsou 
zcela  zřetelně  bezzubé  a  že  base  listová  zdá  se  daleko  více  upomí- 
nati  na  Eucalyptus. 

Týmže  právem  mohli  bychom  poukázati  ku  třetihorní  Salix  an- 
gusta  AI,  Br.,  která  bez  ohledu  na  nervaturu  s  našimi  otisky  silně 
se  shoduje.  Srovn.  Heer  Fl.  Tert.  Helv.  Vol,  II.  tab.  LXIX.  —  Unger 
„Sylloge  pl.  foss."  III.  tab.  XXII.  f.  17. 

Aralíaceae. 
Aralia  Chloniekiana  Vel. 

CesJcá  Lípa.  —  Zřídka. 

Velenovský:  Die  Fl.  d.  b.  Kreidef.  I.  pg.  13.  tab.  III.  fig.  3. 

Rozčlenění  listu,  nervatura  a  pevná,  kožovitá  povaha  čepele  po- 
ukazuje zřetelně  ku  Araliaceím.  Nejpodobnější  list  má  A.  quinque- 
partita  Lesq. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  27 

Aralia  corincea  Vel. 

Obr.  20. 

Kieslingswdlde.  —  Velmi  vzácně. 

Listy  (vlastně  lístky  listu  dlanitě  zpeřeného)  kopinaté,  ku  špici 
i  basi  súžené,  dole  často  nesouměrné,  v  hořejší  polovině  hrubě  vroub- 
kovano-zubaté,  v  dolejší  celokrajné.  Hlavní  nerv  přímý,  dosti  silný  až 
do  špičky  málo  se  oužící.  Četné  a  útlé  sekundární  nervy  vycházejí 
v  ostrém  úhlu  a  spojují  se  při  kraji  vespolek  iemnými  obloučky. 
Jemnější  žilnatina  zřídka  vyniká,  Řapík  rovný,  až  2  cm  dlouhý.  (Dle 
Velenovského  :  „Die  FL  d.  b.  Kreidef.  III.  pg.  11.) 

Nalezl  jsem  dosud  pouze  jediný,  maličký  lístek  avšak  cele  za- 
chovaný, na  němž  sekundární  nervy  dají  se  ještě  vystihnouti.  Na  první 
pohled  vřadili  bychom  otisk  tento  spíše  ku  Aralia  (Panax)  dentifera 
Vel.  1.  c.  pg.  13.,  avšak  při  bližším  ohledání  lístku  toho  poznáváme, 
že  souhlasí  jediné  s  výše  uvedeným  druhem,  poněvadž  jen  hořejší 
polovina  nese  jadrně  vyznačené  zuby,  střední  nerv  i  při  malém  listu 
tomto  až  ku  špici  silně  jest  vyryt  do  kamene  a  nervy  postranní  vy- 
bíhají řidčeji  a  méně  ostře,  než  jak  A.  dentifera  Vel.  ukazuje.  List 
tento  jest  ode  všech  ostatních  podobných  listů  Kieslingswaldských 
velmi  určitě  rozeznatelný. 

Oleaceae. 
Phillyrea  Engelhardti  Vel. 

v 

Ceshá  Lipa.   —  Dosti  hojně. 

Velenovskt:  „Die  Fl.  d.  b.  Kreidef."  IV.  pg.  7.  tab.  IV  íig. 
2.-5. 

Langh.  et  Grund.  tab.  VI.  íig.  7.  mohl  by  se  k  tomuto  nálezu 
vřaditi,  není- li  to  mladý  list  od  Prunus  cerasiformis  Vel. 

Velenovský  1.  c.  připomíná:  „Diese  Blattart  kann  mit  dem  be- 
sten  Erfolge  mit  den  Bláttern  der  jetzt  lebenden  Ph.  latifolia  L.  ver- 
glichen  werden." 

Bignoniaceae. 
Bignoriia  silesiaca  Vel. 

Kieslingéwalde.  —  Hojně. 

Velenovský:  „Die  Fl.  d.  b.  Kreidef."  IV.  pg.  8.  tab.  VII.  fig. 
1.,  2.,  5.,  11.,  15. 


28 


XXVII.     Edvin  Bayer: 


Tyto  pékné  otisky  mohou  se  dobře  s  některými  druhy  rodu  Bi- 
gnonia    porovnávati,    které   mají   lichozpeřené   listy,    k  čemu   zvláště     j 
dobře  originál  Velenovského  1.  c.  obr,  1.  poukazuje,  i 

Incertae  sedis.  | 

?  Chondrites  furcillatus  A,  Romer.  j 

Obr.  22.  ■ 

i 

Chlomek  u   Vinařic  (Mladá  Boleslav).  —  Zřídka. 

Tyto  červovité,  tu  a  tam  jakoby  rozvětvené  otisky,  jež  jsou  asi     | 
2 — 3  mm  silné,  upomínají   silně   na  druh,   vyobrazený  pod  výše  uve- 
deným jménem  v  díle  Geinitzové:    „Das  Elbthalgebirge"    II.  díl,  tab, 
46,  f,  5.    Nedá  se  z  toho,    co  se  nám  tu  zachovalo,    souditi,  je-li  to 


'fř#%'  J' 


Obr.  22.  Chondrites  furcillatus  A.  Kom.  —  Chlomek. 


nějaká  Floridea  a  sice  Gigartinacea.  Tvarem  podobá  se  sice  zbytek 
chlomecký  podobným  řasám,  poněvadž  však  jiného  důvodu  mimo  po- 
dobnost k  určení  nemáme,  připomínám  za  příčinou  stanoviska,  dle  kte- 
rého vlastně  vrstvy  ty  jmenujeme,  nález  tento  i  zde  alespoň  jakožto 
tvar  na  Chondrites  furcillatus  ještě  nejvíce  upomínající. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  29 

Yýklad  k  obrazůin. 

Obr.  1.  Gleichenia  Zippei  Corda  sp.  —  Česká  Lípa. 

Obr.  2.  Gleichenia  comptoniaefolia  Deb.  et  Ett.  sp.  —  Česká  Lípa. 

Obr.  3.,  4.  Pteridoleimma  durum  Bayer.  —  Česká  Lípa. 

Obr.  5.  Sinilax  panartia  Bayer.  —  Kieslingswalde. 

Obr.  6.  Ciunamomum  personatum  Bayer.  —  Kieslingswalde. 


Obr.     7.,  8.,  9.  Quercus  Velenovskýi  Bayer.  —  Kieslingswalde. 
Obr.  10.  Alnus  Kefersteinii  Ung.  —  Kieslingswalde. 


Obr.  11. — 12.  Dryandroides  geinoglypha  Bayer.  —  Kieslingswalde. 
Obr.  13. — 15.  Dryandroides  quercina  Vel.  —  Kieslingswalde. 
Obr,  16.  Dryandroides  quercina  Vel.  —  Kieslingswalde. 
Obr.  17.,  18.  Plataniis  onomastus  Bayer.    -  Kieslingswalde. 
Obr.  19.  Eucalyptus  angusta  Vel.  —  Kieslingswalde. 
Obr.  20.  Aralia  (Dewalquea)  coriacea  Vel.  —  Kieslingswalde. 
Obr.  21.  ]\Iyrica  acutiloba  Brongn.  —  Česká  Lípa. 
Obr.  22.  Chondrites  furcillatus  A.  Ronier,  —  Clilouiek. 


IRésian:ié. 


Die  Flora  der  Ghlomeker  Scliicliten. 

Von  Dr.  Edvin  Bayer. 

In  dem  Landes-Museum  von  Bohmen  wurde  Dank  der  eifrigen 
Bestrebung  des  Herrn  Prof.  Dr.  A.  Fric  im  Laufe  mehrerer  Jahre 
ein  sehr  kostbares  und  reichhaltiges  Materiál  von  fossilen  Kreide- 
pílanzen  aus  den  sogenaunten  „Chlomeker" -'^chichten,  die  den  oberen 
Senon-AUagerunyen  entsprechen,  zusammengetragen  und  es  wurde 
auch  das  Gros  desselben  vor  einigen  Jahren  von  Piof.  J.  Velexovský 
eingehend  studiert  und  beschrieben. 

Diese  Pflanzenpetrefakte  stammen  theils  von  Bóhmisch-Leipa, 
theils  von  Tannenherg  bei  Runiburg  her,  die  gute  andere  Hálfte  aber 
wurde  dem  gríingelblichen  Sandsteine  von  Kieslingswalde  in  der 
Grafschaft  Glatz  entnommen  und  somit  auch  bei  der  Bearbeitung  des 


30  XXVII.     Edvin  Bayer: 

streng  bohmischen  Materials  zugleich  beriicksichtigt.  In  den  Ablage- 
rungeii  voii  Chlomek  (bei  Vinařic  imweit  Jung-Bunzlau),  denen  eigen- 
tlicli  die  betreíTenden  Kreide-Schichten  Bohmens  ihren  Namen  ver- 
danken,  wurden  nur  eiiiige  fragliche  Pflanzen-Ueberreste  gefunden, 
die  dem  sogenannten  Chondrites  furcillatus  A.  Romer  am  besten  ent- 
sprechen  diirften. 

Bei  der  Revision  des  in  das  neue  Museumgebaude  hiniiberge- 
brachten  Materiales  hábe  ich  noch  daselbst  einige  neue  und  interes- 
sante  Pflanzenpetrefakte  entdeckt  und  erlaube  mir  also  dieselben  der 
Oeífentlichkeit  vorzulegen.  Trotzdem  die  Bestimmung  dieser  noch 
ubrig  gebliebenen  und  grosstentheils  rugoson  Pflanzen-Abdriicke  viel 
Miihe  erheischte  und  in  niancher  Hinsicht  fraglich  bleibt,  hábe  ich 
mich  dennoch  auf  gíitige  Anordnung  des  Herrn  Prof.  Fric  entschlos- 
sen,  mich  dieser  Arbeit  zu  unterziehen  in  der  Ueberzeugung,  dass 
ein  Phytopalaeontolog  eine  doppelte  Aufgabe  zu  verrichten  liabe, 
niimlich  die  phyto-  und  die  palaeonto-logische.  Wenn  auch  raanche, 
von  den  Pflanzenpetrefakten  zur  Zeit  fraglich  waren,  oder  besser  ge- 
sagt  die  Bestimmung  derselben  anfechtbar  sein  konnte,  so  ist  dennoch 
bei  einer  richtigen  Auswahl  der  Fossilien  und  einer  gewissenhaften 
Beschreibung  nebst  einer  ebenso  vorsichtigen,  bildlichen  Wiedergabe 
derselben  in  erster  Reihe  der  palaeontologischen  Aufgabe  Geuiige  ge- 
than,  da  sie  das  auf  diese  Weise  behutsam  fiir  die  Wissenschaft  auf- 
gehobene  Materiál  wenigstens  vorlaufig  fiir  ihre  eigenen  Zwecke  ver- 
werten  kann  und  nachher  bei  den  spateren  Studien  derselben  Ab- 
lagerung  den  rein  botanischen  Bestrebungen  ein  desto  reicheres  Ver- 
gleichsmaterial  iiberliefern  konnte,  als  es  sonst  iiberhaupt  moglich 
wáre. 

Aus  diesem  Grunde  hábe  ich  aus  dem  sehr  reichhaltigen  Mate- 
riále nur  die  zur  Zeit  bestimmbaren  Blattabdriicke  gewahlt,  dieselben 
nach  vorsichtiger  Priifung  zum  Zwecke  dieser  Arbeit  gewahlt  und  sie 
auch  eigenhandig  abgebildet. 

Es  bleibt  noch  zu  bemerken,  dass  mir  nebst  den,  hierher  ein- 
fallenden  Abhandlungen  von  Goeppert,  Geinitz  und  Velenovský,  noch 
eine  Arbeit:  A.  Langenhan  und  M.  Grundey  „Das  Kieslingswalder 
Gestein  und  seine  Versteinerungen"  1891  Breslau,  zur  Hand  kam, 
wo  die  Blátter  aber  grosstentheils  unbestimmt  geblieben  sind.  Ich 
hábe  sie,  soweit  es  die  fliiclitig  aufgeworfcnen  Abbildungen  erlaubten, 
theilweise  bestimmt  oder  berichtigt  und  in  dem  bohmischen  Texte 
unter  dem  betreífenden  Namen  beriicksichtigt. 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  gj^ 

Cryptogamae  vasciilares. 

Polypodiaceae. 
Pteridoleimma  durum  m. 

Fig,  3.  4. 

Bólimisch-Leipa.  —  Selten. 

Diese  kleinen  Farniiberbleibsel  erinnern  an  Aspidien-Fiedern, 
besonders  durch  die  oben  freieii  uiid  iinten  etwas  lierablaiifenden 
Fiederchen,  die  in  leicliter  Biegiing  ein  wenig  schief  nach  oben  ge- 
richtet  sind.  Dieselben  waren  gauzrandig,  hochstens  dass  die  Zahne, 
wenn  sie  vorhanden  waren,  hatten  sehr  klein  sein  miissen.  Die  Ner- 
vatiir  ist  verwischt  und  nur  hie  und  da  erkennt  man  noch  den  Haupt- 
nerven  der  Fiederchen.  Die  Spindel  der  Fiedern  war  sehr  fest,  rin- 
nenformig  und  ist  ziemlich  tief  in  dem  harten  Sandsteine  abgedruckt, 
so  dass  dies  an  die  Pterideen-Fiedern  errinnert.  Unter  den  fossilen 
Farnen  findet  man  eine  Aehnlichkeit  bei  dem  Aachener  Pteridoleimma 
Kaltenbachi  Deb.  et  Ett.,  wo  auch  die  Fiederchen  eine  verengte  Basis 
und  eine  etwas  sichelfoi-mig  gebogene  Form  zur  Schau  tragen.  Aspi- 
diuni  Heeri  Ett.  uiid  A.  Meyeri  Heer  diirften  auch  ein  wenig  ver- 
wandt  sein. 

Gleicheniaceae. 
Gleichenia  Zippei  Corda  sp. 

Fig.  1. 

Bohmisch-Leipa.  —  Ziemlich  selten. 

In  dem  weissen,  feinkornigen,  harten  Sandsteine  dieser  Ablage- 
rung  fand  ich  ein  Stiickchen  einer  Fanikraut-Fieder,  welche  ich  nur 
zu  den  Gleicheuiaceen  einreihen  kann.  Ich  hábe  mir  die  Miihe  ge- 
nommen,  dieses  Bruchstiick  mit  mehreren  ahnlichen  Fossilien  zu  ver- 
gleichen  und  kam  endlich  zu  dem  Resultate,  dass  dieses  kleine 
Pflanzeniiberbleibsel  nur  zu  der  oben  angedeuteten  Species  angehoren 
kann,  weil  die  wenigen,  noch  erhaltenen  Blattfiederchen  schief  nach 
vorne  gerichtet  sind  und  am  besten  noch  den  Abbildungeu,  die  Vele- 
NovsKÝ  in  seiner  Abhandlung:  „Die  Farně  d.  bohm.  Kreideform."  ge- 
liefert  hat,  entsprechen.  luwieweit  die  Pflanze  mit  der  G.  Zippei  ttber- 
haupt  iibereinstinnnt  und  sich  von  der  Benitzia  calopteris  Deb.  et 
Ett.  als  auch  von  der  G.  Rinkiana  Heer  unterscheidet,  bitte  in  dem 
bohm.  Texte  nachzusehen. 


32  XXVII.     Edyin  Bayer: 

Gleichenia  comptoniaefolia  Deb.  et  Ett.  sp. 

Fig.  2. 

Bóhmisch  Leipa.  —  In  einigen  Blattfiedern. 

Die  Blattfiedern  entspreclien  vollkommen  denjenigen  der  Aache- 
ner  Pflanze  uiid  wir  liaben  somit  wieder  einen  Beweis,  dass  die  be- 
treffenden  Ablagerungen  einander  gleicli  siiid. 

Plianerogamae. 

Smilacineae. 
Smilax  panartia  m. 

Fig.  5. 

Kieslingstvalde.  —  Sehr  selten. 

Ein  imverkennbar  richtig  bestimmtes  Smilacoideen-Blatt,  dessen 
Nervatur  zwar  ziemlich  destruirt  ist,  dessen  Form  aber  noch  sehr 
gut  und  griindlich  ausgeprágt  zu  Tage  tritt.  Die  recente  Smilax  cali- 
fornica  Gray  hat  die  áhnlichsten  Bliitter,  obzwar  dem  Kieslings- 
walder  Fossil  auch  die  Blátter  von  S.  aspera  L.  ziemlich  nahé 
kommen.  Die  Vergleichsfiguren  der  áhnlichsten,  fossilen  Arten  bitte 
in  dem  bohm.  Texte  zu  beachten. 

Myricaceae. 
Myrica  acutiloba  Brongn. 

Fig.  21. 

Bohmiscli-Leipa.  —  Sehr  selten. 

leh  fand  nur  das  abgebildete  Blattfragment  und  reihe  es  der 
M.  acutiloba  Brongn.  bei.  Die  Nervatur  ist  ziemlich  destruiert,  da 
das  Blatt  ein  wenig  zerdriickt  ist,  nichtsdestoweniger  kann  man  an 
dem  untersten,  linken  Blattabschnitte  die  ganz  unversehrte  Contour 
sehr  deutlich  wahrnehmen  und  an  allen  Abschnitten  neben  ihren 
Mittelnerven  auch  noch  die  anderen  Secundarnerven  herausfinden. 
Auch  die  M.  asplenifolia  Rich.  ist  diesem  Abdrucke  sehr  áhnlich. 


I 


o  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých.  33 

Betulaceae. 
Alnus  Kefef^steinii  Ung.  (Goepp.  sp.). 

Fig.  10. 
Kieslingsivalde.  —  Sehr  selten. 

Diesen  Blattabdnick  kann  man  nocli  am  besten  mit  den  Blattern 
der  A.  Kefersteinii  vergleichen,  wozu  besonders  die  breitere  Form 
der  Spreite,  der  dicke  Hauptnerv  und  die  nicht  zahlreichen  Sekundar- 
Nerven  einen  sicheren  Beleg  bieten.  Dass  die  Spreite  ságezahnig  war, 
beweist  noch  ein  wohlerhaltener  Zahn  der  rechten  Contour  des  ab- 
gebildeten  Blattabdruckes  und  benimmt  uns  die  Moglichkeit  eines 
Vergieiches  mit  den  sehr  áhnlichen  Blattern  der  Styrax  Ambra 
Ung. 

Fagaceae. 
Quercus  Veienovskýi  m. 

Fig.  7.,  8.,  9. 

Kieslinyswalde.  —  Nicht  liaufig. 

Diese  Blattabdríicke  scheineu  auf  den  ersten  Blick  etwas  liete- 
rogene  Elemente  zu  vereinigen,  leh  hábe  diese  drei  Blattreste  nach 
sorgfáltiger  Erwiigung  und  Vergleichung  nebeneinander  gestellt.  Die 
Spreite  war  eiformig-elliptisch  bis  lánglich,  oben  abgestumpft,  unten 
in  den  Stiel  zusammengezogen.  Die  Haupt-  und  Secundár-Nerven  sind 
ziemlich  stark,  oft  in  der  Weise,  wie  es  bei  den  Crednerien  der  Fall 
ist,  scharf  und  etwas  unregelmassig  ausgeprágt.  Die  Secundarnerven 
bogig  auslaufend. 

Diese  Quercus-Blátter  konnten  wohl  mit  einigen  anderen,  schoii 
beschriebeuen  Arten  in  náherer  Beziehung  stehen,  allein  ich  Stelle 
diese  Blattreste  zu  Ehren  des,  um  die  Kreidepflanzen  Bohmens  iiber- 
haupt  und  um  die  Kieslingswalder-Flora  insbesondere  verdienten 
Forschers,  Herrn  Prof.  Dr.  Velenovský,  unter  seinem  Namen  als  eine 
.eigene  Art  daneben. 

Weder  mit  der  Q.  wesffalica  Hos.  et  v.  d.  Mk.  noch  mit  der 
Q.  pseudodrí/meja  Vel.  ist  diese  Pílanze  zu  verwechseln.  Mit  einigen 
Abbildungen  der  Q,  westfalica,  die  Hos.  et  v.  d.  Mk.  zeichnen,  haben 
unsere  Blátter  etwas  Verwandtes,  weit  weniger  aber  mit  denjenigen 
Formen  derselben  Species,  die  Velenovský  in  seinen  Arbeiten  zeichnet ; 
yon  diesen  sind  sie  sicher  verschieden.  Eine  grossere  Verwandschaft 

Tr.  mathematicko-přírodovědecká.  1896.  3 


34  XXVII.    Edviii  Bayer: 

konnte  die  Quercus  rhomhoidalis  Hos.  et  v.  d.  Mk.  tab.  XXXI.  íig. 
83.  aufweisen  und  nebenbei  die  Quercus  Furuhjelmi  Heer  zum  Ver- 
gleicli  herangezogen  werden.  Die  untere  Halfte  des  besonders  auffal- 
lenden  Blattrestes  (unsere  Fig.  7.)  hat  raich  dazu  bewogen,  noch 
einige  andere  Pflanzengattungen  zu  Rathe  zu  ziehen,  und  icli  bitto 
dariiber  den  bolimischen  Text  zu  vergleichen.  leh  komme  nur  zu  dem 
Schlusse,  dass  diese  3  Blattabdrucke  mit  keiner  von  denjenigen  Arten, 
die  Velexovský  beschrieben  hat,  identisch  sein  konnen  und  trenne  sie 
somit  unter  bosondereni  Namen, 

Profeaceae. 
Drycindroides  qiiercina  Vel. 

Fig.  13.— 16. 

Bólimisch-Leiím.  —  Sehr  haufig. 
Kieslingsicalde.  —  In  einigen  Exemplaren. 

Velenovský  hat  schon  in  seiner  „Flora  d.  bohm.  Kreideform.", 
II.  --{-  IV.  Th.,  einige  Exempláre  von  diesen  Blattabdriicken  beschrie- 
ben und  abgebildet  und  zwar  einige  kleinere  und  schmale  Bliitter 
von  B.  Leipa  und  spáter  auch  ein  grosseres  Exemplár  von  Kieslings- 
walde.  leh  hábe  von  dem  letzteren  Standorte  noch  einige  sehr  giit 
erhaltene  Blátter  entdeckt  und  hier  dieselben  mit  moglichster  Vor- 
sicht  bildlich  dargestellt.  Diese  Blattabdriicke  stimraen  mit  demjenigen, 
das  Velenovský  von  diesem  Standorte  (1.  c.  IV.  Th.)  abgebildet  hatte, 
sehr  gut  iiberein  und  es  steht  ausser  Frage,  dass  alle  diese  Blatter 
einer  und  derselben  Gattung  angehoren.  Ob  diejenigen  von  Kieslings- 
walde,  die  alle  grosser  und  etwas  breiter  sind,  mit  den  kleineren  und 
sclimáleren  Exemplaren  von  B.  Leipa  specifisch  zusammenfallen,  das 
kann  man  derzeit  wohl  vermuthen,  dennoch  aber  nicht  mit  absoluter 
Bestimmtheit  begríinden. 

Die  Frage,  die  schon  Velenovský  1.  c.  IV.  pg.  13  mit  Nach- 
druck  hervorhebt,  ob  man  es  hier  mit  einer  Proteacee  oder  einer  My- 
ricacee  zu  thuu  hábe,  muss  man  vorlaufig  in  suspenso  lassen,  da  man 
ausser  den  Bláttern  bis  jetzt  keine  weiteren  Belege  weder  fiir  die 
eine  noch  fiir  die  andere  Annahme  anzufiihren  im  Stande  ist.  Wie 
ich  in  dem  bohmischen  Texte  bemerke,  konnten  diese  Blátter,  die 
ich  abbilde,  mit  noch  einigen  anderen  Pflanzengattungen  verglichea 
werden.  Die  diesbezuglich  citirten  Pflanzen  bitte  ich  aus  dem  bohm. 
Texte  zu  entnehmen. 


o  rostlinstvu  vrstev  dilomeckých.  35 

Dryandroides  geínoglyplia  m. 

Fig.   11.,  12. 

Kieslingswalde.  —  Selten. 

Diese  ziemlich  giit  erhaltenen  Blatthálften  erinnern  zwar  stark 
an  die  vorhergehende  Art,  allein  die  unter  einem  weit  stumpferen 
Winkel  auslaufenden  und  niclit  so  bogigen,  sondern  etwas  mehr  ge- 
radlaufenden  Secundárnerven,  sowie  die  beinahe  stumpfen  und  weiter 
von  einander  entfernten  Zahne  sprechen  sehr  fíir  eine  andere  Pflan- 
zenait.  Icli  hábe  lange  diese  Blátter  gepriift  und  sowohl  mit  den  vor- 
liergehenden  als  auch  mit  vielen  anderen  áhnlichen  recenten  und  fos- 
silen  Blřittern  verglichen  und  ich  muss  gestehen,  dass  mir  diese 
Blatter  gar  nicht  zu  der  Dryandroides  quercina  Vel.  passen  wollen. 
Schon  die  sehr  scharf  in  das  Gestein  geradezu  wie  eingravierte  Ner- 
vatur,  die  ich  so  viel  als  m5glich  naturgetreu  wiedergegeben  haba, 
die  sehr  dicke,  rinnenfijrmig  vertiefte  Spur  des  Hauptnerven  verleihen 
diesen  Abdriicken  der  D.  quercina  gegeniiber  ein  ganz  anderes  Aus- 
sehen  und  ich  hábe  sie  schon  gleich  bei  der  ersten  Pievision  des 
Materiales  als  eine  andere  Pflanze  separiert.  Inwieweit  sie  zu  der 
Dryandroides  gerechnet  werden  darf,  ist  ebenso  fraglich,  wie  bei  der 
vorhergehenden  Art  und  ich  hábe  sie  nur  aus  dem  Grunde  hier  ein- 
gereiht,  weil  sie,  was  die  Nervatur  anbelangt,  an  die  Dryandroides 
banksiaefolia  Heer  erinnert,  obzwar  die  Bezahnung  eine  verschiedene 
ist.  Ich  hábe  in  dem  bohmischen  Texte  noch  mehrere  andere  fossile 
Pflanzen  zum  Vergleiche  gewáhlt  und  daselbst  die  Vergleichsfiguren  citiert. 

Lauraceae. 
Cinnamornuni  líersonatii^m  ni. 

Fig.  G. 

Kieslingswalde.  —  In  zwei  Exemplaren. 

Ein  Blattabdruck,  welcher  am  besten  noch  mit  einigen  recenten 
als  auch  fossilen  Cinamomum-Arten  zu  vergleichen  wáre,  was  ich  an 
einem  spater  aufgefundenen  Exempláre  noch  besser  als  an  dem  hier 
abgebildeten  erkannt  hábe.  Das  Nahere  bitte  ich  in  dem  bohmischen 
Texte  nachzusehen. 

Platanaceae. 

Platanus  ononiastiis  m. 

Fig.  17.,  18. 

Kieslingswalde.  —  Selten. 


36  XX vil-  Edviu  Bayer:  O  rostlinstvu  vrstev  chloraeckých. 

Dieser  schone  Pflanzenrest  hat  sich  zwar  nur  in  einigen  Bruch- 
stiicken  erhalten,  die  aber  sámmtlich,  besonders  wie  die  Fig.  17  zeigt, 
unverkennbar  zu  einem  Platanen-Blatte  gelioren. 

Die  Nervatur  ist  beinahe  dieselbe,  wie  diejenige,  die  man  an 
den  Bláttern  des  Platanus  occidenfalis  L.  verfolgen  kann,  nur  mit 
dem  Unterscliiede,  dass  man  an  deni  Kieslingswalder  Blatte  unter 
den  2  Basalnerven  noch  je  einen  zwar  weit  feineren,  aber  aequiva- 
lenten,  also  sich  von  der  Hauptader  abzweigenden  Nerven  íindet,  was 
wohl  darauf  hindeuten  mag,  dass  wir  es  liier  noch  mit  einer  Art  zu 
thun  haben,  die,  obzwar  sie  den  recenten  Platanen  beinahe  gleich- 
kommt,  dennoch  stark  an  die  Kreide-Arteu  =:  Platanus  laevis  Vel.  et 
P.  rhoniboidea  Vel.  erinnert  und  ein  ebenso  schones  Uebergangsglied 
zu  den  tertiaeren  Platanenarten  (bosonders  P.  aceroides  Heer)  dar- 
stellt.  Mit  der  zuletztgenannten  Art  kann  ich  vorliiufig  diesen  Pflan- 
zenrest nicht  identificiren. 

Araliaceae. 
Avalia  coviacea  Vel. 

Fig.  20. 

Kieslingsivalde.  —  Sehr  selteu. 

Ein  kleines  Blatt,  welches  man  auf  den  ersten  Blick  versucht 
wáre  zu  der  A.  dentifera  Yel.  zu  stellen,  da  aber  au  unserem  Blatte 
nur  die  obere  Hálfte  der  Spreite  bezahnt  ist,  der  Mittelnerv  stark 
und  die  Seitennerven  nicht  so  zahlreich  auftreten,  kann  der  Blatt- 
abdruck  nur  zu  der  Aralia  coriacea  Vel.  gehoren. 

Myrtaceae. 

JEucalyptus  angusta  Yel. 

Fig.  rj. 
Kieslingswalde.  —  Einige  Blattabdriicke. 

Ich  hábe  etwa  5  charakteristische  Exempláre  entdeckt,  welche 
sammtlich  an  die  von  Velenovský  fiir  den  bohm.  Cenoman  beschrie- 
bene  und  abgebildete  Art  E.  angusta  passen.  Die  Spreite  war  fest 
mit  scharfen,  glatten  Rándern,  die  ziemlich  parallel  verlaufend  nur 
etwas  unterhalb  der  Blattmitte  den  grussten  Abstandvon  der  Mittel- 
rippe  aufweisen.  Da  die  feinen  Secundaernerven  bei  unserem  Mate- 
riále nicht  erhalten  sind,  so  konnte  man  wohl  diese  Blátter  noch 
entweder  mit  den  Lacinien  der  Dewalqiiea  haldemiana  var.  angusti- 
folia  Hos.  et  v.  d.  Mk.,  oder  mit  den  Bláttern  der  tertiaeren  Salix 
angustifolia  AI.  Br.  vergleichen. 

Nákladem  Královské  České  Společnosti  Nauk    —  Tiskem  dra  Ed.  Grégra  v  Praza  1896. 


XXVIII. 

Obojetník  Camponotus  ligniperdus  Ltr. 

Napsal  prof.  Fr.  Klapálek  v  Třeboni. 

Se   2  obrazci  v  textu. 

(Předloženo  dne  26.  června  189C.) 

V  pozůstalosti  zvěčnělého  p.  prof.  L.  Dudy  nacházel  se  zajímavý 
obojetník  druhu  shora  uvedeného,  který  mi  sestrou  si.  Marií  Dudovou, 
odb.  učitelkou  na  Král.  Vinohradech,  ku  zpracování  svěřen  byl  i  s  ně- 
kterými poznámkami  obsahujícími  údaje  naleziště  a  excerpta  z  lite- 
ratury. Ohledně  naleziště  nalézám  toto:  „Koncem  srpna  roku  letoš- 
ního uplynulo  již let  od  té  doby,  co  učinil  jsem  na  jedné  z  vy- 
cházek svých  v  okolí  Soběslave  nález  velice  zajímavý  a  památný 
polapiv  živého,  neobyčejně  dokonalého  obojetníka  (hermafrodita)  mra- 
vence dřevokaza  (Camponotus  ligniperdus  Ltr.),  jednoho  z  největších 
druhů  mravenců  našich.  Sbíral  jsem  tehdy  v  lesíku  Libouši  a  skle- 
pával  právě  různý  hmyz  s  mladého  smrčku,  když  tu  náhlé  zahřmění 
připomenulo  mi  blížící  se  bouři  a  přimělo  mne  k  rychlému  návratu 
do  nedalekého  města.  Ve  spěchu  největším  shrnul  jsem  tehdy  skle- 
paný hmyz  z  deštníku  rozevřeného  do  lahvičky,  nevšimnuv  si  ani,  co 
vše  se  mi  tehdy  podařilo  uloviti.  Teprve  doma,  když  jsem  kořisť  svou 
pozorněji  přehlížel,  podivil  jsem  se  nemálo  vida  mezi  různými  plošti- 
cemi, brouky,  pavouky  a  mnohými  mravenci  jmenovaného  druliu 
1  exemplář,  jenž  nápadným  znetvořením  i  podivnou  barvitostí  jedno- 
tlivých částí  svých  ihned  jevil  se  co  hermafrodit  nejdokonalejšího  rázu". 
K  tomu  třeba  připomenouti,  že  nález  se  stal  okolo  roku  osmdesátého. 

Níže  podávám  stručný  popis  tohoto  obojetníka.  Ohledně  litera- 
tury poukazuji  na  seznamy  H.  Hagenův  (Stett.  ent.  Zeitg.  22.  Jhrg., 
str.  259 — 286)  a  Dr.  Ph.  Bertkaua  (Arch.  f.  Naturg.  Jhrg.  55.  a  57) 
a  pokud  mravenců  se  týče,  A.  Forel,  Les  fourmis  de  la  Suisse,  str. 
139 — 143,  tab.  II.  Exemplář  sám  věnován  byl  slečnou  Dudovou  Museu 
král.  Českého. 

Tř.  niathematicko-přírodovédecká.  1896.  1 


XXVIII.    Fr.  Klapálek: 


Na  hlavě  jest  celá  levá  strana 
mnohem  delší  než  pravá,  následkem  če- 
hož nabývá  podoby  velmi  nepravidelné, 
na  pravou  stranu  zkřivené ;  rovnéž  cly- 
peus  jest  stejně  sešikmělý,  na  právo 
kratší  než  na  levo.  Zvláště  nápadná 
jest  však  tato  nesouměrnost  na  čele,  je- 
hož pravá  lištna  jest  mnohem  kratší 
než  levá.  Zadní  část  hlavy  klene  se  na 
straně  levé  v  ostrém  oblouku,  kdežto 
na  pravé  jest  oblouk  tupý.  Mandihula 
levá  dokonale  odpovídá  témuž  ústrojí 
dělnice;  jest  silně  vyvinuta,  r)-zubá, 
kdežto  pravá  mandihula  jest  malá,  jako 
u  (5*  vyvinutá.  Makadla  nelze  dobře  po- 
zorovati, poněvadž  jsou  na  ústech  schou- 
lena. Tykadlo  levé  má  násadku  zře- 
telně silnější  a  do  předu  prohnutou  a 
bičík,  na  němž  bohužel  shledáváme 
pouze  10  článků,  kdežto  poslední  jest 
ulomen;  rovněž  bičík  jest  maličko  sil- 
nější :  tvarem  odpovídají  tykadlům  ^. 
Pravé  má  násadec  štíhlejší,  rovný  a  bi- 
čík zřetelné  12členný  a  tvar  tykadel 
samčích.  Z  očí  složených  zdá  se  oko 
levé  o  poznání  menším ;  z  oček  vyvinuta 
jsou  pouze  dvě  a  to  přední  ležící  v  čáře 
medianní  a  pravé  postranní;  po  levém 
nenacházíme  ani  stopy. 
Camponotus  lignlperdus  Ltr.  4.  Celý  Pronotmn   jest  velmi  nesouměrné, 

jedinec  as  5krát  zvětšený.  7?.  Hlava  igyj^    polovice    jest    daleko    mohutněji 

silněji  zvětšena.  .      .  -  ^     i      ^      i       •     . 

vyvinuta  než  pravá ;  levá  plec  jest  mno- 
hem klenutější  než  pravá.  Mesonotum  jeví  do  jisté  míry  nepravidelnost 
strany  pravé  v  tom,  že  scutellum  jest  se  strany  pravé  vmáčklé  oblou  bráz- 
dou, která  před  krajem  postscutella  až  ku  kořenu  rudimentu  křidel  se 
táhne.  U  (j*  dokonalého  jest  sice  mělká  brázda  znatelná,  ale  jest  mno- 
hem menší  a  štítek  sám  jest  poměrně  daleko  větší.  Levá  strana  jest 
dokonale  po  způsobe  dělnice  vyvinuta,  zřetelně  na  zad  zúžena  a  na 
straně  srázná  tvoříc  nahoře  tupou  hranu.  Metanotum  jest  na  straně 
levé  zrovna  tak  jako  mesonotum  srázné  a  tvoří  nahoře  tupou  hranu. 


----v^sdái" 


Obojetník  Camponotus  ligniperdus  Ltr.  '3 

kdežto  na  straně  pravé  jest  pěkně  zobleno.  Ohě  křídla  na  straně  levé 
scházejí  úplně  nezanechavše  pražádného  rudinienta;  na  straně  pravé 
však  nacházíme  malé  zbytky  křídel,  jež  poukazují  na  to,  že  byla  křídla 
násilně  oddělena. 

Šupinka  stopková  jest  na  hraně  hřbetní  značně  hluboko  trojúhle 
vykrojena,  čímž  upomíuá  na,(^,  lalňček  levý  však  jest  poněkud  menší. 
Zadeček  jest  v  předu  na  straně  levé  značně  širší,  než  na  straně  pravé; 
kdežto  pravá  strana  má  při  pohledu  shora  obrys  mírně  sice,  ale  stej- 
noměrně klenutý,  jest  levá  v  předu  vyklenutější,  do  zadu  se  však 
zužuje.  Také  v  obrvení  jeví  se  značný  rozdíl.  Na  prvém  ^)  kroužku 
nacházíme  na  zadním  kraji  levé  části  řadu  dlouhých  štětinek,  které 
pravé  straně  scházejí;  na  druhém  kroužku  táhne  se  v  prvé  třetině 
levé  strany  příčná  řada  dlouhých  štětinek  až  ku  mezi  obou  polovin^ 
na  pravé  straně  však  schází;  na  obou  stranách  táhne  se  as  V2  tlélky 
kroužkové  krátká  příčná  řada  zabírající  krajní  7i  šířky  kroužkové; 
zadní  kraj  téhož  kroužku  jest  pouze  na  straně  levé  řadou  štětinek 
opatřen.  Na  kroužku  třetím  vyvinuta  jest  pouze  na  straně  levé  příčná 
řada  v  přední  třetině  a  na  zadním  kraji;  obě  sahají  pouze  ku  mezi 
obou  polovin.  Podobně  má  se  věc  na  kroužku  4.,  kde  však  již  při 
pravém  kraji  jest  sem  tam  nějaká  štětinka  vyvinuta.  Kroužek  .5.  a  G. 
jsou  na  celém  povrchu  spoře  štětinaté.  Kroužek  G.  a  následující  jsou 
dokonale  samčí;  poslední  pak  nese  zevní  ústroje  genitalní  (j"  doko- 
nale vyvinuty. 

Noht/  prvního  páru  mají  levé  stehno  o  něco  kratší,  ale  silnější 
než  pravé  ;  podobně  také  holeň  i  1.  článek  chodidla  jsou  na  levé  straně 
o  něco  kratší  a  silnější  než  na  pravé ;  ostatní  články  pravého  cho- 
didla jsou  bohužel  pochroumány.  Ve  druhém  páru  jest  levá  noha  celá 
silnější  než  pravá,  stehna  jsou  skoro  stejně  dlouhá,  pravá  holen  jest 
poněkud  kratší.  Ve  třetím  páru  jest  levá  noha  značně  silnější  a  větší 
než  pravá;  polštářky  mezi  drápky  pravé  nohy  jsou  veliké.  Při  pohledu 
se  strany  břišní  vidíme  dobře  rozdíl  mezi  kyčlemi  obou  stran;  na 
levé  jsou  mnohem  silnější  a  větší  než  na  pravé  a  to  zvláště  u  před- 
ních   dvou    párů,    kdežto  u  posledního  jest   rozdíl   ten  celkem  malý. 

Nápadný  jest  však  rozdíl  obou  stran  v  barvě.  Na  hlavě  jest 
celá  levá  čelisť  vyjma  černé  špičky  zubů  červenohnědá.  Také  přední 
část  hlavy  as  na  ^^  délky  jest  červenohnědá  a  pak  ztraceně  přechází 
v  barvu  černohnědou  ostatního  povrchu  hlavy  vyjma  levý  kout  týlní, 
který  má  poněkud    červeuohnědý   nádech.     Na  hrudi   jest    celá   levá 

^)  Budiž  připomenuto,  že,  kdekoliv  jest  řeč  o  zadečku,  míněn  jest  zadeček 
bez  kruužků  tvořícícb  stopku. 


4  XXV III.   Fr.  Klapálek:   Obojetník  Camponotus  ligniperdus  Ltr. 

strana  žlutohnědá,  kdežto  pravá  jest  celá  černohnědá  pojímaje  v  to 
i  mírně  vyklenuté  scutellum.  Také  šupinka  stopková  jest  na  levé  straně 
žlutohnědá,  na  pravé  černohnědá.  Na  zadku  jest  ještě  prvý  kroužek 
rozpůlen  jsa  na  levé  straně  žlutohnědý,  na  pravé  černohnědý.  Ostatní 
zadeček  jest  černohnědý,  vyjma  přední  část  druhého  kroužku,  která 
jest  slabé  žlutohnědě  naběhlá  a  zadní  kraje  kroužků  všech,  které  jsou 
bíle  hedbávitě  lesklé.  Kroužky  poslední,  tvořící  kroužky  genitalní,  jsou 
šedožluté.  Tykadla  jsou  tmavě  červenohnědá  ;  nohy  jsou  svrchu  vesměs 
žlutohnědé,  na  straně  spodní  jsou  u  předních  dvou  párů  levé  nohy 
rovněž  světle  žlutohnědé,  pravé  však  kaštanově  hnědé;  pár  poslední 
jest  na  obou  stranách  stejně  zbarven. 

Z  toho,  co  svrchu  pověděno,  vyplývá  patrně,  že  máme  zde  co 
činiti  s  oboj  etnikem  velmi  dokonalým,  a  sice  lateralním,  jehož  levá 
strana  jest  dělničí,  pravá  však  samčí,  vyjma  poslední  cípek  zadečku, 
který  náleží  zřetelně  pohlaví  (5'.  Můžeme  tak  ovšem  souditi  pouze 
podle  druhotných  znaků  pohlavních;  genitálie  samy  zkoumati  jest  ne- 
možno. Na  straně  hřbetní  jde  čára  dělící  takto :  na  hlavě  přesně  v  po- 
lovici přes  střed  clypeu,  čela  k  očku  prostřednímu,  jež  však  jest  celé 
vyvinuto,  až  do  prostřed  týlu;  čára  tato  jest  veskrze  jako  slabá  rýžka 
patrná.  Na  hrudi  není  mez  tato  rýhou  vytčena,  ale  za  to  jest  čára 
demarkační  různým  zbarvením  obou  stran  znamenitě  vyznačena  a  jde 
přesné  středem  všech  tří  kroužků.  Totéž  shledáváme  na  šupince  stop- 
kové. Na  zadečku  jest  opět  mez  naznačena  slabým  vtiskem,  který 
táhne  se  opět  v  čáře  medianní  na  kroužku  1.,  2.  a  3.,  ač  netvoří  čáru 
přímou,  nýbrž  jest  poněkud  prohýbán;  na  kroužku  4.  se  uchyluje 
v  levo,  tak  že  (5*  část  jest  větší;  na  5.  konečně  táhne  se  tak,  že  končí 
právě  mimo  levou  stranu  kroužku  G.,  následkem  čehož  kroužek  G. 
a  následující  připadají  docela  polovině  (J,  čímž  ovšem  souměrnost 
mizí.  I  na  straně  břišní  táhne  se  mez  čarou  medianní  až  ke  kroužku 
G.,  jenž  už  zcela  náleží  (^,  což  hlavně  můžeme  na  vyvinutí  štětinok 
pozorovati,  které  před  zadním  krajem  kroužku  na  straně  dělnicí  stojí, 
kdežto  na  straně  (^  scházejí. 

Délka    13   mm   (bez    vychlípeného    kroužku  G.  a  následujících). 


Ě»£*ši»-« 


Nákladem  Král.  České  Spoleiínosti  Nauk.  —  Tiskem  drn  Ed.  Grégra  v  Praze  1896. 


XXIX. 

Beitrag  ziir  Kenntniss  des  alteren  Palaeozoiciíms 

im  Amazonasgebiete. 

Voii  Dr.  Friedrich  Katzer  zu  Para  (Brasilien). 

MU  3  Tafeln. 

(Vorgelegt  den  26.  Juni  1896.) 

Vorbemerkunj^. 

Das  Vorhandensein  palaeozoischer  Ablageniiigen  im  Amazonas- 
gebiete ist  seit  melir  als  oO  Jahreii  bekaunt.  Wolil  hatte  sclion  A.  vox 
HuMBOLDT  gewisse  Schichten  des  Amazoiiasthales  fiir  devonisch  erklart, 
allein  das  Verdienst  des  ersten  siclieren  Nachweises  des  ralaeozoicums 
gebiihrt  dem  Ingenieur,  Major  Joao  Martins  da  Silva  Coutinho,  wel- 
cher  im  J.  1863  in  der  Niihe  der  Stromsclinellen  des  Tapajós  bei 
Itaituba  im  dortigen  Kalksteine  Versteinerungen  (Productus,  Spirifer) 
aulíand,  auf  Griind  welcher  das  carbonisclio  Alter  des  dortigen  Ge- 
birges  festgestellt  werden  konnte. 

Áltere  palaeozoische  Schiclitenglieder  wurden  im  Amazonas- 
gebiete erst  spater  mit  Sicherheit  nachgeAviesen  und  zwar  auf  zwci 
Expeditionen,  welche  Prof.  Ch.  Fred.  Hartt  in  den  Ferien  1870  mid 
1871  mit  einer  Anzahl  seiner  Horer  iinternalim  und  welche  zur  Ent- 
deckung  fossilienfiihrender  devonischer,  nebst  carbonischen  Formations- 
gliedern  im  Norden  des  Stromes  fiihrten. 

Am  weiteren  Verfolg  des  Palaeozoicums  auf  beiden  Flanken  des 
Amazonasthales  haben  sich  Chaxdless,  Brown,  Derby,  de  Freitas, 
Smitii  nebst  den  Brasilianern  Ferreira  Pexna  und  J.  Barbosa  Rodri- 
nuEs  betheiligt,  walirend  sich  um  die  Vertiefung  unserer  diesbezug- 
lichen  Kenntnisse  durch  werthvolle  palaeontologisclie  Arbeiten  Hartt 
selbst,  sowie  besonders  Piathbun,  Dkriív  und  Clarke  in  hervorragender 
Weise  verdient  gemacht  haben. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.    1806.  1 


2  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

Die  Ergebnisse  aller  dieser  Arbeiten,  welclie  als  Grundlage  der 
weiteren  Durcliforschung  des  Palaeozoicums  im  Amazonasgebiete  fiir 
immer  ihren  Wertli  belialten  werden,  sind  von  dem  verdienten  gegen- 
wartigen  Director  der  Commissao  geographica  e  geologica  de  S.  Paulo, 
Orvillb  a.  Derby  wiederholt  in  vortreffliclieu  Zusammenfassuugen 
iiiehr  miuder  aiisfulirlich  dargestellt  worden  und  G.  Stbiiímann  liat 
dieselben  mit  anerkenuenswerther  Sorgfalt  in  seiner  geologischen  Kartě 
Yon  Siidamerika  ^)  verwertbet. 

Die  zwar  nicht  selir  umfangreiclie,   aber  iminerbin  eine  Aiizahl 

lebrreicher  Stúcke  aufweisende  Sainmlung   aus  dem  alten  Bestande 

des  biesigen  Museums,    theils   aus   der  Serra  Ereré,   tbeils   von  den 

Flilssen    Urubú    und    Jatapú-)    stammend,    ferner    eine    Collection 

(23  Kisten)   von   Gesteinen  und  Petrefacten,    welche  wábrend   einer 

Expedition  im  Flussgebiete  des  Maecurú   und  Tapajós,   sowie  in  der 

weiteren  Umgebung  von  Monte  Alegre  und  der  Serra  Ereré  im  J.  1894 

vom  dermaligen  Kamnier-Vicepriisidenten  der  Provinz  Paní,  Sr.  Excell. 

Herrn  Dr.  Jolo   A.  Coelho   aufgesammelt  und  dem  Museu   Paraense 

iiberwiesen  wurde,  sowie  eine  Gesteinssuite  aus  dem  Gebiete  nordlicb 

von  Alemquer,  welche  Herr  Ingenieur  Lodrenco  Ferreira  Valente  do 

Co>^To  dem  Museum  zum  Geschenk  macbte,   baben  mir  die  Moglich- 

keit   geboten    die    pabieozoischen    Formationsglieder    des    Amazonas- 

gebietes  einigermassen  kennen  zu  lernen,  ebe  icb  denselben  bei  meinen 

geologiscben  Aulnabmsarbeiten  im  Felde  begegnen  werde.    Scbon  die 

vorlaufige  Durcbarbeitung  des  besagten,  leider  nicbt  nacb  stratigrapbi- 

scben  Grundsiltzen  gesammelten  Materiales  bat  zur  Erkenntniss  einiger 

neuer  Tbatsaclien  gefiibrt,   die  icb  im  Folgenden  kurz  darlegen  will 

Zugleicb  hábe  icb  die  Ueberzeugiing  gewonnen,  dass  unsere  dermalige 

Kenntniss    des   Palaeozoicums   im   Amazonasgebiete    nocb   eine   sebr 

liickenbafte  ist,   wie  iibrigens   nicbt  anders  zu  erwarten  war,    da  seit 

den  TOer  Jabren   weder  neue   stratigrapliiscbe  Untersucbungen   nocb 

neue   Aufsammlungen   im   Eereicbe    desselben    unternommen    worden 

sind  und  die  seitber  veroffentlicbten  palaeontologiscben  Mittbeilungen 

durcbwegs  jenes  Materiál  zum  Gegenstand  baben,    welcbes  nocb  aus 

Hartt's  Zeiten  stammt. 


1)  ZiTTKťs  Geologischer  Atlas  Nr.  14,  Ausgabe  1891.  —  Aus  Berguaus 
Physikal.  Atlas.  Gotha. 

-)  Diese  beiden  uordlicheu  Zuflusse  des  Amazouas  beUaudelt  J.  Barbosa 
RoDKiGUKs  iu:  Exploragao  do  Valle  do  Amazonas  I.,  II.  u.  III,  Rio  de  Janeiro 
1875.  Die  sonderbaren  geologischen  Bemcrkungcn  pag.  (j1 — 03  sind  unbrauchbar. 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete.  3 

Die  kťystalliiiisclie  Uiiteiiage. 

Das  Gruiulg(^biige,  auf  welchem  die  palaezoischeii  Scliichten  des 
Amazonasgebiétes  aiiílagerii,  iimfasst  im  Nordea  des  Stronies  das  Vor- 
land  des  Tuniac-Humac-Gebirges  und  eine  breite  Zone  westwiirts  bis 
zimi  Rio  Negro,  und  im  Siiden  des  Stromes  die  iii  den  Tlialfurclien 
des  Tocantins,  Araguaya,  Xingú,  Tapajós  und  Madeira,  sowie  ^Yahl•- 
sclieinlich  auch  der  kleineren  Zwischentlusse  entblossten  Partien, 
welclie  hauptsiicblicli  die  Stronischnellen  und  Wasserfálle  dieser  Flíisse 
veranlassen. 

Ueber  die  Beschaffenheit  dieses  Grundgebirges  ist  wenig  bekannt, 
Im  nordlichen  Bereiche  wird  es  als  vorwaltend  aus  granitischen  Ge- 
steinen  besteliend  bezeichnet,  an  welclie  sich  gegen  Siiden  eine  deni 
Amazonas  parallele  Zone  von  Gneissen  ansclmiiegt,  worauf  eine  weitere 
Zone  von  „nietaniorplien  Gesteinen"  folgt,  auf  welclien  nocli  naber 
gegen  den  Strom  zu  ein  breiter  Streifen  petrefacten-fiibrender  palaeo- 
zoischer  Schichten  aufruht. 

Auch  im  Siiden  des  Stronies  soli  der  geologische  Aufbau  des 
Landes  ein  ahnlicher  sein  und  das  Palaeozoicum  sich  als  ein  breites, 
im  Siiden  an  krystallinische  Gesteine  angrenzendes  Band  dem  Stroni- 
laufe  parallel  hinziehen.  Die  palaeozoischen  Ablagerungen  des  Ama- 
zonasgebietes  bilden  nach  dieser,  von  Hartt  '^j  stammenden  Vorstellung, 
welche  nanientlich  durch  die  vortrefflicheu  Darstellungen  Deuby's ') 
allgemein  verbreitet  wurde  und  in  Stkinmanjí's  citirter  Kartě  reclit 
deutlich  zur  Anschauung  gebracht  Avird,  eine  ganz  symmetrische  Mulde, 
welche  nur  bei  Monte  Alegre  durch  eine  lokále  Antiklinale  eine  Sto- 
rung  erfahren  soli.  ^ 

Nach  dem  Materiál,  welches  mir  gegenwiirtig  zu  Gebote  steht, 
erweist  sich  der  geologische  Auťbau  des  Ainazonasgebietes  jedoch  als 
complicirter  und  wird  es  die  nachste  Aufgabe  der  geologischen  Section 
des  IMuseu  Paraense  sein,  Klarheit  in  die  Sachlage  zu  bringen  und 
vorláufig  ein  im  Allgemeineii  riclitiges  JJebetsichtsbild  der  geologischen 


2}  Journal  of  the  Americau  Gcogr.  Society  of  New  York.  Vol.  III.  1872, 
pag.  231.  —  Vergl.  ťeruer:  Anieric.  Journal  of  Science  Vol.  I.,  1871  u.  Vol.  IV. 
1872;  —  den  Abdruck  aus  dem  Diario  do  Grao  Para  1871  im  Boletini  do  Museu 
Paraense,  A^ol.  I.  Nro.  3 ;  Bul.  Buf.  Soc.  Nat.  Scienc.  January  1874. 

^)  Besonders:  Contribui(;aěs  para  a  Geologia  da  Regiao  do  Baixo  Ama- 
zonas. Archivos  do  Mus.  Nacion.  do  Rio  de  Janeiro.  Vol.  II.  1877,  pag.  77 — 104.  — 
Dasselbe  englisch  in:  Proceed.  of  the  Americ.  Philos.  Society  1879,  pag.  15.5—178. — 
Auch  in  anderen  Publicationen  wiederholt. 


1 


* 


A  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

Verhaltnisse  des  weiten  Amazonasgebietes  zu  scbaffen,  ehe  in  Detail- 
arbeiten  eiugegangen  wiťd.  — 

Beziiglicli  des  archaeisclien  Gnmdgébirges  ist  es  sicher,  dass 
krystallinisclie  Gesteine  im  Norden  des  Amazonas  bis  nahé  an  das 
Gestade  des  atlantischen  Oceans  lieranreichen,  da  sie  gelegentlich 
einer  ira  J.  1895  vom  Herrn  Director  Dr.  E.  A.  Gokldi  geleiteten 
Avissenscliaftlichen  Expedition  nach  Brasil.  Guyana  noch  ostlich  von 
Cunaný,  d.  h.  etwa  am  51.  Grád  westlicher  Lange  von  Greenwich 
(3.  Grád  nordl.  Breite),  anstehend  angetroffen  wurden. 

Sie  bilden  aiich  hier  die,  vom  Meere  aiifwárts  gerechnet,  ersten 
Katarakte,  welche  dem  Dampfboot  nur  bei  hoher  Fluth  landeinwarts 
vorzudringen  gestatten.  Vom  Dorfe  Cimaný  flussaufwárts  werden 
solche  Stromriegel  háufiger,  hoher  iind  ausgedehnter  nnd  konnen  auch 
mittels  Canoes  nicht  mehr  passirt,  sondern  miissen  mngangen  werden.^) 
Die  anstehenden  krystallinischen  Gesteine  scheinen  vorwaltend  Gra- 
nite zu  sein.  Zur  Untersuchung  lagen  mir  nur  Proben  vom  Unterlaiif 
des  Flusses,  welche  theils  Granite,  theils  Gneisse  sind,  vor. 

Die   letzteren    Gneisse   sind    ausgesprochene    Bioťithandgneisse, 

wie   ich  iihnliche  von  Europa   her  nur   aus   archaeischen   Gebieten 

kenne,   weshalb  ich  auch   diese  Gneisse  fiir  sicher   archaeisch  halte. 

Die  Banderung  wird  durch  abwechselnde  Lagen  von  vorherrschendem 

Feldspath  iind  Biotit  bewirkt,  wiihrend  Quarz  im  ganzen  Gestein  sehr 

zuriicktritt.    Die  Lagen  sind  zumeist  2  bis  10  mm  stark,  selten  dar- 

unter,   híiufiger   dariiber.     Das  Gestein   ist  kleinkornig  und  sind  die 

feldspathreichen   Lagen   fast  giinzlich   frei  von  Biotit,    der  sie  in  zu- 

sammenhangenden  Membranen  begrenzt,  denen  nach  die  Spaltbarkeit 

des  Gesteines  bedeutend  erholit  ist,  was  an  verwitterten  Stiicken  be- 

sonders  deutlich  hervortritt.  Die  biotitreichen  Lagen  sind  stets  mehr 

minder  reichlich  von  Feldspatlnnasse   durchsetzt.    Der  Feldspath  ist 

vorwiegend  Orthoklas,  untergeordnet  Plagioklas  in  zumeist  grosseren 

Kornern  mit  deutlicher  Zwillingsstreifung.    Er  ist  von  weisser  oder 

gelblicher  Farbe  und  bildet  im  Gemenge  mit  dem  sehr  untergeord- 

neten  Quarz  eine  zuckerkornige  Masse,  aus  welcher  nur  stellenweise 

grossere  Feldspathkorner   porphyrisch   hervortreten.     Der  frisch   fast 

Schwarze,  verwittert  tombackbraune  Biotit   erscheint  vorwiegend  in 


°)  Einer  freundlicheu  Mittbeihmg  des  Herrn  Director  Dr.  E.  A.  Goeldi 
verdauke  ich  die  Nachriclit,  dass  dieselbeu  VerliiUtnisse  auch  am  Eio  Cassiporé 
Dordlich  und  am  Kio  Calsoeue  siidlich  vom  Cunaný  bestehen,  so  dass  auch  hier 
das  krystallinische  Grundgebirgo  nahé  an  das  Meeresgestade  herantritt. 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete.  5 

parallel   angeordneten   unregelmassigen   Flasern,    aber  aucli  iii  Bliitt- 
clien  von  deutlicli  hexagonalem  Umriss. 

Der  Granit  ist  mehr  grob-  als  feiukorniger,  zum  Theil  porphyr- 
artiger  Biotitgnmit  (Granitit).  Auch  hier  herrscht  der  Feldspath  vor, 
dann  folgt  der  Menge  nach  Biotit,  wjihrend  Quarz  uutergeordnet  ist. 
Der  Feldspath  von  weisser  oder  rothlicher  Farbe   ist  fast  durchwegs 
Plagioklas  mit  sehr  deutlicher  Zwillingsstreifniig,   wogegen  Orthoklas 
ganz  zurucktritt.  Nur  in  den  sehr  grobkornigeu  Partien,  wo  die  Korn- 
grosse   2 — 3  cm  erreicht,   kommt   Orthoklas   mehr   zur   Geltung   mid 
wird  zuweilen  selbst  vorherrschend.  Die  im  gleichmassig  mittelkornigen 
Gestein   porphyrisch    ansgeschiedenen   Feldspathe   sind   aber   zumeist 
Plagioklase,     Der   schwarze   Biotit   ist   in   der   Masse   des   Gesteines 
gleichmassig   vertheilt,   erscheint   aber   in   den   grobkornigen   Partien 
nur  in  vereinzelt  eingesprengten,   allerdings  bis  0-6  cm  grossen  Bliit- 
tern  und  Fetzen.  Zwischen  den  mittel-  und  grobkornigen  Partien  des 
Granites  bestehen   ganz    allmiilige   Uebergánge,   ebenso   ^Yie  zwischen 
dem  normál  znsammengesetzten  Gesteine  und  feinkornigen,  sehr  biotit- 
armen,    fast  nur  aus  Feldspath  und  Quarz   bestehenden   Partien,   die 
darin  stellenweise  vorkommen. 

Die  Tliatsache  des  Herantretens  altkrystallinisclier  Gesteine  bis 
fast  an  das  Ufer  des  atlantischen  Oceans,  welche  nicht  nur  durch 
die  soeben  erwiihnten  Vorkommen  am  Cunaný,  sondern  auch  durch 
die  lánger  bekannten  anstehenden  Gneisse  am  Araguary  erwiesen  wird, 
darf  als  Stiitze  der  Ansicht  angefiihrt  werden,  dass  der  atlantische 
Umriss  des  nordlichen  Siidamerika,  etwa  vom  Oriuoco  bis  zum  Cap 
S.  lioque,  in  der  That  dem  Bruchrande  des  alten  nordamazonischen 
Massivs  entspricht.*^) 

Auch  im  Innern  des  Amazonasgebietes,  namlich  nordlich  von 
Alemquer  und  Obidos  treten  alte  krystallinische  Massengesteine  iiber 
den  Umriss,  welchen  Steinmanx  dem  Palaeozoicum  auf  seiner  Kartě 
gibt,  heraus  niiher  an  den  Fluss  heran.  Ueber  die  stratigraphischen 
Verhiiltnisse,  unter  welchen  diese  Gesteine  vorkommen,  bin  ich  augen- 
blicklich  nicht  geniigend  orientirt ;  doch  scheint  es  nach  den  Angaben, 
welche  mir  Herr  Ingenieur  da  Conto  gemacht  hat,  dass  im  súdlichen 
Vorlande  der  Campos  Geraes  zwischen  den  Flilssen  Trombetas  und 
Purú  zwei  ziemlich  ostwestlich  streichende  Zonen  dieser  alten  Massen- 
gesteine getrennt  theils  durch  krystallinische  Scliiefer,  theils  durch 
Quarzite,  entwickelt  sind.  Es  kíinnte  sein,  dass  man  es  hier  mit  Auf- 
bruchen   alter   Falten  zu  thun   hat,   was   dem   geologischen   Bau  des 

«)  Yergl.  E.  Suess  :  Antlitz  d.  Erde  II.  1888,  pag.  161, 


Q  XXIX.    Friediich  Katzer: 

Landes  nordlich  vom  Amazonas  ein  ganz  anderes  Gesiclit  verleihen 
wiirde,  als  aus  den  bisherigen  Darstellimgeu  zu  entnehmen  war,  Die 
mir  Yon  allen  oben  genannten  Herren  ubeniiittelten  ungemein  zahl- 
reiclien  Proben  von  Gangquarz  und  die  iiber  die  einzelneu  Vorkommen 
gemacliten  Angaben  beweisen  unzweifelhaft,  dass  das  Gebirge  von 
einer  grossen  Žahl  von  Quarsgiiugen  durchsctd  wird,  die  als  ausge- 
fiillte  Kliifte  und  Spalten  allenfalls  hedeutende  Sforungen  vemiuthen 
lassen.  Aus  deni  Quellengebiet  des  Rio  Maecurú  kann  man  nacli 
HeiT  Ingeniuer  da  Conto  einen  Quarzríicken,  welcher  hier  als  Grat  die 
liochsten  Punkte  des  Gebirges  bczeichnet  und  eine  Art  Pfalil  zu  bilden 
scheint,  in  nordostlicher  Richtung  gegen  den  Rio  Pum  liin  verfolgen. 
Ein  weiteres  Eingehen  auf  diese  Verliáltnisse  wiire  hier  jedocli  nicht 
geboten,  da  ich  micli  vorderhand  nur  auf  frenide  Beobaclitungen  und 
Angaben  zu  stiitzen  vermag. 

Die  mir  vorliegenden  Proben  der  alten  krystallinischen  Massen- 
gestcine  dieses  Gebietes  sind  Granite,  Syenite,  gabbroartige  Gesteine 
und  Porphyre.  Am  meisten  verbreitet  scheint  ziemlich  grobkurniger, 
quarzarmer  Granitit  mit  rothem  Feldspath  und  Schwarzem  r)iotit  und 
dann  ein  an  2 — 5  mm  grossen  Feldspatheinsprenglingen  sehr  reicher 
Porphyr  mit  griingrauer  Grundniasse  zu  sein.  Ueber  den  Verband 
derselben  mit  den  benachbarten  geschichteten  Gesteinen  und  iiber  ihr 
gegenseitiges  Verhalten  besitze  ich  keine  brauchbaren  Angaben,  ver- 
muthe  aber  nach  den  Gesteinsproben,  dass  sich  entlang  der  Begren- 
zungslinie  des  Granitites  eine  contactmetamorphe  Zone  hinzieht.  Un- 
bedingt  verspricht  das  Studium  der  geologischen  Verhiiltnisse  der 
alten  krystallinischen  Massengesteine  wichtige  Aufschliissc  iiber  die 
Entwickelungsgeschichte  des  Amazonasgebietes. 

Mit  diesen  Massengesteinen  stehen  Gneisse,  Granulite  und 
Glimmerschiefer  von  verschiodenster  Beschaffonheit  in  Verbindung,  von 
welchen  mir  aber  meist  nur  Gerčdlstiicke  vorliegen.  Ein  Theil  dieser 
Gesteine,  namontlich  sehr  quarzreiche  Glimmerschiefer  mit  einem 
chloritartigen  griinen  Glimmor  in  grossen  Flasern  besitzen  durchaus 
das  Aussehen  gewisser  druckmetamorphor  Gesteine  der  alpinen  sog. 
siidlichen  Grauwackenzone.  Die  vielfachen  Winduiigen  und  Stau- 
chungen,  die  man  an  Blocken  und  selbst  Handstiicken  dieser  kry- 
stallinischen Schiefer  Avahrnehmen  kann,  lassen  bedeutende  dynamische 
Einwirkungen,  welchen  diese  Gesteine   ausgesetzt  waren,   vermuthen. 

In  mehrfacher  Beziehung  sehr  bemerkenswerth  ist  ein  Gestein, 
welches   weit  verbreitet  zu  sein   scheint,    da  ich   es   sowohl  von  der 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebicte.  7 

Serra  Ereré  (angeblich  Nordfuss),  als  aucli  aus  clem  Flussgebiete  (les 
Maecurú  besitze. 

Das  Gestein  koniite  als  Diahasporphyrit  mit  paralleler  Anord- 
ining  der  porphyriscli  ausgescliiedenen  Plagioklase  bezeichnet  werden. 
Vom  ersteren  Fundorte  ist  es  weniger  typisch.  Es  sclieint  der  Eand- 
facies  von  Diabas-Intrusivmassen  zu  entstammen,  weil  sicli  unter  den 
mil"  vorliegenden  Proben  viele  von  gewohnlicher  diabasisch-korniger 
Structuť  befinden,  ^Yelclle  durch  allmálige  Uebergánge  mit  den  ersteren 
verbunden  werden  konnen. 

Sehr  lehrreich  ist  die  grossere  Collection  vom  Flusse  Maecurú, 
welche  Herr  Dr.  Coelho  von  der  25ten  Stromschnelle,  von  der  Miin- 
dung  des  Flusses  aufwiirts  gereclinet,  oder  ziemlich  genau  vom  1.  Grád 
sUdlicher  Breite,  mitgebracht  hat.  Alle  diese  Gesteine  bilden  eben- 
falls  eine  zusammenhangende  Reihe,  aber  die  Abarten  mit  ausge- 
sprochen  paralleler  Anordnung  der  grossen  Feldspathe  sind  doch  sehr 
vorherrschend.  Das  Gestein  mit  normále r  ophitischer  Structur  ist 
recht  grobkornig  und  die  beiden  Ilauptbestandtheile  halten  sich  darin 
beziiglich  der  Menge  etwa  das  Gleichgewicht.  Einige  Handstiicke 
zeigen  eine  regellos  kornige  Structur;  sobald  jedoch  die  Feldspathe 
mehr  hervortreten,  wird  auch  die  divergent-strahlige  Anordnung  der- 
selben  immer  deutlicher  und  zugleich  macht  sich  bei  grosseren  Plagio- 
klasen  die  Tendenz  zur  porphyrischen  Ausscheidung  schon  geltend. 
Je  mehr  dies  platzgreiít  und  je  grosser  die  Feldspatheinsprengliuge 
werden,  desto  dichter  wird  im  Allgemeinen  die  Hauptmasse  des  Ge- 
steines.  In  der  dunkelgrauen  oder  graugriinen  Grundmasse  liegen 
dann  die  grossen  tafelformigen  Plagioklaskrystalle  eingebettet,  und 
zvvar  zumeist  in  paralleler  Lage^  wobei  die  bankfurmige  Absonderung 
des  Gesteines  nach  den  grossen  Begrenzungsíiachen  der  Feldspathe 
[M  =:  OD  P  co  (010)]  eriolgt.  Im  Grossen  erscheint  dadurch  das  Ge- 
stein wie  geschichtet ;  solange  jedoch  hiebei  die  Grundmasse  zwi- 
schen  den  Plagioklastaíeln  hinliinglich  zur  Geltung  kommt,  ist  der 
massige  Charakter  des  Gesteines  immer  noch  deutlich  (Taf,  L, 
Fig.  i) ;  wenn  aber  die  parallel  angeordneten  grossen  Feldspathtafehi 
derart  an  einander  gedriingt  sind,  dass  sie  fast  zusammenhangende 
Platten  bilden,  dann  erhiilt  das  Gestein  ein  gneissartiges  geschichtetes 
Geprilge  (Taf.  I.,  Fig.  2).  Es  zeigt  dann  nicht  nur  bankíormige  Ab- 
sonderung, sondern  deutliche  Spaltbarkeit  in  diinue,  etwa  der  Dicke 
der  Plagioklaskrystalle  entsprechende  Platten,  namentlich  im  ver- 
witterten  Zustande  und  die  Spaltfliichen  erscheinen  mit  den  grossen 
Feldspathtafeln  fast  vollig  bedeckt  (Taf.  L,  Fig.  3).    Die  Labradorit- 


8  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

krystalle  erreiclien  hier  bei  5 — 10  7nm  Dicke  eine  Lange  von  3 — 4 
und  eine  Breite  von  3  cm,  im  Gestein  von  melir  massiger  Textur 
sind  sie  aber  in  der  Regel  kaum  halb  so  gross.  Eine  niihere  Be- 
schreibung  dieses  interessanten  Gesteines  soli  erfolgen,  sobald  die 
geologische  Erscheinungsforui  desselben  verlasslicli  bekannt  sein  wird. 
Es  scheint,  dass  die  Anordnung  der  grosseu  Plagioklase  in  parallelen 
Ebenen  durch  Bewegungserseheinungen  in  dem  sich  abkiihlenden 
Magma  sowohl,    als  durch  dynamische    Einwirkungen    erfolgt  sei.  — 

Zur  metamorplien  Untcrlage  der  durch  Petrefacten  bestimmt 
charakterisirten  palaeozoischen  Schichten  im  Norden  des  Amazonas- 
stromes  gehoren  auch  glimmerreiclie  Quarzite,  die  einen  eigenthiimlich 
krystallinischen  Habitus  besitzen  und  in  ihrer  Textur  starke  Druck- 
wirkungen  erkennen  lassen.  Der  Glimmer  bildet  vielfach  zusammen- 
hangende  Membranen,  welche  in  gestauten  gewundenen  Fliichen  das 
Gestein  durchsetzen,  dessen  an  gewisse  Glimmerschiefer  gemahnendes 
Aussehen  wohl  eben  das  Ergebniss  der  dynamometamorphen  Einjiiisse 
ist.  Die  meisten  dieser  Quarzitc  sind  hellgefiirbt  (rothlich,  gelblicli), 
manche  sind  aber  duukelgrau,  graphitisch  und  scheint  es,  dass  in 
vielen  Fállen  die  lichte  Farbe  nur  ein  Verwitterungsergebniss  ist. 
Einige  sind  sehr  dicht,  hornsteinartig,  mit  sehr  feinen  eingestreuten 
Glimmerschíippchen ;  andere  wieder  werdeu  durchzogen  von  diinuen, 
thonigen  Lagen  und  verlieren  dadurch  den  krystallinischen  Habitus. 
Die  geologische  Erscheinungsweise  aller  dieser  verschiedenen  quarzi- 
tischen  Gesteine  diirfte  ebeníalls  sehr  verschieden  sein,  >Yoruber  die 
Zukunft  Aufschluss  bringen  muss.  Nach  dem  petrographischen  Cha- 
rakter mancher  davon  zu  urtheilen,  ist  es  sehr  wahrscheinlich,  dass 
auch  contactmetamorpMsclie  Gesteine  vorliegen. 

Beraerkenswerth  ist,  wie  sehr  die  Formen  der  Verwitterungs- 
oberfláche  dieser  quarzitischen  Gesteine  mit  ihrer  wechselnden  Dichte 
und  Hárte  zusammenhaugen.  Die  dichteren  und  minder  verwitter- 
baren  Partien  ragen  bis  centimeterhoch  iiber  die  abgewitterte  Fliiche 
empor  und  doch  sehen  diese  vorspringenden  Formen  eben  so  glatt 
polirt  aus  wie  die  Fliiche,  auf  welcher  sie  aufsitzen.  Die  Ursache 
davon  liegt,  wie  ich  glaube,  im  stets  sofortigen  Hinwegschwemmen 
des  abgewitterten  Materiales  durch  die  heftigen  Regengiisse,  welche 
die  einmal  entstandenen  kleinen  Vertiefungen  rascher  aushohlen  und 
zugleich  die  Oberfláchenpolitur  besorgen.  So  entstehen  z.  B.  aus  im 
irischen  Anbruch  fleckigen  (Contact-)  Hornsteinen  Gesteine  mit  erbsen- 
steinartiger  bis  tropfsteinartiger  Oberílache,  je  nachdem,  wie  tieř  der 
Raum   zwischen  den  dichten  Flecken   ausgewaschen  wird;   oder  um- 


Das  altere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete.  9 

gekehrt,  ist  die  Gruiidmasse  liarter  als  die  Flecken,  dann  erscheint 
die  Oberflache  der  Gesteine  korallenaitig  oder  schwammahnlich.  Am 
auffálligsten  sind  diese  Erscheinungeii  an  grossen  Platten,  in  welcheii 
dichtere  und  hiirtere  Partien  in  der  Gesamnitmasse  strieraenartig  ver- 
theilt  sind.  Diese  Partien  erlieben  sicli  an  der  abgewitterten  Ober- 
flache wie  P)ergrucken,  deren  Grat  genau  der  dicbtesten  Gesteins- 
partie  entspricht,  was  auf  dem  Querbruche  in  der  Regel  schon  durch 
die  verscliiedene  Fárbung  selir  deutlich  ersichtlich  wird. 

Es  scheint,  dass  niit  diesen  Gesteinen,  deren  horizontále  und 
verticale  Yerbreitung  allenfalls  bedeutend  ist  hauptsiichlich  die  Massen- 
ergiisse  im  Zusamnieuhange  stehen,  denen  die  tiberall  in  allen  Fluss- 
betten  und  an  jeder  Abhigerungsstatte  von  Gerollmaterial  reichlich 
vorhandenen  Blocke  und  Gerolle  von  Grunsteinen  entstammen. 

Diese  Griinsteine,  die  bislang  als  Diorite  bezeichnet  wurden, 
sind  fast  durchwegs  Diahase.  Hornblende  fiihrende  Gesteine  trifft 
man  selten  darunter  und  die  werden  wohl  besser  als  Proterobase 
denn  als  Diorite  anzusprechen  sein.  Aus  der  Umgebung  von  Monte 
Alegre  und  von  der  Serra  Ereré  hat  Herr  Dr.  Coelho  eine  grosse 
Suitě  dieser  Gesteine  zumeist  in  abgerollten  Blocken  eingeliefert. 
Man  findet  darunter  alle  Uebergiinge  vom  Diabasaphanit  bis  zum 
sehr  grobkornigen  Diabas  und  bei  den  meisten  eine  ausgesprochene 
Neigung  zur  kugeligen  Ausbiidung,  beziehungsweise  kugelschaligen 
Absonderung.  Die  Verwitterung  bewirkt  ein  Zerfallen  des  Gesteines 
in  groben,  augitreichen  Sand,  der  zweiíelsohne  einen  sehr  sterileu 
Boden  gibt. 

Ueber  die  krystallinische  Unterlage  des  Palaeozoicums  im  Ge- 
biete  siidlich  vom  Araazonas  besitze  ich  noch  keine  eigenen  Erfah- 
rungen.  Die  Angaben  von  Hartt')  und  Derby  ^)  beziehen  sich  we- 
sentlich  auf  metamorphe  Gesteine  vom  Tocantins  und  Tapajós  und 
bieten  keine  geniigenden  Anhaltspunkte  zur  BeurtheiluDg  der  alt- 
krystallinischen  Schieferserie,  die  in  diesem  Gebiete  ebenfalls  ent- 
wickelt  ist.  — 

Geologisch  wichtig  ist  die  Frage  nach  dem  Alter  der  mefamor- 
plien  Schichfcnreihe  sowohl  im  Norden  als  im  Siiden  des  Amazonas. 
Leider  muss  sie  dahin  beantwortet  werden,  dass  wir  dariiber  gar 
nichts  sicheres  tvisscn.  Es  ist  zwar  richtig,  dass  diese  metamorpho- 
sirten  Ablagerungen,  wenn  sie  m  normaler  lieihenfolge  zwischen 
archaeische  krystallifiische    Schiefer  im   Liegend    und   obersilurische 

')  Bulletin  of  the  Cornell  University.  Yol.  I.  1874. 
*)  Regiao  do  Baixo  Amazonas.  L.  c.  pag.  86 — 88. 


IQ  XXIX.     Frieclrich  Katzer: 

Schichten  im  Hangend  eingeschlossen  sintl,  entwecler  jungarchaeiscli, 
oder  cambrisch,  oder  untersilurisch,  oder  alles  das  sein  konnen.^)  Die 
Lageningsverlialtnisse  sind  aber  leider  noch  viel  zu  wenig  verlasslich 
festgestellt,  als  dass  die  Aniiahme  einer  regelmassigen  Einschaltimg 
dieser  Schichten  zwischen  Archaeicum  und  Devon  als  begriindet  be- 
zeichnet  werden  konnte. 

Eiue  mit  sicherer  Berechtigung  als  cambrisch  oder  untersilurisch 
anzusprechende  Schichtenreihe  kennen  wir  dermalen  im  Amazonas- 
gebiete  noch  nicht. 

Das  Silur. 

Silurische  und  zwar  ohersilurische  Ablagerungen  konnten  bislang 
aus  dem  Amazonasgebiete  nur  von  einem  einzigen  Punkte  angefiihrt 
werden,  námlich  vom  Flusse  Trombetas,  wo  in  der  Niihe  des  Vira 
Mundo  genannten  Kataraktes,  beilaufig  am  1*^  15'  siidlicher  Breite 
und  zwischen  58  und  59"  westl.  Lange  von  Greenwich,  feinkornige 
Quarzsandsteine  eine  Anzahl  Petrefacten  geliefert  haben,  welche  die 
Feststellung  des  obersilurisclien  Alters  dieser  Sedimente  ermoglichten. 
Alles  iibrige,  was  iiber  die  Verbreituug  obersilurischer  Ablagerungen 
im  Amazonasgebiete  bislang  angegeben  wurde,^^')  beruht  auf  blosser 
Annahme  und  war  bis  jetzt  ohne  Bestatigung  geblieben.  lu  dem 
Kiirtchen,  welches  Orville  A.  Derby  seiner  neuesten  Arbeit  iiber  die 
Obercarbon-Fauna  des  Amazonasgebietes  ")  beigegeben  hat,  beschránkt 
er  děnu  auch  die  Einzeichnung  obersilurischer  Gebilde  ausschliesslich 
auf  die  angegebene  Stelle  am  Trombetas.  Es  scheint  demnach,  dass 
er  die  in  der  citirten  Abhandlung  vorgebrachten  Ansichten  iiber  das 
Vorkommen  obersilurischer  Ablagerungen  am  Curná,  Maecurú  und 
INIaracá^^)  aufgegeben  hat. 

Von  den  Fossilien,  die  am  Trombetas  gesamraelt  worden  waren, 
wurden  bestimmt: 

1.  Lingula  cuneata  Cour. 

2.  Orthis  hybrida  Sow. 

3.  Bucania  trilohafa  Cour. 

4.  Arthropliycus  Harlani  Cour.  sp. 


^)  Vergl.  Derby  ibid.  pag.  89,  90.  —  Suess  :  Antlitz  der  Erde  1. 1885,  pag.  (".58—59. 

^'*)  O.  A,  Derby,  1.  c.  pag.  91 — 93.  —  Beziiglich  des  Curná  vergl.  II.  Smith, 
Brazil  etc.  pag.  340. 

")  Journal  of  Geology  1894.  Vol  II.  Nr.  5,  pag.  481. 

^^)  Letztere,  sich  auf  eine  Mittheilung  von  Fkukeiua  Penna  stutzcnde  An- 
gabe,  ist  iibrigens  auch  in  Bezug  auf  die  Localitát  zweifelbaft. 


Das  álteie  Palaeozoioum  im  Amazonasgebiete.  11 

Hievon  gelten  1,  3  imd  4  als  Leitfossilien  der  Medinacpoch,  d.  li. 
der  untersten  Abtlieihiiig  der  Niagarii-Periode  des  nordamerikanisclieii 
Obersilur,  wahrend  Orthis  hybrida  als  Leitfossil  der  obersten  Ab- 
theilung  dieser  Periodě  angefuhrt  wird/') 

Ausser  deu  specificirten  Fossilien  wurden  nocli  gefunden  von 
Bracliiopoden :  PJtolidops,  Stropliodonta.,  Chondes,  RhyncJionella ;  von 
Lamellibrancliiaten :  Ctenodonta;  von  Gastropoden:  Belleroplion,  Co- 
mdaria;  von  Cephalopoden :  Orthoceras ;  von  Arthropoden :  Beyrichia 
und  ein  Bruchstiick  walirscheinlich  von  einem  Trilobiten.  Demnacli 
wiirde  das  Silur  ani  Trombetas  deni  unteren  Obersilur  Nordamerikas 
zu  parallelisiren  sein. 

Allenfalls  vom  Interesse  sind  nun  die  palacontologisclien  Funde, 
dle  ich  in  dem  Materiále,  welches  von  Herrn  Dr.  Coelho  vom  Mae- 
curú  mitgebracht  worden  ist,  gemacht  hábe.  Unter  den  Gesteinen 
aus  dem  Flussbette  unterlialb  der  25ten  Stromschnelle  fanden  sich 
auch  Gerolle  von  dicliten  Quarziten  mit  zumeist  glattpolirter,  limo- 
nitischer  Oberfliiche.  Die  nilhere  Untersuchung  derselben  orgab,  dass 
die  meiston  sehr  reicli  an  Spongiennadeln  sind  und  Spongienschichten 
entstanimen  die  eine  ge^Yisse  Aehnlichkeit  mit  den  Spongienschichten 
an  der  Basis  des  mittelbohmischen  Devon  ^^)  besitzen  und  dass  sie 
zugleich  nicht  gerade  selten  auch  Graptolithen  fiihren. 

Die  Graptolithen  sind  besonders  beachtenswerth  und  ist  dies 
meines  Wissens  iiberhaupt  der  erste  Graptolithenfund  nicht  nur  im 
Amasonasyebiet,  soudem  in  Brasilien  iiberhaupt. 

Leider  sind  die  Hydrosome  durchwegs  nur  Bruchstiicke  von 
hochstens  IV2  ^"^  Liinge,  die  sich  grosstentheils  zuř  specifischen  Be- 
stimmung  nicht  eignen.  Es  hiingt  dies  allenfalls  damit  zusamnien, 
dass  die  quarzitischcn  Gerolle,  aus  welchen  die  Graptolithenresto 
einzig  vorliegen,  keine  Schichtung  erkennen  lassen  und  es  daher  boi 
ihrer  Hilite  und  ihrem  splittrig-muscheligen  Bruch  ganz  auf  den  Zu- 
fall  ankommt,  ob  eine  griissere  Hydrosompartie  blossgelegt  wird. 

Ich  sehe  daher  auch  in  Erholťung  eines  besseren  Materiales 
von  specifischen  Bestimmungen  vorliiuíig  ab,  gebe  aber  auf  Taf.  11. 
einige  Abbildungen  dieser  beachtens\Yertlien  organischen  Keste,  die 
ich  mit  einigen  Worten  begleiten  mochte. 

Fig.  1  und  2  diirften  verschiedenen  Arten  von  JStonograptus 
angehoren.  Fig.  1  ist  im  Gestein  plastisch  erhalten,  2  ein  Holilabdruck. 


'3)  J.  D.  Dana:  Manuál  of  Geology.  4.  ed.  1895,  pag.  549,  551. 
")  Katzer:  Spongienschichten  im  mittelbohm.  Devon.  Sitzber.  d.  kais.  Akad. 
d.  Wissensch.  Wien.  XCVII,  1888,  pag.  300, 


12  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

Fig.  1  eriniiert   einigermassen    an  Monograptus  Clintonensis  Halí  sp., 
Leitfossil  der  Clinton  Epoch  des  unteren  Obersilur  Nordamerikas. 

Yiel  reichlicher  als  Monoprioniden  erscheinen  Reste,  die  viel- 
leicht  zu  Diployniptus  oder  0imacograptus  zu  stellen  \Yaren.  (Taf. 
II.,  Fig.  3,  4,  5).  Leider  siud  eben  diese  Reste  meist  nur  als  Hohl- 
abdriicke  minder  gut  erhalten,  so  dass  niir  eine  specifische  Bestim- 
miing  nicht  geboten  sclieint.  Fig.  3  und  5  besitzt  allenfalls  Aehnlich- 
keit  mit  Diplograptiis  (Glyptograptus)  euglyphus  Lapw.,  welcher  aus 
dem  oberen  Untersiliir  Englands  (Glenkiln  beds)^')  stammt  und  in 
einer  etwas  schlankeren  Form  auch  im  obersten  Untersilur  Mittel- 
bohmens  (Konigshofer  Schiefer  Dd  5)  vorkommt.^''') 

Weniger  reichlicb,  aber  doch  keineswegs  selten,  kommen  plastisch 
erbaltene  Reste  vor,  die  derartige  Eigentliiimlichkeiten  aufweisen, 
dass  sie  nicht  wohl  mit  einer  der  bestehenden  Graptolithenfamilien 
vereinigt  werden  kiinnen.  leh  glaube,  dass  sie  in  die  Gruppe  der 
Amphiphyontes  als  neue  Familie  einzureihen  wiiren.  Die  ani  besten 
erhaltenen  Reste,  wie  Fig.  9  auf  Taf.  II.,  erinnern  an  gevvisse  recente 
Diphasia-  oder  Sertularia-Arten,  woniit  aber  nicht  etwa  eine  that- 
sáchlich  bestehende  Verwandtschaft  ausgedriickt  sein  soli.  Die  beiden 
Axen  scheinen  verschmolzen  zu  sein  und  im  Centrum  des  Korpers 
zu  liegen,  was  an  den  mir  vorliegenden  Stiicken  nicht  sicher  ent- 
schieden  werden  kann.  Auf  der  Oberíiache  der  breiten  Seiten  des 
Hydrosoms  ist  der  Axenverlauf  zumeist  durch  einen  Wulst,  in  dessen 
Mitte  eine  Rinne  verlauft,  oder  durch  eine  breitere  und  tiefere  Rinne 
allein  angedeutet.  Er  ist  in  allen  Fiillen  wellenformig  und  demgemiiss 
die  Lage  der  Zellen,  welche  dem  jeweiligen  Wellenthal  entsprechen, 
zu  beiden  Seiten  der  Axe  nicht  gegen-,  sondern  wechselstiindig. 
(Taf.  II,,  Fig.  G,  7,  9).  Die  Zellen  stehen  gegen  die  Axe  unter  bei- 
liiufig  30*^  geneigt  und  besitzen  in  bester  Erhaltung  eine  eigenthumlich 
retortenahnliche  Gestalt  (Fig.  9).  Ihr  proximales  Ende  scheint  etwas 
eingeschnurt  zu  sein,  da  etwas  oberhalb  der  anzunehmenden  Miindung 
der  Zellen  in  den  gemeinsamen  Kanál  auf  der  Breitseite  des  Hydro- 
soms Eindriicke  erscheinen,  unterhalb  welcher  sicli  jede  Zelle  in 
einen  flachen  AVulst  zu  verliingern  scheint.  Die  distale  Óffnung  der 
Zellen  ist  nirgends  zu  beobachten. 


'^)  Lapwortu:  On  new  British  Graptol.  Annals  a.  Mag.  Nat.  Ilist.  Ser.  5> 
Vol.  Y.,  pag.  166,  PÍ.  IV.,  Fig.  U. 

"^)  J.  Pekner  :  Studie  o  řesk.  graptolitech.  II.  1895.  Palaeontogr.  Bobeuiiae 
III.  3.  pag.  48,  Tab.  8,  Fig.  14. 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete.  13 

So  schon  erhalten,  wie  bei  dem  in  Fig.  9  abgebildeten  Exemplár, 
ist  das  Hydrosom  indessen  sehr  selten.  Gewohnlich  ist  das  stark 
verlángerte  distale  Ende  der  Zelleii  ganz  verdriickt  (Fig.  6),  oder 
umgebogen  und  in  der  Gesteinsmasse  versteckt  (Fig,  7),  oder  das  ganze 
Hydrosom  ist  so  zusammengepresst,  dass  es  ein  fast  zopfartiges  Aus- 
sehen  erhált,  wie  Fig.  10,  Taf.  II.  in  zwanzigfacher  Vergrosserung 
zeigt.  Der  geschlangelte  Verlauf  der  Axe  bleibt  aber  auch  hier  sehr 
deutlich  ausgesprágt. 

Der  Taf.  II.  Fig.  8  abgebildete  Rest  ist  die  Vorderansicht  eines 
Hydrosombrudistuckes  eines  von  den  soeben  besprochenen  wahr- 
scheinlich  verschiedenen  zweizeiligen  Graptolithen.  Fig.  11  zeigt  ein 
Stiick  des  quarzigen  Gesteines  mit  den  Graptolithenresten  in  natiir- 
licher  Grosse. 

leh  hoffe  besseres  Materiál  zu  erlangen,  als  mir  gegenwártig 
vorliegt,  und  gedenke  dann  auf  diese  interessanten  Fossilien  zuriick- 
zukomraen.  Yorlaufig  ist  schon  die  Thatsache  von  Werth,  dass  in 
gewissen  Schichten,  des  Maeciirúgebietes  Graptolithen  vorJcommen. 

Nach  dem  heutigen  Stande  unserer  Kenntniss  von  der  verticalen 
Yerbreitung  der  Graptolitlien,  wiirde  das  Vorkommen  von  Monograptus 
die  beziiglichen  Schichten  vom  ]\Iaecurii  in"s  Ohersilm-  verweisen, 
welcher  Affuassung  das  gleichzeitige  Yorhandensein  von  CUmacograptus 
und  der  neuen  Graptolithenfamilie  nicht  widersprechen  wiirde.  Letz- 
tere  ist  zwar  zíveizeilig,  wiihrend  sonst  die  einzeiligeu  Monograptiden 
als  die  jungsfen  Graptolithenformen  betrachtet  werden.  leh  bemerke 
aber,  dass  an  der  Basis  des  mittelbohmischen  Devon  in  den  thonigen 
Zwischenschichten  der  schwarzen  Plattenkalke  Ff  1  auch  zweizeilige 
Graptolithen  vorkommen,  leider  in  meiner  Aufsammlung  durchwegs 
so  stark  verdriickt,  dass  eine  Bestimmung  nicht  moglich  ist.  leh 
mochte  aber  bei  dieser  Gelegenheit  nicht  unterlassen  haben,  die  Auf- 
merksamkeit  der  Spezialforscher  auf  das  Vorkommen  eigenthiimlich 
bilateral  entwickelter  GraptoHthen  in  unteren  Devonschichten  zu 
lenken. 

Unbesehadet  dessen  glaube  ieh,  dass  die  in  Rede  stehenden 
Schichten  vom  •Slaecuni  dem  Obersilur  angehoren,  wodurch  fiir  die 
Fixirung  der  stratigraphischen  Stellung  des  álteren  Palaeozoicums 
im  nordliehen  Amazonasgebiete  ein  neuer  Auhalt  gewonnen  ist.  Da- 
durch  diirfen  auch  manche  auífallige  Erscheinungen  in  der  bislang 
fiir  ausschliesslich  dcvonisch  gehaltenen  Fauna  vom  Maeeurú  eine 
befriedigende  Aufklaruug  gefunden  haben.  Denn  wenn  z.  B.  Gewieht 


14  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

darauf  gelegt  wird  ^"),  dass  iii(>rkwiirdigeťweise  die  Trilobiteiifauna 
der  „Maeciirúscliicliten"  ^^)  vollstaiidig  von  derjenigen  der  Ereré- 
schichten  abweicht  iiiid  einen  alterthiimlichen,  ziírn  Theil  sogar  silu- 
rischen  Charakter  aiifweist,  so  miiss  bemerkt  werden,  dass  die  vom 
J.  1876  stammenden  Aufsammlungen  walirscheinlicli  nicht  streng  nach 
Straten  vorgenommen  und  gesondert  gehalten  wurden  ^^),  weshalb  die 
bis  jetzt  bekannt  gewordenen  Thierreste  iiiclit  niir  verschicdenen  Ho- 
rizonten,  sondern  selhst  rerschiedenen  Formationen  angehoren  konnen. 
Da  iiuii  durch  die  obgedachteu  Graptolithenfunde  im  Flussgebiete  des 
Maecurú  Silur  als  erwiesen  angesehen  werden  darf,  so  kann  der 
silurische  Charakter  mancher  Trilobiten  dieses  Gebietes  nicht  mehr 
iiberraschen. 

Alle  besprochenen  Graptolithenfunde  wurden  in  Gesteinen  vom 
Maecurú  gemicht,  die  sehr  reich  au  Spongienresten  sind  und  allenfalls 
íihnlichen  Spongienschichten  entstammen,  wie  sie  in  der  untersten 
Stufe  des  mittelbohraischen  Devon  (Ff  1)  entwickelt  sind. 

Die  mir  vorliegenden  zahlreichen  Proben  sind  durchwegs  sehr 
quarzreiche  Gesteine,    die   man   in   vier  Gruppen  unterbringen  kann: 

1.  sehr  feinkornige  bis  dichte,  dunkelgraue  oder  schwarzgraue 
Quarzite  mit  ziemlich  reichlich  eingesprengten  winzigen  Glimmer- 
schiippchen ; 

2.  dichte,  jaspisartige,  dunkelrothe  Quarzgesteino  mit  vereinzelt 
eingestreuten  kleinen  Glimmersehiippchen  und  hiiuíig  wie  von  zahl- 
losen  Nadelstichen  durchdrungen.  Diese  íeinen  Poren  sind  in  der 
Regel  von  lebhaft  rotlier  haematitischer  oder  ockergelber  limonitischer 
Substanz  umrandet. 

3.  Feinkornige  Quarzite  mit  viel  kleinen  Glimmerschiippchen, 
zumeist  dunkelgrau  und  kirschroth  verschwonnnen  streifig  gefarbt, 
oder  gelieckt  und  getlammt; 

4.  endlich  sehr  feinkornige  bis  dichte  Gesteine  von  hell  grau- 
gelber  oder  ockergelber  Farbe,  je  nachdem  ob  die  Masse  ^Yenigcr 
oder  mehr  von  limonitischen  Zersetzungsproducti.m  durchdrungen  ist. 


"j  A.  Ulkicu:  Palaeozoische  Verstein.  aus  Bolivieii.  Sti'Unmann's  Beitrágc 
zur  Geol.  u.  Palaeont.  von  Súdamerika  I.  18yi,  pag.  101. 

^^)  Diese  Bezeichuung  solíte  feriierhia  vcrmieden  werdeu,  da  entlang  des 
Maecurúflusses  pctrefactcureichte  Scliichten  verscbiedouen  Alters  auťgescblosseu 
siiid  und  der  Bezeicbuung  „Maecurúscliicliten"  dalier  keiu  bestimmtcr  stratigra- 
phiscber  Begríff  eutspricbt. 

*^)  Als  Belag  hiefúr  darf  wolil  die  Anmerkung  Ouville  A.  Derbý's  auf  pag. 
53  von  J.  M.  Claiiké's  :  Trilobitas  de  Ereré  e  Maecurú.  Archiv,  do  Mus.  Nac. 
de  Ilio  de  Janeiro.  Yol.  IX.  Separ.  1^90  —  angefiibrt  Averden. 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete.  15 

Die  Gesteine  der  ersten  und  zweiten  Gruppe  sclieinen  gewisser- 
masen  Grenztypen  darzustellen,  mit  welclien  die  variabeln  Gesteine 
der  dritteii  und  vierten  Gruppe,  deren  Aussehen  allenfalls  zunácbst 
von  der  verscliieden  vorgeschrittenen  Verwitterung  beeinflusst  wird, 
durch  allmiilige  Uebergange  verbunden  sind.  Alle  Gesteine  sind  mehr 
minder  umgewandelt,  zum  Theil  unikrystalisirt  und  reich  an  secundár 
ausgebildeteu  Mineralgemengtheilen,  ^Yodurch  selbstverstiindlich  auch 
das  Aussehen  und  die  Erhaltung  der  Spongienelemente  sehr  in  Mit- 
leidenschaft  gezogen  wurde. 

In  den  Gesteinen  der  ersten  Gpuppe  heben  sich  die  weissen 
Kiesehiadeln  von  der  dunkehi  Gesteinsmasse  schon  fttr  das  freie  Auge 
sehr  deutlich  ab.  Auf  jeder  Fliiche  des  harten,  klingenden  muschelig 
brechenden  Gesteines  liegen  zu  Hunderten  die  feinen  weissen  Nádel- 
chen  und  Kreuzchen,  die  0'5  bis  2,  selten  3  bis  4  mm.  hmg  sind. 
Einfache  einaxige  Spiculaen  herrschen  vor,  vierstrahlige  Kreuze  und 
Sechsstrahler  mit  mehr  minder  deutlicher  Spur  des  nach  aufwiirts 
gerichteten  Astes  sind  rehitiv  untergeordnet.  Bei  den  einfachen  Na- 
dehi  píiegt  die  Dicke  verháltnissmássig  um  so  grosser  zu  sein,  je 
kiirzer  sie  sind.  Die  meisten  hxssen  keinen  Axenkanal  erkennen  (Taf. 
II.,  Fig.  17,  18)  und  sind  an  der  Oberíliiche  glatt.  Deutlich  dornige 
Monaxone  hábe  ich  nicht  beobachtet.  An  hmgen  Nadeln  (Fig.  12) 
erkennt  man  zuweilen  am  abgebrochenen  Ende  den  erweiterten  Kanál. 
Desgleichen  sieht  man  bei  stiirkerer  Vergrosserung  auch  am  geschlos- 
senen  Ende  der  Nadeln  noch  oft  eine  Spur  des  Kanales,  wáhrend 
derselbe  in  den  iibrigen  Theilen  der  Naděl  verloren  gegangen  ist. 
Demgemass  zeigen  auch  die  Querschnitte  der  Nadeln  entweder  den 
Kanál  (Fig.  15),  oder  er  ist  giinzlich  verwischt  (Fig.  16).  Manche 
lange  diinne  Nadeln  zeigen  in  der  Mitte  eine  Anschwellung  (Fig.  19) 
und  bilden  dadurch  gewissermassen  den  Uebergang  zu  den  kreuz- 
formigen  Nadeln,  von  welchen  bei  jenen,  die  keinen  Kanál  in  ihren 
Strahlen  erkennen  lassen,  nicht  entschieden  Nverden  kanu,  ob  einfache 
Vierstrahler,  oder  theilweise  verkiimnierte  Sechsstrahler  vorliegen. 
Wo  hingegen  die  Axenkaniile  deutlich  erhalten  sind,  besteht  in  der 
Regel  kein  Zweifel,  dass  man  es  mit  Sechsstrahlern  von  grosser 
Regelmássigkeit  zu  thun  hat  (Fig.  20). 

Alle  diese  Beobachtungen  an  den  Kieselspiculaeen  konnen  bei 
den  Gesteinen  der  ersten  Gruppe  (als  auch  der  ubrigen)  schon  mit 
einer  starken  Lupe  gemacht  werden.  In  Diiunschliffen  empfiehlt  sich 
eine  geringere  Vergrijsserung  mehr  als  eine  starke,  durch  welche  die 
Umrisse  der  Nadeln,    die  durch  die  Metamorphosirung  des  Gesteines 


16  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

engstens  mit  der  Masse  desselben  verkniipft  wurden,  verwischt  werden. 
Fig.  1  auf  Taf.  III.  bietet  das  Diinuschliffbild  bei  25facher  Vergrós- 
seriing.  Die  Umrisse  der  Nadeln  sowolil,  als  auch  die  Axenkanale  in 
manchen  davon  sind  sehr  scliarf.  Bei  den  Walzen,  die  keinen  Kanál 
besitzen,  kann  dies  im  Diinnschliff  dadurcli  bewirkt  worden  sein,  dass 
der  Schliíf  eben  nur  durch  die  Wandiing  der  Naděl  durchgieng,  wes- 
halb  eine  Beobachtung,  die  sicli  nur  auf  Diinnschliffe,  besonders  sehr 
dinine,  beschriinken  wollte,  nicht  empfohlen  werden  kann.  Die  Spi- 
culaeen  liegen  in  der  mehr  minder  krystallinischen,  nieist  von  secun- 
dáren  Neubildungen  stark  durchsetzten  mehr  pyrit-  als  bitumenreichen 
Gesteinsmasse  eingebettet  nnd  bestehen  selbst  aus  umkrystallisirter 
Kieselsaure,  wie  die  Anwendung  von  polarisirtem  Lichte  bei  stárkerer 
Yergrosserung  deutlich  erkennen  lasst. 

Fig.  2  auf  Taf.  III.  zeigt  das  Bild  eines  Díinnschliffes  bei 
SOfacher  Yergrosserung.  Die  Umrisse  jener  Nadeln,  welche  auch  dem 
blossen  Auge  scharf  umgrenzt  erscheinen,  sind  vollig  klar,  aber  viel 
auffálliger  als  bei  geringeren  Vergrosserungen  treten  gauz  oder  zum 
Theil  opake,  gewohnlich  mehr  weniger  keulenforniige  StJibchen  hervor, 
welche  aus  Pyrit,  oder  vorwaltend  Pyrit  mit  etwas  Haematit  bestehen 
und  in  einigen  Fállen  nachiveislich  AasfUllungeu  erweitcrter  Axenkanale 
der  Spiculaen  sind,  so  dass  sie  vielleicht  durchwegs  dafiu-  betrachtet 
werden  konnen.  In  fast  allen  Diinnschliffen  macht  sich  stellenweise 
zwischen  den  gut  begrenzten  Spongienelementen  eine  auffállige  stab- 
fórmige  Anordnung  von  Quarzkornchenniosaik  bemerkbar.  Diese  nicht 
scharf  von  der  iibrigen  Gesteinsmasse  geschiedenen,  aber  trotzdem 
ziemlich  deutlichen  stabartigen  Formen  dih'ften  wohl  siclier  Spiculaeen 
entsprechen,  die  im  urspriinglichen  Gestein  vorlianden  wareu  und 
durch  die  Urawandlung  desselben  ihre  scharfen  Umrisse  eingebiisst 
haben,  so  dass  sie  jetzt  kaum  mehr  als  solche  zu  erkennen  sind. 
Fig.  3,  Taf.  III.  zeigt  eine  derartige  ausgewilhlte  Diinnschliífpartie 
bei  120facher  Yergrosserung,  die  noch  durch  theils  kreuzformige,  theils 
radialstrahlige  Anordnung  der  halbverwischten  stabartigen  Formen 
ausgezeichnet  ist. 

Bei  stíirkeren  Yergrosserungen  tritt  in  Diinnschliffen  der  mehr 
minder  krystallinische  Charakter  der  umgewandelten  Spongienschichten 
deutlich  hervor.  Der  Hauptgemengtheil  ist  Quarz  in  Kornchen  von 
eben  so  verschiedener  Grosse  als  Gestalt.  Die  meisten  diirften  secun- 
daren  Ursprunges  sein ;  fiir  siclier  primar,  d.  h.  schon  in  den  urspriing- 
lichen Spongienschichten  enthalten,  halte  ich  die  immer  relativ  grossen 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazouasgebiete.  tT 

ahycnmdeten  Qiiarzkorner  mit  zalilreiciien  Gas-  uiul  Fiussigkeitsein- 
schliisseu,  welclie  den  kleinen  Quarzkornem  zumeist  felileu,  Neben 
Quarz  fiihren  alle  Gesteine  Feldspath  in  Koniclien,  die  u.  d.  M.  vom 
Qiiarz  nicht  zu  iinterscheiden  wiiren,  wenu  ni  clít  die  BKCKE'-sclie 
Metliode  dafiir  eiii  ausgezeichnetes  Hilfsinittol  bieten  wiirde.  ^lan 
kanu  dioso  vortrefíiiche,  eiufaclie  Methode  aucli  sclion  an  angesclilif- 
fenen  Flilclien  der  Gesteine  mit  Nutzen  znr  Anwendung  bringen.  Der 
Glimnier,  welclier  allen  Gesteinen  eingestreiit  ist,  ist  selu-  frisclier 
i\Iuscovit,  der  in  Leisten  und  nnregehnassigen  Fetzen  auftritt.  Aucli 
Biotit  komnit  nntergeordnet  voť  und  bildet  i'othl>raune  Fetzen,  die 
meist  bedeutend  grósser  sind  als  jene  des  Muscovits.  Die  deutlich 
klastiscbeu  Partikeln  dieser  Hauptgemengtheile  liegen  gewissermassen 
eingebettet  in  einem  Cement  von  zuweilen  durcbaus  krystallinisclier 
Bescbaffenlieit,  in  welcliem  aber  der  Feldspath  sehr  zuriicktritt  und 
Quarz  vorherrscht,  wozu  sich  eine  Anzabl  anderer  secundar  gebildeter 
Minerále  gesteilt, 

Das   vdchtigste    darunter    ist    Pyrit.    Die    Gesteine    der    ersten 

Gruppe  sind  durch  und  durch  davon  durchsetzt  und  je  bedeutendere 

Vergrosseruugen   man   beim    Besichtigen   der   Diinnschliffe  anwendet, 

um  so  massenhafter   tritt    er   Einem   entgogen.    Denn  bei  schwachen 

Vergrosseruugen    sieht    man    zunachst    nur    die   Korner  und  Korner- 

gruppen  bis  zn  einer  bestimmten  Grosse  (Taf.  III.,  Fig.  1) ;  bei  stlir- 

keren  Yergrosserungen    sieht   man    aber   aucli  in  der  Zwischenmasse 

der  iibrigen  Gemengtlieile  zahllose  sehr  kleine  Pyritkornchen  (Taf.  III., 

Fig.  2,  3).  Bei  Anwendung  starker  Vergrosseruugen  (300  bis  óOOmal) 

erkennt  man,  dass  selbst  die  kleinsten  Pyritkornchen  wohlausgebildete 

co  02 
KrystiiUchen,    wie   es   scheint   durchwegs  die  Form  — -r—  =;  ;r(210), 

sind,  die  sich  hiiufig  zu  kleinen  traubenformigen  Gruppen  anhaufen. 
Die  Ausbildung  und  Vertheilung  des  Pyrites  in  der  Gesteinsmasse 
liisst  kauni  einen  Zweifel  dariiber  zu,  dass  die  ursprihíglichen  Spon- 
gienschichten  von  Losungen  durchdrungen  worden  sind,  aus  welclien 
das  Eisenbisulťuret  ausgeschieden  ^Yurde.  Ueberhaupt  ist  die  Um- 
ivandlung  der  Spongienschichten  am  Maecurú.  welcher  sie  ihre  gegen- 
wartige,  zum  Tlieil  recht  vorgeschritten  krystallinische  Mikrotextur 
verdanken,  unbedingt  wesentlich  anf  Durchtrankung  mit  Losungen 
suriicJcxufnhrcn,  welcher  Vorgang,  wie  ich  nach  zahlreichen  ander- 
weitigen  Anzeichen  urtheile,  bei  der  Metaniorphosirung  aller  Gesteins- 
schichten  des  Amazonasgebietes  die  wichtigste  Rolle  gespielt  zu 
haben  scheint. 

Matbeinatisch-naturwissenschartliche  Classe.   1896.  2 


13  XXIX.     Friedrich  Katzer: 

Es  ist  moglicli  und,  in  Anbetraclit  der  reichlichen  Ansiedlung 
dos  Pyrites  iin  Axenkanal  der  Spongiennadeln  und  in  niichster  Nilhe 
dcrselbcn,  sogar  walirscheinlich,  dass  die  Ausscheidung  des  regularen 
Eisonbisulfurets  (hirch  die  reducirenile  Wirhmg  des  Bitumens  der 
iirspriingliclien  Spongienschichten  erfolgt  ist.  Denn  kohlige  Substanz, 
die  niit  Siclierlioit  als  solche  erkannt  werden  kann,  ist  selbst  in  den 
dunkelgrauen  Gesteinen  der  ersten  Gruppe  nur  sehr  untergeordnet 
vorhandeu.  Dagegen  wird  der  Pyrit  stets  von  im  Diinnschliíf  roth 
durclisichtig  werdendem  Haematit  begleitet,  mit  welchem  er  auf  das 
Innigste  verwachsen  zu  sein  pflegt,  wiihrend  limonitische  Substanzen 
in  den  Gesteinen  der  ersten  Gruppe  fasst  gar  nicht  vorhanden  sind, 
wenigstens  nicht  in  unmittelbarer  Verbindung  mit  dem  Pyrit.  Magnetit 
vermochte  ich  nicht  mit  Sicherheit  nachzuweisen. 

In  Bezug  auf  die  Spiculaeen  hat  das  Auftreten  des  Pyrites  in 
den  Spongienschichten  in  gewisser  Beziehung  bcsondere  Bedeutung. 
Denn,  wie  oben  bereits  erwiihnt  wurde,  sind  die  erweiterten  Kanále 
der  Nadeln  zuweilen  ganz  mit  Pyritmasse  ausgefullt,  ^Yodurch  ein 
innerer  Abguss  der  Nadeln  geschaften  wird,  welcher  in  der  Gesteins- 
masse  auch  dann  als  deutliche  Spur  ehemaliger  Spiculaeen  verbleibt, 
wenn  durch  vorgeschrittene  Uniwandlung  die  eigentlichen  Umrisse 
der  Nadeln  liingst  giinzlich  verwischt  sind.  Fiir  die  Richtigkeit  dieser 
Auffassung  ist  das  Vorkommen  von  Walzen  mit  erhaltener  Kiesol- 
wandung,  in  welcher  der  Pyritkern  steckt  —  wie  es  auf  Taf.  IT. 
Fig.  13  und  14  abgebildet  ist  —  direct  beweisend.  Fiir  solche  innere 
Abgiisse  von  erweiterten  Axenkanalen  der  Spongienspiculaeen  halte 
ich  die  zarten  PyritstJibchen,  die  man  in  jedem  Diiinischliff  der  Ge- 
steine  der  ersten  Gruppe  reichlich  antrifft  und  welche  bei  stiirkerer 
Vergrosserung  eine  kornelige  Oberfliiche  erkennen  lassen,  die  durch 
Aneinandorgruppirung  von  winzigen  Pyritkrystíillchen  bewirkt  ist. 
(Taf.  III.,  Fig.  1  und  besonders  2).  Einen  weiteren  Beleg  fiir  die 
Piichtigkeit  dieser  Auífassung  sehe  ich  darin,  dass  in  vielen  Fallen 
der  Axenkanal  der  Spiculaeen  nicht  vollkommen  mit  Eisenkies  aus- 
goíiillt  ist,  sondern  dass  der  Pyrit  nur  die  Wiinde  des  Kanales  aus- 
kleidet  und  so  seinerseits  Rohrchen  bildet,  die  allerdings  hochst  selten 
einen  leeren  feinen  inneren  Kanál  umschliessen,  sondern  meistens 
mit  korneliger  Kieselsliure,  Haematitfetzen  und  einer  chloritischen 
Zersetzungssubstanz  ausgefiillt  zu  sein  pflegen.  (Taf.  III.,  Fig.  .3  links). 

Auch  solche  Fiille  kommen  nicht  gerade  selten  —  in  den  Spon- 
gienschichten der  dritten  und  vierten  oben  aufgestellten  Gruppen 
sogar  háufig  —  vor,    wo  Eisenkies    die  ursprtingliche  Kieselsubstanz 


Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete,  ]  9 

der  Spiciilaeeu  ersetzt  liat.  Ein  gutes  Bcispiel  dalur  zeigt  das  Diiím- 
schliffbild  reclits  unten  in  Fig.  2  uiid  250í"ach  vorgrossert  Fig.  4  auf 
Taf.  III.  Die  Wandung  der  abgebroclieiien  walzeníormigen  Naděl  wird 
YOii  Pyrit  gebildet,  und  zwar,  wie  in  alleu  iihnliclien  Fálleii  aus 
einem  Agglomerat  voii  winzigeii  Krystiillclien,  zwisclien  ^Yelchen  hie 
und  da  nocli  etwas  Kieselmasse  vorlianden  ist.  Ani  breitcren  Ende, 
welches,  falls  die  Walze  nur  einen  Arm  eines  Nadelkreuzes  vorstellt, 
der  Yereinigung  mit  den  anderen  Armén  entsprechen  wiirdc,  schwilr- 
men  die  Pyritkrystallchen  uber  die  Umrisse  der  Nadel  lieraus,  sonst 
aber  háuft  sich  der  Eisenkies  nur  im  Innern  des  Spiculaeenunn-isses 
bedeutender  an.  Hier  triíft  man  auch  grossere  quadratische  Schuitte 
an,  welche  Pyrit^Yurfeln  entstammen,  wilhrend  die  winzigen  Krystall- 
chen  wolil  durcbwegs  Pentagonaldodekaéder  sind.  Mit  diesen  sclieint 
in  feinen  Partikeln  kohlige  Substanz  vermengt  zu  sein,  Aveil  durch 
die  ubliche  Gliihmethode  manche  vordem  dunkle  Stellen  heller  ^Yerden. 
Innig  vermengt  mit  dem  Eisenkies  ist  stets  Haematit,  welclier  mit 
Quarz  und  einem  chloritischen  Zersetzungsprodukt  das  ganze  Innere 
der  Nadel  ausfiillt.  Ob  auch  andere  Eisenerze,  zumal  Magnetit  und 
Ilmenit,  vorhanden  sind,  lasst  sich  nicht  entscheiden.  Bei  der  in  Rede 
stehendeu  walzenfórmigen  Nadel  (Taf.  IIL,  Fig.  4)  wird  durch  Quarz- 
streifchen  im  unteren  und  Quarzkorner  im  oberen  Theile  eiue  Art 
Quergliederung  hervorgebracht.  Bemerkt  muss  indessen  werden,  dass 
die  meisten,  jetzt  in  Pyrithiille  erscheinenden  Nadeln  im  Innern  sehr 
arm  an  Kieselsáure  zu  sein  pflegen  und  vorherrschend  durch  ein 
Gemenge  von  Haematit  und  kohliger  Substanz  nebst  Pyrit  ausgeíuUt 
werden.  (Taf.  IIL,  Fig.  3,  links.)  Die  zumeist  auffállige  Keulenform 
der  pyritisirten  Spiculaeen  halte  ich  fiir  befriedigend  dadurch  erklart, 
dass  es  sich  hier  hauptsilchlich  um  einzelne  Arme  von  Nadelkreuzen 
handelt,  die  am  Vereinigungsknoten  erweitert  waren  und  sich  eben 
dort  losgelost  haben.  Je  nachdem  wie  die  Nadelaxen  gegeu  die  Schlift- 
lláche  geneigt  sind,  werden  selbstredend  Verkilrzungen  der  Nadel- 
schnitte  eintreten  und  jene  eigenthiimlichen  Formen  entstehen,  dio 
jeder  Diinnschliif  neben  Stiibchen  und  Kreischen,  —  den  vollkomme- 
nen  Liings-  und  Querschnitten  —  aufweist.  (Taf.  IIL,  Fig.  2  und  3.) 
Nebst  Pyrit  ist  in  den  grauen  Spongienschichten  der  ersten 
Gruppe  stetig  ein  griines  pellucides  Minerál  vorhanden,  welches  in 
kleinen,  unregelmassig  begrenzten  Bláttchen  stellenweise  ziemlich 
reichlich  auftritt,  seltencr  Andeutungen  von  strahliger  Ausbildung 
zeigt  und  nach  dem  optischen  Verhalten  Ampliibol  zu  sein  scheint, 
Ich  halte  es  eben  so  sicher  tur  secundáren  Ursprunges,  wie  den  Pyrit, 


20  XXIX.    Friedrich  Katzer; 

den  Biotit  iind  eine  iiie  fehlende  schmutzig  gelbgriiiie  cliloritische 
Substanz,  sowie  eine  Anzalil  anderer  ganz  untergeordneter  Gemeng- 
tlieile,  die  nur  bei  starken  Vergrosserungen  beobaclitet  werden  konnen 
mid  worunter  icli  Epidot  sicher  erkannt  zu  liabcn  glaube.  Alle  diese 
zum  grossten  Tiieile  gut  individualisirten  Minerále  sind  selbst-indige 
Neubildungen,  welche  dem  urspríinglichen  Gesteinsbestande  der  Spon- 
gienschichten  nicht  angeliort  baben.  Dieser  letztere  ist  aber  docb 
soweit  bewahrt,  dass  die  Hauptcbaraktere  des  Gesteines  nicht  ver- 
wisdit  worden  sind. 

Die  iibrigen  Gesteiue  der  Spongienscbichten  des  Maecuriige- 
bietes,  welche  oben  in  die  zweite,  dritte  und  vierte  Gruppe  gebracht 
wurden,  nnterscbeiden  sich  vou  den  eben  bescbriebenen  der  ersten 
Gruppe  in  drei  wesentlichen  Stiicken: 

Erstens  ist  der  klastische  Charakter  des  Gesteines  viel  mehr 
ausgesprochen ; 

siveitens  tritt  im  Gesteinsgemenge  Pyrit  nie  auch  nur  an- 
náhernd  in  solcher  Meuge  auf,  wie  bei  den  Gesteiuen  der  ersten 
Gruppe;  und 

drittens  sind  sie  durchwegs  reich  an  Eisenoxyd  und  Eisenhy- 
droxyd,  wobei  ersteies  vorwaltend  als  Rotheisenstein  pigmentirend 
auftritt  zum  Unterschiede  von  den  Gesteinen  der  ersten  Gruppe, 
deren  Haematit,  wie  oben  dargelegt,  Eiseiíglinuner  ist. 

Die  beiden  letzteren  Unistiinde  sclieinen  darauf  zu  verweisen, 
dass  die  Aureicherung  dieser  Schichten  mit  Rotheisenstein  und  Linionit 
durcli  die  Oxydation  des  urspriinglich  darin  vorliandenen  Pyrites  be- 
wirkt  \Yorden  sei.  Zuweilen  diirfte  es  sicher  der  Fall  gewesen  seiu; 
da  indessen  in  den  Gesteinen  die  eisenoxydischen  Pigmente  keines- 
wegs  in  gleichem  Maasse  an  Menge  zunehmen,  in  welchem  der  Eisen- 
kies  an  Menge  abnimmt,  so  darf  man  den  Gehalt  der  in  Rede  ste- 
henden  Gesteinc  an  Eisenoxyd  und  Eiseuoxydhydrat  nicht  einfach 
vom  Pyrit  ablciten.  Es  spricht  dagegen  auch  der  Umstand,  dass  die 
Gesteine  der  iibrigen  Grutipeii  ihren  klastischen  Charakter  besser 
bewahrt  haben  als  die  Spongienscbichten  der  ersten  Gruppe,  und  dass 
die  darin  reichlich  eingeschlossenen  Spiculaeen  zumeist  besser  erhalten 
sind  als  in  dieseu  letzteren,  allenfalls  eben  deshalb,  weil  die  Uunvand- 
lung  der  Gesteinsmasse  nicht  gleich  weit  vorgeschritten  ist.  Sicher- 
lich  ist  zwar  das  reichliche  Yorhandensein  der  Eisenoxydpigmente  in 
den  rothen  und  gelben  Spongienschiclitcn  auf  Zersetzungs  und  Uni- 
wandlungsvorgíinge  zuriickzufiihren,  aber  sie  sind  nicht  durch  derartige 
Vorgiinge  einfach   aus  den  Gesteinen   der  ersten   Gruppe   entstanden. 


Das  áltere  Palaeozoicura  ira  Amazonasgebiete.  21 

Es  ergibt  sich  dieser  Scliluss  namfiitlich  auch  aiis  dem  Clia- 
rakter  der  Spongienreste.  Die  Spiculaeen  siud  iiii  Allgenieinen  etwas 
kleiner  als  in  den  dunkelgraiien  Spongienschicliten  uiid  Kreuzclien- 
íormen  lierrsclien  darunter  vor.  Aiif  jeder  Spaltíiaclie  der  Gesteine 
der  dritteii  uud  vierten  Gruppe  liegen  zu  Tausenden  die  0'5  bis  1'5  mm. 
grossen  Spongiennadeln,  die  hier  oí't  scliou  fiir  das  unbewaftnote  Aiige 
gaiiz  deutlich  sicbtbar  sind,  wenn  sie  uoch  aus  weisser  kieseliger 
Substanz  besteheii,  die  sicb  voii  dem  roth-  oder  gelbgrauen  Grande 
klar  abhebt.  Grosse  weisse  Fleckeii,  die  aiif  den  Spaltflacben  dieser 
Gesteine  uicht  selten  auftreten,  besteben  aus  Anbaufungen  weisser 
Kieselspiciilaeen.  Sind  aber  die  Nadeln,  was  haiiíig  der  Fall  ist,  in 
Rotheisenstein  iimgewandelt,  dann  entgcben  sie  dem  blossen  Auge 
leiclit,  bleiben  aber  iinter  der  Lupe  gut  ersiclitlicli.  Nur  in  den  Spon- 
gienscbicbten  der  zweiten  Gruppe,  die  allenfalls  stark  durch  Kiesel- 
siiurelosungen  durclitraukt  worden  siud,  wodurcb  die  Umrisse  der 
Spiculaeen  au  Scharfe  eingebiisst  habeu  uud  die  in  ibrer  gegenwarti- 
gen  jaspisartigen  Erscbeinuugsform  von  rcicblichem  Eisenoxydpigment 
ganz  durcbdrungen  sind,  werden  die  ebenfalls  in  Rotlieisensteiu  uni- 
gewandelten  Spongiennadeln  auch  bei  Vcrgrosserungeu  oft  undeutlich. 

Die  Gestalt  der  Spiculaeen  ist  im  Einzehien  recht  verschieden, 
die  meisten  kxsseu  sicli  aber  von  Sechsstrahlern  ableiten.  Ganz  regel- 
mJissigc  Kreuzchen  mit  Spuren  der  iVxeukanale,  wie  eines  Fig.  21, 
Taf.  II,  zeigt,  sind  nicht  gerade  selten.  Haufigcr  trifft  man  aber 
uuregelmiissige  Kreuzchen  oder  Gabeiformen,  mit  und  ohne  Axen- 
kanalen  (Taf.  II.,  Fig.  22,  23,  24,  25).  Auch,  wie  es  scheint,  in  einer 
íliclitung  verlángerte,  oder,  falls  allseitig  gleichmassig  entwickelt, 
bis  5  mm.  grosse  Spiculaeen  komraeu  vor  (Fig.  26),  sowie  Bruchstiicke 
wahrscheinlich  ahnlich  gestalteter  grosscr  Nadelu  (Fig.  27).  Merk- 
wiirdig  sind  mit  einander  verliithete  Spiculaeen,  wie  solche  Fig.  28 
und  29  zeigeu.  Es  scheint,  dass  solche  Verschmelzungen  der  Nadeln, 
wie  besonders  im  letzteren  Falle,  rein  zufállige  sind,  Beachtenswerth 
ist  aber,  dass  sich  an  die  grossen  Kreuze  oft  kleine  gruppiren, 
wodurch  an  die  Nadelmaschen  der  Protospongidaeen  erinnernde, 
jedech  nur  vereinzelt  in  der  iibrigen  Menge  der  Spiculaeen  im  Gestein 
eingestreute,  vielleicht  auch  nur  zufállige  Gruppen  entstehen.  (Fig.  29.) 
Fiinf-  bis  zehnmal  kleinere  Nadelchen  als  die  normalen  Spiculaeen 
(Fig.  30)  kounuen  iibrigens  sehr  haiiíig  vor  und  es  wiire  nicht  ganz 
unmoglicb,  dass  sie  gegeniiber  den  grossen  eigentlicheu  Skeletele- 
menten  die  Fleischnadeln  reprJisentiren.  Seltener  als  mehrstrahlige 
Formen   sind    uuter    den    Spiculaeen    einaxige   Nadeln   und   Walzen, 


22  XXIX.    Fiiedrich  Katzer: 

ofters  mit  deutlich  siclitbarem,  meist  sehr  erweitertem  Kanál  (Fig.  31, 
32),  ain  seltensteii  aber  drei-  und  seclisstrahlige  Formen  (Fig.  33,  34), 
die  ich  nuť  iu  Rotlieisensteiu  umgewandelt  angetroffen  liabe.  Letztere 
erinnern  an  die  Skeletelemente  von  Astraeospongia,  nur  dass  sie 
kaum  ein  Viertel  ihrer  Grosse  besitzen. 

Das  mikroskopische  Bild  von  Diinnschliffen  der  Spongienschich- 
ten  der  dritten  und  vierten  der  oben  angenonimenen  Gruppen  ist  nach 
dem  eben  Erliiuterten  natiirlicli  von  jenem  der  ersten  Gruppe  ziem- 
lich  verscliieden.  Ein  Vergleich  der  Bilder  Fig.  1  und  Fig.  5  auf 
Taf.  III.,  die  beide  bei  25facher  und  der  Bilder  Fig.  2  und  6,  die 
beide  bei  80facher  Vergrosserung  gezeichnet  sind,  veranschaulicht  die 
Unterschiede  am  besten.  In  Fig.  5  ist  zunachst  im  Vergleich  mit  Fig. 
1  die  Menge  der  gut  uragreuzten  Spiculaeen  und  das  Vorherrschen 
der  Kreuzchenform  unter  diesen  auffállig,  ferner  die  Menge  der  klei- 
nen,  zwischen  eingestreuten  Nadelchen,  die  Umwandlung  vieler  in 
Rotheisenstein,  das  Zuriicktreten  des  Eisenkieses  usw.  In  Fig.  6  ist 
gegeniiber  von  Fig.  2  besonders  die  nicht  krystallinische  Grundmasse, 
die  vollig  von  haematitischem  und  limonitischem  Pigment  durchsetzt 
ist,  wiihrend  Pyrit  darin  nur  vereinzelt  eingestreut  ist,  auffallend. 

AVas  den  Pyrit  anbelangt,  so  triíft  man  ihn  stellenweise  ganz 
so,  wie  es  oben  naher  beschrieben  wurde,  auch  in  den  Spongien- 
schichten  der  dritten  und  vierten  Gruppe  als  Formbildner  der  Spi- 
culaeen. Fig.  7,  Taf.  III.  veranschaulicht  diesen  Fall.  Die  Oberflache 
des  Kieselkórpers  der  Naděl  ist  mit  Eisenkies  bedeckt,  beziehungs- 
weise  wird  von  Pyrit  gebildet,  der  mit  etwas  kohliger  Substanz  be- 
sonders im  Kreuzungsknoten  der  Nadelarme  gemengt  und  mit  Hae- 
matit,  der  hier  im  Innern  der  Naděl  als  Eisenglimmer  entwickelt 
ist,  engstens  verkniipft  ist.  Die  umgebende  Gesteinsmasse  wird  von 
Rotheisenstein  und  Eisenocker  pigmentirt  und  auch  in  dem  rechts 
von  der  kreuzformigen  Naděl  in  der  dargestellten  Partie  beíindlichen 
Bruchstíick  einer,  wie  es  scheint,  einaxigen  Naděl  ist  der  Axenkanal 
mit  limonitischer  Substanz,  in  welcher  kohlige  Masse  eingebettet  liegt, 
ausgeíullt. 

Von  secundáren  Miueralbildungen  kommen  auch  in  deu  Gesteinen 
der  dritten  und  vierten  Gruppe  alle  oben  angefuhrten  vor,  am  hiiulig- 
sten  jedoch  Biotit,  am  seltensten  Amphibol,  Avelcher  oft  auch  ganz 
fehlt.  Das  Vorhandensoin  derselben  Mineralneubildungen,  wenn  auch 
in  ganz  verschiedenen  Mengenverháltnissen,  weist  auf  eine  Analogie 
der  UmwandlungsYorgiinge  in  den  Spongienschichten  hin. 


Das  altere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete.  23 

Die  vorsteheiul  bescliriebeiien  Spongienschichten  aus  dom  Flus.s- 
gebiete  des  Maecurú  repriiseutiťen  die  erstcn  Fiinde  fossiler  Schwámme 
im  Palaeozoicum  niclit  nur  des  Amazonasgebietes,  sondern  Brasiliens 
iiberhaupt.  Da  nur  isolirte  Nadelu  vorliegen,  muss  von  einer  náheren 
systematischen  Bestimmung  abgesehen  werden.  Immerhin  kann  als 
sicber  angenommen  werden,  dass  die  Elemente  ganz  vorwiegend 
Hexadinelliden  angehoren  und  zwar  den  Familien  Protospongidae 
Hinde  und  Pledospongidae  Rauff. 

Das  Devon. 

Devonische  Ablageruiigen  sind  his  jetzt  nur  aus  dem  Gebiete 
nórdlich  vom  Aniazonas  ^'^')  sicher  bekannt  und  zwar  nach  den  Auf- 
schliissen  an  den  Fliissen  Curná  und  Maecurú,  sowie  von  der  Serra 
Ereré  nórdlich  von  Monte  Alegre.  Die  augeblichen  Devon vorkommen 
weiter  westlich  am  Trombetas  im  Norden  und  am  Tapajós  im  Súden 
des  Amazonas  konnen  nicht  als  verlasslich  erkannt  bezeichnet  werden, 
da  sich  die  Altersbestimmuug  der  beziiglichen  Ablagerungen  nur  auf 
das  Vorhandenseiu  von  Spirophyton  stiitzt,  das  wahrscheinlich  nicht 
organischen  Ursprunges  ist  ~^)  und  allenfalls  ohne  niihere  Bestimmung 
sich  zur  Altersfeststellung  von  Schichtencomplexen  nicht  eignet. 

Die  Devonschichten  am  Maecurú  und  Curná,  sind  im  J.  187G 
von  Orville  a.  Derby  --)  im  Verein  mit  José  de  Freitas  und  Herb. 
Smitii  naher  untersucht  und  ausgebeutet  worden  und  das  auf  dieser 
Expedition  gesaramelte  Materiál  wurde  theils  von  R.  Ratiibux  -■^),  theils 
von  J,  M.  Clarke-^)  bearbeitet  und  einige  weitere  Angaben  dariiber 
befinden  sich  in  Derby's  wiederholt  citirter  ausgezeichneter  Ueber- 
sicht. -"')  Eine  Zusammenstellung  aller  in  diesen  Abhandlungen,  sowie 
in   den   iilteren  Arbeiten    iiber    die   devonischen  Fossilien   des  Serra- 


^")  L.  v.  Ammon  (in  P.  VoGEL :  Reiscn  in  Máto  Grosso,  Zeitschrift  d.  Ges. 
f.  Enlkuncle  Berlin  XXVIII.  1893,  pag.  340)  bezeichnet  die  Fliisse  Maecnrú  und 
Curná  irrthiimlich  als  sudivUrts  vom  llauptstrome  gelcgen.  Auch  wcrdon  Ulricii's 
Angaben  durch  die  ř"rwáhnung  des  Devons  auf  den  Falkland-Inseln  keinoswegs 
ergánzt. 

21)  Vorgl.  RoMER,  Lethaea  palaeozoica  I.  1880,  pag.  133. 

2-)  Vergl.  Ratubun's  Arbeit  in  „Proceod.  of  tho  Boston  Society  of  Nat. 
Hist.  Vol.  XX..  1878,    pag.  14,    sowie    H.  Smith:    Brazil  otc.  1879,    pag.  340-341. 

-•^j  L.  cit.  pag.  14—39. 

**)  Die  Arbeit  uber  die  Trilobiten  von  Ereré  und  Maecurú  wurde  schon 
oben  citirt.  Archiv  do  Mus.  Nac.  do  Rio  de  Janeiro  IX. 

^^)  Anhivos  ctc.  pag.  93.  —  Amer.  Phil.  Soc.  pag.  169. 


24  XXIX.    Friedrich  Katzer: 

Ereré-Gebietes  --')  aiigefiilirten  Thierreste  befindet  sicli  in  A.  Uluicíi's 
vortrefíiiclicr,  solir  lelirreiclien  Arbeit  iibcr  palaeozoisclie  Vei-steine- 
rungeii  aiis  Bolivieii. -') 

Leider  muss  constatirt  werdon,  dass  die  stratigraphiscben  Ver- 
haltnisse  der  Schichten,  aus  welchen  diese  Thierreste  stammeii,  iiiclit 
víillig  verliisslich  bekaniit  sind,  Im  Allgemeinen  glaubt  man,  dass  die 
Ablagerungen  der  Serra  Ereré  mit  der  nordamerilvanischen  Hamilton 
Period  {Mittdderon)  iibereinstiinmen  iind  jiiiiger  seien  als  jene  voní 
Maeciirú  und  Curnd,  die  fíir  gleicii  alt  gelten  iind  eher  mit  der  Ilel- 
derberg  Period  (Unterdcron,  von  manchen  amerikanischen  Geologen 
noch  zum  Obersilur  einbezogen)  parallelisirt  werden  miissen. 

Nach  dem  Materiál,  welches  mir  gegenwiirtig  vorliegt,  halte  ich 
diese  AltersyleiclistcMmuj  fur  heineswegs  endyiUtig  entschiedeii.  ISÍanche 
von  den  Beziehnngen  der  bis  jetzt  aus  den  Devonschichten  des  Mae- 
curúgebietes  bekannt  gewordenen  Fossilien  zur  Ilelderberg  Period 
diirften  durch  die  obigen  Darlegungen  ihre  Erkliirung  erfahren;  es 
wiire  aber  irrthundicii  das  ganze  am  Maecurú  entwickelte  Devon  an 
die  Basis  des  Systemes  zu  verweisen.  Die  reiche  Collection,  welclie 
Herr  Dr.  Coelho  unserem  Museum  iiberwiesen  hat,  lelirt,  dass  in 
den  Devonschichten  des  IMaecuriigebietes  die  haufigsten  Versteinerun- 
geu  nicJtt  Trilobiten  sind,  wie  man  aus  dem  Umstande,  dass  diese 
letzteren  bisher  allein  wissenschaftlich  bearbeitet  wurden,  ableiten  zn 
konnen  geglaubt  hat,  sondern  Mollnsken  und  darunter  besonders 
Brachiopoden,  von  ^Yelchen  ganze  Banke  thatsiíchlich  vollgespickt 
sind.  Auch  Cephidopodeii,  kommen  mindestens  so  reichlich  wie  Trilo- 
biten vor  und  linden  sich  darunter  in  dem  besagten  Materiál  zwei, 
leider  zur  specifischen  Bestinnuung  nicht  geeignete  Bruchstiicke  von 
Goniatitcn.  Auch  in  dem  wenigen  Materiál,  welches  die  dermalige 
]\Iuseumssammlung  aus  der  Serra  Ereré  besitzt,  entdeckte  ich  eiuen 
Goniatiten,  der  an  Tonioceras  retrorstim  v.  Buch  gemahnt,  sowie  ein 
Bruchstiíck  einer  Clgmenia.  Es  beweist  dies,  dass  die  devonische 
Fauna  des  Amazonasgebietes  eine  sicherlich  reiche  ist,  jedocli  miissen 
zunilchst  neue  Aufsannnlungen  nach  Straten  vorgenonien  w(H'den,  ehe 
eine  richtige  Parallelisirung  mit  anderen  Devongebieten  wird  durch- 
gefiihrt  werden  kiinnen. 


'^)  lí.  Rathuun:   Devon.    Bracliiop.   of  Eroró.    Rnl.  Buf.  Soc.  Nat.  So.  Jan.  \ 

1874,  pag.  '2;íG  -  2tJl.    —   IIautt  and  Ratiibun:    Dovdu.  Trilobitos  and  MoUiisks  oť  ^ 

Kreré.  Annal.  of  the  Lyc.  of.  Nat.  ITist.  N.  Y.  XT.,  1875,  pag.  110- 1 -27.  ij 

^')  In  Stmnmann's  Boitrago  zur  Geol.  u.  Talacont.  von  SiidanuM^ika.  Stuttgart  j 

1892,  pag,  100~105J.  \ 


Das  áltere  Palaeozoicuin  ira  Amazonasgebiete.  25 

Vorláufig  kann  man  mir  sagen,  dass  das  Devon  im  Amazonas- 
gebiete nónUich  vom  Strome  vollstdndiger  entwickelt  ist,  als  man  bisher 
angenommen  haf. 

Erklárung  der  Tafeln. 

Taf.  I. 

Diabasporphyrit  aus  dem  Maecí^rn-Flussgebiet. 

Fig.  1.  Querbruch  einer  Bank  des  Gesteines  in  natiirlicher 
Grosse. 

Fig.  2.  Eine  durch  vollig  parallele  Anordnung  massenhaft  ent- 
wickelter  grosser  Labradoritkrystalle  verháltnissmassig  diinn  spaltbare 
Pseudoschicht  des  Gesteines  im  Querbruche.  Naturl.  Grosse. 

Fig.  3.  Eine  Spaltfláche  einer  solchen  Scheinschicht  des  Gesteines 
in  natiirlicher  Grosse. 

Taf.  n. 

Graptolifhen  und  isolirte  Spongienspiculaeen  aus  den  quarzi- 
tischen  Spongienschichten  des  ilíaectťrtt-Flussgebietes. 

Fig.  1  und  2.  Monograptus  sp.  6fach  vergrossert. 

Fig.  3  bis  10.  Zíveizeilige  Graptolithen.  Náhere  Erláuterung  im 
Text.  Fig.  3,  4,  5,  6,  7  und  8  sind  lOfach,  Fig.  9  und  10  zwanzig- 
fach  vergrossert. 

Fig.  11.  Ein  Stůck  Gestein  mit  den  Graptolithenresten  in  na- 
tiirlicher Grosse. 

Fig.  12  bis  34  Spongienelemente. 

Fig.  12  bis  20  aus  den  grauen  eisenkiesreichen  Spongienschichten 
der  ersten  Gruppe.  Hievon  sind  die  Walzen  Fig,  1 7  und  18  zehnfach, 
alle  iibrigen  Nadeln  20fach  vergrossert. 

Fig.  21  bis  34  aus  den  an  Eisenoxydpigmenten  reichen  Spon- 
gienschichten der  drei  iibrigen  Gruppen  durchwegs  in  zwanzigfacher 
Vergrosserung. 

Náhere  Erláuterung  im  Text. 

Taf.  III. 

/Spongienschichten  des  ilfaecMrw-Flussgebietes. 

Fig.  1,  2  und  3  Dunuschliffbilder  der  eisenkiesreichen  Spongien- 
schichten der  ersten  Gruppe.  Fig.  1  in  25facher,  Fig.  2  in  80facher 
und  Fig.  3  in  120facher  Vergrosserung. 


26        XXIX.  Fr.  Katzer:  Das  áltere  Palaeozoicum  im  Amazonasgebiete. 

Fig.  4.  Eine  Naděl  mit  Eisenkieswandung  aus  Fig.  2  in  250facher 
Vergrosserung, 

Fig.  5  und  6  Diinnschliífbilder  der  an  Eisenoxydpigment  reichen 
Gesteine  der  dritten  und  vierten  Gruppe  der  Spongienschichten. 

Fig.  5  in  25facher,  Fig.  6  in  SOfacher  Vergrosserung. 

Fig.  7.  Bruchstiick  einer  sechsstrahligen  Naděl,  deren  Arm 
Pyritwandung  und  Eisenoxydfiillung  besitzt,  in  bundertfacher  Ver- 
grosserung. 

Nabere  Erlauterung  im  Text. 


Verlag  der  konigi.  bohm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.  —  Driíck  von  Dr.   Ed.   Grégr.  Prag  189G' 


KatzeríPalaeozoicum  im  Amazonasgebiet. 


Taf.I. 


litr.  Tanívy  Pra  c 


Sitzber  d  koraglbohm  Geselsc}i'.d.Wisseiischait.  Matheniat.naíuwiss  Classe  1896. 


•w 


1 


Katzer:Palaeozoicum  im  Amazonasgebiet. 


Tíif.Il. 


p., 


—  ---  - 

"'*:.='   -   ■    ' 

^              »r 

'-         "               -     ^ 

-            ..^^^             / 

■'■X'. , 

«.         • 

^^^■■— 

■■^>'     •   ""■ 

h:<,:^ 

s:> 


'n 


Katzer:Palaeozoigum  im  Amazon asgebiet. 


Taf.m. 


Autor  del 


lilii  FanVý  Pra  {f 


.iioi;iL.aWissenschaft.  MaíhematnaturwissClasoe  1896. 


i 


XXX. 

Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích. 

II.   Arionidae  ^ 

Podává  J.  F.  Babor  v  Praze. 

S  tabulkou. 
(Předloženo  dne  10.  července  1896.) 


Podávaje  tuto  ve  stručné  formě  nejdůležitější  resultáty  svých 
studií  o  systematice  našich  Arionň  považuji  aspoň  těchto  několik  úvod- 
ních vět  k  orientaci  o  zpracovaném  materiálu  za  potřebno. 

Čeleď  Arionidae  poprvé  důkladně  prostudovaná  Simuotiiiím  (37) 
je  proti  všem  ostatním  skupinám  Stylommatoplior  charakterisována 
těmito  znaky  organisace:  Ledvina  obklopuje  v  podobě  uzavřené  pod- 
kovy perikard  kolem  dokola  i  jeví  se  (pro  zřejmé  pojivové  septum 
mezi  oběma  půlema)  jako  orgán  zřetelně  párovitý.  Svalstvo  nevykazuje 
splynulého  zatahovače  tělního  (musculus  columellaris),  nýbrž  samo- 
statný retraktor  pharyngu  a  samostatné  retraUory  tyhadel  (někdy 
i  párovitý  retraktor  pohlavní,  (viz  dole  Jlayelliis).  Nervstvo  periferické 
jeví  úplnou  symmetrii  („Schwanzrúckennerv"  je  párovitý).  Genitálie 
mají  kopidační  organ  vytvořený  bud  v  oviduktu  nebo  v  stopce  recepta- 
hila,  nikdy  ve  vývodech  samčích.  Zevním  znakem  jest  úplný  nedo- 
statek vnější  skořápky,  vždy  přítomná  žláza  ocasní  a  poloha  pneumo- 
stomu  v  přední  půli  štítu.  Ostatními  poměry  podobají  se  konvergencí 
slimákům  jiných  skupin.  —  Za  pravé  Arionidy  považuji  toliko  formy 
palaearktické  (ýuscus  byl  na  různá  místa  mimo  tuto  oblasť  lidmi  za- 
vlečen), z  nichž  jsou  dosud  známy  čtyři  rody  dobré  (náš  Arion  Fér. 
1819.,  jižní  Ariunculus  Less.  a  Letourneiijcia  Bourgu.  a  západní  Geo- 
malaciis  Allm.)  s  jednou   formou  úplně  záhadnou   (Tetraspis   Letour- 

»)  I.  Limacidae  v.  tento  Věstník  1895.  XLV. 

Třída  mathematicko-přírodovčJecká.  1890. 


2  XXX.    J.  F.  Babor: 

neiixi  Hagenm.  z  Krasu).    V  subgenera  v  pravém  slova   smyslu   náš 

rod  Arion  Fér.  rozdělovati  nelze,  ale  ustálily  se  celkem  čtyři  skupiny  | 

(„Formenkreise")  dosti  přirozené,  jichž  jsem  se  též  přidržel.  J 

I.   Arion  empirieoriiin  Fér.  1819.  | 

Největší  tento  druh  rozšířen  je  u  nás  všeobecně,  jen  na  nejvýš-  ] 

ších  horských  polohách  dosud  sbírán  nebyl.  Zbarvením  svým  je  dosti  1 

proménliv,  při  tom  však  anatomicky  tak  konformní,  že  jednotlivá  tato  j 

vybarvení  ceny  stálých  variet  nemají.     Protože  se  však  některé  typy  ' 

zbarvení  dosti  určitě  opakují  a  v  literatuře  pod  určitými  jmény  bývají  i 
uváděny,   připojuji    zde  přehled   barevných  odrůd  z  Cech  dosud  zná- 
mých, a)  f.  ruhpi-  M. — T.  (rufus  autt.).  Celý  dorsolateralní  integument 

jakož  i  obruba   nohy  je  barvy   cihlově    červené ;    lateralní  pole  nohy  \ 

slabě  šedě  pigmentována.  Červeii  této  odrůdy  je  způsobena  amorfním  \ 

slizem   na  povrch   těla  z   integumentalních    žláz   vyloučeným,    nikoli  i 

zrnitým  pigmentem  v  tkáni  kožní  uloženým :  lze  tedy  tuto  barvu  snadno  ; 

smýti  i  u  kusů   živých    (zprvu  ji  ovšem  živočich   velmi    záhy   obnoví  ! 

po   smytí,   což   se   několikráte    může  opakovati,    než   se  nám   podaří  , 

zvíře   v   sekretorické    činnosti   umdlíti  a  sliz  vyčerpati),   načež   shle-  j 

dáváme   kůži   bezbarvou:    u   kusů   v    líhu   chovaných    rovněž   tento  | 

sliz   se   spláchne   a   zvíře   nabývá    šedobílého    zabarvení,  jenom   čer-  ; 

vená  obruba  nohy  je  trvalejší.    Jak  známo  z  práce  Simrotuovy  o  ko-  ■ 

loritu  slimáků  (37.),  je  tento  erythrismus  následkem  vyšší  temperatury  ■ 

a  shledáváme  se  tudíž  s  tímto  zbarvením  u  kusů,  jež  se  za  teplejšího  \ 
počasí  vylíhly  (mláďata  jsou  u  nás,  jak  známo,  vždy  citrónově  žlutá) 

a  na  to  až  k  svému  vybarvení  žily  v  pěkné  pohodě;  proto  nejsou  zá-  I 
visly  rudé  kusy  tohoto  druhu  přímo  na  lokalitě,  nýbrž  na  poměrech 

klimatu  právě  panujícího.     Stupňuje-li  se  teplota  ještě  dále  vytrvale,  ' 
mohou  se  kusy  červené  státi  oranžovými,    až   sírově  žlutými  (t.  zv. 

flavescens  Fér.,  Schranchii  Kalen.,  luteus  Razoum.,  siiccinetis  M. — T.),  ] 

načež  zase  (tytéž  exempláře)  zčervenají,   nastane-li  počasí  chladnější,  j 

Poměry   tyto  jsem   mohl  s  velmi  přesvědčivou  jistotou  sledovati  ne-  j 

jednou  v  červenci  a  srpnu   na  Žalejích  u  Nového   Strašecí,    a  podaří  ' 

se  podobné   zbarvení   vyvolati  i  doma   experimentálně.     Tamže   našel  \ 

jsem  jednou  kus  se  slizem  úplně  bílým  (t.  zv.  albus  Fér.  non  Mull.) ;  ] 
pan  prof.  dr.  Fric  mi  sdělil  rovněž  jedno  podobné  pozorování,  více 
případů  z  Čech  bohužel  neznám,  tak  že  při  vzácnosti  tohoto  nálezu 
nedovedu  posouditi,  jakými  as  příčinami  je  tato  bělosť  (není  to  ovšem 
nijak  albinismus,  t.  j.  nedostatek  pigmentu)  způsobena;  ve  Spa- 
nělích  žije  odrůda  konstantně  bílá  (var.  Bocayei  Simr.),  jejíž  mládata 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  3 

se  rodí  již  červeně  zbarvena.  (3)  f.  Swammerdamii  Kal.  (rr  niarginatus 
autt.).  Octnou-li  se  zmíněné  tyto  kusy  červené  znenáhla  v  temperatuře 
nižší  a  nižší,  stávají  se  temně  rudými,  až  posléze  zlinědnou,  někdy 
nabývají  dokonce  barvy  černě  sepiové;  ztemnění  toto  způsobeno  utvo- 
řením se  zrnitého  černého  pigmentu  v  kůži,  jenž  vyvolává  s  červeným 
slizem  dojem  hnědé  barvy;  obruba  nohy  při  tom  zůstává  světle  čer- 
venou. Lateralní  pole  nohy  jsou  temně  pigmentována.  Toto  vybarvení 
je  u  nás  nejčastější,  y)/.  Aldrovandií  Kalen.  (=:  ater  M. — T.  non  L.  =: 
maurus  Hekl.)  Veškeren  dorsolateralní  integument,  obruba  nohy  i  la- 
teralní její  pole  ebenově  černý  (od  pigmentu  v  kůži  v  mohutné  vrstvě 
uloženého),  sliz  řídký,  čirý.  Tuto  nejvzácnější  krásnou  formu  znám 
jen  od  Karlových  Varů  (odkudž  ji  udává  už  Bobttger  (6.),  z  okolí 
Čerčan  (leg.  VI.  Dvořák)  a  od  České  Kamenice  (zásoby  musejní); 
vždy  po  jediném  exempláři.  Pozoruhodnou  náhodou  (snad?)  mají  tyto 
kusy,  jakož  i  všechny  ostatní,  jež  mám  z  nalezišť  mimočeských  (2  do- 
spělé z  Mnichova,  1  mladý  z  Plonu)  svalstvo  integumentu  (mimo  nohu) 
redukováno  na  tenkou  vrstvu  i  jeví  velmi  zajímavé  poměry  histolo- 
gické,  jež  souvisí  nejspíše  se  vzrůstem  této  vrstvy  (zvláštní  dedifté- 
renciace  staré  a  tvoření  se  nové  tkáně  svalové,  o  čemž  na  jiném  místě 
pojednám).  Upozorňuji  zde  na  tuto  velmi  význačnou  odrůdu  s  upřímným 
přáním,  aby  při  sbírání  slimáků  na  různých  místech  nebyla,  pokud 
možno,  přehlížena  i  podotýkám,  že  bych  byl  za  každý  i  mladý  kus 
velmi  povděčen.  —  Tolik  poznámek  systematických  o  tomto  druhu 
zde  prozatím  postačí. 

Z  morfologie  této  specie,  ode  dávna  již  anatomicky  prostudované, 
mohu  připojiti  na  tomto  místě  jedinou  tuto  poznámku.  Ten  oddíl  vý- 
vodů pohlavních,  jenž  obsahuje  ligulu  (široká  Jcopidačnt  papilla  vy- 
vinutá v  nejspodnějším  oddílu  oviduktu),  je  přímým  pokračováním 
volné  partie  ovidiiktu  i  je  tak  náhle  rozšířena  (prořeže  ona  uvedená 
ligula  jest  orgán  velmi  objemný),  že  vývody  receptacula  jakož  i  epi- 
phallus  (Patronenstrecke)  nemohou  vedle  ní  do  atria  ústiti,  nýbrž  im- 
plantují se  přímo  již  do  stěny  této  rozšířeniny.  Proto  však  nepřestává 
celý  útvar  býti  oviduktem  a  naprosto  nelze  mu  přikládati  názvu  „ho- 
řeního  atria"  a  považovati  dokonce  za  věc  s  tímto  úplně  stejnocennou, 
jak  to  po  příkladě  Simrothově  (37.)  všichni  další  autoři  opakují. 
Atrium  genitale  je  u  Stylommatophor  (kde  je  vůbec  zřetelně  vyvinuto) 
epiblastická  vchlípka  proti  vývodům  genitálií  (původu  mesoblastického) 
namířená,  tedy  úplně  analogická  stomatodaeu,  i  nemůže  se  tudíž,  jako 
toto  ku  př.  rovněž  ne,  opětovati  ve  dvou  serialně  za  sebou  jdoucích 
odstavcích;    naproti  tomu  jest  ona  rozšířenina  oviduktu  jeho  přímým 


4  XXX.    J.  F.  Babor: 

pokrajováním  i  představuje  i  s  ligulou  kopulační  apparat^,  (v  tomto 
případe,  jak  Simroth  velmi  správně  poprvé  poznal,  v  apparatu  ženském 
vytvořený'*  differencovauý  z  jednotného  mesoblastiokého  základu  vý- 
vodů pohlavních,  jak  tomu  histologioká  struktura  nasvědčuje,  a  jak 
lze  na  embryích  krok  za  krokem  sledovati.  —  Zajímavo  je,  že  jedno- 
pohlavní  samčí  změnou  se  rvětkije  Ji^uJa  při  aplasii  ostatního  oviduktu. 

II.  Skupina  druhu  příbuzných  k  subfuscus  Fér. 

1.  subftisctis  Fér.  Tento  diiih  je  z  této  skupiny  největší  a  u  nás 
ze  všech  vůbec  nejhojnější;  charaktery,  dle  kterých  jej  vždy  bezpečně 
poznáme,  jsou  tyto:  Délka  dospělého  zvířete  přesahuje  cřdi/  5  cm, 
obyčejně  jde  nad  6  em  a  dosahuje  až  něco  přes  8  cm  (zvláštní  sub- 
speeie,  v.  níže).  —  Barva  je  vždy  zhiiohnědá,  bud  bledší,  něco  do 
Šeda  zkalená,  nebo  s  nádechem  světle  oranžovým  (u  mladých  kusů 
někdy  začervenalým),  jindy  na  vrchohi  hřbetu  až  kaštanově  hnědá, 
u  kusů  nejtmavších  (formy  hoi"ské)  černohnědá :  nikdy  se  neshledáme 
při  tomto  dmhu  s  odstínem  sírové  žlutým,  čistě  červeným  nebo  šedým 
bez  příměsi  žluti.  Dále  důležitým  znakem  je,  že  musí  tento  druh  míti 
vždy  černý  (nebo  šedi\*ý)  nákres  U/rovitý  na  štítu  a  stejně  zbarvené 
podélné  pruht/  -^  po  stranách  hřbetu  (u  zvířat  dospělých  ne  příliš  ostře 
vyznačené) ;  i  při  kuších  sebe  tmavších  lze  vždycky  aspoň  stopu  těchto 
postranních  pásek  určitě  znamenati;  jindy  vykazuji  exempláře  temně 
hnědé  nad  typickými  černými  páskami  podélné  zhuštění  hnědého  koloritu, 
čímž  povstávají  hnědé  nepravé  pásky  a  zmíněné  kusy  stávají  se  tím 
zdánlivě  čtyřpruhými:  obdobné  ztemnění  zaujímá  pak  v  podobě  ne- 
nrčité  omezené  skvrny  také  střed  štítu.  Okraj  nohy  je  šedobílý  nebo 
nažloutlý  s  černými  čárkami,  jež  se  ob  jednu  střídají  vždy  slabší  a  sil- 
nější (jako  u  empiricomm)  a  jsou  kolem  žlázy  ocasní  delší  a  silnější. 


-)  SiXBOTa  definuje  penis  jakožto  -vTchlipitelný  kopulační  orgán",  t  kteréž 
definici  není  obsažen  pojem  samecka,  jak  jsme  z  ostatních  skupin  zoologických 
nato  pfi  pojma  ^penis-  Tždy  zvykli;  toho  také  pro  Stylommatophory  není  potřebí. 
neboť  tento  „kopnlačni-^  apparat  neslouží  přenášení  semene,  nýbrž  jen  přidrženi 
při  páření  a  ta  může  býti  ovšem  Tyrinut  kdekoli  a  také  na  všech  myslitelných 
místech  skutečné  přichází  ^viz  poznámku  při  A.  faíciaíus  dole  I).  Socsoth  mluví 
Tždy  jen  o  dráždic;  funkci  tohoto  organu  a  nemyslí  nijivk  na  to,  že  první  důle- 
žitější réc  jest,  aby  se  obé  individua  při  kopule  řádné  zachytila ;  ostré  tuhé  háčky 
často  n  exota  t  kopalaěním  organu  ryvinaté  mají  dojista  též  přidržovarí  funkci, 
ba  srédčí  tuším  přímo  proti  néjaké  vetší  citlivosti  t  kůži  kolem  otvoru  pohlav- 
ního (SuiBOTH  sám  dí  o  Urocyciidech  ,da3  muss  ihn  Aber  furchliar  reizen-). 

*i  Tyto  Slmkothott  .Stanunhinden*  tvořeny  jsou  haematogením  pigmentem 
a  provázejí  šinasy. 


Doplňky  k  známostem  o  čoskýcli  slimácícli.  5 

Sliz  liřbctiií  j(í  žlutý  íiž  oranžový  (u  iriladýcli  kusů  nokdy  žlutoČoi- 
vený),  sliz  nožní  čirý,  nikdy  pííliň  zalioustlý  íi  li^pkavý.  Noha  ze  spodu 
úplnÍ!  bílá.  —  Skulptura  rAividitcho  tóla  j(í  dosti  lirubá:  jednotliví^ 
vrásky  jsou  ploché  bez  kýlu  a  přesahují  obyčejné  1  mm  délky  a  do- 
sahují po  stranách  téla,  tésné  za  štítem  a  na  konci  (před  žlázou 
ocasní)  délky  .'>  až  4  wm  při  stejnoinérné  ňířce  skoro  1  mm\  uprostřed 
délky  mezi  štítem  a  žlázou  ocasní  jsou  luř^y  ncjkratSí  a  iKíjhustéji 
skupeny.  U  kusu  nevyrostlýcli  nacházíme  již  ru-^^y  značné  veliké,  ale 
jen  velmi  mělkými  rýhami  oddélené  a  velmi  nízké.  Štít  jeví  jenmé 
{.^ranulace  a  není  vrásčitý.  Tykadla  jsou  i)omérné  krátká,  tlustá,  se 
zřetídnými  rudami,  barvy  linédé   nebo    ňedohnédé,    nikdy  čisté  černé 

Souhiii  téchto  vlastností  v(dikosti,  tvaru,  barvy  a  skuli)tury  téla, 
naprosto  konstantních,  dovoluje  vždy,  již  i)0  zevnéjsku,  druh  tento  bez- 
pečné poznati.  Žije  ve  všech  ])olohách,  ncjhojnéji  v  mechu  jcddična- 
tých  lesů,  ale  neschází  ani  v  lupenatýcli  lesích  a  hájích,  l)a  setkáváme 
se  s  ním  často  i  na  zahradách. 

Velmi  ostře  jest  cliarakterisován  Arion  subluscus  anatomicky; 
v  této  práci  přihlížíme  ovsem  jen  k  organům  pohlavním  jakožto  spe- 
cificky nejsi)oleldivéjším.  Rozhodné  spolehlivé  kriterium  pro  všechny 
druhy  této  skupiny  poskytuje  pak  kopulační  oddíl  volného  oviduktu. 
Tento  odstavec  je  velmi  význačné  charakterisován  svým  kUkatým  ]»iů- 
během :  ztenčený  volný  ovidukt  odstupuje  v  úhlu  (u  mláďat  velmi 
ostrém)  od  spojeného  ovispermatoduktu  a  přechází  po  krfitkém  průbéliu 
v  náhle  sesílený  kopulační  odstavec  velmi  ostrým  líldem,  ku  jehož 
vrcholu  se  upíná  retraktoi;  při  tomto  velmi  nápadném  úhlu  (viz  tab. 
fig.  6.,  7.),  je  skoro  vždy  umísténa  kulatá  hlavička  receptakula,  na  niž 
přechází  kratičký  proužek  svalový  od  retraktoru.  Kopulační  odstavec 
oviduktu  ubírá  se  dále  jen  velmi  jíínniě  zvlnéným  průbéhem  a  vstu- 
puješ do  atria  po  novém  ohybu,  krátkém  ovšem,  takže  má  celý  volný 
ovidukt  asi  podobu  lomené  závorky  J  nebo  '].  S  ním  vúsťuje  do  atria 
kuželovité  rozšířený  konec  tenkého  stvolu  receptakula  a  tésné  za  tím 
otvírá  se  tamže  (^piphallus;  vas  deferens  je  toidíé  a  pomérné  dosti 
dlouhé;  atrium  ol)j(ímné  a  prostranné  o  stěnách  silných,  žlázami  hojně 
prostoupených,  barvy  křídové  bílé,  u  mláďat  velmi  dlouhé  a  z  pravá 
i  z  předu  kopulačním  oviduktem  obklopené  (fig.  7.).  Lze  tedy  již 
u  kusů  velmi  ndudých  také  anatomicky  druh  tento  přesné  dokázati, 
neboť  podobnými  poměry  vyznačuje  se  toliko  subfuscus.  Mláďata  ne- 
mají ještě  čárek  na  okraji  nožním. 

Podaným  popisem  pokusil  jsem  se  o  definici  a  differenciální  dia- 
gnosu druhu  Arion  subluscus  i  zbývá  nyní  jen  zmínka  o  jeho  podrob- 


6  XXX.    J.  F.  Babor: 

uéjším  rozboru  systematickém.  Na  materiále  českém  i  ostatním  evrop- 
ském (měl  jsem  příležitost  studovati  v  c.  k.  dvorním  přírodopisném 
museu  ve  Vídni  celé  suity  exemplářů  z  Némecka,  ze  Španěl  a  ze- 
jména velmi  důležitý  materiál  alpský  a  severoitalský)  lze  rozeznávati 
dvě  dobře  odlišené  subspecie  a  celou  řadu  inkonstantních  barevných 
variet. 

I.  Subsp.  Draparnmiilu  n.  Zvíře  veliké,  aspoň  8  cm  dlouhé, 
těla  táhlého  s  epipodiální  rýhou  velmi  hlubokou  a  obrubou  nožní  ^) 
širokou  i  plochou,  rugy  veliké  ploché,  všude  po  celém  hřbetě  stejno- 
měrně veliké  a  skoro  čtvercovité,  štít  velmi  znatelně  zrnitý ;  barva 
sepiově  hnědá,  po  stranách  štítu  i  těla  ostatního  tmavší,  v  rýze  nožní 
a  na  tykadlech  černě  sepiová;  velmi  hluboká  žláza  ocasní  vylučuje 
hojný  vazký  bílý  hlen ;  sliz  bledě  žlutý.  Anatomicky  pozná  se  jako 
příslušník  tohoto  druhu  zřetelně  vyvinutým  ostrým  úhlem  mezi  úzkou 
a  kopulační  partií  volného  oviduktu,  rozeznává  se  však  nedostatkem 
spodního  ohbí  na  kopulačním  oviduktu  a  kratičkým  receptakulem 
ihned  od  formy  typické  (fig.  5.).  Byl  poprvé  sub  noraine  subfuscus 
velmi  zdařile  zobrazen  Drapaiínaudem  (16.),  od  té  doby  však  se  o  něm 
v  literatuře  neděje  pražádná  zmínka,  ačkoli  to  je  habitus  velmi  ná- 
padný; mně  se  podařilo  tohoto  obra  mezi  druhy  této  užší  skupiny 
nalézti  v  několika  málo  nedorostlých  a  v  jediném  skvostném  dospělém 
exempláři  na  Járově;  bohužel  byl  jsem  o  toto  unicum  způsobem  velmi 
nemilým  připraven,  tak  že  jsem  nemohl  obstarati  obraz  této  zajímavé 
formy,  která  po  devadesát  let  byla  (mimo  kopii  Tryonovu  (45.) 
ovšem  bez  náležitého  ocenění)  přehlédnuta.  —  Některé  veliké  formy 
alpské  {PoUonerae  Pini  na  př.)  dají  se  asi  této  subspecii  subsumovati. 

II.  Subsp.  sitbfuscus  Fér.  s.  str.  Je  5V2  ^^  7^2  <^'>^^  dlouhý  a  shoduje 
se  s  popisem,  z  předu  o  tomto  druliu  podaným,  bez  úchylek.  Barevné 
odrůdy  z  Cech  dosud  seznané  jsou  tyto:  a)  f.  tijpicus.  Špinavě  šedo- 
oranžový,  na  hřbetě  do  hnědá  ztmavěly ;  černý  nákres  lyrovitý  a  černé 
pásky;  délka  dospělého  lezoucího  zvířete  G — 7  cm.  Všeobecně  roz- 
šířen. /3)  f.  MahillUinus  Bourg.  Základní  barva  okrové  hnědá,  pruhy 
kaštanově  hnědé,  sliz  oranžový;  délka  772  c'».  Nalezl  jsem  jej  do- 
sud jen  u  Nového  Strašecí,  y)  f.  Gaudefroyi  Mab.  Žlutohnědý,  na 
hřbetě  kaštanově  hnědý,  pásky  a  lyrovitý  nákres  jsou  vyvinuty  jen 
v  podobě  šedavé  obruby  hnědé  zóny  hřbetní,  nelze  však  tvrditi,  že 
scházejí;  obruba  nohy  šedivá;  sliz  jen  velmi  bleděžlutý;  velikost  jako 
u  formy  a).  Je  to  odrůda  horská  (Krkonoše),  d)  f.  succinens  Bouillet. 


')  INIoifologicky  odpovídá  tato  „oliruba  nožní"  parapodiu  Opisthobranchií. 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  7 

Okrově  žlutý  s  bledými   zašedivělými  páskami;   barva  okraje  nožního 

v 

i  slizu  táž  jako  ostatního  těla,  velikost  jako  u  a).  Žije  v  teplejších 
polohách  (na  př.  v  Polabí)  a  platí  o  ní  totéž  co  o  f.  ruber  od  empi- 
ricorum  (v.  nahoře),  s)  f.  tmnssyhanus  Simr.  (?  =:  alpestris  Poli.). 
Okrově  hnědý,  na  hřbetě  kalně  hnědý  s  dvěma  temnohnědými  pruhy 
nad  černými  páskami  (zdánlivě  čtyřpruhý) ;  okraj  nohy  špinavě  žlutý 
s  hnědými  čárkami,  sliz  skoro  čirý;  dlouhý  kolem  G  cm.  Znám  jej 
dosud  jen  z  nejvyšších  poloh  Krkonoš  (žije  též  v  Alpách  i  v  Karpa- 
tech *).  ž;)  f.  atripunctatus  Dumont  &  Mortillet.  Světlelmědý  s  hřbetem 
černě  skvrnitým;  ostatně  podobá  se  formě  typické.  Znám  jej  od  No- 
vého Strašecí,  tf)  f.  bicolor  Van  den  Broeck.  Střed  hřbetu  zaujímá 
úzká  zóna  kaštanově  hnědá,  po  stranách  velmi  ostře  ohraničená;  na 
tuto  následuje  světle  žlutý  pruh  zcela  úzký  a  hned  pod  tím  široká 
páska  intensivně  černá,  jež  se  prostírá  až  k  rýze  epipodialní  a  jest 
uprostřed  své  šířky  (v  přední  půli  hřbetu  toliko)  přerušena  velmi 
úzkým  podélným  proužkem  žlutým;  stejně  pestré  zbarvení  jeví  i  štít; 
okraj  nohy  žlutý,  černě  čárkovaný,  hlava  s  tykadly  hnědá,  sliz  za- 
žloutlý; deka  7V2  c^n.  Velmi  nápadné  zbarvení  této  úhledné  odrůdy 
vyvinuto  jest  už  stejným  způsobem  u  mládat,  tak  že  ji  vždy  snadno 
poznáme.  Mám  ji  z  Kadotína  v  několika  kusech  (leg.  K.  Tocl),  odji- 
nud je  známa  od  Luxemburga  a  z  Valencieunes  ve  Francii,  jeden 
krásný  kus  jsem  dostal  z  okolí  Vídně,  čímž  mně  bylo  určení  této  od- 
růdy velmi  usnadněno;  dříve  byla  považována  za  varietu  od  empiri- 
corum,  PoLLONERA  (30.)  ji  uvádí  jako  „incertae  sedis,"  ale  anatomie 
rozhodla,  že  patří  k  druhu  suhfuscus  (menší  subspecie). 

2.  fuscus  O.  F.  Mull.  Podařilo  se  mi,  ač  vzácně,  nalézti  u  nás 
zneuznávaný  druh  Mollerův,  tak  že  jsem  mohl  studiem  anatomickým 
i  faunistickým  o  jeho  samostatnosti,  nebo  aspoň  rozeznatelnosti,  na- 
býti přesvědčivého  názoru;  srovnání  s  materiálem  cizím  a  podrobný 
rozbor  literatury,  jež  mi  po  dlouho  zůstávala  úplně  nepřístupnou,  po- 
tvrzuje tento  názor  proti  dřívějším  mým  pochybám  (cf.  1.)  nyní  trvale. 
Pečlivým  pozorováním  podaří  se  vždy,  dojista  již  po  zevnějšku,  kaž- 
dému druh  tento  správně  určiti,  jedině  s  mladými  zvířaty  předešlého 
druhu  mohl  by  při  povrchnějším  určování  býti  zaměněn. 

Dospělý  lezoucí  slimák  tohoto  druhu  dosahuje  délky  2V2  až  4^2 
cm,  nedosahuje  však,  pokud  sahá  moje  zkušenost,  nikdi/  ani  5  on; 
tím  dá  se  vlastně  již  bezpečně  rozeznati  od  předešlého,   jemuž  se  ji- 


*)  kusy  docela  černé  (jako  jsem  nalezl  na  Vogesách  a  v  materiále  alpském) 
u  nás  nepřicházejí. 


8  XXX.    J.  F.  Babor: 

nak  tvarem  těla  podobá.  Skulptura:  rugy  dosti  veliké,  polyedrické, 
velmi  ploché,  štít  skoro  hladký.  Barva  základní  je  iiejčastěji  hledě  červeno- 
/ííiéťířř  nebo  sytě  oranžová,  na  hřbetě  vždy  něco  málo  tmavší,  boky  bývají 
světle  červenožluté ;  okraj  nohy  bleděoranžový  jemně  čárkován ;  lyro- 
vitý  nákres  a  postranní  pásky  černé,  úzké,  velmi  ostré,  nahoře  i  zdola 
světlým  proužkem  lemované,  tedy  nikdy  tak  mdlé  a  splývavé,  neohra- 
ničené,  jako  u  subfuscus;  hlava  i  tykadla  intensivně  černá.  Mnohem 
řidčeji  je  kolorit  šedivý  zastoupen:  tu  je  barva  hřbetu  temněji,  boků 
bledě  popelavě  šedá  beze  vší  stopy  žlutého  neb  červeného  odstínu, 
sliz  čirý  (u  pestrých  vždy  žlutočervený) ;  hlava  s  tykadly  rovněž  jako 
u  kusů  barevných  černá.  Pruhy  u  této  šedé  odrůdy  jsou  vyvinuty 
stejně  ostře  jako  u  ostatních  (viz  níže  variety),  ale  v  Německu  (Lky- 
DiG  21.)  a  v  Anglii  (Collixge  10.)  žije  prý  zvláštní  forma  beze  všech 
pruhů  a  pásek  (griseus  Collge);  sám  jsem  podobného  nikdy  nic  ne- 
viděl. Rovněž  neznám  z  Čech  žádné  ukázky  melanismu  u  této  specie, 
ač  jsem  měl  k  disposici  zvířata  z  Krkonoš;  z  Piemontu  popsal  Pol- 
LONEUA  var.  Stahilei,  jež  jest  úplné  analogon  k  subfuscus  var.  frans- 
sylviums  Simr.  Noha  ze  zpodu  vždy  bílá. 

Pohlavní  dospělost,  již  zevně  po  vyvinutém  vtažení  atrialním 
zřetelně  patrná,  dostavuje  se  již  u  kusů  málo  nad  2  cm  dlouhých, 
kdežto  subfuscus  jeví  v  této  velikosti  jen  nepatrné,  embryonálně  vy- 
vinuté, základy  genitálií  histologicky  nedifferencoranc,  jakkoli  morfo- 
logicky  již  zřetelné;  tato  okolnost  rozhodne  vždy  při  určování  kusů 
pochybných.  O  malé  kusy  druhu  subfuscus,  pro  jakoukoli  příčinu  snad 
předčasně  vyspělé,  se  v  žádném  případě  nejedná,  neboť  fuscus  se  od 
onoho  zřetelně  liší  vždy  i  v  ostatních  vlastnostech,  ba  i  geograficky 
a  faunisticky. 

Druh  tento  žije  v  severních  polohách  Evropy  (a  snad  i  v  celé 
zóně  circumpolární)  hojně,  kdežto  v  střední  Evropě  přichází  jen  spo- 
radicky a  to  pouze  na  místech  vysoko  položených  nebo  z  jakékoli  pří- 
činy klimatem  drsnějšnn  nadaných;  u  nás  sbírán  byl  dosud  v  Krko- 
noších, u  Nového  Strašecí  a  u  Jankova  (log.  VI.  Dvořák),  vždy  ve 
vlhkých  jehličnatých  lesích. 

Anatomickým  znakem  našeho  druhu  je  úplný  nedostatek  nápad- 
ného úhlu  mezi  kopulačním  odstavcem  a  předešlou  partií  volného  ovi- 
duktu,  čímž  se  na  první  pohled  rozezná  od  druhu  subfuscus.  Volný 
ovidukt  je  celkem  kj-atší  nežli  u  tohoto,  začíná  dosti  prostrannou,  ale 
tenkostěnnou  rourkou,  jež  přechází  v  tlustostěnný  oddíl  kopulační  bez 
jakéhokoli  příkrého  ohbí;  celkový  průběh  volného  oviduktu  má  bud! 
vzhled  skoro  docela  přímý  (fig.  8,  v  této  práci.  Lehmann  (20).  Tf.  VI. 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  9 

Fig,  2.)  nebo  připomíná  oblouk  luku  (Pollonera  (28.),  Babor  (1.)  íig. 
5.)  nebo  představuje  nákres  podoby  S  ovíjející  se  kolem  stvolu  recep- 
tacula  (Babor  (1)  íig.  1.,  2.,  4.).  Barva  atria  bledé  játrově  hnědá. 
Ileceptaculum  má  ampullu  kulatou,  tenký  stvol  poměrně  krátký  a  při 
vústění  bud  žádnou  neb  jen  zcela  mírnou  rozšířeniuu  (u  var.  citrinus 
Westerl.,  jež  žije  ve  Švédsku  a  na  ostrově  Volyňském,  je  tato  rozší- 
řenina  dosti  vyvinuta);  vas  deferens  zřetelně  kratší  \íq:1\\w  suhfmcm. 
Vnitřaí  podélné  návalky  v  kopulačním  oviduktu  vyvinuty  jsou  v  po- 
čtu 2,  u  subfuscus  3,  ale  poměry  tyto  nejsou  rozhodné,  protože  může 
v  ojedinělých  případech  jeden  silný  ná válek  býti  nahrazen  dvěma 
slabšími. 

Jak  patrno,  není  rozdíl  anatomický  příliš  veliký,  ale,  což  mno- 
hem více  váží,  úplně  konstantní  i  stačí  v  korrelaci  s  jinými  vlast- 
nostmi (extérieuru  a  p.)  úplně  k  rozeznávání  obou  forem. 

Jak  patrno  již  z  podaného  popisu  tohoto  druhu  (výše),  lze  roze- 
znávati dle  zbarvení  dvě  dobře  odůvodněné  variety,  červenavou  a  še- 
dou, z  nichž  prvá  má  ještě  několik  barevných  plemen  podřízenějšího  vý- 
znamu; zmíněný  již  severní  citrinus  West.  má  platnost  asi  samostatné 
subspecie  (viz  Babor  1.)  a)  typicus  z=  barevný;  není  potřebí  hoření  po- 
pis opakovati,  stačí  jen  poznámka,  že  variruje  celkem  dle  téhož  plánu 
asi,  jako  menší  subspecie  subfuscus,  ale  našel  jsem  u  nás  jen  jedinou 
význačnější  odrůdu,  totiž  f.  Boettgcri  Poli.,  jež  má  hřbet  posetý  čer- 
nými tečkami,  je  tedy  úplně  analogická  k  suhfnscus  f.  atriímnctatns 
Dum.  &  Mort. ;  anatomicky  je  vyznačena  tvarem  kopulačního  oviduktu, 
jenž  napodobí  asi  oblouk  luku  ^  (viz  Babor  (1.)  íig.  5.)  a  kratičkým 
receptakulem ;  našel  jsem  ji  velmi  vzácně  mezi  typickými  (se  hřbetem 
stejnoměrně  ztemnělým)  u  Nového  Strašecí.  Ostatní  typické  kusy  (ne- 
četné)  mám  z  Krkonoš. 

Od  Jankova  dostal  jsem  asi  deset  exemplářů  úplně  šedé  variety 
tohoto  druhu  (leg.  V.  Dvořák),  jež  se  vyvinutými  pruhy  i  jinak  roze- 
znává od  forem  šedivých,  odjinud  udávaných,  a  jež  tedy  zasluhuje 
nové  označení;  význam  těchto  jemnějších  kategorií  nežli  species  vy- 
svitne při  podrobném  zpracování  celého  palaearktického  materiálu 
i  poskytne,  jak  jsem  se  již  přesvědčil,  pro  posouzení  vzájemných  pří- 
buzenských vztahů  mezi  jednotlivými  druhy  a  porozumění  celé  čeledi 
Arionid  cenná  kriteria  komparativní.  Podávám  tu  popis  této  h)  var. 
Dvořáki  n.  Dospělý  živočich  těla  velmi  zavalitého  je  za  živa  (při  le- 
zení) asi  3^2  c'''  dlouhý,  rugy  velmi  ploché  veliké,  pokožka  (epi- 
thel)  nad  míru  jemná,  tak  že  se  přesnadno  odlupuje.  Barva  čisté 
bělošedá,   na  hřbetě  je  pigmentace  koncentrovanější;   lyrovitý  nákres 


10  XXX.    J.  F.  Babor: 

ostrý,  Černý,  pásky  (Stammbinden)  široké,  černé  tkví  jen  v  epithelu, 
tak  že  se  s  jeho  odloupnutím  ztrácejí;  hlava  na  temeni  a  tykadla 
černá;  sliz  čirý;  okraj  nohy  bílý  s  čárkami  sotva  znatelnými;  otvor 
pohlavní  posunut  něco  do  zadu.  Kopulační  ovidukt  probíhá  v  čáře 
pro  typus  charakteristické  (celé  nebo  neúplné  S,  b). 

Dějiny  těchto  dvou  blízce  příbuzných  druhů  jsou  dosti  spletitý. 
Jméno  fuscus  pochází   od  známého   O.  F.  Mullera   z  r.  1774.  i  do- 
mnívám se,   že  asi   právem   ho  užíváme   k  označení   menšího   z  obou 
druhů,  o  něž  se  tu  jedná,    neboť  tento  náš  fuscus  je  na  severu  mno- 
hem hojnější  nežli  subfuscus,  snad  někde  vůbec  tento  tam  ani  nežije; 
popis  MoLLEuův  je  ovšem  příliš  stručný,  aby  bylo  lze  identitu  našeho 
fuscus  s  MoLLEuovÝM  dokázati ;  druh  nějaký  našemu  subfuscus  obdobný 
MuLLERovi   znám   nebyl.     Pozdější   autorové   užívali   pak,   jak  známo, 
názvu  fuscus  a  jiných  libovolně   tvořených,   jako  subfuscus,   fuscatus, 
cinctus,  cinereofuscus,  rufus,  tak  nekriticky  a  nedůsledně  beze  všeho 
jen  poněkud  rozumnějšího  odůvodnění,  že  je  to  úplné  nemožno,  v  ce- 
lém chaosu  tím  povstalém  nějak  se  vyznati,   což  platí  dokonce  i  pro 
ty  formy,  které  byly  —  což  se  nezřídka  dalo  —  v  dílech   dotyčných 
spisovatelů  (Draparnaud,  Férussac,  Dumont  &  Mortillet,   Morch,  Mi- 
CHAUD,  Mabille,  Westerlund)  vyobrazeny,  neboť  figury  tyto  byly  oby- 
čejně zhotoveny  laiky,  bez  náležité  kontroly  autorů  a  jakkoli  jsou  za- 
časté  úhledný,  ba  elegantní,  lze  jich  jen  výminečně  k  přesné   identi- 
fikaci použít.  Z  různých   termínů    ustálil  se  konečně   název  subfuscus 
pro  větší,  na  kontinentě  hojnější  druh,  v  kterémž  smyslu  jsme  i  v  této 
práci  po  příkladě  Pollonerově  oba  druhy  označovali.     Lehmann  (20.) 
poprvé  podal    správný   popis   i  dosti    dobrý   obrázek   genitálií   fusca. 
Nemalá   konfuse   nastala   v  rozeznávání   obou   r,  1885.  známou   prací 
Simrothovou  (37.).   Tento  autor  má  o  jemnější  zpracování  anatomické 
rodu  Arion  zásluhy  největší,  neboť  on  poprvé  ocenil  morfologický  vý- 
znam a  systematickou  samostatnosť  této  skupiny,  ba  jeho  dílo  zaslouží 
názvu  klassičnosti,    ale  v  některých   detailech,    k  nimž  patří  mezi  ji- 
ným podrobnější  systematika  středoevropských  druhů  z  této  užší  sku- 
piny (subfuscus),   nejspíše  vinou  materiálu   nedosti  hojného,    dopustil 
se  několika  omylů.  První  z  nich,  který  nás  tu  zajímá,  je  tvrzení  Sim- 
ROTHovo,    že  všecky   severo-,    středo-  i  jihoevropské   formy   této  sku- 
piny tvoří  jediný  (s  přiřaděným  hrunneus)  druh  i  nelze   prý  rozezná- 
vati  samostatného  fuscus   od  nějakého  jiného   subfuscus,   nebo  snad 
ještě  Jlavus  a  p.,  ba  že  vůbec  tyto  uvedené  názvy  označují  toliko  na- 
hodilé individuální  nuance  barevné  (způsobené  počasím  nebo  lokalitou), 
jež  naprosto  nelze   anatomicky  rozeznati.    Tomu  tak  není,  jak  jsem, 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  W 

tuším,  prozatím  aspoň  na  těchto  dvou  tlruzícli,  zřetelně  ukázal.  Sni- 
RoTH  měl  k  disposici  tehdy  jen  materiál  nepříliš  četný,  zejména  ne- 
mnoho mimo  Německo  a  studoval  anatomicky  jenom  několik  zástupců, 
takže  mu,  což  je  jinak  nevysvětlitelno,  unikl  vůbec  typický  tvar  geni- 
tálií druhu  suhfuscus.  Z  popisu  i  vyobrazení  v  zmíněné  práci  soudím, 
že  SiMROTii  vůbec  před  sebou  neměl,  aspoň  ne  s  náležitým  pochope- 
ním, žádný  exemplář  suhfuscus,  nýbrž  samý  fusais,  jehož  existenci 
upírá !  Obraz  34.  XXIII,  A.  na  tabuli  VIL  velikostí  i  barvou  hodí 
se  daleko  spíše  na  náš  fuscus  nežli  suhfuscus  a  poznámka,  že  geni- 
tálie „subfusca"  od  oněch  druhu  brunneus,  jež  zřetelně  znázornil  na 
obrazech  5.  XXII.  D,  6.  XXII.  E,  7.  XXII.  F.  tab.  XI.,  se  neliší, 
dokazuje,  že  Simuotii  pravého  suhfuscus  nikdy  nepytval,  neboť  pře- 
hlédnouti tak  charakteristickou  úpravu  kopulačního  oviduktu,  jakou 
se  suhfuscus  vždy  vyznačuje  (naše  tab.  fig.  5.,  6.,  7.),  je  naprosto  ne- 
možno; SiMROTH  sám  kreslí  i  popisuje  docela  přesně  podobné  poměry 
u  Arion  Jiorfensis  Fér.  (Fig.  17.  XXVI.  C.  Taf.  XI.).  Při  této  negaci 
více  než  jedné  specie  a  jakýchkoli  variet  neubránil  se  Simrotu  sám 
přece  stanovení  zvláštní  variety  (transsi/lvanus,  pag.  284.),  bohužel 
bez  výzkumu  anatomického!  Při  tomto  svém  názoru  Simroth  dosud 
trvá,  jak  vysvítá  z  nejedné  publikace  jeho  pozdější  (38.-44.),  kde 
upírá  specifické  platnosti  všem  druhům  Pollonerovým  a  mezi  nimi 
i  našemu  fuscus  (jakož  i  flavus,  o  němž  viz  níže).  Proti  tomu  roze- 
znává PoLLONERA  (27. — 30.)  oba  druhy  velmi  přesně,  ale  toliko  dle 
velikosti,  barvy  a  zeměpisného  rozšíření,  nevěda,  že  je  lze  dobře  lišiti 
i  znaky  anatomickými,  což  teprve  považuji  za  rozhodující  a  proto 
v  této  práci  poněkud  podrobněji  —  je  to  prvý  pokus  o  rationalní 
systematiku  středoevropských  Arionů  na  anatomické  basi  —  si  dovo- 
luji o  této  otázce  jednati,  doufaje,  že  se  mi  celkem  podařilo  dokázati 
rozeznatelnosť  a  objektivní  existenci  více  než  jediné  formy  ze  skupiny 
suhfuscus,  jež  ovšem  jen  proto  označuji  za  samostatné  druhy,  aby  se 
o  nich  vůbec  mohlo  srozumitelně  jednati;  považuje-li  je  někdo  za 
kategorie  užšího  rozsahu  nežli  species  nebo  aspoň  za  druhy  velmi 
blízce  příbuzné,  nemám  pranic  proti  tomu,  dobře  věda,  že  druhy 
v  různých  skupinách  zoologických  neznamenají  vždy  tentýž  stupeň 
různosti  nebo  příbuznosti  vzájemné,  nýbrž  že  tyto  vztahy  se  dle  po- 
vahy té  které  skupiny  mění;  u  skupiny  dávno  vyspělé  a  konsolido- 
vané, jako  jsou  Arionidy,  platí  menší  úchylka  v  anatomii,  jsouc  zna- 
kem konstantním  a  vždy  s  jinými  změnami  (na  př.  velikosti  a  barvy) 
korrelací  spojena,  systematicky  mnohem  více,  nežli  dosti  patrný  roz- 
díl u  skupiny  polymorfní,    mladší   a   dosud  neustálené   (jako  jsou  na 


12  XXX.    J.  F.  Babor: 

př.  Limacidy),  kde  má  individuelní  proměnlivost  dosud  pole  velmi 
rozsáhlé  pro  různé  četné  variace  bez  významu  stálých  a  samostatných 
kategorií  systematických.  Všechny  formy  Pollonerou  druhově  ozna- 
čené ovšem  neobstojí,  ba  většinu  jich  nutno  zařaditi  jako  barevné  va- 
riety, ale  tam,  kde  vnější  habitus  se  pojí  s  určitým  charakterem  ana- 
tomickým, po  případě  dá-li  se  dotyčná  forma  i  zoogeogralicky  prae- 
cisovati,  domnívám  se  míti  právo  na  stanovení  druhu  nebo  vůbec  ně- 
čeho více  nežli  je  bezvýznamný  a  nahodilý  individuelní  případ.  („Ver- 
fárbung"  a  p.). 

3.  bnmneus  Lehmann.  Druh  tento  byl  Leumannem  (20.)  velmi 
správně  stanoven  a  přesně  anatomicky  od  subfusca  rozlišen;  z  Čech 
jej  poprvé  uvádí  Lehmaxx  (47.)  r.  18r)5.  z  Karlových  Var,  odkudž 
jej  po  20  letech  dostal  Boettger  (6.)  a  kdež  jsem  jej  sám  před  dvěma 
léty  sbíral;  mimo  to  mám  jej  z  Nového  Strašecí,  z  Říčan,  z  Králové 
Dvora  n.  L.  (leg.  K.  Šulc)  a  z  Chlumce  nad  Cidlinou  (leg.  dr.  J.  Uzel.). 

Zvíře  za  živa  při  lezení  (dospělé)  6 — 7  cm  dlouhé,  dosti  zava- 
lité, vzadu  zaokrouhlené  (subfuscus  i  fuscus  jsou  vzadu  přišpičatělí) 
s  velmi  rozšířeným  polem  nožního  okraje  za  žlázou  ocasní.  Skulptura 
velmi  jemná ,  rugy  užší  než  1  mni^  velmi  dlouhé,  3 — 5  mm.,  po  celém 
hřbetě  stejnoměrné,  slabounce  vyniklé,  a  docela  mělkými  rýhami  oddě- 
lené; štít  ellii>tický  velmi  jemňounce  granulován.  Barva  hřbetu  červeno- 
hnědá,  podmíněná  mlhavými  skvrnami  sepiovýnii  na  siennové  půdě; 
boky  světle  šedohnědé  místy  slizem  (někdy)  slabě  zažloutlé,  okraj 
nohy  bělavý  s  čárkami  střídavě  temnějšími  a  slabšími  (jako  subfuscus); 
noha  ze  spodu  úplně  bílá;  sliz  vodnatý  čirý  neb  zcela  slabé  přižloutlý; 
temné  pásky  i  jakýkoli  nákres  na  štítu  Ú2)hiě  scházi^),  takže  ani  na 
zvířatech  od  slizu  opláchnutých  a  konservovaných  nijaká  stopa  pruhů 
se  neukazuje,  ačkoli  ztemnění  hřbetní  přechází  dosti  ostře  v  bledou 
zónu  boční.  Zvířata  mladá  jsou  zbarvena  velmi  nápadně:  hřbet  za- 
ujat neširokým  pásem  tmavě  kávové  hnědi  bez  pásek,  na  to  po  stra- 
nách sleduje  docela  příkře  bez  přechodu  čistě  bílý  pruh  boků,  jenž 
jest,  rovněž  jako  obruba  štítu,  lemován  (obyčejně)  úzkým  proužkem 
žlutým  (=  lpící  sliz);  hlava  s  tykadly,  jako  u  dospělých,  temně  hnědá; 
tato  mláďata  (popisovaná  dříve  jako  variety  alholateralis  autt.,  bicolor 
ex  err.  a  p.)  jsou  při  lezení  velmi  útlá  a  štíhlá,  vzadu  v  špičatý  ko- 
nec ocasní  vytažená  i  jeví  integument  velmi  hebký,  jenž  i  u  kusů  ad 
maximum  vzrostlých  bývá  vždy  mnohem  tenčí  a  měkčí  nežli  u  druhů 


^)  To  platí  o  kusech  ti/picJcýc7i,  jaké  toliko  se  v  Čechách  a  vůbec  v  střední 
Evropě  vyskytují. 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  13 

předešlých,  zejména  subfuscus;  znak  tento  je  konstantní  a  nesouvisí 
s  žádnou  histologickou  fasí  proměnlivého  nebo  přechodního  rázu, 
o  jaké  jsem  se  zmínil  při  ebenově  černých  kuších  empiriconmi.  — 
Naše  exempláře  se  nikdy  od  popsaného  zde  habitu  neuchylují  a  nijak 
nevarirují. 

Anatomie  poskytuje  rovněž  možnosť  přesného  rozeznávání  popi- 
sovaného druhu  ode  všech  příbuzných.  Jeho  volný  ovidukt  je  totiž 
poměrně  krátký,  v  celé  délce  stejně  prostranný,  dole  mírným  klenu- 
tým ohbím  zakončený  (viz  fig.  9.);  vas  deferens  krátké  (asi  jako 
ufuscus);  receptaculum  seminis  s  hlavičkou  kulatou  a  stopkou  tenkou, 
kratší  než  u  sub/usciis ;  atrium  barvy  křídově  bílé. 

Jak  z  dalšího  vysvitne,  zaujímá  bntnneus  přirozeně  střední  po- 
stavení mezi  fiiscus  a  Jiaviis  jsa  celkem  poslednímu  bližší. 

4.  flavus  Nilsson  ?  Miill,  (s.  melanocephalus  [Westerl.]  Faure- 
Biguet).  Živočich  útlý  372  ^^  5  cm  dlouhý  a  nejvýš  V2  ^'"*  široký, 
skulptury  jemné:  rugy  má  dlouhé,  elliptické,  velmi  ploché.  Barva 
citrónová  nebo  oranžová,  na  štítu  a  na  konci  těla  obyčejně  trochu 
intensivnější,  beze  všech  pruhů  a  pásek  i  lyry;  hlava  a  tykadla  úplně 
černá;  sliz  hřbetní  žlutý,  nožní  čirý;  noha  ze  spodu  bílá,  obruba  žlutá 
bez  čárek.  Toto  je  popis  typických  kusu,  červenou  pruhatou  odrůdu 
(novou)  popisuji  níže. 

Anatomicky  je  druh  tento  charakterisován  velmi  přesně.  Yolný 
ovidukt  je  zcela  přímý  beze  všech  ohbí,  poměrně  krátký  a  úzký; 
z  počátku  tenkostěnný  rozšiřuje  se  velmi  povlovně  asi  od  půle  své 
délky  i  stává  se  svalnatějším  od  inserce  tenkého  retraktoru.  Vas  de- 
ferens nápadně  krátké;  receptaculum  (aspoň  u  kusů  českých)  má  am- 
pullu  úzkou^  táhlou,  dlouze  vretemtou  (nikoli  kulatou  jako  u  ostat- 
ních druhů  a  u  téhož  dle  Lehmanna)  a  stopku  tenkou,  dole  mírně  roz- 
šířenou; od  retraktoru  kopulačního  oviduktu  přijímá  též  zvláštní  sva- 
lový proužek. 

Druh  tento  je  velmi  vzácný;  žije  ve  Švédsku,  severním  Německu 
a  severní  Francii,  všude  pó  řídku;  z  Čech  mám  několik  málo  typi- 
ckých vyspělých  kusů  od  Nového  Strašecí  a  z  ^larianských  Lázní. 
SiMROTH  upírá  i  tomuto  druhu  samostatnou  platuosC  a  shrnuje  jej 
v  jedno  s  brunneus,  nejspíše  žádný  kus  nikdy  neviděl;  z  Německa  je 
znám  toliko  od  Heringsdorfu,  kdež  jsem  jej  sám  před  pěti  léty  sbírali 
což  mi  kritiku  o  jeho  systematické  platnosti  valně  usnadnilo,  mámC 
z  ostrova  Volyňského  a  protějšího  břehu  z  lokalit  Lehmannových  ty- 
pické jeho  ukázky  druhů  fuscus  i  jiavus.  —  Podobá  se  celkem  mla- 
dým kusům  cnqiiricorum,  tyto  se  však  ihned  prozradí  neobyčejně  dlou- 


14  XXX.    J.  F.  Babor: 

hými  hrubými  rugarai  a  velmi  markantními  černými  čárkami  na  široké 
obrubě  nožní,  jakož  i  tím,  že  v  té  velikosti,  kdy  by  mohly  s  naším 
druhem  býti  spleteny,  dosud  nejsou  nikdy  pohlavné  zralí.  —  Jak 
jsem  již  uvedl,  žijí  u  nás  dvé  dobré  variety. 

a)  typicns.  Jednobarevně  žlutý  bez  pruhů,  viz  hoření  popis. 
V)  var.  Sídcii  n.  Velikostí  a  skulpturou  shodný  s  typem;  barvy  cih- 
lově rudé,  na  hřbetě  i)oněkud  ztemnělé  s  ostrými  IcsMe  čer}iohnčdými 
podélnými  prnluj  (Stanmibinden)  a  podobným  li/rovitým  nákresem  na 
štítu;  obruba  nohy  rudá  bez  čárek,  sliz  červený.  Nalezl  jsem  jej 
u  Sychrova  a  na  společné  vycházce  s  coll.  K.  Šulcem  v  Krkonoších 
(vždy  ve  společnosti  s  Hyalinia  (Vitrea)  contrada  West.)  v  Malém 
Sněžním  Březně  a  v  Riescngrundu,  tedy  na  stopách  bývalých  ledovců ; 
považuji  jej  za  typ  nordický.  Na  důkaz,  že  patří  jako  varieta  k  druhu 
J/avus,  podávám  podrobný  popis  jeho  apparatu  pohlavního.  Gonada  je 
velmi  tmavá,  malá,  žláza  bílková  úzká,  dlouhá,  přišpičatělá,  laločnatá 
barvy  a  vidu  voskově  žlutého;  ovispermatodukt  je  nestejnoměrné 
pigmentován,  vývod  samicí  zvlášt  temně  violový.  Volný  ovidukt  krátký, 
přímý ;  v  polovině  jeho  průběhu  se  inseruje  retraktor  a  odtud  počíná 
kopulační  díl  o  něco  širší  nežli  hoření  půle;  u  kusů  krkonošských  je 
již  zevně  znáti  mělkou  rýhou  (íig.  3.)  prostoru  mezi  oběma  vnitřními 
podélnými  návalky,  kdežto  u  kusů  sychrovských  (íig.  4.)  je  volný  ovi- 
dukt zevně  nerozlišený.  Ampulla  receptacula  je  velmi  úská,  táhlá  s  in- 
sercí  retraktoru  na  špičce  (íig.  3.,  4.).  Vas  deferens  docela  krátké, 
epiphallus  nepříliš  stloustlý,  atrium  malé  bílé. 

Ku  konci  podávám  k  této  skupině  analytický  rozbor  druhů  a 
hlavních  variet  upravený  dle  nejnápadnějších  znaků,  abych  čtenáři 
usnadnil  rychlé  určení:  A)  Délka  dospělého  lezoucího  zvířete  6 — 8 
cm,  vždy  podélné  pruhy  vyvinuty :  subfuscus  ;  dosahuje-li  plných  8  cw, 
:=  subsp.  Draparuaudi  n.,  ne-li  subsp.  subfuscus  s.  str. 

B)  Délka  dosp.  lez.  zvířete  2 — 7  cm;  v  případě,  že  přesahuje 
5  cm,  jednobarvě  hnědý:  a)  okraj  nohy  nečárkovaný:  ýavus  (jedno- 
barevně žlutý  =:  typus,  rudý  s  pruhy  =:r  var.  Šulcii  n.),  h)  okraj  nohy 
čárkovaný :  a)  6 — 7  cm  dlouhý ,  jednobarevně  hnědý  =:  hrumieus. 
(i)  2 — 5  cm  dlouhý  vždy  s  ostrými  páskami :  fiiscus  (hnědý  :=  typus, 
šedý  =  var.  Dvořáki  n.)  —  Pohlavní  dospělost  zevně  poznáme  po  zře- 
telném otvoru  atrialním. 

III.  Arioii  flagelhis,  Collinge. 

Druh  tento  stanoven  byl  před  třemi  léty  od  Collinge  (13.) 
z   materiálu   irského    a  jediným    dosud   známým    nalezištěm   jeho  je 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  15 

Schull,  Co.  Cork.  Tím  zajímavějším  je  tedy  nález  jeho  v  zásobách 
musejních  z  Oeské  Kamenice,  kde  byl  sbírán  již  před  třiceti  léty. 
Bohužel  našel  jsem  v  nich  jen  dva  exempláře  dospělé  (mimo  několik 
drobných),  ale  pečlivým  studiem  těchto  kusů  mezi  sebou  shodných 
a  srovnáním  se  zmíněnou  publikací  Collingeovou  nabyl  jsem  přesvěd- 
čení, že  mám  před  sebou  týž  druh,  ncboí  úchylky  mezi  oběma  nálezy 
jsou  pranepatrné. 

Oba  moje  kusy  byly  v  líhu  zachovány  v  zkřivené  posici,  jak  to 
znázorňuje  přiložený  výkres  (fig.  10.),  tak  že  tvar  zvířete  za  živa  ne- 
lze z  toho  přesně  usouditi;  celkem  asi  připomíná  zmenšeného  empi- 
ricorum  (s  kresbou  podobnou  jako  u  skupiny  sub/iisciis).  Skulptura 
vykazuje  rugy  celkem  ovální,  phjché,  oddělentí  rýhami  dosti  hlubo- 
kými. Žláza  ocasní  velmi  zakrnělá.  Okraj  noliy,  nepříliš  prostranný, 
označen  je  slabými  temnohnědymi  čárkami  na  půdě  zažloutlé.  Barva 
hlavy  je  namodralá  ztemnujíc  se  do  Šeda  podél  tykadel.  Po  středním 
poli  hřbetu  pi'ostírá  se  široký,  tmavé  šedohnědý  pruh,  táhnoucí  se 
od  žlázy  ocasní  až  asi  po  piil  pláště;  laterálně  je  tento  medianiií 
pruh  omezen  ostrými  hnědými  okraji,  na  něž  následuje  úzký,  světlý 
pás.  Pásky  postranní  (Staimnbinden)  jsou  poměrně  úzký,  sytě  hnědý, 
a  blednou  znenáhla  k  okraji  nohy;  na  štít  rovněž  pokračují,  tvoříce 
tam  nepříliš  nápadný  výkres  lyrovitý;  celý  štít  lemován  jest  okrajem 
světlým.  Noha  na  spodu  je  bledě  žlutá.  Velikost  nelze  pro  silnou 
kontrakci  v  alkoholu  správně  změřiti;  délka  mých  dvou  dorostlých 
kousků  měří  asi  3  cm  (Collingkovýcii  v  líhu  42  }nm). 

Zažívadla,  nervstvo  a  plášťové  orgány  shodují  se  celkem  s  po- 
měry u  enipiriconiiit  až  na  nepatrné  úchylky,  jichž  zevrubné  vylíčení 
by  vyžadovalo  tak  podrobné  sestudování  těchto  útrobních  systémů 
u  všech  Arionid,  pro  jaké  v  této  prácičce  není  místa.  Za  to  genitálie 
jsou  ovšem  i  zde  velmi  charakteristické.  Gonada  poměrné  volumi- 
nosní  je  složena  jak  u  empiriconim  z  dvou  laloků,  z  nichž  zase  každý 
lze  děliti  na  tři  menší  partie;  peritonaealní  obal  gonady  je  nestejno- 
měrně prostoupen  temným,  šedoviolovým  pigmentem.  Vývod  herma- 
froditický  je  velmi  dlouhý  a  bohaté  stočený,  žláza  bílková,  tvaru  při- 
bližně tetraědrického  (viz  fig.  11.),  mohutná.  Nevelký  ovispcrmatodukt 
složen  jest  asi  ve  2V2  závity,  žláza  prostatická  podobného  vzezření 
asi  jako  u  fasciatus  Nilss.  (s.  Bourgnignati  Mab.j.  Volný  ovidukt  je 
tvořen  zprvu  tenkou  rourkou,  ale  tato  velmi  záhy  naduřuje  v  dva 
tenkostěnné  měchýřkovité  oddíly,  za  nimiž  ihned  počíná  mohutný  sval- 
natý odstavec  kopulační ;  tento  je  nápadně  široký  a  obsahuje  uvnitř 
dvě  vyniklé   pliky,    upomínající  na  velmi   protáhlou   ligulu   západníiio 


16  XXX.     J.  F.  Babor: 

druhu  limtanicus  Mab.  [ze  skupiny  empiricomm^  viz  Simroth  (44,)], 
nelze  však  při  nedostatečné  kouservaci  mého  materiálu  rozhodnouti, 
jedná-li  se  o  skutečnou  ligulu  (provrtaná  papilla)  či  jen  o  parallelní 
návalky,  jakými  je  opatřen  subfiiscus  et  consortes;  proto  nelze  o  tomto 
zvláštním  druhu  s  určitostí  se  vysloviti,  ku  které  z  oněch  obvyklých 
čtyř  skupin  druhových  rodu  Arion  má  býti  zařaděn.  Podrobnější  stu- 
dium lepšího  materiálu  této  specie  by  snad  vedlo  k  rozluštění  phylo- 
geuetického  poměru  obou  skupin  (empiricomm  a  subfiiscus).  Vas  de- 
ferens  je  poměrně  kratší  a  přechází  znenáhla  v  oblý  vřetenitý  epi- 
phallus,  tlustší  nežli  má  suhfuscus^  jenž  ústí  malým  kulatým  odstav- 
cem do  base  receptakula.  Toto  má  ampullu  kulatou  a  jeho  nedlouhý 
stvol  přechází  náhle  v  kuželovitou  rozšířeninu  velmi  značných  roz- 
měrů, ale  stěn  slabších,  než  bychom  očekávali,  jež  chová  ve  svém 
nitru  nezřetelné  mělké  prohlubiny  a  záhyby  (slouží  snad  zachycení 
kopulačních  plik).  Atrium  je  prostorné,  ze  spodní  (ventralní)  strany 
semicirkulární  rýhou  v  hoření  úzkou  a  v  dolení  větší  účast  pooddě- 
leuo  (pro  účely  páření?).  Svaly  pohlavních  vývodů  jsou  nad  míiu 
zajímavý:  retraktor  kopulačního  oviduktu  vzniká  ze  stěny  tělní  za 
plášťovým  komplexem  na  právo  a  inseruje  se,  když  se  byl  více  než 
v  polovině  své  délky  rozdělil  na  dvě  pásma,  svým  kratším  dílem  těsně 
nad  kopulační  partii  oviduktu,  svým  delším  a  tenším  dílem  však  po- 
kračuje dále  i  upíná  se  na  rozšířenou  basi  receptakularního  duktu. 
Ampulla  má  však  mimo  to  ještě  jeden  molmtmj  retraktor  samostatní), 
jehož  původ  sousedí  na  levé  straně  s  původem  zatahovače  ovidukto- 
vého;  setkáváme  se  tudíž  u  tohoto  interessantuího  druhu  spárovítým 
retraktorem  genitálií. 

Případ  tento  není  ojedinělý;  Collinge  zmiňuje  o  této  velmi  dů- 
ležité relaci  u  svého  druhu  příliš  stručně  (13.):  „There  is  a  large 
rauscle  attached  to  the  distal  end  oť  this  organ"  (i.  e.  receptaculum 
seminis)  kresle  toliko  inserci  •  dotyčného  svalu  (jeho  tig.  2.  r.  m.) ; 
týž  autor  uvádí  stejně  povrchním  spůsobem  zdvojení  pohlavního  re- 
traktoru  u  empiricoritm  (1.5.  p.  53./4.) :  „A.  empirkorum  had  its  (i.  e. 
oť  the  genital  retractor  muscle)  point  of  origin  much  anterior  to  the 
position  of  attachment  to  the  oviduct,  and  in  examples  of  the  samé 
species  it  was  frequently  found  tliat  this  muscle  arose  from  two  quite 
independent  points."  Simroth  (44.)  našel  cos  podobného  u  ArioUmax 
californicus  Cooper,  kde  mimo  retraktor  penisu  je  samostatný  ještě 
„retensor"  otvoru  pohlavního;  na  str.  167. — 8.  svého  díla  dí  Simroth: 
;,Sehr  merkwůrdig  ist  aber  ein  iveiterer,  kráftiger  Muslcel  (bei  rg, 
Taf.  VIL  Fig.  9.),  der  dicht  neben  dein  Columellaris  entspringt,  sich 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  X7 

weiter  nach  Art  des  Pliaryiixretractors  gabelt  mul  a))i  hinteren  Um- 
fanye  der  Gemtalóffmmg  anfasst.  Etwas  iihnliches  kenne  icli  von 
keiiier  Schiiecke.  Was  liat  er  fiu*  Bedeutung?  wie  ist  er  entstanden? 
Wahrscheinlich  liiingt  er  mit  der  besonders  starken  Muskulatur  der 
ganzen  Ciitis  zusammen;  diese  miiss  wolil  bei  der  Copula  auf  die 
ausgestulpten  Genitalien  einen  so  holien  Blutdruck  ausiiben,  dass  ein 
besonderer  Retensor  ihre  Wurzel  vor  zu  weiter  Dehnung  und  Heraus- 
pressung  bewahrt."  Takový  příliš  promptní  výklad  —  Simrotu  libuje 
si  vůbec  občas  v  podobných  pseudofysiologických  meditacích  —  je 
zkušebním  kamenem  vědecké  paměti  Simrothovy,  neboť  týž  autor  dí 
na  jiném  místě  (37.)  o  retraktorech  receptacula  u  Arion  empiricorum 
(a  vůbec  Arionů)  na  str.  233.  v  poznámce  dole  toto:  „A.  Schmidt, 
der  die  Muskeln  ara  genauesten  zeichnet,  nennt  den  Retractor  des 
Receptaculums  „Retentor,"  wohl  weil  es  ihm  absurd  vorkam,  nach 
činem  Růckziehmuskel  zu  suchen,  bei  einem  Organ,  das  bei  dem  Gros 
der  Pulmonaten  gar  nicht  nach  aussen  vorgeschoben  wird.  Die  eigen- 
thůmliche  Copula  zeigt  uns  umgekehrt  die  Nothwendigkeit  der  Re- 
traktion.  Aber  auch  abgesehen  davon  můsste  man,  selbst  ohne  die 
Begattungsvorgánge  zu  kennen,  umgekehrt  aus  dem  Vorhandensein 
eines  Retraktors  auf  die  Ausstulpbarkeit  des  von  ihm  geleiteten  Or- 
ganes  schliessen.  Gegen  die  Thiitigkeit  eines  Retentors  sprechen  alle 
ůbrigen  freien  Muskeln  des  Schneckenleibes,  die  durchweg  Retrak- 
toren  sind." 

Tento  výklad  jest  ovšem  jediný  správný;  činnost  retence  lze  při- 
čísti jen  kratičkým  snopečkům  svalovým,  jaké  z  bezprostředního  okol- 
integumentu  k  atriu  nebo  kopulačním  organům  se  u  mnoha  Stylom- 
matophor  upínají,  nikoli  však  mohutným  pásům  svalstva  úplně  volným. 
Konečně  se  nám  arciť  nejedná  o  hádku  snad  k  vůli  této  funkci,  cel- 
kem lhostejné,  nýbrž  touto  poznámkou  chceme  jen  poukázat  k  morfo- 
logickému  významu  párovitélio  retraktoru  pohlavního,  neboť  dle  pů- 
vodu i  inserce  těchto  svalů  nelze  je  jinak  pojímati.  Zmíněný  „reten- 
tor" jsem  u  téhož  druhu  (ArioUmax  californicus  Coop.,  nikoli  však 
u  příbuzného  rodu  Anadenus  Heyn.,  jež  mám  ze  zásob  dvorního  mu- 
sea ve  Vídni)  také  pozoroval,  i  mohu  potvrditi  udání  Simrothova, 
avšak  musím  z  úplné  samostatnosti  jeho  i  symmetrického  průběhu 
k  retraktoru  pohlavnímu  v  užším  slova  smyslu  považovati  jej  za  jeho 
blížence.  Nejinaké  poměry  shledal  jsem  v  této  příčině  u  zvláštní  formy 
dosud  nepopsané,  jež  spojuje  znaky  Ichnsuaňona  a  Letounieuxie  (tento 
rod  BouRGDiGNATův  patří  do  nejtěsnějšího  příbuzenství  s  Lessonovým 
Aríunculem,  nikoli  jako  podrod  ku  Geomalacus  Allm.,  kamž  jej  chybně 

Tř,  mathematicko-prírodovědecká.    1896.  2 


18  XXX.    J.  F.  Babor: 

PoLLONERA  staví)  V  jediio  (z  Vídeňského  musea) ;  našel  jsem  tu  totiž 
jediný  neobyčejně  široký  zatahovač  pohlavní,  jenž  zřetelně  seslabenou 
zónou  v  prostřed  své  šířky  patrně  se  jeví  jako  produkt  splynulých 
dvou  svalů.  U  sardinského  Ammculiis  (Ichuusarion  Poli.)  Isselli  Bour- 
guign.  (ze  zoologického  musea  v  Strassburgu)  jsou  rovněž  dva  sym- 
metrické  (svým  původem)  retraktory  pohlavní :  jeden  se  inseruje,  zase 
ve  dva  proudy  rozčísnut,  na  ovidukt  (volný,  jako  tomu  vlastuě  tak 
jest  u  Ariolimaxe),  druhý  pak  na  receptakulum.  Pozorujeme  tedy 
u  několika  Arionid,  čeledi  to,  kde  phylogeneticky  původnější  poměry 
myologické  jsou  dosud  zachovány,  totiž  samostatný  pár  retraktorů  ty- 
kadelních,  jež  u  ostatních  Stylommatophor  splynutím  s  retraktorem 
pharyngealním  daly  původ  svalu  cívkovému  (m.  columellaris),  také 
párovitý  retraktor  genitálií,  kterýž  moment  považuji  za  velmi  významný 
pro  úvahu  o  phylogenetickém  vzniku  genitálií  u  Pulmonatň  vůbec. 
Gonadu  měkkýšů  považuje  Pelseneer  (24.)  vůbec  za  organ  původně 
párovitý;  přímá  pozorování  tohoto  druhu  jsou  dosud  vzácná:  odmít- 
neme-li  dvojitosť  gonady  rňznopohlavní  (přehled  v.  Babor  (i.)  a  Pel- 
SENEER  (25/6.),  zbývá  snad  jediný  případ  párovité  gonady  Gastropodň 
u  fissurellidy  Cemoria  Leach  [Béla  von  Haller  (18.)] ;  souhlasím  však 
přes  to  s  Pelseneerem  úplně,  že  původní  párovitosť  gonady  jest  u  měk- 
kýšů theoretickým  postulátem.  Právě  u  Arionid  (připomeňme  si  nejzná- 
mější poměry  u  největšího  druhu  empiricorimi)  leží  gonada  zřetelně  dvoj- 
laločná  mezi  ydtry  úiúné  st/mmetrickt/,  takže  hluboké  septum  mezi  oběma 
půlema,  provázeno  silnou  arterií,  spadá  úplně  do  roviny  medianní, 
kdežto  u  Helicid,  ba  i  u  jiných  čeledí  slimáků  na  př.  Limacid)  je 
gonada  jednotná,  nebo  aspoň  nelze  už  četné  drobnější  loby  seřaďovati 
v  schéma  organu  párovitého,  a  leží  jednostranně  asymmetricky.  Uvá- 
žíme-li  předně,  že  Arioni  si  uchovali  v  nejdůležitějších  systémech  or- 
gánů původní  párovitosť  (poměry  ledvin,  mnskulatury  a  uervstva,  do 
jisté  míry  i  laloků  jaterních),  za  druhé,  že  se  gonada  ze  dvou  z  prvu 
nesrostlých,  souměrných  základů  ontogeneticky  vyvíjí  (jak  jsem  na 
embryích  Arion  empiricorum  vždy  zřetelně  pozoroval)  a  že  i  vývody 
pohlavní  u  zárodků  a  mláďat  po  dobu  poměrně  velmi  dlouhou  zaují- 
mají polohu  střední  uvnitř  dutiny  životní,  stěhujíce  se  teprve  po- 
zději výhradně  na  stranu  pravou,  doznáme,  že  nelze  podceňovati  pá- 
rovitý retraktor  pohlavní  jako  úkaz  nahodilý,  nýbrž  že  právě  u  tohoto 
rodu  má  zmíněná  okolnost  principielní  význam.  Dají-li  se  i  vývody 
samy  (ovispermatodukt  s  receptakulem)  na  ústroje  párovité  uvésti, 
nelze  prozatím  rozhodnouti,  ale  dosavadní  vědomosti  embryologické 
tomu  celkem  neodporují  (původní  triaulie  nebo  aspoň  diaulie  embryo- 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  19 

iialní !)  —  Považovati  genitálie  Stylommatoplior  (mimo  gonadu  ovšem) 
za  niodiíikovaiié  vývody  nefridií,  jak  to  činí  Pei.seneer,  mám  za  ne- 
odůvodněné a  nepřípustné  i  pro  ten  případ,  že  bychom  přijetím 
samostatného  phylogenetického  původu  genitálií  Stylommatophor  (a 
Nudibranchií)  niusili  popříti  jich  homologii  s  genitáliemi  ostatních 
mékkýšů  (vyjímaje  snad  jediné  vyšší  Gastropody). 

IV.  Skupina  druhů  příbuzných  k  liortensis  Fér. 

1.  Iwrtcnsis  Fér.  Tento  u  nás  vzácný  druh  přichází  ve  dvou  ba- 
revných odstínech:  hnědý,  typický,  jako  jej  znázorňuje  Simroth  (37. 
l\if.  VII.  Fig.  42.  XXVI.  A.)  v  Jelenních  Příkopech;  temně  šedý 
s  pruhy  hluboce  černými,  ale  jinak  s  typem  shodný  {zn  sliz  a  noha 
ze  spodu  v  lateralních  polích  barvy  červeně  oranžové)  ve  Folimance 
na  Vinohradech  (leg.  J.  Košťál)  a  v  Čeřovce  u  Jičína  (leg.  E.  Bayer).') 

2.  intennedius  Norm.  (s.  minim us  Simr.)  Zvíře  malé,  útlé,  šedo- 
žlutavé,  bledé,  na  konci  ocasním  zlatožluté;  boky  bělavé  jsou  ozna- 
čeny v  předu  několika  malými  body  černými  dosti  oddálenými  od 
okraje  nohy  (nečárkovaného),  někdy  splynulé  v  pásku;  hlava  s  ty- 
kadly šedočerná,  štít  zrnitý  bez  lyrovitého  nákresu,  sliz  žlutý.  Noha 
ze  spodu  v  lateralních  polích  žlutavá;  skořápka  vyvinuta  v  podobě 
tuhé  destičky.  Délka  15 — 20  nnn.  —  Volný  ovidukt  tenký,  nad  míru 
kratičký;  vas  deferens  krátké;  receptakulum  s  velikou  kulatou  hla- 
vičkou a  stvolem  krátkým  k  basi  náhle  rozšířeným.  —  Žije  ve  vý- 
chodní a  severní  Francii,  v  Německu  a  rakouských  Alpách. 

Uvádím  stručný  popis  tohoto  druhu,  protože  dle  díla  Simrothova 
(37.)  žije  v  Rudohoří  v  Čechách ;  dle  ústního  sdělení  téhož  autora 
přichází  i  v  nejsevernějších  výběžcích  Čech;  sám  jsem  ho  bohužel 
z  Čech  dosud  nikdy  nedostal,  ač  jsem  po  něm  všude  velmi  usilovně 
pátral;  žije  prý  v  smrkových  lesích  v  mechu  hluboko  skryt  a  je  vů- 
bec dosti  vzácný  i  v  místech,  kde  byl  sbírán. 

3.  Vejdovskýi,  Babor  et  Košťál.  Tento  krásný  druh  byl  mimo 
známá  dosud  naleziště  sbírán  u  Jankova  (leg.  V.  Dvořák)  a  mimo 
Cechy  v  Alpách  u  Semmeringu  (leg.  dr.  R.  Sturany)  a  v  Stýrsku 
(starší  zásoby  dvorního  musea  ve  Vídni) ;  žije  vždy  na  místech  rázu 
aspoň  poněkud  horského,  nikdy  dojista  na  půdě  kultivované;  podařilo 

')  Tento  druh  je  v  Německu  i  ve  Francii  vehni  rozšířen  po  všech  možných 
lokalitách;  n  nás  žije  sice  na  udaných  místech  pražských  v  nesčetných  kuších, 
ale  za  to  jsou  jeho  naleziště  velmi  vzácná;  u  nás  jsou  to  vždy  zahrady,  nikoli 
místa  nekultivovaná. 


20  '  XXX.     J.  F.  Baboi': 

se  mi  získati  několik  exemplářů  až  22  i  23  mm.  dlouhých  (v  maxi- 
mální extensi  za  živa),  ale  nikdy  ne  více:  všechny  údaje,  že  byl  na- 
lezen ve  velikosti  až  3  cm.  spořívají  na  omylu  v  určení,  ačkoli  je 
velmi  snadno  tento  druh  správně  rozpoznati.  —  Anatomických  dodatků 
nových  nemám,  připomenu  zde  jenom,  že  představuje  tento  druh  — 
aspoň  v  morfologické  úpravě  kopulačního  apparatu  —  realisované 
schéma  rodu  Arion  vůbec,  neboť  má  i  provrtanou  kopulační  papillu 
=  ligula  (jediné  zde  ze  všech  dosud  anatomicky  prozkoumaných  Ari- 
onň  shoduje  se  s  typickou  penisovou  papillou  Helicid  svým  tvarem 
i  svou  histologickou  skladbou)  i  kopulační  pliky  (jakými  se  vyznačuje 
skupina  subfusciis),  jež  zde  srůstají  (aspoií  částečně)  a  zmíněnou  pa- 
pillu obemykají;  mohli  bychom  tedy  považovati  tuto  specii  za  phylo- 
genetické  východisko  pro  všechny  druhy  rodu  Arion,  vyjímaje  skupinu 
fasciaťiis  Nils.  (s.  Bourguignati  Mab.),  ale  tím  bychom  so  octli  v  kol- 
lisi  s  geografickými  názory  Simrothovými,  dle  něhož  Arioni  vznikli  na 
západě  (Canary  a  Portugalsko)  a  odtud  se  šířili  na  východ  až  po 
Karpaty,  přes  něž  jen  poslední  výstřelky  tohoto  rodu  přestoupily. 
Pozoruhodno  je,  že  původní  forma  těchto,  jíKí.s^f'«/mH?řs  Mab.  (dle  Sim- 
ROTHA  44.),  je  extérieurem  našemu  VeJdovsJit/i  někdy  velmi  podoben, 
anatomicky  je  však  náš  druh  původnější;  onen  jakož  i  niinimus  se 
svými  kratičkými  zredukovanými  ovidukty  jsou  formy  nikoli  primitivní, 
nýbrž  naopak  odvozené,  ba  zakrnělé. 

V.  Arion  fasciatus  Nilsson  (s.  P>ourgnignati  Mab.), 

Z  této  skupiny  jediný  uvedený  druh  je  v  naší  fauně  zastoupen. 
Jeho  vzezření  i  anatomie  je  tak  známa,  že  není  třeba  o  tom  žádné 
podrobnější  zmínky,  jen  jemnější  systematiku  této  specie  zde  uvedu, 
pokud  má  pro  naše  poměry  faunistické  zajímavosť.  Celkem  nutno 
rozeznávati  dvě  subspecie,  jež  Pollonera  dokonce  považuje  za  samo- 
statné druhy;  k  tomu  však  nejsou  rozdíly  jejich  dosti  veliký  a  mimo 
to  existují  tvary  přechodní.  Přehled  našich  forem  je  tento: 

I.  subsp.  fasciatus  Nils.  (s.  Bourguignati  a  Mab.)  s.  str.  Hřbetní 
kýl  z  podélných  šupinek  složený  vždy  vyvinut.  Větší  kusy  s  kýlem 
slabším  označuje  Pollonera  jako  druh  subcarinafus,  nejsou  to  však 
nic  jiného,  nežli  staré  vyspělé  exempláře  typické  formy.  Jako  barevné 
variety  dosti  konstantní  můžeme  mimo  známý  šedý  typus  rozeznávati 
tyto:  a)  var.  miser  Poli.  Menší  odrůda  (2^2 — 3  ř'>"  délky,  typus 
3 — 4)  barvy  velmi  bledé  s  okrajem  nožním  bez  čárek.  Mám  jej  od 
Motola.     hj  var.  Fcrussacii  n.    Forma  veliká  (5— G  cm  délky),  barvy 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  21 

světle  okrové  s  pruhy  šedohnědými,  kýl  šupinek  je  vyvinut,  ale  mi 
barvu  žlutou;  sliz  špinavě  žlutohnědý.  Nad  rýhou  epipodialní  táhne 
se  úzký  ostrý  červený  pruh,  jímž  (mimo  velikosť)  se  rozeznává  od 
podobné  záp.  var.  neustriacns  Mab.;  Férussac  (17.)  ji  kreslí  (pod  jmé- 
nem hortensis)  velmi  správně.  Mimo  Francii  znám  ji  jen  z  Cech  a  to 
z  děleních  Jelenních  Příkopů,  od  Běchovického  rybníka  (leg.  prof.  dr. 
A.  Fric)  a  z  Krče  (leg.  O;  Reisner);  mimo  to  jsem  ji  dostal  z  Mo- 
ravy z  okolí  Valašského  Meziříčí  (leg.  prof.  J.  Janda). 

II.  subsp.  amhiguus  Poli.  Délka  272  ^*"'  skulptura  jemná,  štít 
špinavě  bílý,  po  stranách  břidlicovitě  lemován;  hřbet  šedý,  na  hoře 
temnější,  boky  modrošedé  s  nezřetelnými  břidlicovitě  černými  páskami; 
hlava  s  tykadly  černavá;  Icýl  úplně  schásí;  okraj  nohy  zažloutlý  s  je- 
mně šedohnědými  čárkami,  kolem  žlázy  ocasní  šedými  tečkami  poset; 
sliz  bezbarvý.  Noha  ze  spodu  má  široká  lateralní  pole  barvy  bledě 
žluté  a  prostřední  locomotorické  pole  průsvitně  šedé.  Stvol  recepta- 
cula  o  něco  tlustší,  nežli  u  subspecie  prvé.  Z  Cech  mám  jej  od  Dvora 
Králové  n.  L.  (leg.  K.  Šulc).  —  Mimo  to  jsem  dostal  z  Ceřovky  u  Ji- 
čína (leg.  E.  Bayer)  jediný  kus  této  subspecie  poněkud  odchylných 
vlastností,  jenž  se  dá  označiti,  pokud  lze  z  jediného  kusu  souditi, 
celkem  asi  jako  sem  přísl.  var.  armoricanus  Poli.  Štít  a  střed  hřbetu 
šedohnědý  s  matnými  skvrnami;  boky  bledě  šedé  se  silnými  černými 
pruhy  a  podobným  lyrovitým  nákresem  na  štítu;  hlava  s  tykadly 
temné  modrošedá,  kolem  huby  bílá  (bez  pigmentu,  viz  fig.  13.).  Geni- 
tálie velmi  význačný:  Volný  ovidukt  tenounký  má  vyvinut  na  spodu 
oddíl  analogický  „hořenímu"  atriu  (viz  empiricorum) ;  vas  delérens 
krátké,  epiphallus  mohutný.  Receptakulum  má  ampullu  hruškovitou, 
nahoře  vytaženou  v  cíp  a  stvol  velmi  mohutný,  neobyčejně  stlustlý, 
tvaru  kuželovitého,  ze  zadu  příčnou  rýhou  ve  dva  odstavce  pooddě- 
lený;  toliko  k  tomuto  stvolu  receptakula  se  inseruje  silný  retraktor 
pohlavní.  Uvnitř  obsahuje  mohutnou  kopulační  papillu  s  četnými 
ostrými  plikami  v  jejím  lumen  (viz  fig.  14.,  15.),  takže  na  této  formě 
nejpatrněji  vidíme,  že  skupina  fasciatus,  jediná  z  rodu  Arion,  má  ko- 
pulační organ  vytvořen  nikoli  v  oviduktu,  nýbrž  v  stopce  receptakula. 
Známe  tedy  u  Stylommatophor  tyto  poměry  lokace  kopulačního  appa- 
ratu:  1.  u  veliké  většiny  je  vyvinut  jako  terminalní  partie  vývodu 
samčího  (vas  deferens,  pravému  penisu  předchází  obyčejně  epiphallus) ; 
2.  u  některých  (většina  Arionid)  je  vytvořen  v  terminalní  partii  ovi- 
duktu tedy  ye  vývodu  samicím;  3.  u  jiných  {Geomalacus  Allm.,  Arion 
fasciatus  výminečně  i  jinde,  sám  jsem  sdělil  podobný  případ  u  ^waZ/a 
c/racilis  Leyi\.)  ve  stvolu  receptakula.  Zdali  můžeme  jako  samostatný  typ 


22  XXX.     J.  F.  Babor: 

uznati  rod  Bielsia  Cless..  kde  je  kopuluční  apparat  zdánlivě  samo- 
statný (úplné  mimo  vývod  samčí,  samicí  i  receptakularní  vytvořen), 
ukáže  teprve  vývoj  tohoto  orgánu.  Vidíme  tedy,  že  lokalisace  kopulac- 
ního  t.  j.  přidržovacíbo  apparatu  je  celkem  morfologicky  irrelevautní ; 
ve  všech  případech  opakuje  se  však  týž  poměr  anatomický,  bud  jsou 
v  tomto  kopulařním  oddílu  vytvořeny  četné  drobné  papilly,  nebo  po- 
délná plika  více  méně  svalnatá,  nebo  posléze  provrtaná  pai)illa. 

Tato  subspecie  amUgims  Poli.  je  známa  původně  z  Piemontu, 
var.  armoricana  Poli.  z  Brestu  ve  Francii ;  jak  může  Polloíjera  viděti 
v  něm  příslušníka  skupiny  liortensis  Fér.,  ačkoli  sám  udává,  že  se 
anatomicky  skoro  neliší  od  fasciatus  Nils.  (1.  p.  23.  „L'  appareil  se- 
xuel  est  presque  identique  á  celui  de  1'  A.  Bourguignaťi'--)^  jest  nepo- 
chopitelné. 

Podal  jsem  tu  krátký  přehled  svých  dosavadních  studií  o  syste- 
matice  českých  (a  vůbec  středoevropských)  Arionid,  omeziv  poznámky 
morfologické  na  míru  pokud  možno  nejmenší.  Podařilo-li  se  mi  usnad- 
niti určování  domácích  forem  našim  sběratelům,  jimž  není  celá  od- 
borná literatura  přístupná  (byla  by  jim  bez  samostatného  podrobného 
studia  bez  toho  málo  platná),  a  upozorniti  na  zoologickou  za- 
jímavost této  skupiny  i  potřebu  její  fysiogratii  znovu  důkladně  probá- 
dati, jest  účel  můj  skvěle  dosažen. 

Považuji  posléze  za  svou  povinnost  podotknouti,  že  bez  vydatné 
podpory  c.  k.  dvorního  přírodopisného  Musea  ve  Vídni  bych  se  byl 
nikdy  v  studium  Arionid  (z  příčin  vnějších)  nemohl  vpracovati;  nej- 
vřelejší můj  dík  patří  laskavosti  pana  dra  Rudolfa  Sturanyho. 


Výklad  tabulky. 

Fig.  1.  Arion  fiiscus  O.  F.  Můll.  var,  Dvořál'i  n.  ^2  přirozené 
velikosti;  barva  přirozená  úplně  vystižena;  z  okolí  Jankova  (leg.  V. 
Dvořák). 

2.  Arion  fiarus  Nilsson,  var.  Sulcii  n.  z  Krkonoš  (Malá  sněžná 
jáma).  •%  přir.  velikosti;  barva  dh^  živého, 

3.  Arion  fliivus  Nilsson,  var.  tSulcii  n.  ze  Sychrova;  genitálie  celé. 

4.  Arion Jiavus  Nilsson,  var.  t^ulcii  n.  z  Krkonoš;  vývody  genitálií. 

5.  Arion  suhfíiscMsl^ ér.  ^m\)^^.  Drajxinumdi  n.;  vývody  genitálií. 
0.  Arion  suhfusciis  Fér.  s.  str.  dospělý;  vývody  genitálií. 

7.  Arion  subfuscus  Fér.  st.  str.  iuv. ;  vývody  genitálií. 

8.  Arion  fuscus  O.  F.  Midi.  typ.  z  Nového  Strašecí;  vývody  genitálií. 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  23 

9.  Árion  brunnens    Loliin.  z  Karlových    Yavů;    vývody  genitálií. 

10.  Arion  Jlagdlus  Collinge  ze  zásob  z  České  Kamenice,  dle 
lihového  exempláře ;  '%  pi:'iroz.  velik. 

11.  Arion  Jlagdliis  Collinge;  genitálie  téhož  exempláře  j.  fig.  10. 

12.  Arioi  jlagellus  Collinge ;  vývod  genitálií  téhož  exempláře 
j.  fig.  10.  a  11. 

13.  Arion  fasciatits  Nils.  var.  amhigims  Pollon.  (sp.)  (stejný 
s  var.  armoricanns  Pollon.)  z  Čeřovky  u  Jičína  (leg.  E.  Bayer) ;  dle 
lihového  exempláře;  ^^  přiroz.  velik. 

14.  Arion  fasciatus  Nils.  var,  amhiguus  Poli.  (sp.) ;  vývody  ge- 
nitálií téhož  exempláře  j.  lig.  13. 

15.  Arion  fasciatus  Nils.  var.  anibiguus  Poli.  (sp.) ;  vývody  ge- 
nitálií téhož  exempláře  j.  Hg.  13.  a  14.  s  drnhé  strany  nežli  hg.  14.; 
2)6  =r  epiphallus,  or/ z=  ovidnkt;  mohntné  zduření  stvohi  receptakula  je 
s  této  strany  patrno,  jakož  i  retraktor  na  ně  se  inseriijící. 

Xjitera;tTj.ra;. 

1.  Babou  Joseph  F.  Notě  on  Arion  citrinus,  Westerlimd.  The 
Jom-nal  of  Malacology.  Vol.  III.  1894. 

2.  Babou  J.  et  Kořtái.  J.  :  Notě  sur  nne  espéce  nouvelle  ď 
Arion.  Véstn.  král.  č.  spol.  nánk.  Tř.  math.-př.  1893.  III. 

3.  Babou  J.  a  Košťál  J.  :  „Příspěvky  etc."  Věstník  kr.  č.  sp. 
nauk.  1893. 

4.  Babou  J.  :  Ú.  d.  Cyclus  d.  Geschlechtsentwick.  d.  Stylomma- 
tophor.  Verh.  d.  deutsch.  Zoolog.  Gesellsch.  1894. 

5.  BuoECK,  Van  den:  Excursions,  découvertes  et  observations 
malacologiques  faites  eu  Belgique  pendant  V  année  1870.  Bruxelles, 
Annales  de  la  Soc.  Malac.   Belg.  V.    1870.  pp.  13.— 64..,   t.  2.  f.'6b. 

6.  BoKTTGER  O. :  Fundortlisten  mittelcuropáischer  Nacktschnecken. 
Nachrichtsblatt  der  Deutschen  Malakozoologischen  Gesellschaft.  1884. 

7.  Clessin  S.  :  Deutsche  Excursions-Mollusken-Fauna.  2.  Autlage. 
Niirnberg.  1884. 

8.  Clessin  S.  :  Mollusken-Fauna  Oesterreich-Ungarns  und  der 
Schweiz.  Niirnberg.  1887. 

9.  CocKKRELL  T.  D.  A. :  A  Check  List  of  the  Slugs.  AVith  Ap- 
pendix  and  Notes  by  Walter  E.  Collinge.  Conchologist.  Vol.  II.  pt.  7., 
8.  1893. 

10.  Collinge  W.  E.  :  A  Review  of  the  Arionidae  of  the  British 
Isles.  Conchologist.  Vol.  lí.  pt.  3.,  4.  1892.  (2  díly). 


24  XXX.     J.  F.  Babor: 

11.  idem:  Description  of  a  new  Variety  of  Arion  hortensis  Fér. 
and  Arion  circuinscriptus  Jolinst.  ibid.  Vol.  II.  pt.  3.  1892. 

12.  idem:  On  the  Structure  and  Affinities  of  some  European 
slugs.  ibideui  Vol.  II.  pt.  5.  1893. 

13.  idem:  Description  of  the  Anatomy  &c.  of  a  new  Species 
and  Variety  of  Arion.  Annals  and  Magazine  of  Natural  Ilistory.  Ser. 
6.  Vol.  XII.  1893. 

14.  idem:  The  Anatomy  and  Description  of  a  new  Species  of 
Arion.  ibid.  Ser.  6.  Vol.  XIII.  1894. 

15.  idem :  The  Myology  of  some  Pulmonate  Mollusca  considered 
as  a  Distinctive  Feature  in  the  Discrination  of  Genera  etc.  Procee- 
dings  of  the  Malacological  Society.  Vol.  I.  Part.  2.  1894. 

16.  Draparnaud  -Jacqnes  Philippe  Raymond:  Histoire  naturelles 
des  Molhisques  terrestres  et  fluviatiles  de  la  France.  Opus  posthu- 
mum  vyšlé  redakcí  dra  Clos  v  Montpellieru  a  Paříži  1805.  (Tabule 
kreslil  Grateloup  a  Ducluzeau.) 

17.  Férussac  (pere  et  íils)  et  Desluiyes;  Histoire  generále  et 
partuculiere  des  Molhisques  terrestres  et  fluviatiles,  tant  des  espéces 
que  r  on  trouve  au  aujourďhui  que  les  dépouilles  fossiles  de  celles 
qui  n'  existent  plus.  Opus  posthumum  započaté  F.  otcem  (Just  Joseph 
Pascal  André  ď  Audebard  baron  de  Férussac),  dále  vedené  F.  synem 
(André  Etienne  Just  Pascal  Joseph  Francois  ď  Audebard  baron  de 
Férussac)  v  letech  1819. — 32.  a  D.  (Gérard  Paul  Deshayes)  dokon- 
čené v  letech  1838-40.  a  1849—51.  tvořící  4  díly  in  fol.  (42  knih) 
s  800  str.  textu  a  247  tab.  rytými  a  kolorovanými. 

18.  Halleh  Béla  von:  Studien  iiber  Docoglosse  und  Rhipido- 
glosse  Prosobrancbier  nebst  Bemerkungen  iiber  die  phyletischen  Be- 
ziehungen  der  Mollusken  untereinander.  Leipzig  1894. 

19.  H.  JoiiDAx:  Die  Binnenmollusken  der  nordlich  gemiissigten 
Lánder  von  Europa  und  Asien  und  der  arktischen  Lánder.  Nova  Acta 
d.  ksl.  Leop.-Carol.  Deutsch.  Akad.  d.  Naturf.  Bd.  XLV.  Nr.  4.  1883. 

20.  R.  Lehmann:  Die  lebenden  Schnecken  und  Muscheln  der  Um- 
gegend  Stettins  und  in  Pommern,  mit  besonderer  Beriicksichtigung 
ihres  anatomischen  Baues.  Cassel.  1873. 

21.  F.  Leydig:  Die  Hautdecke  und  Schale  der  Gastropoden, 
nebst  einer  Úbersicht  einheimischer  Limacineen.  Archiv  fiir  Natur- 
gesch.  1876. 

22.  A.  Moquin-Tandon  :  Histoire  naturelles  des  Mollusques  ter- 
restres et  fluviatiles  de  France.  Paris.  1855. 


Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích.  25 

23.  O.  F.  McLLER :  Vermium  terrestrium  et  fluviatilium  historia, 
seu  animalium  Infusorium,  Helminthicorum  et  Testaceorum  non  raa- 
rinorum  siiccincta  historia.  Havniae  et  Lipsiae  1773.,  4.  2  díly  (jen 
2.  jedná  o  měkkýších). 

24.  Pelseneer  P.  :  Les  reins,  les  glandes  Génitales  et  leurs  con- 
duits  dans  les  Mollusques.  Zoologischer  Anzeiger.  Nr.  41)9.  1896. 

25.  Pelseneer  P.  :  Hermaphroditism  in  Molluscs.  Quart.  Journ. 
Micr.  Se.  1895. 

26.  Pelseneer  P.  :  L'  hermaphroditisme  chez  Mollusques.  Arch 
de  Biologie.  1895. 

27.  C.  PoLLONERA :  Specie  nuove  o  mal  conosciute  di  Arion  Euro- 
pei.  Atti  della  R.  Accademia  delle  Scienze  di  Torino.  Vol.  XXII.  1887. 

28.  C.  Pollonera:  Uber  einen  Árion  von  Vegesack  bei  Břemen. 
Abh.  d.  naturf.  Vereins  zu  Břemen  IX.  1884. 

29.  C.  PoLEONERA  I  Nuove  contribuzioni  allo  studio  degli  Arion 
Europei.  Atti  della  B.  Accademia  delle  Scienze  di  Torino.  Vol.  XXIV.  1889. 

30.  C.  Pollonera:  Recensement  des  Arionidae  de  la  Region 
Paléarctique.  Bolletino  dei  Musei  di  Zoologia  ed  Anatomia  comparata 
della  R.  Universita  di  Torino.  No.  87.  Vol.  V.  1890. 

31.  R.  Scharff:  The  Slugs  of  Ireland.  The  Scientific  Transac- 
tions  of  the  Royal  Dublin  Society.  Vol.  IV.  (Series  II.  X.  1891.) 

32.  ScHMiDT  A. :  Geschlechtsapparat  der  Stylommatophoren  1855. 

33.  H.  SiMROTH :  Uber  das  Nervensystem  und  die  Bewegung  der 
deutschen  Binnenschnecken.  Programm  der  Realschule  II.  Ordnung 
in  Leipzig  1882. 

34.  H.  Simroth:  Uber  die  deutschen  Nacktschnecken.  Sitzungs- 
ber.  der  Naturforsch.  Gesellschaft  zu  Leipzig.  1883. 

35.  H.  Simroth:  Uber  die  deutschen  und  einige  ausserdeutsche 
europáische  Nacktschnecken.  (Vorláuíig.  Mittheilung.)  Nachrichtsblatt 
der  Deutschen  malakozoolog.  Gesellschaft  1883. 

36.  H.  Simroth:  Uber  die  Fárbung  der  Arionarten.  Sitzungsber 
der  Naturforsch.  Ges.  zu  Leipzig.   1884. 

37.  H.  Simroth:  Versuch  einer  Naturgeschichte  der  deutschen 
Nacktschnecken  und  ihrer  europáischen  Verwandten.  Zeitschrift  fur 
wissenschaftliche  Zoologie.  Bd.  XLII.  1885. 

38.  H.  Simroth  :  Uber  bekannte  und  neue  paláarkt.  Nacktschnecken. 
Jahrbuch  der  Deutschen  malakozoolog.  Gesellschaft.  XIII.  1886. 

39.  H.  Simroth  :  Weitere  Mittheilungen  iiber  paláarktische  Nackt- 
schnecken. Jahrb.  d.  Deutsch.  malak.  Ges.  Bd.  XIII.  1886. 


26  XXX.  J.  F.  Babor:  Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích. 

40.  H.  SiMROTH :  Uber  den  Geomalacus  maculosus  Allm.  Sitzungs- 
ber.  (1.  Naturf.  Ges.  zu  Leipzig.  1885. 

41.  H.  Simroth:  Einige  Bemerkungen  betreífend  die  Systematik 
der  europaischen  Nacktschnecken.  Nachrichtsblatt  d.  Deutsch.  malak. 
Ges.  1887. 

42.  H.  Simroth  :  Uber  die  azorisch-portugiesische  Nacktschnecken- 
fauna  und  ihre  Beziehungen.  Zoologischer  Anzeiger.  1888. 

43.  H.  Simroth:  Beitrage  zur  Kenntniss  der  Nacktschnecken. 
Nachrichtsblatt  der  Deutsch.  malak ozool.  Gesellschaft.  1889. 

44.  H.  Simroth  :  Die  Nacktschnecken  der  portugiesisch-azorischen 
Fauna  in  ihrem  Verháltniss  zu  denen  der  paláarktischen  Region  iiber- 
haupt.  Nova  Acta  der  ksl.  Leop.-Carol.  Deutschen  Akad.  d.  Natur- 
forscher.  Bd.  LVI.  Nr.  2. 

45.  George  W.  Tryon:  Manuál  of  Conchology.  Second  Series: 
Pulmonata.  Vol.  I.  Testacellidae,  Oleacinidae,  Streptaxidae,  Helicicoi- 
dea,  Vitrinidae,  Liinacidae,  Arionidae.  Philadelphia.  1885. 

46.  Uličný  J.:  Měkkýši  čeští  (Mollusca  bohemica).  V  Praze  1895. 

K  fauně  české: 

47.  Lbhmann  R.  :  Zur  Molluskenfauna  von  Carlsbad  und  Fran- 
zensbad  in  Bohmen.  Malakozool.  Blatter.  XII.  1865. 

48.  Reinhardt  o.  :  Uber  die  Molluskenfauna  der  Sudeten.  Ar- 
chiv fiir  Naturgeschichte.  1874. 

49.  Cypers,  v.  von:  Die  Molluskenfauna  des  Riesengebirges. 
Eiesengebirge  in  Wort  und  Bild.  Marschendorf  1885. 

50.  Merkel  E.  :    Die  Molluskenfauna  Schlesiens.   Breslau.  1894. 


Nákladem  Král.  České  Společaosti  Nauk  —  Tiskem  dra  £d.  Grégra  v  ťrare  1896. 


Ba  bor:  Doplňky  etc  H.Arionidae. 


^^ 


/'  t 


Í3. 


1  ,  'ž    Sulc  pinxil,  cel  autor  del 


Věstník  král.  české  společnosti 


Lith  ParsliývPraze. 


ik  Třída  mathemat  přírodověd.  1896. 


í 


XXXI. 


Die  Entwickluno-  nadi  ])erii()ulli  sclien   Fiinctionen. 


Vou  Franz  Rogel  in  Barmen. 
(Vorgelegt    dcu    10.    Juli    1896.) 


Es  sei 


Allgemeines. 
AoB,{z)  +  ^  B,(^)-^p,  B,{z) (1) 


eine  nach    den  Beniomllischen  Fiinctioiícn  B  íurtsclireitende    Reihe. 
Wird  aut    dieselbe   das   oinťachsto  Convergenz-Kriterium    ange- 
wpndet  nud  zu  dicsem  Zwecke  der  Quotient  zweier   unmittelbar  auf- 
rinandei-  folgendcr  Glieder  (t„  und  G„^i  gebildet,  so  ergiebt  sicb 

a)  tur  (jenide  n 

Gn     ""»+!      An      '      Bn{z) 

und  nach  Ersetzung  der  B  durch  die  íiir   0^.3^1  giitigen  gleich- 
wertigen  trigonomotrischen  Reihen 

.    ^       ,   '^  sin  27tvs 
sin  2n3  +  >j— ;;hT- 

1         n         An+\  y— 2,3,.. 


6n  =  1  +  -gS"  "i~  g^r  •  •  •  • ' 

Mathemaiisch-naturwissenschaftliche  Classc.  1^96. 


XXXÍ.  Franz  Rogel 


woraus  bei  tmendUch  zunehmoiulcin  n 


lim  ^  =  ,/-  cotg  Tt^  lim  -^  ,  O  ^  ^  ^  1,       ...  (2) 


nud 

6)  fiir  unycícide  n 


•  a) 


lim  -%t^  =  :^  tang  ;r^ .  lim  ^^  ,  O  ^  ^  ^  1,      . 

liervorgolit. 

Fiir  —  1  ^  ^  ^  O  wird  mít  Beachtmig  voii 

(lasselbo  wie  in  (^2)  und  (3),  jedocli  mit  neyaťicem  Vorzeichen  er- 
halten,  so  dass  beido  Fiille  zusammenfassend  gilt 

,.      (rn-\         ,      1  (  cotg  ;rái  I  ,.     Án+i         \(jenide 
^"•^~7?7  ==-  2-^1  tang  ..  \^~t^''\ungerade    :'  ^'^ 

wo  (las  positive  Vorzoiclien  bei  positiven,  nud  das  negative  bei  neya- 
ti  ven  Argunienton  zu  nelimen  ist. 

Dieser  (^uotient,  welclier  fiir  s  —  (K   be/diw.  ^' ^  —    oinen   un- 

oudlicli  grossen  Factor  besitzt,  strol)t  dcninacli  keiueiii  hestimmten 
Grenzwerto  zu,  einc  Eigentliiindichkeit,  welchc  bei  Reilien,  dití  ont- 
weder  nur  nach  den  B  gerader  oder  nach  jenen  ungemdey  Ordnung 
fortschi-ínten  nicht  vorkommt.  Fiir  dieselben  íindet  sich  bei  beliehigem 
n  der  einzige  Grenzwert 

lim  Qn  -^-  lim  %^  =  ±.  -K-  lim  -^  ,        .  .  .  (5)  . 
desjsen  Giltigkeit,  sowie  jene  von  (4)  mit  Beniitzung  von 


auť  ein  beliebiges  Intervall 
ausgedehnt  werden  kann. 


Die  Entwicklung  nach  Bernoullťschen  Functionen.  3 

Durch  Vertauschiing  von  Bv(^)  mit  s^  in   der  /?-Reilie  (1)  ent- 
steht  eine  Potenzreihe 

fiir  welchtí 

lim  Q'        Wm -^  =,  ,f- Ynn  ^r -V^     ...  (7) 

ist.  wornns  man  ersieht,  dass  clic  Convorgenzliodinguiigen  fiii-  P  sich 
iiiígleicli  giinstiger  als  ])ei  der  B-Eeihe  gostalteii. 

Linter   der  Aunahme,    aass  "< —    oiiicii    hestinunten.    Gren^icert 

hat^    soli    iiun    iiiitersuelit    werden,    wie  dic  Tícilie  P  beschaťfen  sein 
muss,  damit  lim  ^n  ^  1  wird. 

Wird   zuer.st    vorausgesetzt,    dass    P  nur    ťiir   eiii    heschnínUes 
Wertgebiet  von  z  cunvergiert,  so  ist 

lim  — — ~-r  — ji— 
n{n  4- 1)    A 

ein(>  Omstante  ^(>,  wofiir  aber  lim '^,>,,  cino  miendlíclie  Gťésse  ^iceiter 
Ordnung  wird. 

Convergiert  7'  fíir  jedeš  ^,    so  wird  die   Bodingnng   lim  Q'^  -^  1 
'■    schon   erfiillt,   wenn   lim  —7-  --   einc  unemlliche  Grosse  erster  Ordnung 

ist.  wofiir  lim  <ln  nocli  innner  unendlicli  wird.    Erst  wenn  lim  — /-^ 
eine  Constante,  ist  die  Moglichkeit  des  Convergierens  vorlianden ;  ťiir 

hm  —. =:  O 

An-\ 

tritt  bestimmt  Convergenz  ein. 

Der  Vergleich  beider  Reihen  ergieV)t  dalier  folgendcs: 

„  Vorheditigimg  fiir  die  Convergenz  einer  nach  den  BernoidWschen 

Av 

FuHcťwmn  B  fortschreitenden  Reihe  S  — -{z).heiioelcJierli)n  A,t-\-\: A,^^ 


v 


1 


besteht,  ist  das  hestdndiffe  Convcrgieren  der  aus  dcrselben  durch  Ver- 
tamchung  der  Bv^z)  tnit  3"  hervorgehenden  Peihe  P." 


t* 


i  XXXI.  Franz  Rogel: 

„Ist  [  lim  J„j-i  :  An-i  I  <;  4;?-,   so   ist   die   Convcrgens  eine   un- 
hedingte.'-' 

Es  wurde  liier  stillschweigeud  eine  Zerlegung  der  7i-Reilie  in  2 
Reilien,  welclie  nach  den  B.^v  uiid  B-iv^\  fortsclireiten  vorausgesetzt. 

Convergierea   boide,    so    ist   dies   auch    bei    der    Gesamnitreilie    der 
Fall. 

Beispielsweise  convergiert 


dagegen  divergiert 


weil  hier 


(v!)' 


^-wr^^^^'^' 


lim  Qn  ~  lim  v  {-^\  —  oo  , 


obwohl 


v' 


J)est(iHdi(j  convergiert. 

Zu  denselben  Ergebnissen  liiitte  iibrigens  aucli  die  Verwendung 
der  Formel  (5)  nnd 

lim  —/—-  :=  s  lim  — -— .  — r— 

Gl^  H  4-  1        An 

gefiilirt,  wonii  an  die  Stelle  von  tang  ns  iind  cotg  -r:  der  zwischen 
á!  =;  ^ —  1  und  3zz:  -{-I  liegende  Maximalwert  lim  m  =  ©o  gesetzt 
worden  wilre. 

Es  zeigt  sicli  hier,  dass  der  Qnotient  ancli  dann  noch  verwen- 
det  werden  kann,  wenn  er  mehrdeutiy  ist,  wofern  nur  die  Alaxima 
der  verschiedeneii  Grenzfnnctionen  Grossen   derselben  Ordnung  sind. 

Der  tiefere  Grund  der  in  (5j  zum  Ausdruck  gebrachten  Doppel- 
wertigkeit  voii  lim  Q  liegt  offenbar   in   dem  Umstande,   dass  2  ■:=  -— 


Die  Entwicklung  nach  Bernoulli'schen  Fiinctionen.  f) 

oine  Wurzel  der  B.,^j^^(z),  niclit  aber  der  B.2y{s)  ist,  infolge  dessen 
fiir  z  :=z  — 

lim%l=l'>l    «p'""*,    «.iv,l. 

Ein  ganz   iUmliches  Verhalteii   zeigeii,    iiel)enbei  bemerkt,    auch 
die  nach  don  Euler^ schen  Functionen  fortschreitenden  Roihen.*) 

Beide  Reiheii  geliuron  vermoge  ihrer  Eigenscliaft   der   Yieldeu- 
tigkeit  des  lim  Q„  zu  eiiier  sehr  allgemeiiien  Classe  von  Ileihen 

2  »í  «-|-i  2n 

4~  of-in^-X   ..-.-}-  «/;iři    .  .  .  .  >  ...    (8) 

wo  die  /  stetige  iind    cndliche  Functionen  mit  naclibozeichneten  Ei- 
genschaften  bedeuten. 

rt)  Jedeš  fkn-i-x  bat  z^Yiscben  .r^  und  x\  mindestens  eine  einfache 
redle  Wurzel  «^.,  welche  die/  mit  verschieden  x  iiiclit  besitzt. 

b)  Fiir  die  ans  der  Reilie  (8)  herausgebobenen  Reihen 

«A  +  (ifn+y.  +  «/2n  1  v.  •   •   .  ,  ....    (9) 

strebt 

lilii     ^/■■+l«+xA+i«-r>; 

fiir  alle  mugliclien /.;  innerhalb  (a?^,,  íc/)  einer  einzigen  Grenze  5;^  (í-)  zu. 

c)  Gewisse  //,«+^,  /a«  ; ,,  .  .  .  kunnen  aucli  identisch  sein. 

Die  Gesammtreibe  (8)  besteht   somit   aus   w,   einen   bestimmten 
Quotienten  besitzenden  Teilreihen  (9). 

Diese  Annahmen  bewirken,  dass 

lim     „    ^    =z }  íur  X  —      ''^ 


*)  S.  d.  Verf.  „TheoHe  der  Eidev'sclieii  Functionen"    1893,  95.  Prag,  Ber. 


C  XXXI.  Franz  Rogel: 

olwolil  fiir  lim /«  =:  O  mul  2./x):^l  Coiivergenz  der  Teilreilien  (9) 

«i=  cr. 

uiul  soiiiit  der  Gesanuntreihe  (8)  vorliaudeii  ist. 

Ist  lim  ""'^-^''    so  beschafteii.  dass  lim  ^'±-±L ,  f^^+2n± ^i 

(ihiJ-y.  ^^ín+y,  Jkn+y.  A 

ist,  selbst   daun   nocli,   wenn   fiir   lim  ~p^^^-  das  Maximum  oo  an- 

gesetzt  wird,   so   bestelit  jedenfalls  Convergenz   trotz    Mclirdeutiylieit 

des  Quotieiiten. 

■1 
Es  Iřisst  sicli  min  der  Satz  aiisspreclien :  i 

„Níihed   sich    der    Quotient  (),„    piner   Reihe  fiir  n  rcrschiedenc  i 

ZaMformen  von  ni  n    verschiedenen  Grenzen  lv(x)^   íind   ist  fiir   ein  \ 

(/eirisscs    Wcrtheycich  von  x  einc   derselhen  unendlicli,   ilherhaupt  !>1,  ; 

so  ist  die  Moglichkeit  der  Convergenz  nicht  ausyescldossen.^''  m 

„friehf  es  ein  Gehiet  von  x,  fur  iveJches  sammtJiclie  ^(rr)  <;  1,  so    « 
ist    sicher    Convergenz.    giebt    es    Irin    Gehiet,   fur    irelclies    nicht 
feCť")!>l  ist,  so  ist  sicher  Divergenz  vorliandrn/^ 

Eine  Reihe  der  vorbeschriebenen  Art  ist 


(1  —  x)a'--'  +  (2  —  xja--"^ ...-{- (n  —  x)a  -«^  I 

+  (1  —  x)a-''+'-'  -\-  (2  —  aí)a-'«  r=^'-'' . .  .  +  (n  —  x)a'^"'  [ 

4-  (1  —  a?)a--'«+i*-f  (2  —  a;)a--^«^^ +  («  —  íc)a-^"-^  I 

a  >  O  ;  I 


(10) 


hier  ist 


1-     n  A+l— ,r     1 

imQ,.^,r.      ,_^    -.-,     ^-<., 


k= 


oc  1 

,    ;.  =  n, 


n- —  X         a 


daher  fiir  x—a  (Air: I,  2, . . ,  n)  nnendlich,  hingegen  fiir  uiiendlich  grosse  a- 
gleich  —  also  uiiabiutiigig  vom  Index  und  <  1.  Ferner  ist 

A-fl-a-       . 
— -, r—  <«<l 


Die  Entwickluiig  uach  r!oriionlli'scben  Fnnctionen.  7 

fiir  alle  A,  wenu  x  >•  jž,    folglicli   siiid   sjimnitliche   t,{x)^   obzAvar   von 

oiiiaiider  verschiedoii.  docli  <  —  <;  1,    soniit  coiiveťííiert    dic    Roihe 

—  a 

/im        -,.,.,       o                   **      *'(!  —  2íP)  +  1  , 

(lO)  nud  ist  ihro  bmnmo  r= -.-^  . — ^ — — — — ,—  co  <;a;<;-|- oo, 

«>0,    0<»  <  ^f-  oo.^O 


II. 


Entwicklimg    gegebener   Fnnctionen   nach   Bern  oiill  i'schen 

Fnnctionen. 

Ist  f(x)  čine  Functioii,  welche  sicli  durcli  oino  Potonzi'eibe 

f(x)  =  a„  -f  r/.,a;  +  yj  í»'  +  |i  «■' 

darstellen  liisst,  so  giobt  es  mehrere  Wege,  die  zn  eiiier  Eiitwicklung 
f{x)  ^  AB,(.v)  +  -f]  +  B,ix)  +  li  i?,(x) (11, 

fitliren,  falls  dies  iiberliaupt  moglicli  ist, 

1.  Es  wird  vor  Allem  die  Potenz  in  oine  7j-Pieilie  iimgewandelt; 
zu  diesem  Reluife  setze  maii 

VZZO  v  =  0 

~\i ;       r'— 1  I  ^\ 2/       p"— t  I 

o  o 


*)  Dass  PS  aiich  Roilien  mit  n  rz  co  giebt,  liaben  die  Herren  A.  Gutzmer  imd 
M.  Lerch  an  iuteressanten  Beispieien  gezeigt. 


g  XXXI.  Franz  Rogel: 


=«,(.)^- (:)«..-.(-)  r  !('^)/w.)...+mi)«/^). 


(12) 


eine  Formel,  mittelst  welchcr  siiinmtlichtí  Potenzen  in  (10)  durch  die 
B  ausgedriickt  werdeii  kiamen.  Wird  nach  densellteii  geordiiet,  so 
erhiilt  der  beliebige  Coéfficient  A,  die  Foriu 

a,-    .      a,.+i       ,      a,.+2       ,      «>+3  i      ^'''i^^L. 


^r  —  j  ,  -r       2 !        '        3 !        '        4 1  v 

(13) 

2.  Die  Ersetzung  sammtl i cher  Potenzen  von  í*  =  ^^  (/<)  eine  be- 
liebige Constante  ^0}  in 

f{x  f  I  -f  /O  -f{x  +  ^0  z=|]-^[/W(fc  +;o-/^)(A;)]«^ 

v^O,],.. 

mittels 

(,,  _|.  i>,.  -  B^j^^iu  +  1)  -  5,  )_i  (t() 

durch  die  B  ergiebt  zuniichst 

f{x  -f  A^  +  li)  —fix  -f  A-) 

=  Yrj^ívy  [/'"(^■+'0-/"'(^-)][i?.xi(«  +  1 )- /^. h(^^)1- 

(«) 

Der  Vergleich  der  Argumente  im  linksseitigen  Ausdrucke 
a;  -j-  'í  +  A",  íť  -f-  A  mJt  jenen  der  B\  íí  4-  1  =  -  T  und  «•  3=  y-  giebt 
sofort  zu  erkennen,  dass 

fix -f- 1) ^yj--^ýVř'\T^ -f ^0 - />H^f)]5.+ioo  (14) 


Eie  Entwickluiiíí  nach  Beinoulli'sclien  Functionen. 


'to 


cine  Losung  der  Fimctionalgleiclmng  (a)  in   den  B   und    gleicbzeitig 
di(í  gesuclite  Eiitwicklung  ist. 

Das  Restglied  findet  sich  auf   diesem  Wege    aiif  ungezwuiigene 
Weise  jedoch  nicht. 

3.  Sei  abkilrzungswoise 
und  h  ^0,  k  beliobige  Constanto,  so  ist  nach  dom  Z?oořp'schen  Satze 

/,/,  =  ^„  _  I  ^,  + 1;  jrj,  -  li  7,H  .  .  . 


Ron  —  ' 


o 


(/?„:  Bernoullťsclie  Zahlen). 

Wird  nim  derselbe  der  Reihe  nach  fiir  f^,  /,,  f.^,...,  /2n-i  der- 
art  in  Anspruch  genommen,  dass  fiir  die  /  niit  geradem  Zeiger  die 
Ptestforni  (7)  und  fiir  jene  niit  ungeradem  Zeiger  die  Form  {(i)  ge- 
wiihlt  und  dass  der  Ordnungszeiger  der  unter  dem  Intorgralzeichen 
stebeuíien    Function  /  durcbgehends    —  2n   wird,    so  entstebt,    wenn 


XV 


die  v-tc  Gleichung  dieses  Systems   (i'  =  1,  'i, .  . .  .  2í*-    1)  mit  — ^ 
multipliciert-  wird : 


►1 


o 


o? 


C 


et 


re 
c 

B 

5 

o 
D 

>-i 

c 


CD 

cr 

03 

O 

óč  3 

pa  -. 

3  _: 

e-í-  i^ 

CD  - 

5~  > 

5  o" 
3 

CD 

c-i-  3 

3^  <^^ 

^  2- 

D  ^ 

^  3 

K  ■-*= 

3  P. 

ST  ^~ 

S.  "^ 

<^"  ÍT' 

=  i* 

3  2 

-  cc 


»  c5" 

C  c 
3* 

2  ^ 


E  -^ 

o      P: 

P     3- 

BÍD 


3 


O 

03 

CD 

D 

o 

cr 

CD 


(D 

B 
O 

c 
o 
I 


IC 


5í 


l<. 


S 


8 


>- 
H 


s 


IC 


^ 


8 

I 


T 


S 


I 1" 

ba 
I : I 


+ 


hř^ 


rf^l^ 


to 


s 

I 

►i 

"?? 


TV 


« 


<w  « 


4- 


IC 


t;^ 


. —  I     « 


Ci. 


I 

I 

co 


Wl  B 


ba- 
to 

I 

co 

8 


T*. 


—I    ►= 


II 


•^1  ^^., 

I 

tel  5^ 

—I  '-^ 

+ 


+ 


icL.« 


s 


IC 

T 

tc 

I 


+ 


H 

A 


1 


IC 


to     '^ 

tc  i^ 

1   * 

. —          OJ 

tc  ^ 

> 

+ 


s 

tel    I 


8 


4- 


tc 


?5- 
ic 


V5 


to' 


Pie  Eiitwifkliniíí  iinrli  l'onion]li'>^clion   Fnnrtioiien. 


n 


h{/\x,^}c)—f{k)-E,n) 


A  ^j}^(u)  -]-  I",  zlji,iu)  +  -1^  zr,/í,in) 


¥» 


A-" 


•  •  •  +  "(^^  Í)T  '^"'  "^^^"-"^''^^  T^»í !  ^^"-•^"  ^"^  ~  "(27.)"!  ^--'"-^ 


1  A^"  ,     ^2«i-l        ^1 


n^« -'^,„ _ i  -f  -^^^ y  f  Mp-Kh  +  ///íu//^,    1 1 5) 


NYOllII 


ili 


(''I' )»/>'..,  Ah--^'^Y''r>.n  •..(0...+  ( 


2>í 


+  io;_j""  '^>.(o 


I  p»'<  —  1 


-  ř?--'"0 


!•  rO 


=  7i.„  (O  -f  />'.,„ (—  «)  —  r>,n{t  -  «), 


tlenizufolii;o  (l;is  InU^giMl  iii  (!"•)  ij,lťifli  winl 


/í2« 


//>!'•  r 


1        o' 


C>n) !  ^'•-"'^~  ''^-'^^'"  ■'  +  (2h)  iV    ^''■-'""'^  "~  ^^"^^  ~  "^^""'^^'  +  ^'^^' 


/^. 


Mit  Beachtung  vuu 


^o,.(— w)-i5,,.(w)  +  L>«i*' 


'>»j/.2«-l 


JO  XXXÍ.  Fi-anz  Rogel: 

ist  (lanu  meh  goliorigor  Reduction  mul  Division  duřeli  // 

= .m  -f-  f"  ^o^iO*)-h  li  ^x^.(")4-  |j  ^2^3(»)  •  •  • . 

1     íi'-"  _     cc-""'^ 

^^^  =  ~  T  WT!  ^"'  ''  ^  "^  -  "(2^^^^  "^''"'' ' 

o 


Durch  z\Yoinialige  Auweudung  der  tlieilweiseu  lutogration  auf 
die  beiden  Restiutegrale,  indem  jedesnial  die  B  so^Yie  die  Potenzen 
von  1  —  ic  unter  das  Diiferentiationszeicheu  gebraclit  werdeu.  gelit 
nach  loichtcr  Ueductiou  dioselbe  Gleichuug  hervor,  welche  aus  (U») 
durch  Vertauschuug  vou  n  uiit  )ř  -J-  1  erhalteu  wird. 

Diest»s  Resultat  gilt  denmach  íur  jedeš  positive,  gan:c  n. 

Fiir  uucmUich  rposse  u  geht  das  dem  TAYi.on'schen  Thoorem 
iihnlirhe 


f(x  +  Je)  =/a-)  +  y    ^'['    -Jr-iB,(n)       ..(17) 


uiitor  der  P.edingung  lim7.\.,.=  (t   hervor,   welches  lur   /.■  =  O  iu  das 


"O 

n—  » 


Analogon  zum  MACLAURiN"schen  Satze 


Die  Entwicklung  nach  Bernoulli'schen  Functionea.  13 

ubergelit,  vorausgcsctzt,  dass  lim  \llin\  —O  i^t- 

4  Die  bereits  besprocliciio  Eisenschaft  der  Flestintegralp,  durch 
tluMlwoiso  Intogratiou  neiio  llcihcngliedor  zii  er/eugen,  kanu  auch 
verwendot  werden,  um  aiis  der  sicli  fiir  n  =  1  aus  (THj  orgebenden 
Idontitiit 


o 
die  Entwifklung  (16)  euti^telien  zu  lassen. 


Iii  diiii  Ergebnis  (17)  faiid  sicli  rigcutlicli  ťiiio  Darstídlung  eiiier 
holomoyphen  Function  durch  dir  allgemeiueren  Functionen  zweier 
Variabelen  /<,  x\ 


'■1 


x'--^hx'-'-i~.r 


+  1^1  BJi'x'~-'  —  I  ^  I  BM  '^"^-^  ...  -  h^i^  (u) , 


v  -  1, 2.  n. 


Wídclir    íiir   deu   specielleu    Wcrt  k  i'  1    erst    in    die    l}HK.xoLi.Li'sche 
Functionen  B^{x)  i/-ten  Ordnung  iibergehen. 

Das  gunstigc  Vorkommen  einer  Constanten  h^O,  iiber  welche 
iunerhalh  noch  zu  bestimmender  Grenzen  beliebig  verfiigt  werden 
kanu,  wird  spjiter  noch  zu  manchen  bemerkenswerten  Transactionen 
aiiř>gebeutet  werden. 


I 


|É  \\\1    FMUia  Ki»§*l 


IIL 


\\>w  don  vior  iH^t.^iultoilou  voii  /»\»  iu  (hi*>  Yor^ťhwini\on  die 
GnMwwt^fie  «lor  erston  ilrvn  aiifo^v  der  ul»or/  jivmaoUtou  Voraus- 
^^Uung  dor  EwhvickolUíirkiMlE  ia  oino  IVtoniroiho,  U,  h.  t\<  worden 
sicK  iiuttior  Wert^obiote  viMi  .r>  A  uud  it  fiiuleiu  wekhe  das  Vor- 
schwinden  lur  Folg<^  haboiK 

Um  ř\     lim  -CT^  -/s^i  =  O  uua  Hni  (;  -  Um  ^,^z:|Y;  -^**-^  =  ^ 

í«ía*«  nichtíí  aiulors,  als  das^  ilio  t^.V. -íor  dor  Koihon  in  r  ťur 

Bílil 

der  Nullo  «M§trolvu,    Ki-jitere  Uoiho  out:stoht  aiuh  nns  tler  ft-Roihc 
durxh  eintaoho  Vortauschung  vou  /»V(**^  ""*  ♦'"• 

1>.  r   íritto  Toil  ist  dáš  Kí^stgliťHl  dor  líeihe  in   r  tur 

/{M  -^  kX 

Zum  Ver^hwiudon  von  lim  l\  genflgt  dio  uWr  /  ^emachto 
Yomussi^tiuug  iHH"h  koiuoswegs,  daUer  dio  Boiiinjauigon  hiofar  als 
tur  dio  Entwickolbarkoit  ontsoheidoMd  aniwsi^heu  sind. 

Um  l\  iwisohon  Givuien  oinžusoUliesson  und  zugloicli  vom 
InU^gralioifhon  zu  beťroion,  weixlo  vor  Allom  m  »it*rrt«/«f  angiMiommoiu 
^odurch  dor  Alliromoinhoit  dor  rntorsuohnng  kein  Abbnioh  go^ohiobt, 
da  sioh  inimor  oiu  A*,^^^  mit  Horaiiiiobung  dor  loUton  2woi  Keihon- 
glioilor  durch  K^,  ansdruckon  lasst  Fomor  wordo 

—  i  ^  u  ^  —  1 

V..ru..    c.  trt,  wofiir  B^it  —  a\  vronn  sich  f  vou  O  bis  -f  I  ándort^ 
i>  n  f  —  *.    wiv  >l.^>»  — i  und  -f- -  2w  li*'í?'^ft  kommt,  vrogt^u 


Dío  Kntwick!iiní?nach  ncrnoulli'3í:h';ii  functiomin. 


15 


«*.,  .,'ln     I 


iiml 


n,^  (  1      [  -  z)  =  n,n  (  -     ^)  :=  Ihn  iz)     I-  2H.2 


/Í2n (z)  > <N  '*  /ycvaí/^',  ()< ^ <  1 , 


stctH  positiv  blcihl,   (lcS^!l<'Ícll<!ll    //:.'„(iřj. 

I);i,  y(./;)  iKiloinoyph    ist,    ii.  /w.    iiiiii<I(!StcilH    voli  ./;_/.; 
íP  =:  /í  -f-  2/*,  kiinii  jctzt 

pUt)f''Hk  \- ld)dt  =z  p-{k  \-(ih)Jn,n't}dt 


A    l)is 


IIIKl 


T/í^"  fí  -  u)f'''^(k  -  \-  ld)dt 


W) 


—  {bn  I  -  iť-")/'''"'í/í  1-  yh),        o  ^  j'  <  I , 


^(Wt/t    WíTťlcil,    SO    (lilSS    \V<'!4«'II 


:^  Hf"  l"(/ř  {-  (9//,),     ()<£<!,     O  <  í9  ^  I ,  !  -.  O-  <   ;    1 , 


<|ř'r  !,:osii('lit(;  Aus(ini<k  fíir  —  1, -:^  it  :^   }-  1 


/7,  =  i)Í2u  ~  ihn   winl, 


.    .    .    .  (r.t) 


wo 


h-'» 


X 


1n 


líier  iíst    o.„  von    //,    obciiřsowenig    wcscntlicli    veríScIiiLMlcii,    als 


(2n|-l)! 


/i-Reiho 


L 


-.g  XXXI.  Franz  Eogel: 

Um  letzteres  einzusehon,    werdo   G2x\\   zimiiclist  auf   dip  Form 

Nun  ist 

B2n m(1  —  u)~  —  B^n+Áu)  =z  [2n  f  l)\B2n(\  —  ^^)  —  5„] 

-  (2h  +  l)[/^2«(l)  —  2/K^í^r-'-  ^'n],      @  <  r)  <  I, 
daher 

folgUch  fiir  unendlich  grosse  »,  |  w  |  <  1  vorausgesetzt, 


2íi  -f-  1 


so  dass  sich 


lim  (^2^  i-L  =  lim  ^^,  iB„/^"H)(/c  -I-  @i/0  von  lim  9?2. 

iiiiť  duřeli  d;is  im  All^emeineu  von  ®  voťscliiedene  @'  nud  durch  das 
Frlilen  dt^s  fiif  O  <  1  ;« |  <]  1  nie  vorschwiudoiiden  Cocfficienten 
í>  ==  /i  —  y,  \x^\<^\  untersclieidot.  Diese  Unterscliiede  sind  abcr 
von  so  geringtíui  Belange,  dass,  wenii  lim  %2n  =  O,  aucli  lim  G-zn  \-\  ~  O 
ist  und  umgekehrt. 

"WiUirend  ersterer  Schluss  nur  das  bei  enviesener  Entwicktd- 
l)arkeit  selbstverstandliclie  unendliclie  Abnehmen  der  G  ausspriclit, 
ronstatirt  dio  Uudvcliruiig  das  Verscliwinden  des  fiir  dic  Darstelll)ar- 
k<'it  massgebendeu  lim  9i2„  und  damit  das  von  lim  U^  nnd  der  iibrigen 
Kcstgliedcr  —  wenn  die  G  sich  der  Nidlc  niihern. 

Um  die  Bedingungcn  des  NuUwerdens  von  lim  V^  bossor  vx~ 
giiindon  zu  kiinnen,  sollen  vorerst  dic  beidon  Teilc  %>n  und  (j^n  bo- 
luiťs  leichtcren  Vergleichons  derselben  ciner  kleincn  Umťormung 
untcrzogen  werden. 

Es  wird  statt  (j^n  das  zugleich  verscliwindende 


h  Uie  Eutwicklung  uach  Beruoulli'scheu  Fuiictiouen.  17 

I    genommen  und  Bn  in  9to«   durcli 


2{2n)  1 


.1—1,2,.  .  . 

ersetzt,  so  dass  íur  —  I  ^  «  ^  -f- 1 

ist.  Tn  dieser  Fonii  haben  jetzt  die  Derivirten  von  /  dieselben 
Oťdnungsexponenten  und  statt  Bn  ersclieint  die  leichter  zu  beur- 
theilende  Potenz  Qilny''-^ 

In  erster  Linie  wird  das  Verschwinden  von  lim  U^  von  der 
Nátur  dei-  í^unction  /,  insbesouders  von  der  Qualitiit  des  liin/2n-i 
abhiingen,  woniit  in  Anhetraclit  dessen,  dass  der  Unterschied  von  y 
und  ®  wegen  der  Stetigkeit  von  /  und  aller  seiner  Ableitungen  hier 
ohne  allen  Einfluss  ist,  sowohl  p^^+Hk  ^  yh)  als  auch  f^»+''\Jc  ~\-&h) 
abkiirzungsweise  bezeichnet  werden  soli. 

Es  sind  hiebei  folgende  Falle  hervorzuheben  : 

a)    lim  7~~^,  =r  c  lim  a"'^"  ^  \  c  und  a  Constante  ; 

(2w-j-l)! 

lim  p2»+i  =  O  fiir  \x\  <i  —  ;  lim  ^2«=  °o. 

b)    lini/2„  ,.j  zi:  c  lim  a^w+i,  |  a  |  <  1 ;  Um  dhn  =  O  íur  h  < ; 

lim  (Jin+i  =  o  fiir  jedeš  x. 
z.  B.  f{x)  —  e"- ;  lim/2nf  i  ~  e'=('^+®^*)  lim  c2''+\ 


(]^Q  \  2n-|-l 
—  |z::0íurc/i<(2jr. 


*j  Ob   bei   h  r=  — -  Convergeuz  eintritt,    kann   concreten  Falles   nur   eiue 

Oj 

specielle   Untersuchung   durch   Consultierung   weiterer    Couvergenz-Kriterien    er- 
geben. 

Matheraatisch-naturwissenschaftliche  Classe.   1896.  2 


,^  \\\l.  Vvmr.  hogel: 

(•)     lun  r«,  i  <:  c  lnu  ,,    ;  lim  />'.>,—  "  tur  jrdri^  h, 
was  juii-ii  lUn-  Kalí  ist,  wtMui 

liui/s«.|.i  ^  (■  liui    ,^^  ^^.^,  ;     lim  CsH.  1  =  0. 

HuMaus  uolu  wiiHlor  lun-oor.  ilass  aus  dov  brstanditjfii  Couvor- 
líou/.  iior  /'-líoiiu^  niH'h  koiueswogřv  auť  dw  ťon\oigonz  ilor  />-Kťihc 
gosohlosstMi  nvoviKmi   kann. 

Pio  lor^hnunu  lim/',  -:(^  in  tlor  Vorm  (W^)  tM'gab  sich  mir 
untor  der  Annalimo  :«  '^1.  l^^a  aluM-  lnu  o.-.;  tur  'Ví/cs  a-,  dalu^r  auťh 
filr  jedos  u  versolnvinitet.  wonn  lnu  ^k\„  Null  wnd.  so  ťolut  dio  Con- 
vorsíonz  dor  />-Koiho  ťilr  allo  j«|^l.  uenu  lnu  r,  z::  O  >vird  tur 
irtfrmi  rincit  oiu/.igoii  vou  O  uud  -f-  I  vorsťhiodonou  Winl  von  n.  Die 
AVorto  O  uud  1  sind  doshalb  auszusohliossen.  weil  sio  ^Vur/('lu  allťr 
B  sind.  dahor  das  i.\Mi\oriiitM'Ou  dor  />  Koího  tur  diosoUuMi  solbst- 
verstivndliťh  ist  uud  auoli  dnnu  uoch  statttindot.  nvouu  os  tur  kciiu-n 
audoru  Wort  dor  l"all  ist. 

Es  liisst  sioh  uun  bowoison.  dass  dio  Erfiilluiiii  obigcr  Kodin- 
gunc  fiir  irgond  oin  von  O  uud  1  vorsohioilenes  .;  dio  b;\<fii>kli<fť 
rouvoriioiiz  dor  /Mítňlio  .ur  uotwtmdicon  Foilsro  hat. 

v  v  ^ 

F.i^sotzt  man  zu  diosom  /wocko  alU^  />  iii  dor  /M\oiho  duroh 
/i\(^»4)  zr  /■»„(«  —  O- »»••-'  uiid  voroiuiut  allo  Í\,{h -<r  U.  .^o  oriiivlt 
man  nooh  oino  rotoii.-roiho.  doron  alkcuioiuos  dliod  uiit  ř'.  identisob 
ist;  sio  Nvird  dabor  obouso  wio  dio  /'-Koibo  tur  alle  j « |  iS  I  oon- 
voi-iiitMvn,  luitbiu  auob  dio  Keibo  uaob  don  l\u  -  1).  Es  convergiert 
dabor  dio  goiiobouo  />-Uoibo  uiobt  bU^s  fiir  — 1^m:^1,  soudem 
auch  tur  O  ^  <*  ^ -J.  dabor  tur  0!<«<2.  Xaobdeni  uuu  obige 
Gleioluing    boliobig    oft    angowoudot    wordon    kanu.  so  tolgt  dio  Con- 

vergouz  fiir  allo  positiven  f<  mul  dio  dor  Koibo  V  '^—-1'    fiir    alU'    tt. 

'•^    tt ! 

Mit    Ponůtzung    von    B^{u)  =  B^{^h— 1)  ^  n^u— l)'*-^    ergiebt   siob 
sohliesslicb.  das5  anob  aJh  myativrH  «  zulassigo  Worto  sind. 

Bodonkt  nu\n  for  nor  noob.  dass  dio  Koibo  P  uuil  jouo  fiir 
/\x  -  i)  :-wh'H'h  best-vndig  oonvoi-gieren  musson,  so  kanu  man  die 
Ergebnisse  diesor  rntorsucbungen  nyío  folgt  aussprocbon. 


IHe  Entwicklang  nach  Bernoalli-»chen  Fanctiooea.  19 

íí^vn  /jf;?  7-  ^^    ifft   in    cíne  nach  den  Bekso  jlli'sche5  Fimctionen  fort- 
ýchreiteruJ^  coni.erfj';nte  lí/ihe 

fix  -f  *,  ^f(x)  ^      V      ^^^T-i  [/  ''-í>(*  -f  A;  --yí  A:)^'-l>ji^,  (  ;  1 

(20) 

entuAckdhar.  aenn  kh  fúr   irgend  einen  von  O  uml  ■+-  1  verschiedenen 
Wert   von      '.   ,    Werte  v(m  h  giebt,  fiXr  wdcke 

*^°^  79n^^-í  ^»/^'Y*  4-  ©A)  =  o, 

'S^  o>,  ixdcheM  Fallc  sie  i^btufíMs  bestunflig  (^jricergiert. 

Bernerkenswert  ist  es,  dass  íR^^  sich  von  der  MALMSTíisschen 
ííftstforme]  der  BooLE'ř!cheii  Reihe  fůr  /'I-)  nur  dnrch  einen  zwischen 
—  1  und  -|-  1  liegenden  Factor  untfrscheidet,  wa.s  ubrigens  nicht 
uberraschen  kann.  da  der  Rest  der  Z/-Reihe  Í16')  mit  Hilfe  eben 
djeser  BooLE^scden  Entwickelung  hergeleitet  wurde.  Man  kann  daher 
behaupten : 

..Eine  beHtfintUfj  converyerd^e  PfÉenzreihe  mit  der  Šumme 
f(x  -  Ay  id  durch  di".  BEB5oci.Li'8chen  FuwMf/iien  darstellbar.  uenn 
sich  fík)  in  eine  BooLE'sche  Reihe  entwickeln  lásst.  mul  urngekehrt.^ 

Ein  einfaches.  jedoch  nur  hinreichendes  —  nicht  nottcendiges 
Kiiteiium  fur  die  Convergenz  von 

la.sst  sich  wie  folgt  ableiten. 

Es  wird  B  íjanz  gewiss  converderen.  wenn 


^^I^^v  K. 


2* 


20 


XXXI.  Frauz  Rogel: 


wo  (i,,  (las  absolute  Maximum  von  ^^^,(^0  innerhalb  des  Intervalls  (O,  1) 

vorstellt,  convergiert, 

Nun  ist  fůr  yerade  v 

2^  —  1 
íolglich 

v-'J,  4,...  v=2,4, ... 


i;zr1,3, ...  rzzl,3,  ... 


welche  Reihen  init  den  íur  \z\<i2n  convergenten  ■ 

i 

-í-ií z-BvZV,         >,         —. tiv\\3^  ' 

i;~2,4,...  '  i'=^1,;í,-..  i 

1 

verglichen  die  Bedinguiig  i 

I  Av  '  <^  (2n:/V  '  j 

ergeben.  i 

Es  ist  dies  zugleich  ein  tmsreiclieiides  Kriterium  fur  (li(^  (jleicli- 

mUssiye  Convergens  ciner  J5-Keihc.     Deun  con\'ergiert   die  Keihe  der  ' 

Maxima  jener   Werte  der  Glieder,   welche   dieselben    innerhalb  eines  \ 

bestimmtííii  Intervalles  der  Veránderlichen  besitzen,  so  findet  bekannt-  ] 

lich  gleiclimiissige  Convergenz  in  diesem  Intervalle  statt.  Die  urspriing-  i 

liché  Voraussetzung  o  <  ti  <  1  kommt  mit  Rucksicht  auf  \ 

B„  {u  -\-l)  —  Bn  (u)  4-  nitř-^  i 

in  Wegfall,   so  dass  obiges  Kriterium  an   keine  weitere  Bedingung 
gobundcn  ist.  i 


IV. 

Eindeutigkeit  der  Entwicklung. 

Bestiinden    zwei   convergente,    verschiedene   und   doch   dieselbe 
Šumme  besitzende  Reihen 


Ďie   Eutwicklung  nacli  Bernoulli'schen  Functionen.  21 

so  gabe  es  dann  eine  NuUdarstellung 

2:c^B^{s)  —  O,  c^  —  a^  —  Ď^, 

mit  von  Null  verschiedenen  Coéfficienten,   welche  ebeiifalls  lestUndiy 
couvergieren  wiirde. 

Demzufolge  galte  dann  auch 

2;c,5,(^  +  l)  =  0, 
was  von  obiger  Gleichung  subtrahiert,  wegen 

die  fiir  jedeš  z  geltende  Gleichnng 

ergábe,  die  nuť  bestehen  kann,  wenn 

c.^  —  O  oder  a^  ziz  h.^  ist. 

Gleichivertige  convergente   B-ReiJien   sind   daher   identisch  oder: 

Ist  die  EntivicMung  móglich,   so  kann  sie  nur  auf  eine  einzige 
Árt  aiisgefuhrt  iverden. 

Der  ,,Sat0  der  unhestimmten  Coéfficienten'-^  ist  somit  auf  5-Reiheu 
anwendbar. 


V. 
Differentialquotienten  und  Integrále. 

Wird  die  Reihe  R  in  (16)  rait  Beachtung  von 

A52»,fi(^)  =  {2m  -i-  1)  \B,,niz)  +  (—  \r~'B^ 
gliedweise  nach  x  diíferentiirt,  so  kommt 

A^R=R  —  O^W, 

dx  ' 


I 


^^ 


ViO 


\\\l.  ViM\r  Uoíiol: 


vv  —  1 


»« =  í.  I, . . 
Sot/t  uuui  jot>«t 


>vo 


Ji^-L  \-M, 

v 

v  I 

so  ist  aus  (U^^  orsiťhtlu-h.  dass  /.  aus  l\  duvoli  Vortausťhung  von  / 
init  /  horvorgoht, /i^^"  \  k\ — /(A*)  /iir  Simnno  hat  uiul  convoriiiovon 
wini,  wtMiu  ilov  Host  von  fí  niiv-h  boi  iliosov  VortiuisoluiUi:  lUn-  Niillo 
zusuvbt,  wiUiroiul  dio  von  .«  nnabhiinuiuo  /><í(>/c'scho  líoihe  .V  dio 
Smumo /(Á'")  bosiťt.  \\oiaiis  uutov  obiizor  Vovrtussot/unu 

A^  =  L-|-itf=Aa--|-*) 

sich  ei>íiobt 

Zufolgo  dor  Fonnol  \]S)  ist  fornor  dor  t^Huniont  dor  Koího  «í> 


U) 


A  \  %.     ^  -i-  1  - 


jouiT  von   '^'    \V!>gt^M 


5+A 


lim _ — _ =  — lim 


a     _       ,.       vív-fl) 


i>V_iM'^  — i-n   ^    B 


»— 1 

a 


U) 


I    A  W.     Jv4-\ 


Kíe  hiii*kklanít,  DSfh  heinoullýiuhtn  Yvuttiínnert.  23 

woí/f;í/';ri  (U-r  Qijofj';fjt  flí;r  í(':ih';  'J(;r  Ji  gfroA",r  Ordnung  and  jener  der 


(^J 


hat,  8Ích  also  von  obíg^n  Ouotienten  («),  T/íj  njcht   /f/   ílir;h  unter- 

,.  /Iv  ,  z/v    r-1 

lirri     -.        ,    jjííi 


/Iv     -2  Jv — 1 


odí;r 


ií 


odfir 


lim    ^         <;  4>T'' fy) 

so   flíidí;t   diese    Umgleiehung    d^rn;  ^,a<-;h  bfji  dr^r  íí'o:^'f:l'itf;t/;ri 

Rf;ihfí  :-t.att,  woraos  die  Con?ergí;iiz  ■i>ji-t;iu'.-/j  folí/t. 

J;j';'/Jř;' /)  >/;:,.  -;';ri  sícíj  ^í.ui  diř-  durch  gjiř;dweí.v;  wi(;der- 

ÍJurch  r-far;hí:  ínv  ri/ ;  fjon  <  nlňUM  VLutar  der  Voranssíitzung  des 
StattřJríd^rn  .  vr^n  ^-/;  f:ifj(;  Ií..(;ihe,  welehe  eb-^nfalls  díe  Eígenschaft  (y) 
begitzt,  daber  conv<;rgi'.rt  und  eíne  Sumrnf;  fjix)-^if(x)  hat,  mo  i>(x) 
eine  ganz';  furiction  vom  Grázle  r  —  list.  líie  r-fache  Differentiation 
dfíj  ;■  (-Jíiihht  wjí.der  die  ursprAnglíche  R^fíhe  R^^f(xj,  díe  zu- 
folg»j  'i';r  objyon  Aa^ífííbniníif^ri  d<ín  r**  DiíferentíalciuotieDten  von 
ír(ar;  4"  ^^^v*  zuř  Sumrrif;  hat,  íokdich  ist  fj(x)  -■  Hxj  das  allgemeine 
Int^r^  von  /  xj. 

Es  láíiht  -ich  daher  au»sprechen: 


^^  XXXI.  Franz  Eogel: 

,,Die  Entivickhmg  von  /(x^Jc)  nach  den  B  ist  unbeschrdnkt 
diferensirhar,  ivenn  es  die  Potenzreihe  fůr  diese  Function  ist  und  der 
Limes  des  Festgliedes  bei  Vertauschung  von  f  mit  einer  beliebigen  Ab- 

leitung  /^''^  verschtvindet. 

'  Eine  ausreichende  —  nicht  notwendige   Bedingung  fůr  die 
imbeschrdnUe  DifferenUirbarheit  und  IntegrirbarJceit  einer  Reihe 


2x-;^'« 


ist 


lim  J-,  <  4;rl 


Auf  diese   Thatsachen   stiitzt   sicli    eine  fůnfte   Entwicklungs- 
metliode. 

Gesetzt,  es  sei 

f{x  -i- 10  =5  -^  BM\  u=~....  i®) 

eine  Entwicldung,  von  deren  unbeschríinkten  Differenzirbarkeit  man 
sich  anf  irgend  eine  Art  iiberzeugt  hat,  so  folgt  aiis  der  (v  —  l)-fachen 
Diflerentiation  beziiglich  x  von  {®)  mit  Beniitzuug  der  Relation 


X^=h 


.'=0       \    '' 

I      O, 


A^v-l, 


welche  sicli  darauf  stiitzt,  dass  alle  B^,  (w),  v^l,  dieWurzel  ^  —  0, 
und  u  =  l  haben,  wáhrend  B^  (u)  nur  die  Wurzel  ^  ~0  besitzt,  das  be- 
kannte  Ergebnis 

A,  =  A^-i  [/(— 1)  (k  +  h)-  /(^-i)  (Je)].  =  hy-^j,_^. 


VI. 

Verallgemeinerung  der  Boole'schen  Entwicklung. 

Wird  in  (IC)  I  mit  x  vertausclit,  so  entsteht  eine  Darstellung 
von  f{x  -\-  k)  durcli  die  aufeinanderfolgenden  Derivirten  von  f{x  -f  h) 


Die  Fntwicklung  nach  Bernoullťschen  Functionen.  25 


v:zz2n  ^ 

TV — 1 


I 


fix  +  k  =f(x)  +  S  -TT  ^-  (x)  (-^'"'^^  +  ^'^  ~  /^"-'K^)) 
+  CtÍ"  ^"  ("^^)  (-^'""'^  ^"^  "^  ^'^  -f^^-^K^))  +  ^'-2.,  .  •  •  •  (21) 

1 
(2w — 1)  \J 

welche  sicli  von  der  Boóléschen  Reilie  dadurcli  untersclieidet,  dass 
hier  eine  Constante  //  erscheint,  die,  wenn  der  Rest  gegen  die  Nulle 
convergiert,  entweder  <;  2:t  sein  muss  oder  auch  ganz  beliebig  seiii 
kann  und  dass  auch  die  Derivirten  ungerader  Ordnung  von /(a;  {-h) 
— /(^)  vorkommen. 

Dividirt  man  (21)  durch  k,  so  geht  hieraus  beim  Úbergang  zur 
Grenze  fiir  verschwindende  k  wegen 


\\m]\-^ 


k—o 

und  . 


wieder  die  BooLťsche  Reihe 

hfix)  ^  f{x  +  A)  -  f{x)  -  ~  [f\x  +  h)  -  f{x)\ 


^» 


XX\I.  Vi  .•*";■  Uoiiol 


lUM'YV>l">iX>ht, 

Pa  aus  dor  včitillijirmdttirríni  />  '  '-  '-.rn  l\nhť  (ií\^  iluroh  Voi- 
tausohung  vou  .1"  luit  k  \\'h\\cv  liio  KlU^^u•lvlu^^  n:\c\\  don  />  (Mit^tolit. 
so  kanu  man  sagon.  d;iss  oinf  /Míoiho  iiu  ii rundo  mohts  audotos  ist 
als!  oino  vorallgenunuorto  r>oolo'soho  Iunlu\ 

Wird    in    dov  lílou-huuií    (21)    .r    dcv    Wcúw  u.u-li  —  fi.  a   \   h, 

« -j- iV* (í   '   ji' — l/»  iiouomnion   iind  das  so  ontstohoiulo  CAoi- 

ohuniTssvstoiu  ;\ddiit,  so  iiiobt  dios 


inrl 


^  (!>;>) 


í-[^;rnTv/o-*^^"-*'^^-«'*^ 


>1l 


/.v.ir 


-'M-f); 


7  s„  (řiř , 


wo 


=V 


S^=y.f^\a-\-(tki  Hk), 


ť=0 


2»«=  >]/*->(« +  .«*-!  *'). 


eiue  fiir  alle  von  .»•  =:  d  bis  .r  =r  «  4- ř  4- p*  hdůmůrphťn  FuiutiomMi 
A*^  giltigo  F.utwiťkliing.  woUho  als  oino  ViraUii^mdikrtc  Mac  Lau- 
rinschť  >SH/MmrN/(>rwW  anziisolu  u  ist 

Duroh  liiosolbo  wird  dio  Ait  dor  .Vbhaugigkoit  oinor  Siniuno 
mit  ilor  diiro-h  Veriuiiuloruug  ihrev  Aigumoiue  um  dio  Grosse  A-  aus 
ilir  hervoi-golioiuleii  Sununo  .unn  Ausdiuok  gobraohí 


Díí;  Kntwicklíiíiíí  nacři  I{<;rfio«l)i'»cř;í;n  Vtinctionm.  27 

VIÍ. 

Entwicklungen  nach  (Jen  Jí^hI-).^   A  =  O,  ]  und  nach  den  /u^^i 

).  —  (),   1,  2,  ?>. 

S>'t,zt.    rriíJíi    iii    ^^Oj    /t       a:    íih    (Ji*-  Sť:ll<'  voíi  x,  so  int,  rnit.  \'t<,- 
/;„,/  1        u)  -  i—  \piiju).,  m  .>  1, 

was  /u  (20y  ;i.í]'lift,    uďl  hi<;vofi  substrahi/t  zvv-i  íj^-ijí-  K'i})f-/j  Ji'f<-it. 
Wfíichí;  niii'  íJíidi    /^^^  oď-j'  iiur  wa'-\\   I'>í,    \  fo)-t.H':ljf';it/,-ij    ij.  7:,s\yv 

x-i-k)-\-fih—x-t-ki  _f(k  \-h)  ^-f{kj_ 
2  -  2 


ífrrl,  2,.   . 

'  2 

=  (^  -  ^  1 4.  •  XI   r2^í  1 )  ■  -^^-^^  •  ^">-  •  •  ^^^^ 

/t  _  I,  ií,  ,  .  . 

('rn  zu)  Kř^nritíjis  ď^)-  J''o))íjf'n  ytw-x  V wwXxfňUtw  zu  íi<'Á'diiuhn, 
(\cní\  /M(<'Í1j''I)  nur  />  )í)it,  bř;ziifzli':}j  ď-s  Modiils  4  confjrmntfin  Ord- 
nuíiř^HííXponcíjtí-n  '■iit,lj;ilt.(;i).  wi/']  '•-.  }ji/jrf-i':lj'-ij,  <-\\\f  Hpfjytdlf;  Fuii';tio/i 
zu  b(;tríi.fiit«-n.  íj'-i  \vc|c|jcr  djc  Hinijni'-n  f}^_;_  ďrr  nur  dií-  Ii^.,_^-, 
U  :=  O,  L  2,  :5j  (■riUialt,'r)(|(;n  'J''-rm'-  ihi^-r  />-Kf;iljfí  lí-icht  bf-stiinmbar 
siiid.  řliiiíí  solchf!  Í8t  nui)  J(x)z=.ď-,  wofiir  wfigea 

diť;  Entwickluriíz  gilt 


«'• 


i       VI      n-f-i  X 

1  =  1       -a;r^>^'     "  =  X' 


2g  XXXI.  Franz  Eogel: 

imd  zufolge  (22)  fůr  ^'  =  O 

hv-l 


v— 2, A,... 


woraus  ix,  ih  fiir  x,  h  setzend 


Jív—l 


Y-^í)r3T~-Te^^rzri  +  '  2j  ^-     ^^      r!    ''^^'*^ 

hervorgeht,  was  mit  —  i  multipliciert  und  von  («)  subtraliirt,  schliess- 
lich  ergiebt 

-|_  gx+ih gx   I   gh+ih-x gh-x  I   ire'«+'«  —  e'>  -|_  gh+ih-ix  —  g!7í-»>j 

T  (e"  —  l)(e'''  —  1) 

x=il,2,... 

Wird  hierin  í-^  durch  f(x)  ersetzt,  so  erliált  man  dánu  die  Fonn 

4U,^fix  4-  iJi)  —fix)  -j~f{h  -f  ih  -  X)  -Ah  ~  x) 

-f-  i[f{ix  +  h)  —f{ix)  +f{h  +  ih  —  ix)  —  f{ih  —  ix)] , 

woraus  durch  successive  Differentiation  beziiglich  x  und  Weglassung 
der  Accente  die  andern  Formen  Uí<+í,  i-i,  2, 3,  hervorgehen.  Alle  vier 
Formen  lassen  sich  in  eine  Emzige  vereinigen  und  kann  ihnen  ausser- 
dein  eme  grossere  Allgemeiuheit  dadurch  verliehen  werden,  dass  man 
zu  sámmtlichen  Argumenten  die  beliebige  Constante  k  addiert;  es 
ist  dann 

=  |-  {fi^  f  ih  +  k)  -f{x  +  fc)  +  (-  m/ih  -{-ih-x  +  k) 

~f{h  -xi-k)]-^  {i)^~\f{ix  -{-h^k)  ~f{ix  +  k)] 

-h  (*)^+^[/('*  +  ih  —  ix  +  ^0  —f{ih  —  ix  +  k)y 

+ ^^^+^  +  š  i£^!^  1)  1  [/^"+^-H/^ + *7. + k) 


Die  Eutwicklimg  nach  Bernoiilli'sclieu  ř^uuctioiieii.  29 

(25) 

ř   wo 

4^4xH-A  ==  (1  +  0[/(/^  +  ih  +  A.)  -/(/í)]  +  (1  -  i)[f{ih  +  /í) 

wenn  A  -  O,  sonst  gleicli  Null,  und  Bq{u)  =  O  zu  nehmen  ist. 

Die    i?4^_|_;L-Keiheii   zeicbnen    sicli    dadurch   aus,   dass  sie  iiur 

soklie  B  enthalten,  welche  in  deraintervalle  (O,  1)  denselben  Gang 
besitzen. 


VIII. 

Entwicklung  ganzer  Functlonen  in  trigonometrische  Reihen. 

Der    Umstand,    dass    sicli    ganze  Functionen    iinmer  durch  die 
B{ii)  und  i?íit-[~'9~)  ffemder  und  ungerader  Ordmmg  j'řt=z~|    und 

letztere  durch  einfache  Cosinus-  resp.  *SVmtó-Reihen  ausdriicken  lassen, 
kann  vorteilhaft  zur  Entwicklung  yanzer  Functionen  in  trigonome- 
trische Reihen  verwertet  werden. 

A.   Setzt   man   zu  diesem  Behufe  in  (16)  h  —  2n.  hz^  —  tt,  so 
ist  mit  Beachtung  von 

wenn  schliesslich  x  ^  tc  ftir  x  geschrieben  wird 


r-2,4, 


30 


XXXI.  Franz  Rogel; 


Speciell  fůr  die  Potem  ergiebt  sicli 


^^)B"--.--(T)"-^l^+f3) 


4 .  22"-'' 


m 


•  •  •  •  ^  \2«  —  1/ 


5 


i2» 


a; 


2^        2 


2w .  2*^ 


2w  i 
O 


I         1 .  22" 


+ 


2w  + 


i\^m£+^) 


3.2 


'2n— 2 


...+ 


/2».  f  1\^"'+mŘ  +  "^ 


2n     /      (2w  +  l)2» 


nuiig  dargestellt,  indeiii  man  den  Ausdruck 


íj— \2 


2! 


f. 


u^.i.  —B,{u) 


-t-     45    ./4 


M64-— i^,(lt) 


2 


-/o +2 


^/2^3Nr^^^^i^.(.) 


4-^^7T/65»----' 


wehher,  da 


X 


/,.=/(-)(0),     ttrz^^, 


2^ 

22»-)-l 


W^^-l-o^JSan+iCM) 


Die  Entwickluug  nach  Bernouiri'schen  Fiuictioiieu.  31 

nnyerade,  ebenfalls  eiiie  unyerade  Fimction  ist,  mit  Hilfe  der  Formel 
(i8)  nach  den  i?|w-f-^|  entwickelt;  es  ergiebt  sicb 


(«5)   /w+/<-)=/,-2j]JM:ri^^_.^„(^j 


r=3,5,. 


v-1 


woraus   durch  Differentiation   nach   x  und  nachberiger  Verminderung 
der  Ordnungsexponenten  von  /  um  die  Einheit 


m . 


f{x)—ý\-~x) 


[/(-)-"/<— )]"^  S   ^^^^-^Mín 


"=■2,  4, 


hervorgeht. 

Speciell  fiir  die  Potenz  erhalt  man 


((^) 


X    ^  2n 


2;r     ~"       2 


]__      ^^"+^  (2!^)         /2;*\  ^M&"^"2 


/2^\M^_^   .   /     2n     \  ^^--^^  "^  "2') 
"'"U/       3.22'*-=*       "^\2w  — 2/       (2w— 1)2^ 


^  2w+l 


32.  .     XXXI.  Frauz  Kogel; 


\27t) 


^'^^      \27rf    "~  2^"^^    ""^      ^  22"+i  'H-i  w-j-l 

"T  I         1  I         O     o2w-l  ~r 


1      /       2.22«-i         '   \      3      /       4.2^"-^ 
/2M+n  \2^^  2/ 


"•~^^\2y^  +  l/  2w  +  2 

Wird  nun  jedeš  ^\«  ^  I ,    m>  1,    durch    die    lúr0^a;^2;r, 

jedeš  Bmi^  -{-  -^-) ,  >0  ^  durch  die  fiir  —  jt  ^  a;  ^  -|  tt,  ferner  /„  i 

X  I 

in  ((S)  und  77-  in  (iB)  durch   die  fiir  O  <;  .c  <:  tt,  resp.  —  7t  <:x<i7t  1 

giltige  trigonoraotrische   Reihe   ersetzt   und  Alh^s   nach  den  Cosinus  I 

bezw.  Sinus  der  Vielfachen   von  x  geordnet,   so  ergeben  sich  fiir  ge-  | 

radě  und  ungerade  yanze  Functionen  sowohl  Cosinus-  als  auch  Sinus-  \ 
reihen  mit  den  beziiglichen  Geltungsgebieten 

1 

0<^x^7t    und    O <C X <i  TT.  I 

Durch   Addition   von   (?í)  und  {^),  sowie  von  (i8)  und  (6)  ent-  i 

stelien  endlich  Darstellungen  fiir  heliehige  ganze  Functionen,  j 

Sind  Functionen  von  den  Formen 

\ 

in  Cosinus-  resp.  xSinusreihen  umzusetzen,   so  líommen  einfacher  die  I 
Formeln  (23)  und  (24)  zur  Anwendung;  erstere  gelten  dann  fiir 

O  ^  íc  <:  2:ř,  i 
letztere  fiir 

O  <  íc  <  2:r.  I 

I 

Dass   diese   Entwicklungsmethode   gegeniiber  der  umstandlichen  ; 

directen  niittels  bestimrater  Integrále    wesentliche  Vorteile  darbietet,  ! 

liegt  auf  der  Hand.  ' 

Beniitzt  man  fiir  die  Potenz  die  vom  Verfasser  in  seiner  „Theorie  \ 


I 


Die  Entwickluug  nach  Bernoiilli'schen  Functionen. 


33 


der    Eule/schen  Functionen^''  XII.,  A,  9  (1896)   mitgeteilten  Formelu, 
so  ergeben  sich  Reilien,  welche  vou  obigen  verschioden  siiid  und  den 


Giltigkeitsbcreich  10^  —I  besitzen. 


FUr 


wird 


I 


IX. 

Entwicklungen  specielier  Functionen. 

1.    /(íc)  =  o;"*. 
m  ' 


zJ^-vl\''^\  {Je  +  h"' -"  —  V'-") 


z.     I     LȒ Tym 

{x  -f  /c)"»  =  Iť"  -\-  -  ^^^^^ B^{u) 


1 


+(2)''" 3 — 


B,W  .  ■ 


+ 


\m  —  1/ 


h^h^-V 


m 


Bm{ti)      .     .   (26) 


Je  zziq  —  1,  g  =:  tang  y,  Jiz=z2 

^,=v!(';)((iir+r+"-¥"-^"'-') 

m  \  „  „       sin  n(p  , 

JP,,_„         Pn=^^^.        m-vgemde, 

I       .     t  /  ''*  \  / »  /-i  cos  )iQP  j 

j    2v  !  I  ^  I  Q„,_^  ,         Q,,  =  — ^,        m  —  v  imyemde, 


2w! 


dalier 


1  )t- 

JVIathematiscb-aaturwissenschaftliche  Classe.    1890. 


L^Jh    T 


XXXI.  Frauz  Rugel; 


-t 


(:)l"(f) 


+  '■ 


m 

O 


f /'.Í>\(-J) 


+ 


(^)I^-Mf) 


m  [ferade, 


woraus.  da  1'ur  )ie<jafirc  rf  ilio  P  neyafh-  mul  dif  Q  j)06ř^/i-  sind 


•v-\-  iq  —  1    -\-  ^  ~  "J  nJ_ 
2 


=Q,.,i(T)f..,-.^=(í)^(:)^».'',(5) 


iq  —  1    —  -ť  —  iq  —^  l_ 


=i.^(:)f^A(^).C)r^vA(:). 


folgt;  ebenso  ťmdet  sich 


í^  —  1    -f-  X  —  iq  —  1 


Q».- 


O 


i<^»^M^).(:)fc,„.A(|) 


^  W       .  •  ^  l/l 

**•  ~r  *2  —  1  -i~^  —  'q  — "  1 
2~" 


m 

unyerade 
{21) 


Aus 


'J.  K  u  g  e  1  í  u  11  c  t  i  o  n  e  11  e  r  s  t  o  r  A  r  t. 


i\-^)  =  -?2nD:^^'~^r 


í 


J)ic  Kiitwickliiii^'  uacli   I!(jnioulli's<:hcu  Fuiictioiícii. 


'óř) 


n—r 


(— 1)  ^  (w  +  /-) 


n  —  r  (jerade 


i  O ,  n  —  r  aiKjerade 

^Lr   rUn- r)  12'- 
tolgt  íiir  k  —  {\,  A  -  1, 

i     (X)  _  h,{x)  +  iiY!-(^-_-,^;  ,,1  /^.(^)  +  2\sV(pi-2)r2^  ^^'^'^^■' 

....  (29) 


2^/. 


-+ 


(w!)'^  3!(w- l)!(n -f- I)'    ^ 

(2^^4-4)!    

5!(w  — 2)!íw+2)!^^'^^" 


^3(^) 


P2n+i(^)  _  n^{x)  -f  1121(2^!^  ^^í^-^)  +  2řd\(2n—l)r¥^'^^^' 

.    .    .    .(30) 


+ 


(—  1)"-'  r    (2w  +  2)! 
2=í"+i     L2!w!(w4-1)! 


^2(^) 


*^"+'''     ^,w+.^^?^itV.„/4w 


4!(w- l)!(w  +  2j!     ''^^    '   6!(w  — 2)!(/i-f  3)! 


Dividiert   man   b(úde   Seiten   letzterer   Gleichung   durcli  n   und 
sctzt  dann  x  :zi  O,  so  ist  wegen 


'  "~  ■      ^    (w!)-22" 


a— o 


j;=0 


3* 


3g  \\\1.  Frana  Rogťl: 

1 

ihirťh  .«*  dividiri  mul  ilann  x  :  O  g«niouuuen,  so  ist  zufolgo  ' 


«Í^U(-1.(-)^-. 


*— ť» 


uiid  zufolge  ilos  HitruttscJten  Vers.oh\viiuitMis  í^vmmllioboť  tiie  ttstr  Vo- 
tenz  von  x  ouíhallonden  Glioder 

"11(2m— l)!^''        i>I3:ci*M  — 3^:2'  ^       4I5!(2m  — 5)!2^      * 

-^     ^*        (ti-lí!ii!2**   *  •       •      ^^"'        i 

womit  zwei  iteuť  Kolationon  zwisohen  Bn-nouUfciciK:'  ZabhMi  gowoiinon    ; 

sind.  1 

I 
i 

3.  Hermitt^^sche  Polynome  C^ 

vVoi-gl.  M.  CU.  Hkk-vitk:  ,c><«-  »h  nometut  dévdoppenient  ťw  série  des 
foHctioits\  C.  li.  T.  I.VIII.  p.  93  et  '2l>lí\ 

Aus  ilor  Detiuitiou 


—  4.  o  .  ó  I   .1  (i\r> 
mul  aus 


Im(;  Kiitwicklting  nach  ]{ernoulli'8clieii  i' iiiictiorion. 


37 


O 


Un(())—    (—  ])•'    n\ 


n  nnyfrade, 
n  yerade^ 


ťol^t,    wíMiii    /;  —  (),   /i  =:  1    gciiomiíK'11   iiiid  dns  iiiclit  wcitcr  tcdiicir 
l)iir(!   lfni\)  Ulit  Cn  Ixízoicliiiol-,  wirtl 


(— ir 


^..- 


(—  ir2'' 


2'-w ! 
íw  —  r) ! 


(w  —  r) ! ' 


n  —  r  unfjfírade, 


líilicr 


(2wj ! 


Uin  (X) 


-  (2n,\     '^^      2!  (2n—  Ij!  '^■^'''^  ^3!  (2w~2i!     ''^ 


+  í—  1 )" 


í)i)  oa 

■^        ^^ií-^) +  0-7-7:;:; TTÍ  ^^.'/^^ 


1   __ 
n\       1!  n!^'^"""'   '  3!(w  — 1)! 


01 


2" 


5!7^-2)!^^(^)-- 


(33) 


1 


(2n  -j-  1) ! 


U2n-\M.X) 


(2n-[-l)!^^'^''' 


....  (.34) 


+  (-  rr 


o  6 


2!^-  ^«í^'  -ÍTT^T^  «^W+r7TT^  ^"("=) 


Setzt  man  in  (33)  nud  (34)  ,r  =:  — ,  so  ist  weř>''ii 


i>r> 


\\\l.   ['VM\:   Uosíol: 


OSc 


AV(;i  =  ^-lV^:^K.,      />\-.    .(!)=0.     ^r-0^. 


2^  1    „  CžM-^ 

4!       ^2«  — 3)! 


t;i5) 


1 


r-'«  +  D! 


«)-• 


•J  (2«4-n! 


V2n)\ 


2*—\ 


JI 


Csn— a 


4!        =^(2m  — 2)!'"" 


^;>hi 


^^  L    2!     n!  ^     4!     (»~1)!^     O!     (»  — 2V. 


4.    Kuloťsťho  V  nn  ť  t  i  oiuMi   /■'  n  n  d   /•.". 

In  ilos  Vorfassois  „Tlicoric  drr  Ijdr/schrn  Functionen"  (Sitzgb. 
(1.  kgl.  bohm.  Ges.  d.  ^Viss.  ISiUi)  wiivdo  beivits  eino  Darstollutiii 
!\bgol(Mtot.  wolcho  jodoťh  iiiu  lur  //(i*í»,-(í////c  AvííuuumUo  (udtiing  hat. 
Das  Theorom  {'20)  oniuigli^  lit  mm  ilio  Abloitung  dor  iiir  Jcdcs  Argu- 
inout  riohtiueu  EuUvicklunu 


/:.(.r4-A-.  =  /-;4A-)4^"|''',) 


K„,[k  -\-  li)  —  K^{k) 


/>\(u) 


\>ít;  Ijilwicklung  iia';li  l'<<;rrioiilli'K('li'ín   Fiinctiou*!)!. 


.7.i 


m  \m —  1/ 


(?>1) 


iCj^r.   f-/c)n:/0/<:,    ;    'j"  (  o  ) ' '''"'"'^    í- h)  ~  h' J/c)\/},(u) 


1   /  m 


'  w- —  I  \n  — /</ 


(38) 


woiaus  1'íir  /:       0.  h  =  1 


KJx)  -  (-  1  r^"*«  H-  í"  1)'     }  (  'J  )  í«./^/-^') 


»(»-  2 


1      /Wí 


-\'(-\)'-~[iy,r.-jL(X)     [.(-]r     -^{"^y,,^    :Ji,U).... 

m  —  \\m  —  2/  '^  '   '    ni  \ni  -     \) 


m  yerade; 


í^  1    /  m  \ 

f-      ^     .(     '"  Jí.K<-ií^)+  M     '^   .i/^V^),    (40) 
'  w  —  1  \m  —  2}   "^  '    /n  \w  —  1 


m  unyerade; 


•40 


\\\l.  1'avnz  Hogol: 


^:Urv-  1 1 '^'; )  [i  +  (- iy\.] />\i.O 


+  -U';' 


1,^) 


+  l{t) 


I    {-  (—  1)=^  f„_í 


/>',(.»•)  .  .  . 


+ 


;// 


m  —  1'  \ni 


\i{-\-a,)B^-,{x) 


+  — --,J     '"  Ja+O/w.i-r),         ...(41) 


ni  {jmidc 
E^^x)  =  (-  1  F"\s«  +   1  (  o  ) 


w+l 


1  +(— n'^£«_i 


1  +  (—  1V-'   f„ 


/;,(.•) 


•»— 1 

1)'-    fm-2 


f  m  -  ;t 


/>M.r) 


+10 

^;^  lOK/crade. 


(4l>) 


Die  Kiitwickluiig  uacli  J!ernoulli'ííchen  Functioncn. 


41 


5.    \j<-  y  I)  o  II 1 1 1'' :. ':  li  '•  ]•'  uíi  cti  o  n. 


njx  4-  k)  z=z  lujc)  -f  -|-  ( ''^  I  h"\/uk  4-  ^*>>  -  nj/c)]n,(u) 


1  /  m 


"^T     i>r*"''^^'""  ^^'''  +  '*>  -  Br,^-Jlt)\li,(u) 


m 


—  1  \w 


//í 


At^"--\n,{k-\  h)  —  7ia)]iu^, 


(u) 


'    m  \m  —  1  / 


h=). 


P.Jx-^  k)=  lijh)  - 


ni 


I  k"'-'li^(x)  -f  (  ^M  k"'-''B.,ix) 


f^^^::ij/.7.v_,(.;  fp/."/u.). 


r43) 


.    .(44) 


G.    K  X  pon  011 1  i  ;i. )  f  u  n  '■  t.  i  o  ii. 

f{x)  —  fí"\  ^r  =  tír{<^'''  —  1;, 


?"^—  1       y\  (ahy-'    „,  ,  , 


J'=:l,  2,  .  . 


lak  \ '" 
Ilioť  ist  lim  Uh  =^  lim    o    h  (ialicr  íUr  ah  <.  2n  Convergenz  vor- 

liariíleii.    Setzt  man  uz=z-—  oder  a;  —  — ,   so   geht   aus  (45)  die  Po- 


ah 


t('iizi'i'ilic  íťir   \:(e''-\-\)  mit    (l('ii  Grfinzen  — 2n  <^  ah<i -^  27t  her- 
vor;  dcinimch  ist  ah  ^^  27r  íiir  (45;  /^em  zuliissigor  Wort. 


í 

'\ 

1.)  \XX1.  Frtinz  Rogel:  í 

í 
Aus  (45)  folgt  fernor  . 

\ 
eof  fl(íc  +  A;)  =  Sof  al  H   [Sof  a(fc  +  h)  —  (Sof  «A;]   £  ^^^-^  5..(m)       , 

r=l,  3,  .  .  .  ■  ; 

....  (46)        \ 


-f  [®in  aik  +  /?)  —  ®in  wA;)  2j  — 7, T"  ^'  («*) 


I 


r=:2,  4,  .  . 


(iiu  a(ít^  -j-  /O  -  (Sin  a^  +  [(^in  a{Jc  +  70  —  ^iu  nh)  ^  — ^i"  ^''^"^ 

.    .(47) 


(_ah) 

v=l,  3,  .  .  . 


) — 1 


4-  (^of  a(/iJ  +  h)  —  (Sof  afc)  £  ^',  '  7?.,(tO 


00 


(aA) 
ah  <  2;r.  j 


í 


.    .    .    .(48) 


sin|:cos:r||+*)  ,         ,,,     ^  ,  '-J  (a/O'-'       ,  , 

Sin__-  ^  r=l,3,... 


(49) 


v  '    r=2,4,... 

Fiir  (í  rr  1 ,  A:  =:  O,  7í  z=  -^  unrt   .«  =  ^  5;  wird  hieraus  j 


Fur 


erhíilt  man 


Die  Entwickluug  nadi  líernoulli'sclieu  Fiinctionen.  43 

+  3!  [y]  ^'^'''  +  4!  (y)  ^^^^^ (^^) 

sin^^  =  5,(á;)  — —  —  ^^C^) 

-^(f)X(^)  +  ^(f)'^,(^) (51) 

—  00  <;  0  <;;  -]-  00. 

^  I  cos  I  4 

T"     ;r     _^iU     (4ď-hl)!  26"+^      '''+''^^^ 

"^  "^  \  V2  "   ,..,f^ .  ..T47+3)T2^  ^^-'  ^^^'^^        •  (^^) 
e.  cos  -j :.  =  1  +  (V2«r_  i)    ^     (      '!?_  B,„(^, 

1      ,    ,       --í  ^  ( 1  V3r4fir+1 

;r^^ij      (4(y  i  2) !  2*"-+-^  ^^°  f-'l^J 


44  XXXI.  Frauz  Rogel:  j 


n 


e  ^     V^         (—  \yTt^"-r^ 


•I 


-rr^^^+sC^)       .  .  .  (53) 


n      JJ      (4(?  -f  3) !  26^+3 

J 

—  oo<;í(;-><-j-oo.  í 

Wird  in  (45)  x  —  (jyé'r  und  /*  =  Qé'r  gesetzt,   so  entsteht  nach  ' 

Trenuung  des  Eeellen  vom  Imaginaren  i 

{ay-\-\)QCo%(f         ayQCos<p                                      r,cnsr/-  | 

e      cos(«^ — líísinqp)  —  e      cos  (««/(>  sin  qp)  —  e     cos  ((>  sin  (p)-\-  i  i 
g2ocosr/:  —  26?"="^'/  COS  (()  sin  g))  +  1 

=  |]^-cosarri95,.(ž/)                    ..(54)  ! 


)■=! 


—  23r<:(><:23r,     —  oo  <;?/<;-]- oo, 

(f(j/-f  l)5C0Sf/> ayg  cos (f>  ocosrf 

e  "      mi{ay  —  1^  sin  (p)  —  e         sin  (a^Q  sin  9)  +  ^        sin  {q  sin  9)) 


g2ocos9  —  26?=°^^  COS  {()  sin  cp)  -\-  1 

=  S  ^-^Psiní7::ri^7?„(3/)       .  .  .  .(55) 


—  23r  <  í>  <  +  2:r,     —  oo  <  ?/ <^ -f  co. 
worans  fiir  (j  =r  sec  9,  tang  (p  ^=t, 


smrq) 


__  p      cos^  _  .. 

-^''l  „^r.     .„       •^''' 


cos  'q)  cos  '9 

gajř+l  (,Qg  |-(-^^  —  J^^^J gay  cog  ^^^  —  gcosí  _|.  ]^ 


e^- 

-2e 

cosi 

+  1 

00 

r=l,2,.. 

-1 

-.B,{y) 

gay+l 

sin 

[(««/ 

\)e\ 

—  Cí'  sin  ayt  -  - 

e  sin  t 

e'-^- 

-2e 

cosi 

+  1 

00 
!•— 2,  3, . . 

v! 

1 

-Pr- 

-^B^y) 

(5G) 


(57) 


a  sec  9  I  <C  ^^i     —  °^  <.  y  <, -\-  '^  • 


Die  Entwickkmg  nach  Bernoulli'scheu  Fimctioneu.  45 

X. 

Zahlentheoretische  Entwickiungen.^) 

Ausser  diesen  Entwicklungen  stetiger  Fuiictionen  giebt  es  aiicli 
eiuige  bemerkenswerthe  llelationeii,  bei  welchen  die  ArguiihMito  der 
i?-Reihe  die  zalilcntlieoydÍHchen  Fundionen  \  x  \   nnd  \x\  siud. 

I  X  I  bezeichiiot  eineii  echfcn  Bruch  (die  Nulle  inbegriffeii), 
welcher  entwcMler  211  x  addirf  oder  von  x  suUraMrt  werden  muss, 
um  eiue  yanse  Zalil  zu  erhalten; 

[x\  stellt  die  Meinste  Zalil  vor,  welche  su  x  addirf  oder  von  x 
subtrahirf  werden  muss,  iim  oine  (janse  Zalil  zu  bekommen. 

Mit  Hilfe  der  arithmetischeii  Fuiiction  O  ^  ]  a;  <;  1  ist  man  nun 
iiii  Stande  die  Summeii  nachstoheuder  trigonometrischer  Reilien  tur 
Jeden  Wert  des  Argumentes  anzugeben,  u.  zw.  ist 

V^     cos  27tvs       ,-       .,      ,  í^jr)-"  „    .     ,    ,    ,-,  _-. 

v=l,2,...  "^^"^     ''■ 

00  ■< 

a=l,  2, ... 

vS      siii2:ri^2  ,,      £(2:r)2«-i     ^       „    , 

rrrl.  2,  .  .  .  ^  '^ 

wo  e  ~  -j-  1,  wemi  z  —  1 0 1 ,  und  £  —  ~  1,  wenn  ^  -|~  I  ^  i  ^"i^  ganze 
Žahl  ist. 

Diese  Formelu  konnen  auf  mehrfache  Art  weiter  umgeformt 
werden. 

Setzt  man  statt  s  der  Reihe  nach  3,  2-s,  3^,  .  .  .  in  intin., 
multipliciert  jede  der  erhaltenen  Gleichungen  mit 

y(l)     qp(2)     ^3) 

pn  '  22h  '  32«   '  '      ' 

resp.  mit 

(pil)       y(2)       y(3) 

1  2«— 1  '        w>2«— 1   '        ÍÍ2)|— 1  1    •       '       •    í 

')  Darstellungenzalileu  tlieoretischer  Functioiieii  iiiittels  der  B  wurden 
Tom  Yerfasser  bereits  in  seineu  Aufsátzen  „Uber  PriinzaJdimgcn''  Prag,  Ber.  Formel 
(2),  (10)  uiul  „Reihenswinmirunfjen  mittels  hestimmter  LdegvaW^  Trag,  Ber.  1895. 
Formel  (49)  (50)  (51)  (52)  gegeben. 


46 


XXXI.  Frauz  Rogel; 


wo  rp{r)  ilio  Anzahl  der  zu  /•  teilerfrcmdm  Zalilen  <  r  bedeutet  luid 
addirt  Alles,  so  koimnt 

Y^    cos  2^v«! 


,•^1,  2,  . . 


VI     si!i  27rv,s 


■li 


(60) 


v 


2n—2 


-(      ^y'  2{'2n  — 1)1     2j 

'     >'=1,  2,  •  .  . 


<)p!l^) 


,    I    |r~;í*--«l«l).        i«' 


Die  liidísseitige  Reihe  iii  (60)  kanu,  wie  es  der  Verfasser  in 
dcin  Aufsatze  JJber  harmomsche  Reihen  uuyemder  Onlmmg^'  (Arch. 
f.  Math.   u.  Phys.  (2)  T.  VIII.  p.  320  ff.)  nachwies,  in  eine  Potenz- 

reilie  umgesetzt  werden,  wenn  O  ^  á^  ^  -^  ist. 

Tritt  jedoch  [z]  an  die  Stelle  von  ^,  so  gilt  diese  Transfornui- 
tion  fiir  jedeš  z,  so  dass 


2Jt 


<3P(V)     7> 


(2^1  Jj   ^;^^-(l^'l^ 


—    v  ^^      i)}    lí 


S,n-,  r„-..  ,  ^M 


a  Fí-T-')*— 6 


i^r'--  +  7T. 


2!  (27t)2"-*  L"j  •  •  •    1    (2w-6)!  {271)' 


(2«-4) !  {27t)- 


2 !   >s: 


4! 


.'^^ 


.(62) 


'^'  1    (2n) !  '-^ '    ^  2    (2n  -f  2) !  ^^ 

Ersetzt   man   z  in  (60)  und  (61)  aborinals  dnicli  s,  22,  3^, 
i  II  i  litin.,  niultipliciei-t  jede  der  entstelienden  Gleichungen  rait 


JP(1_)        (p(2)      _ff(3) 

"i  2i»-l  '         02n—  1  '         Q2»í— 1  ' 


(p(l)        <5P(2}       <]P(3) 
lesp.     .^^j  .,,     22n— 2'     3^>í-2' 


Die  Entwickluug  nacli  Beriloulli'scheu  Functioueii.  47 

fudnet  linker  Hand  nach  den  cos.  resp.  sin.  der  Vielfachen  von  "litz 
und  rechter  Hand  nach  den  i?(|v^|),  so  gehen  niit  Beniitzung  von 
(58)   und   (59)  zwei   Gleichungen   hervor,  vvelche  sich  in  die  einzigc 

'^  •'  )■=!,  2, .  .. 

vereinigen  hissen,  Hiezu  muss  jedoch  bemerkt  werden,  dass  wiihrend 
bei  (jcradem  m,  |^|  geniiiss  der  Entstehung  aus  einer  Cosimisreihe  in 
jedem  Gliede  unahhányig  von  den  andern  ganz  beliebig  den  Bruch 
vorstellt,  welcher  von  s  abgezogen  oder  zu  s  addirt  werden  muss,  um 
eine  ganze  Žahl  zu  geben,  dieses  \z\  bei  imgeradem  m,  entsprechend 
der  Herleitung  von  einer  Simisreihe.,  gleichfórmig  m  jedem  Gliede  auf 
bei  den  Seiten  entweder  nur  den  gebrochenen  Úberschuss  iiber  eine 
ganze  Žahl  —  oder  nur  die  zu  z  hinzu  zu  zahlende  Erganzung  einer 
ganzen  Žahl  bedeutet. 

Unter   0{;v)    ist   hier   die    sich  iiber  alte  Teiler  t  von  v  erstre- 
ckende  Šumme 

zu  verstehen,  welche  in  dem  Falle,  als  v  Izein  (,)uadrat  ist  auch  gleich 
und  wenn  v  ein  (^uadrat 

ist,  WC  sich  jetzt  die  Šumme  auf  alle  Teiler  t  <:.^v  bezieht. 

Fiir   alle   my  o   ist   die  Relation  ((33)  aller  Werte  von  s  fáhig; 

1  v^  I 

iiir  m  =  3  tritt  eine  Ausnahme  ein,  weil  die  Reihe  —  > , —  sin  27tvz 

nur  fiir  O  <  ^  <;  -|-  1    gleich  -^  —  z    ist,     was    an    die   Stelle    von 

3  1 

B^iz)—^  z II   treten   hat,   so  dass  wegen  B^{u)  —  w^ — 9-^*^  +  ir^ 


48     XXXI.  Franz  Rogel :  Die  Entwickluiig  nach  Bernoulli'schen  Functioneu. 

£    |,0(v)(i'»^^r-|-:V^-fYÍ^^l)  =  4|:>a-2|.|),    (64) 


r-l,  2, 


giltig  liir  řille  gehrochenen  Werte  von  z. 

Durch  eine  gerad-m^Wge  Iterirung  derselbeii  Operation,  niittelst 
welcher  (03)  aus  (58)  und  (59)  entstand,  liisst  sich  der  Ordnuiigs- 
zeiger  von  B  auf  der  linkeu  Seite  von  (63)  bis  auf  2  oder  1  herab- 
niindern,  jenachdem   m  gerade  oder   imgerade  ist.     Das  Ergebnis  ist 

2j  v2n    -  ^^^«(l  ^^  l)  =  (—  1)"  '  7^^;^?^  (I  ^  |-  —  !  ^ I  +  ^i)  (6i^) 

r=l,  2,  ...  ^"     ^ 

f,       02n-2(v)     „  ,,         „  ,         ,,„    2(2^-    1)1/1  A 

^^1         ^2n-.     B,,.^r{\v,\)  =  {--IY     ^,^^^,^,.,     (y-|^||     (6b) 

Das  Bildungsgesetz  der  zahlentlieoretischen  Functionen  ^^^^-^(i') 
ist  gegeben  durch 

^ = iS  (^ + t)  ^'-^^^^^  (t)  '    ^'^^^^ = ^^''^' 

wo  sich  die  Sumniirung  wieder  iiber  alle  Teiler  t  von  v  erstreckt. 

Bezuglich  I  z  \  gilt  hier  wortlich  das  iiber  (63)  Gesagte.  Bei  (65) 
sind  alle^  bei  {Q)^)  hingegen  nur  gebrochene  Werte  zulássig. 


>-aí5^»éSi»»- 


Verlag  der  koii.  bohm,  Gesellschaft  der  Wissenschafteii.  —  Dnick  von  Dr.  Ed.   Grég,    in  Pr  .g.   1896. 


I 


XXXII. 

Fhytopathologické  poznámky. 

Napsal   p  r'  o  f.   D  r.    F  r.   8  i  t  e  n  8  k  ý   v   Táboře. 
(Předloženo  dne  10.  července  1896.) 

V  následujícím  chci  podati  příspěvek  ku  poznání  rozšíření  chorob 
české  fiory,  hlavně  ovšem  rostlin  kulturních.  Řádky  tyto  jsou  vý- 
sledky příležitých  pozorování  více  než  IStiletých  v  různých  krajinách 
Cech  a  i  jinde,  hlavně  ovšem  v  okolí  táborském.  Tuto  nejvíc  na 
pokusné  zahradě  a  poli  pokusném  hospodářsko-botanické  stanice  zku- 
šebné, kde  i  mnou  některé  pokusy  v  oboru  phytopathologie  konány  byly. 
Výsledky  těchto  jsou  v  summariu  tuto  připojeny,  doloženy  jsouce  po 
stránce  aetiologické,  therapeutické,  případně  profylaktické,  tam,  kde 
bylo  možno,  něčím  novým  z  výsledkň  pokusů  a  zkoumání  vlastních 
přispěti  ku  těmto  statěm  phytopathologie. 

1,  Z  choroh  způsobených  nedostatheni  prostoru  možno  uvésti, 
z  nejbližšího  okolí  táborského  z  pod  Klokot  dvě,  (nyní  již  jen  jednu) 
borovici,  jejíž  kořeny  vniknuvše  v  trhliny  skalní,  tuto  nápadně  do 
plochy  se  vyvíjejí.  Dřevu  na  průřezu  jeví  přírůstky  nápadnější  jen 
ve  směrech,  kde  nenaráží  na  jiřekážky.  Dřevo  je  stejnotvaré  a  buňky 
šikmo  sestavené.  2.  U  velikém  množství  možno  tutéž  pozorovati  cho- 
roby stromů  vlivem  poranění.  Při  stromech  u  silnice  viděti  zlobou 
lidskou  zaviněné  velmi  hojné  odřeniny,  více  než  kdekoli  jinde  pře- 
valované calusem  se  stran.  V  poříčí  řeky  Lužnice  jsou  to  poškozeniny 
způsobené  lirami  ledovými;  odřená  místa,  jež  zřejmě  okazují,  že  opě- 
tovně a  opětovně  udalo  se  zde  nové  poškození  kůry  a  lýka.  Všude 
viděti  za  ním  sledující  snahu  stromu  zavaliti  kalusem  ránu  svou. 

Zajímavý  srůst  stromů  možno  pozorovati  na  některých  místech 
v  sousedních  lesích  v  Pintovce,  kde  větrem  o  sebe  troucí  se  kmeny 
odřely  se  až  do  pletiva  mízového  a  srostly. 

Nápadnější  doklady  reprodukce  po  ztrátě  pupenů  a  větví  mladších 

Tř.  mathematicko-přirodovědecká.  1896.  1 


2  XXXU.    Fr.  Siteuský: 

viděti  a  zaznamenati  mám  za  nutné  zvlášť  polycladie  na  kraji  v  oboře 
u  Bédovic  poblíže  Třebechovic,  kde  srnčí  a  dančí  zvěř  požerky  svými 
tyto  velice  interessantní  polycladie  způsobují.  U  Tábora  na  březích 
Jordánu,  tam,  kde  vichr  vyšší,  terminální  pupeny  u  borovic  ulámal, 
objevuje  se  množství  vedlejších  os,  i  povstávají  na  místech  větrných 
shluky  větví  všude,  kde  vi('hr  borovici  v  terminálním  vzrůstu  přerušil. 
Zřejmé  tu  jest  tvoření  se  těchto  puků  ze  sekundárních  pupenů. 

Z  chorob  ranami  způsobených  sluší  uvésti  zvlášť  rány  způsobené 
požerky  zajíců  r.  1895.,  již  v  školkách  jihočeských  táborských  i  okolních 
způsobili  děsné  spousty.  Následkem  toho,  kde  požerek  byl  úplný,  bylo 
brzké  odumření  kmene  nad  místem  tím  (pokud  nebylo  místo  poraněné 
i  s  částí  nad  tím  ležící  uříznuto),  anebo  kde  zůstala  část  kůry  a  lýka 
zachována,  ovocným  voskem  zdařilo  se  hojení  nám  rány  podpoiovati. 
Na  mnohých  místech  jeví  se  ale  na  větvích  stromů  zvláště  jabloní 
a  hrušní  příznaky  sucha,  a  jenom  jakési  živoření  částí  stromů  nad 
místem  poraněným. 

Velmi  rozšířené  jsou  choroby  působené  mrazem  v  drsném  pod- 
nebí táborském.  Je  to  zejména  švestka,  třešeň  a  višeň,  které  tu  vlivem 
mrazu  trpí  neobyčejně  často  suchou  spálou. 

Vedle  toho  trhliny  mrazové  i  jiné  stromy,  na  př.  rod  Tilia, 
ale  zvláště  cizí  Ailanthus  glandulosa,  Acer  pensylvanicum  zdejší  kra- 
jinu charakterisují. 

Vytažení  obilí  mrazem  je  tu  zjev  každoroční,  stíhající  z  jara 
v  táborské  krajině  každé  pozdě  na  podzim  zaseté  osení. 

Proti  spále  Brunaceí  ukázal  se  i  zde  slaměný  obvaz  prostředkem 
nejlepším,  avšak  stačilo  by  i  představení  před  strom  prkna,  třeba  i  jen 
kus  tak  zvané  krajiny  ku  konci  zimy  a  v  prvním  jaru  na  polední 
straně,  aby  choroba  ta  od  stromu  odvr;ícena  byla. 

Škody  hrupobitim  měl  pisatel  řádku  těchto  často  příležitosť  po- 
zorovati, v  různé  síle  a  v  různé  mohutnosti.  Uveřejnil  ')  již  v  zasedání 
král.  české  společnosti  nauk  v  této  věci  některá  nová  pozorování 
i  uveřejní  časem  podrobné  výsledky  studií  svých  o  chorobách  krupo- 
bitím způsobených.  Tuto  jen  dokládá  dodatkem  k  onomu,  že  rány 
kroupami  ve  stromy  způsobené  prvním  rokem  nejeví  se  vždy  ani  tak 
zlými,  jako  se  stávají  v  letech  pozdějších.  Následujeť  tvoření  se  raka 
v  místech  poraněných  a  usychání  míst  obnažených,  kůry  zbavených, 
usýohání  tím  rychlejší,  čím  více  ran  kroui)ami  na  větvích  způsobeno 
bylo.    Tak  větve  jabloně  potlučené  kroupami  roku  1891.  uschnuly  po 

')  Zprávy  o  zasedání  král.   české   společnosti   nauk  dne  10.  července  1885. 


Phytopathologické  poznámky,  3 

1— 31etém  živoření  úplně,  a  rány  kroupami  učiněné  na  př.  na  vysokém 
jasanu  v  zahradě  hosp.  ústavu  v  Táboře  dodnes  nejsou  zaceleny,  ač 
val  kallusový  je  obejmouti  se  snaží.  Tam,  kde  menší  odřeniny  pře- 
valil, jsou  valy  tyto  světlou  kůrou  pokryty,  vyvýšeny,  i  jsou  jako 
I — 2  cm  vyvýšené  boule  na  větvích  znáti. 

0  účincích  blesku  chci  uvésti  několik  případů  z  vlastního  ná- 
zoru, svědčících  o  tom,  že  blesk  v  různé  rostliny,  hlavně  stromy, 
různě  účinkuje.  V  roce  1890.  v  prvních  dnech  července  viděl  jsem 
vojtěšku,  počínající  kvésti,  na  poli  pachtýře  dvoru  v  Kanálce  Pražské 
druhý  den  po  tom,  když  do  ní  blesk  udeřil. 

Vojtěška  byla  v  kruhu  asi  5  m  jako  svadlá  s  vrcholky  skleslými, 
z  daleka  nápadně  se  lišíc  od  ostatní  vojtěšky  na  tomtéž  poli.  Kde 
blesk  sjel,  nebylo  ničeho  pozorovati.  V  celém  tom  obvodu  nebylo 
žádného  rozdílu  mezi  vojtéškou  bleskem  zachvácenou,  po  celé  ploše 
byla  stejně  švadlou.  Jiný  účinek  blesku  viděl  jsem  před  lety  na  stromu 
hruškovém  v  sadu  Čeřovském  u  Jičína.  Tam  byly  větve  i  kmen  roz- 
štěpen a  kol  dokola  štěpiny  v  kruhu  v  průměru  až  8  m  stejnoměrně 
rozházeny.  Blesk  udeřivší  v  topol  sadu  Vokšického  sjel  blízko  pod 
vrcholem  stromu  po  kmeni  dolů,  ponechávaje  na  stromě  úzkou  jen 
rýhu.  Na  modřínu  na  svahu  hory  Erlakogel  u  Ebensee  viděl  jsem  rýhu 
na  kmeni  od  vrchu  dolů  bleskem  způsobenou,  asi  8 — 10  cm  širokou 
a  2  cm  hlubokou  v  koře  až  do  dřeva  do  běli  jdoucí. 

(Pozorování  mé  na  vojtěšce  je  v  odporu  s  tím,  co  Daniel  Colladon 
udává,  dle  něhož  na  polích,  když  blesk  udeřil,  škodné  vlivy  blesku 
uprostřed  největší  a  ku  periferii  nejmenší  bývají.) 

Gummosis  a  mokrá  spála  celkem  na  Táborsku  vzácnější  než 
suchá  spála  bývá.  Gummosis  objevuje  se  zde  tam,  kde  se  stromy  Pru- 
naceae  za  největšího  vzrůstu  poraní,  nejvíc  pak  na  úpalu  slunečním 
na  zdech  pnoucí  se  meruňky. 

Choroby  povstávající  vykysáním  (hniloba  kořenů)  v  mokré  půdě, 
jsou  v  krajině  Táborské  velice  hojné,  zvláště  na  blízkém  Soběslavsku 
a  Chýnovsku  při  zdejším  způsobu  pěstování  obilí,  řepky  atd.  na  ma- 
lých záhonech  jsou  téměř  každoroční.  Zvláště  Brassica  oleracea,  řepka, 
trpívá  tu  nemocí  tou  značně. 

1  na  jiných  polích,  když  voda  z  ledu  tající  nemá  odpadu,  se 
nemoc  tato  objevuje.  Zvlášť  v  jaře  r.  1896,  za  trvalého  vlhka  pod- 
lehly zákysu  v  polohách  vlhčích  i  záhy  vysazené  brambory. 

Nemoci,  asi  z  příčin  v  půdě  ležících,  původem  a  příčinou  zá- 
hadných, chci  uvésti  následující :  V  roce  1894.  za  delší  dobu  trvají- 
cího sucha  objevila  se  na  bramborách  (pěstovaných  ku  zkoušení  vzdo- 

1* 


4  XXXII.    Fr.  Sitenský: 

rovitosti  jich  Phytophthoře)  v  úUábí  listů,  na  několika  málo  individuí 
hlísky  na  nati.  Hlízky  ty  v  úžlabí  listů  na  místo  pupenů  vyvinuty 
byly.  Nať  bramborová  tak  chorobná  vyvíjela  se  z  počátku  zcela  nor- 
málně. Později  ale  počaly  v  úžlabí  všech  téměř  listů  jejich  vytvářeti 
se  značné  pupeny,  jež  hlízkovitě  naduřovaly,  jsouce  po  většině  tvaru 
vejčitého  a  ledvinitého,  v  některých  případech  nahoru  zobanitě  zúžené, 
ku  konci  opět  tloustnoucí.  Na  konci  všech  pupenů  těch  hlízkovitě 
ztlustlých  vytvořil  se  hlouček  listů  malých,  nedosahujících  délky  větší 
než  1 — IV2  cm,  výminkou  2  cm.  Z  hlízek  některých  vynikají  vedlejší 
pupeny  kratší,  hlízkovitě  naduřené.  Pod  natí  v  zemi  žádných  hlíz 
nebylo. 


^^  ňíM 

^  í^  >M  ?:'?:" 


Obr.  1.   Naf  brambory  s  úžlabnimi  hiízkami. 


Tyto  vedlejší  větve  hlízkovitě  vidíme  zvláště  na  obr.  1.  na  hlí- 
zách nacházejících  se  v  celém  shluku  natě  na  jejím  spodu  těsné  při 
zemi,  nikoli  však  v  zemi.  Hlízky  tyto  při  zemi  mají  již  více  podobu 
bramborů,  hliz  normálních  podzemních,  avšak  bramborů  ponejvíce 
rozvětvených,  1  nebo  2  pobočné  hlízy  nesoucích.  Také  zakončení 
u  nich  pupenem  listnatým  není  u  nich  u  všech  vyvinuto.  Hlízky  úžlabní 


Phytopathologické  poznámky.  5 

ve  vyšší  části  natě  jsou  některé  dosti  velké,  některé  jako  hrách,  jiné 
jako  lískový  ořech,  opět  jiné  jako  houbou  Exoascus  pruni  nemocný 
plod  švestky,  zvaný  pouchor,  nebo  zkaženec.  Oddenků  na  nati  v  zemi 
hlízonosných  viděti  nebylo  ani  zde  žádných.  Kořen  tu  byl  velice  roz- 
větven   (jak  ale  poněkud   přílišně   na  obr.  2.  jest   naznačen).    Vedle 


Obr.  2.   Nať  brambory  s  úžlabními  hlízkami. 


takovýchto  natí  byly  tu  i  některé  natě,  mající  jenom  výše  nejméně 
1  dm  od  země  v  úžlabí  listů  nacházející  se  hlízky.  Více  než  jeden- 
kráte chorobu  tu  na  pokusných  polích  našich  jsem  neviděl.  V  čem 
příčina  choroby  této  je,  zjistiti  jsem  nedovedl,  ana  rostliny  jinak 
zdravá  a  půda  v  místě  tom  zcela  bezvadná  byla.  Doklady  v  literatuře 
o  chorobě  této  udávají,  že  se  objevuje  choroba  ta  po  dlouhotrvalém 
suchu  a  na  to  následujícím  delším  mokru.   Toho  ale  zde  nebylo. 

Zajímavým  výtvorem,  ne  příliš  vzácným,  jsou  nádory  na  kořenu 
řep  i  zvící  poloviny  lidské  hlavy,  avšak  též  menší  i  jako  lidská  pěsť 
na  kořenu  dospělém.  Nádory  ty  na  povrchu  jako  rozsedané,  značnou 
vrstvou  korkovou  jsou  pokryté.  Jsou  povrchu  temnějšího,  temněšedého 


6 


XXXIl.    Fť.  Sitenský: 


Obr.    í.  Nádor  na  kořenu  řepy 
se  strany  jedné.  se  strany  druhé. 


Obr,  3.    Řepa  8  nádorem  na  podélném       Obr.  5.    Nádor  na  kořenu  řepy. 
řezu. 


Phytopathologické  poznámky.  7 

až  černavého.  Z  počátku  v  mladších  stadiích  jen  svráskalé,  později 
jen  rozpraskané,  nevzhledné,  tvaru  laločnatého.  Objímají  kořen  někdy 
jen  se  strany,  jindy  se  stran  všech,  hlavně  tam,  kde  se  kořen  zužuje. 
Hlavní  tvar  nádoru,  jako  anatomická  struktura  jeho,  zvláště  svazky 
a  jich  úprava  uvádí  mi  na  mysl  íládrové  nádory  u  stromu.  Autor 
nechal  ve  své  laboratoři  zkoumati  assistentem  p.  Netíkem  cukrnatost 
řepy  a  nádoru  a  shledal,  že 

řepa  cukrovka  vážící  0*265  lig  polarisovala  .    .    .  IS-OO";, 
nádor  téže  řepy  vážící  0-283  A;(/  „  ...    8-807,,. 

Byla  tudíž  cukrnatost  nádorů  těch  značně  menší.  Ač  se  mi  nemoc  ta 
na  4  jedincích  objevila  v  jednom  roce  a  během  několika  let,    zvláště 


Obr.  6. 
se  strany  jedné. 


Nádor  na  kořenu  řepy 

se  strany  druhé. 


letos  na  všech  sortách  krmné  řepy  i  cukrovky  v  mnoha  případech  se 
našla  a  tak  nemocnou  řípu  i  od  jinud  jsem  obdržel,  nepodařilo  se 
mi  zjistiti  příčinu  choroby  té,  aniž  jsem  nalézti  mohl  výkladu  v  li- 
teratuře příslušné.  Trabdt  L.  (Sur  une  Ustilaginée  parasite  de  la  Bat- 
terave)  líčí  menší  nádory,  ale  na  krku  řepy,  tedy  na  zkrácené  ose, 
kde  první  listy  byly  ulomeny. 

Poněkud  větší  pozornost  než  chorobám  působeným  vlivy  ani 
organickými  věnoval  autor  těchto  řádků  neniocein  půsohenýni 
parasity. 

Tuto  uvádím  jen  choroby  působené  parasity  rostlinnými. 


8 


XXXII.    Fr.  Sitenský: 


Jednou  z  prvních  Plasmodiophora  brassicae,  již  našel  jsem  u  vel- 
kém množství  rozšířenou  nejen  na  zelinářské  zahradě  školské,  ale  i  obecně 
rozšířenou  na  polích  zelenářů  Veselských,'-')  Zkoumal  jsem  nemoc  tu 
na  pokusné  části  botanické  zahrady.  Nemoc  byla  uměle  nanášena 
na  rúsné  rostlin^/  hulturní,  z  nichž  téměř  veškery  druhy  Brassica 
se  ní  nakaziti  daly.  Nejen  na  těchto,  ale  i  na  Cheiranthus  cheiri, 
Eruca,  Raphanus  sativus  se  objevila.     Dodán  mi  byl  Dr.  Lad.  Čei.a- 


-^m^ý 


X 


Obr.  7.    Nádor  na  větvi  kořene  řepy 

se  strany  jedné.  se  strany  druhé. 


K0VSKÝ3I  jun.  i  nádor  na  Erysimum  crepidifolium.  I  tu  našel  jsem 
Plasmodiophoru  brassicae.  Na  polích  tu  proti  ní  bylo  užíváno  zde 
malty,  hašeného  vápna  v  druhém  případě.  Dle  pokusů  těch  by  silné 
vápnem  60 — 80  q  čerstvě  uhašeného  vápna  na  1  ha  musilo  zhubiti 
houbu  tu  v  půdě  obsaženou.  V  pokusných  nádobách  1  m^  velikých 
přidáno  bylo  půdě   nakažené  houbou  tou   (tím,    že  tam  kořeny  zelí  a 


*)  Psal  jsem  o  tom  zvlášť  v  „Hospodáři  Českoslovanském",  v  prvním  čísle 
prvního  ročníku. 


Phytopathologické  poznámky.  9 

pusty  s  nádory  Plasmodiophorou  tvořené  byly  dány  ku  shnití  a  tam 
ponechány),  vápna  a  sice  \.^  kg  a  v  druhém  případě  74  ^9  ^^  1  ^^^^ 
plochy;  z  12  rostlin  sem  vsazených  v  prvním  případě  onemocnělo  ná- 
dory 8,  a  v  druhém  případě  žádná,  kdežto  v  téže  půdě  bez  přidání 
vápna  všechny  rostliny  tyto  nádory  na  kořenech  měly.  Zkoumána 
i  doba,  po  jakou  výtrusy  houby  této  vydrží.  I  shledáno,  že  ještě 
druhým,  v  několika  případech  ještě  v  třetím  roce  zeliny  v  tutéž 
půdu  nasázeny,  nákaze  podlehly. 

Hniloba  bramborů  provázená  bakteriemi  Clostrydium  hutyricum 
přiházívá  ve  vlhkých  letech  hnilobu  bramborů  tím  víc,  čím  vlhčí  je 
rok  a  čím  vlhčí  je  místo  uložení  brambor  těch. 

Silné  míšení  brambor  s  vápnem  žíravým  ve  sklepě  omezuje  hni- 
lobu tuto  značně.  Z  nemocí  působených  Perenosporaceemi  největší 
pozornost  věnoval  jsem  oné  zaviněnou  Phytophthorou  infestans.  Vý- 
sledky uveřejnil  jsem  v  „Archivu  zemědělském".'')  Zbývá  tuto  jen 
doložiti  výsledky  pozorování  dalších.  Pokusy  naše  dokazují,  že  není-li 
rok  příliš  vlhký,  z  chorobných  hlíz  Phytophthorou,  na  nichž  i  jen  ně- 
kolik málo  ok  je  živých  a  zdravých,  mohou  vyrůsti  nati  zcela  zdravé 
a  sploditi  hhzy  zdravé;  že  hlíza  i  částečně  jen  chorobná  Phytoph- 
thorou nemusí  vůbec  ani  nati  vytvořiti,  poněvadž  dříve,  než  k  tvorbě 
nati  dojde,  ve  vlhké  půdě  hnilobě  sama  podlehnouti  může.  K  tomu 
stůjtež  tuto  ciferní  stručné  doklady  plynoucí  z  pokusů  našich. 

Na  pokusné  parcele  pokusné  zahrady  hospodářsko-botanického 
výzkumného  ústavu  zdejšího  vysazeno  bylo  1667  bramborových  hlíz 
chorobných  Phytophthorou.  Z  těchto  vyvinulo  se  967  trsů  a  700  jich 
vyhynulo,  totiž  vůbec  se  nevyvinulo,  a  pod  oněmi  967  trsy  bylo  skli- 
zeno zdravých  bramborů  8189  kusů  vážících  355'85  A*ý,  kdežto  naka- 
žených Phytophthorou  bylo  jen  59  kusů  vážících  3*65  hg.  Doklad  to 
zajisté  patrný  k  tomu,  co  výše  řečeno.  Brambory  nakažené  Phytoph- 
thorou nemají  být  vysazovány,  ale  jelikož  lid  prací  pověřený  není 
při  práci  té  dbalý  věci,  jak  by  býti  měl,  a  nad  to  na  hlízách  zemí 
často  pomazaných  není  nemoc  ani  tak  snadno  k  poznání,  odporu- 
čovalo  by  se  hlízy  bramborové  před  sázením  nechati  za- 
vadnouti,  a  z  a  vadlé  vysazovati,  poněvadž  zavadlé  z  pravidla 
rychleji  rostou  a  nemoci  této  urostou,   uniknou  snáze  než  nezavadlé. 

Z  jiných  příbuzných  hub  objevila  se  Peronospora  viticola  na 
révě  sem  z  Německa  dodané.  Však  opět  vymizela.  Z  jiných  druhů 
Peronospora    nivea  v  celku  vzácně  na  Heracleum    sphodylium,    Pero- 


')  Archiv  zemědělský. 


10  XXXU.   Fr.  Sitenský: 

nospora  gangliformis  na  salátu  (Lactuca  sativa),  Peronospora  para- 
sitica  na  Iničce  a  tak  zv.  levkojích  \^Cheiranthus  Cheiri)  v  zahradé 
botanické  v  Táboře  j)éstovanýcb. 

Peronospora  Schachtii  jednou  tu  pozorována  byla  na  mladé  řepě 
a  /'.  eJifusa  na  špenátu.  Velmi  rozšířena  v  kraji  táborském  jest  Cy- 
stopus,  hlavně  ovšem  na  rodu  Capsella,  ale  vedle  toho  i  na  řepce 
a  retkvi  jsem  je  pozoroval.  Tuto  působila  hlavně  nadmutiny,  podli- 
tiny osy  květní  a  deformaci  lístků  kališních,  plátků  květních,  a  hlavně 
mladých  šešulí.  Na  severozápadním  nádraží  v  Praze  nalezl  jsem  na 
zadní  části  téhož  místa  hojně  rostoucí  Portulaca  oleracea  i  Oystopus 
Portulace. 

Dále  musím  zmíniti  se,  že  se  objevila  zde  sněť  kořínků  řeptiých, 
jen  však  v  posledních  letech.  Byla  na  parcelích,  kde  Rhizoctonia  vio- 
lacea  na  řepě  se  objevila.  Odvedením  vody  zmizela  Rhizoctonia  a 
i  sněť  (spála).  Přes  to  nemyslím,  že  by  bylo  vzájemnosti  mezi  oběma 
nemocemi,  a  mám  spálu  kořínku  řep  za  nemoc  bakteriemi  plozenou, 
tehdy  a  tam,  kde  podmínky  k  infekci  mladých  řep  příznivé  jim  na- 
staly, hlavně  tam,  kde  škraloup  na  půdě  se  tvoří  a  přístup  vzduchu 
k  řepě  znesnadňuje,  anebo  kde  poranění  působené  broukem  Atomaria 
linearis  anebo  jinou  jeho  specií  anebo  jiným  škůdcem  rostlinu  ve 
stav  infekce  schopný  v  disposici  infekce  uvádí.  Ze  snětí  rozšířena 
tu  neobyčejně  v  okolí  táborském  a  hlavně  na  pokusném  poli  Ustilago 
carbo  (sněť  prašná), 

Tilletia  caries  tu  méně  se  nachází  než  Ustilago  carbo,  ačkoliv 
jest  též  hojně  tu  rozšířena.  Tilletia  laevis  byla  úmyslně  na  pole  po- 
kusné infekcí  přenesena.  K  této  infekci  vzaty  byly  výtrusy  sněti  té  rok, 

2  roky  i  3  roky  staré.  Bylyť  jí  různé  druhy  obilí  infikovány  za  tím 
cílem,  aby  zjištěna  byla  doba,  jak  dlouho  zachovají  spory  její  klí- 
čivost 

Tentýž  pokus  konán  byl  se  snětí  kukuřičnou  Ustilago  Maydis, 
a  byť  i  se  oba  výsledky  pokusů  rozcházely,  přece  z  nich  zřejmo,  že 
klíčivosť  výtrusů  těch  déle  než  1  rok  i  2  roky.  U  sněti  kukuřičné 
i  3  roky  se  udržuje.  Při  úmyslné  infekci  kukuřice  snětí  kukuřičnou 
bylo  dokázáno,  že  sněť  nejen  v  květech  se  objevuje  tyto  znetvořujíc, 
z  jednopohlavných  obojpohlavé  tvoříc,  ale  že  i  v  listech,  ba  i  vzduš- 
ných kořenech  deformace  oněm  v  plodech  podobné  tvořiti  může.  Tak 
utvořil   se  mi  na  kořenu   kukuřice    vakovitý    útvar    12  on    dlouhý  a 

3  cm  široký,  zašpičatělý,  celý  výtrusy  vyplněný.  Výtvor  ten  byl  více 
v  zemi  než  na  zemi  umístněn  a  nevynikal  z  kruhu  kořenů  nejvyšších, 
ale  z  kruhu  kořínků  spodnějších,   prvnímu  kruhu  nejbližších.    Proti 


rhytopatholog;ické  poznámky. 


11 


snéti  srovnáván  byl  účinek  nejen  VaVo  roztoku  skalice  zelené,  ale 
i  síření  a  Jensenem  odporučované  namáčení  v  teplé  vodé.  První 
způsob  téméř  bezvýminečaě  chránil,  ale  druhý  způsob  nechránil  ani 
v  5079.  Namáčení  ve  vodé  teplé  pomáhalo,  avšak  mám  za  to,  že  pro 
praksi  jej  nelze  odporučiti,  poněvadž  je  k  tomu  opatrnosti  více  po- 
třebí, než  by  tomu  věnoval  praktický  hospodář.  A  proto  tento  Jense- 
nnův  způsob  namáčeti  obilí  v  teplé  vodě  až  50°  C.  po  6 — 7  minut 
odporučiti  nelze.  Klíčivost  zrn  bvla  značné  menší,  alespoň  nevzešlo 
více,  než  707o  (nelze  ovsem  tvrditi,  že  byla  klíčivost  teplou  vodou 
zmenšena,  poněvadž  nebyla  klíčivost  před  zahřátím  zkoušena).  Sné- 
tivou  ale  pšenice  tak  připravovaná  nebyla. 


Obr.  8.    Výtvor  na  kořenu  kukuřice  snětí  kukuřičnou  způsobený. 


Uměle  provedena  infekce  čiroku  snětí  UsUlago  crumta.  Výtrusy 
této  sněti  zachovaly  klíčivost  2  roky.  Ze  30  rostlin  nakažených  bylo 
25  snětivých.  Tři  roky  staré  výtrusy  nakazily  8  rostlin. 

Ustilayo  Bailiana,  již  živou  z  Halle  jsem  obdržel,  intiiíuje  stej- 
ným umělým  způsobem  čirok  obecný  i  cukrnatý,  ano  i  hallepský. 

Ustilago  Tulasnei  přichází  na  čiroku  obecném  i  cukrnatém  a 
klíčivost  rovněž  po  3  roky  trvá,  a  výminkou  jen  2  roky  vydrží.  Ze 
20  nakažených  výtrusy  sněti  1  rok  starými  bylo  snětivých  12;  z  20 
nakažených   dvouletou  snětí   bylo  snětivých  8,  a  snětí   tříletou  jen  3. 

Ustilago  Crameri  byla  zde  na  Setaria  italica  a  na  Setaria  viridis 
pěstována.  Na  téže  rostlině  i  UsUlago  Kolaczeki  byla  uměle  nanášena. 

Z  rodu  Tilletia:    Tilletia  caries  a  T.  laevis,    oboje  ze  snětí  od- 


P 


12  XXXII.    Fr.  Sitenský:  j 

I 

1 

jinud  přinesené  bylo  na  jiné  pšenice  přeneseno  ku  zkoumání  vzdoro-    ' 
vání  třem  výše  uvedeným  způsobům  ochranným.  i 

I 

Stébla  žita  spontánně  snětí  Urocystis  occulta  napadená  pozoroval 
jsem  často.     Snětí   tou  nalezl  jsem   před    10   léty  žito   na   roli  u  vsi    ^ 
Klokot  as  Vio  stiženo.    Nejčastěji  byly  klasy   snétivých  stébel  úplné 
nevyvinuté,    zrna   prosté,  zcela  hluché  a  zrno  v  nich  vzácné  a  slabé,    ; 
Zrna    pochozí   ze   stébel    chorobných    dala   ve   4''/(,  nemocné   rostliny    i 
přes  to,    že  byla  mořena  v  roztoku  skalice  modré.     Z  toho  bylo  by 
zřejmo,  že  moření  zóna  proti  této  nemoci  nepomáhá.  i 

Dosti  značnou  pozornosť  věnoval  jsem  některým  risiin,    zvláště  j 

tomu,    které    druhy    obilí   více  a  které   méně   vzdorují   nákaze   touto  ' 

houbou.  Setkání  se  s  vynikajícím  odborníkem  v  tomto  studiu  profese-  ; 

rem  Erikssonem  v  Albanu  u  Stockholmu   ve  Švédsku  a  shlédnutí  po-  , 

kusného  jeho  políčka  na  místě  samém   (Experimental  Fáltet)  ukázaly  ' 

mi  cestu,  kterou  on  se  bral.  Eriessok  dokazuje,  že  jsou  některé  druhy  | 

více,  jiné  méně  otrlé  proti  těmto  parasitům,  ale  zprávy  z  Austrálie*)  po-  | 

tvrdily,  že  druhy,   které  se  osvědčily  ve  Švédsku  jako  vzdorující  rzi,  i 
neosvědčily  se  jimi  v  Austrálii.   Spor  ten  byl  mi  popudem  ku  konání 

pozorování,   jež   i   letos    na   pokusné   zahradě    hospodářsko-botanické  i 

zkušebné  stanice  v  Táboře  opakovati  chci.  i 

S  rozdělením  Erikssonovým  rzí  Puccinia  graminis  ve  formy  nové, 
jakož  i  s  rozdělením  druhu  Puccinia  straminis  neměl  bych  zcela  dosud 
příčiny  souhlasiti.  Leč  chci  další  pozorování  vlastní  míti  k  disposici, 
dříve  než  důvodně  s  náhledem  tím  bych  mohl  vystoupiti.  Ze  všech  druhů 
pšeničných  vzdorovala  Puccinia  graminis  Square  head,  dále  přesívka, 
Urtoba,  francouzská  vouska,  Beselerova  hnědá,  Bestehornova  Divi- 
denda, Blé  rouge  de  Land,  pšenice  Emma  a  Noe ;  z  pšenice  naduřelé  (Tri- 
ticum  turgidum)  zimní  pšenice  složená,  pšenice  Egyptská  a  zvláště 
odrůda  Helena;  z  pšenic  naduřelých  velice  trpěla  rzí  Jenningova, 
pak  Naupactos  a  Marathonská.  Z  obecných  zvlášť  pšenice  Martinova 
nejvíce. 

Z  pozorování  a  pokusů  konaných  v  posledních  letech,  mám  za 
to,  že  u  nás  není  valné  různosti  o  poměru  rozšíření  Erikssonových 
forem  Puccinia  straminis  (žluté  rzi  Puccinia  glumarum  a  hnědé  rzi 
Puccinia  dispersa)  a  černé  rzi  Puccinia  graminis  (Eriksson  udává,  že 


*)  Queensland.  Report  of  tlie  proceedings  of  the  Riist  in  wheat  conference. 
Fourth   session  Brisbane:   By  authority   Edmund   Gregory.     Government  Printer,     , 
William  Street.  1894. 


Phytopaťhologické  poznámky.  1 


o 


ve  Švédsku  forma  Puccinia  glumarum  jest  nejhojnější)  Dr.  Cobb  *) 
v  Austrálii  má  Puccinia  yraminis  za  nejhojnéjší.  Byla  léta,  kdy  se 
i  mně  zdálo,  že  se  na  obilí  a  trávách  jiných  tato  poslední  i  zde  zdála 
býti  nejhojnější. 

Nehledě  ke  druhům  a  formám,  možno  mi,  soudě  z  pěstovaných 
na  malých  políčkách  vedle  sebe  150  druzích,  odrůdách,  rabích  a  modi- 
fikací obilí,  sděliti,  že  bílé  odrůdy  pšenice  trpí  nejvíce  rzí,  sametky 
méně,  švédské  ječmeny  ze  všech  nejvíce  asi  byla  to  Puccinia  strami- 
nis,  jež  přivedla  ve  formě  Puccinia  glumarum  spolu  s  Puccinia  gra- 
miuis  ječmen  dvouřadý  původu    švédského  až  k  lehnutí. 

Ve  všech  případech  těch  přicházela  Erikssonem  rozeznávaná 
hnědá  a  černá  rez  na  téže  rostlině  pohromadě  u  jedněch  více  Puc- 
cinia glummarum  (rez  žlutá),  u  jiných  více  rez  hnědá  a  černá.  Co  se 
doby  vystupování  týče,  jevilo  se  ono  při  různé  době  zrání  různě. 

Uromyces  pisi  ve  vlhkých  letech  nejen  na  hrachu,  ale  a  to  v  ne- 
obyčejném množství  viděl  jsem  v  Smilkově  na  hrachoru  lesním  (La- 
thyrus  silvestris  šl.  Doerrem  tam  na  poledním  svahu  u  luk  po  ryb- 
níku pěstovaném. 

Velmi  rozšířen  v  táborském  okolí  ve  vlhkých  letech  ukazuje  se 
rod  Phragmidium  a  sice  zvláště  na  růžích  Phragmidium  subcorticium 
Schrank. 

Coleosporiími  senecionis  přichází  tu  velmi  hojně  na  Senecio  vul- 
garis  a  S.  viscosus.  Peridie  přecházejí  tu  v  polohách  vlhčích,  na  př, 
as  v  SOtiletém  porostu  borovém  v  Pintovce  na  borovicích  jako  Peri- 
dermiiim  pini,  jak  ve  formě  acicola,  tak  ve  formě  corticola,  málo  kdy 
však  na  tomtéž  jedinci.  Já  bych  s  Vuillemim  měl  obě  formy  acicola 
i  corticola  za  identické  beroucí  náhodou  dle  místa,  kde  fruktifikují, 
na  se  různé  formy. 

Cronarťmm  asclepiadeum  bych  neměl  za  uredosporické  a  teleuto- 
sporické  stadium  Peridermium  pini,  poněvadž  tato  přicházejí  i  na 
místech,  kde  široko  daleko  žádného  Cynanchum  ani  Gentiana  ascle- 
piadea  neroste. 

Dále  rozšířeno  tu  hojně  v  údolí  lužnickém  Aecidium  elatimmi 
na  kmenech  jedle  a  tvoří  nádory  rakovinné.  Na  jednom  tu  případu 
vniká  kůra  do  dřeva,  kde  činnosť  kambialních  buněk  zvýšena,  klene 
se  přes  vrstvy  níže  ležící. 

(rymmosporangiími   davariaeformc  není  v  zdejší    krajině   na  ja- 


■')  y.  A.  Cobb  Coiitributions  to  an  Econoniic  Knowledge  of  the  Australian 
Rusts  Agricul  Gaz  of  New  South  Wales.  Vol.  1.,  p.  3.  Sydney,  1890. 


14  XXXIl.    Fr.  Sitenský: 

lovci  žádnou  vzácností.  Aocidiové  výtrusy  dostávají  se  na  jalovec 
s  různých   druhů  hlohu  Crataegus  v  křoví  rozšířeného. 

Roestelia  cancellata  na  hrušce  je  vzácnější,  ])oněvadž  Gynino- 
sporangium  sabinae  tu  vzácno,  an  i  keř  Juniperus  sabinae  sám  tu 
vzácný  jest. 

Hojné  dosti  v  Táborské  krajině  je  Fumago  salicina  Tul.  i  Fu- 
mago  Tiliae  Fuckel. 

Dosti  rozšířená  jest  v  Čechách  v  poslední  době  Phoinnia  hetaf, 
avšak  nejen  na  listech  mladší  řep  v,  jak  udává  Frank,  nýbrž  i  ua 
listech  starších,  tam  kdo  se  tyto  země  dotýkají.  Našel  jsem  i  houbu 
tu  na  kořenech  řepy,  působící  tu  hnilobu. '"') 

Na  růžích  nachází  se  Actinonema  rosae  na  listech,  a  listy  na- 
padené předčasně  umírají. 

Na  bobech  objevilo  se  ve  velikém  množství  na  plodech  opleta- 
nýcli  bobů  s  nepatrně  vyvinutým  lýkem  (Monť  ďOr  boby  chřestové) 
r.  1892.  houba  Gloeosporium  Lindemuthianum  Sace;  však  od  té  doby 
nemoc  zde  viděti  nebylo. 

Ze  všech  hub  na  stromech  ovocných  nejrozšířenější  je  v  okolí 
táborském  Fusicladium  dentritkum  na  jabloních,  a  sice  jak  na  větvi- 
čkách jednoletých  v  kůře,  tak  na  listech. 

V  r.  1895.  byly  i  plody  houbou  tou  zasažené  velmi  hojné,  černě 
skvrnité.  Na  hruškách  přichází  zvlášť  ve  vlhkých  letech  na  plodech 
Fusicadium  pirinum,  rovněž  na  listech  a  kůře  tenkých  větviček  ne- 
obyčejně hojné;  zvláště  hrušky  máslovky  mívají  plody  až  zakrnělé, 
černoskvrnné,  vesměs  rozpraskané,  takže  záhy  již  na  stromě  zahní- 
vají,  jak  zvláště  letos  r.  1896  na  některých  stromech  bylo  lze  pozorovati. 

Na  révě  objevila  se  zde  opět  ve  vlhkém  létě  loňském  Cercospoia 
viticola. 

Z  chorob,  nahovřeckými  houbami  působených,  zvláštní  zmínky 
zaslouží  Taphrina  Tospuinetii  Magn.,  kterou  našel  jsem  tak,  jako 
dosud  nikdy  na  olších  u  Ebensee  ve  stromořadí  z  Ebensee  do  Rinn- 
bachu  r.  1894  a  1895    tak  rozšířenou,    že  více  než  polovice    kočiček 


'^)  Dlužno  tu  míti  se  ale  na  pozoru,  any  poškozeniny  na  kořenech  řepy 
z  příčin  rnznýcli  pocházející  v  následcích  svých  dosti  jsou  si  podohny.  Tak  na  př. 
dosta!  jsf-ni  Ltos  od  Prahy  poškozené  řepy  po  straně  a  tak  tuze  na  8 — 5  místech 
zahnívajicí  jako  to  Frank  lící.  Ponévadž  tu  ale  i  plíseň  na  povrchu  již  ohnila 
a  stopy  tu  byly  jiožerků  hrabošů,  byl  jsem  sám  v  rozpacích,  zda  tu  jen  tento 
})ožerek  či  i  houba  Phoma  betae  nemoc  zavinila.  Poslal  jsem  tudíž  podezřelou 
tu  YČc  autoru  jména  houby  té  a  ou  jen  co  výhradní  asi  následek  požerku  myšího 
nemoc  tu  označil. 


Phytopathologické  poznámky.  15 

sauiičích  měla  šupiny  hypertroficky  znetvořené,  Taplirina  Pruni  Tul. 
(Exoascus  Pruni  Fuckel)  zvláště  v  okolí  Jičínském  vždy  na  těchže 
stromech  jsem  nacházíval,  což  jen  přezimováním  mycelia  houby  té 
v  mladých  větvičkách  bych  vyložil.  Už  chlapci  požívajíce  houbou 
hypertroficky  znetvořených  plodů,  vaček,  bezděky  dostatečně  starají 
se  o  to,  aby  tyto  zdroje  výtrusů  záhy  odstranili.  Z  jiných  druhů 
Taphrin,  T.  deformans  Tul.  uvésti  musím,  ana  neobyčejně  na  keřích 
broskví  při  budově  ústavu  našeho  v  Táboře  a  nejen  na  broskvích, 
ale  i  na  odrůdě  mandlové  Amygdalus  communis  s  červenými  listy 
v  tovární  zahradě  se  zde  hojně  objevila. 

Z  Erisiphcí  zvi.  Erisiphe  yraminis  napadá  zvláště  pšenici  v  živné 
půdě  pěstovanou,  potom  lipnici  luční,  zvlášť  na  místech  vlhčích,  stin- 
ných. Erisiphe  Martii  na  červeném  jeteli,  v  některých  létecl)  velmi 
rozšířený.  Pak  přichází  tu  i  na  vojtěšce  a  vikvi. 

E  r  i  s  i  p  h  e  c  o  m  m  u  n  i  s  na  šťovíku,  na  Pianunculus  repens  v  Ce- 
chách, na  různých  místech  jsem  často  vidél.  I  Aquilegia  bývá  někdy 
houbou  tou  povléknuta. 

Z  Pyrenomycetů  věnoval  jsem  více  pozornosti  námeli,  jejž  zvláště 
v  r.  1891.  i  v  roce  loňském  neobyčejné  množství  na  žitu  se  nalézalo. 
Objevil  se  ale  mimo  to  v  botanické  zahradě  i  na  ječmeni,  i  na  jílku 
ozimém,  zblochanu  vodním,  francouzské  metlici  a  lesknici  rákosovité. 

Prostř(>dek  Alvinem  odporučený,  postřikovat  síranem  železna- 
tým  osení  nakažené,  nemá  výsledků ;  tu  se  aspoň  ukázal  bezvýsledným. 
Ostatně  mám  za  to,  že  jest  to  hlavně  stadium  Sphacelia,  jímž  se 
námel  v  létě  šíří,  poněkud  asi  tak,  jako  uredosporami  rez  travní. 
V  roce  1893.  měl  jsem  příležitosť  pozorovati  na  Sádovsku  pole  žitné, 
j(Hlno,  kde  hluboká  byla  půda  a  jen  žito  seto  na  plno  a  uvlá- 
čeno,  a  druhé  pole,  kde  žito,  seto  do  řádků,  strojem  s  prvým  skoro 
soudobě,  kdežto  u  jiného  vzdálenějšího  tohoto  bylo  zaharkováno.  Na 
tomto  i)oli  bylo  námele  nejvíce,  méně  tam,  kde  bylo  osení  zavláčeno, 
a  nejméně  tam,  kde  seto  bylo  strojem,  patrně  proto,  že  tu  semeno, 
jsouc  nestejně  hluboko  do  půdy  zaděláno,  nestejně  vzešlo  a  obilí  ne- 
stejně kvetlo,  i  trvala  doba  kvetení  žita  déle,  u  zaoraného  osení  nej- 
déle a  u  obilí  strojem  stejně  hluboko  zasetého  dobu  nejkratší,  a  bylo 
proto  hmyzu  hledajícímu  v  květech  žita  potravu  a  bezděky  přenáše- 
jícímu medovicí  výtrusy  letní  stadia  Sphacelia  popřána  nejdelší  doba 
přenášeti  nákazu  u  obilí  nejdéle  kvetoucího.  Přirozeným  způsobem 
tedy  musela  býti  tuto  infekce  větší  nežli  tam, 

líhytisma  acerimim  jest  na  javoru  Acer  pseudoplatanus  v  úžasném 
množství  rozšířeno.     Méně  hojně    objevuje  se  tu  Rhytisma  salicinum. 


16  XXXII.   Fr.  Sitenský: 

Neobyčejně  je  tu  rozšířena  nemoc  na  cibulích,  jež  zničila  v  ně- 
kolika letech  po  sobě  veškery  zásoby  cibulí. 

SoRAUREM  přidělené  jméno  houbě  té  tuto  nemoc  působící  Bo- 
trytis  cana  je  sice  dokázána,  ale  Frankem  přec  a  snad  ne  bezdůvodně 
v  pochybnosť  uváděna.  Bílé,  tenkoblanné  cibule,  pak  žitavské  vodnaté, 
propadají  tu  nemoci  té  nejspíše. 

Na  bramborách  jen  vzácně  najde  se  v  poslední  době  i  Rhisoctonia 
solemi.  Vápnění  půdy  a  odvodnění  jsou  jak  na  zkušebné  zahradě,  tak 
i  na  poli  nejlepším  prostředkem  proti  této  houbě. 

Na  švestkách  na  jižním  sklonu  návrší  pod  lesem  u  Prachovskýcli 
skal  blíže  Jičína  v  tak  ohromném  množství  objevuje  se  i  ve  vlhkých 
letech  Polystigma  rubrum,  že  zaslouží  to  zaznamenánu  býti.  Na  ta- 
kových místech  u  lesů  na  úklonech  teplejších  nelze  ani  pěstovati  ovoce 
zvláště  ne  švestky  se  zdarem,  přijde-li  rok  jen  poněkud  vlhký!  — 


RESUMÉ  DES  BOHMISCHEN  TEXTES. 

Phytopathologische  Netížen, 

von  Prof.  Dr.   Franz   Sitenský  in  Tábor. 

Der  Verfasser  theilt  viele  gelegentliche  Beobachtungen  einiger 
Krankheiten  unserer  wichtigsten  Kulturpílanzen  mit.  Er  schildert  unter 
anderem,  indem  er  auf  seine  Publication  uber  diesen  Gegenstand 
(Sitzungsberichte  der  konigl.  bohm.  Gesellschaft  der  Wissenschaftenj 
hinweist,  den  Schaden,  welchen  der  Hagel  besonders  an  zarten 
Pflanzentheilen  z.  B.  den  Blůtenbestandtheilen  (namentlich  den  Narben) 
nicht  nur  durch  den  mechanischen  Schlag,  sondern  auch  durch  die 
Kalte,  welche  von  den  gefallenen  Eisstticken  herriihrt,  verursacht. 
Die  Kalte  ubt  besonders  dann  einen  schádlichen  Einfluss  aus,  wenn 
die  Schlossen  auf  die  vom  Wind  und  vom  Hagel  zur  Erde  geneigten 
Aehren  fallen,  und  auf  denselben  liegen  bleiben.  Weiters  erinnert 
der  Verfasser  an  den  Schaden,  den  der  Hagel  an  Báumen  verursacht. 
Die  vom  Hagel  verursachten  Wunden  scheinen  oft  im  ersten  Jahr  gar 
nicht  so  schlimm  zu  sein  wie  in  spáteren  Jahren.  Nach  einem  heftigen 
Hagelschlag  des  Jahres  1891  bildete  sich  an  den  Apfelbáumen  an 
einigen    Orten   der   Umgebung   von   Tábor  in  Folge   der  vom  Hagel 


Phytopathologické  poznámky.  27 

verursacbten  Wunden  der  Krebs.  An  anderen  Orten  trockneten 
ganze  Zweige,  die  von  ilirer  Rinde  entblosst  wareii  ein,  iind  dies  um 
go  schneller,  je  mehr  sie  von  den  Schlossen  verwundet  waren.  Die 
Zweige  eines  im  Jabre  1891  vom  Hagel  zerscblagenen  Apfelbauviies 
trockneten  nacb  einem  Sjábrigen  Vegetieren  vollstiindig  ein,  und  die 
Wunden,  welcbe  die  Schlossen  einer  boben  Escbe  im  Garten  der  land- 
wirtbscbaftlicben  Anstalt  verursacbten,  sind  bis  jetzt  nicbt  vernarbt, 
obwobl  sie  sicb  dnrcb  Callus  zu  vernarben  bemubten.  Dort  wo  der 
Callus  kleinere  Abscbiirťungen  iiberwucbs,  sind  die  Erbebungeu  mit 
einer  bellen  bie  weisslicben  Rinde  iiberzogen,  und  sind  als  1 — 2  cm 
bobe  Wucberungen,  nocli  jetzt  an  den  Zweigen  zu  erkennen. 

Von  den  scbadlicben  vom  Verfasser  erwiibnten  Wirkungen  des 
Blitzes,  ist  die  Wirkung  des  Blitzscblages  an  der  Luzern  sebr  inte- 
ressant.  Die  Luzern  welcbe,  in  der  Bliitbe  stand,  sab  in  einem  5  m 
grossen  Kreise  am  Tage  nacb  dem  Einscbiage  des  Blitzes  wie  ver- 
welkt  aus;  von  weitem  macbte  sicb  eine  kreisrunde  Flacbe  durcb 
ibre  berabbangen(ien  Stengel  und  Zweige  bemerkbar.  Die  Stelle,  wo 
der  Blitz  einscblug,  war  nicbt  zu  erkennen,  auf  dieser  ganzen  kreis- 
formigeu  Flacbe  war  kein  Unterscbied  zwiscben  den  vom  Blitze  ge- 
troífenen  Pflanzenindividuen  wabruebmbar.  Eine  interessante  Wirkung 
des  Blitzscblages  zeigte  ein  Birnbaum  im  grossen  Čeřover  Obstgarten  bei 
Jičín  der  ganze  Baum,  Stamm  und  Aeste  wurden  vom  Blitz  zersplittert 
und  die  Splitter  waren  in  einem  Kreise  von  8  m  Durcbmesser  gleicb- 
massig  auf  der  Erde  zerstreut.  Auf  einer  Pappel  (Populus  pyrami- 
dalis)  in  den  Vokšitzer  Anlagen  war  nacb  dem  Einscbiage  des  Blitzes 
eine  scbraale  1—2  cm  breite  Furcbe  zu  seben,  welcbe  fast  vom 
Gipfel  bis  zu  den  Wurzeln  des  Baumes  reicbte;  an  einer  Lárcbe  am 
Bergabbange  des  Erlakogels  bei  Ebensee  war  die  Furcbe,  die  gleicb- 
falls  der  Blitz  verursacbte,  tiefer  und  breiter  (2  cm  tief  u.  8—10  cm 
breit). 

Eine  Krankheit  der  Kartoífeln,  deren  Ursacbe  rátbselbaft  und 
unerkliirt  geblieben  ist,  scbildert  der  Autor  in  den  Blattwinkeln  ober 
der  Erde,  in  denen  Knospen  ansetzen,  bildeten  sicb  KnoUen.  Anfangs 
war  an  den  Kartoffelstauden  keino  Krankbeit  zu  seben,  der  Stengel 
und  seine  Blátter  waren  ganz  normál,  erst  spiiter  bildeten  sicb  in 
den  Winkeln  fast  aller  Bliitter  starke  Knospen,  welcbe  knoUenartig 
anscbwellten  und  dann  eine  eiformige  oder  nierenformige  Form  an- 
nabmen.  Am  Ende  aller  dieser  Knospen  bildete  sicb  ein  Biiscbel 
kleiner  1—2  cm  langer  Blatter.  Die  Knollen  waren  tbeils  einfacb, 
tbeils  verzweigt.  Sie  zeigten   sicb  aucb  in  den  Blattwinkeln  auf  dem 

Třída  mathetnaticko-přirodovědecká.  1896.  2 


18  XXXII.    Fr.  Sitenský: 

ganzen  Stengel,  am  imteren  Theile  aucli  knapp  am  Boden,  docli 
nicht  in  der  Erde  selbst. 

Im  letzteren  Falle  wareii  die  liochstens  haselnussgrossen  Knollen 
etwas  grosser,  einige  ohne  Blatter.  lu  beiden  Fállen  hatte  das  Kraut 
unter  der  Erde  keine  Knollen,  die  Pflanzen  waren  gesuad,  und  die 
Wurzel  auffallend  reichci  verzweigt,  der  Boden  ganz  normál.  Das 
was  die  Literatur  angibt,  dass  sicli  die  Krankheit  nacli  langer  Trocken- 
heit  und  dann  folgender  Niisse  zeigt,  war  nicht  der  Fall;  die  Witte- 
rung  war  ziemlich  normál,  nur  im  August  waren  erst  Nieder- 
schláge  mehr  als  sonst  zu  beobachten  und  die  trockenen  Tage  dauerten 
weder  vor  noch  nach  dem  regnerischen  Wetter  im  August  zu  lauge. 
Der  Autor  erinnert  auch  an  die  ahnormen  Geschwillste  der  ahmrmen 
Riibe^  welehe  ilmi  besonders  heuer  an  der  Futterriibe  und  an  der 
Zuckerrúbe  oíter  vorkamen  als  iu  sonstigen  Jahren,  sicherlich  des- 
halb,  weil  der  Boden  des  Feldes  zu  schwer  und  zu  feucht  war.  Diese 
Geschwillste,  welehe  an  ihrer  Oberflache  wie  zerhackt  sind,  sind  mit 
einer  betráchtlichen  Korkschichte  bedeckt,  sie  sind  an  ihrer  Ober- 
flache dunkler,  dunkelgrau  bis  schwárzlich.  Im  jungeren  Stadium  der 
Krankheit  sind  sie  nur  runzlich  verschrumpít,  spáter  zersprungen, 
unansehnlich  und  auch  lappeníórmig,  sie  umgeben  die  Wurzel  manch- 
mal  nur  von  einer  Seite,  sonst  von  allen  Seiten  besonders  dort,  \vo 
sich  die  "VVurzel  verengt. 

Die  Hauptform  der  Geschwiilste,  ihre  auatomische  Struktur, 
besonders  die  Gefassbiindel  und  ihre  Form,  erinnern  an  die  Maser- 
geschwiilste  der  Biiume,  sind  aber  wohl  nichts  anderes  als  eine 
Pflanzengewebewucherung,  welehe  unter  dem  Einfluss  der  abuormen 
Feuchtigkeit  zur  Zeit,  wo  der  grosste  Theil  der  Wurzel  sehon  zu 
wachsen  aufhorte,  entstand. 

Der  Autor  liess  in  seinem  Laboratorium  den  Zuckergohalt  der 
Kiibe  und  der  Gewiilste  untersuchen.  Die  Zuckerrúbe,  welehe  0"265  lig 
wog,  polarisierte  18*09  Percent,  die  Geschwulst  derselben  Riibe  wog 
0.238  hg  und  polarisierte  nur  8*80  Percent,  der  Zuckergehalt  der 
hypetrophisehen  Bildung  war  also  bedeutend  geringer.  Von  den 
anderen  Pflanzenkrankheiten  erwilhnt  der  Autor  die  Hypertrophie  der 
AVurzel  der  Gattuug  Brassiea,  welehe  die  Plasmodiophora  Wor.  ver- 
ursacht,  und  welehe  sich  spontan  auf  den  Feldern  von  Veselí  a.  L. 
und  in  dem  Gemiisegarten  der  landwirtsehaítlichen  Anstalt  in  Tábor, 
auf  dem  Kohl  und  Kraut  Jahr  wie  Jahr  zeigen.  Autor  cultivierte 
im  Versuehsgarten  der  Taborer  Anstalt  einige  Jahre  diesen  Pilz  und 


inficierte  damit  andere  der  Brassiea  verwandte  Culturpflanzen.  Ausser 


Phytopathologické  poznámky.  19 

fast  allen  Aiten  Brassica,  zeigten  sich  auch  Cheiraiithus  clieiri,  Ra- 
phanus  sativus,  Eruca  sativa  und  Erysimum  crepidifoliuui  fur  die 
Austeckung  mit  der  riasmodiophora   empfanglicli. 

Geloschter  Kalk  bewahrte  sicli  als  ein  gutes  Mittel, 
80  q  davon  auf  1  ha  miissten  gegen  diesen  Pilz  antisei)tisch 
selir  wirlísam  sein,  wie  aus  den  Versuchen  im  kleineren  Maas- 
stabe  iu  dem  Versuclisgarten  in  Tábor  nachgewiesen  wurde.  In 
der  Taborer  landwirtscliaftlichen  botanisclien  Yersuchsanstalt  wiirden 
einige  Jalire  hiridurch  Yersuche  niit  Phytoptliora  vastatrix  angestellt, 
deren  Resultate  im  Archiv  zemědělský  veroffentlicht  sind.  Durch  diese 
Versuche  wurde  bestiitigt,  dass,  wenii  das  Jahr  nicht  zu  feucht  ist, 
auch  aus  inficirten  KiioUon  gesunde  KnoUen  wachsen  konneii,  sowie 
das  an  Phytophthora  kranke  Knollen,  welche  ausgesetzt  wurden,  bel 
feuchtem  Wetter,  iii  íeuchter  Erde,  friiher,  ehe  sie  das  Kartoffelkraut 
gebildet  haben,  ganz  verfaulen.  In  dem  Yersuchsgarten  der  hiesigen 
landw.  botanischen  Yersuchsanstalt  wurden  im  Jahre  1894,  1667  Erd- 
[ipfelknollen  ausgesetzt,  welche  an  Phytophthora  krank  waren.  Aus 
diesen  entwickelten  sich  967  Stauden,  700  ausgesetzte  Kartoffel- 
knollen  giengen  zu  Grunde,  kamen  iiberhaupt  gar  nicht  zur  Ent- 
wickelung,  und  unter  jenen  976  Stauden  wurden  8189  gesunde  Erd- 
ápfel  geerntet,  welche  355'85  kg  wogen,  wiihrend  nur  59  Stiick  (3-65  A;^) 
von  Phytophthoren  inficierte  Erdápfel  vorhanden  waren,  was  fiir  oben 
Gesagtes  wohl  ein  deutlicher  Beweis  ist.  Trotzdem  sollten  die  von 
der  Phytophthora  angesteckten  Kartoffeln  nicht  ausgesetzt  werden, 
nachdem  aber  die  mit  die3er  Arbeit  betrauten  Leute  darauf  nicht 
so  achten,  wie  es  wiinschenswerth  wáre,  und  an  den  mit  Erde  be- 
schmutzten  Knollen  die  Infection  oft  nicht  leicht  zu  erkennen  ist, 
empfiehlt  es  sich  die  Kartoffelknollen  vor  dem  Einsetzen  einige 
Wochen  an  einem  trockenen  wármeren  Orte  liegen  zu  lassen.  Die 
verwelkten  Knollen  wachsen  in  der  Regel  schneller  und  ihre  Keime 
entgehen  dieser  Krankheit  eher  als  jene  der  unverwelkten  Knollen. 
Yon  den  anderen  durch  Pilze  hervorgerufenen  Krankheiten  erwáhnt 
der  Autor  unter  anderem  den  Branci  der  iťubentvurzel,  welchen  er 
fiir  eine,  durch  Bakterien  hervorgerufene  Krankheit  hált,  welche  nur 
dann  und  nur  dort  entsteht,  wo  die  Bedingungen  zur  Infection 
giinstig  sind.  Der  Autor  untersuchte,  wie  lange  die  Spořen  einiger 
Ustilagineen  ihre  Keimíáhigkeit  behalten,  und  fand  bei  der  Mehr- 
zahl  von  ihnen  eine  hochstens  2— Sjiihrige  Keimřáhigkeit.  Er  machte 
hauptsHchlich  mit  dem  Ustilago  maydis,  cruenta,  Crameri,  Tilletia 
caries  und  laevis,  Yersuche.  Yon  30  mit  zweijáhrigen  Spořen  von  Us- 


20  XXXII.   Fr.  Sitenský:  Pliytopathologické  poznámky. 

tilago  cruenta  angesteckten  Pflanzen  von  Sorghum  saccharatum,  wareii 
8  Pflanzen  brandig;  von  zwanzig.  rait  zweijáhrigen  Spořen  der  Usti- 
Ingo  Tulasnei  inficirten  Moorhirse  Pflanzen  (Sorghum  vulgare)  waren 
8  Individuen  brandig,  von  rnit  3  jáhrigen  Spořen  inficirten  20  Pflanzen 
(Sorghum  vulgaris)  wurden  nur  3  brandig. 

Bel  der  Infection  der  Zea  mays  rait  Brandsporen  von  Ustilago 
Maydis,  zeigten  sich  nicht  nur  Deformationen  der  Bliithentheile, 
Stengel  und  Bliittertheile,  sondern  es  entstand  an  einer  inficirten 
Mayspflanze  auch  eine  sackfórmige,  12  cm  lange  und  3  cm  breite, 
hyperthrophische  Wurzelbildung,  welche  zugespitzt,  und  ganz  mit 
Spořen  gefullt  war.  Diese  brandige  Wurzel-Deformation  befand  sich 
mehr  in  der  Erde  als  oberhalb  derselben,  und  kam  nicht  aus  der 
obersten,  sondern  aus  der  zweiten  Wurzeh'eihe  hervor.  In  Betreíf  der 
Rostempfánglichkeit  und  der  Widerstaudsíahigkeit  der  Getreidearten 
stellte  der  Autor  an  150  Getreidearten,  Varietiiten,  Racen  und  Modi- 
ficationen,  Untersuchungen  an,  und  baut  dieselben  noch  weiter  auf 
sich  dicht  neben  einander  befindlichen  Beeten  an.  Er  fand,  dass  die 
weissen  Weizensorten  am  meisten  an  Rošt  leiden,  die  Sammtweizen 
am  wenigsten.  Von  der  Gerste  litt  am  meisten  eine  schwedische  Ab- 
art  des  Hordeum  distichon.  Besonders  Puccinia  glumarum  mit  P.  gra- 
minis  brachten  die  Gerste  durch  die  ungeheuere  Menge,  mit  der  sie 
dieselbe  bedeckten,  bis  zum  Liegen. 

Beide  Formen  des  Puccinia  straminis,  nach  Prof.  Erikson  (Pucci- 
nia glumarum  und  dispersa)  scheinen  bei  uns  in  gleicher  Menge  vor- 
zukommen,  aber  verbreiten  sich  etwas  schneller  als  Puccinia  gra- 
rainis. 

Der  Autor  gibt  weiter  Beitráge  zum  Erkennen  der  Verbreitung 
einzelner  auffallender  Pflanzenkrankheiten  in  Bóhmen  und  erinnert 
an  die  oft  rathselhaften  Formen  besonders  jene,  welche  durch  den 
Pilz  Phoma  betae  hervorgerufen  werden. 

*j  Die  Kubenwurzel-Kraukheiten  siiid  in  iluen  Folgen  oft  scliwer  von  einander 
zu  untersclieiden.  So  wurde  eine  Ríibenwuizelkrankheit  auf  einem  Felde  bei  Prag  von 
einera  Sachverstandigen  als  von  Nemutoden  verursacht  angesehen.  Dieselbe  Krank- 
heit  liielt  ein  andeier  von  Phoma  betae  verursacht,  und  da  ein  spárliches  Be- 
nagen  an  dem  Gewebe  zu  erkennen  war,  sendete  er  dieselben  an  Prof.  Frank, 
der  die  Krankheit  als  eine  Folgekrankheit  des  Mausefrasses   erklíirte. 


Nákladem  Král.  České  Společnosti  Nauk.  —  Tiskem  dr  Ed.  Grégra  v  Praze  1896. 


XXXIII. 

Beitrftge  ziir  Kenntniss  der  Blíitheiiombrophobie. 

Von  Piof.   Dr.  A.  Hansgirg  in  Prag. 

Mit  2  Tafeln. 
(Vorgelegt    den    10.    Juli    1896.) 

A.  Einieitung  und  Aligemeines. 

Von  den  in  der  neueren  und  neuesten  Zeit  erschienenen  Arbeiten, 
in  welchen  iiber  die  regensclieuen  Pflanzen  und  deren  ombrophobe 
Orgáne  ausfiihrlicher  abgehandelt  wird,  mogen  hier  vor  allem  Jungner's, 
Kebner's,  Stahl's  und  Wiesner's  diesbeziigliche  Publicationen  hervor- 
gehoben  werden.^) 

Wáhrend  Jungner  in  seinen  unten  angefiihrten  Abhandlungen  ^) 
die  Anpassungen  verschiedener  Pflanzen  an  das  mehr  oder  weniger 
regenreiche  Klima  von  Afrika  und  Europa,  dann  die  Regeublatt- 
charaktere  und  die  Wirkung  des  traufelnden  und  fliessenden  Wassers 
auf  die  Form  der  Laubbliitter  etc.  studierte,  hat  Stáhl  in  seiner  in 
den  Annalen  des  botanischen  Gartens  zu  Buitenzorg  erschienenen 
Arbeit^)  hauptsiichlich  die  Beziehungen  der  Biattgestalt  und  des 
Regenfalles  in  heissfeucliten  Tropengebieten  und  die  zu  einem  mehr 
oder  weniger  langen  Anhángsel  ausgezogene  Blattspitze,  resp.  die  mit 


*)  Sielie  auch  den  von  einem  ungenannten  Autor  veroífentlichten  Aufsatz 
„Protection  of  leaf  from  rain",  Tokyo,  1892. 

-)  Uber  die  Anpassungen  der  Pflanzen  an  das  Klima  ia  den  Gegenden 
der  regenreichen  Kamerungebierge,  1891.  —  Om  regnblad,  dagblad  och  snoblad, 
1893.  —  Studien  iiber  die  Einwirkung  des  Klimas,  hauptsáchlich  der  Nieder- 
schlágc  auf  die  Gestalt  der  Frúchte,  1894.  —  Uber  Klima  und  Bau  in  der  Pv,egio 
alpina,  1894.  —  Wie  wirkt  tráufelndes  und  fliessendes  Wasser  auf  die  Gestaltung 
des  Blattes,  1895. 

=*)  Regenfall  und  Biattgestalt,  1893. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  1896.  1 


2  XXXHI.    A.  Hansgirg: 

sog.   Traufelspitze   versehenen   Laubblátter   zum   Gegenstande   seiner 
Untersuchungen  geraacht. 

Wie  JuNGNER  an  zahlreichen  Pflanzen  ira  Gebiete  der  Kame- 
rungebirge  so  hat  auch  Stáhl  an  Pflanzen  des  westlichen  Javas 
iiachgewiesen,  dass  die  Blattzuspitzung  eine  Anpassung  an  reichliche 
Niederschlíige  ist  iind  dass  mit  dem  Vorhandensein  der  Triiufel- 
spitze  eine  hochgradige  Benetzbarkeit  der  Blattoberseite  Haud  in 
Hand  geht. 

Betreffs  Kerner's  Arbeiten  '*)  iiber  die  Schutzmittel  des  Pollens 
und  der  Bliithen  gegen  die  Nachtheile  vorzeitiger  Befeuchtung  durch 
Regen,  Thau  etc.  verweise  ich  hier  auf  die  von  mir  bereits  in  meinen 
„Phytodynamischen  Untersuchungen"  ^)  gemachten  diesbeziiglichen  Be- 
merkungen,  sowie  auf  die  im  Nachfolgenden  gemachten  Citáte. 

Was  "WiESNER  anbelangt,  so  beschaftigte  sich  dieser  Forscher  in 
seinen  bekannten  Arbeiten  „Uber  ombrophile  und  ombrophobe  Pflan- 
zenorgane,"  1893  und  „Uber  den  vorherrschend  ombrophilen  Cha- 
rakter des  Laubes  der  Tropengewáchse"  1894  vorwiegend  mit  der 
bisher  ungepriift  gebliebenen  Anpassung  der  Pflanzen  an  die  extremen 
Regenverhaltnisse  in  den  Tropen,  wobei  er  auch  die  Beziehungen 
des  Regens  zum  Leben  der  Pflanzen  nicht  ausser  Acht  liess. 

WiESNER  unterscheidet  zwei  verschiedene  Kategorien  von  Pflanzen 
und  deren  Organen,  welche  er  als  omhrophile  (regenfreundliche)  und 
ombrophobe  (regenscheue)  bezeichnet,  indem  er  jedoch  dabei  die  Be- 
merkung  macht,  dass  zwischen  beiden  Kategorien  Ůbergange  existiren, 
da  z.  B.  zwischen  Pflanzen  mit  ombrophobem  Laube  und  Gewáchsen 
mit  ombrophilem  Laube  Ubergánge  bestehen  und  selbst  eine  und 
dieselbe  Art  je  nach  den  Standortsverhiiltnissen  einen  verschiedenen 
Grád  der  Ombrophobie  bez.  Ombrophilie  erreichcn  kann.  Nach  Wiesner 
besitzen  die  meisten  auf  trockene  Standorte  angewiesenen  Pflanzen 
(Xerophyten)  gewohnlich  ombrophobes  Laub,  hingegen  haben  die  auf 
feuchten  Standorten  wachsenden  Pflanzen  bald  ombrophiles  bald  om- 
brophobes Laub. 

Unter  Hinweisung  auf  die  soeben  citirten  Abhandlungen  Wiesnbr's 
halte  ich  es  fiir  uberfltissig  an  dieser  Stelle  eine  Definition  der  Bliithen- 
ombrophobie  híer  zu  geben  und  bemerke  nur,  dass  im  Nachfolgenden 
von  mir  solche  Bliithen  als  ombrophob  (regenscheu)  bezeichnet  werden, 


■*)  Die  Schutzmittel  des  Pollens  gegen  die  Nachtheile  vorzeitiger  Disloca- 
tion  etc,  1873;  Pflanzenleben,  II.  Band,  1891. 

^)  Vergl.  mein  Werk  „Physiologische  und  phycophytologische  Untersuchun- 
gen", 189.3. 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bliithenoinbropbobie.  3 

welche  gegeniiber  der  langer  anhaltenden  Einwirkung  des  Regens  oder 
einer  continuirlichen  Benetzung  mit  Wasser  durch  besondere  Kriim- 
mungen  (regenscheue  Bewegungen)  sich  zu  schiitzen  im  Stande  sind, 
wáhrend  ich  die  solcher  Bewegungen  unfáhigen  Blíithen  kurzweg  als 
anombrophob  bezeichnen  nioclite. 

Was  die  verschiedenen  Schutzmittel  der  Blíithen,  Laubblátter 
etc.  gegen  Eegen  betrifft,  so  bemerke  ich  hier,  dass  ich  in  den  nach- 
folgenden  Blřittern  blos  solche  Eigenschalten  der  regenscheuen  Pflanzen, 
bez.  Píianzenorgane  niiher  beschreiben  werde,  welche  in  den  vorher 
citirten  Abhandlungen  der  vier  ira  Vorstehenden  genannten  Forscher 
nicht  oder  nur  ungeniigend  beriicksichtigt  wurden. 

In  Betreff  des  Schutzes,  welchen  eingerollte,  gekriimmte  etc. 
Bliithenstánde,  nickende  Blíithen  oder  Blíithenkopfchen  etc,  die  Lage 
und  Form  des  Perianthiums  den  von  mir  als  anombrophobe  bezeichneten 
Blíithen  bieten,  verweise  ich  hier  auf  Kerner's  diesbezugiiche  Publi- 
cationen,  wo  auch  íiber  die  ombrophoben  Kríimmungen  der  Blíithen, 
Blíitlienstiele  bez.  -Stengel  etc.  mehr  nachzulesen  ist.®) 

Da  der  Verf.  bereits  in  seinen  „Phytodynamischen  Untersu- 
chungen"  íiber  die  periodischen,  zum  Schutze  der  Blíithen  gegen  Wetter- 
ungunst  erfolgenden  Kríimmungen  der  Blíithenstiele  etc.  ausfíihrlicher 
abgehandelt  hat  ^)  und  in  der  historischen  Úbersicht  zum  vierten  Ca- 
pitel  seiner  soeben  genannten  Arbeit  auch  die  ihm  damals  bekannte 
diesbezíigliche  Literatur  citirt  hat,  so  wird  er  im  Nachfolgenden  sich 
blos  darauf  beschránken,  einen  weiteren  Beitrag  zur  Kenntniss  der 
Ombrophobie  der  Blíithen  im  Allgemeinen  zu  liefern  und  einen  Versuch 
machen,  auf  Grund  seiner  mehrjáhrigen  diesbezíiglichen  Beobachtungeu 
eine  Classification  der  regenscheuen  Blíithen  nach  ihren  mehr  oder 
weniger  stark  entwickelten  ombrophoben  Bewegungen,  resp.  deren 
graduell  verschiedenen  regenscheuen  Kríimmungsíáhigkeit  durchzu- 
ťíihren. 

Nebenbei  mag  hier  noch  erwáhnt  werden,  dass  das  Studium  des 
Ombrophobismus  der  Blíithen  von  Seite  der  Botaniker  bisher  so  ver- 
nachlássigt  wurde,  dass  es  dem  Verf.  schon  in  seinen  vor  einigen 
Jahren  erschienenen  Abhandlungen,  ^)  in  welchen  jedoch  die  Blíithen- 
ombrophobie    nicht     zum    Gegenstande     einer    ausfíihrlichen   Unter- 


")  Einige  Angaben  uber  BlutbeQorobrophobie  sind  auch  im  Four\ier's 
„Sur  la  fécondation  dans  les  Phanérogames",  1863  enthalten. 

')  L.  c.  p.  85  bis  92. 

*)  In  den  Sitzungs-Bericbten  der  k.  bóhm.  Gesell.  der  Wissenschaften, 
1»89  und  im  Biolog.  Centralblatt,  1891. 

1* 


4  XXXIÍl.     A.  Hansgirg: 

suchung  geinacht  wurde,  moglich  war,  die  regensclieuen  Kruininungon 
an  einer  niclit  unbedeutenden  Anzahl  von  friiher  in  Betreff  der  Bliithen- 
ombrophobie  nicht   niiher   untersucliten   Pflanzenarten    nachzuweisen. 

Da  die  meisten  Botaniker  noch  iramer  der  Pflanzeusystematik, 
Morphologie  und  Anatomie  mehr  Aufmerksanikeit  widraeu  als  der 
Bltitheubiologie  und  mit  dem  Studium  der  functionellen  Bedeutung 
der  morpliologisclien  uud  physiologischen  Eigenschaften  der  Bliithen 
sich  nur  selten  eingeliend  befassen,  so  blieben  auch  die  bisherigen 
Kenntnisse  iiber  die  verschiedenen  periodischen  und  nicht  périodischen 
Bewegungen  der  Bliithen,  z.  B.  der  durch  Regen  oder  Feuchtigkeits- 
veriinderungen  der  Luft  hervorgerufen  ombrophoben  Kriimmungen  der 
Bliithenstiele  bez.  Stengel  und  deren  Vorbreitung  nocli  ebenso  liicken- 
haft,  wie  die  Kenntnisse  iiber  die  Verbreitung  der  karpotropischen 
Kriimmungen  der  die  reifende  Frucht  tragenden  Achsen  etc,  weshalb 
ich  mich  bemiihte  durch  meine  in  verschiedenen  Liindern  und  Zonen  zu 
verschiedenen  Jahreszeiten  durchgefiihrten  diesbezliglichen  Beobach- 
tungen,  deren  Hauptergebnisse  mit  Anschluss  der  in  der  Literatur  zer- 
streuten  Angaben  iiber  diese  Bewegungen  im  Nachfolgenden  enthalten 
sind,  zu  konstatiren,  in  welchem  Maasstabe  die  derartigc  Kriimmungen 
ausfiihrenden  Pflanzen  sich  an  der  Zusammensetzung  einzelner  Floren, 
z.  B.  der  mitteleuropaischen,  ostindischen  etc.  Flora  betheiligen. 

Nach  meinen  bisherigen  diesbeziiglichen  Untersuchungen  kann 
nuu  angenommen  werden,  dass  Píianzen,  deren  Bliithenstiele  bez. 
Stengel  (auch  die  Bliitlienhiille  in  auífalliger  Weise  besondere,  nicht 
durch  Licht,  Wárme  oder  Schwerkraft,  sondern  durch  Regen  oder 
durch  Feuchtigkeitsveríinderungen  der  Ijuft  hervorgerufene  Kriimmungen 
ausfiihren,  in  den  von  mir  besuchten  Zonen  und  Welttheilen  gegen- 
iiber  den  mit  an  ombrophoben  Bliithen  versehenen  Pflanzen  blos  in 
einer  verháltnissraássig  geringen  Artetianzahl  vorkommen  und  dass 
nur  in  gewissen  mehr  oder  weniger  regenreichen  Gebieten  und  Region en 
(jedoch  nicht  in  tropischen  Gegenden  mit  permanentem  Regen,  resp. 
Regenzeiten)  eine  grossere  Anzahl  von  Pflanzenspecies  vorzufinden  ist, 
deren  wiihrend  ihrer  Bliithenperiode  fast  tiiglich  der  Gefahr  vom 
Regen  benetzt  zu  werden  ausgesetzte  Bliithen  vor  der  schadlichen  Ein- 
wirkung  des  am  Tage  langer  anhaltenden  Regens  oder  der  zur  Nacht- 
zeit  herrscheuden  Násse  etc.  sich  durch  das  Schliessen  der  Bliithen, 
bez.  der  Blúthenhiille  einzelner  Bliithen  oder  ganzer  Bliithenstánde 
[Bliithenkopfchen]  oder  durch  regenscheue  Kriimmungen  der  einzelnen 
Bliithen,  bez.  ganze  Inflorescenzen  tragenden  Stiele  und  Stengel  zu 
schiitzen  verraíigen. 


Beitrage  zur  Kenntniss  der  Bliithenombrophobie.  5 

Weiter  ergibt  sich  aus  meinen  iiber  die  Verbreitung  der  regen- 
scheuen  Kriinimiingen  angestellten  Beobachtungen  mit  Sicherheit, 
dass  die  meisten  Pflanzen  rait  iii  holierem  Grade  ombroplioben  Blíithen 
an  trockenen,  sonnigen  Oerfclichkeiten  in  den  Niederungen  uud  in  der 
alpinen  iind  subalpinen  Region  in  verschiedenen  Welttheilen  verbreitet 
sind  und  dass  zwischen  den  mehr  auf  feucliten  als  an  trockenen  Stand- 
orten  gedeilienden  Gewáchsen  mit  anombrophoben  Bliithen  und  den 
im  heissfeuchten  Klima  der  Tropengebiete  und  dort,  wo  Regenzeiten 
mit  regenlosen  Perioden  mit  einauder  periodisch  abwechseln,  wie  es 
scheint  fehlenden  oder  nur  sehr  sporadisch  verbreiteten  Pflanzen  mit 
auífallend  regenscheuen  Bliithen  niclit  blos  im  gemassigten,  sondern 
auch  ira  subtropischen  Klima  Úbergangsformen  mit  stufenweise  ent- 
wickelter  Bliithenombrophobie  existiren. 

Weiter  diirfte  aus  meinen  diesbeziiglichen  im  J.  1895  in  Ost- 
ludien  durchgefiihrten  Untersuchungen  gefolgert  werden,  dass  auch 
in  subtropischen  Gebieten  die  meisten  Pflanzen  mit  auffallend  regen- 
scheuen Blíithen  zu  den  Xerophyten  gehoren  und  dass  die  meisten 
in  Ost-Indien  von  mir  in  der  Bliithe  beobachteten  Pflanzenarten, 
deren  Anthese  nicht  in  die  Regenperiode  fállt,  mit  anombrophoben 
Bliithen  versehen  sind,  da  deren  Stiele,  bez.  die  ganze  Bliithenstánde 
tragenden  Aclisen  gar  keine  regenscheue  Kriimmungen  ausfiihren. 

Obwohl,  wie  aus  meinen  in  verschiedenen  Theilen  von  Ost-Indien 
angestellten  diesbeziiglichen  Beobachtungen  sich  ergibt,  auch  in  diesen 
Laudern  mit  warmem  Klima,  wie  in  Europa  etc.  nicht  blos  in  hoheren 
den  Temperatur-  etc.  Veránderungen  ausgesetzten  Lagen  (Regionen), 
sondern  auch  im  Flachlande  Pflanzen  existiren,  deren  Bliithen  einen  ent- 
schieden  ombrophobeu  Charakter  zeigen,  resp,  auch  in  den  Tropen,  wie  es 
scheint,  ein  Einklang  zwischen  der  Ausbildung  von  Schutzmitteln  gegen 
Rogen  und  den  klimatischen  Verhaltnissen  herrscht,  so  geht  doch 
aus  diesen  Beobachtungen  mit  Sicherheit  hervor,  dass  in  diesen  Liindern 
im  Laufe  der  Zeiten  keine  grossere  Vollkommenheit  der  Bliithenom- 
brophobie sich  entwickelt  hat,  als  in  Liindern  mit  gemássigtem  Klima, 
in  welchen  die  meisten  Pflanzen  wáhiend  ihrer  Anthese  mehr  der  Ge- 
fahr  ausgesetzt  sind,  dass  ihre  Bliithen  von  Regen  durchnasst  werden, 
als  in  den  Tropen  nnd  in  solchen  Florengebieten,  in  welchen  zu  ge- 
wissen  Jahreszeiten  wochen-  etc.  lang  kein  Tropfen  Wasser  zu  Boden  fállt. 

Da,  wie  schon  erwáhnt  wurde,  die  meisten  Pflanzen  mit  ombro- 
phobeu Bliithen  zu  den  im  temperirten  Klima  verbreiteten  xerophyti- 
schen  Gewáchsen  gehoren,  so  glaube  ich  auf  Grund  meiner,  leider  nur 
wáhrend  einer  sehr  regenarmcn  Jahreszeit  in  Ost-Indien  angestellten 


Q  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

Beobachtungen  beliaupten  zu  konnen,  dass  nicht  blos  an  den  in  Ost-Indien 
von  mir  beobachteten  xerophilen  Pflanzen,  deren  Bliithen  in  mehr  oder 
weniger  bohem  Grade  ombrophob  sind,  sondern  auch  an  den  hydrophilen 
Wasserpflanzen  sowie  an  den  auf  feuchten  und  scbattigen  Staudorten 
wachsenden  Hygropbyten  keine  speciellen,  blos  die  iu  den  Tropen  ver- 
breiteten  Pflanzen  charakterisirenden  regenscheuen  Anpassungen,  resp. 
Schutzeinrichtungen  der  Bliithen  gegen  Regen,  sich  ausgebildet  haben, 
welche  ich  nicht  schon  friiher  an  den  in  Europa  etc.  verbreiteten  und 
dem  gemássigten  oder  dera  subtropischen  Klima  angepassten  Pflanzen 
nachgewiesen  hatte. 

In  diesem  zugleich  als  Einleitung  dienenden  allgemeinen  Theile 
meiner  Arbeit  iiber  die  Bliithenombrophobie  moge  noch  die  Bemerkung 
Platz  finden,  dass  die  ombrophoben  Krummungen  der  Blíithenstiele, 
bez.  Stengel  etc,  wie  die  verschiedenen  periodischen  Bliithenbewegungen 
und  die  sich  nicht  taglich  wiederholenden  Kriimmungen  der  Bliithen- 
achsen  etc.  in  der  Regel  nur  unter  normalen  Verhiiltnissen  fortdauern, 
so  lange  námlich  die  Pflanze  unter  den  zu  ihrer  Entwickelung  und 
ihrer  Anthese  giinstigen  Umstanden  sich  befindet. 

Wie  die  durch  den  třiglichen  Beleuchtungs-  und  Temper atur- 
wechsel  bedingten  Bewegungen  der  Bliithen  etc,  so  finden  auch  die 
in  Folge  von  Regen  etc.  hervorgerufenen  ombrophoben  Kriimmungen 
der  Bliithen hiille,  Blíithenstiele  u.  s.  w.  nur  eine  kurze  Zeit  statt, 
indem  sie  meist  erst  kurz  vor  Beginn  der  Bliithezeit  sich  einstellen 
und  am  Ende  derselben  gánzlich  aufhoren.  Der  biologischen  Bedeutung 
der  regenscheuen  Kriimmungen  entsprechend,  dauern  diese  Schutzbe- 
wegungen  nur  so  lange  fořt,  bis  der  Pollen,  Nectar  etc.  der  in  der 
Anthese  befindlichen  und  durch  ihre  Form  und  Stellungsverhaltnisse 
dem  Einflusse  der  atmospharischen  Niederschláge  ausgesetzten  Bliithen 
des  Schutzes  vor  Regen,  Thau  u,  s.  w.  nicht  mehr  bedarf,  resp.  so 
lange  der  Pollen,  Nectar  etc.  aus  den  betreífenden  Bliithen  noch  nicht 
entfernt  wurde  ;  sobald  aber  kein  Pollen  mehr  gegen  Regen,  niichtlichen 
Thau  etc  in  den  poUenentleerten  Antheren  zu  schiitzen  ist,  bleiben 
die  Blíithenstiele,  resp.  die  von  diesen  getragenen  Bliithen  aufrecht 
und  fíihren  keine  ombrophobe  Kríimmung  aus. 

Wie  bei  den  táglicheu  Bliithenbewegungen,  so  spielt  auch  bei 
den  ombrophoben  Kriimmungen  neben  individuellen  Alters-  etc.  Unter- 
schieden  auch  die  Temperatur,  Turgescenz  der  bewegungsfáhigen 
Pflanzenorgane  eine  nicht  unwesentliche  Rolle. 

Nach  meinen  zu  verschiedenen  Jahreszeiten  angestellten  dies- 
beziiglicheu  Beobachtungen  reagiren   die  Stiele  vieler  auch   in  hohem 


Beitrage  zur  Kenntniss  dei-  Bliithenoinbrophobie.  7 

Grade  regenscheuen  Bliithen  an  sehr  kalten  Tagen  oder  weiin  die 
Pflanze,  resp.  die  Bewegunszone  des  ombrophob  kriimniungsfáhigeii 
Organes  nach  wiederholt  und  lange  auhaltendem  Regen  in  einem  fast 
turgorlosen  Zustande  sich  befindet,  nicbt  oder  nur  sehr  schwach 
ombrophob. 

Indem  ich  hier  bezíiglich  des  Einflusses  der  Temperatur-  und 
Lichtveránderungen  auf  die  Bliithenbewegungeu  auf  die  diesbeziiglichen 
Arbeiten  Pfepfer's,  Vochting's,  Oltma.nn's  und  betreffs  der  durch  Ab- 
und  Zunahme  des  Turgors  verursachten  Veránderungen  auf  meine 
,.Phytodynamischen  Untersuchungen"  verweise,  bemerke  ich  hier  noch, 
dass  die  regenscheue  Kriimmungen  ausfiihrenden  Achsen  (Bliithen- 
stiele,  bez.  Stengel)  auch  in  Folge  der  schádigenden  Einwirkung  der 
Durchuássung,  nachdem  durch  Uebermaas  von  Wasser  das  die  Bewe- 
gungen  vermittelnde  Schwellgewebe  fast  oder  ganz  turgorios  wurde, 
in  einen  fast  oder  ganz  bewegungsunfáhigen  Zustand  iibergehen  konnen, 
welcher  so  lange  anhalt,  bis  die  Pflanze  unter  giinstigen  Witterungs- 
etc.  Umstanden  wieder  ihre  normále  Turgescenz  erlangt.^) 

An  dieser  Stelle  mag  noch  darauf  hingewiesen  werden,  dass  verschie- 
dene  auch  nahé  mit  einander  verwandte  Pflanzenarten  beziiglich  der  regen- 
scheuen Kriimniungen  und  ombrophoben  Eigenschaften  der  Bliithen  nicht 
selten  in  hohem  Grade  differiren  [z.  B.  die  ephemeren  Bliithen  verschie- 
dener,  nahé  mit  einander  verwandten  Species,  welche  auch  auf  gleiche 
Veránderungen  der  Turgescenz  ungleich  reagiren  ")]  und  dass  die,  \TÍe 
es  scheint,  erst  nach  und  nach  durch  Anpassung  erworbene  Fáhig- 
heit  regenscheue,  zur  Erreichung  der  Schutzlage  gegen  Regen  die- 
nenden  Krummungen  auszufiihren,  wie  das  periodische  Óífnen  und 
Schliessen  der  Perianthien  oder  das  periodische  Nickendwerden 
der  BlUthenstiele ,  eine  durch  allmálige  stufenweise  Variation  ver- 
vollkommnete  und  durch  Erblichkeit  festgehaltene  Schutzeinrichtung 
gegen  Wetterungunst  ist,  welche  im  Laufe  der  phylogenetischen  Ent- 
wickelung  im  Kampfe  um's  Dasein  blos  an  einer  nicht  allzu  grossen 
Artenanzahl  zu  einem  konstanten  Artencharakter  mit,  wie  es  scheint, 
gegenwártig  nur  geringen  individuellen  Variationen  sich  ausgebildet 
hat. 

Wie  bei  den  hydrophilen,  ombrophilen  oder  den  regenauffangen- 
den  Pflanzen  es  besondere    Schutzvorrichtungen   gibt,    durch   welche 


^)  Viele  Pflanzen  mit  regenscheuen  Bliithen  reagiren  auch  dann  abnormal, 
wenn  sie  in  kurzer  Zeit  (im  Laufe  von  eiuigen  Stunden  etc.)  wiederholt  bald 
einem  heftigen  Regen,  bald  wieder  dem  Sonuenschein  ausgeset/t  werden. 

'")  Mehr  dariiber  siehe  iii  meiuen  „Phytodynam.  Untersuchungen",  p.  38  f. 


8  XXXllI.    A.  Hansgirg: 

diese  Pflanzen  sich  oder  ihre  Orgáne  gegen  eine  ůbermássige  Durch- 
feuchtung  etc.  schiitzen,  so  liaben  sich  auch  an  den  der  schadlichen 
Einwirkung  der  andauernden  Trockenheit  in  den  Tropen,  z.  B.  in  den 
Gebieten,  in  welchen  der  Regen  blos  auf  den  Win*-er  beschrankt  ist, 
oder  in  den  regenarmen  Kiisten-  und  Steppengebieten  ausgesetzten 
Gewachsen  mannigfaltige  Schutzeinrichtungen  gegen  Trockenheit  und 
Hitze  ausgebildet. 

Wie  man  nun  die  Xerophyten  und  die  Xerophilen  je  nach  ihren 
besonderen  Schutzvorrichtungen  gegen  zu  rasche  Transpiration  etc. 
in  mehrere  Gruppen  eintheilen  kann,  so  lassen  sich  auch,  wie  aus 
nachfolgender  Úbersicht  zu  ersehen  ist,  die  Pflanzen,  deren  Bliithen 
wáhrend  ihrer  Anthese  ofters  der  Gefahr  von  Regen  durchnasst  zu 
werden  ausgesetzt  sind  und  die,  wie  es  scheint,  ihren  Standorten  oder 
Florengebieten  entsprechend,  mit  mehr  oder  minder  complicirten 
Schutzeinriclitungen  gegen  Benetzung  ihrer  Bliithen,  resp.  des  in 
diesen  euthaltenen  Pollens,  Nectars  etc.  sich  auszeichnen,  je  nach  der 
Art  der  Schutzvorrichtungen  gegen  Regen,  insb,  ihrer  regenscheuen 
Bewegungen  classificiren. 

Zunáchst  gibt  es  zahlreiche  Pflanzen,  deren  Pollenschutz  etc. 
ohne  Lageveranderungen  von  Blattgebilden  (Perianthium  etc.)  und  ohne 
besondere  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  bez.  Stengel  ausschliesslich 
durch  die  Form  und  Lage  des  Perianthiums  oder  der  als  Schutz- 
mittel  des  Pollens  etc.  fungirenden  Narben  und  anderen  Bliithen- 
organe  bewirkt  wird. 

Eine  zweite  Gruppe  bilden  dann  diejenigen  Pflanzen,  bei  wel- 
chen zum  Behufe  des  Pollenschutzes  besondere  regenscheue  Kriim- 
mungen der  als  Perianthium  dieneuden  Blattgebilde  oder  der  die 
Bliithen  bez.  Blíitheustande  tragenden  Achsen  stattfinden. 

Da  ich  im  nachfolgenden  specielien  Theile  blos  die  ziemlich 
lange  Reilie  der  mir  bekannten  Pflanzenarten  anfiihren  werde,  welche 
zu  der  zweiten  Abtheilung  gehoren  und  von  den  zur  ersten  Abthei- 
lung  gehorigen  Pflanzen  am  Schlusse  dieser  Arbeit  (im  Anhange) 
blos  einige  wenige  nennen  werde,  so  erlaube  ich  mir  hier  zu  bemer- 
ken,  dass  iiber  die  anombrophoben  und  ombrophoben,  zu  den  soeben 
kurz  beschriebenen  zwei  Gruppen  gehorigen  Bliithen  zahlreicher  Pflan- 
zen bereits  Kerner  in  seiuen  diesbeziiglichen  Arbeiten^^)  ausfiihrlicher 
abgehandelt  hat. 


^')    Die    Schutzmittel    des    Pollens,    1873,    p.  12-50;    Pflaiizeuleben,    II, 
107-128. 


Beitrage  ziir  Kenntniss  der  Blnthenombrophobie.  9 

Was  die  zur  zweiteii  Abtheilung  angehorenden  Pflanzen  betrifft, 
deren  Bltitheii  durch  besondere  Schutzbewegungen  gegen  Wetterun- 
gunst  sich  schiitzen,  so  kann  man  unter  diesen  Pflanzen  noch  fol- 
gende  vier  Typen  unterscheiden. 


Ubersicht   der   mir   bekannten    Typen    von   regenscheuen   Bliithen, 
deren  Pollenschutz  (auch  Schutz  des  Nectars  etc.)  anf  einem  phy- 

todynamischen  Principe  beruht. 

I.  Tf/pus.  Pflanzen,  deren  Bliithen  bei  Regenwetter  ihre  Peri- 
anthien  so  schliessen,  dass  ein  Eindringen  der  Regentropfen  in  die 
bei  schonem  Wetter  offenen  Bhithen  erschwert  wird,  oder  nicht  statt- 
fiuden  kann,  wobei  die  auf  steifen,  nicht  ombrophob  krummungsfii - 
higen  Stielen  sitzende  Bliithen  oder  Bliithenkopfchen  ihre  Lage  nicht 
verándern, 

Hierher  gehoren  von  Monocotylen  einige  Liliaceen  (z.  B.  Ery- 
thronium,  einige  Tulipa-  und  Oruithogalum-Arten),  Irideen  (Crocus, 
Sisirynchiura,  Ptomulea),  Amaryllideen  (Sternbergia),  Colchicaceen 
(Colchicum),  einige  Graniineen  und  Juncaceen. 

Von  Dicotylen  fiihre  ich  hier  beispielsweise  folgende  Familien 
an:  Compositen  (Helipterum,  Catananche,  Sphenogyne,  Venidium, 
Hymenostoma,  Tragopogon,  Leontodon,  Crepis,  Hypochaeris,  Aniso- 
deris,  Hieracium,  Centaurea,  Carlina  u.  a.),  Cauipanulaceen  (Specu- 
laria,  einige  Campanula-Arten),  Gentianaceen  (Gentiana,  Erythraea, 
Chironia),  Polemoniaceen  (Gilia,  einige  Leptosiphon-  und  Collomia- 
Arten),  Solanaceen  (Mandragora,  Datura),  Ficoideen  (Mesembryan- 
themum),  zahlreiche  Ranunculaceen  (Paeonia-,  Eranthis-,  Trollius-, 
Pulsatilla-,  Ceratocephalus-Arten,  Anemone  blanda,  Ranunculus  car- 
pathicus  u.  a.),  Magnoliaceen  (Magnoliai,  Nymphaeaceen  (Nymphaea), 
Cactaceen  (Mammillaria,  Opuntia),  Cruciferen  (einige  Draba-,  Arabis-, 
Malcolmia-,  Aubrietia-  u.  á.  Arten),  Papaveraceen  (Escholtzia,  Sangui- 
naria),  Portulacaceen  (einige  Portulaca-Arten),  Rosaceen  (Rosa  und 
einige  Potentilla-Arten) ;  ferner  gehoren  hierher  einige  Malvaceen, 
Leguminosen,  Oxalideen,  Linaceen,  Polygalaceen  und  einige  Onagra- 
rieen  mit  periodisch  oder  blos  einmal  sich  schliessenden  Bliithen. 

II  Typus.  Pflanzen,  deren  in  der  Anthese  befindliche,  auf 
biegsamen,  aufrechten  oder  schief  abstehenden  Stielen  sitzende  Bluthen 
mit  ihrer  Apertur  zenithwarts  gerichtet  sind  und  bei  eintretendem 
Regenwetter,    ohne  ihr  Perianthium    zu    schliessen,    durch  besondere 


10  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

(regenscheue)  Krummungen  der  die  einzelnen  Bluthen  tragenden 
Bluthenstiele  ihreii  Pollen,  Nectar  etc.  vor  Benetzung  durch  Regen 
scliiitzen  und  der  Gefabr  der  Fullung  ihrer  Corolle  mit  Wasser  zu 
entgehen  suchen. 

Zu  diesem  Typus  gehoren  blos  solche  Pflanzen,  deren  Bliithen- 
stiele,  bez.  Stengel  in  Folge  von  Veranderungen  im  Feuchtigkeitszu- 
stande  der  Luft  oder  durch  fallende  Regentropfen  und  Anprall  des 
Windes,  jedoch  nicht  bloss  passiv  in  Folge  der  Belastung  mit  Regen- 
tropfen,  Thau  etc.  besondere  Kriimmungen  ausfiihren,  z.  B.  einige 
Ranunculaceen  (Anemone,  Ranunculus),  Rosaceen  (Geum,  Rubus, 
Fragaria),  Geraniaceen,  Papaveraceen,  Linaceen,  Caryophyllaceen 
(Dianthus  u.  a.),  Cruciferen,  Leguminosen  (Coronilla),  Saxifragaceen 
(Saxifraga),  Violaceen,  Boragineen  (Cynoglossum,  Omphalodes),  Convol- 
vulaceen,  Campanulaceen,  Polemoniaceen,  Solanaceen,  ScrophuLariaceen. 

III.  Typus.  Pflanzen,  deren  Bliithenstiiude  sich  durch  beson- 
dere Krummungen  der  Bluthenstandachse  oder  der  als  Tráger  der 
Bliithenkopfchen  oder  Dolden  etc.  dienenden  Achsen  (insb.  der  soeben 
in  der  Anthese  befindliche  Bluthen  tragenden  Endtheile  der  Bliithen- 
spindel)  vor  dem  Regen  zu  schiitzen  suchen. 

Von  den  im  speciellen  Theile  angefiihrten  zahlreichen  Pflanzen 
mit  regenscheueu  Bluthen  gehoren  hierher  viele  ďuciferen  (einige 
Alyssum-,  Draba-,  Arabis-,  Kernera-,  Eunomia-,  Erysimum-,  Hut- 
chinsia-,  Rapistrum-,  Crambe-Arten  u.  á.)  Von  Fumariaceen  z.  B. 
Corydalis  rosea.  Von  Compositen  z,  B.  Genia-,  Emilia-,  Leptosyne-, 
Coreopsis-,  Quizotia-,  Lasthenia-,  Ptilomeris-,  Bidens-,  Cyrtostemma-, 
Lagascea-,  Callichroa-,  Laya-,  Galinsogoea-Arten  u.  a.  Von  Dipsaceen 
einige  Scabiosa-,  Cephalaria-,  Pterocephalus-  und  Knautia-Arten. 
Von  Pflanzen  mit  dolden-  oder  trugdoldenartigen  Bliithenstánden 
alle  im  Nachfolgenden  angefiihrten  Umbelliferen  und  Euphorbiaceen, 
deren  Dolden  tragende  Achsen  auffallende  ombrophobe  Kriimmun- 
gen ausfiihren. 

IV.  Typus.  Pflanzen,  deren  bei  schonem  Wetter  aufrecht  ge- 
stellte  und  geoff"nete  Bluthen  bei  eintretendem  Regenwetter  ihre 
Perianthien  nicht  blos  scJiUessen,  sondern  auch  gleichzeitig  durch 
besondere  erdwiirts  gerichtete  Krummungen  der  Bluthenstiele  oder  der 
stielartigen  Fruchtknoten  (Kopfchenstiele  etc.)  schiitzen  und  von  der 
Richtung  der  einfallenden  Regentropfen  wegkriimmen. 

Hierher  gehoren  einige  Liliaceen  (Tulipa,  Brodiaea  (Triteleja), 
Campanulaceen,  Hydrophyllaceen  (Nemophila),  Polemoniaceen  (Polerao- 
nium),    Solanaceen   (Solanum),   Scrophulariaceen   (Veronica),    Convol- 


Beitráge  ziir  Keimtniss  der  Bliithenombrophobie.  H 

vulaceen  (Convolvulus,  Nolaiia),  Compositen  (Bellis,  Rhodanthe,  Son- 
chus  u.  a.),  Primulaceen  (Anagallis),  viele  Caryophyllaceen,  Oxalideen, 
Linaceen,  Cistineen,  Geraniaceen,  Onagraceen  (Kneiffia,  Epilobium) 
bei  welchen  die  stielartigen,  unterstiindigen  Fruchtknoten  sich  abwarts 
kriimmen),  Malvaceen  (Palava,  Malva,  Sidalcea,  Hibiscus),  Rosaceen 
(Potentilla),  Papaveraceen  (Hypecouiu),  Limnantheen  (Limnantlies), 
Raiiuiiculaceen  (Isopyruin,  einige  Anemone-,  Hepatica-,  Adonis-  und 
Ranuiículus-Arten),  Cruciferen  (Heliopliila,  Vesicaria,  Cardamine, 
Biscutella,  Thlaspi,  Bunias  u.  a.)  '''^)j 

Beziiglich  der  zum  ersten,  im  Vorstehenden  kurz  beschriebenen 
Typus  der  Pflanzen  mit  regenscheuen  Bliithen  angehorenden  Pflanzen- 
species  moge  liier  noch  bemerkt  werden,  dass  zu  dieser  Gruppe  die 
meisten,  wenn  nicht  alle  von  mir  in  meinen  „Phytodynamischen  Unter- 
suchungen"  p.  158  bis  163  angefiihrten  Pflanzenarteiť^)  gehoren, 
deren  Bliithen  oder  Bliitlienkopfchen  durch  periodisch  sich  wieder- 
holende  gamotropische  Bewegungen  sich  auszeichnen  und  deren  an 
sonnigen  und  warmen  Tagen  vollstándig  geoffnete  Corolle  oder  Kelch 
und  Krone  zugleich  bei  eintretendem  Regenwetter  sich  schliessen 
und  an  nasskalten,  regnerischen  Tagen  sich  nicht  oder  nur  unvoll- 
střindig  oífnen  (in  der  Regel  schliessen  sich  bei  triibem  regnerischem 
Wetter  alle  Blumenblatter  gleichzeitig  oder  es  fiihren,  wie  z.  B.  bei 
einigen  Crocus-Arten  u.  a.,  zunachst  nur  die  drei  inneren  Peri- 
gonblátter,  resp.  die  beweguugsfahigen  Zipfel  des  Perianthiums  die 
Bewegung  aus). 

Was  den  zweiten  und  dritten  Typus  der  Pflanzen  mit  ombro- 
phoben  Bliithen  betrifft,  so  erwahne  ich  hier  blos,  dass  die  zahlrei- 
chen  Pflanzen,  deren  agamotropische  Bliithen  und  Bliithenstande 
tagsiiber  und  bei  gutem  Wetter  aufgerichtet  sind  und  ihre  Miindimg 
der  Sonne  zuwenden,  nur  dann  ihren  Pollen,  Nectar  etc.  gegen  Be- 
netzung  durch  Regen,  Thau  u.  s.  w.  zu  schiitzen  im  Stande  sind, 
wenn  sie  ihre  meist  weite  Apertur  nach  Abwarts  und  ihre  geschlossene 
convexe  Seite  nach  aufwarts  kehren.  Diese  gegen  Regen  etc.  ge- 
schiitzte  Lage  erreichen  aber  die  Perianthien  verschiedener  Pflanzen 


'2)  Eiuen  fúnften  Typus  kónnten  solche  Pflanzen  bilden,  bei  welchen  bei 
Regenwetter  nicht  blos  die  Blumenblatter  iiber  den  Antheren  sich  zusammen- 
schliessen,  sondern  auch  die  bei  trockenem  Wetter  oflenen  Antheren  sich  schliessen, 
■wie  z.  B.  bei  Bulbocodium  u.  á.  (vergl.  Kemer,  II.,  1.  c.  p.  124.). 

")  Siehe  auch  das  in  den  Náchtrágen  zu  meinen  „Phytodynamischen  Unter- 
suchungen"  im  nachfolgenden  dritten  Abschnitte  dieser  Arbeit  angefúhrte  Ver- 
zeichniss  von  Pflanzenspecies  mit  periodisch  beweglichen  Bliithen. 


12  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

niclit  gloichztíitig,  da  bei  einigeii  die  sicb  seitwárts  neigenden  oder 
iiickend  und  uberhángend  werdenden  Stiele  ibre  Kriimmung  rascber, 
bei  anderen  langsamer  ausfubren,  je  nachdem  der  Pollen  des  Schutzes 
gegen  Regen  etc.  mebr  oder  weniger  benotbigt.  So  ist  z.  B.  bei 
den  mit  langen  ungescbiitzten  Staubfáden  versehenen  Bliitben  mitagamo- 
tropiscben  (so  ini  2.  und  3.  Typus)  oder  gamotropischen  (so  ira  4.  Typus) 
Periantbien  der  Erfolg  der  Krummung  der  Bluthenstiele  nur  dann 
gesichert,  wenn  die  Krummung  rascb  bei  Eintritt  des  Regens  oder 
beim  Herannaben  des  Unwetters  erfolgt,  wie  z.  B.  bei  einigen  Helian- 
themum-,  Papaver-,  Anemone-,  Poteutilla-,  Geranium-,  Ranunculus-, 
Scabiosa-Arten  und  ahnlicben  Pflanzen,  deren  Blutben  und  Bliithen- 
stánde  von  verhaltnissmiissig  langen  Stielen  getragen  werden. 

Befindet  sich  der  Pollen  auf  kurzen  oder  aus  der  Miindung  der 
Corolle  nicbt  hervorragenden  Staubblattern,  so  erfolgt  die  regenscbeue 
Krummung  der  meist  kurzen  Bliitbenstiele  in  der  Regel  langsamer, 
so  z.  B.  bei  einigen  Saxifraga-,  Erysimum-,  Alyssum-,  Bunias-,  Geum- 
Arten  u.  a.  Áhnlicbes  gilt  auch  von  einigen  Arten,  deren  Bliitben- 
stiele scbon  zur  Zeit,  wo  die  von  ihnen  getragenen  Bliitlien  nocli  im 
Knospenzustande  sich  befinden,  eine  Kriimmung  nach  abwiirts  erfahren, 
z.  B.  einige  Saxifragaceen-,  Umbelliferen-  und  Caryophyllaceen-Spe- 
cies,  bei  welchen  die  ganze  Blilthenstandaclise  in  Folge  der  durch 
den  niederfallenden  Regen  verursachten  Erschiitterungen  eine  nur 
ziemlich  langsam  erfolgende  ombrophobe  Kriimmung  ausfiihrt. 

Bevor  ich  zu  den  speciellen,  experimentellen  Untersuchungen 
liber  die  Bliithenombrophobie  íibergehen  werde,  mogen  in  diesem 
allgemeinen,  zugleich  auch  als  Einleitung  dienenden  Theile  nocli 
folgende,  auf  die  Laub-  und  Bliithenknospen-Ombrophobie  sich  be- 
ziehende  Bemerkungen  eingeschaltet  werden. 

Bei  den  meisten,  wenn  nicht  bei  allen  Pflanzen,  welche  zu  den 
im  Vorhergehenden  angefiihrten  vier  Typen  von  Pflanzen  mit  regen- 
scheuen  Bliithen  gehoren,  besitzt  auch  das  Laub  und  die  Bliithen- 
knospen  einen  mehr  oder  weniger  deutlich  ausgeprágten  ombrophoben 
Charakter  und  ist  gegen  iibermassige  Bewásserung  und  Durchniissung 
in  Folge  sehr  lange  anhaltender  Regengiisse  oder  einer  continuirlichen 
Eiuwirkung  des  Wassers  empfiudlich,  iudem  es  resp.  die  ombropho- 
ben Orgáne  durch  einen  mehrtagigen  continuirlichen  Regen  etc.  friiher 
als  unter  normalen  Verháltnissen  zu  Gruude  geht  (vergilbt  und  friih- 
zeitig  abgeworfen  wird). 

Da  ich  hier  jedoch  auf  die  bereits  von  Wiesner,  Jdngner  und 
Stáhl    zum     Gegenstande    eingehender    Untersuchungen    gemachten 


Beitráge  zur  Keiintniss  der  Blnthenombrophobie.  13 

onibrophobeu  Eigenschaften  der  Laubbliitter  uicht  nálier  eingelien  will, 
so  bemerke  icli  hier  blos,  dass  die  Widerstandsfahigkeit  gegen  Be- 
iiťtzung  durch  Wasser,  resp.  die  Fahigkeit  der  VVirkung  des  voii 
aussen  eindringendea  liegens  etc.  auf  lángere  Zeit  Widerstand  zu 
leisten  und  die  auf  den  Laub-  und  Blumenblattern  etc.  aufliegeiideu 
Regentropfen  abzustossen,  bei  verschiedenen  Pflanzenarten  iii  uiíglei- 
chem  Grade  entwickelt  ist  und  dass  bei  den  ombropliobeu  Pflanzen 
einzelne  Orgáne  (z.  B.  die  Bliithen-  und  Laubblátter)  der  Einwir- 
kung  des  coutinuirlichen  Regens  gegenuber  sich  verschieden  verhalten, 
da  die  Unbenetzbarkeit  des  Perianthiums  und  des  Laubes  bei  ver- 
Sí^hiedenen  Arten  ungleich  gross  ist/*) 

Wáhrend  bei  den  meisten  Pflanzen  mit  ombrophoben  Bliithen 
die  mehr  oder  minder  regenscheuen  Laub-  und  Blumenblatter  vor 
deni  schadlichen  Einfluss  des  lánger  andauernden  Regens  durch  die 
von  WiESNER,  Staiil  u.  a.  beschriebenen  Schutzmittel  luehr  oder 
weniger  geuiigend  gescliiitzt  sind,  scheinen  diese  Einrichtungen  bei 
solcheu  Pflanzen  nicht  zu  geniigen,  bei  welchen  der  Schutz  des  regen- 
scheuen Laubes,  der  Bliithenknospen  etc.  gegen  nachtheilige  EinflUsse 
des  lange  anhaltenden  Regens  etc.  auch  durch  besondere  Kriiminun- 
gen  der  die  regenscheuen  Orgáne  tragenden  Achsen  vervollstándigt 
wird. 

Im  Anschluss  an  diese  vorláufige  Bemerkung  iiber  die  ombro- 
phoben Kriimmungeii  der  Laubblátter  uiid  der  krautigen.  blos  Laub- 
blátter oder  auch  Bliithenknospen  tragenden  Achsentheile  der  im 
speciellen  Theile  geuaunteu  Pflanzenarten  raoge  hier  noch  erwáhnt 
werden,  dass  in  Lándern,  in  welchen,  wie  z.  B.  gegenwártig  in  einem 
Theile  von  Ost-Indien,  Australien  u.  s.  w.  zahlreiche  Pflanzen  wáhrend 
einer  regenlosen  Jahreszeit  bliihen,  die  Bliithen  und  das  Laub  solcher 
Pflanzen  besonderer  Schutzmittel  und  der  Schutzbewegungen  gegen 
Benetzung  durch  Regen  gáQzlich  entbehren  und  gríjsstentheils  durch 
eine  gewisse  Starrheit  und  Uubeweglichkeit  dieser  Orgáne  sich  aus- 
zeichnen. 

Hingegen  sind  einfache  oder  combinirte  Schutzmittel  gegen 
Durchnássung  der  Bliithen  und  Benetzung  des  Pollens  etc.  durch 
Regen  bei  zahlreichen  Pflanzen  ausgebildet,  welche  in  solchen  Lán- 
dern und  an  solchen  Standorten  vorkommen,  wo  sie  im  Laufe  ihrer 
Antlie.se  vielfach   der   Gefahr  von  Regen   durchnásst   zu  werden  aus- 


■'D^ 


■^j  Melu-  daruber  siehe  iu  Wiksnkr'8  Abhaadlung  .,Onibrophile  und  oinbio- 
phobe  Pflanzen  orgáne",  1893,  p.  511  f.  u.  a. 


^4  XXXIII.     A.  Hausgirg: 

gesetzt  sind,  resp.  wo  die  klimatiscliea  Verháltnisse  wahrend  der 
Bliithenzeit  fur  die  Befruchtung  etc.  der  Blutlien  sehr  ungiinstig  sich 
gestalteu  imd  bei  welclien  die  Belegung  der  Narben  mit  Pollen  aus- 
schliesslich  durch  Insecten  vermittelt  wird. 

Es   kann   nuu    angeuommen  werdea,    dass  in  solchen  Gebieten, 
in  welchen,   wie  gegenwartig   in   eiaem   Tlieile  voa  Ost-Iudien,    Sud- 
Anierika   und   Australien,    Regenzeiten    rnit   regeulosen  Perioden  ab- 
wechseln  uud  das  Aufbliihen  der  meisteu  Pflaiizen  ia  der  regeuloseu 
Periodě  erfolgt,  in  friiheren  Perioden  blos  Pflanzen  mit  nicht  regen- 
scheuen  Blutlien  uud  Laubblattern  verbreitet  waren  und  dass  in  diesen 
und  ahnlichen  Lándern  eiu  directer  Anstoss  zur  Entsteliung  der  mit 
ombrophoben  (im  Vorstehenden  kurz  bescliriebenen)  Bliithen  versehe- 
nen  Arten  und   Abarten   erst  dann   erfolgte,   nachdem    daselbst   eine 
entsprechende  Veránderung  der  klimatisclien  Verháltnisse  stattgefunden 
hat  und  die  eines  Schutzes  gegen  Benetzung  durch  Regen  entbehren- 
den  Bluthen   im   Laufe    ihrer  Anthese    ijfters   von  Regengússen    etc. 
heiragesucht  wurden.    Da  wo  eine  derartige  Veránderung  der  Idima- 
tischen  Verháltnisse   nicht    rasch  und    plotzlich  eintrat,    vollzog  sich 
im    Laufe   der    Zeit  eine  allmálige  Anpassung  an  die  ueuen  klimati- 
schen  Verháltnisse,    indem    sich    hier    zu   jenen  Arten,  ^welche    den 
Wechsel    des  Klimas    unverándert    zu    iiberdauern  vermóchten,   nach 
und  nach  auch  solche  Formen  geselltei.,    deren  Bluthen  bei  plotzlich 
eintretendem  Regen  ihren  Pollen  etc.  durch  das  Schliessen   des  Pe- 
rianthiums  oder  durch  besondere  regenscheue  Kriimmungen  der  Bliithen- 
stiele    oder    der  Bliithenstandachse    vor  Benetzung   schiitzeu,    welche 
Formen  dann  in  Folge  ihrer  bcsseren  Anpassung  an  die  Vegetations- 
verháltnisse   solche  Pflanzeuarten  nach  und  nach  verdrángten,   deren 
Bluthen  gegen  Regen  nicht  oder  nicht  geniigend  geschiitzt  waren  und 
aus  welchen  einfachen  Formen  (Grundformenj  die  in  den  vier  Typen 
beschriebenen  Anpassungsformen    (Anpassungsstufen   im   phylogeneti- 
schen  Sinne)  hervorgegangen  sind. 

Wahrend  in  Mittel-Europa  und  in  vielen  anderen  Lándern  mit 
gemássigstem  Klima  verháltnissmássig  wenige  Pflanzen  besonderer 
Schutzmittel  gegen  Durchnássung  ihres  Pollens  gánzlich  entbehren, 
scheinen  in  den  Tropen  zahlreiche,  wahrend  der  regenlosen  Jahres- 
zeit  blúhende  Arten  solcher  Schutzeinrichtuugen  ganz  entrathen  zu 
konnen.  Wenigstens  kommen,  so  viel  mir  bekannt,  in  dieser  Jahres- 
zeit  in  den  tropischen  und  subtropischen  Lándern  Pflanzen  mit  auf- 
fallend  regenscheuen  Bluthen  nur  sehr  selten  vor. 

Nach  meinen  in  Ost-Indicn    in    zwei    fast   regenlosen   Monaten 


Beitráge  zur  Keuntniss  der  Blutheaombropliobie.  J5 

angestellten  diesbezuglichen  Beobachtungen  komiiien  nicht  blos  in  den 
Niederungen,  sondern  auch  in  hoher  (bis  2000  Meter  hoch)  liegenden 
Eegionen  fast  nur  solche  Pflanzen  zur  Bluthe,  deren  Blumen  anom- 
brophob  sich  verhalten,  was  wohl  dadiirch  zu  erkliiren  ist,  dass  diese 
Pflanzen  und  deren  Bliithen,  in  welchen  der  Pollen,  Nectar  usw.  nur 
selten  durch  Lage  und  Form  des  Perianthiums  etc.  gut  geschiitzt  ist, 
nur  ausnahrasweise  der  Gefahr  einer  Benetzung  durch  Regen  aus- 
gesetzt  sind,  da  bei  vielen  subtropischen  und  tropischen,  in  der  regen- 
losen  Jahreszeit  bliihenden  Pflanzen  die  Anthese  oft  nur  eine  sehr 
kurze  Zeit  dauert. 

So  fiihren  z.  B.  die  nur  an  sonnigen  Tagen  sich  oíTnenden  und 
nieist  noch  vor  dem  Sonnenuntergang  desselben  Tages  sich  schlies- 
senden  Bliithen  der  zahlreichen  von  mir  beobachteten  ostindischen 
Ephemeriden  ^^)  keine  ombrophoben  Kriimmungen  aus,  da  der  Pollen 
aus  diesen  Bliithen  meist  bald  nach  erfolgtem  Aufbliihen  entfernt 
wird  und  ein  Schutz  desselben  vor  dem  nur  selten  (ausnahmsweise) 
eintretenden  Regen  nicht  nothig  ist.  ^'') 

Da  in  den  Tropen  und  in  subtropischen  Liindern  die  Blúthen, 
wie  ich  in  Ost-Indien  micli  ilberzeugt  hábe,  den  nachtheiligen  Ein- 
fliissen  der  taglichen  Licht-  und  Wárme-Veránderungen  weniger  als 
in  Landern  niit  gemassigtem  Klima  ausgesetzt  sind,  so  haben  sich, 
da  eine  Anpassung  in  dieser  Richtung  und  gegen  die  Unbilden  der 
Witterung  nicht  nothig  war,  besondere  Schutzmittel  der  Bliithen 
gegen  Wetterungunst  und  die  hauptsiichlich  durch  Licht-  und  Wár- 
menunterschiede  bedingte  gamotropische  Bewegungsfáhigkeit,  resp. 
die  periodischen  Bewegungen  der  Bliithen  und  der  Bliithenstiele  bez. 
Stengel  nur  sporadisch  entwickelt,  wáhrend  bei  den  in  Mitteleuropa 
etc.  zeitlich  ira  Friihjahre  oder  spát  im  Herbste  bliihenden  Pflanzen 
mit  nicht  oder  ungeniigend  gegen  Regen  etc.  geschiitzten  Sexual- 
organen  die  Bliithen  viel  háufiger  auch  durch  eine  besondere  (poten- 
zirte)  Empfindlichkeit  gegen  Licht-,  Wárme-  und  Feuchtigkeitsver- 
íinderungen  sich  auszeichnen.  ") 

Was  die  inneren  Ursachen  und  Vorgange  angeht,  durch  welche 


*^)  Áhnliches  gilt  auch  von  einigen  im  Mittelmeergebiete  verbreiteteu  Epbe- 
meriden,  z.  B.  von  einigen  Cistus-  und  Convolvuhis-Arten  (z.  B.  Cistus  cyprius, 
Convolvulus  mauritanicus  n.  á.). 

"'')  So  z.  B.  bei  vielen  Commelinaceen,  Convolvulaceen,  Nyctagineen,  Passi- 
floraceen,  Tiliaceen,  Malvaceen,  Portulacaceen,  Capparideen,  einigen  Leguminosen, 
Solancen,  Gentianeen,  Amarantaceen  u.  á. 

")  Mehr  dartiber   siebe   in   meinen    „Phytodynam.  Untersudunigen,"  p.  C4. 


I 


IQ  ^  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

Spannungsánderungen  in  den  Geweben  der  Bewegungszone  hervorge- 
rufen  und  die  ombrophoben  Kriimmiingen  der  Bliitheii  vermittelt 
werden,  so  verweise  ich  hier  zunachst  auf  das  5.  Capitel  meiner 
„Phytodynaiiiischen  Untersuchimgen"  und  auf  die  uber  die  Mechanik 
der  Wuchskriimmungen  abhandelnden  neueren  Arbeiten/*)  mit  der 
Bemerkung,    dass    sclion    Kerner'^)    das    Nóthigste    dariiber    mitge- 

theilt  hat. 

Weiter  mag  hier  noch  hervorgehoben  werden,  dass  ich  schon 
im  J.  1891  exi)erimentell  nachgewiesen  hábe,  ■''^)  dass  die  bei  Regeii- 
wetter  zu  Stande  kommenden  regenscheuen  Kriimmungen  nicht  wie 
die  periodisch  sich  wiederholenden  gamotropischen  Bewegungen  haupt- 
sáchlich  durch  Licht-  und  Teraperaturandeiungen  veraulasst,  sondern 
in    erster    Reihe     durch    Feuchtigkeitsveranderungen     hervorgerufen 

werden. 

Im  nachfolgenden  speciellen  Theile  werde  ich  versuchen  auch 
den  Nachweis  zu  fuhren,  dass  die  ombrophoben  Krummungen  der 
Bliithen  bei  Ausschluss  des  die  periodischen  Bewegungen  hervorru- 
fenden  Beleuchtungs-  und  Temperaturwechsels  experimentell,  durch 
kunstlich  erzeugten  Spruhregen  und  duích  lang  andauernde  (continu- 
irliche)  Befeuchtung,  Betraufelung  etc,  resp.  durch  Tag  und  Nacht 
anwáhrendes  Verweilen  der  genugend  befeuchteten  regenscheuen 
Bluthen  in  dampfgesáttigter  Atmosphiire  (in  feuchter  Dunkelkammer) 
hervorgerufen  werden  konnen. 

An  dibser  Stelle  moge  noch  darauf  hingewiesen  werden,  dass 
die  von  mir  als  ombrophobe  bezeichneten  Kriimmungen  der  Bliithen- 
stiele,  bez.  Stengel  in  vielen  Fallen  auch  dann  erfolgeii,  wenn  eine  die 
regenscheue  Bewegung  bedingende  Ánderung  in  der  Spannung  des 
die  turgonastischen  Kriimmungen  vermittelnden  Schwellgewebes  nicht 
durch  Feuchtigkeitsveranderungen,  sondern  durch  mechanische  Reize, 
resp.  durch  Erschiittorungen,  welche  durch  Wind,  niederfallende 
Wassertiopfen  etc.  verursacht  (auch  kunstlich  durch  wiederholtes 
Schiitteln  oder  Beklopfen  etc.  hervorgerufen)  oder  durch  Zusammen- 
wirken  dieser  beiden  Kriifte  erzielt  werden.  ^^) 

Wie  die  gamotropischen  Bewegungen  der  Bluthenstiele  und  des 
Perianthiums,  so  beruhen  auch  die  ombrophoben  Kriinunungen  dieser 


i«;  Z    li.  auf  Noll's  Abhaudkuig   „Uber   die  Meclianik  der  Kriimmungsbe- 
weguiigen  bei  Pflanzen,"   1895. 

1")  Pflanzenleben,  IL,  p.  116,  121. 

-'»)  Siehe  meine  diesbez.  Abhandluug  im  Biolog.  Centralblatt,  1891. 

•^')  Mehr  dariiber  siehe  in  Kki{niík's  „Pflanzenleben,"  11.,   p.  121  f. 


Eeitráge  zur  Keiiutniss  dei-  Blutheiiombrophobie.  17 

Orgáne,  insofern  sie  zu  den  Wudiskiiimmungen  geliuren  und  niclit, 
wie  z.  B.  bei  einigen  Carlina-  und  Helipteruni-Arten  u.  ii.  Compositen 
blos  auf  einer  durch  Bonetzung  ohne  Wachsthuni  erfolgenden  Verliinge- 
rung  gewisser  Zellkoniplexe  der  Bewegungszone  beruhen,  die  in  Folge 
eingetretener  Befeuchtung  sich  verliingern,  beim  Austrocknen  des  be- 
netzten  Bliitter  sich  aber  wieder  zusanimeuziehen  —  auf  einem  un- 
gleichseitig  geforderten  Wachstliuni  in  den  Zellkomplexen  der  Bewe- 
gungszone  der  regenscheue  Kriinimungen  ausfiihrenden  Orgáne  und 
sind,  \Y0  sie  durch  einseitige  Turgorveriinderungen  im  Schwellgewebe 
der  Bewegungszone  veranlasst  werden,  den  von  mir  als  turgonastische 
Kriimniungen  bezeichneten  Bewegungen  anzuschhessen.  ^-) 

Es  niag  hier  noch  bemerkt  werden,  dass  die  in  Folge  von  Regen 
etc.  verursachten  regenscheuen  Kriinmiungen,  resp.  die  im  Vorher- 
gehenden  kurz  geschiklerten  Ánderungen  in  der  Richtung  und  Lage 
der  Blumenbljitter,  Bliithenstiele  und  Stengel,  welche  bei  eintretendem 
Regenwetter  sich  vollziehen,  nicht  sogleich,  sondern  erst  nach  einer 
Wiedorlierstellung  jener  Spannung,  die  vor  der  Ausubung  des  durch 
den  Anprall  der  Wassertropfen  etc.  verursachten  Reizes  vorhanden 
vvar,  wieder  ausgeglichen  werden  konnen. 

Wie  nach  einem  langer  anhaltenden  Regen  oder  nach  einem 
heftigen  Gewitter  die  uberhiingenden,  zur  Erde  geneigten  Bliithen 
und  Bliithenstánde  sowie  die  ombrophob  geschlossenen  Bliithen  und 
Bliithenk  jpíchen  ihre  an  warmen  Sommertagen  bei  heiterem  Himmel 
und  ruhiger,  trockener  Luft  innegehabte  Lage  nicht  sofort  wieder 
erhingen,  so  werden  auch  die  kiinstlich  durch  Schiitteln  oder  durch 
Begiessen  hervorgerufenen  Kríimmungen  der  urspriinglich  aufrechten 
Stiele  oder  Stengel  erst  dann  wieder  vollstandig  oder  theilweise  aus- 
geglichen, wenn  jene  Starre  (Spannung  in  den  Gewebeschichten)  sich 
lost,  welche  durch  die  Erschiitterungen  veranlasst  wurde. 

So  hábe  ich  ofters  nach  einer  wieder  erfolgter  Ausheiterung 
und  Austrocknung  an  sehr  warmen  Tagen  die  Wiederhcrstellung  der 
nonnalen  Lage  der  Bliithen  etc.  bei  einigen  Pflanzen  (z.  B.  Potentilla-, 
Ranunculus-,  Anemone-,  Nemophila-Arten,  vielen  Crucifereu,  Alsina- 
ceen,  Cistineen,  Papaveraceen  u.  á.)  in  kurzer  Zeit  (V2  '^is  2  Stunden) 
beobachtet,  wahrend  bei  anderen  Pflanzen  unter  sonst  gleich  giinstigen 
Umstřinden  (auch  nach  einer  kiinstlich  durch  Spriihregen  verursachten 

22)  Mehr  liber  die  turgoiiastischtn  Kriiinmungen  uiid  íiber  die  durch  Veriin- 
derungeu_in  der  Luftfeucbtigkeit  hervorgerufenen  Imbitions-Krummungea  siehe 
in  meineii  „ťhytodynam,  Untersuchungcn,"  p.  li,  '•'>')  und  151.  u.  a. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  18915.  2 


I 


18  XXXm.    A.  Hansgirg: 

BeiietzuHg)  die  Wiederherstellung  der  urspruugliclieu  Lagc  crst  viul 
spáter  erfolgte  (z.  B.  Mesembryaiitlieiiium-,  Geum-,  Oxalis-,  Tulipa-, 
Solanum-Arten,  vieleii  Compositen,  Malvaceen,  Saxifragaceen,  ^'^)  Ge- 
raniaceen,  Doldenpflanzen  etc). 

In  Betreíf  der  biologischeii  Bedeutung  der  ombrophoben  Krihii- 
niungen  der  Bliithen  Diag  hier  mit  Hinweis  aiif  das  von  mir  in  meinen 
„Phytodynamisclien  Untersuclmngen"  -^)  dariiber  j\Iitgetheilte  blos 
erwahut  werden,  dass  durch  die  regenscheuen  Kriimuiungen,  welche 
an  zahlreichen  Pflanzen  init  aufrecliten  (niclit  nickendeii)  Bliitiien 
und  geraden,  iiicht  iiberliiuigenden  Bliitlienstanden  zu  Statide  kommeii, 
nicbt  blos  der  gegeu  Benetzimg  durch  Regen  ineist  sehr  empfindliche 
Pollen,  Nectar  etc.  der  Bliithen  vor  den  schadlichen  Dnrchnassungen 
etc.  geschiitzt  wird,  da  an  den  geschlossenen,  aufrecht  fetehenden  oder 
nickenden  Bliithen  und  Bliithenkopfclien  sowie  an  den  mit  ihrer 
Apertur  gegen  die  Erde  geneigten  Bliithen  etc.  der  Pollen  der  Gefahr 
von  Wasser  benetzt  zu  werden  nur  wenig  ausgesetzt  ist,  soudem 
auch  die  Selbstbefru<ihtung  der  Bliithen  bei  ausbleibendem  Insecten- 
besuche  ermoglicht  wird  und  in  der  Regel  (insb.  bei  vielen  Eplieme- 
riden)  auch  stattfindet,  wenn  in  den  bei  líegenwetter  geschlossenen 
Bliithen,  in  welchen  durch  das  sich  schliessende  Perianthium  die  mit 
Pollen  versehenen  Antheren  nicht  selten  an  die  klebrigen  Narben 
gedriickt  werden,  eine  Kreuzbeíruchtung  vermittelst  der  in  den  Bliithen 
gefangeneu  Insecten  schon  vorher  nicht  erfolgte. 


B.  Specielles. 

Da,  wie  aus  der  im  Vorstehenden  angefiihrten  Úbersicht  der  vier 
Typen  von  Pflanzen  mit  regenscheuen  P)liithen  zu  ersehen  ist,  die 
Differenz  in  den  Schutzbewegungen,  durch  welche  die  Bliithen  gegen 
Regen  sich  schiitzen,  nicht  allzu  gross  ist  und  zwischen  den  vier 
Typen  auch  zahlreichc  Úbergange  existiren,  so  will  ich  hier  die  mir 
bisher  bekannt  gewordenen  Pflanzenarten  mit  auffallend  ombrophob 
kriimmungsfáhigen  Bliithen  zu  einer  einzigen,  durch  Úbereinstimmung 
gewisser  biologischen  Charaktere  ausgezeichneten  Artengruppe  ver- 
einigen. 


^*j  So  hábe  ich  z.  B.  an  don  Saxiťraga-Arten  mit  regenscheuen  Bliithen 
an  Tagen,  wo  nach  wiedeiholtem  Regen  wieder  die  Sonne  erschien,  blos  eine  ein- 
malige  Kriiminung  beobachtet. 

-*)  L.  c.  p.  nr,  f. 


Beitráge  zur  Keimtuiss  der  Bliithenombiophobie.  19 

Verzeichniss  der  mir  bekannten  Pflanzenarten  mit  ombrophob  kriim- 
mungsfáhigen  BIúthen. ")  Poiypetaiae  dicotyledones, 

Fam.  Hanunculaceae :  Gattung  Anemone.  Bei  verschiedenen 
Species  aus  dieser  Gattung  werden  die  regeusclieuen  Krumuiungen 
aiif  verschiedene  Art  ausgefuliit. 

So  kriimmen  sicli  die  an  soimigen  und  wannen  Tagen  geoffueten 
und  an  enipor  gerichteten  Blíithenstielen  sitzenden  Blíithen  einiger 
Anemone-Arten  (A.  trifolia,  apennina,  nemorosa,  auch  var.  grandiflora 
und  var.  coerulea,  ranunculoides,  intermedia  (nemorosa  X  ranuncu- 
loides),  stellata  u.  a.)  bei  regnerisehem  Wetter  lierab,  wobei  auch 
die  Bliitlien  sicli  scbliessen ;  '^^)  bei  Anemone  blanda  auch  var.  alba 
u.  a.  schliesst  sich  jedoch  nur  das  Periantbiuui,  die  Bliitheustiele 
bleiben  aber  auch  bei  Regenwetter  aufrecht  stehen. 

Bei  Anemone  silvestris  und  A.  baicalensis  findet  wieder  bei 
Regenwetter  in  der  Piegel  nui*  eine  Herabkriimmung  der  Bliithen- 
stiele  statt. 

Regenscheue  Kriimmungen  der  Blíithenstiele  hábe  ich  weiter 
auch  bei  A.  rivularia  und  A.  japonica  beobachtet;  hingegen  verhalten 
sich  die  Bliithen  einiger  Anemone-Arten  (z.  B.  A.  pennsylvanica, 
virginica  u.  ii.)  anombrophob,  d.  h.  ihre  in  der  Anthese  beíindlichen, 
geóffneten  Bliithen  bleibeii  auch  an  nasskalten  regnerischeu  Tagen 
oífen,   ohne  ihre  Lage  zu  verandern. 

Gattung  Ranimculus.  Auch  in  dieser  Gattung  gibt  es  Arten, 
bei  welchen  wie  in  dem  vorbergehenden  Genus  bei  Regenwetter 
nicht  blos  das  Perianthium  eine  Schliessbewegung,  sondern  auch  die 
Blíithenstiele  eine  regenscheue  Kriimmung  ausfiihren  (z.  B.  R.  lanu- 
ginosus,  Kerneri,  Frieseanus,  velutinus,  granatensis  u.  á.). 

Bei  R.  carpathicus  scbliessen  sich  aber  nur  die  bei  Regenwetter 
nicht  iiberhangend  werdenden  Bliithen  vollstándig. 

Bei  einigen  Ranunculus-Arten  sind  jedoch  die  bei  regnerischem 
Wetter  nickenden  Bliithen  nur  unvollstándig  geschlossen  (z.  B.  bei 
R.  Steveni,  acer  Taf.  I.  Fig.  22  u.  a.). 

Regenscheue  Kriimmungen    der    Bliitbenstiele    finden    auch    bei 


";  lu  dieser  Tabelle  siud  blos  einige  ziim  ersteu  Typus  geborigeii  Pflauzeii- 
species  augefubrt,  bei  welcheu  bei  eiiitretendem  Regenwetter  etc.  blos  die  Bliitheii- 
btille  sich  schliesst,  die  Bliitheustiťle  aber  ihre  Lage  nicht  verandern.  Das  Ver- 
zeichniss der  hier  felilcndeu  Pflanzenarten  ist  in  nieinen  „Phytodynam.  Unter- 
suchungen"  p.  ió8  bis  J6o  angefiihrt. 

^^j  Mehr  dariiber  siehe  in  des  VeríVs  ,.Phytodynam.  Untersuchuugen,"  p.  88. 

2* 


20  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

iiachfolgenden  Arten  statt:  R.  gracilis,  Segueri,  pedatus,  Reuteiianus, 
borealis,  nivalis,  Gouaiii,  bulbosus,  polyaiithenius,  conciniiatus,  tube- 
rosus,  repens,  auricomus,  cassiiis,  liyperboreus,  aureiis,  adscendens, 
auricomus  X  a^cris,  muricatus,  abortivus,  Alae,  lagascanus,  aduncus, 
neapolitanus,  Minae,  platanifoliiis,  illyricus,  gramineus,  araplexicaulis, 
plantagineiis.  R,  Phthora  (scliwach  ombrophob). 

Hingegen  verhalten  sicli  die  Blúthen  von  R.  aconitifolius  auch 
fi.  pl.,  pyrennaeus,  Nelsonii,  R.  asiaticus  auch  fl.  pl.,  R.  alpestris, 
bilubus,  tracliycarpus,  hybridus  u.  ii.  fast  oder  gaiiz  aiionibrophob. 

Gatt,  Isopyrum.  Bei  allen  von  mir  beobachteteii  Arten  aiis 
dieser  Gattung.  so  insb.  bei  J.  biternatiim,  tlialictroides  und  funiari- 
oides  kriimmen  sich  die  bei  Regenwetter  sich  schliessendeii  Bliithen 
abwřirts. 

Gattung  Adonis  (A.  vernalis,  flammeus  u.  ii.). 

Gatt.  TrolUus  (T.  aniericanus,  europaeus  und  caucasicus)  schwacli 
ombrophob. 

Gatt.  Paeonia  (P.  coi'allina  auch  var.  Pallasii,  microcarpa,  ari- 
etina,  peregrina  auch  var.  villosa  und  var.  officinalis,  moUis  auch 
var.  angustifolia  und  var.  hitifoMa,  decora,  triternata,  officinalis  auch 
var.  pubescens,  tenuifolia,  Montan). 

Gatt.  Eranthis  (E.  hiemahs).  ")  In  den  zuletzt  genannten  Gat- 
tungen  erfolgt  bei  Regenwetter  in  der  Regel  nur  eine  Schliessbewe- 
gung  des  Perianthiums  der    an  aufrechten  Stielen  sitzenden  Bliithen. 

Die  Stufenreihe  der  Blumeneinrichtungen  und  Anpassungen 
gegen  Regen  in  dieser  und  in  nachfolgenden  Faniilien  braucht  liier 
mit  Beriicksichtigung  der  im  ersten  Theile  dieser  Arbeit  mitgetheilten 
Orientierungs-Tabelle  der  diesbeziiglichen  Blumenkategorien  nicht  be- 
sonders  erláutert  zu  werden. 

Fam.  Crucíferae:  Gattung  Veskaria.  Bei  V.  grandiflora  und 
V.  gracilis  erfolgt  eine  Herabkriininiung  der  Bliithenstiele  und  zu- 
gleich  auch  ein  onibrophobes  Schliesseu  der  Bliithenhiille ;  bei  V. 
sinuata  findet  blos  eine  regenscheue  Schliessbewegung  des  Perianthi- 
ums statt. 

Gattung  Heliuphila.  Bei  den  von  mir  beobachteten  Arten  (H. 
arabioides  Taf.  I.  Fig.  1—4,  H.  pendula,  H.  critlimifolia,  pilosa  und 
amplexicaulis)  koramen  regenscheue  Kriimmungen  der  Bliithenstiele 
und  gleichzeitig  auch  das  Schliessen  der  Bliithenhiille  zu  Stande. 

Gattung  Arabis.  Die  meisten  Arten  aus  dieser  Gattung  gehoren 

")  Vergl.  KEUNiín  „Pflanzenlcben,"  II.  p.  122  iiiit  Abbild.  O  und  lo. 


Beitiáge  zur  Kenntniss  der  Bliithenombropliobie.  21 

zum  vierton,  einige  jedoch  aiicli  zum  zweiton  Typus  der  Pflanzen  mit 
ombrophoben  Bliithen. 

So  scliliessen  sich  z.  K  boi  A.  Soyeri  die  Bluthen  bei  Regen- 
wotter  Yollstiindig,  bei  A.  alpina,  Scopoliaiia,  albida  aucli  vra',  thyr- 
soides  A.  Stelleri  auch  var.  Japonica  u,  a.  jedoch  meist  iiiclit  oder 
nur  unvollstiiiidig. 

Om])ropbobe  Kriimiiiungeii  der  Bliitbonstiole  hábe  ich  weiter 
aucli  bei  nachfolgendeii  Arteii  beobachtet :  A.  croatica,  arenosa,  sude- 
tica,  Allionii  und  pendula  schwacher  ombrophob,  procurrens,  pumila, 
ďantziaiia,  ovirensis,  Escholtziaiu. 

Hingegeii  fand  ich  die  Bliithen  und  Bliithenstiele  bei  A.  petraea, 
anachordica,  Boryi,  bryoides,  Sturii,  vochinensis,  caucasica,  stolonifera 
u.  il.  fast  oder  ganz  anombrophob. 

Gattung  Cardamine  (C.  pratensis,  Opizii,  leucantha,  barbaraefolia. 
aniara  ii.  á.  gehoren  zum  vierten,  bez.  zweiten  Typus;  hingegen  sind 
die  Bliithen,  bez.  Bliithenstiele  der  C.  trifolia  und  cheuopodifolia  fast 
oder  ganz  anombrophob). 

Gatt.  Diplotaxis  (D.  Prolongii,  muralis,  teniiifolia  gehoren  zum 
4.,  bez.  2.  Typus;  D.  siifolia  und  erucoides  zum  3.  Typus. 

Gatt.  Thlaspi  (T.  arvense,  bei  T.  montanum,  violascens,  cochle- 
ariťorme  und  Kowaczii  sind  schwacher  ombrophob;  alle  gehoren  zum 
4.,  bez.  2.  Typus). 

Gatt.  Biscutella  (B.  lyrata,  laevigata,  raphanifolia  Taf.  I.  Fig. 
5 — 7,  B.  ciliata,  columnac  auch  var.  depressa  schwach  ombi'ophob ; 
alle  gehoren  zum  3.,  bez.  4.  Typus). 

Gatt.  Camelina  iG.  macrocarpa,  dentata,  microcarpa;  alle  ge- 
luiren  zum  2.,  bez.  4.  Typus). 

Gatt.  Bunias  (B.  ei-ucago,  orientalis,  asperifolia;  alle  gehoren 
zum  4.  Typus). 

Gatt.  Brassica  (B.  napus,  oleracea  auch  var.  acephala,  var. 
sabauda,  var.  quercifolia,  B.  rapa  auch  var.  oleifera  und  var.  com- 
munis,  B.  campestris  auch  var.  napobrassica  und  var.  oleifera,  B. 
quadrivalvis,  sabularia  (schwach  ombrophobj ;  alle  gehoren  zum  4., 
bez.  2.  Typus). 

Gatt.  Cdlcile  (C.  americana  gehort  zum  2.,  bez.  4.  Typus,  hin- 
geg(m  ist  C.  aegyptiaca  anombrophob). 

Gatt.  Raphanus  (li,,  sativus  auch  var.  radicula  und  var.  caudatus 
(R.  caudatus),  R.  raphanistrum;  alle  gehoren  zum  2.,  bez.  4.  Typus). 

Giratt.  Aubrietia  (A.  Pinai'di,  parvitíora,  erubescens,  Antilibani, 
macrostyla;  alhi  geluiren  zum  i.,  bez.  2.  Typus). 


22  XXXIII.    A.  Hausgirg: 

Hingegen  verhalteii  sich  die  Blúthen  von  A.  tauricola,  gracilis, 
olympica,  Columnae,  deltoidea  aucli  var.  grandiflora  inoist  fast  oder 
ganz  anombrophob). 

Gatt.  Kernera  (K.  saxatilis  gehort  zum  3.,  bez.  4.  Typus;  hin- 
gegen verhalten  sich  die  Bliitheii  von  K.  Boissieri  fast  oder  ganz 
anombrophob). 

Gatt.  Ert/simum{E.  cuspidatum,  rcpandum  (schwach),  ochroleuciim 
und  crepidifolium  gehoren  zum  ?).  Typus;  hingegen  verhalten  sich  die 
Blíithen  von  E.  pulchellum,  YVittmanni,  callicarpum,  Perofskianum, 
arkansanum,  intermedium,  pumilum  fast  oder  ganz  anombrophob), 

Auffallende  regenscheue  Horabkriimmung  des  Gipfeltheiles  der 
Traubenachse  mit  oder  ohne  Schliessung  der  Bliithen  und  meist  ohne 
Lageveránderung  der  einzehie  Bliithen  tragenden  Bliithenstiele  hábe 
ich  noch  bei  nachfolgenden  Kreuzbliinilern  beobachtet: 

Gattung  Alyssum  (A.  montanum,  Taf.  I,  Fig.  12,  umbellatum, 
micranthum,  alpestre,  Wierzbickii,  bei  A.  incanum  (Berteroa  incana), 
A.  transsilvanicum  sind  die  Bliithen  nur  schwach  ombrophob,  bei 
A,  repens,  Moelendoríianum,  saxatile,  calycinuni,  corymbosum,  spino- 
sum,  speciosum,  Benthami,  Wulfenianum  fast  oder  ganz  anombropliob). 

Gatt.  Moricandia  (M.  hesperidiflora,  arvensis). 

Gíxtt.  Sthmophragma  (S.  pumilum,  Thalianum  schwach  ombrophob). 

Gatt.  Htttschinsia  (H.  procumbens  Taf.  I.  Fig.  8;  hingegen  l)tíi 
H.  alpina,  petraea  und  Auerswaldi  anombrophob). 

Gatt.  Rapistrum  (R.  perenne;  hingegen  bei  B.  i-ugosum  und 
orientale  fast  anombrophob). 

Gatt.  Sinapis  (S.  hispida). 

Gatt.  Succoivia  (S.  balearica). 

Gatt.  Arabis  (A.  turrita  und  sagittata). 

Gatt.  Eimoniia  (E.  cordata  schwach  ombrophob). 

Gatt.  Peltaria  (P.  alliaria  schwacli  regenscheu). 

Gatt.  Draha  [D.  hirta,  repens,  Gmelini,  carinthiaca,  nivalis, 
lactea,  Kotschyi,  rupestris,  Zahlbruckneri,  aizoides;  alle  gehoren 
zum  3.  (bez.   1.  oder  2.)  Typus.] 

Hingegen  verhalten  sich  die  Bliithen  von  D.  olympica,  armata, 
pectinata,  lasiocarpa,  frigida,  stellata,  Haynaldii,  aurea,  contorta, 
Wahlenbí^rgii  auch  var.  laevigata,  borealis,  Johannis,  confusa,  D. 
(Petrocallis)  pyrenaica  u.  ii.  fast  oder  ganz  anombrophob.  -^) 


''**)  Unter  gowisseu  Uinstánden  bloil)eii  aber  anch  die  Bliithen  der  vorhor 
genannten  Draba-Arton  iind  iUmliclior  Cnuifcren  boi  oinom  plíitzlich  pintretondem 
Rcgeii  offen  und  veriiiidciu  ihre  Lage  nicht. 


Beitráge  ziir  Keniitniss  der  Bliithenombťopliobie.  23 

Gatt.  Cramhe  (C.  liispanica  scliwacli  ombropliob,  hingegen  C. 
maritima,  Pritzlii  u.  ii.  aiionibrophol)).  Gatt.  Barbaraea  (B.  bracteosa, 
vulgaris  uiul  arcuata  schwacli  ombrophob).    Gatt,  Lunaria  (L.  biennis). 

Eiue  meist  iiiu'  schwach  ciitwickelte  Blutlienombroi)hobie  liabe 
ich  aiich  bei  nachfolgeiiden  Crucifereu  beobachtet:  Twritis  glabra, 
Malcolmia  mongolica,  bingegen  sind  die  Bliitheii  von  M.  maritima 
imd  M.  Chia  anombiophob,  (7«/jseZ/a  bursa  pastoris,  (Taf,  I.  Fig.  11), 
Hirschfeldia  iiicana,  Ochthodium  aegyptiacum,  Enarthrocarpus  lyratus 
(Jli/peoJu  Jonthlaspi,  Sist/mbrium  elatum  uiid  S.  (Steiiopbragma) 
Thaliaimm. 

Fam.  Fapaveraceae.  Gattung  Fapaier  (P.  alpinum,  pyrenai- 
cuin,  nudicaiile,  cioceum,  orientale,  somniferum  auch  var.  monstrosum, 
atlauticum,  californicum.  caucasicuin  (schwach),  dubium,  rlioeas,  Cor- 
nuti ;  (alle  gehoren  zum  2.  Typus).  Gatt.  Chelidonium  (Ch.  majus, 
hiciniatum  u.  á.  gehOren  zum  2.,  bez.  4.  Typus). 

Gatt.  Hypecoimi  (H.  grandiíinrum,-^)  pseudograndiflorum ;  alle 
gehorcu  zum  4.,  bez.  1.  Typus).  Gatt.  Meconopsis  (M.  petiolata  gehort 
zum  2.  Typus). 

Auch  die  Bliithen  von  Sanguinaria  canadensis,  Platystemon  cali- 
fornicum, Escholtsia  californica,'^'^)  Stylophonmi  diphyllum,  Roemaria 
reiracta  sind  in  holiem  Grade  ombrophob. 

Fam.  Fntnariaceae.  Gatt.  (Jnrydalh  (C.  rosea,  an  welcher 
nach  heftigein  Ftegen  eine  ombrophobe  Herabkriimnmng  des  Gipfel- 
theiles  der  Traubenachse  erfolgt). 

Fam.  Cistitiea"..  Gatt.  ílelianthemum  (H.  vulgare,  alpestre, 
roseum,  canum,  brevipes,  coccinoum,  i)olifolium,  ťormosum,  velutinum, 
lavandulactblium,  appeninum,  tuberaria,  granditlorum,  tomentosum; 
alle  gehoren  zum  4.  Typus). 

Hiugegpu  verhalten  sich  die  Bliithen  von  H.  niloticum,  salici- 
folium  u.  ři.  fast  oder  ganz  anondjrophob. 

Fam.  i'i'ol(H'ťae.  Gatt.  \'iola.  Nachfolgende  Arten  gehoren  zum 
2.  Typus :  V.  lutea  auch  var.  grandiílora  und  var.  sudetica,  V.  hetero- 
phylla,  aetolica,  saxatilis,  macedonica,  Skofitziana,  stagnina,  cucullata, 
cornuta  auch  var.  alba,  tricolor  auch  var.  appendiculata  und  var.  ar- 
vensis;  V.  (Erpetion)  reniformis,  altaica,  biflora  und  pedata  (nur 
schwach  ombrophob). 

Fam.  Polygalaceae.    Gatt.    Polyyala    (P.  myrtifolia,    grandis 

-«)  Vergl.  Kehnkr  1.  c.  p.  ;)(;ú  Abhild.  3  bis  9, 

"■"j  Vergl.  Kekneu's   „rtiaiizeulebi-u",  II.  p.  11 -i  niit  Abbild.   1    mul  -1. 


\ 


24  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

11.  a.,  deren  fliigelformige  Kelcliblattei"  iii  Folge  voii  langer  anhalten- 
dem  Regeii  sich  schliesson). 

Fam.  Vortulaceae.  Gatt.  Portulaca  (P.  graiidiflora,  rostellata 
u.  íi.,  deren  Bluthen  bei  Regenwetter  sich  schliessen). 

Fara.  CarijopJit/Uaceae.  Gatt.  Cerastium  (P.  moesiacum,  davu- 
ricum,  vulgatum,  arvense  aucli  var.  aiigustifoliuni,  perfoliatum,  chlorae- 
foliuiu,  triviale,  alpinum,  hirsiitura,  bracliypetalum,  seinidecandrum ; 
bei  C.  Boissieri,  repens,  campaiiulatum,  Biebersteinii,  tomentosum  und 
tenuifoliiim  siiid  die  Bluthen  schwachcr  regensclieu,  bei  C.  trigynum 
verhalten  sie  sich  aber  fast  anonibrophob). 

Auffallende  regenscheue,  meist  zum  4.  Typus  gehorende  Bewe- 
gungen  hábe  ich  ausser  au  den  soeben  genannten  Cerastiuni-Aiten 
auch  in  der  Gatt.  Holosteum,  Lepyrodidis  und  Stellaria  beobachtet, 
so  insb.  bei  Holosteum  unibellatum,  Stellaria  hnlostea,  Lepyrodiclis 
(Arenaria)  holosteoides. 

Schwach   onibrophobe   Bluthen    besitzen  auch  Tunica  saxifraga, 
Arenaria  goihicsL,    ^fome  laricifolia,    Stellaria   graminea   und   media; 
hingogen  verhalten  sich  die  Bluthen  von   Arenaria  balearica,   puri)u 
rascens,    longifolia,    tetraquetra,   junii)erina,    Huteri,    Tunica    (Kohl- 
rauschia)    velutina,  Stellaria  aquatica  und  radicans  anombiophob. 

In  der  Gattung  Dianthus  ei'folgt  bei  Regenwetter  eine  mehr 
oder  weniger  starke  Kriimmung  der  Bliithenstiele  nach  abwilrts,  so 
z.  B.  bei  D.  silvestris,  fragrans,  plumarius,  squarrosus,  petraeus,  al- 
pinus.  Schwácher  ombrophob  sind  die  Bluthen  von  D.  caesius,  hispa- 
nicus,  banaticus,  racemosus,  serotinus,  granaticus,  Seguierii,  suavis, 
blandus,  serulatus,  rupicola.  Hingegen  ganz  anombrophob  verhalten 
sich  die  Bluthen  von  D.  Carthusianornm,  atrorubens,  cruentus,  hepta- 
neurus,  japonicus,  sanguineus,  ambiguus,  integer,  saxifraga  u.  a. 

Schwach  onibrophobe  Bliithon  kominen  noch  bei  Malachium 
aquatile  und  Gypsophila  elegans  vor;  hingegen  verhalten  sich  die 
Bliitlien  einiger  Gypsophila- Arten  (z.  B.  G.  altissiiua,  muralis,  cera- 
stoides  u.  a.)   anombi'ophob. 

Fam.  Malvaceae.  Die  meisten  Arten  mit  regenscheuen  Bluthen 
gehoren  zum  4.,  einige  zum  2.  Typus.  Gattung  Malva  (M.  moschata, 
alcea,  erecta,  trifida,  silvestris,  crenata  (schwácher  ombrophob).  Gatt. 
Lavatera  (L.  trimestris,  thuringiaca,  (schwach  ombrophob).  Hingegen 
sind  die  Bliithen  von  L.  unguiculata  anombrophob). 

Gatt.  Anoda  (A.  hastata,  cristata).  Gatt,  Sidalcea  (S.  candida; 
hingegen  bei  S.  malvaeflora  fast  anombrophob).  Gatt.  Palava  (P.  fle- 
xuosa  Taf.  II.  Fig.  36  und  o7).  Gatt.  Althaea  (A.  narbonensis,  canna- 


Beitťáge  zur  Kenntniss  der  Bluthenombrophobie,  25 

bina,  taminensis,  ficifolia,  aniieniaca ;  andere  A.-Arten  sind  nur 
schwacli  orabrophol)  oder  anoinbrophob.  Gatt.  Hibiscus  (H.  trionum 
und  H.  cannabinus).  Gatt.  Abclmoschus  (A.  Manihot  schwacb  om- 
brophob). 

Fam.  Lineae,  In  der  Gattung  Linum  gibt  es  neben  zahlreicben 
Arten  uiit  regenscheuen  Bliithen,  deren  Bliitbenstiele  bei  Regenwetter 
eine  Herabkriimmung  erfahren,  wobei  auch  die  Bliithen  sich  nur  theil- 
weise  ganz  scbliessen  (so  z.  B.  bei  L.  usitatissimum  auch  var.  album, 
alpinum,  perenne,  augustifolium,  catliarticum,  austriacum,  humile, 
grandiflorum,  candidissimum)  auch  Arten,  deren  Bliithen  nur  schwacb 
ombrophob  reagiren,  indem  sie  bei  regnerischem  Wetter  geschlossen 
bleiben  (so  z.  B,  bei  L.  mysorense,  flavum,  campanulatum)  und  Arten 
mit  fast  oder  ganz  anombrophoben  Bliithen  (z.  B.  L.  maritimum, 
africanum  u.  Ji) 

Fam.  Gercmificeae.  Bei  nachfolgenden  Arten  kommen  bei 
regnerischem  Wetter  ombrophobe,  zum  4.,  bez.  2.  Typus  gehorende 
Kriimmungen  in  auffalliger  Weise  zu  Stande.  Gatt:  Geranium  (G.  pra- 
tense  auch  var.  album  und  var.  pallidiflorum,  stiictum,  Endresii, 
viscidulum,  rotundifolium,  gracile,  bohemicum,  albiílorunj,  sanguineum 
auch  var.  prostratnm,  albanum,  lividum,  collinum  auch  var.  glandu- 
losum,  platypetalum,  ibericum,  argenteum,  scoticum,  subcaulescens, 
rubellum,  batrachioides,  lucidum,  canariense,  eriostemon,  collinum, 
Wlassowianum,  columbinum,  Hookerianum,  sibiricum,  divaricatum, 
cristatuni,  pyrenaicum,  Robertianum,^^)  asphodeloides,  Londesii,  aconi- 
tifolium,  Wallichianum,  cinereum,  Lowei,  nodosum,  palustre,  G.  sp. 
aus  der  alpinen  Region  des  Himalaya  in  hort.  botan.  Vindob 

Hingegen  verhalten  sich  die  Bliithen  von  G.  nodosum,  phaeum, 
hungaricum,  austriacum,  macrorrhizum,  hybridům  u.  a.  fast  oder  ganz 
anombrophob. 

Gatt.  Pelargonium  (P.  inodorum  und  humifusum ;  hingegen  fiihren 
die  Bliithen  der  meisten  Pelargonium-Arten  (z.  B.  P.  radula,  tématům, 
holosericeum,  jatrophaefolium  u.  ii.)  keine  regenscheue  Kriimmun- 
gen aus). 

Gatt.  Erodium  (E.  sebaceum,  gruinum,  mauritanicum,  chium, 
moschatum,  botrys;  bei  E.  cicutariiini,  Reichardii,  pulverulentum 
schwacb  ombrophob).  Hingegen  bei  E.  Manescavi,  corsicum,  arabicum 
u.  řl.  fast  oder  ganz  anombrophob). 

Fam.  Oxalidiuie.    Gatt.  Oxalis.    Nachfolgende  Arten  gehoren 

•")  Vorgl    Kkiíxkií  ^PtiaiizfulpbíMi"  II.,  p.  l-'0  Abbilil.   1   mul  •-'. 


26  XXXin.     A.  Hausgirg: 

zuin  4.  Typus:'^-)  P.  valdivieiisis,  rosea,  Bridgesii,  violacea,  corniculata, 
stricta,  íloribiinda,  crassipes,  Martiana,  aiticulata,  tetraphylla,  caprina 
Bonarieiisis,  lasiaudra,  Deppei,  liipulinifolia,  esciilenta,  umbrosa,  An- 
drieuxii,  vcspertilionis,  latifolia,  catharinensis,  tropaeoloides,  livida, 
acetosella.  Bei  einigen  Oxalis-Aiteu  kommen  aiicli  fast  oder  ganz 
anoinbropliobe  Bliithen  vor  (z.  B.  bei  O.  rlioinbiťolia,  ■*-^)  carnosa,  siib- 
caniosa  u.  ii.) 

Fam.  Linuia^ítheae.  Gatt.  Limnanřhes  (L.  alba  uiid  Douglasii 
gehoren  zum  2.,  bez,  4.  Typus). 

Fam.  Leguminosae.  Nacbfolgende  Species  gehoren  zum 
2.  Typus:  Gatt.  CoromUa  (C.  varia  Taf.  I.  Fig.  9—10,  C.  rostrata; 
liiiigegen  sind  die  Bliithen  bei  C.  vaginalis  u.  ii,  fast  oder  ganz  an- 
ombrophob). 

Gatt,  Lotus  (L.  hispidus,  odoratus);  Gatt,  Hippocrepis  (H.  multi- 
siliquosa,  unisiliquosa  und  comosa  schwach  ombrophob).  Gatt.  Trigo- 
nella  (T,  corniculata,  calliceras).  Gatt.  Medicago  (M,  rugosa,  sardoa. 
polycarpa,  orbicularis,  laciniata,  Gerardi,  ecliinus), 

Wie  bei  der  Mehrzalil  der  soeben  genannten  Papilionaceen-Ar- 
ten,  so  erfolgen  auch  bei  Securigera  coronilla,  Bonaveria  securidaca. 
Arthrolohium  scorpioides,  Scorpiurus  sulcata,  Melilotus  albus,  offici- 
nalis,  rutlienicus,  albus  )<  macrorrhizus  u,  ii.  blos  schwache  regen- 
scheue  Kriinimungen  der  Bliithenstiele,  da  der  Polleu  dieser  Pflanzen 
durch  die  Blunienkrone  (das  Schiífchen)  gut  geschiitzt  ist. 

Bei  Lathynis  sativus,  Onouis  recliiiata,  viscosa,  Pisum  umbella- 
tum,  thebaicuni,  Joniardi,  Vicia  sativa  und  bei  einigen  Ervum-,  Mcli- 
lotus-kiiow  und  iihnlichen  Papilionaceen  werden  die  gegen  Ptegen  nur 
schwach  empfindlichen  Bliithen  vor  Befeuchtung  durch  Herabkriim- 
mung  der  Fahne  geschiitzt, 

Fam,  Hosaceae.  Gatt,  PotentiUa.  Die  nieisten  Potentilla- 
Arten  mit  regenscheuen  Bliithen  gehoren  zum  4.  einige  (z.  B.  P.  gc- 
oides,  tanacetifolia  u.  ii.)  zum  2.  Typus.  lni  hohen  Grade  ond)ro- 
phobe  Bliithen  besitzen  nachťolgende  Arten;  P.  věrna,  collina,  villosa, 
supina,  gelida,  formosa,  milligrana,  alchemilloides,  maculata  (salisbur- 
gensis),  nevadensis,  loiocarpa,  Brennia,  nivea  X  salisburgensis,  Kotschy- 
ana,  alpestri.s,  umbrosa,  baldensis,  argentea   Taf.  I.  Fig.  13,   cinerea, 


'^  Mehr  uber  die  vegensclieneii  Kriimmunge)!  der  Oxalis-Arten  siehe  in 
„Phytndyiiain.  Untei-8iic]umg(Mi",  p.  87. 

'■")  Aurli  die  ganiotropisclien  Kniminnngeii  der  Bliithonstielo  siiul  líci  diosor 
Ai't  iiiu'  scliwai-h  ontwickelt. 


Beitráge  ziir  Kenntniss  der  Hluthenombrophobie.  27 

trifiircata,  auch  var.  ex  Hiinalaya,  patula,  micrantha,  alba.  hybrida 
(alba  X  sterilis),  splendeiis  und  tlmringiaca  scliwiidier  oiiibrophob,  ru- 
pestris,  atrosanguinea,  nivea  und  aiirea  (schwacli),  taiirica,  Visianii, 
subnivalis  (minima  X  aiirea),  vindobonensis,  arenaria,  bolzanensis, 
opaca,  tyrolensis,  heterophylla,  speciosa,  inclinata,  Hippiana,  ornitlio- 
poda,pulcheiTÍnia,  vlasinensis,  Sommieri,  holopetala,  chrysantba  (schwach 
ombrophob),  pallida,  tanacetifolia,  Karoi,  montenegrina,  divaricata; 
bei  P,  curdica,  tornientilla  und  anserina  u.  a.  fast  anombrophob. 

Hingegen  verhalten  sicli  Bliitlien  bei  P.  Nuttalliana,  parvifolia, 
fruticosa,  dahurica  u.  Ji.  ganz  anombropliob. 

Gatt.  Gemu.  Naclifolgende  Arten  gehoren  zum2.  Typus:  G.  pal- 
lidum,  rugosuui,  virgiuianum,  urbanura,  Laxmanni,  coccineum,  moli- 
tanům, biflorum,  japonicum  und  pyrenaicum  scliwacher  ombropliob; 
hingegen  sind  die  Bliitlien  von  G.  Tremontii,  rhaeticum  (rcptans  X  iwon- 
tanum)  u.  ii.  fast  oder  ganz  anombrophob. 

Gatt.  Ruhus  (R.  deliciosus  gehort  zum  4.  Typus;  bei  Pt.  odoratus 
sind  dio  Bliithen  schwach  ombropliob.  Hingegen  verhalten  sich  die 
Bliithen  von  Pt.  laciniatus,    glandulosus,    caesius  u.  ii.  anombrophob). 

Andere  Ptosaceen-Arten,  deren  Bliithenstiele  nach  meinen  friihe- 
ren  Beobachtungen  mehr  oder  wenig<n'  ansehnliche  periodisch  sich 
wicederholende  und  grosstentheils  auch  regenscheue  Kriimmungen 
ausfiihren ,  sind  bereits  in  meinen  „Physiolog.  Untersuchungen",  p.  89 
angefiihrt  worden.  ^^) 

Fam.  Haxífragaceae.  Gattung  Saxifraga  gehíirt  zum  2.  Ty- 
pus. An  nachfolgenden  S  -Arten  erfolgen  auffalleude  ombrophobe 
Kriimmungen  der  Bliithenstiele  nur  so  lange,  als  in  den  Bliithen 
(Antheren)  noch  Pollen  enthalten  ist  :''•'')  S.  Huetiana,  trifurcata, 
leptophylla,  Camposii,  sponheniica,  granulata,  Sternliergii,  decipiens, 
androsacea  (schwaclier),  Melliana,  lactea,  irrigua,  laetevirens,  gerani- 
oides  (schwach  ombrophob).  S.  dilatata,  cervicornis,  capitata,  canaly- 
culata,  trifida,  heucherifolia,  Andrewsii,  spathulata,  gibraltarica,  pal- 
meta, pedatifida,  Sturmiana,  stenoglossa,  cultrata,  umbrosa,  truncata, 
rubricaulis,  Schraderi,  nervosa,  Thouwarthii,  caespitosa  auch  var.  sed- 
oides  und  var.  compacta(scliwácher),  aromatica,  stenopetala,  aquatica, 

■'*)  Nebenbei  bemerke  ich  hier,  dass  au  allen  in  diesein  Vorzeichnisse  an- 
geíiihrten  Arten,  df^ren  Bliithen  auffallpnde  ombrnpliobe  Kriimmungen  ausfiihron 
auch  gamntropische  periodisch  sich  wiederholende  Kriimmungen  der  Bliithenstiele 
stattfinden 

■'■')  Nachdem  kein  Pollen  mehr  in  den  Bliithen  sicli  beíindet,  verhalten  sich 
diese  liei  allen  olien  genannten  Btianzen  mit  regenscheuen  Bliithen  anombrophob. 


28  XXXm.     A.  Hansgirg: 

afíinis,  Steininannii,  acantliifolia,  i)ulcliella,  ťotundifolia.  Staiulicliii, 
planifolia  (schwacher),  pentadactylos,  Prostii,  hypnoides,  petraea 
(schwacher),  mixta,  paedemontana  aiicli  var.  similis,  moschata  auch 
var.  laxa  (schwacli  onibrophob),  leucanthemifolia,  Wettsteinii  cuin? 
in  hort.  botan.  Prag. 

Wahrend  bei  den  soeben  genaniiten  S  -Arten  bei  Piegenwetter, 
insb.  nach  heftigen  Gewitterregen  meist  ansehnliclie  regenscheue 
Krtimnuingen  der  Bliithenstiele  erfolgen,  durcli  welche  die  Pliithon 
rait  ihrer  Apertur  stets  in  eine  mit  der  Richtung  des  einfallenden 
Ptegens  und  der  Windstosse  iibereinstinmiende  (geschiitzte)  Lage  ge- 
l)racht  werden,  verhalten  sicli  die  Bliitlien  anderer  Saxifraga-Arten 
fast  oder  ganz  anoiiibrophob. 

An  nachíblgenden  Arten  hábe  ich  in  verschiedenen  Stadien  der 
Anthese  keine  oder  nur  eine  sehr  schwache  ombrophobe  Kriimmung 
der  Bliithenstiele  beobachtet:  S.  exarata,  Wallacei,  stenogiossa,  Portae, 
caesia,  Engleri,  anceps,  canaliculata,  ceratopliylla,  lacta,  Macnabiana, 
cartilagitiea,  Lantoscana,  pyrenaica,  stenopetala,  ciliata,  S.  (Derniasea) 
pensylvanica,  tliyrsoidea,  Zimmeteri,  rhaetica,  lasiophylla,  intacta, 
hirsuta,  carinthiaca,  adenophora,  Seguierii.  pyramidalis,  Ponae,  peda- 
tifida,  pectinata,  muscoides,  Malyi,  aizoon  auch  var.  Saxifraga  oi)po- 
sitifolia,  Sturmiana,  luarginata,  sibirica,  Rocheliana,  latepetiolata, 
ajugifolia  u.  ii. 

Fain.  Lythrarieae.  Gatt.  Lythnim  (z.  B.  L.  flexuosum  gehíirt 
zura  1.  Ty  pus). 

Fam.  Onagraceae.  Bei  nachfolgenden  Arten  erfolgt  bei  regne- 
rischem  Wetter  eine  Schliessung  der  Corolle  und  meist  auch  eine 
regenscheue  Kriimmung  des  stielaitigen  Fruchtknotens :  Gattung  Oeno- 
thera  (Oe.  speciosa,  Lamarckiana,  fruticosa,  gauroides,  opilobiifolia, 
biennis,  muricata,  glauca  schwacher  onibrophob,  Oe.  tetraptera,  rosea. 
Oe.  (Kneiffia)  floribunda,  suífruticosa,  riparia,  pumila.  Auch  bei  Oe. 
Drunmiondii,  Oe.  (Sphaerostigma)  Bottae  u.  á.  sind  die  Bliitlien  nur 
schwach  onibrophob  ;  hingegen  bei  einigen  anderen  Oe.-Arten  anom- 
brophob. 

Gatt.  Epilohiiim  (E.  hirsutum,  angustifolium,  montanuni,  hype- 
ricifolium,  roseum.  Bei  E.  squamatum,  pubescens,  tetragonuin,  cu- 
preum  wie  auch  bei  den  meist  nur  schwach  onibrophob  oder  anombrophob 
reagirenden  Bliithen  einiger  Lytnmi-  und  Gaura-kxiew  erfolgt  jedoch 
an  den  bei  Begenwetter  sich  scliliessonden  Bluthen  keine  Veriliide- 
rung  ihrer  Lage  iii  Folge  einor  Iďnmmnng  der  meist  ziemlich  laiigon, 
uiiteistiindigen  Fruchtkiioteu. 


Beitríige  zur  Kenntniss  der  Bliitheiiombrophobie.  29 

Fiiiu.  Locisaceae.  Gatt.  Mentzelia  (M.  Lindleyi  gehoit  zum  2. 
Typiis). 

Fam.  Fi'{f n keniaceae.  Gatt.  Franhcnía  (F.  piilverulenta  ge- 
hort  zum  1.  Typiis). 

Faiii.  Ficoldeae.  Gatt.  Mescmhry anthemům.  Die  Bliitlien  der 
meisten,  wenn  nicht  bei  allen  Arten  mit  periodisch  sich  offiienden 
und  scliliessenden  CoroUen  siud  regensclieu,  da  sie  bei  Regenwetter 
sich  schliesscn  und  an  triiben,  nasskalten  Tagen  sich  nicht  oder  nur 
sehr  unvollstíindig  offnen  fso  z.  B.  bei  M.  subincanuni,  bicoloruni, 
candens,  bulbosuiii,  elegans,  pyropaenm,  coccineum,  crassicaule,  mar- 
ginatum,  scabrum  auch  var.  variabilc,  tenuifolium,  violaceum  u.  ii.)'^'') 

Fam.  Umhelliferae.  An  einigen  Arten,  an  welchen  ich  das 
periodisch  sicli  wiederholende  Nicken  der  Dolden  nachgewiesen  habe,^^) 
erfolgt  bei  Regenwetter  nach  heftigem  Regeu  etc.  auch  eine  niehr 
oder  weniger  starke  Herabkriimmung  der  Trager  der  Doklen,  so  z.  B. 
in  der  Gattung  Astrantia  (A.  maior,  minor,  alpina,  carniolica  u.  a.), 
wobei  die  Bliithen  durch  die  verhaltnissmassig  grossen  Hílllen  der 
einzehien  Díjldchen  etc.  vor  Benetzung  geschiitzt  werden.  Bei  anderen 
Doklenpflanzen  hábe  ich  jedech  nur  an  jungen  Doklen  eine  regen- 
scheue  Kriimmung  beobachtet. 


Gamopetaiae  Dicotyledones. 

Fam.  Dipsaccae.  Bei  nachfolgenden  Species  fiihreu  die  das 
ganze  Bkithenkijpfchen  tragenden  Achsen  in  Folge  von  Regen  eine 
dem  3.  Typus  entsprechende  regenscheue  Kriimmung  ans,  durch  welche 
wie  bei  den  Vereinsbluthlern  der  ganze  Bliithenstand  in  eine  ge- 
sturzte  (geschtitzte)  Lage  versetzt  wird : 

Gatt.  Scabiosa  (S.  arvensis,  graminifolia,  kicida,^^)  daucoides, 
caucasioa,  columbaria,  calocephala,  fumarioides,  Portae,  stellata,  bana- 
tica,  calyptrocarpa,  gramuntia.  prolifera,  atro[)urpurea  auch  in  ver- 
schiedenen  Varietaten.  S.  vestita,  silenifolia  schwácher  ombrophob; 
an  S.  balcanica,  von  der  ich  blos  ein  einziges  Exemplár  mit  zwei  in 
der  Anthese  befindlichen  Bliithenkopfchen  im  Wiener  botanischen 
Garten  zwei  Tage  lang  beobachtet  hábe,  verhielten  sich  die  Bliithen- 


^)  Andere  Arten  siehe  in  meinen  „Pliytodynam.  Untersucliungen".  p.   IGO. 

^^)  Siehe  in  meineni  vorlier  citirti-n  Werke  S.  89. 

38^  Vergl    Keknek  „ríianzenleben",  II.  p.   120  mit  Abbild.  5  und  0. 


30  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

staude,  anombiopliob  (vielleicht  nur  abiiormal  iii  Folge   der  wáhrend 
der  Beobachtungszeit  wiederholt  erfolgten  Gewitterregen). 

Gatt.  Knautia  (K.  macedonica,  silvatica,  moravica,  magnifica, 
pannonica?,  arvensis  aucli  var.  integrifolia  und  var.  pinnatifida,  car- 
pathica,  dipsacifolia,  intermedia).  Gatt.  Cephalaria  (C.  procera,  al- 
pina, transsilvanica,  radiata).  Gatt.  Pterooephalus  (P.  plumosus,  pa- 
laestinus  scliwach  ombrophob). 

Wie  bei  Scabiosa  micraiitha,  Knautia  liybrida,'*'')  Cephalaria  sy- 
riaca,  so  verlialten  sicli  auch  bei  einigen  anderen  Dipsaceen-Arteu 
die  Bliithenkopfchen  fast  oder  ganz  anombropliob. 

Fain.  Con^xfositae.  In  dieser  Faniilie  erfolgt  der  Scliutz  der 
zu  grossereu  Kopfchen  vereinigten  Blunien  meist  nach  dem  2.  oder 
4.  Typus. 

Wáhrend  bei  vielen  Korbliithlern  an  den  bei  Regenwetter  sich 
schliessenden  Bliithenkopíchen  die  zungenforniigen  Randbliithen  (z.  B. 
bei  Calendula,  Venidium  u.  a.)  oder  die  strahlenformigen  Deckblátter 
des  Randes  (z.  B.  bei  Carlina,  Rhodauthe),  die  poUenenthaltenden 
Bluthen  der  niittleren  Partie  der  Bliithenscheibe  geniigend  vor  Be- 
uetzung  schiitzen,  ist  bei  anderen  Compositen  mit  kurzen,  an  der 
Peripherie  der  Kopfchen  befindlichen  Zuugenblilthen  (z.  B.  bei  Genia 
u.  á.)  der  Schutz  vor  Regen,  Nachtthau  etc.  nur  dann  moglich,  wenn 
der  ganze  Bliithenstand  nickend  wird,  wobei  bei  Bellis  u.  á.  die  rand- 
stáudigen,  zungenformigen  Bliithen  als  schtitzendes  Dach  der  mittel- 
stándigen  Bluthen  dienen, 

Gatt.  Bellis  (B.  perennis,  annua;  beide  gehoren  zum  4.  Typus. 
Hingegen  verhalten  sich  die  Bliithenkopfchen  von  B.  rotundifolia 
anombropliob).  Gatt.  Cenia  (C.  geminata  Taf.  II.  Fig.  30,  31  und  C. 
turbinata  gehoren  zum  2.  Typus). 

Auífalende  regenscheue  Kriimmungen  der  Kopfchenstiele  erfolgen 
weiter  noch  in  nachfolgenden  Gattungen:  Gatt.  Emilia  (E.  sagittata, 
sonchifolia) ;  Gatt.  Leptosyne  (L.  Stillmani,  Douglasii,  Taf.  II.  Fig.  34); 
Gatt.  Belium  (B.  bollidioides,  minutiim.  Hingegen  verhalten  sich  die 
Bliithenkopfchen  von  B.  crassifolium  anombrophob).  Gatt.  Laya  (L. 
platygiossa,  elegans).  Gatt.  Lasthenia  (L.  glabrata,  Bridgesii,  glaber- 
rima).  Gatt.  Coreopsis  (C.  tinctoria,  cardaminefolia).  Gatt.  Cosmos 
(C.  bipennatus,  sulphureus). 


^*)  An  im  ř'reien  M'achsendeii  Exeniplaren  dieser  Pflanzonart  liabe  ich  keine 
regeuscheuen  Kiummungeii  beobachtet;  in  feuchter  Dunkelkammcr  erfolgte  jedocb 
an  den  Kopfchen stielen  am  zweiten  Tage  eine  schwache  Einkrummung.  Áhnliches 
gilt  aucb  von  Scabiosa  maritima. 


Beitráge  zur  Keuiitniss  der  Bliithenombropholiie.  31 

Woiter  aiich  au  Tridax  proeuiiibens,  Layascaa  luollis,  MeUuian- 
tliera  tleltoidea,  Calliopsis  Drummondii,  Rhodanthe  (Ilelipteruin)  Man- 
glesii,  Taf.  II.  Fig.  2-',  29  aucli  var.  atrosanguiiiea,  Mo)wlopia  major, 
Madaria  elegans,  Achyropappus  ichkuhi-ioides,  Adenostemma  viscosum 
Madia  raceinosa,  Decaneumm  microcephalum,  Dahlia  coccinea  und 
Cervantesii  schwacli  oiiibrophob,  Ptilomeris  aristata  und  P.  coronaria, 
Ximenesia  encelioides,  Leucopsidium  (Aplianostephus  arkaiisanum, 
Cosmidmm  filifoliími,  Bidens  chileiisis,  Cyrtoste^nina  atropurpureum? 
Thelasperma  Burridgianiiin.  Galinsoyoea  parviílora,  Enyelmannia  piii- 
iiatiíida. 

Bei  Sinisia  calva  und  Quizotia  oleifera  init?,  Lindheimeria  texana 
und  an  einigen  anderen  in  meinen  „Pliytodyiiam.  Untersucliungen", 
p.  91  aufgezahlten  Compositenarten  aus  der  Gattung  Otlionna^  Trip- 
tcria  (T,  cheirantliifolia  Taf.  II.  Fig.  32,  33),  Lactuca,  Midgedium 
(z.  B.  M.  niacropliyllura,  Taf.  II.  Fig.  25),  Sonchus,  Tussilayo,  Doro- 
nicum,  Acťmomeris,  Hymenoxis,  Arnica,  Chrysanthemum,  Scorzonera, 
Trayopoyon  u.  á,  erfolgen  mehr  oder  vveniger  auífallende  ombrophobe 
Kriinnnungen  nach  dem  2.  oder  4.  Typus. 

Aucli  bei  nachfolgenden  Yereinsbliithlern  sind  die  bei  Regeu- 
wetter  sich  schliessenden  Bluthenkópfchen  ombrophob:  Eodiyia  coni- 
mutata,  Centaurea  pullata,  involucrata,  dealbata,  Carlina  acaulis,  ■"') 
Heliptenim  anthemoides  (Taf.  II.  Fig.  26,  27).  Schwacher  ombrophob 
sind  auch  die  periodisch  sich  offnenden  und  schliessenden  Kopfchen 
einiger  Gazania-,  Venidium-,  Crepis-  (incl.  Endoptera,  Barkliausia), 
Anisoderis,  Leontodon-,  Taraxacum- Lactuca,  Hieiacium-  (H.  pilosella, 
echioides  Taf.  I.  Fig.  16,  17)  Callichioa-,  Ursinia-,  Andryala-,  Calendula-, 
Arctotis-,  Coleosieplius-,  CatanancJt.e-,^^i  Sphenoyyne- ,  Hymenostonia- 
(H.  pseudanthemis  Taf.  II.  Fig.  35),  Cladanfhus-Avten,  deren  Ver- 
zeichniss  in  meinen  „Phytodynani.  Untersucliungen"  p.  161  f.  vorzu- 
linden  ist.  '-) 


•*")  Vergl.  Keiíner  „Pflauzeiileben"  IL,  p.  11)  mit  Abbild.  auf  S.  li'?  und 
Dktmkk  ,,Das  pflauzenphysiol.  IVacticum,  1895,  p.  158,  Fig.  67,  68.  Uber  die  blos 
auf  Hygroskopicitat  berubendeii  Krummungen  der  Cynareen-Involucren  ist  mehr 
in  Eathav'.s  diesbez.  Abhandinng  in  Sitz.-Ber.  d.  \\  ien.  Akad.  1881,  Bd.  83 
naclizulesen. 

*')  Mehr  uber  die  zum  Schutze  des  Pollens  vor  Regen  etc.  dienendeu  Ein- 
richtungen  bei  einigen  Compositen  sielie  in  Kb;knkk's  Werke :  Pflanzenleben,  IL,  p.  1 15. 

■*-)  Die  biologische  Bedeutung  der  bei  Regenwetter  erfolgenden  Herab- 
kriimmung  der  Randblúthen  bei  einigen  Pyrethrum-  und  Anthemis-Arten  ist  bisber 
nicht  hinreichcnd  ( rklárt  wordeu,  wie  die  Fiiirolliniu-  der  raadstandigen  Zungcn- 
bliltheu  bei  einigen  (Jharieis-,  Othoua-,  Brachycome  u.  á.  Arteu. 


32  XXXIU.     A.  Ilausgiťg: 

Faui.  Campanulaceae.  An  iiachfolgeiiden  Glockenblumen 
werden  die  bei  schonem  Wetter  an  aufrechten  Stielen  sitzenden 
Bliithen  bei  Regenwetter  in  eine  gestiirzte  Lage  versetzt:  Gatt. 
Campanula  (C.  carpatica  auch  var.  albiflora,  erinus,  Lufflingii  Taf.  II. 
Fig.  23,  C.  Lorei,  patula,  ^^)  Portenschlagiana  (scliwach  ombrophob), 
turbinata,  drabaefolia,  Reuteriaiia,  rhoinboidea  und  bei  den  meisten, 
wenn  nicht  allen  in  nieinen  „Phytodynara.  Untersuchungen"  p.  91 
angefulirten  Campanula-Species.  Hingegen  veihalten  sich  die  Bliithen 
von  C.  pyramidalis  u.  a.  anonibrophob.) 

Gatt.  Specularia  [S.  speculum  Taf.  I.  Fig.  19  und  andere  S.- 
Arten  mit  periodisch  sich  schliessenden  Bliithen  gehoren  wie  viele 
Glockenblumen  niit  aufrechten  Bliithen  (z.  B,  Campanula  glomerata, 
cervicaria,  spicata,  trachelium  u.  a.)  zum  ersten  Typus.'*^)] 

Fam.  JPťiiuiilaceae  Gatt.  Anayallis  gehort  zum  4.  Typus, 
da  die  bei  Regenwetter  sich  schliessenden  Bliithen  durch  Herabkriim- 
mung  der  Bliithenstiele  in  eine  geschiitzte  Lage  gebracht  werden 
(so  z.  B.  bei  A.  arvensis  auch  var,  lilacina,  coerulea,  phoenicea, 
Monelli,  indica,  latifolia,  grandiflora  u.  á.) 

Fam.  Polemoniaceae.  Gatt.  Gilia  gehort  zum  ersten  bez. 
vierten  Typus.  Bei  G  tricolor,  lutea,  multicaulis,  achilleaefolia  G. 
(Navarettia)  involucrata  u.  ii.  schliessen  sich  die  Bliithen  bei  Regen- 
wetter meist  Yollstándig.  Bei  anderen  G.-Arten  z.  B.  G.  (Linanthus) 
ciliata  ist  die  ombrophobe  Schliessbewegung  nur  unvollstandig.  Bei 
G.  (Leptosiphon)  androsacea,  aurea  u.  a.  wird  auch  der  stielartige 
Theil  der  bei  Regenwetter  sich  schliessenden  Corolle  nickend. 

Áhnliches  gilt  auch  von  den  Collomi a -Avten,  von  welchen  z.  B. 
C,  coccinea  und  linearis  schwach  regenscheue,  zum  1.  Typus  gehu- 
rende  Bliithen  besitzen. 

Gatt.  Polemonium  (P.  himalayanum,  reptans,  coei'uleum,  flavum 
u.  a.  gehoren  zum  2.,  bez.  4.  Typus).  Gatt.  Plilox  (P.  crassifolia, 
reptans,  Drummondii,  paniculata  u.  ii.  gehoren  zum  2.  Typus.  Hingegen 
sind  die  Bliithen  bei  P.  setacea,  Nelsoni,  subulata  u.  á.  anombrophob). 

Fam.  HydťopJiyllaceae.  Gatt.  Xemophila  (N.  atomaria,  ma- 
culata,  insignis  u.  a.  gehoren  zum  4.  Typus).  Auch  die  Bliithen 
einiger  Phaceiia-k\ÍQ\\^'')  sind,  jedech  nur  sehr  schwach,  om- 
brophob. 


*^)  Vergl.  Kernkr's  „Pflanzenleben"  II.,  p.  1-20  mit  Abbild.  3  mul  4. 
**)  Vergl.   Kkhner    „Pflanzenleben-',  II.,  p.  112,    127  und  Abbild.  10  bis  1G 
auf  S.  365. 

*■')  Vergl.  nieine  „rhytodynaiu.  Untersuchungen",  p.  90. 


Beitrage  zur  Keuntuiss  der  Bliltheuombrophobie.  33 

Fam.  Gentianeae.  Cnitt.  Gentiami  (G.  Clusii,  acaulis  luigiisti- 
folia,**')  věrna,  nivalis,  asclepiadea?).  Gatt.  Chironía  (z.  B.  Ch.  flori- 
bund  u.  ii.).  Gatt.  Erythraea  (z.  B.  E.  pulchella  ii.  ii.j.  Alle  Arten 
aus  deii  zuletzt  genannten  zwei  Gattungen  gehoren  zum  1.  Typus. 

Fain.  Boragineae.  Gatt.  Cynoglossimi  (C.  linifoliuni).  Gatt. 
Omphalodes  (O.  amplexicaulis  und  linifolia).  Beide  gehoren  zuni 
2.  Typus. 

Fani.  Convolvulaceae.  Gatt.  Nokuia  (N.  paradoxa,  tenella 
Taf.  II.  Fig.  21,  atriplicifolia,  prostrata  u.  ii.  gehoren  zum  4.  Typus). 
Gatt.  Convoliulus  (C.  siculus,  pentapetaloides,  elongatus,  tricolor  auch 
var.  roseus,  pseudosiculiis.  Bei  C.  arvensis  sind  die  bei  Regenwetter 
sich  schliessenden  und  herabkriimmenden  Bliithen  schwacher  regen- 
scheu,  bei  C.  mauritanicus  sehr  schwach  ombrophob.)  Gatt.  Calystegía 
(C.  dahurica  schwach  ombrophob).  Wiihrend  die  meisten  Convolvuhis- 
Arten,  zum  4.  Typus  gehoren,  gehórt  die  Gatt.  Calystegia  zum 
2.  Typus. 

Fam.  Solanaceae,  Gatt.  Solunům  (S.  tuberosuni  gehort  zum 
4.  Typus,  da  bei  Regenwetter  die  Blumenkrone  sich  schliesst  und  die 
Bliithen  nickend  werden;  S.  sisymbrifoliuni  und  haematocarpum  schwach 
ombrophob).  Gatt.  Mandrayora  (M.  vernalis  gehort  zum  1.  Typus  *^). 
Gatt,  Nicotiana  (N.  uoctiflorai.  Gatt.  Petunia  (P.  violacea  und  nycta- 
giniíiora  schwach  ombroi)hob ;  beide  gehoren  wie  Nicotiana  zum 
2.  Typus).  Gatt.  Nieremheryia  (N.  frutescens;  hingegen  N.  gracilis 
und  linariaefolia  fast  oder  ganz  anombrophob). 

Fam.  Scrophulariaceae.  Gatt.  Verowca  gehíirt  zum  4.,  bez. 
1.  Typus,  da  bei  den  Arten,  welclie  lange  Bliithenstiele  besitzen  (z. 
B.  V.  chamaedrys,  pedunculata  u.  ii.)  die  bei  Regenwetter  sich  schlies- 
senden Bliithen  auch  iiberhiingend  werden,  wiihrend  sie  bei  den  kurz- 
stieligen  Arten  (z.  B.  V.  arvensis  u.  ii.)  in  ihrer  Lage  verbleiben. 

Autíallende  ombrophobe  Kriimmungen  erfolgen  an  V.  chamaedrys, 
cymbalaria,  umbrosa,  pedunculata,  prenja,  orientalis,  persica,  polita, 
l)ulchella,  saxatilis,  pallida,  gentianoides,  caucasica,  fruticulosa,  urti- 
caefolia,  nmltifida,  latifolia;  bei  V.  tenella,  ceratocarpa,  Velenovskyi 
sind  die  Bliithen  schwiicher  regenscheu;  bei  V.  prostrata,  chamaedri- 
folia,  dichťus  u.  a.  fast  oder  ganz  anombrophob. 

Gatt.  Nemesia  (N.  versicolor  auch  var.  tricolor  schwach  ombro- 
pholt).  Gatt.  Mimidns  (M.  guttatus,  ringens,  luteus,  Tillingii,  moscha- 


■"■O  Vergl.  Kernkr  „Pflaiizenlehen",  II.,  p.  o82  tnit  Abl)il(i. 
*')  Vergl.  Kehneu  „Pflanzenlelien",  II.,  p.  127. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  189ú. 


34  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

tus,  primuloides  und  cupreus  aucli  californicus  und  tigrinus  sind 
schwacher  ombrophob).  Gatt.  Gratiola  (G.  officinalis,  die  sehr  schwacli 
ombrophoben  Bliithen  dieser  Scrophularineen-Art  gehoren  wie  die 
Mimulus-Arten  zum  2.  Typus),  Gatt.  Chaenorrhinum  (Ch.  origanifo- 
lium  und  litorale  schwach  ombrophob).  Gatt.  Mazus  (M.  riigosa  schwach 
regenscheu).  Gatt.  Linaria  (L.  Perezii  schwach  ombrophob). 


Monochlamydeae  Dicotyledones. 

Fam.  lhiphorbi((ceue.  Gatt.  EupJiorbia.  Die  nachfolgenden 
Arten  gehoren  zum  3.  Typus:  E.  trapezoidalis,  Rothiana,  terracina, 
segetalis,  platyphyllos,  llavo-purpurea,  medicaginea,  Lagascae,  graeca, 
exigua,  Ipecacuanha  Taf.  I.  Fig.  20,  nicaensis,  falcata,  helioscopia, 
pilosa,  palustris,  trigona,  stricta,  angulata,  Euphorbia  sj).  im  hort. 
botan.  Prag.,  E.  alpigena  und  purpurata  schwacher,  aspera,  amygda- 
loides  schwach  ombrophob. 

Hingegen  verhalten  sich  die  bei  den  vorhergenannten  Arten 
meist  aulfallende  regenscheue  Kriimmungen  ausfiihrenden  Tráger  der 
Trugdoldchen  (oder  Trugdolden)  bei  nachfolgenden  Arten  fast  oder 
ganz  anombrophob:  E.  myrsinites,  polychroma,  villosa,  flavicoma, 
verrucosa,  cyparissias,  capitata,  spinosa,  saxatilis  u.  ii. 


Monocotyledones. 

Fam.  IHdacefte.  Alle  mir  bekannten  Irideen  niit  regenscheuen 
Ijliithen  gehoren  zum  1.  Typus,  so  insb.  aus  der  Gattung  Crocm  (z. 
B.  C.  multifidus  *^),  Gatt.  Romulea  (z.  R.  grandiflora),  Gatt.  Bidboco- 
(lium  (z.  B.  vernum  ^^). 

Wáhrend  bei  vielen  Crocus-Arten  '")  bei  Regenwetter  die  Blumen- 
blatter  uber  den  Antheren  sich  zusammenschliessen,  bleibt  das  Peri- 
anthium  bei  Bulbocodium,  dessen  r)hithen  periodisch  sich  oíTnende 
und  (auch  bei  Regenwetter)  sich  schliessende  Antheren  besitzten,  halb 
geoffnet. 


*8)  Vergl.  Kerner  „Pflanzenleben",  II,  p.  113  mit  Abbild. 
^«)  Vergl.  Kerner  1.  c.  p.  123  mit  Abbild.  1  bis  4. 

='')  Andere  Species   sind   in  meinen   „Phytodynam.  Untersnchuiigen",  TI.  p. 
162  f.  angefuhrt. 


Beitiáge  zur  Keuutuiss  der  Bliitheuombrophobie.  35 

Faui.  Liliaceae.  Die  nachfolgenden  Arten  aus  dieser  Familie 
gehóren  zum  1.  oder  zum  2.  Typus:  Gatt.  Anthericum  (A.  ramosuin 
aucli  var.  latifolium,  liliago,  bei  welchen  bei  Regenwettcr  die  Bluthen 
nur  schwache  ombropliobe  Krůmraungen  ausfuhren. 

Gatt.  Nothoscordum  (N.  striatum  uiid  fragrans  schwach  om- 
brophob). 

Gatt.  Brodiaea  (Triteleja)  z.  B.  T.  uniflora  mit  schwach  ouibrp- 
phobeii,  zum  4.  Typus  gehorenden  Bluthen. 

Gatt.  Erythronium  (z.  B.  E.  dens  canis,  dessen  an  sonnigeii 
Tagen  zuriickgeschlagene  Zipfel  des  Perianthiuins  sich  bei  trubem, 
regnerischem  Wetter  zum  Schutze  der  hángenden  Staubblátter  herab- 
kriimmen,  *') 

Gatt.  Tulipa  (z.  B.  T.  silvestris,  Celsiana,  oculus  solis,  viridi- 
tlora  u.  a.  gehoren  zum  4.,  bez.  2.  Typus).    Gatt.  OmitJiogalum  (z.  B. 

0.  nanum,    fimbriatum,    refractum,    umbellatum    u.   á.    gehóren    zum 

1.  Typus). 

Schwache  ombrophobe  Schliessbewegungen  der  Bluthen  oder 
durch  lánger  anhaltenden  Regen  auch  durch  wiederholte  heftige  Er- 
schiitterungen  (Windstosse  etc.)  hervorgerufene  Kriimmungen  der 
Bliithenstiele,  bez.  Stengel  hábe  ich  noch  an  einigen  Alonsoa-  und 
Begonia- Arten,  an  Trigonella  calliceras,  Borago  laxiflora,  Zaluzanskija 
lychnoides,  Asperula  azurea,  an  einigen  Triglochi :-,  Allionia-,  Modiola-, 
Argemone-,  Armeria-,  Cephalaria-Arten,  deren  Bliithen  bei  Regen- 
wetter  sich  schliessen  oder  deren  Bltithenstiinde  (Bliithenkópfchen  etc.) 
nach  stiirmiscliem  Regeu  leicht  iiberhángen,  dann  an  verschiedenen 
mir  leider  unbekannten  corymbiferen  Corapositen  beobachtet. 


Wie  aus  der  vorstehenden  Úbersicht  zuersehen  ist,  kommen 
auffállige  ombrophobe  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  in  verschiedenen 
Pflanzenfamilien  und  Gattungen  an  einer  nicht  sehr  grossen  Anzahl 
von  Arten  vor  und  zwar :  an  Pflanzen  mit  gamotropischen ,  sich 
wiederholt  offnenden  und  schliessenden  Bliithen  (z.  B.  bei  Anemone, 
Ranunculus,  Adonis,  Isopyrum,  Hypecoum,  Papaver,  Meconopsis;  Carda- 
mine,  Arabis,  Biscutella,  Draba  u.  ii.  Cruciferen;  Oxalis;  Malva,  Palava 
u.  á.  Malvaceen;  Geranium;  Potentilla,  Epilobiuni,  Oenothera,  Mentzelia, 


")  Vergl.  Keknek  „Die  Schutzmittel  des  PoUeu-'  p.  48. 

3* 


36  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

Neinophila,  Solaimm,  Nolana,  Anagallis;  Bellis  u  'á.  Compositen;  Tulipa 
u.  á.  Liliaceen) ;  II.  aucli  an  epliemeren  Bluthen  z.  B.  bei  Linum, 
Papaver,  Helianthemum,  Cerastium,  Stellaria  u.  ii.  Alsinaceen;  Helio- 
phila,  Oenothera,  Convolvulus,  Veronica,  Mulgedium  u.  a.  Coiupositen, 
Anthericum ;  unci  III.  an  agamotropischen  P>luthen,  z.  B.  bei  einigen 
Ranunculaceen,  Crucifen  ii,  Funiariaceen,  Caryophyllaceen,  Malvaceen, 
Geraniaceen,  Leguminosen,  Rosaceen,  Saxifragaceen,  Umbelliferen, 
Dipsaceen,  Compositen,  Campanulaceen,  Polemoniaceen,  Boranignoen, 
Solanaceen,  Scropliulariaceen,  Euphorbiaceen  u.  ii.) 

Weiter  geht  auch  aus  der  im  Vorhergehenden  angefulirten  tJber- 
sicht  hervor,  dass  nicht  blos  mit  einander  nahé  verwandte,  soudern 
auch  zalilreiche  im  Pllanzensystenie  weit  von  einander  stehende  und 
zu  verschiedenen  Gattungen  und  Familieu  angehorende  Species  be- 
ziiglich  ihrer  regenscheuen  Kriimmungen  iibereinstimmen,  obzwar  sie 
in  der  Regel  mit  sehr  verschiedenen  Schutzmitteln  gegen  Regen  aus- 
geriistet  sind  und  beziiglich  ihrer  ombroplioben  Organisation  von  ein- 
ander sich  wesentlich  unterscheiden. 

Da  die  regenscheuen  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  bez.  Stengel 
etc.  wie  die  periodischen  Bewegungen  derselben  Pflanzenorgane  in 
die  Kategoi-ie  der  Schutzbewegungen  gehoren,  so  kann  angenommen 
werden,  dass  blos  bei  solchen  Pflanzen  eine  Combination  mehrerer 
Schutzmittel  gegen  Regen  und  eine  potenzirte  regenscheue  liewegungs- 
fahigkeit  sich  ausgebildet  hat,  welchen  die  einfachen  Schutzeinrich- 
tungen  gegen  Regenschlag  und  einfache,  zuni  Schutze  der  Bliitlien 
vor  Benetzung  durcli  Regen  dienende,  Kriimmungen  nicht  geniigten 
und  bei  welchen  eine  Combination  mehrerer  Schutzeiurichtungen  vor- 
theilhaft  oder  nothwendig  war. 

Solche  Píianzen  mit  in  hoheni  Grade  regenscheuen  lUiithen,  bei 
welchen  combinirte  Schutzmittel  gegen  Befeuchtung  vorhanden  sind, 
gehoren  zu  den  in  biologischer  Beziehung  vielfach  interesannten  Ge- 
wachsen,  deren  Bliithenstiele,  bez.  Stengel  etc.  grosstentheils  ausser 
den  ombrophoben  auch  auffallende  gamotropische,  nicht  selten  auch 
karpotropische  Kriimmungen  ausfiibren. 

Was  den  ersten  Typus  der  Bliithenombrophobie  betrifft,  so  moge 
hier  nachtráglich  noch  bemerkt  werden,  dass  zu  diesem  Typus  auch 
solche  Pflanzen  zugesellt  werden  konnen,  deren  Bliithen  zwar  keine 
besondere  regenscheue  Kriimmungen  ausfiihren,  jedoch  bei  regneri- 
scher  Witterung  geschlossen  bleiben  und  nicht  selten  in  geschlos- 
senem  Zustande  (kleistogamisch)  eine  Selbstbefruchtung  erfahren. 


Beitráge  zuř  Kenntuiss  der  Bliithenombrophobie.  37 

Zu  solchen  Pflanzen  gehoren  ausser  den  bereits  vou  Kerner  ^-)  und 
vom  Verf.  ''^)  nahmhaft  geraachten  Arten  noch  zahlreiclie,  in  den  letzten 
drei  Jaliren  von  niir  beobaclitete  Alsinaceen-Species  aus  nachfolgenden 
Gattungen:  Moenchia,  Moehringia,  Arenana,  Alsine,  Spergularia, 
Sagina,  Cerastium  und  Stellaria,  deren  Bliitlien,  wie  bekannt  aucli 
wenn  sie  sich  unter  der  Anthese  sehr  gilnstigen  Umstánden  befinden, 
nuť  eine  sehr  kurze  Dauer  offen  sind. 

In  Folge  von  Regen  sicli  nicht  offnende,  pseudokleistogame 
Bliitlien  kommen  auch  bei  einigen  ephemeren  Aiten  aus  der  Familie 
der  Connnelinaceen,  Liliaceen,  Scropliulariaceen,  Gentianaceen,  Portu- 
lacaceen  u.  á.  vor. 

Da  ich  nocli  in  den  Naclitriigen  zu  meinen  „Pliytodynamischen 
Untersuchungen"  auf  die  durch  auhaltenden  Regen  verursachte  Onibro- 
Ideistoyamw  der  Siphonoganien-Bliithen  zuriickkommen  werde,  so  er- 
laube  ich  mir  hier  íiber  die  ombrokleistogamen  Bliithen ,  welche 
ich  in  meinen  friiheren  pflanzonphysiologischen  Arbeiten  von  den 
iibrigen  pseudokleistogamen  BHithen  nicht  getrennthabe,  ^*}  blos  Fol- 
gendes  zu  erwalmen. 

Unter  den  mir  bekannten  Pflanzenarten,  deren  Bliitlien  in  regne- 
rischen  Perioden  in  geniassigten  Zoneii  und  in  den  Tropen  sich  nicht 
oífnen  und  den  kleištogamen  Bliithen  sich  áhnlich  verhalten,  sind  die 
meisten  mit  kurzlebigen  (ephemeren  etc.)  Bliithen  versehen  und  die 
ombrokleistogamen  Bliithen  konnen  wie  die  ihnen  iihnlichen  photo-, 
thermo-,  hydro-,  und  xerokleistogamen  Bliithen  als  eine  Úbergangs- 
forni  von  den  normalen,  lueist  ephemeren  und  chasmogamen  zu  den 
ecbten  kleištogamen  Bliithen  angesehen  werden. 

Die  Ombrokleistogamie,  welche  bei  vielen  Pflanzen,  insb.  bci 
solchen,  deren  Anthese  in  die  Regenzeit  fállt,  den  besten  Schutz  vor 
iienetzung  des  Pollens  etc.  durch  Regen  bietet,  fiihrt  iiberall  da,  vvo 
eine,  durch  die  spiiter,  bei  giinstiger  Witterung  erfolgende  Oflnung 
der  bei  Regenwetter  geschlossenen  Bliithen  ermoglichte  Kreuzbefruch- 
tung  nicht  zu  Stande  koniint,  stets  zur  Autoganiie  und  kaiin,  da  sie 
unter  gewissen  Umstiinden  au  den  nur  zeitweilig  ombrokleistogame 
Bliithen  erzeugenden  Pflanzenarten  wieder  verloren  gelit,  um  unter 
zu  ihrer  Ausbildung  giinstigen  Umstiinden  von  neuem  zum  Vorschein 
zu  kommin,   blos   als  eine  Anpassungserscheinung    an  das  Klima  an- 


■'2)  Pflanzonlehen,  II.,  p.  381  f. 

■'■')  rhytodyiiíuii.   [íntersnclmugen,  p.  ^^ř^,  p,  40  f.,  p.  KJG  f. 

^*j  Vergl.  ineiu  Werk  1.  c.  p.  ItíG  f. 


38  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

gesehen  werden,  welche  bei  den  betreffenden  Arten  im  Laufe  ihrer 
Entwickelimg  durch  Vererbung  noch  nicht  fixirt  ist  und  hochst  wahr- 
scheinlich  zu  einer  constanten,  die  Aiten  charakterisirenden  Eigen- 
schaft  sich  erst  entwickeln  wird. 

Beziiglich  des  3.  Typus  der  Bliitlienombrophobie  bemerke  ich 
hier  anhangsweise  noch,  dass  es  neben  den  im  Vorhergehenden  ge- 
nannten  Pflauzen,  deren  ganze  Inflorescenzen  tragende  Achsen  beson- 
dere  regenscheue  Kriimmungen  ausfiihren,  auch  eiue  verháltnissmássig 
ziemlich  geringe  Anzahl  von  krautartigen  Gewáchsen  gibt,  deren 
Stengel  oder  die  blos  Laubblátter,  seltener  Laub  und  junge  Bltithen- 
knospen  tragende  Zweige  nach  langer  anhaltendem  Regen  oder  in 
Folge  einer  wiederholten  heftigen  Erschiitterung  durch  Windstosse 
etc.  auch  durch  kiinstlich  erzeugte  mechanische  Reize,  continuirliche 
Begiessung  etc.  durch  auffallende,  den  ombrophoben  Bewegungen 
habituell  áhnliche  Kriimmungen  reagiren. 


Verzeichniss  der  mir  bekannten  Pflanzenarten,  deren  Laubblátter 
oder  auch  junge,  noch  nicht  bliihreife  Bliithenknospen  ^^)  tragende, 
krautige  Achsen  (insb.  deren  Gipfeitheile)   auffallende  ombrophobe 

Kriimmungen  ausfiihren.  ^^) 

Fam.  C/tenopodiaceae:  KocJda  scoparia,  hirsuta,  arenaria 
(sporadisch),  Chenopodium  opulifolium,  bonus  Henricus  (reagirt  meist 
nur  sporadisch),  Echinopsilon  (Chenolea)  hysopifohus,  Coriospermum 
intermedium,  hysopifoliura  und  Staurionii. 

Fam.  Aniarantaceae :  Acnida  cannabina. 

Fam.   Urticaceae:  Parietaria  officinalis  (sporadisch). 

Fam.  Polenioniaceae :  Leptosiphon  (Gilia)  densiflorus  Taf.  II. 
Fig.  38  und  39,  L.  aureus  und  androsaceus  (schwácher). 

Fam.  Valerlaneae:  Valeriana  alliariaefolia,  montana  var. 
cuspidata  (sporadisch),  Centranthus  angustifolius,  Plectritis  (Beckea) 
samolifolia  (sporadisch). 


"°)  Das  nach  langer  anhaltendem,  heftigem  Regen  nicht  selten  erfolgende 
Niederliegen  der  Grashalme  gehórt  nicht  hieher.  Doch  gibt  es  auch  unter  den 
Grásern  Arten  (z.  B.  Phalaris  brachystachya  n.  a.)  mít  schwach  ombrophoben 
BlUthenstánden. 

°®)  So  z.  B.  bei  den  im  Nachfolgenden  genannten  Valerianeen,  Rubiaceen, 
Caryophyllaceen,  Umbelliferen,  Rosacecn,  Saxifragaceen,  Cruciferen  und  bei 
Antennaria  und  Anthemis. 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bliithenombrophobie.  39 

Fara.  Muhiaceae:  Asperula  galioides. 

Fam.  Lahiatae:  Salvia  tiliaefolia  (sporadisch). 

Fam.  Compositae:  Ártemisia  annua,  Stelleriana,  chamaemeli- 
folia,  desertorum,  Lednicensis,  camphorata  var,  virescens  schwácher 
ombrophob,  hingegen  typica  und  var.  subcanescens  fast  oder  ganz 
anombrophob  wie  aucli  die  meisten  Artemisia-Arten  (z.  B.  A.  mutellina, 
granatensis  u.  á.),  Ombrophob  sind  weiter  Antennaria  plantaginea, 
Conyza  ambigua  und  Anthemis  niontana  (sporadisch);  hingegen  ver- 
halten  sich  Antennaria  tomentosa  und  die  meisten  Anthemis-Arten 
anombrophob. 

Fam.  Linaeeae :  Linum  cribosum  Taf.  II.  Fig.  40,  usitatis- 
simum  auch  var.  album,  grandiflorum,  austriacum? 

Fam.  Caryophyllaccae :  Silene  otites,  nutans,  italica  und 
paradoxa?   Viscaria  vulgaris  (sporadisch). 

Fam.  Onagvaceae:  Knei/Jia   riparia,   suíTruticosa,   Epilobium 
Dodonaei  (andere  E.-Arten,  z.  B.  E.  Tournefortii,  angustifolium  u.  á. 
verhalten  sich   anombrophob),    Eucharidium  grandiflorum,  concinnum. 

Fam.  Malvaceae:  Sidalcea  malvaeflora. 

Fam.  ZTmhelliferae.  In  dieser  Familie  erfolgen  an  einer 
grosseren  Anzahl  von  Arten  besondere  regenscheue  Kriimmungen  der 
die  jungen  Dolden  tragenden  Achsen.  Das  nach  langer  anhaltendem, 
heftigem  Regen  erfolgende  Nicken  junger  Dohlen  hábe  ich  bisher  an 
folgenden  Arten  beobachtet:  Jb>Y/^?mwi  trachycarpum,  Astranťiam^ox^ 
minor,  alpina,  carniolica,  Meum  athamanticum,  Bupleurum  rotundi- 
folium  und  Carům  carvi  schwach  ombrophob  (bei  C.  bulbocastanum 
anombrophob) ;  Athamanta  Mathioli,  Fendago  nodiflora,  Cnidiuni 
orientale,  apioides,  Shmi  latifolium,  Peucedanum  ruthenicum,  offici- 
nale,  Seseli  glaucum  und  Pančičia  serbica  schwach  ombrophob, 
Petroselinum  sativum,  Pimpinella  anisum,  saxifraga,  Chaerophyllmn 
temulum,  Seselinia  austriaca  in  hort.  botan.  Prag.,  Torilis  anthriscus, 
Daucus  setulosus,  Coriandrum  sativum,  Heracleum  sphondylium,  Ami 
majus  (schwach  regenscheu),  Anethum  graveolens,  A.  Sowa  und 
an  einigen  nicht  (oder  nicht  richtig)  bestimmten  Daucus-,  Chaero- 
phyllum-,  Pimpinella-,  Aegopodium-Arten  und  iihnlichen  Umbelliferen, 
welche  ich  in  verschiedenen  botanischen  Giirten  etc.  nach  einem 
langer  anhaltenden   Ptegen  beobachtet  hábe. 

Fam.  Jtosaceae:  Alchemilla  pubescens,  vulgaris  var.  montana, 
deren  Laub  und  Bluthenknosi)en  tragende  Stengel  und  Zweige  bei 
Regenwetter  sicli  zur  Erde  kriimmen,  bei  schonem  Wetter  aber  auf- 
gerichtet  und  an  sounigen  Tagen  meist  vertical  aufrecht  gestellt  sind) ; 


40  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

A.  rigida  ist  schwacher  ombropliob ;  A.  acutiloba,  speciosa  uud  alpina 
verhalten  sich  fast  oder  gaiiz  anombropliob. 

Fam.  Saxifraguceae:  Heuchera  americana,  pubescens,  san- 
guiiiea  (sporadisch). 

Y&m.  Cruciferae:  Alyssmn  alpestre  und  argenteum ;  hingegen 
A.  saxatile,  spinosum  u.  il.  anorabrophob. 

Fam.  Manunculaceae:  Adonis  vernalis. 

Fam,  Legu^ninosae :  Genista  radiata. 

Weiter  moge  hier  noch  bemerkt  werden,  dass  aucli  die  Laub- 
l)láttei'  einiger  Phanerogamen  und  Kryptogamen  in  Folge  lánger 
anhaltender  Regengíisse  oder  durch  continuirliche  Betráufelung  mehr 
oder  wenigor  auífallendo  ombrophobe  Kriimmungeu  ausfiiliren.  Und 
zwar  erfolgen  besondere  regenscheue  Bewegungon  nicht  blos  an 
solchen  Pflanzen,  an  deren  Laubblattern  auch  ansehnliche  Reiz-  und 
Sclilafbewegungen  zu  Stande  kommen,  sondern  auch  an  einigen  Arten, 
deren  Blátter  nicht  schlafen  (so  z.  B.  an  Aesculus-  und  Sanguisorba- 
Arten). 

An  vielen  Pflanzen  mit  nyctitropisch  beweglichen  Laubblattern, 
dienen  die,  den  Schlafbewegungen  liabituell  iihnlichen,  ombrophoben 
Kriimmungeu  als  Schutzmittel   gegen    Piegengiisse,    Hagelschliige  etc. 

Doch  reagiren  die  nyctitropischen  Laubbliitter  bei  verschiedenen 
Pflanzenarten  auť  die  durch  die  niederfallenden  Regentropfen  verur- 
sachten  Erschiitterungen  ungleich,  da  die  Spannungsánderungen  in 
den  Gewebeschichten  der  Bewegungszone  der  Blattgelenke  etc.  von 
verschiedenen  iiusseren  Agentien  influirt  werden.  So  beobachtete  ich 
nach  einem  liinger  anhaltenden  Regen,  welcher  von  2  bis  4  Uhr 
Nachm.  dauerte,  dass  die  Blátter  einiger  Leguminosen  (z.  B.  Acacia 
dealbata,  acanthocarpa,  decurrens,  Robinia  pseudo-acacia,  hispida, 
glutinosa  (viscosa),  Acanthospermum  humile,  Erythrina  crista  galii, 
Anisolotus  Wrangelianus,  einiger  Trigonella-  und  Melilotus- Arten  u.  á.) 
schon  ihre  Schlafstellung  erreicht  haben,  wáhrend  bei  anderen  Legu- 
minosen (z.  B.  Gymnocladus  canadensis,  Cylista  (Sója)  villosa,  Goodia 
latifolia,  Edwardsia  denudata,  Acacia  spinosa  und  bei  einigen  Ono- 
brychis-,  Trifolium-,  Lotus-,  Desmodium-,  Hedysarum-,  Arthrolobium-, 
Astragalus-,  Oxylobium-,  Medicago-Arten  u.  á.)  die  nyctitropischen 
Laubblátter  erst  in  halber  Schlafstellung  oder  noch  fast  in  der  Tag- 
stellung  sich  befanden. 

Beziiglich  der  ombrophol)en  Kriimmungeu  der  nicht  schlafendon 
Laubblátter  m('tge  hier  blos  erwáhnt  werden,  dass  diese  Bewegungen 


Beitiáge  zur  Kenntniss  der  Bltithenombropholiie.  41^ 

auch  zum  Schutze  der  Bliitter  (Biattspreiten)  gegen  heftigen  Regen- 
schlag,  insb.  bei  wolkeiibruchartigen  Regen  etc.  dienen. 

So  kriimmen  sich  die  bei  schonera,  trockenem  Wetter  in  ihrer 
fixen  Lichtlage  unter  45  bis  50"  herabgekriimmteii  Blattsi)reiten  der 
meist  fUnftheiligen  Laubbliitter  von  Aesculus  niacrostachya  nach  eiiiem 
heftigen,  lánger  anhaltenden  Regen  fast  vertical  herab,  in  welcher 
Stellung  sie  gegen  Regen  besser  geschiitzt  sind  als  in  ihrer  fixen 
Lichtlage.  Doch  erleiden  auch  die  bei  Regenwetter  schief  gestellten, 
die  Verticalstellung  nicht  erreichenden  Biattspreiten  der  raeisten 
Aesculus-Arten  (z  B.  Ae.  discolor,  flava,  carnea,  pavia,  rnbicnnda, 
hippocastannm  n.  ii.)  durch  das  acropetal  an  ihrer  Oberflache  ab- 
fliessende  Regenwasser  keinen  Schaden,  da  sie  mit  einer  als  Triiufel- 
apparat  dienenden  Blattspitze  versehen  sind  und  binnen  kurzer  Zeit 
nach  Aufhoren  dos  Regens  wieder  trocken  werden. 

Auch  die  Blattchen  der  unpaarig  gefiederten  Laubbliitter  einiger 
Sanguisorba-Arten  (z.  B.  S.  niauritanica,  carnea,  media,  flexicaulis, 
tenuifolia,  sitchensis)  scheinen  in  mehr  oder  weniger  hohem  Grade  ombro- 
phob  zu  sein.  So  fand  ich  nach  einem  starken,  liinger  anhaltenden 
Regen,  dass  die  Blattchen  an  vollig  erwaclisenen  Lanbblattern  ^')  der 
ersten  zwei  Sanguisorba-Arten  vertical,  bei  den  íibrigenvorhergenannten 
S.-Arten  jedoch  nicht  ganz  vertical  herabgekriimmt  waren,  wahrend 
sie  bei  einigen  auderen  S.-Arten  (z.  B.  sibirica,  alpina,  officinalis  u.  a.) 
in  ihrer  fixen  Lichtlage  verharrten  oder  nur  sehr  schwach  ombrophob 
reagirten. 

Onibrophobe  Laulddiltter  konnuen  auch  bei  einigen  Lupinus- 
Arten  (z.  B.  L.  termis,  mutabilis  u.  ii.)  vor.  Bei  Lupinus  termis 
fiihren  die  sternartig  vereinigten  Bliittchen  zwar  keino  Aufwiirts- 
kriimmung  aus,  wie  bei  L.  mutabilis,  pubescens,  elegans,  varius, 
angustifolius,  atrococcineus  u.  ii.,  in  welcher  Stellung  die  bei  Regen- 
wetter und  des  Nachts  fast  vollkommen  vertical  stehenden  Bliittchen 
vor  Regen  etc.  gut  geschiitzt  sind,  doch  offnen  sich  die  bei  schonem, 
trockenem  Wetter  und  bei  directer  Sonnenbeleuchtung  buchartig 
zusammengeschlagenen  Blattchen  so,  dass  die  beiden  Hiilften  der 
Blattspreite  unter  einem  spitzen,  seltener  bis  90''  messenden  Winkel 
von  einander  abstehen. 

Aehnliche,  durch  Regen  verursaclite,  den  an  den  Bliittern  von 
Lupinus   termis   jedoch    nicht    habituell    iihnliche  Kriinnnungen    sind 


°')  An  jungeu  Blattern    sinil    dio    Blattchen    wie    bei    zahlreichen  anderen 
Ptlanzon  diuxh  ihre  Verticalstellung  vor  Kegen  geschiitzt. 


42  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

auch  an  zahlreiclien  Gramineen  nachgewiesen  worden.  ^^)  leh  hábe 
sie  auch  an  eiiier  Form  von  Abrus  praecatorius  und  von  Porlieria 
hygrometrica  beobachtet.  Vou  anderen  Forschern  sind  sie  auch  an 
einigen  Pteridophyten  (Asplenium  u.  ii.)  und  Laubmoosen  (Barbula, 
Polytrichum  u.  a.)  konstatirt  worden. 

Wáhrend  bei  zahlreichen  xerophilen  Pflanzen  die  Blatter  bei 
trockenem  und  sonnigem  Wetter  sich  einfach  aufwiirts  biegen  oder 
sich  mannigfaltig  (der  Lange  nach,  uhrfederartig  etc.)  zusammen- 
falten  oder  schliessen,  um  durch  diese  Kríimmungen  und  Zusammen- 
faltungen  einen  wh'ksamen  Schutz  gegen  zu  starka  Transpiration  zu 
bewirken,  oífnen  sich  bei  diesen  Pflanzen  wie  bei  Lupinus  termis 
und  ahnlichen  Leguminosen  bei  feuchtem  Wetter  und  nach  einem 
lánger  anhaltenden  Regen  die  sparlich  mit  Wasser  versorgten  Laub- 
blatter  in  Folge  von  Wasserzufuhr  ganz  oder  nur  theilweise. 

In  Betreíf  der  im  vorhergehenden  Verzeichnisse  angefiihrten 
Pflanzenarten  mit  ombrophobem  Laube,  resp.  mit  in  hoherem  Grade 
entwickelter  ombrophober  Kriimmungsfáhigkeit  der  Laubblatter  und 
der  blos  Laub  oder  auch  junge  Bluthenknospen  tragenden  Achsen, 
moge  hier  noch  beraerkt  werden,  dass  die  regenscheuen  Kríimmungen 
an  den  von  mir  im  Freien  an  verschiedenen  Standorten  beobachteteu 
Individuen  einer  und  derselben  Art  oder  Abart  oft  mit  ungleicher 
Energie  ausgefiihrt  wurden  und  nicht  selten  (so  z.  B.  an  Kochia 
arenaria,  Chenopodium-,  Parietaria-,  Plectritis-,  Valeriana-,  Heuchera- 
u.  á.  Arten)  nur  sporadisch  stattfanden.    . 

Obwohl  die  ombrophoben  Kríimmungen  an  den  vorher  genannten 
Gewáchsen  und  zwar  sowohl  an  wild  wachsenden  wie  auch  an  kulti- 
virten  Exemplaren  ofters,  insb.  in  Folge  eines  nur  kurz  anhaltenden 
Regens,  mit  geringer  Energie  auftreten,  so  kann  man  sie  doch 
wie  leh  an  vielen  im  Vorstehenden  angefiihrten  Arten  mich  iiberzeugt 
hábe,  auch  experimentell  nachweisen. 

Wie  an  zahlreichen,  mit  auífallend  regenscheuen  Bluthen  ver- 
sehenen  Pflanzenspecies,  so  gelang  es  mir  auch  an  den  vorher  ge- 
nannten Pflanzen,  an  welchen  die  blos  Laubblatter  oder  auch  junge 
Bluthenknospen  tragenden  und  ombrophob  lírummungsfahigen  Achsen 
die  regenscheuen   Kríimmungen   ausfíihren,    diese   Bewegungen   auch 


'"**)  Z.  B.  an  Elymus  arenarius,  Sesleria  coerulea,  tenuifolia,  Avena  plani- 
culmis,  compressa,  Festuca  alpestris,  Porcii,  punctoria,  Stipa  capillata,  Lasia- 
grostis  calamugťostis  u.  a.  vergl.  Kernkií,  Pflauzenleben,  L,  p.  314  f.  mit  Abbil- 
(litngen.  Sielie  aucli  Paolktti,  Nuovo  Giornale  botan.  189'2  imd  Dauwi.n  „Das 
Beweguugsvermogen  der  Pflanzen,"  1881,  p.  352. 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bluthenombrophobie.  4,^ 

experimentell  mittelst  eines  springbťunneuartig  wirkeuden  Apparates 
oder  iii  feuchter  Dunkelkammer  durch  continuirliche  Betráufelung  etc. 
hervorzurufen  und  zwar  wurden  an  vielen  von  den  von  inir  diesbe- 
ziiglich  untersuchten,  einem  kiinstlichen  Spriihregen  langere  Zeit  aus- 
gesetzten  Pflanzeu  die  regeuscheuen  Kriimmungen  meist  mit  grosserer 
Energie  ausgefiihrt,  als  sie  an  den  unter  sonst  gleichen  Umstánden 
befindlichen,  im  Freien  wachsenden  Versuclis-Exemplaren  nach  einem 
Regen  (gew.  Landregen)  erfolgen.  Sonst  zeigt  sich  aber  kein  Unter- 
schied  zwischen  den  experimentell  erzielten  regenscheuen  Kriimmun- 
gen und  den  durch  gewohnlichen  Regen  in  der  freien  Nátur  hervor- 
gerufenen  ombrophoben  Bewegungen. 

Es  mag  hier  noch  Erwiihnung  finden,  dass  an  den  von  mir  in 
den  vorhergehenden  Verzeichnissen  angefiihrten  Pflanzen  mit  ombro- 
phoben Bliithen  und  regenscheue  Kriimmungen  ausfíihrenden  bliithen- 
losen  Stengeln,  die  in  Folge  von  Regen  oder  durch  eine  continuirliche 
Begiessung  zu  Stande  kommenden  Kriimmungen  der  blos  Laubblátter 
tragenden  Achsen  nicht  passiv,  durch  das  Gewicht  der  an  den  be- 
treífenden  Pflanzentheilen  adhitrirenden  Regentropfen  etc.  veranlasst 
werden,  sondern  activ  durch  Spannungsánderungen  in  den  Gewebeu 
erfolgen,  da  sie  auch  dann  noch  nachhalten,  wenn  der  durch  die 
an  den  gekriimmten  Pflanzentheilen  anhaftenden  Wassertropfen  ver- 
ursachte  Zug  etc.  aufgehort  hat  und  die  Regentropfen  durch  mecha- 
nische  Erschiitterungen,  Verdunstung  etc.  entfernt  werden.  ^^) 

Indem  ich  nun  zum  experiraentellen  Theile  meiner  betreffs  der 
Bliithen-  und  Laubblatter-Ombrophobie  an  den  im  Vorhergehenden 
genannten  Pflanzenarten  durchgefiihrten  Untersuchungen  iibergehe, 
bemerke  ich  hier  zunáchst,  dass  ich  alle  Versuche  mit  ombrophoben 
Pflanzen  zuerst,  wo  die  Moglichkeit  zum  Experimentiren  vorhanden 
war,  an  den  im  Freien  an  ihren  natiirlichen  Standorten  wachsenden 
Individuen  oder  an  den  in  botanischen  Gárten  kultivirten  Exemplaren 
und  an  Topfpflanzen,  spáter  auch  an  abgeschnittenen  Objecten,  so 
insb.  an  zahlreichen  Pflanzenarten  mit  krautartigen  Stengeln  und 
Zweigen  angestellt  hábe. 

Das  Verfahren  mit  den  ersteren  Pflanzen  bestand  hauptsáchlich 


59^  Vergl.  auch  Kerner  „Pílauzenleben,"  II,  p.  121  f.  und  „Die  Schutzmittel 
des  Pollena,"  p.  33,  wo  auch  tiber  die  durch  wiederholte  Windstosse  und  durch 
mechanische  Erschiitterungen  hervorgerufenen  Kriimmungen  der  Bliitbenstiele, 
Stengel  und  Blattstiele  mehr  nachzulesen  ist.  Uber  die  au  krautigeu  Blattsti'  len 
erfolgenden  áhnlichen  Kriimmungen  siehe  auch  des  Verf.'3  „Phytodynam.  Unter- 
suchungen," p.  150. 


44  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

darin,  dass  der  Verf.  an  sonnigen  iind  warmen  Tagen  diese  Pflaiizen, 
resp.  die  in  voliér  Tagstellung  befindlichen  (offenen  imd  mit  der 
Apertur  zenithwiirts  gerichteten)  Bliitben  oder  Bliithenkopfclien  etc. 
Ulit  Hilfe  eines  iibertragbaren,  spriugbrunneuartig  wirkenden  Appa- 
rates,  welcher  nicbt  selten  auch  von  Gartnerii  (in  grosseren  botanischeu 
Garten)  zur  Bespritzung  der  Pflanzen  im  Sommer  beniitzt  wird,  einem 
^4  bis  fast  1  Stunde  lang  andaiiernden,  continuirlichen  Spriihregen 
aussetzen  liess. 

Zu  eiiier  weniger  rasch  erfolgenden  Hervorrufung  der  regen- 
scheuen  Kriimmungen  gentigt  es  auch,  wemi  inan  die  ombrophoben 
Pflanzen,  resp.  ihre  Bliithen  oder  Bliithenstimde,  so  lange  diese  ihre 
Tagstellung  noch  nicbt  veriindert  haben,  niittelst  einer  mit  Brause- 
kopf  versehener  Giesskanne  krilftig  bospritzt,  wobei  sich  jedocb 
empfiehlt  die  Versuchsobjecte,  an  welchen  onibrophobe  Kriimraungen 
erzielt  werden  sollen,  derartig  geneigt  aufzustellen,  dass  eine  iiber- 
massige  Bewasserung  des  Bodens  oder  der  in  den  Tupfen  befindlichen 
Gartenerde  nicbt  eintreten  kann. 

Bei  meinen  mit  abgeschnittenen  Objecten  angestellten  Versuchen 
wurden  die  meist  zahlreiche  offene  Bliithen  oder  mehrere  Bliithen- 
stánde  tragenden  und  mogliclist  gleichartig  entwickelten  Yersuchs- 
exemplare  (Zweige  oder  Hauptachsen)  in  einen  grosseren,  gut  ver- 
schliessbaren  Zinkkasten  gebracht,  auf  Siebe  gelegt  und  einer  continu- 
irlichen Tag  und  Nacht  anwehrenden  Benetzung  ausgesetzt. 

Ein  anderes  Verfahren  bestand  darin,  dass  ich  die  beziiglicli 
der  Bliithenombrophobie  auf  experimentellem  Wege  untersuchten 
Pflanzen  in  einer  zu  diesen  Versuchen  eigens  hergerichteten  Dunkel- 
kammer,  im  Nothfall  auch  in  grossen  Botanisierbiichsen  bei  einer  con- 
stanten  oder  nahezu  constanten  Temperatur  und  volligem  Lichtab- 
schluss  mit  reinem  Flusswasser,  dessen  Wiirmegrad  von  der  Tempe- 
ratur der  die  Pflanzen  umgebenden  Luft  nur  wenig  oder  gar  nicht 
difterirte,  im  Laufe  von  24  bis  48  Stunden  wiederholt  genitgend  be- 
netzen  liess. 

Da  ich  bei  raeinen  bliithenombro})hoben  LTntersuchungen  niein 
Augenmerk  hauptsiichlich  auf  die  bei  den  regenscheuen  Pflanzen  auf- 
treteuden  eigenthiimlichen  Kriimmungen  gerichtet  hábe,  so  vvahlte  ich 
zu  meinen  Experiraenten  zunáchst  solche  Pflanzenarten  aus,  an  welchen 
die  ombrophoben  Kriimmungen  in  der  freien  Nátur  nach  einem  lánger 
anhaltendem  Regen  (Gewitterregen  etc.)  aufifaliend  zutage  treton. 
Spiiter  habr  ich  auch  mit  aiideren,  beziiglich  der  Bliithenombrophobie 


Beitráge  zur  Keuutiiiss  der  Blutheiiombrophobie.  45 

mir  noch  unbekanntcn  oder  íinombropliobe  Bliitlien  tragenden  Pílau- 
zenarten  experimentirt. 

Betreffs  der  im  Naclifolgendeu  kurz  luitgetheilten  Ergebnisse 
lueiiier  aji  zablreichen  Pflanzenspecies  wiederholt  durchgefiihrten  Ver- 
suclie,  bez.  Versuchsreihen  beinerke  ich  hier  noch,  dass  ich  bei  allen 
Yoii  mir  angestellten  Vorsuchen  stets  rait  einer  grosseren  Individuen- 
anzahl  der  iu  gaiiz  frischem  Zustande  befindlichen  Versuchspflanzen 
experiiiientirte. 

Bei  nieiiieii  aiif  zweierlei  Art  durchgefubrten  Versuchen  mit 
einer  und  derselben  Species  hábe  ich  die  Erfahrung  geniacht,  dass 
mit  den  im  Erdbodeii  gut  bewurzelten  Stocken  in  der  Regel  sich  mit 
besserem  Erfolge  experimentiren  lásst,  als  mit  abgeschnitteuen  Objec- 
ten,  da  letztere  nicht  immer  prompt  reagiren  ^'^)  und  nicht  selten 
(bei  emptindlichen  Pflanzen)  schon  nach  einem  ein-  bis  zweitagigen 
Yerweilen  in  der  íeuchten  Dunkelkammer  so  stark  leiden,  dass  sie 
nicht  mehr  normál  reagiren,  resp.  dass  ihre  Widerstandskraft,  welche 
die  ombrophoben  PHanzen  der  Einwirkung  des  Wassers  entgegen- 
stellen,  sich  verándert. 

Um  das  Verhalten  derjenigen  Pflanzenarten  gegeniiber  der  Wir- 
kung  einer  kiinstlichen  Benetzung  zu  priifen,  deren  Bhithen  in  der 
freien  Nátur  bei  Regenwetter  sich  schliessen  oder  deren  Bliithenstiele 
bez.  Bliithenstandachsen  zumeist  autíallende,  zu  jeder  beliebigen 
Tageszeit  eríolgende  regenscheue  Krunjmungen  ausfiihren,  liess  ich 
die  im  Freien,  in  botanischen  Garten  etc.  kultivirten  Exempláre  ver- 
schiedener  Oxalis-.  Geranium-,  Erodiuin-,  Helianthemum-,  Hypecoum-, 
Papaver-,  Heliophila-,  Allysum-,  Kernera-,  Arabis-,  Turritis-,  Barba- 
raea-,  Bunias-,  Ranunculus-,  Anemone-,  Paeonia-,  Trolliu.s-,  Malva-, 
Potentilla-,  Stellaria-,  Cerastium-,  Saxilraga-,  Heuchera-,  Linum-, 
Nemophila-,  Anagalis-,  Campanula-,  Bellis-,  Hymenostomma-,  Tulipa- 
Arten  so  lange  einem  kiinstlich,  mittelst  eines  springbrunnenartig- 
wirkenden  Apparates  erzeugten  Spriihregen  aussetzen,  bis  an  ihren 
Bliithen,  Bliithenstielen,  bez.  Stengeln  die  nach  einem  liinger  anhal- 
teuden  Regen  erfolgenden  Bewegungen  zu  Stande  kamen,  worauf 
dann  die  Bliithen  diesci'  Pflanzen,  wenn  sie  nach  eingestellter  Be- 
netzung unter  den  fiir  die  Herstellung    der  normalen   Lage    der  Blii- 


''")  Zu   áhnliclieu   Ergebuissen    fiihrten   auch   die  von  mir   friiher  an  zaJil- 
reichcii    Pflanzenarten    durchgefiihrten    Untersuchungen    iiber    das    Otfnen    und 
Schliessen    der    Bliithen    (vergl.   meine    „Phytodynam.    Untersuchungen"    p.    iýS». 
C.  Anmerki-nc'^    sowie  die  spáter  von  Oltmanns.   (Uber  das  Offnen  und  Schlicsscui 
der  Bliithen".  1895)  gemachten  diesbeziiglichen  Experimente. 


46  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

then  selir  giinstigen  Umstiinden  sich  l^eťaiideii  (so  z.  B.  an  sehr  waruien 
uml  sonnigen  Tagen)  meist  im  Laufe  voii  einer  bis  mehreren  Stunden 
iu  ihre,  vor  der  Benetzung  innegehabte  Lage  (Tagstellung)  wieder 
iibergingen. 

Ansehnliche  regensclieue  Kriimmungen  hábe  ich  durch  kiinstlich 
erzeugten  Spriihregen  an  sonnigeu  Tagen  an  nachfolgenden  Arten 
meist  wiederholt  hervorgerufen :  Oxalis  valdiviensis,  latifolia,  caprina, 
catherinensis,  vespertilionis,  tetraphylla,  crassipes,  articulata,  Andrieu- 
xii,  lasiandra,  Deppei ;  Geranium  subcaulescens,  sanguineura,  Helian- 
themum  grandiflorum,  pohfolium,  canum,  Papaver  alpinum,  pyrenai- 
cum,  nudicaule,  Hypecoum  grandiflorum,  Heliophila  arabioides,  Ker- 
nera  saxatilis,  Arabis  sagittata,  Turrita,  Bunias  orientalis,  Turritis 
glabra,  Barbaraea  vulgaris,  Ranunculus  auricomus,  repens,  acris, 
lanuginosus,  nemorosus,  Anemone  silvestris,  baicalensis,  Trollius  cau- 
casicus,  europaeus,  Paeonia  tenuifolia,  Malva  alcea^  moschata'?,  Poten- 
tilla  formosa,  Stellaria  holostea,  Cerastium  hirsutum  (schwíicher  om- 
brophob),  Saxifraga  trifurcata,  Hostii,  geum,  hypnoides,  rotundifolia, 
Heuchera  sanguinea,  americana  und  pubescens,  an  welchen  der  ganze 
bliithentragende  Theil  des  Stengels  stark  bogenformig  herabgekriimmt 
war;  Linum  usitatissimum,  perenne,  grandiflorum,  Nemophila  maculata, 
Anagallis  coerulea,  Campanula  carpatica,  Bellis  perennis,  Tulipa  Cel- 
siana,  silvestris. 

An  einigen  anderen  Arten  aus  den  soeben  beispielsweise  ange- 
fiihrten  Gattungen  wurden  vermittelst  einer  mit  Brause  versehenen 
Giesskanne  weniger  auffallende  oder  ganz  schwache  regenscheue 
Kriimmungen  erzielt.  So  erzeugt  z.  B.  eine  kiinstliche  directe  Be- 
sprengung  mit  Wasser  beim  Cerastium  arvense,  tomentosum,  Paeonia  pere- 
grina,  officinalis,  Anemone  stellata,  ''^)  Saxifraga  caespitosa  var.  com- 
pacta  u.  a.  keine  oder  eine  unmerkliche,  sich  wiederholende  ombro- 
phobe  Kriimmung. 

Ua  bereits  von  Kehner*'^)  nachgewiesen  wurde,  dass  die  von 
mir  als  regenscheue  bezeichneten  Kriimmungen  auf  die  von  mir  soeben 
kurz  beschriebene  Art  bei  einigen  Pflanzen  z.  B.  an  vielen  Cruci- 
feren,  Ranunculacecn,  Liliaceen  u.  ii.  auch  kiinstlich  hervorgerufen  werden 
konnen,  so  erlaube  ich  mir  hier  nur  noch  zu  bemerken,  dass  ich 
auch  in  Ost-Indien  an  nachfolgenden  Arten,  deren  regenscheue  Bliithen, 


®'j  Vergl.  auch  Vochting  ,Úber   den   Einfluss   der  Warme  auf  die  Schlaf- 
bewegungen  der  Anemone  stellata",  p.  290. 
'■'^)  Die  Schutzmittel  des  Pollens,  p    34. 


Beitráge  zur  Keimtuiss  der  Blutheuombrophobie.  47 

bez.  Bliithenstiinde  im  Laufe  von  ',\,  Stunde  der  wiederholten  durcli 
die  aus  der  Brause  einer  Giesskanne  niederrieselnden  Wassertropfen 
erzeugten  Erschutterung  ausgesetzt  wuiden,  ombrophobe  Kriimmungen 
liervorgerufen  hábe:  Oxalis  violacea,  corniciilata  und  an  zwei  ande- 
ren  in  ostindischeu  Gárten  (z,  B.  in  Khandalla.  Maliabuleshavar  etc.) 
kultivirten  O.-Arten,  an  Euphorbia  Rothiana  und  einer  anderen  reich- 
blátterigen,  krautigen  Eiiphorbia-Species;  von  Compositen  an  Ade- 
nostenima  viscosura,  Decaueurum  microcephalum  und  einigen  in  of- 
fentlichen  Gárten,  Anlagen  etc.  in  Ost-Indien  cultivirten  Corymbiferen 
(Coreopsis,  Bellis  u.  a.),  Solanaceen  (Petunia),  Malvaceen,  Scrophu- 
larineen  und  Linaceen. 

An  einigen  anderen  ostindiscben  Pflanzen,  deren  Bliithen  erst 
nach  einem  lánger  anlialtenden  Regen  (nicht  nach  kurzem  Regen- 
schauer)  eine  schwache  Ombrophobie  verriethen  (z.  B.  Linum  myso- 
rense,  Sida  carpinifolia,  radicans.  Abutilon  polyandrum,  Triumfetta 
rhomboidea  u.  a.),  resp.  deren  Bliithen  sich  bei  Regenwetter  nicht 
wie  gewohnlich  offneten,  hábe  ich  aber,  wie  auch  an  einigen  anderen, 
von  mir  beziiglich  der  Bliithenombrophobie  in  der  freien  Nátur  nicht 
náher  untersuchten  ostindiscben  Ephemeriden  keine  in  Folge  einer 
ufters  wiederholten  Begiessung  mit  Wasser  hervorgerufene  regenscheue 
Kriiramung  erzielt. 

Durch  weitere  vom  Yerf.  iiber  die  Bluthenombrophobie  der  mit 
periodisch  sich  offnenden  und  schliessenden  oder  epheraeren  Bliithen 
versehenen  Pflanzen  angestellten  Versuche  wurde  der  Xachweis  ge- 
íuhrt,  dass  bei  nachgenannten  Pflanzenarten,  von  welchen  einige  in 
hohem  Grade  ombrophob  sind,  regenscheue,  durch  Feuchtigkeitsver- 
ánderungen  auf  experimentellem  Wege  hervorgerufene  Kriimmungen 
auch  bei  constanter  Temperatur  zu  Stande  kommen,  welche  Kriim- 
mungen zu  den  turgonastischen,  bez.  —  da  sie  bei  volligem  Licht- 
abschluss  erfolgen  —  auch  zu  den  photonastischen  Kriimmungen  ge- 
horen:®^)  Heliophila  arabioides  Taf.  I.  Fig.  1  bis  4,  Cardamine 
pratensis,  Draba  repens,  hirta,  carinthiaca,  Arabis  rosea,  Biscutella 
raphanifolia  Taf.  I.  Fig.  5  bis  7,  B.  ciliata,  Diplotaxis  Prolongii, 
Kernera  saxatilis,  Farsetia  clypeata,  Tetrapoma  barbaraefolium, 
Enarthrocarpus  lyratus,  Bunias  erucago,  Brassica  uapus.  Taf.  L  Fig. 
12,  Capsella  bursa  pastoris  Taf.  I.  Fig.  11,  Alyssum  incanum,  mon- 
tanum  Taf.  L  Fig.  12,  Hypecoura  grandiflorum.  Chelidonium  majus, 
Platystemon  californicura,  Anemone  nemorosa,  ranunculoides,  Isopyrum 


ss)  Vergl.  meine  „Phytodyuam.  Untersuchimgen,"  p.  153. 


48  XXXm.    A.  Ilansgirg: 

thalktioides,  Trollius  caucasicus,  raiímnculus  laiiuginosus,  pedatus, 
acer  Taf.  I.  Fig.  22,  Malva  oxyloba,  Palava  flexuosa  Taf.  II.  Fig.  36, 
37,  Heli anthemům  tuberaria,  Oxalis  crassipes,  valdiviensis,  Geranium 
caliimbinum,  pusillum,  pyienaicuin,  Stellaria  metlia,  graminea,  Cera- 
stium  arvense,  triviale,  brachypetalum,  raoesiacum  ;  Potentilla  argentea 
Taf.  I.  Fig.  13,  supina,  sulplnirea,  Brenuia,  millegrana,  Oxalis  stricta, 
Bellis  perennis,  Calendula  meteor,  Helipterum  anthemoides  Taf.  II. 
Fig.  2Q,  27,  H.  (Rhodanthe)  Manglesii  Taf.  II.  Fig.  28,  29,  Hvme- 
nostoma  pseudoanthemis  Taf.  II.  Fig.  35,  Tripteiis  clieiranthifolia 
Taf.  II.  Fig.  32,  33,  Leoutodon  hastilis,  Hieracium  pilosella  Taf.  I. 
Fig.  16,  echioides  Taf.  I.  Fig.  17,  murorum,  Anagallis  arvensis,  coerulea, 
Yeronica  serpyllifolia,  ceratocarpa,  didyma,  arvensis,  hederaefolia, 
chamaedrys,  pallens,  crista  galii,  incana,  Convolvulus  undulatus,  tricolor, 
Specularia  speculum  Taf.  I.  Fig.  19. 

An  den  soeben  genannten  Pilanzenarten,  von  welchen  ich  in  der 
Regel  bei  meinen  Versuchen  von  jeder  Species  mit  5  bis  10  sorgfáltig 
ausgewiildten  Exemplaren  experimentirte,  die  wiihrend  des  Experi- 
mentirens  stets  einer  vergleichenden  Controlle  unterworfen  waren, 
erfolgte  nach  6-  bis  24stundigem  Verweilen  in  der  feuchteu  Dunkel- 
kanimer  eine  der  typischen  ombrophoben  Kriimnmng  habituell  ganz 
áhnliche,  jedoch  meist  stárkere  (blos  bei  den  vorher  genannten  Alsi- 
naceen  ofters  eine  ziemlich  schwache)  turgo-  und  photonastische  Ein- 
kriimmung  der  BUithenstiele  oder  der  einzelnen  Bliithen,  bez.  ganze 
Bllithenstánde  tragenden  Hauptachsen  (siehe  die  Abbild.  auf  Taf.  I. 
und  II.),  ausserdeni  fand  bei  den  meisten  von  diesen  Pflanzen  aueli 
eine  verfriihte  Schliessung  und  am  nachsten  Tage  eine  verspJitete  und 
meist  unvollstandige   oder   gar  keine  Óffnung  des  Periauthiums  stati. 

Aehnliches  gilt  auch  von  den  Bliithen  und  Bliithenkopfchen 
nachfolgender  in  der  feuchten  Dunkelkammer  meist  nur  24  Stunden 
lang  gehalteuen  PHauzenarten :  Draba  Wahlenbergii,  muricella,  Tlio- 
masii,  stellata,  glacialis,  Gmelini,  Arabis  stolonifera,  Allionii,  procur- 
rens,  Rnnunculus  bulbosus,  muricatus,  cornutus,  trachycarpus,  Gera- 
nium aftine,  Linanthus  (Gilia)  ciliatus,  Kitaibelia  vitifolia,  Oenothera 
tetraptora,  Hieracium  canadense,  virosum,  Tragopogon  ruber,  Veni- 
dium  fugax,  caleudulaceum,  Andryala  dentata,  Eclopes  (Relhania) 
trinervis  u.  ii. 

Nebenbei  bemerke  ich  nuch,  dass  in  der  feuchteu  Dimkelkammer 
(las  periodisch  sich  wiederholende  Offnen  und  Schliessen  der  Bliithen, 
bez.  Bluthenkopfchen  bei  den  meisten  im  Vorstehenden  genannten 
Pilanzenarten   fruher   als   soust   unter  normalen  Umstáudcn  aufhíirte, 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bliithenombrophobie.  49 

was  auch  von  anderen  Pflanzenarten  mit  schhifenden  oder  ephemeren, 
in  hóhereiu  Grade  lichtempfiudlicheii  Bliithen  gilt,  welche  ich  iu  der 
feuchten  Dunkelkammer  bezíiglich  der  Bliithenoinbrophobie  nalier 
imtersuclit  liabe,  so  insb.  von  einigen  Specularia-,  Anisoderis-,  Holo- 
gymne-,  Potentilla-,  Kneiffia-,  Malva-,  Oxalis-,  Hieracium-,  Geraniiim-, 
Convolvulus-,  Spergularia-,  Stellaria-,  Spergula-Spocies  u.  ii. -^^) 

Da  ich  durch  meine  friiheren,  iiber  das  Offnen  der  Bliithen  an- 
gestellten  Versuche ''^)  mích  iiberzeugt  hábe,  dass  der  normále  Bewe- 
gungszustand  bel  den  mit  ephemeren  u.  ii.  Bliithen  versehenen  Pflan- 
zenarten in  Folge  von  mangelhafter  Beleuchtung  an  vollstándig  ver- 
diiukelten  Exemplaren)  friiher  als  an  anderen  Pflanzen  in  einen  ab- 
normalen  iibergeht  und  dass  die  Wiederherstellung  des  normalen 
Bewegungszustandes  bei  verschiedenen,  auch  nahé  mit  einander  ver- 
wandten  Pflanzenspecies  meist  ungleich  schnell  und  durch  ungleich 
intensive  Beleuchtung  erfolgt,  so  suchte  ich  auch  an  den  im  Vorste- 
henden  genannten  Pflanzenarten  zu  konstatireu,  inwiefern  an  dem 
Zustandekommen  der  bei  den  vorhergenannten  Pflanzen  in  feuchter 
Dunkelkammer  hervorgerufenen  Kriimmungen  der  fiir  die  Beleuchtungs- 
und  Feuchtigkeitsveranderungen  enipfindlichen  Bliithen  der  Beleuch- 
tungswechsel  betheiligt  war,  zu  welchem  Zweck  ich  die  Versuchspflan- 
zen  nach  einem  12-  bis  24stiindigen  Verweilen  in  der  feuchten 
Dunkelkammer  und  zwar  von  jeder  Species  blos  die  eine  Halfte  der 
Versuchsexemplare  aus  der  Dunkelkammer  herausnehmen  und  an  ihre 
friihere  lufttrockene  Standorte  bringen  liess,  wo  sie  wieder  vollem 
Tageslichte  ausgesetzt  waren. 

Die  audere  Halfte  der  V^ersuchsindividuen  wurde  aber  in  der 
feuchten  Dunkelkammer  weiter  behalten  oder  (jedoch  nur  selten)  in 
einem  schwach  beleuchteten  Zinkkasten  hinter  einer  Glaswand  weite- 
rer  Benetzung  mit  reinem  und  entsprechend  warmem  Wasser  aus- 
gesetzt. 

Aus  diesen  und  anderen  Versuchen  geht  nun  klar  hervor,  dass 
blos  an  den  im  Dunkeln  gehalteneu  Exemplaren,  die  am  ersten  Tage 
in  feuchter  Dunkelkammer  zu  Stande  gekommene  photo-,  bez.  auch 
turgonastische  Kriimmung  im  Laufe  der  náchsten  24  bis  48  Stunden 
sich  mehr    oder   weniger   verstárkte,    so    insb.   an  vielen  Cruciferen, 


'■•')  Andere  Pflanzenarten,  welche  im  Dunkeln  gleich  am  ersten  oder  am  zweiten 
Tage  ihre  Bliithen  oder  Bliithenkopfchen  nicht  oder  nur  unvollstáudig  offnen,  siud 
in  meinen  „Photodynani.  Untersuchungen"  p.  53  bis  58  angefiihrt. 

^''j  Vergl,  mein  vorher  citirtes  Werk  I.  c  p.  55. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  1890.  4 


k 


50  XXXllI.    A.  Hausgirg: 

einigeii  Ranunculaceen,  Convolvulaceeii  imd  Compositen  oder  doch 
iiicht  verringerte,  wie  an  den  meisteii  Versuclisexemplaren,  wenn  sie 
nach  einem  12-  bis  24stundigen  Liclitabschluss  wieder  an  diffuses 
Tagesliclit  gestellt  wurden  und  an  welclien  die  in  der  feucliten  Dunkel- 
kammer  hervorgerufene  Kriimmung  meist  schou  im  Laufe  des  ersteu 
oder  zweiten  Tages  bei  normaler  Beleuchtung  und  Temperatur  in 
einer  fast  lufttrockenen  Atmosphaere  durch  eine  Gegenkrummung 
vollstandig  oder  uur  theilweise  ausgeglichen  wurde. 

Aus  meinen  Versuchen  und  Beobachtungen  crgibt  sich  weiter, 
dass  die  Reactionsláhigkeit  bei  einzehien  Pflanzenarten  und  Gattungen 
ungleich  gross  ist,  so  ist  sie  z.  B.  bei  den  Heliophila-,  Biscutelhi-, 
Brassica-,  Draba-,  Hypecoum-,  Trollius-,  PotentiHa-Arten  u.  á.  geriu- 
ger,  als  bei  einigen  auderen  Cruciferen  (Raphanus,  Alyssum,  Kernera 
u.  a.),  Ranunculaceen  (Anemone  u.  á.),  Papaveraceen  etc.  Auch  zeigt 
sich  bei  verschiedenen  Exemplaren  einer  und  derselben  Art  nicht 
selten  ein  verschiedenes  Verhalten  gegeniiber  der  veránderten  Be- 
leuchtung und  den  Feuchtigkeitsveránderungen. 

Zur  Entscheiduug  der  Frage,  ob  regenscheue  Kriimraungen  der 
Bliithen  etc.  auch  an  solchen  Pflanzenarten  experimeutell  hervorge- 
ruíeu  werdeu  konnen,  welche  mit  nicht  periodisch  oder  ephemer  sich 
schiessenden,  sondern  luit  nicht  schlafenden  (agamotropischen)  Bliithen 
versehen  sind,  hábe  ich  weiter  eine  Reihe  von  Versuchen  an  nach- 
folgenden  Pflanzenarten  angestellt,  deren  nach  dem  Aufblíihen  sich 
nicht  mehr  schliessende,  sondern  bis  zum  Verbluhen  offen  bleibende 
Bliithen  einer  continuirlichen  Benetzung,  resp.  Betráufelung  ausgesetzt 
wurden :  Caltha  palustris,  laeta,  Geimi  urhammi  Taf.  I.  Fig.  14,  in- 
termedium,  Fragaria  elatior.  mexicana,  Waldsteinia  geoides,  Alche- 
milla  vulgaris,  Agrimonia  procera,  Poterium  sanguisorba,  Prunus  do- 
mestica,  Fumaria  officinalis,  Iberis  Pruiéi,  Alliaria  officinalis,  Erysi- 
mum  repandum,  Eaphanus  sativus  var.  radůula,  raphanistrum,  Lepi- 
dium  draba,  sativuni,  stylatimi^  Cochlearia  gladifolia,  Alyssum  saxatile, 
calycinum,  transsilvanicum,  umhéllatuni^  Cakile  americana,  Viola  tri- 
color  var.  arvensis,  altaica,  Silene  monachorum,  Lychnis  Preslii,  flos 
Jovis,  Arenaria  balearica,  serpyllifolia,  Spergula  arvensis,  Daucus 
carota,  Astrantia  major,  Anthriscus  laevigata,  Myrrhis  odorata,  Buple- 
uriím  rotimdi foliům,  tenuissimuni,  falcatum,  Torilis  anthriscus,  Feru- 
lago  nodiflora,  Oenauthe  crocata^  Peucedanum  cervaria,  officinale, 
Buhon  galbanum,  Scandix  macrorrhyncha,  Balansae,  Pimpimila  saxi- 
fraga,  Sinyrnium  perfoliatum,  Heracleum  sp.,  Sescli  glaucum,  Saxi- 
fraga  leiícaiit/ietnifolia,  Ponae,  gnitMlata,  CorouíUa  varia  Taf.  I.  Fig. 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bliitlienombrophobie.  51 

y,  10,  rostnita,  vagínalis,  Astrayalus  sulcatus,  edulis,  Hippocrepis 
comosa,  Medicayo  falcata,  lupulina,  Orobus  pannonicus,  Vida  oro- 
boides,  cracca,  Trifolmm  agramtm  a)  campestie  und  b)  minus,  repens, 
Taf.  I.  Fig.  15,  montanum,  arvense^  Adenocar[)us  foliolosiis,  Geranium 
austriacum,  Eohertianum,  sanguiiieum,  Eiodiura  corsicum,  Acer  cam- 
pestre,  Hypericum  perforatum,  Vitis  vinifera,  Epimediuin  rubním, 
Ikarisso,  Drymis  Winteri.  Skimmia  japonica,  Genia  geminata  Taf.  11. 
Fig.  30,  31,  Petasites  vulgaris,  Senecio  vulgaris,  Melampodiiim  per- 
foliatum,  Bellis  rotundifolia,  Acliillea  nobilis,  Centaurea  montana, 
dealbata,  Scábiosa  arvensis,  ochroleuca,  maritima,  eremita^  Jasione 
montana^  Valeriaiia  dioica,  Asperula  cynauchica,  odorata,  Galium 
apparine,  verum,  macrocarpum,  mollugo,  Armeria  vulgaris,  berlengen- 
sis,  Nonnea  pulla,  lutea,  Sympliytum  tauricum,  Anchusa  (Caryolopha) 
sempervirens,  Myosotis  interinedia,  Lithospermum  arvense,  Lamium 
album,  purpureum,  galeobdolon,  Thymus  serpyllum,  Ajuga  reptans, 
Salvia  pratensis,  officinalis,  Stachys  recta,  Phlox  setacea,  Primula 
acaulis,  inflata,  Kaschemiriana,  hirsuta,  Glaux  maritima,  Ramondia 
pyrenaica,  Scrophularia  peregrina,  chrysantha,  Cliaenorrhinum  origani- 
folium,  Ámsonia  latifolia,  Aristolochia  sipho,  Wulfenia  Amberstiae, 
Dapline  indica,  EupJiorhia  cyparissias,  falcata,  Ipecacuanha  Taf.  I. 
Fig.  20,  graeca,  medicaginea,  spongiosa,  flavo-purpurea,  nicaensis, 
Polygonům  vivipara,  Muscari  botryoides,  tenuiflorum,  racemosum, 
Allium  ursinum,  azureura,  obliquum,  Triglocbin  maritimura,  Scilla 
azurea,  pratensis,  bifolia,  amoena,  sibirica,  Puschkinia  scilloides, 
Ornithogalum  sulphureum,  Muscari  teuuifolium,  Melasphaerula  grami- 
nifolia,  Sparaxis  tricolor,  Triticum  repens  auch  var.  glaucum. 

Wábrend  an  den  unter  Wasser  getauchten  Exemplaren  dieser 
Pflanzen  die  Bliitlien  sich  vollig  indiffereut  verhielten  und  nach  drei 
(Skimmia  japonica,  Drymis  Winteri  u.  a.)  oder  vier  (Daphne  indica 
u.  ii.)  Tagen  wie  das  Laub  fast  intact  blieben  oder  bei  den  in  hoherem 
Grade  wasserscbeuen  Species  wie  die  meisten  Laubblátter  bald  matsch 
wurden  und  nach  volliger  Sattigung  mit  Wasser  rasch  zu  Grunde 
gingen,  fiihrten  die  im  Vorsteheuden  mit  durchschossenen  Lettern  ge- 
druckten  Arten,  von  welchen  die  Mehrzahl  zu  den  im  Vorhergehen- 
den  angefúhrten  Pflanzenarton  mit  ombrophoben  Bliithen  gehort, 
nachdem  sie  im  Laufe  von  24  Stunden  wiederholt  mit  Wasser  genii- 
gend  benetzt  wurden,  in  der  feuchten  Dunkelkammer  nach  eiuem  bis 
zwei  Tagen  eine  ebenso  energische  oder  noch  stiirkere  epinastische 
(photo-  und  turgonastische)  Kriimmung  aus,  wie  nach  einem  lánger 
andauerndeu  Regen  in  der  freien  Nátur. 

4* 


52  XXXm.   A.  Hansgirg: 

Bemerkenswerth  scheint  niir  noch  der  Umstand,  dass  eine  der 
typischen  ombrophoben  Krummung  almliche  epinastisclie  Krúmmung 
des  in  der  Antliese  beíindliche  Bliithen  trageiiden  Gipfeltheiles  der 
Stengel,  aiicli  des  ganzen,  mit  Bliitlien  besetzteu  Theiles  der  Ne- 
benaclisen  auch  an  mehreren  Arten  zn  Stande  kam,  an  welchen  ich 
friiher  an  im  Freien  wachsenden  Exemplaren  eine  derartige  Kriini- 
mnng  niclit  beobachtet  hábe. 

Diese  Thatsaclie  babě  ich  an  nachfolgenden  Pflanzenarten  Ge- 
legenheit  gehabt  zu  constatiren :  Jasione  montana^  Bellis  rotundifoha, 
Melampodium  perfoliatum,  Amsonia  Litifolia,  Scrophularia  peregrina, 
Chaenorrhinum  origanifoliuni,  Glaux  maritima.  Coronilla  vaginalis,  an 
den  im  Vorstehenden  genannten  Valeriana-,  Nonnea-,  Symhytum-, 
Lithospermum-,  Anchusa-,  Myosotis-,  Lamium-,  Thymus-,  Ajuga-, 
Astragalus-,  Vicia-,  Medicago-,  Trifolium-,  Wahlsteinia-,  Alcherailla-, 
Agrimonia-,  Lychnis-,  Erysinium-,  Alliaria-,  Iberis-  und  Saxifraga- 
Arten. 

Aus  den  soeben  erwiihnten  Beobachtungen  hebe  ich  noch  her- 
vor,  dass  die  nach  melirstiindigen  Verweilen  in  der  feuchten  Dunkel- 
kammer  hervorgerufene  Krummung  bei  einigen  Arten  nur  scliwach 
war,  so  z,  B.  bei  Lamium,  Anchusa,  Chaenorrhinum,  ('oronilla, 
Cakile  u.  a.). 

Bei  den  iibrigen  Píianzenarten  fand  jedoch  auch  nach  zwei-  bis 
dreitagigem  Verweilen  in  der  feucliten  Dunkelkammer  keine  oder  blos 
eine  unmerkliche  (sehr  schwache)  Kriimmung  der  die  Bliithen  ti-a- 
genden  Achsen  statt,  woraus  gefolgert  werden  konnte,  dass  die  Blii- 
then dieser  Arten,  an  welchen  (wenigstens  an  den  meisten)  ich  auch 
an  in  der  freien  Nátur  wachsenden  Exemplaren  keine  regenscheue 
Kriimmungen  beobachtet  hábe,  entweder  gar  nicht  oder  nur  sehr 
schwach  epinastich  reagiren  und  in  geringerem  Grade  ombrophob 
sind,  als  die  Bliithen  der  mit  durchschossenen  Lettern  gedruckten 
Arten. 

Wie  bei  der  ersten  Gruppe  der  von  mir  beziiglich  der  Bliitheu- 
ombrophobie  experimentell  untersuchten  Pflanzen,  so  liess  ich  auch 
bei  dieser  zweiten  Gruppe  von  Versuchspflanzen  nach  24-stundigem 
Verweilen  der  Versuchsobjecte  in  der  feuchten  Dunkelkammer  die 
eine  Hálfte  der  zum  Experimentiren  ausgewáhlten  Exempláre  aus  der 
Dunkelkammer  herausnehmen  und  sie  in  eine  gleich  warme,  jedoch 
trockene  Atmosphiire  iibertragen,  wo  sie  dann  auch  der  iiormalen 
Beleuchtung  ausgesetzt  waren.  Die  zweite  Hálfte  der  noch  intacten 
Versuchsindividuen  wurde  jedoch  fiir  die  nilchsten  24  bis  48  Stunden 


Beitráge  zur  Keuntniss  der  Bltithenomhropholiie.  53 

in  der  feuchten  Dunkelkammer  behalten  und  dem  Eiuflusse  der 
Feuclitigkeit  und  vollstandiger  Dunkellieit  von  Neuem  ausgesetzt. 

Wáhrend  bei  vieleii  Pflanzeii,  welche  in  trockener  Atmospháre 
wieder  vollem  Lichtgenusse,  sicli  erfreuten,  die  in  der  feuchten  Dunkel- 
kammer zu  Stande  gekommene,  auf  Epinastie  beruhende  Krummung^^) 
meist  schon  im  Laufe  des  ersten  oder  des  zweiten  Tages  in  Folge 
einer  Zuriickkrummung  in  die  normále  Lichtlage  gánzlich  ausgeglichen 
oder  doch  bedeutend  vermindert  wurde  (wie  z.  B.  bei  den  im  Vor- 
hergehenden  genannten  Scabiosa-,  Coronilla-,  Veronica-,  Euphorbia-, 
Trifolium-,  Medicago-Arten  u.  á.),  kam  an  einigen  von  diesen  Pfianzen, 
welche  zwei  bis  vier  Tage  lang  ununterbrochen  in  feuchter  Dunkel- 
kammer eingeschlossen  waren,  eine  meist  bedeutend  stiirkere  epi- 
nastische  Einkriimmung  zu  Stande,  als  im  Laufe  der  ersten  24  Stun- 
den  (so  z.  B.  an  Caltha  palustris,  laeta,  Lepidium  draba,  Alyssum 
calicinum,  Saxifraga  granulata,  apiculata,  Cerastium  arvense,  triviale, 
Arenaria  serpyllifolia,  Lychnis  Preslii,  Bupleurum  falcatum,  Trifolium 
arvense,  montanum,  Medicago  falcata,  Primula  inflata,  Lithospermum 
arvense,  Euphorbia  medicaginea,  spongiosa  u.  á.). 

An  dieser  Stelle  moge  noch  kurz  hervorgehoben  werden,  dass 
die  in  feuchter  Dunkelkammer  an  den  vorher  genannten  Pflanzen 
durch  ofters  wiederholte  Benetzung  mit  Wasser  etc.  erzielten  epina- 
stischen  Kriimmungen  von  den  an  im  Freien  wachsenden  Pflanzen  nach 
einem  lánger  anhaltendeu  Regen  zu  Stande  kommenden  regenscheuen 
Einkriimmungen  der  Bliithenstiele,  bez.  Stengel  insofern  differirten,  als 
die  experimentell  erzielte  Kriimmung  der  einzelnen  Bliithen  oder  gauze 
Inflorescenzen  tragenden  Achsen  meist  starker  war,  als  die  nach  einem 
Regen  erfolgende  Kriimmung  und  dass  die  kiinstlich  hervorgerufene 
Kriimmung  nicht  blos  am  Gipfeltheile  der  Achsen,  sondern  meist  viel 
tiefer  als  gewohnlich  (nach  einem  Regen)  erfolgte  (vergl  z.  B.  Taf.  L 
Fig.  4,  14,  15,  19,  21  und  Taf.  IL  Fig.  24). 

Auch  liess  sich  constatiren,  dass  diese  Kriimmung  nicht  selten 
(insb.  an  den  lángere  Zeit  z.  B.  3  bis  4  Tage  lang  in  der  feuchten 
Dunkelkammer  gehaltenen  Exemplaren)  in  eine  meist  nur  schwache 
revolutive  Nutation  tiberging,  so  z.  B.  an  Ranunculus  bulbosus,  lanu- 


«**)  In  welchen  Fállen  die  bei  den  oben  genannten  Pflanzenarten  erfolgende 
Zuriickkruniniung  der  die  BliULen  trageiiden  Achsen  mebr  durch  photonastisches, 
als  durch  turgonastisches  Wachsthum  erfolgte,  hábe  ich  nicht  untersucht.  Auch 
bleibt  yorderhand  noch  dahin  gestellt,  ob  die  Zuriicklirummung  stets  nur  an 
solchen  Achsen  erfolgte,  welche  in  der  Anthese  befindliche  Blůthen  mit  noch 
befruchtungsfáhigem  Pollen  enthielten. 


54  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

ginosus,  Viola  tricolor,  Alyssuni  calycinum,  Capsella  bursa  pastoris, 
Luiiaria  biennis,  Erysinium  repandum,  Thlaspi  arvense,  Brassica  na- 
pus,  Cardamine  leucantlia,  Carům  carvi,  Geranium  albiíloruui,  austria- 
cuui,  sanguineuiu,  Cerastiuin  trivialo,  Holosteum  umbellatum,  Epi- 
lobium  liypericiíolium,  Poteiitilla  rubens,  Fragaria  mexicana,  Papaver 
dubiuin,  Coronilla  vaginalis,  Laniium  albuin,  purpureum,  Veronica  ar- 
vensis,  chaniaiídrys,  ceratocarpa,  prostrata,  austriaca,  Pthiuantbus  (Alec- 
torolopbus)  liiisutus,  Verbascum  phoeniceum,  Scropbularia  chrysantha, 
peregrina,  Litliospermuin  arvense,  Ancbusa  sempervirens,  aii  Primula 
japonica  und  Ornitbogalum  Thierkeanum  sehr  schwacb. 

Zu  gleichen  oder  doch  der  Hauptsache  nach  mit  den  soeben 
kurz  mitgetheilten  Ergebnissen  ubereinstimnienden  Resultaten  fuhrten 
auch  weitere  Versuche,  die  ich  mit  nachfolgenden  Arten  durchgeíuhrt 
liabe,  um  die  Ombrophobie  oder  Anombrophobie  der  grosstentlieils 
agamotropischen,  theils  auch  e[)hemeren  und  pcriodischen  Bliithen 
dieser  Pflanzen  exiteriuiont(>ll  zu  priiion :  Dactylis  gh)nierata,  Antlieri- 
cuni  ramosum,  P)rodiaea  (Tritehýa)  uniHora,  Ornithogalum  umbellatum, 
cyprium,  Convolvulus  arvensis,  (kimpamda  Ldfjlinyii  Tať.  II.  Fig.  23, 
isoi)hylla,  Polemonium  coeruleuui,  (jlratiola  oťticinalis,  Veronica  dichrus, 
officinalis,  Mimidus  cupyeus,  Scutellaria  variegata,  Ocinuim  cauipechia- 
num,  Androsace  chamaejasme,  Soldanella  montana,  Crucianella  angusti- 
folia,  Valerianella  olitoria,  auricula,  Soyeri,  Pulmonaiia  angustifolia, 
Amsinckia  inteniiedia,  Nicotiana  noctifiora,  Lonicera  tatarica,  Globu- 
laria  nudicaulis,  Cephalaria  syriaca,  Vaillantii,  Galinsoyoea  parvifom^ 
mexiccma,  Leptosyne  Dowjlasíi,  Leucantiienmm  rotuudiíblium,  Filago 
pyramidalis,  Moscharia  })innatitida,  Madaria  rac(^mosa,  líolofjymne  cali- 
fornica,  Tussilago  larfara,  Felicia  anmia  Faf.  I.  l*"ig.  18,  Anisoderis 
rubra,  Crepis  biennis,  Con-igiola  telepki folia,  Scleranthus  perennis, 
Queria  /tispanica,  Arenaria  gothica,  Spergularia  diaiidra,  azorica, 
Stellaria  holostea,  Viscaria  vulgaris,  Dianthus  Tournefortii,  plumarius, 
Silene  pentelica,  Eremogyne  stcmophylla,  Gypsophila  muralis,  /Syrenia 
sessilijlora,  (Jlypeola  Jonthlaspi,  Aiyssuni  {Schiverechia)  podoUcum, 
Draha  Haynaldii,  armata^  lasiocarpa,  aurea,  stellata,  Thlaspi  nionta- 
num,  perfoliatum,  arvense,  violascens,  Hutschinsia  procumhens  Taf.  I. 
Fig.  8,  Auersivaldi,  Arabis  anachordica,  Allionii,  albida;  Cochlearia 
ofjicinalis,  Malva  silvestris,  ílanunculus  aconitifolius  fl.  pl.,  Hepatica 
triloba,  íl.  pl,  Eranthis  hiemalis,  Trollius  europaeus,  Leontice  altaica, 
Coriandrwu  melphitense,  Hacquetia  epipactis,  Kneifňa  riparia,  flori- 
bunda,  Epilobium  cupreum,  squamatum,  colliuum,  roseum,  Geranium 
alhUlorum^  nodosum,  /'Jrodium  arabicum,  Potentilla   Visianii,  delphini- 


Beitr^ge  zur  líenntniss  der  Bliitlienombrophobíe.  55 

ensis,  Gillenia  trifoliata,  Sempervivum  stenopotalum,  Saxifraga  Bur- 
seriaiia,  apiculatu,  Chrysosplenium  alternifolium,  Corydalis  cava,  no- 
bilis,  Ceiitrarleiiia  floribuuda,  CLeome  violacea  Taf.  I.  Fig.  24. 

Blos  an  den  mit  durchschossenen  Lettern  gednickten  Arten  dieser 
drittcn  und  Ictzcii  Gruppo  von  Versiiclispflanzon  hábe  icli  nach  eineni 
12- bis  24-btundigen  Verweilen  der  Versuchsexeniphire  in  der  feuchten 
Dunkelkanimer  eine  meist  anselinlidie,  auf  pliysiologischer  Dorsiven- 
tralitát  der  bliithentragenden  Achsen  beruhende  Richtungsverándorung 
nachgewiesen,  welche  liabitiiell  von  der  typischeu  regenscheuen  Kriini- 
mung  der  ombrophobe  I)lntlien  tragenden  Achsen  nicht  oder  nur  wenig 
dirterirte. 

An  den  iibrigen  Pflanzenarten  erfolgte  eine  unnierkliche  oder  gar 
keine  Veriinderung  der  nrspriinglichen,  nieist  vertical  aufrechten  Lage 
der  Bluthenstiele,  bez.  Stengel  etc,  welche  Lage  sich  selbst  dann 
nicht  voriui(U'rte,  wenn  diese  Přianzen  liingere  Zeit  in  der  feuchten 
Dunkelkaninier  eingescldossen  blieben,  '"'^)  wahrend  die  ombrophobe 
Kriimniung  an  den  meisten  luit  durchschoss(nicn  Lettern  gedrucktcn 
Species  sich  bei  zwei-  l)is  dreitagigem  Vcrwoihui  in  der  feuchten 
Dunkelkamnier,  wie  durch  wiederholto  directe  Beobachtungen  erinittelt 
wurde,  niehr  oder  weniger  verstiirkte  (insb.  bei  den  vorhergenannten 
Draba-,  Arabis-,  Thlaspi-,  Cochlearia-,  Saxifraga-Arten,  auch  an  Tussi- 
lago  farfara,  Puhiionaria  angustifolia  u.  a.) 

Voa  den  in  den  letzten  zwei  Gruppen  mit  niclit  durchschossenen 
Lettern  gedrnckten  Arten  fiihrten  viele  (z.  B.  Mclasphaerula,  Spa- 
raxis,  Scilki,  Puschkinia,  Muscari,  Soldanella,  """I  Prinnila,  7\ndrosace, 
Chrysosplenium,  Gypsopiiila,  Ferulago,  Jjubon,  Caltha,  Leontice,  Cory- 
(hilis,  Petasites,  Leucantheniuni,  Filago,  Crucianella  u.  il.)  selbst  nach 
(h-ei-  bis  viertiigigem  Verweilen  in  d(!r  feuchten  Dunkelkamnier,  in 
welcher  die  durch  niederrieselnde  Wassertropfen  etc.  geniigímd  feuclit 


**')  Wie  bei  den  meisten  mit  durchscbossoiieii  Lettern  jíedrucklen  Aiten 
so  zeigten  sich  anch  an  d(  n  iibrigen  Versiidispílanzcn,  nicbt  blos  bd  vcirschie- 
deuen  Species,  sondom  (iiters  ;uicb  bei  veťsebit;denen  Exemplai\;u  einer  und 
derselben  Art  kleine  Diíferenzen  in  dem  ombrophohen  Verhalten  der  Bliitheu,  so 
insb.  aa  Gephalaria  Vailiantii,  Amsiuckia,  Galium,  Anisoderis,  Moscharia,  Nicotiana, 
Ocimum,  an  allen  Valeiianella-,  Veronica-,  Scrophnlaria-  und  Kpilobium-Arten,  an 
Malva,  Arenaria,  Antliericum  n.  ii. 

«")  Da  an  den  Ptlanzen  mit  uickenden  oder  iiberbángenden  Bliithen  nur 
ansnahmsweise  regenscheuc  Kriimmungen  stattíinden,  so  hábe  ich  diese  Píianzen 
zu  meinen  Versnchen  iiber  die  Bluthenombrophobie  mit  Ausnahme  der  beiden 
oben  genannten  Plian/enarten,  iiicbt  beniitzt. 


56  XXXIII.    A.  Hansgirg: 

gehaltenen  Pflanzeii  stets  in  dampfgesattigter  Atmosphaere  sich  be- 
faiidon,  keine  regensclieue  Kiiimmung  aus,  obwohl  die  Bliithen  dieser 
Pflanzen  auch  am  vierten  Tage,  wo  ich  sie  aus  der  Dunkelkammer 
herausnahm,  nocli  grosstentheils  iutact  sich  erlialten  haben,  wiihrend 
an  einigen  in  den  vorhergehenden  drei  Griippen  angefiihrten  Arten, 
z.  B.  an  Geranium  pusilluni,  Eupliorbia  falcata,  Stenophragma  Tha- 
lianum,  Astrantia  major,  einigen  Alsinaceen,  Liliaceen  und  Ranuncu- 
laceen  die  Bliitlien  in  Folge  ihrer  geringeren  Resistenzfáhigkeit  gegen 
anlialtende  Feuchtigkeit  ein  mehrtágiges  Experimentiren  in  der  feucliten 
Dunkelkammer  nicht  ohne  Schaden  auszuhalten  im  Stande  waren  ^^)  und 
dadurch  zu  den  von  mir  im  Vorhergehenden  kurz  beschriebenen 
Versuchen  oft  schon  am  zweiten  Tage  als  untauglich  sich  erwiesen, '°) 

Weiter  mčige  hier  noch  erwahnt  werden,  dass  die  in  der  feuch- 
ten  Dunkelkammer  an  vielen  Pflanzen  mit  ombrophoben  Bliithen  zu 
Stande  kommende  Kriimraung  an  den  meisten  vorhergenannten  Ver- 
suchspflanzen,  insb.  an  einigen  gegen  Feuchtigkeitsveránderungen  sehr 
empfindlichen  Arten,  z.  B.  an  HeUophila  arabioides,  Biscutella  ra- 
phanifolia,  Euphorbia  Ipecacuanha,  Palava  flexuosa,  Helipterum  (Rho- 
danthe)  Manglesii,  anthemoides,  einigen  Campanula-,  Helianthemum- 
Arten  u.  á.  dann  nicht  oder  nur  sehr  langsam  und  unvollstándig  er- 
folgte,  wenn  diese  Pflanzen,  ohne  dass  sie  vorher  geniigend  befeuchtet 
waren,  der  Dunkelheit  ausgesetzt  wurden. 

Neben  den  Feuchtigkeitsveránderungen  haben  beim  Zustande- 
komroen  der  regenscheuen  Kriimmungen  der  Bliithen-  und  Kopfchen- 
stiele  etc.  bei  einigen  von  den  im  Vorhergehenden  angeíiihrten  Pflanzen- 
arten  auch  die  mechanischen  Erschiitterungen  einen  wesentlichen 
Antheil,  welche  die  Bliithen  tragenden  Achsen  durch  Windstosse  und 


^°)  Bis  zu  welcher  Grenze  die  Bliithen  und  andere  gegen  Regen  empfind- 
liche  Orgáne  der  Landpflanzen  den  schádliclien  Wirkungen  des  Regens  und  des 
Wassers  úberhaupt  Widerstand  zu  leisten  im  Stande  sind,  ist  bisher  niclit  naher 
untersucht  wordeji.  Wáhrend  die  Bliithen  einiger  Pflanzen  im  Wasser  ihre 
Turgescenz  rasch  verlieren,  matsch  werden  und  bald  zu  Grunde  gehen,  gibt  es 
auch  Pflanzen,  dereu  Bliithen,  wenn  sie  halb  verwelkt  in  die  feuchte  Dunkelkam- 
mer gebracht  werden,  in  dieser  ihre  normále  Turgescenz  wieder  bald  erlangen 
und  verschiedene  Wuchskriimmungen  ausíuhren.  Solche  Pflanzen  gehen  aber 
wieder  oft  rasch  zu  Grunde,  wenn  sie  aus  der  dampfgessáttigten  Atmospháre 
nach  zwei-  oder  dreitágigem  (auch  langerem)  Verweilen  in  dieser  in  Trockenheit 
gebracht  und  an  ihren  lufttrockenen  Standorten  dem  Tageslichte  ausgesetzt 
werden. 

'")  Auch  an  Isopyrum  thalictroides,  Brodiaea  (Triteleja)  uniflora  mtisste 
das  Experimenliiren  in  feuchter  Dunkelkammer  bald  eingestellt  werden. 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bliithenombrophobie.  57 

bei  dem  Auffall  der  Regentropfen  erleiden,  was  daraus  liervorgeht, 
weil  diese  Krummungen  ofters  nicht  oder  nur  unvollstándig  stattfin- 
den,  wenu  man  die  an  aiifrechten  uud  meist  langen  Stielen  sitzenden 
Bliithen  oder  Bliithenstiele  genugend  beuetzt,  ohne  sie  jedoch  dabei 
einer  wiederholten  Erschiitterung  auszusetzen  und  weil  das  Kriimmen 
der  Stiele  etc.  und  das  Nickendwerden  der  Bliithen  durch  Windstosse 
etc.  nicht  selten  an  diesen  Pflanzen  noch  vor  Eintritt  des  Regens 
erfolgt. 

Die  Ánderungen  in  der  Spannung  der  Gewebeschichten  der 
Bliithenstiele,  Stengel  etc,  welche  die  regenscheuen  Kriimnmngen 
verursachen,  finden  aber  bei  den  meisten  Ptlanzen  rait  ombrophoben 
Bliithen  auch  ohne  die  deni  Regen  oft  vorhergehenden  Erschiitterun- 
gen  durch  Windstosse  etc.  statt. 

Ob  bei  solchen  Pflanzen,  bei  welchen  ich  blos  an  den  in  feuchter 
Dunkelkaminer  der  voUstandigen  Dunkelheit  ausgesetzten  Exemplaren, 
jedoch  nicht  an  im  Freien  wachsenden  Exemplaren  auch  nach  einem 
lánger  anhaltenden  heftigen  Regen  eine  der  regenscheuen  Kriimmung 
habituell  áhnliche  Richtungsveránderung  nachgewieseu  hábe,  und  zu 
welchen  neben  den  im  Vorhergehenden  bereits  genannten  auch  She- 
rardia  arvensis,  Vallerianella  Morisonii,  Mercurialis  annua,  Trifolium  re- 
pens,  Jasione  montana,  einige  Cleome-,  Scabiosa-  und  Cephalaria-Arten, '^) 
Filago  arvensis,  Anthemis  arvensis  sich  gesellen,  die  Hervorrufung 
dieser  epinastischen  Kriimmung  hauptsáchlich  durch  das  Licht 
bedingt  ist,  hábe  ich  durch  directe  Versuche  nicht  zu  ermitteln 
gesucht. 

Áhnliches  gilt  auch  von  der  Zuriickkriimmung,  durch  welche  die 
in  der  feuchten  Dunkelkammer  hervorgerufene  Veránderung  in  der 
Lage  der  bliithentragenden  Stengel  etc.  wieder  ausgeglichen  wird 
und  die  an  den  wieder  an  das  Tageslicht  gebrachteu,  in  raehr  oder 
weniger  hohem  Grade  regenscheue  Bliithen  besitzenden  Pflanzen  in 
einer  sehr  trockenen  Atmospháre  meist  schon  in  12  bis  24  Stunden 
zu  Stande  kommt  (auch  an  Astragalus,  Coriandrum,  Astrantia,  Bunias, 
Cakile,  Ranunculus,  Spergularia,  Ocimum,  Hologymne,  Valerianella, 
Convolvulus  tricolor,  Anthericum  u.  a.) 

Aus  meinen  bisherigen  experimentellen  Untersuchungen  iiber 
die  Bliithenombrophobie  geht  weiter  hervor,  dass  die  theils  durch 
Licht-,  theils  auch  durch  Feuchtigkeitsveránderungen   und  Erschutte- 


")  An   diesen  Pflanzen  erfolgt  eine  epinastische  Kriimmung  der  Kópfen- 
stiele  schon  vor  der  Anthese. 


58  XXXIII.    A.  Hansgírg: 

rungen  in  den  Zellen  des  die  epinastischen  (photo-  und  turgonasti- 
schen)  Krummungen  vermittelnden  Schwellgewebes  hervorgerufenen 
Turgorveranderungen  nicht  blos  bei  verschiedenen  Pflanzenarten,  sondern 
aucli  bei  verschiedenen  Individuen  einer  und  derselben  Art  Varia- 
tionen  unterliegen,  welche  nicht  allein  von  dem  jeweiligen  Entwicke- 
lungsstadium  der  Biiithen,  Blutheukopfchen  etc.  bedingt  sind,  sondern 
auch  durch  Standortsverhiiltnisse,  wie  ich  aucli  fiir  die  karpotropi- 
schen  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  nachgewiesen  hábe, '-)  beein- 
flusst  werden. 

Ob  bei  der  mehr  oder  weniger  ausgebildeten  Bliithenombrophobie 
auch  die  substantielle  Beschaffenheit  der  Bluthenhiille  eine  solche 
Rolle  spielt,  wie  bei  den  regenscheuen  Laubbláttern,  '^^)  und  ob  der 
ombrophobe  Charakter  der  regenscheue  Biiithen  besitzenden  Pflanzen 
auch  durch  lángeres  Kultiviren  in  Gárten  etc.  gewissermassen  be- 
einflusst  wird,  resp.  sich,  wie  ich  vermuthe,  meist  zum  Nachtheil  der 
Pflanzen  verándert  hat,  dariiber  werden  uns  erst  weitere  vergleichende 
Untersuchungen  belehren. 

Bezúglich  der  durch  die  Standortsverháltnisse  bedingten  Ver- 
ánderungen  im  ombrophoben  Charakter  der  Laubblátter,  Biiithen  etc. 
bemerke  ich  hier  noch,  dass  uber  das  differente  Verhalten  der  an 
trockenen,  sonnigen  und  der  an  relativ  feuchten  Standorten  wachsen- 
den  Forraen  einer  und  derselben  Art  die  von  Wiesner  durchgefiihrten 
diesbeziiglichen  Untersuchungen  einigen  Aufschluss  geben,  ^*) 

Nach  Wiesner  sind  im  Allgemeinen  die  xerophytischeu  Foruien 
den  hygrophytischen  gegeniiber  riicksichtlich  der  Schutzniittel  gegen 
Regen  meist  im  Vortheile  und  der  bei  ihnen  nicht  selten  vorhandene 
tjberschuss  an  Schutz  gegen  iibermássige  Regenwirkung  etc.  macht 
die  Úbergánge  in  eine  audere  typische  Staudortsform  moglich  und 
begiinstigt  auch  die  Veránderlichkeit  der  Art.  ^') 

Eingehende  Studien  iiber  diese  Fragen,  sowie  iiber  die  Ver- 
schiedenheiten  des  ausseren  und  inneren  Baues  der  regenscheuen 
Pflanzen  etc.  sind  jedoch  der  modernen  Blumenforschung  noch  vor- 
behalten. 

Ani  Schlusse  dieser  kurz  gefassten  Mittheilung  iiber  die  Bliithen- 
ombrophobie sei  mir  noch  gestattet  anstatt    einer  Recapitulation  der 


'^j  Vergl.  meine  „Phytodynam.  Untersuchungen",  p.  113,   1)  Anmerkung. 
'3)  Mehr  dariiber  siehe   iu  Wiesnek's  „Ombrophile  und  ombrophobe  Ptiau- 
zenorgane,"  1893,  p.  618  f. 
'*)  L.  c.  p.  513  u.  f. 
'5)  L.  c.  p.  517. 


Beitráge  ziir  Kenntniss  der  Bliitlienombrophobie.  59 

Hauptergebnisse  meiner  Untersuchungen  zu  bemerken,  dass  an  allen 
mit  regenscheuen  Bliithen  versehenen  Pflanzenaiten  die  auf  verschie- 
dene  Art  erfolgenden  ombrophoben  Krummungen  stets  mit  dem  Auf- 
wande  moglichst  geriiiger  Mittel  und  Kráfte  bei  grosst  mogliclistem 
Erfolge  erzielt  werdeu  und  dass  in  der  Regel  die  Lage  der  ombrophob 
kriimmungsfáhigen  Orgáne  sich  in  Folge  von  Feiichtigkeitsverande- 
rungen,  bei  Mangel  an  Licht  und  unter  anderen  das  Wachsthum 
beeinflussenden  Faktoren  stets  in  dem  Sinne  ándert,  welcher  physio- 
logische  Dorsiventralitát  auch  da  verrath,  wo  eine  solche  morpho- 
logisch  nicht  wahrzunehmen  ist. 


Schliesslich  moge  hier  anhangsweise  noch  ein  Verzeichniss  von 
Pflauzen  angefiihrt  werden,  deren  Bliithen  die  Fáhigkeit  besondere 
Schutzbewegungen  gegen  Befeuclitung  durch  Regen  auszufuhren,  ent- 
behren,  resp.  bei  Regenwetter  etc.  oíYeu  bleiben  und  ihre  Lage  nicht 
verandern. 


Pflanzen,  deren  Pollenschutz  auf  einem  phytodynamischen  Principe 

nicht  beruht. 

Von  Liliaceen  komnien  anombrophobe  Bliithen  bei  einigen  Allium-, 
Gagea-,  Asphodelus-,  Hyacinthus-,  Scilla-,  Bulbine-,  Puschkinia-, 
Lilium-,  Agapanthus-,  Eremurus-,  Majantheumm-,  Smilacina-,  Heme- 
rocallis-,  Toíieldia-,  Ornithogalum-,  Anthericura-,  Ophiopogou-,  Vera- 
trum-,  Anticlea-[Zygadenus-]Arten  u.  a.  vor,  So  z.  B.  an  Allium 
ursinum,  Villarsii,  hirtulum,  victorialis,  Durieui,  atropurpureum,  cau- 
casicum,  fistulosum,  azureum,  obliquum,  nigrům,  montanum,  Scilla 
bifolia,  azurea,  Clusii,  italica,  amoena,  věrna,  pratensis,  Gagea  Liottardi, 
Anticlea  glauca,  Veratrum  viride,  Ornithogalum  pyramidale,  sulphu- 
reum,  garganicum,  Anthericum  Renarii  u.  á. 

Von  anderen  Monocotylen  gehoren  hieher  die  meisten  Aroideen, 
Gramineen,  Cyperaceen,  Juncaceen,  Irideen,  Orchideen,  Amaryllideen, 
Commelinaceen,  Musaceen,  Bromeliaceen,  Zingiberaceen  u.  á. 

Von  Dicotylen,  welche  mit  anombrophoben  Bliithen  versehen 
sind,    seien  hier  beispielsweise   nur  folgende  angefiihrt:    die  meisten 


60  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

Chenopodiaceen  (z.  B.  Chenopodium,  Atriplex^^)  u.  a.),  Amarantaceen 
(z,  B.  Amarantus,  Telanthera,  Acuida  u.  ii.),  Polygonaceen  (z.  B. 
Polygonům,  Piumex,  Rheum),  Thymeleaceen  (Dapline,  Elaeagnus, 
Laurus),  Euphorbiaceen  (Mercurialis),  alle  Amentaceen,  Cupuliferen, 
Urticaceen,  Loranthaceen,  Santalaceen,  viele  Aristolochieen  (z.  B. 
Asarum,  Aristolochia) ;  Piperaceen,  Phytolaccaceen,  Plantagineen, 
Selagineen  (Hebenstreitia.  Globularia),  Yerbeuaceen  (Verbena,  Lan- 
taria),  Labiaten  (Mentha,  Thymus,  Ajiiga,  Salvia,  Ocimum,  Rosmarinus, 
Amethystea,  Stacliys,  Micromeria  etc),  TUecebraceen  (Paronychia, 
Scleranthus),  Acantliaceen,  Pedalineen,  Gesneraceen,  Labiaten,  Bigno- 
niaceen,  Orobanchaceen,  Scrophiilarineen  (z.  B.  Lyperia,  Calceolaria, 
Linaria,  Verbascum,  Celsia,  Nemesia,  Melampyrura,  Alectorolophus, 
Alonsoa,  Sibthorpia,  Zaluzianskia  (Nycterinia),  Scrophularia,  Erinus, 
Rhamphicarpa  u.  a.),  Solanaceen  (Cestrum,  Ceratocaulis,  Nicotiana, 
Browallia  u.  a.),  Boragineen  (Echium,  Pulmonaria,  Heliotropiuni, 
Psilostemou,  Lithospermimi,  Nonnea,  Myosotis,  Anchusa,  Enthrichium, 
Arnebia),  Hydrophyllaceen  (Ronianzoffia  u.  a.). 

Einige  Polemoniaceen  und  Gentianeen  (z.  B.  Sweertia,  Meny- 
anthes  u.  a.),  Loganiaceen,  Asclepiadeen  (Vincetoxicum),  Apocyna- 
ceen  (Amsonia),  Oleaceen  (Syringa,  Ligustrum,  Jasminiim  u.  a.),  Pri- 
mulaceen  (Samolus,  Primula,  Glaux,  Coris,  Ramondia,  Androsace, 
Lysimachia),  Plumbagineen  (Plumbago,  Statice),  Eťicaceen  (Ledům, 
Rhododendron  (Rhodora),  Clethra,  Leiophyllum),  Epacrideen  (Epacris), 
Campanulaceen  (Phyteuma,  Trachelium  u.  ii.),  Lobeliaceen  (Lobelia, 
Clintonia),  Candolleaceen. 

Zahlreiche  Compositen  (Tagetes,  Zinnia,  Xanthoceplialum,  Echi- 
nacea,  Leucopsidium,  Notobasis,  Heliopsis,  Achillea,  Aster,  lnula, 
Senecio,  Silphium,  Solidago,  Sanvitalia,  Leucanthemum,  Bellidiastrum, 
Melampodium,  Erigeron,  Pyrethrum,  Agatliea,  Jaegeria,  Tánacetum, 
Ligularia,  Eupatorium,  Lophoclinium,  Doronicum,  Liatris,  Flaveria 
(Broteroa),  Moscliaria,  Eurybia,  Neurochlaena,  Artemisia,  Petasites, 
Centaurea,  Uarduus,  Erythrochaete,  Cirsium  u.  a.),  einige  Dipsaceen 
(Dipsacus  u.  a.),  Valerianeen  (Valeriana  supina,  Pliu,  saxatilis,  dioica, 
tripteris,  Centranthus  Siebthorpii,  calcitrapa  ú.  á.),  Rubiaceen  (Crusea, 
Asperula,  Galium),  Caprifoliaceen  (Lonicera,  Viburnum,  Sambucus, 
Diervilla). 


'*)  Der  Verf.  fuhrt  hier  blos  einige  Gattungeii  an,  da  er  die  lange  Keihe 
von  Arten,  an  welchen  er  nach  einem  Rcgen  ofifene,  anombrophob  sich  verhaltende 
Bluthen  beobachtet  hat,  hier  nicht  anfúhren  will. 


Beitráge  zur  Kenutniss  der  Bltitbenombrophobie.  61 

Viele  Cornaceen  (Cornus),  Araliaceen  (Hedera),  Umbelliferen 
(Eryngium,  Oenanthe,  Discopleura,  Anetlmm,  Bupleurum  longifoliími, 
Hacquetia,  Saiiicula.  Hydrocotyle,  Trachymene  (Dimetopia) ,  Libanotis, 
Pimpinella  Reuteriana,  Carům  (Zizia),  Chaei-ophyllum  (Physocaulis), 
Petroselinum,  Anthriscus),  Cucurbitaceen  (Moraordica,  Cuciiibita, 
Ecliinocystis,  Cucumis,  Lagenaria,  Bryonia,  Citrulus),  Passifloraceen 
(Passiflora),  Oiiagrarieen  (Clarkia,  Loi)ezia),  Lythrarieen  (Cupliea  u.  ii.), 
Myrtaceen  (Leptospernmin,  Eugenia  u.  ii.),  Crasulaceen  (Sedům, 
Sempervivum  (Aicliryson,  AeoniumX  Pioehea,  Crassula,  Cotyledon 
(Umbilicus),  Saxifragaceen  (Ribes,  Escallonia,  Boykinia,  Chrysosple- 
nium,  Mitella,  Tiarella,  Tellima,  Francoa,  Tolmiea,  Parnassia,  Deutzia, 
Jamesia),  Rosaceen  (Dryas,  Sibbaldia,  Waldsteinia  [Comaropsis), 
Actaea,  Duchesnea,  Comarum,  Coluria,  Spiraea,  Neillia,  Gillenia,  Kerria, 
Rhodotypus,  Neviusa,  Agrimonia,  Sanguisorba,  Poteriuni),  alle  Poma- 
ceen  uud  Amygdalaceen. 

Die  meisten  Leguminosen  (z.  B.  Orobus,  Lupinus,  Ononis,  Cy- 
tisus,  Caragana,  Robinia,  Anthyllis,  Tetragenolobus,  Baptisia,  Hali- 
modendron,  Theraiopsis,  Vicia,  Triíolium,  Onobrychis,  Trigonella, 
Oxylobiuni,  Psoralea  u.  á.),  Staphyleaceen,  Aceraceen,  Hippocasta- 
naceen,  Ampelidaceen  (Vitis,  Cissus,  Ampelopsis),  Rhamneen,  Cela- 
strineeii  (Evoiiymus,  Putterlickia),  Rutaceen  (Skinmiia,  Adenandra, 
Peganum,  Dictamnus,  Rúta),  Balsamineen  (Impatiens),  Geraniaceen 
(einige  Pelargonium-,  Erodiuni-  und  Geranium-Arten),  Tropaeolaceen 
(Tropaeolum).  Zygophylleen,  Tiliaceen,  Malvaceen  (Hibiscus  u.  ii.), 
Ternstromiaceen  (Camellia),  Hypericineen  (Hypericum  [Webbia], 
Ascyrum),  Tamariscineen. 

Viele  Caryopliylleen  (Melandryum,  Silene,  Lyclinis,  Viscaria, 
Saponaria,  Heliospermum,  Sagina,  Spergella,  Alsine,  Arenaria,  Gypso- 
phila  u.  a.).  Cistineen  (Cistus),  Resedaceen  (Reseda),  Capparideen 
(Cleome,  Gynandropsis,  Polanisia),  Cruciferen  (Nasturtiuui  hispanicum, 
pyrenaicum,  officinale,  Lunaria  annua,  Chorispora  tenella,  Lepido- 
thrichum  tJchtritzianum,  Jonopsidium  acaule,  Hutschinsia-,  Sisymbrium-, 
Thlaspi-,  Draba-,  Arabis-.  Isatis-  Hesperis-Arten,  Cheiranthus  alpi- 
nus,  cheiri,  Aetbionema  Buxbaumii,  persicum,  gracile,  Erysimum-, 
Malcolmia-,  Rapistrum-Arten,  Mattbiola  incana,  annua,  valesiaca, 
Iberis  Tenoreana,  saxatilis,  jucunda,  sempervirens,  Lagascaua,  Pruiti, 
umbellata,  Aubrietia-,  Farsetia-,  Alyssura-  (Schivereckia-),  Crambe-, 
Alliaria-,  Lepidium-Arten,  Vella  spinosa,  Braya  pinnatifida,  alpina, 
Schizopetalum  Walkerii.  Cochlearia  glastifolia,  officinalis,  Anastatica 
hieioclumtica,   Syrenia  angustifolia,    Perovskiana  u.  ii.),    Fumariaceen 


62  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

(Fumaria,  Corydalis  [Cysticapnos],  Sarcocapnos),  Berberideen  (Leontice, 
Diphylleia,  Epimedium,  Berberis),  Magnoliaceen  (Drymis),  Ranunciila- 
ceen  (Nigella,  Clematis  mit  aufrechten  Bluthen  z.  B.  C.  flammula  u.  a., 
Thalictrum  auch  T.  anemoides  uud  graiidiflorum,  Helleborus,  Caltha, 
Callianthemum,    Traiitvetteria,  Actaea,   Aconitum,    Delphinium  u.  á.). 

Obwolil  die  Bluthen  der  hier  soeben  beispielsweise  angefuhrten 
Pflanzen  keine  ombrophoben  Kriimmungen  ausfuhren,  resp.  weder 
durch  Schliessen  der  Bluthen,  bez.  Bliithenkópfchen  noch  durch  be- 
sondere  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  oder  -Stengel  etc.  ihren  Pollen, 
Nectar  u.  s.  \v.  vor  Benetzung  durch  Regen  schiitzen,  so  sind  doch 
bei  vielen  Pflanzen,  deren  Bluthen  ich  hier  zu  den  anombrophoben 
zugezahlt  hábe  die  Antheren  etc.  durch  verschiedene,  von  Kerner 
u.  A.  untei-suchte  Schutzeinrichtungen  gegen  Wetterungunst  geschiitzt. 

So  schliessen  sich  z  B.  die  bei  trockenem  Wetter  aufgesprun- 
genen  Antherenfácher  einiger  Pflanzen  mit  anombrophoben  Bliithen 
bei  Regenwetter  (wie  z.  B.  bei  Alchemilla,  Plantago-  und  Globularia- 
Arten). ''")  Bei  vielen  Pflanzen  mit  anombrophoben  Bluthen  wird  wieder 
der  Pollen  durch  Kriimmungen,  Anschwellungen  etc.  blattartiger  Ge- 
bilde,  der  schuppen-  oder  schildformigen  Fortsátze  des  Konnectivs  der 
Pollenblatter  etc.  gegen  Regen  geschiitzt.  ") 

Bei  den  meisten  Pflanzen,  deren  Bliithen  wáhrend  der  Anthese 
ihre  Lage  bei  Regenwetter  etc,  nicht  verandern  und  stets  (bis  zum 
Verbliihen)  often  bleiben,  '''-*)  ist  der  Pollen  durch  die  Lage  der  Bliithen, 
Form  des  Perianthiums  etc.  vor  Regen  oder  Thau  mehr  oder  weniger 
geschiitzt, '"')  so  z.  B,  bei  vielen  Papilionaceen,  Polygalaceen,  Fuma- 
riaceen,  einigen  Rosaceen  (Cotoneaster),  Lythraceen  (Cuphea),  Balsa- 
mineen  (Impatiens),  Loasaceen,  Crassulaceen  (Cotyledon  [Umbilicus] 
horizontalis),  Saxifragaceen  (Tellima,  Heuchera),  Ranunculaceen  (Aco- 
nitum. Delphinium),  Caryophyllaceen  (Melandryum,  Silene  turgida 
u,  a,),  Labiaten,  Scrophulariaceen,  Solanaceen,  Gesneraceen,  Lobelia- 
ceen  u.  a. 

AVic  an  Pflanzen  mit  nickenden,  iiberhiingenden  oder  fast  hori- 
zontál gestellten  Bliithen,  z.  B.  Uvalaria,  Muscari,  Convallaria,  Hya- 


^')  Auch  bei  Thesium,  Liuiius  u,  a.  wird  der  Polleu  durch  das  Scbliesseu 
der  geoffneten  Antheren  vor  Regen  etc.  geschiitzt. 

'*)  Mehr  dariiber  siehe  in  Kerner's  „Pflanzenleben"  11.,  p.  117  uud  „Uber 
den  Schutz  des  Pollens." 

''■')  Eia  Verzeichiiis  solcher  Pflanzenarten  ist  in  meinen  „Phytodynam. 
Untersuchungen,"  p.  167  bis  )75  angefúhrt. 

"")  Mehr  dariiber  síehe  in  Kerneks  diesbezúglicheu  Arbeiteu. 


Beitiáge  zur  Keuntuiss  tler  Blutlieiiombrophobie.  ()3 

ciuthiis,  Bellevalia,  Fritillaria,  Scilla  sibirica,  Endymion,  Lilium 
uiartagon,  Albuca  major  ii.  a.  Liliaceen,  Leucojum,  Narcissus,  Mari- 
anthemum,  Wulfenia,  Linaea,  Vesalea,  einigen  Campanula-  und  Sola- 
num-Arten,  Soldanella,  Kaufmannia,  Dodecatheon,  Mertensia,  Lobelia, 
Forsythia,  Calluna,  Vaccinium,  Lyonia,  Itea,  Pernettia,  Fuclisia, 
Geum  rivale,  Loasa,  Epimediiim,  Helleborus,  Clematis;^M  Aíiuilegia, 
x4.butilon,  Boronia,  ^-)  Mahernia  u.  a.  die  anombrophobeii  Bliithen 
durch  ihre  Lage  meist  gut  vor  Regen  gescliiitzt  sind,  so  wird  auch 
an  vielen  Pflanzen  mit  nickenden  oder  háugenden  Inflorescenzen, 
z.  B.  bei  Cytisus,  -^)  Bobinia,  Nuttalia,  Corylopsis,  Ribes,  Staphylea, 
Berberis,  Mahonia,  Prunus  padus  u.  á.  der  Pollen  durch  die  iiber 
einander  stehenden  Bliithen  etc.  gegen  Regen  und  Thau  geschutzt.  ^') 


Erklárung  der  Abbildungen  auf  Taíel  I.  und  II. 

(Alle    Figureii,    mit   Ausnahme    ilerjenigen,   welche  nach   sdíwach  verkleiiierten 
Photographieii  ausgefiihrt  wurden,  sind  iu  nattirl.  Grosse.) 

Fig.  1 — 4.  Heliophila  amhioides.  Bruchstiicke  von  vier  Stengeln 
mit  mehreren  soeben  in  der  Anthese  belindlichen,  ofFenen  Bliithen 
und  einigen  noch  geschlossenen  Bliithenknospen. 

In  Fig.  1  sind  die  noch  in  der  normalen  Lage  sich  befindenden 
Bliithenstiele  der  an  sonnigen  Tagen  vollig  geoffueten  und  der  Sonne 
zugewendeten  Bliithen  steif  gerade. 

In  Fig.  2  und  Fig.  3  sind  die  Bliithenstiele  der  bei  Regen- 
wetter  halb  oder  ganz  geschlossenen  Bliithen  herabgekriinmit ;  in  Fig. 
o  erfolgte  die  starke  Herabkriimmung  der  Bliithenstiele  nach  einem 
Gewitterregen.  In  Fig.  4  ist  der   ganze  bliithentragende  apicale  Theil 


^')  Bei  Clematis  cylindrica,  heterophylla  u.  á.  sind  die  Antheren  (rcsp.  der 
Pollen)  in  den  in  gestiirzter  Lage  sich  befindliclien  Bliithen  von  den  dachfórmi- 
gťii  BlumenbliUtern  vor  Begen  etc.  geschiitzt;  bei  C.  leptophylla  u.  a.  mit  auf- 
recht  stehenden  Bliithen  bind  die  Sexuaiorgane  der  feuchten  Witternng  etc. 
expouirt. 

»^)  Bei  Boronia  heterophylla  sind  die  Bliithen  uberhángeud,  hingegen  bei 
B.  pulchella  und  fastigiata  aufrecht  gestellt. 

83)  In  dieser  Gattung  gibt  es  neben  Arten  mit  spater  iiberhangcnden  Tranben 
(G.  laburnum,  Linneaniis  u.  á.)  auch  Arten  mit  stets  aufrecht  stehenden  Inflo- 
rescenzen (G.  Alschingeri,  uralensis,  Weldeni  u.  á.). 

'"■')  Mehr  duriiber  siehe  in  Kerneií's  „Pflauzenleben,"  11. 


64  XXXIII.     A.  Hansgirg: 

des  Stengels  stark  (bogenformig)  herabgekriimmt  imd  die  Bliithen  sind 
ganz  oder  halb  geschlossen  (diese  Krummiing  erfolgte  nach  eintágigem 
Verweilen  in  feuchter  Dunkelkammer  bei  constanter  Temperatur  und 
volligem  Lichtabschluss,  vergl.  Text  p.  20,  47,  56.). 

Fig.  5 — 7.  Bisciitdla  raphanifolia.  Stticke  dreier  Stengel  mit 
mehreren  otfeiien  Bliithen  und  jungen  Bliithenknospen.  In  Fig.  5  ist 
der  Gipfeltheil  des  Stengels  der  bei  schonem,  trockenem  Wetter 
vollig  geoffneten  Bliithen  steif  gerade  und  die  Bliithenstiele  sind  in 
der  normalen  Stellung. 

In  Fig.  6  ist  der  bliithentragende  Gipfeltheil  des  Stengels  nach 
einem  Gewitterregen  stark  (bogenťorniig)  herabgekriimmt  und  die 
soeben  in  der  Anthese  befindlichen  regenscheuen  Bliithen  sind  ge- 
schlossen. 

In  Fig.  7  (Photographie)  erfolgte  die  sehr  starke  photo-  und  turgo- 
nastische  Einkriinimung  des  Gipfeltheiles  der  Traubenachse  in  feuchter 
Dunkelkammer  im  Laufe  von  24  Stunden.  Vergl.  Text  p.  21,  47,  56. 

Fig.  8  Hutschinsia  procumhens.  Stiick  oines  schematisch  ge- 
zeichneten,  mehrere  Bliithen  und  zvvei  jungen  Schottchen  tragenden 
Stengels,  dessen  apicale  Theil  nach  einem  kurz  andauernden  Gewitter- 
regen sich  der  Richtung  des  einfallenden  Kegens  entsprechend  schwach 
gekriimmt  hat. 

Fig.  9 — 10.  Coronilla  varta.  Zwei  Bliithenstande  mit  mehreren, 
soeben  in  der  Anthese  befindlichen  Bliithen.  In  Fig.  9  sind  die 
Bliithen  bei  schonem,  trockenem  Wetter  mit  aufwarts  gerichteten 
Stielen  gezeichnet ;  die  drei  fast  aufrechtgestellten  Bliithen  sind  noch 
unbefruchtet,  die  vierte  schwach  herabgekriimmte  Bliithe  ist  wie  die 
iibrigen,  von  der  Zeichnung  entfernten  Bliithen  schon  nach  erfolgter 
Befruchtung  gezeichnet.  In  Fig.  10  (Photographie)  sind  alle  Bliithen 
einer  soeben  in  der  Anthese  befindlichen  Dolde  nach  eintágigem  Ver- 
weilen in  feuchter  Dunkelkammer  herabgekriimmt. 

Fig.  11.  Capsella  bursa  pastoris.  An  dem  mehrere  Schottchen 
sowie  einige  in  der  Anthese  befindliche  Bliithen  uiid  junge  Bliithen- 
knospen tragenden  Stengel  hat  sich  der  Gipfeltheil  in  feuchter  Dunkel- 
kammer im  Laufe  von  24  Stunden  schwach  photo-  und  turgonastisch 
herabgekriimmt  und  die  Bliithen  sind  wie  nach  einem  Gewitterregen 
geschlossen  (Photographie). 

Fig.  12.  Allysum  montanum.  An  dera  mehrere,  soeben  in  der 
Anthese  befindliche  Bliithen  und  Bliithenknospen  tragenden  Stengel- 
theile  erfolgte  nach  24stiindigem  Verweilen  in  der  feuchten  Dunkel- 
kammer eine   starke  photo-  und  turgonastische  Kriimmung   des  Eud- 


Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bliithenombrophobie.  fj.") 

theiles  der  bliithentragemlen  Achse  und  eine  Schliessuiig  derBltithen, 
wie  nach  einem  Gewitterregen  (Photographie). 

Fig.  13.  Poteiitilla  argentea.  Bruchtheil  eines  méhrere  in  der 
Anthese  befindliche  Bliithen  tragenden  Zweiges,  an  welchem  die  regen- 
scheuen  Bliithen  in  feuchter  Dunkelkamnier  ini  Laufe  von  24  Stunden 
sich  geschlossen  und  die  Bliithenstiele  sich  stark  photo-  und  turgo- 
nastisch  herabgekriimmt  haben  (Photographie). 

Fig.  14.  Geum  urhanum.  An  dem  blos  eine  noch  in  der  Antheso 
beíindliche  Bliithe  tragenden  Zweige  erfolgte  in  feuchter  Dunkel- 
kamnier iin  Laufe  von  24  Stunden  eine  starke  Herabkriimmung 
(Photographie,  an  welcher  die  Blumenkrone  an  der  oífenen  Bliithe 
fehlt,  resp.  durch  Unvorsichtigkeit  des  Photographen  entfenit  wurde). 

Fig.  L5.  Tnfolium  repens.  An  dem  ein  in  der  Anthese  befind- 
llches  Bliithenkopfcheu  tragenden  Stengel  erfolgte  in  feuchter  Dunkel- 
kannner  im  Laufe  von  24  Stunden  eine  starke  photo-  und  turgona- 
stische  Kriimmung  (Photographie),  welche  spiiter  am  Lichte  wieder 
gánzlich  ausgeglichen  wurde.  Vergl.  Text  p.  52  f.,  .57. 

Fig.  16.  Hieracium  pilosella.  Ein  Bliithenkopfchen,  welches  in 
feuchter  Dunkelkammer  im  Laufe  von  24  Stunden  sich  geschlossen 
und  epinastisch  herabgekriimmt  hat  (Photographie). 

Fig.  17.  Hieracium  echioides.  Stiick  eines  mehrere  Bliithen- 
kopfchen tragenden  Zweiges,  an  welchem  in  feuchter  Dunkelkammer 
im  Laufe  von  24  bis  48  Stunden  sich  die  Bliithenkopfchen  geschlossen 
und  photo-  und  turgonastisch    herabgekriimmt  haben   (Photographie). 

Fig.  18.  Felicia  annua.  An  dem  ein  agamotropisches  Bliithen- 
kopfchen tragenden  Stengel  erfolgte  in  feuchter  Dunkelkammer  im 
Laufe  von  24  bis  48  Stunden  eine  starke  photo-  und  turgonastische 
Herabkriimraung  (Photographie). 

Fig.  19.  Specidaria  spectdum.  Stiick  eines  drei  in  der  Anthese 
beíindliche  Bliithen  tragenden  Zweiges,  an  welchem  in  feuchter  Dunkel- 
kammer im  Laufe  von  24  bis  48  Stunden  die  Bliithen  sich  geschlossen 
und  der  Stengel  stark  epinastisch  gekriimmt  hat  (Photographie). 

Fig.  20.  Euphorbia  Ipecačiianha.  An  dem  noch  in  der  Anthese 
befindliche  Bliithen  tragenden  Zweige  erfolgte  nach  eintagigem  Ver- 
weilen  in  der  feuchten  Dunkelkammer  eine  starke  photo-  und  turgo- 
nastische Kriimmung  (Photographie). 

Fig.  21.  Nolana  fenella.  Stiick  eines  Zweiges  mit  einer  in  Folge 
von  Regen  geschlossenen,  noch  nicht  herabgekriimmten  und  einer 
bereits  befruchteten  und  karpotropisch  herabgekriimmten  Bliithe, 
deren  Kelch  geschlossen  ist. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  1896,  5 


G^  IXXXllI.    A.  Hansgivg:     • 

Fig,  22.  Kanunculus  acer.  Stúck  eines  blos  eine  in  der  Anthese 
beíiiulliclie  Blutlie  trageuden  Zweiges,  an  welchem  in  feucliter  Dunkel- 
kanniier  im  Laufe  von  24  Stimden  die  sclion  im  letzten  Stadium  der 
Antliese  sicli  befindende  Bliithe  sich  unvollstandig  geschlossen  uud 
stark  herabgekriunnit  hat  (Photographie). 

Fig.  23.  Camparmla  Lofjlingu.  Stiick  eines  nielirere  in  der 
Anthese  befindliche  Bliithen  tragenden  Stengels,  an  welchem  die 
Bliithen  in  feuchter  Dunkelkammer  im  Laufe  von  24  Stunden  sich 
wie  nach  einem  langer  anhaltenden  Regen  herabgekriimmt  haben 
(Phutographie). 

Fig.  24.  Cleome  violacea.  An  dem  bh)S  zwei  oífene  Bliithen  und 
■'.rei  Bliithenknospen  tragenden  Stengel  erfolgte  nach  eintagigem  Ver- 
weilen  in  der  feuchten  Dunkelkammer  eine  starke  epinastische  Kriim- 
mung.  Vergl.  Text  p.  55,  57. 

Fig.  25.  Mulyedium  macropliylluni.  Stiick  eines  vier  Blilthen- 
kupfchen  tragenden  Zweiges,  an  welchem  sich  das  soeben  in  der 
Anthese  stehende  Kopfchen  nach  einem  kurz  andauernden  Gewitter- 
regen  halb  geschlossen  und  ombrophob  herabgekriimmt  hat;  das 
zweite  bereits  verbliihte  und  geschlossene  Blíithenkopfchen  verblieb 
jedoch  (wie  auch  die  Knospen)  in  seiner  urspriinglichen  Lage. 

Fig.  26,  27.  Helipterum  anthemoides.  In  Fig.  26  sind  die  Blíi- 
thenkopfchen bei  Sonnenschein  und  trockenem  Wetter  vollstiindig  ge- 
olfnet;  in  Fig.  27  sind  sie  nach  einem  liinger  anhaltenden  Regen 
geschlossen. 

Fig.  28,  29.  Elwdanthe  Manylesíi.  In  Fig.  28  ist  ein  aufrecht 
stehendes  Kopfchen  bei  trockenem  Wetter  geoífuet;  in  Fig.  29  sind 
drei  Blíithenkopfchen  nach  einem  Regen  herabgekriimmt  und  halb 
geschlossen. 

Fig.  30,  3L  Cennia  yeminata.  In  Fig.  30  ist  ein  Bliithenkopf- 
chen  in  seiner  vertical  aufrechten  Stellung  bei  trockenem  Wetter 
und  Sonnenschein;  in  Fig.  31  ist  das  Kopfchen  nach  einem  liinger 
anhaltenden   Regen  bogenfíirmig  herabgekriimmt. 

Fig.  32.  33.  Tripteris  clieiranthifolki.  Ein  Blíithenkopfchen  mit 
am  trockenen,  sonnigen  Tage  fiach  ausgebreiteten  Randbliithen  (Fig. 
32);  dasselbe  Kopfchen  mit  nach  einem  liinger  anhaltenden  Regen 
(oder  des  Nachts)  eingerollten  Randbliithen  (Fig.  33). 

Fig.  34.  Leptosyne  Douylasii.  Ein  nach  einem  langer  anhalten- 
den Regen  herabgekriimmtes  Blíithenkopfchen. 

Fig.  35.  Hymenostoma  pseudanthemis.  Stiick  eines  blos  ein  ge- 
schlossenes   Blíithenkiipfchen   tragenden  Zweiges,    an   welchem  nach 


G 


Beitiáge  zur  Keuntuiss  der  Bliithenombrophobie.  g7 

12stuntligem  Verweilen  in  feuchter  Dunkelkammer  eiiie  photo-,  bez. 
aucli  turgonastische  Kriimmung  erfolgte. 

Fig.  06,  ol.  Palava  Jiexuosa.  Stiick  eines  4  Bliitlienknospen  und 
eine  bei  trockenem  Wetter  und  Sonnenschein  geoffnete  und  aufrecht 
stehende  Bliithe  tragenden  Zweiges  (Fig.  36) ;  ein  anderer  Zweig  mit 
einer  nach  einem  Gewitterregen  geschlossenen  und  herabgekrummten 
Bliithe ;  an  den  hn  Stadium  der  Postfloration  sich  befindenden  Bliithen, 
mit  kaipotropisch  geschlossenem  Kelche  haben  die  Bliithenstiele  ihre 
Lage  nicht  verándert.  (Fig.  37). 

Fig.  08,  35:>.  Leptosiphon  densifionis.  An  dem  blos  Laubbliitter 
tragenden  Stengel  erfolgte  in  feuchter  Dunkelkammer  im  Laufe  von 
24  Stundeu  wie  nach  einem  Ulnger  anhaltenden  Regen  eine  ansehn- 
liche  epinastische  Kriimmung.  In  Fig.  38  ist  der  Stengel  fast  so  stark 
herabgekriimmt;  wie  nach  einem  liinger  andauernden  Regen  (Gewitter- 
regen etc.)  In  Fig.  39  (Photographie)  erfolgte  au  dem  in  feuchter 
Dunkelkammer  epinastisch  gekriimmten  Stengel,  nachdem  dieser  wieder 
der  normalen  Beleuchtung  in  einer  trockenen  Atmospháre  ausgesetzt 
wurde,  eine  Zuriickkriimmung  des  apicalen  Theiles  des  krautigen 
Stengels,  wodurch  dieser  seine  urspriingliche  normále  Lage  fast  wieder 
erreicht  hat.  Vergl.  Text  p.  38. 

Fig.  40.  Linum  cribosum.  An  dem  blos  Laubblatter  tragenden 
Stengel  erfolgte  nach  einem  lánger  anhaltenden  Regen  eine  auffallende 
Herabkriimmung  des  Gipfeltheiles. 


Verlag  der  kon.  bohm.  Gesellschaft  dec  Wisseiischaften.  —  Dnick   von  Dr.  Ed.  Oiégr  i"   Prag. 


XXXIV. 

Neue  Untersuclumgen  iiber  den  (íamo-  und  Kari)o- 

tropismus  sowie  iiber  die  Reiz-  und  Schlaíbewegim- 

gen  der  Bliithen  und  Laubblátter. 

Von  Prof.  Dr.  Anton  Hansgirg  iu  Prag. 

Mit  einer  Tafel. 

(Vorgelegt  den  23.  Oktober  1896.) 

A.  Einleitung  und  Allgemeines. 

Im  Nachfolgenden  sind  blos  diejenigeii  Ergebnisse  meiner  in  der 
letzten  Zeit  durchgefuhiten  Untersuclmngeii  uber  die  in  der  tjber- 
schrift  genannten  Wuchs-  und  Reizkriimmungen  enthalten,  welche  eine 
Fortsetzung  meiner  friiheren,  nicht  zum  Abschluss  gebrachten  dies- 
beziiglichen  Arbeiten  bilden. 

Da  ich  meine,  im  J.  1893  verdífontlichte  „Pliytodynamisclie 
Untersuchungen"  blos  auf  eine  verháltnissmássig  geringe  Anzalil  von 
Piianzenarten  besclirilnken  musste,  so  suchte  ich  vor  allem  durch 
meine  im  Laufe  der  letzten  zwei  Jahre  durchgefúhrte  neue  Unter- 
suchungen iiber  die  vorerwilhnten  activ  erfolgenden  gamo-  und  karpo- 
tropischen  etc.  Richtungsbewegungen  die  bisherigen,  noch  sehr  lucken- 
haften  Kenntnisse  iiber  die  Verbreitung  dieser  Kriimmungen  (auch 
der  Reiz-  und  Schlafbewegungeu)  zu  ergiinzen. 

Es  moge  an  dieser  Stelle  noch  hervorgehoben  werden,  dass  in 
diesen  Nachtrágen  zu  meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen" 
blos  solche  Pflanzenarten  angefiihrt  sind,  an  welchen  ich  meine  Unter- 
suchungen iiber  die  Orientirungsbewegungen,  durch  welche  die  Bliithen 
etc,  in  eine  tur  ihre  Entwickelung  und  Function  gíinstige  Lage  ge- 
langen  oder  durch  welche  die  reifenden  Fruchte  in  solche  Stellung 
gebracht    werden,    in    welcher   sie  gegen   aussere  Eingriffe  gescliiitzt 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.    1896.  1 


2  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

sind  u.  s,  w.  fruher  nicht  angestellt  hábe  unci  dass  ich  der  Kiirze 
halber  im  Nachstehendeii  aus  der  neuereii  Fachliteratur  blos  die  nach 
Veroífentlichung  meines  Werkes  „Physiologische  und  i)hycophyto- 
logische  Untersuchungen"  erschienenen  diesbeziiglichen  Arbeiten,  wo 
es  nothig  sein  wird,  beriicksichtigen  werde,  da  im  ersten  Abschnitte 
meines  soeben  genannten  grosseren  Werkes  auch  ein  Verzeichniss  der 
ganzen,  bis  zur  Publication  dieser  Arbeit  niir  bekannt  gewordenen, 
hier  zu  citirenden  Literatm*  sich  vorfindet. 

Was  die  bei  meinen  neuen  phytodynamischen  Untersuchungen 
angewandten  Methoden  betriíft,  so  scheint  es  mir  nicht  iiberfliissig 
zu  sein,  hier  zu  erwáhnen,  dass  ich  mich  bei  allen  meinen  Unter- 
suchungen blos  solcher  Methoden  bedient  hábe,  welche  sich  bei  meinen 
friiheren  vielfach  wiederholten  Versuchen  als  die  besten  bewahrt 
haben  und  iiber  welche  mehr  in  meiner  vorerwiihnten  Arbeit^)  nach- 
zulesen  ist. 

Blos  bei  meinen  Untersuchungen  iiber  die  durch  Licht  hervor- 
gerufenen  Bliithenbewegungen  hábe  ich  einige,  den  Umstanden  ent- 
sprechende  Modificationen  meiuer  friiheren  Untersuchungsmethoden 
durchgefiihrt  und  an  einigen  ostindischen  Pflanzen  mit  ephemeren 
Bliithen  auch  die  von  Oltmanns  -)  beschriebenen  Versuche  wiederholt. 

In  Betreíf  der  in  diesen  Nachtrágen  zu  meinen  „Pliytodynami- 
schen  Untersuchungen"  genannten  zahlreichen  Pflanzenarten,  an  welchen 
ich  meine  Untersuchungen  iiber  die  gamo-  und  karpotropischen  Kriim- 
mungen  der  Bliithen  etc.  an  in  verschiedenen  in-  und  ausliindischen 
botanischen  Gárten  cultivirten  Exem})laren  durchgeiuhrt  hábe,  mag 
hier  erwáhnt  werden,  dass  mir  die  Richtigkeit  der  von  den  Inspecto- 
ren  der  betreífenden  Gárten  garantierten  Artenbestimmung  bei  den 
Arten,  bei  deren  lateinischen  Speciesnamen  ich  ein  Fragezeichen  oder 
den  Namen  des  betreífenden  botanischen  Gartens,  in  welchem  ich 
diese  Species  vorgefunden  hábe,  anfiihrte,  fraglich  erschien. 

Was  die  Siphonogamen-Arten  betriíft,  an  welchen  ich  blos  an 
trockenen  Exemplaren  (Exsiccaten)  meine  Untersuchungen  iiber  die 
Orientirungsbewegungen  der  Bliithen  und  reiťenden  Friichte  durch- 
gefiihrt hábe,  so  sei  hier  hervorgehoben,  dass  mir  diese,  grossten  theils 
sehr  seltene  Species  theils  im  Herbarium  des  koniglichen  botanischen 
Museums  in  Berlin,  theils  im  Herbarium  des  konigl.  Museums  im 
Victoria-Garten  in  Bombay  giitigst  zur  Untersuchung  geliehen  wurden, 


*)  L.  c.  p.  25  u.  f. 

'^)  Uber  das  ÓíFaen  und  Schliesseii  der  Bliithen,  1895,  p.  32  u.  f. 


Neue  Uutersuchuugen  uber  deu  Gamo-  uud  Karpotropismus.  3 

wofíir  ich  der  hochloblichen  Direction   dieser  Herbarien   meinen  vei-- 
bindlichsten  Daiik  sage. 

Solche  Arten,  bei  welchen  neben  dem  lateinischen  Speciesnamen 
noch  ein  Aiitorenname  iu  Klammern  angefiibrt  ist,  sinďnicht^on~mir, 
sondern  von  den  in  Klammern  genannten  Forschern  in  Bezug  auf 
ihre  gamotropischen  oder  karpotropischen  Bluthenbewegimgen  etc. 
gepriift  worden. 

Beziiglich  der  Abbildungen,  mit  welchen  ich  diese  Arbeit  ver- 
sehen  hábe,  moge  noch  die  Bemerkung  Platz  finden,  dass  aus  iiusseren 
Griinden  auch  diesmal  wie  bereits  friiher  in  meinen  „Phytodynami- 
schen  Untersuchungen"  leider  nur  eine  geringe  Anzahl  von  den  mir 
zur  Disposition  stehenden,  durch  ihre  gamo-  oder  karpotropische 
Orientirungsbewegungen  interessanten  Pflanzenarten  lithographirt 
werden  konnte  und  dass  alle  Figuren  nach  lebenden,  in  ganz  frischem 
Zustande  sich  befindenden  Originalpflanzen  verfertigt  wurden. 


B.  Specielles. 

1.  Gamotropismus. 

Wenn  ich  von  alteren  Untersuchungen  iiber  die  von  mir  als 
gamo-  und  karpotropische  Kriimmungen  bezeichneten  Orientirungs- 
bewegungen absehe,  so  ist  der  Gamo-  und  Karpotropismus  zuerst  von 
mir  in  meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen"  definirt  und  ein- 
gehender  besprochen  worden. 

Was  den  von  mir  proponirten  Namen  „Gamotropismus"  betrifift, 
so  bemerke  ich  hier,  dass  der  zuerst  im  J.  1889')  von  mir  definirte 
Gamotropismus  der  Siphonogamen-Bliithen,  von  dem  von  Conway 
Macmillan  im  J.  1890  beschriebenen  Gamotropismus  der  Krypto- 
gamen  sich  in  Betreff  der  Mechanik,  der  biologischen  Bedeutung  etc, 
unterscheidet,  so  dass  wegen  diesen  sehr  wesentlichen  Verschieden- 
heiten  die  von  Conway  Macmillan  mit  dem  Namen  Gamotropismus 
bezeichnete  Irritabilitát  der  Kryptogamen-Gameten  mit  dem  von  mir 
schon  im  J.  1889  niiher  beschriebenen  Gamotropismus  der  Phanero- 
gamen-Bliithen  nicht  unter  einem  Namen  vereinigt  werden  kann, 
weshalb  (auch  aus  Prioritátsriicksichten)  ich  hier  den  Vorschlag  thue, 

•^)  In  meiner  in  den  Sitzungs-Bericliten  der  kóuigl  bohui.  Gesellschaft  der 
Wisseuschaften,  Prag,  1889,  p.  236  veróffentlichten  Abhaudliing. 

1* 


4  XXXIV.   A.  Hansgirg: 

die  von  Conavay  Macmillan  entdeckten  Bewegungserscheiniingen  statt 
Gamotropismus  richtiger  Gametotropismus  zu  benennen. 

Nachdem  icli  bereits  in  meinen  vorerwálinten  „Phytodynami- 
schen  Untersuchungen"  an  zalilreichen  Beispielen  ^)  nachgewiesen 
hábe,  dass  die  gamotropischen,  dem  Schutze  der  Geschleclitsorgane, 
des  Nectars  etc.  dienendeu,  in  zweiter  Reihe  aucli  die  Fremd-  oder 
Selbstbestaubung  fordeiiiden  Orientirung.^ibewegungen  der  Bliithen 
ausschliesslich  wáhrend  der  Anthese,  resp.  aucli  kurz  vor  oder  nach 
der  Bliihdauer  entweder  nur  einmal  oder  wiederholt  (periodisch)  er- 
folgen,  ^)  so  werde  ich  in  naclifolgenden  Nachtrágen '')  zu  meiuem 
vorher  genannten  Werke  zunáchst  solche  Gattungen  anfiihren,  an 
welchen  ich  erst  in  neuerer  Zeit  die  nur  einmal  stattfindenden  gamo- 
tropischen Entwickelungs-  oder  Functionsorientirungen  der  im  Knospen- 
zustande  oder  in  der  Anthese  befindlichen  Bliithen  konstatirte,  mit 
der  Bemerkung,  dass  die  noch  vorhandenen  Liicken  in  der  Liste  der- 
jenigen  Pflanzenarten,  an  welchen  die  periodisch  sich  wiederholenden 
gamotropischen  Bewegungen  der  Bliithen  erfolgen,  in  einer  erst  nach 
Veroífentlichung  neuer  Beitráge  zur  Kenntniss  dieser  Bewegungen  zu 
publicirenden,  monographischen  Bearbeitung  dieses  fiir  die  Phytody- 
namik  und  Bliithenbiologie  hochwichtigen  Themas  ausgefiillt  werden 
kónnen. 

Einmalige,  periodisch  sich  nicht  wiederholende  gamotropische 
Richtungsbewegungen  der  Bliithen,  bez.  Bliithenknospeu  kommen  unter 
den  Monocotylen  nicht  blos  bei  den  meisten  (fast  allen)  Gattungen 
und  Arten  vor,  an  welchen  ich  die  nach  der  Blíithenbefruchtung  er- 
folgenden  karpotropischen  Schutzbewegungen  nachgewiesen  hábe,  ^) 
sondern  auch  an  vielen  Gramineen. 

In  der  Familie  der  Grdser  hábe  ich  die  gamotropischen  vor  und 
wáhrend  der  Anthese  erfolgenden  Bewegungen  der  Bliithen-  und 
Aehrchenstiele  in  nachfolgenden  Gattungen  konstatirt,  in  welchen 
grosstentheils  (so  z,  B.  bei  allen  mit  durchschossenen  Lettern  ge- 
druckten  Gattungen)  auch  auífallende  karpotropische  Orientirungs- 
bewegungen  zu  Stande  kommen :  Festuca  (Vulpia,  Ctenopsis),  Bromus, 


*)  L.  c.  p.  89  bis  91,  158  bis  163. 
5)  L.  c.  p.  85  bis  117. 


®)  Siehe  auch  meine  Abhandlung  „Beitráge  zur  Kenntniss  der  Bluthen- 
ombropliobie,"  iu  den  Sitz.-Ber.  der  k.  bohm.  Gesell.  der  Wissensch.,  Prag,  1896 
vom  10.  Juli. 

')  Siehe  „Phytodynam.  Untersuchungen,"  p.  9(5  und  im  Nachfolgenden  das 
2.  Kapitel. 


Neue  Untersuchungen  uber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  5 

Brachypodiwn,  Boissiera,  Scleropoa,  Glyceria,  Poa,  Schismus,  Lagurus 
(schwach),  Lamarckia,  Cynosurus,  Dactylis,  Briza,  Diarrhena,  Koe- 
leria,  Eragrostis,  Molinia,  Phraymites,  Leptochloa,  Eleusine,  Beck- 
mannia,  Chloris,  Cynodon,  Avena,  Arrhenafhenim,  Trisetum,  Coryne- 
p/iorus,  Aira,  Holcus,  Calaniagrostis,  Gastridmm,  Agrostis,  Cinna, 
Polypogon,  Milhlenhergia,  Sťipa  (Lasiagrostis),  Anthoxanthum  (Taf.  I. 
Fig.  4),  Phalaris,  Ehrhardta,  Setaria,  Paniciim,  Paspalum,  Sorghum, 
Tnemeda,  Andropogon,  Impcrata,  Tragus  (Lappago),  Danthonia, 
Hierochloe,  Melica,  Agropyrum,  Triticum^  Sporobolus,  Oryzopsis. 

In  der  Familie  der  Juncaceen  finden  ansehnliche  gamotropische, 
nur  einmal  erfolgende  Krummungen  der  Bliithenstiele,  durch  welche 
die  Bliitheii  in  eine  zur  Bestaubung  geeignete  Lage  gebracht  werden, 
in  der  Gattung  Luzula  und  Junců s  statt. 

Von  Liliaceen,  deren  Bliithenstiele  iihnliche  gamotropische  Functi- 
onsbewegungen  ausfiihren,  seien  hier  nachtráglich  ^j  noch  nachfolgende 
Gattungen  beispielsweise  angefiihrt:  Ledebouria  (Scilla),  Gasteria, 
Vcltheimia,  Nothosceptrum,  Bellevallia  (Hyacinthus),  Ornithoglossum, 
Phalangium  (Anthericura),  Thysanotus,  Dichopogon,  Ornithoglossum, 
Agapanthus,  Kniphofia,  Iphigenia  (insb.  J.  Oliveri). 

Von  Bromeliaceen  gehort  hieher  ausser  Hechtia  ^)  (z.  B.  H.  Gies- 
brechtii)  auch  die  Gattung  Pitcairnia  [z.  B.  P.  flamraea,  bei  welcher 
die  jungen  an  den  Stengel  angedriickten  und  von  ziemlich  langen 
Deckbláttern  geschíitzten  Bliithenknospen  sich  spáter  (vor  der  Bliithen- 
entfaltung)  vom  Stengel  wegkriimmen.]  ^^)  Von  AmarylUdeen  (z.  B. 
Strumaria). 

Bei  den  Dicotylen  sind  die  nur  einmal  erfolgenden  gamotropi- 
schen  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  bez.  -Stengel  weiter'^)  auch  in 
nachfolgenden  Familien  und  Gattungen  verbreitet :  Familie  Nepentha- 
ceae  (Gatt.  Nepenthes).  Fam.  Polygonaceae  (Gatt.  Polygonům). 

In  der  Familie  der  Labiaten  hábe  ich  die  gamotropischen 
Functionsbewegungen  weiter  noch  an  einigen  Arten  aus  nachfolgenden 
Gattungen  beobachtet:  Plectranthus,  Coleus,  Teucrium,  Salvia,  Phy- 
sostegia  (schwach  gamotropisch). 


«)  Andere  Gattimgeu  der  Liliaceen  siehe  in  meiner  vorher  citirten  Arbeit 
p.  96  und  102. 

')  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  108. 

^0;  Blos  die  untersten  BIúthen,  deren  Deckblatter  die  ganzen  Bliithen- 
knospen iiberragen,  eutfernen  sich  nicht  vom  Stengel. 

")  Vergl.  mein  "Werk  1.  c.  p.  95  f.  und  102, 


6  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

Von  Boragineen  fiihre  ich  hier  beispielsweise  die  Gattung  Myo- 
sotis  und  Pulmonaria  au. 

In  der  Familie  Gesneraceae  kommen  gamotropisclie  Kriimmungen 
der  Bliithenstiele  auch  in  der  Gattung  Saintpaulia,  Střep tocarpus, 
Sinningia  (Stenogastra),  Gloxinia  íz.  B.  bei  G.  digitaliflora  u.  a.)  vor. 

Von  Hydrophyllaceen  in  der  Gatt.  Whitlawia.  Von  Solanaceen 
an  einigen  Arten  aus  der  Gattung  Vestis,  Nicandra,  Solanum,  Ni- 
cotiana. 

Von  Scrophídariaceen  in  der  Gattung  Diascia,  Melampyi'um, 
Celsia,  Verbascum,  Mimulus,  Linaria,  Anarrhinum,  Calceolaria,  Mazus, 
Chelone,  Digitalis.  Von  Orobanchaceen  an  Orobanche-Arten.  Von  Cam- 
panidaceen  in  der  Gatt.  Walilenbergia.  Von  Ericaceen  bei  einigen 
Clethra-  und  Monotropa-Arten.  In  der  Fam.  Rubíaceae  bei  einigen 
Schenkia-Arten. 

Von  Primtdaceen  gehórt  hieher  die  Gatt.  Androsace  und  Primula 
(z.  B.  P.  poculiformis,  venusta,  Palinuri;  hingegen  verhalten  sich  die 
Bliithenstiele  von  P.  verticillata  u,  a.  fast  oder  ganz  aganiotropisch). 
Von  Loganiaceen  finden  anselinliche  gamotropische  Kriimmungen  bei 
einigen  Arten  aus  der  Gattung  Buddleia  statt  (insb.  an  B.  japouica^ 

Von  Capparidaceen  in  der  Gatt.  Cleome, 

Von  Geraniaceen  bei  zablreichen  Oxalis-,  Pelargonium-,  Ero- 
dium-,  Geraniuni- Arten.  Von  Tremandraceen  an  Platy theca  galioides, 
deren  junge,  aufwiirts  gerichtete  Bliithenknospen  spiiter  (wáhrend  der 
Anthese)  an  langen  Bliithenstielen  liberhiingen. 

Von  Combretaceen  an  Quisqualis  indica,  deren  unentwiekelte, 
aufrecht  gestellte  Bliithenknospen  vor  der  Entfaltung  der  Blumenkrone 
sich  so  herabkrtimmen,  dass  die  geoffneten  Bluthen  mit  ihrer  Apertur 
nach  unten  gerichtet  (uberhángend)  sind. 

In  der  Familie  Onagrarieae  bei  zahlreichen  Oenothera-,  Circaea-, 
lussiea-,  Eucharidiura-Arten. 

Von  Cruciferen  weiter  noch  ^"^  an  Lyrocarpa-,  Dithyrea-,  Descu- 
rea-,  Thelypodium-Arten.  Von  Fumariaceen  in  der  Gattung  Dicentra. 
Von   Violaceen  an  zahlreichen  Viola- Arten. 

Von  Leguminosen  ferner^')  an  den  von  mir  beobachteten  Arten 
aus  der  Gattung  Lessertia,  Wistaria,  Lespedeza,  Rhynchosia,  Dalea, 
Swainsonia,  Sutherlandia,  Pericopsis,  Desmodium,  Dactylaena,  Bau- 
hinia  (z.  B.  an  B.  variegata,    deren  Bliithenknospen  vor  der  Anthese 


")  L.  c.  p.  95  und  101. 
")  L.  c.  p.  9G  und  101. 


Neue  Untersuťliungen  tiber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  7 

stark  herabgekrumrat  sind,  spáter  aber,  wenn  sich  ihi-e  Bliitliezeit 
naheit  und  die  Blumenkrone  sich  entfaltet,  sicli  wieder  aufwárts  kriim- 
men,  so  dass  die  geoffneten  Bluthen  mít  der  Kelchmiindung  gegen 
die  Sonne  gerichtet  sind,  in  welclier  Lage  sie  dann  bis  zur  Fruchtzeit 
verharren.  ^*) 

An  die  gamotropischen  UmbelUferen,  bei  welchen  G.  die  Bluthen- 
stiele  in  den  doldenartigen  Bliithenstánden  kurz  vor  der  Entfaltung 
der  Bluthen  sich  centrifuga),  wie  bei  den  Pimpinella-,  Astrantia- u.  á. 
Arten^^)  krummen,  schliesst  sich  weiter  die  Gattung  Psichotis,  Kidolfia, 
Torilis,    Carům,  Daucus  u.  ii. 

Von  Sa.icifragaceen  gibt  es  gamotropische  Kriimmungen  in  der 
Gattung  Tiarella,  Tohniea  u.  á.  Von  Crassulaceen  an  einigen  Cotyle- 
dou-  (Umbilicus-)  und  Sedum-Arten  (z.  B.  S.  coeruleum,  album  u.  a.) 
Von  Ranunculaceen  an  Clematis  veuosa  (C.  patens  X  viticella).  Von 
Portulacaceen  in  der  Gattung  Montia  und  Claytonia.  Von  Malvaceen 
an  einigen  Abutilon-Arten. 

Nach  Urban ^"j  erfolgen  auch  bei  den  meisten  Pflanzen  mit  ein- 
seitswendigen  luflorescenzen  gamotropische  Kriimmungen  der  Bliithen- 
stiele;  bei  Aesculus  u.  ii.  werden  sie  von  der  ganzen  Bliithenstand- 
achse  ausgefuhrt. 

In  Betreff  der  nur  einmal  erfolgenden  gamo-  und  karpotropi- 
schen  Bewegungen  der  (rmwimeřw-Bliithen  oder  Aehrchen  bemerke 
ich  hier  noch,  dass  die  vor  und  wiihrend  der  Blíithenentfaltiing  statt- 
findenden  Orientirungsbewegungen  der  Bliithen  bei  den  Grásern  in 
allen  von  mir  bisher  diesbeziiglich  untersuchten  Gattungen  nach  einem 
Typus  erfolgen,  blos  die  erst  zur  Fruchtzeit  stattfindenden  (karpo- 
tropischen)  Kriimmungen  weichen  bei  einigen  Gattungen  (Cornucopiae, 
Eleusine)  von  diesem  Typus  wesentlich  ab. 

Doch  bestehen  auch  bei  den  Gramineen  wie  bei  anderen  Pflan- 
zen, deren  Bliithen-  und  Fruchtstandsachsen  gamo-  und  karpotropische 
Kriimmungen  ausfiihren,  bei  verschiedenen  Gattungen  und  selbst  bei 
einigen  Arten  aus  derselben  Gattung  (z.  B.  Festuca,  Agrostis,  Poa 
Koeleria,  Polypogon  u.  á.)  gamo-  und  karpotropische  Sonderanpassuu-, 


")  Ob  die  Bltithenstiele  dieser  scboneu  Caesalpiuieen-Species  wáhrend  der 
Fruchtreife  ibre  wábreud  der  Anthese  innegebabte  Lage  nicht  verándern  (resp. 
eine  karpotropiscbe  Krummung  ausfiihren)  war  mir  nicht  móglich  festzustellen, 
da  das  einzige,  von  mir  in  der  BIúthe  in  Victoria-Garten  in  Bombay  beobachtete, 
Exemplár  blos  sterile  (vor  Fruchtansatz  abfallende)  Bluthen  erzeugte. 

15)  Vergl.  mein  Werk  p.  99. 

")  Zur  Biologie  der  einseitswendigen  Blutheustánde,  1895. 


8  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

gen  und  graduelle  Differenzen  zwischen  den  gamo-  und  karpotropi- 
schen  und  den  fast  oder  ganz  akarpotropisch  sich  verhaltenden 
Grásern. 

Bei  allen  mir  bekannten  Grasarten  fiihren  die  noch  uneut- 
wickelten  Bliithen  oder  Aehrchen  kurz  vor  der  Anthese  eine  mehr 
oder  weniger  ansehnliche  centrifugale  Krummung  aus,  durch  welche 
die  zuerst  der  Hauptachse  genáherten  und  diclit  neben  einander 
stehenden  Bliithen  oder  Aehrchen  von  dieser  entfernt  und  durch  eine 
Spreitzung  der  Rispenáste  auch  von  einander  gebracht,  resp.  aus 
ihrer  urspriinglich  fast  verticalen  in  eine  mehr  oder  weniger  schiefe, 
bis  fast  oder  ganz  horizontále  Lage  versetzt  und  der  Sonne  entgegen 
gestellt  werden,  resp.  mit  der  Spindel,  von  der  sie  sich  abzweigen, 
einen  spitzen  bis  rechten  Winkel  bilden,  so  dass  an  den  wáhrend  der 
Anthese  in  der  fur  die  Fremdbestáubung  giinstigsten  Functionslage 
sich  befindenden  Bliithen  nach  erfolgtem  Aufklappen  der  Hiillschuppen 
und  Auswachsen  der  Staubfáden  das  Ausstáuben  des  Pollens  rasch 
und  mit  bestem  Erfolge  stattfinden  kann. 

Wie  das  vor  der  Anthese  erfolgende  Óffneu  und  das  nach  der 
Bliithezeit  zu  Stande  kommende  Schliessen  des  ganzen  Bliithenstandes 
oder  einzelner  Theile  desselben,  so  findet  auch  bei  den  Grásern  die 
in  der  Regel  nur  einmal,  ausnahmsweise  auch  wiederholt"j  ausge- 
fiihrte  Spreitzung  der  Spelzen  bei  verschiedenen  Gattungen  und  Ar- 
ten  unter  sonst  gleichen  áusseren  Bedingungen  ungleichzeitig^^)  und 
mit  ungleicher  Energie  statt;  doch  treten  bei  giinstigen  Witterungs- 
verháltnissen  bei  einzelnen  Individuen  einer  und  derselben  Species 
oder  Varietát  nur  selten  individuelle  Unterschiede  in  der  Bliithen- 
entfaltung,  resp.  in  mehr  oder  weniger  energischem  Auseinander- 
weichen  der  Spelzen  und  dem  Vorschieben  der  Antheren  etc.  hervor. 

Wáhrend  bei  den  nieisten  Gramineen-Arten  die  dem  Verstáuben 
des  Pollens  vorausgehenden  Veránderungen  von  áusseren  Factoren 
in  hohem  Grade  beeinflusst  werden,  indem  das  Offnen  der  Bliithen 
und  Verstáuben  des  Pollens,  resp.  das  Auseinandervveichen  der 
Spelzen  und  das  Vorschieben  und  Aufspringen  der  Antheren  nur 
bei  giinstiger  Witterung  normál,  bei  ungiinstigen  Bedingungen  jedoch 
nur  unvollstándig   oder  gar   nicht   erfolgt,    bei    sehr   trockener  Luft 


")  Bei  gunstigen  Witterungsverháltnissen  spre-izt  das  Honiggras  (Holcus) 
die  Spelzen  zweimal  an  einem  Tage  auseinander  (vergl.  Kerneu,  Pflanzeuleben, 
II.,  p.  140). 

'")  Mehr  dariiber  siehe  in  Kerner's  „Pflanzenleben,"  II.,  p.  139. 


Neue  Untersuchurgen  iiber  den  Gamo-  und  Karpotropismiis.  9 

und  hoher  Temperatur  verlangsamt,  bei  niedriger  Temperatur,  iinge- 
niigender  Beleuchtung  und  liinger  anhaltendem  Regen  nicht  nur  um 
Stunden,  sondern  auch  um  Tage  verzogert  wird,  findet  bei  den  nur 
kleistogame  oder  pseudokleistogame  Rliithen  erzeugenden  Grasern, 
z.  B.  bei  Leersia  oryzoides,  Amphicarpum  Purschii,  Diplachne  serotina, 
Danthonia  spicata,  sowie  bei  einigen  Varietáten  von  Hordeum  (insb, 
bei  der  sechszeiligen,  zweizeiligen  und  der  Pfauengerste)  die  Óffnung 
der  Bliithenspelzen  aucli  unter  den  der  Anthese  selir  giinstigen 
Witterungsverhaltnissen  nicht  statt. 

Bei  den  streng  kleistogamisclien  Grasern,  welche  nur  auf  Selbst- 
befruchtung  angewiesen  sind,  beruht  das  niclit  zu  Stande  kommende 
Oífnen  der  sonst  normál  entwickelten  Bliithen  weniger  auf  Jiusseren, 
als  auf  inneren,  grosstentheils  noch  unaufgeklarten  Ursachen;  hin- 
gegen  ist  das  Eintreten  der  unecliten  Kleistogamie  bei  den  Grasern 
wie  bei  anderen  Pflanzen,  welche  Neigung  zur  Pseudokleistogamie 
haben  (auch  bei  einigen  Juncaceen)  hauptsachlich  durch  ungiinstige 
áussere  Verhiiltnisse  bedingt^^j  und  der  Experimentátor  hat  es  blos 
bei  diesen,  zeitweise  pseudokleistogame  Bliithen  erzeugenden,  Arten  der 
Gramineen  (auch  der  Juncaceen)  in  seiner  Gewalt  durch  Veranderun- 
gen  in  der  Temperatur  etc.  statt  der  chasmogamen  die  pseudokleisto- 
gamen  Bliithen  entstehen  zu  lassen, 

Nebenbei  bemerke  icli  hier  noch,  dass  bei  den  Grasern  das 
durch  Turgorveráuderungen  der  zu  einem  fleischigen  Schiippchen 
umgebildeten  Blumenblátter  (Lodiculae)  verursachte  normále  Ófifnen 
der  Bliithen  auch  in  Folge  von  ungeniigeuder  Ernilhrung  und  Wasser- 
zufuhr  (z.  B.  nach  einer  Verpfianzuug)  nicht  stattfindet  und  dass  ein 
rasches  Schliessen  der  Bliithenspelzen  bei  einigen  Gramineen-  und 
Juncaceen-Arten  auch  auf  experimentellem  Wege  durch  Befeuchtung 
der  im  Bliithengrunde  liegenden  Oberfliichenzellen  des  Schwellgewebes 
mit  stark  wasseraufsaugeuden  Substanzen  (z.  B.  durch  verdiinntes 
Glycerin,  Salz-  und  Zuckerlosungen  etc.)  erzielt  werden  kanu. 

Beziiglich  der  Mechanik  der  nur  einmal,  nicht  periodisch  er- 
folgenden  gamo-  und  karpotropischen  Bewegungen  der  Gramineen- 
Bluthen  moge  hier  erwáhnt  werden,  dass  das  Oífnen  imd  Schliessen 
des  Perianthiums  auf  einer  im  gewissen   Entwickelungsstadium  meist 


i»;  Vergl.  des  Verf.  „Phytodynamische  Untersuchimgen",  p.  63,  1.  An- 
merkung,  wo  das  durch  Temperaturerhohung  erfolgende  Offnen  des  Perianthiums 
der  Gramineen  und  p.  166,  wo  die  Pseudokleistogamie  bei  den  Phanerogamen 
besprochen  wird. 


10  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

nur  fíir  sehť  kurze  Zeit  (wenige  Stunclen)  vorubergehenden  Anschwel- 
lung,  bez.  Zusammenschrumpfung  des  an  der  Basis  der  Deckbláttchen 
(Spelzen)  in  der  sog.  Bewegungszone  befindlichen  Schwellgewebes 
beruht,  wřihrend  die  gamo-  und  karpotropisch  ilire  Lage  und  Richtung 
veráiidernden  Bliithen-  oder  Aelirchenstiele  der  Griiser  ihre  Kriim- 
mungen  hauptsiichlich  vermittelst  der  in  den  Winkeln  der  Rispenáste 
befindlichen  kleinen  Gelenkpolstern  oder  kissenartigen  Anscliwellun- 
gen  der  Stiele  ausfiihren,  Indem  die  Kraft,  welche  die  Krummung 
hervorruft  ein  beschleunigtes  Wachsthum  je  eines  von  den  beiden 
antagonistisclien  Gewebecomplexen  dieser  Polster  verursacht  oder 
nachdem  bei  den  karpotropischen  Kriimmungen  die  durch  die  sich 
entwickelten  Pollenzellen  in  dem  Gewebe  der  Narben  und  der  Frucht- 
knoten  hervorgerufenen  Veránderungen  im  Turgor  etc.  sich  bis  in  die 
Bliithenstiele  fortgepflanzt  und  in  dieseu  chemische  Umsetzungen  ver- 
anlasst  haben. 

Schliesslich  moge  hier  noch  erwáhnt  werden,  dass  das  Offnen 
und  Schliessen  der  Gramineen-Bluthen  mit  den  gamo-  und  karpo- 
tropischen Bewegungen  der  Stiele  nicht  in  unmittelbarem  Zusammen- 
hange  steht,  da  die  letzteren  Kriimmungen  bei  einigen  Grasern  auch 
dann  noch  (jedoch  meist  nur  unvollstandig)  stattfinden,  wenn  junge 
bewegungsfáhige  Stiele  ihrer  Bliithen  beraubt  wurden. 

Wáhrend  die  karpotropischen  Kriimmungen  der  Gramineen,  wie 
bei  Vallisneria  spiralis,  Cobaea  scandens"-^")  u.  á.  auch  bei  mangelnder 
Befruchtung  zu  Stande  kommen,  werden  die  auf  ungleich  raschem 
Wachsthum  der  beiden  Láugshálften  der  Bewegungszone  der  nicht 
radiár,  soudem  zygomorph  gebauteu  Stiele  beruhenden  karpotropischen 
Stielbewegungen  bei  den  meisten  mono-  und  dicotylen  Pflanzen  erst 
in  Folge  einer  von  den  befruchteten  Bliithen  an  den  Stiel  iibermit- 
telten  Reizes  hervorgerufen.^^) 

Was  die  periodisch  sich  wiederholenden,  zum  Schutze  des  Pollens, 
Nectars  etc.  dienenden  gamotropischen  Bewegungen  der  Bliithenhiille 
resp.  das  periodische  Óffnen  und  Schliessen  der  Bliithen  und  Bliithen- 
kopfchen  betrifft,  so  will  ich  iiber  diese  meist  durch  Licht-  und  Wármever- 
ánderungen  hervorgerufene  Bliithenbewegungen,  welche  in  vielen  Puncten 
mit  den  nyctitropischen  Bewegungen  der  Laubblátter  iibereinstimmen  ^-j 


20j  Vergl.   ScuoLTz    „Die    Orientierungsbewegungen  der    Bliithenstiele  von 
Cobaea  scandens",  1893. 

^')  Mehr  daruber  siebe  in  meiuen   „Pbytodynara.  Untersucbuugen",  p.  106. 
2^)  Vergl.  Oltmanns  „Uber  das  Offnen  und  Schliessen   der  Bliithen",  1895. 


Neue  Uiitersuchuiigen  tiber  den  Gamo-  uud  Karpolropismus.  H 

und  tiber  welche  icli  bereits  in  meinen  „Phytodynamisclien  Unter- 
suchungen"  ausfulirlicher  abgehaiidelt  hábe,  hier  zunáchst  die  Ergeb- 
nisse  meiner  in  den  letzten  zwei  Jahren  gelegentlich  durchgefiihrten 
diesbezuglichen  Untersuchungen  uber  die  Verbreitung  dieser  Bewe- 
gungen  unter  den  mono-  und  dicotylen  Pflanzen  kurz  mittheilen,  mit 
der  Bemerkung,  dass  in  nachfolgendera  Verzeichnisse  von  Pflanzen- 
ai-ten  mit  wiederliolt  sich  oífnenden  uud  schliessenden  Bluthen  oder 
Bliithenkopfchen  bei  verschiedenen  Species  die  Dauer  des  Bliihens 
der  einzelnen  Bliitben  von  zwei  bis  zu  vielen  Tagen  wechselt-^)  und 
das  Oífnen  und  Schliessen  der  Blumen  wie  bei  den  ephemeren  (sog. 
Eintagsbliithen)  oder  bei  den  nur  einmal  sich  offnenden  und  nicht 
mehr  schliessenden  (sog.  agamotropischen)  Bluthen  entweder  zwischen 
Friihmorgen  und  Mittag  oder  erst  Nachmittag,  am  Abend  oder  in  der 
Nacbt  erfolgt.-^) 


a)  Pflanzen   mit  periodisch   sich  offnenden  und  schlies- 
senden Bluthen  oder  Bliithenkopfchen. 

Fam.  Oxalidaceae:  Gatt.  Oxalis  (O.  violacea,  Bowiei,  raultiflora, 
rubella,  longifolia,  cernua,  Piottae,  brasiliensis,  longisepala,  floribunda, 
livida,  Candollei,  articulata,  lupulinifolia,  Bonariensis,  Martiana,  corni- 
culata,  welche  Oxalis-Arten  betreffs  ihrer  periodischen  Bliithen- 
bewegungen  den  in  meinera  vorhergenannten  Werke  angefuhrten 
Oxalis-Species,  mit  wiederholt  sich  oiinendeu  und  schliessenden  Bliithen 
sich  áhnlich  verhalten.)  -^) 

Fam.  Geraniaceae:  Gatt.  Geranium  (G.  viscidulum,  pyrenaicum, 
rotundifolium,  bohemicum,  album,  sibiricum,  Hookerianum,  bei  welchen 
G.-Arteu  die  Bluthen,  wie  bei  einigen  anderen  G.-Species  meist  nur 
eine  unvollstándige  Schliessbewegung  ausfiihren,  resp.  hemigamo- 
tropisch,sich  verhalten;-'^)  hingegen  besitzt  G.  hungaricum,  canariense, 


^3)  Beispiele  sind  in  Kerner's  „Pflanzenleben",  II.,  p.  209  angefiihit. 

«*)  Zahh-eiche  Beispiele  von  frulischliessenden,  spátschliessendeu,  fruh  oder 
spát  sich  offnenden  sowie  in  der  Nacht  bliihenden  Pflanzen  mit  ephemeren  oder 
periodischen  Bluthen  sind  in  meinen  „Phytodynam.  Untersuchungen,"  p.  158  f. 
und  in  Kerner's  „Pflanzenleben,"  II.,  p.  208  f.  angefiihrt. 

^5)  Vergl.  1.  c.  p.  ItíO  und  p.  87. 

*«)  Hemigamotropische  Bluthen  hábe  leh  auch  an  den  im  Zimmer  beobach- 
teten  Exemplaren  einiger  Erodium-,  Potentilla-,  Eosa-,  Thlaspi-,  Arabis-,  Tetra- 
poma-,  Braya-,  Aubrietia-,  Erysimum-  (z.  B.  E.  arkansanum),  Syrenia-  ^z.  B.  S. 
Perowskiana),  Ranunculus-,  Paeonia-Arten  u.  á.  beobachtet. 


12  X\XIV.    A.  Hansgirg: 

austriacum,  hybridům,  lividum  u,  ii,  agamotropische,  nnr  einmal  (nicht 
periodisch)  sich  offnende  imd  schliessende  Bluthen).  Gatt.  Eiodium 
(E.  chium;  hingegen  besitzt  E.  corsicum  u.  á.  agamotropische 
Bluthen). 

Fara.  Nymphaeaceae :  Gatt.  Nymphaea  (N.  Boucheaua,  stellata 
auch  var.  parviflora,  amazonum,  lasiophylla,  blanda  auch  ihre  Varie- 
tiiten,  N.  Jamesoniana,  stenaspidota,  ampla  auch  var.  tenuiuervia, 
oxypetala,  lotus  auch  var.  pubescens,  capensis  auch  var.  scutifolia, 
kewensis  =  N.  lotus  var.  alba  X  N.  devoniensis).  Gatt.  Nelumbium 
(N.  speciosum,  flavum). 

Fam.  Rosaceae:  Gatt.  Rosa  (R.  fraxinifolia,  pseudoalpina,  pim- 
pinellifolia,  pomifera,  rugosa,  Solandri ;  bel  R.  glabrifolia,  lagenaria, 
blanda,  ditrichopoda,  gentilis,  speciosissima  meist  hemigamotropisch ; 
bel  einigen  Rosa-Arten  auch  fast  oder  ganz  agamotropisch).  Gatt. 
Potentilla  (P.  nepalensis,  chrysantha,  gelida,  thuringiaca  und  aurea 
meist  hemigamotropisch,  taurica,  Visianii,  villosa,  vindobonensis, 
bolzanensis,  opaca,  arenaria,  tyroliensis,  vlasicensis,  Sommeri,  holo- 
petala,  alpestris,  montenegrina,  divaricata,  pallida,  tanacetifolia,  Karoi, 
trifurcata  auch  deren  Varietiiten,  speciosa,  maculata,  salisburgensis, 
inťlinata,  Hippiana,  oniithopoda,  pulcherrima,  nevadensis  und  splen- 
dens  meist  hemigamotropisch,  cinerea,  collina,  dealbata,  supina, 
micrantha  (schwach),  alba,  gelida,  hybrida  (alba  X  sterilis),  Brennia, 
rubens  auch  deren  nova  varietas  in  horto  botan.  Prag). 

Gatt.  Rubus  (R.  deliciosus  und  idaeus,'-^)  meist  hemigamotropisch ; 
bei  anderen  R.-Arten  agamotropisch). 

Fam.  Caryophyllaceae :  Gatt.  Dianthus  (D.  liburnicus,  Seguierii 
meist  nur  hemigamotropisch;  bei  anderen  Arten  agamotropisch). 

Fam.  Cruciferae  :'■'■'*)  Gatt.  Cardamine  (C.  leucantha,  barbarae- 
folia?)  Gatt.  Draba  (D.  repens,  Thomasii,  aizoides,  carinthiaca,  con- 
torta,  Wahlenbergii,  lactea,  Zahlbruckneri,  rupestris).  Gatt.  Alyssum 
(A.  montanum,  corymbosum,  micranthum,  transsilvanicura,  A.  (Odon- 
torrhena)  argenteum;    hingegen    verhalten    sich    die    Bluthen  von  A. 


")  Nach  Kekner  „Pflanzenleben,"  II,  p.  209  óffnen  sich  die  Bluthen  dieser 
Art  zweimal,  schliessen  sich  aber  nur  einmal,  da  die  Blumeublátter  am  zweiten 
Tage  abfallen  und  matsch  werden. 

2^j  Die  Blumen  vieler  im  Nachfolgenden  angefiihi  ten  Cruciferen  -Species 
schliessen  sich  Abends  an  im  Zimmer  beobachteten  Exemplaren  (auch  in  der 
freien  Nátur,  wenn  die  Tagestemperatur,  sobald  die  Dámmerung  anbricht  und 
in  der  Nacht  sich  nur  weuig  verándert  etc.)  meist  nur  unvollstándig  (^hemigamo- 
tropisch) oder  bleiben  unter  gewissen  Umstánden  auch  ganz  offen. 


Neue  Untersuchuugeu  uber  den  Gamo-  uiid  Karpotropismus.  13 

sjíinosum,  saxatile  u.  a.  agamotropiscli).  Gatt.  Diplotaxis  (D.  siifolTa, 
eiucoiiles,  Proloiigii).  Gatt.  Stenophragma  (S.  pumilum  uiul  Thalianuiii 
lueist  hemigamotropisch). 

Gatt.  Arabis  (A.  arenosa,  Soyeri,  pumila,  bei  A.  Stelleri  auch 
var.  japonica  und  A.  Scopoliana  erfolgt  die  Schliessbeweguiig  meist 
iinvollstándig).  Gatt.  Aubrietia  (A.  gracilis,  Pinardii,  erubescens,  parvi- 
ílora  meist  hemigamotropisch;  hingegen  bei  A.  Columnae,  deltoidea? 
u.  a.  agamotropisch).  Gatt.  Thlaspi  (T.  cochleariforme  und  Kowaczii, 
meist  hemigamotropisch).  Gatt.  Biscutella  (B.  leiocarpa,  ciliata,  ra- 
phanifolia). 

Weiter  gehoren  hierher  auch  Vesicaria  sinuata,  Malcolmia  mon- 
golica,  Tetrapoma  barbaraefolium,  Farsetia  clypeata,  Braya  alpina, 
Anastatica  senegalensis,  Hirschfeldia  incana,  Bunias  erucago,  Sisym- 
brium  (Hugueuinia)  tanacetiíolium,  Enarthrocarpus  lyratus  und  Sinapis 
juncea. 

Fam.  Onagrarieae:  Gatt.  Oenothera  (Oe.  serrata,  odorata,  co- 
giiata,  cuprea,  gauroides,  mollissima,  epilobiifolia,  Oe.  (Godetia)  ru- 
bicuuda,  pumila,  Oe.  (Shaerostigma)  strigulosa,  hirta).  Gatt.  Gaura 
(G.  parviflora).  Gatt.  Eucharidium  (E.  concinnum).  Gatt.  Epilobium 
(E.  squamatum,  scaturigineum,  luteum,  trigonum,  obscurum,  hyperi- 
cifolium,  pubescens,  roseum,  tetragonum,  cupreum). 

Fam.  Lythrarieae :  Gatt.  Lythrum  (L.  hyssopifolium,  flexuosum). 

Fam.  Papaveraceae :  Platystemon  californicum,  Escholtzia  cali- 
fornica  auch  fl.  albo,  Hunnemannia  fumariaefolia?^^) 

Fam.  Ficoideae:  Gatt.  Mesembryanthemum  (M.  Schoelleri, 
flavescens,  laeve,  uncinellum,  candens,  bulbosum,  intonsum,  bicalosum, 
polyphyllum,  tenuifolium,  pinnatifidum), 

Fam.  Mulvaceae :  Gatt.  Malva  (M.  parviflora,  erecta,  waltliae- 
riaefolia,  trifida,  Morreni,  limensis,  Mauritiana,  crispa).  Gatt.  Althaea 
(A.  narbonensis,  taurinensis,  cannabina,  armeniaca).  Gatt.  Palava  (P. 
malvaefoliai.  Gatt.  Lavatera  (L.  Mauritanica,  cretica).  Gatt.  Anoda 
(A,  cristata). 

Fam.  Caefaceae:  Echinocactus  tenuispinus  (E.  Ottonis  var.  tenui- 
spinus);  Echinocereus  subinermis;  Echinopsis  tubiflora,  oxygona  auch 
var.  Willkommii,  E.  Zukarinii  auch  var.  Droegeana,  E.  Euryesii, 
Phyllocactus    hybridus   und    dessen  Varietaten   mit  meist  nur  unvoll- 


'-')  Einige  Papaveniceeu  mit  ephemereu  Bliithen  (Papaver-,  Glaucium-  etc. 
Arten)  vcrhalten  sich  unter  gewissen  TJmstanden  (wena  sie  bescliattet  werdea 
etc.)  wie  Pflaiizeii  mit  zwei-  bis  mehrtágigeu,  periodiscb  beweglicheu  Blutheii.     . 


14  XXXIV>     A.  Hansgirg: 

stándig  (hemigamotropisch)  sicli  schliessenden  Bluthen;  bei  Ph.  Gárt- 
neri  u.  'á.  verhalten  sicb  die  Bluthen  fast  oder  ganz  agamotropisch. 
Gatt.  ]\Iamillaria  (M.  uberiformis  auch  var.  major,  M.  dilichocentra, 
polythele,  rhodantlia,  rutila,  longispina). 

Fam.  Magnoliaceae:  Gatt.  Magnolia  (M.  glauca,  Soulangeana, 
purpurea,  obovata  ><  conspicua). 

Fam.  Ranunculaceae :  Gatt.  Ranunculus  (R.  ficariiformis,  carpa- 
tliicus,  gracilis,  pedatus,  muricatus,  tracliycarpus,  aureus,  adscendens, 
velutinus,  Kerneri  (auricomus  X  acris),  Goiiani,  bei  welchen  sicli  die 
Bluthen  nicht  selten  niir  unvollstándig  (hemigamotropisch)  schliessen; 
hingegen  verhalten  sich  die  Bluthen  von  R.  Nelsonii,  aconitifolius  und 
asiaticus  fl.  pl.  agamotropisch).  Gatt.  Paeonia  (P.  pubens,  peregriua 
und  deren  Varietaten  cretica,  villosa  und  officinalis  in  horto  botan. 
Vindob.,  P.  corallina  auch  var.  typica  und  Pallasii  in  horto  botan. 
Vindob.,  P.  microcarpa,  arietina,  mollis  auch  var.  angustifolia  und 
var.  latifolia,  P.  decora,  officinalis  auch  var.  pubescens;  bei  P.  tenui- 
folia,  P.  Montan  meist  nur  hemigamotropisch).  Gatt.  Isopyrum  (I.  bi- 
ternatum).  Gatt.  Anemone  (A.  trifolia,  blanda  auch  var.  albiflora, 
intermedia  (nemorosa  X  ranunculoides),  nemorosa  und  deren  Varie- 
taten coerulea  und  grandiflora,  A.  multifida,  silvestris  var.  horticulta, 
A.  apennina,  A.  (Hepatica)  triloba  floře  pleno  coeruleo  et  roseo  meist 
nur  unvollstándig). 

Gatt.  Trollius  (T.  altaicus,  caucasicus  und  humilis,  bei  welchen 
die  Schliessbewegung  meist  nur  schwach  erfolgt).  Gatt.  Adonis  (A. 
villosa  ?). 

Fam.  Loasaceae:  Gatt.  Mentzelia  (M.  decapetala). 

Fam.  Campanulacbíie :  Gatt.  Specularia  (S.  Coa,  falcata  auch 
var.  scabra,  castellina,  speculum  auch  ílore  albo). 

Fam.  Primulaceae:  Gatt.  Anagallis  (A.  parviflora,  arvensis  auch 
var.  lilacina). 

Fam.  Gentianaceae:  Gatt.  Geutiana  (G.  campestris,  frigida  und 
pumila  ?).''")  Gatt.  Erythraea  (E.  Roxburghii),  Gatt.  Chironia  (Ch. 
palustris  ?). 

Fam.  Polemoniaceae :  Gatt.  Gilia  (G.  lutea,  multicaulis,  laciniata, 
G.  (Linanthus)  ciliata,  G.  (Navairetia)  involucrata).  Gatt.  Collomia 
(C.  linearis).  Gatt.  Polemonium  (P.  himalayanum  und  reptans  meist 
nur  hemigamotropisch). 

^'')  Aq  den  von  mh'  im  Zimmer  beobachteten  Exemplaren  erfolgte  jedoch 
nur  eine  Schliessung  der  am  Tage  offeaen  Corolle,  welche  am  náchsten  Tage  sich 
nicht  mehr  offnete. 


Neue  Untersuchuugeu  iiber  den  Gamo-  uiid  Karpotropismus.  15 

Fam.  Solanaceae:  Gatt.  Datura  (D.  quercifolia,  ferox  unci  iner- 
luis'?).  Gatt.  Nicotiana  (N.  affiiiis  nach  Oltmanns  ^^)  und  an  einer 
liaumartigen  Solanum-Art,  welche  in  Ost-Indien,  z.  B.  in  Bombay  iu 
Giirten  cultivirt  wird  (S.  giganteum?). 

Fara.  Asclepiadaceae:  An  einer  ini  Victoria-Garten  zu  Bombay 
und  auf  Ceylon  in  Garten  cultiviiten  Art  (Ciyptostegia  grandiflora ?). 

Fam.  Composifae:^-)  Gatt.  Hieracium  (H.  Westoli,  subcaesium, 
bupleuroides,  tridentatnm,  Gurhofianum,  echioides,  setigerum,  diversi- 
folium,  virosum,  brevifoliura,  Jankae,  hypochaerifolium,  canadense, 
foliosum,  porrifolium,  spliaerocephaloides,  praecox,  onosmoides,  lini- 
folium,  eurypus,  atratum,  bructeium,  aurantiacum  auch  var.  bicolor, 
stygium,  calophyllum,  alpinum,  praealtum  X  pilosella,  substoloniflorura 
(aurantiacum  X  Hoppeanum),  caesium,  bohemicum,  Hieracium  sp.  aus 
den  Seealpen  in  horto  botan.  Berol,  H.  crocatum?).  Gatt.  Leontodon 
(L.  incanus,  alpinus,  liastilis  auch  var.  opimus,  magellensis,  montanus, 
leucanthus,  ceratophorus  und  glaucanthus  ?).  Gatt.  Crepis  (C.  Reute- 
riana,  rigida,  pulchra,  praemorsa  (glabra),  pahulosa,  C.  (Anisoderis) 
foetida,  C.  (Barkhausia)  taraxacifolia,  amplexicaulis,  C.  (Endoptera) 
aspera,  Dioscoridis).  Gatt.  Sonchus  (S.  arvensis  auch  var.  uliginosus, 
sonchifolius?).  Gatt.  Tragopogon  (T.  mutabilis,  gracilis,  ruber,  brevi- 
rostris  (nach  Oltmanns),  scorzonera  var.  purpureus?).  Gatt.  Taraxacum 
(T.  alpinum).  Gatt.  Picris  (P.  japonica,  laciniata).  Gatt.  Rodigia  (R. 
commutata).  Gatt.  Hyoseris  [H.  (Aposeris)  foetida)]. 

Weiter  an  Lasiospermum  radiatum,  Vittadinia  australasiaca  (un- 
voUstandig),  Bellium  bellidioides,  Eclopes  (Relhania)  trinervis,  Coleo- 
stephus  multicaulis,  Alloizonium  (Cryptostemma)  arctoideum,  Balduina 
multiílora,  Grindelia  robusta  (unvollstandig). 

G'att.  Anthemis  (A.  maritima,  aurea,  altissima,  mixta,  A.  (Peri- 
deraea)  fuscata,  A.  (Chamaemelum)  oreades,  deren  Randbliithen  wie 
bei  A.  austriaca,  tinctoria,  Lasiospermum  radiatum,  Pyrethrum  Tschi- 
hatscheffii  u.  a.  sich  des  Nachts  herabkriimmen,  ^^)  hingegen  bei  A. 
aizoon  agamotropisch).  Gatt.  Chrysanthemura  (Ch.  grandiflorum  auch 
fl.  luteis,  viscosum).  Gatt.  Calendula  (C.  meteor,  stellata,  aegyptiaca, 
maritima,    lusitanica).     Gatt.  Venidium    (V.    fugax,   hirsutum).    Gatt. 

3')  Uber  das  Offnen  und  Schliessen  der  Bltithen,    1^95,  p.  49. 

"*)  An  eiuigenim  Nachfolgeuden  angefuhiteuCompositen-Species  erfolgte  blos 
au  den  in  der  freien  Nátur  von  mir  beobachteten  (jedoch  nicht  an  im  Zimmer 
untersuchteuj  Exemplaren  eine  periodisch  sicb  wiederholende  Oftnungs-  und 
Schliessbewejzung  der  Blúthenkopfchen. 

3^)  Vergl.  „Physiolog.  u.  phycoidiytologiscbe  Untersuchungeu,"  p.  283. 


16  XXXIV.    A.  Hausgirg: 

Doronicuui  (D.  lucidum),  D.  (Aronicum)  Glusii,  meist  nur  hemigamo- 
tropisch,  hingegen  D.  Coluranae  agamotropisch).  Gatt.  Arctotis  (A. 
calendulacea).  Gatt.  Bellis  (B.  annua,  hingegen  B.  rotundifolia  aga- 
motropisch). Gatt.  Gazania  (G.  scapophylla,  longifolia.  ^^)  Gatt.  He- 
lipterum  (H.  authemoides,  bei  welchem  die  trockenen  und  hygrosco- 
pischen  Deckblátter  wie  bei  H.  (Rhodauthe)  Manglesii,  Carlina  acaulis 
u.  á.  bei  schonem,  trockenem  Wetter  strahlenformig  ausgebreitet  sind, 
bei  reguerischem  Wetter  sich  aufrichten  und  zu  einem  Hohlkegel 
zusammenschliessen).  Gatt.  Brachycome  (B.  (Brachystephium)  leucan- 
themoides,  deren  Randbliithen  wie  bei  Tripteris  cheiranthifolia  oder 
Othona  crassifolia  ^^)  sich  periodisch  (auch  beim  Verbliihen)  uhrfeder- 
artig  einrollen).  Gatt.  Scolymus  (S.  hispanicus,  maculatus).  Gatt- 
Centaurea  (C.  involucrata,  pulchella,  pullata). 

Von  Monocotyledoneen,  deren  BlUthen  sich  periodisch  oíFnen  und 
schliessen,  gesellen  sich  zu  den  in  meinem  vorerwáhnten  Werke  1.  c. 
p.  162  u.  f.  aufgezalilten  Arten  noch  folgende: 

Fam.  Liliaceae:  Gatt.  Tulipa  (T.  Borsczowii,  Kaufmanniana, 
orphanidea,  saxatilis,  Clusiaua,  triphylla,  Ostrowskiana,  praecox, 
altaica?,  Franzoniana?).  Gatt.  Ornithogalum  (O.  fimbriatum,  nanum, 
Houttei,  sororimii,  Thierkeanuni,  collinum  auch  var.  medium,  cyprium, 
montanum,  byzantinum,  comosum,  Bahmsae,  cephalonicum,  latifolium, 
bosuiacura,  oligophyllum  (meist  nur  unvollstandig).  ^*^)  Gatt.  Gagea 
(G.  bohemica). 

^^)  Bei  Gazania  splendens  fůhren  die  im  Sommer  bei  trilbem  und  regne- 
rischem  Wetter  sich  schliessendeu  Blúthenkopfchen  im  Herbste  keine  gamotro- 
pische  Schliessbewegung  aus  (vergl.  Gaudenkr's,  Chronicle,  1850,  p.  759).  Dass  im 
Hirbste,  bei  kaltem  und  vegnu-iscbem  Wetter  viele  Compositen  und  andere 
Pflauzen  mit  periodisch  sich  schliessendeu  Bltithen  (bez.  Blúthenkopfchen)  ihre 
gamotropischen  Bewegiingen  nicht  normál  ausfiihren,  hábe  ich  wiederholt  be- 
obachtet.  Meines  Erachtens  treten  diese  Abnorraalitáten  nur  dann  auf,  wenn  das 
zu  diesen  Bewegungen  erforderliche  Licht-  und  Wármequantum,  resp.  die  opti- 
male  Teniperatur  und  Lichtintensitát  nicht  mehr  erreicht  wird  oder  wenn  der 
normále  Turgorgrad  úberschritten  wird. 

3'j  Vergl.  meine  Abhandlimg  uber  Bliithenombrophobie  und  uK^in  Werk 
1.  c.  p.  i;},  Taf.  I.  Fig.  1 — 5.  Aehnliche  Finrollung  der  Bandbliithen  hábe  ich  bei 
einigen  Compositen  aus  der  Gruppe  Asteroideae  und  Senecionideae,  z.  B.  bei 
Anieleus  annuus,  Detris  (Felicia)  annua,  Senecio  squalidus  und  S.  gallicus  be- 
obachtet,  bei  welchen  sie  jedoch  nicht  periodisch,  sondern  nur  in  Folge  von 
Wassermangel  etc.  oder  erst  beim  Verbliihen  erfolgt.  Uber  das  beim  Welken  er- 
folgeude  spiralige  Einrollen  der  Zuiigenbluthen  von  Bellidiastrum  und  ahnlichen 
Astern  vergl.  Kerner  „Ptíanzenleben,"  II.,  j).  285. 

^"j  An  den  von  mir  im  Zimmer  beobachtetf  n  Plxemplaren  einiger  oben  an- 
geťiihrten   Liliaceen    fiihrten    die    I>luuienblatter   ihre    periodischeu   Bewegungen 


Neue  UntersuchuDgen  iiber  deu  Gamo-  und  Karpotropisums.  17 

'Eine  meist  nur  unvollstandige  Schliessbewegung  des  corollen- 
artigen  Perianthiums  hábe  icli  auch  an  den  Bliithen  von  Brodiaea 
(Triteleja)  imiflora,  Bulbocodium  vernum,  Nothoscordum  striatellura 
und  Stenantliium  angustifoliuni  beobachtet. 

Gatt.  Jucca  (J.  íilamentosa,  deren  Bliithen  sich  zweimal,  nur 
selten  uiehr  als  zweimal)  offnen  und  schliessen, 

Fam.  Colchicaceae:  Gatt.  Colchicum  (C.  laetum,  persicum,  au- 
tumnale  auch  floře  albo). 

Fam.  Iridaceae:  Gatt.  Crocus  (C.  cilicicus,  neapolitanus,  versi- 
color,  Kotschianus,  Imperati,  susianus,  Boryi,  speciosus).  Gatt.  Spa- 
raxis  (S.  grandiflora  und  tricolor,  bel  welchen  die  Bliithen  sich  meist 
nur  hemigamotropisch  verhalten). 

Fam.  Aniaryllideae :  Gatt.  Amaryllis  (A.  mesochloa?) 

Fam.  AU.maceae:  Gatt.  Alisma  (A.  plantago,  bei  welcher  Pflanze 
die  Perigonblátter  sich  áhnlich  wie  bei  einigen  Compositen  des  Nachts 
zusammenrollen). 


bj  Pflanzen  mit  ephemeren  oder  pseudoephemeren  Bliithen, 
die    sich    am  Tage    oder   in   der  Nacht   (sog,    epinykte 

Bluthen)  oífnen. 

Wie  bei  den  Pflanzen  mit  periodischen  Bliithen,  so  bestehen 
auch  bei  den  Pflanzen,  deren  Bliithen  nur  einen  Tag  offen  sind,  Diffe- 
renzen  beziiglich  der  Bliithendauer  und  der  Zeit,  wo  die  Bliithen 
aufgehen.  ^') 

Was  die  Bliithendauer  anbelangt,  so  mag  hier  bemerkt  werden, 
dass  unter  normalen  Verhaltnissen  bei  den  Pflanzenarten  mit  ephe- 
meren Bliithen  zwischen  dem  Anfange  und  Ende  des  Bliihens  ein 
Zeitraum  von  1  bis  24  Stuuden  ^^)  liegt ;  doch  kann  auch  bei  einer 
und  derselben  Art  die  Žahl  der  Stunden,  wáhrend  welchen  die  ephe- 
meren Bliithen  offen  bleiben,  durch  mehr  oder  weniger  intensive  Be- 
leuchtung  oder  Lichtentziehung  etc.  ab-  oder  zunehmen. 

Indem    ich   hier  beziiglich  der  experimentelien   Untersuchungen 


nicht  normál  aus  (nicht  so  wie  in  der  freien  Nátur  im  Friihjahr,  wo  die  Tempe- 
ratiir  etc.  des  Nachts  von  der  am  Tage  herrschenden  bedeutead  mehr  als  im 
Zimmer  diíFerirte). 

'")  Beispiele  sind  in  Kernkr'8  „Pflanzenlebea",  IL,  p.  208  angefuhrt. 

3«)  Nach  LuDwiG  iBotan.  Centralblatt,  1881,  Bd.  VIII.,  Nr.  42)  sind  z.  B. 
die  Bliithen  von  Molinia  conrulea  hóchstens  1  bis  2  Stunden  lang  offen. 

Mathematisch-uaturwissenschaftliche  Classe.    1898  ^  2 


18  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

liber  die  Bluhdauer  der  Eintagsbliitlien  auf  Oltmanns'  Abliandlung 
„tiber  das  Ófínen  und  Schliessen  der  Bliithen"  verweise,  erlaube  icli 
mir  an  dieser  Stelle  noch  zu  bemerken,  dass  ich  auch  an  einigen  im 
nachfolgenden  Verzeichnisse  angefuhrteu  ostindischen  Pílanzenarten 
mit  ephemeren  Bliithen  mich  experimentell  iiberzeugt  hábe,  -ílass  das 
Verbliihen  dieser  Bliithen  durch  intensives  Licht  beschleunigt  wird 
und  dass  durch  mehr  oder  weniger  starke  Lichtentziehung  die  ephe- 
meren Bliithen  zu  zweitagigen  werden  konnen/-')  indem  die  beschat- 
teten  Bliithen  nicht  wie  die  besonnten  an  demselben  Tage  verbliihen, 
an  welchem  sie  sich  zusammenschliessen,  sondern  sich  am  folgenden 
Tage  noch  einmal  wieder  oífnen,  ohne  sich  jedoch  in  der  Kegel  wie 
gewohnlich  beim  Verbliihen  zu  schliessen,'-) 

Fam.  Papavemceae :  Gatt.  Papaver  (P.  californicum,  splendi- 
dissimum,  atlanticum*.  Gatt.  Argemone  (A.  Barkleyana,  platyceras). 
Gatt.  Roemeria  (R.  refracta). 

Fam.  Cistineae:  Gatt.  Helianthemum  (H.  grandiflorum,  velutinum, 
nudicaule  und  tuberaria  mit  einigen  Varietaten).  Gatt.  Cistus  (C. 
undulatus,  salicifolius). 

Fam.  Portidacaceae :  Gatt.  Portulaca  (P.  rostellata,  pilosa,  Gil- 
liesii  und  zwei  kleinbliithige,  im  Victoria-Garten  in  Bombay  kultivirte 
P.-Arten).  Gatt.  Talinum  (T.  cuneifolium). 

Fam.  Turneraceae:  Gatt.  Turnéra  (T.  ulmifolia,  deren  Bliithen 
an  den  von  mir  in  Ost-Indien  beobachteten  Exemplaren  nur  einen 
Tag,  an  den  friiher*\)  von  mir  in  Europa  in  Gewachshiiusern  unter- 
suchten  Exemplaren  zwei  oder  mehrere  Tage  geoffnet  waren. 

Fam.  Tiliaceae:  Gatt.  Triumfetta  (T.  rhomboidea,  glabra,  to- 
mentosa). 

Fam.  Capparidaceae :  Gatt.  Cleome  (C.  viscosa).^'-) 

Fam.  Linaceae:  Gatt.  Linum  (L,  hirsutum,  marginale,  niari- 
timum,  pallescens,  Lewisii,  mysorense). 

Wie  bei  der  zuletzt  genannten  ostindischen   Linum-Art   so  fiillt 


3*')  Siehe  auch  meiue  „Phytodynamische  UntersucLungen"  p.  163,  3.  Au- 
merkung. 

")  Vergl.  auch  Or/rjiAXNS,  1.  c.  p.  34. 

")  Vcrgl.  mcin  Werk  1.  c.  p.  170.  Ahnliclies  gilt  auch  vou  Centradenia 
rosea  íMeLastomaceae  1.  c.  p.  170),  deren  Bhlthou  meist  nur  einen  Tag  offen 
blciben  und  deren  Corolle  unter  Umstáuden,  welche  das  VerbUihen  beschleunigen 
schon  am  ersten  Tage  wegfállt. 

■*^)  Andero  Cleome-Arten  bositzen  nicht  epheniere  BUithen,  vergl.  mein 
Werk  1.  c.  p.  170. 


Neue  Untersuchungen  iiber  deu  Gamo-  luid  Kai-potropismus.  19 

(lie  Blumenkrone  aiich  bei  den  ineisten  in  den  Tropen  verbreiteten 
Linaceen  aus  der  Gatt.  Hugonia,  Erythroxylon,  Rouclieria  und  Ani- 
sodenia  meist  bald  weg;  niclit  so  in  der  Gattnng  Ixonantlies,  in 
welcher  die  noch  zur  Fruchtzeit  persistirende  Corolle  zum  Schutze 
der  reifenden  Fnicht  dient. 

Fam.  Passifloraceae :  Gatt.  Passifl(na  (P.  triloba,  kinata,  coerulea, 
pallidiflora,  racemosa,  minima,  alato-cuerulea;  andere  P.-Arten  be- 
sitzen  pseudoepheniere  Bliithen,  welche  bei  ausbleibender  Bestaubung 
mehrere  Tage  geoífnet  sind).  "*^)  Gatt.  Carica,  bei  welcher  icli  an 
einer  in  Ost-Indien  und  auf  der  Insel  Geylon  cultivirten  Species 
ephemere  Blíitlien  beobaclitet  liabe. 

Fam.  Leguminoso.e :  Gatt.  Clitorea  (C.  ternata  aucli  var.  albi- 
flora  an  ostindischen  Exemplaren).  Aucb  unter  den  tropischen  Legu- 
minosen  kommen  echte  Epbemeriden  nur  selten  vor  und  scbeint  die 
Dauer  der  Einzelbliithen  von  der  Itensitat  des  Lichtes  und  vora 
Insectenbesucbe  weniger  als  in  anderen,  hier  angefiihrten,  Familien 
abhřingig  zu  sein. 

Fam.  Sahiaceae:  Ephemere  Bliithen  sind  von  Urban  ^^)  an  einigen 
Arten  aus  der  Gattung  Meliosma  nachgewiesen  worden. 

Fam.  Onagraceae:  Gatt.  Jussiaea  (J.  angustifolia,  repens,  grandi- 
flora).  Gatt.  Trapa  (T.  natans?j 

Fam.  FranJceniaceae :  Gatt.  Frankenia  (F.  pulverulenta). 

Fam.  Droseraceae:  Gatt.  Drosera  (D.  filiformis,  anglica  und 
rotundifolia?) 

Fam.  Nymphaeaceae :  Gatt,  Cabomba  (C.  aquatica). 

Fam.  CaryopJiyllaceae :  Ephemere  oder  pseudoephemere  BInthen 
kommen  ausser  an  den  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  163  aufgezáhlten 
Arten  noch  bei  zahlreichen  anderen  Alsinaceen  vor.  So  gehoren  hier- 
her  z.  B.  noch  Arenaria  gothica,  A.  (Moehringia)  pentandra,  A.  (Al- 
sine)  fasciculata  und  viscosa,  Cerastium  purpurascens,  davuricum,  C. 
(Moenchia)  quaternellura,  Spergula  viscosa,  Spergularia  diandra  und 
die  unter  dem  Namen  Ortegia  hispanica  im  Prager  botanischen  Gar- 
ten  kultivirte  Art).''^) 

Fam.  Malvaceae:  Gatt.  Abutilon  (A.  polyandrum,  crispum). 
Gatt.  Modiola  (M.  multifida,  decumbens).  Gatt.  Pavonia  (P.  praemorsa, 


43)  Vergl.  mein  Weik  1.  c.  p.  170. 

**)  Uber  die  Saliiaceen-Gattnng  Meliosma,  189.5. 

*'")  Auch  bei  den  meisten  fwcnn  nicbt  allen)  im  nacbfolgenden  Kapitel  an- 
geťiihiteu  Caryophyllaceen  etc.  Arten,  deren  Kelch  eine  karpotropi.schc  Scbliess- 
bewegung  ausfuhrt,  ist  die  Bliihdauer  meist  nur  eintágig. 

9* 


20  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

Scliťřuikii).  Gatt.  Malvastrum  (M.  aspeiTimuin,  divaricatum).  Gatt. 
Malva  (M.  capensis,  lateritia',  Gatt.  Hibiscus  (H.  esculentus,  pandu- 
riforiiiis,  micranthus,  punctatus,  subdariífa).  Gatt.  Thespesia  (T.  po- 
pulnea,  tortiiosa).  Gatt  Sida  (S.  radicans,  cordifolia,  retusa,  rhonibi- 
folia,  humilis), 

Weiter  sind  auch  die  Bliitheii  von  Malope  grandiflora,  Lebre- 
tonia  procumbens,  Urena  sinuata  iind  der  meisten,  von  mir  in  Ost- 
Indien  beobachteten  Malvaceen-Arten  meist  nur  einen  Tag  olien  oder 
verhalten  sich  pseudoephemer. 

Fara,  Fkoideae:  Gatt.  Mesembryanthemum  (M.  Aitoni,  pinnati- 
íiduiii  auch  an  M.  crystallinuiii,  blos  an  den  einer  intensiven  Be- 
leuclitung  ausgesetzten  Bliitlien,  wáhrend  an  beschatteten  BliUlien 
die  Corolle  wie  bei  anderen  M.-Arten^*^)  sicli  am  zvveiten  Tage  wieder 
offneť.  Gatt.  Tetragonia  (T.  expansa). 

Fam.  Compositae:  Gatt.  Mulgedium  (M.  tataricum,  prenanthoides  ?). 
Gatt.  Lactuca  (L.  laciniata,  foetida,  quercifolia). 

Fam.  Dipsaceae:  Gatt.  Morina  (M.  persica,  welche  nach  Kekneiv'') 
den  Ephemeriden  nahé  steht. 

Fam.  Solanaceae :  Gatt.  Sohmum  (S.  jasrainoides,  macranthum). 
Gatt.  Ceratocauhis  (C.  daturoides). 

Fam.  Ctícurhitaceae:  Gatt.  Lufta  (L.  cyHndrica  und  acutangula, 
(^  Bliithen).  Gatt.  Citiullus  (C.  striatus  und  colocynthus  (^  Bliithen). 
Gatt.  Benincasa  (B.  cerifera,  hispida).  Auch  die  (J"  Bliithen  von  Tricho- 
santlies  cucumerina,  Bryonopsis  erythrocarpa,  Cucumis  melo  sind 
meist  ephemer  oder  pseudoephemer. 

Fam.  Convolimlaceae :  Gatt.  Ipomaea  (I.  campanulata,  Horsfalliae, 
aquatica,  uniflora,  turpethum,  biloba,  tridentata,  pendula,  obscura, 
digitata,  J.  íPharbitis)  Nil,  limbata  auch  var.  elegantissima).  Gatt. 
Convolvulus  (C.  sabatius,  pseudosiculus,  linifolius,  Jalapa,  oleifolius). 
Gatt.  Calystegia  (C.  dahurica  in  verschiedenen  Varietáten).  Weiter 
an  Hewittia  (Palniia)  bicolor,  Jacquemontia  violacea,  Evolvulus  hir- 
sutus  und  an  zahlreichen  ostindischen  Convolvulaceen. 

Fam.  Plumbagineae :  Gatt.  Limoniastrum  (L.  monopetalum). 

Fam.  Sterctdiaceae:  Gatt.  Melochia  (M.  pyramidata). 

Fam.  Rubiaceae:  Gatt.  Richardsonia  (Richardia)  scabra. 

Fara.  Gentianaceae :  Gatt.  Llmnantheinum  (L.  indicum,  cristatum). 
Gatt.  Canscora  (C.  diffusa?). 


*«)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.   160. 

*'j  Vergl.  „Pflanzenlebeii",  II.,  p.  209  und  90. 


Neue  Unteisuchuugen  uber  clen  Gamo-  uud  Karpotropismus.  21 

Fam.  ScropJmlariaceae :  Gatt.  Veronica  (V.  lactea,  repens,  pallida, 
prenja,  pulcliella,  rosea,  didyma,  umbrosa,  diclirus,  orientalis,  crista 
galii).  •*^)  Gatt.  Scoparia  (S.  dulcis).  Gatt.  Rhamphicarpa  (R.  longi- 
folia?). 

Fam.  Nydaginaceae :  Gatt.  Mirabilis  (M.  tubiflora,  lalapa  var. 
planifolia  und  aii  eiiiigen  ostindischen  Arten  aus  dieser  Familie*. 

Fam.  Amarantaceae :  Aii  Arva  lanata,  Acliyranthes  aspera.  Auch 
einige  Celosia-  und  Altevnanthora- Arten  aus  Ost-Indien  besitzen  ephe- 
mere  oder  pseudoephemere  Bliitlien. 

Gam.  Polygonaceae :  An  den  ostindischen  Polygonum-Arten  hábe 
ich  meist  pseudoephemere  Bliithen  beobachtet. 

Unter  den  Monocotyledoneen  kommen  Eintagsbliithen  (resp. 
ephemere  Bliitlien  im  engeren  Sinne  (euephemere  Bliithen)  und  pseu- 
doephemere Bliithen)  bei  nachfolgenden  Arten  vor: 

Fam.  Butomaccae:  Gatt.  Hydrocleis  (H.  nymphoides,  Commer- 
sonii'.  Gatt.  Sagittaria  (S.  cordifolia,  montevidensis,  lancifolia),  Gatt. 
Alisma  (A.  natans). 

Fam.  Pontederiaceae:  Gatt.  Pontedcria  (P.  cordata,  crassipes). 
Gatt.  Eichhornia  (E.  paniculata).  Gatt.  Heteranthera  (H.  zosterifolia 
und  reniformis,  bei  welcher  zuletzt  genannten  Art  nicht  blos  die  An- 
these  der  einzelnen  Bliithen,  sondern  der  ganzen,  meist  5  bis  7  Bliithen 
tragenden  Inflorescenz  nur  einen  Tag  dauert,  wahrend  bei  anderen 
Pontederiaceen,  bei  welchen,  wie  z.  B.  bei  Pontederia  cordata,  azurea 
u.  ii.  in  der  vielbluthigen  Inflorescenz  in  der  Regel  nur  eine  Bliithe 
iiglich  sich  entfaltet,  das  Gesammtbliihen  eines  Bliithenstandes  zwi- 
schen  wenigen  bis  vielen  Tageu  schwankt). 

Fam.  Iridaceae:  Gatt.  Sisyrinchium  (S.  majale,  grandiflorum, 
macrocephalum).  Weiter  auch  an  Morraea  kaschemirina  und  Iris 
arenaria. 

Fam.  Zingíberaceae  (Marantaceae) :  Gatt.  Maranta  (M.  K(U'cho- 
veana,  arundinacea).  Ferner  gehoren  hierher  auch  Phrynium  zebrinum 
und  einige  ostindische  Zingiberaceen  uud  viele  in  den  Tropen  ver- 
breitete  Bromeliaceen  (z.  B.  Billbergia-Arten.  *'-•) 


*")  Da  die  Corolle  der  oben  angeíiibrten  Scrophulariaceen,  Convolvulaceen, 
Cucurbitaceen  etc.  meist  im  Laufe  von  24  Stuuden,  unter  gewissen  TTmstiindeu 
aber  erst  spáter  wegfálit,  so  ist  eine  scharíe  Grenze  zwiscbeu  den  Epbemeriden 
und  Pseudoephemeriden  schwer  zu  zíehen  (vergl.  auch  mein  Werk  1.  c.  p.  1G4, 
letzte  Anmerkung),  weshalb  ich  die  oben  angeiiihrten  Ptlanzen  mit  ephemeren 
Bliithen  nicht  in  zwei  Gruppen  getheilt  hábe. 

*^)  Die  meisten   monocotylen   Pflanzenarten,    deren  Perianthium   nach  voli- 


22  XX XIV.    A.  Hausgirg: 

Fam.  Commelinaceae :  Gatt.  Cyanotis  (C.  fasciculata,  cristata, 
liispida,  lanceolata,  C.  (Zygomenes)  abyssinica,  C.  (Tradescantia) 
axillaris).  Gatt.  Aneilema  (A.  semiteres  =r  A.  paniculatuni,  A.  nudi- 
florum  aucli  var.  coiupressum,  A.  sinicum  =  A.  secundum).  Ephemere 
Blutlien  kommen  auch  an  Campelia  Zanonia,  Floscopa  scandeiis  (Tra- 
descantia paniculata),  Tinautia  uiidata,  Tradescantia  subaspera,  cirri- 
fera,  Commelina  clandestina,  pallida,  villosa,  japonica,  coolestis  auch 
var.  alba,  bengalensis,  carnea,  angustifolia,  bracliypetala  und  an  eini- 
gen  Commellina  sp.  in  borto  botan.  Berol.  sowie  an  den  meisten  ost- 
indiscben  Commelinaceen  vor.  ^'^) 

Fam.  Liliaceae  und  Haemodoraceae :  Gatt.  Aspbodelus  (A.  cre- 
ticus,  albus,  ramosus).  Gatt.  Phalangium  (Ph.  nepalense,  Makayanum). 
Gatt.  Albuca  (A.  altissima,  fastigiata).  Ephemere  oder  pseudoephe- 
mere  Bliithen  besitzen  weiter  auch  Wachendorfia  thyrsiflora,  Eustre- 
phus  angustifolia,  Chlorophytum  comosum,  Stypandra  glauca,  bei 
welcher  das  wahrend  der  Anthese  an  uberhangenden  Bliithen  zuriick- 
geschlagene  Perianthium  erst  beim  Verbliihen  eine  Schliessbewegung 
ausfiihrt,  Charlewoodia  congesta,  Cordyline  Haageana,  Ophiopogon 
spicatum,  Echeandia  terniíiora,  Hemerocallis  minor  u.  a.  Liliaceen. 

Fam.  Juncaceae:  Gatt.  Juncus  (J.  Leersii,  balticus,  tenuis,  fili- 
formis,  Chamissonis,  eífusus,  arcticus,  capitatus,  Jacquini,  obtusiíiorus, 
anceps  auch  var.  atricapillus,  compressus,  Fontanesii,  lamprocarpus, 
pygmaeus,  squarosus,  supinus,  tenageja,  valvatus,  acutiňorus,  zebrinus). 
Gatt.  Luzula  (L.  Forsteri.  glabrata,  pilosa,  purpurea,  silvatica, 
rufescens). 

Wie  einige  von  den  soeben  genannten  Juncus-  und  Luzula-Arten 
so  besitzen  auch  nachfolgende  Juncaceen  meist  nicht  ephemere,  son- 
dern  pseudoephemere  Bliithen:  Luzula  campestris,  nemorosa  (L.  an- 
gustifolia), spadicea ;  Juncus  castaneus,  lomatophyllus,  alpinus  var. 
genuinus,  J.  atratus,  striatus  und  vielleicht  auch  J.  trifidus  (nach 
Buchenau).  ^^) 


eudeter  Anthese  eine  karpotropische  Scliliessbewegung  ausfúhrt  (sielie  im  Nach- 
folgenden  das  Kapitel  iiber  den  Karpotropismus  und  in  meinem  Werke  1.  c.  p. 
82  f.)  gehoren  zu  der  Gru^jpe  der  Pseudoephemeriden,  einige  auch  zu  den  echten 
Ephemeriden. 

^°)  Beim  Verbliihen  scbrumpft  bei  den  Commelinaceen,  Iridaceen,  Ponte- 
deriaceen,  Butomaceen  u.  á.  das  sich  zusammenschliessende  oder  einrollende, 
meist  sehr  zařte  und  schnell  verwelkende  Perianthium  oft  zu  einem  kleinen 
Kniiuel  zusammen. 

■'j  Vorgl.  „liber  die  Bestiiubungsvcrbaltnisse  bei  den  Juncaceen,"  1892. 


Neue  Untersuchungen  íiber  den  Gamo-  uud  Kar2)otropismus.  23 

Fara.  Gramineae:  Gatt.  Molinia  (M.  coerulea  u.  a.). 

Wie  bei  zahlreichen  im  Voíhergeheiideii  aiigefiilirteii  monocotyloii 
Pflanzeiiarten  mit  corollenartigem  Perigon  uiul  euephemeren  Bluthen. 
so  gibt  es  aiicli  unter  den  Graniineen  und  Juncaceen  mit  Blutlien- 
spelzen  nud  spelzenartigen  Perigonbláttern  Arten,  deren  echtephemere 
Bliitlien  unter  gewissen  Umstiinden  lánger  als  24  Stunden  geoffnet 
bleiben  und  bei  welchen  das  Anfbliihen  und  Ausstauben  des  Pollens 
durch  Wetterungunst   verzogert,   resp.  auch  verhindert   werden  kanu. 

Aehuliclies  gilt  auch  von  den  Bluthen  nachfolgender  mono-  uud 
dicotylen  Ephemeriden,  resp.  Pseudoephemeriden,  deren  Eintagsbliithen 
unter  gewissen  Umstiinden  niclit  ephemer,  soudem  pseudoephemer 
sich  verhalten:  Wachendorfia  thyrsitlora,  Albuca  tenuifolia,  aurea, 
Nelsoni,  Bellevallia  dubia,  Cordyline  Haagcaua,  Chrysobactron  Rosii. 
9  Bliithen,  Bougainvillaea  spectabilis,  glabra,  Oxybaphus  hirsutus  sowie 
einige  von  mir  in  Ost-Iudien  beobachtete  Nyctaginaceen,  Convolvula- 
ceen,  Cucurbitaceen,  Malvaceeu,  Oxalidaceen  uud  Passifloraceen,  dami 
Aichryson  Parlatorei.  Illecebrum  verticillatum,  Queria  hispanica,  Poly- 
carpaea  cristata,  latifolia,  Corrigiola  telephifolia,  Hcrniaria  cinerea, 
hirsuta,  Nitraria  Olivieri,  sericea,  tridentata,  Yeronica  ofíicinalis, 
Veienovskyi,  ^^)  Cheilopsis  montana,  Ardisia  humilis,  crispata,  Statice 
Bonduellii,  Sidalcea  malvaeílora  u.  ii. 


C.  Pflanzen  mit  agamotropischen,  nur  einmal  sich  offnen- 
den   und   bis   zum  Verblíihen   sich   nicht    schliessenden 

Bliithen. 

Das  in  meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen"  1.  c.  p.  167 
bis  175  angefiihrte  Verzeichniss  von  Píianzenarten  mit  agamotropischen 
Bliitlien,  deren  Perianthium  bis  zum  Verblíihen  oífen  bleibt,  resp. 
keine  oder  erst  zu  Ende  der  Anthese  eine  nur  uuvollstiindige  (hemi- 
gamotropische)  Schliessbewegung  ausftilut,  ist  durch  nachfolgeude, 
von  mir  in  den  letzten  zwei  Jahren  diesbeziiglicli  niiher  untersuchte 
Arten  zu  erganzen. 

Fam.  Oruciferae:    Gatt.  Alyssum    (A.  spiuosum,  alpestre  u.  ii.). 


^^)  Wie  in  der  Gattuug  Veronica  so  gibt  es  aucli  unter  den  euphemereii 
Cistus-,  Helianthemum-Arten  u.  a.  Úbergange  von  Euepbemeriden  zu  den  Pseudo- 
ephemeriden. Hingegen  konnen  die  periodischen  Bluthen  nur  selten  [unter  ge- 
wissen Umstáuden]  sich  wie  ephemere  Bluthen  verhalten,  vergl.  auch  mein  Werk, 
1.  c.  p.  164,  3.  Anmerkung. 


24  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

Gatt.  Dentaria  (D.  digitata,  polyphylla  u.  á.).  Gatt.  Hutschinsia  (H. 
Auerswaldi,  petraea,  alpina).  Gatt.  Draba  (D.  armata,  Haynaldi, 
cappadocica,  lasiocarpa).  Gatt,  Arabis  (A.  ovirensis,  pumila,  procur- 
rens,  stolonifera,  bryoides,  anachordica,  albida).  Gatt,  Tblaspi  (T,  vio- 
lascens,  montanum).  Gatt.  Crambe  (C.  Pritzelii,  hispanica  u,  a.).  Gatt. 
Iberis  (I.  jucunda,  Piuiti  u.  a.), 

Weiter  gehoren  hieher  auch  Moricandia  Ramburei,  Syrenia  an- 
gustifolia,  Coronopus  violaceus,  Vella  pseudolanjan,  Lepidum  stylatum, 
Lepidothiichum  Úchtritzianum,  Conringia  orientalis,  Aubrietia  inter- 
media,  Raphanus  caudatus,  Malcolmia  moiigolica,  Cardaraine  amara, 
Braya  alpina,  Descurea  binervis  u.  a. 

Nebenbei  mag  hier  noch  bemerkt  werden,  dass  bei  den  meisten 
Cruciferen  wie  bei  der  Mehrzahl  der  Polypetalen  und  Sympetalen  die 
nach  erfolgter  Befruditung  der  Bliithen  in  kurzer  Frist  verwelkenden 
Blumen-  und  Staubblatter  sicli  beim  Verbliihen  vom  Blutlienboden 
loslosen  und  abfallen;  hingegen  persistirt  bei  einigen  Cruciferen,  z.  B. 
bei  Alyssum  vernale,  micrantbum,  alpestre,  Draba  lasiocarpa,  aizoon, 
hispanica,  affinis,  olympica,  Heliophila  amplexicaulis,  bei  einigen  Isatis- 
Arten  u.  a.,  die  beim  Verbliihen  sich  schliessende  Blumenkrone  (zu- 
meist  auch  der  Kelch)  noch  zur  Fruchtzeit  und  dient  auch  zum 
Schutze  der  reifenden  Frucht  vor  schádlicheu  áusseren  Einfliissen.  ^^) 

Wie  bei  einer  grosseren  Anzahl  von  Cruciferen  so  gibt  es  auch 
unter  den  Rosaceen,  Primulaceen,  Onagraceen  u,  a,  solche  Arten, 
deren  Blumenkrone  blos  als  Schauapparat  dient  und  bald  nach  der 
Bestáubung  der  Narben  verwelkt  oder  ohne  gewelkt  zu  sein  abge- 
worfen  wird  und  bei  welchen  zum  Schutze  der  ausreifenden  Keimlinge 
andere  Schutzmittel  (z,  B.  die  karpotropischen  Kriimmungen  der 
Bluthenstiele  etc)  vorhanden  sind. 

In  Betreíf  der  Pflanzengattungen  und  Familien,  an  welchen  der 
Verfasser  die  bei  den  Cruciferen  sehr  seltenen,  noch  zur  Fruchtzeit 
persistirenden  Staubgefasse,  Grififel,  Blumenblátter  etc.  beobachtet  hat, 
moge  hier  nachtráglich  erwáhnt  werden,  dass  zu  den  bereits  friiher  °^) 
von  mír  beispielsweise  angefuhrten  Familien  und  Gattungen  noch  fol- 
gende  gehoren:  einige  Amaryllideen  (Eucrosia),  Bromeliaceen  (Pitcair- 
nia  u.  á.),  Plumbagineen  (Statice),  Lobeliaceen  (Downingia,  Clintonia, 


^'j  Dass  den  beim  Verbliihen  sich  zusammenschliessenden  Blumenbláttera 
auch  die  Aiifgabe  zukommt  die  Autogamie  zu  verniitteln  hat  Keknrr  (Pflanzen- 
leben,  II.,  p   361)  nachgewiesen. 

■■^)  Mehr  daniber  siehe  in  meinem  Werke  1.  c,  p.  22  f         . 


Neue  Untersucliungen  uber  den  Gamo-  iind  Karpotiopismiis.  25 

Laurentia),  Selaginaceen  (Hebenstreitia),  Labiaten  (Sideritis,  Hesiodia), 
Convolvulaceen  (Cuscuta),  Solanaceen  (Solanuni),  Scropliulariaccen 
(Anarrhinum),  Veronica,  Orobaiichaceeii  (Orobanclie),  Compositen 
(Zinnia,  Heliopsis,  Leucopsidum,  Achillea,  Heleniuni,  Riidbeckia,  Rhyii- 
chopsidium,  Helichrysum,  Gymnolomia  (Gyinnopsis),  Anacyclus,  Chry- 
santhemum  ( Centrachena,  Xanthoplithalmum),  Anacyclus,  Antbemis 
(Ormenis),  Bidens  u.  ii.),  Primulaceen  (Lysimacbia),  Acantbaceen 
(Justicia,  Acanthus),  Gesneraceen  (Streptocarpus),  Plantagineen  (Plan- 
tago),  Campauulaceen  (Symphyandra),  Cornaceen  (Corokia),  Tiliaceen 
(Triuinfetta),  Malvaceen  (Hibiscus,  Althaea),  Leguminosen  (Trigonella, 
Ornithopus,  Lupinus,  Anthyllis,  Pisum,  Onoiiis,  Medicago,  Hedysarum, 
Bonjeania,  Rhynchosia  (z.  B.  R.  cyanosperma,  bei  welcher  die  junge 
Frucht  von  der  bis  zur  Fruchtreife  persistiieuden  Corolle  und  vom 
Kelche  gescbiitzt  wirdj;  Crassulaceen  (z.  B.  Echeveria,  Aichi-yson, 
Sempeivirum),  Caryophyllaceen  (z.  B.  Silene  obtusifolia,  cytbinia, 
Vaccaria  perfoliata,  Eremogyne  stenophylla,  Dianthus-  und  Gypsophila- 
Arten),  Ranunculaceen  (Eranthis),  Linaceen  (Ixonanthes,  Xantholinum), 
Oxalidaceen  (Oxalis),  Malvaceen  (Sidalcea,  Lavatera  u.  ii.),  Olacineen, 
(Trematosperma),  Onagiaceen  (Oenothera,  Kneifíia),  Epacrideen,  Nycta- 
ginaceen  (Oxybaphus,  Bougainvillaea,  Mirabilis)  u.  a. 

Faui.  Berherideae:  Gatt.  Leontice  (L.  altaica,  leontopetalum). 
Gatt.  Vancouveria  (V.  hexandra).  Gatt,  Epimedium  (E.  pinnatuui, 
E.  Ikarisso  auch  var.  album,  rubrum). 

Fam.  Ilicineae:  Gatt.  Ilex  (I.  nobilis).  Gatt.  Nemopanthes  (N. 
Andersonii). 

Fam.  Ranunculaceae:  Gatt.  Ranunculus  (R.  platanifolius,  ample- 
xicaulis,  pyrenaeus,  lateriflorus,  hyperboraeus ;  auch  auR.  trachycarpus, 
carinthiacus  fl.  pleno,  auricomus,  phtora,  alpestris,  bilobus,  hybridus, 
montanus.  Auch  an  offenen  Bliithen  von  R.  (Batrachium)  hederaceus 
hábe  ich  an  im  Ziiumer  beobachteten  Exemplaren  keine  gamotropische 
Schliessbewegung  des  Perianthiums  beobachtet).  ^^)  Gatt.  Caltha  (C 
laeta,  radicans).  Gatt.  Helleborus  (H.  dives,  antiquorum,  purpurascens, 
viridis,  orientalis,  multifidus,  odorus,  lividus).  ^^) 


53)  In  der  freien  Nátur  fand  icli  an  einigen  oben  genannten  Rauuuculus- 
und  rotentilla-Arten  nach  láuger  anlialtendem  Regen  die  Bliithen  nach  Sonnen- 
untergang  theilweise  geschlossen. 

^^)  Wie  bei  Eranthis  so  dienen  auch  bei  den  meiaten  Hellebonis-Ajten  die 
bis  zur  Fruchtreife  persistirenden,  grossen,  dachfórmigen  Kelchblátter  mm  Schutze 
der  reiíenden  Frucht,  indem  iiber  diese  Blátter  die  Regentropfen  herabroUen, 
ohne  die  Frucht  ''auch  den  Pollen  etc.)  wáhrend  der  Anthese  zu  benetzen. 


26  XX XIV.     A.  Hansgirg: 

Weiter  gehort  hierher  noch  Trautvetteria  palinata,  Thalictrum 
anemonoides,  Callianthemum  rutaefolium,  Anemone  montaua,  Garidella 
nigellastruni. 

Fam.  Eosaceae:  Gatt.  Potentilla  (P.  Visiani,  tridentata,  Gaudini, 
viscosa,  spuria  (sterilis  X  micrantha),  geoides,  deren  Bliithen  hemi- 
oder  agamotropisch  sich  verhalten).  Gatt.  Spiraea  (S.  palmata,  Thun- 
bergi  und  alle  anderen  von  mir  beobachteten  Spiraea-Arten). 

Agamotropische  Bliithen  kommen  weiter  an  folgendeu  Rosaceen 
vor:  Xanthoceras  sorbifolia,  Nuttalia  cerasiformis,  Neillia  thyrsiflora, 
Fragaria  mexicana,  Waldsteinia  trifolia,  geoides,  Comaropsis  sibirica, 
Kerria  japonica,  Neviusia  alabaraensis,  Geum  rhaeticum  (reptans  X 
montanum),  Dryas  Drummoudii,  Agrimonia  procera  und  an  Coluria- 
und  Neviusa-Arten. 

Fam.  Fiimariaceae :  an  Sarcocapnos  integrifolia,  Cysticapnos 
africana  und  allen  anderen,  von  mir  beobachteten  Fumariaceen  mit 
mehrtágigen  Bliithen, 

Fam.  Leguminosae :  Abrus  praecatorius,  Sesbania  grandi  flora, 
Edwardsia  grandiíiora,  Anthyllis  polyphylla,  montana,  Genista  ílorida, 
canariensis,  Cytisus  grandiflorus,  Spartium  junceum,  Adenocarpus 
foliolosus,  Vicia  oroboides,  Kennedya  rotundifolia,  prostrata,  Clianthus 
puniceus,  Carmichaelia  australis,  Brachysema  lanceolatum,  Pultaenea 
tenuifolia,  Hardenbergia  monophylla,  Chorizema  varium,  cordatum, 
Lotus  peliorrhynchus,  Biserula  pelicinus,  Bossiaea-Arten,  Sutherlandia 
frutescens,  Dalea  alopecuroides,  Bonjeania  recta,  Lessertia  annua, 
Hedysarum  coronarium,  Crotalaria  incana  und  an  zahlreichen  ost- 
indischen  Crotalaria-,  Cassia-,  Smithia-Arten  und  anderen  Legu- 
minosen  und  Coriarieen  (z.  B.  Coriaria  nepalensis). 

Fam.  Anacardiaceae :  Melanorrhoea  Curtisii,  bei  welcher  die 
grosse  bis  zur  Fruchtreife  persistirende  Blumenkrone  den  Schutz  der 
reifenden  Frucht  iibernimmt,  da  der  Kelch  friihzeitig  abfállt. 

Fam.  Caryophyllaceae:  Gatt.  Dianthus  (D.  japonicus,  Tournefortii, 
Knappii).   An  Melandryum   dicline,  Lychnis  Preslii,   Silene  pentelica. 

Fam.  Crassulaceae :  Gatt.  Sempervivum  (S.  holochrysum,  Doelli- 
anum).  An  Cotyledon  (Pistorinia)  hispanica,  Sedům  (Crassula) 
rubens. 

Fam.  Saxifragaceae :  Gatt.  Saxifraga  (S.  cuscutiformis,  decipiens, 
apiculata,  marginata,  sancta,  geranioides,  ajugaefolia,  sibirica,  Burse- 
riana,  Huetii,  S.  (Dermasea)  pennsylvanica,  S.  (Bergenia)  cordifolia, 
media,  ciliata,  crassifolia,  Strach eyi).  Gatt.  Frankoa  (F,  sonchifolia, 
rupestris).    Auch   an   Boykinia  aconitifolia   und   bei  einigen  Tolmiea- 


Neixe  Untersuchiiugen  iiber  deu  Gamo-  und  Karpotroiiismus.  27 

unci  Hydatica-Arten,  Deciimaria  barbara,  Tiarella  cordifolia,  Heuchera 
saiiguinea,  Jamesia  americana,  Adamia  cyaiiea  kommeii  agamotropische 
Bliithen  vor. 

Fam.  Sterculiaceae :  an  Guichenotia  ledifolia,  Mahernia  incisa, 
Hermannia  multiflora,  Rulingia  corylifolia,  Tbomasia  piirpurea. 

Fam.  Myrsineae:  Jacquinia  ruscifolia,  Ardisia  bumilis,  colorata, 

Fam.   Blalpighiaceae :   Galphimia  gracilis,    Banisteria  laurifolia, 

bei  welcher  die  Bliithe  wáhrend  der  Anthese  sich  nur  so  weit  oífnet, 

dass  aus  dem  nur  theilweise  offenem  Kelche  die  Staubblatter  und  die 

Krone  vorgeschoben  werden. 

Fam.  Geraniaceae:  Pelargoniura  glaucifolium,  tricolor  u.  a.,  bei 
welclien  nach  vollbrachter  Bestiiubung  der  Bliithen  die  junge  Frucht 
von  den  eine  karpotropische  Bewegung  ausfiihrenden  Staubfaden  und 
spáter  auch  von  den  karpotropisch  sich  schliessenden  Kelchbláttern 
geschiitzt  wird. 

Nebenbei  bemerke  ich  hier,  dass  ahuliche,  zum  Schutze  der 
Frucht  dienende  Kriimmungen  der  Filamente  auch  bei  nachfolgenden 
Pflanzen  erfolgen:  so  z.  B.  bei  Rhipsalis  grandiflora  und  anderen 
Cactaceen,  an  Clerodendron  Thompsonii  und  áhnlichen  Verbenaceen, 
an  Teucrium  polium  und  áhnlichen  Labiaten,  an  Sparmannia-  und 
Triumfetta-Arten  und  áhnlichen  Tiliaceen,  an  einigen  Sedům-  und  Sem- 
pervivum-Arten  und  áhnlichen  Crassulaceen  und  bei  vielen  Rosaceen, 
so  z.  B.  bei  einigen  Agrimonia-Arten,  bei  welchen  die  bogeuformig 
einwártsgekrummten  Antherentráger,  nachdem  die  Narben  mit  Pollen 
belegt  wurden,  sich  iiber  der  Kelchmiindnng  zusammenrollen  und  so 
die  junge  Frucht,  bevor  die  Schliessbewegung  der  Kelchblátter  erfolgt, 
schiitzen.  ^'^) 

Fam.  Cadaceae :  Rhipsalis  grandiíiora,  R.  (Lepisma)  Miilleri,  bei 
welchen  die  Bliithen  sich  beim  Verbliihen  mehr  oder  weniger  voll- 
stándig  schliessen. 

Fam.  Tremandraceae :  Tremandra  verticillata,  Platytheca  galioides. 

Fam.  Melastomaceae :  Tibouchina  semidecandra. 

Fam.  Capparideae:  Polanisia  graveolens,  Cleome  violacea,  Cap- 


'"'')  Uber  die  gamotropischen,  wahrend  der  Anthese  erfolgenden  und  meist 
der  Antogamie  dienenden  Kriimmungen  der  Antherentráger  und  der  Griffel,  welcbe 
bei  den  Anthophyten  sehr  verbreitet  siud,  siehe  mehr  in  meinem  vorerwáhuten 
Werke  1.  c.  p.  137  u.  f.,  in  Kebner's  „Pflanzenleben,"  II.,  p.  335  bis  359  etc. 
Eine  erst  nach  Abfallen  der  Corolle  erfolgende  auffallende  Aufwartskriimmung 
dos  ziemlich  langen  Griífels  hábe  ich  auch  an  Veronica  spicata  beobachtet. 


28  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

paris  membranacea,    acuminata,    mit    niclit   selteii   schon  am  zweiten 
Tage  nach    der  Entlaltung   der   Bliithen   abfalleudeu   Blumeublátterii. 

Fam.  Bilttnemceae:  Lasiopetalum  bracteatum,  Thomasia  macro- 
calyx.  Von  Onagraceen:  Lopezia  (Jelilia)  fuchsioides. 

Fam.  Hamamelideae :  Corylopsis  spicata. 

Fam.  Rihesaceae:  Ribes  sanguineum,  saxatile,  niveum,  alpinum, 
divaricatura. 

Fam.  Umhelliferae:  Scandix  macrorrhyncha,  Smyrnium  perfoli- 
atum,  Reutera-,  Hacquetia-,  Neogaya-,  Haloscias  Arten  und  die  meisten 
(wenn  nicht  alle)  ostindischen  Umbelliferen. 

Fam.  Celastniceae :  Putterlickia  pyracantha. 

Fara.  Rhamnaceae :  Poraaderis  elliptica,  lanigera,  globosa,  Ce- 
anotbus  azureus. 

Fam.  Araceae:  Acer  Ginnala. 

Fam.  Malvaceae:  Sphaeralcea  umbellata,  miniata,  Sida  dioica, 
Pavonia  intermedia. 

Fam.  Loasaceae:  Mentzelia  lobata? 

Fam.  Rutaceae:  Triphasia  trifoliata,  Murraya  exotica,  Choisya 
ternata,  Coleonema  pulchrum,  Eriostemon  pulcbellus,  Skimmia'  japo- 
nica,  Barosma  lanceolata,  divisa,  Boronia  pulcbella,  fastigiata,  hetero- 
pbylla,  Limonia  spectabilis,  Adenandra  purpurea,  Correa  Backhousiana, 
speciosa,  Agathosma  vilosa,  capitata. 

Fam.  Myrtaceae:  Tristania  neriifolia,  Astartea  Endlicheriana, 
Melaleuca  cuticularis,  Eugenia  edulis,  Leptospermum  auricuiatum, 
Scholtzia  obovata. 

Fam.  Sapoiaceae:  Chrysophyllum  Cainiti. 

Fam.  Cinchonaceae :  Cresbia  spinosa. 

Fam.  Cornaceae:  Corokia  cotoneaster,  Aucuba  japonica. 

Fam.  Combretaceae :  Quisqualis  indica. 

Fam.  Ericaceae:  Cletbra  acuminata,  alnifolia,  Arctostaphylos 
uva  ursi,  Peniettya  mucronata,  floribunda,  Erica  ventrica,  Cavendi- 
sliiana,  Lyonia  calyculata,  Kalmia  latifolia,  Rhododendron  indicum, 
suave,  Dalhousiae,  rliodora,  Leiophyllum  buxifolium. 

Fam.  Rhamnaceae:  Trymalium  spathulatum,  Ceanothus  inte- 
gerrimus. 

Fam.  Epacrideae:  Epacris  byacinthiflora,  miniata,  grandiflora; 
Leucopogon  Cunninghamii,  verticillata. 

Fam.  Simaruhaceae :  Cneorum  tricoccum. 

Fam.  Myoporaceae:  Stenochylus  viscosus,  albicans. 

Fam.  Lobeliaceae:  Isotomia  longitiora,  Lobeiia  (Monopsis)  debilis, 


Neue  Uutersusluiugen  iib  r  den  Gamo-  uud  Karpotropismus.  20 

Clifortiuna,  urens,    decumbens,    Downingia  (Clintonia)  pulcliella,  Lau- 
rentia  teuella,  Siphocampylus  laxitiorus. 

Fara.  Plmnhaginaceae :  Armeria  dianthoides,  Lauclieana,  Statice 
Suworowii. 

Fam.  Primulaceae:  Lubinia  mauritanica,  Androsace  Laggeri, 
villosa,  filiformis,  elongata,  chamaejasme,  Kaufmannia  Semenowii, 
Primula  Kascliemiriana,  acaulis,  liirsuta,  inflata,  scotica,  auricula  X 
hirsuta  und  aiidere  Primula-  uiid  alle  Soldanella-Arten  (auch  S.  hy- 
brida), Samokis  ebracteatus,  litoralis. 

Fam.  Scropliulariaceae :  Jovellana  piinctata,  Calceolaria  Burbidgei, 
Scrophularia  chrysantlia,  Sibtliorpia  europaea,  peregrina,  Andracline 
telephoides,  Halleria-  und  Esterhazya-Arten. 

Fara.  Acanthaceae:  Homigraphis  colorata,  Thyrsacanthus  rutilans, 
Beloperone  violacea,  Lepidagathis  cristata,  Dicliptera  resupinata, 
Sanchezia  nobilis  (variegata),  Rostellularia  (Justicia)  abyssinica,  Justi- 
cia spectabilis,  Goldfussia  (Strobilantlies)  glomerata,  Strobilanthes 
Dyrenianus,  Crossandra  infundibuliformis  und  die  raeisten  ostindisclien 
Acanthaceen,  Scrophulariaceen  und  Labiaten. 

Fara,  Labiatae:  Lallemantia  iberica,  Salvia  violacea,  raacrosta- 
chys,  Heerii,  Russelia  juncea,  Orvala  laraioides,  Scutellaria  amoena, 
Monarda  aristata,  Kalmiaua,  Galeopsis  speciosa  X  bifida  (G-.  Pern- 
hofferi),  Lamium  liolsaticum  (album  X  maculatum),  Levandula  multi- 
íida,  Teucrium  polium,  Tinnea-,  Ocimum-,  Westringia-,  Osthosiphon-, 
Dysophylla-,  Panzeiia-,  Catopheria-,  Sideritis-  (Hesiodia-*,  Elsholtzia-, 
Hyptis-Arten. 

Fara.  Bignoniaceac :    Araphicome   arguta.    Ecreraocarpus    scaber, 

Fam.  Loganiaceae:  Buddleia  japonica. 

Fara.  Pedalineae:  Sesaraura  indicum,  bei  welchcra  das  Abfallen 
der  Corolle,  wie  bei  einigen  anderen  Pedalineen  bei  ausbleibendera 
Insectenbesucbe  nicht  ira  Verlaufe  der  ersten  24  bis  48  Stunden 
nach  der  Entfaltung  der  Bliithen  erfolgt. 

Fara.  Verhenaceae :  Duranta  Pluniierii,  Ellisii,  Stachytarpha  au- 
gubtifolia,  Lippia  (Zapania)  repens,  nodiflora  Clerodendron  Thompsonii, 
infortunatum,    siphonanthus,  Spielinannia  africana,  Caryopteris-x\rten. 

Fara.  Gesneraceae:  Pentaraphia  reticulata,  Episcia  (Physodeira) 
bicolor,  Saintpaulia  jouantha,  Streptocarpus  caulesceus,  Wendlandii 
und  polyanthus,  bei  welchen  die  Blumenkrone  nicht  wie  bei  S.  caules- 
ceus u.  ii.  beim  Verbliihen  abfiillt,  sondern  au  der  sich  entwickelnden 
Frucht  meist  bis  zur  Fruchtreife  sich  erhíilt  und  gegen  nachtheilige 
Angriífe  gewisser  Thiere  dient.    Weiter   auch   an  Hypocyrta-,    Cyrto- 


30  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

deira-,  Koellikeria-,  Klugia-Arteii  unci  an  den  meisten  von  mir  iu 
Ost-Indien   beobachteten  Gesneraceen,    Acanthaceen    und  Boragineen. 

Fam.  Boragineae:  Arasinckia  intermedia,  Paracaryum  malabari- 
cum,  Trichodesma  amplexicaule,  Heliotropium  europaeum,  H.  (Helio- 
phytum)  parvifloruni,  Arnebia  echoides,  Tiaiidium  indicum,  Anchusa 
(Caryolopha)  sempervirens,  Sympliytum  cordatum,  grandifloium,  Psi- 
lostemon  orientalis,  Pulmonaria  saccharata,  niollis,  rubra,  Omphalodes 
věrna,  araplexicaulis,  Cerinthe  retorta,  Myosotis  azorica,  Solenanthus 
apenninus. 

Fam.  Oleaceae:  Jasminum  arborescens,  nudifloruni;  Wallichianum, 
affine. 

Fam.  Cucurbitaceae:  Kedrostis  (Cyrtonema)  triloba. 

Fam.  Valerianeae:  Patrinia  scabiosifolia,  Plectritis  (Beckea) 
Hamolifolia,  Valeriana  montana,  tripteris,  sphaerocarpa. 

Fam.  Caprifoliaceae:  Abelia  floribunda,  rupestris,  Leycesteria 
formosa,  Viburnum  (Tinus)  laurifolimn. 

Fam,  Solanaceae:  Solanmn  quercifolium,  fastigiatimi,  Brunfelsia 
eximia,  americana,  Vestis  lycioides,  Fabiána  imbricata,  Nierenbergia 
rivularis,  Physochlaina  orientalis,  Nicotiana  glauca,  affinis,  paniculata, 
persica,  Himeranthus  runcinatus,  Browallia  speciosa,  Trichodesma 
indicum  und  die  meisten  ostindischen  Solanaceen. 

Fam.  Goodeniaceae :  Leschenaultia  laricina. 

Fam.  Proteaceae:  Grevillea  asplenifolia,  Hakea  saligna. 

Fam.  GenUanaceae :  Gentiana  Rocheliana  und  G.  excissa? 

Fam.  Campanulaceae :  Centropogon  Lucianus,  Codonopsis  (Glos- 
socomia)  clematidea,  Campanula  isophylla. 

Fam.  Begoniaceae:  Begonia  Johnstonii,  coccinea,  liispida. 

Fam.  Apocynaceae :  Baissea  samolifolia,  Henriquia  libonensis, 
Cyrtnsiphonia  (Rauwolfia)  spectabilis,  Forsteronia  difřormis. 

Fam.  Asclepiadeae :  Oxypetalum  coeruleum,  Ceropegia  Saunder- 
sonii,  Calotropis  procera  und  die  meisten  ostindischen  Asclepiadeen 
und  Apocynaceen. 

Fam.  Ruhiaceae :  Diodia  teres,  Spermacoce  tenuior,  Rondeletia  odo- 
rata,  cordata,  speciosa,  Cephalanthus  occidentalis,  Schenkia  Bhunenavia, 
Ixora  acuminata,  salicifolia,  Serissa  foetida,  Psychotria  unduUita, 
Anotis-Arten  und  fast  alle  ostindische  Rubiaceen. 

Fam.  Hydrophyllaceae :  Romanzoffia  sitchensis,  Phacelia  bipin- 
natifida,  tanacetifolia. 

Fam,  Polemoniaceae:  Bonplandia  geminiflora,  Phiox  crassifolla, 
Drummondii. 


Neue  Untersucluuigeii  íibtr  den  Gamo-  mul  Karpotropismus.  31 

Fam.  Glohulariaceae :  Globularia  inidicaulis. 

Dam.  Dipsaceae:  Scabiosa  tenuis,  graminifolia  und  die  meisten 
ostindischen  Dipsaceen  imd  Compositen. 

Fam.  Compositae:  Amberboa  miuicata,  Melampodium  rhomboi- 
deum,  divaricatura,  Sphaeroclinum  nigellaefolium,  Centrantherum  inter- 
mediími,  Melanthera  deltoidea,  Leucanthemum  rotundifoliura,  molita- 
nům var.  adustum,  Hemigonia  coryiiibosa,  Lepidophorum  (Antherais) 
lepandum,  Eiirybia  lyrata,  Neiirochlaena  Noaki,  Ferdinanda  emineiis, 
Ptilomeris  coronaria,  Lasthenia  Bridgesii,  glabrata,  Achillaea  rupestris, 
Quizotia  Scliimperi,  oleifera,  Sanvitalia  procumbens,  Inegeria  hirta, 
Lophocliniim  Manglesii,  Ethulia  angustifolia,  conyzoides,  Eclipta  erecta, 
einige  Blainvillea-,  Doronicum-,  Bellidiastrum-,  Lonas-,  Aphelexis-, 
Flaveria-  (Broteroa-)  Arten. 

Fam.  Thymdeaccae :  Gnidia  carinata,  Struthiola  lineariloba, 
Pinielea  spectabilis,  decussata. 

Fam.  Euphorhiaceae :  Jatropha  panduraefolia,  Pacliysandra  pro- 
cumbens, Andrachne  telephoides. 

Fam.  Phytolacaceae :  Pircunia  stricta. 

Fam.  Urticaceae:  Boehmeria  umbellata,  Baueriana. 

Fam.  Chenopodeae:  Boussingaultia  marginata. 

Fam.  Amarantaceae :  Aenista  arborescens. 

Fam.  Polygoneae:  Eriogouum-Arten.  ^'^) 

Von  Monocotyledoiieen  scliliessen  sich  an  die  von  mir  schon  in 
meinen  „Pliytodynamischen  Untersuchungen,"  p.  174  f.  nahinhaft 
gemacbten  Arten  mít  agamotropischen  Bliithen  noch  folgende  an: 

Fam.  Palmeae:  Chamaedora  Lindeniana. 

Fam.  Musaceae :  Musa  sanguinea. 

Fam.  Zinyiheraceae  (Cannaceae) :  Canna  iridiflora,  indica. 

Fam.  Liliaceae:  Lachenalia  tricolor  auch  var,  aurea,  Veltheimia 
glauca,  Allium  peiidulinum,  tenuissimuni,  Durieei,  obliquum,  azureum, 
Lilium  carniolicum,  Fritillaria  Kamtschatica  und  alle  anderen  von 
mir  beobachteten  Lilium-  und  Fritillaria-Arten,  Trillium  grandiflorum, 
Uvularia  grandittora,  Muscari  pallens,  Scilla  věrna,  italica,  pratensis, 
peruviana,  hemis{)haerica,  amoena,  die  meisten  Asparagus-Arten  (auch 
zwei  ini  Victoria-Garten  in  Bombay  kultivirte  Species). 

Fam.     Amaryllideae :    Haemantlius     abyssinicus,     cinnabarinus. 


=*)  Zu  dieser  Griippe  von  Pflanzen,  deren  Bliithen  agamotropisch  sich  ver- 
halten,  gehort  auch  die  in  einigen  botauischen  Gárten  unter  dem  Namen  Favratia 
Zoysii,  cultivirte  Dicotyledoneen-Art. 


32  XXXIV.     A.  Ilausgirg: 

Clivia  iiduiata,  Eucrosia  Lelimannia,  Hymenocallis  ovata,  Eucharis 
Stevensii,  Amaryllis  humilís,  venosa,  Tetaui,  undulata,  Narcissus 
gracilis. 

Fam.  Irideae:  Babiana  disticha,  Crocosma  aurea,  Iris  Kolpa- 
kowskiana,  Melaspliaerula  graminifolia,  Montbretia  longiflora,  laiícea 
auch  var.  ininiata,  Ixia  venosa,  croccata,  erecta,  coiiica. 

Fam.  Orckidaccae:  Vanda  coerulea,  Phalaenopsis  grandiíiora, 
Odontoglossum  Rossii  u.  ii,  deren  agamotropische  Bliithen  viele  (30 
bis  80)  Tage  lang  oífen  bleiben.  ^'^) 

Fam.  Mismaceae:  Sagittaria  chilensis,  montevidensis. 

Fam.  Juncaceac:  Luzula  nivea,  liitea,  deren  Bliithen  wie  bei 
einigen  anderen  hier  angefiilirten  Monocotyledoneen  sicli  jedocli  meist 
nicht  agamotropisch,  sondern  liemigamotropiscb  verhalten. 

Fam.  Colchicaceae:  Toffieldia  hybrida. 

Fam.  Juncagineae:  Triglochin  laxiflorum. 

Fam.  Triurideae:  Triuris  (Peltophyllum)  peltatum?^") 


D.   Pflanzen  mit  pseudokleistogamen   und   hemipseudo- 

kleistogamen  Bliithen. 

Iii  diesen  Nachtragen  zu  meinen  „Phytodynamischen  Unter- 
suchungen"  mugen  weiter  uoch  einige  Pflanzenarten  angefuhrt  werden, 
welche  unter  gewissen  Umstanden  anstatt  der  chasmogamen  sogenaunte 
pseudokleistogame  Bliithen  ^'^)  erzeugen,  die  jedoch  unter  normalen 
Umstanden  wie  die  hemipseudokleistogamen  Bliithen  sich  wieder  zu 
chasmogamen  ausbilden  konnen. 

Die  mit  allen  zur  Anlockung  der  Insecten  dieneuden  Eigen- 
schaften  versehene,  in  Folge  von  ungeniigender  Beleuchtung  oder 
Temperatur,  nach  einem  lange  Zeit  anhaltendem  Regen  oder  bei  un- 
geniigender Wasserzufulir  (durch  grosse  Trockenheit)  und  durch 
Uutertauchung  in  Wasser  etc.  in  geschlossenem  Zustande  sich  selbst 
befruchtende  photo-,  thermo-,  ombro-,  xero-  und  hydrokleistogame 
Bliithen  kommen  ausser  an  den  bereits  íViiher  von  mir  nahmhaft  ge- 
machten  auch  noch  au  nachfolgenden  Pflanzenarten  vor,  deren  Bliithen 

59)  Vergl.  Kkrneu  „Ptlanzeuleben,"  II.,  p.  209. 

"*)  Nebeiibfi  bemerke  ich  hier,  dass  alle  hier  angefiihrten  Pflanzen  mit 
agamotropischen  Blnthen  zu  den  nicht  ombrophobe  (anombrophobe)  P>luthen 
besitzenden  Arten  gehoren. 

'''j  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  10. 


Neue  Untersuchuiigen  íiber  den  Gamo-[und  Karpotropismus.  33 

untei'  normalen  Verháltnissen,  ephemer,    pseudoephemer  oder  agamo- 
tropisch  sich  verhalten. 

Fam.  Juncaceae:  Gatt.  Juncus  (J.  Chamissonis,  capillaceiis, 
triglumis,  glaucus,  capitatus,  tenageja,  pygmaeus,  homalocaulis,  repeus, 
setaceus).  '^'^)  Gatt.  Luzula  (L.  purpiirea).  "^)  Auch  bei  L.  vernalis  und 
maxima  bleiben  die  Bliithen  bei  niedriger  Temperatur  und  ungenti- 
gender  Beleuchtung  meist  gesdilossen.  ^*) 

Fam  Gramineae:  ausser  an  den  in  meinem  Werke  1,  c.  p.  167 
angefiihrten  Arten  kommen  pseudokleistogame  Bliithen  auch  in  der 
Gattung  Sporobolus  (Cryptostachys)  vor. 

Fam.  ScyopJndariaceae:  von  Veronica-Arten  gehort  hieher  weiter  ^^) 
V.  polita.  Auch  an  Linaria  spuria,  elatine  und  Mimulus  Tilingii  werden 
unter  gewissen  Umstilnden  geschlossene,  den  pseudokleistogaraen 
Bliithen  áhnliche  Blumen  producirt.  ^") 

Fam.  Portulacaceae :  Gatt.  Portulaca  (P.  pilosa  und  Gilliesii). 
Gatt.  Talinum  (T.  calycinum. ) ") 

Fam.  Cistineae:  Gatt.  Cistus  (C.  salicifolius,  guttatus,  villosus, 
hirsutus).  Gatt.  Helianthemum  (H.  ledifolium,  villosum  und  einige 
nordamerikanische  H. -Species). 

Fam.  Gemniaceae:  Gatt.  Geranium  (G.  trilophum,  mascatense, 
omplialodeum  und  Geranium  sp.  Schweinfurth  erzeugen  neben  den 
normalen  chasmogamen  auch  pseudokleistogame  oder  echte  kleisto- 
game  Bliithen.  ^^) 

Von  anderen  dicotylen  Pflanzenarten,  an  welchen  voiu  Verf.  oder 
von   anderen  Autoren  '''^)   auch   pseudokleistogame  Bliithen  beobachtet 


^^)  Die  Bliltbon  einigei-  Juncns-Arten  bleiben  bei  trockenem  Wetter  ge- 
schlossen,  bei  feuchtem,  regnerischem  Wetter  oífnen  sie  sich. 

63)  Vergl.  mein  Werk  1  c.  p.  1(57  und  Buchenau  1.  c  p.  404  f.,  wo  auch 
uber   die  Mittelformen    zwischen    den    kleistoaamen    und    chasmoaamen   Bliithen 


&" 


(1.  c.  p.  372)  mehr  nachzulesen  ist. 

*^*)  An  den  ziiletzt  genannten  zwei  Luzula-Arten  blieben  im  Zimmer  die 
Bliithen  auch  unter  solchen  Verháltnissen  geschlossen,  unter  welchen  sich  die 
Blúthen  von  Erodium  corsicum,  Scilla  bifolia  u.  a.  vollstilndig  geoífnet  haben. 

OJ)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.   166. 

G6)  Vergl.  VocHTiNG  „Uber  den  Einíluss  des  Lichtes  auf  die  Gestaltung 
und  Anlage  der  Bliithen,"  1893. 

^')  Vergl.  Meehan  „Contributions  to  the  life-histores  of  plants,"  Vol.  Ví., 
p.  279. 

®'')  Vergl.  Urban  „Kleinere  Mittheilungen  ilber  Pflanzen  des  Berliner  botan. 
Gartens,"  188 1. 

®^)  Vergl.  VocirriNďs  vorher  citirte  Abhandlung,  Darwin  s  Werk  „Die  ver- 
schiedenen    Blútheuformen    etc."  1877,     p.   287,    Grabner    „Biologische  Notizen," 

Mathematisch-Daturwissenschaftlicbe  Classe.    1896  ^ 


34  XXXIV.     A.  Hausgirg: 

wiirden,  íuhi'e  ich  hier  nocli  nachfolpíende  an :  Basela  lucida.  Pavonia 
hastata,  Drosera  anglica,  rotuiulifolia,  Nymphaea  Rudgeana,  Gardne- 
riaiia,  Dalibarda  repens,  Stellis  opliioglossoides,  Cerastimii  viscosum, 
Silene  pratensis,  Salvia  lanigera,  verbenacea,  Ajuga  Iva,  Campanula 
dimorphantha,  Collomia-  und  Scronliularia-Arten,  eiiiige  Podosteinona- 
ceen  und  Orchidaccen  (Thelymitra  ii.  ii.). 

Schliesslich  niag  hier  noch  erwalint  weiden,  dass  die  kurze 
Dauer  der  ecliten  Eintagsbliitbon  wie  das  poiiodisclie  Oífaen  und 
Schliessen  der  Bluthen  nach  bcstimmten  Tagesstunden,  nicht  minder 
aucli  die  Ausbihlung  der  bei  regnerischem  oder  sehr  trockencnn  Wetter 
geschk)ssen  bleibenden  (ombro-  und  xerokleistogamen)  Bliitheu  als 
eine  durch  klimatisclie  Yerhaltnisse,  Wetterungunst  etc.  bedingte,  tur 
das  Leben  der  Pflanze  (Erzeugung  von  Samen  etc.)  wichtige  Scluitz- 
einrichtung  anzusehen  ist  und  dass  den  pseudokleistogamen  Bluthen 
áhnlichtí,  wáhrend  der  Anthese  geschlossen  bleibende,  sog.  Meistojlure 
oder  Ueistopetale  Bluthen  von  Ule  ''^)  an  nachfolgenden  Ptíanzen  nachge- 
wiesen  wurden:  Fam.  Melastomaceae :  Purpnrella  cleistoHora  (P.  cleisto- 
petala),  Fam.  Apocynaceae:  Dipladenia  atroviolacea,  Fam.  Ihibiaceae : 
Myrmecodia  echinata. ''') 


2.  Karpotropismus. 

a)   UntersuchiiuyeH  uher  die  harpotropischen  KmmmauyeH  der  Bliitheti- 

sťiele  bez.  -Steuyel. 

Bevor  ich  in  diesem  Kapitel  die  Ergebnisse  meiner  in  den  letzten 
zwei  Jahren  durchgeíuhrten  Beobachtiingen  iiber  die  zum  Schutze  der 
reifenden  Frucht  erfolgenden  sog.  karpotropischen  und  iiber  die  zur 
Austreuung  der  Samen  dienenden  oder  die  Verbreitung  der  reifen 
Frucht  bewirkenden,    sog.  postharpotropischeu  Kriimraungen  der  Blii- 


1894;  E.  LoEw's  „lUiitbenbiologisclie  Floristik-',  1^94  und  „Klufiihriing  iii  die 
Bluthťubiologie",  1895,  p.  309  f.,  311  ť.  Coiiltor  „Cleistogaiiiy  in  tlie  'eniis  Poly- 
gonům", 1892. 

'")  Uber  die  Blntlieneinricbtungeu  von  Purpurclla  deistoflora,"  1895  uud 
im  Nachtrage  zu  dieser  Abhandhing  in  deu  Berichten  der  deutscben  botan. 
Gesell.  1896. 

''')  Uber  kleistopetale  Bromeliaceen  siebe  Ule's  Abbandlung  „Blútbenver- 
scblusB  etc.  bei  Bromeliaceen,"  189(3. 


Neutí  Uiitersiichuugeii  uber  deu  Gamo-  uud  Karpotropismus.  35 

tlieiistiele  bez.  -Stengel  mittheilen  werde,  mag  liier  noch  hervorgelioben 
werden,  dass  aiis  meiueu  bisherigen  Untersuchiingen  iiber  den  Karpotro- 
pismus  sich  herausgegestellt  hat,  dass  die  erst  nach  der  Antliese  eifol- 
genden,  durch  die  Bestaubung  der  Narben  veranlassten  Orientirungs- 
bewegungen,  durch  welche  die  reifende  Fruclit  in  eine  ihrer  Entwickelung 
giinstige  Schutzlage  gebraclit  wird,  nicht  blos  von  den  gamotropischen,  im 
vorhergehenden  Kapitel  besprochenen  Bewegungen  der  Bliithen  (der 
Bliithenhiille,  der  Staubfáden,  Griífel  und  der  Bluthenstiele  bez. 
-Stengel  etc),  sondern  auch  von  den  postkarpotropischen,  erst  zur 
Frucht-  und  Samenreife  zu  Stande  konmienden,  mit  der  Aussaung  im 
Zusammenhange  stehenden  Richtungsbewegungen  wegen  ihrer  spe- 
ciellen  biologischen   Bedeutung    etc,   scharf  zu  trennen  sind. 

Von  den  karpotropischen  Kriimmungen  der  Bluthenstiele  bez. 
-Stengel,  welche  wieder  in  vier  Gruppen,  in  sog.  aero-,  hydro-,  phyllo- 
u.  geoJcarpische  Orientirungsbewegungen  eingetheilt  werden  konnen,  sind 
die  karpotropischen  Kriimmungen  der  Staubfáden  und  Griffel  sowie 
die  karpotropischen  (zum  Theile  postkarpotropischen)  Bewegungen 
der  Kelch-,  Deek-  und  Híillblátter  wegen  der  Úbereinstimmung  ihrer 
biologischen  Bedeutung  nicht  streng  zu  uuterscheiden  und  konnen 
alle,  insofern  sie  nicht  auf  blosser  Hygroskopicitát  beruhen,  in  diesem 
Kapitel  Beriicksichtigung  finden. 

Zu  den  sieben  von  einander  wesentlich  verschiedenen  Typen 
der  gamo-  und  karpotropischen  Richtungsbewegungen  der  Bluthen- 
und  Fruchtstiele  bez.  -Stengel,  welche  mit  den  Entwickelungsvorgáu- 
gen  in  den  Bliithen  wáhrend  der  verschiedenen  Phasen  der  Bluthe- 
und  Fruchtzeit  im  causalen  Zusammenhange  stehen,  mag  hier  der  in 
meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen"  noch  nicht  beschriebene 
Gramineen-  oder  Avena  Typus  zugesellt  werden,  welcher  dem  Umbel- 
liferen-  oder  Primula -Typus  sich  náhert,  von  diesem  sowie  von  allen 
anderen  im  Nachfolgenden  angefiihrten  und  in  meinem  vorerwáhnten 
Werke  (1.  c.  p.  98  bis  110)  naher  beschricbenen  Typen  der  gamo- 
und  karpo-,  bez.  auch  postkarpotropischen  Kriimmungen  sich  jedoch 
hiureichend  unterscheidet,  um  hier  als  ein  echter  Typus  dieser  Ori- 
entirungsbewegungen, aufgestellt  werden  zu  konnen,  welchen,  obwohl 
einige  Gramineen-Species  von  diesem  Typus  abweichen,  sich  nicht  emp- 
fiehlt  in  eine  grossere  Anzahl  von  kleineren  Gruppen  einzutheilen.  '''^) 


")  Erschópfende  Untersuchungen    der   Einzelfalle    sind    noch   der  Zukunft 
Yorbehalten. 

3* 


36  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

I.  Avena-Typus. 

Bei  zahlreichen  Gramineen  mit  rispen-  oder  traubenartigem 
Bltithenstaiide  entfernen  sich  vor  dem  Aufbliihen  die  meist  mehreie 
Bliithen  oder  Aehrclien  tragenden  Zweige  von  der  Hauptaclise  (vora 
Rispenspindel  etc.)  und  von  einander,  indem  sie  sich  centrifugal  nach 
aussen  kriimmen,  so  dass  der  vor  der  Anthese  zusanimengezogene 
Bliithenstand  (Rispe  etc.)  Aviihrend  der  Bliihdauer  sich  oífnet  und 
mehr  oder  weniger  ausbreitet,  resp.  weitschwoiíig  (eiforniig,  walzlich, 
eilánglich  ii.  s.  w.)  wird.  In  Folge  dieser  gamotropischen  Kriinmumg 
der  Inflorescenzaste  etc.  werden  die  noch  uneutwickelten  im  Knospen- 
zustande  befindlichen,  dicht  neben  einander  stehenden  oder  bíischelig 
gehauften  Bliithen  und  Aehrchen  in  eine  gróssere  Entfernung  von 
einander  gebracht,  in  welcher  fiir  die  Bestaubung  der  Bliithen  giin- 
stigen  Lage  sie  dann  meist  bis  zur  Fruchtreife  verharren  (so  bei  allen 
akarpotropischen  Grásern)  oder  welche  sie  nach  erfolgter  Befruchtung 
der  Bliithen  wieder  verlassen,  um  in  der  Regel  in  die  vor  der  An- 
these innegehabte,  geschtitzte  Lage  zuriickzukehren  oder  eine  audere 
dem  Schutze  der  reifenden  Frucht  etc.  entsprechende  Licht-  und 
Schutzlage  einzunehmen  (so  bei  den  karpotropischen  Grásern). 

Wáhrend  bei  den  karpotropischen  Grásern  (z.  B.  Festuca-, 
Cynosurus-,  Trisetum-Arten  u.  á.)  nach  vollzogenem  Ausstáuben  die 
Stiele  der  Bliithenáhrchen  etc.  sich  der  Hauptachse  des  Bliithenstan- 
des  náhern  uud  eine  centripetale  Kriinnnung,  durch  welche  die  zur 
Bliithezeit  offene  Rispe  zur  Fruchtzeit  wieder  geschlossen  (zusammen- 
gezogen)  wird,  ausíuhren,  verbleiben  bei  den  akarpotropischen  Grásern 
(z.  B.  bei  einigen  Aira-,  Sorghum-,  Paspalum-Arten  u.  á.)  die  Bliithen- 
oder  Aehrchenstiele  auch  zur  Fruchtzeit  in  der  gespreitzten,  die  Blii- 
thezeit charakterisirenden  Lage,  welche  bei  der  ersten  Gruppe  (bei 
den  fruchtschiitzenden  Grásern)  blos  bei  nicht  vorhergegangener  Be- 
fruchtung der  Bliithen,  wenn  der  vom  Fruchtknoten  ausgehende,  die 
karpotropische  Schliessbowegung  auslosende  Reiz  nicht  in  Action  treten 
kann,  nicht  verándert  wird. 

Auffallende  karpotropische  Kriinmiungen  der  Bliithen-  oder 
Aehrchenstiele,  bez.  der  Rispenáste  erster,  zweiter  und  dritter  Ordnung 
hábe  ich  bisher  in  nachfolgenden  Gattungen  an  nachgenannten  Gra- 
wiweew-Arten  konstatirt :  Gatt.  Avena  (A.  flavescens,  montana,  carpa- 
tica,  sempervirens,  tenuis,  alpestris,  distichophylla,  argentea,  pratensis, 
elatior  (Arrhenatherum  elatius  =:  A.  avenaceum,  Holcus  avenaceus) 
auch  var.  bulbosa;  A.  fatua,  hirsuta  und  pubescens  (nach  Hackel).  ") 


Netie  Untersuchungen  iiber  den  Gíámo-  uíid  Karpotropísmus.  37 

Gatt.  Festuca  (F.  raria,  in  der  ganzen  Festuca-ovina-Gruppe 
(Koch  Syn.  Fl.  Gerrn.  et  Helv.),  F.  elatior  aucb  var.  arundiiiacea, 
F.  tritlora,  bei  welcher  die  Aehrchenstiele  wie  bei  F.  Salzmanni  u.  a. 
meist  nuť  eiiie  schwacbe,  etwa  30"  betrageiule  Schliessbewegung  aus- 
íiihren,  F.  (Nardurus)  capillaris,  tenuiflora,  T.  (Vulpia)  sciuroides, 
alopecurus,  bromoides,  gigantea,  delicatula,  geniculata,  pumila,  pilosa, 
spectabilis,  spadicea,  Fuegiaua.  Bei  einigen  Festuca-Arteu  (z.  B.  bei 
F.  ovina  var.  vulgaris  Koch,  F.  laxa,  aiuudinacea,  pseudo-eskia  uiid 
F.  pulchelhi  f.  typica  (nach  Hackel)  '^^)  sind  jedoch  die  Bluthenstiele 
nur  schwach  karpotropisch,  selten  (z.  B.  bei  F.  pulchella  var.  plicata) 
gauz  akarpotropiscb.  ^^) 

Gatt.  Holcus  (H.  lanatus,  annuus,  moUis,  glaucus,  argenteus, 
setiger).  Gatt.  Poa  (P.  compressa,  serotina,  alpina,  badensis  und  ne- 
moralis  schwach,  elegans  und  chinensis?).  Gatt.  Schismus  (S.  calyci- 
nus).  Gatt.  Molinia  (M.  coerulea,  litoralis,  bei  M.  altissiraa  nur 
schwach).  Gatt.  Dadylis  (D.  glomerata  auch  var.  abbreviata,  Reichen- 
bachii,  hispanica,  lagopodioides'?).  Gatt.  Bromus  (B.  mollis,  commu- 
tatus,  arvensis  (schwach),  erectus  auch  var.  latifolius,  B.  (Serraťalcus) 
lanceolatus,  secalinus  und  inermis  nur  schwach,  hordeaceus).  Gatt. 
Brachypodimn  (B.  pinnatum,  dessen  Aehrchen  eine  schwacbe,  meist 
nur  20  bis  60"  betragende  karpotrupische  Kriimmung  ausfuhren).  B. 
silvaticuui  (nach  Hackel). 

Gatt.  Koeleria  (K.  cristata,  villosa,  glauca,  phleoides,  hirsuta, 
walesiaca,  macilenta,  crassipes,  australis,  alpicola,  nitiíhila?).  Gatt. 
Lamarckia  (L.  aurea).  Ga.tt.  Calamagrostis  (C.  montana  (varia),  Halle- 
riaua,  alpestris,  silvatica  (arundinacea),  epigeois,  lanceolata,  litorea 
und  altaica  nur  schwach  karpotropisch,  C.  stricta,  neglecta,  lappo- 
nica).  Gatt.  Sfipa  (S.  (Lasiagrostis)  speciosa,  calamagrostis  (nach 
Hackel). 

Gatt.  Agrostis  (A.  alba  iiuit  wáhrend  der  Bluthezeit  oífenen, 
nach  der  Anthese  ziisammengezogenen  Rispe),  A.  vulgaris  (niit  wiihrend 
der  Bliithe  fast  eifórmiger  Inflorescenz,  deren  Aeste  nach  der  Anthese 


'■'j  An  diesen  Gramineen-Arten,  die  ich  seibst  niclit  untersucht  hábe,  hat 
Prof.  E.  Hackel,  dem  ich  hier  fiir  seine  briefliche  Mittheiluug  meinen  besten 
Dank  sage,    eine  meist  nur    schwacbe    karpotropische  Kriimmung  nachgewiesen. 

'*)  Monograph.  Festuc.  europ.,  1882,  p.  192  f. 

'=^)  Nach  Hackel  (Monograph.  Fest  europ.  1882,  p.  3.-))  ziehen  sich  die 
Rispeii  aller  Festuca-Arten  mit  Ausnahme  der  oben  genannten  Varietát  der 
F.  pulchella  nach  dem  Verbltihen  mehr  oder  weniger  zusammon. 


38  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

sich  nur  schwach  zusaramenziehen),  A.  stolonifera,  canina  auch  var. 
gelida,  spica  venti,  alpina,  froudosa,  bei  welchen  A.-Arteii  blos  die 
wáhrend  der  Bliithezeit  ausgespreitzteu  Aeste  2.  iind  3.  Ordnung  eine 
karpotropische  Kriimmung  ausfiihren,  die  Aeste  erster  Ordnung  aber 
auch  nach  der  Anthese  in  der  gespreitzten  Lage  verbleiben ;  bei  eini- 
gen  A.-Arten  (z.  B.  A.  nebulosa  u.  á.)  sind  aber  alle  Aeste  fast  oder 
ganz  akarpotropisch. 

Gatt.  Corynephorus  (C.  canescens),  Gatt.  Cpnosurus  (C.  cristatus 
Taf.  I.  Fig.  5  und  5b,  dessen  Aeste  meist  nur  eine  etwa  45°  betra- 
gende  karpotropische  Schliessbewegung  ausfiihren;  C.  echinatus  und 
corsicus  in  horto  botan.  Prag.).  Gatt.  Polypoyon  (P.  affinis,  monspe- 
liensis,  maritimus,  litoralis,  Hygegav/ery,  interruptus  nur  schwach, 
pusillus  in  horto  botan.  Prag.).  Gatt.  Trisetum  (T.  neglectum,  alope- 
curus,  ílavescens,  parviíioruni,  argentemn,  autarcticum,  aizoides,  pu- 
milum,  niyrianthum,  distichophylhim).  Gatt.  Gastridium  (G.  australe, 
lendigerum  et  triaristatum  in  horto  botan.  Prag.).  Gatt.  Chlor is  (Ch. 
barbata). 

Gatt.  Bechnannia  (C.  eruciforniis,  bei  welcher  die  Aehren  eine 
auífallende  karpotropische  Kriinnnung,  durch  welche  sie  an  die  Haupt- 
achse  angepresst  werden,  ausťuhren). 

Gatt.  Eleusine  (E.  coracana,  an  welcher  die  dicken,  bliitheu- 
tragenden  Inňorescenziiste  eine  niehr  oder  weuiger  starke  karpotro- 
pische Kriimmung  áhulich  wie  bei  vielen  Daucus-Arten  (vergl.  Hacivel's 
„Gramineae," ''^)  Fig.  71)  ausfiihren;"^)  hingegen  bei  E.  indica,  Toc- 
cusa,  oligostachya  und  burcinionensis  in  horto  botan.  Prag  meist  nur 
schwach  karpotroi)isch). 

Gatt.  Ťhemeda  (T.  (Anthistiriai  polystachya.  Gatt.  Cinnia  (C. 
glomerata).  Gatt.  Diarrhena  (D.  americana?).  Gatt.  Múhlenhcryia 
(M.  racemosa).  Gatt.  Andropoyon  (A.  ischaemum).  Gatt.  Ayropyrum 
(A.  junceum  und  scirpeum  nur  schwach,  A.  caninum,  obtusiusculum, 
violaceum>.  Gatt.  Impenita  (J.  sacchariíolia,  provincialis?).  Gatt.  Tri- 
ticum   (T.   repens    auch    var.   glaucum,    an    welcher   Gramineen  -  Art 


^^)  Siehe  Englek's  „Uie  natiu-licheu  Pflaazeufarailien." 

")  Diese  Krummung  liabe  ich  sowohl  an  dea  in  Oát-Indien,  wo  diese  Píianze 
in  Gel  irgsgegenden  stellenweise  (z.  B.  bei  Matheran,  Panchgani,  Mahabuleshwar 
u.  s.  w )  auť  Feldern  gebant  wird,  von  mir  untersncliten,  wie  auch  an  den  in 
einigen  botanischen  Gáiten  in  Europa  (z.  B.  in  Prag)  kultivirten  Exemplaren 
beobacht(  t. 


Neue  Untersiichuugen  iiber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  39 

jedoch  wegen  der  sehr  kurzen  Aehrenstiele  nur  eine  schwache  karpo- 
tťopisclie  KriiiDmiiiig  zu  Stande  kommt).  '^) 

Gatt.  Comucopiae  (C.  cucullatura  Taf.  1.  Fig.  3  und  3b,  an 
welcher  Gramineen-Art  die  wáhrend  der  Anthese  geraden  und  auf- 
recht  stehenden  bliithentragenden  Aclisen  zur  Fruchtzeit  sich  inehr 
oder  weniger  stark  karpotropisch  lierabkriimmen,  wobei  nocb  die  dem 
Fragaria-Typus  entsprechende '''')  frucbtschiitzende  Kriimmung  aus- 
fulirenden  Zweige  steif  und  fest  werden  (ibre  friibere  Biegungsfábig- 
keit  verlieren). 

Eiue  mebr  oder  weniger  starke  karpotropische  Schliessbewegung 
der  fruchttragendeu  Rispenáste  soli  nach  Prof.  E.  Hackel's  brieílicher 
Mittheilung  auch  an  Pbalaris  arundinacea,  Pbragmites  coinmunis  und 
Aira  íiexuosa  (nur  schwach),  uacli  Prof.  Garcke**")  auch  an  Festuca 
thalassica  und  Calainagrostis  Hartmanniana  stattfinden. 


11.  Oxalis-Typus. 

Zu  diesem  durch  Oxalis  valdiviensis  reprásentirten  Typus  der 
gamo-  und  karpotropischen  liichtungsbewegungen  der  Bliithen-  und 
Fruchtstiele  konnen  ausser  den  in  meinen  Phytodynainischen  Unter- 
suchungen"  p.  98  f.  angefúhrten  Oxalis- Arten  und  zahlreichen  Caryo- 
phyllaceen,  Geraniaceen  etc.  noch  folgende  Species  angeschlossen 
werden:  Fam.  UxaUdeae:  Gatt.  Oxalis  (O.  Bonariensis,  divergens, 
Hernandezii,  livida,  O.  sp.  nova  aus  Argentina  in  Mus.  botau.  Berol., 
macropliylla,  bipartita  auch  var.  alpina,  purpurata,  lateriílora,  stellata, 
cernua,  Bridgesii,  parviíiora  (nach  Reiohe),  *^)  CandoUei,  hedysaroides, 
Bowiei,  rhombifolia  und  O.  sp.  nova  vom  Cap  bonae  spei  (schwacher 
karpotropisch). 

Wáhrend  bei  den  soeben  genannten  Oxalisarten  neben  der  kar- 
potropischen, nach  der  Befruchtung  der  Bliithen  meist  gleichzeitig 
mit  der  Kelchschliessung  erfolgenden  Herabkriinnnung  der  Bliithen- 
sticle  kurz  vor  dem  Aufspringen    der  Samenkapsel   noch    eine    post- 


"*)  Wio  an  Triticum  ropens  so  hábe  ich  auch  an  dem  Bliithen  tragenden 
Endtheile  der  Hauptachse  von  Lolium  perenne,  an  i'lautago  lauceolata  ii.  á.  an 
iu  der  Umgebung  von  Prag  wachsendeu  Exemplaren,  wiederholt  eiue  recLtslaiitige, 
nitíist  nur  7a  '^'is  iVa  Windung  bctragende  Torsion  beobachtet. 

"''■')  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.   I07. 

8»j  Vergl.  „Flora  von  Nord- und  Mitteldeutsdiland,"   1S71,  p.  444,  457. 

^';  Zur  Kenntniss  der  cLileniscLen  Arten  der  Gattung  Oxalis,  1894. 


40  XXXIV.    A.  Hausgirg: 

karpotropische  Aufwiirtskrummung  der  Stiele  zu  Stande  kommt,  findet 
an  den  fast  oder  ganz  akarpotropischen  (und  agamotropischen)  Blů- 
thenstielen  einiger  Oxalis-Aiten  wiihrend  uud  nach  der  Anthese 
(z.  B.  bei  O.  rusciformis,  rhombeo-ovata,  subcarnosa  u.  á.)  keine  Ver- 
anderung  in  der  Lage  der  Bliithen  statt. 

Fam.  Caryophyllaceae :  Gatt.  Cerasťmm  (C.  puuiilum,  brachy- 
petalum,  Riaei,  pyrenaicum,  campanulatum,  carinthiacum  auch  var. 
lanceolatum,  silvaticum,  pumilum,  semidecandrum,  rigidum,  pilosum, 
trigynum,  viscosum,  vulgatura,  litliospermifoliura,  multiíiorum,  nemo- 
rale,  microspermum,  longifolium,  apricum,  Commersonianum,  ruderale ; 
an  C.  alpinum,  ovatum  und  latifolium  mit  nach  der  Anthese  bei  der 
ersten  Art  schief  abstehenden,  bei  der  zweiten  Art  zuriickgeschlage- 
nen  und  bei  der  dritten  Species  eingeknickten  Bliithenstielen ;  C. 
tetrandrum  (Esmarchia  cerastoides  Rchb, ),  C.  arvense  und  repens  mit 
nickendem  Kelche  und  aufrechten  Fruchtstielen  u.  a.). 

Bei  einigen  Cerastium-Arten  (z.  B.  C.  Gayanum,  aggregatum) 
sind  die  Bliithenstiele  nur  schwach  karpotropisch,  bei  anderen  (z.  B. 
C.  rigidum,  hirsutum  u.  á.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch, 

Gatt.  Stellaria  (S.  aquatica,  Bungeana,  radicans,  Webbiana?; 
hingegen  bei  S.  gypsophiloides  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt. 
LepyrodicUs  (L.  stellarioides ;  auch  L.  cerastoides  ist  nach  Stapp  ^-) 
schwach  karpotropisch).  Gatt.  Speryularia  (S.  diandra,  purpurea, 
rupestris  in  horto  botan.  Haun.,  heterosperma,  marina,  segetalis, 
Salina,  canadensis,  macrotheca,  media;  bei  einigen  S.-Arten  (z.  B.  S. 
íimbriata)  schwácher  karpotropisch  oder  fast  gánzlich  (z.  B.  S.  fruti- 
cosa;  akarpotropisch. 

Gatt.  Spergula  (S.  viscosa).  Gatt.  Holosfeum  (H.  liniňorum,  um- 
bellatum  auch  var.  Heuífelii,  tenerrimum,  macropetalum;  bei  H. 
diandrum  jedoch  akarpotropisch). 

Gatt.  Drymaria  (D.  molluginea,  arenarioides,  glandulosa,  Fendleri, 
gi-andiíiora,  nodosa,  laxiťlora,  Frankenioides,  leptophylla,  longepedun- 
culata;  hingegen  bei  einigen  D.-Arten  (z.  B.  D.  anomala,  leptoclados) 
fast  oder  ganz  akarpotropisch). 

Gatt.  Moehringia  (M.  pentandra  Taf.  I.  Fig.  10;  hingegen  bei 
lateriflora   u.   ii.    akarpotropisch.  ^■^)     Gatt.   Mollugo   (M.    verticillata, 


*^)  Die  botan.  Ergebnisse  der  Polak'schen  Expedition  nach  Persien,  1886, 
p.  287. 

^')  Uber  Moehringia-und  Stellaria-Aiten,  welche  nicht  znm  Oxalis-Typus, 
sondein  zum  Fragaria-Typus  gehoren,  ver-^l.  mein  Werk  1.  c.  p    107. 


Neue  TTntersuclunigen  íiber  den  Gamo-  imd  Karpotropismus.  41 

Cerviana?).     Weiter    gehort     hierher    auch    Ortegia    hispanica?    in 
horto  botan.  Prag. 

Fam.  Cisťmeae :  Gatfe.  Helianthemimi  (H.  rubellum,  Kotschyanum, 
arbusculum,  Lippii,  gemiferum,  laeve  uiid  oligospermum  (scliwiicher 
karpotropisch),  Serrae,  stabianum,  marifolium,  aegyptiaciim,  ericoides, 
papillare,  Breweri,  caiium,  variabile,  glutiiiosum  auch  var.  juniperiiium, 
var.  viride  und  var.  grandifloruiii,  liirtum,  glaucum  auch  var.  croceum, 
var.  ílavum  und  var.  stoechadifolium ;  H.  asperuin,  viscarium,  lepto- 
phyllum,  obtusifolium,  squamatum,  dahuricum,  hymethiuni,  virgatuin 
auch  var.  maroccanum,  pulveruleiitura,  auch  var.  album  und  var. 
virescens,  glabrescens,  vulgare  auch  var.  flavum;  H.  montanum  bei 
der  typischen  Form  stiirker  karpotropisch  als  bei  var.  viride  und  var. 
incanum,  welche  letztere  Varietát  den  Úbergang  zu  den  fast  oder 
ganz  akarpotropischen  H.-Arten  bildet. 

Wáhrend  bei  H.  macrosepalum  die  Fruchtstiele  noch  einige  starke 
karpotropische  Kriimmungen  ausfuhren,  sind  sie  bei  H.  guttatum 
schwacher  karpotropisch  und  bei  H.  bupleurifolium  fast  oder  ganz 
akarpotropisch. 

Auch  bei  bei  H.  salicifolium,  insb.  bei  var.  macrocarpum  kriim- 
men  sich  die  Bliithenstiele  zum  Schutze  der  reifenden  Frucht  nicht 
herab,  sondern  bilden  mit  dem  Stengel,  von  welchem  sie  fast  wage- 
recht  abstehen,  einen  meist  80  bis  iJO"  messenden  Winkel,  iihnlich 
wie  die  auf  ihrem  Stiele  meist  vertical  aufrecht  gestellte  und  von 
dem  persistirenden  Kelche  gescliiitzte  Frucht.  Fast  ebenso  verhalten  sich 
auch  die  Bliithenstiele  und  die  reifende  Frucht  von  H.  intermedium, 
wáhrend  bei  H.  sanguineum  u.  ii.  die  Fruchtstiele  karpotropisch  he- 
rabgekriimmt  sind. 

Bei  nachfolgenden  H.-Arten  fiihren  die  Bliithenstiele  keine  oder 
blos  eine  unmerkliche  karpotropische  Kriimmung  aus:  H.  niloticum, 
glomeratuui,  brasiliense,  Coulteri,  patens,  Pringiei,  ramuliflorum, 
scoparium,  rupifragum,  laevipes,  Carolinianum.  Auch  bei  den  meisten 
amerikanischen  H.-Arten  sowie  bei  nachfolgenden  Arten  aus  dem  Sub- 
genus  Halimium :  H.  umbellatum,  libanotis,  heterophyllum,  occidentale, 
lasianthum,  halimifolium,  lepidatum,  multiflorum  und  atriplicifolium.  *^) 

Fam.  Linaceae:  Gatt.  Línům  (L.  perenne  austriacum;  hingegen 


^*)  Wáhrend  im  Subgenus  Euhelianthemum  und  Tuheraria  die  meisten  Arten 
auffaliende  karpotropische  Kriimmungen  ausťiihreu,  sind  sie  im  Subgenus  Hali- 
mium bei  den  oben  genanuten  Arten  meist  ganz  akarpotropisch. 


42  XXXI V.     A.  Hansgirg: 

bei  L.  stelleroides,  africaiium,  marginale,  gallicutn,  uervosum,  corym- 
bulosuiii  u.  á.  fast  oder  gaiiz  akarpotropiscli). 

Fam.  Geraniaceae :  Gatt.  Geranium  (G.  favosum,  lucidum,  molle, 
dissectum,  affine,  cataractariim,  nodosum,  villosum,  viscidulum,  aspho- 
deloides,  coliimbinum,  radicatum,  pilosuiii,  Maximowiczii,  hybridům, 
argenteum,  collinum  auch  var.  glandiilosuin,  Wallicliianum,  prateuse, 
var.  albiflorum  imd  var.  palliditioriuii,  bohemicum ;  hiugegeu  bei  G. 
triloplmin,  atlauticum,  malvaeflorum,  uaiium  u.  ii.  fast  oder  ganz 
akarpotropisch. 

Gatt.  Monsonia  (M.  biflora  (augustifolia)  und  senegalensis,  bei 
welchen  dle  Bliitlieiistiele  eine  dem  Oxalis-Typus  entsprechende  kar- 
potropische  Kriimmung  ausfiihren;  bei  M.  ovata  u.  á.  kriimmen  sie 
sicli  aber  ahulich  wie  bei  vielen  Fragaria-Arten  eiufach  herab.  Auch 
iu  dieser  Gattung  gibt  es  aiisser  den  soeben  genannteu  Arteii  noch 
einige  Arten,  an  welchen  nur  schwache,  nicht  auffallende  karpotro- 
tropische  Richtimgsbewegungen  zu  Staude  kommen  und  vollig  akar- 
potropische  Species. 

Gatt.  Erodium  (E,  cheilanthifolium,  Stephanianum,  Gussonii, 
pimpinellifolium,  chaerophyllum,  carvifolium,  absiuthioides,  Sibthorpi- 
anum,  redolens,  sebaceum,  malacoides,  umritimum,  littoreum,  guttatum, 
crassifolium,  Vetteri,  ruthenicum,  caliíornicum,  aragouense,  petraeum, 
supracanum,  glaucovirens,  Cavanillesii.  aegyptiacum,  Neilreichii,  asple- 
nioides,  priinulaceum,  Jacquinianum,  chium ;  hiugegeu  bei  einigen 
anderen  E.-Arten  (z,  B.  E.  arborescens  u.  a.)  fast  oder  ganz  akarpo- 
tropisch). 

Gatt.  Pelarganium  iP.  articulatum,  íiavum,  aquifolium,  leucan- 
thum.  heracleifolium,  ardens,  Skellei,  malvaefolium,  elongatum,  tetra- 
gonum,  roseum  auch  var.  quinquevulnerum;  hingegen  bei  P.  abrotaui- 
foliuni  u.  ii.  akarpotropisch). 

Fam.  Portulacaceae :  Gatt.  Calandrinia  (C.  (Cistauthe)  grandi- 
fiora). 

III.  PrJmula-Typus. 

Wie  bei  Primula  japouica  so  erfolgen  auch  bei  vielen  Umbelli- 
feren,  einigen  Papaveraceen  und  Liliaceen  u.  á.  ^^)  mit  doldenartigen 
Blíithenstanden  besondere  gamo-  und  karpotropische  Kriimmungen  der 
Blíithenstiele,    die   ich  auch  bei  nachfolgendeu  Píianzenarten  nachge- 


8*)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  99  f. 


Neue  Untersuchungen  iiber  den  Gamo-  und  Karpotnipismus.  43 

wiesen  hábe,  dereu  Stiele  vor  der  Entfaltung  derBlutheu  centrifugal 
(gauiotropisch),  uacli  eriblgter  líefiuclitung  der  Bliithen  jedocb  centri- 
petal  (karpotropisch)  sicb  kriimmeii,  um  bei  einigen  Arten  bei  der 
Fruchtreife  (postkarpotropiscli)  sicli  wieder  auszubreiteu : 

Fam.  Primulaceae:  Gatt,  Primula  (P.  veriusta,  uiarginata,  loii- 
gifiora,  pubescens  auch  var.  colorata,  carpatica,  gkiucescens,  auricula 
audi  bei  var.  mouacensis  stark  karpotropisch;  hingegen  bei  P.  hor- 
tensis  und  verticillata  nur  schwache  fruchtschiitzende  Krumiuungen 
ausfuhrend;  bei  einigen  anderen  P.-Arten  (z.  B.  P.  denticuLata  auch 
var.  Kaschemiriana,  simensis,  nivalis  var.  turkestanica  Vj  jedoch  fast 
oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Cortusa  (C.  pubescens). 

Fam.  UiiibelUfeyae:  Gatt.  Totdylium  (T.  macropetalum,  maxi- 
mum, aegyptiacum  (Haselquistia  aegyptiaca),  oííicinale,  T.  (Synel- 
coseiadium)  Carmeli ;  hingegen  bei  einigen  T.-Arten  (z.  B.  T.  apulum) 
nur  schwach  karpotropisch  und  bei  anderen  Species  íast  oder  ganz 
akarpotropisch. 

Von  anderen  Umbellileren-Gattungen  fiihre  ich  hier  beispiels- 
weise  noch  folgende  Arten  an:  Ferulago  siivatica  Tať.  I.  Fig.  9  und 
9b,  Pachypleurum  alpinum  (scliwacli ),  Seseli  cantabricum  und  glaucuni, 
Bupleurum  rotundiíolium,  Ligusticum  pyrenaeum,  Ridoltia  segetum, 
Pimpiuelhi  adscendens,  saxiíraga,  Libanotis  praecox,  Laserpitium 
hispidum  (vielleicht  gehort  hieher  auch  Caucalis  ambigua  und  Endressia 
pyrenaica). 

Gatt.  Daucus  ^'')  (D.  lialophilus,  muricatus  auch  var.  tenuisectus, 
bicolor,  setulosus  (schwacheri,  gracilis,  gummiíer,  aureus,  mauritani- 
cus;  bei  einigen  D.-Arten  sind  jedoch  die  Stiele  nui  schwach  karpo- 
tropisch (z.  B.  bei  D.  maritimus),  bei  anderen  Species  íast  oder  ganz 
akarpotropisch  (z.  B.  D.  montanus).  Gatt.  Amnii  (A.  (Daucus)  Viz- 
naga;  hingegen  verhalten  sich  bei  A.  majus  die  Doldenstiele  akarpo- 
tropisch). Wie  in  den  soeben  genanuten  Gattungen  der  Umbellifereu 
so  sind  auch  in  anderen  Gattungen  z.  B.  Seseli,  Ferulago,  Ligusticum, 
Laserpitium,  Bupleurum,  Pimpinella,  Torilis,  Heracleum  u.  á,  die  kar- 
potropischen   Orientirungsbewegungen   nur   sporadisch    verbreitet   (in 


^^)  Wie  bei  einigen  Daucus-Arten  u.  á.  Umbelliferen  die  reifende  Frucbt 
von  den  am  náchsten  stehenden,  sich  karpotropisch  zu  einem  Ivuáuel  zusammen- 
ziehendeu,  Fruchtanlagen  geschiitzt  wird,  so  auch  bei  zahh-cichen  Pdauzeu,  bei 
welchcn  die  juuge  Frucht  unter  die  noch  bliiheudeu  Blumeu  der  Inflorescenz  sich 
wáhrend  der  Fruchtzeit  stellt,  um  vor  schádlichen  áusseren  Einfliissen  gesichert 
zu  sein  (z.  B.  bei  zahlreichen  Papiiionaceen  insb.  Trifolium-Arten,  bei  Viscaria, 
Lytbrum,  Hablitzia  u.  á.). 


44  XXXIV.   A.  Hausgirg: 

einigen  Gattungeii  (z.  B.  Daiicus)  scheinen  die  karpotropischen  Arten 
vorzuheiTschen). 

Es  mag  hier  nocli  erwahnt  werden,  dass  bei  einigen  Umbelliferen 
(z.  B.  Pimpinella)  blos  die  primaren,  die  Bliitben  tragenden  Stielchen, 
bei  anderen  (z.  B.  Daucus)  jedoch  auch  die  secundáren,  die  Dolden 
tragenden  Stiele  (seltener  nur  diese)  mehr  oder  weniger  starke  frucht- 
schiitzende  Kriiuimungen  ausfiihren. 

Fam.  Geniniaceae:  Gatt.  Pelaryonium  (P.  inodonim).  ^^) 

Fam.  Ericaceae:    Gatt.  Chimophila    (Ch.    umbellata,    maculata). 

Fam.  Asclepiadeae :  Gatt.  Asclepias  (A.  incarnata). 


IV.  Coronilla-Typus. 

Von  den  Schmetterlingsbliithlern,  welche  zu  diesem  durch  Coro- 
nilla  vaginalis  gut  reprásentirtem  Typus  gehoren,  seien  hier  nach- 
tráglich  ^^)  noch  folgende  Arten  aufgezáhlt : 

Gatt.  Coronilla  (C.  globosa,  grandiflora,  lotoides,  cappadocica, 
glauca,  emeroides,  ramosissima,  bei  welchen  C.-Arten  die  Bliitiienstiele 
wáhrend  der  Fruchtzeit  herabgekriimmt  sind,  wahrend  bei  C.  parvi- 
flora  (rostrata),  pentaphylla,  repanda  (Arthrolobimn  repandum),  scor- 
pioides,  atlantica,  emerus,  elegans  u.  á.  *'•')  die  Fruchtstiele  vor  der 
Fruchtreife  vertical  aufrecht  stehen ;  bei  einigen  Coronilla- Arten  ver- 
halten  sich  jedoch  die  Bliithenstiele  fast  oder  ganz  akarpotropisch 
so  z.  B.  bei  C.  juncea?  an  welcher  (wenigstens  an  den  von  mir  be- 
obachteten  Exemplaren)  die  Fruchtstiele  nicht  oder  nur  schwach 
herabgekruramt  waren). 

Gatt.  Trifolium  (A.  albidum,  Lagrangei,  elegans,  pallescens 
(glareosura),  vesiculosum,  parvulum,  Bocconi,  stellatum,  Balaasae, 
badium,  spadiceum,  filiforme,  nigrescens,  parviflorum,  alpinum;  hin- 
gegen  íuhren  die  Bliithenstiele  bei  einigen  T.-Arten  (z.  B.  T.  phle- 
oides,  pannonicum,  hirtum,  caespitosum,  pratense,  angustifoliura, 
arvense,  incarnatum  u.  á.)  keiue  karpotropische  Kriimmung  aus. 

Gatt.  Trigonella  (T.  corniculata,  spiuosa,  glomerata,  hierosoly- 
niitana,  Kotschyi,   spicata,  maritima,  uncinata  (hamosa),  Fischeriana, 


^')  Andere  Pelargonium- Arten  sind  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  100  an- 
gefůhrt. 

*^)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  100  f.,  wo  eine  grossere  Anzahl  der  zu  diesem 
Typus  angehorenden  Legumiuosen-Arten  zu  íinden  ist. 

89^  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  100. 


Neue  Untersiicliungen  uber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  45 

sniyrnea,  cylindiacea,  filipes,  velutina,  Balansae,  elliptica,  sartoria ; 
bei  T.  coelesyriaca  u.  á.  eríolgt  nach  der  karpotropischen  Herab- 
kríiminung  der  Stiele  noch  eine  postkarpotropische  Aufwartskrummung. 
Bei  einigen  T.-Arten  (z.  B.  T.  monspeliaca  u.  á.)  verhalten  sich  jedoch 
die  Fruchtstiele  nur  schwacb  karpotropisch ;  bei  anderen  (z.  B.  T. 
crassipes,  ortboceras,  polycerata,  azurea,  gladiata,  cariensis,  foenura 
graecum,  luacrorrhyncha,  striata,  aurantiaca,  polycarpa,  Noeana,  mo- 
iiantba,  T.  (Pocockia)  luiiata,  glomerata,  coerulea,  radiata,  pubescens 
u.  a.  siiid  sie  fast  oder  ganz  akarpotropischj. 

Gatt.  Pocockia  (P.  cretica;  hingegen  bei  eiiiigeu  P--Arten  (P. 
luiiata)  akarpotropisch). 

Dem  Coronilla-Typus  eiitsprechende  karpotropische  Krumimmgen 
íinden    weiter   noch    in    nachfolgenden   Leguminosen-Gattungen  statt: 

Gatt.  Ononis  (O.  natrix  auch  var.  stenophylla  und  var.  {—  O. 
raniosissima),  O.  viscosa  Taf.  I.  Fig.  12,  reclinata,  virgata,  ornitho- 
podioides,  pendula,  mollis,  gibraltarica,  biflora,  sicula,  brevitiora, 
crispa,  hispanica.  Bei  einigen  O.-Arten  sind  die  Bliithenstiele  nur 
bchwach  karpotropisch  (z.  B.  O.  rotundifolia  und  tridentata),  bei 
anderen  fast  oder  ganz  akarpotropisch  (z.  B.  O.  alupecuroides,  cenisia, 
vilosissima,  serrata,  speciosa,  arragonensis  u,  a. 

Wie  in  der  Gattung  Ononis  so  ist  auch  in  anderen  Leguminosen- 
Gattungen '-"')  die  Kurz-  oder  Langstieligkeit  kein  siclieres  Kriterium 
fiir  das  karpo-  oder  akarpotropische  Verhalten  der  Bliithenstiele.  So 
gehoren  z.  B.  in  der  Gattung  Ononis  zu  den  akarpotropischen  Arten 
neben  den  kurzstieligen  Species  (z.  B.  O.  serrata,  speciosa  u.  ii.),  bei 
welchen  die  reifende,  dem  Stengel  genáherte  Frucht  nicht  blos  von 
diesem,  sondern  auch  von  den  Laubbláttern  geschíitzt  wird  auch 
einige  Arten  mit  ziemlich  langen  Bliithenstielen  (z.  B.  O.  cenisia 
u.  á.). 

Gatt.  Ornithopus  (O.  perpusillus,  compressus ;  hingegen  bei  eini- 
gen O.-Arten  (z.  B.  O.  sativus  und  ebracteatus)  nur  schwach  karpo- 
tropisch oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Lathyrus  (L.  angulatus). 
Gatt.  Biserula  (B.  pelicinus  Taf.  I.  Fig.   11  und  Ub). 

Gatt.  Písum  (P.  thebaicum,  Jomardii).  Gatt.  Dorycnium  (D. 
herbaceum,  bei  welchem  die  Fruchtstiele  vor  der  Fruchtreife  wie 
bei  Coronilla  rostrata  u.  a.  eine  postkarpotropische  Aufwiirtski-iim- 
mung  erfahren). 

Gatt.  Nephromedica  (N.  radiata).  Gatt.  Ervum  (E.  parviflorum). 


*"';  Auch  in  der  Gattung  Verbascum  und  bei  anderen  Scrophulariaceen  etc. 


46  XXXIV.     A.  Ilansgirg: 

Gatt.  TJippocrepis    (H.   multisiliqiiosa ;    hingegeu    bei    H,  unisiliquosa 
fast  oder  ganz  akarpotropisch). 

Nocli  mag  hier  Erwálinung  finden,  dass  bei  einigen  Leguminosen 
(z.  B.  Arthrolobiura  dnrum  u.  a.  >  nicht  die  Friíchtstiele,  sondern  blos 
die  Frucht  sich  herabkriimrat  iind  dass  íihnliche  Kriimmiingen  der 
reifenden  Frucbt  nicht  blos  in  dieser  Familie,  sondern  auch  bei  eini- 
gen Cruciferen  (z.  B.  Heliophila  pilosa),  Cistineen  (Heliantliemum- 
Arten),  Srroplmlariaceen  (Verbascum  blattaria,  Celsia  laciniata  u.  a.), 
Capparideen  (Dactylaena  micrantha  und  Gynadropsis  pentaphylla)  u.  á. 
zu  Stande  kommen. 


V.  Veronica-Typus. 

Zu  diesem  durch  Veronica  gentianoides  repriisentirten  Typus  der 
gamo-  uud  karpotropischen  Bewegungeii  der  Bliithen-  und  Frucht- 
stiele  konnen  ausser  den  bereits  friiher  von  mir  untersuchten  Pflan- 
zenarten^^i  aus  verschiedenen  Familien  noch  nachfolgende  zugezáhlt 
werden : 

Fam.  Scrophulariaceae :  Gatt.  Veronica  (V.  pallida,  tenella,  ori- 
entalis,  tubiíiora,  prostrata,  pinnata,  lanosa,  incana,  rosea;  hingegen 
bei  einigen  V.-Arten  (z.  B.  V.  Stelleri  u.  á.)  nur  schwach  karpotro- 
pišch  oder  bei  anderen  (z.  B,  V.  tenuis,  paniculata,  crinita,  Benthami 
u,  íi.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Oerordia  ( G.  domingensis, 
linifolia,  aphylla).  Bei  einigen  G.-Arten  (G.  purpurea  u.  a.)  jedoch 
nur  schwach  karpotropisch;  bei  anderen  (z.  B.  G.  filifolia,  peduncu- 
laris,  tenuifolia  u.  a.  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Srymeria 
(S.  virgata  und  pectinata  nur  schwach  karpotropisch).  Gatt.  Lepto- 
rliabdos  (L.  micrantha,  parviflora,  virgata). 

Gatt.  Linaria  (L.  spartea,  Saphiriana,  rubioides,  corifolia,  tingi- 
tana,  Huteri,  afougeurensis.  An  L.  maroccana  und  L.  Doumatii  hábe 
ich  blos  sporadisch  (nicht  an  allen  von  mir  untersuchten  Exemplaren) 
eine  diesem  Typus  entsprechende  kari)otropische  Kriimmung  beobachtet 
(bei  der  zuletzt  genannten  Art  sind  die  Fruchtstiele  wiihrend  der 
Fruchtzeit  nicht  dem  Stengel  genaliert,  sondern  bogeiiformig  herab- 
gekriimmt).  Bei  einigen  L.-Arten  sind  die  Bliithenstiele  fast  oder  ganz 
akarpotropisch  (z.  B.  L.  íloridana,  Pančiči  u.  ii.). 

Gatt.  Artanema  (A.  angustifolium,  longifolium).  Gatt.  Synthyris 
(Gymnandra)  an  S.  reniformis,  Houghtoniana. 

»')  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  101  f. 


Neue  Uiitersucliungen  úbiT  deu  Gumo-  Und  Kai"potropismus.  47 

Gatt.  Wulfenía  (W.  carintliiaca,  hingegen  bei  W.  Aiiilierstiana 
akarpotiopiscli). '''") 

Weiter  auch  an  Sutera  glandulosa  (synon.  Capraria  dissecta) 
und  Stauiopliragma  anatolicum. 

Gatt.  Pentstemon  P.  digitalis  var.  latifoliuni,  diflfusum  aucli  ;in 
Varietáten  aus  dem  Berliner  botanischen  Garten,  P,  Hartwegii,  glab- 
nim,  ovatum,  deustum,  dififusum,  gracile. 

Gatt.  Anarrhinum  (A.  '  Sinibuleta)  orientale,  pubescens,  abyssi- 
nicum.  Hingegen  bei  einigen  anderen  A.-Arten  (z.  B.  A.  arabicuni) 
fast  oder  ganz  akarpotropiscli).  Gatt.  Chaenorrlihium  (Liiiaria)  an  Ch. 
pterosporum,  niacropodum  (auch  bei  Cb.  persicuni,  dessen  kurzstielige 
Frucht  an  die  Fruchtstandsacbse  angepresst  ist);  hingegen  an  einigen 
Ch.-Arten  (z.  B.  Cb.  minus,  origanifolium  u.  á.)  fast  oder  ganz  akar- 
l»otropisch. 

Gatt.  Verbascum  iV.  gnaphaloides,  nigrům  X  ly^JiJiitis,  Cbaixii, 
bei  V.  eriorhabdon  nur  schwach  karpotropisch;  bei  V.  blattaria  u.  a. 
sind  die  Blíithenstiele  zur  Frucbtzeit  nicht  dem  Stengel  genahert, 
doch  kriunmen  sich  die  wáhrend  der  Anthese  niehr  oder  weniger 
nacli  abwiirts  gerichteteu  Bliithen  zur  Frucbtzeit  mit  ihrer  Kelch- 
offnung  aufwárts). 

Gatt.  Ourisia  (Dichroma)  an  O.  coccinea,  alpina  auch  var.  pallens, 
racemosa,  elegans;  hingegen  bei  O.  macrophylla  nur  schwach  karpo- 
tropisch. Gatt.  CoUinsia  (C.  multicolor). 

Fam.  Acanthaceae :  an  Cryptophraguiium  ceylanicuni  und  lusticia 
neglecta,  deren  vor  und  wáhrend  der  Anthese  voní  Stengel  abstehende 
Bliithen  nach  der  Anthese  an  diesen  angepresst  werden. 

Fam.  Campanulaceae :  vielleicht  gehort  zum  Veronica-Typus 
Podantlnini  asperum? 

Fam.  Boragineae:  Gatt.  Sericostoma  (S.  pauciflorum). 

Fam.    Primulaceae :    Gatt.  Lysimaclúa    (L.  bracliystachys    u.  á. 
hingegen  bei  L.  decurrens,  javanica   u.  a.  akarpotropisch). 

Fam.  Labiatae:  Gatt.  Phystostegia  (Ph.  speciosa,  virginiana; 
bei  einigen  Ph.-Arten  (z.  B.  Ph.  imbricata)  nur  schwach  karpo- 
tropisch). 

Dem  Veronica-Typus    náhert    sich    auch   Salvia  violacea,    deren 

^^)  Auch  iu  der  Gattuns  Orntiola    gibt    es    nebeu    karpotropiscli    sich  ver- 
1  alteuden  Arteu  (z.  B.  G.  officinalis  Tergl.  meiti  Werk  1.  c.  p.  102)  auch  akarpo- 
tropische  Species  (z.  B.  G.  virginica\ 


48  XXXI V.    A.  Hausgirg: 

wahrend  der  Anthese  fast  horizontál  gestellten  Blutlienstiele  zur  Frucht- 
zeit  aiifwřirts  gerichtet  sind. 

Fam.  Lobeliaceae:  Gatt.  Lohélia  (L.  urens  stark  kai*potropiscli ; 
liingegen  bei  L,  decumliens,  siphilitica,  splendens,  Clifortiana  und 
L.  xalapensis  in  liorto  botan.  Prag.  fast  oder  ganz  akarpotropiscli). 

Fam.  Resedaceae:  Gatt.  Beseda  (R.  constricta,  ramosissima,  an 
welclier  die  Fruchtstiele  sich  karpotropiscli  aufwárts  kriimmen,  wahrend 
sie  bei  R.  armena  u,  a.  ^^)  nach  abwarts  gerichtet  sind.  Bei  R.  (Cay- 
lusea)  canescens  sind  die  Fruchtstiele  nur  schwach  karpotropisch,  bei 
einigen  R.-Arten  verbleiben  jedech  die  Bliithenstiele  auch  zur  Frucht- 
zeit  in  ihrer  fast  horizontalen  Lage,  welche  sie  wahrend  der  Anthese 
einnehmen  und  verhalten  sich  wie  bei  zahlreichen  R.-Arten  fast  oder 
ganz  akarpotropisch  (z.  B.  R.  attenuata,  aragonensis,  tymphaca,  Du- 
rieuana,  arabica,  kahirina,  decursiva,  propinqua,  inodora,  truncata 
und  bei  allen  kurzstieligen  R.-Arten  (z.  B.  R.  glauca,  erecta,  virgata, 
clausa,  Reyeri,  tricuspis  u.  a.). 

Fam.  Cniciferae:  Gatt.  Sisymhrium  (S.  acutangulum  var.  rhedo- 
nense;  hingegen  bei  S.  laxiflorum  akarpotropisch). Gatt.  Cmmbe  (C.  hispa- 
nica  und  filiformis,  bei  welchen  jedoch  áhnlich  wie  bei  C.  Pritzlii  an  den 
von  mir  untersuchten  Exemplaren  die  Fruchtstiele  mehr  oder  weniger 
(meist  nur  schwach)  karpotropisch,  bei  einigen  fast  akarpotropisch 
sich  verhalten,  bei  C.  maritima  u.  ii.  sind  sie  ganz  akarpotropisch).  ^'') 

Gatt.  Sinapis  (S.  Allionii;  hingegen  bei  S.  alba  und  arvensis 
fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Weiter  gehoren  hieher  noch  Hirsch- 
feldia  incana,  Myagrum  iberioides,  Ochthodium  aegyptiacum,  Schim- 
pera  arabica,  Rapistrum  orientale. 

Gatt.  Erysimum  (E.  canescens;  hingegen  bei  E,  cuspidatum  u.  á. 
nur  schwach  karpotropisch  und  bei  anderen  E.-Arten  (z.  B.  E.  inter- 
medium,  Wittmanni  u.  á )  fast  oder  ganz  akarpotropisch. 

Gatt.  Syrenia  (S.  cuspidata;  hingegen  bei  S.  angustifolia  nur 
schwach  karpotropisch). 

Fam.  Caryophyllaceae :  Gatt.  Silene  (S.  dianthifolia,  conoidea, 
obtusifolia,  tincta,  longiflora,  Graeferi,  noctiflora,   Steudneri,  und  viei- 


s^j  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  103. 

"*)  Auch  an  Alyssum  (Berteroa)  incanum,  einigen  Eruca-,  Biscutella-,  Ra- 
pistrum-Arten  und  áhnlichen  Crnciferen  mit  karpotropischen  Bliithenstielen  ver- 
halten sich  ofters  an  verschiedenen  Exemplaren,  seltener  an  einem  und  demselben 
Individuum  die  Fruchtstiolo  ungleich  karpotropisch  (oft  fast  oder  ganz  akarpo- 
tropisch). 


Neiie  Untersucljuogeu  liber  den  Gamo-  und  Kiirijotrupiánms.  49 

leiclit     aucli     bei     S.    cryptoiieuraj. ''•')    Gatt.    Melandryum    (M.    tii- 
tlonim  ?). 

Lythraceae :  Gatt.  Lythnuu  (L.  h}'Ssoi)ifoliinn,  desseii  wálirend 
der  Bliitliezeit  vom  Stengel  absteliende  Bliitlien  zur  Fiuclitzeit  iihnlicli 
wie  bei  lusticia  neglecta  dieseui  sicli  wieder  miliern;  hmgegen  ver- 
balten  sie  sich  bei  L.  niinimulariaefolium,  pubescens  u.  á.  akarpo- 
tropiscb). 

Fam.  Malvaceae:  Gatt.  tíidaUea  (S.  caiidida,  inalvaeflora).  Gatt. 
Ahelmosclms  (A.  Manihot  schwach  kaipotropiscli).  Fam.  Saxifragaceae : 
Gatt.  Fraiikoa  (F.  appendiculata). 

Fam.  Líliaceae:  Gatt.  AspJiodelus  (A.  creticus,  tenuifolius,  ra- 
mosus,  fistulosus,  A.  (Asphadeline)  damascensis,  prolifera;  hingegen 
bei  eioigen  A.-Arten  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Omithoga- 
lum  (O.  loiigibracteatum,  narbonense,  Leichtlinii,  virens;  an  O.  ara- 
bicum,  Bergii,  atticum  nud  spbaerocarpum  nur  schwach  karpotropisch ; 
hingegen  bei  einigen  O.-Arten  (z.  B.  O.  montanum,  byzantinum, 
collinum,  refractum,  excapum,  umbellatmnj  fast  oder  ganz  akarpotropiscli). 

Gatt.  Álbuca  (A.  fastigiata,  minor,  angolensis,  myogaloides,  major 
Taf.  1.  Fig.  1,  welche  wie  andere  A.-Arten'''^)  mehr  dem  AIoe-Typus 
als  dem  Veronica-Typus  sich  niihert,  A.  viscosa,  abyssinica,  Fischeri, 
Wakefieldii,  Schweinfurthii ;  hingegen  bei  A.  altissima  fast  oder  ganz 
akarpotropisch).  Gatt.  Urginea  (U.  micrantha,  fragrans,  indica,  undii- 
h^ta,  fugax,  modesta,  U.  (Scilla  maritima).  Gatt.  Chloropltytum  (Ch. 
orchidastrum,  Simonisii). 

Gatt.  Dipidax  (D.  triquetra,  D.  (Melauthinm)  ciliata).  Weiter 
auch  an  Echeandia  consanguinea,  Phalangium  nepalense,  Bottionea 
tliysanotoides. 

Gatt.  Erenmrus  (E.  robustus,  Aucherianus  und  E.  Species  nova 
von  Altai  in  Mus.  botan.  Berol.^');  hingegen  an  einigen  E.-Arten  (z.  B. 
E.  songarica,  Olgae,  Bungei  u.  á.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch). 
Gatt.  Aloe  (A.  margaritacea,  bei  A.  spiralis  u.  a.  nur  schwach  karpo- 
tropisch). 9^) 


»5)  Vergl.  Stapf  „Beitr.  z.  Flora  von  Lycien,"  1886,  p.  35-2. 

^^    Andere  karpotrop.  Albuca-Arten   siehe   in    lueinem  Werkc    1.  c.  p.  K>4. 

"'j  Wahrend  bei  einigen  E.-Arten  (z.  B.  Eremurus  spectabilis)  die  Frucht- 
stiele  mit;  der  Fruchtstandsachse  par.illel  liegen,  fiihren  sie  bei  anderen  Species 
(z.  B.  E.  Turkestanicus)  eine  bogeníormige  karpotropische  K];iimmung  aus,  so 
dass  die  I'"nichte  an  die  Frurhtstandsachse  sich  anlegen. 

p^j  Andere  karpotrop.  Aloe-Arten,  welebe  zura  Veronica-Typus  gohoron, 
sind  in  meinen  „Phytodynam.  Untersucbungen,"  p.  103  angefiihrt. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.    1896.  4 


50  XXXI V.    A.  Hansgirg: 

Fam.  Haemodoraceae:  Gatt.  Wachendorjia  (W.  thyrsitlora,  pani- 
culata,  brevifolia,  hirsuta).  Weiter  gehort  liieher  auch  Haemodorum 
spicatum  und  Pauridia  hypoxioides. 


Ví.  Aloe-Typus. 

Zu  diesem  durch  Aloe  echinata  u.  a.  reprasentirten  Typus  ge- 
horen  ausser  den  in  meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen" 
p.  104  f.  aufgezahlten  Pflanzenarten  noch  folgende  Species  aus  der 
Familie  der  Legimiinosen. 

Gatt.  Astragalus  lA.  dalmricus,  monspessiilanus,  virgatus,  de- 
pressus  und  epiglottis?)  Gatt.  Crotalaria  (C.  pubera,  depressa,  canes- 
cens,  carinata,  eriocarpa,  stricta,  incana,  verrucosa,  juncea,  Walkeri, 
longirostrata,  clavata,  retusa). 

Weiter  auch  Lessertia  annua,  Hedysarum  membranaceum,  Doli- 
chos  nilotica,  Genista  germanica,  Biserula  pelicinus  Taf.  I.  Fig,  11 ; 
Vicia  tetrasperina  und  Orobus  coccineus  sind  nur  schwach  karpo- 
tropisch. 

Gatt.  Melilotus  (M.  dentatus,  albus  X  niacrorrhizus,  tricolor, 
ruthenicus,  sulcatus,  neapolitanus,  infestus,  permixtus  (schwach  kar- 
potropisch),  niacrocarpus,  italicus,  parvittorus,  speciosus). 

Gatt.  Lupinus  (L.  arizonicus  und  luteus  schwach). 

Auch  an  Psoralea  onobrychis,  Lespedeza  bicolor,  und  Abrus 
praecatorius  fiihren  die  BUithenstiele  karpotropische,  dein  Aloe-Typus 
entsprechende  Kriimmungen  aus. 

Gatt.  Alysicarpus  (A.  Heyneanus,  longifolius,  bupleurifolius,  bei 
A.  nummularifolius  nur  schwach  karpotropisch).  Gatt.  Onohrychis  (O. 
caput  galii,  aequidentata).  Gatt.  RhyncJwsia  (R.  pulverulenta,  prae- 
catoria,  australis,  viscosa;  bei  einigen  R.-Arten  (z.  B.  R.  sericea)  nur 
schwach  karpotropisch  und  bei  anderen  (z.  B.  R.  cyanosperma,  volu- 
bilis  u.  íi.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch). 

Dem  Aloe-Typus  entsprechende  oder  diesem  Typus  sich  mehr 
als  anderen  hier  angefiihrten  Typen  nilhernde  gamo-  und  karpotropische 
Kriimmungen  der  Bliithenstiele  hábe  ich  noch  in  nachfolgenden  Fa- 
milien  nachgewiesen : 

Fam.  Campanulaceae :  Gatt.  Phyteuma  (P.  canescens,  Sibthorpii; 
hingegen  kommen  an  Ph.  limoniifoliuni  meist  nur  schwache  (an  eini- 


Neue  Untersuchungen  íiber  den  Gamo-  mul  Karpotropismus.  51 

gen    von    mir    beobacliteten    Exeniplaren   gar    keine)   kariiotropische 
Kruiumiiiigen  zu  Stande.  ^^) 

Fam.  Encaceae:  Gatt.  Cletlira  (C.  acuminata,  barbinervis,  alni- 
folia  auch  var.  tomentosa;  hingegen  an  C.  spicigera,  mexicana,  arbo- 
lea,  brasiliensis  u.  a.  fast  oder  ganz  akarpotropiscli).  Gatt.  Menzicsia 
(M.  feiTugiiiea,  pentandra,  polifolia  blos  var.  alba;  hingegen  bei 
var.  rubra  und  M.  glabella,  M.  ciliicalyx  fast  oder  ganz  akarpotropisch). 

Fara.  Datiscaceae:  Gatt.  Datisca  (D.  cannabina). 

Fam.  Polygonaceae :  an  Eriogonum  sp  iudeter.  in  horto  botan. 
Berol.  schwach  karpotropisch. 

Fara.  Saxifragaceac :  Gatt.  Tiarclla  (T.  polyphylla,  bei  T.  uni- 
foliata  und  trifoliata  nur  schwach  karpotropisch ;  hingegen  bei  T.  cordi- 
folia  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Heuchera  f  H  pubescens).^'"') 

Fam.  Onagraceae:  Gatt.  Gaura  (G.  angustifolia,  Lindheiraerii, 
an  welcher  die  kurzstielige  Frucht  an  den  Stengel  angepresst  ist). 
Gatt.  Circaea  (C.  lutetiana  auch  bei  var.  canadensis,  deren  Frucht- 
stiele  raeist  stark  karpotropisch  herabgekríiranit  sind,  wiihrend  bei  var. 
quadrisulcata  die  fruchtschiltzende  Kriimraung  nicht  selten  nur  schwach 
erfolgt ;  C.  repens,  alpina  X  lutetiana,  cordata,  mollis,  an  C.  intermedia 
sind  die  Bliithenstiele  nur  schwach  karpotropisch  und  weder  abwárts 
noch  aufwarts  karpotropisch  gekriiramt,  sondern  wie  bei  C.  pacifica  u.  á. 
fast  wagerecht  vora  Stengel  abstehend). 

Fam.  Amarantaceae :  Gatt.  Achyninthes  (A.  aspera,  ferruginea, 
aquatica).  Weiter  gehijrt  hieher  auch  Celosia  argentea,  Alternanthera 
sessilis  u.  ři. 

Fam.  SďopJmlanaceae:  Gatt.  Celsia,  in  welcher  an  nachfolgenden 
Arten  nicht  die  Bliithenstiele  wie  bei  anderen  zu  dem  Aloe-Typus 
gehorigen  Scroplmlarineen,  sondern  blos  die  Bliithen  fresp.  Frucht) 
auffallende  gamo-  und  karpotropische  Kriimmungen  ausfiihren,  indera 
die  vor  der  Anthese  niit  der  Kelchraiindung  herabgekrummten 
und  wřihrend  der  Anthese  fast  horizontál  gestollten  Bliithen  sich 
spater  (zur  Fruchtzeit),  nachdem  der  zur  Bliithezeit  offene  Kelch  sich 
bereits  geschlossen  hat,  aufwiirts    (meist  vertical  aufrecht)  kriiramen: 


S9;  Aehnliclies  gilt  auch  von  einigen  Arten  aus  der  Gatt.  Asterolinura, 
Anagallis,  Lysimachia,  Convolvulus,  Evolvulus,  Scrophularia,  Liiiaria,  Antirrhinum, 
Torenia,  Chaenorrhinum,  Ilysanthes,  Seymeria,  Gratiola,  Wulťenia,  Streptocarpus, 
Lobelia,  Montia,  Claytonia,  Drymaria,  Silene,  Circaea,  Eremurus,  Urginea,  Chloro- 
phytum,  Ornithogiilum,  Fimkia  u.  ii. 

'""j  Andere  karpotrop.  Heucliera-Arten  sind  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  105 
angefiihrt. 

4* 


52  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

C.  íioccosa,  betonicaefolia,  iiiaroccaiia,  valerianaefolia,  Daenzeri,  scro- 
phulariaefolia,  Sedgwickiana,  aiiibigiia,  areturus,  densitíora,  Cyllenea, 
laciniata,  Luciliae,  pedunculosa,  Boissieri,  interrupta,  Schwarziana, 
Coromandeliana ;  hingegen  bei  einigen  C.-Arten  (z.  B.  C.  heterophylla) 
nur  schwach  karpotropiscli  imd  bei  anderen  (z.  B.  C.  viscosa  iind 
lanata)  fast  oder  ganz  akarpotropisch. 

Bei  einigen  Celsia-Arten  erfolgt  eine  gamotropische  Kriinimung 
schon  an  jimgen  Knospen  (C.  laciniata  u.  a.);  dic  kaipotiopisclie 
Kriimmung  konnnt  aber  iinter  gewissen  Unistanden  (z.  B.  an  den  in 
Gárten  kultivirton  Exemplareu  der  Celsia  amea  und  orientalis)  niclit 
oder  nur  unvollstandig  zu  Stande. 

Dem  Aloe-Typus  entsprechcnde  karpotropische  Kriimmung  der 
Bliithenstiele  liabe  ich  blos  an  wild  waclisenden  Exemplaren  der  Celsia 
orientalis  und  C.  aurea  bcobachtet,  bei  welclien  die  vom  Kekhe  ge- 
scliiitzte  Frucht  zuř  Fruclitzeit  dem  Stengel  geniihert  oder  an  den 
Schaft  angepresst  wird. 

Gatt.  Angelonia  (A.  integerrima,  tomentosa;  hingegen  bei  einigen 
A.-Arten  (z.  B.  A.  minor  und  angustifolia)  nur  schwach  karpotropisch 
und  bei  anderen  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Wahrend  bei  den 
zuerst  genannten  zwei  A.-Arten  die  Bliithen  ahnlich  wie  bei  Celsia 
ambigua  gamo-  und  karpotropische  Orientirungsbewegungen  ausfiihren, 
sind  sie  bei  A.  crassifolia  an  ihren  Stielen  ahnlich  wie  bei  den  karpo- 
tropischen  Fragaria-Arten  herabgekriimmt.  Bei  A.  tomentosa  und 
integerrima  sind  die  Fruchtstiele  aufwiirfcs  gerichtet,  bei  A.  salicariae- 
folia,  Gardneri  und  hirta  jedoch  bogenfoimig  herabgekriinunt. 

Gatt.  Alonsoa  (A.  linearis,  incisifolia,  peduncularis,  caulialata, 
albifiora,  Lagerheimii  und  Alonsoa  sp.  indeter.  ex  Quito  in  horto  botan. 
Prag.).  Gatt.  Nemesia  (N.  versicolor  auch  var.  tricolor). 

Gatt.  Digitalis  (D.  nervosa,  ferruginea,  lutea  X  pnrj)urea,  viri- 
diílora,  canariensis,  Thapsi,  aurea,  purpurascens,  media,  obscura,  orien- 
talis, D.  sp.  novli  ex  Ural  in  Mus.  botan.  Berol.  ;^"')  hingegen  bei  eini- 
gen D.-Arten  (z.  B.  D.  nervosa  u.  ii.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch. 

Gatt.  Antirrhinum  (A.  major  auch  var.  ochroleucum). 

Fam.  Pedalineae:  Gatt.  Ceratotheca  (C.  triloba,  lamiifolia,  inte- 
gribracteata).  Gatt.  /Sescwium  (S.  indicum,  foetidum,  angustifolium, 
angolens(!  (macranthum),  Schinzianum,  alatum,  Marlothii,  pentaphylluni, 
Schenkii,  microcalyx,  triphyllum).  ^"•^) 

"")  Audere  karpotrop.  Digitalis-Arteii  sielie  iu  meiiiem  Werke  1.  c.  p.   105. 
'*"')  Bei  zahlreiclien  Pedalineen  ist  die  dem  Stengel  geuáherte  Irucht  durch 


Neue  Untersiichuugen  iiber  den  Gaino-  und  Karpotropisnius.  53 

In  der  Familie  der  Liliaceen  kounen  dem  Aloe-Typus  noch  nach- 
folgende  Arteii  zugesellt  werden:  Gatt.  Hyacinthus  (H.  serotinus, 
cernuus,  H.  (Galtonia)  candicans).  Gatt.  Muscari  (M.  nivale,  Mave- 
anum,  luteum,  polyanthum,  ciliatum  auch  var.  microcarpum ;  ^"^j  hin- 
gegen  bei  eiiiigen  M.-Arteii  (z.  B.  M.  latifolium,  commosum  aucli  var. 
graecum)  fast  oder  ganz  akarpotropisch. 

Gatt.  Chlorophytum  (Ch.  comosum,  raacropliyllum ;  hingegen  Ch. 
clilorantlmm  akarpotropisch) . 

Weiter  gelióren  hieher  iiocli  Echeandia  terniflora,  Hollia  comosa, 
Tritomantlie  uvaria,  Aloe  Hildebrandtii,  Aiithericuin  frutescens,  Hosta 
(Funkia)  plantaginea  aucli  var.  praecox,  Agáve  (Littaea)  albicans. 

Gatt.  Knipliofia  (K.  parviflora,  modesta,  deiisiflora,  elegans, 
foliosa,  K.  (Rudolplioroemeria)  isoetifolia). 

Von  Loasaceen,  deren  gamo-  und  karpotropische  Kriimmungen 
der  Bliitlieiistiele  mehrfach  an  den  Aloe-Typus  erinnern,  seien  hier 
naclitriiglich  ^'^^)  noch  Loasa  par vitlora,  urens  und  Wallisii?  angefuhrt; 
bei  einigen  anderen  Loasa  Arten  (z.  B.  L.  lateritia  u,  it.  verhalten 
sich  aber  die  Bliithenstiele  fast  oder  ganz  akarpotropisch.  ^"''j. 


VII.  Fragaria-Typus. 

Zu  diesem  durch  Fragaria  vesca  u.  á.  repriisentirten  Typus 
gehoren  aus  der  Familie  der  Rosaceae  weiter  ^"'^)  noch  nachfolgeude 
Arten : 

Gatt.  Potentilla  (P.  supina,  věrna,  cinerea,  curviseta?;  hingegen 
bei  einigen  P.-Arten  (z.  B.  P.  rupestris  u.  á.)  akarpotropisch.  Bei 
Potentilla  opaca  sind  nicht  blos  die  Bliithenstiele,  sondern  auch  die 
fruchttragenden  Zweige  herabgekriimmt). 

Gatt.  Rosa  (R.  virginiana  auch  var.  blanda,  glabrifolia,  Solandri, 
davurica,  Kosa  sp.  in  horto  botan.  Berol.,    R.  reversa,  gentilis,  hispi- 

stachelartige  Auswuchse  vor  Thieren  geschiitzt,  so  z.  13.  bei  Josephinia  impera- 
trifis,  Pietrea  zanguebarica,  llogeiia  adeiioph^lla,  longiHora,  Ilarpagopliytum 
procumbeiis,  Podalium  murex  u.  á.,  bei  welchen  jedocb  die  starkeii  Stacheln  der 
Fnirbtgchanse  iiicbt  l)los  als  Scbiitz-,  sondern  aneb  als  Verbreitungsmittel  dieiien. 

"'■')  Andcre  karpotrop.  Muscari- Arten  siehe  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  104. 
Auch  einige  Agrapbis-fScilla-jArten  (vergi.  nieine  „Pbytodyuam.  Untersuchungen," 
p.  108)  nahern  sich  mehr  dem  Aloe-Typus,  als  dem  Veronica-Typus. 

104)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  110. 

1115)  Vergl    auch  Urban  „Die  Bliithenstánde  der  Loasaceen,"  1882. 

100)  Vergl.  meine  „Phytodynam.  Untersuchungen,"  p.  105  f. 


I 


54  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

docarpa,  penduliiia,  bei  welchen  die  willirend  der  Anthese  zenithwarts 
gericlitete  Bltithe  nach  erfolgter  Beíiuchtung  sich  herabkrimimt,  ^"") 
wahrend  bei  einigen  R.-Arten  (z.  B.  R.  Keineri,  spinosissima,  turbi- 
nata,  pimpinellifolia,  rubiginosa,  rubrifolia  u.  á.  die  Bluthenstiele  sich 
akarpotropisch  verhalten). 

Gatt.  Ayrimonia  (A.  pilosa,  afra,  procera,  humilis,  Agrimonia 
sp.  nova  aus  Brasilien  in  Mus.  botan.  Berol,  parviíiora,  incisa,  graeca, 
eupatoria  auch  var.  capensis,  bei  welcher  die  erst  nach  der  Schlies- 
sung  des  Kelches  (postlíarpotropisch)  erfolgende  Herabkriimmung  der 
Fruchtstiele  stark,  bei  var.  microcarpa  jedoch  schwácher  zu  Stande 
kommt;  bei  einigen  anderen  A.-Aiten  (z.  B.  A.  villosa,  viscidula) 
scheinen  jedoch  die  Bliithenstielie  fast  oder  ganz  akarpotropisch  zu 
sein.)^'^«) 

Gatt.  Waldsfeinia  (W.  (Comaropsis)  sibirica  ist  nur  schwach 
karpotropisch). 

Fani.  Portidacaceae :  Gatt.  Claytonia  (C.  perfoliata,  acutifolia, 
gypsophiloides,  sibirica  (alsinoides).  Weiter  an  Talinuni  cuneifolium, 
Cistanthe  (Caladrinia)  grandiíiora, 

Fam.  Leymninosae :  Gatt.  CUtoria  (C.  ternata,  triíiora  in  Varie- 
taten).  Gatt.  Otcer  (C.  pinnatiřidiim,  arietinum).  Auch  in  der  Gattung 
Ononis,  in  welcher  die  meisten  karpotropische  Kriimmungen  aus- 
ťuhrenden  Arten  zu  dem  Coronilhi-Typus  gehoren,  konnen  einige 
Species  (z.  B.  O.  foliosa,  Cintiana,  hispanica  uiul  vielleicht  auch  ro- 
tundifolia)  zu  dem  Fragaria-Typus  gerechnet  werden.  Einfache,  nach 
der  Bliithezeit  erfolgende  Herabkrilnmiung  der  Bliitheiistiele  hábe  ich 
auch  an  zahlreichen  Indigofera-Arten  (z.  B.  I.  arabica,  coerulea,  pul- 
chella,  arborea,  tinctoria,  atropurpurea,  paucifolia,  coronilloides, 
Schiniperi,  vicioides,  ornithopodioides),  an  Indigastrum  deiiexum, 
macrostachyuni,  Lotus  castellanus,  Vicia  amoena,  Oxytropis  diffusa, 
Trigouella  hamosa  u.  a.  beobachtet. ' "') 

Fam.  Folyyalaceae :  Gatt.  Polygala  (P.  angustiíblia,  nicaeensis, 
calcarea,  comosa,  Morisiana,  exilis,  monspelliaca;  andere  Polygala- 
Arten  mit  karpotropischen  Bltithenstielen  náhern  sich  mehr  dem  Ve- 


''J')  Andere  karpotrop.  Rosa-Arteu  etc.  sielie  iii  meiueii  „Phytodynam.  Unter- 
sucliungen,"  p.  105. 

'"*)  So  an  den  vou  mir  untersuchten  Exsiccaten ;  lebende  Exempláre  dieser 
Agrimonia-Arten  hábe  ich  bisher  nicht  gesehen. 

'"^j  Andere  karpotrop.  Leguminosen,  bei  welchen  die  Herabkriimmung  der 
reifendeu  Frucht  mehr  passiv  (in  Folge  der  Last),  als  activ  zu  Stande  kommt, 
siebe  in  meinem  AVerkc  1.  c.  p.  108  in  Annierkung. 


Neue  Untersuchungeu  iiber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  55 

ronica-  als  dem  Fragaria-Typus;^^")  bei  einigen  P.-Arten  verhalten 
sicli  die  Frucbtstiele  akaipotropisch. 

Fani.  Tiliaceae:  Gatt.  Triumf etta  (T.  rhomboidea,  tomentosa, 
glabra). 

Fam.  Cruciferae:  Die  in  Folge  secundarer  Geschlechtsreize  und 
der  nach  erfolgter  Befruclitung  der  Bliitlien  in  der  reifenden  Frucht 
stattfindenden  Vorgange  zu  Stande  kommenden  karpotropischen  Be- 
wegungeu  sind  in  dieser  Familie  in  zahlreichen  Gattungen  verbreitet, 
von  welclien  die  meisten  dem  Veronica-Typus  und  l)los  einige  dem 
Fragaria-Typus  angehoren  (so  z,  B.  Lepidium,  Clypeola,  Dipomau.  a.). 
So  fiudet  z.  B.  bei  Dipoma  iberideum  an  den  Bluthenstielen  nach  der 
Anthese  eine  spiralige,  fast  c-artige  Herabkriimmung.  Auch  bei  Cly- 
peola Jonthlaspi,  lasiocarpa,  chaetocarpa,  Lepidium  stylatum,  Arabis 
Turczaninowi,  Isatis  praecox,  costata,  stenocarpa,  campestris,  dasy- 
carpa  u.  ii.  kriimmen  sich  die  Bliithenstiele  nach  erfolgter  Befruchtung 
der  Blumen  herab,  doch  scheint  diese  mehr  oder  weniger  starke 
Herabkriimmung   bei  diesen  Crucifereu  mehr  passiv  als  activ  zu  er- 

folgen. 

Eine  hauptsáchlich  durch  das  Eigengewicht  der  reifenden  Frucht 
veranlasste  Herabkrummung  der  fruchttragenden  Stiele  hábe  ich  auch 
an  nachfolgenden  Cruciferen  beobachtet:  Sameraria  armena,  elegans, 
stylophora,  Tragopyrum  laetevirens,  pungens,  Tauscheria  desertorum, 
lasiocarpa,  Priva  abyssinica,  Forskalii,  Texiera  glastifolia,  Goldbachia 
laevigata,  tetragona  u.  í\}^^) 

Aehnliche,  meist  nur  passiv  erfolgende  Herabkriimmung  der 
befruchteten  Bliithen  hábe  ich  auch  bei  nachfolgenden  Arten  be- 
obachtet: in  der  Fam.  Onagraceae  (z.  A.  an  Circaea  cordata,  Poly- 
yalaceae  (Polygala  exilis  u.  ii.),  Balsamineae  (Impatieus  Dalzellii, 
balsamina  u.  ii.),  Fumariaceae  (Fumaria  capreolata,  Thureti  u.  ii.), 
Polygiynmcae  (Oxyria  elatior,  Atraphaxis  lanceolata),  Nyctayinaceen 
(Allionia  violacea),  LiUaceae  (Allium  dilutum,  Ornithogalum  nutans 
u.  íi.),  dann  bei  Litliospermum  sibiricum,  Gratiola  hyssopoides,  Phy- 
salis  ílexuosa,  Kivea  hypocrateriformis  u.  ii.  ^^-) 

Dem  Fragaria-Typus  mehr  als  dem  Oxalis-Typus  eutsprechende 
karpotropische  Kriimmungen  kommen  auch  in  der  Fam.  Cistmeae  vor, 


uoj  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  103. 

1")  Andere  Cniciferea  mit  herabhángeuden  Friichten  sind  in  meiuem  Werke 
1.  c.  p.  107  in  Anmerkung  angeíuhrt. 

"-)  Andere  Dicotylen,  deren  Bliithenstiele  sich  áhnlidi  verhalten,  siehe  iu 
meinen  „Phytodynam.  Untersuchungcn,"  p.  107  in  Anmerkung. 


56  XXXIV.     A.  Han=;girg: 

so  zura  B.    bei  Helianthemum    alpostre,    obscnrum,   Vivianii,    hirtum, 
H.  (Fiimana)  laevipes  u.  ii.  '^^) 

Weiter  gehoren  hieher  aus  der  Fani.  Vcrhenaceae  einige  Phryma- 
Arten  (z.  B.  Ph,  leptostachya\ 

Fam,  ScropJiulariaceae:  Gatt.  Veronica  (A.  lactea,  didyma,  Bux- 
baumii,  cymbalaiia  u.  ii.  ^^'*) 

Bei  Diclis  ovata,  Schweinfiiitliia  pterosperma,  ChaenoiThiiium 
flexuosum  und  Angelonia  micrantlia  erfolgt  die  Herabkriimmung  der 
Bliitlienstiele  vielleiclit  niir  passiv,  in  Folge  des  Gewichtes  der  sich 
vergrossernden  Frucht. 

Gatt.  Linderuia  iL.  scabia,  inollis;  bei  aiideren  L.-Arten  (z.  B. 
L.  pyxidaria,  oblonga,  ciustacea)  jedocli  fast  uder  ganz  akarpotropiscli). 
Gatt.  Ilysantlies  (Gratiola):  I.  parviflora,  rotimdifolia,  Schweinfurthii ; 
bei  I.  reptans  konnneii  voiu  Stengel  wálirend  der  Fruclitzeit  fast 
wagereclit  abstohende  Fruchtstiele  vor,  bei  I.  trichotoma  uud  veronici- 
folia  verlialten  sie  sich  jedocli  akarpotropisch.  Gatt.  Dopartium  (D. 
iiudicaule,  senegalense;  hiugegen  boi  1).  junceum  und  lobelioides 
akarpotropisch). 

Weiter  gehoren  zu  dieseni  Typus  vielleicht  auch  Hydrothricha 
hottoniaetiora,  Hemimeris  niontana  und  sabulosa,  Bacopa  divaricata, 
Lindernia  hirsuta,  Conobea  aquatica,  Hydrantheiium  egense,  Herpestis 
sp.  indeter.  aus  Brasilien  in  Mus.  botan.  Berok,  Micrantbemum  orbi- 
culatuin,  Udefonsia  bibracteata,  Bacopa  (Herpestris)  repens  und  rotun- 
difolia,  Antirrhinum  reflexům,  Torenia  parviflora  und  T.  bicolor,  an 
welcher  ich  jedoch  nur  an  ostindischen  (nicht  anafrikanischen)  Exem- 
plaren  eine  karpotropische  Krunimung  der  Fruchtstiele  beobachtet 
hábe.  ^^^) 

Fam.  Lobeliaceae:  an  Isotomia  longifolia. 

Fam.  Gesneraceae:  Gatt.  Columnea  (C.  labellosa,  welche  dem 
Fragaria-Typus  sich  náhert,  wahrend  bei  anderen  U.-Arten  die  Frucht- 
stiele nicht  karpotropisch  herabgekriimmt  sind>. 

Fam.  Ericaceae:  Gatt.  Ledům  (L.  glandulosum,  latifolium  auch 
var.  groeniandicum  und  pulustre  var.  dilatum).  ^^''j 


113\ 

114\ 

n5\ 


^)  Vergl.  mein  Werk  I.  c.  p.  107. 

■*)  Vergl    mein  Werk  1.  c.  p.  107 

^)  Dem  Fragaria-Typus  entsprecliende,  fruchtschiitzende  Kriimmung  hábe 
ich  noch  an  zwei  von  mir  in  Ost-Indien  gesammelteu  (noch  unbestimmten)  Sero- 
phularine  n-Arten  konstatirt. 

'")  Vorgl.  mein  Werk  1.  c.  p.  107. 


11  (i\ 


Neue  Uiitersuchimgen  uber  den  Gamo-  uud  Karpotropismus.  57 

Faiii.  Campanulaceae :  Gatt.  Cmíipanida  (C.  maciostyla  und 
macraiitha). 

Fam.  Ilydrophyllaceae :  Gatt.  Ellisia  (E.  nyctelea  und  vielleicht 
aucli  E.  membranacea ;  hingogen  E.  Toneyi  akarpotropiscli).  Gatt. 
Nemophila  (N.  liniflora,  atomaria,  paiviflora,  microcalyx,  breviflora; 
hingegen  N,  phaceloides  ii.  ii.  fast  oder  gauz  akarpotiopiscli), 

Fam.  Convolvulaceae :  Gatt.  Evolvulus  (E.  linearioides,  bei  E. 
pusillus,  filipes  und  linifolius  nur  schwacli  karpotropiscli ;  hingegen 
bei  E.  glabňusiulus  (synon.  E.  niueronatus)  akarpotropiscb).  Gatt. 
Convolvulus  (C.  elongatus,  C.  orubescens,  pentapetaloides,  linifolius, 
pseudosiculus ;  C.  tricolor  aucli  var.  roseus  (schwadier  karpotropiscb) ; 
hingegen  bei  var.  moenanthiis  (C.  moenanthus)  und  an  der  im  Berli- 
ner  botanischen  Museum  von  mir  untersuchten  Varietat  von  Marocco 
mit  sehr  stark  karpotropischen  Bliithenstielen.  Bei  einigen  C.-Arten 
(z.  B.  C.  cautabricus,  undulatus,  dianthoides,  iiicauus,  laciniatus, 
bonaiiensis,  dorycuium,  modestus,  hirsutus  auch  var.  tomentosus 
jedoch  fast  oder  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Ipomaea  (I.  uniflora? 
und  an  zwei  von  mir  in  Ost-Indien  beobachteten  I.-Arten). 

Gatt.  Lysihtachia  (L.  anagallioides,  Cousiniaua,  evalvis,  crispi- 
dens,  ^")  verticillata,  deltoidea,  ferruginea;  hingegen  bei  einigen  L.- 
Arteu  (z.  B.  L,  barystachys,  Fortunei,  ramosa,  Leschenaultii,  ephe- 
merum,  clethroides  u.  a.)  akarpotropisch).  Gatt.  Asterolinum  (A. 
linum-stellatuni  (synon.  A.  stellatuni).  Gatt.  Anagallis  i  A.  crassifolia, 
linifolia,  arvensis  auch  var.  lilacina,  Monelli,  platyphylla,  tenella; 
hingegen  bei  A.  collina  nur  schwach  karpotropiscb  und  bei  A.  alterni- 
folia  (auch  bei  einer  Varietat  der  A.  crassifolia)  fast  akarpotropisch). 

Fam.  Solanaceae:  Gatt.  Solanum  (S.  miniatum  und  au  einer 
ostindischen  Solanum- Art ;  hingegen  bei  S.  Vitiense,  anthropophago- 
rum  u.  a.  akarpotropisch).  Gatt.  Nolana  ,N.  atriplicifolia,  tenella  und 
paradoxa).  Auch  an  Datura  Metel  und  Ceratocaulos  daturoides  findet 
eine  diesem  Typus  entsprechende,  starke  karpotropische  Herabkriim- 
mung  der  Bliithenstiele  nach  erfolgter  Befruchtung  der  Bliithen  statt. 

Fam.  Labiatae:  Gatt.  Ocimum  (O.  graveolens,  basilicum  auch 
var.  bulatum,  O.  aduncum ;  bei  O.  canum  nur  schwach  karpotropiscb). 
Gatt.  Scutdlaria  (S.  albida  und  S.  amoena  schwach).  Auch  an  Ortlio- 
siphon  stamineum?  in  horto  botan.  Prag.  Taf.  I.  Fig.  6. 

Fara.  Ruhiaceae:  Gatt.  Galium  (G.  murale,  tricorne,  macrocar- 
pum    in    horto    botan.  Prag. ;    hingegen   bei   anderen  G.-Arten  (z.  B. 


')  Vergl.  Journal  of  the  Linnean  Society,  1889,  Vol.  XXVI.,  Taf.  I. 


58  XXXIV.    A.  Hansgirg:  . 

G.  aparine,    laevigatum   u,  á.)    akarpotropisch).    Gatt.    Vaillantia  (V.      \ 
hispida).  ! 

Fam.  Boragineae:  Gatt.  Omphalodes  (O.  lusitanica,  věrna;  bei  ; 
O.  litoralis,  scorpioides  und  japonica  blos  schwach  karpotropisch, 
hingegen  bei  O.  nitida,  amplexicaulis,  linifolia  u.  ii.  fast  oder  ganz 
akarpotropisch).  Gatt.  Paracaryum  (P.  malabaricum,  microcarpum,  i 
coelestinum,  Lambertianum ;  hingegen  bei  P.  rugulosum,  heliocarpum,  ' 
undulatum  akarpotropisch).  Gatt.  Cynoglossum  (C.  Heynii,  furcatum  j 
(nur  schwach  karpotropisch),  pictum  ?).  Gatt.  Rindera  (R.  (Mattia)  j 
umbellata;  hingegen  bei  R.  graeca  u.  ii.  akarpotropisch).  j 

Weiter  gehoren   hieher   aucli   Borago  officinalis,    Nonuea  pulla, 
Onosma  simplicissimum,  Anchusa  nigricans,  Gatt.  Myosotis  (M.  refracta,      I 
sparsiílora ;  bei  M.  Forsteri  nur  schwach  karpotropisch  und  vielleicht 
nur  passiv  (in  Folge  der  Last)  herabgekriimmt ;  bei  einigen  M.-Arten      ! 
(z.  B.  M.  variabilis,  silvatica  u.  á,  akarpotropisch).  : 

Auch  in  der  Gattung  Trigonotis  findet  bei  einigen  Arten  (z.  B.  ! 
T.  ovalifolia,  Guilelmi,  Hookeri)  eine  mehr  oder  weniger  starke  kar-  | 
potropische  Herabkriimmung  der  Fruchtstiele  statt.  : 

Fam.  Asclepiadeae :  an  Calotropis  procera.  Auch  an  genus  in-  ■ 
certae  sedis  MelanantJms  (M.  fasciculatus).  - 

Fam.  Sterculiaceae :  Gatt.  Melochia  (M.  pyramidata).  j 

Fam.  Composítae:  Gatt.  Veniďmm  (V.  speciosum  uiid  fugax  j 
konnen  dem  Fragaria-Typus  zugesellt  werden)."^)  Gatt.  Arctotis  (A,  i 
calendulacea).  Bei  diesen  u.  ii.  Compositen  ist  der  apicale  Endtheil  '• 
des  Stengels  mit  dem  Bliithenkopfchen  wiihrend  der  Fi'uchtzeit  nicht  ■ 
wie  zur  Bluthezeit  aufrecht  gestellt,  sondern  herabgekriimmt;  erst  ' 
spáter  richtet  sich  derselbe  wieder  postkarpotropisch  emi)or. 

Fam.  Euphorbiaceae :  Gatt.  Andrachne  (A.  telephoides).  Gatt.  \ 
Tragia  (T.  involucrata).  i 

Von  Monocotyledoneen  gehoren  zum  Fragaria-Typus  ausser  den 
l)ereits   in   meinen    „Phytodynamischen  Untersuchungen,"  p.  107  ur.d      i 
108  aufgezáhlten  Arten  noch  folgende: 

Fam.  Alismaceae:  Gatt.  Sagittaria  (S.  montevidensis,  Sandfordii,  1 
subulata  auch  var.  natans  (S.  natans),  S.  demersa  und  S.  platyphylla  i 
(synon.   S.  reversa)   mit    Abbiklungen    in  G.  Smiti^s  Abliandlung;  ^'^)      j 


*'^)  Auch  Venidiiim  calendulaceum  (vergl.  mein  Werk  I.  c.  p.  107,  wo  auch 
andere,  zu  diesem  Typus  gehorige  Arteu  aus  verschiedenen  Familien  ange- 
fuhrt  sind). 

""j  „Nortli-american  species  of  Sagittaria  und  Lophocarpus,"  1894,  Taf. 
26—28. 


Neue  Untersuchungen  uber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  59 

liingegeii  bei  einigen  S.-A.rteii  (S.  cordifolia  u.  ii.)  akarpotropisch. 
Dass  bei  den  karpotropisclien  Arten  aii  sterilen  Bliitlien  die  Blutlien- 
stiele  keine  oder  nur  eine  unvollstíindige  Kriimmung  ausfiihi-eii, 
gilt  niclit  blos  von  Sagittaria  demersa,  sondern  aiich  von  einigen 
anderen  im  Vorstelienden  angefuhrten  Pflanzenarten.  ^-") 

Fani.  Liliaceae:  Gatt.  Ornithoglossum  (O.  undulatum,  Licbten- 
steinii.i. 

Fam.  Commelinaceae:  Gatt.  Commelina  (C.  debilis,  elegans, 
hispida,  cornigera,  elliptica,  tnbeiosa,  clandestina,  pallida,  villosa, 
orchioides,  japonica,  coelestis  aucb  var.  alba,  beugalensis,  carnea, 
angustifolia,  brachypetala,  einige  Commelina  sp.  in  horto  botan.  Prag. 
et  Berol.).  Gatt.  Tradescantia  (T.  subaspera,  Lyonii  Tať.  I.  Fig.  2, 
cirrifera,  crassifolia  und  zablreicbe  andere  Arten). 

Weiter  gehort  hieher  aucb  Cyanotis  cristata,  Polia  japonica, 
Tinantia  undata  und  einige  Aneilema-Arten ;  bingegen  scjieint  A.  viti- 
ensis  akari)otropiscb  zu  sein. 

Nocb  ist  bier  zu  bemerken,  dass  die  von  Urban  ^^^)  und  vom 
Verf.  ^^-)  bescbriebene  karpotropiscbe  Kriimmung  der  Blutbenstiele 
einiger  Commelinaceen  vom  Fragaria-Typus,  dem  sie  ani  nácbsten 
stebt,  sicb  durcb  die  speciíiscbe  Art  der  gamo-  und  karpotropiscben 
Richtuugsbewegung  der  Blutben  unterscbeidet. 

Fam.  Fontedenaceae :  Gatt.  Heterantbera  (H.  reniformis  und 
zosterifolia,  bei  welcben  die  Bliitbenstiele  nacb  erfolgter  Befrucbtung 
der  Blutben  iibnlicb  wie  bei  den  hydrokarpen  Wasserpflanzen  sich 
karpotropiscb  berabkriimmen,  wobei  die  Friicbte  bei  der  ersten  Art 
unter  die  Wasseroberflacbe  gelangen,  wo  sie  dann  reif  werden;  bei 
der  letzteren  Art  konnen  jedocb  die  Friicbte  nicbt  selten  aucb  iiber 
dem  Wasser  ausreifen. 

Dem  Fragaria-Typus  ábnlicbe  gamo-  und  karpotropiscbe  Orien- 
tirungsbewegungen  erfolgen  weiter  noch^-^)  an  nacbfolgenden  Hydro- 
phyten,  welcbe  icb  bezuglicb  der  Hydrokarpie  fr iiber  nicbt  untersucht 
babě:  Fam.  Butomaceae:  Gatt.  Hydrodcls  (H.  Commersonii). 

Fam.  Mayacaceae:  an  Mayaca  longipes. 

Fam,  Potitederiaceae:  an  Pontederia  crassipes,  azurea  u.  a. 

Fam.  Hydrocharideae:  an  Hydrocbaris  morsus  ranae. 

Fam.  Alismaceae:  an  Limnocbaris  Humboldtii. 


i20j  vergi.  ineia  Werk  1.  c.  p.  110. 

121)  Zur  Biologie  der  einseitswendigen  Bliithenstáude,  1885  p.  409. 

'")  Im  Botanischen  Centralblatt,  1893,  Nr.  48. 

123)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  108. 


60  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

Fam.  Gentianaceae :  Gatt.  Limnanthenmm  (L.  uiloticum,  Hum- 
boldtianum,  indicum,  nymi^lioides,  parvifolium,  aurantiacum,  L.  (Vil- 
larsia)  cristatum). 

Fam.  Convolvulaceae :  an  Ipomaea  aquatica. 

Fam.  Onagraceae:  an  Trapa  natans. 

Fam.  Ranunculaceae :  an  Batracbium  hederaceum. 

Fam.  Nymphaeaceae :  Gatt.  Nymphaea  (N.  lotus  auch  Var., 
stellata,  rubra,  versicolor  u.  á.).  Gatt.  Calomba  (C.  aquatica).  Weiter 
audi  an  Victoria  regia  und  anderen  Nympbaeaceen  sowie  an  einigen 
von  mir  in  Ost-Indien  beobachteten,  noch  nicht  determinirten  mono- 
cotylen  Sumpf-  und  Wasserpíianzen. 

Was  die  erdfriicbtigen  Pflanzen  anbelangt,  bei  welcben  dem 
Fragaria-Typus  entsprecheQde  gamo-  und  karpotropiscbe  Orientirungs- 
bewegungen  zu  Stande  kommen,  so  mag  hier  erwabnt  werden,  dass 
auffallende  geokarpische  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  aucb  an 
nacbfolgenden  Pílanzenarten  ^^^)  nachgewiesen  wurden: 

Fam.  Prinmlaceae :  Gatt.  Ci/clatninus  (synon.  Cyclamen),  in 
welcbem  Genus  an  zablreicben  Species  (z.  B.  C.  Pentelici,  repandum, 
graecum,  africanum,  neapolitanum,  cilicium  u.  a.)  besondere,  theils 
der  Bliitbenbefruchtung,  theils  dem  Schutze  der  reifenden  Frucht  und 
der  Verbreitung  der  reifen  Samen  dienende  gamo-,  karpo-  und  post- 
karpotropische  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  erfolgen.^'^^j 

Fam.  Oxalideae:    Gatt.  Oxalis   lO.  lobata/^'')  acetosella  u.  ii.). 

Fam.  Leguminosae:  Gatt.  Medicago  (M.  turbinata,  litoralis, 
tuberculata  u.  á.).  Gatt.  Trifolium  (T.  nidificum,  subterraneum 
u.  á.  '2^) 

Wie  bei  den  echten  erdfriicbtigen  Pflanzenarten  die  ausreifenden 
Keimlinge  durch  eine  besondere  geokarpische  Kriimmung  vor  ver- 
schiedenen  schádlichen  Einfliissen   (Angriffen  etc.)    geschiitzt  werden, 


^^*)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  108. 

''''^)  Mehr  dariiber  sielie  in  Hildebrand's  Uber  die  Emptindlichkeit  gegen 
Richtungsveránderungen  bei  Blútlieii  von  Cyclamen-Arten,"  181)5,  in  Kki!ner's 
„Pílanzenleben,"  11.,  p.  «08  etc.  Bei  eiuigen  Aiten  (z.  B.  bei  C.  euiopaeum, 
cilicium,  neapolitanum)  kommt  eine  spiralige  oder  schraubenťoimige  Zusanimen- 
roUung  zu  Stande,  bei  anderen  (z.  B.  bei  G.  latifolium  u.  á.)  blos  eine  mcbr  oder 
•weniger  starke  Herabkriimmung  der  Bliitbenstiele. 

126^  Vergl.  Reichu  „Zur  Konntuiss  der  chilenischen  Arten  der  Gattung 
Oxalis,  1894. 

'^'")  YÁn  Verzeichniss  der  geokarpischen  Pflanzenarten  (auch  einiger  mit 
kleistogamen  Bliitben)  siehe  in  Ludwig's  „Lehrbuch  der  Biologie  der  rflanzen," 
181)5,  p.  .^55. 


Neue  Uutersuchungen  iiber  den  Gamo-  uud  Karpotropismus.  gl 

so  dient  auch  bei  einigen  Arten  aus  der  Gatt.  Helianthemum  (z.  B. 
H.  prostratiim\  Veronica  (z.  B.  Y.  agrestis,  didyraa,  persica  u.  a..), 
Evolviilus  (Z.  B.  bei  der  von  mir  arn  Execierplatze  bei  Poona  in  Ost- 
Indien  beobachteten  Art),  Convolvulus,  Anagallis,  Linaria,  Tribulus, 
Scropliulai'ia  (z.  B.  S.  lateritiora)  u.  a.  die  karpotropische  Herab- 
kriiiiimung  der  Bliithenstiele,  welcbe  an  die  Erde  sich  auflegen,  zum 
Sclnitze  der  reifendeii  Samenkapseln. 

An  den  soeben  beispielsweise  angefiilirten  und  ahnlichen  sog.  huuii- 
fusen  PHanzen  wird  jedoch  die  reifende  Frucht  niclit  wie  bei  den 
echten  geokarpen  Ptianzen  in  den  Boden  eingegraben,  wo  sie  dann 
versteckt  und  geschiitzt  bis  zur  volligen  Reife  verbleibt,  um  erst 
nach  crfolgter  Samenreif^  (so  z.  B.  bei  Cyclamen  europaeum  u.  á.) 
in  Folge  der  Austrocknung  der  Fruchtstiele  aus  der  Erde  gezogen 
zu  werdon,  sondern  sie  wird  blos  mit  der  Erdoberflache  in  Beriihrung 
,  gebracht  und  von  den  die  Frucbt  iibcrdeckenden  Laubblattern  mehr 
oder  weniger  gescbiitzt. 

Aehnliche,  dera  Schutze  der  ausreifenden  Keimlinge  dienende, 
meist  -^forniige  karpotropische  Kriimmuug  erfolgt  auch  bei  einigen 
Schlingpíianzen,  so  z.  B.  an  Cobaea  scandens  aus  der  Famibe  der 
Polemoniaceen^^'')  und  an  einigen  Tropaeolum-Arten  (T.  minus,  maius 
u.  íi.)  aus  der  Familie  der  Geraniaceen.  ^^^j 

An  diesen  zur  Uberkleidung  von  Spalieren  etc.  haufig  verwen- 
deten  kletternden  Pflanzen  wendet  sich  die  reifende  Frucht  nicht 
geokarpiscli  zur  Erde,  sondern  wird  pliyllokarpisch  in  das  Laubwerk 
zuriickgezogen,  um  vor  mannigfaltigen  schádlichen  Einfliissen  (auch 
vor  Thieren,  Somie  etc.)  besser  geschiitzt  zu  sein.  Wie  diese  post- 
floralen  Bewegungen,  durch  welcbe  die  junge  Frucht  unter  die  Laub- 
blátter  versteckt  wird,  so  kann  auch  das  bei  zahlreichen  Commelina- 


'^*)  Mehf  iiber  die  gamo-  und  karpotropische  Kríimmung  der  Bliitlienstiele 
dieser  Ptianze  sielie  in  Sciioltz's  „Die  Orientirungsbewegungen  der  Bliithenstiele 
von  Cobaea  scandens,"  1893  und  in  KERNiaťs  „Pflanzenleben,"  II.  Uber  das  Ver- 
halten  der  nicht  befruchteten  Blúthen  vergl.  SciroLTz's  soeben  genannte  Abhand- 
Inng  und  mein  Werk  1.  c.  p.  110,  wo  auch  die  betreffende  áltere  Literatur 
citirt  ist,  welche  noch  durch  Dakwin's  „Das  Bewegungsvermogen  der  Pflanzen," 
1881,  p.  433,  Chatín's  und  Muller's  Abhaudlung  iiber  Vallisneria  uud  Uhban's 
„Zur  Biologie  der  einseitswendigen  Bliithenstánde,"  1885,  p.  410  zu  ergánzen  ist. 

'^^j  Auch  die  bogenformige  Herabkriiramung  der  Bliithenstiele  von  Phygelius 
capensis  (vergl.  des  Verf.'s  Werk  1,  c.  p.  110)  hat  mit  der  ersten  Phase  der  kar- 
potropichen  Abwartsbewegung  der  Bliithenstiele  von  Cobaea  scandens  eine  habi- 
tuelle  Aehnlichkeit. 


62  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

ceen  erfolgende  Hineinziehen  der  jungen  Fruclitanlage  in  das  Hiillblatt 
als  eiiie  phyllokarpisclie  Bewegung  aufgefasst  werden. 

Beziiglich  der  biologischen  Bedeutung  der  von  mir  als  JPhyllo- 
karpie  bezeichneton  Sonderanpassuiig  iniige  hier  blos  beraerkt 
werden,  dass  sie  im  Wesentlichen  mit  der  Geo-  und  Hydrokarpie 
iibereinstimmt.  ^^^) 

VIII.  Aquilegia-Typus. 

Zu  diesem  durch  Aquilegia  vulgaris  u.  á.  reprasentirten  Typus 
gesellen  sich  weiter  iioch  naclifolgende  Arten  aus  nachgenannten 
Familien,  bei  welchen  die  ^Yahrend  des  Bliiliens  nickenden,  mit  der 
Apertur  nach  unten  gerichteten  Bliithen  sich  nach  der  Befruclitung 
aufwarts  kviimmen  und  steif  gerade  strecken: 

Fam.  Eanunculaceae :  Gatt.  Aquilegia  (A.  dhiarica,  vicsosa,  vul- 
garis auch  var.  platysepala,  transsilvanica).  ^'^^)  Gatt.  Ddphinium  (D. 
corymbosum,  magnificum,  cheilanthon,  Makianum,  bicolor,  velutinum, 
intermedium  auch  var.  leucocephalum,  marsupiflorum). 

Gatt.  Aconitum  (A.  ferox,  rubicundum,  intermedium,  bosniacum 
(mit  Abbildung  in  Beck's  Flora  v.  Sudbosnien,  VI.  Theil,  1891,  Taf. 
X),  Neubergense,  dissectum,  Gmelini,  delfinifolium,  De  Candollei, 
acuminatum  (A.  napellus  X  cernuum),  autumnale,  nasutum,  Koelleanum, 
rostratum  auch  var.  album,  Fischeri,  tortuosum,  villosum,  molle, 
paniculatum,  toxicum,  lophanthum,  myoctonum,  thelyphonura,Lamarckii, 
vulparia,  tauricum). 

Gatt.  Clematis  (C.  glauca,  cylindrica,  C.  Kausabotan?  in  horto 
botan.  Haun.,  C.  (Atragene)  alpina?)  Weiter  gehort  hierher  auch 
Anemone  montana  uud  Pulsatilla  pratensis. 

¥?(,m.  Eosaceae:  Autonome  Aufwartskriimmungen  der  Fruchtstiele 
erfolgen  auch  an  Coluria  geoides  und  einigen  Geum- Arten  mit  wiihrend 
der  Anthese  nickenden  Bliithen  (z.  B.  G.  rivale);  hingegen  sind  sie 
bei  Geum  biflorum,  macrophyllum,  montanum  u.  a.  akarpotropisch. 

Fam.  Caryophyllaccae:  an  Silene  viridiflora.^^^) 

Fam.  Tiliaceae:  Sparmannia  africana  (nach  Kerneb).^'^^) 


"")  Mehr  daruber  siehe  in  lueiaem  Werke  1.  c.  p.  108,  wo  auch  die  be- 
trefieude  Literatur  citirt  ist. 

'^^)  Andere  zu  diesein  Typus  geborige  Arten  siehe  in  meinen  „Phytodynam, 
Untersnchungen",  p.  108  f. 

"■^)  Andere  karpotrop.  Silene-Arten  sind  in  meinem  Werke  1,  c.  p.  109  angefiihrt- 

133)  Vergl.  „Die  Schutzmittel  des  Pollens",  p.  .39. 


Neue  Untersnchungeu  uber  den  Gamo-  iind  Karpotropismus.  63 

Fíini.  Riitaeeae:  Gatt.  Correa  (C.  Backhousiana,  bei  C.  speciosa 
sind  die  Fiuchtstiele  meist  nur  schwach  karpotropisch ;  bei  anderen 
C.-Arten  akarpotropisch). 

Fam.  Gesneraceae:  Gatt.  Ramondia  (R.  serbica,  Myconi  (R.  py- 
renaica),  Nathaliae).  Gatt.  Streptocarpus  (S.  parviflorus,  hybridus, 
biliorus,  Humboldtii;  bingegen  bei  S.  caulescens,  nur  schwach  karpo- 
tropisch; bei  S.  Wendlandii  und  den  meisten  mit  diinnen  Bliithen- 
stielen  verselienen  S.-Arten  jedoch  akarpotropisch).  Gatt.  Didissandra 
(D.  lanuginosa,  saxatilis,  speciosa). 

Weiter  noch  an  Pentarapliia  reticulata,  Haberlea  rhodopensis 
(schwach  karpotropisch),  Saintpaulia  jonantha,  Platystemma  violoides, 
Conan(h-on    raniondioides,    Sinningia  (Stenogastra)  anciana  (schwach). 

Fam.  Acanthaceae :  Gatt.  Thyrsacanthus  (T.  rutilans,  dessen 
Bliithenstiele  an  den  von  mir  in  einem  Gewachshause  beobachteten 
Exemplaren  sich  nach  der  Anthese  aufwárts  kríimmen).^^') 

Den  gainotropischen  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  einiger 
Streptocari)US-Arten  (z.  B.  S.  Wendlandii  u.  ii.)  ahnliche  Richtungs- 
bewegungen  kommen  auch  an  Plectranthus  parviflorus,  Calceolaria 
Burbidgei  und  jihnlichen  Labiaten  und  Scrophulariaceen  zu  Stande, 
indeni  die  im  Knospenzustande  mit  der  Kelchoífnung  nach  abwarts 
gerichteten  Bliithen  wáhrend  der  Anthese  so  gestellt  sind,  dass  die 
Bliithe  mit  ihrer  Apertur  eine  fast  horizontále  Lage  einnimmt.  "■*) 

Fam,  Scrophulariaceae:  Gatt.  Scrophtdaria  (S.  Bornmiilleri, 
incisa,  chrysanthemifolia,  lateriflora,  (nach  Loew),^^^)  S.  Olivieri;  bei 
einigen  S.-Arten  (z.  B.  S.  auriculata)  fast  oder  ganz  akarpotropisch). 
Weiter  an  Calceolaria  Fothergillii  und  Purisia?  breviflora. 

Fam.  Éricaceae:  an  Pirola  uniflora  (Moneses  grandiflora)  und 
Bryanthus  erectus  (nur  schwach  karpotropisch). 

Fam.  Primulaceae:  Gatt.  Soldanella  (S.  hybrida  =:  S.  alpina  X 
pusilla,  S.  pindicola,  Gauderi  (S.  alpina  X  minima).  Auch  an  Kauf- 
mannia  Semenowii  und  an  Boryocarpum  himalaicum  (schwach). 

Fam.  Lenťihulariaceae :  an  Pinguicula  antarctica. 

Fam.  Pulemoniaceae:  Gatt.  Polemonium  (P.  mexicanum,  flavum, 
pauciflorum,  Himalayanum,  Richardsonii). 

Fam.    Solanaceae:    Gatt.    Capsicum    (C.  baccatum,    frutescens, 


"■*)  Welche  Lage  die  reife  Frucht  einnimmt,  war  ich  jedoch  an  den  von 
mir  untersuchten,  noch  nicht  fructificirenden  Exemplaren  nicht  im  Stande  zu 
constatiren. 

"^)  Bliithenbiologische  Beitráge,  I,  1891,  pag.  469. 


64  XXXIV.     A.  TTansgirg: 

longum).  Weiter  gehort  hierlier  auch  eine  kleinbliitliige,  straucliartige 
Solanuni  Alt,  welclie  ich  in  Mahabulesliwar  in  Ost-Indien  gesammelt 
hábe  iirifl  die  ich  im  Herbarium  der  „Naturalhistory  Society"  in 
Bombay  mit  dem  Speciesnameii  Solanum  giganteum  bezeichuet  vor- 
gefunden  hábe. 

Fani.  Cantpanulaceae:  dem  Aquilegia-Typus  iiáhert  sich  Sym- 
phyandra  Hofmanni. 

Fam.  Liliaceae:  Gatt.  Lilium  (L.  calosum,  giganteum,  candidum, 
carniolicum,  speciosum,  lancifolium,  martagon  auch  var.  albiňorum 
und  medeoloides?    hingegen  bei  eiiiigen  L.-Arten  akarpotropisch).  ^^'^j 

Gatt.  Fritillaria  (F.  imperialis,  Olivieri,  tulipiíiora.  minor,  per- 
sica  u.  á.)'-^^) 

Weiter  auch  an  Stenanthium  sachalinense  und  Litanthus  pu- 
sillus.  '^^^) 

Fam.  Amaryllideae:  Gatt.  Eucrosia  (E.  Lehmannii,  an  welcher 
die  wiihrend  der  Anthese  Uberhiingenden  Bliithen  sich  in  Folge  einer 
karpotropischen  Kriinnnung  zur  Fruchtzeit  steif  aufwiirts  richten)  und 
Stenomesson  aurantiacum  (nach  Rimpach)^-^^; 

Eine  dem  Aquilegia-Typus  illmliclie,  jedoch  erst  kurz  vor  der 
Fruclitreife  zu  Stande  kommende  und  das  Aussáen  der  Samen  er- 
leichternde  (postkarpotropische)  Aufwártskrummung  komuit  weiter 
auch  bei  nachfolgenden  Viola-Arten  zu  Stande:  V.  niultifida,  Jovi, 
stricta,  aethiopica,  hederacea,  montana,  Patrinii,  stagnina,  V.  (Erpe- 
tion)  leniformis,  dentata.  V.  (Mneniion)  occulta,  niacedonica,  Riviniana, 
tricolor  auch  var.  appendiculata  und  var.  arvensis,  taurica  u.  á.), 
bei  welchen  V.-Arten  ausserdem  noch  gleich  nach  der  Befruchtung 
eine  meist  nur  schwaclie  karpotropische  Herabkrummung  der  Bliithen- 
stiele  erfolgt. 

Von  den  im  Vorstelienden  ang(ífuhrten  und  :n  ineinen  „Phyto- 
dynamischen  Untersuchungen"  p.  98  bis  110  niiher  beschriebenen 
Haupttypen  der  gamo-  und  karpotropischen  Orientirungsbewegungen 
der  Bliithenstiele  melir  oder  weniger  abweichende   Krummungen,    die 


"°j  Urban's  Angabe  (Zur  Biologie  der  einseitswcndigen  Bluthenstánde),  1885, 
dass  ausser  L.  martagon  alle  anderen  L.-Arteu  akarpotropisch  sind,  ist  unrichtig. 

'")  Nach  Ukban  1.  c  sollen  iii  dieser  Gattung  bei  allen  Arten  die  Blutlien- 
stiole  narh  erfolgter  Befrachtung  der  Bliithen  sich  aufwárts  krúmmen,  an  den  nicht 
fruchtansetzenden  Bliithen  sich  jedoch  akarpotropisch  verhalten. 

""')  Andere  karpotrop.  Liliaccen-Arten  sind  in  meiuem  Werke  1.  c.  p.  109 
angefuhrt 

''")  Zuř  Kenntniss  von  Stenomesson  airantiacum,  1896. 


N&iie  Uiitersuchungeu  iiber  den  Gamo-  iind  Karpotropismus.  (35 

ich  an  eiuer  grosseren  Aiizalil  voii  Pflanzenarten  nacligewiesen  liabe, 
mogen  liier,  mit  Hinweis  auf  die  bereits  fiiilier ^^")  von  mir  besclirle- 
benen  Modificationen  dieser  Bewegungen  blos  folgende  uaher  be- 
sprochen  werden. 

Wie  bei  zahlreiclien  Papaveraceen  (Papaver-Arteu  u.  á.),  deven 
Bliitlienknospen  nicken,  die  Fruclit  aber  an  steif  aufrechten  Acbsen 
sitzt,  so  kriimmen  sich  aucli  bei  vielen  Malvaceen  die  iin  Knospen- 
zustande  herabgekriimmteii  Bliithen  spiiter  aufvvarts  und  die  Bliitlien- 
stiele  strecken  sich  zuletzt  steif  gerade  (so  z.  B.  an  Thespesia  po- 
pulnea,  Abutilon  indicura  u.  ii. ;  hingegen  verandern  die  Bliithenstiele 
von  Abutilon  arboreum,  Darwinii,  megapotamicum  u.  ii.  ihre  vor  und 
wáhrend  der  Anthese  innegehabte  Lage  zur  Fruchtzeit  niclit). 

Aucli  an  Sida  carpinifolia  und  bei  einigen  anderen  Sida-Arten 
mit  wáhrend  der  Bltithezeit  leicht  herabgekrummten  Bliithonstielen, 
strecken  sich  die  Stiele  zur  Fruchtzeit  steif  gerade,  iihnlich  wie  bei 
einigen  Lobeliaceen  (z.  B.  Wahlenbergia  gracilis,  nutabunda,  lobe- 
lioides  u.  á.)  und  Linaceen  (z.  B.  L.  catharticum  u.  a.),  doch  erfolgt 
an  allen  diesen  Pflanzen,  in  welchen  die  Bliithenstiehí  wáhrend  der 
Anthese  nicht  so  wie  nach  erfolgter  Befruchtiing  der  Bliithen  und 
zur  Samenreife  steif  aufrecht  gestellt  sind,  blos  eine  dem  Aquilegia- 
Typus  sich  náhernde  karpotropische  Kriinnnung. 

Wie  bei  den  soeben  genannten  Pflanzen  so  finden  auch  bei 
einigen  Onagraceen,  Solanaceen  und  Gesneraceen  dem  Aquilegia- 
Typus  habituell  áhnliche  karpotropische  Kríimmungen  der  Frucht- 
stiele  statt,  so  z.  B.  an  Clarkia  pulchella,  deren  als  Bliithenstiele 
fungirende,  vor  dei-  Anthese  bogenfurmig  herabgekriimmte,  lange  Frucht- 
knoten  sich  zur  Fruchtzeit  wieder  aufwárts  kriimmen,  weiter  auch  an 
Physalis  prostrata  und  Nicotiana  plumbaginifolia,  bei  welcher  zuletzt 
genannten  Solaneen-Art  die  wáhrend  der  Anthese  herabgekriimmten 
langgestielten  und  ziemlich  grosson  Bliithen,  sich  spáter  (zur  Frucht- 
zeit) steif  aufwárts  kriimmen.  Áhnliches  gilt  auch  von  Naegelia  hy- 
brida var.  exiraia  und  áhnlichen  Gesneraceen,  deren  Bliithen  wáhrend 
der  Bliithezeit  mit  ihrer  Apertur  nach  abwárts  sehen,  spáter  aber 
nach  dem  Verbliihen  in  Folge  einer  karpotropischen  Kriimmung  sich 
so  stellen,  dass  sie  mit  ihrer  Kelchiiffnung  zenithwárts  gerichtet  sind. 

Mehr  oder  weniger  abweichende,  dem  Aquilegia-Typus  jedoch 
am  náchsten  stehende  gamo-  und  karpotropische  Kiiimmungen  kommen 
auch  bei  einigen   Monocotyledoneen    zu   Stande,  ^^^)   von  welchen   ich 

140)  Vergl.  niein  Werk  1.  c.  p.  110  bis  112. 
'^')  Vergl.  meiii  Werk  1.  c.  p.  110. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  1890.  5 


f;g  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

hicr  nachtráglich  noch  Agapantlius  luuitifloiiis  und  A.  uiiibellatus  aiu'h 
var.  angustifolius  anfiilire. 

An  den  Aloe-Typus  melirfach  eťinnemde  Beweguiigen  der  Bliitheu- 
und  Fruchtstiele  hábe  ich  ausser  an  den  von  luir  schon  friiher  er- 
wíilmten^''^)  Dodecatheon=  und  Loasa-Arten  aucli  an  Dodeeatheon 
meadia  var.  brevifolium  und  var.  macrocarpum  und  an  Mentzelia 
(Eucnide)  bartonioides  konstatirt,  boi  welclier  Loaseen  -  Art  die 
Bliitbenstiele  sich  jedoch  nach  der  Anthese  iihnlich  wie  bei  Linaria 
cynibalaria  nach  riickwarts  kriimmen. 

Am  Schlusse  dieses  íiber  die  zum  Schutze  der  reifenden  Frucht 
etc.  erfolgenden  karpotropischen  Kriimmungen  der  Bliithenstielo  bez. 
Stengel  handelnden  Abschnittes  moge  hier  in  Betreff  der  bereits  in 
meinem  Werke  auf  S.  111  f.  nšihor  erorterten  Ursachen  der  ganio- 
und  karpotropischen  Richtungsbewogungen  der  Bliitlien-  und  Fruchť- 
standsachsen  noch  erwáhnt  werden,  dass  diese  theils  spoután  erfol- 
genden, theils  helio-  oder  geotropischen  Kríinimungen  bei  allen  Pllan- 
zen  Ulit  dorsiventral  gebauten  Bliithenstielen  bez.  Stengeln  und  an 
den  nicht  echt  radiar  gebauten  Achsen  durch  Epinastie  bewirkt 
werden,  und  dass  die  im  Vorstehenden  als  gamo-  und  karpotropische 
Kriimmungsfíihigkeit  bezeichnete,  durch  ungleichseitiges  Wachsthuni 
verniittelte  Wuchskriinimung  in  der  Regel  niit  der  Wachsthumsfaliig- 
kelt  vollstilndig  erlischt. 

Blos  die  postkarpotropischen,  zuř  Verbreitung  der  reifen  Frucht 
und  Samen  dienenden  Bewegungen,  welche  nicht  durch  Wachsthuni, 
sondern  durch  Hygroskopicitat  vermittelt  werden,  dauern  auch  nach 
Abschluss  des  Wachsthums  fořt. 

Wie  aus  den  in  der  letzen  Zeit  iiber  die  Mechanik  der  ganio- 
und  karpotropisclien  Kriimmungen  durchgofiiJirten  Untersuchungen  ^"') 
sich  ergil)t,  so  ist  der  auf  Waclisthum  beruhende  Kriininuingsvorgang 
bei  verschiedenen  (auch  bei  den  gamo-  und  karpotropischen)  Orien- 
tirungsbewegungen  der  Bliithenstiele,  bez.  Stengel  wenig  oder  gar 
nicht  verschieden,  da  sowohl  die  Kriimmung  wie  auch  die  Reizung 
in  verschiedenen  Fálleu  die  niimliche  sein  kann  und  bei  allen  auf 
Heliotropismus,  Geotropismus  etc,  beruhenden  Kriinnnungen  nur  der 
Perceittionsact  verschieden^  der  ganze  iibrige  Verlauf  des  Vorganges 
aber  der  gleiche  ist. 


i«)  Vergl.  mein  Werk  ].  c.  p.  110. 

141)  Vergl.    ■/..  B.   RoTiiKUT    „Uber  Heliotropismus",    1804,    p.    iSt  f.,  Noll 
„Uber  heterogene  Induction",  1892  u.  a. 


Neue  Untersuchuugeu  iiber  deu  Gamo-  und  Kari)otropismus.  (37 


Docli  kauii  aut  Grund  der  voiii  \  erť.  bislier  durcligeíubrten 
Untersuchiingen  angenoimneii  werden,  dass  die  meisten  gamo-  und 
karpotropischen  Kriimmungen  der  Bliithen-  und  Fruclitstandsachsen 
resultirende  (selten  einfaclie)  Bewegungen  sind,  welclie  iu  der  Regel 
durch  Zusanniienwirkung  von  geo-  und  heliotropischen  und  spontanen 
Kriimmungen  zu  Stande  kommen  ^'^)  und  dass  eine  specifisclie  lielio- 
tropisclie  und  eine  specifisclie  geotropische  Empfindlichkeit  des  Proto- 
plasmas  sowie  eine  specifisclie  Empfindlichkeit  fiir  Feuchtigkeitsver- 
ánderungen  der  Luft  etc.  existirt,  da  bei  einigen  Pflanzen  die  eine 
Empfindlichkeit  iiber  die  andere  iiberwiegt  oder  ausnahmsweise  allein 
wirkt. 

Zu  den  Pflanzen,  deren  gamo-  und  karpotropische  Kriimmungen 
der  Bliithenstiele  etc.  hauptsiichlich  durch  den  Heliotropismus  oder 
Geotropismus  bedingt  sind,  gesellen  sich  weiter^''^)  nachfolgende  Arten 
an  welchen  ich  im  Laufe  der  letzten  zvvei  Jahre  die  zum  Nachweis 
der  helio-  oder  geotropischen  Kriimmungen  iiblichen  Versuche  durch- 
gefiihrt  hábe. 

Auftallende  positiv  heliotropi^che  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  hábe 
ich  bei  massiger  Beleuchtung  aucli  an  Arenaria  balearica,  Oxalis  Re- 
gnelii,  Erodium  corsicum,  Potentilla  věrna,  cinerea,  Antirrhinum  asa- 
rina,  Brodiaea  (Triteleja)  uniflora,  Comraelina  elegans,  hispida,  clandes- 
tina,  coelestis,  communis,  debilis,  cornigera  u.  á.  nachgewiesen. 

Schwíicher  positiv  heliotropisch  reagiren  weiter  auch  die  Bliithen- 
schafte  einiger  Sonchus-,  Tragopogon-,  Hieracium-Arten  und  áhnlicher 
Compositen  sowie  die  ganzen  Bliithenstandsachsen  von  Iberis  Pruiti, 
Lantana  delicatissima,  Oxalis  Ortegiesii  u.  ii. 

Auch  an  Sprossenden,  welche  blos  Laubbliitter,  seltener  auch 
junge  Bliithenknospen  tragen,  hábe  ich  bei  zahlreichen  Pflanzen  an- 
sehnliche  positiv  heliotropische  Kriimmungen  beobachtet,  so  insb.  bei 
nachfolgenden  Arten.  welche  lángere  Zeit  in  Gewachshausern  einer 
zwar  raassigen,  aber  heliotropisch  wirksamen  Beleuchtung  ausgesetzt 
waren :  Iberis  contracta,  Hypericum  amplexicaule,  hyrcinum,  ascyron,  Co- 
ris,  Sarothra,  Fuchsia  microphylla,  bicarboniana  und  einige  andere  F.- 
Arten,  Capparis  rupestris,  Crassula  lactea,  cordata,  Kleinia  tropaeo- 
loides,  Cotyledon  (Echeveria)  dasyphylla,  Rochea  versicolor,  coccinea, 


'")  Mehr  daríxber    sielie   in  meinen  „Phytodynamisclien    Untersuchungen" 
p.  111  f. 

'*")  Eine  grijssere  Anzalil  von  PHauzenarten,  an  welchen  neben  den  anto- 
noiiien  auch  die  helio-  und  geotropischen  Bewp.iíungen  in  Action  treten,  ist  in 
meinem  Werke  1.  c.  p.  112  f.  angefiihrt. 


68  XXXI V.     A.  Hansgirg: 

Sempervivum  (Greenowia)  rupiíVaga,  polypharmacen,  S.  (Aeonium) 
decoťuiii,  aiboťeiim,  castellopavia,  balsamiferuin,  barbatiim,  Saundersii, 
Berthoklii,  S.  (Aichryson)  tortuosum,  punctatum,  Antinliinuiii  asarina, 
Oiiganum  cieticum,  macrostachyuni,  compactum  (schwácher),  Ballota 
pseudodictamnus,  Blepliilia  hirsuta,  Galium  coronatum,  Coriaria  myrti- 
folia,  Campanula  Cawolini,  Euphorbia  lathyris  (Sťhwach),  Welwitschii, 
Plectiantbus  glaucocalyx,  Jocliroma  violaceiim,  Acliyranthes  Versclia- 
ífeltii,  Iresine  acuminata  und  J.  Lindenii. 

Wie  an  den  Bliithenstielen  so  erfolgeii  auch  an  den  Blattstielen 
bei  vielen  vorher  genannten  und  bei  naclifolgenden  Pflanzenarten  niehr 
oder  weniger  starke  positiv  heliotropische  Kriimmungen :  Salvia  invo- 
lucrata,  Farfugium  grande,  Petagnia  saniculaefolia,  Sidalcea  nialvae- 
flora,  Eranthis  biemalis,  Stephania  hernandiaefolia,  Deli)hinium  Sta- 
phisagria,  Hedysarum  coionarium,  Trifolium  repens  var.  pictuni, 
Crassula  pellucida  (schwach);  bei  einigen  Species  macht  sich  an  den 
Blattstielen  neben  der  positiv  beliotropischen  Kriimniung  zugleich 
auch  eine,  meist  jedoch  nur  scbwache  Torsiou  geltend,  so  z.  B.  an 
Tropaeolum  Lobianum,  Antirrhinum  asarina,  Teucrium  siculum,  Visiana 
paniculata  u.  á. 

Nebenbei  bemerke  ich  hier  noch,  dass  auífallende  positiv  helio- 
tropische Nutationen  der  Blattstiele  blos  an  Pflanzen  mít  weichen 
und  krautigen,  nicht  niit  dicken  und  lederartigen  Laubblattern  zu  Stande 
kommen,  so  z.  F).  an  Cam})anula  ťloribunda,  garganica,  Portenschla- 
giana,  i>yramidalis,  Erodiuin  corsicuni,  Duchesnea  fragerioides,  Astra- 
galus  narbonensis,  Psoralea  glandulosa,  Pelargoniuni  holosericeum, 
capitatuni  und  áhniichen  P.-Arten,  Lippia  filiformis,  Abutilon  Darwinii, 
Cyclamen  hederaefolium,  Kleinia  articulata,  Convolvulus  scamnionia, 
Herniannia  candicans,  Simaruba  excelsa,  Sinningia  Hellerii,  Physalis 
peruviana,  Brugmansia  cornigera,  Pircunia  dioica,  Chavica  Ftoxburghii, 
Brachyphyton  diversifolium  u.  a. 

Hingegen  erfolgte  bei  nachgeuannten  Pflanzenarten  niit  dicken 
oder  lederartigen  Laubblattern,  auch  wenn  sie  durch  mehrer(^  Monate 
(Wintermonate)  in  Gewachshíiusern  einer,  die  einseitige  heliotropische 
Wachsthumforderung  hervorrufenden,  Beleuchtung  ausgesetzt  wurden, 
keine  positiv  heliotropische  Kriimmung  der  Laubbliitter,  sondern  der 
diese  Bliitter  tragenden  Achsen :  Othona  crassifolia,  Crassula  Sclniiidtii, 
ericoides,  Seduni  Clusianum,  bei  vielen  Rochea-,  Echeveria-,  Semper- 
vivum, Aloe-  und  Mesembryanthemum-Arten  u.  a. 

Aus  meinen  iiber  den  Heliotropismus  der  Bliithen  und  Laub- 
blátter  angestellten  Beobachtungen  ergibt  sich  weiter,  dass  die  lielio- 


Nene  Ilntersuchungen  iiber  den  Gamo-  und  Karpotiopismiis.  69 

tropische  Reizempfindliclikeit  bei  verschiedenen  Arten  iingleich  gross 
ist  und  dass  aiich  bei  einigen  Cyclamen-Arten  in  der  heliotropischen 
Reizbarkeit  der  Laubbliitter  sich  Verschiedenheiten  nachweisen  lassen, 
so  reagiren  z.  B.  die  Blatter  des  Cyclamen  aleppicura,  graecum  und 
persicum  auf  den  Lichtreiz  scliwácher  als  die  Blatter  des  unter  sonst 
gleiclien  Umstíinden  sich  beíindenden  und  demselben  einseitigen  Licht- 
einfluss  durch  langere  Zeit  ausgesetzten  Cyclamen  neapolitanum  und 
hederaefolium. 

Positiv  geotropische  Kriimmungen  der  Bliithenstiele  bez.  Stengel 
erfolgen  weiter^^'"')  auch  an  nachfolgenden  Pflanzenspecies,  an  welchen 
die  Bliithenknospen  oder  Blíithenkopfchen  vor  der  Entfaltung  nicken, 
wáhrend  der  Anthese  aber  meist  aufrecht  gestellt  sind. 

Fam.  Papaveraceae :  an  Platystemon  californicum,  Meconopsis 
Guilelmi  Waldemarii,  Papaver  pilosuni  u.  á.  ^^~) 

Fam.  Porhdacaceae :  an  Calandrinia  (Cistanthe)  grandiflora. 

Fam.  Umhelliferae:  an  Lagoecia  cuminoides,  Pimpinella  villosa, 
tragium,  Carům  ])unius,  Psichotis  ammoides,  Ridolfia  segetum,  Torilis 
heterophylla,  horaophylla  u.  á.,  bei  welchen  die  jungen  Dolden  oder 
Doldchen  positiv  geotropisch  gekriimmt  sind. "-) 

Fam.  Saxifragaceae :  an  Saxifraga  cuneifolia,  Maweana  u.  a.;^'^) 
auch  an  S.  cochlearis  sind  die  Bliithenknospen  an  den  schwach  herab- 
gekriimmten    Endtheilen    der   Zweige    positiv    geotropisch  gekrummt. 

Fam.  Crassulaceae :  an  Sedům  dasyphyllum,  cruciatum,  corsicum, 
atratum,  album,  bei  S.  rupestre  und  coeruleum  nur  schwach;  auch 
an  Notonia  semperviva. 

Fam.  Malvaceae:  an  einigen  Abutilon-  und  Thespesia- Arten. 

Fam.  Ranunculaceae :  an  Atragene  alpina,  Anemone  silvestris, 
pensylvanica  u.  ii. 

Fam.  Lmaceae:  an  Linum  catharticum  u.  ii. 

Fam.  Rosaceae:  an  Rubus  biflorus,  idaeus  u.  ii.,  Geum  rivale, 
geoides  u.  ii.,  Coluria  geoides  etc. ;  hingegen  sind  die  Bliithenstiele 
von  Geum  bitlorum,  macrophyllum,  ranunculuides,  Rubus  deliciosus, 
Geranium  triloplmm  u.  ii.  nicht  positiv,  sondern   negativ  geotropisch. 


'■*'^)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  111. 

1")  Siehe  auch  Scholtz  „Dio  Nutatiou  der  Bltithonstielc  der  Papaver- 
Arten  etc."  1«92. 

1*8)  Bei  Torilis  infesta  u.  a.  sind  die  Doldchen  jedech  nicht  herabge- 
kriimnit. 

^*'^)  Siehe  in  meinen  „Phytodynam.  Ilntersuchungen",  p.  111  f. 


70  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

Fam.  Oerankiceíw:  nn  Gei-anium  sanguineum,  ciistatuni,  scoticum, 
subcaulescens  u.  a. 

Fam.  Gesneraceac :  an  Saintpaulia  jonantha,  Gloxinia  digitaU- 
flora,  coccinea  u.  ii. 

Fam.  Compositae :  an  Ptilomeris  aristata,  Leiícopsidiiim  arkansa- 
num,  Venidium  calendulaceum,  speciosinii,  fugax,  Ormenis  am-ea, 
einigen  Artemisia-Arten  (z.  B.  A.  annua  u.  ii.),  Felicia  annua,  Hy- 
menoxis  califoriiica,  Bellium  miiiutum,  bellidioides,  Cliarieis  hetero- 
phylla,  Leontodon  incanus  u.  á.  ^•'") 

Fam.  Verbenaceae :  an  Duranta  Elisii  und  D.  Plmiiierii,  deren 
Blíitlienstiele  sicli  jedocli  niir  an  iiberliangenden  Bliithenstanden  auf- 
wárts  gegen  die  Sonne  ricliten. 

Fam,  Phmtagineae :  an  Plantngo  caiinata  var.  Gussonii,  an 
welcher  Varietat  die  jungen  Iníiorescenzen  positiv  geotropisch  ge- 
kiiimnit  sind.. 

Fam.  Liliaceae:  an  Allium  montanum  u.  íi.,^^^)  bei  welcliem  an 
,dem  Gipfeltheile  des  Bliithenschaftos  eine  i)ositiv  geotropiscbe  Kriim- 
mung  zu  Stando  komnit,  wiUircMid  bei  einigen  A.-Arten  (z.  B.  A. 
strictnm,  serotinum,  acutisepalnm,  Cyrillii,  magicum,  Molly  u.  ii.)  die 
Bliitlienschafte  sich  negativ  geotropiscli  verhalten 

Positiv  geotropisch  reagiren  weiter  auch  die  Bliithenstiele  eiuiger 
Albuca-,  Endyniion  und  fast  aller  mir  bekannten  Lilinm-  und  Fritil- 
laria-Arten.  Eine  auffallende  geotropiscbe  Empfindlicbkeit  der  Bliithen- 
stiele hábe  ich  auch  au  einigen  Solanaceen  (z.  B.  Vestis  lycioides), 
Ericaceen  (Pernettya  mucroiiata,  Andromeda  polifolia,  Lyonia  caly- 
culata  u.  á.),  Tremandraceen  (Platytheca  galioides),  Rosaceen  (Cotone- 
aster  nigra  u.  ii.)  nachgewiesen. 


h)  Untersuchungen  uber  die  karpotropischenKrúmmungen 
der  Kelch-,  Deek-   und  Hullblátter. 

Beziiglich  der  karpotropischen  Kriinimungen  der  in  der  Úber- 
schrift  genannten  Blatter,  liber  welche  ich  bereits  im  dritten  Kapitel 
meiner  „Phytodynamischen  Untersuchungen"  ausfiihrlicher  abgehandelt 
hábe,  moge  hier  nachtráglich  hervorgehoben  werden,  dass  von  den 
postfloralen,  karpotropischen,    zum    Schutze    der  Fruchtanlage   statt- 


^■''^)  Siehe  iu  meinen  „Pliytodynam.  Untersuchungen",  p.  lil  f. 
'^')  Sielio  iii  mcinon  „Phytodynani.  Untersuchungen",  p.  111  f. 


Neue  Untersuchungen  uber  den  Gamo-  und  Karpotvopismus.  71 

findeiulen  Schliessbewegungen  der  Kelcli-  u.  á.  Blíitter,  welche  niclit 
selteu  gleichzeitig  mit  einer  karpotropischen  Kruiiimung  der  Bliithen- 
stiele  verknilpft  sind,  die  postkarpotropisclien  zur  Verbreitung  der 
Sameu  dienendeu  Oeífnungs-  imd  Schliess-Bewegungeu  getrenut  wer- 
deii  miisseu. 

Da  liber  die  erst  nach  der  Samenreife  erfolgeiiden,  durch  Hygro- 
skopicitat  erzielteii,  sog.  hygro-  und  xerochastischen  Bewegungen, 
welche  wie  die  karpotropischen  Krilniinungen  der  Kelch-  u.  á.  Blátter 
unter  den  Siphonogamen  niclit  allgeniein,  sondern  nur  sporadisch  ver- 
breitet  sind,  hier  Niiheres  nicht  mitgetheilt  werden  kann^"'-),  so  werden 
in  nachfolgender  Liste  bloss  solclie  Pflanzenarten  angefiihrt,  deren 
Kelch-  u.  á.  Blíitter  eine  karpotropische,  nach  der  Befruchtung  der 
Bliithen  (vor  der  Samenreife)  erfolgende,  zum  Schutze  der  Keimlinge 
vor  athmosphiirischen  Einfliissen  sowie  gegen  Eingriffe  ungebetener 
Gíiste  aus  der  Thierwelt  etc.  dienende  Schliessbewegung  ausfiihren, 
resp.  eine  schiitzeude  Hiille  um  die  reifende  Fruchtanlage  bilden, 
mit  der  Beraerkung,  dass  diese  Species  in  dem  am  Schlusse  des 
dritten  Kapitels  meiner  vorerwahnten  Arljeit  angeíuhrten  Verzeich- 
nisse  ^■'^)  noch  nicht  namhaft  gemacht  wurden. 

Familie  Cistineae :  Gattung  Cistus  (C.  laurifolius  X  ladaniferus, 
algarvensis,  undulatus,  Clusii,  salviaefolius  X  hirsutus,  olbiensis,  lauri- 
folius X  monspeliensis,  porquerolensis,  monspeliensis  X  salvifolius). 
Gatť.  Helianthemum  (H.  glomeratum,  cauariense,  arcuatuni,  canum, 
arenicola,  brasiliense,  Coulteri,  echioides,  Carolinianum,  corymbosum, 
patens,  scoparium,  rupifragum,  laevipes,  viride,  schizifolium,  micro- 
carpum,  niloticum,  obscurum,  Vivianii,  grandiflorum,  italicum,  serpyl- 
lifolium,  hirtum,  mutabile  und  bei  allen  im  Vorhergehenden  auf 
Seite  41  angefiihrten  Helianthemum-  und  Tuberaria-Arten  mit  karpo- 
tropischen oder  akarpotropischen  Biiithenstielen).  Gatt.  Hudsonia  (H. 
tomentosa.  evicoides). 

Fam.  DiUeniaceae :  an  Candollea  cuneiformis  (schwach).  ^^') 

Fam.  Caryoiihyllaceae:    Gatt.    Silem    (S.  noctiflora,    squamigera 
(schwach  karpotropisch).  Auch  an  Silene  gallica,  cerastioides,  calycina, 


^^)  Melu-  iiber  diese  auch  zum  Schutze  gegen  Násse  oder  Trockeuheit  etc. 
dionenden  Bewegungen,  welche  ich  auch  an  den  Kelchbláttorn  einiger  Helianthe- 
mum-, Sagiua-,  Potentilla-,  Rubus-  etc.  Arteu,  sowie  auch  an  den  Involucral- 
bláttern  einiger  Compositen  und  Dipsaceenl)eobachtcthabe,  siehe  in  meinem  Werke 
1.  c.  p.  11  und  p.  73  f.,  dann  in  Kerner's  „PHanzenleben"  11. 

133)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  7G  bis  85. 

■^^)  Andere  Dilleniacecn  siehe  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  7fi. 


72  XXXIV.    A.  Ilansgirg: 

Giraldii,  brevistipes,  Heldreichii,  oxyodonta,  trinervia,  scabrida,  orope- 
dioruiii,  pendula,  psammitis,  ramosissima,  cinerea  und  bei  allen  S.- 
Arten  aus  der  Gruppe  Leiocalycinae  und  Lasiocalycinae  ist  der  Kelch 
apice  contractus  (nach  Williams)  ^^•^).  Weiter  bei  Melandryum  triflorum, 
Saponaria  cerastoides  (schwacli  karpotropisch). 

Gatt.  Stelleria  (S.  palustris,  Bungeana,  radians,  nemorum,  arvalis, 
pauciflora,  cuspidata,  Mannii,  flaccida,  gypsopliiloides,  pubera,  Sikki- 
mensis,  saxatilis,  bulbosa,  rupestris,  silvatica,  pungens,  brevifolia,  he- 
lodes,  saxifraga,  spathulata,  glauca,  Dilleniana,  longifolia,  viscida, 
neglecta,  petraea,  brachypetala,  Pallasiana  S.  (Larbrea)  alpestris,  cras  - 
sifolia,  bracteata,  uliginosa).    Gatt.  Gypsophila  (G.  altissima,  viscosa). 

(ji2áX.  Arenaria  (A.  lougistyla,  gothica,  nardifolia,  artica,  violacea, 
triaudra,  rubra,  serpyllifolia  var.  leptoclados,  A.  (Merckia)  physodes, 
A.  (Wierzbickia),  laricifolia,  auch  var.  incana.  Gatt.  Cenistium:  (C. 
trigynum,  moesiacum,  lanatum,  atrovirens,  lanuginosum,  brachypetalum, 
longirostre,  rigidum,  pilosiim,  incanum,  paucifloriim,  lithospermifolium, 
lanatum,  vagans,  nervosum,  Hieronymi,  oblougifolium,  Thomasii,  fal- 
catum,  Tliomsoni,  maximum,  iudicum,  Hausknechtii,  humifusum,  Kas- 
bek,  iníiatum,  rectum,  viscosum  C.  (Pentaple)  manticum,  C.  (Dichodon) 
cerastoides). 

Gatt.  Sagina  (S.  glabra,  nivalis,  Linnaei  auch  var.  maxima, 
decumbens,  humifusa,  chilensis,  abyssinica,  ciliata,  maritima.  S.  (Sper- 
gella)  nodosa,  auch  var.  glandulosa).  Gatt.  Alsine  (A.  banatica,  lini- 
folia,  auch  var.  glauca,  fasciculata,  A.  (Neumayera)  filicaulis,  Villarsii, 
A.  (Triphane)  Gerardi,  recurva,  hispida,  Facchinii,  věrna,  caespitosa, 
A.  (Sabulina)  setacea,  mediterranea,  mucronata).  Gatt.  Spergula  (S. 
viscosa,  íiaccida).  Gatt.  Speryularia  (S.  segetalis,  atheniensis,  mexicana, 
fruticosa,  marina,  heterosperma,  diandra). 

Gatt.  Moehrinyia  (M.  lateriílora,  macrophylla,  umbrosa,  stella- 
rioides,  diversifolia,  bavarica,  Tomassinii,  polygonoides,  pentandra, 
Taf.  I.  Fig.  10. ;  M,  dasyphylla,  glaucovirens,  pendula).  Gatt.  Buffonia  B. 
macrosperma,  virgata,  tenuifolia,  Oliveriana).  Gatt.  Moencliia  (M. 
mantica).  Gatt.  Polycarpaea  (P.  latiťolia,  aristata,  tenerifta).  Auch  an 
OrtegiaV  hispanica  in  horto  botan.  Prag.  und  an  allen  im  Vorher- 
gehenden  auf  S.  40  angeíuhrten  Alsinaceen-Arten  mit  karpotropischen 
Bliithenstielen. 

Fam.  Tiliaceae:   Gatt.  Triumf etta    (T.   rhomboidea,    glabra,  to- 


*")  On  the  genus  Silene,  1896. 


Neiie  Untersuchungen  uber  den  Gamo-  iind  Karpotropismus.  73 

mentosa  u.  ii.,  cleren  Peiiaiitliium  an  den  ephemoren  Bliitlien  sich  beiiii 
Verblíihen  scliliesst). 

Fam.  Hypericineae:  Gatt.  Hypericum  (H.  salicifolium,  elatum, 
ciliatum,  patulum,  gramineuiii,  aviculariaeíolium,  oblongifoliuin,  mono- 
gynum  schwach  karpotropiscli ;  bei  einigen  H.-Arten  ^'''^)  und  áhnlichen 
Hypericinnen  mit  akarpotropischen  Kelclibláttern  dient  die  beim  Ver- 
blíihen sich  schliessende  imd  bis  zur  Fruchtreife  persistirende  Corolle  etc. 
zum  Schutze  der  reifenden  Frucht).  Gatt.  Campylopus  (C.  cerastoides). 

Fam.  Malvaceae:  Gatt.  Malva  (M.  Mořeni,  erecta,  alcea,  parvi- 
flora,  alceoides,  moschata;  hingegen  verhalten  sich  die  Kelchblatter 
bei  einigen  M.-Arten  fast  oder  ganz  akarpotropisch,  z.  B.  bei  M. 
walthaeriaefolia). 

Gatt.  Sida  (S.  radicans,  cordifolia,  acuta,  retusa,  humilis,  car- 
pinifolia,  abutilonoides  ?j 

Weiter  gehoren  hierher  auch  Sphaeralcea  rivularis,  Abutilon 
polyandrum,  Abehnoschus  Manihot,  Pavonia  spinifex,  Schrankii,  La- 
vatera  neapolitana,  ungiiicuh\ta,  Malvastruni  anomalnm  nnd  divari- 
catum  (schwach  karpotropisch). 

Fam.  Lineae:  Gatt,  Linmu  (L.  setaceum,  strictum,  Tommasinii, 
squamulosmn,  africanum,  mysorense,  tenuifoliura,  pallescens,  perenne, 
steHaroides,  tauricum,  salsoloides,  niarginale,  maritimum,  usitatissimmn, 
auch  var.  humile  angustifolium).  Auch  bei  Reinwardtia  indica  (synora. 
Linum  trigynum)  erfolgt  der  zum  Schutze  der  reifenden  Frucht  die- 
nende  Kelchverschluss. 

Fam.  Oxalideae:  Gatt.  Oxalis  (O.  lupulinifolia,  pubescens,  ves- 
pertilionis,  subcarnosa,  Candollei,  controversa,  Bonariensis,  cernua, 
divergens,  Hernandezii  und  bei  allen  im  Vorhergehenden  auf  S.  39 
angefiihrten  O.-Arten  mit  kar[)otropischen  Bliithenstielen.  Gatt.  Gera- 
niaceae:  Fam.  Erodium  (E.  Gussoni,  absinthoides,  Sibthorpianum, 
litoreum,  mahicoides,  pimpinellifolium,  Boissieri,  guttatum,  bryonii- 
folium,  californicum,  chiuni,  Stephanianum,  crassifolium,  ruthenicum, 
Vetteri).  Gatt.  Pelargonium  (P.  ardens,  leucanthemum,  longifolium, 
auch  var.  laciniatum  und  var.  ciliatum,  ensatum,  heterophyllum,  hir- 
sutum,  pilosum,  astragalifolium,  pinnatum,  rapaceum,  flavura,  Skellei, 
roseum,  auch  var.  quercifolium,  elongatum,  carnosum,  Drummondii, 
articulatum,  ignescens,  pectinifolium,  hybridům,  heracleifolium,  tricolor, 
mixtum,  nanum,  Jenkensoni,  veniflorum,  canariense,  Henrickae,  peni- 
cillatum,  verbenaefolium,  P.  (Hoarea)  violaeflorum,  niveum;  hingegen 


156; 


'•)  Beispiele  siehe  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  71. 


74  XXXI V.     A.  Ilausgirg: 

bei  einigen    P.-Artcn   (z.  B.  P.   inodorum,   abrotanifolium    u.  a.)  fast 
oder  ganz  akarpotropiscli). 

Gatt.  Geranium  (G.  aťlanticum),  radicatum,  viscidulum,  lucidum, 
bohemicum,  villosum,  favosum,  affine,  laetum,  pilosum,  hungaricuni, 
Maximowiczii,  austriacum,  hybridům,  collinum,  aucli  var.  glandulosum, 
cineraceum  ?  pratense,  auch  var,  albiíloiiim  und  var.  palliditlorum  ; 
hingegen  bei  einigen  G.-Arten  (z.  B.  G.  malvaeflorum  u.  ii.  ^■'')  fast 
oder  ganz  akarpotropisch. 

Fam.  Powaceae ;  Gatt.  Cotoneaster  (C.  lucida,  multiflora  scliwaclier 
karpotropiscli). 

Fam.  Rosaceae:  Gatt,  Bosá  (R.  nitida,  rugosa,  Sayi,  mollis, 
spinosissima  auch  var.  stricta,  ferruginea,  glauca,  coriifolia,  glabrata, 
Kerneri,  hispidocarpa,  abietina,  pomifera,  virginiana,  auch  var.  cannabi- 
folia  und  var.  blanda;  hingegen  verhalten  sich  die  Kelchzipfel  bei 
einigen  R.-Arten  (z.  B.  R.  Waitziana,  audegavensis,  canina,  berberi- 
folia,  dumetorum,  collina,  alba  u.  á.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch, 
indem  sie  zur  Fruchtzeit  sich  nicht  oder  nur  schwach  aufwiirts 
kriimmen.  Bei  einigen  Rosa-Arten  kriinimen  sich  die  Kelchblatter  zum 
Schutze  der  reifenden  Frucht  gegen  Ameisen  etc.  abwiirts.  WJihrend 
die  Kelchzipfel  bei  einigen  Rosa-Arten  (z.  B.  R.  Scholzii  =  R,  gal- 
lica  X  1'ubiginosa)  bis  zur  Fruchtreife  erlialten  bleiben  und  dann  erst 
abfallen,  erfolgt  bei  anderen  R.-Species  ^■''')  das  Ablósen  und  Abfallen 
der  nach  stattgefundener  Befruchtung  der  Bliithen  sich  schliessenden 
Kelchzipfel  noch  vor  der  Fruchtreife  (so  z.  B.  bei  R.  pimpinelli- 
folia  u,  a.) 

Gatt.  Riéas  (R.  deliciosus,  serpens,  phoenicolasius,  scopusiensis, 
purpureus,  lucens,  Giintheri,  acuminatus,  horridulus,  hexagynus,  assa- 
mensis,  paniculatus,  ferox,  moluccanus,  macilentus,  ellipticus,  fru- 
ticosus;  bei  einigen  R.-Arten  (z.  B,  alpestris,  Thomsoni,  rugosus) 
nur  schwach  karpotropisch  und  bei  anderen  (z.  B.  R.  macrostemon, 
Clusii,  odoratus,  laciniatus,  bifrons,  lasiocarpus,  pimgens,  rosaefolius, 
niveus,  biíiorus,  Hookeri  u.  ii.)  fast  oder  ganz  akarpotropisch.^^'). 

Es  niag  hier  hier  noch  l)emerkt  werden,  dass  in  der  Gattung 
Rubus,  wie  bei  einigen  anderen  Rosaceen-Gattungen  (insb.  Rosa, 
Geum)  die  karpotropische  Schliessbewegung  der  Kelchblatter  nicht 
bloss  bei  verschiedenen  Arten,  sondern  ofters  auch  an  verschiedonen 
Exemplaren  einer  und  derselben  Species  ungleichartig  erfolgt.  So  sind 


'^')  Beispiele  sind  in  meinen  „Phytodynam.  Untersuchungen"  p.  71  h\%  73 


angofiihrt. 


Neue  Untersuchimgen  uber  den  Gamo-  und  Karpotropismiis.  75 

Z.  B.  die  Kelcliblatter  bei  R.  laciniatus  sclioii  wahrentl  der  Anthese, 
bei  einigen  R.-Arten  (z.  B.  deliciosusi  erst  zur  Fruclitzeit  lierabge- 
kriimmt,  wahrend  bei  I!,  odoiatus,  arcticus,  radula  u.  á.  die  Sepalen 
keine  karpotropisclie  Schliessbeweguug  aiisfilhren  und  zuř  Fruclitzeit 
wie  wahrend  der  Anthese  often  ausgebreitet  bleiben;  bei  R.  simplex 
sind  die  Kelchblátter  nach  der  Anthese  geschlossen,  zur  Fruchtzeit 
aber  (postkarpotropisch)  wieder  geoffnet. 

Gatt.  Síbhaldia  (D.  adpressa,  tetrandra).  Gatt,  Geum  (G.  parvi- 
íiorum  und  Trcmontii,  bei  welchen  wie  bei  einigen  anderen  G.-Arten  '^') 
der  Kelch  zur  Fruchtzeit  geschlossen  ist;  hingegen  sind  die  Kelch- 
bliitter  bei  vielen  G.-Arten  ''"j  (z.  B.  G.  chilenso,  strictum  X  ui"banum, 
tyrolense,  molle,  hispiduni,  magellanicum  u.  á.)  zur  Fruchtzeit  herab- 
geschlagen  oder  verhalten  sich  fast  oder  ganz  akarpotropisch). 

Gatt.  Potentilla  (P,  trifurcata,  spuria  (sterilis  X  niicrantha),  Hip- 
piana,  dealbata,  P,  sp.  indetor.  in  horto  botan.  Vindob.,  P.  Mayana, 
milligrana,  Nutalliana,  parviťolia,  dahurica,  soongorica,  conferta,  se- 
ricea,  desertorum,  viscosa,  speciosa,  caulescens,  rubens,  hybrida, 
(alba  X  sterilis),  gellida,  splendens  (schwach),  lazica,  věrna  var.  asi- 
atica,  pentaudra,  armoniaca,  minima,  bicolor,  adscharica,  fallacina,  Bello- 
wensis,  thuringiaca  auch  var.  villosa,  canescens,  auch  var.  ingurensis 
und  var.  virescens,  arenaria,  pilosa  auch  var.  vlasicensis,  brachyloba 
ruthenica,  tiroliensis,  auch  var.  aprica,  Siegfridii,  rupestris  auch  var. 
villosa,  aestiva,  taurica  auch  var.  mollicriuis,  amansiana,  Billotii, 
vitodarensis,  albescens,  turicensis,  Mermodii,  agrivaga ,  opacata, 
bolzanensiformis,  frigida,  Thomniasiniana,  montenegrina,  subnivalis 
(minima  X  aurea),  Brennia  (nivea  X  salisburgensis),  vindobonensis, 
norvegica,  bolzanensis ;  hingegen  bei  einigen  P.-Arten  '^^)  fast  oder  ganz 
akarpotropisch. 

Indem  ich  hier  beziiglich  der  karpotropisch  oder  akarpotropisch 
sich  verhaltenden  Arten  aus  der  Gattuug  Potentilla,  Fragaria  u.  a. 
auf  mein  vorher  geuanntes  Werk  ^^'')  verweise,  bemerke  ich  noch, 
dass  auch  bei  Fragaria  nilgerrensis  und  F.  Daltoniana  der  Kelch  zur 
Fruchtzeit  wie  bei  einigen  Chamaerhodos-  und  Horkelia-(Potentilla) 
Arten  offen  bleibt. 

Fani.  Cruciferae:  an  Draba  aizoides,  pectinata,  armata,  hispanica 


*=^)  Beispiele  sind  iu  meinen  „Phytodynam.  Untersuchimgen",  p.  73  u.  79 
angefíihrt. 

^^^)  Bespieie  sind  iii  meinen  „Phytodynam.  Untersuchungen",  p.  72  und 
79  angefíihrt. 

>■■')  L.  c.  p.  7-J. 


7G  XXXI V.    A.  Hausgirg: 

u.  ii. ;  an  einigen  Isatis-,  Heliophila-  mul  Alyssiim-Arten  u.  a.,  bei 
welchen  der  oft  bis  zur  Fruchtreife  persistirende  und  geschlosseiie 
Kelch,  nicht  selten  auch  die  beim  Verbliihen  sicli  scliliessende  uud 
nach  der  Befruchtung  der  Bltithen  niclit  abfallende  Corolle  zum  Schutze 
der  jungen  Frucht  dient.  '*^'')  Aelmliches  gilt  aucli  von  Vella  pseudo- 
laujan,  bei  welcher  die  Kelchbliitter  wálirend  der  Bliithezeit  sich  nur 
so  weit  auseinander  thun,  dass  durch  die  engen  Spalten  blos  die 
Blumenblátter  und  die  Staubfaden  hervorragen. 

Fam.  Eutaceae:  an  Skimmia  japonica. 

Fam.  Portulacaceae :  an  Claytonia  acutifoha  und  Calandrinia 
compressa. 

Fam.  Saxifragaceae :  an  Jamesia  americana. 

Fam.  Cmssulaceae :  an  Umbilicus  horizontalis  und  Aichryson 
Parlatorei  (schwach). 

Fam.  Ficoideae:  Gatt.  Telephiuni  (T.  muschensis,  spliaerosper- 
mum,  oligospermum).  Gatt.  Mesembryanthenmm  (M.  pinnatifidum  und 
crystallinum  schwach).  Auch  an  Pharnaceum  aciduni. 

Fam.  Passijioraceae :  Gatt.  Pasšijlora  (P.  triloba,  hmatá,  race- 
mosa,  coerulea,  pallidiílora,  minima  u.  á.).  ^**')  Gatt.  Disemma  (D. 
aurantia). 

Fsi.m.  Leguminosae :  Gsitt.  Ononis  (O.  oligophylla,  penduk,  sicuLa, 
foeteus,  hirsuta,  repens,  antiquorum;  bei  einigen  O.-Arten  (z.  B.  O. 
reclinata,  Cintiana  u.  a.)  schwacher  karpotropisch  oder  (z.  B.  Ononis 
alopecuroides)  fast  bis  ganz  akarpotropisch).  Gatt.  Alysicarpus  (A. 
longifolius,  Heyneanus,  nummularifolius,  styracifolius).  Gatt.  Hedysarum 
(H.  flexuosum,  cochinchinense,  coronarium  auch  floře  albo). 

Weiter  gehort  hieher  auch  Desmodium  parviflorum,  Onobrychis 
aequidentata,  Cassia  glandulosa,  occidentalis  u.  a. ;  ^^'^)  hingegen  ver- 
halten  sich  die  Kelchblátter  von  Cassia  Tóra  u.  ii.  akarpotropisch, 

Fam.  Ternstrdmiaceae :  an  Camelia  theifera  (Thea  chinensis)  an 
lebenden  (ostindischen  und  auf  der  Insel  Ceylon  kultivirteiij  Exem- 
plaren. 

Fam.  Sapotaceae:  an  Chrysophyllum  Cainiti. 

Fam.  Sterculiaceae :  an  Lasiopetalum  bracteatuoi. 

Fam.  Myrtaceae:  an  Leptospermum  auricuLatum  (schwach  kar- 
potropisch). 


^""j  Andě  re  Beispiele  siehe  im  Vorhergehenden  auf  S.  24. 

"')  Andere  Arten  siehe    in  meinen  „Phytodynam.  TTntersuchungen,"  p.  98. 

^®^)  Andere  Arten  siehe   in  meinen  „Phytodynam.  Untersuchnngen,"  p.  98. 


Neue  Untersuchungen  tiber  den  Gamo-  imd  Karpotropismus.  77 

Faiii.  Polygalaccae :  Gatt.  Póly  gala  (P.  furcata,  sibirica,  tri- 
phylla,  crotalaiioides,  niyrtifolia,  grandis  u.  ii.,  bei  welchen  sicli  nach 
der  Anthese  blos  die    zwei  Hiigelformigen  Kelchblátter  schliessen.  ^'^'^) 

Fam.  Lythrarieae :  an  Lytlirum  acuminatum. 

Fam.  Loganiaceae :  an  Spigelia  splendens. 

Fam.  HydfophyUaceae :  an  Wigandia  Kunthii. 

Fam.  Myrsineae:  Gatt.  Ardisia  (A.  colorata,  pyramidalis,  liumilis 
Taf.  I.  Fig.  7;  A.  crispata  aucli  var.  alba). 

Fam.  Ápocynaceae :  an  Rauwolfia  (Cyrtosiphonia)  spectabilis. 

Fam.  Dibkitae:  Gatt.  Plectmnthus  (P.  parviflorus,  hadiensis, 
amboinensis  (schwach).  Gatt.  Scutellaria  (S.  amoena,  variegata,  ma- 
crantha,  violacea,  minor,  alpina  aucli  var.  lupulina  und  var.  latifolia, 
S.  Ventenatii,  hastaefolia  (schwach  karpotropisch), 

Gatt.  Ocimum  (O.  viride;  hingegen  bei  O.  Sellowii  akarpotro- 
pisch).  Gatt.  Salvia  (S.  Beckeri,  involucrata,  pseudosilvestris,  grandi- 
tlora,  violacea  et  alba  in  horto  Victoriae  in  Bombay,  S.  lanceolata, 
scorodonia,  Heeriana,  tiliaefolia,  rufescens,  bei  S.  macrostachys  schwach 
karpotropisch ;  hingegen  bei  einigen  S.-Arten  (z.  B.  S.  Roemeriana, 
acaulis,  acetabulosa,  verticillata,  Bertolonii,  Forskohlii,  campestris  u. 
ii.)  akarpotropisch.  Gatt.  Dracocephalum  (D.  canescens,  peltatum,  mol- 
davicum  (schwach  karpotropisch). 

Weiter  gehort  hieher  auch  Anisomeles  ovata,  Marsypianthes 
hyptoides,  Lavandula  mnltifida,  Ziziphora  temiior  und  Prunella  gran- 
diUora,  pennsylvanica,  pinnatifida,  vulgaris  (schwach  karpotropisch). 
Bei  Sideritis  montana  u.  á.  erfolgt  zwar  kein  Kelchverschluss,  doch  wird 
die  Kelchoffnung  durch  die  beim  Verbluhen  sich  schliessende  Corolle 
geschiitzt.  ^'") 

Bei  einigen  Labiaten,  bei  welchen  nach  Abfallen  der  Blumen- 
krone  zwar  keine  karpotropische  Schliessbewegung  des  Fruchtkelches 
zu  Stande  komnit,  wird  die  Kelchmtindung  nicht  selten  durch  einen 
mehr  oder  weniger  dichten  Haarkranz  geschiitzt,  ^^'^)  indem  die  wiihrend 

16.1^  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  170  in  Anmerkung. 

'***)  Aehnlich  wie  bei  Sileuc  obtusifolia,  Oxalis  rhombeo-ovata,  rusciíbrmis 
u.  il.,  bei  welchen  die  reifende  Frucht  von  dem  persistirenden,  sich  meist  uur 
unvollstandig  schliessonden  Kelche  nud  vou  der  nicht  abfallenden,  die  Kelchmiin- 
diing  verschliessendeu,  Corolle  gescbiitzt  wird. 

i85j  Mehr  ixlior  die  biologische  I?edeutung  dieser  Haarkranz*,  welche  auch 
in  ďr  Gattung  Ballota  u.  a.  vorkommen,  siehe  in  Kkrnkk's  „Pílanzenleben,"  II., 
440.  Bei  Calaniintha  clinopodium  nud  an  einigen  Galeopsis-Arten  íeblt  der  Haar- 
kranz und  die  Kelchmiindung    ist  wie    bei  den  meisten  Labiaten  (auch  bei  Pan- 


78  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

der  Anthese  aufieclit  gestellteii  Tricliome  des  Peristoras  nach  der 
Befruclituiig  der  Bliithen  sicli  lierabkriimmen  und  die  Miindung  der 
becherformigen  Fruclitdecke  meist  vollstandig  fso  z.  B.  bei  Leucas 
stelligera,  nubica,  ^^^)  Monarda  aristata,  elegans,  clinopodia,  violacea, 
splendens,  Teucriuui  diamaedrys,  botrys,  Thymus  serpyllum,  num- 
mularius  u.  a.,  Marubium  vulgare,  Sideritis  iHesiodia)  moutana, 
Calamintlia  dilatata,  adscendens,  obliqua,  aciuos  u.  ii.)  oder  nur  uii- 
voUstándig  (z.  B.  bei  Monarda  barbata,  amplexicaulis,  altissima,  com- 
mutata,  Marubium  leonuroides,  Micronieria  Rodriquezii,  filiformis, 
Galeopsis  pubescens,  bifida  auch  fl.  grande,  pyrenaica,  tetraliit  und 
Pernhofferii  (schv\ach),  Teucrium  poliuni,  Nepeta  cataria,  coerulea, 
Calamintha  mentaefolia,  atlionica  u.  ii.)  absperren. '"'') 

Fam.  Gesneraceae :  Gatt.  Streptocarpus  (S.  parviíiorus,  billorus, 
caulescens,  Humboldtii).  Gatt.  Klugia  (K.  zeylanica,  azurea,  Noto- 
niana).  Gatt.  Koellikeria  (K.  argyrostigma  auch  var.  Moritziana,  sub- 
dimidiata).  Gatt.  Isoloma  (Tydaea)  hybrida,  hirsuta,  pyramidalis 
(schwachkarpotropisch).  Gatt.  (re5wer«  (G.  bullosa,  Blassi,  macrantha, 
hybrida,  G.  (Dircaea)  cardinalis,  bei  welcher  auch  der  lange  Griífel 
wie  bei  vielen  Scrophularineen,  Polemoniaceen,  Passifloraceen,  Cruci- 
feren  u.  a  bis  zur  Fruchtreife  persistirt).  Gatt.  Smithiantha  (Naegelia) 
(S,  Geroltiana,  splendens,  hybrida  auch  var.  eximia,  zebriua,  multi- 
fiora  (schwach  karpotropisch).  Gatt.  Babiana  (B.  disticha,  cyanea). 
Gatt.  DichrofJirichiim  (D.  chorisepalum,  asperifolium). 

Weiter  auch  an  Hypocyrta  strigillosa,  Anethaiithus  alatus, 
Episcia  (Physodeira)  bicolor,  Rhynchogiossum  (Loxotis)  obliquum, 
Lysionotus  serrata,  Conandron  ramondioides,  Petrocosmea  sinensis, 
Eucodonia  Ehrenbergii  (Chaudirola  ianata),  Saintpaulia  jonantha, 
Achimenes  candida  (schwach  karpotropisch),  auch  bei  Hepiehi  cordata 
und  Dicyrta  candida  erfolgt  die  Schliessung  des  Fruchtkelches  meist 
nur  unvollstandig. 


zeria-,  Moldavica-  (Dracocephakim-),  Stachys-,  Salvia-,  Meutha-Arten)  zurFrucht- 
zeit  ofifen. 

^®*)  Wáhrend  bei  den  Leucas- Aťten  aus  der  Section  Astrodon  Bentli.  der 
Kelch  eiuen  zottig  beliaartea  Schhi!id  bi-sitzt,  ist  er  bei  den  Aiten  aus  der  Section 
Ortholeucas  Beuth.  (z.  B.  L.  virgata,  Ianata,  tomentosa,  masaiensis  u.  á.)  mit 
kahlem  Schlunde  versehen. 

^^'')  Bei  vielen  Labiaten  (Calamintha,  Thymus,  Salvia  u.  á.)  dient  der  bei 
der  Fruchtreife  zu  einer  trockenen  sackartigen  Hiille  ausgebildete  Kelch  als  Ver- 
breitungsmittel,  áhnlich  wie  der  fallschirmartige  Fruchtkelch  der  Micromeria 
nervosa  uud  áhnlicher  Lippenbliithler  oder  die  fallschirmartigen  Blumenblátter 
der  Verticordia  oculata  u.  a.  (vergl.  Kkkner,  Pflauzenleben,"  II.,  p.  791  f.). 


Neue  Untersuchungen  iiber  den  Gamo-  und  Karpotropismiis.  79 

Gatt  Niphaea  (N.  rubida,  crenata,  parvifiora,  cariponsis).  Gatt. 
lloea  (B.  inultiíiora,  Commersonii,  hygroinetrica,  eranifolia,  liygro- 
scopica). 

Faiu,  Scroplmluriaceae :  Gatt.  Pentstemon  (P.  liybridus,  deustus, 
gracilis,  diífusiis,  glaber,  Ricliardsonii,  carinatiis,  Hartwegii,  roseus, 
digitalis  var.  latifoliiis,  cordifoliusj.  Gatt.  Herpcstis  (H.  inyi-iophylloi- 
des,  chrysantha,  H.  (Bacopa)  vandellioides).  Gatt.  Stemodia  (S.  viscosa, 
chilensis'.  Gatt.  SiMJwrpia  (S.  peiegrina,  eiiropaea  (schwacli).  Gatt. 
Calceolaria  (C.  crenata,  mexicana,  C,  Pavoni  auch  an  deren  Va- 
rietaten). 

Gatt.  Scoparia  (S.  flava,  pinnatifida,  ericacea,  dulcis,  bei  welcber 
wie  bei  eiiiigeii  anderen  Scrophulariaceen  etc.  ^''^)  nach  Entfernung  der 
Corolle  der  Kelch  eine  fast  niomentane,  passive  Schliessbewegung 
ausfiilirt).  Gatt.  Jlonsoa  (A.  linearis,  incisifolia,  caulialata,  peduncu- 
laris,  albitlora,  Lagerlieimia  und  A.  sp.  ex  Quito  in  horto  botan.  Prag.) 

Gatt.  Verhascum  iV.  virgatiiui,  heteroraaluni,  granditiorum,  ma- 
cranthuni,  blattarioides,  Wiedeniannianuui,  gnaplialoides,  blattaria  auch 
ílore  albo,  nigrům  auch  var.  lanatum,  thapsiforme  auch  íl.  albo,  phoe- 
niceum  X  sp-  ignota  in  horto  botan.  Haun.  u.  ii.).^*^'') 

In  der  Gattuiig  Verba scum,  Scoparia  u.  a.  erfolgt  die  ofters 
sclion  durch  eine  Erschiitterung  verursachte  Schliessbewegung  des 
Kelches  nicht  in  Folge  einer  besonderen  Reizbarkeit,  wie  Hackpu.  und 
nacli  ihiu  auch  Martinelli  * ' '^)  fálschlich  erklaren,  sondern  durch  Ehisti- 
citiit  des  vor  der  Ablosung  der  Corolle  in  Spannung  befindlichen 
Kelches.  ^'^) 

Gatt.  Russelia  (R.  íioribunda,  equisetiformis,  coccinea,  rotundi- 
folia,  juncea).  Gatt.  Scrophularia  (S.  lyrata  auch  var.  tanaeetifolia, 
lucida,  multiíida,  trifoliata,  Bormiilleri,  peregrina,  Olivieri,  sainbuci- 
folia,  minima,  chrysantha,  bosniaca,  auriculata).  Gatt.  Línaria  (L. 
praecox,  saxatilis,  reticulata,  multipunctata,  linifolia,  Huteri,  lilacina, 
melanantha,  Cavanillesii,  ramosissima,  alpina,  purpurea,  oligantha, 
repens,  tingitana,  maroccana,  microcephala,  triornithopliora,  odora, 
})allida,  linogrisea,  multicaulis,  L.  (Cynibalaria)  pilosa,  hepaticaefolia, 
pallida,  elatine;  L.  saphiriana,  supina,  Pančiči,  rubioides,  Huteri, 
corifolia,    origanifolia,    aparinoides;    hingegen    bei    einigen   L.-Arten 

168)  Vergl.  meiii  "Werk  I.  c.  p.  tí7. 

160-)  \'ei-gl.  raein  Werk  1.  c.  p.  81. 

'■'")  Oii  tlie  caiises  of  tlie  fall  oť  the  corolla  iii  Veri)ascuiii,  1894. 

ni)  Vergl.  niein  Werk  1.  c.  p.  149. 


I 


80  X\X1V.    A.  Hausgirg: 

(z.  B.  L.  tiipliylla,  Tournefortii,  chalepensis  u.  ix.)  nur  schwach  kar- 
potropisch  oder  fast  akarpotropisch.  Gatt.  Chclone  (Ch.  Lyonii).  Gatt. 
Antirrhinum  (A.  rupestre,  orontium  var.  grandiflorum,  purpureum, 
sempervirens,  calycinum,  reticulatum). 

Weiter  gehoreu  hieher  auch  Stauropbragma  anatolicum,  Bon- 
naya  oppositifolia,  Centranthera  hispida,  Scliizanthus  retusus  und 
lilacinus,  Limnopliila  gratioloides,  Gratiola  virginica,  Freylinia  imdu- 
lata,  Geochorda  cuneata,  Craterostigma  plautagineuin,  Tenella  flori- 
bunda,  Morgauia  glabra,  Leucocarpus  perfoliatus,  Chaenorrhinum 
(Linaria)  macropodum  und  origanifolium. 

Gatt.  Ilysanthes  (I.  gratioloides,  liyssopoides).  Gatt.  Angelonia 
(A.  cornigera,    crassifolia,    minor,   Blanchetii,   lobanifolia,  salicifolia). 

Gatt.  Veronica  (V.  tubiílora,  pinnata,  fruticulosa,  Ponae,  glan- 
dulosa,  Mannii,  crinita,  cbamaedrifolia,  rosea,  pallida,  rupestris,  an- 
gustiťolia,  raedia,  incana  X  media,  dichrus,  repens,  incana  X  spuria, 
longifolia  fl.  albo,  pulchella,  prenja,  Allioaii,  orientalis  auch  floře  albo). 
Gatt.  CoUinsia  (C.  bicolor,  bartsiaefolia,  corymbosa  schwach  karpo- 
tropisch). 

Gatt.  Diascia  (D.  diffusa,  eloiigata,  runciuata,  cuneata,  Thun- 
bergiana,  tanyceras,  racemulosa,  capsularis,  rigescens).  Gatt.  Hemimeris 
(H.  montana,  coccineai.  Gatt.  Conohea  (C.  aquatica,  pusilla,  scopa- 
rioides,  multifida),  Gatt.  Bacopa  (B.  chamaedryoides,  tenella,  flagel- 
laris,  nigrescens,  aniplexifolia,  reptans,  divaricata,  rotundifolia,  lani- 
gera).  Gatt.  Artanema  (Torenia)  A.  fimbriatuni,  longifolium). 

Gatt.  Torenia  (T.  stolonifera,  asiatica,  Fournieri  auch  floře  albo, 
parviflora).  Gatt.  Anficharis  (A.  arabica,  linearis).  Gatt.  Stríga  (S. 
hirsuta,  scabra,  elegans).  Gatt.  Lhidcrnia  (L.  diffusa,  nummulariae- 
folia,  pedunculata,  L.  (Vandellia)  angustifolia,  lobeiioides,  hirsuta, 
scabra,  mollis,  alsinoides,  pyxidaria,  oblonga,  crustacea).  Gatt.  Am- 
hulia  (A.  punctata,  racemosa,  gratioloides  schwach  karpotropisch). 

Gatt.  Celsia  (C,  lanata,  viscosa,  heterophylla,  valerianaefolia, 
Sedgwickiana,  betonicaefolia,  Boissicri,  floccosa,  acaulis,  pontica,  par- 
viflora, cretica,  Cyllenea,  laciniata,  densiflora,  Suworowiana,  pinetorum, 
Daenzeri,  orientalis  und  bei  allen  im  Vorhergehenden  auf  S.  51  f.  ange- 
fiihrten  Celsia-  (auch  Verbascum-,  Alonsoa-,  Angelonia-,  Stauro- 
pbragma-, Wulfenia-,  Torenia-,  Chaenorrliinum-,  Veronica-,  Digitalis- 
etc.)  Arten  mit  karpotropischen  Bluthenstielen. 

Gatt.  Ourisia  (O.  breviflora  =  O.  antarctica,  cacspitosa,  coccinea, 
alpina,  racemosa,  macropbylla,  elegans). 


Neiie  Untersiichungeu  tiber  deu  Gamo-  iind  Karpotropismus.  81 

Gatt.  SynthyHs  (S.  rotunclifolia,  pinnatitida.  rubra,  renifonnis 
Houghtoniaiia). 

Gatt.  Digitalis  (D.  nervosa,  canarieiisis,  liitea  X  purpurea,  lae- 
vigata,  viridiHora,  thapsi,  aurea,  purpnrascens,  sceptrura,  tomentosa, 
lanata,  rigida;  hiiigegen  bei  eiiiigen  D.-Arteii  (z.  B.  D.  lutea,  ferru- 
ginea,  obscura  u.  á.)  nur  scliwach  karpotropist-h  . 

Gatt.  Nemesia  (N.  saccata,  turbata,  raelisacfolia,  auisocarpa, 
clieiranthus,  versicolor). 

Gatt.  ZalusiansJcia  (Z.  selagiiioides,  lychnidea  (scbwach).  Gatt. 
Melampi/nim  (M.  subalpinum  (M.  nemorosum  var.  angiistifolium)  ii.  ix- 
scbwach  karpotropisch). 

Fani,  Pedalineae:  Gatt.  Sesamum  (S.  indicum,  foetidum,  anglisti 
foliiim,    angolense,    Scbinzianum,    alatum,   pentapbylliuu,    microcalyx)  • 
Gatt.  Cerafotheca  (C.  triloba,  lamiifolia  und  bei  anderen  Cei-athoteca- 
und  Sesamum-Arten  rait  karpotropisehen  Blíitbenstielen).  Weiter  gebort 
hieber  aneb  Pretrea  zanguebarica  und  Martynia  proboscidea. 

Fara.  Acantluiceae :  Gatt.  Asystasia  (A.  coromandelina  aucb  var. 
alba,  Lawiana,  violacea).  Gatt.  Barleria  (B.  terminalis,  lupulina, 
cristata  aucb  var.  alba,  B.  prionitis  aucb  ihre  Varietáten).  Gatt.  Aphe- 
landra  (A.  tetragona,  fulgens,  cristata).  Gatt.  Buellía  (R.  uapifera, 
pulchella  und  R.  sp.  indeterin.  in  liorto  botan.  Berol.). 

Gatt.  Eranthenmni  (E.  rubrum  aucb  var.  venosum,  marmoratum, 
variabile,  crenulatum,  laxifloruni,  elegans,  tricolor,  pulcbellum,  strictum, 
leuconeurum),  Gatt.  Fitfoma  (F.  Parrei,  gigantea,  argyroneura  in  horto 
botan.  Haun.).  Gatt.  Synnema  (S.  Cardantbera)  balsamicum,  biplicatum). 
Gatt.  Bríllantaisia  (B.  Molleri,  nitens,  Soyauxii). 

Weiter  gebort  bieher  aucb  Meyenia  albida,  Peristropbe  mexicana, 
Cryptopbragmiuni  ceylanicum,  Tbyrsacanthus  rutilans,  Beloperone 
violacea,  Petalidium  barleroides,  Graptopbyllura  pictum,  Andrograpbis 
retioides,  Pblogacantbus  asperulus,  Lepidagathis  lutea,  Cbeilopsis 
montana,  Pbysicbilus  serpyllum,  Adbatoda  vasica,  Hemigrapbis  colo- 
rata,  Rostellularia  (Justicia)  abyssinica,    Mouecbma  (Justicia)  debilis. 

Gatt.  Sfrobilanthes  (S.  tetrapterus,  Dyrenianus  scbwach,  S.  sp. 
indeter.  in  horto  botan.  Berol. ;  hingegen  bei  S,  calopus  nur  scbwach 
karpotropisch).  Gatt.  Rumjía  (R.  ropens,  parviflora),  Gatt.  IlaplantJms 
(H.  hygrophiloides,  tentaculatus).  Gatt.  Hyyrophila  (Asteracantha) 
spinosa,  loiigifolia.  Gatt.  Blepharis  (B.  molluginifolia,  asperrima), 
Gatt.  Sancliezia  (S.  calicothricha  und  nobilis  schwach  karpotropisch). 
Gatt.  Justicia  (J.  thyrsiíiora,  procumbens,  coccinea,  secuuda,  sphaero- 
sperma,  chinensis,  trichotoma). 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  18'J0.  6 


82  XXXIV.     A.  Hansgirg; 

Fam.  l^erbenaceae :  Gatt.  Stachytarpheta  (S.  jamaicensis,  muta- 
bilis,  indica,  angustifolia).  Gatt,  Verbena  (V.  bonariensis,  paniculata 
u.  a.)  "-) 

Fam.  Encaceae:  Gatt.  Memiesia  (M.  ferruginea,  pentandra, 
ciliicalyx,  glabella,  polifolia  auch  var.  rubra).  Gatt.  Clethra  (C.  alni- 
folia,  auch  var.  tomentosa,  acuminata,  barbinervis,  arborea),  Gatt. 
Khodothamnus  (Rhododendron)  chainaecistus,  kamtschaticus).  Gatt. 
Fhododendron  (R.  suave,  Dalhousiae,  ciliatum  schwach  karpotropisch). 

Gatt.  Lyonia  (L.  nitida,  Mariana;  bei  einigen  L.-Arten  (z.  B. 
L.  racemosa)  fast  oder  ganz  akarpotropisch). '^^) 

Weiter  auch  an  Azalea  hybrida  var.  vittata,  Andromeda  caly- 
culata  und  arborea?  Bryanthus  erectus,  Arctostaphylos  uva  ursi.  Gatt. 
Pernettia  (P.  mucronata,  floribunda,  speciosa). 

Fam.  Epacrideae:  Gatt.  Epacris  (E.  obtusifolia,  paludosa,  hya- 
cinthiflora,  miniata  auch  var.  splendens,  E.  Isabella,  grandiflora, 
hybrida  auch  var.  Fulleri;  hingegen  bei  einigen  E.-Arten  (z.  B.  E. 
Mont-Blanc)  fast  oder  ganz  akarpotropisch). 

Fam.  Oleaceae:  an  Jasminum  arborescens. 

Fam.  Boragineae:  Gatt.  Myosotis  (M.  alpestris,  rubicula,  versi- 
color,  grarainifolia,  australis,  suaveolens,  Victoria;  hingegen  bei  eini- 
gen M.-Arteu  (z.  B.  M.  lingulata,  gracillima,  palustris  u.  a.)  fast  oder 
ganz  akarpotiopisch).  Gatt.  Symphytimi  (S.  cordatum,  grandiflorum, 
Wettsteinii;  hingegen  bei  S.  uliginosum,  tuberosum  u.  a.  nur  schwach 
karpotropisch.  Gatt.  Omphalodes  (O.  věrna,  amplexicaulis). 

Gatt.  Echium  (E.  plantagineura,  vulgare;  hingegen  bei  einigen 
E.-Arten  (z.  B.  E.  creticum,  rosulatum,  giganteum  u.  ii.)  fast  oder  ganz 
akarpotropisch).  Gatt.  Tridwdesma  (T.  indicum,  ampk^xicaule).  Gatt. 
Mertensia  (M.  rivuhiris,  paniculata,  elongata).  Gatt.  Bindera  (Mattia) 
(R.  tetraspis,  cyclodonta).  Gatt.  Nonnea  (N.  nigricans,  pulla  schwach 
karpotropisch). 

Weiter  gehoren  hieher  auch  Onosmodium  carolinianum,  Antiphy- 
tum  stoechadifolium,  Cerinthe  retorta,  Amsinckia  intermedia,  Litho- 
spermum  latifolium,  Lycopsis  orientalis  (schwach),  Heliophytum  parvi- 
florum. 

Gatt.  Anchusa  (A.  undulata,  tinctoria,  aegyptiaca,  arvensis;  bei 


"^)  Auch  an  einer  imter  dera  Nameu  Deimatobotrys  Saiindersii  iu  bota- 
nischen  Gárten  kiiltivirteii  Acanthaceen-Ait. 

'")  Auch  in  der  Gattung  Kalniia  gibt  es  neben  einigen  Arteu  mit  karpo- 
tropisch sich  schliessendem  Kelcbe  (z.  B.  K.  angustifolia  und  glauca)  auch  Arten 
mit  fast  oder  ganz  akarpotropisch em  Kelche  (z.  B.  K.  latifolia  u.  á.). 


Neue  Untersuchungen  tiber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  83 

einigen    A.-Arten    íA.  Mulleri,    angustifolia,    Agardhii    niir   scliwach 
karpotropisch), 

Gatt.  Heliotropiími  (H.  supinum;  hingegen  bei  einigen  H.-Arten 
(z.  B.  H.  europaeum)  nur  schwach  karpotropisch).  '^'''^) 

Weiter  gelioren  hielier  noch  die  meisten  im  Vorhergelienden  auf 
S.  58  angefiihrten  Boragineen-Arten  mit  karpotropischen  Bliithenstielen. 

Fam.  Compositae :  aucli  an  Picridium-,  Crepis-,  Catananche- 
u.  íi.  -Arten.  ^"^) 

Fam.  Gentianeae:  Gatt.  Limnanthemum  (L,  indicum,  cristatum 
=:  Menyantlies  cristata,  niloticum), 

Fam.  Prinmlaceae:  Gatt.  Lysimachia  (L.  Cousiniana,  capillipes, 
pyramidalis,  deltoidea,  Sikokiana,  cuspidata,  alternifolia,  anagalloides, 
samolina,  racemosa,  rubiginosa,  alternifolia,  ferruginea,  verticillata, 
Herbemonti,  barystachys,  candida,  dubia,  cletlnoides,  Fortunei,  lobe- 
lioides,  javanica,  Leschenaultii,  stricta,  davurica,  umbellata,  quadri- 
folia,  bei  L.  ramosa  u.  á.  schwach  karpotropisch,  bei  L  angustifolia 
akarpotropisch.  Gatt.  Steironema  (S.  lanceolatum  =  Lysimachia  hybrida, 
longifolium  und  ciliatum).  Gatt.  Coris  (C.  monspeliensis  in  horto  botan. 
Prag.).  Gatt.  Samolus  (S.  litoralis  auch  in  Varietaten;  hingegen  an 
S.  ebracteatus  u,  a   fast  akarpotropisch). 

Fam.  Myoporaceae :  Gatt.  Stenochilus  (S.  viscosus,  albicans). 
Auch  an  Oftia  (Spielmannia)  africana. 

Fam.  Hydrophyllaceae :  Gatt  PhaceUa  (Ph.  hispida,  parvifiora, 
Purshii,  patuliflora,  Ph.  (Whitlawia)  minor,  Douglasii,  Davidsonii). 
Gatt  Hydrophyllum  (H.  virginicum,  appendiculatum,  macrophyllum). 
Gatt.  Hesperorhison  (H.  pumilus;  an  H.  californicus  schwach  karpo- 
tropisch.) 

Weiter  auch  an  Nemophila  microcalyx  und  an  den  im  Vorher- 
gehenden  angefiihrten  Nemophila-  und  Ellisia-Arten  mit  karpotropi- 
schen Bliithenstielen. 

Fam.  Polemoniaceae :  Gatt.  Gilia  (G.  (Navarretia)  involucrata 
und  Navarretia  sp.  in  horto  botan.  Berol.,  Gilia  multicaulis).  Gatt. 
Pulemonium  (P.  pauciflorum,  himalayanum). 


''^*)  Bei  zalilreichen  Boragineen  (z.  B.  Psilosteraou-,  Solenanthus-,  Pulmo- 
naria-Arten  u.  a.)  bleibt  der  Kelch  auch  nach  der  Befruchtung  der  Blúthen  oflfen 
und  fiihrt  keine  karpotropische  Schliessbewegung  aus. 

i76j  Vergi.  mein  Werk  1.  c.  p.  74  und  80,  wo  auch  iiber  die  postkarpo- 
ti'opische  Oíinungsbewegung  des  Hixllkelches  mehr  nachzulesen  ist.  Bei  einigeu 
Compositeu  (z.  B.  bei  Silphium-,  Bideus-,  Helianthus-,  Lindheimeria  u.  a.)  yerhálfc 
sloh  aber  der  Hullkelch  akarpotropisch. 

6* 


84  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

Fam.  Convolvulaceae :  Gatt.  Eivea  (R.  ornata,  liypocrateriforrais). 
Gatt.  Evolvulus  (E.  arizonicus,  laetus,  alsinoicles).  Gatt.  Convolvulus 
(C.  pseiidosiculus,  tricolor  auch  var.  moenaiitlius  und  var.  roseus,  C, 
floridus,  sabatius,  oleifolius  schwach  karpotropisch).  Gatt.  Ipomaea 
(I.  obscura,  bilota,  tridentata,  aquatica,  digitata,  imiflora,  palinata, 
pendula,  Horsfalliae,  I.  (Mina)  lobata). 

Weiter  gehoren  bierher  auch  Calystegia  marginata,  Stylisma 
bumistrata,  Bonamia  sericea,  Pharbitis  Nil  und  die  meisten  im  Vor- 
bergebenden  auf  S.  57  angefiibrten  Convolvulaceen  mit  karpotropiscben 
Bliitbenstielen. 

Fam.  Solanaceae:  Gatt.  Solanum  {S.  citrub'folium,  decurrens,  und 
eine  kleinbliitbige  Solanum-Art  von  Mahabulesbwar  in  Ost-Iudien ;  S. 
macropbyll  um  schwach  karpotropisch.  '"'^) 

Gatt.  Physalis  (Pb.  pubescens,  cbenopodifolia,  Peruviana  (schwach). 
Gatt.  Nolana  (N.  teneHa ;  hingegen  bei  N.  atriplicifolia  und  paradoxa 
nur  schwach  karpotropisch). 

Fam.  Lentibulariaceae :  an  einigeu   Utricularia- Arten. 

Fam.  Myricaceae:  an  Myrica  Faya. 

Fam.  Phytolacaceae:  an  Rivina  polyandra,  spectabibs  u.  á., 
deren  wabrend  der  Anthese  weiss  gefárbte  Perigonblatter  nach  er- 
folgter  Bestaubung  der  Narben  sich  wieder  griin  fárben;^")  auch  an 
Pircunia  stricta  (schwach  karpotropisch), 

Fam.  Thymelaeaceae  und  Santalaceae :  an  Thymelaea  pas- 
serina,  Thesiuni  alpinum  u.  ii. ' '^) 

Fam.  Illecebraceae :  Gatt.  Paronychia  (P.  arabica,  bonariensis). 
Gatt.  Herniaria  (H.  cinerea,  hirsuta,  maritima). 

Fam.  Amarantaceae :  Gatt.  Aerva  (A.  lanata  auch  var.  flori- 
bunda).  Auch  an  Cyathula  prostrata,  Digera  arvensis,  Achyranthes 
aspera,  Celosia  argentea  und  an  einigen  Chamissoa-,  Amarantus-, 
Alternantbera  uud  Telanthcra-Arten  (z.  B.  T.  (Teleianthera)  poly- 
gonoides). 

Fam.  Chenopodiaceae:  Boussinyaultia  marginata.  Gatt.  Poly- 
yonum    (P.  nepalense,    chinense,    glabrum,    minus,    dumetorum  u.  á.) 


"'"')  Bei  Solanum  lycopersicum  sind  die  Kclcliblátter  an  der  walirend  der 
Fruchtzeit  herabgekríimmteu  Frucht  bogenformig  zuriickgeschlagen. 

"')  Mehr  daiiiber  siebe  in  meinem  Werke  1.  c.  p.  74. 

^'*)  V^'ie  bei  deu  Thesium- Arten,  so  wird  auch  bei  einigen  Draba-,  Potentilla 
u.  á.  Arten  durch  die  beini  Verbliihen  sich  schlisseuden  Perigonblatter  die  spou- 
tané Selbstbestáubung  bewirkt. 


Neue  Untersuchimgen  iiber  dea  Gamo-  iind  Karpotropismus.  g5 

Aucli  an  Rumex  vesicarius,  Atrapliaxis  lanceolata  auch  var.  divaricata 
und  an  einigen  Miihlenbeckia-  uiid  Coccoloba-Arten. 

Fam.  Nydaginaceae :  an  einigen  Bougainvillaea-Arten  u.  a.  und 
an  Allionia  violacea,  deren  nach  der  Bofruchtung  der  Bliithen  karpo- 
tropisch  gescblossenes,  ^"•')  zur  Fruchtreife  sicli  jedoch  wieder  post- 
karpotropisch  oífnendes  Perianthium  auch  als  Flugorgan  dient. 

Wie  bei  den  meisten  Monochlamydeen  mit  ephemeren  oder 
pseudoephemeren  Bliithen  so  schliesst  sich  aucli  bei  allen  mir  be- 
kannten  Monocotyledoneen-Arten  mit  Eintagsbliithen  das  Perigonium 
beim  Verbliihen  theils  um  die  Autogamie  zu  vermittehi,  ^^")  theils 
auch  zum  Schutze  der  reifenden  Frucht, 

Von  Liliaceen,  deren  bis  zur  Fruchtreife  persistirendes  Perian- 
thium eine  karpotropische  Schliessbewegung  ausfuhrt,  seien  hier  nach- 
triiglich  ^''^)  noch  folgende  Arten  und  Gattungen  genannt :  Gatt.  Orni- 
thogalum  lO.  oligophyllum,  Nyssanum,  comosum  auch  var.  lanceola- 
tum,  montanum,  cuspidatum,  collmum  auch  var.  medium,  orthophyl- 
lura,  pillosum,  Paterfamilias,  unifolium,  thyrsoides  auch  var.  aureum, 
subulatum,  biflorum,  hispidum,  vittatum,  tuberosum,  suaveolens,  atti- 
cum,  Leichtliuii,  arabicum,  Bergii,  virens,  cypricum,  Balansae,  ce- 
phalonicum,  bosniacum,  latifolium,  Visianum,  trigynum,  Kotschyanum, 
fimbriatum,  nanum,  Thierkeanum,  sororium,  Houttei,  aloides;  bei 
einigen  O. -Arten  (z.  B.  O.  stachyoides)  nur  schwach  karpotropisch ; 
bei  O.  montanum  u.  á.  sind  die  Perigonblátter  zur  Fruchtzeit  herab- 
gekriimmt.) 

Gatt.  Nothoscordium  (N.  striatellum,  flavescens).  Gatt.  Anthe- 
ricum  (A.  speciosum,  milleflorum).  Gatt.  Chlorophytum  (Ch.  orchi- 
dastrum,  macrophyllum,  anornatum,  Simonisii). 

Gatt.  Eremurus  (E.  robustus,  Olgae,  taurius  auch  var.  macu- 
latus,  turkestanicus,  spectabilis  forma  typica  und  var.  variegatus,  bei 
welcher  Varietát  die  PerigonbUitter  bei  Beginn  der  Verstáubung  des 
Pollens  wie  bei  E.  Inderiensis  u.  á.  sich  nicht  wie  bei  vielen  E.- 
Arten  (z.  B.  altaicus,  tauricus,  caucasicus  u.  á.)  '*^^)  zu  einem  kleinen 
Knauel  zusammenrollen,  sondern  blos  an  der  Spitze  einwiirts  kriimmen.) 

Weiter  gehoren  hierher  auch  Narthecium  ossifragum,  Erios- 
permum   lancifolium,    Calochortus  (Cyclobothra)   flavus,    Hemerocallis 


179\ 


^)  Vergi.  mein  Werk  1.  c.  p.  75. 
^^"j  Mehr  dariiber  sielie  in  Kekner's  „Pflanzenleben",  11.  201,  264  etc. 

181)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  83. 

182)  Vergl.  Kerner's    „Pflanzenleben",   II.,   p.  167   (mit  Abbild.   auf  S.  308) 
und  mein  Work  1.  c.  p.  7') 


86  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

Middendorfiana,  PhalaDgium  nepalense,  Rtypandra  glauca,  Stenanthium 
angustifoliuin,  Hechtia  spinosa,  Pleea  tenuifolia,  Charlewoodia  coii- 
gesta,  Eustrephus  aiigustifolia,  Dichopogon  humilis,  Bottionea  tliysan- 
otoides,  Pasythea  coeriilea,  Chaiiiaescilla  corymbosa,  Tricoryne  humi- 
lis und  tenella,  Agrostocrinum  scabium,  Wurmbea  campanulata  (lon- 
giflora),  Bellevallia  glauca,  Cordyline  Haageana,  Aphyllanthes  mons- 
peliensis. 

Gatt.  Echeandia  (E.  albiflora,  lutescens,  consanguinea,  terni- 
flora).  Gatt.  Allium  (A.  uliginosum  \^^^)  bingegen  bei  einigen  A.-Arten 
(z.  B.  A.  subtilissiinum)  fast  akarpotropisch).  Gatt.  Gagea  (G.  bo- 
hemica,  Liottardi,  reticulata).  Gatt.  Asphodelus  (A.  cerasiferus,  ramo- 
sus  (albus),  fistulosus,  damascensis,  prolifer).  Gatt.  Scilla  (S.  pome- 
ridiana,  obtusifolia,  maritima  auch  in  VarietJUen,  italica,  S.  (Agraphis) 
cernua,  patula,  campanulata,  peruviana,  pratensis  . 

Gatt.  Baworthia  (H.  tortuosa,  viscosa,  coarctata,  subrigida). 
Gatt.  Aloe  iGasteria)  (A.  obtusifolia,  brevifolia  (bracliyphylla),  mar- 
garitacea,  Reinwardtii,  margaritifera,  planifolia,  subnigricans,  Sellowii, 
conspurcata,  subverrucosa  aucli  var.  sparsipunctata).  Gatt.  Apicra 
(Aloe)  (A.  peutagona,  imbricata), 

Gatt.  Dracaena  (D.  teiininalis,  sepiaria).  Gatt.  Kniphofia  (K. 
sarmentosa,  pauciílora).  Gatt.  Thijsanotus  (T.  tuberosus,  teuuis,  tliyr- 
soideus,  dichotomus,  Patersoiiii,  multiflorus).  Gatt.  Arthropodium  (A. 
paniculatum,  Brownii,  pendulum,  minus).  Gatt.  Caesia  (C.  vittata, 
parviflora,  Thunbergii,  occidentalis,  corymbosa). 

Gatt.  Albuca  (A.  cornuta,  Wakefieldii,  minor,  fastigiata,  abys- 
sinica,  major  Taf.  I.  Fig.  1,  angolensis,  myogaloides,  viscosa,  Fischeri, 
tenuifolia,  Nelsonii,  Scliweinfurthii).  Gatt.  Urginea  (U.  micrantba, 
fragrans,  modesta,  exuviata,  porphyrostachys,  anthericoides,  anomala, 
undulata,  indica).  Gatt.  Muscari  (M.  latifolium,  comosum  auch  var. 
graecum,  polyanthum,  ciliatum  auch  var.  miciocarpum,  armeniacum, 
nivale,  Orgaei,  pulchellum,  Maweanum,  luteum).  Gatt.  Convallaria 
(C.  multiílora  auch  var.  bracteata,  polygonatum  auch  in  Varietaten 
u.  íi.). 

Fam.  Haemodoraceae :  Gatt.  Haemodorum  (H.  paniculatum, 
strictum,  spicatum,  ])lanifoliura).  Weiter  auch  an  Peliosanthes  Teta 
und  Pauridia  hypoxioides).  Gatt.  Wachendorjia  (W.  hirsuta,  thyrsi- 
flora,  paniculata,  brevifolia). 


'*'^)  Andore   AUium-Arten  sielio  in  meinen  „Phytodynani.   Untersuchungen"^ 

«3. 


Neue  Untersuchungen  íiber  den  Gamo-  imd  Karpotropismus.  87 

Fam.  Iridaceae:  Gatt.  Tritonia  (T.  losea,  aurea  scliwacli  karpo- 
tropisch).  Gatt.  Iris  (I.  squalens,  variegata  auch  var.  maior,  sambu- 
cina  auch  var.  speciosa,  liistrio  (variegata  /^.  lutescens),  sordida,  im- 
bhcata,  subbiiiora,  lutea,  serbica,  coiistantinopulitana,  Iris  No.  105 
et  106  in  horto.  botan.  Prag.,  I.  Mattliioli,  illyrica  u.  ii.  ;^^^)  hingegen 
bei  einigen  I.-Arten  (z.  B.  I.  longipetala)  fast  akarpotropisch. 

Gatt.  Antholyza  (A.  ringens,  praealta,  aethiopica).  Gatt.  Ixia 
(Tritonia)  (I.  ametbymbica,  venosa,  disticha,  erecta,  conica,  flexuosa). 
Gatt.  Monthreťia  (Tritonia)  (M.  fenestrata  auch  floře  rubro,  lancea 
u.  a.).  Weiter  auch  an  Gladiolus  Lemoinei  (schwach  karpotropisch), 
Sparaxis  tricolor,  Sisyrinchium  tenuifoliura,  Babiana  disticha  u.  a.  '*^ 

Fara.  Mayacaceae:  Gatt.  Mayaca  (M.  longipes,  Sellowiana). 

Fam.  Bronieliaceae:  Gatt.  Pitcairnia  (P.  corallina,  flammea, 
punicea,  angustifolia,  Klabochorum,  xanthocalyx,  Karwinskiana,  An- 
dreana).  Gatt.  Billhergia  (B.  horrida,  Liboniana).  Auch  an  Lampro- 
coccus  glomeratus  var.  discolor. 

Fam.  Marantaceae  (Zingiberaceae) :    an  einigen   Maranta-Arteu. 

Fam.  Commelinaceae:  Gatt.  Tradescantia  (T.  iridescens,  cirri- 
fera,  crassifolia,  subaspera).  Gatt.  Commelina  (C.  debilis,  elegans, 
cornigera,  communis,  coelestis  auch  var.  alba,  pallida,  villosa,  orchi- 
oides,  clandestina,  bengalensis,  carnea,  angustifolia,  hispida,  nitens, 
pumila,  rorigera,  scabra,  villosa,  japonica^ 

Weiter  auch  an  Cyanotis  cristata,  Tinantia  undata,  Zygomenes 
(Cyanotis)  abyssinica,  Campelia  zanonia,  Aneilema  paniculatum,  se- 
cundum  und  bei  vielen  anderen  Aneilema-Arten  und  anderen  Com- 
melinaceen.  ^^^) 

Bei  Aneilema  vitiensis  sind  die  Perigonblátter  wie  bei  einigen 
Liliaceen  (z.  B.  Ornithoglossura  glaucum  u.  a.)  nicht  uber  der  Frucht 
geschlossen,  sondern  zuriickgeschlagen  und  dienen,  indem  sie  unter 
der  reifenden  Frucht  liegen,  zum  Schutze  dieser  vor  aufkriechenden 
Ameisen  u.  a.  Insecten.  Bei  Zygomenes  abyssinica  ist  die  reifende 
Frucht  von  den  nach  Verbliihen  der  ephemeren  Blíithen  sich  schlies- 
senden  Deckblattern  geschiltzt. 

Fam.  Amaryllideae :  Gatt.  Hypoxis  (H.  gracilis,  erecta,  stelli- 
pilis,  lanata  und  H.  sp.  indeter.  in  horto  botan.  Berol.) 

Fam.  Butomaceae :  an  Hydrocleis  Commersonii. 

Fara.  Alismaceae:  Gatt.  Alisma  (A.  natans,  arcuatum  schwach). 


'**)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  83. 
J85j  Yergl,  mein  Werk  I.  c.  p.  84. 


88  XXXIV.    A.  Hausgirg: 

Gatt.  Sagittaria  (S.  chileiisis,  conlifolia,  montevidensis ;  hingegen  bei 
einigen  S.-Arten  íz.  B.  S.  lancifolia)  fast   oder   ganz  akarpotropisch). 

Fam.  Pontederiaceae :  Gatt.  Heteninthera  (H.  zosterifolia,  reni- 
formis).  Gatt.  Pontedería  (P.  cordata,  crassipes,  azurea  u.  a  ) 

Fam.  Juncaceae:  Gatt.  Juncus  (J.  miiltibracteatus.  Chamissoni, 
filiformis,  Leersii,  maritimus,  Brownei,  effiisus,  teuuis,  Gerardi  und 
aii  allen  im  Vorhergelienden  auf  S,  22  angefuhiten  Juncus-  und  Lu- 
zula-Arten  mit  eu-  oder  pseudoephemeren  Bliitlien. 

Fam,  Gramineae:  an  Lepturus-  und  Molinia-Arten  und  bei 
auderen  Gramineen,  deren  wáhrend  der  Anthese  mehr  oder  weniger 
auseinander  gespreitzte  Deckspelzen  nach  der  Bestáubung  der  Narben 
eine  karpotropische  Schliessbeweguug  ausfiihren. 

Am  Schlusse  dieses  Capitels  mag  hier  uocli  hervorgehoben 
werden,  dass  zu  dem  in  meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen" 
auf  S.  68  f.  und  S.  95  f.  aufgezahlten  Pflanzeníamilien  und  Gattungen, 
in  welchen  vom  Verf.  u.  A.  karpotropische  Kriimmungen  der  Bliithen- 
stiele,  bez.  Stengel  oder  der  Kelch-,  Deek-  und  Hiillblátter  nachge- 
wiesen  wurden,  noch  die  in  vorhergehenden  Verzeichnissen  ange- 
ftihrten  Genera  und  Familien  sich  gesellen.  (NB.  In  den  nachgenannten, 
mit  durchschossenen  Lettern  gedruciíten  Gattungen  kommen  auffal- 
lende  karpotropische  Orientiruugsbewegungen  der  Bliithenstiele  und 
Kelchblatter  zu  Stande;  in  den  mit  *  bezeichneten  erfolgen  blos  die 
ersteren  Kriimmungen  (der  Bluthenstiele),  in  den  iibrigen  Gattungen 
jedoch  blos  die  letzteren  Bewegungen). 

Fam.  Gramineae:  Gatt.  Avena,  Festuca  (Nardurus,  Vulpia), 
Holcus,  Poa,  Molinia^  Dactylis^  Bromus,  Brachypodium,  Koeleria, 
Calamagrostis,  Stipa,  Agrostis,  Schismus^  Corynephorus,  Ognoswus, 
Polypogon.  Trisetum,  Gastridium,  CIdoris,  Bechnamiki,  Eleusine, 
Themeda,  Cinnia,  Diarrliena^  Miihlenhergia.,  Andropogon,  Agropyrum, 
Imperata,  Triticwn^  Plialaris,  Lamarckia,  Phragmites^  Aira,  Cor- 
nucopiae. 

Fam.  Mayacaceae:  Gatt.  Mayaca. 

Fam.  Pontederiaceae:  Gatt.  Pontederia,  Heteranthera. 

Fam.  Alismaceae:  Gatt.    Sagittaria,   Limnocharis ;  Alisma. 

Fam.  Liliaceae:  Gatt.  Asphodeline^  Phalangium,  Chlorophyfum, 
Litanthns,  Kniphoiia  (Rudolphoroemeria),  Hosta  (Fuukia),  Hollia^  Trito- 
manthe,  Ornithoglossum^  Stenatithium,  Bottionea,  Dipidax;  Thysanotus, 
Ďichopogon,  Pasytliea,  Chamaescilla,  Tricoryne,  Agrostocrinum,  Caesia, 
Wurmbea,     Narthecium,    Stypandra,    Hechtia,    Pleea,     Cliarlewoodia, 


Neue  Uutersuchungeu  uber  deu  Gamo-  und  Karpotropismus.  89 

Eustreplius,  Apicra,  Haworthia,  Miiilla,  Bloomeria,  Bessera,  Andro- 
stepliiiiiii,  Mi  11a,  Tristagma,  Aphyllautlies,    Calochortiis,    Cyclobothra). 

Fam.  Haemodoraceae :  Gatt.  Wachendorýa,  Haemodorum,  Pauri- 
dia ;  Peliosantlies. 

Fam.  AmarylUdeae :  Gatt,  Eucrosia. 

Fam.  Commelinaceae :  Gatt.  Cyanotis,  Aneilcma ;  Campelia. 

Fara.  Iridacene :  Gatt.  Boussingaidtia. 

Fam.  Myricaceae:  Gatt.  Myrica. 

Fam.  Chenopodiaceae:  Gatt.  Boussingaultia. 

F;im.  Amantntaceae:  Gatt.  Achynmthes,  Celosia,  Alternanthera ; 
Digera,  Cyathiila,  Telanthera,  Aerva. 

Fam.  lllecehmceae :  Gatt.  Heiniaria,  Paronycliia. 

Fam.  Polygoniceae :  Eriogonum. 

Fam.  Euphorhkiceae :  Gatt.  *Tragia,  "Andradine. 

Fam.  Phytolacaceae :  Gatt.  Pircunia. 

Fam.  Oleaseae:  Gatt.  Jasmínům. 

Fam.  Loganiaceae:  Gatt.  Spigelia. 

Fam.  Sapotaceae:  Gatt.  Clirysopliylhmi. 

Fam.  Apocynaceae:  Gatt.  Raiiwolíia  (Cyrtosiplionia). 

Fam.  Asclepiadeae:  Gatt.  *Calotropis. 

Fam.  Hydrophyllaceae :  Gatt.  EUisia;  Wigandia,  Draperia,  He- 
sperochiron. 

Fam.  Boragineae:  Gatt.  Rindern  (Mathia);  Antipliytum,  Onosmo- 
dium,  Amsiiickia,  Heliopliytum,  Trichodesma,  Mertensia. 

Fam.  Conrolndaceae:  Gatt.  Evolvidiis;  Rivea,  Stylisma,  Bonamia, 
Ipomaea  (Mina). 

Fam.  Solanaceae:  Gatt.  *Capsicmn,  *Pliysalis,  *Ceratocaulos, 
"Nicotiana. 

Fam.  Epacrideae:  Gatt.  Epaciis. 

Fam.  Ericaceae:  Gatt.  Clethni,  Mcnsiesia,  Bryanfhus-  *Piťola 
(Moneses);  Rliodotliamnus,  Pernettia. 

Fam.  Prinndaceae:  Gatt.  *Kaufmannia,  "^Boryocarpum ;  Stei- 
ronema. 

Fam.  Myrsineae :  Gatt.  Ardisia. 

Fam.  Compositae:  Gatt.  *Arctotis. 

Fam.  Loheliaceae :  Gatt.  *Lobelia,  *Isotomia. 

Fam.  Campamdaceae :  Gatt.  *Pliyteuma,  *Sympliyandra,  *Po- 
dantlium. 

Fam.  Labiatae:  Gatt.  Ocmmm, /S«Zrř« ;  *Physostegia,  Anisomeles, 
Marsypianthes,  Dracocephalum,  Ziziphora  (Calamintha,    Ballota,    Tliy- 


90  XXXIV.    A.  Hansgirg: 

mus,  Monarda,  Leucas,  Teucrium,  Marubiuin),  Sideritis  (Hesiodia), 
Micromeria,  Galeopsis,  Nepeta. 

Fam.  Myoporaceae:  Gatt.  Stenocliilus,  Oftia  (Spielmamiia). 

Fam.  Acanthaceae:  Crypfophragmium,  Justicia,  Thyrsacanthus ; 
Asystasia,  Symiema  (Cardanthera),  Brillantaisia,  Fittoiiia,  Petalidiiira, 
Graptopliyllura,  Strobilantlies,  Aiidrograpliis,  Phlogacanthus,  Rungia, 
Peristrophe,  Lepidagathis,  Haplanthus,  Cheilopsis,  Hygrophila  (Astera- 
cantha),  Pliysichilus,  Blepharis,  Sancliezia,  Hemigrapliis,  Justicia 
(Rostellularia,  Monechma). 

Fam.  Pedalineae:  Gatt.  Cerafotheca,  Sesamum;  Pretrea. 

Fam.  Lentibiilariaceae :  Gatt.  Utricularia. 

Fam.  Gesneraceae:  Gatt.  Sainfpaidia ;  "Ramoudia,  ^Pentarapliia, 
*Haberlea,  *Columiiea,  *Platystemma,  Didissandra;  Klugia,  Koellikeria, 
Hypocyrta,  Anethantlms,  Rhynchogiossum  (Loxotis),  Tydaea,  Lysionotus, 
Eucodonia,  Smitliiantlia,  Diclirotbrichum,  Achimenes. 

Fam.  ScropJmlariaceae :  Gatt.  Celsia,  Artanema,  Staurophragma, 
Synthyris  (Gymnandra),  Wulfenia,  Linaria  (Cbaenorrliinum),  Ourisia 
(Dicbroma),  Anarrhinum  (Simbuleta),  Herpestis,  Bacopa,  Antirrhi- 
num,  Torenia,  Lindernia,  Ilysanthes,  Gratiola,  Angelonia,  Hemimeris, 
Conobea;  Bounaya,  Zaluzianskia,  Stemodia,  Sibthorpia,  Centiantbera, 
Limnophila,  Diascia,  Freyliiiia,  Geodiorda,  Striga,  Anticharis,  Tenella, 
Ambulia,  Moigania,  Leucocarpus ;  '•  Seymeria,  "Gerardia,  *Leptorbab- 
dos,  *Siitera,  *Hydranthelium,  *Micranthemum,  *IIdefonsia,  *Hydro- 
tbricba,  *Dopartium 

Fam.    Verhenaceae:  Gatt.  Phryma. 

Fam.  Ficoideae:  Gatt.  Pharmaceum,  Mesembryanthemum. 

Fam.  Rubiaceae:  Gatt.  *Vaillaiitia. 

Fam.  Datiscaceae:  Gatt.  *Datisca. 

Fam.   Ternstrómiaceae :  Gatt.  Tbea  (Camelia). 

Fam.  Myrtaceae:  Gatt.  Leptospennum. 

Fam.  Onagraceae:  Gatt.  *Circaea,  "Gaura,  *Trapa. 

Fam.  Leguminosae :  Gatt.  "Rhyncbosia,  *Pocockia,  *Ornithopus, 
*Dorycnium,  *Nephromedica,  *Hippocrepis,  *Dolichos,  ^Genista,  Cro- 
talaria,  *BiseiTila,  "Vicia,  *Psoi'alea,  ^''Lespedeza,  *Abrus,  *Clitoria, 
*Cicer,  *Arthrolobium  ?,  Desmodium ;  Alysicarpus. 

Fam.  líutaceae:  Gatt.  *CoiTea. 

Fam.  Polygalaceae:  Gatt.  Polygala. 

Fam.  Steradiaceac:  Gatt.  Lasiopetahmi ;  Melochia. 

Fam.  Passifloraceae :  Gatt.  Disemma. 

Fam.   Tiliaceae:  Gatt.  Triunifetta,  Sparmannia. 


Neue  Untersuclmngen  uber  den  Gamo-  imd  Karpotropismus.  91 

Fam.  Portulaceae:  Gatt.  Talinum^  Claytonia^  Cistanthe  (Calan- 
diinia). 

Fam.  Nymphaeaceae :  Gatt.  *Cabomba,  ^■'Nelumbium. 

Fam.  Hypericineae :  Gatt.  Campylopus. 

Fam,  Lineae:  Gatt.  Reinwardtia. 

Fam.  Saxifragaceae:  Gatt.  *Tiarella,  *Frankoa. 

Fam.  Malvaceae:  Gatt.  "Sidalcea  ;  Sphaeralcea. 

Fam.  Resedaceae:  Gatt.  *Caylusea. 

Fam.  Cruciferae:  Gatt.  "Syrenia,  *Schimpera,  *Crambe,  *Dipoma, 
*Clypeola,  ''^Lepidium. 

Fam.  Oxalideae:  Gatt.  Biopliytum. 

Fam.  Geraniaceae:  Gatt.  "Tropaeolum. 

Fam.  Cisťmeae:  Gatt.   Tuberaria  (Heliantherauin) ;  Hudsonia. 

Fam.  Cayyophyllaceae:  Gatt.  ^'^Lepyrodiclis,  *Drymaiia,  "Melan- 
dryum  ;  Polycarpaea,  Buífonia,  Arenaria  (Merckia,  Wierzbickia),  Stellaria 
(Larbrea>,  Cerastium  (Pentaple,  Dichodon),  Alsine  (Triphaiie,  Sabu- 
lina',  Saponaiia,  Oitegia? 

Fam.  Umhellifeme:  Gatt.  ''Tacliypleurum,  *TordyIium  (Synelco- 
seiadium),  ^''Hasekiuistia,  ='=Seseli,  ='=Ferulago,  *Buplem"um,  ^■Ligusticum, 
"Ridolfia,  "Caucalis?,  *Endressia,  *Libanotis,  "''Ammi. 


3.  Nyctitropismus,  Paraheliotropismus  und  Irritabilitái 

a)   Unfersuchungen  uber   die   Schlaf-  und  Reizbewegungen   der   Laub- 

bldUer. 

Was  die  Verbreitung  der  nyctitropischeii  und  der  Reiz-Bewe- 
gungen  der  vollkommen  ausgewaclisenen  Laubblátter  betriíft,  so  mag 
in  diesen  Nachtrágen  zu  meiiieii  friihereii  diesbezuglichen  Untersu- 
chungen  ^^'^j  bemerkt  werden,  dass  auffallende,  zmn  Schutze  gegen 
ubermássige  Trauspiration,  resp.  gegen  zu  grosseu  Wiirmeverlust  durch 
nachtliche  Strahlung  dienende  Schlafbewegungen  nicht  blos  an  den 
von  mir  in  meinen  „Phytodynamischen  Untersuchungen  '")  aufgezahlten, 
sondern  auch  in  allen  im  Nachstehenden  angefiihrten  Familien,  Gat- 
tungen  und  an  nachgenannten  Arten  erfolgen. 


186)  Vergl.  meine  „Phytodynamische  Untersuchungen,"  5.  Capitel. 
^■'")  L.  c.  p.  124  bis  129. 


92  XXXIV.   A.  Hansgirg: 

Und  zwar  iii  der  Familie  Leguminosae :  in  der  Gattung  Hof- 
manseggia  (Melanosticta),  Stryclinodendron,  Gagnebina,  Tetrapleura, 
Diclirostachys,  Platliymenia,  Elepliantorrhiza,  Entada,  Serianthus, 
Enterolobium,  Diphaca,  Isodesniia,  Cyclocarpa,  Geissaspis,  Cajanus, 
Parkinsonia,  Biserula,  Barbieria,  Guilandina,  Cbaetocalyx,  Pictetia, 
Poiretia,  Pterocarpus,  Acrocarpus,  Pongamia,  Ci-aterospermuui,  Alysi- 
carpus,  Heylandia,  Dalbergia,  Calpuruia  (Virgilia),  Andira,  Cylista, 
Atylosia,  Pbysostigma,  Dumasia,  Oxylobium,  Cladrastis,  Dalbergia, 
Sesbania,  Bonjania,  Dolichos,  Ornitbopus,  Detarium,  Sabinea,  Dipbysa, 
Boissiaea,  Zygia,  Ampbicarpaea,  Lablab,  Dactylaeiia,  Mecopus,  Meli- 
lotus,  Peltopborum  u    a. 

Fam.  Conaraceae:  Gatt,  Rourea. 
Fam,  Meliaceae:  Gatt.  Cedrella. 
Fam.  Euphorbiaceae :  Gatt.  Bridelia. 

Fam,  Malvaceae:  Gatt.  Ureua,  Paritium,  Pavonia,  Melipblea, 
Malvaviscus  ? 

Fam    Stercuhiaceae :  Gatt.  Melochia,  Bubroma  (Guazuma). 
Fam.  Capparideae:  Gatt.  Cleome. 
Fam    UrUcaceae:  Gatt.  Poiizolsia. 

Beziiglich  der  Verbreitung  der  patraheliotropiscbeu  uiul  der  Beiz- 
Bewegungen  der  vollstandig  ausgewacbsenen  Laubbliitter  ist  bier  nocb 
zu  bemerken,  dass  die  zum  Scbutze  gegen  zu  starke  Insolation  des 
Cbloropbylls  und  ziir  Regulirung  der  Transpiration  dienenden  Scblaf- 
bewegmigeii  wie  die  gegen  Bescbadigung  durcb  beftigen  Regeii,  Hagel- 
scliláge,  uiiwillkommene  Giiste  etc.  erfolgendeii  Reizbewegungen  der 
Laubblátter  vom  Verf.  u.  A.  bei  eiiier  nicbt  unerbeblicben  Anzabl  von 
neueu  Arteii  und  Gattungen  aus  der  Classe  der  angiospermen  Dico- 
tyledoneen  sowie  an  einigen  Monocotylen  und  Acotylen  nacbgewiesen 
wurden 

Hingegen  ist  in  Betreíf  der  Verbreitung  der  am  Scblusse  dieses 
Capitels  erwabnten  Reizbewegungen  der  Staubladen  und  Narben  fest- 
gestellt  worden,  dass  die  Anzabl  der  Gattungen  und  Arten,  an  welcben 
der  Verf.  u.  A  die  Irritabilitat  der  Gescblechtsorgane  nacbgewiesen 
haben,  wie  aucb  aus  Nacbfolgendem  ersichtlich  wird,  eine  verbaltniss- 
mássig  geringe  ist. 

Ansehnliche  Scblafbewegungen  der  Laubblátter  erfolgen  nicbt 
blos  an  den  vom  Verf ,  von  Darwin  u.  A.  beziigiicli  des  Nyctitropis- 
mus  der  Laubbliitter  beieits  untersucbten.    sondern   auch  an  nacbfol- 


Neue  Untersuchungen  iiber  den  Ganio-  und  Karpotropismus.  93 

gonden  Ptiaiizenarten,  welclie  als  schlaíeiide  Pílaiizen  noch  nicht  be- 
kannt  sind.  ^'-'^) 

Fam.  Leguminosae :  Gatt.  Crotalaria  (C.  bifaria,  imperialis,  loti- 
folia,  iQcana,  triquetra,  retusa,  juncea,  filipes,  trifaria,  epunctata, 
vestita,  nana,  cla  vata,  veiTucosa,  Lescbenaultii). 

Gatt  Tephrosia  (T.  leucantha,  villosa).  Gatt.  Ononis  (O.  ramo- 
sissima,  reclinata,  oniitbopodioides). 

Gatt.  Mezoneuron  (M.  angolense,  Welwitscbianuiu,  Hildebrandtii). 
Gatt.  Peltopliorum  (P.  africanum,  massaiense). 

Gatt.  Hofmameggia  (Melanosticta)  H.  Sandersoni.  Gatt.  Stryclmo- 
dendron  (S.  polypbyllum,  guyanense). 

Gatt.  Cercis  (C.  canadensis  uacb  Wright).  ^^") 

Gatt.  Piptadenia  (P.  trisperma,  polyptera,  cominunis,  tlava,  mu- 
niliformis,  viridiílora,  pteroclada,  macrocarpa,  colubrina,  falcata,  Cebil, 
microcarpa,  trisperma).  Gatt.  Dichrostachys  (D.  cinerea,  platycarpa, 
nutaiis,  trichostachys,  uiiijuga).  Gatt.  Plathymetiia  (P.  reticulata, 
loliosa)  Gatt  Ormocarpum  (O.  sennoides,  Kirkii,  bibracteatuin),  Gatt. 
Desmodium  iD.  giganteum,  tiliaefoliiiiii,  trifloriim,  reniforiue,  trique- 
trum,  congestuiu,  parviflorum,  paniculatum,  umbellatum).  Gatt.  Hedy- 
sarum  (H  multijugum,  Kotscbyi,  mauritanicum,  Perrauderianum, 
flexiiosum,  coronarium  aucb  floře  albo). 

Weiter  geboren  hieher  aucb  Calbandra  macrocephala,  Ptero- 
lobiiim  Kantuffa,  Gleditschia  africana,  Elepbantorrbiza  Burcbelii, 
Cajanus  indicus  aucb  var.  bicolor,  Acrocarpus  fraxinifolius,  Hippo- 
crepis  raultisiliquosa,  Andira  sp.  indeter.  in  borto  botan.  Berol,  Bise- 
rula  pelicinus,  Dalea  alopecuroides,  Dactylaeiia  micrantba,  Tetragoiio- 
lobus  siliquosus  aucb  var.  litoralis,  Ornitbopus  perpussillus,  Wistaria 
polystacbya  und  frutescens,  Detarium  senegalense,  Bonjania  hirsuta, 
Glycine  mollis,  G.  (Johnia,  Notonia)  Wigbtii,  Pterocarpus  santalirius, 
Cyclocarpa  steHaris,  Nissolia  fruticosa,  Vigna  exarillata,  Cratorosper- 
inum  auátiale,  Isodesmia  tomentosa,  Pbysostigma  venenosum,  Poiu- 
ciana  elata,  Parkinsonia  aculeata,  Amicia  Lobbiana,  Genista  panicu- 
hita,    Glycyrrbiza    dubia,     Heylaudia    bitebrosa,     Mecopus    nidulans, 


"*'')  Docli  ist  liier  zu  erwahneu,  dass  der  Tages-  und  Naclitschlaf  unter 
gewissen  Umstánden  verlangsamt  wird  oder  vollstandig  ansbleiben  kaiin,  so 
z.  B  auch  in  Folge  von  Wassermangel  oder  wenn  die  Luft  lange  Zeit  trocken 
ist  und  die  Zellea  des  die  nyctitropisehen  Bewegungen  vei'raittelnden  Schwellge- 
webes  sich  nicht  in  gehorigein  Turgescenzzustande  befinden  (mehr  dariiber  siehe 
in  meinen  „Phytodynain.  Untersuchungen,"  p.  120). 

1*^)  Leaf  movemeut  in  Cercis  canadensis,  1894. 


94  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

Barbieria  polyphylla,  Alysicarpus  longifolius,  Pultaenea  stiicta,  Dal- 
bergia  latifolia,  Cladrastis  lutea,  Adenanthera  circinalis.  ^^^) 

Gatt.  Gagnehina  (G.  axillaris,  tamariscina).  Gatt.  Bauhinia  (B. 
sulpburea,  Hookeri,  divaricata,  Galpini,  alba,  Wahlii). 

Gatt.  Lotus  (L.  cytisoides,  hispidus,  filicaulis,  rectus).  Gatt,  Lu- 
pinus  (L.  albus,  pilosus,  hingegen  bei  einigen  L.-Arten  (z.  B.  L.  spe- 
ciosus  u.  a.)  fast  oder  ganz  anyctitropiscli.  Gatt.  Psoralea  (P.  bitu- 
minosa,  onobrychis,  candicans,  palestrina). 

Gatt.  Melilotus  (M.  tricolor,  italicus,  permixtus,  secundiflorus, 
longifolius,  messanensis,  sulcatus,  neapolitanus,  macrocarpus,  speci- 
osus,  parviflorus).  Gatt.  Medicayo  (M.  laciniata,  Gerardii,  denticulata, 
calliceras,  orbicularis,  polycarpa,  sardoa,  tribuloides,  maculata,  grana- 
tensis,  gracilis,  distans,  Soreutini,  gracillima,  lappacea,  Durierii,  ma- 
rina,  germanica,  Langeana,  cretacea,  elegans,  cylindrica,  neglecta, 
mucronata). 

Gatt.  Trigonella  (T.  Balansae,  corniculata,  platycarpos,  glome- 
rata,  spinosa,  polycerata,  crassipes,  uionspeliaca,  azíírea,  Besseriana, 
uncinata,  stiiata,  giandiíiora,  aurantiaca,  polycarpa,  Noeana,  cyliiidra- 
cea,  Kotschii,  íilipes,  laciniata,  suavissima,  occulta,  maritima,  stellata, 
anguina,  calliceras,  spicata,  elliptica,  Aschersoniana,  hybrida,  pubes- 
cens).  Gatt.  Pocockia  (Trigonella)  lunata,  cretica,  ovalis). 

Gatt.  Chaetocalyx  (Cb.  latifolia,  hebecarpa,  Glaziovii,  parviflora, 
polyphylla).  Gatt.  Pictetia  (P.  sqiiamata,  aristata).  Gatt.  Clitoria  (C. 
biflora,  ternatea  auch  floře  albo,  triílora).  Gatt.  Poiretia  (P.  psora- 
loides,  pubescens,  scandens).  Gatt.  Lablab  (L.  leucocarpus,  vulgaris 
auch  var.  purpureus). 

Gatt.  Amphicarpaea  (A.  Edgeworthii,  mouseca,  angustifolia, 
monoica).  Gatt.  Phaseolus  (Ph.  viridissimus,  lunatus,  scandens,  tri- 
nervius,  radiatus,  aconitifolius,  gonospermus,  lathyroides,  giganteus, 
hysterianus,  Mungo). 

Gatt.  Astragalus  (A.  scorpioides,  hiraalayanus,  falcatus,  cyinbae- 
carpus,  chlorostachys,  sesameus).  ^''^)  Gatt.  Virgilia  (V.  intrusa,  silva- 
tica,  capensis). 

Gatt.  Trifolium  (T.  caucasicum,  amabile,  striatum,  trichopterum, 


^^")  Andere  Legumiuoseu  Arteii  mit  nyctitropischen  Laubblátteru  sind  iii 
meiiien  „Phytodynam.  Untersuchuugen,"  p.  12(5  bis  12?  angefuhrt. 

'^')  Wie  iu  dieser  Gattung,  so  gibt  es  auch  iu  vieleu  auderen,  obeu  aiige- 
fuhrten  Legumiuosen-Gattungen  (z.  B.  Tenii)letoiiia,  Cytisus,  Trifolium,  Oxylobium 
u.  á.)  nebeii  den  oben  gcnannten  Aiten  mit  nyctitropischen  Laubbláttern  auch 
Species  mit  uicht  schlafenden  lilátteru  (vergl.  auch  mein  Werk  i.  c.  p.  l'J9). 


Neue  Untersuchuugeu  iiber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  95 

latiniiiii,  squaiosuin,  cinctuin,  angustifoliiim,  suffocatum,  maritimum, 
scabrelliim,  bifidum,  toinentosum,  clypeatum,  Balansae,  angustifolium, 
recliuatum,  Perreyinondii,  stiiatum  auch  var.  spinesceiis,  resupinatum, 
patens,  panormitaimm,  hiitum,  glomeratum,  Bocconi,  pallescans  (gla- 
reosum),  parviňorum,  semipilosum,  caroliniaiium,  uniňorum,  hirtum, 
physodes  (alatuui),  Cupani). 

Gatt.  Dorycnium  (D.  herbaceum,  rectum,  suftVuticosum).  Gatt. 
Dolichos  (D.  bicoiitortus,  sesquipedale  und  D.  sp.  indeter.  in  horto 
botan,  Haun.). 

Gatt.  Geissaspii  (G.  tenella,  psittacorrhyncha,  lupulina,  cristata). 
Gatt.  Prosopis  (P.  elephantonhiza,  siliquastrum).  Gatt.  Adesmia  (A. 
muricata,  lougiseta,  microphylla). 

Gatt.  Smithia  (S.  capitulifeia,  strigosa,  rubrofariuacea,  ugue- 
neiisis,  scaberrima,  africaiia,  chamaecrista,  ocbreata,  seiisitiva  auch  var, 
abyssinica  (Aeschynomene  erubescens),  paniculata,  Jumianensis,  blanda, 
capitata,  ciliata,  conferta,  dichotoma,  coerulescens,  geminiflora,  gracilis, 
bigemina,  pycnantlia,  purpurea,  blanda,  setulosa,  racemosa).  Gatt. 
Neptunia  (N.  plena,  oleracea,  lutea,  pubescens,  gracilis,  monosperma, 
triquetra).  Gatt.  Seshania  (S.  aculeata,  grandiflora,  exasperata,  aegyp- 
tiaca).  Gatt.  Diphaca  (D.  trichocarpa,  trachycarpa). 

Gatt.  Cassia  (C  pumila,  floribunda,  grandis,  didymobotrya,  suf- 
fruticosa.  auriculata,  fastigiata,  montana,  villosa,  glauca,  calophylla, 
sumatrana,  tomentosa,  biflora,  abrus?,  siamea).  Gatt.  Kennedya  (K. 
Comptoniana).  Gat.  Templetonia  (T.  monophylla,  digitata,  retusa, 
rotundifolia). 

Gatt.  Entada  (E.  Wahlenbergii,  africana,  natalensis,  sudanica, 
polyphylla,  abyssinica).  Gatt.  Serianthus  (S.  grandiflora,  Vitiensis, 
calycina).  Gatt  Ácacia  (A.  azorina,  scandens,  riparia,  Sophorae,  ara- 
bica,  leucocephala,  sambesiaca,  A.  (Inga)  malacophylla,  pubescens, 
lanata,  atramentoria).  Gatt.  Sophora  (S.  tomentosa,  angustifolia), 

Gatt.  Enterolobium  (E.  ellipticum,  Timbouva,  cyclocarpum, 
Schomburgkii).  Gatt.  Cytisus  (C.  candicans,  ramosissimus,  falcatus, 
antilanus,  elongatus). 

Gatt.    Indigofera    (I.   enneaphylla,    linifolia,    decora,    cordifolia, 
divaricata,    I.  sp.  indeter.    in  horto  botan.  Vindob.  et  Berol.).    Gatt 
Oxylohium  (O.  callistachys,  retusum,  ovalifolium,  arborescens,  ^''^)  lan- 
ceolatum,    angustifolium).    Gatt.  Coronilla  (C.  pentaphylla,  parviflora, 
coronata,  důra  (Ornitliopus  durus),  elegans). 

^^■)  Die  Laubblatter  dicser  Art  sind  wie  auch  bei  einigen  andei-en  Oxy- 
lobium-Species  uur  schwach  uyctitropisch. 


96  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

Gatt.  PíŤheculobmm  (P.  aspleiiifolium,  gemiiiřuuin,  luceians,  an- 
gulatum,  diilce,  floribundum,  miciadenium,  Langsdorfii).  Gatt.  Inga 
(I.  nutaiis,  schinifolia). 

Gatt.  Albizzia  (A.  saponaria,  moluccana,  montana,  retusa,  ango- 

lensis,  amara,   odoratissima,   myriophylla,    liypoleuca,   lebbekoides.  A. 

(Zygia)   Petersiana,    fastigiata   auch   var    glabra,   biachycalyx).    Gatt. 

Lespedeza   (L.    hirta,    sericea,   pillosa).     Gatt.    Atylosia    (Rhyucbosia) 

albicans,  elongata).    Gatt.  RhyncJwsia  (pulveiulenta,   australis,  tomen- 

tosa),    Gatt.  Abrus  (A.  pulchellus,    Schimperi,  canescens,  tenuiflorus). 

Gatt.  Mimosa    (M.  verrucosa,    octaadra,    Schoraburgkii,    pteridi- 

folia,  dysocarpa,  caduca,  interrupta,  malacoceiitia,  arenosa,  paniculata, 

emiraensis,   latispinosa,    hamata,   violacea,    pseudo-obovata,  ceratonia, 

domingensis,  adversa,  malacophylla,  diplacantha,  adenothi-icha,  setosa, 

leiocephala,  Gardneri,  multipinna,  foliolosa,  Clauseni,   densa,  prolifica, 

Balansae,   farinosa,    Priiíglei,    capillipes,  Lorentzii,  biuncifera,  Rocae, 

M.  (Acacia)   aculeaticarpa,   laevigata,   melanocarpa,   Regnellii,  tricho- 

cephala,  rixosa,  dolens,  iiisidiosa,  polycarpa,    rigida,  tremula,  distans, 

incana,  furfuracea,  cylindracea,  asperata,  stťigillosa,  acaiitbocavpa). 

Weiter  aucb  an  Dipbysa  íioribuiida,  Sabinea  florida,  Boissiaea 
lenticularis,  Desmanthus  bracliylobus,  Dumasia  villosa,  Cylista  scariosa 
und  an  einigen  noch  uubeschriebenen  Leguminosen-Arten  aus  Africa 
etc,  die  der  Yerf.  im  Berliner  botanischen  Garten  etc.  untersucht  hat. 
Periodiscb  sich  wiederholende  Schlafbewegungen  vollkommen 
ausgewachsener  Laubbliitter  hábe  ich  auch  an  einigen  als  „species 
ignotae"  bezeichneten  Leguminosen  von  Congo  im  botanischen  Garten 
zu  Kopenhagen,  dann  an  einigen  Desniodium  sp.,  Erythrina  sp.,  Aca- 
cia sp.,  Mimosa  sp.  etc.  aus  verschiedenen  botanischen  Garten  sowie 
an  einigen  von  mir  in  Ost-Indien  gesammelten,  noch  unbestimmten 
Leguminosen-Arten  beobachtet. 

Bezuglich  der  habituellen  Differenzen  in  der  Nachtstellung  der 
auffallende  nyctitropische  Bewegungen  ausfiihrenden  Laubblattcr  zahl- 
reicher  Leguminosen  mag  hier  naclitráglich  ^''^)  bemerkt  werden,  dass 
ich  auf  Grund  meiner  neueren  Beobachtungen  raich  veranlasst  sebe 
die  nicht  unbedeutende  Anzahl  der  von  mir  zum  Mimosa-Typus  ver- 
einigten  Leguminosen-Gattungen  in  nachfolgende  zwei  Gruppen  eiu- 
zutheilen : 

Miniosa-Tijpus.  1.  Section.  Píianzen  mit  nyctitropischen,  des 


'■•8)  Mehr  dariiber  siehe  in  meinen  „Pliytodynam.  Untersacli.,"  p.  L"!  "•  !'• 


Neue  Untersuchungen  iiber  den  Gamo-  imd  Karpotťopismus.  97 

Nachts  an  den  Stengel  etc.  angedi-ůckton,  melir  oder  weniger  (meist 
vertical)  herab-  oder  aufwiirtsgekriimmten  Blattstielen.  ^^*) 

Hieher  gehoren  ausser  zalilreiclien  Mimosa-Arten  (z.  B.  M.  sen- 
sitiva, Speggazinii,  quadrangularis,  pudica  u.  á.)  auch  einige  Calli- 
andra-Species  (C.  portoricensis,  tetragona  etc.  i,  dann  Arten  aus  nach- 
folgenden  Gattungen :  Acacia  (z.  B.  A,  sophorae),  Farnesiana,  riparia, 
pinnata,  Cassia  (z.  B.  C.  corymbosa,  pubescens  u.  á,),  Pithecolobium, 
Neptunia,  Peltophoriim,  Schrankia,  Albizzia,  Desmanthus,  Poinciana, 
Haematoxylon,  Prosopis,  Lcucaeua,  Herininiera,  Baiihinia,  Arachis  u.  a. 

2.  Section:  Pflanzen,  deren  Blattstiele  des  Nachts  ihre  Stellung 
nicht  verándern  (blos  die  Blattchen  etc.  fiiln-en  Schlafbewegungen  aus). 

Hieher  gehoren  die  mir  bekannten  Arten  aus  den  Gattungen 
Tamarindus,  Coulteria,  Buhiesia,  Piptadenia,  Inga;  dann  Poinciana 
Gilliesii,  Acacia  stipulata,  glauca,  portoricensis,  Cassia  calophylla, 
calliantha  u.  a. 

Wie  zwischen  den  von  mir  friiher  beschriebenen  ^^^)  zwei  Haupt- 
gruppen  von  Pflanzen  mit  schlafenden  Bláttern,  so  existiren  auch 
unter  den  zwei  soeben  kurz  beschriebenen  Gruppen  Ůbergánge.  Auch 
an  einigen  Bauhinia-Arten  (z.  B.  B.  forficata,  divaricata,  Hookeri  u.  a.) 
erfolgen  áhnlich  wie  bei  Cercis  canadensis,  Hymenaea  Courbaril, 
Pithecolobium  unguis  cati  u.  a.  nicht  Blattstielkríimmungen  wie  bei 
einigen  anderen  Bauhinia-Arten,  deren  Blattstiele  des  Nachts  sich 
erheben,  sondern  blos  Schliessbewegungen  der  Blatthalften,  welche 
mittelst  des  oberen,  dicht  unter  der  Blattspreite  befindlichen  (nicht 
des  basalen)  Blattpolsters  sich  des  Nacht  erheben. 

Zur  ersten  Gruppe  des  Mimosa-Typus  gehort  aus  der  Familie 
der  Zygophyllaceen  blos  die  Gattung  Porlieria  (P.  hygrometrica). 

Zu  der  durch  Coronilla  reprásentirten  Abtheilung  ^'•**')  gehort 
weiter  auch  Biserula  (B.  pelicinus). 

Dem  Mimosa- Tf/pus  sind  weiter  ^^'^j  noch  folgende  Legumi- 
nosen-Gattungen  anzuschliessen :  Hofmanseggia  (Melanosticta),  Strych- 
nodendron,  Gagnebina,  Tetrapleura,  Dichrostachys,  Plathymenia,  Ele- 
phantorrhiza,  Entada,  Serianthes,  Enterolobium,  Diphaca,  Isodesmia, 
Cyclocarpa,  Geissaspis  und  Parkinsonia. 

Von  Leguminosen,    welche  der  Schlafstellung  ihrer  Blatter  ent- 


^^)  Mehi-  iiber  die  vťrgleichende  Klassiticutiou   der  Sclilafboweguugeu  der 
Blatter  und  Blátteheu  der  Leguminosen  siehe  iii  meinem  Werke  1.  c.  p.  l.si. 

195)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  131  f. 

196)  Vcrgl.  meiii  Werk  1.  c.  p.  l:il  f. 

197)  Ycrgl.  mein  Werk  1.  e.  p.  131  ť. 

Mathematiscli-iiaturwissenschaftliclie  Classe.  1896.  7 


98  XXXIV.    A.  Ilausgirg: 

sprechend  zuiii  TrifoHitm-Tt/ptis  gehoren,  sei  liier  iiaclitraglicli  ^'■'^) 
blos  die  Gattuug  Cajanus  genannt. 

Betreífs  der  Eintheilung  des  ItoMnia-Typiis  in  zwei  Unter- 
gruppen  gilt  das,  was  im  Vorstehenden  iiber  den  Mimosa-Typus 
bemerkt  wurde.  Zuř  1.  Seďwn  gelioren  Pflanzen,  deren  meist  Bzáhlige 
Laubblatter  in  der  Sclilafstellung  an  den  Stengel  oder  an  den  Blatt- 
stiel  angedruckt  werden,  wobei  blos  die  Blattlauiina  oder  wie  z.  B. 
bei  Desmodimn  gyrans  auch  die  Blattstiele  eine  nyctitropische  Kriim- 
mung  ausfiibren.  ^■'^)  Zur  zweiten  x^ection  des  Robinia-Typus  konnen 
dann  solche  Píianzen  zugereiht  werden,  bei  welchen  die  in  der  Nacht- 
stellung  senkrecbt  herabgekriimmten  Blattchen  nicht  dem  Stengel 
angepresst,  sondern  sich  gegenseitig  náhern  und  mit  ibren  Riicken- 
fláchen  decken,  wie  z.  B.  in  der  Gattimg  Calpurnia  (Virgilia),  Robi- 
nia,  Tephrosia,  Pterocarpus,  Amicia,  Sesbania,  Guilandina. 

Aus  anderen  Familien  gehoren  hieber  z,  B.  Averrhoa,  Biophy- 
tum,  Murraya,  Swietenia,  Trichilia,  Cedrela  und  einige  Oxalis-Arten 
mit  geíiederten  Laubblattern. 

Zu  den  in  meinen  „Pbytodynamischen  Untersuchungen"  p.  133 
aufgezahlten  Leguminosen-Gattungen,  welche  zum  Rohínid-Ty pus 
gehoren,  gesellen  sich  noch  íolgende:  Atylosia,  Cylista,  Andira,  Dal- 
bergia,  Ponganiia,  Craterospermum,  einige  Hedysarum-Arten  (z.  B.  H. 
sibiricum),  Barbieria,  Guilandina,  Chaetocalyx,  Pictetia,  Poiretia,  Pte- 
rocarpus, Acrocarpus. 

Zu  der  durch  Phaseolus  repriisentirten  Gruppe  sind  von  Legu- 
minosen  weiter  noch  die  Gattung  Physostigma,  Butea,  Dumasia  und 
Pachyrrhizus  sowie  viele  Crotalaria-Arten  aiizurechnen,  bei  welchen 
die  des  Nachts  erfolgende  Senkung  der  Blattspreite  jedech  nicht  wie 
bei  einigen  Oxalis-Arten  (z.  B.  O.  vespeitilionis,  Plumierii  u.  a.)  mit 
einer  Zusannnenschliessung  der  beiden  Halften  der  Blattchen  ver- 
bunden  ist. 

Zum  Paltaeiiea-Tijpus  -"")  gehort  weiter  von  Leguminosen 
auch  die  Gattung  Alysicarpus  und  Heylandia;  von  Gramineen  blos 
Strephium  floribundum,  dessen  Blatter  mit  einem  Polster  verseheu  sind. 

Dem  Adeiunithera-Typiis-^'^)  konnen  von  Melilotus-Arten 
solche  zugezahlt  werden,  deren  Blattchen,  wenn  sie  in  den  schlafenden 
Zustand  iibergehen,    sich    auf  die  Kante  drehen,    so  dass  ihre  Blatt- 


198 


')  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  131  f. 
199)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  l31  f. 

')  Vergl.  mein  Werk  1.  c   p.  132. 
'«')  Vergl   mein  Werk  1.  c   p.  133. 


200 


Neue  Untersucluingcii  uher  dcu  Gamo-  iind  Karpotropismus.  99 

sclieiben  des  Nachts  sich  beriihreii  (z.  B.  Melilotus  officiiialis,  italicus, 
albus,  tamicus  u.  'á.).  Walirend  bei  M.  italicus  das  terminále  Blátt- 
clien,  beim  tjbergang  in  die  Schlafsteliuiig  wie  bei  Pocockia  cretica 
u.  á.  eine  Torsion  ausfiihrt,  erfolgt  bei  einigen  Melilotus-Arten, 
iihnlich  wie  bei  Pocockia  ovalis,  Medicago  marina  u,  á.  des  Nachts 
blos  eine  Aiifwartskrúmmung  des  terminalen  Blattchens. 

Was  den  Theohroma-  oder  riclitiger -"^-)  Sida-Typus  be- 
triíft,  so  inochte  icli  liier  zuniichst  bemerken,  dass  zu  diesera  Typus 
nicht  blos  solclie  Pílanzen  geboren,  deren  Blattlamina  sich  des  Nachts 
senkt,  -^^)  sondern  aiich  Pílanzen,  deren  Blatter  sich  Abends  erheben. 

Wahrend  z.  B.  bei  Pouzolsia  pedunculata  u.  á.  an  den  in  der 
Nachtstelluiig  befindlichen  Bláttern  die  Blattstiele  so  stark  bogen- 
formig  herabgekriimint  sind,  dass  die  Blattspitze  den  Stengel  beriihrt, 
sind  bei  Sida  rhonibifolia,  retusa  u.  á.  die  Stiele  der  Blatter  fast 
vertical  aufwárts  gekriimmt  und  an  den  Stengel  angedriickt.  Bei  eini- 
gen anderen  Sida-Arten  (z.  B.  bei  S.  napaea)  senken  sich  jedoch  die 
am  Tage  fast  horizontál  gestellten,  mit  gut  entwickelten  Blattgelenken 
nicht  versehenen  Bliitter  des  Nachts  fast  vertical  herab. 

Bei  anderen  Malvaceen,  Tiliaceen  u,  a.  sind  jedoch  die  Blatter 
mit  Polstcrn  versehen  und  fiihren  eine  einfache,  bei  verschiedenen 
Arten  aus  derselbeu  Gattung  nicht  selten  ungleich  starke,  oft  bis  90*^ 
messende  Kriimmung  aus. 

Von  den  zum  Siáa-(Theol)roma-)Typus  gehorigen  Malva- 
ceen fíihre  ich  hier  nachtriiglich  noch  folgende  Arten  und  Gattungen 
an:  Gatt.  Sida  (S.  spinosa,  carpinifolia,  acuta  (schwach  nyctitropisch), 
rliombifolia,  multicarpellaris).  Gatt.  Hibiscus  (H.  tiliaceus,  Volkensii, 
spinulosus  und  einige  nicht  bestinnnte  Hibiscus-Arten,  welche  ich  im 
botauischen  Garten  zu  Kopenhagen  und  in  Ost-Indien  beobachtet  hábe, 
hingegen  verhalten  sich  die  Laubblatter  einiger  H.-Arten  (z.  B.  H. 
fuscus,  an  den  von  mir  iiu  Berliner  botauischen  Garten  untersuchten 
Exemplaren)  anyktitropisch, 

Weiter  gehoren  hieher  auch  Malva  walthaeriaefolia,  Urena 
sinuata,  Paritium  alatum,  Meliphlea  vitifolia,  Abutilon  niolle  und 
Malvaviscus  mollisV  Gatt.  Pavonia  (P.  macrophylla;  an  P.  obovata 
und  Schimperiana  nur  schwach  nyctitropisch). 

Deni  Skla-Tyjyns  entsprechendc  Schlaftewegungen  der  Laub- 
blatter hábe   ich    auch   in  nachfolgenden  Familien  an  nachgenannteu 


202^  Weil  in  diesem  Typus  die  Malvaceen  uberwiegen. 
203)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  133. 

7* 


100  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

Arten  konstatirt:  Fam.  Tiliaceae:  Gatt.  Triumf etki  (T.  tomentosa, 
deien  Blatter  ausser  ansebnlichen  nyctitropisclien  Bewegungen  auch 
schwache  Keizkrummungen  ausfuliren  ;  dann  an  eiiier  nicht  bestimmten 
Tiliaceen-Species  von  Fernando-Po  ex  horto  botan,  Haun.  Fam.  Urti- 
cacea:  Gatt.  Pousolsia  (P.  pedunculata  u.  á.).  Fam.  Halorageae:  an 
Myripbyllum  proserpinacoides.  -'^')  Fam.  Capparidaceae :  Gatt.  Cleome 
(C.  spinosa  aucb  var.  pungens,  an  welcher  dem  Robinia-Typus  sicb 
nahernde  Scblafbewegungen  erfolgen).  Dann  au  Steripboma  para- 
doxům ? 

Dem  jRobinia-Ti/piis  entsprechende  nyctitropische  Bewe- 
gungen der  Laubblátter  hábe  icb  in  der  Familie  der  Conaraceen  ausser 
an  Cnestis  grisea  aucb  an  Rourea  lucida  beobachtet:  Von  MeUaceen 
gehort  bierher  ausser  Swietenia  chloroxylon  aucb  Cedrela  Toona. 

Zum  FIiyllanthus-Typus  '-''^)  geboren  weiter  nacbfolgende 
EupJiorhiaceen :  Pbyilantbus  reticuLatus,  capillaris,  rotundifolius,  uri- 
narius,  Clausenii,  roseopictus,  gracilis,  cbinensis  und  einige  nicbt 
bestimmte  Pb.-Arten  aus  Ost-Indien,  Africa  etc.  Auífallende  Scblaf- 
bewegungen hábe  ich  aucb  an  vollkommen  ausgewacbsenen  Laub- 
bláttern  der  Bridelia  sp.  von  Nicobar  und  einer  anderen  Bridelia-Art 
im  botaniscben  Garten  zu  Kopenhagen  beobachtet. 

Von  Oxalideen  geboren  bierher  weiter  -'"*)  nacbfolgende  Arten ; 
Oxalis  Regnelii  in  horto  botan.  Haun.,  tropaeoloides,  fragrans,  fla- 
belliformis  (Coppallerii),  floribunda,  lasiandra,  livida,  bupleurifolia, 
multiflora,  articulata  auch  var.  albiflora;  bingegen  fiihren  die  Laub- 
blátter von  O.  rigidula,  fulgida,  glabra,  compressa,  flava,  variabilis 
var.  rubra,  coerulea,  tubiflora  u.  ii.  weder  Schlaf-  noch  aucb  Reizbe- 
wegungen  aus. 

Von  Marantaceen  sind  weiter'-''')  auch  nacbfolgende  Species  mit 
nyctitropischen  Laubbláttern  versehen :  Ctenanthe  Kummeriana,  setosa 
und  Calathea  violacea.  -''^) 

Was  die  habituellen  Unterschiede  in  der  Nachtstellung  der  nycti- 
tropische Variationsbewegungen  ausfubreuden  Laubblátter  in  der  Gat- 
tung  Pbyilantbus  betrifřt,  so  mag  hier  erwáhnt  werden,  dass  bei  ver- 


204)  Vergl.   Oltmanns    „Uber    das    Oífnen    und    Schliessen    der    Blíithen," 
1895,  p.  47. 

205)  Vergl   meiii  Werk  1.  c.  p.  132. 

206)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  127. 

207)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  127. 

208)  Vergl.   Df.bskx  „Uber   den  Baii  und    den    Bewegungsmechanismus   der 
Marantaceen-Blátter",  189."). 


Neue  Untersuchimgen  iiber  deu  Gamo-  iind  Karpotropismus.  lOi 

scliiedeiieii  Arteii  specielle  Aiipassungcn  vorluiuden  sind.  So  niihern 
sicli  z.  B.  bei  Ph.  pallidifolius,  urinaria,  lathyroides,  rotundifolius 
u.  á.  die  Blattchen  einfacli  mit  ihrer  Oberseite  dem  sie  tragenden 
Blattstiele;  bei  aiideren  Ph.-Arten  (z.  B.  Ph.  disticlius,  lathyroides, 
nivosus,  capillaris)  kiuinmeii  sich  wieder  die  Bláttcheu  heral),  so  dass 
sie  mit  ihreii  Oberfiachen  imter  dem  Blattstiele  auf  einauder  zu  liegen 
kommen. 

Grossere  Differenzen  in  der  Schlafstellung  sind  in  der  Familie 
der  Leguminosen  bei  verschiedenen  Arteu  aus  der  Gattiing  Cassia 
11.  íi.  vorhanden.  '^*''') 

So  kommen  z.  B.  bei  Cassia  raimosoides  alle  Blattchen,  wenn 
sie  in  die  NachtstelluDg  iibergehen,  mit  ihren  Mittelrippen  fast  parallel 
mit  dem  Blattstiele  zu  liegen,  wobei  sie  sich  mit  ihrer  Oberseite 
decken ;  bei  einigen  anderen  Cassia-Arten  (z.  B.  C.  didymobotrys  u. 
ii.)  legen  sie  sich  aber  theils  am,  theils  unter  dem  Blattstiele  anein- 
ander. 

Bei  Cassia  occidentalis,  laevigata  u.  a.  decken  sich  wieder  alle 
Blattchen  unter  dem  Blattstiele  paarweise,  wobei  sie  sich  mit  ihrer 
Spitzo  mehr  oder  weniger  (die  vorderen  raeist  vertical)  herabsenken; 
bei  Cassia  corymbosa,  floribunda  u.  ii,  náhern  sich  die  sich  herab- 
kriimmenden  Blattchen  dem  sie  tragenden  Blattstiele  und  beriihren 
sich  des  Nachts  nicht  wie  bei  Cassia  occidentalis,  bicapsularis  u.  a. 
mit  der  Oberseite,  sondern  mit  der  Riickseite. 

Bei  der  zuletzt  genannten  Cassia-Art  fuhren  die  unter  dem  Blatt- 
stiele sich  paarweise  deckenden  Blattchen  wie  bei  den  meisten  Le- 
guminosen aus  der  Gruppe  der  Mimoseen  ^^'^j  nicht  blos  eine  einfache 
Drehung  um  ihre  Liingsachse  aus,  sondern  bewegen  sich  zugleich 
auch  abwíirts,  so  dass  die  in  der  Nachtstellung  befindlichen  Blátter, 
wie  bei  Cassia  Tóra,  Pithecolobium  Šaman,  Acacia  sp.  indeter.  von 
Capland  u.  ii.  der  Ausstrahlung  eine  viel  kleinere  Oberflache  darbieten, 
als  in  der  Tagstellung  was  auch  bei  allen  Leguminosen  der  Fall  ist, 
deren  des  Nachts  geschlossene  Bliitter  mit  ihren  Blattstielen  dem 
Stengel  sich  náhern  oder  wie  bei  Porlieria  hygrometrica  ii.  ii.  an 
diesen  angepresst  werden. 

Um  gegen  heftigen  Regen,  niichtliche  Transpiration  etc.  am 
besten  geschutzt  zu  sein,  richten  sich  an  den  des  Nachts  sich  schlies- 
senden  Bláttern  von    Cassia  Tóra  die   hinteren   Bliittchenpaare   nach 


209)  Mehr  dariilier  sielie  in  moinen  „Phytodynam.  llntersuchungen",  p.  130. 
žioj  Vergl.  Bentiiam  „Revision  of  the  subordcr  Mimoseac." 


102  XXXIV.    A.  Hausgirg: 

voriie,  die  vorderen  wiedcr  nach  hiiiten,  so  dass  sie  mit  ilirer  Spitze 
nach  der  Basis  des  Blattstieles  hiuweisen,  wobei  die  am  Tage  sehr 
breite  Blattfláche,  áhnlich  wie  bei  Pithecolobium  Šaman,  dessen  BliUter 
in  der  Nachtstellung  mit  ihren  hangen  Blattfiedern  meist  vertical 
herabhángen,  viel  kleiner  wird. 

Schliesslich  moge  hier  botreffs  der  biologischen  Bedeutung  der 
nyctitropischen  und  Reiz-Bewegungen  der  Laubblatter  noch  bemerkt 
werden,  dass  nach  den  bisherigen  Untersuchungen  -^^)  in  der  biologischen 
Bedeutung  der  Schlaf-  und  Reizbewegungen  der  Laubblatter  bei  allen 
diesbeziiglich  bisher  untersuchten  Pťlauzen  keine  oder  nur  sehr  geringe 
Unterschiede  sich  bemerklich  machen.  -^-) 

Wie  die  Schlafbewegungen,  so  sind  auch  die  Reizbewegungen 
der  vollkommen  ausgewachsonen  Laubblatter  innerhalb  einer  und 
derselben  Familie  und  Gattung  sehr  ungleich  zur  Ausbildung  ge- 
langt.  -'") 

Zu  den  von  mir  friiher  '^^^)  beziiglich  der  Reizbarkeit  der  Laub- 
biiitter  untersuchten  Arten  gesellon  sich  noch  folgende: 

Fam.  Leguminosae :  Gatt.  Acacia  (A.  acanthophora,  eburnea, 
senegalensis,  Sophorae,  pennata,  pterocarpus,  arozina  und  arabica 
schwach  reizbar,  A.  Denhardii,  camelorum,  riparia,  Richii,  mollissima 
sehr  schwach  reizbar).  Gatt.  Calimrnia  (C.  lasiogyno,  aurea).  Gatt, 
Alhima  (A.  stipulata,  lophanta  auch  var.  speciosa).  Gatt.  Desmodium 
(D.  adscendens  und  D.  species  I  in  horto  botan.   Berol.). 

Weiter  gehoren  hierher  auch  nachfolgende  Species,  b^-i  wolchen 
jedoch  nur  bei  den  in  Cursivschrift  gedruckton  die  Empfindlichkeit 
gegen  mechanische  Erschiittorungen  in  hiJherem  Grade  entwickolt  ist : 
Crotalaria  saxatilis,  Tephrosia  grandiflora,  Mimosa  t:špeyga3mi,  nggre- 
gata  (schwach),  asperata  (nach  Loesener)  -^''),  Vachellia  (Acacia) 
Toumesiana,  Adenanthcra  circínalis,  Bauhinia  Volkensii,  Pterocarpus 
santalinus,  Sesbania  cassioidos  (schwach  reizbar),  Pithecolobium  la- 
cerans,  eine  von  Beyrich  gesammelte  Mimosaceen-Art  in  horto  botan. 
Berol.,  Ormocarpura  sennoides,  Cassia  calophylla  und  Tóra,  Pachy- 
rhizus   angulatus,  Herminiera   elaphroxylon,    Schizolobium    parahyba, 


2")  Vergl.  auch  Stáhl  „Uber  die  Bedeutung  des  Pflanzenschlafs,  1895. 

^'^)  Nach  WiKSNKR  (Pflaozenphysiol.  Mittheihmgen  aus  Buiteuzorg,  III., 
1894,  p.  181)  sollen  jedoch  die  Reizbeweguugeu  einiger  Leguminosen  cinen  spe- 
ciellen  (von  anderen  abwoichenden?)  Zweck  haben. 

^'^)  Mehr  dariiber  siehe  iu  moinen  „Phytodyuam.  Untersuchungen",  ji.  124 
bis  120. 

-'^)  Beitriige  z.  Kenntiiiss  der  Flora  von  Central-Aiiierika,  18i>(5. 


Neue  Unteisiichungen  ílber  deu  Gamo-  und  Karpotropismus.  103 

Desmanthus  viryatiis,  Crotalaiia  sp.  indetor.  iu  horto  botan.  BeioL, 
Neptunia  oleracea. 

Fam.  Oxalideae:  Gatt.  Oxalis  (O.  divergens,  Hernandezii,  lu- 
pulinifolia,  crassipes,  macropliylla,  bipartita,  sericea,  lateriflora,  stel- 
lata,  purpurata,  calva,  inimosifolia,  campestris,  Reguelii,  deiidroides, 
li  vida  (scliwacli),  javaiiica,  Smithii,  cernua,  Piottae,  fontána,  Oregana, 
adenocaulis,  semiloba,  Barellieri,  parvifolia,  eine  O.  species  nova 
affinis  O.  oxypterae  aus  Brasilien  und  eine  O.  sp.  indeter.  von  Rio 
de  Janeiro,  sowie  eine  grossblatterige  Oxalis-Art,  mít  langen  Trieben 
und  sehr  stark  rcizbaren  dreiziihligen  Bliittern  aus  dem  Miinchener 
botanischon  Garten,  dann  O.  venusta,  controversa,  brasiliensis,  Con- 
solei,  isopetala,  Griffithii,  elegans  aueh  var.  raacropbylla  und  O.  sp. 
11.  in  horto  botan.  Berol.  Gatt.  Biophytum  (B.  abyssinicum,  sensi- 
tivům, Boussingaultii,  nudum,  proliferuni,  callophyllum,  dendroidcs, 
intermedium). 

Fam.  Euphorhiaceae:  Gatt.  Phyllantims  (Pli.  pulcher,  pallidi- 
folius,  urinaria  u.  il).  Bei  der  zuletzt  genannten  Art  reagiren  jedoch 
auf  wiederliolte  mechanische  Erscbuttcrungen  friiher  die  Blattstiele 
als  die  Blilttchen  durch  eine  schwache  Beizkriimmung.  Áhnliches  gilt 
auch  von  Caesalpinia  sepiaria  und  von  anderen  Leguminosen.  -^•') 

Fam.  Tiliaceae:  an  Triumfetta  tomentosa. 

Fam.  Maliaceae:  an  Hibiscus  tiliaceus  schwach  reizbar. 

Nach  Macfarlane'^^^')  sollen  auch  die  Laubbliitter  einer  Passi- 
floraceen-Art  (Oarica  nictitans),  sowie  die  von  Amphicarpaea  monoica, 
Desmodium  paniculatum,  canescens  und  rotundifolium  durch  eine 
gróssere  Reizempfindlichkeit  sich  auszeichnen. 

An  allen  soeben  genannten  Pflanzenarten  kommen  ausser  den 
nieist  nur  schwachen  Reizbewegungen  auch  ansehnliche  nyctitropische 
und  paralieliotropische  Bewegungen  der  vollkommen  ausgewachsenen 
Laubblátter  zu  Stande. 

Was  die  Žahl  der  Pflanzen-Gattungen  und  Arten  betrifft,  deren 
Laubblátter  gegen  starke  Insolation  durch  besondere  paraheliotro- 
pische  Kriimmungen  sich  schiitzen,  so  mag  liier  beraerkt  werden,  dass 
sie  nach  meinen  bisherigen  Beobachtungen  keine  geringe  ist. 

Zu  den  300  Leguminosen-  und  25  Oxalideen-Arten,  welche  ich 
in  meinen    „Phytodynamischen   Untersuchungen"    augefiihrt  hábe, -^■^) 


-'^)  Mehr  daiilber  siehe  in  meinen  „Phytodynam.  IJntcrsucluingen",  p.  \'^0. 
■jio^  IiTito-contractility  in  plants,  l«í)l. 
'^",r)  L.  c.  p.   134  bis  IHO. 


104  XXXI V.    A.  Hansgirg. 

geselleu  sicli  noch  nachfolgencle  Pflanzen,  deren  Laubblátter  neben 
melir  oder  weniger  auífálligen  Schlafbewegungeu  auch  ansehnliche 
paraheliotropische  Kriimmungen  ausfuhren. 

Fam.  Leguminosae :  Gatt,  Acacia  (A.  vera,  Farnesiana,  decur- 
rens,  mollissima,  cornigera,  Denhardii).  Gatt.  Bauliinkí  (B.  tomentosa, 
Volkensii,  divaricata  und  B.  sp.  indeter.  in  horto  botan.  Monac)  Gatt. 
Psoralea  (P.  candicans,  bituminosa).  Gatt,  Mimosa  (M.  pudica,  sen- 
sitiva, Speggazinii  u.  á.) 

Gatt.  Astragalus  (A.  creticus,  himalayicus,  contortuplicatus, 
onobrychis  auch  var.  microphyllus ;  hingegen  bei  den  anyktitropischcn 
Astragalus-  Trifolium-.  etc.  Arten  nicht  paraheliotropiscli). 

Gatt.  Desmodium  (D.  tiliaefolium,  adscendens  und  D.  indeter. 
in  horto  botan.  Berol.)  Gatt.  Sesbania  (S.  grandiflora,  aegyptiaca). 
Gatt.  Erythrina  (E.  indica,  corallodendron  und  E.  sp.  in  horto  botan. 
Berol.) 

Gatt.  Trifolium  (T.  Lagrangei,  strictum,  tumens,  involucratum, 
vesiculosum,  minus).  Gatt.  Crotalaria  (C.  saxatilis,  C.  sp.  indeter.  in 
horto  botan.  Berol.)  Gatt.  Lupiniís  (L.  luteus,  polyphyllus). 

Weiter  gehoren  hierher  auch  Hedysarum  caucasicum,  Rhyn- 
chosia  praecatoria,  Adesmia  longiseta,  Wistaria  polystachya,  Pitlieco- 
lobium  lucerans,  Vicia  angustifolia,  Indigofera  cassioides  und  I.  sp. 
indeter.  in  horto  botan.  Vindob.,  Albizzia  molucana,  Schizolobiuni 
Parahyba,  Calliandra  brevipes,  Caragana  sophoraefolia,  Dolichos  ne- 
glecta,  myodes  und  Lubia,  Cassia  bicapsularis,  stipulacea,  Pterocarpus 
santalinus,  Colutea  halepica,  Robininia  pseudoacacia  auch  var.  Besso- 
wiana,  Calpurnia  lasiogyne,  Gleditschia  monosperma,  Vachelia  Tour- 
nesiana,  Aeschynomene  indica,  Pachyrrhizus  angulatus,  Herminiera 
elaphroxylon,  Mcdicago  maculata,  Hippocrepis  ciliata,  Clitorea  ternata, 
Biserula  pelicinus,  dann  auch  Calliandra  Sancti  Pauli,  Octarium  sene- 
galense  und  Albizzia  rufa  (schwach).-^^) 

Fam.  Zygophyllaceae:  Gatt.  Porlieria  (P.  hygrometrica). 

Fam.  Oxalideae:  Gatt.  Oxalis  (O.  Hernemelezii,  violacea,  ver- 
sicolor,  bifida,  rhombifolia,  controversa,  cernua,  rhombeo-ovata,  arti- 
culata,  Bonariensis,  brasiliensis,  Smithii,  Martiana,  Candollei,  O. 
Piottae  und  O.  sp.  indeter.  aus  Bolivien  in  horto  botan.  Berol.  schwach 
paraheliotropisch). 


218)   Vorgl.    WiESNER    „Píliinzonphysiolog.    Mitthrilungon    ans    Rnitonzorg", 
I— II,   1894. 


Neue  Untersuchungen  uber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  105 

Faui.  EupJiorhiaceae:  Gatt.  Phyllanthus  (Pli.  capillaris,  uiiua- 
rius,  disticliiis  und  PIi.  sp,  iiuleter.  iii  horto  botaii.  Berol.) "''') 

Fam.  Rhizocarpeae :  Gatt.  Marsilea  (M.  Brownii,  salvatrix,  pu- 
bescens,  macropus).  Ausserdem  hábe  icli  ansehnliche,  zuin  Schutze  des 
Chlorophylis  vor  starker  Insolation  dienende  Bewegungen  der  voll- 
kommen  ausge^Yachsenen  Laubblatter  aucli  an  allen  von  mir  in  Ost- 
Iiidien  beobachteten  nyctitropischen  Leguminosen-Aiten  konstatiit. 


h)  Untersuchungen  uber  die  Reizbewegungen  der  Staub- 

fáden  und  Narben. 

Wahiend  die  spoután  eifolgenden  gamotiopischen  Bewegungen 
der  Sexualorgane  (Staubgefasse,  Antherentráger,  Griffel,  Griífeláste, 
Narbenlappen  etc),  welclie  der  zweckmassigsten  Bluthenbestaubung 
durch  Insecten  etc.  dienen,  im  Pflanzenreiche  ausserordentlich  ver- 
breitet  sind,^-'')  kommen  die  in  Folge  mechanischer  Erschiitterungen 
(durch  Beruhrung  von  Insecten  etc.)  eintretendcn  Reizbewegungen 
der  Staubfaden,  Griffel  und  Narben  etc.  bei  den  Anthophyten  viel 
seltener  vor. 

Aus  meinen  bisherigen  diesbeziiglichen  Untersuchungen  gebt 
mít  Sicherheit  hervor,  dass  die  Reizbarkeit  der  Staubfaden,  welche 
nach  funf  von  einander  wesentlich  verschiedenen  Typen  erfolgt,  eine 
verhaltnissmassig  nur  wenige  Familien  und  Gattungen  charakteri- 
sirende  Eigenschaft  bildet,  welche  auch  bei  nahé  verwandten  Arten 
nicht  selten  sehr  ungleich  entwickelt  ist. 

Das  Vcrzeichniss  derjenigen  Pílanzenarten,  deren  Staubfaden  in 
auffálliger  Weise  reizbar  sind,  ist  durch  die  nachfolgenden,  von  mir 
erst  in  den  letzten  zwei  Jahren  bezuglich  der  Reizbewegungen  der 
Filamente  untersuchten  Arten  zu  ergiinzen,  welche  zu  den  in  meinen 
„Phytodynamischen  Untersuchungen"  -'-')  beschriebenen  funf  Gruppen 
gehoren. 


2'«)  Wie  bei  den  Phyllantbus-Arten  aus  der  Section  Xylophylla,  so  besitzen 
auch  zablreiche  andere  Leguminosen  mit  dicken,  fleisrhigen  bis  ledcrartigen 
Laubbláttern  und  Cotyledonen  keiue  Fáhigkeit  Scblafbewegungen  auszufiihren 
(vergl.  auch  mein  Werk  1.  c.  p.  130). 

220)  Vei-gl.  mein  Werk  1.  c.  p.  137  f.,  Kernf.u's  „Pflanzenleben",  IT.  u.  a. 

22')  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  141  bis  UG. 


106  XXXIV.     A.  riansgiig: 

I.  Berberideen-Typus. 

Zu  (liesem  Typus  gehoren  ausser  den  bereits  bekannten  3  Ma- 
lionia-  und  14  Berberis-Aiten  nocli  iiaclifolgende  Berberideen :  Ber- 
beris  Sieboldii,  fasciculata,  persica,  sibiriea  auch  var.  altaica,  vulgaris 
auch  var.  lucida,  var.  violacea  und  var.  fructu  luteo  in  liorto  botan. 
Yindob.,  B.  sanguinolenta,  crenulata,  macrocarpa,  orientalis,  provin- 
cialis,  integerrima,  mitis,  sanguinea,  laxiflora. 

Die  Reizbarkeit  der  Staubfáden  der  meisten  liier  soeben  ange- 
fiilirten,  ini  Wiener  botanischen  Garton  cultivirten  Berberis-Arten 
wird  geringer  oder  sie  erlischt  niclit  selten  giinzlich,  wenn  der  Turgor 
der  Zellen  unter  das  Optimum  sinkt  oder  ganz  auígehoben  wird'-"-'-) 
oder  sie  verscliwindet  auch  bei  einer  uboiiniissigen  Tiirge.scenz  des 
contractilen  Parencliymgewebes  in  Folge  einer  liinger  anhaltenden 
Benetzung  der  Staubfáden  mit  Wasser  etc.-'-') 


II.  Cynaraceen-Typus. 

Auífallende,  diesem  Typus  entsprechende  Reizbewegungen  der 
synantherisclien  Staubfáden  babě  ich  weiter  --')  an  nacUfolgeuden 
Compositen  nachgewiesen  :  Saussurea  discolor,  Crupina  vulgaris,  Cen- 
taurea  nitens,  Marsbaliana,  semidecurrens,  verutum,  C.  (Chartolepis) 
Tournefortii,  C.  (Microlonchus)  elata,  C.  (Amberboa)  moschata  sdíwach, 
Lappa  amplissima,  Tyrimnus  leucoceplialus,  Galactites  mutabilis, 
Trixis  discolor,  Cnicus  (Cliamaepeuce)  strictus,  hispanicus,  stellatus, 
Venidium  fugax,  Epaltes  divaricata,  Vittadinia  australasica ;  bei  Aga- 
thea  amelloides  und  Bellidiastrum  MichoUii  scb^Yach  i-eizbar. 


III.  Cistineen-Typus. 

Von  Cistincen,  deren  Filamente  auffallende,    die  Xenogamie  der 
Bliithen  begiinstigende  Reizbewegungen  ausfiiliren,   mogen   liier  nacli- 


•^22  1 


^)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  140. 

^-^)  Áhnliches  gilt  aucli  voii  der  Rcizemiilintllichkeit  dor  Naihen  und  der 
meisten  i)eriodiscli  bewegliclicii  Pflanzenorgane  (Laub-  und  P.lutboublatter  etc.) 

^■*)  In  meineu  „Pbytodynam.  Untersuchuntien",  p.  141  f.  ist  eino  niclit 
unbodoutende  Anzahl  vonGynareeu-,  Coiymbiferen-  und  Cicboriaceeu-Aiten,  vvelche 
zu  diesem  Typus  gehíiren,  aiigefubrt. 


Neue  Uiitersuchungen  iiber  den  Gamo-  und  Karpotiopisraus.  107 

traglich"-"-'^)    noch    folgende  Arteii    aiigcfiilirt  werden:    Heliaiitheumm 
cauum,  iiiloticura,   velutinum,  grandiflorum  und  Cistus  undulatus. 


IV.  Malvaceen-  und  Portulacaceen-Typus. 

Ausser  den  boreits  friiher  von  mir  iii  meincn  „PliytodyiiamiscliGu 
Untersiichungen"  p.  144  aiifgezahlten  Arten,  welche  zu  dieseni  Typns 
gelioren,  seien  hier  noch  folgende  angefiihrt:  Fam.  Malvaceae:  Gatt. 
Sida  (S.  carpinifolia,  bumilis,  acuta,  retusa).  Fam.  Portulacaceae : 
(Jatt.  Portulaca  iP.  pilosa,  Gilliesii,  megalantba  (nacli  Meriian)  ^-'') 
und  zwei  iniť  unbekannto  Ideinlilutbigc  P.-Aiten  aus  deni  Victorbi- 
(larteu  in  Ponibay).  Gatt.  Talinum  (T.  cuneifolium). 


V.  Cactaceen-Typus. 

Zu  diesem  durch  Opuntia  bcus  indica  u.  ii.  repriisentirten  Typus 
gesellt  sicli  ausser  den  15  boreits  bekannton  --')  Cadaceeu-kxiew  noch 
Ecbinocactus  Ottonis. 

Von  Ruhiaceen  besitzt  nach  Kerner  --*)  ])los  Posoqueria  fragrans 
durch  grosse  Reizbarkeit  ausgezeichnete  Staubfiiden,  welche  sobald 
das  Mittelstiick  derselben  beriihrt  wird,  mit  Blitzesschuelle  ausein- 
ander  sclmellen. 

Von  unricbtigen  Angaben  íiber  die  Reizbarkeit  der  Pollen})l;itter 
moge  hier  nachtrilglich --'•')  noch  die  von  Loddiges-''^)  gemách te, 
Angabe  iiber  die  Reizbarkeit  der  Staubfiiden  einiger  Kalmia-Arten 
(K.  angustifolia  und  rubra)  Ervviihnung  íinden,  welche  auf  einem  Irr- 
thum  beruht,  da  die  PollenblJitter  dieser  Ericaceen  nicht  auf  Reiz- 
barkeit, sondern  blos  auf  Elasticitiit  beruhende  Kriimmungen  aus- 
fiihren. 

Von  Leguminosen,  bei  welchen  bei  eintretendeni  Insectenbesuch 
die  Staubgefiisse    losschnellen,  fiilire    icli    hier  nachtráglicli -'")   Saro- 


223)  Vergl.  raein  Werk  1.  c.  p.  142  f. 

226)  Contrib.  to  tlie  life-Wstories  of  plants  Vol.  VI. 

227)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  1 10. 

228)  Pflanzenleben,  II,  p.  268. 

229)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  llC. 
2'"')  Botanical  cabinot,  Nn.  ."íiii. 

2")  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  140. 


108  XXXIV.     A.  Hansgirg: 

tliamnus  scoparius  an;  -^-)  bei  anderen  Papilionaceen  sclinellt  die 
Geschlechtssáiile  in  Folge  eines  Druckes  auf  das  Schiffchen  aus 
diesem  liervor  nach  oben  (z.  B,  bei  Medicago  sativa,  falcata,  -''■'^j 
Genista  tinctoria  u.  a.).  Lossclinelleude,  elastisclie,  jedoch  nicht  reiz- 
bare  Blutheiitheile  kommen  unter  den  Leguminosen  aucli  in  der  Gatt. 
Astragalus,  Adenocarpus,  Ulex,  Spartium,  Retania,  Pliaca,  Indigofera 
etc.  vor. 

Was  die  Reizbarkeit  der  Narben  anbelangt,  so  moge  in  diesen 
Nachtragen  zu  meinen  friilieren  diesbezugliclien  Untersuchungen  blos 
bemerkt  werden,  dass  zu  den  Pflanzen,  deren  Narben  die  Fiihigkeit 
besitzen  durch  besondere  Reizbewegungen  der  Narbenlappen  den  durch 
Insecten  etc.  herbeigetragenen  und  abgeladenen  Pollen  festzuhalten 
ausser  den  bereits  bekannten  Arten  ^■^■')  noch  nachfolgende  Species 
gehoren : 

Fam.  Scrophulariaceae:  Gatt.  Mimulus  (M.  primuloides,  gluti- 
nosus  auch  var.  puniceus  forma  splendeus,  M.  parviflorus,  nepalensis 
und  sessilifolius).  Weiter  hábe  ich  ansehnliche  Pteizbewegungen  auch 
an  den  zweilippigen  Narben  des  Mazus  rugosus  auch  var.  micrantiius 
konstatirt. 

Fam.  Pedalineae :  an  Martynia  fallax. 

Fara.  Bignoniaeeae:  an  Amphicome  arguta  (an  den  im  bota- 
nischen  Garten  zu  Kopenliagen  von  mir  untersuchten  Exemplaren). 

Nach  Kerner  -^■')  zeichnet  sich  auch  die  friiher  zu  den  Scrophu- 
larineen.  jetzt  zu  den  Gesneraceen  ^^"j  geziihlte  Gattung  Rehmannia 
durcli  Reizbarkeit  der  Narben  aus. 

Am  Schlusse  dieses  letzten  Capitels  moge  noch  die  Frage  iiber 
die  Beziehungen  zwischen  Nyctitropismus,  Paraheliotropismus  und 
Irritabilitát  der  Laubblátter  kurz  erórtert  werden. 

Die  als  Tagessclilaf  bezeichnete  Fáhigkeit  der  Blatter,  welche 
wie  die  Empfindlichkcit  geg^n  wiederholte  mechanische  Erschiitte- 
rungen  blos  in  eiiiigen  wenigen  Phanerogamen-Familien  und  in  einer 
einzigen  Kryptogamen-Gattung  (Marsilea)  zur  Ausbildung  gelangte, 
kommt  nur  solchen  Pflanzenarten  zu,  deren  vollkommen  ausgewachsene 


232j  Yergl,  LuDwiG,  Lelirbuch  der  Biologie  der  Pflanzen,  475. 
233^  Vergl.  mciu  Werk  1.  c.  p.  146. 
234)  Vergl.  mein  Werk  1.  c.  p.  148. 

"^)  Pflanzenleben,   II,  p.  280,   wo   auch   melir    uber    die    biologischc    Be- 
doutung  dieser  Pieizbcwegungen  nachzulesen  ist. 

lisoj  Vergl.  Radlkopkr  in  Sitz.-Her.  der  k.  bair.  Acad.  271  annot.,  18S5. 


Neue  Uuteťsuchuugeu  uber  deu  Gamo-  imd  Karpotropismus.  109 

Laubbliitter  schlafen,  woraus  zu  schliessen  ist,  dass  die  Fáhigkeit 
auffallende  nyctitropische  Bewegungen  ausziifuhren,  welche  nicht  all- 
gemein,  sondern  in  den  betreífenden  Gattungeii  meist  nur  spovadisch, 
zu  einem  diese  Arten  charakterisinden  Merkmal  sicli  entwickelt  hat, 
die  Grimdlage  fur  die  Entwickelimg  der  paiaheliotropischeii  Empfind- 
lichkeit  imd  der  Irritabilitat  bildet. 

Die  Reizbarkeit  der  Staubfáden,  Narben  und  anderer  Bliitheii- 
organe  stelit  jedoch  mit  der  Fáhigkeit  periodisch  sicli  wiederliolende 
gamotropische  Nutationen  auszufiihren  nicht  im  Zusammenhange,  da 
diese  letztere  Fáhigkeit  wohl  in  Folge  des  Principes  der  Arbeits- 
theilung  nicht  zu  einer  die  Sexualorgane,  sondern  die  Perianthium- 
blátter  kennzeichnenden  Eigenschaft  sich  ausgebildet  hat. 

Die  Úbereinstimmung  in  der  Ausfiihrung  der  Reizbewegungen 
der  Geschlechtsorgane  bei  allen  Arten  einer  Gattung  rechtfertigt  wohl 
die  Annahrae,  dass  die  Reizempfindlicldíeit  und  Bewegungsfáhigkeit 
in  den  betreffenden  Gattungen  stets  nur  von  einer  einzigen  Stamm- 
form  vererbt  wurde,  wáhrend  die  Ansicht  Ch.  Darwin's,  dass  auch 
der  Nyctitropismus  der  Laubblátter,  welcher  nach  dem  soeben  ge- 
nannten  Autor  blos  in  einer  modificirten  Circumnutation  bestehen 
soli,  durch  Vererbung  von  einer  einzigen  Stammform  in  den  nycti- 
tropischen  Gattungen  zu  erkláren  ist,  wegen  der  Diíferenzen  in  der 
Ausfiihrung  der  Schlafbewegungen  der  Laubblátter  in  einzelnen  Legu- 
minosen-,  Euphorbiaceen-,  Malvaceen-Gattungen  etc.  (z.  B.  Lupinus, 
Cassia,  Melilotus,  Phyllanthus,  Sida  u.  á.)  nur  als  hypothetisch  be- 
zeichnet  werden  kanu,  da  z.  B,  in  der  Familie  der  Leguminosen,  in 
welcher  es  mehr  Gattungen  und  Arten  mit  schlafenden  Bláttern  gibt, 
als  in  allen  andereu  Familien,  die  bei  einzelnen  Arten  ungleich  er- 
folgenden  nyctitropischen  Bewegungen  nicht  durch  Abstufungen  (die 
einfachsten  mit  den  complicirtesten)  verbunden  sind. 

Auf  Grund  der  bisherigen  liickenhaften  Untersuchungen  iiber 
den  Nyctitropismus  der  Laubblátter  kann  weiter  auch  nur  hypothe- 
tisch angenommen  werden,  dass  die  bei  verschiedenen  Arten  aus 
einer  und  derselben  Gattung,  sowie  bei  nahé  verwandten  Gattungen 
der  Leguminosen  etc.  eingeborene  ungleiche  Neigung  der  Blátter  zu 
schlafen  erst  nach  und  nach  durch  Vererbung  von  einem  einzigen 
oder  von  einigen  wenigen  Urzeugern,  resp.  durch  Anpassung  und 
Modification  der  zuerst  vorhandenen  einfachen  Art  der  Schlafbewe- 
gungen zum  Vortheile  dieser  Pflanzen  erlangt  wurde,  was  auch  von 
den  gamo-  und  karpotropischen  Orienth-ungsbewegungen  der   Bliithen 


110  XXXIV.    A.  Hausgirg: 

etc.   gilt,    da  diese  bei   nalie   mit    einander  verwandteu  Species  uud 
GattuQgeii  nieist  gleichartig  (selteii  ungleicliartig)  erfolgen.  -^^) 

Wie  die  gamo-  und  karpotropisclion  Kriimmungen,  so  sind  auch 
die  nyctitropischen  und  Reiz-Bewegimgen  aii  Pflanzen  aus  verschie- 
deiien  Klimaten  und  Vegetations-Formationen  nachgewiesen  worden, 
doch  scheint  es,  dass  die  gamo-  und  karpotropisch^n  Bewegungen 
von  klimatischen  Verlialtnissen  weniger  als  die  nyctitropischen  Kriim- 
mungen abliangig  sind,  da  sie  an  Pflanzen  aus  allen  Klimaten  und 
allen  Regionen  zuř  Ausbildung  gelaugteu. 


Erklárung  der  Abbildungen  auf  Taf.  I. 

(AUe  Figuren  sind  in  natiirl.  Grosse.) 

Fig.  1.  Albuca  major.  Endtheil  eines  3  offene  und  mebrere, 
bereits  geschlossene  Blůthen  tragenden  Stengels.  An  den  drei  soeben 
in  der  Antbese  befindlicben,  gamotropisch  herabgekriimmten  Bliithen 
hat  sicb  das  bis  zur  Fruchtreife  persistirende  Periantbium  noch  nicht 
gescblossen,  wie  bei  den  tibrigen  Bliithen,  deren  Bliithenstiele  nach 
erfolgter  Befruchtung  der  Bliithen  eine  karpotropische  Kriimmung 
ausgefiihrt  haben. 

Fig.  2.  Tradescantia  Lyonii.  Das  Endstiick  eines  mehrere  Blii- 
then und  Blátter  tragenden  Stengels.  An  der  soeben  in  der  Anthese 
befindlicben  oíTenen  Bliithe  sind  die  Bliithenstiele  gamotropisch  auf- 
warts  gekriinmit ;  an  den  bereits  befruchteten  Bliithen  haben  die  drei 
kelchartigen  Perianthiumblatter  und  die  Bliithenstiele  eine  karpotro- 
pische, zum  Schutze  der  reifenden  Frucht  dienende  Kriimmung 
ausgefiihrt. 

Fig.  3.  Cornucopiae  cucculatum.  An  den  noch  in  der  Anthese 
befindliche  Bliithen  tragenden  Zweigen  ist  die  Achse  noch  nicht  sowie 
auf  den  unreife  Frucht  tragenden  Zweigen  bogenfurmig  herabgekriimmt. 
In  Fig.  3b  ist  ein  in  spáterem  Stadium  der  Postfloration  befindliche 
Zweig  stiirker  herabgekriimmt. 

Fig.  4.  AntJioxanťhum  aristatum.  In  Fig.  4  ist  die  soeben  in 
der  Anthese  sich  befindende  iihrenartige  Rispe  weit  geoffnet;  in  Fig. 
4b  ist  die  noch  geschlossene  Inflorescenz  vor  der  Entfaltung  der 
Bliithen  gezeichnet. 


"')  Vergl.  auch  mein  Werk  1.  c.  p.  178. 


Neiie  Uiitersuchimgeu  íiber  den  Gamo-  und  Karpotropismus.  IH 

Fig.  ;').  Cynosurus  cristatiis.  lu  Fig.  5  die  bereits  geuífneto,  in 
der  Anthese  befiiidliche  Rispe;  in  F^^ig.  7b  dicselbe  Rispe  nach  erfolgter 
Beíruchtung  der  Bliithen.  (Veígl.  Text  p.  36.) 

Fig.  6.  OrtJiosiphon  stamineus  ex  liorto  botan.  Prag.  An  den  in 
den  zwei  unteren  Quirlen  befindlichen  Bliithen  erfolgte  eine  schwache 
karpotiopische  Herabkriimmung  der  wiihrend  der  Anthese  fast  hori- 
zontál gestellten  Bliithenstiele. 

Fig.  7.  Ardisia  Immilis.  Stiick  eines  mehrere  Bliithen  tragenden 
Zweiges.  An  den  bereits  befrnchteten  Bliithen  ist  der  Kelch  voll- 
standig  geschlossen,  die  Bliithenstiele  fiihren  jedoch  keine  karpotro- 
pische  Kriimmung  aus. 

Fig.  8.  Anagallis  coendea.  Stiick  eines  mehrere  Bliithen  und 
unreife  Friichte  tragenden  Zweiges.  An  den  bereits  befruchteten 
Bliithen  sind  die  Bliithenstiele  karpotropisch  herabgekriimmt.  Die 
Kriimmung  des  ganzen  Zweiges  erfolgte  nach  24standigem  Verweilen 
in  feuchter  Dunkelkammer.  (Photographie.) 

F"ig.  9.  Ferulayo  silvatica.  In  Fig.  9  sind  die  Bliithenstiele  an 
den  soeben  in  der  Anthese  befindlichen  Bliithendoldchen  gainotropisch 
centrifugal  gekriimmt.  In  Fig.  9b  haben  die  Fruchtstiele  des  jungen 
Fruchtdoldchen  eine  karpotropische  centripetale  Schliessbewegung 
ausgefiihrt. 

Fig.  10.  Moeliringia  pentandra.  Stiick  eines  mehrere,  soeben  in 
der  Anthese  beíindliche,  aufrecht  gestellte  und  zwei  bereits  befruchtete, 
karpotropisch  herabgekriimmte  Bliithen  tragenden  Zweiges. 

Fig.  11.  Bisemla  pelidnus.  Stiick  eines  blos  zwei  in  der  Anthese 
aufrecht  stehende  Bliitlien  tragenden  Zweiges.  In  F'ig.  116  sind  die 
kurzen  fruchttragenden  Stiele  karpotropiscli  herabgekriimmt. 

F'ig.  12.  Ononis  viscosa.  An  dem  4  Bliithen  tragenden  Zweige 
sind  die  Bliithenstiele  der  noch  in  der  Anthese  befindlichen  zwei 
oberen  Bliithen  nicht  so  wie  bei  den  zwei  unteren  fruchttragenden 
bogenformig  herabgekriimmt. 


VerlaE  der  kon.  bohm.  Gesellgchaft   der  Wissenschaften.  —  Druck    von  Dr.  Ed.  Grágr    in  Prag. 


Prof.  D- A.Hansgirg:  Uber  den  Gamo- und  Karpotropismus. 


S]tzberd,koniQl.l)ohm.Gese]lsch.d,' 


lith  Farsky,  ťra 


nsckft.  Mathemat.  naturwiss  Classe  Wí 


\ 


XXXV. 

o  výskytu  zlata  na  některých  důležitějších 
naleziskách   českých   se    stanoviska   petrograflcko- 

geologického. 

13 le  vlastnili (>  zkoumání 

podává  dr.  Jindřich  Lad.  Barvíř  v  Praze. 

(Předloženo  dne  23.  října  1896). 

Zabývaje  se  otázkou  Jílovskou  pokládal  jsem  za  potřebno  po- 
ohlédnouti se  i  po  jiných  důležitějších  naleziskách  zlata  v  Cechách, 
abych  je  seznal  ze  vlastního  názoru,  a  bude-li  možno,  snad  také 
sám  poněkud  přispěl  ku  jich  vysvětlení.  Navštívil  jsem  tudíž,  dík 
podpoře  si.  České  Akademie  F.  J.,  mimo  okolí  Jílovské  také  Knín, 
Hory  Kašperské,  Kasej ovice,  okolí  Příbramské,  okolí 
Milešovské  a  Zlatou  O  lesnou  za  Trutnovem.  Také  prošel 
jsem  údolím  hořejšího  toku  řeky  Otavy  až  ku  Strakonicům  aj. 

Soubor  vědomostí  dosavadních  o  naleziskách  těch  seznal  jsem 
ze  práce  F.  Fošepuého:  „Die  Goldvorkommen  Bíihmens 
uud  der  Nach  bar  lán  der"  v  jeho  „Archiv  fiir  Practische 
Geologie,"  vydaném  roku  loňského  (1895)  ve  Freibergu  v  Sasku. 

Sám  hleděl  jsem  však  pozorovati  samostatně  ve  přírodě  a  hlavně 
dbal  jsem  toho,  nedalo-li  by  snad  se  přispěti  něčím  ku  porozumění 
výskytu  zlata,  kdyby  bylo  dbáno  zvláště  stanoviska  petro- 
graficko-geologického. 

Výsledky  dosavadního  bádání  mého  budou  podány  v  následujících 
odstavcích. 

'fř.  mathenxaticko-přírodovédecká  1896.  1 


2  XXXV.     Jindřiili  L.  ílarviř: 

i.  O  pokračováni  zlatonosných  hornin   okrsku  Jílovského 
a  úvahy  o  původu  zlata  na  coucích  jejich. 

Hledati  rozšíření  hornin  Jílovských  nebylo  snadnou  úlohou  pro 
veliké  překážky  terrénu.  Mimo  to  bylo  luštiti  několik  otázek  geolo- 
gických, kteroužto  příčinou  práce  stávala  se  složitější. 

Po  pilném  cestování  kopcovitou,  skalami  a  roklinami  bohatou 
krajinou  podávám  výsledky  dosti  jednoduché,  při  čemž  připomínám, 
kdo  by  neznaje  krajiny  oné  chtěl  sledovati  podrobněji  údaje  mé,  že 
stačí  jemu  též  i  obyčejná  mapa  ve  měřítku  1  :  75.000. 

Pruh  hornin  Jílovských  počíná  skoro  3  km  SV  od  Jílového 
v  lese  Spáleniště  řečeném  a  zaujímá  v  okolí  města  Jílové  samého 
šířkou  od  Z  ku  V  počítanou  asi  3  km. 

Na  východě  omezen  jest  žulou,  jejížto  klikatá  hranice  jde 
celkem  směrem  skoro  SSV-JJZ.  Počínajíc  blízko  Chotounského  dvora 
(na  SY)  jde  podél  východního  kraje  vsi  Ohotouně,  dále  hřbetem 
lesnatého  površí  Halířů  přes  Sázavu  na  ves   Kríiany. 

Za  západní  hranici  budiž  přijat  zlatonosný  zelenokam  Bohu- 
ibský,  jehož  počátek  nalezl  jsem  letos  severně  od  Jílového,  as  600  m 
severně  od  vrchu  Lípy.  Zelenokam  tento  jde  asi  týmže  směrem  jako 
hranice  žulová,  jenže  rovné.  Počínaje  nad  Radlíkem  na  místě  právě 
naznačeném  jde  rovnou  čarou  na  Obrázek  a  na  ves  Bohulibý,  odtud 
pak  dále  rovně  napříč  skrze  Sázavu  a  Vltavu  vých.  od  Štěchovic, 
až  konec  jeho  nalezl  jsem  u  Slap  blízko  ])řede  dvorem  Záhoří,  kdežto 
jest  odříznut  žulou.  Mimo  na  Obrázku  a  u  Bohulib  jeví  se  na  něm 
stopy  starého,  ač  nehlubokého  dolování  na  zlato  v  „Kobylích  drahách" 
vých.  0(1  Štěchovic  a  pak  blízko  před  Slapským  dvorem  samým,  jak 
o  tom  brzo  ještě  bude  zmínka  učiněna.  Slapské  nalezisko  zlata  ne- 
patří tudíž  k  okrsku  Knínskému,  nýbrž  k  okrsku   Jílovskému. 

Celková  délka  této  pamětihodné  žíly  zlatonosného  zelenokamu 
činí  přes  12  km  a  s  geologického  stanoviska  jest  také  velmi  po- 
všimnutí hodno,  že  žíla  ta  provázena  jest  po  obou  stranách 
dvěma  rovnoběžnými  pruhy  křemitého  porfyru  na  celé  délce  od 
Radlíku  až  ke  Slai)ůin.  Porfyr  ten  jest  oddělen  od  ní  jen  úzkým 
proužkem  břidlic.  Levý  pruh  porfyru  jde  z  jižní  části  Libeřského 
vrchu  na  Panský  vrch,  JV  ode  vsi  Bohulib  se  vypínající,  pravý  pruh 
porfyru  počíná  na  severní  Části  Libeřského  vrchu  a  jde  na  vrch 
Zahrádka,  vystupující  na  JZ  od  Bohulib. 

Mezi  zelenokamem  Bohulibským  na  západu  a  mezi  celkem 
rovnoběžnou   s    ním     žulovou    bránicí    Chotouňsko-Krňanskou    máme 


o  v}'skytu  zlata  na  iiěkt.  <lňIežitěJ8Ícli  iialeziskádi  českých.  3 

vlastní    zlatonosný    okrsek  Jílovský  a  v  okrsku    tomto   l)y]o  dolováno 
na  zlato: 

1.  jednak  na  ojedinělých  místech  v  porfyru  nebo  v  zeleno- 
kamech. 

2.  jednak,  a  to  nejvíce,  v  řadách  často  souvislých  na 
zvláštních  pásmech  břidličnatých  hornin  okrsku  toho,  o  kterýchžto 
horninách  však  podařilo  se  mi  vyzkoumati,  že  jsou  to  hlavně  staré 
masivní  horniny,  nyní  již  velmi  přeměněné. 

Již  roku  loňského  jsem  seznal,  že  pro  okolí  Jílovské  nestačí 
zpracovati  geol.  mapu  ve  měřítku  1  :  25.000,  příčinou  velké  rozmani- 
tosti hornin  a  mnohých  podrobností  pro  hornictví  důležitých.  Proto 
začal  jsem  letos  mapovati  do  map  katastrálních  a  sice  především 
všecky  staré  doly  okolí  Jílovského,  kterých  jest  velký  počet,  jakož 
i  směry  břidličnatosti  hornin  okolí  toho,  pokud  lze  je  pozorovati.  Na 
další  podrobnosti  v  tom  měřítku  znamenané  a  na  zkoumání  v  dalším 
okolí  bylo  by  potřebí  několika  let,  neboť  dokud  obilí  jest  na  polích 
nelze  zde  pracovati  ve  měřítku  map  katastrálních. 

Jako  výsledek  letošní  podrobné  práce  své  u  Jílového  mohu 
k  oběma  loňským  pojednáním  svým*j  připomněti  především: 

a)  že  zlatonosné  pásmo  Tobolské,  Šlojířské,  Klobásské  a  Ko- 
courské  každé  jde  přesně  dle  směru  svých  břidličnatých  hornin; 

b)  že  pokračování  zlatonosného  proužku,  označeného  od  Jílového 
směrem  ku  Radlíku  haldami  Mikulášskými,  míří  z  cela  přesné  na 
první  starý  důl,  počátkem  Radlíku  u  rybníčku  vyhloubený; 

c)  že  tuším  snadno  bude  zkoumati  jižní  část  Radlického  díla  ko- 
páním ve  hlíně  podle  hranice  rudonosaého  pruhu  Radlického. 

Ad    h) 

Na  pokračování  tomto  odporučil  jsem  loni  především  pracovati 
a  odporoučím  letos  znovu.  Haldy  Mikulášské  jsou  dosud  nemalé 
a  svědčí,  že  bylo  tu  hojně  pracováno,  zajisté  tudíž,  že  Jie  bez  vý- 
těžku. Každá  pochází  ne  z  jednoho  dolu,  nýbrž  z  několika  dolů 
nebo  dolíkův  ode  svrchu  kopaných.  Tedy  v  celé  šířce  proužku 
toho  jevila  se  zlatonosnost  od  povrchu  na  několika  místech 
vedle  sebe. 


*)  Poznámky   o   geognostickýcli  poměrech  zlatonosného  okrsku  Jílovského. 
Věstník  král.  české  spol.  nauk  z  r.  189"),  číslo  XXXV. 

Geognostická   vycházka   t1o  zlatonosného    okrsku   Jílov.-kého.     V    časopise 
Živě  ročníku  V.,  z  r.  189.5,  číslo  10. 

1* 


4  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

1.  Počínaje  od  potůčku  Jílovskélio  nalezneme  mezi  domky  pět 
starých  dolů  na  pásmu  tom.  Pak  následuje 

2.  parcela  beze  stop  kutání  od  povrchu,  i  bude  ji  prozkoumati. 
Dále  hnedle  za  příčnou  cestičkou 

3.  stará  halda  ze  dvou  dolů,  jednoho  velkého  a  druhého  malého 
poblíže  sebe.  Za  ní 

4.  hnedle  velká  halda,  na  níž  jsou  stopy  sedmi  dolíků 
(6^1  vedle)  od  povrchu  kopaných. 

5.  Dále  parcela  beze  stop  kutání  od  povrchu,  kterážto  by  se 
tudíž  měla  od  povrchu  dobře  prohlédnouti  a  event.  prokutati. 

6.  Následuje  velká  halda  se  stopami  dvou  větších  dolův  a  10 
menších  dolíkův  od  povrchu  kopaných.  Jeden  z  obou  větších  dolů 
jest  trojitý. 

7.  Následuje  parcela  beze  stop  kutání  od  povrchu,  kterou 
dlužno  prohlédnouti  jako  parcelu  za  5.  řečenou. 

8.  Následuje  poslední  Mikulášská  halda,  jejíž  kamení  pochází 
ze  6  větších  dolíkův  od  povrchu  kopaných. 

9.  Odtud  až  ku  prvnímu  dolu  Radlickému  svrchu  řečenému 
jest  netknutý  ode  svrchu  náplav  hlíny,  pod  kterýmž  odporoučím  pevnou 
horninu  prokutati  a  sice  ode  svrchu  v  celém  pásmu.  Délka  celého 
pruhu  činí  bezmála  500  metrů,  a  brzo  by  se  poznalo,  zdali  návrh 
můj  může  docíliti  zdaru.  Celý  pruh  tento  jest  pokračováním  nej- 
bohatšího pásma,  jdoucího  sem  ze  severního  úbočí  kopce  sv.  Anny, 
ve  kterémžto  pásmu  až  ku  Jílovskému  potůčku  mohl  jsem  ještě  dobře 
poznati  místo  více  nežli  10  starých  dolův,  jejichžto  haldy  dosud 
jsou  zachovány.  Jeden  z  dolů  sluje  dosud  „Rotlevův  důl." 

Dolem  Rotlevovým  připadáme  na  pověst  o  Šlojíři.  A  jméno 
Šlojíře,  doufám,  že  podařilo  mi  se  taktéž  objasniti,  kterýžto  výklad 
nebude  tuším  pro  Jílové  bez  významu. 

Pan  Jan  Mařík,  professor  reálného  gymnasia  v  Praze  sdělil  se 
mnou,  že  „ve  šlojíři"  slově  komplex  parcel  polních  v  Hartmanicích, 
okres  Týn  nad  Vltavou.  Je  to  úžlabí  a  potůček  malý  teče 
skrz.  Ihned  mi  napadlo,  že  podobným  spňsobem  máme  úžlabí  právě 
v  Jíiovém  ísamém  v  severozápadní  části  města,  kde  nejvíce  kdysi  bylo 
dolováno,  a  do  kterých  končin  sluší  asi  klásti  proslulá  starodávná 
naleziska  zlata,  jichžto  dotýká  se  pověst  o  Šlojíři.  Také  potůček 
lYialý  —  Jilovský  potůček  —  teče  zde  skrz.  Do  okrsku  toho  mohl 
by  ještě  snad  náležeti  i  onen  Rotlt>vův  důl,    dle   pověsti  takto  dosud 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  5 

zvaný  (ležící  při  cestě  ku  Božímu  Tělu),  ale  nemáme  zaručeno, 
není-li  pravým  Rotlevovým  boliatým  naleziskem  snad  spíše  některý 
ještě  dolejší  velký  důl  v  úžlabí  na  p.  za  statkem  p.  Borového. 

Pomněme,  že  v  Jílovém  máme  také  starou  pověst:  že  město 
bylo  někdy  rozšířeno  směrem  ku  Božímu  Tělu.  Kostelík  Božího  Těla 
jest  stavení  nevelké  a  nikoli  tuze  staré,  i  nebylo  za  starodávna  žádnou 
mohutnější  zděnou  stavbou.  V  sev.  záp.  končinách  města  také  snad 
tu  a  tam  nějaké  stavení  časem  zaniklo,  ale  na  zaniknutí  větší  nějaké 
části  města  věřiti  nemáme  příčiny.  Jádro  pověsti  shledával  bych 
spíše  toto:  že  za  starodávna  část  osady  směrem  ku  Božímu  Tělu, 
t.  j.  nynější  sev.  západní  díl  města  byl  velmi  důležitou,  ba  nejdůležitější 
částí  Jílového  tím  spůsobem,  že  zde  velmi  mnoho  zlata  se  dobý- 
valo,   A   takto  přijdeme  zase  do  úžlabí  potůčku  Jílovského. 

Analogie  názvův  i  podoby  obou  míst  „ve  šlojíři"  u  Hart- 
manic  a  v  Jílovém  vede  mne  ku  výkladu  jména  šlojíř.  Pokládám 
dle  podoby  místa  slovo  šlojíř  za  české,  za  soukmenné  se  slovem 
sluj,  sloj,  a  ne  za  část  oděvu  ženského  z  německého  „Schleier".  Tím 
odpadla  by  bajka  o  závoji,  sama  sebou  sotva  pravdě  podobná,  která 
však  ze  jména  šlojíř  mohla  snadno  býti  vymyšlena,  třebas  ani  ne 
Hájkem  samým,  nýbrž  lidmi  podstaty  věci  neznalými.  Za  to  však  při- 
vádí nám  výklad  ten  opětně  určení  míst  za  starodávna  na  zlato  nej- 
bohatších: v  úpadu  Jílovského  potůčku,  a  svědčí  zároveň,  že  Jílové 
bylo  tenkráte  českým  horním  městem. 

Bylo  pak  v  Jílovém  pracováno  v  úpadě  potůčku  velmi  mnoho,  ač 
o  tom  mapa  Pošepného  nemá  zaznamenáno  skoro  ničeho.  Hořeji  bylo  pra- 
cováno na  dolech,  doleji  štolami  proti  vrchu  sv.  Anny  kopanými,  jak 
posud  lze  poznati  dílem  dle  způsobu  povrchu  na  zahradách  stavení 
těch,  hlavně  pak  dle  vytékající  dosud  na  dvou  místech  vody  do 
potůčku.  Vrch  sv.  Anny  pokládám  za  „Jílový  vrch"  starých  zpráv, 
jestlit  po  stráních  směrem  ku  Jílovému  pokryt  většinou  jílovitou 
hlínou,  zvětralým  to  porfyrem,  činícím  jádro  vrchu  toho.  Ze  všeho 
následuje,  že  sev.  západní  část  města  Jílové  s  nejbližším  okolím  jest 
starým  proslulým  naleziskem  zlata,  a  že  by  bylo  záhodno  práce 
zdejší  obnoviti,  a  to,  jak  myslím,  již  od  severního  temene  vrchu  sv. 
Anny  samého. 

Také  pod  náměstím  Jílovským  jsou  staré  štoly. 

Ad  c). 

Radlík  jest  ves  asi  jeden  kilometr  severně  od  Jílového 
vzdálená. 


Q  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

Radlíkem  jde  asi  směrem  SV  nová  silnice,  z  Jílového  ku  Praze 
vedoucí.  Na  právo  čili  podél  jihovýchodní  strany  této  silnice  jest 
pruh  břidličnaté  horniny  se  zlatonosnými  couky,  po  kterýchž  bylo  tu 
kutáno  za  starodávna.  Pruh  ten  jest  pokračováním  od  zlato 
nosného  dolu  právě  před  Radlíkem  za  rybníčkem  vyhloubeného  a  po- 
kračuje sám  od  dvora  Radlického  po  druhé    čili    levé   straně  silnice. 

Hlavní  starodávná  díla  Radlická  jsou  jednak  důl  u  jihovýchod- 
ního rohu  dvora  Radlického  a  pak  doly  sev.  vých.  odtud  v  lese. 
Poslednější  jsou  vyhloubeny  po  křemenných  coucích  jednak  ve 
biotitickém  porfyritu  silně  zbřidličnatělém,  v  témže,  ze  kterého  tlukou 
štěrk  záp.  u  Radlíku,  jednak  v  porfyru.  Porfyrit  i  porfyr  náleží  tuším 
k  sobě.  Ale  ne  bez  významu  byla  díla  na  pravé  straně  silnice  Rad- 
lické. Máme  po  nich  zbytky  hnedle  krajem  té  řady  jeden  velký  a 
vedle  něho  menší  dolík,  pak  při  domku  č.  3.  SV  nedaleko  silnice.  O  dolu 
posledním  jest  pověst,  že  kdysi  spadla  tam  kachna  a  vyplula  teprve 
proti  Mořdířkám  ze  štoly.  Jádrem  pověsti  jest  zajisté  tradice,  že 
důl  ten  souvisel  se  štolou  Mořdířskou,  pročež  byl  by  býval  značně 
hluboký  a  náležel  ku  hlavnímu   dílu. 

Jihovýchodně  blízko  Radlíku  jest  cihelna,  i  na  mapě  měř.  1 :  75000 
naznačená.  Cihelna  ta  stojí  v  úpadu  na  hlíně  ze  sousední  biotitické 
horniny  vzniklé  a  splavené,  kterýžto  nános  jest,  pokud  dosud  kopáno, 
přes  5  ni  hluboký.  Úpad  sám  začíná  pod  rybníčkem  před  Radlíkem 
a  jde  zprvu  směrem  SV,  dále  pak  asi  směrem  V.  Hloubka  povrchu 
úpadu  vůči  silnici  Radlické,  tam,  kde  na  východním  konci  jde  na- 
příč cestička,  činí  asi  30  m,  resp.  vůči  začátku  strže  asi  40  m. 
Uprostřed  mezi  onou  napříč  jdoucí  cestičkou  a  svrchu  jmenovaným 
rybníčkem  Radlickým  máme  rozdíl  vůči  niveau   silnice  asi  19  metrů. 

Povážíme-li  hloubku  hlíny,  kopáním  v  cihelné  Radlické  objevenou, 
vysvitne,  že  kopáním  na  hranici  mezi  hlínou  a  zlatonosným  proužkem 
břidličnaté  horniny,  jevícím  se  v  Radlíku  po  pravé  straně  silnice  dal 
by  se  tento  zlatonosný  proužek  na  několik  metrů  snadno  celý  na- 
příč odkryti  a  studovati,  eventuálně  by  mohl  poskytnouti  i  nějaký 
výtěžek  zlata,  nehledě  ostatně  k  tomu,  že  by  mohl  se  časem  získati 
takto  přístup  i  k  ostatním  dílům   Radlickým. 

Kopajíce  hlínu  u  cihelny  nalezli  zbytky  dvou  starých 
chodeb  dřevem  vykládaných,  jdoucích  od  díla  Radlického  na  pravé 
straně  silnice  kutaného.  Z  toho  následuje  také,  že  jamky  dosud 
na  Radlíku  na  začátku  zbývající  jsou  pozůstatky  hlubšího  díla,  a 
možná,  že  by  se  kopáním  ve  hlíně  po  hranici  nabyly  v  pevné  hor- 
nině partie  zlatonosné  dosud  netknuté. 


o  výskytu  zlata  na  uěkt.  důležitějších  ualeziskách  českýcli.  7 

Podnik  tento  dal  by  se  6asem  snadno  vykonati  a  Idínu  vy- 
kopanou i  kámen  bylo  by  lze  také  snadno  využitkovati.  Hlína  ta  ho- 
dila by  se  na  výrobu  cihel  dobře,  kámen  sousední  pak  na  štěrk. 

Kdyby  podnik  právě  naznačený  se  zdařil,  mohlo  by  se  po- 
mýšleti na  kopání  podél  druhého  kraje  úžlabí  za  podobných  pod- 
mínek. Prokopáním  části  úžlabiny  jdoucí  SV  a  ještě  pak  maličko 
dále  odkryl  by  se  pruh  Tobolský  a  Šlojířský  do  hloubky  několika 
metrů. 


Když  počal  jsem  prohlížeti  broušené  vzorky  hornin  ze  pro- 
rážky  Pepřské,  neznaje  ještě  z  vlastního  názoru  Jílovské  krajiny, 
napadlo  mi,  že  by  petr o  grafické  bádání  mohlo  objasniti  výskyt 
zlata  na  coucích  okrsku  toho.  A  opravdu,  bádání  petrografické,  kterým 
jsem  se  zabýval,  poskytlo  výsledků  povšimnutí  hodných  nejenom  pro 
okrsek  Jílovský,  nýbrž  i  významu  všeobecného. 

Zde  hodlám  naznačiti  toliko  některé  výsledky  bádání  svého, 
pokud  shodují  se  s  názvem  celého  pojednání,  a  sice  zcela  stručně. 
Podrobnější  údaje  budou  vylíčeny  ve  zvláštních  článcích.  Celkem 
však  budiž  poznamenáno  aspoií  to,  že  mnohé  horniny  břidličnaté  ob- 
jevily se  býti  starými  horninami  vyvřelými,  které  byly  tlakem  zbři- 
dličnatěny  a  následkem  toho  časem  i  jinak  velmi  změněny. 


A)  O  zlatonosném  zelenokamu  Bohulibském. 

a)  Geologický  výshyt. 

Činí  žílu  6  až  12  kroků  silnou  provázenou  po  každé  straně  mnohem 
silnější,  ale  rovnoběžnou  žilou  křemitého  porfyru,  od  kteréhož  bývá 
oddělen  úzkým  proužkem  břidlice.  Někde  také  s  porfyrem  přímo 
hraničí.  Směr  žíly  jest  rovný,  skoro  SSV—JJZ,  délka  činí  přes 
12  Ttm. 

b)  Struktura   makroskopická. 

Jest  jeranozrná  hornina  temně  šedé  barvy,  nápadně  těžká.  Zvě- 
tráním stává  se  zelenavou  a  upomíná  na  diabas.  Kyzy  makroskopické 
lze    viděti    v    ní   téměř   jen    v    sousedství    žilek    a    i)uklin.     —     Na 


8  XXXV.     Jindřich  L.  Barví ř: 

puklinách  obsahuje  žilky  křemene  se  zlatem  ryzím,  taktéž  zlatonosné 
pyrity,  nebo  ryzí  zlato,  po  zvětrání  pyritů  zbylé.  Couky  jsou  zde 
tudíž  výtvorem  zřetelně  druhotným. 

c)  Mihroshopické    vlastnosti. 

Hlavní  součástky:  plagioklas  (hlavně  oligoklas)  a  železné  rudy, 
pak  biotit,  ač  místem  jest  biotitu  jen  málo.  Hornina  jest  bioti- 
tickým  dioritem.  Železné  rudy  jsou  hlavně  titanický  magnetit 
méně  ilmenit,  ale  mikroskopem  nebo  ve  prášku,  isolovaném  z  roz- 
práškované  horniny  pomocí  magnetu  objeví  se  na  zrnkách  těchto  rud 
žlutě  lesklé  tečky,  upomínající  dílem  na  pyrit,  dílem  snad  i  na  zlato.  — 
Struktura  mikroskopická :  živce  idiomorfní,  poněkud  listnaté,  biotit  šupin- 
katý  vyplňuje  ve  skupinách  skoro  jen  mezery  mezi  nimi.  Tu  a  tam  objeví 
se  poněkud  větší  lištička  živce  jakoby  porfýrovitě.  —  Proměna: 
V  sousedství  žilek  křemenných  často  nalezneme  rudy  železné  pře- 
měněné:  železo  jejich  jest  vylouženo  a  odneseno  do  puklin  resp.  do 
couků.  Biotit  mění  se  na  chlorit,  chloritová  hmota  rozkládá  se  dále 
nebo  stěhuje  se  do  křemitých  coukíi.  Po  železných  rudách  zbývají 
hromádky  rutilu  a  na  místo  odnesené  hmoty  rozložených  biotitův 
(chloritův)  a  živciiv  usazuje  se  křemen.  Proměna  děje  se  působením 
kyseliny  uhličité,  jakož  svědčí  tvoření  se  vápence  a  přítomnost 
kyseliny  uhličité  v  uzavřeninách  křemene  na  žilách. 

d)  Variace  hmoty  v  ííle  selenohomu  BohuUbsJcého, 

Některé  vzorky  couků  z  dolu  Anenského  v  Bohulibech  ob- 
sahují v  matečné  hornině  místo  biotitu  nebo  chloritu  serpentin.  Zdá 
se  tudíž,  že  pocházejí  z  diabasu,  a  že  v  žíle  buď  diorit  přechází  na 
diabas,  nebo  že  jest  alespoň  s  diabasem  sdružen.  Proto  říkám  vše- 
obecně:  zelenokam  Bohulibský.  Hlavní  kutání  v  Bohulibech  v  dolu 
Anenském  děje  se  v  biotitickém  dioritu. 

Některé  partie  pokrajní  zelenokamu  Bohulibského  jsou  břidlič- 
naty  a  obsahují  zlatonosné  couky  jako  hornina  nesmačkaná,  kdežto 
sousední  zelenavá  břidlice  zlatonosných  coukův  aspoň  podstatně  ne- 
obsahuje. Pokusy  s  kyselinou  solnou  zjistil  jsem,  že  taková  břidlice 
zde  ze  zelenokamu  vzniklá  šumívá  s  kyselinou  tou,  kdežto  sousední 
břidlice  obyčejné  nešumívá.  Tudíž  jest  makroskopické  rozeznání 
učiněno  snadným. 

Hornina,  kterou  zastihl  jsem  sev.  od  Radlíku  ve  přímém  po- 
kračování    zlatonosného     dioritu     Bohulibského    jest     diabas    s    au- 


o  výskytu  zlatu  na  nékt.  dňležitějsích  naleziskácli  českých.  9 

gitem  liiiédýin  o  silných  rozdílech  absorpce  a  četnými  drobnými 
černými  rudami  železnými. 

U  Obrázku  má  (zvětralý)  zelenokam  zcela  týžo  ráz  jako  zvě- 
tralý biotitický  diorit  Bohulibský,  jsa  i  sám  dioritem. 

Východ  Bohulibského  zelenokamu  u  Sázavy,  pokud  jsem  jej 
mohl  prohlédnouti  jest  přeměněný  diabas.  Obsahuje  mnoho  m-alitu 
a  epidotu,  něco  pak  penninovitého  chloritu. 

U  Štěchovic  v  „Kobylích  drahách"  jest  zelenokam  náš  opět 
diabas  a  sice  se  hnědým  augitem  o  značných  rozdílech  absorpce.  Roz- 
kladem augitu  vzniká  uralit  a  chlority. 

U  Slap  blízko  proti  dvoru  máme  opět  diabas,  a  jest  v  sebraných 
vzorcích  značně  přeměněn.  Augit  jelio  všecek  jest  uralitován.  Rudami 
železnými  není  tuze  bohat. 

e)  (Jhemické  vlastnosti. 

Při  četných  zkouškách  nedařilo  se  mi  dokázati  zlato  v  hornině 
té,  ani  těm  chemikiun,  kterým  vzorky  horniny  dal  jsem  zkoumati. 
Sám  myslil  jsem,  že  postupným  rozpuštěním  horniny  v  HCl,  HF 
a  HKSO^  obdržím  posléze  zlato  ryzí  jakožto  zbytek,  leč  několikráte 
zkoušel  jsem  obtížnou  operaci  se  větším  množstvím  honiiny  bez 
positivního  výsledku.  Teprve  opětovné  zkoušení  jednotlivých  roztoků 
přesvědčilo  mne,  že  tavenina  s  HKSO,  obsahovala  něco  zlata,  ba 
i  chlorid  železa  obsahoval,  třeba  žo  jen  malé  stopy  zlata.  Diorit 
Bohulibský  obsahuje  sám  zlato,  jehož  dobývání  z  horniny 
samé  však  ve  zkoumaných  vzorcích  by  se  tuším  nevyplácelo.  Další 
zkoušky  konal  jsem  tím  spůsobem,  že  tavil  jsem  práškovanou  horninu 
silným  žíháním  se  6  až  7  násobným  nmožstvím  HKSO4  na  miskách 
šamotových.  Rudy  železné  se  rozpustily,  biotit  a  chlorit  se  rozloží, 
živce  pak  rozloží  se  jen  málo.  Tavenina  jest  za  horka  žlutá,  za 
studena  čistě  zbělá.  Roztluče  se  a  rozpustí  v  horké  vodě  (tvoří  se 
kamenec)  a  zbude  bělavý  prášek  nerozložených  živců.  Tekutina  nechá 
se  půl  dne  neb  celý  jeden  den  státi  nežli  se  sleje,  rozpuštění  a  slévání 
dobře  usazeného  roztoku  dle  potřeby  se  opakuje.  Posléze  zbude 
bělavý  prášek  nerozpustný  ve  vodě  a  mezi  ním  třpytí  se  něco  dro- 
bounkých zrnéček  a  mázdřiček  kovového  zlata.  Mázdřičky  zlata  plovou 
snadno  ve  vodě,  ale  oddělovati  zlato  plavením  od  ostatního  prášku 
nikdy  se  dobře  nepodařilo. 

Dokázáním  zlata  v  dioritu  Bohulibském  objasněno  jest  tuším 
mnoho  otázek  z  okolí  Jílovského  i  z  některých  jiných  míst  o  kterých 


10  XXXV.     Jiiulřicli  L.  Baivíř: 

budo  řeč  v  tomto  pojednání,  ač  další  roi^hodující  chemické  zkoušky 
musí  býti  ještě  konány,  a  sice  soustavně  a  ve  spojení  s  bádáním 
petrograíicko-geologickým. 

Zlatonosné  žíly  nebo  couky  v  zelenokamu  Bohulibském  se  vy- 
skytující jsou  výplně  nevelikých  puklin.  Křemen  jejich  a  chlority 
jakož  i  železo  a  zlato  mohou  všecky  pocházeti  z  horniny  samé  vy- 
louženíra  a  myslím,  že  také  pocházejí.  Jest  však  otázka,  odkud  po- 
chází kyselina  uhličitá,  horninu  rozkládající,  a  odkud  pochází 
síra,  zlato  a  železo  srážející  a  sice  srážející  oboje  spůsobem  siro- 
vodíku, jakož  přijímám  v  obou   pojednáních    svých    roku   loňského. 

Kyselina  uhličitá  může  míti  rozličný  původ.  Může  aspoň 
částečně  pocházeti  s  hořejška  a  dostati  se  do  horniny  s  vodou  pukli- 
nami od  hůry.  Mohla  by  také  jinou  částí  přicházeti  do  horniny  na 
puklinách  s  vodou  odněkud  z  duly.  Hlavní  pramen  kyseliny  uhličité 
hledám  však  také  v  hornině  samé.  Jest  známo,  že  kyselina  uhličitá 
vyplňuje  velmi  často  předrobné  mikroskopické  dutinky  nerostů  hornin 
vyvřelých,  částečně  až  na  tekutinu  jsouc  stlačena,  kterážto  se  místem 
uvolňuje  každým,  sebe  nepatrnějším  prasknutím  horniny.  V  hornině 
Bohulibské  dá  se  i)římo  jakožto  tekutina  mikroskopem  dokázati 
málokde,  jsoutě  živce  dioritu  i  diabasu  málo  čerstvý,  a  plynnou  bylo 
by  velmi  nesnadno  rozeznati  od  jiných  plynů.  Za  to  však  bývají  roz- 
loženy uvnitř  a  produktem  rozkladu  bývají:  alkalická  slída  a  uhli- 
čitan vápenatý,  ovšem  někdy  také  epidot.  A  uhličitan  vápenatý 
uvnitř  horniny  jako  produkt  rozkladu  živců  usazený  zdá  se  na- 
svědčovati tomu,  že  původně  i  hornina  jest  prosáklá  kyselinou 
uhličitou. 

Právě  na  diabasech  okolí  Pražského  snadno  můžeme  pozorovati, 
n.  př.  u  Chuchle,  množství  žilek  uhličitanu  vápenatého  v  něm  vzni- 
kajících, nebo  drť  jeho  spojujících,  že  se  zdá  na  první  pohled,  jakoby 
v  diabasu  samém  byl  nějaký  zvláštní   zdroj  kyseliny  uhličité. 

Druhá  hlavní  otázka  týče  se  původu  s  í  r  o  v  o  d  í  k  a. 

Také  sirovodík  může  míti  různý  původ.  Nahoře  tvořívá  se, 
jak  známo,  rozkladem  látek  ústrojných,  rostlinných  i  živočišných.  Ne- 
máme však  pro  rozsáhlé,  kyzy  bohaté  okolí  Jílovské  na  povrchu 
žádných  takových  zdrojů,  které  by  byly  mohly  býti  původem  takového 
množství  sirovodíku,  aby  přispěním  jeho  vzniklo  i  ve  hlubinách  roz- 
sáhlého okrsku  tolik  kyzů.  Nějaká  část  sirovodíku  ku  tvoření  kyzů 
na  puklinách  mohla  by  eventuálně  pocházeti  i  z  hornin  samých, 
hlavně  rozkladem  mikroskopických  zrnéček  kyzových.  Mám  však  za 
to.  že  by  to  bylo  nmožství  jenom  malé  —  nehledě    k  tomu  zjevu,  že 


o  výskytu  zl.ita  iiři  iu'kt.  důležitějších  naleziskíích  českých.  11 

nedá  se  ani  mikroskopem  konstatovati  lase  horniny,  za  které  by  byly 
kyzy  se  rozkládaly,  vyjma  obyčejné  větrání  na  povrchu  v  haldách  ave 
starém  díle  dolovém  resp.  štolovém.  Soudím,  že  hlavní  pramen 
sirovodíku  pro  couky  zlato-  a  kyzo  nosné  okolí  Jílov- 
ského  pochází  z  duly,  ze  hlubin  zemských. 

Když  prohlížel  jsem  v  srpnu  okolí  Stéchovické,  přišli  v  lomu 
„pod  Mandátem"  na  pravém  břehu  Vltavském  délníci  na  žíly 
ar  seno  pyritu,  kterýž  pokládali  za  stříbro,  obdivujíce  barvu  a  tíží 
nalezené  rudy*).  Prohlédnuv  místo,  určil  jsem  rudu  a  nalezl,  že  vy- 
skytuje se  v  diabasu,  procházejícím  konkordantně  břidlicemi  Pří- 
bramskými. Diabas  ten  možno  sledovati  až  ku  Sázavě  a  nepochybně 
také  na  druhém  břehu  Vltavském  dále.  Provází  vůbec  rovnoběžně 
jdoucí  žílu  křemitého  porfyru,  od  nížto  jest  oddělen  jenom  úzkým 
pruhem  břidlic.  Uprostřed  jest   většího   zrna,    krajem  pak  afanitický. 

V  diabasu  tomto  vyskytuje  se  pletivo  žil  křemenných  a  vápen- 
cových s  arsenopyritem,  různého  směru  a  do  sousední  břidlice  Pří- 
bramské podstatné  nepokračuje.  Žíly  dosahují  tlouštky  přes  píď, 
většinou  však  bývají  o  až  7  cm  silný,  ovšem  do  plochy  daleko  roz- 
sáhlejší. Vápenec  vyskytuje  se  na  těchže  žilách,  ale  jen  na  některých 
místech;  bývá  bělavý,  zrna  hrubého.  Arsenopyrit  jest  taktéž  hrubo- 
zrný  a  vůči  křemenu  nebo  vápenci  bývá  ponejvíce  omezen  krystalo- 
graficky. Po  krajích  žil  diabas  bývá  změněn,  ale  jen  úzkým  proužkem. 
Akcessoricky  bývá  v  žilách  chlorit  nebo  talkovité  šupinky,  také 
drobty  diabasu  se  vyskytují.  Arsenopyrit  bývá  na  některých  místech 
žil  nahloučen,  jinde  jest  spořejší.  Ve  křemení  bývá  ho  nápadně  více 
nežli  ve  vápenci.  Na  výrobu  nelze  však  pomýšleti. 

Myslím,  že  tento  výskyt  arsenopyritu  ve  zdejším  diabasu  na 
žilkách  má  velký  význam  ku  posouzení  poměrů  o  vzniku  rud  v  částech 
okolí  Jílovského,  Knínského,  ba  i  jinde,  hlavně  ve  středních  Čechách, 
kde  zelenokamy,  zvláště  diabasy  bývají  provázeny  sirníky  a  rudami 
s  arsenem. 

Arsenopyrit,**)  jak  známo,  jest  sloučeninou  železa  s  arsenem  a  se 
sírou.    Železo  této  rudy,   podobně  jako  vápenec  a  křemen,    může  po- 


*)  Vzhledem  k  tomuto  mínění  laikův,  pak  i  z  důvodův  analogického  vý- 
skytu (t.  j.  v  porfyru),  a  ze  žloutnutí  na  povrchu  pokládám  „bílé  zlato"  Radlické 
z  roku  1560   a  j.  jen  za  arsenopyrit. 

**)  Arsenopyrit  vyskytuje  se,  jak  známo,  mezi  Štéchovicemi  a  Zbraslaví  ve 
Příbramských  břidlicích  dosti  často,  drobně  vtroušen  v  žilách  křemenných.  K  tomu 
připomínám,  že  také  častým  jest  výskyt  diabasu  a  porfyru  ve  krajině  té,  jež,  jak 
dle  hořejšího  soudím,   látku   arsenovou  přímo   nebo  nepřímo  dodaly  okolí  svému. 


12  XXXV.     Jindřich  L.  Baivíř: 

cházeti  (a  soudím,  že  i  pochází)  z  látky  diabasu  samého.  A.rsenu  však 
takové  množství  nemůže  pocházeti  z  diabasu,  sice  byl  by  diabas  sám 
arsenovými  sloučeninami  již  původně  velmi  silné  proniklý,  čehož  není. 
Že  pak  arsenopyrit  ten  podstatně  omezen  jest  jenom  na  diabas,  a  mimo 
to  sotva  byl  zde  kdy  arsenový  pramen  s  hořejška  pocházející,  nepo- 
chází arsen  ten  ani  s  hůry  ani  se  stran,  nýbrž  z  duly,  z  e  li  1  o  u  b  e  k 
zemských. 

Tento  výsledek  ukazuje,  že  ze  hloubky  zemské  takové  plyny 
v  diabasu  vynikaly,  t.  j.  asi  snad  z  téže  hloubky,  ze  které  diabas 
sám  se  vynořil.  Vynikal  pak  arsen  nejspíše  jakožto  arsenovodík. 

S  arsenem  však  sdružena  jest  síra,  kterážto  jej  provází.  Vyni- 
kaly tudíž,  jak  lze  souditi  bezpečné,  obě  látky  společné  ze  hloubek 
zemských,  síra  nejspíše  jakožto  sirovodík. 

A  tento  další  závěr  jest  snad  velmi  důležit  pro  posouzení  poměrů 
v  rudonosných  diabasech  Jílovské  krajiny  a  snad  i  ve  mnohých  jiných 
diabasech,  ve  kterých  hlavně  žilky  s  pyrity  zlatonosnými  neb  i  se 
zlatem  se  vyskytují  nebo  vyskytovaly:  sirovodík,  který,  jak  soudím, 
spůsoboval  vznik  pyritův  a  srážení  zlata,  pocházel  ze  hloubek 
zemských,  snad  z  těchže,   ze  kterých  vyšel  diabas  sám. 

Abych  opakoval :  vysvětluji  vznik  couků  Bohulibských  —  a  tím 
i  některých  příbuzných,  o  nichžto  bude  později  řeč  —  takto : 

1.  Zlato  a  železo  (pyritů)  v  coucích  těch  pochází  z  horniny 
samé  vylouženíin  pomocí  kyseliny  uhličité,  kterážto  kyselina  aspoň 
velkou  částí  může  pocházeti  také  z  horniny  samé; 

2.  síra,  jakožto  nynější  součástka  pyritův  a  látka  zlato  srážející, 
pak  arsen,  jakožto  nynější  součástka  arsenopyritů  pochází  z  duly,  ze 
hloubek  zemských,  odkud  diabas  nebo  horniny  geneticky  příbuzné 
(n.  p.  zde  porfyr,  o  čemž  nížeji  bude  mluveno)  vyvřely;  síra  jakožto 
sirovodík,  arsen  jakožto  arsenovodík. 

Tímto  výkladem  snad  i  ten  úkaz  bylo  by  možno  vysvětliti,  že 
právě  ve  křížení  dvou  puklin  často  bývá  hojněji  zlata  usazeno:  jednou 
puklinkou  mohlo  přicházeti  víco  roztoku,  druhou  puklinkou  pak  mohly 
přicházeti  látky  srážející. 


Z  výsledků  zde  vypsaných  soudím,  že  zlatonosné  couky  v  ze- 
lenokamu  Bohulibském  místem  do  značné  hloubky  jíti  mohou,  že  však 
spíše  blíže  povrchu  objeví    se    četnější   a   bohatší,    kde    hornina   jest 


( 


o  výskytu  zlata  na  někt.  dfiležitějších  iialeziskách  českých.  13 

nejvíce  rozvětrána.  O  eventuální  výnosnosti  rozhodují  data  o  dolování 
ve  svrchnějších  horizontech,  získaná  ovšem  zase  jen  pro  svrchnější 
horizonty.  Na  velké  zbohatnutí  z  těžby  couků  samotných  však  ne- 
myslil bych,  poněvadž  hornina  není  ještě  příliš  rozvětrána.  V  otázce 
výnosnosti  zdejšího  kutání  vůbec,  zejména  pak  kutání  do  hloubky 
rozhodne  vedle  zkoušek  couků  zdejších  ještě  také  další  podrobné 
chemické  zkoumání  horniny  zelenokamu  samé  na  zlato.  Výsledek  zkou- 
mání toho  rozhodne  pak  také  definitivně  o  platnosti  svrchu  vylíče- 
ného úsudku  mého  o  původu  zdejšího  zlata,  ze  kteréhož  úsudku 
činím  právě  své  dedukce. 

B)  Porfyry  okrsku  Jílovského. 

á)  Mahroskopichý  vzliled. 

Porfyry  Jílovského  okrsku  bývají  horniny  celistvé  s  porfyrickým 
křemenem  neb  i  beze  všech  vyloučenin  porfyrických  a  mají  obyčejnou 
barvu  zelenavou.  U  Bohulib  nalezneme  také  tmavošedý  nahnědlý 
porfyr  s  porfyr.  křemenem  a  živcem.  Zelená  barva  porfyrů  jest  však 
vůbec  druhotná  podobně  jako  červenavá  barva  a  vzniká  tím,  že  při- 
mísený  základní  hmotě  velmi  jemně  roztroušený  biotit  proměněn  jest 
na  chlorit.  Původní  hmota  portýrová  v  jádru  jest  bělavá  nebo  slabě 
nahnědlá. 

Zvláštního  povšimnutí  hodná  jsou  místa  porfyru  břidlična- 
tého,  n.  př.  v  Zahrádkách  JZ  od  Bohulib,  i  jinde  častěji,  hlavně  po 
kraji  poifyrových  žil.  Porfyr  tvořívá  někdy  tak  tenké  desky,  že  bychom 
je  považovali  za  břidlici,  kdyby  bud  pátráním  po  souvislosti  s  por- 
fyrem  ve  přírodě  nebo  zkoumáním  mikroskopickým  příslušnost  jejich 
ku  porfyru  nedala  se  zjistiti. 

Nejsou  asi  všecky  porfyry  Jílovského  okrsku  stejného  stáří,  ně- 
které jsou  značně  starší  druhých,  jakož  poznáme,  zkoumajíce  stav 
čerstvosti,  v  jakém  se  zachovaly.  Nejmladší  porfyry,  uzavírajíce  kusy 
břidlic  Příbramských,  jsou  pozdější  nežli  tyto,  jsou  však  starší  nežli 
blízká  žula,  jak  o  tom  ještě  jinde  bude  učiněna  zmínka.  Že  pak  zde 
byly  výrony  porfyru  opětovány,  o  tom  svědčí  na  př.  zjev  již  Bořickým 
pozorovaný  v  okolí  Bohulibském,  že  porfyr  na  některých  místech  uza- 
vírá tu  kousky  jiného,  t.  j.  aspoň  trochu  staršího  porfyru  křemitého. 

h)  MikrosJcopické  vlastnosti. 

Mikroskopické  vlastnosti  některých  porfyrů  krajiny  naší  byly 
zkoumány  již  Bořickým   a  jsou    vypsány  v  jeho  díle  „Porfyry  a  por- 


14  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

fyrity  křemenné  z  r.  1880.  (Dokončil  Jos.  KlvaSa,  A.rchiv  pro  pří- 
rodovědecké prozk.  Čech,  IV.  díl.)  O  kyzech  v  porfyru  ve  Studeném 
psal  jsem  loni  v  „Živé"  ve  článku  svrchu  jmenovaném.  K  účelu  této 
práce  poznamenávám,  že  ve  výbruse  jednom  křem.  porfyru  z  Panského 
vrchu  mezi  Bohulibý  a  Studeným  vyskytuje  se  ve  granofyrické  hmotě 
základní  i  partie  listnatého  plagioklasu  skorém  idiomorfního,  mezi 
lištami  těmi  pak  vyplňuje  místo  biotit.  Jest  to  partie  analogická 
skladbě  dioritu  Bohulibského,  ne  snad  cizí  uzavřenina,  nýbrž  část 
porfyru  samého,  a  z  důvodu  toho  hodná  povšimnutí. 

c)  Z  chemických  vlastností  budiž  poznamenáno,  že  i  tmavý  porfyr 
Bohulibský  s  porfyricky  vyloučeným  křemenem  a  živci  jest  pravým 
porfyrem  křemitým.  Zkoušeje  ztrátu  žíháním,  obdržel  jsem  úbytek 
l-327o,  množství  SiO^  určil  jsem  na  71-477^  a  kontroloval  čistotu 
téhož  fluorovodíkem. 

d)  Eozklad.  Rozklad  děje  se  analogicky  jak  u  zelenokamů  po- 
mocí vod  uhličnatých,  jenže  živce  skýtají  —  jsouce  alkalické  —  oby- 
čejně bezbarvou  slídu  a  křemen,  jen  někdy  také  maličko  vápence. 
Pokračuje-li  rozklad  poblíže  puklin  uvnitř  horniny,  bývá  rozložená 
hmota  živcová  a  chloritová  vyloužena  a  nahrazena  křemenem.  — 
V  některých  vzorcích  porfyru  ze  Studeného  nalezl  jsem  v  základní 
hmotě  i  sferolithy  chalcedonu.*) 

e)  Geologický  výskyt. 

Porfyry  vyskytují  se  v  okolí  Jílovském  i  dále  odtud  při  Vltavě 
velmi  hojně  činíce  žíly,  prostupující  břidlicemi  často  konkordantně 
se  břidličnatostí  těchto.  Shledal  jsem,  že  často  bývají  provázeny  zeleno- 
kamy,  zvláště  diabasem  rovnoběžně  jdoucím,  kterýžto  bývá  oddělen 
od  porfyru  úzkým  proužkem  břidlic. 

Tak  od  Radlíku  na  Bohulibý  až  ke  Slapům  délkou  přes  12  km 
provázen  jest  porfyr  žilou  zlatonosného  zelenokamů.  Podobně  proti 
hřbitovu  sv.  Kiliána  „pod  Mandátem"  u  Vliavy  onen  diabas  hořeji 
řečený,  v  němžto  vyskytují  se  žíly  s  arsenopyritem,  jest  také  oddělen 
od  porfyru  úzkým  proužkem  břidlice.  Jiný  diabas  nalezl  jsem  prová- 
zející porfyr  podél  silnice  Štěchovicko-Slapské,  jdoucí  asi  uprostřed 
délky  silnice  té  skrze  klikatou  zátočku,   i  na  malé   mapě   dobře  pa- 


*)  Používám  příležitosti  této  a  dodávám  ku  pojednání  svému  o  quai'zinu 
od  Heřmanova  Městce  (ve  Véstníku  král.  české  spol.  nauk  z  r.  1893,  článek  XIII., 
že  quarzin  ten  poiovnávací  methodou  Beckeho  jsa  zkoušen,  jeví  poněkud 
nižší  exponent  lomu  světla  nežli  křemen,  nikoli  pak  vyšší,  jak  jsem  ze  způsobu 
klamného  reliéfu  soudil. 


o  výskytu  zlata  ua  někt.  dftležitějšíeh  naleziskách  českých.  15 

trnou.  Nad  zátočkou  jde  po  pravé  straně  silnice,  za  zátočkou  po  levé 
straně  silnice,  pod  zátočkou  po  levé  strané  její,  mínínie-li  směr  od  Slap 
ke  Štěcliovicům.  Na  diabasu  tom  byly  tuším  asi  zlaté  doly  Štěchovické, 
o  nichžto  zmiňuje  se  Lazar  Erker,  že  byly  u  potůčku,  a  nebyly 
míněny  tu  práce  u  Vltavy,  jak  Poíepný  se  domníval.  Jestit  na  něm 
pracováno  ode  svrchu  četnými  dolíky,  částečné  i  do  sousední  Pří- 
bramské břidlice,  a  Lazar  Erker  sotva  by  byl  nazval  Vltavu  potokem. 
—  Ještéjiný  zlatonosný  diabas,  provázející  porfyr  nalezl  jsem  na  JZ 
od  Knína  v  Borotickém  lese,  oddělený  od  porfyru  zase  úzkým  pruhem 
Příbramských  břidlic. 

Hmota  těchto  diabasův  a  zelenokamův,  provázejících  porfyry  ve 
veliké  blízkosti  a  konkordantně  vynikla  nepochybné  také  skoro  ze 
stejného  místa,  ze  kterého  vynikla  hmota  portýrová,  třebas  ani  ne 
současně,  nýbrž  po  portýrech.  Pravé  z  toho  zjevu,  že  zelenokamy  ony 
vynikají  ne  na  tom  místě,  kde  porfyr  se  stýká  resp.  kdo  slepil  se  se 
břidlicemi,  nýbrž  poněkud  dále,  lze  souditi,  že  pukliny  pro  ně  vznikly 
až  po  vyvření  porfyru,  snad  při  tuhnutí  hmoty  jeho.  Těmito  druhými 
puklinami  vytryskl  pak  zbytek  tekutého  magmatu,  hmota  basičtéjší. 
Máme  zde  dle  mého  úsudku  differenco vání  magmatu  původně 
jednotného:  dříve  z  něho  vytlačena  byla  část  specificky  lehčí  — 
hmota  porfyrová,  zbyla  pak  a  později  byla  vytlačena  odtud  část  speci- 
ficky těžší,  hmota  zelenokaraová,  hlavně  diabasová. 

Důvodný  úsudek  tento  jest  geologicky  velmi  důležit  a  platí  tuším 
i  o  mnohých  jiných  porfyrech  českých  a  zelenokamech  těmto  blízkých, 
neboť  podobné  sdružení  zelenokamu  a  porfyru  vyskytuje  se  zvláště 
v  Čechách  středních  častěji,  jak  můžeme  se  o  tom  poučiti  ze  prů- 
řezův,  uveřejněných  v  Boíuckého  díle  o  křemitých  porfyrech  českých. 

Z  téhož  důvodu  pokládám  také  výskyt  sousedního  zelenokamu 
vedle  porfyru  ve  známém  velkém  pruhu  českém  u  Zbirova  jen  za 
podobný  příklad  d i f f e r e n c o  v á n í  magmatu  původně  je d- 
notného. 

Tento  úsudek  o  genetické  příbuznosti  zelenokamův  a  porfyru 
zdejších  jest  tuším  velmi  důležit  i  pro  výklad  o  zla  to  nosnosti 
porfyru  těch.  Také  porfyry  krajiny  zdejší  jsou  zlatonosný,  obsa- 
hujíce na  křemitých  žilách  zlato  ryzí  a  zlatonosné  kyzy  na  četných 
místech  okrsku  Jílovského,  ba  i  na  sv.  Kiliánském  proužku  porfyrovém 
podařilo  mi  se  na  Žižkové  vrchu  nalézti  zbytky  dolíků,  kopaných  ve 
křemitém  porfyru  po  zlatonosných  žilácli  křemenných.  Ale  žíly  tyto 
v  porfyrech  se  vyskytující  bývají  málo  zlatonosný,  jen  na  nahodilých 
místech  jednotlivých,    podobné   jako    porfyr  sám  má  celkem  jen  málo 


Ig  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

původních  rud.  Rudy  v  porfyru  původní  jsou  podobně  jako  v  zeleno- 
kamech  blízkých  hlavně  titanický  magnetit  a  ilmenit,  tu  a  tam  něco 
velmi  drobného  kyzu.  Příčinou  genetické  příbuznosti  resp.  sou- 
vislosti porfyrův  a  zelenokamů  jim  blízkých  lze,  jak  myslím  sou- 
diti totéž  o  původu  zlata  a  zlatonosných  pyritů  na 
coucích  v  porfyrech,  co  souditi  se  dá  o  původu  těchže  látek 
na  coucích  vzelenokamech  oněm  blízkých,*)  jenže  již  a  priori 
pro  chudost  porfyrů  na  původní  rudy,  resp.  na  těžké  kovy,  lze  tuším 
v  porfyrech  očekávati  i  chudost  couků  na  zlato  a  spíše  boha- 
tost křemenem. 

Dle  toho,  co  zde  vyloženo,  mám  za  to,  že  dolování  na  zlato 
v  porfyrech  sotva  by  mělo  stálý  delší  dobu  trvající  příznivý  výsledek, 
že  tudíž  sotva  mohl  by  se  větší  podnik  takový  vypláceti. 


C)  Výchoz  Tobolské  horniny  u  Sázavy  mnou  objevený. 

Jest  velmi  přeměněná  stará  hornina  diabasová, 
obsahujeť  mimo  hojný  chlorit  také  něco  uralitu^  a  část  chloritu  sama 
již  snad  vznikla  také  z  uralitu.  Hlavní  proměna  záleží  v  tom,  že 
mnoho  nerostné  látky  a  sice  chloritové  (resp.  augitové  rozložené)  bylo 
vylouženo  a  nahrazeno  křemenem.  Plagioklasových  lišten  zbývá  dosud 
hojně,  třebas  i  pohromadě.  Hornina  zůstala  na  svém  místě 
a  nebyla  snad  rozdrobena  mechanicky.  Stopy  po  bývalých,  nyní  roz- 
ložených rudách  železných,  a  sice  hlavně  po  titanickém  magnetitu  a 
po  ilmenitu  zachovaly  se  jakožto  hromádky  zrnéček  rutilových.  Kyz 
jest  nepochybně  původu  druhotného,  máť  vzhled  čerstvý  a  jest  úplně 
neporušen. 

Z  vyloužení  původních  rudnatých  součástek  horniny  následuje, 
že  i  zlato  na  coucích  v  hornině  té  se  vyskytující  pochází  pravdě- 
podobně z  horniny  samé  vyloužením.  Z  povahy  a  veliké  přeměny  staré 
této  horniny  následují  nové  a  hlavní  důvody  pro  platnost  závěrků, 
které  činil  jsem  o  kutání    po   vrstvách   těchto.    Zároveíi  však  nabádá 


*)  Ostatně  i  jiné  diabasy  středočeské  jsou  zlatonosný.  O  některých  bude 
řeč  v  následujících  odstavcích,  o  jiných  dosud  konal  jsem  jen  malá  studia.  Zejména 
také  tuším  dle  výskytu  rýžovisk  a  kutaných  jam,  že  snad  i  pásmo  diabasové, 
jdoucí  z  okolí  Berouna  a  Tetína  směrem  VSV  ku  Zlíchovu,  pak  druhé  pásmo, 
jdoucí  podobným  směrem  jižné  od  Karlova  Týna,  sev.  nad  Dobřichovici  a  Rado- 
tfnem  k  Chuchli  jest  nebo  bylo  aspoň  místy  zlatonosuo,  ale  bude  potřebí  o  tom 
ještě  dalšího  bádání. 


o  výskytu  zlata  na  uěkt.  dúiežitéjšídi  iialeziskách  českých.  17 

vysvětlení  toto,  aby  zkoušena  byla  nejenom  zlatonosnost  coukův 
a  kyzův,  nýbrž  i  celé  horniny  zvláště  tam,  kde  couků  není.  Tudíž 
pokládám  za  velmi  žádoucí,  aby  větší  množství  horniny  té  z  ně- 
kolika míst  bylo  zkoušeno  na  zlatonosnost  chemicky. 

v 

D)  Výchoz  Slojířských  hornin  u  Sázavy,  mnou  objevený. 

Dle  zkoumání  mikroskopického  horniny  Šlojířské  jsou  staré 
masivní  horniny  na  sv  ém  mí  stě  zůstávaj  ící,  ale  velmi 
přeměněné,  totiž 

1.  dílem  křemitý  porfyr, 

2.  dílem  jemnozrný  granit, 

3.  dílem  hornina  analogická  Bohulibskénui  biot.  dioritu,  ale  na 
živce  ještě  bohatší.  Také  zbytky  skupin  lišten  živcových  jsem  tu  a  tam 
ještě  mohl  zastihnouti  jako  v  hornině  Tobolské. 

Hlavní  přeměna  hornin  Slojířských  záleží  ve  vyloužení  původních 
nerostův,  zvláště  železitých  a  nahrazení  jich  křemenem,  pročež  hor- 
nina nabývá  vzhledu  křemence.  Původní  titanické  rudy  železné  jsou 
vylouženy  a  zbývají  po  nich  hromádky  zrnéček  rutilových.  Kyz  jest 
opět  druhotiiélio  vzniku,  železitá  látka  jeho  [)ochází,  jak  z  vyloužení  pů- 
vodních rud  soudím,  opět  z  horniny  samé.  Rovněž  soudím  per  ana- 
logiam,  že  i  zlato  na  coucích  pochází  pravděpodobně  také  z  horniny 
samé  vyloužením. 

Z  výsledků  bádání  mikroskopického  o  výchozu  Slojířských  hornin 
právě  vypsaného  vysvítá,  že  většinou  pravděpodobné  nejsou  tak  bohatý 
zlatem  jako  hornina  Tobolská,  leda  jen  na  těch  místech,  kde  jsou 
proměněným  dioritem,  že  by  se  mohly  jí  blížiti.  Povšechně  platí  zde 
úsudky,  které  jsem  o  kutání  v  hornině  této  učinil  loni.  Slojíř  ze  pi'o- 
rážky  Pepřské  pokládám  dle  mikroskoi)ických  preparátů  za  proměněný 
starý  křemitý  porfyr  rázu  zdejšího  porfyru  zelenavého,  vyznačený 
tudíž  porfyrickým  křemenem  a  ve  hmotě  základní  roztroušeným  dro- 
bounkým chloritem  (původně  biotitem).  Chlorit  rozkladem  červená. 
Původní  železité  rudy  jsou  vylouženy.  Kyzy  i  zde  jsou  vzniku  dru- 
hotného, vyplúujíce  puklinky  nebo  dutiny  a  místa  přeměněná. 

E)  Výchoz  Klobásu  u  Sázavy. 

Dle  měření  mých  letos  konaných  výchoz  Klobásové  horniny 
dlužno  hledati  ve  druhé  strži  za  Vácslavskou  štolou.  Vyniká  zde  chlo- 

Tř.  matl^einaticko-přirodovědecká  1896.  2 


i 


18  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř:  7^ 

ritická  břidla  kyzem  velmi  bohatá,    tato   však   není   nic  jiného    nežli  | 

starý  diabas,  přeměněný  na  původním  svém  místě.  Rudy  j 

železité  z  původní  horniny  jsou  vylouženy  a  zbývají  po  nich  jen  hro-  j 

mádky  zrnek  rutilových  nebo  něco  ieukoxenu,  augit  resp.  chlorit  často  i 

jest  vyluhován    a   nahrazen   křemenem.    Z  analogie   se  zelenokamem  j 

Bohulibským   lze  souditi,    že  zlato  i  zde  pochází  snad  vyloužením  ze  j 

zelenokamu  samého,  a  jest  tudíž  sotva  omezeno  toliko  na  kyzy,  nýbrž  \ 

sluší  zkoumati  na  ně  celou  horninu.  ' 

Tentýž   původ   má   kamení    Klobásu    „nad  ryžemi"  u  Jílového,  ] 
obsahuje  však  ještě  velmi  mnoho  uralitu,  ze  kterého  by  ovšem  delším 

rozkladem  vznikl  chlorit.  ■ 

Do  pásma  Klobásu    náleží    také    pruh   pyritem   bohaté  horniny, 
na  kterou  dolují  nyní  ve  prorážce.  Kyz  této  horniny  místem  jest  značně 

zlatonosný,  jinde  však  málo,    a  bude  zkoušeti  na  zlatonosnost  i  zde  | 

celou  horninu. *)  ; 

,1 

FJ  Hornina  Kocouru**)  u  Jílového. 

Jest  chloritická  břidla,  vlastně  však  velmi  p  r  o  m  ě  n  ě  n  ý  s  t  a  r  ý    I 
zelenokam    rázu    Bohulibského,     původně    snad    biotitický    diorit.    \ 
Hojný  přimísený  kyz  jest  i  zde  zcela  čerstvý,  tudíž  druhotný  a  vznikl 
nejspíše  ze  železných  rud  bezsirných  přeměnou.  Nerost  chloritem  za- 
stupovaný často  jest  vyloužen  a  nahrazen  křemenem.  I  zde  lze  z  ana-    ' 
logie  ku  zelenokamu  Bohulibskému  přijati,  že  zlato  couků  Kocourských 
pochází  snad  ze  zelenokamu  samého,  a  že  i  tuto  horninu  bude  dlužno    i 
celou  zkoumati  na  zlato.  , 


*)  Ku  rychlému  posouzení,  zda  kyz  jest  zlatonosný,  osvědčilo  mi  se  toto. 
Kyz  roztlučený  pražím  ne  prudce  nad  ohněm  až  nezapáchá  po  síře.  Upraženou 
hmotu  rozetru  ve  hmoždíři  na  červený  prášek  a  opět  trc  chu  volně  žíhám.  Neza- 
páchá-li  již  po  síře,  dám  jej  do  lahvičky  s  vodou  a  protrepu.  Zlaté  mázdřičky. 
jsou-li  jaké,  plovou  ješté  ve  vodě,  když  zrnka  červené  rudy  železné  se  usazují, 
Oddělovati  však  zlato  plavením  nikdy  se  mi  dohře  nezdařilo. 

**)  Název  „Tobola"  Baliun  v  Miscellaneích,  dílu  I.  na  str.  42.  vykládá  ja- 
kožto tobolka,  peněženka  (crumena)  a  praví,  že  jest  to  jméno,  jakého  užívají 
a  dolech.  Zdá  se,  že  výklad  ten  jest  správným,  neboť  i  jiné  staré  doly  Jílovské 
měly  názvy  podobného  smyslu:  mošnička  haléřek  (5  haléřů,  15  haléřů).  Název 
Klobás  odvozoval  bych  od  příjmení  Klobás.  Také  pak  jméno  Kocour  pochází 
nejspíše  od  mužského  jména  Kocour.  Alespoň  žil  ve  2.  polovici  stol.  16.  také 
jakýsi  Jan  Kocour,  kterému  císař  Rudolf  II.  r.  1595.  (dle  zprávy  B.u.binovy 
v  Miscellaneích  na  str.  21.)  dovolil  prohledati  všecky  hory,  zvláště  Krkonoše, 
hledati  drahé  kameny. 


o  výskytu  zlata  na  někt.  dňležitějších  naleziskách  českých.  19 

Na    haldách   Kocourských    jsou    přimíseny    také    kusy   sousední 
drobně  kyzonosné  uralitické  břidlice  jiného  původu. 


G)  „Příčný  couk"  zlatonosný  na  Panském  vrchu, 

jemuž  PošEPNÝ  zvláštní  důležitost  přikládal,  chtěje  z  jeho  výskytu 
odvozovati  původ  zlata  na  coucích  okolí  Jílovského  ze  hloubky, 
nalezneme  na  místě  Hádka  řečeném  i  dále  blíže  ku  Bohulibům.  Jest 
to  pří  čný  pruh  j  amek  po  křemenných  žilkách  nejspíše  zlatonos- 
ných, kopaný  —  vdiabasu.  Dle  toho,  co  zde  vyloženo  o  zelenokamu 
Bohulibském,  přikládám  zlatonosným  žilkám  křemenným  týže  původ 
jak  onde.  Žilky  ty  ostatně  nešly  hluboko  —  a  diabasjest 
opravdu  jen  málo  zvětrán.  Augit  jeho  jest  hnědé  průhledný 
a  jeví  velký  rozdíl  absorpce:  l|c,  t.  j.  asi  dle  délky  chvějící  paprsky 
jsou  značně  absorbovány,  pro  paprsky  _Lc  chvějící  jest  absorpce  velmi 
malá.  Z  augitu  vznikající  uralit  jest  značně  pleochroický:  pro  chvění 
H  c,  t.  j.  asi  dle  délky  modravě  zelený  s  absorpcí  patrnou,  pro 
chvění  příčně  jdoucí  skoro  čirý. 


Mezi  hranicemi  svrchu  řečenými,  totiž  mezi  žilou  zlatonosného 
zelenokamu  Bohulibsko-Slapského  a  Chotouhsko-Krňanskou  hranicí 
žulovou  jdou  čtyři  hlavní  pruhy  zlatonosných  hornin, 
spolu  rovnoběžné  a  skoro  rovnoběžné  ku  zelenokamu  Bohulibském u. 
Jsou  to  —  čítaje  od  západu  k  východu:  pruh  Tobol ský,  pruh 
Sloj  irský,  pruh  Klobá  sský  a  pruh  Kocourský.  Veškery  tyto 
pruhy  loni  bylo  lze  sledovati  z  okolí  Jílovského  až  ku  řece  Sázavě. 
Letos  hledal  jsem  pokračování  jejich  za  Sázavou,  ale  teprve  po  přes- 
ném mapování  na  mapách  katastrálních  bude  lze  poskytnouti  podrob- 
nějších dat,  neboť  větší  díl  povrchu  pevných  liornin  mezi  Sázavou 
a  Vltavou  jest  zakryt  nánosem  hlíny  z  porfyru  větráním  vzniklé. 
Hřbet  Medníku  a  Chlumu  složen  jest  hlavně  ze  křem.  portýru. 

Prozatím  jsem  zjistil  pomocí  map  katastrálních,  že  v  pokra- 
čování zlatonosného  okrsku  Jílovského  v  okolí  vsi  Třep- 
šína  na  čtyřech  místech  říkají  parcelám  polním  „na  hlubokém  dolu." 
Prohlédnuv  místa  tato,  nenalezl  jsem  žádných  hald,  ale  také  přírodou 
nejsou  tam  zádně  hluboké  kotliny  vytvořeny,  i  lze  souditi,  že  tu  byla 
aspoň  na  nékterých  místech  prastará  díla  dolová,  jejichžto  zbytky 
dlouhým  časem  byly  zarovnány.  Jsou  to  místa: 

2* 


20  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

1.  Koirii)lpx  parcel  polnícli  blízko  na  západ  od  Tíepšína  nedaleko 
kříže,  jižně  u  cesty  do  Hradiska; 

2.  skoro  u  samého  Třepšína  na  JV  před  cestou  do  Kriian ; 

3.  od  Třepšína  jižně  blízko  kolenovitého  záhybu  Vltavy; 

4.  pole  na  levo  od  cesty  do  Štěchovic,  záp.  od  Třepšína  skoro 
2  kin  vzdálené. 

Od  čísla  3.  ZSZ  asi  3600  m  daleko  nade  strží  bylo  kutáno 
trochu  po  křemenné  žíle  ve  křem.  porfyru.  Jest  to  nejspíše  staré  dílo, 
dolík  jest  úplně  zasypán  a  jen  zbytky  haldy  patrný.  V  podobném 
porfyru  nad  Vltavou,  v  kolenovitém  ohybu  řeky  té  nalezl  jsem  kře- 
menné žilky  s  něco  zvětralého  zlatonosného  pyritu. 

Okolí  Třepšína  jest  velmi  pozoruhodno,  připadat  do  něho  po- 
kračování zlatonosného  pruhu  Tobolského  a  Šlojířského.  V  pokračo- 
vání tom  nalezneme  staré  mělké  dolíky  na  pravém  břehu  potůčku 
Třepšínského,  tekoucího  do  Sázavy.  Arciť  se  zdá,  že  velkou  partii 
zvětralých  zlatonosných  hornin  pohltil  s  liůry  právě  Třepšínský  potok 
sám,   o  čemž  rozhodne  další  měření. 

Nehledě  ku  známé  štole  sv.  Barbory  u  Sázavy,  jsou  i  jinde 
stopy,  že  mezi  Sázavou  a  Vltavou  bylo  i  svrchem  pracováno  na  hor- 
nině Kocouru,  ač  asi  již  tuze  dávno. 

Zbytky  díla  patrnější  nalezneme  pak  tyto :  zřetelnou  kopaninu 
(žádné  ryžovisko!)  na  levém  břehu  Sázavy  ve  stráni  proti  štole 
M.  Terezie,  pak  dílo  v  Kobylích  drahách,  zde  pak  jednak  na  zeleno- 
kamu  pruhu  Bohulibského,  jednak  v  porfyru, 

V  kopanině  nejprve  řečené  jest  kopáno  po  křemenných  žilách, 
vytvořených  v  povrchních  částech  hornin  a  nepochybně  trochu  zlato- 
nosných. Vykopané  lialdičky  jsou  proniíseny  již  s  kamením  s  polí 
sneseným  a  rozryty  přívaly  vodními,  po  deštích  a  tání  sněhu  se  strání 
tekoucími. 

V  „Kobylích  drahách"  jest  kopáno  na  zelenokamu  (diabasu) 
svrchním  dílem  po  křemenných  zlatonosných  žilkách  nemálo,  podobně 
jako  ve  starých  jamkách  u  Bohulib.  Směr  řady  jamek  oněch  jde 
celkem  asi  ku  myslivné.  Uložení  zelenokamu  (diabasu)  jest  totéž  jak 
u  Bohulib :  mezi  týmiž  dvěma  žilami  porfyru,  pokračujícími  tudy  až 
ke  Slapům.  Diabas  sahá  místem  ku  porfyru  samotnému.  Na  druhém 
břehu  Vltavy  jest  kutáno  po  něm  na  pravé  t.  j.  východní  straně  pro- 
tější íítrže,  a  na  konec  jeho  u  Slap  připadá  aurifodina,  založená  ne- 
daleko Slapského  dvora  r.  13"-9,  o  nížto  doklad  listinný  otiskl  Emler 
ve  svých:  Regesta  Bohem,  et  Morav.,  IV,  1892,  str.  264  a  266. 

V  porfyru  jest  kutáno  vedle  diabasu  východně  a  to  nahoře  i  dole. 


o  výskytu  zlata  na  nékt.  důležitějších  naleziskácli  česk3'ch.  21 

Nahoře  jest  ode  svrchu  tesán  široký  důl  po  žíle  křemenné,  silné 
místem  skoro  1  m  směrem  asi  ZV,  a  po  větvích  jejích  různými 
směry,  pročež  důl  ten  podobá  se  vůbec  lomu.  Hloubku  má  asi  20  m, 
spodek  však  jest  zasypán,  Porfyr  jest  zcela  takový  tmavošedý  jako 
v  Bohulibech  vedle  zlatonosného  dioritu  a  má  také  zde  porfyrický 
křemen. 

Dole  jest  u  Vltavy  pracováno  ve  světlém  zelenavém  křem.  por- 
fyru  štolou  SV  směru,  na  počátku  dvojitou.  Tudíž  byla  žíla  křemenná 
na  začátku  rozvětvena.  Co  zbývá  po  ní  místem,  jest  druzovitý  její 
kraj  s  akcess.  chloritem.  Místem  dosahovala  až  na  90  cm  šířky,  do 
výšky  nešla,  ani  snad  tuze  do  hloubky.  Na  délku  štola  jest  přístupna 
asi  na  25  m.  Uvnitř  nalezneme  dva  staré,  spuchřelé  dřevené  trámy, 
načež  se  úží  a  konec  jest  zasypán.  Na  stěnách  usazuje  se  trochu 
rezovitého  a  vápenatého  povlaku,  zlata  ani  ve  zbytcích  křemenné  žíly 
nelze  viděti. 


Pásmo  kyzem  bohatých  hornin  Jílovského  okrsku 
sahá,  j  a  k  j  s  e  m  shledal,  až  ku  Z  u  p  a  n  o  v  i  c  ů  m  u  Vltavy,  vsi 
asi  jižně  od  Knína  položené.  1  činí  celková  délka  kyzonosných  hornin 
Jílovských  od  Radlíku  ua  JZ  na  25  kilometrů.  Arciť  zbývá  území 
to  teprve  podrobně  zkoumati  a  sice  již  od  Sázavy  samé  a  možná,  že 
místy  jest  súženo,  snad  i  mnoho  protrženo  jinými  horninami,  pak  také  že 
jest  povahy  měnlivé.  Dále  od  Županovic  na  JZ  nalezneme  sice  ještě  na 
některých  místech  sledy  hornin  Jílovských,  ale  nikoli  kyzem  bohatých, 
a  cokoli  jsem  z  pokračování  dalšího  procestoval,  o  tom  budou  zmínky 
ni  jiném  místě  této  práce. 

Vyjdeme-li  z  Nového  Knína  na  jih,  jdeme  pořade  žulou  téhož 
rázu,  jaký  má  žula  u  Chotouně.  U  Libšic  prostupují  žulou  tou  žíly 
židy  skoro  bezslídné,  ty  pak  jsou  vzhledem  svým  poněkud  podobny 
porfyru  a  ovšem  mladší  nežli  hlavní  žula.  U  vsi  Mokřka  nalezneme  v  žule 
zase  žilky  jemnozrného  granitu  slídou  vehni  chudého,  jenžto  jest 
tvrdší  a  čerstvějšího  vzhledu  nežli  hlavní  žula  sama,  pak  žilky  čer- 
venavého  felsitu.  Tyto  žilky  granitové  i  felsitové  jsou  ovšem  opět 
mladšího  původu  nežli  hlavní  žula.  Na  druhém  svahu  kopcovitého 
hřbetu  počne  brzo  křemitý  porfyr,  zbřidličnaténý  směrem  asi  S12V — 
J12Z,  úklonu  měnlivého.  Tlakem  jest  tak  proměněn,  že  zdá  se  míti 
rovnoběžný  sloh,  ba  upomínává  značně  na  granulit.  Následuje  celistvá 
hornina  proužkovaná,    taková,   jako  v  údolí  Sázavském   okrsku  Jílov- 


22  XXXV.     Jindřich  L.  Barvír: 

ského.  Jest  stejně  břidličnatěna  jako  porfyr  předešlý.  Proužkování 
její  záleží  v  tom,  že  střídají  se  partie  křemitější  s  partiemi  křemenem 
chudšími.  V  ní  vyskytují  se  četné  druhotné  žilky  křemene.  Nížeji 
zastihneme  tmavší  proužkované  horniny  břidličnaté  s  epidotickými 
partiemi,  podobné  oněm  z  údolí  Sázavského,  Ještě  doleji  a  sice 
u  Smilovic  následují  tmavší  břidlice  část.  chloritické,  Jílovským 
velmi  podobné,  směru  asi  S13V — J13Z,  úklonu  kolem  50"  na  JV. 
U  Vobosu  nalezneme  granit.  Mezi  Vobosem  a  Cholyní  prokukuje 
proužek  bílých  křemitých  hornin  kyzonosných,  břidličnatých,  se  při- 
míseným  jemným  kyzem.  Hranice  proužkovaných  hornin  jde  zde  asi 
proti  vyhořelé  prádelně.  Proti  toku  Vltavy  dále  nad  prádelnou  tou 
několik  kroků  vyskytují  se  partie  křemencům  podobných  hornin  kyzo- 
nosných, jaké  nacházíme  v  pásmu  Sloj  irském  u  Sázavy,  částečně 
i  skoro  takové,  v  jakých  kutá  se  nyní  ve  prorážce  Pepřské  po  zlato- 
nosných kyzech.  Jsou  zde  také  dvě  stolky  v  nich  po  kyzu  kutané, 
ale  krátké,  pokus  patrně  neměl  příznivého  výsledku.  Zlata  není  viděti, 
ač  vyskytují  se  v  hornině  té  četné  žilky  křemenné  s  kyzem,  ovšem 
jenom  krátké.  Břidlice  tyto  prokukují  i  v  polích  mezi  Křepenicemi 
a  Zvíroticemi,  kdež  ostatně  hlavně  žula  se  vyskytuje. 

Při  pravém  břehu  Vltavy  pod  Županovicemi  v  zátočině  u  „Rybárny" 
a  v  celém  záhybu  Vltavy  odtud  na  SV  jdoucím  až  ku  skalára  jiho- 
západního svahu  Dubového  vrchu  vystupují  křemeucovité  kyzonosné 
horniny,  velmi  podobné  horninám  Šlojířského  pásma  i  jiným  u  Sázavy 
v  Jílovském  okrsku.  Proti  nim  jest  rozsáhlé  ryžovisko  podél 
celé  protější  stráně  až  ku  zbořeništi  Svini.  Také  pak  i  na  pravém 
břehu  Vltavy  hnedle  pod  strží  u  Rybárny  zbývá  značná  práce  ryžov- 
nická.  Obojí  ryžovisko  jest  neklamným  svědectvím  zlatonosnosti  hornin 
těch,  které  tudíž  zasluhují  bedlivého  studia  podrobného,  i  kdyby  se 
snad  posléze  mělo  ukázati,  že  by  se  samy  nehodily  ku  výrobě  zlata. 
Tu  a  tam  naleznou  se  v  nich  i  stopy  vápenatých  žil,  jaké  shledáváme 
na  pr.  v  okolí  štoly  M.  Terezie.  Někde  jest  i  kopnuto  po  kyzech,  ale 
žádné  větší  dílo  zde  není. 

Na  konci  zátočky  posledně  řečené  vystupuje  vedle  křemencovi- 
tých  hornin  značně  silný  pruh  zelenošedého  křemitého  porfyru, 
téhož,  jaký  máme  hojně  v  okrsku  Jílovském.  Částečně  jest  dobře  po- 
znatelný,  částečně  pak  zbřidličnatěn,  že  upomíná  na  krystalickou 
břidlici.  Za  porfyrem  jde  proti  Svini  již  známá  žula  rázu  téhož  jako 
u  Sázavy,  a  žula  tato  jest  mladší  nežli  porfyr,  prorážejíc 
jím  a  uzavírajíc  kusy  jeho  v  sobě.  Porfyr  na  kontaktu  jest  změněn, 
částečné  zřetelné    překrystalován,   jevě   hrubší   lupénky  slídy  v  sobě. 


o  výskytu  zlata  ua  iiěkt.  důležitějších  naleziskách  českých.  23 

Od  zbořeniště  Svině  ku  Bukovnickému  mlýnu  a  po  pravém 
břehu  Vltavy  ještě  trochu  dále  následuje  žula  a  ryžovisko  v  ní 
zmizí.  Soudím  z  toho,  že  žula  tato  není  zlatonosná.  Od  Bukovnického 
mlýna  následují  křemencovité  horniny,  místem  drobounkými  kyzy  ná- 
padné bohaté,  a  pod  nimi  jest  opět  ryžovisko,  třeba  že  již  jen 
málo  znatelné,  po  levém  břehu  řeky. 


V  dalším    pokračování    čáry    od    Jílového    na  JJZ   ku  Vobosu 

v 

a  Zupanovicům  tažené  nalezneme  žulu,  a  teprve  kolem  Zduchovic 
vyskytnou  se  opět  horniny,  kteréžto  jsou  pokračováním  hornin  Jílov- 
ských,  jenže  nemají  makroskopických  kyzův  a  spíše  východnímu  od- 
dílu pruhu  onoho  jsou  bližšími.  V  tom  okolí  asi  přestávají  snad  již 
horniny  Jílovské,  jsouce  nejspíše  největší  částí  zatlačeny  na  západ 
a  odříznuty  žulou. 

Dál  odtud  mezi  Miroticemi  a  Blatnou  vyskytují  se  křemence,  které 
snad  spíše  upomínají  na  křemence,  jaké  nalezneme  JZ  od  Selčan, 
n.  p.  západně  ode  vsi  Doubravice,  tedy  na  horniny  východně  od  po- 
kračování Jílovského  pruhu  rozložené. 

Pokračování  zlatonosnosti,  které  jeví  se  skoro  v  čáře  Jílovsko- 
Voboské  dále  za  Županovicemi,  na  př.  východně  od  Břežnice,  pak  mezi 
Miroticemi  a  Blatnou,  jest  poutáno  na  jiné  horniny  nežli  na  Jílovské 
a  není  pokračováním  v  geologickém  smyslu. 

a)  Západně  od  městyse  Kamýku  nalezneme  žulu  biotit.  amfibo- 
lickou  prostředního  zrna,  rázu  obyčejné  středočeské  žuly  od  Žampachu 
neb  od  Knína,  a  granit  ten  pokračuje  při  silnici  až  ku  Zduchovicfuii, 
kdežto  nalezneme  stopy  zeleně  nebo  červeně  pruhované  horniny  fylli- 
tické.  Na  západ  od  Zduchovic  mezi  Zduchovicemi  a  Bukovcem  následují 
břidličnaté  křemencovité  horniny  se  živcem  a  akcessorickým  chloritem 
neb  uralitem,  podobné  některým  horninám  Jílovského  okrsku  u  Sázavy. 
Směr  břidličnatosti  jest  zde  asi  VSV — ZJZ.  Část  jich  lze  snad  po- 
kládati za  stlačený  křemitý  porfyr.  Žula  jest  mladší  hornin  těch, 
míváte  kousky  jejich  místem  úplně  uzavřené.  V  sousedství  hornin 
oněch  žula  bývá  vyvinuta  poněkud  porfyrovitě,  ale  ne  tolik  jako  ua 
př.  u  Krásné  Hory. 

Ode  vsi  Bukovce  na  JZ  na  cestě  ku  Větrovu  následují  dílem 
břidličnaté  křemencovité  horniny  (opět  částí  nejspíše  stlačený  křemitý 
porfyr),  částečně  pak  zelenavě  proužkované  křemité  fyllity,  dílem  pak 
i  amfibolické    břidličnaté    horniny,    vše    rázu    téhož  jak  u  Sázavy  ve 


24  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

východní  Části  Jílovského  pruhu  poblíže  Žampachu  shledáváme.  Makro- 
skopického kyzu  nemají.  Směr  jejich  jest  skoro  VSV— ZJZ,  a  za  Plav- 
cem asi  SV — JZ. 

SZ  od  Větrova  poblíže  dvorce  Lipína  vyskytují  se  stopy  kře- 
mencovité  horniny  drobného  zrna  s  akcessorickou  světlou  slídou 
a  s  něco  velmi  jenmých  černých  rud  železných.  Také  tato  hornina 
mohla  by  ještě  čítána  býti  poněkud  do  příbuzenství  hornin  Jílovských. 
Obsahuje  porůznu  drobné  druhotné  žilky  křemene,  snad  i  malounko 
zlatonosné,  jestiť  na  nich  kopáno  několik  arci  nehlubokých  jamek. 

h)  Od  Březnice  na  východ  nalezneme  podél  žuly  pruh  pravé 
ruly,  uejčastěji  živcem  boliaté,  slídou  pak  chudší.  U  vsi  Boru  vých. 
má  rula  směr  asi  VSV — ZJZ,  úklon  na  JJV,  až  skoro  směr  V — Z 
s  liklonem  téměř  na  J.  Podél  potoku  VlČavy  u  Boru  nalezneme  místem 
břidličnaté  hoi-niny  šedé  nebo  zelenavě  šedé  se  přiraísenýni  chloritem 
neb  amfibolem,  upomíuající  poněkud  na  některé  horniny  okolí  Zam- 
pašského. 

V  údolí  Vlčavy  jest  mezi  Borem  a  Dobrou  Vodou  také  rýžo- 
váno, hořeji  blíže  Boru  dosti  zuačně,  od  Dobré  Vody  pak  dále  ryžo- 
visko  přestane.  Ryžovnické  kopečky  obsahují  velmi  rozmanité  oblázky 
a  valounky,  totiž  ohlazené  kousky  fyllitických  hornin  a  ruly  z  nej- 
bližšího okolí,  bělavých  křemenců  kyzů  prostých,  bělavých  pískovců 
jakoby  Příbraniskýcli,  slepencovitého  pískovce  s  černošedým  buližní- 
kem,  tmavošedých  buližníkovitých  břidlic,  křemene  ze  žil  a  písek  ze  žuly. 
Nános  pochází  dle  tohoto  obsahu  hlavním  dílem  z  okolí  Rožmitálského, 
částečně  ze  zlatonosné  krajiny  od  Nesvačil  a  Namnic,  odkudž  i  zlato- 
nosnost  může  býti  odvozována,  nepochybně  tudíž  aspoň  část  zlata 
byla  teprve  vybavena  cestou  z  horniny  je  uzavírající. 

c)  Co  mezi  Miroticemi  a  Blatnou  označeno  jest  na  mapách  geo- 
logických jakožto  fyllit,  jest  skoro  samý  křemenec  červenavý,  tudíž 
železitý,  ale  bez  kyzů.  Někde  má  akcessorické  zřetelné  živce  a  zele- 
navé lupénky  chloritové. 

U  Lhoty  Smetanovy  vyskytuje  se  žula  rázu  středočeského,  téhož, 
jaký  spatřujeme  v  okolí  Jílovském  a  Knínském,  ač  i  místem  zastih- 
neme granit  se  živci  velikostí  poněkud  více  vynikajícími.  U  potoka 
Skalice  není  v  žule  ryží,  leda  snad  zbytek  pokusů  nějakých  na  louce 
opodál  vody  u  Pode-Lhoty  čili  „u  Těsku."  Od  Mirotic  na  západ  podél 
potoka  Lomnice  jdeme  údolím  granitovým  hlínou  pokrytým,  brzo  pak 
zastihneme  narůžovělé  křemence,  železité,  ale  bez  makroskop.  kyzů. 
Na  jednom  místě  blízko  Mirce  (vých.)  seznal  jsem  vedle  potoka 
Uslavy  v  tomto  křemenci  směr  VSV— ZJZ  až  SV— JZ,  úklon  na  SSZ 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  25 

až  JZ*)  mimo  dvojí  zbridličiiaténí  transversální.  Ve  granitu  a  ve 
křemenci  až  skoro  do  Mirče  není  u  potoka  Lomnice  žádného  ryžoviska. 
Teprve  před  Mirčem  výcli.  začínají  malé,  ale  zřetelné  zbytky  ryžování 
podél  Uslavy.  Tu  poblíže  nalezneme  v  polích  nad  potokem  kousky 
hornin,  upomínajících  dílem  na  proužkované  horniny  blíže  Žampachu, 
dílem  na  zlatonosné  horniny  ze  Chvojné  u  Knína,  pak  kousky  zvě- 
tralého diabasu  a  kousky  ininetovité  horniny.  Než  nenalezl  jsem  nikde 
vyčnívati  horniny  ty. 

Za  Mirčem  lze  zřiti  při  Uslavé  dvě  zřetelná  ryžoviska  a  před 
mlýnem  Václavovským  třetí  ryžovisko  nápadně  rozsáhlé,  i  o 
značně  vysokých  kopečkách.  Kopečky  složeny  jsou  ze  drobtů 
červenavého  křemence,  Příbramských  tmavých  břidlic,  tmavého 
buližníku,  slepence  s  kousky  buližníku  a  kousků  žilnatého  křemene, 
hlavně  tudíž  horniu,  jaké  vyskytují  se  na  př.  v  okolí  Nesvačil.  Ačkoli 
jsem  se  přičinil  nalézti  místo,  odkud  náplav  ten  vlastně  pochází,  ne- 
podařilo mi  se  to  při  mé  návštěvě  krajiny  té.  Kolkolem  spatřil  jsem 
jen  samý  červenavý  křemenec.  Bude  však  záhodno  místo  to  i  s  okolím 
studovati  dále. 


Severně,  SZ,  západně  a  JZ  od  zlatonosného  okrsku  Jílovského 
za  porfyrem  Radlicko  -  Modnickým  následují  zvláštní  šedé  břidlice, 
jemně,  ale  zřetolné  vrstvené,  původu  sedimentárního,  jaké  postupují 
daleko  za  Břežany,  až  za  ves  Libuš  na  cestě  ku  Praze.  Nacházíme 
je  také  v  okolí  Příbramském  a  rovněž  ve  východních  Cechách  n.  p. 
v  Chrtnickém  údolí  blíže  Choltic.  V  loňských  pojednáních  svých  čítal 
jsem  břidlice  ty  do  kambria,  nejsa  dostatečné  přesvědčen,  že  by  bylo 
je  od  kambria  oddělovati.  Zde  pak  nazývám  je  k  uvarování  nedoroz- 
umění dle  LiPOLDA  prostě  břidlicemi  Příbramskými. 

Od  Choltic  zmínil  jsem  se  o  nich  ve  Věstníku  král.  české  s;)(d. 
nauk  z  r.  1893,  číslo  XXXVIII.  ve  čhinku  nadepsaném  „Diabas  od 
Choltic  a  od  Heřmanova  Městce.  Tam  obsahují  vrstvy  hruběji  zrnité, 
jaké  nazývány  byly  u  nás  drobou,  a  poněvadž  povahou  součástek 
shodují  se  s  nimi,  nazval  jsem  je  břidlicemi  drobovými.  Ve  smyslu 
ZiiíKEi.ovĚ  jest  však  droba  ta  spíše  pískovcem,  neníť  zřetelně  póly- 
genního  původu,  a  břidlice  samy  sluší  nazývati  břidlicemi  hlini- 
tými (jílovitými).    Dodávám,   že  i  světlé  křeuiité  slepence  s  lyditem 

*)  Ve  městě  Strakonicích  i  pohlíže  Strakonic  asi  na  S  v  lomu  pod  Šibe- 
ničním vrchem  vedle  silnice  do  Kadomyšle  vedoucí  nalezneme  rulu  dvojslídnou 
vrstev  velmi  zvlněných,    mající  směr  asi  SV— JZ,    úklon   shledal  jsem  asi  na  SZ. 


26  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

u  Choltic  V  Chrtnickém  okolí  jsou  tytéž,  jaké  poblíže  Příbrami  na- 
lezneme. 

Břidlice,  o  kterýchž  tuto  jest  řeč,  Pořepný  považuje  za  před- 
kambrické  a  za  důvod  udává,  že  na  nich  kambrické  slepence 
Žitecké  jsou  uloženy  diskordantně.  Sám  vím  jednak,  že  výskytem 
slepenců  ve  Příbramských  břidlicích  ani  směr  ani  úklon  vrstev  měniti 
se  nemusí,  jakož  pozoroval  jsem  na  svahu  hory  Ďábelské  u  potoka 
Zahořanského.  Za  to  však  shledal  jsem  vrstvení  slepence  Žiteckého 
na  vrchu  Zitci  ve  směru  i  úklonu  měnlivé  a  měnlivost  tato  aspoíi 
částečně  jisté  souvisí  se  změnou  velikosti  materiálu.  I  netroufám  si 
rozhodnouti,  zda  úchylky  vrstvení  slepence  Žiteckého  ode  směru 
a  úklonu  vrstvení  Příbramských  břidlic  u  vsi  Nesvačil  jsou  ná- 
sledkem dynamické  přeměny  polohy  vrstev  břidlic  Příbramských 
před  usazováním  se  vrstev  slepencových,  či  vznikly-li  teprv  po- 
zději snad  jen  následkem  měnlivosti  velmi  rozdílně  velikého  ma- 
teriálu vrstev  slepencových  nebo  snad  částečně  také  ještě  později 
při  propadávání  se  resp.  pošinování  etáží  Barrandeových.  Abych  se 
poučil  o  otázce  té,  navštívil  jsem  dvakráte  vrch  Žitec  a  měřil  jsem 
podrobně  jak  vrstvení  břidlic  Příbramských  proti  památnému  ryžovisku 
JV  ode  vsi  Nesvačil,  tak  i  vrstvení  slepence  na  vrchu  Žitci,  ale  urči- 
tého přesvědčení  o  věci  té  nemohl  jsem  získati. 

Výskyt  zlatonosných  křemenných  žil  ve  břidlicích 
Příbramských  lze  v  okrsku  Jílovském  stopovati  hlavně  na  těchto 
místech: 

1.  Blízko  vesnice  Psár  JJZ,  podél  JZ  strany  údolí,  dělícího 
Holý  vrch  od  souvrší  Libeřského; 

2.  přede  vsí  Pikovicemi  nad  levým  břehem  Sázavy  (není  ryžo- 
viskem !) ; 

3.  nad  pravým  břehem  Vltavy  proti  vsi  Davli  (není  ryžoviskem  !) ; 

4.  v  ostrožně  mezi  Sázavou  a  Vltavou ; 

5.  ve  stržích  u  Šlemína  pod  Brunšovem. 

Ad  1.  Na  SV  svahu  Libeřského  souvrší  vyskytuje  se  asi  1  km 
dlouhá  2-  až  Snásobná  řada  dolíků,  kopaných  po  zlatonosných  žilách 
křemenných  dílem  v  porfyru,  dílem  ve  Příbramské  břidlici.  Břidlice 
tato  na  kontaktu  s  porfyrem  jest  proměněna,  jevíc  černé  skvrny  na 
sobě  podobně  jak  u  Slap.  Směr  řady  jest  JV.  Blízko  konce  jejího 
nalezneme  zbytky  rybníčku,  u  kterého  staří,  jak  myslím,  ryžovali. 
Od  rybníčku  jde  řada  ještě  kousek  na  JZ.  Dolíky  zdají  se  býti  ma- 
lými, ale  mnohé  z  nich  json,  zvláště  blíže  ku  Psárům,  předce  hluboký, 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  27 

neboť  jsem  nalezl  dva,  jejichžto  dno  se  letos  propadává.  Jsou  pravdě- 
podobně velmi  starého  původu. 

Výskyt  zlata  na  miste  tom  není  však  pro  břidlice  Příbramské 
náležitě  charakteristickým,  neboť  by  se  mohlo  mysliti,  že  hlavní  množ- 
ství zlata  pochází  snad  ze  křem.  porfyru  sousedního. 

Dodávám,  že  zlato  na  coucích  v  „Halířích"  u  Jílového  ve  fylUtu, 
záhybem  žuly  obklopeném  pochází,  jak  myslím,  nejspíše  také  z  fyllitu 
samého  vyloužením.  Zula  sousední  není  totiž  zlatonosnou,  aspoň  ne- 
jsou mi  známy  žádné  ani  staré  zlatonosné  žilky  z  ní. 

Ad  2.  Východně  u  Pikovic  v  první  tei  ase  stráně  vrchu  Medníku 
nalezneme  rozsáhlou  kopaninu  po  křemenných  žilách,  vyskytujících 
se  v  povrchních  puklinách  Příbramských  břidlic,  konkordantně  se 
břidličnatostí  vklínéné.  Rozsáhlost  kopaniny  svědčí  snad  již  sama 
s  dostatek,  že  žíly  ty  byly  zlatonosný.  Mimo  to  jsou  zde  u  samých 
Pikovic  sledy  po  slabé  žíle  zelenokamu,  přicházejícího  sem  směrem 
asi  od  Štéchovic,  na  které  bylo  také  trochu  kopáno.  Druhým  zna- 
mením zlatonosnosti  jest  snad  i  staré  ryžovisko,  jehožto  zbytky  lze 
viděti  dole  pod  strání  opodál  řeky.  Zlato  toho  ryžoviska  pocházelo 
tuším  aspoň  částečné  z  této  stráně. 

O  kopanině  této  mohli  bychom  spíše  již  mysliti,  že  hmota  po- 
vrchně se  vyskytujících  žil  jakož  i  zlato  jejich  pocházelo  ze  břidlic 
Příbramských  samých  vyloužením,  že  tudíž  břidlice  Příbramské  i  samy 
jsou  zlatonosný. 

Ad  3.  Nad  pravým  břehem  Vltavským  vysoko  na  stráni  proti 
vsi  Davli  nalezneme  rozsáhlou  kopaninu  po  zlatě.  Hlavní  hmotou 
kopečků  jest  zde  drť  břidlic  Příbramských  a  něco  oblázků,  zbytků  to 
starého  náplavu.  Bylo  kopáno  patrně  i  do  břidličnatého  spodku  samého, 
ač  nehluboko,  po  četných  drobných  žilkách  křemene,  mimo  to  i  po 
žíle  diabasové  téhož  rázu,  jaký  má  diabas  proti  sv.  Kiliánu  vystupující. 
Že  žilky  křemenné  ve  břidlicích  Příbramských  byly  zlatonosný,  o  tom 
může  býti  sotva  pochyby,  poněvndž  tak  rozsáhlou  kopaninu  byli  by 
asi  nadarmo  nedělali.  Mimo  to  vyskytovalo  se  ještě  do  paměti  starých 
lidí  zlato  v  drti  těchže  břidlic  v  potůčku  Sázavském,  kdež  bylo  ještě 
v  tomto  století  ryžováno. 

Také  zde  máme  jen  povrchní  výskyt  zlata,  totiž  v  rozvětranýcii 
partiích  břidlic  Příbramských.  Z  toho  důvodu  opětně  lze  pomýšleti 
na  to,  že  zlato  oněch  partií  pocházeti  může  nejspíše  ze  břidlic  samých 
vyloužením. 

Ad  4.  Na  ostrožně  mezi  Vltavou  a  Sázavou  máme  jaksi  pokra- 
čování kopaniny    předešlé    po    nehlubokých    žilkách    křemenných,    ve 


28  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

břidlicích  Příbramskýcli  druhotně  vytvořených.  Také  jsou  zde  dvě 
příčné  řady  poněkud  hlubších  dolíků  po  podobných  žilách.  Ba  i  na 
diabasové  žíle,  konkordantně  břidlicemi  procházející,  jest  kopáno  po 
drobných  křemenných  žilkách.  Nahoře  ve  stráni  nad  Sázavou  jsou  po 
takových  žilkách  i  krátké  stolky  kopány,  u  stolky  v  diabasu  tesané 
nalézti  lze  drobné  roztlučený  křemen  ze  žilek  těch,  v  němž  patrně 
zlato  bylo  alespoň  hledáno. 

Poněvadž  výskyt  zlata  byl  i  na  oatrožné  této  omezen  jenom  na 
svrchní,  přeměněné  partie  hornin,  lze  opět  souditi,  že  zlato  pochází 
nejspíše  z  hornin  těchto  samých  a  sice  vyloužením. 

Ad  ř>.  Velký  Šlemín  a  Malý  Šlemín  říkají  dvěma  roklím,  ode 
vsi  Hradiska  na  západ  jdoucím  k  osadě  Šlemínu  u  Vltavy.  Jméno 
Šlemín  samo  není  českým  zvukem,  nýbrž  pochází  nepochybně  z  ně- 
meckého schlámmen  z::  plaviti,  a  značí,  že  na  těchto  místech  bylo 
plaveno  čili  rýžováno  zlato  z  rozmělněné  země.  Okolí  celé  složeno 
jest  ze  Příbramských  břidlic,  kterými  prostupují  tu  a  tam  i  hlubší 
křemenné  žíly  a  v  těch  někde  vyskytne  se  něco  arsenopyritu.  Ze  také 
zlato  vyskytovalo  se  na  žilách  těch,  nemůže  býti  pochyby.  V  dolejších 
partiích  žil  takových  nelze  ho  okem  spatřiti,  i  zdá  se,  že  vyskytovalo 
se  hlavně  v  partiích  hořejších,  nyní  již  rozdrol^ených.  O  původu  jeho 
nelze  prozatím  nic  určitého  říci,  ač  by  se  i  zde  sotva  mohlo  mnoho 
namítati,  kdyby  kdo  zlato  ono  chtěl  považovati  za  vylouženinu  ze 
břidlic  samých. 

Žíly  křemenné  se  vtroušeným  pyritem  a  arsenopyritem  vyskytují 
se  i  v  dalším  okolí,  n.  p.  u  Brunšova.*)  Pozoruhodno  jest,  že  arseno- 
pyrit  bývá  nezřídka  usazen  hlavně  u  kraje  žil  těchto  poblíže  hor- 
niny samé. 

V  oboru  břidlic  Příbramských  máme  také  ves  Zlatníky  zva- 
nou, vých.  ode  vsi  Břežan.  Než  nevyskytují  se  tu  žádné  stopy  po 
nějakém  dolování,  leda  snad  mezi  Břežany  a  Zlatníky  poblíže  ryb- 
níku a  odtud  za  rybníkem  dle  směru  břidlic,  t.  j.  směrem  ku  vsi 
Hodkovicím  mohly  býti  činěny  někdy  nějaké  i)okusy.     Na   posledním 


*)  Bruiišov  slovo  skii|iina  stavení  proti  Štéchovicftm  na  pravém  břehu  "Vltavy. 
Podobně  slově  Briinšov  skupina  stavení  u  Dobřidiovic.  Poblíže  obojích  míst  rý- 
žovalo so  i;a  zlato,  ba  u  Dobřichovic  snad  i  někde  na  povrchu  /lato  dobývali, 
neboť  Balbinovi  ukazovali  staří  zaházeué  dolíky  nebo  příkopy  (fossas),  ve  kte- 
rých prý  bylo  kopáno  po  zlaté  (Balbin.  Miscell.  lib.  I.  p.  51.).  Není  nemožno,  že 
i  ve  slově  Brunšov  tají  se  název  německý  Brunseiť  =  Bruní;pifeu,  ryže  Bruuova, 
kteréžto  jméno  za  času  Balbinova  bylo  hojné  v  Krkonoších,  podobné  jako  jméno 
„Hermannsseif"  (Balbin,  Mise.  I.  p.  í8.) , 


o  výskytu  zlata  ua  uěkt.  diiležitějšícli  ualeziskách  českých.  29 

miste  lámou  nyní  kámen  na  štěrk,  ale  jsou  tu  také  po  kraji  staré 
hlubší  jamky,  občas  se  propadávající.  Na  nějaké  dolování  po  zlaté 
nelze  však  již  pomýšleti. 

V  území  técliže  břidlic  vyskytuje  se  jižně  před  Vraným  na 
pravém  břehu  Vltavy  rozsáhlé  ryžo visko  po  zlatě.  Vyčnívá  tu 
stráň,  posetá  několika  sty  kopečků  ve  dvou  širokých  řadácli,  jakoby 
ve  dvou  patrech  nad  sebou.  Hořejší  řada  jest  delší  nežli  řada  dolejší. 
V  hořejší  řadě  dosud  lze  rozeznati  kopané  dolíky  a  příslušné  k  nim 
haldičky:  bylo  kopáno  zde  na  místě.  Podobně  i  v  dolejší  řadě  bylo 
kopáno  velkou  částí  na  místě  samém,  ale  nějaký  počet  kopečků  může 
tu  pocházeti  také  ze  řeky  navážkou.  Většinou  haldičky  obsahují  písek 
říční  a  valounky  řekou  nanesené:  ze  žuly,  kryst.  břidlic,  některých 
břidlic  rázu  Jílovského,  železitých  slepencův,  křemencův  a  j. 
Zlato  vyskytovalo  se  tudíž  aspoň  hlavně  v  nánosu  Vltavy,  snad  právě 
v  nánosu  hornin  Jílovského  rázu.  Někde  však  hromádky  obsahují 
hlavně  úlondxy  rozvětraných  nebo  čerstvějších  břidlic  Příbramských, 
ze  spodku  stráně  vykoi)aných.  Ve  všech  haldách  nápadno  jest  množ- 
ství drobnějšího  i  většího  křemene,  valnou  částí  to  zbytky  žil  a  žilek 
křemenných.  Větší  kousky  křinnene  nalezneme  nezřídka  schválně  roz- 
bíjené. V  potůčku  ku  Vranému  od  V  tekoucím  zdají  se  ještě  zbývati 
nějaké  stopy  po  bývalé  ryžovnické  nádržce. 


Doslov. 

Zlatonosné  okolí  Jílovské  složeno  jest  z  velmi  rozmanitých  hor- 
nin, ponejvíce  fyllitum  a  křemencům  podobných,  kterými  prostupují 
horniny  zřetelně  eruptivního  původu,  jako  diorit,  diabas,  křem.  porfyr. 
Ale  i  některé  z  hornin  břidličnatých  jeví  se  býti  zkoumáním  petro- 
graíickým  přeměněnými  starými  horninami  erui)tivnind,  hlavně  horniny, 
obsahující  zlatonosné  couky  u  Jílového;  také  křemencům  podobná 
hornina,  obsahující  zlatonosné  couky  Šlojířské,  jest  přeměněnou  starou 
horninou  eruptivnou. 

Všecky  eruptivní  horniny  Jílovského  okrsku  jsou  starší  m^žli 
žula  na  východ  odtud  se  prostírající,  ale  ani  samy  nepocházejí  z  jedné 
doby.  Vzniklo  zde  tudíž  různou  dobou  několik  puklin  zemských, 
hlavně  směrem  SSV-  JJZ,  až  posléze  utvořila  se  podél  podobné  puk- 
liny velká  prostora,  kterou  vyvřela  žula. 

Vystoupení  hlavního  dílu  žuly  středočeské  jest  poměrně  pozdní 


30  XXXV.    Jindřich  L.  Barviř: 

a  souvisí  snad  s  někdejším  propadáváním  se  komplexu  BARRANOE-ových 
etáží.  Srovnáme-li  obrysy  spousty  žuly  středočeské  s  obrysy  pánve 
BARRANDE-ových  etáží,  shledáme,  že  obojí  komplexy  jsou  podlouhlý, 
skoro  stejné  délky,  a  že  podélná  osa  jde  u  obou  skoro  tímže  směrem. 
Šířka  jádra  území  granitového  jest  sice  celkem  značně  menší  nežli 
šířka  pánve  oné  vrstevnaté,  ale  na  některých  místech  velikost  obou 
velmi  se  sbližuje.  Mimo  to  dlužno  povážiti,  že  ku  hlavní  mase  žulové 
náleží  i  četné  ostrovy,  které  s  ní  pravděpodobně  spodem  souvisejí, 
a  že  stejná  šířka  obojích  komplexů  není  ani  pro  hořejší  výklad  nutná. 
Co  týče  se  původu  zlata,  vyskytujícího  se  na  coucích  okrsku 
Jílovského,  mám  za  to,  že  zlato  ono  pochází  ponejvíce  vyloužením 
z  hornin  těch,  ve  kterých  ony  zlatonosné  couky  se  vyskytují.  Dle 
úsudku  toho  záležel  by  výskyt  zlata 

1.  na  zlatonosnosti  oněch  hornin  samých  a 

2.  na  výskytu  puklin  v  nich,  ovšem  pak 

3.  i  na  stupni  přeměny  hornin  těcli. 
Pukliny  s  výplní  zlatonosnou  vznikají  tu 

1.  jen  do  malé  hloubky  na  stráních  a  na  vyčnívajících  partiích 
zlatonosných  hornin  působením  atmosferilií  (Pikovice,  stok  Sázavy 
a  Vltavy,  Bohulibý  část.); 

2.  na  kontaktu  s  vyvřelými  horninami,  větším  počtem  snad 
i  při  tuhnutí  hornin  těch,  drobné  neb  i  hluboké  pukliny  (Halíře, 
Psáry) ; 

3.  rozličným  tlakem  af.  vnitřním  (na  př.  při  tuhnutí  horniny 
v  horninách  eruptivních),  ať  z  okolí  působícím,  ale  ne  tuze  velkým, 
jaký  nepůsobí  ještě  zbřidličnatění  massivních  hornin:  drobnější  puk- 
liny vnitřní  (Bohulibý,  žilky  v  porfyrech) ; 

4.  velkým  orogenetickým  tlakem,  [)ůs()bícím  břidličnatění  massiv- 
ních hornin:  hluboké  pukliny  (hornina  Tobolských,  Šlojířskýcii  a  Ko- 
courskýcli  couků). 


II.  Zlatonosný  okrsek  Knínský. 

Královské  zlatohorní  město  Nový  Knín  jest  od  Jílového  vzdá- 
leno směrem  asi  JZ  skoro  18  hm  přímou  čarou  počítaje. 

Okolí  Knínské  nejeví  na  S  ani  na  Z  od  N.  Knína  žádné  kutací 
práce,  nýbrž  zlatonosný  okrsek  prostírá  se 

a)  na  SV  a  na  V  od  N.  Knína  do  okolí  vsi  Krámy  dálkou 
přes  3  A;m, 


o  výskytu  zlata  na  uěkt.  důležitějších  naleziskách  českých.  31 

6)  na  ZJZ  do  dálky  asi  'Va  ^^^*  za  Podlesský  mlýn,  tedy  do 
vzdálenosti  asi  2  km, 

c)  na  JJZ  do  Borotického  lesa  do  vzdálenosti  5  km. 

S  petrograficko-geologického  stanoviska  lze  celý  zlatonosný  okrsek 
rozvrhnouti  na  5  oddílů,  totiž  na 

1.  oddíl  Krámský, 

2.  oddíl  Chvojenský, 

3.  oddíl  u  Podlesského  mlýna, 

4.  oddíl  Kozohorský, 

5.  oddíl  Besídky, 

6.  oddíl  lesa  Borotického. 


1.  Oddíl  Krámský. 

Krámy  jest  ves  SV  od  N.  Knína  vzdálená  něco  přes  3  km 
přímou  čarou  počítaje.  Ode  vsi  jde  směrem  SZ  úžlabinka  s  potůčkem, 
a  v  té  končí  jižní  svah  kopce  Nevady.  Jak  půda  vsi  Krámů  ponej- 
více, tak  i  celé  nejbližší  okolí  složeno  jest  ze  Příbramských  břidlic, 
vrstvených  směrem  asi  SV— JZ.  Do  vsi  Krámů  zasahuje  jen  malá 
apofysa  žuly. 

Ode  vsi  Krámů  na  SZ  máme  Příbramské  břidlice  temnější  barvy, 
totiž  černošedé.  Mimo  směr  vrstvení  SV — JZ  nalezneme  i  směr 
SSV— JJZ,  liklon  bývá  45°  až  50*^  na  SZ.  Místem  břidlice  ty  obsahují 
přimísené  velmi  drobounké  ale  hojné  černé  rudy  železné  neb  i  hojný 
drobounký  pyrit  a  bývají  na  takových  místech  od  povrchu  do  nějaké 
hloubky  zvětrány,  a  zvláště  podél  puklin  bývají  hnědavý  a  velmi  dro- 
bivy.  Couků  neobsahují  žádných.  Teprve  nad  pravým  břehem  potůčku 
po  stranách  třetí  na  mapě  vyznačené  strže,  kterážto  jest  vlastně  hor- 
níky vykopaným  příkopem,  nalezneme  staré  ku  tiš  tě  po  zlatě, 
o  kterém  již  r.  1592  Lazar  Erker  ve  zprávě  své  císaři  Rudolfu  ten- 
kráte podané  praví,  že  „Knín  má  veliká  stará  díla,  z  v  1  á  š  t  é  u  Krámů 
pruh  100  sáhů  dlouhý,  20'^  široký  a  7"  hluboký."  (Sternberg,  II, 
str.  47.) 

Navštíviv  místo  to,  shledal  jsem,  že  jdou  tu  dvě  řady  dolův 
a  dolíkův  a  sice  každá  po  jedné  žíle  diabasové.  Jsou  i)ak  zde 
dvě  spolu  rovnoběžné  žíly  diabasové  blízko  sebe,  majíce  mezi  s^bnu 
jen  velmi  úzký  proužek  břidlice  Příbramské.  Do  této  Příbramské 
břidlice  couky  zlatonosné  nesáhají,  neboť  staří  břidlici  tuto 
zde  prokopali,  a  nelze  ve  prokopaném  příkopu  nalézti  žádných  známek 


32  XXXV.     JiDdřicb  L.  Barvíř: 

po  coucích  nějakých.  Staří,  kutajíce  po  obuu  stranách  proužku  břidli- 
cového, domnívali  se,  že  mají  snad  ložisko  jedno  souvislé,  zatím  však 
toliko  na  diabasu  nalezli  zlatonosné  couky. 

Diabas  Krámský  jest  hornina  silně  uralitovaná  a  obsahuje  černé 
rudy  železné,  leč  ne  tuze  četné,  a  k  těmto  druží  se  místem  i  něco 
málo  drobiiýcli  pyritů.  Zbytky  zhitonosných  coukfi  na  haldách  roz- 
troušené dosvědčují  také,  že  couky  prostupovaly  pouze  diabasem.  Výplň 
couků  byla:  křemen,  chlority,  vápenec,  ocelek.  i)yrit  zlatonosný 
a  zlato  ryzí. 

Obě  žíly  diabasové  prostupují  břidlicemi  Příbramskými  konkor- 
dantně  ku  směru  i  liklonu  břidlic  těch. 

Maje  zkušenosti  z  okrsku  Jílovskěho  soudil  jsem  ihned,  že  výskyt 
zlata  na  diabasu  tomto  není  u  Krámů  osamocen,  nýbrž  že  diabas 
onen  celou  délkou  svojí  jest  asi  znatelně  zlatonosný,  kdekoli  se  objeví 
rozložen  a  zároveň  prostoupen  žilkami  křemene.  A  opět  zde  se  osvěd- 
čilo, že  stanovisko  petrograíícko  -  geologické  moje  bylo  správným : 
v  i)okračování  diabasu  toho  jest  pracováno  na  několika  místech,  kde 
totiž  hornina  vystupuje  na  povrch. 

Směrem  SV  diabas  pokračuje  přímou  čarou  do  vršku,  arciť  jsa 
přikryt  skoro  všecek  naplavenou  zvětraninou  hořeji  vystupujících 
hornin,  ale  lze  jej  přece  konstatovati  dle  úlomků  tu  a  tam  v  ornici 
se  nasky  tují  cích.  Bylo  na  něm  zkoušeno  zde  jamkami  na  dvou  místech, 
i  lze  souditi,  že  na  místech  těch  někdy  něco  zlata  opravdu  na  povrchu 
bylo  nalezeno.  Ale  výsledku  příznivého  kopáním  nebylo  docíleno. 

Dle  kamení  v  ornici  přimíseného  soudím,  že  naleznou  se  ve  stráni 
zde  ještě  jiné  žíly  diabasové,  aspoň  dvě,  totiž  jedna  severněji  a  jedna 
jižněji  od  hlavního  dvojitého  pruhu  zlatonosného  diabasu  Krámského. 

Směrem  JZ  diabas  pokračuje  od  Krámů  v  až  nad  vý- 
chodní konec  vsi  Sudovic,  t.  j.  nad  stavení  „ovčín"  řečené. 
Začali  i)ak  v  pokračování  starého  díla  ko[)ati  již  na  levém  břehu 
potůčku,  ale  silným  nái)lavem  snad  ani  neprokopali  se  náležitě  na 
diabasovou  horninu.  Náplav  sahá  na  JZ  značné  daleko,  v  něm  není 
pracováno  až  na  sev.  vých.  svahu  Chvoj iié  na  pi-avo  od  pěšiny  ze 
Krámů  ke  Knínu  jdoucí  ve  březo visku,  ve  přímém  pokračování 
obou  pruhů  diabasu  Krámského  jest  po  zlatě  opět  kutáno,  a  tam  pi  ávě 
diabas  teprve  zase  vystupuje  na  povrch.  Kutáno  jest  několika  dolíky 
l)odobnými  Krámským  a  hornina  diabasová  má  zde  týž  vzhled  a  ana- 
logické coukování.  Odtud  pokračuje  do  hůry  dále  malé  dílo,  ale  stálé, 
a  zase  jen  po  diabasu  až  do  druhého  březoví.  Jest  to  patrně  práce 
velmi  stará,  haldy  jsou  velmi  zvětraly  a  velkou  částí  skoro  na  zeminu 


o  výskytu  zlata  na  někt.  dňležitějších  ualeziskách  českjch.  33 

rozpadly.  Pokračování  díla  lze  sledovati  dále  v  lese  směrem  do  luny. 
Nalioře  ještě  nalezneme  v  polích  statku  Sudovickélio  na  témže  diabasu 
větší  důl,  který  býval  nepochybně  značně  hluboký,  tudíž  i  značuěji 
zlatonosný.  Bylo  by  snad  zajímavé  nalézti  ve  blízkosti  dolu  toho 
druhý  pruh  diabasový,  jde-li  tu  jaký,  neboť  byla  by  oprávněna  naděje, 
že  by  i  tento  pruh  poskytnouti  mohl  již  ode  svrchu  něco  zlata  po- 
dobně jako  důl  zde  již  vyhloubený.  Také  bylo  by  snad  zajímavo 
zkusiti  partie  diabasu  Krámskému  dílu  bližší,    ale  náplavem  pokryté. 

Zlatonosné  couky  v  diabasu  Krámském  jsou  dle  prací  zde  vy- 
konaných omezeny  na  hořejší,  změněné  části  diabasu.  Snad  sahají  zde 
nejhlouběji  asi  do  14  m  pod  povrch,  jak  udává  Lazar  Erker  pro 
doly  Krámské.  Z  toho  úkazu,  že  zlatonosné  couky  vyskytují  se  toliko 
ve  zvětralých  částech  diabasu,  a  dále  z  fakta,  že  couky  zlatonosné 
nesahají  z  diabasu  do  sousední  břidlice,  lze  tuším  bezpečné  souditi, 
že  zlato  na  coucích  pochází  vyloužením  z  diabasu  samého,  a  že  dia- 
basová  hornina  sama  jest  zlatonosnou.  Z  dolování  na  samotných  cou- 
cích po  diabasu  Krámském  lze  sotva  pomýšleti  na  větší  užitek,  ba 
bohatší  couky  zlatonosné  jdou  v  něm  sotva  jinde  do  té  hloubky,  do 
jaké  šly  u  Krámů  tam,  kde  byly  hlavní  zlaté  doly,  neboť  u  Krámů 
diabas  vyčnívá  nejvíce  do  hůry  a  tudíž  byl  podroben  většímu  působení 
atmosferilií.  Bude  však  přece  zajímavo  horninu  samu  na  zlato  pro- 
zkoumati aspoň  v  několika  vzorcích  chemicky. 

Zkoumáním  petrograficko  -  geologickým  podařilo  se  mi  tudíž 
osvětliti  v  podstatě  výskyt  zlata  u  Krámů,  jehožto  poměry  byly  zá- 
hadou i  odborníkům  po  několik  století  Ba  ještě  Pošepný  v  díle  svém 
loni  vydaném  na  str.  136.  praví,  že  bylo  kutáno  u  Krámů  v  rohov- 
covité  břidlici  a  na  str.  137.  dodává,  že  snad  Krámské  nalezisko  dále 
ani  nepokračuje! 


2.  Oddíl  Chvojenský. 

Město  Nový  Knín  stojí  na  žule.  Žula  jest  zrna  skoro  stejno- 
měrného, barvy  šedé,  tudíž  rázu  středočeského,  téhož,  jaký  má  žula 
východně  od  Jílového  poblíže  Chotouně  se  vyskytující.  Mimo  křemen, 
živce  a  biotit  obsahuje  také  něco  amfibolu. 

Žula  tato  na  S,  na  Z  a  na  SV  nejde  daleko  za  město  N.  Knín, 
prostírá  se  však  na  východ  odtud  až  do  okolí  Slapského,  dále  pak 
na  jih  jde  až  za  Vltavu. 

Tř.  mathematicko-přírodovědecká  1896.  ^ 


34  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

Ves  Slapy  stojí  podobuě  jako  N.  Knín  na  žule.  Zula  ta  hraničí 
na  S  a  SV  s  porfyrem  Červené  hory,  přicházejícím  sem  z  okrsku 
Jílovského  a  jde  trochu  dále  na  SV  nežli  jest  naznačeno  na  mapě 
ř.  geologického  ústavu,  neboť  ještě  dvůr  Záhorský  stojí  na  žule.  Po- 
všimnutí hodno  jest,  že  porfyr  sahá  poblíže  Slap  do  značnější  výšky 
nežli  žula,  dosahujei  na  Červené  hoře  486  m  nadmořské  výšky,  kdežto 
žula  na  kopečku  Slapském  jde  do  výše  403  m  nad  m.  Jižně  od  Slap 
žula  dokonce  činí  kotlinu  a  jde  jen  asi  do  jedné  třetiny  nebo  do  po- 
lovice strání  okolních  vyvýšenin,  které  složeny  jsou  ze  Příbramských 
břidlic.  Jest  však  žula  předce  mladší  nežli  poríýr  i  nežli  Příbramské 
břidlice,  neboť  sama  porfyr  přeřezuje  a  na  břidlicích  Příbramských 
spůsobuje  kontaktní  změny.  Příbramské  břidlice  na  kontcaktu  se  žulou 
již  v  dálce  asi  půl  hm  obdrží  drobounké  černavé  skvrny  a  začínají 
nabývati  malounkých,  jen  mikroskopem  spatřitelných  šupinek  biotitu. 
Čím  blíže  k  žule,  tím  více  přibývá  černých  skvrn  ve  břidlicích, 
a  skvrny  ty  dosáhnou  přes  ^2  ****'^  průměru  a  oblých  obrysů.  Na  mikro- 
skopických preparátech  objevíme,  že  hmota  mezi  skvrnami  stane  se 
posléze  úplně  krystalickou,  skládajíc  se  z  hojného  biotitu  a  křemene 
se  přimíseným  živcem  a  drobnými  zrnky  železných  rud  a  něco  šupin- 
kami světlé  slídy.  Několik  kroků  od  žuly  nalezneme  Příbramské  břidlice 
proměněny  ve  fyllit,  biotické  rule  podobný.  Kulovitý  fyllit  ten  má 
podél  hranice  granitové  asi  uprostřed  přímky,  tažené  od  Slapů  ku 
vsi  Porostlině  (krajem  lesa  na  cestě)  směr  asi  SZ — JV,  úklon  na  JZ,  po- 
někud měnlivý  a  povšimnutí  hodno  jest,  že  zde  na  tomto  rozhraní  břidlice 
Příbramské  a  žuly  jak  žula  tak  i  proměněná  Příbramská  břidlice  ob- 
sahuje křemenné  žilky  se  vtroušenou  hnědeli,  aspoň  částečně  snad 
vzniklou  z  pyritů,  i  jest  tu  po  nich  také  trochu  kopáno  a  vykopaný 
křemen  na  drobno  rozbíjen,  kousky  křemene  toho  přehazovány,  tudíž 
i  přebírány.  Jest  velmi  pravděpodobno,  že  v  některé  žilce  křemenné 
—  snad  aspoň  ve  břidlici    —    nalezeno   bylo   také  někdy  něco  zlata. 

Silné  účinky  kontaktní  jdou  ve  břidlici  značně  výše  nežli  do- 
sahuje sousední  žula.    Z   toho   následuje,    že   žula   původně   také  šla 

v 

výše  nežli  jak  spatřujeme  nyní.  Zula  větrá  snadněji  nežli  břidlice 
Příbramská  kontaktem  přeměněná  a  zvětrané  partie  žuly  byly  od- 
plaveny značným  dílem. 

Také  již  v  okolí  Zampašském  poblíže  Jílového  lze  se  přesvědčiti, 
že  žula  snadněji  větrá  nežli  sousední,  jejím  účinkem  z  jinaké  horniny 
vzniklý  rulovitý  fyllit.  Mám  preparáty,  v  nichžto  zastižena  jest  zá- 
roveň žula  i  fyllit  v  ní  uzavřený.  Fyllit  ten  nynějším  slohem  svým 
jistotně  není  mladšího  ani  staršího   původu   nežli   žula,    nýbrž  vznikl 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  iialeziskách  českých.  35 

s  ní  současně.  A  přece  žula  má  zakalené,  značně  rozložené  živce, 
kdežto  součástky  rulovitého  fyllitu  jsou  nápadně  čerstvý,  živce  pak 
jeho  mají  vzhled  adularovitý. 

Podobně  i  na  jih  od  N.  Knína  lze  často  pozorovati,  že  žula 
snadněji  větrá  nežli  sousední  křemitý  porfyr  nebo  sousední  (křemité) 
břidlice  Příbramské,  i  bývá  na  mnohých  místech  vodou  vyhledána 
a  šla  původně  značně  výše  nežli  nyní. 

Hranice  mezi  žulou  a  Příbramskými  břidlicemi  jde  od  sev.-záp. 
cípu  Slap  ku  vsi  Novým  Dvorům,  odtud  na  jih  až  trochu  za  silnici 
Knínskou,  pak  odtud  na  západ  ku  vsi  Sudovicům  u  N.  Knína,  nad 
Sudovice  pak  zabíhá  trochu  na  sever  do  stráně  a  jde  ku  Podvrš- 
skému  mlýnu.  Nad  Sudovicemi  vystupuje  vrch  Chvojná  asi  do  výše 
140  m  nad  silnici  Knínskou.  Hranice  žuly  dostupuje  zde  u  západního 
konce  Sudovic  jen  asi  15  m  nad  touže  silnicí,  odtud  pak  stoupá,  až 
na  východním  konci  Sudovic  připadá  něco  nad  nejvýše  položená  sta- 
vení, totiž  nad  „ovčín." 

Půda  Sudovic  a  površí  jižně  odtud  vynikajících  jest  již  složena 
ze  žuly. 

Vrch  Chvojná  sestává  hlavně  ze  Příbramských  břidlic,  kte- 
réžto v  severovýchodní  části  celé  výšiny  mají  obyčejný  ráz  jako  n.  p. 
na  vrchu  Nevadě  mezi  všemi  Krámy  a  Velkými  Lečici,  ale  na  straně 
západní  a  jižní  poblíže  žuly  máme  břidlici  dosud  neprozkoumanou 
zvláštního  vzhledu,  jejížto  vrstvy  jsou  působením  žuly  té  pozměněny  na 
tmavošedou  jemnozrnou  horninu,  úplně  krystalickou.  Přeměnou  vzniklá 
hornina  tato  má  hojný  drobný  biotit  a  vyznačena  jest  zvláštním  rázem, 
že  podobá  se  na  pohled  skoro  massivní  jemnozrné  jakoby  dioiitické 
hornině,  a  jen  při  bedlivém  pozorování  objevíme  v  ní  sloh  rovnoběžný. 
V  tenkých  výbrusech  vysvitne  sloh  analogický  slohu  holokrystalického 
kontaktního  produktu  ze  Příbramských  břidlic  podél  žuly  u  Slap: 
jest  to  biotitický  fyllit  s  akcess.  světlou  slídou. 

Rudonosnost,  záležející  ve  výskytu  zlata  a  zlatonosných 
kyzů  na  zvláštních  coucích,  nesahá  na  Chvojné  nikde  podstatně  do 
žuly.  nýbrž  jest  omezena  na  břidličnaté  jádro  vrchu  toho. 

Chvoj enský  vrch  má  hřbet  prodloužený  směrem  asi  východo- 
západním  a  jeví  několik  zářezy  od  sebe  oddělených  úbočí.  Na  sever- 
ním úbočí  jest  Knínský  obecní  les,  západní  úbočí  nad  Podvršským 
mlýnem  slově  Malá  Mikule,  jihozápadní  úbočí  nad  Sudovicemi  slově 
Velká  Mikule. 

Na  SV  straně  Chvojné  máme,  jak  již  bylo  poznamenáno,  pruli 
jam  po  diabasu  v  pokračování  díla  Krámského. 

3* 


36  XXXV.    Jiiidřicli  L.  Barvíř: 

Na  severní  stráni  Chvojné  máme  jiný  pruh  jam  a  hald,  začí- 
nající ne  na  samém  vrcholku,  nýbrž  trochu  doleji  a  táhne  se  směrem 
SSV — JJZ,  posléze  pak  zahýbá  se  trochu  a  končí  blízko  před  potokem 
proti  vsi  Velkým  Lečicům.  Dolíky  této  řady  jdou  po  2,  3  až 
i  po  4  vedle  sebe  a  jsou  kopány  částečně  ve  břidlicích  slohu 
aspoň  poněkud  krystalického,  nemalým  počtem  pak  sledují  také  část 
diabasového  pruhu  a  jsou  na  diabasu  značně  větší  nežli  na  břid- 
licích samých.  Také  dioritovou  horninu  Bohulibskému  zlatonosnému 
dioritu  velmi  podobnou  nalezl  jsem  na  některých  haldách.  Všude  bylo 
kopáno  po  krátkých  žilkách  křemenných.  Celkový  úsudek,  který  činím 
ze  zvětralého  materiálu  hald  zdejších  jest,  že  zlato  couků  těch  po 
cházelo  jen  vyloužením  z  hornin,  ve  kterých  couky  ty  se  vyskytují. 
Bylyť  couky  jen  skoro  povrchní  vytvořeninou,  nešly  hluboko,  a  dle 
hojného  počtu  dolíků  na  nich  kopaných  soudě,  byly  jen  drobnější, 
za  to  pak  spíše  četnější. 

Vrstvy  břidlic  samých  můžeme  si  prohlédnouti  na  SZ  kraji 
Chvojné  u  potoka  mezi  mlýny  Podvršským  a  Dolním.  Jsou  tu  strmé 
skály,  jevící  jen  malé  známky  drobných  couků,  ač  jsou  ostatek  přece 
rozpukány.  Jest  pak  zde  jenom  jednou  delší  štolou  pracováno  a  sice 
na  couku  asi  130  kroků  dlouhém  při  první  strži  východně  od  Pod- 
vršského  mlýna  ve  třetině  stráně.  Štola  ta  má  1  m  zšíří  a  výšku 
přes  výšku  muže.  Jest  tesána  směrem  skoro  Z — V  po  výplni  puk- 
liny ode  shora  jdoucí,  z  jejíhož  obsahu  zbývají  sledy  vápence, 
chloritův  a  stopy  limonitu.  Hlouběji  puklina  nesahá,  ani  dále 
a  štola  byla  proto  zakončena,  že  puklina  a  výplň  její  přestala.  Jest 
tudíž  malé  dílo  toto  velmi  poučno  pro  posouzení  velké  části  díla 
Chvojenského,  neboť  puklina,  po  jejíž  obsahu  bylo  pracováno,  jest 
příkladem  puklin  rudonosných  povrchního  vzniku,  a  sice  puklin  zlato- 
nosných, nebyť  by  staří  sotva  byli  celou  výplň  pukliny  ze  štoly  vy- 
brali, kdyby  zde  byli  zlata  nenalezli. 

Mimo  štolu  právě  řečenou  nalezneme  dále  jdouce  ku  Dolejšímu 
mlýnu  ješté  tři  krátké  začátky  štol  po  rezonosných  puklinách,  ale  ty 
asi  nevydaly  žádného  užitku. 

Chudost  na  couky  na  SZ  kraji  Chvojné  jest  hodná  povšimnutí, 
neboť  ve  stráních  z  téže  břidlice  složených  nad  Sudovicemi  vyskytly  se 
couky  hluboko  jdoucí  a  snad  i  poněkud  bohaté.  V  čem  záleží  rozdíl 
obou  strání  vzhledem  k  otázkám  tohoto  bádání  ?  V  tom,  že  u  Sudovic 
máme  kontakt  s  vyvřelou  horninou  (žulou),  vedle  nížto  mohly  se  ode 
dávna,  snad  již  před  výronem  žulového  magmatu,  jistotně  pak  při 
tuhnutí  téhož  magmatu  tvořiti  četné  pukliny,  částečně  i  hluboké  puk- 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  37 

liny  ta  v  těchto  mohly  roztoky  zlatonosné  býti  zadržovány,  kdežto  ua 
SZ  kraji  Chvojné  bez  kontaktu  máme  méně  puklin  a  mimo  to  ční  tam 
strmé  skály  obnažené,  na  nichžto  zvětrané  součástky  byly  přívalem 
odplavovány  pr}-č.  Za  to  již  na  povlovnějším  severním  svahu  Chvojné, 
jak  již  řečeno  bylo,  vyskytují  resp.  vyskytovaly  se  spíše  zlatonosné 
couky,  ba  již  i  v  zářezu  stráně,  jdoucím  proti  Dolejšímu  mlýnu,  na- 
lezneme zřetelné  zbytky  rýžování. 

Jižní  polovice  Chvojné  jest  vroubena  žulou,  jak  již  také 
hořeji  bylo  řečeno,  a  v  sousedství  žuly  té  jsou  břidlice  vedlejší 
do  určité  vzdálenosti  překrystalovány,  tvoříce  tak  zvláštní  kon- 
taktní pásmo.  V  tomto  kontaktním  pásmu  poblíže  žuly  jsou  \7ku- 
táuy  četné,  místem  i  značně  hluboké  doly,  největší  to  dílo,  jaké 
lze  nalézti  v  okolí  Knínském. 

Se  stanoviska  petrograficko-geologického  činí  výskyt  zlatonosných 
couků  v  kontaktním  pásmu  břidlic  podél  žuly  analogon  výskytu  zlato- 
nosných couků  ve  stráních  površí  „Halířů"  u  Jílového,  jenže  máme 
tu  ua  Chvojné  nepochybné  ne  jeden  couk,  nýbrž  skupinu  několika 
couků  zlatonosných. 

Doly  jižního  svahu  Chvojné  činí  radu,  počínající  při  malé  strži 
u  Podvršského  mlýna  a  jdou  vzhůru  ku  Velké  Mikuli  směrem  cel- 
kem asi  JV,  načež  činí  na  jižním  svahu  Mikule  konkávní  oblouk 
nad  západním  krajem  vsi  Sudovic :  jdou  totiž  nejprve  směrem 
dolů  k  Sudovicům,  pak  odtud  obloukem  do  hůry  pod  vrchol  Chvojné. 
Na  mapě  Pošepného  tento  konkávní  oblouk  na  jižním  svahu  Mikule 
není  naznačen. 

U  Podvršského  mlýna  nalezneme  v  kontaktním  pásmu  břidlice 
štolu,  která,  pokud  lze  ještě  nyní  zjistiti,  podchází  několik  dolů  nebo 
dolíků  z  kraje  a  jest  aspoň  z  počátku  kutána  po  vápencové  žíle,  pro- 
mísené  křemenem,  pak  akcess.  chloritem  a  pyritem.  Nelze  v  ní  daleko 
Jiti,  jestiť  pak  zasypána,  ale  možná,  že  jde  značně  dále  k Sudovicům. 
Majitel  Podvršského  mlýna  pan  Karel  Aixner  vypravoval  mi,  že  slý- 
chával jakožto  starou  pověst,  že  psi  z  Podvršského  mlýna  běhávali 
touto  štolou  do  Sudovic.  Jádrem  pověsti  oné  bylo  by,  že  štola  tato 
byla  bud  někdy  až  k  Sudovicům  prokopána,  neb  aspoii  že  bylo  takové 
její  prokopání  projektováno. 

Hranice  žuly  jde  přede  mlýnem  Podvršským  trochu  nad  polní 
cestou,  vinoucí  se  odtud  kolem  hřbitova  N.  Knínského  k  Sudovicům, 
a  sice  jde  v  úbočí  stráně  ponejvíce  lesem,  jsouc  často  zakryta  spa- 
danými s  hůry  drobty  břidlice.  Doly  ve  břidlici  kopané  nejdou  podél 
samé    žuly,    nýbrž    ponejvíce    několik    metrů    nad  žulou  ve  příkrých 


38  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

svazích.  Břidlicí  prochází  také  někde  diabas,  neboť  aspoíi  na  jedné 
haldě  vyskytly  se  kousky  jeho. 

Ve  břidlici  prokutaného  krajiště  lze  místem  lupou,  někdy  již 
i  okem  spařiti  drobné  pyiůty  vtroušené.*) 

Co  se  týče  pokračování  kontaktního  zlatonosného  pásma  couko- 
vého  na  východ,  máme  v  lese  „Na  číhaném,"  asi  1  km.  od  Sudovic 
na  východ  vzdáleném,  v  témže  kontaktním  pruhu  nad  samou  silnicí 
staré  drobné  dolíky  poblíže  granitu  po  křemenných  žilkách  pyrito- 
nosných,  a  pokud  bylo  mi  lze  pochůzkou  a  kladívkem  vyzpytovati, 
pásmo  celé  končí  I72  ^*'*  východně  od  vrchole  Chvojné  na  kopečku 
něco  nad  silnicí  severně  se  zvedajícím.  Ještě  tam  totiž  vyskytují  se 
stopy  žilek  vápenatých  s  limonitem  a  chloritem,  ale  východní  část 
celého  pásma  jest  již  sotva  bohatá.  Také  máme  tu  i  jinou  břidlici. 

Nejbohatší  na  couky  část  kontaktního  pásma  zdá  se  býti  po- 
blíže Sudovic  samých.  Bylo  by  ovšem  záhodno  celé  pásmo  to  podrobně 
prostudovati,  neboť  couky  jeho  jakožto  výplně  puklin  poblíže  massy 
horniny  vyvřelé  (t.  j.  žuly)  se  naskytujících,  mohly  by  zajisté  někde 
jíti  do  značných  hloubek. 

Poněvadž  žula  zdejší  zlatonosných  couků  neobsahuje,  ba  ani 
ve  velkých  křemenných  žilách,  které  ji  prostupují 
jižné  od  Sudovic,  nejeví  zlata,  dlužno  tuším  zlato  na  coucích 
kontaktního  pásma  zdejšího  pokládati  opět  za  vylouženinuze 
hmoty  břidlice  samé. 

Ne  malou  důležitost  má  zajisté  také  otázka  porozuměti  mapě 
hornické  z  okolí  Knínského,  zhotovené  r.  1705.  Mapu  tuto  velmi 
zmenšenou  vyobrazil  Pošepný  na  tab.  II.  obr.  8.  svého  díla,  ale  vy- 
nechal některé  podrobnosti,  které  tuším  nutno  jest  znáti  ku  jejímu 
vysvětlení.  Na  str.  139  díla  toho  pak  připomíná,  že  nepodařilo  se  mu 
nalézti,  do  kterého  místa  v  okolí  Knínském  by  se  hodila.  Eventuálně 
prý  mohla  by  naznačovati  styk  obojí  řady  hald  na  Chvojné. 

Název  mapy  dle  kopie  ve  městském  archivu  Knínském  chované 


*)  Konkatem  se  žulou  přeměnéná  Příbramská  břidlice  vyskytuje  se  v  okolí 
Knínském  i  v  žule  samé  činíc  několik  malých  ostrůvků,  vyčnívajících  opět  nad 
žulu.  Avšak  nenalezl  jsem  na  místech  takových  žádné  stopy  po  kutání,  ani  žád- 
ných couků.  Jest  to  hlavně  površí,  počínající  na  sev.-výcb.  u  Záborné  Lhoty 
a  jdoucí  odtud  na  východ  nad  Pankov,  a  podobné  vyvýšenina  severozápadně  od 
Paakova  se  zvedající,  pak  ostrůvek  jihozápadně  velmi  blízko  N.  Knína.  Jest  pak 
opět  břidlice  přeměněná  trvalejší  nežli  žula,  kterážto  kdysi  sahala  nepochybně 
také  trochu  výše,  ale  byvši  dříve  vrchem  zvětrána  a  rozdrobena,  byla  částečné 
erodována. 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  39 

jest:  „Kartě  liber  deiiJungen  Kamlov  er  Stollen."  Název 
„Kamlover"  zní  doleji  pro  důl  jeden  „Komlover,"  i  máme  hnedle  ze 
dvojího  spůsobu  psaní  téhož  názvu  pokyn,  že  dvoje  názvy  místa  ve 
starých  německých  zprávách  z  okolí  Knínského  Kameel  a  Kom- 
lova  mohou  se  týkati  téže  lokality. 

Východní  konec  mapy  má  míti  na  konci  čáry  základní  značku 
štoly.  Takovouto  štolu,  ať  začatou,  ať  opravdu  provedenou  (nemámeť 
ani  jistoty,  značí-li  mapa  naše  štolu  úplně  provedenou,  či  snad  částečné 
teprve  projektovanou)  hledal  bych  v  okolí  Knínském  toliko  u  mlýna 
Podvršského. 

Délka  základní  čáry  činí  v  mapě  asi  700  metrů,  což  jest  přímá 
vzdálenost  Podvršského  mlýna  od  Sudovic.  Snad  se  nemýlím,  chtěl-li 
bych  souditi,  že  na  oné  staré  mapě  jest  vyznačena  štola  od  Podvrš- 
ského mlýna  k  Sudovicům  a  některé  doly  kontaktního  pásma  — 
jenže  zaměněny  jsou  na  mapě  (snad  na  př.  z  chybně  znamenaného 
kompasu  nebo  vůbec  přehlédnutím)  strany  světa  V  a  Z,  kdežto  S  a  J 
jsou  správný.  Od  ústí  štoly  terrén  má  stoupati  do  hůry  a  později 
řada  dolův  utvořiti  konkavní  oblouk.  Obojí  shodovalo  by  se  s  polohou 
dolů  kontaktního  pásma  na  Chvojné.  Doufám,  že  podrobnější  studium 
brzo  rozluští  otázku  tu.  Dodávám  pouze  ještě,  že  četné  povrchně  ko- 
pané dolíky  celé  řady  na  mapě  té  asi  nejsou  vyznačeny,  nýbrž  jen 
doly  hluboké  a  pak  světlíky  (Lichtlocher),  jejichžto  vlastní  význam 
bude  také  teprve  dále  zkoušeti. 


3.  Oddíl  u  Podlesského  mlýna. 

Nejen  město  Nový  Knín,  nýbrž  i  ves  Starý  Knín  rozloženy  jsou 
na  žule.  Jdeme-li  Starým  Knínem  na  západ  proti  toku  potoka  Kocáby, 
nalezneme  u  Podlesského  mlýna  hranici  mezi  žulou  a  břidlicí  Pří- 
bramskou, a  tu  brzo  za  mlýnem  na  pravém  břehu  Kocáby  spatříme 
značně  rozsáhlé  ryžovisko,  jehožto  kopečky  jsou  složeny  hlavně 
z  kousků  tmavošedých  zdejších  břidlic  Příbramských  a  ze  křemene. 
Také  jsem  nalezl  mezi  nimi  něco  úlomků  porfyrových  a  snad  i  něco 
zvětralého  zelenokamu,  jakoby  diabasu.  Jakmile  však  přijdeme  dále 
proti  toku  Kocáby  do  křemitého  portýru:  v  oboru  porfyru  ryžo- 
visko brzo  přestává,  až  úplně  zanikne. 

Původ  zlata  v  ryžo visku  sluší  dle  povahy  terrénu  hledati  hlavně 
na  jihu,  totiž  na  severovýchodním  svahu  kopce,  označeného  na  mapě 
výškovým  číslem  436.    Kopec  tento  zvedá  se  nad  potokem  a  jest  vý- 


40  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

běžkem  Besídky.  V  jádru  sestává  ze  křem.  porfyru,  ale  sev.-východní 
stráň  jeho  jest  složena  ze  Příbramské  břidlice,  vklínéné  zde  mezi 
porfyr  a  žulu,  a  tudíž  nepochybné  i  hojně  rozpukané.  Svrchem  jest 
břidlice  pokryta  většinou  náplavem  hlíny,  pocházející  z  rozvětraného 
křemitého  porfyru  hořeji  položeného.  Mám  za  to,  že  by  bylo  záhodno 
tohoto  nevelkého  klínu  břidlice  Příbramské  trochu  si  povšimnouti 
(na  př.  při  orbě  nebo  při  nahodilém  kopání).  Zlato  mohlo  by  se  v  něm 
vyskytnouti  na  křemenných  žilkách  dílem  ve  břidlici  samé,  dílem 
snad  také  v  zelenokamu,  kterýž  by  ovšem  bylo  teprve  hledati. 


4.  Oddíl  Kozohorský. 

Víska  „Kozí  hory"  jest  vzdálena  asi  2  Tem  JZ  od  N.  Knína. 
Již  jméno  „hory"  může  býti  nápadno,  a  opravdu  ve  blízkosti  Kozích 
hor  bylo  kutáno  po  zlatě,  ne-li  snad  také  ve  vísce  samé. 

Jdeme-li  ze  Knína  proti  toku  Kocáby,  shledáme^  brzo  malý  po- 
tůček, od  jihozápadu  od  Kozích  hor  sem  tekoucí.  Ústí  jeho  proti 
ndýnu  Podlesskému  jest  v  žule,  ale  odtud  hranice  žuly  zahýbá  se  na 
jihovýchod  a  brzy  na  pravém  břehu  poťUku  Kozohorského  máme 
Příbramské  břidlice  skvrnité,  t.  j.  kontaktem  se  žulou  změněné.  Žula 
jde  již  opodál  odtud,  východněji.  Břidlice  ony  mají  zde  celkem  směr 
dolejšího  toku  potůčku,  asi  SlOV— JlOZ,  a  zapadají  bud  skoro  kolmo 
neb  aspoň  velmi  příkře  k  východu.  Od  potůčku  šíří  se  břidlice  ty 
na  západ  ku  porfyru. 

Přijdeme  na  začátek  Kozích  hor.  Tu  nalezneme  stopy  porfyritu 
tmavošedého,  který  má  v  sobě  tu  a  tam  partii  drobně  krystalickou, 
jakoby  dioritovou,  jeví  tudíž  nestejnoměrný  sloh,  poukazující  na  měn- 
livost  poměrů,  naskytovavších  se  při  jeho  tuhnutí.  Porfyrit  tento  má 
v  sobě  na  některých  místech  značně  velká  zrnka  kyzu  železného, 
přimísená  jakožto  původní  součástku.  Větráním  v  povrchních  partiích 
dostává  barvy  světlé,  načervenalé  nebo  nazelenalé.  Hořeji  nalezneme 
světlejší  křemitý  porfyr  s  porfyricky  vyloučeným  křemenem,  i  jest 
pravdě  ne  nepodobno,  že  porfyrit,  vyskytující  se  krajem  Kozohor  jest 
basičtější  částí  porfyru  toho,  vzniklou  štěpením  se  původně  jednot- 
ného magmatu. 

Větší  část  vísky  Kozích  hor  rozložena  jest  na  křem.  porfyru, 
kterýžto  činí  zde  šn-oký  pruh  Besídky  směru  SJ.  Porfyr  ten  má  ráz 
porfyrův  okolí  eTílovského  a  vyčnívá  nad  sousední  žulu,  jsa  vůči 
větrání    značně    stálejší   nežli   žula.    Rozkladem  porfyr  nabývá  barvy 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  41 

světlé  jak  na  povrchu  tak  i  podél  puklin.  Jest  to  důkazem,  že  při 
lozkladu  voda  vyluhuje  brzo  kovové  součástky  z  horniny  té,  rozklá- 
dajíc rudy  a  vůbec  součástky  železité  (biotit). 

A  v  tomto  křem.  porfyru  jest  pracováno  po  zlatonosných  kře- 
menných žilách  na  několika  místech  v  okolí  Kozích  hor,  ač  nehluboko. 
Kutání  zdejší  v  porfyrech  jest  úplné  analogické  kutání  v  porfyrech 
okolí  Jílovského. 

Jižně  od  východního  konce  Kozích  hor  jde  ve  stráni  přes 
cestičku  směrem  skoro  Z  V  (S80Z — J80Vj  řada  asi  sedmi  dolíků  málo 
hlubokých  ve  křemitém  porfyru  šedé  zbarveném,  a  sice  po  slabé  žíle 
křemenné,  kterážto  má  přimíseno  místem  něco  kyzu  železného.  Lze 
ji  pokládati  za  vylouženinu  ze  křem.  porfyru.  Mimo  tuto  křemennou 
žílu  jsou  zde  v  porfyru  ještě  drobné  puklinky,  naplněné  chloritem, 
něco  křemene  a  sporými  zrnéčky  pyritu. 

Nahoře  nad  dílem  tím,  na  východním  výběžku  Besídky  spatříme 
velmi  hojné  dolíky  a  krátké  příkopy,  kopané  v  témže  porfyru  po 
křemenných  žilkách,  dílo  jen  povrchní,  nehiuboké,  upomínající  na  ko- 
paniny v  porfyru  nad  Studeným  u  Jílového.  Z  toho  úkazu,  že  kře- 
menné žilky  vyskytují  se  zde  hlavně  na  povrchu,  lze  souditi  o  pů- 
vodu křemene  největšího  počtu  žilek  těch,  že  pochází  vyloužením  ze 
hmoty  porfyru  samé.  Ale  týž  úsudek  platil  by  pak  a  platí  také  pro 
zlato  na  žilkách  těch  se  vyskytující. 

Trochu  dále  na  jih  od  řady  sedmi  dolíků  hořeji  řečené  nalez- 
neme u  pěšinky  štolu,  hlubokou  sice,  ale  úzkou  a  krátkou,  kterážto 
šla  opět  po  křemenné  žíle  v  témže  porfyru  a  skoro  celou  ji  vyčerpala. 
Směr  štoly  jest  asi  S50V— J50Z. 

V  oddílu  Kozohorském  není  tuším  naděje  na  nějaký  úspěch 
v  dolování  na  zlato  z  toho  důvodu,  že  zlata  zde  jest  poskrovnu,  a  že 
sotva  naleznou  se  kdy  bohatší  couky.  Zlato  jest  tuším  zase  jen  vy- 
louženinou  ze  hmoty  j^orfyru  křemitého,  kterýžto  mívá  zlata  mnohem 
méně  nežli  zelenokamy. 


5.  Oddíl  Besídky. 

Na  hřebeni  porfyrového  pruhu  Besídky  není  od  potoka  Kocáby 
pracováno  po  zlatě  až  teprve  na  severním  kraji  vlastního  vrchu  Be- 
sídky, označeného  výškou  514  m  nad  mořem. 

Na  tomto  severním  kraji  vrchu  Besídky  samého  začíná  několik 
dolíkův  a  jde  řadou  skoro  SJ  do  liůry  na  západiiější  část  vrcholu  po 


42  XXXV.     Jindřich  L.  Rarvíř: 

křemenných  žilách  ve  křemitém  porfyru.  Křemenné  žíly  ty  obsahují, 
pokud  jsem  nalezl,  přimísený  haematit  a  někde  i  ocelek.  Dolíky  jsou 
nehluboké  a  žíly  křemenné  vyplňují  hlavně  jen  obyčejné  pukliny  po- 
vrchní. 

Od  západní  části  vrcholu  Besídky  řada  dolíků  pokračuje  naJZ 
a  brzo  setká  se  s  jinou  řadou,  jdoucí  po  západním  svahu  Besídky 
směrem  skoro  SJ.  Kde  obojí  směry  se  křižují,  tam  vykopány  jsou 
značně  hluboké  doly,  ale  s  výsledkem  přece  snad  jen  malým.  Zdá  se, 
že  setkání  se  dvojích  žil  zde  dalo  podnět  ku  horlivějšímu  hledání, 
a  není  také  nemožno,  že  na  onom  styku  samém  na  některých  místech 
množství  zlata  bylo  trochu  hojnější  nežli  jinde. 

Onen  druhý  pruh  dolíků  směru  SJ  založen  jest  z  počátku  ve 
křemitých  tmavošedých  břidlicích  Příbramských,  které  skládají  dolejšek 
západního  svahu  Besídky,  přicházejí  však  dolíky  ony  brzo  do  křemi- 
tého  porfyru.  Kusy  křemenných  žil  na  haldách  jsou  místy  značně 
veliké  a  silné,  ale  rud  železných  mají  přece  jen  málo.  Zlata  bylo  asi 
tím  méně,  když  ani  křemen  není  vždy  na  drobné  kousky  rozbíjen. 
Máme  zde  opravdu  částečně  delší  souvislou  puklinu,  vyplněnou  kře- 
menem a  jdoucí  značně  hluboko,  na  nížto  bylo  občas  nepochybně  na- 
lezeno také  něco  zlata. 

Ode  styku  obou  řad  svrchu  řečených  jde  jen  jedna  řada  dolíků 
sama  a  sice  dále  v  porfyru  směrem  SJ,  brzo  však  přestává. 

Nížeji  k  západu  nalezneme  třetí  pruh  dolíků  ve  stráni  a  sice 
po  křemenných  žilkách  ve  tmavošedých  křemitých  břidhcích  Příbram- 
ských,  buližníkovitého  rázu.  Rada  dolíků  jest  souvislá  a  jde  opět 
směrem  SJ.  Počíná  u  mokré  louky  a  jde  až  ku  lesní  cestě,  kdežto 
jest  pak  na  jednom  dolíku  obrázek  P.  Marie.  Křemenné  žíly  v  buliž- 
níkovitých  oněch  břidlicích  jsou  zcela  téhož  rázu  jako  známé  bělavé 
žilky  křemene  v  buližnících,  a  tuším  také  téhož  původu,  t.  j.  vylou- 
čeninou  ze  křemité  hmoty  břidlice  samé.  Protož  i  zlato  v  nich  po- 
kládám za  vylouženinu  ze  břidlic  těch  a  nalezisko  jest  nepochybně 
analogické  podobnému  nalezisku  u  Psár,  vyskytujícímu  se  taktéž  ve 
Příbramských  břidlicích  na  kontaktu  poblíže  křemitého  porfyru, 
o  kterémžto  nalezisku  byla  již  řeč  při  zmínkách  o  okolí  okrsku 
Jílovského.*) 


*)  V  oboru  Příbramských  tmavošedých  buližníkovitých  břidlic,  a  sice  ve  tmavo- 
šedé pískovcové  vrstvě  v  uich  uložené  jest  kutáno  po  zlatě  také  na  „Zlatém  vrchu" 
u  Mníšku  nad  Zadním  rybníkem.  Nalezneme  tu  několik  drobných  dolíkův  a  dva 
hlubší,  jeden  ještě  asi  7  m,  druhý  na  15  nebo  20  m  hluboký.  Čára,  spojující  oba 
hlubší  dolíky,  jde  asi  směrem  SZ—JV.  Kopáno  bylo  po  křemenných  žilkách  dru- 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  nalezískách  Českých.  43 

Za  lesní  cestou  řada  dolíků  pokračuje  dále  a  na  haldách  na- 
skytnou se  i  kousky  pravého  buližníku.  Diabasu  neviděl  jsem  na  hal- 
dách žádného,  ačkoli  bych  soudil,  že  zde  někde  proužek  diabasu  jde. 
Brzo  vyskytnou  se  jemnější  břidlice  křemité,  které  snadno  se  mění 
a  při  tom  obdrží  barvu  červenavou  nebo  bělavou.  V  těchto  měkčích 
břidlicích  začínají  dolíky  několika  řadami  a  bývají  i  značně  hlu- 
boké, ač  ovšem  byly  všecky  toliko  dílem  denním.  Posléze  dolíky  ve 
břidlici  stanou  se  nápadně  četnými  a  sice  ve  stráni  nad  potůčkem, 
poblíže  lesní  samoty  příčně  asi  od  V  ku  Z  tekoucím.  Jedna  řada  do- 
líků pokračuje  i  přes  potůček  a  jde  snad  po  diabasu. 

Další  pokračování  díla  nalezneme  v  lese  Borotickém. 

Stráň  nad  potůčkem  byla  zvláště  příznivá  větrání  hornin  a  tvo- 
ření se  žilek  křemenných  v  nich.  Zvětralejší  části  hornin  těch  skýtaly 
patrně  také  zlato  poněkud  hojněji,  a  v  potůčku  byl  splavený  zlato- 
nosný materiál  proryžován.  Po  někdejším  ryžování  zachovány  jsou 
v  údolí  potůčku  dosud  zřetelné  kopečky  ryžovnické. 

V  oddílu  Besídky  není  tuším  naděje  na  větší  úspěch  v  kutání 
po  zlatě,  poněvadž  zlato  vyskytuje  se  zde  jen  v  povrchních  rozvětra- 
nějších  částech  hornin. 


6.  Oddíl  lesa  Borotického. 

V  lese  Borotickém  Pošepný  objevil  dlouhý  pruh  hald  a  jamek, 
kopaných  po  zlatonosných  coucích.  Pruh  ten  začíná  bhzko  místa  toho, 
kde  přestává  jihozápadní  pruh  Besídky,  totiž  v  lese  asi  tam,  kde 
sev.-vých.  od  vesnice  Hranice  cesta  se  dělí  ku  Iiamrům  a  ku  myslivně 
Besídecké.  Na  mapě  gener.  štábu  měřítka  1 :  75000  nalezneme  na 
místě  tom  písmeno  B  názvu  „Borotitzer  Wald." 

Celá  řada  jde  směrem  jižním  a  sledoval  jsem  ji  přes  1  km. 
Jámy  nejsou  hluboké,  ale  činí  souvislou  řadu,  někde  jdou  po  2  až 
po  3  vedle  sebe. 

Prohlédnuv  haldy  dvou  dolíků  nalezl  jsem,  že  jsou  kopány  po 
diabasu,  i  soudil  jsem  dle  dosavadní  zkušenosti  své  hnedle,  že  celá 
řada  dolíků  kopána  jest  v  diabasu,   kterýžto  úsudek  mohl  jsem  také 


zovitého  slohu.  Pískovec  yétraje  bělá  a  na  puklinkách  osazuje  limonit.  Co  jsou 
oba  hlubší  dolíky  tesány,  pískovec  má  přimísena  drobná  zrnéčka  pyritu,  a  není 
zde  žádné  vyvřelé  horniny  v  sousedství.  I  pokládám  zlato  zdejší  za  vylouženinu 
z  horniny  samé.  Naděje  na  užitek  zde  není. 


44  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

brzo  potvrditi.  Tím  získán  nový  doklad  pro  stanovisko  petrograíicko- 
geologické  v  otázce  výskytu  zlata  pro  četné  jiné  lokality. 

V  diabasu  jest  tu  kopáno  ve  svrchní  zvétralé  části  až  ku  hor- 
nině pevné.  Svrchní  části  diabasu  jsou  uralitovány,  tudíž  přeměněny 
a  byly  prostoupeny  křemennými  žilkami  s  pyritem  a  se  zlatem.  Hor- 
nina sama,  jak  svědčí  tenké  výbrusy,  jest  značně  bohatá  černými 
rudami  železnými  a  místem  i  drobným  pyritem,  avšak  pyrit  jest  vzniku 
druhotného.  Jestiť  úplné  čerstvým,  kdežto  všecka  okolní  hmota  jak 
živcův  tak  i  augitu  jest  velmi  proměněna.  Mimo  to  pyrit  napodobuje 
známé  v  diabasech  tvary  magnetitových  a  ilmenitových  rud.  Šířka 
celého  prahu  diabasového  činí  ponejvíce  asi  5,  někde  snad  až  na 
10  kroků. 

Vedle  diabasu  shledáme  tu  a  tam  kopání  zabočené  i  do  sou- 
sedních buližníko vitých  břidlic  Příbramských  taktéž  po  křemenných 
žilkách.  Po  obou  stranách  diabasu  pokračuje  totiž  proužek  tmavých 
oněch  břidlic  buližníkovitých  dále  na  jih.  Ostatně  však  málo  opodál 
na  právo  i  na  levo  nalezneme  křemitý  porfyr  směru  podobně  SJ, 
pokračující  sem  od  Kocáby.  Má  tudíž  diabas  Borotického 
lesa  podobnou  polohu  jako  zlato  nosný  zelenokamBoh  u- 
libský:  táhne  se  mezi  dvěma  blízkými,  souhlasně  jdoucími  pruhy 
křemitého  porfyru,   který  i  sám  místy  jeví  zlatonosné  žily  křemenné. 

Z  toho  úkazu,  že  zlatonosné  couky  v  diabasu  Borotickém  vy- 
skytují se  hlavně  ve  zvětralých  hořejších  partiích  horniny  té,  lze 
souditi,  že  zlato  couků  oněch  pochází  vyloužením  z  diabasu  samého, 
že  tudíž  hornina  diabasová  sama  jest  zlatonosná.  Snad  by  bylo  zají- 
mavé zakopnouti  na  ní  na  místech  dosud  neprokopaných  mezi  starými 
dolíky,  zajisté  však  bude  záhodno  diabas  na  zlato  prozkoumati  che- 
micky. 


Celkový  výsledek  mého  dosavadního  zkoumání  o  zlatonosném 
okrsku  Knínském  záleží  v  tom,  že  vysvětlen  jest  do  značné  míry 
výskyt  zlata  v  něm,  a  na  vysvětlení  tom  bude  možno  založiti  studia 
podrobná. 

Dle  dosavadní  prohlídky  mám  za  to,  že  praktický  výsledek 
mohlo  by  snad  nékdy  míti  soustavné  dolování  u  Sudovic,  mimo  to 
byl  by  snad  příležitostného  povšimnutí  hoden  také  klín  břidlic  Pří- 
bramských, jižně  nad  ryžoviskem  Podlesským  stlačený  mezi  porfyrem 
a  žulou.  Diabasy  by  mohly  dáti  jen  drobný  výtěžek  zlata  na  místech 
dosud  ofie  svrchu  neprokutaných,  a  to  jen  tenkráte,    byla-li  by  místa 


o  výskytu  zlata  ua  iiěkt.  dftíežitějších  naleziskách  českých.  45 

náležitě  rozvětrcána  a  jevila  do  nějaké  hloubky  usazení  křemenných 
žil  v  puklinách.  Ostatně  bude  také  zkoušeti,  zdali  by  na  některém 
místě  vydatuěji  zlatnatém  nedalo  se  snad  cestou  chemickou  získati 
zlato  z  diabasové  hmoty   s  nějakým  užitkem. 

Stanovení  žil  diabasových  a  směru  jejich  v  oddílu  Krámském 
a  Borotickém  má  však  ještě  jinou  důležitost.  Diabasy  v  okolí  Krámu 
jdou  směrem  asi  SSV — JJZ,  podobně  asi  jako  žilnaté  horniny  okrsku 
Jílovského.  Diabas  Kozohorský  a  porfyr  Besídky  mají  však  směr  SJ, 
čili  směr,  jaký  nacházíme  u  diabasů  velké  části  okolí  Příbramského. 
I  následuje  z  toho,  že  u  Knína  žula  činí  rozhraní  pro  diabasy  směru 
Jílovského  a  diabasy  směru  Příbramského. 

Pokračováním  však  zlatonosného  okrsku  Jílovského  okrsek 
Knínský  není. 

III.  Výskyt  zlata  pod  vrchem  Chlumcem  mezi  Rožmitálem 

a  Tochovicemi. 

Ve  bližším  i  dalším  okolí  Příbramském  na  JZ,  J,  JV  a  místem 
i  na  V  vyskytují  se  četné  kopečky  ryžovnické  nebo  ryžovnickým  po- 
dobné, někde  i  rozsáhlá  ryžoviska  po  zlatě.  Jsou  to  velkou  částí 
práce  značně  staré.  Balbín  v  díle  svém  „Miscellanea  historica  regni 
Bohemiae,"  vydaném  r.  1G79  praví  na  str.  39 :  „Potůčky  vytryskující 
ze  stříbrných  hor  Příbramských  a  mezi  těmi  horami,  ačkoliv  hory  ty 
jsou  bohatý  stříbrem  a  nikoli  zlatem,  nesou  velmi  mnoho  zlata,  jak 
svědčí  o  tom  každodenní  zkušenost  a  starodávná  lidská  díla." 

Ale  dosud  ryžoviska  okolí  Příbramského  nejsou  náležité  pro- 
zkoumána. 

Polohu  hlavních  míst  ryžovnických  vyznačil  Pošepný  na  své 
„Geologische  Úbersichtskarte  dtr  Umgebung  von  Příbram,"  která  jest 
přílohou  práce  jeho  o  hornicko-geologických  poměrech  okolí  Příbram- 
ského (ve  2.  díle  „Archiv  fůr  praktische  Geologie,  herausgeg.  von 
F.  PošEPNÝ,  Freiberg  1895.),  a  zhotovena  jest  ve  měřítku  1  :  75000. 
Ovšem  i  k  těm  záznamům  bude  lze  časem  něco  dodati. 

Přemýšlel  jsem  o  původu  ryžovisk  okolí  Příbramského,  a  tu  ve- 
kmitala  se  sama  sebou  myšlénka,  že  by  část  zlata  ve  vlastním  oboru 
známých  stříbronosných  rud  Příbramských  mohla  pocházeti  snad  ze 
žil  těchto  samých.  Než  nespokojil  jsem  se  úsudkem  tím,  nýbrž  pátral 
jsem  prozatím  hlavně  tím  směrem,  nevyskytují-li  se  v  oboru  Příbram- 
ských hornin  mezi  Příbramí  (na  S)  a  Breznicí  i  Rožmitálem    (asi  na 


46  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

JZ)  také  místa,  na  nichžto  dal  by  se  pozorovati  podobný  úkaz,  jaký 
jsem  častěji  shledal  v  okolí  Jílovském  a  Knínskéra :  že  by  zlato  po- 
cházeti mohlo  také  z  roz větraných  hornin,  hlavně  z  rozvětraných  žil- 
natých zelenokamů,  na  př.  z  diabasu.  A  tu  pokládám  za  pravdě 
podobné,  že  značná  část  zlata  v  ryžoviskách  JZ  části  okolí  Příbram- 
ského vypraná  pocházela  ze  zvětraných  zelenokamů  (hlavně  diabasů), 
jejichžto  žíly  krajinou  tou  na  několika  místech  prostupují. 

Poněvadž  pak  ku  zkoumání  otázky  této  kopečky  delších  potoků, 
majíce  rozmanitý  materiál  hornin  promísený,  celkem  dosti  málo  se 
hodí,  pokládám  za  povšimnutí  hodnou  zvláště  také  kotlin  ku  baži- 
natých lučin  pod  kopcem  Chlumec  řečeným,  východně  ode 
vsi  Namic.  Zde  vyskytuje  se  mnoho  ryžovních  kopečkův  a  dolíků, 
kterých  Pošbpný  na  mapě  své  nepoznamenal.  Půda  kotlinky  jest 
značně  jílovita,  kopečky  pak  sestávají  ze  drobtů  břidlic  Příbram- 
ských, mezi  nimiž  bývá  něco  drobtů  žuly,ale  nápadně  mnoho  — 
ponejvíce  silně  zvětralých  —  kousků  zelenokamů,  hlavně 
diabasu,   a   pak  neo mleté   k.ousky  křemene,  ze  žil  pocházejícího. 

Z  toho,  že  kousky  hornin  v  kopečkách  obsažené  bývají  jen  málo 
okulaceny,  lze  najisto  souditi,  že  všechen  materiál  pochází  zcela 
z  blízka.  Do  kotlinky  přicházívá  starou  úžlabinkou  od  SSZ  jen  málo 
vody,  více  přichází  po  deštích  s  okolních  strání  a  svahů.  Spíše  znač- 
nější množství  najednou  odtud  odcházívá  někdy  protější  stranou  a  sice 
kolem  západního  kraje  vrchu  Chlumce. 

Vrch  Chlumec  jest  všecek  žulový,  do  žuly  však  kopečky  neza- 
sahují, i  jest  patrno,  že  materiál  zlatonosný  aspoň  podstatně  odtud 
ze  žuly  nepochází,  nýbrž  spíše  hlavním  dílem  z  ostatních  strání, 
a  tyto  složeny  jsou  ze  břidlic  Příbramských,  kterými  prostupuje  ně- 
kolik žil  zelenokamových  (hlavně  diabasových),  směru  ponejvíce  asi 
SJ.  Ze  žil  těch  některé  míří  i  do  kopaniny  naší.  A  opravdu  směrem 
k  severu  kopečky  jsou  větší,  poukazujíce  takto,  že  materiál  jejich 
hlavně  pochází  od  severu. 

Že  mezi  kopečky  zdejšími,  hlavně  pak  mezi  kopečky  většími 
vyskytují  se  dolíky  dosud  zachované,  jest  nalezisko  naše  hlavně 
kopaninou  v  drti  břidlic  Příbramslíých  a  zelenokamů,  mám  pak 
za  to,  že  zlatonosnost  pochází  hlavně  z  diabasu.  Pokračuji  totiž 
kupky  a  jamky  ještě  na  sever  po  západním  boku  návrší,  kdežto  za 
nedlouho  přestávají.  A  tu  ve  vyšší  poloze  bylo  kopáno  něco  také 
ve  zvětralém  svršku  diabasové  žíly,  jak  patrno  jest  z  polohy  místa 
a  ze  větších  kousků  horniny  té  zde  zbývajících. 

Poněvadž  kopanina  nejde  do  hloubky,    vyskytovalo  se  zlato  pa- 


o  výskytu  zlata  ua  někt.  důležitějších  iiale/iskácli  českých.  47 

trne  jen  v  rozvětrané  části  hornin.  Ostatně  také  v  kouscích  diabasu 
i  jiných  zelenokamů  po  polích  roztroušených  naskytují  se  žilky  kře- 
mene se  přimísenou  hnědeli.  V  polích  a  v  lese  jest  také  nápadná 
hojnost  starých  drobných  žalezitých  škvárů  sem  a  tam  roztroušených, 
zbytků  to  staré  práce  ve  blízkosti  kopaniny  zdejší  konané. 


Podobného  původu  —  tedy  ze  zvětralých  hornin  —  může  býti 
také  aspoň  částečně  zlato  ve  velmi  rozsáhlé  ryžovnické  kopanině  po 
obou  stranách  cesty  mezi  Předním  a  Zadním  Poříčím  SZ  od  města  Břez- 
nice.  (Mezi  Březnicí  a  Předním  Poříčím  není  na  lukách  ryžoviska 
žádného  viděti.)  Jenže  působila  zde  tekoucí  voda  mnohem  více.  Ma- 
teriál kopaniny  činí  více  nebo  méně  okulacené  drobty  hornin  rázu 
Příbramského,  promíchané  hlínou,  kterážto  hlína  nějakou  částí  vznikla 
také  nepochybně  zvětráním  diabasu. 

Jest  zde  patrně  nános  a  sice  přišel  sem  z  okolí  na  SZ  odtud 
rozloženého.  Granitové  okolí  po  levém  břehu  potoka  jdoucí  nemá 
podobných  kopečků,  neb  aspoň  v  něm  dílo  slábne  a  zaniká. 


Také  památné  ryžovisko  Nesvačilské,  vyskytující  se  J V  u  vsi 
Nesvačil  (záp.  od  Rožmitálu)  a  pozoruhodné  pro  zbytky  ryžovnických 
vodních  nádržek,  obsahuje  hlavně  kousky  hornin  Příbramských,  totiž 
břidlic,  pískovcův  a  slepenců  Příbramských  a  mezi  těmi  i  kousky 
zelenokamů,  zvláště  diabasu,  kterýžto  diabas  bývá  velmi  zvětralý. 
I  domnívám  se,  že  zlato  i  zde  pocházelo  aspoň  částečně  také  z  dia- 
basu samého,  vyloučeno  byvši  rozkladem  hmoty  jeho  při  větrání  do 
tvořících  se  křemenných  žilek.  Kousky  hornin  jsou  vůbec  dílem  trochu 
okulacené,  dílem  hranaté.  Hmota  kopečků  byla  dílem  na  stráň  — 
snad  hlavně  z  koryta  potočního  —  dovezena,  dílem  však  (hořeji),  jak 
soudím,  i  na  stráni  samé  kopána  v  rozvětraných  břidlicích  Pří- 
bramských a  v  zelenokamů  (diabasuS  neboť  lze  tu  doposaváde  zříti 
stopy  kopaných  jamek. 

Co  pak  u  Nesvačil  severně  Pošepný  nazývá  (na  str.  47  a  48 
svého  díla)  kutištěm  na  zlato,  pokládaje  je  za  analogon  uralských 
a  sibiřských  „vrchovníků,"  jest  nevysoké  površí  proti  slepencovému 
vrchu  Žitci,  složené  z  těchže  slepencových  i  pískovcových  vrstev  jako 
Žitec,  jenže  rozvětraných.  Kíkají  zde  „v  klosech."  Na  místě  tom  jest 


48  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

řídký  les  a  bylo  tu  hojně  kopáno,  také  vychází  odtud  stará  cesta  na 
východ,  kterou  nyní  se  nejezdí,  neboí  jest  zarostla,  ale  byl  po  ní 
nepochybně  materiál  jakýsi  někdy  odtud  hojně  odvážen. 

Než  nevím,  byl-li  to  právě  materiál  zlatonosný,  leda  by  byl 
slepenec  resp.  křemen  jeho  býval  zlatonosný.  Koi)ečky  nejsou  všecky 
snad  nasypány  jako  haldy.  Zastihl  jsem  dva  takové  kopečky  novější 
dobou  prokopané  a  na  těch  není  zřejrao,  že  by  byly  naházeny  nebo 
nasypány,  jsoutě  souvislou  zvětralou  partií  slepence  a  obrysy  jejich 
spůsobila  z  části  patrně  erose,  Ye  vlastní  kopanině  po  nějakých  rhi- 
zodách  křemenných  marně  jsem  hledal  stopy,  jen  tu  a  tam  jsem  po- 
zoroval úlomky  z  oblázků  křemenných  pocházející,  které  zdály  se 
býti  jakoby  naschvál  rozbity,  avšak  zjev  podobný  bývá  lze  viděti 
i  v  pevném  slepenci  na  puklinách.  Také  jsem  zlata  ve  křemení  sle- 
pence vůbec  nenalezl  ani  zde  ani  na  Žitci. 

Nejspíše  zde  hledali  časem  železné  rudy,  jsoutě  kousky  krevele 
a  krevelem  bohatého  pískovce  v  kopanině  sem  tam  pohozeny  (ostatně 
i  stolku  zde  staří  pamatují).  K  tomu  jest  možno,  že  byl  odsud  někdy 
také  odvážen  materiál  na  stavbu  hrází  blízkých  rybníků,  zvláště  ryb- 
níku Hlubokého,  Dodati  sluší,  že  ryžovisko  dole  při  potůčku  se  vy- 
skytující (ovšem  pokud  zbývá)  jest  jen  malé,  jeví  jen  něco  malých 
kopečků,  daleko  menších  nežli  na  druhé  straně  vsi  JV  odtud,  j(!n 
jakoby  pokus  ryžování. 


Povšimnutí  hodný  jsou  z  Hájkovy  kroniky  české,  vydané  r.  1541 
in.  j.  také  dvě  zprávy  o  místech,  na  nichžto  prý  bylo  kdysi  nalezeno 
zlato.  Místa  obě  leží  v  okrscích  diabasových. 

Dle  listu  12.  kroniky  té  bylo  ve  Hlubočepském  potoce  vypíráno 
zlato  ze  hlíny,  kopané  v  lese  Dalejském.  V  okolí  Dalejském  mezi 
Hlubočepy  a  Éeporyjemi  jest  diabasu  hojně. 

Dle  listu  51.  okolo  hradu  Tetína  bylo  nalezeno  mnoho  zlata. 
U  Tetína  jest  diabas,  a  zdá  se,  že  západně  u  samé  vsi  byly  v  jeho 
zvětrané  horní  partii  kopány  brázdy  nebo  příkopy  za  zvláštním  účelem, 
než  nelze  již  tvrditi  o  tom  nic  positivního.  V  pokračování  diabasu 
toho  na  levém  břehu  Berounky  vyskytovalo  se  však  jistě  zlato,  neboť 
do  nedávná  staří  vypravovali  nyní  žijícím,  že  poblíže  stavení  „v  kozle" 
řečených  byla  za  jich  paměti  nalézána  zrnka  ryzího  zlata. 

Dosud  marně  pátral  jsem  po  pravém  významu  hlubokých  dolíků 
poblíže  dvorce  Kon várky    mezi   Smíchovem  a  Zlíchovem  stojí- 


o  výskytu  zlata  ua  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  49 

čího,  ale  mám  za  to,  že  mohly  by  to  býti  zbytky  prastaré  kopaniny 
po  zlaté.  Za  Konválkou  na  jih  zvedá  se  stráň,  posázená  ovocným 
stromovím,  terasovitě  skopaná.  Jest  to  patrně  bývalá  vinice.  Avšak 
část  teras  v  jižnějším  oddílu  stráně  jest  nápadně  větší  a  v  té  části 
dole  nalezneme  zbytky  jednoho  dolíku,  který  by  sám  o  sobě  ovšem 
nestál  ani  za  povšimnutí.  Nad  dolíkem  výše  nalezneme  dvě  podivné 
okrouhlé  kopaniny  nad  sebou  položené,  a  v  téže  čáře  na  druhé 
straně  trati  železné  dráhy  dva  několik  m  hluboké  doly  značně  roz- 
sáhlé. Jsou  to  doly  velmi  staré,  neboť  nejen  že  jsou  zarostly  větším 
stromovím  —  ponejvíce  ovocným  — ,  nýbrž  haldy  k  nim  náležející 
úplně  jsou  zarovnány.  V  ornici  kolem  dolů  těch  mohl  jsem  však 
zjistiti  mezi  drobty  břidlic  také  zbytky  zvětralého  diabasu,  později 
pak  jsem  shledal,  že  celá  řada  kopaných  prohlubin  jde  hlavně  po 
žíle  diabasové,  která  směřuje  odtud  na  západ  a  sice  na  novou  obilní 
kůlnu  Radlického  velkostatku  knížete  Schwarzenberga,  vystavenou 
v  poli  nedaleko  od  těchto  míst.  Avšak  tam  jsem  v  diabasu  zlata  kla- 
dívkem nemohl  shledati,  nýbrž  zastihl  jsem  jenom  drobné  žilky  vá- 
pencové a  křemenné. 

Řada  kopanin  poblíže  Konvářky  zdá  se  míti  jakési  pokračování 
i  na  východ  na  pravém  břehu  Vltavy  poblíže  Podolské  cementárny 
asi  dvěma  zbytky  starých  kopanin,  ale  jest  již  nemožno  něco  urči- 
tého tvrditi. 

Proč  soudím,  že  dolíky  poblíže  Konvářky,  o  kterých  jsem  se 
zmínil,  mohly  by  býti  starou  kopaninou  po  zlatě?  Předné  proto,  že 
jdou  po  zvětralém  diabasu,  a  za  druhé  proto,  že  na  Císařské  louce 
u  Smíchova  bývalo  opravdu  zlaté  ryžovisko,  k  němužto  snad  mohl 
tudy  někdy  jdoucí,  později  rozvětraný  pruh  tohoto  diabasu  nemalou 
měrou  přispěti. 

Nyní  jsou  ovšem  ryžovnické  kopečky  na  Císařské  louce  dílem 
zarovnány,  dílem  odplaveny  podobně  jako  zbytky  bývalých  ryžovisk 
v  údolí  Berounky  buď  rukou  lidskou  nebo  povodněmi  byly  zničeny. 
Císařská  louka  jest  pokryta  po  většině  náplavem  drobného  písku, 
kterýžto  velkou  částí  jest  rozdrobeninou  žuly,  obsahuj et  mnoho  drob- 
ných zrnek  křemene,  alkalických  živcův  a  šupinek  zvětralého  biotitu. 
Ale  ryžovisko  tamější  pamatoval  ještě  prof.  Jan  Krejčí,  a  zmínil  se 
o  něm  PošEPNÉMu  (viz  dílo  Pošepného  na  str.  18).  Ostatně  také 
Peithner  svědčí  na  str.  33  díla  svého,  že  bylo  ryžováno  kdysi  u  Prahy 
na  březích  Vltavských. 

Prof  na  české  technice  K.  Preis  seznal  chemickým  zkoumáním, 
že  písek  Vltavský  obsahuje  něco  málo  zlata. 

Tř.  mathcmaticko-pfirodovédecká  1896.  4 


50  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

Prof.  na  české  reálce  Malostranské  Vilém  Baur  pamatuje  ze 
svého  mládí,  že  v  Praze  „na  nábřeží"  stařec  jeden  zlato  z  písku 
Vltavského  vypírá  val.  Jest  náhodou  či  má  nějaký  význam,  že  nad 
tato  místa  mířil  by  diabas  z  Karlina,  označený  na  geologické  mapě 
okolí  Pražského  Krejčím  a  Helmhackerem  podél  trati  dráhy  pod  vrchem 
Zižkovem  ? 

Za  to  název  usedlosti  „Zlatnice"  nad  Šáreckým  údolím,  pa- 
třící k  obci  Dejvicům,  zdá  se  býti  spíše  přezdívkou  podobnou  přezdívce 
blízkého  dvorce  „Pernikářky."  V  okolí  Zlatnice  nenalezl  jsem  žádných 
zřetelných  zbytků  po  nějakém  dolování. 

Potok  u  městečka  Choltic  ve  vých.  Čechách  tekoucí  slově  Zlatý 
potok,  snad  někdy  byly  v  něm  nalezeny  stopy  zlata.  Přichází  sem  od 
vísky  Chrtník,  nad  nížto  blízko  Chrtnickó  pily  prochází  také  diaba- 
sem;  i  mohlo  snad  zlato  ono  pocházeti  právě  z  diabasu  tohoto. 


Úzké  žíly  vyvřelých  hornin,  prostupující  hojným  počtem  břidli- 
cemi Příbramskými  i  jinými  ve  středních  Čechách,  rovnoběžně  k  sobě 
a  často  i  rovnoběžné  ku  vrstevnatosti  břidlic  těch  upomínají 
mnoho  na  četné  rovnoběžné  proužky  odchylného  složení  ve  krysta- 
lických břidlicích,  zvláště  v  rulách,  které  bud  za  zvláštní  vrstvy  bý- 
vají považovány  nebo  jinak  jmenovány.  Ku  poslednějším  čítati  lze 
zejména  četné  amfibolity. 

Pohlédněme  jen  na  př.  aspoň  na  geologickou  mapu  Cech  a  Mo- 
ravy vydanou  v.  Hauerem  a  na  geologickou  mapu  okolí  Příbramského, 
vydanou  Pošepným  ve  2.  svazku  díla  „Archiv  fiir  prakt.  Geologie." 
Na  první  pohled  lze  viděti  velikou  podobnost  ve  výskytu  mnohých 
žil  diabasových  a  dioritických  ve  středních  Čechách  s  výskytem 
proužkův  amfibolitových  v  rulách  hlavně  moravských  a  dolno- 
rakouských. 

U  mnohých  podobných  proužků  dá  se  původ  pouhým  studiem 
tektonickým  sotva  zjistiti,  ale  již  ze  srovnání  povšechného  jest  zřejmo, 
že  by  mnohé  takové  proužky  ve  krystalických  břidlicích  mohly  býti 
staré  přeměněné  horniny  žilnaté.  Považme  k  tomu,  že  žilnaté  horniny, 
prostupující  břidlicemi  sedimentárními  nutně  i  krystalickými  břidlicemi 
pod  nimi  uloženými  prostupovati  musí,  a  že  také  jimi  prostupovati 
mohou,  třebas  i  svrchní  horniny  zřetelně  sedimentární  byly  odplaveny. 
Úsudek  takový  byl  již  ovšem  pro  některé  lokality  také  vysloven  od 
jiných,    mně  však  na  místě  tomto  jedná  se  hlavně  o  upozornění,    že 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  51 

bude  třeba  u  nás  při  zkouiuání  rudonosných  míst  z  oboru  krystali- 
ckých břidlic  všímati  si  podrobné  také  jednotlivých  proužků  ve  bři- 
dlicích téch,  a  možná,  že  důkladnějším  petrografickým  bádáním  vy- 
světlí se  mnohý  proužek  takový  jakožto  přeměněná  eruptivní  hornina, 
nebo  stanoví  se  jinaký  původ  její,  a  pomocí  vysvětlení  takového  že 
vysvětlí  se  snad  i  značná  část  otázek  o  rudonosnosti  resp.  zlatonos- 
nosti  samé. 


IV.  Výskyt  zlata  poblíže  Horní  Ušnice. 

Asi  572  ^'''*  západně  od  města  Kamýku  Vltavského  vzdálena 
jest  ves  Nepřejov,  od  kteréž  sotva  1  km  JJV  stojí  dvorec  Lipín. 
V  okolí  dvorce  Lipínu  vyskytlo  se  zlato  poměrně  malým  množstvím, 
ale  na  několika  místech.  Pošepný  jedná  o  nalezisku  tom  na  str.  160 
až  165  svého  spisu  a  přidává  mapku  na  tab.  11.  obr.  10. 

Zde  budiž  vypsáno,  co  sám  jsem  pozoroval  na  zbytcích  tam- 
ního díla. 

Pode  dvorcem  Lipínem  níží  se  stráň  pomalu  směrem  JZ  ku 
Lišnickému  potoku.  Tu  nedaleko  dvorce  při  kraji  lesa  nalezneme 
pruh  červenavého  biotitického  porfyru  s  porfyricky  vtroušeným  živ- 
cem a  tu  i  tam  se  vtroušeným  křemenem  oku  patrným.  Křemitý 
porfyr  ten  obsahuje  porůznu  druhotné  žilky  křemene.  Vedle  něho  na 
JZ  spatříme  krátkou  naházenou  hráz  směru  asi  SZ — JV  (S41Z — J41V), 
jejížto  hmota  jest  jemnozrný  biotitický  diorit  s  porfyrovitě  vtrouše- 
ným živcem.  Jest  to  patrně  haldička  kopáním  vyrobená,  nejspíše  ko- 
páním po  zlatě.  Zlato  se  snad  vyskytlo  na  některém  místě  v  hornině 
té,  ale  jenom  pokud  byla  zvětralou.  Skoro  ve  prodloužení  směru  téže 
horniny  kutáno  jest  o  něco  na  SZ  dále  nedávno  v  podobné  hornině 
biotitem  bohaté,  která  větráním  silně  červená  a  nabývá  vzhledu  mi- 
netovitého  nebo  kersantitového,  čímž  přibližuje  se  kersantitům  u  Krásné 
Hory  a  u  Milešova  rozšířeným.  Bylo  pak  na  místě  tom  kopáno  po 
zlatě  na  žilce  obsahující  křemen  a  vápenec,  ale  žilka  ta  osvědčila  se 
býti  krátkou,  jenom  takořka  povrchní,  byla  tedy  opět  omezena  jen 
na  rozvětranější  část  horniny.  Mezi  oběma  díly  právě  řečenými  vsunut 
jest  napříč  proužek  žuly. 

Několik  kroků  hořeji  k  severu  od  díla  druhého  natrefíme  malé 
staré  dílo  v  porfyru  silně  zčervenalém,  nápadném  hojnou  železitostí. 
Dílo  to  sestává  jen  ze  drobných  příkopiiv  a  dolíkův,    jest  tudíž  opět 

4* 


52  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

omezeno  jen  na  povrchní  partie  horniny,  ale  opět  má  týž  směr, 
jaký  bylo  u  dřívějších  prací  viděti,  totiž  SZ— JV  (S41Z— J41V); 
jde  tudíž  porfyr  týmže  směrem  jako  hornina  kersantitu  příbuzná. 

Pod  prvně  zde  jmenovaným  dílem  trochu  doleji,  t.  j.  na  JZ 
vyskytuje  se  několik  nevelkých  jamek  po  křemenných  žilkách  také 
ve  žlutavém  křemenci.  Zrno  křemence  jest  většinou  drobné,  někdy 
i  větší,  akcessoricky  vyskytuje  se  v  něm  světlá  slída  a  něco  velmi 
jemně  rozptýlených  rud  železných.  Jamky  v  něm  kopané  činí  opět 
krátkou  řadu  směru  SZ — JV,  ale  sotva  daly  jaký  výtěžek  zlata,  neboť 
není  ve  křemenci  dále  pokračováno.  Jest  tudíž  zajímavo  toliko  to,  že 
byla  ve  křemenci  puklinka  téhož  směru  jako  větší  pukliny  v  okolí, 
kterými  vystoupily  žilnaté  horniny  eruptivní. 

V  údolí  Lišnického  potoka  nalezneme  poblíže  mlýna  štolu,  ku- 
tanou směrem  SV  v  žule  amfibolicko-biotitické  rázu  středočeského. 
Žula  ta  nemá  rud  makroskopicky  nápadných.  Ze  předu  štoly  není 
viděti  žádné  známky,  proč  byla  založena.  Na  haldě  však  lze  nalézti 
žilky  s  pyritem  a  ar senopy ritem  a  se  křemenem  nebo  bez 
něho  a  sice  hlavně  v  této  žule.  Mimo  žulu  vyskytují  se  na  haldě 
ještě  některé  jiné  a  sice  žilnaté  eruptivní  horniny,  které  pravidlem 
neobsahují  žilek  rudních  ani  v  sobě  ani  na  styku  svém  se  žulou. 
Jsou  to:  1.  dioritový  porfyrit  barvy  černošedé,  obyčejně  nejeví  makro- 
skopického kyzu  a  jen  výminkou  lze  v  něm  také  drobný  původní 
pyrit  nalézti ;  2.  diorit  jemnozrnný  a  porfyricky  vyvinutý  jak  u  Lipína ; 
3.  amfibolický  diorit  s  akcess.  biotitem;    4.  něco   felsitového  porfyru. 

Z  různosti  čtverých  hornin  právě  jmenovaných  lze  souditi,  že 
žulou  prostupovalo  zde  několik  velmi  hlubokých  puklin,  které  vyplněny 
byly  pak  žilnatými  horninami  těmi.  Dá  se  však  souditi  a  priori,  že 
příčina  někoHka  takových  puklin  nepůsobila  asi  v  hornině  takového 
slohu  jako  jest  žula  jen  na  onom  místě  jediném,  nýbrž  že  mimo 
pukliny  ony  mohlo  zde  vzniknouti  i  jiných  drobných  puklin  podob- 
ného směru  několik,  které  byly  později  aspoň  částečně  naplněny 
žilkami  rudonosnými.  A  opravdu  mapka  štoly  Pošepným  uveřejněná 
zaznamenává  četné  couky,  které  štolou  byly  natrefeny,  z  nichžto  vět- 
šina měla  směr  asi  SZ— JV.  Ale  byly  to  jen  couky  slabé. 

Nade  štolou  samou  není  ve  stráni  hnedle  pracováno,  až  trochu 
výše  na  výběžku  poněkud  vyčnívajícím  spatříme  v  téže  žule  dvojí 
kopaninu  po  žilách  křemenných  nad  sebou:  jeden  příkop  přes  30 
kroků  dlouhý,  a  rovnoběžnou  s  ním  řadu  dolíků  také  značně  dlouhou. 
Obojí  žíly  křemenné  měly  směr  SZ— JV  (S41Z— J41V)  se  zatáčkou 
ku  SJ. 


o  výskytu  zlata  na  nékt.  diiležitějších  naleziskách  českých.  53 

V  jich  blízkosti  vykopány  byly  také  partie  dioritového  porfyritu 
částečně  amfibol  obsahujícího.  Celá  práce  činí  dojem,  že  zde  nepo- 
chybně něco  zlata  bylo  nalezeno,  ale  žíla  křemenná  byla  právě  na 
povrchu  silnější,  do  hloubky  pak  přestávala.  Soudím  pak,  že  začátek 
dolejší  štoly  původně  byl  založen  k  tomu  účelu,  aby  podešla  pod  obě 
tyto  žíly  křemenné,  které  mohly  aspoň  zdánlivě  skýtati  nějakou  na- 
ději na  výnosnější  dolování.  Později  byla  štola  ovšem  dále  vedena 
k  vůli  galenitu,  jenž  vyskytl  se  trochu  opodál.  O  galenitu  tom  a  pak 
o  antimonitu,  o  kterém  se  Gp.imm  zmiňuje,  dalšího  studia  jsem  dělati 
již  nemohl. 

Máme  tudíž  výskyt  zlata  u  Horní  Lišnice  dvojího  spůsobu : 

1.  na  žilkách  křemenných  v  rozložených  žilnatých  horninách 
dioritických  a  v  rozloženém  porfyru  svrchem  se  vyskytujících,  kdež 
zlato  aspoň  částečné  může  pocházeti  také  z  hornin  těch  samých 
vyloužeuím, 

2.  na  zvláštních  do  hloubky  jdoucích  puklinkách  v  žule,  kdež 
jest  nejspíše  usazeninou  z  praménků  ze  hloubky  přicházejících.  Zlato, 
jehož  původ  tu  zřetelněji  nedá  se  zatím  označiti,  vyskytuje  se  ryzí 
nejspíše  jen  ve  křemení  v  polohách  hořejších,  doleji  pak  máme  na 
žilkách  hlavně  pyrit  a  arsenopyrit,  oba  nerosty  snad  také  poněkud 
zlatnaté.  Povšimnutí  hodná  jest  souhlasnost  směru  rudonosných  puk- 
linek  téch  a  směru  blízkých  větších  puklin  hlubokých,  vyplněných 
žilnatými  horninami  hlavně  do  čeledi  dioritů  náležejícími. 

Ostatně  na  nějaký  užitek  z  dolování  na  zlato  mezi  dvorcem 
Lipínem  a  Horní  Lišnicí  nelze  dosud  mysliti. 


V.  Výskyt  zlata  u  Byííže.-í*) 

Nalezisko  toto  vzdáleno  jest  od  Příbrami  asi  6  km  na  východ 
v  oddílu  lesa,  zvaném  „Zlaté  hory"  nebo  „Staré  hory."  V  lese  samém 
jest  kutáno  na  několika  místech  po  kreveli,  usazeném  dílem  ve 
zvětralé  žule,  dílem  v  pískovci  Příbramském.  Tak  nalezneme  jámy 
po  kreveli  v  žule  na  př.  blízko  za  vsi  Hájemi  východně  poblíže  sil- 
nice ku  Kamýku  jdoucí.  Hlubší  jámy  téhož  účelu  jsou  vykopány 
v  pískovci  v  lese  „ve  vrsce"  blízko  Hájů,  co  dělí  se  od  silnice  Ka- 
mýcké cesta  lesní  na  kopec  sv.  Ivana.    Odtud   vozili    krevel  do  hutí 


*)  V  díle  PoŠEPNÉHo  líčeno  na  str.  155  až  100. 


54  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

Dobříšských.    Jiné  dolíky  a  haldičky    se    želczitými  škváry  spatříme, 
jdeme-li  ze  vsi  Dubence  na  východ  do  lesa  levou  cestou. 

Chceme-li  přijíti  ku  zlatonosnému  nalezisku  Bytížskému,  dejme 
se  z  Dubence  do  lesa  na  jihovýchod,  t.  j.  cestou  pravou,  málo  ujetou, 
která  se  ovšem  brzo  trochu  zahýbá.  Na  ní  jdouce,  zastihneme  posléze 
řadu  starých  dolíků,  kopaných  v  porfyrovitém  granitu  po  křemenných 
zlatonosných  žilkách.  Řada  ta  jde  směrem  SZ — JV.  Zábnouce  podle 
řady  té  na  levo,  přijdeme  ku  hlavnímu  dílu  novějšímu,  a  něco  málo 
dále  před  lesem  v  poli  nalezneme  snadno  začátek  štoly,  obrostlý 
mladým  stromovím. 

Štola  začíná  v  témže  granitu,  v  jakém  zde  jest  kutáno  po  zlaté. 
Jest  to  granit  porfyrovitý,  biotitický  a  velkými  červenými  orthoklasy 
vyznačený.  Granit  ten  jest  příbuzný  granitu  od  Krásné  Hory  a  Mile- 
šova  a  jest  prostoupen  tmavošedým  kersantitem  téhož  rázu,  jaký 
vidíme  jižně  ode  dvorce  Lipína  nedaleko  vsi  Horní  Lišnice,  pak  por- 
fyritem  s  porfyricky  vyvinutými  plagioklasy,  podobným  porfyritu  od 
Psár  a  dvorce  Lipína. 

Granit  sám  jest  tudíž  starší  nežli  kersantit  a  porfyrit,  ale  pro- 
stupují kersantitem  samým  ještě  také  žilky  mladšího  granitu  červe- 
navého,  podobného  granitu  hlavnímu. 

Ostatně  hlavní  granit  uzavírá  v  sobě  kousky  zelenošedých  břid- 
ličnatých  hornin  rázu  Příbramského.  —  Hmota  kersantitu  větrajíc, 
jeví  hojný  biotit,  tento  pak  mění  se  na  chlorit,  i  vznikají  partie, 
upomínající  na  zvětralou  minetu. 

Hlavní  ode  svrchu  kutané  dílo  máme  na  kraji  v  lese.  Náleží 
ku  hlavní  řadě  dolíků,  jdoucí  celkem  směrem  SZ— JV,  ale  samo  má 
částečně  také  směr  jiný,  totiž  skoro  V — Z.  Jde  taktéž  po  žíle  křemenné, 
prostupující  žulou.  Na  haldách  nalezl  jsem  zbytky  žíly  té  v  kusech 
žuly  uzavřené  a  ve  křemení  žily  zrnéčka  pyritu  a  arsenopyritu, 
v  jednom  pak  kousku  i  šupinky  ryzího  zlata.  Podél  křemenné  žíly 
žula  bývá  patrně  proměněna,  kyzy  bývají  vcezeny  také  do  ni  a  usa- 
zeny v  poněkud  proměněné  (zelenavé)  hmotě  živcové.  Také  zde  jdou 
žíly  kersantitové  poblíže,  ale  na  hranicích  mezi  granitem  a  kersan- 
titem není  rud  ani  puklin,  žilkami  nějakými  snad  vyplněných. 

Mimo  hlavní  řadu  dolíků  nalezneme  před  lesem  v  poli  ještě 
četné  dolíky  založené  roztroušeně  po  žilkách  křemenných,  z  uichžto 
možná  že  některá  byla  i  zlatonosnou,  v  lese  pak  samém  na  kraji  lze 
ještě  dvě  řady  podlouhlých  dolíků  sledovati,  jdoucích  směrem  SZ — JV, 
tudíž  směrem  hlavní  řady.  A  poněvadž  dolíky  ty  činí  přímé  řady 
toho  směru,  jest  žula  zde  rozpukána  hlavně  směrem  SZ—  JV  podobně 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  55 

jak  u  Hořejší  Lišnice.  Větší  hluboké  pukliny  vyplněny  byly  žilnatými 
horninami  z  čeledi  dioritů,  drobnější  pukliny  křemennými  žilkami 
místem  rudonosnými  resp.  zlatonosnými.  A  rozpukání  to  není  zajisté 
omezeno  jen  na  místo,  kde  dosud  bylo  kopáno.  I  jinde  vůkol  nalez- 
neme stopy  po  žilách  hornin  dioritických,  a  možná,  že  také  žíly  tyto 
provázeny  jsou  ve  blízkosti  drobnými  křemennými  žilkami  zlatonosnými. 
Alespoň  nalezl  jsem  ještě  na  lučině  jižné  u  vsi  Dubence  při  potůčku 
pod  lesní  strání  položené  patrné  zbytky  někdejšího  ryžoviska,  které 
na  mapě  Pošepného  (geol.  mapě  okolí  Příbramského)  nejsou  zazna- 
menány. Ěada  kopečků  zatáčí  se  tu  podél  stráně  na  JV.  Některé  z  posled- 
ních kopečků  jsou  ještě  dosti  vysoké  a  materiál  jejich  pochází  nepo- 
chybné od  východní  strany.  Dosud  však  není  naděje,  že  by  kutání 
po  zlatě  mohlo  se  snad  vypláceti. 

Prodloužíme-li  čáru  žilnatých  hornin  neb  i  zlatonosných  žilek 
křemenných  u  Bytíže  ve  Zlatých  horách  se  vyskytujících,  ku  JV, 
natrefíme  okolí  Horní  Lišnice.  I  bylo  by  na  snadě  souditi,  že  pásmo 
drobných  zlatonosných  žilek  křemenných  pokračuje  od  Bytíže  do  okolí 
Lišnického.  A  opravdu  sledoval  jsem  žilnaté  horniny  dioritické  z  na- 
leziska  Bytížského  ve  prodloužení  na  JV,  totiž  blízko  vých.  za  my- 
slivnou  Placem  na  levé  straně  silnice,  vedoucí  ku  vsi  Jablonné,  odtud 
pak  jdoucí  směrem  ku  nalezisku  Lišnickému.  Pošepný  oněch  hornin 
na  mapě  své  vůbec  nezaznamenal.  Zlatonosných  žilek  křemenných 
nelze  svrchem  spatřiti  žádných  v  pokračování  tom,  ale  není  nemožno, 
že  snad  sporadicky  se  vyskytují,  neboť  v  čáře  té  jeví  se  u  potoka  poblíže 
vsi  Horních  Hbit  zbytky  ryžoviska,  které  také  na  mapě  Pošepného 
shledáme  vyznačené.  Před  štolou  ve  Zlatých  horách  svrchu  řečenou 
jest  zlatonosné  pásmo  přeříznuto  napříč  jdoucí  žilou  jemnozrného  gra- 
nitu resp.  granitového  porfyru. 

Podobného  původu  jak  u  Bytíže  může  býti  výskyt  zlata  i  na 
jiných  místech  v  oboru  téže  žuly  v  ryžích  pozorovaný. 

Myslím,  že  okrsky  porfyrovité  žuly  v  jihozápadních  Čechách 
jsou  vůbec  hodný  zvláštního  povšimnutí  nejen  se  stanoviska  petro- 
grafického,  nýbrž  i  se  stanoviska  geologického. 

Šedá,  biotitická  nebo  biotit-amfibolická  žula  středočeská,  jaká 
vyskytuje  se  na  východ  od  Jílového,  pak  v  okolí  Knína  a  jinde,  na 
př.  i  západně  od  města  Kamýku  Vltavského  a  poblíže  Horažďovic, 
má  zvláštní  svůj  ráz  snadno  poznatelný,  jsouc  i  zrna  celkem  dosti 
stejnoměrného,  kteréžto  ani  na  pokraji  masivu  nestává  se 
porfyrovitým.  V  okolí  Jílovském  ani  v  okolí  Knínském  nemá 
v  sobě  couků  zlatonosných. 


56 


XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 


Poiiyrovitá  žula  jihozápadních  Čech  jest  zrna  nestejnoměrného, 
vynikají  v  ní  totiž  velké  porfyrovitě  vyvinuté  živce  barvy  často  na- 
ěervenalé.  Tmavší  součástkou  její  jest  biotit,  ale  nebývá  ho  mnoho, 
a  tak  liší  se  zase  od  šedé  porfyrovité  žuly  Šumavské,  která  jest  bio- 
titem  bohatší  a  ostatně  také  velkými  bělavými  živci  jest  vyznačena. 
Nestejnoměrností  zrna  porfyrovitá  žula  středočeská  přibližuje  se  ovšem 
poněkud  porfyrům,  ale  možná,  že  i  významem  geologickým.  Máť  vlastní 
své  okrsky,  a  bude  zkoumati,  nejsou-li  to  snad  podlouhlé  pruhy.  Tak 
můžeme  žulu  tu  sledovati  od  Bytíže  neb  ode  vsi  Hájů  na  myslivnu 
Plac  zvanou  a  jest  po  kraji  silněji  porfyrovitě  vyvinuta  nežli  uprostřed 
pruhu  (?)  toho,  kdež  nalezneme  zrno  zřetelně  stejnoměrnější.  Na  jiho- 
západ od  Příbrami  žula  ta  jde  pruhem  (?)  podél  hornin  Příbramských 
a  zastihneme  ji  také  na  př.  kus  cesty  západně  od  Tochovic.  Zvláště 
pěkně  jest  vyvinuta  v  okolí  Krásné  Hory  a  Milošova,  kdežto  jest 
prostoupena  couky  antimonitovými  a  zlatonosnými. 


Povahu  rudních  žil  u  Krásné  Hory  a  Mile  sova  vylíčili 
dosud  hlavně  Jokely  (1855),  Grímm  (1860  a  1861),  Helmhackrr  (1874) 
a  také  Pošepný  v  díle  svém  na  str.  165—180.  dosti  podrobně. 

Jest  dokázáno,  že  tamější  couky  provázeny  jsou  žilami  horniny, 
kterou  mnozí  arci  nazývají  minetou,  Helmhacker  biotitickým  diabasem, 
ale  sluší  ji  nazývati  kersantitem,  jak  již  Grimm  ji  jmenoval.  Hornina 
tato  jest  původně  nahnědle  šedá,  jemnozrná  s  vynikajícími  většími 
lupénky  biotitu  a  postrádá  makroskopicky  patrných  rud.  Proměnou 
stává  se  zelenavě  šedou,  dalším  pak  větráním  nabývá  barvy  modravě 
popelavé  neb  i  krevelově  červené,  někdy  po  hnědeli  hnědé,  a  podobá 
se  pak  vůbec  nemálo  zvětralé  minete. 

Žíly  kersantitu  jsou  tu  v  celém  okolí  velmi  četné  a  mají  celkem 
směr  V— Z,  úklon  pak  asi  70°  až  80°  na  jih.  Jak  známo  jest  z  po- 
pisův  a  dotvrdil  mi  laskavě  inženýr  pan  Ad.  Veska  v  Milošově,  bývají 
couky  vázány  sice  zřetelně  na  žíly  kersantitové,  ale  přece  jen  jaksi 
zhruba,  neboť  zahýbávají  velmi  často  úplně  do  žuly.  Také  kde  objeví 
se  mineta,  nemusí  býti  vždy  antimonit.  Dle  pana  inž.  Vesky  nelze 
tvrditi,  že  by  couky  antimonitové  mohly  snad  býti  vylouženinou 
z  kersantitu,  ba  kde  žíly  kersantitové  jsou  značně  široké,  tam  právě 
že  často  antimonitové  couky  velmi  se  sužují. 

Máme  zde  tudíž,  pokud  lze  dosud  souditi,  oi»ět  nejspíše  jen 
konkordantnost  puklin,  dílem  vyplněných  kersantitom,  dílem  zlato  vy- 


o  výskytu  zlata  ua  iiěkt.  důležitějších  naleziskách  českých.  57 

skytuje  se  v  nich  buď  zároveň  s  antimonitem  neb  i  bez  něho.  Jest-li 
sdruženo  s  antimonitem,  bývá  buď  pod  ním  nebo  v  něm  na  zvláštních 
puldinkách. 

Mimo  antimonit  vyskytuje  se  zlato  na  žilkách  křemenných  a  sice 
buď  ryzí  nebo  v  kyzech.  Dle  sdělení  pana  inženýra  Vesky  nalezli  na 
dolu  Jindřiščině  (letos  již  opuštěném)  jdouce  po  couku  antimonitovém 
ryzí  zlato  ve  křemenné  žilce  ve  hloubi  220  m  pod  povrchem,  což 
jest  hloubka  pro  výskyt  zlata  ryzího  velmi  povšimnutí  hodná. 

Měl  jsem  též  na  mysli  otázku,  nevzuikalo-li  zlato,  zejména  zlato, 
které  zde  staří  poblíže  povrchu  dobývali,  částečně  přece  také  zvětrá- 
váním  kersantitu,  také  není-li  snad  zlato  zdejší  částečně  vylouženi- 
nou  ze  žuly  samé,  ale  sotva  jest  možno  odpověděti  na  otázky  ty 
prostým  geognostickým  zkoumáním  hald  bez  pečlivé  chemické  zkoušky 
většího  množství  nezvětralých  hornin  na  zlato.  Dodati  dlužno  také,  že 
staré  haldy  na  př.  u  dolu  Jindřiščina  jsou  ku  podivu  malé,  ačkoli 
doly  starých  šly  do  hloubky  70  až  80  metrů.  Možná  tudíž,  že  také 
mnoho  materiálu  bylo  odváženo  odtud  a  jinde  spracováno. 

Nemohu  nezmíniti  se  o  povšimnutí  hodném  zjevu,  který  pozo- 
roval p.  inženýr  Veska  na  dolu  Jindřiščině,  a  který  pokládá  za  me- 
chanické stěhování  jehlic  antimonitových,  mne  pak  podobá  se,  že  by 
mohl  býti  chemickým  vylučováním  antimonitu  z  roztoku  a  značiti,  že 
materiál  couků  zdejších  tvoří  se  ještě  dodnes. 

Ve  hloubce  200  m  pan  Veska  pozoroval  slabý  pramének  vody 
s  liůry  prosakující,  jenž  občas  nesl  vláskovitou  jehlici  antimonitu. 
Dal  odstřeliti  místo,  kam  zapadal,  a  nalezl  dutinu  s  vrstvou  pevného 
antimonitu,  na  kterém  bylo  množství  jehlic  volně  uložených.  Na  pev- 
ném spodku  bylo  dobře  znáti,  že  vznikl  slepením  vláskovitých  jehlic 
hmotou  antimonitovou.  Kus  nálezu  svého  p.  Veska  mně  laskavě  da- 
roval. Jest  to  kus  žuly  Milešovské  se  živci  rozloženými  na  kalnou 
zelenavou  hmotu,  a  ve  hmotě  této  rozkladem  vzniklé  jsou  usazeny 
jednak  drobné  krystalky  arsenopyritu  a  pyritu,  jednak  i  zrnka  anti- 
monitu. 

Na  témže  kusu  jsou  dvě  pukliny,  nezcela  vyplněné  křemenem 
a  antimonitem  s  něco  málo  přitroušenými  drobnými  krystalky  arseno- 
pyritu, pyritu  a  sledy  vápence.  Pukliny  samy  jsou  8  až  15  mm  široké 
a  jedna  jest  plnější  nežli  druhá.  Plnější  puklina  má  po  obou  stranách 
osazený  křemen  se  přimíseným  drobným  arsenopyritem  a  pyritem, 
uprostřed  pak  antimonit.  Méně  vyplněná  puklina  má  podložku  kře- 
mennou jen  slabou.  Výplň  obojícli  puklin  jest  vůbec  analogická  slo- 
žení zdejších  antimonitových  couků. 


58  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

Antimonit  na  puklinkách  osazený  jest  slohu  vláskovitého,  vlásky 
jeho  jsou  velmi  jemné,  od  5  tnm  do  15  mm  i  více  dlouhé,  lesklé 
a  spojují  se  na  silnější  svazky.  Svazky  ty  bývají  na  místech  nedosti 
vyplněných  prostoupeny  druzovitě  seskupenými  krystalky  křemene. 

Vlásky  antimonitové  ve  svazky  sdružené  drží  bud  pevně  pohro- 
madě, tvoříce  tu  a  tam  i  větší  souvislou  krystalovou  plošku  (na 
př.  i  jehlancovou),  nebo  jsou  spolu  souvislý  jen  málo.  Není  pochyby, 
že  silnější  svazečky  antimonitu  tvoří  se  zde  dodnes  přikládáním  se 
jemných  vláskův  nebo  vlasko  vitých  jehliček  antimonitových  na  sebe. 
Podobné  zjevy,  naskytnou-li  se  kdy  ještě  ku  přímému  pozorování, 
jsou  zajisté  hodný  nejbedlivějšího  studia. 


VI.  Nalezisko  zlata  u  Zlaté  Olešné  nedaleko  Trutnova. 

Na  lokalitu  tuto  upozornil  Pošepný  r.  1889*)  a  připomenul,  že 
zlato  pochází  nejspíše  z  permských  slepenců  zdejších.  V  posledním 
spise  svém  na  str.  294  a  295  pojednává  o  ualezisku  tom  opět,  ale 
nechce  tvrditi,  zdali  zlato  pochází  ze  slepenců  či  ze  mladších  ná- 
plavův,  a  nechává  otázku  vůbec  nerozhodnutu. 

Navštíviv  krajinu  tu  shledal  jsem,  že  zlato  pochází  opravdu 
z  permských  slepencův  a  sice  ze  křemenných  valounků  ve  slepencích 
těch  uzavřených. 

U  Pořičí  (Parschnitz)  vtéká  do  Upy  od  severu  potok  Liči. 
Jdemeli  údolím  podél  potoka,  jdeme  od  Pořičí  asi  2  km  daleko  územím 
červených  pískovcův  a  červených  písčitých  břidlic  permských,  a  nikde 
nespatřil  jsem  stopy  ryžování.  Také  výšina  mezi  touto  částí  potoka 
Liči  a  potokem  ode  vsi  Debrného  (Doberle)  tekoucím  celá  jest  slo- 
žena z  červených  břidlic  permských,  prostoupených  zelenavými  pískov- 
covitými  vrstvami.  Na  výšině  této  není  v  jižní  části  kutných  jamek 
ani  nejsou  ryže  v  potoku  od  Debrného  tekoucím:  staří  sotva  zde 
ryžovali,  či  jestli  zkusili  ryžovati,  byl  výsledek  jejich  málo  příznivý. 
Severněji  objevují  se  však  ve  břidlicích  těch  hrubě  písčité  vrstvy 
s  oblými  zrny  a  oblázky  křemene,  s  kousky  melafyru  a  křemitých 
břidlic.  Oblázky  křemene  dosahují  velikosti  lískového  i  vlaského 
ořechu,  ba  bývají  i  větší.  Takto  vzniká  pravý  přechod  ku  slepencům, 
s  nimiž  spojuje  je  výskyt  oblázků  ze  křemitých  hornin   břidličnatých. 


* 


) 


Oesterr.  Zeitsch.  fiir  Berg-  u    Huttenw.   ve  článku  „tJber  einige  wenig 


l)okannte  Goldbergljaue  Bohmens." 


o  výskytu  zlata  na  někt.  dflležitéjších  naleziskách  českých.  59 

Za  mostem  železničním,  po  kterém  dráha  Poříčsko-Libavská 
přejíždí  silnici  podél  potoka  Liči  jdoucí,  zastihneme  melafyr  podobou 
stranách,  horninu  to  skoro  celistvou  barvy  za  čerstva  zelenavě  šedé, 
ale  červená  velmi  rychle.  Makroskopických  původních  rud  neob- 
sahuje. 

Brzy  však  následují  po  stráních  permské  slepence,  složené 
z  chlazených  i  hranatých  kousků  melafyru,  zelenavého  křemitého 
fyllitu  jakoby  talkovitého,  arkosy,  křemencův  atd.,  snad  i  felsitu,  hlavně 
však  z  oválených  kousků  křemene  rozmanitého  původu,  zvláště  pak 
křemene  pocházejícího  ze  žil. 

U  potůčků  pořade  nelze  spatřiti  žádného  ryžoviska,  ani  díla  po 
zlatě,  až  ve  vsi  Zlaté  Olešné  na  východním  svahu  Bolkenbergu  za- 
stihneme tu  a  tam  přece  jakoby  kopaninu  v  těchto  slepencích  budí  po 
zlatě  nebo  za  jiným  účelem  pořízenou. 

Za  to  však  ve  Špitálském  lese  mezi  všemi  Gabersdorf  a  Debrné 
jest  v  lese  nahoře  jakož  i  na  záp.  a  na  vých.  svahu  výšiny  délkou 
přes  1  km  mnoho  jamek  a  kopečků  naděláno.  Obojí  nejsou  velký, 
ale  patrně  velmi  dávný.  Na  první  pohled  myslil  by  nezřídka,  že 
jsou  zde  vykáceny  snad  jen  staré  veliké  stromy,  ale  nevidíme  tak 
v  okolních  lesích,  ba  tu  a  tam  bývá  právě  v  kopečku  samém  zastižen 
pařez  z  poraženého  kdysi  stromu,  i  nebyl  dolík  kopán  po  něm.  Do- 
líky jsou  vykopány  v  rozpadaných  permských  pískovcích  zdejších  : 
naleznou  se  zde  tytéž  oblázky  všecky  jako  v  pevném  slepenci.  Spodek 
jest  bud  týže  slepenec  nebo  písčité  vrstvy  permské  se  hrubšími  oblázky 
křemene.  Jest  zde  nepochybně  práce  kutací  a  sice  dle  jména  „Zlatá 
Olešná"  bylo  tu  kutáno  po  zlatě. 

Prohlížeje  hromádky  podrobněji  nalezl  jsem,  že  valouny  a  va- 
lounky křemene  zvláště  čistšího  jsou  zúmysla  rozbíjeny, 
i  není  pochyby,  že  hledali  zlato  v  těchto  valounech  a  valouncích  kře- 
mene. Také  shledal  jsem  křemenné  valounky  na  některých  místech 
patrně  rukou  lidskou  nahromaděné  a  opět  všecky  větší  kousky  kře- 
mene zúmyslně  rozbíjené. 

Zjištění  a  výklad  tohoto  naleziska  jest  zajímavý  i  vědecky  důle- 
žitý. Svědčíť  o  velikém  stáří  zlatonosných  žil  na  oněch  místech,  ze 
kterých  hmota  slepenců  pochází,  což  jest  pravděpodobně  krajina 
Krkonošská,  na  S  a  SZ  odtud  ležící.  Kraj  ten  obsahuje  také  hojné 
křemence,  jak  lze  se  přesvědčiti  i  na  valouncích  Úpy  u  Pořičí. 

Ostatně  jsou  analogicky  i  jiné  partie  permských  hornin  okolí 
zdejšího  zlatonosný.  Dle  svědectví  Peithneia  z  Lichtonfelsu  na  str.  18.') 
jeho  známého  díla  lékař  Leonuakd  Tuuneiser  vypravuje  ve  spise  svém 


60  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

„Piso",  Že  asi  2300  kroků  za  Trutuovera  v  údolíčku  jednom  vytryskuje 
potůček  asi  jako  ruka  silný,  v  němžto  vyskytuji  se  bohaté  zlaté  va- 
lounky a  lupénky.  Bude  tudíž  zajímavo,  prohlédnouti  permské  slepence 
i  jinde,  neobsahují-li  zlato,  a  z  eventuálního  výskytu  jeho  činiti  ná- 
ležité dedukce. 

Dodávám,  že  část  pískovců  permských  okolí  Trutnovského, 
z  nichžto  zhotoveny  jsou  sloupy  u  silnice,  sestává  ze  směsi  hlavně 
na  zrno  rozdrobené  hmoty  žulové  a  rozmělněné  hmoty  melafyrové, 
snad  i  také  porfyrové.  Tu  i  tam  obsahují  zřetelný  kousek  melafyru. 
Pískovce  takové  naznačují  tím  zřetelněji  původ  svůj,  zároveň  ovšem 
i  stáří  oné  Krkonošské  žuly,    která    dala   materiál  ku  jich  vytvoření. 

Co  týče  se  přirovnání  výskytu  zlata  u  Zlaté  Olešné  s  výskytem 
téhož  kovu  v  konglomerátech  distriktu  Witwatersrandského  v  Jižní 
Africe,  záleží  podle  vzorků  mně  po  ruce  jsoucích  hlavní  rozdíl  v  tom, 
že  u  Zlaté  Olešné  zlato  vyskytovalo  se  hlavně  ve  křemenných  obláz- 
cích  ze  zlatonosných  žil  pocházejících,  kdežto  v  konglomerátech  oněch 
jihoafrických  spíše  ve  drobnozrné  hmotě,  oblázky  křemenné  spojující 
se  vyskytuje. 

Zlatonosné  tyto  slepence  africké  složeny  jsou  z  oblázků  bělavého 
křemene,  1  až  3  i  více  cm  velkých,  spojených  zelenošedým  drobno- 
zrným  tmelem.  Tmel  ten  sestává  ze  drobných  zrnek  křemene,  šupinek 
chloritu  a  hojných  drobných  zrnek  nebo  krystalků  pyritu,  jest  pak 
vlastně  zbytkem  nějaké  horniny,  později  rozdrcené  a  přeměněné, 
a  svým  nynějším  složením  nemálo  pří  buzen  některým  druhotné  clilo 
ritickým  zlatonosným  horninám  Jílovským.  Pyrit  nalezneme  hlavné 
v  něm,  kdežto  ve  křemenných  oblázcích  samých  vyskytuje  se  jen 
velmi  spoře,  nejspíše  ještě  po  krajích  a  na  puklinách. 

Pyrit  ten  jest  čerstvého  vzhledu,  a,  jak  se  objeví  mikroskopem 
v  tenkém  výbruse,  bývá  provázen  tu  i  tam  zrnkem  hydroxydu  zelez- 
natého  jiného  tvaru,  patrně  nějakou  jinou  rozloženou  rudou  železnou, 
nejspíše  rozloženým  magnetitem.  Ze  stavu  zachování  lze  souditi,  že 
pyrit  jest  původu  pozdějšího,  a  že  původnější  rudou  byl  železnatý 
nerost  jiný  bezsirný,  který  nejspíše  později  skytl  železo  k  utvoření 
se  pyritů  těch. 

Rozklad,  t.  j.  větrání  spojovací  hmoty  slepenců  Witwatersrand- 
ských  děje  se  podobně  jak  u  analogických  hornin  Jílovských.  Biotit 
bývá  rozložen  a  nejčastéji  nahrazen  křemenem,  pyrit  bývá  všecek 
zbaven  síry  a  slepence  nabývají  barvy  červenavé. 

Vznikající  hydroxydy  železa  bývají  místem  vyluhovány.  Vzniknou 
dutinky  a  v  těch    nalezneme   usazeno    tu    a    tam    ryzí    zlato,    kteréž 


o  výskytu  zlata  ua  někt.  důležitějších  ualoziskácli  českých.  61 

možno  pokládati  za  vyloužeuinu  ze  hmoty  oblázky  křemenné  spojující, 
a  sice  hlavně  z  rozloženého  pyritu,  možná  však,  že  částeCné  i  z  roz- 
loženého chloritu. 


VI!.  O  zlatonosném  okrsku  Hor  Kašperských. 

o  zlatonosném  okrsku  tom  Pošepný  jedná  ve  známém  pohrobním 
díle  svém  na  str.  194  až  217  a  všímá  si  také  nejen  tištěných  zpráv, 
nýbrž  i  listin  dosud  neuveřejněných. 

O  původu  zlata  v  okrsku  tom  zmiňuje  se  velmi  stručně.  Na 
str.  197  vyslovuje  mínění  o  významu  dolíků,  kopaných  tu  po  zlato- 
nosném křemení,  že  kovový  materiál  těchto  míst  pochází  z  bezpro- 
střední blízkosti,  a  že  vznikl  zvětráním  výchozů,  při  čemž  koncen- 
trování součástky  specificky  nejtěžší  a  chemicky  nejméně  porušitelné 
(t.  j.  zlata)  dalo  se  na  hranici  mezi  hmotou  rozdrobenou  a  hmotou 
pevnou.  Co  soudí  o  původu  zlatonosných  žil  samých,  nepraví  hned 
tuto,  nýbrž  odkazuje  na  konec  pojednání  svého  o  zlatě  v  Čechách, 
a  tam  na  str.  481  řádka  14  až  20  vyslovuje  všeobecné  mínění,  že 
zlato  zlatonosných  žil  nelze  odvozovati  z  horniny,  kterou  žíly  prostu- 
pují, nýbrž  ze  hloubek.  Jest  tudíž  míněno,  že  zlato  žil  zdejších  pochází 
ze  hloubky. 

Mimo  to  podotýká  na  str.  204,  že  zcela  nejasno  mu  zůstalo, 
v  jakém  poměru  žíly  eruptivních  hornin  zdejší  krajiny  (porfyrovitého 
granitu  a  porfyru)  jsou  ku  výskytu  zlatonosných  žil,  dále  pak,  že  ne- 
mohl pro  špatné  počasí  pátrati  po  příčině,  proč  na  vrchu  Homoli 
(která  nazývána  jest  v  textu  na  straně  té  snad  nedopatřením  tisko- 
vým Hellerberg)  staří  nekutali. 

Znaje  poněkud  krajinu  Hor  Kašperských  již  od  dřívějška,  umínil 
jsem  si  znovu  ji  prohlédnouti  se  snahou,  nepodařilo-li  by  se  mi  snad 
osvětliti  některou  z  otázek,  krajiny  té  se  týkajících. 

Jednalo  se  hlavně  o  zkoumání  výskytu  zlata  se  stanoviska 
petrograficko-geologického,  totiž  o  otázku  výskytu  zlatonosnýcli  žil 
vzhledem  ku  tektonice  a  rozšíření  ruly  a  ku  výskytu  eruptivních 
hornin.  K  tomu  připojila  se  sama  sebou  otázka,  nedal-li  by  se  také 
o  výskytu  rýží  na  Otavě  podati  se  stanoviska  petrografického  prozatím 
aspoň  nějaký  všeobecný  úsudek. 

Hlavním  základem  pochůzek  mých  v  okolí  Hor  Kašperských 
byla  mapa  Pošepným  v  témže  spise  (Archiv  fůr  praktische  Geologie, 
2.  díl)  na  tab.  II.  obr.  13.  přiložená.    Pošepný   mapu   tuto  zpracoval 


62  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

na  základě  staré  veliké  mapy  Vojt.  Bleidla  z  r.  1804  s  použitím 
nové  mapy  vojenské,  ale  mapa  nevyjadřuje  dostatečně  poměry  výskytu 
zlatonosných  žil,  nebot  kopaniny  jsou  na  ní  (jako  také  na  původní 
mapě  Bleidlově,  kterou  měl  jsem  příležitost  prohlédnouti  si  na  městské 
radnici)  naznačeny  toliko  schematicky,  kdežto  jsem  se  vlastním  mě- 
řením ve  přírodě  přesvědčil,  že  často  činívají  zřetelné  řady,  jdoucí 
směrem  vrstevnatosti  ruly. 

V  pojednání  tomto  jest  úmyslem  mým  podati  toliko  přehled 
toho,  co  sám  jsem  mohl  shledati  na  svých  pochůzkách. 

Uzemí  zlatonosného  okrsku  Hor  Kašperských  složeno  jest  z  ruly 
ponejvíce  biotitické  a  často  silně  křeraité,  kterou  na  několika  místech 
prostupují  žíly  porfyrovité  biotitické  žuly  s  bílými  živci,  rázu  žuly 
Šumavské.  Jest  to  krajina  kopcovitá.  Kopce  činí  tři  řady,  z  nichžto 
nejdelší  jest  prostřední,  do  jejížto  čáry  připadá  také  město  samo  Hory 
Kašperské,  Má  pak  řada  ta  směr  skoro  Z — V,  a  obsahuje  v  západní, 
asi  3  yfcm  dlouhé  části  své  mezi  řekou  Otavou  a  městem :  nejzápadněji 
Vysoký  vrch  (Hochberg),  dále  Vinici  (Weinberg)  a  posléze  u  města 
samého  Šibeniční  neboli  Zlatý  vrch.  Od  města  asi  východně  máme 
vršek  „Ratschatzenbůhel,"  nyní  obyčejně  zvaný  Hahnenbíihel,  ve  Bleid- 
lově mapě  pak  značený  názvem  „Maschakenbiegel."  Dáleji  východně 
od  města  vzdálen  asi  2  lim  jest  vrch  Homole,  jemuž  německý  lid 
prostě  říká  Holm,  Bleidel  má  Hollmer  Berg,  novější  mapy  pak 
Hellmer  Berg. 

Jižně  od  této  řady  vrchů  nedaleko  máme  jinou  podobnou  řadu 
směru  zhruba  opět  asi  Z — V,  jenže  kratší,  totiž  jen  něco  přes  3  lim 
dlouhou :  na  západu  začíná  jižním  výběžkem  Zlaté  hory,  pak  násle- 
duje východně  odtud  Liščí  vrch  (Fůchselberg)  a  dále  za  ním  Suchý 
vrch  (Diirrenberg). 

Severně  od  vrchu  Homole  máme  třetí  řadu  kopců,  začínající 
vrchem  Ždanovským  (Sosům  Berg),  řada  ta  však  zatáčí  se  na  SZ. 

Vrch  Střelnice  (Schiesshuttenberg)  SV  u  města  vynikající  nená- 
leží do  žádné  z  těchto  tří  řad. 

Rula  okrsku  celého  jest  vrstvena  směrem  ZSZ — VJV  až  Z — V 
s  úklonem  kolem  30'^  na  S  a  dle  vrstvení  toho  místem  drobně  neb  i  silněji 
rozpukána,  pukliny  pak  ty  byly  vyplněny  žilkami  a  žilami  křemene 
často  zlatonosnými.  Takové  druhotně  vzniklé  křemenné  žilky  sluší 
však  rozeznávati  od  proužkův  a  čoček  křemene,  náležejících  ke  struk- 
tuře ruly,  tudíž  od  útvarů  vzhledem  k  rule  původních. 

Podrobnější  výpis  budiž  počat  na  severu  u  vrchu  Ždanovského. 

1.  Vyšší  část  vrchu  Ždanovského  složena  jest  ze  žuly  porfyrovité. 


o  výskytu  zlata  ua  někt.  důležitějších  naleziskácli  českých.  63 

Jižní  a  jihozápadní  svalí  jest  v  dolejší  části  rulový  a  toliko  tato  rulová 
část  jest  zlatonosná. 

Do  granitu  zlatonosnosť  nesahá.  Hranice  mezi  žulou  a  rulou 
jde  povšechně  směrem  asi  V— Z,  dosti  souhlasně  s  vrstvením  ruly, 
ale  nikoli  přímou  čarou,  nýbrž  východně  od  severní  části  vsi  Žda- 
nova  poněkud  jižněji,  západně  u  Ždanova  pak  přeskočí  poněkud  se- 
verněji. Celkem  však  jde  rula  značně  vysoko  do  stráně  a  jest  to 
rula  značně  křemitá.  Křemen  její  nemívá  rud,  zato  však  nalezneme 
nezřídka  něco  předrobných  tmavých  rud  železných,  spojených  s  bio- 
titem. 

Na  jižním  svahu  Ždanovského  vrchu  nad  Pekelským  dvorem 
(Hollenhof)  jest  hojně  kopáno  po  bělavých  nebo  bílých  křemenných 
žilkách,  jamky  však  jsou  ponejvíce  malé,  i  byly  žilky  křemenné  jenom 
drobné  a  nesahaly  mnoho  do  hloubky.  Ve  zbytcích  žilek  není  ma- 
kroskopicky viděti  zlata  ani  kyzů,  jen  tu  a  tam  stopy  krevele  nebo 
hnědele,  za  to  však  jest  skoro  všecek  vykopaný  křemen  odtud  pryč 
odnesen,  což  jest  důkazem,  že  byl  zpracován.  Delší  a  hlubší  sou- 
vislou žílu  křemennou,  skoro  Y2  ^^^  dlouhou  zastihneme  teprve  po- 
blíže žuly.  Bylo  na  ní  pracováno  poměrně  novějším  časem  a  byla 
do  hloubky  i  do  východního  konce  úplně  vybrána.  Křemen  z  ní  byl 
na  haldách  tlučen  na  drobno  a  má  přimísenu  tu  a  tam  skupinku 
chloritu.  Směr  i  úklon  žíly  resp.  bývalé  pukliny  souhlasí  se  směrem 
vrstvení  ruly,  a  jest  směr  skoro  ZSV— VJV  (265"  od  S— V65°  od  J), 
úklon  pak  skoro  svislý. 

Jihozápadní  rulový  svah  Ždanovského  vrchu  mezi  všemi  Zda- 
novem  (Sosům)  a  Kavrlíkem  (Gayerle,  někteří  říkají  česky  také  Ka- 
belík)  slově  Metzelův  les.  Okrsek  lesa  Metzelova  jest  vlastně  pří- 
mým pokračováním  ruly  jižního  svahu  vrchu  Ždanovského.  V  lese 
tom  nalezneme  mnoho  staré  a  poměrné  i  hlubší  práce  po  zlatonosných 
žilách  křemenných  ode  svrchu.  Dolíky  činí  však  často  pravidelné 
řady,  často  spolu  skoro  rovnoběžné  a  jdoucí  i  zde  nezřídka  zřetelně 
směrem  vrstevnatosti  ruly.  Častěji  měřil  jsem  směr  řad  Z55°  .  .  .  60" 
od  S— V55"  ...  60''  od  J.  Místem  bývaly  i  štoly.  Povrch  jest  takořka 
úplně  prokopán  a  jest  jam  značně  více,  nežli  Pošepný  zaznamenal  na 
mapě.  V  sev.  vých.  části  Metzelova  lesa  poblíže  kraje  zastihneme 
hluboké  novější  dílo,  kteréž  podnikatel  Černý  musil  se  ztrátou  opu- 
stiti. Zapadá  na  jih. 

Celkem  lze  říci,  že  pruh  ruly,  jdoucí  jižním  svahem  vrchu  Žda- 
novského a  lesem  Metzelovým  byl  hojně  rozpukán,  snad  hlavně  pro 
příkrou   polohu    rulových    vrstev,    částečně   zajisté   i    z  jiné   příčiny 


64  XXXV.    Jindřich  L.  Barvíř: 

tektonické,  neboť  i  velká  puklina  zde  vznikla,  kterou  hmota  žulová 
vystoupila  do  výše.  Ale  nelze  tvrditi,  že  by  výron  žuly  byl  provázen 
vystoupením  zlata  resp.  hmoty  zlatonosných  couků  z  téže  hloubky, 
neboť  v  sousedství  analogického  granitu  na  Střeleckém  vrchu  není 
žádných  zlatonosných  žil  a  ve  granitu  samém  takové  žíly  také  se  ne- 
vyskytují, mimo  to  pak  měli  zde  četné  zlatonosné  žilky,  které  šly  jen 
do  pramalé  hloubky  od  povrchu.  Patrně  jest  zde  podstatnou  pod- 
mínkou výskytu  zlatonosných  žil  výskyt  puklin  právě  v  rule,  i  lze 
souditi,  že  spíše  mohly  by  býti  křemenné  zlatonosné  žilky  prostě 
vylouženinou  ze  zdejší  křemité  ruly. 

Celá  zlatonosná  vrstva  ruly  pokračuje  dílem  na  ves  Kavrlík, 
dílem  do  stráně  jižněji  pode  vsí  se  táhnoucí  a  máme  podél  potůčku 
Kavrlického  v  území  rulovém  hojné  zbytky  starých  ryží,  z  nichžto 
PošEPNÝ  zaznamenal  severním  krajem  lesa  Metzelova  jen  málo,  jiho- 
východně od  Kavrlíku  pak  nepoznamenal  žádných.  Ostatně  bylo  i  u 
vsi  Kavrlíku  samé  kopáno  na  několika  místech  v  rule. 

2)  Mezi  lesem  Metzelovým  a  vrchem  Homolí  nalezneme  napla- 
venou  drť  ruly  a  křemene,  severozápadním  krajem  Homole  také  ko- 
paniny po  žilkách  křemene,  ale  křemen  nebývá  na  drobno  roztloukán, 
byl  tudíž  chudým.  Kulová  vrstva  ta  pokračuje  kolem  hostince  Ci- 
kánky na  vrch  Střelecký  a  všude  jeví  se  býti  chudou.  Východně  od 
hostince  Cikánky  nalezneme  v  ní  stopy  porfyrovitého  granitu.  Na  vrchu 
Střeleckém  prostoupena  jest  silnou  žilou  téhož  porfyrovitého  granitu, 
který  činí  hřbet  jeho  a  jde  sem  z  jižního  okolí  vsi  Tuškova  (Dušovic) 
směrem  nejprve  VJV,  pak  JV  až  na  temeno  vrchu.  Tuto  přidružuje 
se  k  žule  biotitický  granitový  porfyr  s  porfyrickými  krystaly  křemene 
a  živce,  křemitému  porfyru  slohem  velmi  blízký.  Také  pegmatit  se 
zde  vyskytuje.  Ale  v  žádné  eruptivní  hornině  ani  v  rule  nelze  spa- 
třiti zlatonosných  couků,  ba  ani  větších  žilek  křemenných.  Kula  sama 
ani  není  tolik  křemita  jako  rula  jiných  vrstev,  ve  kterých  se  vysky- 
tují četnější  zlatonosné  žíly  křemenné.  Má  ponejvíce  málo  křemen- 
ných vyloučenin  vůbec.  Zdá  se  býti  tudíž  poněkud  jinakou  vrstvou 
ruly  zdejší. 

Ostatně  jest  jižní  a  jihozápadní  svah  Střeleckého  vrchu  velkou 
částí  zakryt  hlinou. 

3.  Na  Homoli  Bleidl  ani  Pošepný  nezaznamenali  žádných  dolíků 
a  Pošepný  chtěl  hledati  příčinu,  proč  prý  nebylo  zde  pracováno. 
Avšak  přesvědčil  jsem  se,  že  na  Homoli  bylo  také  trochu  pracováno 
a  sice  opětně  v  rule,  než  toliko  na  svahu  severozápadním.  Svah 
jižní  pokryt  jest  hlinitou  půdou  a  zužitkován  na  role. 


o  výskytu  zlata  ua  někt.  dftležitějších  naleziskách  českých.  65 

Severozápadní  svah  Homole  jeví  zbytky  několika  drobných  jamek, 
kopaných  po  křemenných  žilkách,  více  však  bylo  jich  patrně  kulturou 
srovnáno,  neboť  velká  čásť  stráně  jest  pokryta  kousky  ruly  a  křemene 
ze  žil.  Nejspíše  však  křemenné  žíly  zdejší  nedaly  velkého  užitku. 
Povšimnutí  hodno  jest,  že  tyto  vrstvy  severozápadního  svahu  Homole 
míří  na  město  Hory  Kašperské,  pod  nímžto  bylo  dolováno  po  křemen- 
ných žilách  poněkud  zlatonosných,  zvláště  pak  jest  patrná  řada  pěti 
dolíků  v  západním  svahu  Homole,  jejížto  směr  míří  k  okolí  kostela 
P.  Marie  Klatovské  u  jižního  cípu  města  stojícího,  kde  taktéž  bývalo 
dříve  dolováno,  avšak  nelze  mysliti  na  spojitost  obojích  míst. 

Do  západního  boku  Homole  zabíhá  žíla  porfyrovitého  granitu. 
Na  vrcholu  Homole  není  pracováno  leda  dvěma  nebo  třemi  dolíky 
SV  od  rozhledny. 

Pokračování  vrstev  severozápadního  svahu  Homole  sluší  hledati 
hlavně  v  severní  části  města  a  na  severním  úbočí  vrchů  Zlatého, 
Viničného  a  Vysokého.  Ve  městě  šla  pod  náměstím  štola  směru 
asi  V— Z. 

Na  sev.  svahu  Zlaté  hory  jest  na  rule  hlína  a  toliko  při  cestě 
bylo  trochu  kopáno.  Na  severozápadním  a  západním  úbočí  Viničného 
vrchu  spatříme  již  více  jamek  opodál  kostela  sv.  Mikuláše  po 
krátkých  křemenných  žilkách,  podobně  i  na  SZ  a  západním  svahu 
Vysokého  vrchu.  Jamky  ty  jdou  i  několika  řadami  k  sobě  rovnoběž- 
nými směru  asi  ZSZ— VJV  (Z65«  ...  55°  od  S,  V65'' .  .  .  55«  od  J)  ale 
žilky  křemenné  nešly  hluboko.  V  nejbližším  okolí  kostela  sv.  Miku- 
láše není  kopáno,  zejména  ne  na  SV,  kdežto  nalezneme  hlinitá  pole, 
a  pokud  tu  rula  vystupuje,  jeví  se  býti  zvláštní  vrstvou  slohu  tence 
plátkovitého  a  zrna  jemného.  Má  také  již  poněkud  jiný  směr,  totiž 
SZ — JV,  jaký  pokračuje  odtud  na  SV. 

Další  vrstva  rulová,  tvořící  jižní  polovici  Homole  jest  asi  velkou 
částí  chudá  na  křemenné  žíly,  a  tím  chudší  na  žíly  zlatonosné.  Poně- 
vadž jest  zakryta  většinou  polem,  nelze  studovati  hlavní  čásť  rulového 
spodku  tamějšího,  a  také  nemá  ani  pokusů  kutacích.  Nejspíše  zde 
nevynikaly  nikdy  žádné  žíly.  Povahu  této  vrstvy  rulové  můžeme  však 
seznati  lépe  na  vršku  Kohoutím,  pokrytém  zvětralou  drtí  téže  ruly. 
Jest  to  rula  křemitá  a  upomíná  značné  na  svor.  Stopy  větších  kře- 
menných žil  ani  tu  nikde  nevykukují,  leda  sledy  drobných  žilek  zlata 
nejevících.  Nebylo  tudíž  ani  zde  kutáno,  až  něco  málo  v  jihovýchod- 
ním cípu  kopečku  toho.  Severní  a  severozápadní  úbočí  kopečku  po- 
krývá hlína. 

Tato  rulová  vrstva  jde  nejspíše  vrcholkem  Zlatého  vrchu  a  jižní 

Tř.  mathematicko-přírodovědecká  1896.  5 


66  XXXV.     Jindřich  L.  Burvíř: 

Částí  vrchu  Viničného  a  Vysokého.  Temeno  Zlatého  vrchu  pokryto 
jest  hlinitou  půdou,  zoranou  na  pole.  Temeno  vrchu  Viničného  a  jižní 
svah  vrchu  Vysokého  pokrývá  hrubá  drť  křemité  ruly  opět  beze  stop 
po  větších   žilách    křemenných,    podobně  jako  na  kopečku  Kohoutím. 

4.  Jižněji  za  právě  jmenovanou  vrstvou  následuje  vrsta  bohatá 
kdysi  na  zlatonosné  žilky  křemenné,  kterážto  tvoří  vrch  Suchý,  Liščí, 
velkou  část  jižního  svahu  Zlatého  vrchu  i  s  jižním  jeho  výběžkem, 
zvaným  Friedholz.  Jest  to  rula  biotitická  silně  křemitá,  obsahující 
i  vrstvy  křemenců  konkordantné  uložené.  Křemence  jsou  živcovité, 
bělavé  neb  od  přimísených  rud  železných  červenavé. 

Rula  ku  této  vrstvě  v  jižním  cípu  města  přiléhající  má  směr 
skoro  ZSZ— VJV,  od  Z— V  asi  32«  ku  SZ— JV  přiblížený,  úklon  od 
vodorovného  25V  .  .  35°  na  VSV.  Rula  Suchého  vrchu,  na  Liščím 
vrchu  a  na  výběžku  Friedholz  má  směr  skoro  Z — V,  místem  jen  asi 
12°  ku  ZSZ— VJV  odchýlený,  vrstvy  pak  všude  stojí  značně  příkře, 
pročež  celá  poloha  jejich  skýtala  znamenitou  příležitost  ku  tvoření 
se  puklin,  zejména  pak  puklin  ne  tuze  do  hloubky  jdoucích,  nýbrž 
povrchnějších,  a  takových  nalezneme  zvláště  na  poněkud  vyčnívajících 
partiích  skalních  liojnost.  Jdou  pak  arci  hlavně  směrem  vrstevnatosti 
ruly.  A  zlatonosné  žilky  křemenné,  po  kterých  bylo  tu  kopáno, 
byly  také  ponejvíce  jen  drobné,  nešly  daleko  od  povrchu  do  hloubky 
a  měly  směr  celkem  zase  dosti  shodný  se  směrem  vrstevnatosti  ruly 
a  kí'emene.  Na  Suchém  a  na  Liščím  vrchu  nevyskytly  se  ani  tak  na 
vrcholku,  nýbrž  na  stráních,  tedy  zase  na  místech,  kde  tím  snáze  od 
povrchu  tvoří  se  pukliny.  I  pokládám  drobné  zlatonosné  žilky  kře- 
menné ve  vrstvách  těchto  hojným  počtem  se  vyskytnuvší  za  vytvo- 
řeniny  svrchního  původu,  tudíž  za  vylouženiny  ze  samé  okolní 
hmoty  rulové  a  křemencové. 

Jsou  ovšem  v  pásmu  tom  tu  a  tam  také  zlatonosné  žíly  křemen- 
né jdoucí  do  hloubky,  jak  o  tom  svědčí  práce  starých  horníků,  a  o  pů- 
vodu jejich  látky  nelze  tak  snadno  přímý  úsudek  dáti.  Že  však  látka 
jejich  jest  analogická  s  látkou  žilek  drobných,  v  téchže  horninách  se 
vyskytujících,  soudil  bych,  že  jest  u  obojích  žil  také  analogického 
původu.  Arcit  pukliny,  které  žíly  hluboko  jdoucí  vyplňují,  mohou 
míti  a  mají  mocnější  příčiny  tektonické  nežli  pukliny  drobné  od  po- 
vrchu jdoucí.  Že  pak  takového  druhu  pukliny  i  velmi  hluboko  místem 
mohou  sahati,  lze  souditi  z  výskytu  porfyrovitého  granitu  na  Zlaté 
hoře,  jehož  stopy  lze  tu  a  tam  nalézti,  a  který  nepochybně  vyplňuje 
puklinu  znamenitě  hlubokou.  Poněvadž  pak  lze  snad  dosti  důvodně 
přijímati,   že  vrstvy   zdejší  někdy  jinak  byly  uloženy  nežli  nyní,  nej- 


o  výskytu  zlata  na  iiěkt.  dftležitéjších  aaleziskách  českých,  (37 

spíše  horizoiitáliiéji,  jest  třeba  hledati  vssuik  mnoliýcJi  pukliiiek  a  pu- 
klin zdejších,  povrchních  i  hlubších,  později  žilami  křemennými  vy- 
plněných již  v  době  pošinovánl  vrstev  těch  do  nynější  příkré  polohy. 

Na  Suchém  vrchu  rula  obsahuje  hojně  čočkovitě  vyloučeného 
křemene  a  hojné  křemenných  žilek.  Severní  úbočí  její  jest  již  kul- 
turou srovnáno,  kameny  hald  sesbírány  a  dole  z  nich  řádky  složeny. 
Kde  pak  zbývají  ještě  stopy  dolování,  jest  zřejmo,  že  pracováno  bylo 
jen  povrchně.  Sled  jamek  zdá  se  jíti  směrem  asi  ZSZ— VJV,  tedy  asi 
směrem  vrstev.  Za  to  však  svah  východní  má  dosud  četné  jamky 
i  větší  jámy  a  po  dl  o  uhle  příkopy  zachované,  činící  často  řady 
směru  asi  ZSZ— VJV,  od  Z— V  15"  až  20°  ku  SZ— JV.  Svah  jižní 
má  mimo  drobnější  dolíky  hlavně  asi  v  ^j^  stráně  (od  vrchu  počítaje) 
při  cestě  dvojí  řadu  dosti  velkých  dolíků  a  podlouhlých  příkopů, 
směru  analogického,  jaký  jest  patrný  na  svahu  východním,  a  to  po 
celé  délce  cesty.  —  Vrchol  nemá  dolíků. 

Na  Liščím  vrchu  jsou  četné  dolíky  po  stráních,  na  vrcholu 
však  žádné.  Dolíky  šly  jen  po  velmi  drobných  žilkách.  Doleji  v  jiho- 
západním rohu  nalezneme  dvě  stolky  po  křemenných  žilkách,  jdoucích 
(aspoň  pokud  na  začátku  patrno)  opět  dle  směru  vrstev  ruly. 

Jižní  svah  Zlatého  vrchu  nad  silnicí  a  dílem  i  pod  silnicí 
jest  pokryt  blinou,  tudíž  zorán  na  pole,  a  jest  v  něm  jen  několik 
málo  dolíků  roztroušeno.  Kde  však  vyniká  rula,  jest  místem  praco- 
váno, totiž  po  dolejším  okraji  v  údolí,  jdoucím  od  města  na  jih  ku 
prostřednímu  mlýnu,  pak  na  výběžku  Friedholz  doleji  i  s  hora. 
PošEPNÝ  ze  prací  těch  má  zaznamenáno  na  mapě  své  jen  velmi  málo. 

U  jižního  konce  města  téměř  proti  kostelu  P.  Marie  Klatovské 
byla  tesána  štola  Klatovská  směrem  vrstev  ruly.  Nad  údolní  cestou 
západně  pod  silnicí  hořeji  jdoucí  nalezneme  zbytky  několika  dolíků 
a  nad  silnicí  asi  tam,  kde  Pošepný  značí  konec  štoly  Klatovské,  opět 
zbytky  několika  dolíků. 

Nad  údolní  cestou  opět  západně  nalezl  jsem  dále  ještě  zbytky 
celkem  12  dolíků,  z  nichžto  tři  jdou  zřetelně  dle  vrstev  ruly  nad 
sebou. 

Zbytky  díla  částečně  zvláště  velkého  nalezneme  na  Friedholz. 
Směr  vrstev  ruly  jest  zde  skoro  Z— V,  12" .  .  O"  ku  SZ— JV,  od- 
chýlený, úklon  ponejvíce  kolem  30«  (25° .  .  .  45°)  ku  S. 

Mezi  vrstvami  těmi  i  zde  nalezneme  vrstvy  křemencové,  kteréžto 
jsou  bud  dvojslídné,  nebo  mají  jen  bezbarvou  slídu,  neb  i  slídy  jsou 
prosty.  Větrajíce,  nabývají  vzhledu  pískovcům  nemálo  podobného. 

Ěady  jamek,    kratších   příkopův  a  pak  dlouhý  příkop  přes  100 


5* 


68  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

metrů  dlouhý,  vše  tesáno  po  žilách  křemenných,  procházejících  rovno- 
běžně ku  vrstvení  ruly.  Něco  práce  není  původu  tuze  dávného,  ale 
také  jest  zde  práce  velmi  stará,  jejížto  haldy  porostly  jsou  travou 
neb  i  přeměněny  na  pole.  Ostatně  i  hluboký  důl  v  pokračování  dlou- 
hého výkopu  byl  posledním  časem  mnoho  zarovnán. 

Na  městské  radnici  uchovali  si  vzorek  ryzího  zlata,  nalezeného 
r.  1764  na  vrcholku  Friedholz  v  poli,  jak  připojená  k  němu  listina 
svědčí.  Byly  tenkráte  v  poli  tamnějším  nalezeny  tři  kousky,  z  nichžto 
dva  větší  byly  zaslány  do  Prahy  hraběti  Frant.  Jos.  Pachtovi,  a  třetí 
zanechán  doma.  Jest  to  vzorek  asi  2  cm  dlouhý  a  tolikéž  široký, 
na  kterém  vidíme  tenký  plech  zlatý,  hladký  a  několikráte  na  záhyby 
zprohýbaný.  Jest  propleten  mezi  křemennými  krystalky  druzovitě  se- 
řaděnými  a  sdružen  s  haematitem  resp.  limonitem.  Haematit  jeví 
dílem  tvary  ledvinkovité,  dílem  pak  činí  zvláštní  zrnka,  která  jsou 
aspoň  některým  počtem  pseudomorfosami  po  pyritu,  a  sice  po  krych- 
ličkách s  rohy  oktaedricky  otupenými.  Na  zlatonosných  křemenných 
žilách  zdejších  vyskytovaly  se  také  kostky  pyritu. '•=) 


Celkový  úsudek  o  výskytu  zlata  v  okolí  Hor  Kašperských  učinil 
jsem  si  dle  zbytků  starých  prací  dodnes  zůstávajících  ten,  že  zlato 
na  křemenných  žilkách  a  žilách  tam  se  vyskytující  pochází  podobně 
jako  křemen  těch  žil  sám,  hlavním  množstvím  (snad  dokonce  úplně) 
vyloužením  z  ruly,  ale  zároveň,  že  všecky  vrstvy  ruly  té  nejsou  stejně 
zlatonosný. 

Za  velmi  důležito  pokládám,  co  nalezl  již  před  rokem  1854 
Alexandr  Černý  neúnavně  konanými  pokusy,  že  nejen  křemenné  žíly 
okolí  Hor  Kašperských,  nýbrž  i  hornina  vedlejší,  t.  j.  rula  že  jest 
místem  tolik  zlatonosná,  že  má  2  až  9  lotu  zlata  v  1000  centech,  **) 
výsledek  to  aspoii  po  vědecké  stránce  velmi  pozoruhodný. 

Pokusy  Černého  známy  byly  Feud.  šl.  Hochstetteiíovi  a  ten 
uznával  za  pravděpodobné,  co  Černý  tvrdil,  že  totiž  křemitá  rula 
okolí  Hor  Kašperských  sama  obsahuje  zlato  jemně  rozdělené  a  roz- 
ptýlené. ***) 


*)  Srovn.  i  čliiuek  v.  Zki'harovi(;ha,  Jahibuch  der  k.  k.  geol.  Keichsaustalt, 
1854,  str.  285. 

♦*)  Jahrbuch  der  k.  k.  geol.  Reichsanstalt,  1854,  str.  284. 
***)  Tamže  str.  578,  585. 


o  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  69 

I  jest  zajisté  možno,  aby  toto  zlato  v  rule  přiiuíseiié  bylo  vy- 
luhováno do  žil,  vyplňujících  pukliny  v  téže  hornině. 

A  kde  by  slušelo  hledati  sídlo  zlata  v  rule  zlatonosné? 

Ve  křemení  ruly  možná  že  jest  také  něco  zlata  obsaženo,  ale 
není  ho  nikde  viděti,  jako  vůbec  i  rud  bývá  v  něm  velmi  skrovně, 
l)onejvíce  žádné.  Rudnatéjšími  jsou  však  proužky  biotitické,  ty  obsa- 
hují drobná  zrnéčka  rud,  nmohdy  i  oku  patrná,  aspoň  rud  železných, 
i  lze  pomýšleti  na  to,  že  také  zlato  ve  proužcích  těchto  biotitických 
mohlo  by  býti  snad  spíše  přimíseno  nežli  ve  křemení.  A  odtud  možná, 
že  zlatonosné  žíly  křemenné  zlato  své  hlavně  mají  vyluhováno,  neboť 
v  žilách  těch  často  bývají  patrný  také  sledy  rud  železných,  tu  a  tam 
l)ak  i  něco  chloritu,  kterýžto  posledně  jmenovaný  nerost  vznikává 
rozkladem  biotitu.  Bylo  by  tudíž  aspoň  s  vědeckého  stanoviska  zá- 
hodno  zvláště  biotitické  proužky  zlatonosné  ruly  náležitými  methodami 
zkoušeti  na  zlato. 

Žula  zdejší  neobsahuje  zlatonosných  žil  ani  sama  a  ani  ve 
přímém  sousedství  s  rulou.  Zelenok  amů  jsem  v  okolí  Hor  Kašper- 
ských nenalezl  žádných. 

Co  pak  ještě  týče  se  možného  výskytu  bohatších  zlatonosných 
žil  křemenných,  nelze  přímo  ukázati  na  žádné  místo,  neboť  co  kde 
vynikalo,  jest  probráno  ode  svrchu.  Ale  přece  myslím,  že  by  bylo 
záhodno  všímati  si  křemenných  žil,  kdyby  vyskytly  se  náhodou  pode 
blinou  stopy  jejich  na  jižním  svahu  Zlatého  vrchu  a  na  výběžku 
Friedholz  zvaném,  neboť  tato  část  jest  pokračováním  zlatonosných 
vrstev  ruly  Liščího  a  Suchého  vrchu  a  sotva  postrádá  náležitých 
puklin. 


Tok  Otavy  sledoval  jsem  od  Dolního  Reišteinu  (Unterreichen- 
stein)  dolů  až  za  Strakonice.  =';) 

1.  Jdeme-li  z  Hor  Kašperských  podél  říčky  Losnice  ku  Rei- 
šteinu Dolnímu,  nalezneme  něco  kopečků  ryžovnických,  ale  nemnoho. 
Nepochybně  byl  jich  také  již  nějaký  počet  zarovnán. 

2.  U  Reišteinu  na  SV  a  SZ  při  Otavě  probíhá  vrstva  ruly, 
která  jest  v  okolí  Hor  Kašperských  velmi  chudá  na  zlatonosné  žilky, 


*)  Některé  zprávy  o  ryžoviskách  ua  Otavě  ualezneme  také  u  v.  Hocir- 
STKTTKKA  (Jahrbuch  der  k.  k.  geol.  Reichsanstalt,  1854,  str.  569— ó7i',  572), 
u  PosEPNÉHo  (v  jeho  díle  ua  str.  187—191),  u  Peithnei{A  z  Lichtenfelsu  (Verš uch 
iiler  die  Gescliichte  der  bóhm.  uiid  máhr.  Bergwerke),  1780,  str.  196— 199. 


70  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

a  ku  podivu  —  nalezneme  tu  na  Otavě   jen    velmi    malé    zbytky  po 
ryžích. 

Částečně  muže  tu  býti  příčinou  nedostatku  ryží  občasná  dravost 
toku  Otavina,  ale  přece  jsou  zde  místa,  kde  by  zlatonosný  písek  mohl 
eventuelně  zbýti  osazen.  Zdá  se  tudíž,  že  i  okolí  samo,  t.  j.  povaha 
ruly  nějakým  dílem  zavinuje  chudost  usazenin.  Rula  má  směr  pořade 
asi  V — Z  a  ťiklon  ku  S.  Také  zde  natrefíme  stopy  podobného  granitu, 
jaký  shledáváme  v  okolí  Hor  Kašperských.  Rula  zdejší  podobná  trvá 
dále  až  skoro  ku  vsi  Radešovu,  podržujíc  tentýž  směr  V — Z  i  úklon 
analogický  na  S.  Ponenáhlu  začínají  se  objevovati  zřetelnější  zbytky 
ryžování. 

3.  Blízko  před  Radešovem  natrefíme  v  rule  vedle  porfyrovitého 
granitu  také  stopy  granitu  stejnoměrně  zrnitého,  biotit-amfibolického 
a  vrstvy  ruly  amtibolické  (gabbrovitých  hornin?).  Po  pravé  straně 
cesty  máme  údolíčko  se  zbytky  ryží  u  potůčku:  zlato  ryží  těch  po- 
chází nejspíše  z  nejbližšího  okolí  údolíčka  toho. 

4.  U  Radešova  rula  obsahuje  také  temnější  vrstvy  s  hojnějším 
biotitem  a  amfibolem.  Takové  vrstvy,  zvláště  biotitické,  mají  také 
hojnější  zrnka  černých  rud  železných  mezi  biotitem,  ba  zdá  se  pomocí 
lupy,  i  dle  spůsobu  zvětrávání,  že  obsahují  místem  také  předrobná 
zrnka  pyritu.  A  tu  v  oboru  této  partie  ruly  pode  vsí  Radešovem 
i  u  výtoku  potůčku  po  levé  straně  ústícího  nalezneme  nápadně  velké 
ryžovisko,  i  jest  pravdě  podobno,  že  velikost  ryžoviska  hlavním  dílem 
souvisí  s  výskytem  rudnaté  ruly.  Ryžovisko  Radešovské  má  kopečky 
ku  podivu  velké,  jakých  nenalezneme  nikde  u  Kašperských  Hor.  Jeden 
oddíl  jeho  jest  porostlý  jehličnatým  stromovím.  Obsah  kopečků : 
oblázky  křemité  ruly  a  málo  oválené  kousky  zdejší  ruly,  oblázky  kře- 
mene a  ostrohran  né  kousky  křemene  ze  žil,  nepochybně  pocházející 
z  velmi  blízkého  okolí. 

5.  Následuje  dále  rula  šedá,  ale,  jak  se  podobá,  rudami  chudší, 
alespoři  nejeví  rezovatého  povlaku  a  vůbec  ani  tak  snadno  nevětrá  — 
ryžovisko  velké  přestává  a  spatříme  u  řeky  jen  malé  stopy  ryžování. 

6.  Před  Anniným  údolím  (Annathal,  Annadol)  spatříme  kopaniny 
po  obou  stranách  řeky,  jak  ve  starém  nánosu  říčním,  tak  i  v  ssutinách, 
spadaných  s  okolních  strání  samých,  u  řeky  pak  ryžovisko.  Střídají 
se  zde  vrstvy  ruly  slídou  bohatší  s  vrstvami  ruly  slídou  chudými,  za 
to  pak  křemitějšími.  Jedna  partie  posledního  druhu  jest  skoro  slídy 
prosta,  ale  má  akcess.  granát.  Také  jsou  zde  úzké  vrstvy  ruly  gra- 
nulitu podobné  a  granátu  prosté,  střídající  se  s  vrstvami  zelenavými, 
pyroxenickému  granulitu  poflobnými.  Směr  ruly  u  Annina  údolí  SZ  -  JV, 


Ó  výskytu  zlata  na  někt.  důležitějších  naleziskách  českých.  7[ 

úklon  na  SV    (dislokace  zde?).     Rula  jest  proražena  zde  silnou  žilou 
zcela  stejnoměrně  zrnitého  granitu. 

7.  Za  Anniným  údolím  u  vsi  NovoměsteCka  (Neustadtl)  máme 
opět  značnější  ryžovisko,  lesem  porostlé.  Před  ústím  potůčků 
ze  strží  postranních  tekoucích  bývají  často  větší  ryžovnické  kopečky 
nežli  dále  podél  Otavy  samé,  i  jest  nepochybno,  že  hlavní  díl  zlata 
na  takových  místech   v   řece  sluší   hledati  v  nejbližším  okolí  samém. 

8.  Kdežto  vrstvy  ruly  byly  dosud  největším  dílem  dosti  rovny, 
mezi  Novoměstečkem  a  Dlouhou  Vsí  a  dále  kolem  Sušice,  Horažďovic 
a  podobně  i  u  Strakonic  nalezneme  vrstvy  ruly  (tuším  jiné)  nápadně 
vlnitě  zprohýbané  a  mezi  zprohýbanými  vrstvičkami  tu  a  tam  vylou- 
čeniny  křemene.  Před  Dlouhou  Vsí  není  při  řece  patrných  zbytků 
ryžování,  možná,  že  byly  také  kdysi  urovnány  pro  sklad  dříví.  Za  to 
mezi  Dlouhou  Vsí  a  Sušicí  a  dále  odtud  na  SV  ku  Horaždovicům 
bylo  ryžováno  většinou  značně  mnoho.  Nápadně  velká,  pamětihodná 
ryžoviska  nalezneme  u  Sušice,  u  Rábí  a  u  Hyčic.  U  Horažďovic 
samých  nalezneme  jen  malé  zbytky. -'O 

9.  Pod  Horažďovicemi  poblíže  Střelohoštic  Otava  protéká  žulou 
stejnoměrně  zrnitou  rázu  Středočeského,  i  záleželo  mi  na  tom  vyše- 
třiti, zdali  v  území  žulovém  ryžovisko  se  vyskytne  nebo  nevyskytne. 
Jdeme-li  od  Horažďovic  ku  Střelohošticům  pěšinkou  podél  toku  Otavy, 
nalezneme  za  městem  v  území  rulovém  ještě  něco  kopečků  ryžovni- 
ckých,  částečně  v  lukách  opodál  řeky  (snad  řeka  měnila  časem 
tok  svůj  na  místech  těclito).  Jakmile  však  přijdeme  do  území  žulo- 
vého, přestávají  ryže,  až  před  Hoštici  úplně  zaniknou.  (Podobné  po- 
blíže města  Hor  Kašperských  jižné  od  Tuškova  lze  ve  granitu  po- 
zorovati úbytek  práce  ryžovnické). 

10.  Mezi  Hoštici  a  Katovicemi  v  území  rulovém  vynikne  opět 
ryžovisko.  Nepochybně  sluší  původ  zlatonosnosti  hledati  zase  v  nej- 
bližším okolí.  Kopečky  ryžovnické  však  nejsou  vysoké.  Podobné  na- 
lezneme mezi  Katovicemi  a  Strakonicemi  ryžovisko  u  Otavy  v  téže  rule. 
Mezi  Strakonicemi  a  Pískem  bylo  taktéž  ryžováno  nemálo,  kopečky  však 
nejsou  vysoké.  — 


*)  Blízko  městy  se  Kasejovic  (něco  přes  16  km  skoro  severně  od  Ho- 
ražďovic bylo  dolováno  po  zlatě  na  sever  od  silnice  Nepomucko-Kasejovické 
(srov.  TošEPNÉHo  str.  52 — ót).  Místo  to  jest  v  lese  a  slově  „u  šachty."  Kopali  po 
žíle  křemenné  směru  S35Z — J35V,  prostupující  křemitou  dvojslídnou  rulou.  Ve 
zbytcích  žíly  té  na  haldě  nalezl  jsem  drobná  zrnka  arsenopyritu  a  antimonitu 
a  zrnka  i  šupinky  ryzího  zlata,  vše  úplně  křemenem  uzavřeno.  Zlato  bud  v  sou- 
sedství antimonitu  nebo  samo  o  sobě  ve  křemeni. 


72  XXXV.     Jindřich  L.  Barvíř: 

Hlavní  množství  zlata  ve  větších  ryžoviskách  Otavských,  pochází 
nepochybně,  jak  i  jiní  již  seznali,  z  okolí  oněm  ryžoviskám  blízkého. 
Výskyt  ryží  činí  na  mne  dojem,  že  záleží  usazení  zlatonosného  písku 
nejen  na  prudším  nebo  mírnějším  toku  řeky,  nýbrž  také  hlavním 
dílem  na  výskytu  zvláštních  proužků  resp.  vrstev  v  rule.  Část  zlata 
ovšem  také  může  pocházeti  z  daleka  proti  toku  řeky  čítaje,  jako 
řeka  vůbec  i  horniny  daleko  zanášívá.  Tak  n.  p.  u  Strakonic  shledal 
jsem  v  řece  četné  oblázky,   pocházející   z  hornin   okolí  Annina  údolí. 

Pozoruj eme-li  celý  tvar  koryta  Otavy,  zvláště  pak  kolem  ryžo- 
visk  seznáme,  že  k  usazení  zlata  zdejšího  bylo  rozrušeno  poměrné 
ohromné  množství  skalin,  a  že  by  se  všeobecného  stanoviska  řečeno 
snad  sotva  bylo  lze  pomýšleti  a  priori  v  místech  těch  na  hornické 
dobývání  zlata  s  větším  užitkem.  Pokládám  však  alespoň  v  zájmu 
vědy  za  velmi  žádoucí,  aby  okolí  Otavské  po  stránce  petrograíické 
se  zvláštním  vzhledem  ku  zlatonosnosti  bylo  podrobněji  prozkoumáno. 


V  pojednání  tomto  o  výskytu  zlata  na  některých  důležitějších 
naleziskách  českých  ze  stanoviska  petrograflcko-geologického  soudím 
o  větším  počtu  nalezisk  těch,  že  zlato  na  nich  vyskytlé  podstatně  po- 
chází vyloužením  z  okolní  horniny,  kdežto  Pořepný  v  díle  svém  o  vý- 
skytu zlata  v  Čechách  —  n.  p.  i  na  str.  481  —  klade  původ  zlata  do 
hloubek  zemských. 

Naproti  tomu  odvozuji  původ  sirovodíku,  jejž  pokládám  za  hlavní 
srážedlo  zlata,  pro  ta  místa,  kde  zároveň  mnoho  kyzů  se  vyskytuje, 
na  př.  v  některých  horninách  okolí  Jílovského,  a  kde  pukliny  jdou 
pravděpodobně  do  velkých  hloubek,  na  p.  poblíže  granitu,  porfyru  a 
jiných  eruptivních  hornin,  hlavním  dílem  ze  hloubek  zemských. 

Mínění  svoje  o  původu  zlata  zakládám  hlavně  na  petrograficko- 
geologických  poměrech  jeho  výskytu,  a  bude  ovšem  třeba  dotvrditi 
nebo  vyvrátiti  mínění  to  pilnými  zkouškami  chemickými,  které  bude 
konati  nejpřesnějšími  methodami  analytickými.  Právě  pak  mohu  ještě 
dodati,  že  jsem  přednesl  názory  své  o  původu  zlata  na  některých  na- 
leziskách českých  také  ve  Spolku  českých  chemiků  a  tu  přítomný  pan 
řed.  tov.  Břet.  Šetlík,  bývalý  chemik  francouzské  téžařské  společ- 
nosti Bohulibsko-Jílovské  prohlásil ,  že  zkoušeje  chemicky  některé 
horniny  okolí  Jílovského  nacházel  v  nich  něco  zlata  (známou  zkouškou, 
při  které  posléze  vylučoval  zlato  olovem),  tak  v  hornině  Bohulibské 
a  v  hornině  Kocouru,  ale  všude  málo    O  výsledcích  těchto  jsem  před 


o  výskytu  zlata  na  uěkt.  důležitějších  ualeziskách  českých. 


73 


tiskem  závěrku  této  práce  nevěděl.  Pokládám  pak  tou  příčinou  další 
zkoušky  přesnějšími  metliodami  za  tím  žádoucnější,  a  také  na  všech 
zlatonosných  horninách,  a  sice  nejprve  v  zájmu  vědeckém. 

Výsledky  zkoušek  těch  arci  pak  pomohou  luštiti  také  otázky 
praktické  o  eventuálním  těžení  zlata  z  některých  míst  oněch,  ať  pak 
již  ve  smyslu  přímluvném  či  odrazujícím. 


Poznámka.  Jakožto  pokračování  této  práce  budou  následovati  nejprve  po- 
drobnější petrografická  studia  o  některých  důležitějších  místech  a  horninách 
zlatonosných,  a  dle  možnosti  pak  i  zprávy  o  chemickém  zkoušení  jich  na  zlato. 


SezrLam-  m-ist. 


Bohulibý  str.  2,  7—13,  72. 

Bor  na  Vlčavě  24. 

Brunšov  28. 

By  tíž  53 — 55. 

Dalejský  les  48. 

Davle  26,  27. 

Dobřichovice  28. 

Dubenec  55. 

Hory  Kašperské  61—69. 

Choltice  50. 

Jílové  2-30. 

Kasejovice  71. 

Knín  30—45. 

Krásná  Hora  viz  Milešov. 

Lipín  5]. 

Tiišnice  Horní  51. 

Milešov  5»;— 58. 

Mirč  25. 

Mníšek  42. 

Namice  24,  46. 


Nesvačily  str.  24,  47,  48. 
Olešná  Zlatá  58—61. 
Otavy  tok  69-72. 
Pikovice  26,  27. 
Poříčí  u  Březnice  47. 
Praha  50. 
Psáry  26,  27. 
Radlík  2—7,  11. 
Slapy  2,  20. 
Smích ov-Zh'chov  48,  49. 
Šlemín  26,  28, 
Štěchovice  2,  11,  15. 
Tetín  48. 
Třepšín  19,  20. 
Vltavský  písek  49. 
Vobos  22. 
Vrané  29. 

Zlatá  Olešná  viz  Olešná. 
Zlatníky  28. 
Žiipanovice  21—23. 


74 


Sezna^m  Trěcn-ý-. 


Couku  vznik,   zlata  původ  9—13,   30,   33,   36—38,   46,  47,  50,  51,  57—59,  66,  68, 

72,  ost.  viz  i  u  jednotí,  hornin. 
Diabas  2,  8—12,  14—16,  18—20,  30—33,  36,  43—50. 
Diorit  2,  7—13,  17,  18,  53. 

Granit  21—25,  29,  30,  33,  34,  38,  45,  55,  63,  70,  71. 
Granitu  středočeského  vystoupení  22,  29,  30. 
Granit  porfjrovitý  ve  středních  Cechách  54 — 56. 
Granitu  tohoto  porfyrovitého  příbuznost  s  porfyrem  56. 
Granit   se   žilkami   zlatonosnými,   prováisenými  jaksi   žilnatými   horniaami,   viz: 

Lišnice  Horní,  Bytíž,  Krásná  Hora  a  Milešov. 
Granitu  kontakt  se  břidlicemi  34. 
Granitu  kontakt  zlatonosný  27,  33 — 39. 
Kersantit  54,  56. 

Porfyry  13—17,  20—22,  40—42,  51. 

Porfyrů  genetická  příbuznost  s  diabasem  a  dioritem  14 — 16,  44. 
Porfyru  kontakt  zlatonosný  26,  27,  39,  40,  42. 
Příbramské  břidlice  25-29,  40,  42,  43. 
Kula:  viz  Hory  Kašperské, 'Otavy  iidolí  a  Kasejovice. 
Slepence  permské  viz  u  Zlaté  Olešné. 
Slepence  Witwatersrandské  (z  J.  Afriky)  60. 


Nálcladam  Král.  České  Společnosti  Nauk.  —  Tiskem  dra  Ed.  Grégr*  r  Prate  IW*. 


XXXVI. 

I  poligoni  di  Steiner  nelle  cubiche  razionali. 

Aggiunte  ad  una  memoria  di  Em.  Weyr. 

Bi  Gino  Loria  a  Genová. 

(Comunicate  il  6.  Novembre  1896.) 

Se  una  cubica  piana  ha  un  punto  doppio  a  tangenti  reali  e  di- 
stinte,  e  si  assumono  queste  corae  assi  di  un  sistema  di  coordinate 
cartesiane,  Tequazione  della  curva  si  potrá  scrivero  sotto  la  seguente 
forma : 

(1)  mxy  zr  ax^  -\-  hx-y  -\-  cxy^  -\-  dy"^. 

Secando  la  curva  colla  retta  y  :=:tx  si  arriva  alla  seguente  rap- 
presentazione  parametrica  delle  coordinate  dei  punti  di  questa: 

mt  _  mť' 

(2)  ^  ~"  a  4-  U  f  ď'  +  dt^  ^ ~~  IT^U^ď'  +ďF  ' 

ad  ogni  valore  di  t  corrisponde  un  punto  {t)  della  curva  e  general- 
iiiente  vice-versa;  pero  al  punto  doppio  compete  tanto  il  valore  tzno 
quanto  il  valore  t:=.<x>.  Ě  facile  vedere  che  affinchě  i  punti  (í,),  (ř^), 
(řg)  siano  in  linea  retta,  deve  sussistere  la  relazione 

(3)  t,tj.,  =r  h, 

avendo  scritto  per  brevitá  h  invece  di  —  ~(f-^^  Questa  condi- 
zione  di  collinearitá  di  tre  punti  della  cubica  permette,  come  Em.  Weyr 


^)  Em.  Weyr,  Zur  Geometrie  der  Curven  dritter  Ordnung  (Zeitschr.  f.  Math. 
und  Phys.,  Thl.  XV,  1870). 

Tř.  mathematicko-přírodovědecká.  1896.  1 


2  XXXVI.  Giuo  Loria 

la  mostrato,^)  di  trattare  in  módo  semplice  ed  elegante  la  questione 
dei  poligoni  di  Steiner  per  le  cubiche  nodate.  Fissati  infatti  suUa  curva 
due  punti  (í,)  e  (t.,),  si  scelga  sulla  stessa  un  terzo  punto  (x^)  che  si 
congiunga  a  (í,);  la  retta  congiungente  tagliera  nuovamente  la  curva 
in  un  punto  (x^)  che,  unito  a  (^2)5  ci  dará  un  nuovo  punto  (x^)  della 
curva.  Cosi  proseguendo,  dopo  2n  operazioni  avremo  sulla  curva 
2n  -j-  3  punti  fra  i  cui  parametri  avranno  luogo  la  relazioni  seguenti : 


(4) 


V-tSC-,  Xn        IV  VnXn      Xn  n 


Se  le  descritte  operazioni  conducono  ad  un  poligono  di  Steiner 
saríi  x.^nA,-!  =  x^  epperi) 

j-n  —  fn 

Dato  dunque  il  punto  {t^)  corae  punto  {t.^  si  puo  assumere  uno 

n 

qualunque  di  quelli  hanno  per  parametri  í^Yl ;  di  táli  punti  uno  co- 
incide  sempře  con  ť,  e  conduce  ad  un  poligono  di  Steiner  improprio ; 
degli  altri,  se  ^  ě  pari,  uno  sólo  é  reále,  se  w  ě  dispari  tutti  sono 
iramaginari.  Dunque:  ogni  punto  di  una  cubica  nodata^)  e punto  prin- 
cipále per  nessima  o  una  schiera  semplicemente  infinita  di  2n-gom  di 
Steiner  secondochě  n  e  dispari  o  pari. 

Se  la  data  cubica  invece  diunnodo  ha  una  cuspide  od  un  punto 
isolato,  il  calcolo  precedente  cade  in  difetto  e  cosi  il  teoréma  precedente. 
Ma  nel  primo  caso  Pequazione  della  curva  in  coordinate  omogenee 
puo  scriverri: 

tale  equazione  dá  subito  la  seguente  rappresentazione  parametrica  dei 
punti  della  curva 


*)  Em.  Wetr,  Ueber  Curven  dritter  Ordnung  mít  einem  Doppelpunkte  (Math. 
Ann.,  III  Bd.,  1871). 

^)  Per  esempio :  di  un  „foliům  Cartesii,"  o  di  una  strofoide,  o  di  una  tri- 
settrice  di  Mac-Laurin,  o  di  una  coucoide  di  Sluše  nodata,  ecc. 

*)  Salmon,  Analytische  Geometrie  der  hoheven  ebenen  Curven,  deutsch  vou 
W._FiEDLEB  (Leipzig,  1871)  p.  221. 


i 


I  iioligoiii  di  Steinor  nelle  ciibicbe  razionali.  3 

(6)  iJX^  —t\   QX^=t,   QXs=l, 

ove  ()  é  un  fattore  di  pioporzionalitá,  a  cui  conispoiide  corae  condi- 
zione  di  coUiuenrita  di  tre  punti 

(7)  t,~\-t,-{t,-o. 

Ne  viene  che,   ripetendo  sulla   curva  (5)  il  ragiouamento   fatto 
sulla  (1),  invece  delle  relazioni  (4)  sussisteranno  queste  altre: 


í^^i+^i        -i-X^    =0  h+^3    +^; 


3 


O 


^^M j 

Se  la  linea  poligonale  costruita  si  chiude  sará  x^n-^i  =  x^  epperó  J 

t^  —  t.,;  ma  se  (í^)  e   t^)  coincidono  il  poligono  di  Steiner  ě  improprio;  i 

dunque :  una  cubica  ciispidata'')  non  ammette  poligoni  di  Steiner  propri  \ 

di  alcun  ordine.  \ 

Nel  caso  poi  in  cui  la  cubica  abbia  un  puuto  isolato,  si  puo  as- 
suraere  come  sua  equazione 

(9)  (x'^  +  xl)  X,  =  xr'' I  I 

I 
e  trarne  prima  la  Sígueiite  rappresentazione  parametrica  ' 

(10)  QX,Z=1     [-  ť\    QX.,Z=lt^  t\    QX._^  -  ť  ^ 

ed  in  seguito  la  seguente  condizione  di  collineaiita  di  tre  punti :  j 

(11)  tr  +  h-j-t,~fJ,t,^o  ' 

i 

A  questa  ě  opportuno  faře  subire  una  trasformazione  col  porre  . 

ti  —  tgti ; 
allora  la  (11)  potrá  scriversi 

1 — {*9  ^2  *9  ^3  +  *9  ^,-i  tg  ^1  f  tg  ^1  *g  ^2) 

*)  Per  esempio:    di  una  cissoide,    o  di  una  concoide   di  Sluše  nodata,    ecc. 
«)  Salmon,  Op.  cit.  p.  226. 


4  XXXVI.  Gino  Loiia:  I  poligoni  di  Steiner  nelle  cubiche  razionalK 

O  anche 

tg  (r,  -I-  T,,  +  T3)  -  O, 

e  questa  dice  essere 

(110  r,-\-r.,^r,-ltn 

ove  k  h  iin  intero.  Premesso  cio,  se  siilla  curva  (9)  si  fa  un  ragio- 
namento  analogo  a  quello  esposto  sulle  (1)  o  (5j  si  conclude  il  se- 
guente  sistema  di  relazioni: 


(12) 


^1    -f-  hn-l-\r  Ign  =  K"^  ^2  +  ^2«  +  ^2n+l=  ^'^71 


Se  il  poligouo  si  chiude  (.rjn+^i)  coincide  uu  {x^)  eppero  ^^n  m  ^  I, 
(mod  ;r);  cio  esige  si  abbia 

Dato   dunque  il   punto  (í,)   di  parametro  r,,  come  punto  Tg  si 
puó  assumere  uno  qualunque  di  quelli  che  hanno  per  parametri  t.-^  --  tg 

Tj  4~"~h  ui^o  di  ^ssi  coincide  con  (t^)  stesso,  eppero  měna  ad  un 

poligono  improprio ;  ma  facendo  k  —.  í,  2,  .  .  ,  w  —  1  si  ottengono 
fi  —  1  punti  reali  ciascuno  dei  quali  assieme  a  t^  forma  una  coppia  di 
punti  principali  per  una  série  semplice  di  poligoni  di  Steiner.  Da 
tutto  cio  emerge  che :  ogni  punto  di  una  cuhica  piana  avente  un  punto 
isolato'^)  é  punto  principále  per  n  —  1  schiere  reali  semplicemente  infinite 
di  2n  —  goni  di  Steiner. 

Cosi  resta  chiarita  la  diversitá  di  comportamento  delle  tre  cu- 
biche razionali  per  quanto  concerne  i  poligoni  di  Steiner. 


')  Per  esempio:  di  iina  versiera  diAgnesi,  o  di  una  visiera  di  Peano,  o  di 
una  concoide  di  Sluše  propriamente  detta,  ecc. 


-i— ^j— rj 

C T         — • 


Nákladem  ICrálovské  České  SpoIeCnosti  Nauk.  —  Tiskem  dra.  Kd.  Grégra  v  Praze  1896. 


XXXVII. 

l^eitrage  ziir  Classiíicatioii  der  i)a]aeozoisclieii  Fische. 

Von  Prof.  Dr.  J.  V.  Rohon  ia  Prag. 

MU  8  Textfiguren. 

(Vorgelegt   den   6.  Noveinber  1896.) 

Die  seit  Decennien  aus  clen  palaeozoisclien  Ablagerungen  imter 
der  allgemeinen  Bezeichnung  C  e  p  h  a  1  a  s  p  i  d  e  ii  bekannte  Fischgťuppe 
stellt  iii  Bezug  aiif  ihre  Einreihung  in  das  zoologisclie  System  be- 
deutende  Schwierigkeiten  dar.  Letztere  entspringen  in  erster  Linie 
aus  den  eigentliiimlichen  anatomischen  Verhaltnissen  des  Hautskelettes 
iind  ferner  aus  dem  Unistande,  dass  die  Beschaffenheit  des  inneren 
Skelettes  bisher  unbekannt  geblieben.  Unsere  diesbeziiglichen  Kennt- 
nisse  betreífen  ausschliesslicli  das  Primordialci-anium  einiger  Fonnen, 
wie  weiter  unten  gezeigt  wird. 

Andererseits  kann  man  die  Erfahrungen  in  Betreíf  des  Haut- 
skelettes als  ziemlich  genaue  bezeiclinen.  Es  gilt  dies  namentlich  von 
den  Kopfscliildern  und  den  Scluippen  mehrerer  Gattungen  {Pteraspis, 
Cyathaspis^  Pulaeaspis,  Thi/estes,  Cephalaspis  und  Tremataspis),  iiber 
deren  anatomische  und  histologisclie  Verhaltnisse  in  der  Litteiatur 
ziemlich  genaue  Berichte  vorliegen. 

Besonders  waren  es  die  liistologischen  Untersuchungen  der 
Kopfschilder  in  den  sechziger  und  siebziger  Jaliren,  welclie  einen 
wichtigen  Unterschied  zwischen  den  Gattungen  Pteraspis  und  Cephal- 
aspis zu  Tage  forderten,  wonach  die  Schilder  ersterer  Gattung  der 
Knochenzellen  (Knochenkor perclien)  entbeliren,  wáhrend 
diejenigen  der  zweiten  Gattung  derartige  Elemente  in  betriiclitlicher 
Menge  besitzen.  Dieser  Unterschied  war  es  denn  auch,  welcher  in 
besonderer  Weise  die  auf  di€  Cephalaspiden  bezUglichen  Classi- 
ficationsversuche  beeinflusste. 

Matheinatisch-naturwissenschaftliche  Classe.    I8UG.  1 


2  XXX.VII.  J.  v.  Rohon: 

Aehnlichen  Veisuch  unternahm  auch  ich  in  verflossenem  Jahre,  ^) 
indem  ich  die  Eintheiluiig  der  Cephalaspiden  als  vorlaufiges  Ver- 
zeichnis  mit  der  Benierkung  mittheilte,  dass  ich  auf  diesen  Gegenstand 
spaterhin  eingehender  zuriickkoramen  wiirde.  Die  nachfolgenden  Zeilen 
sind  der  Besprechimg  des  eben  bezeichneten  Gegenstandes  gewidmet. 


Historischer  Rúckblick. 

Im  Jahre  1835  beschrieb  L.  Agassiz  die  ersten  hierher  gehori- 
gen  Fischreste  uiiter  dem  Gattungsnamen  Cephalaspis;  zu  dieser 
Gattung  rechnete  er  vier  Arten,  von  denen  jedoch  nur  eine  Art, 
Cephalaspis  Lyelli,  aufrecht  blieb,  wilhrend  die  iibrigen  einer  andern, 
spáter  aufgestellten  Gattung  Pteraspis  zugetheilt  wurden.  Agassiz 
stellte  die  Gattung  Cephalaspis  in  seiner  grossen  Monographie  uber 
fossile  Fische  zu  den  Ganoiden'-)  und  berichtete  gleichzeitig  iiber 
den  mikroskop ischen  Bau  der  Schilder.  Agassiz  sagt  hieriiber  Fol- 
gendes : 

„Outre  la  couche  ďémail  qui  formě  la  surface  extérieure  du 
disque,  et  que  Pon  voit  surtout  bien  au  bord  droit  et  antérieur  de 
la  fig.  10,  ainsi  que  sur  uu  lambeau  conservé  verš  le  bord  postérieur 
de  ce  méme  exemplaire,  on  distingue  encore  deux  couches  de  struc- 
ture  dilférente :  Tuně,  qui  est  la  moyenne  du  test,  a  une  structure 
granule  use  semblable  á  celle  des  os  des  poissons  Chondroptéry- 
giens,  et  parfaitement  identique  avec  celle  des  lambleaux  que  nous 
avons  apergus  dans  le  C.  rostratus;  Tautre,  qui  est  la  couche  infé- 
rieure,  se  décompose  en  feuillets  superposés  les  uns  aux  autres 
comme  les  lames  ďaccroissement  des  coquilles  des  Mollusques."  ^)  — 
Demnach  unterscheidet  Agassiz  drei  Schichten:  1.  oberflachliche 
Emailschicht,  2.  mittlere  kornige  Schicht  und  3.  i n n e r e 
lamě  11  ose  Rchicht.  Dabei  bemerkte  Agassiz,  dass  diese  Bauart  an 
jene  der  Crustaceen  erinnert.  Obgleich  die  Unterscheidung  dreier 
Schichten  die  Grundlage  fiir  den  histologischen  Bau  wirklich  dar- 
stellt,  nichtsdestoweniger  beziehen  sich  die  citirten  histologischen 
Angaben  auf  das  Kopfschild  der  Gattung  Cephalapsís,  wie  wir  spater 
erfahren,  sondern  auf  jenes  der  Gattung  Pteraspis. 


1)  Rohon,  1.  c.  24,  pag.  60  u.  61. 
*)  Agassiz,  1.  c.  1,  pag.  135. 
')  Agassiz,  1.  c.  1,  pag.  161. 


Zuř  Classificatiou  aer  palaeozoiselien  Fische.  3 

Letztere  stellte  alsbald  R.  Kner  fur  ein  aus  Galizien  stainmen- 
des  Kopfschild  auf  und  deutete  dasselbe  der  histologischen  Structur 
nach  als  den  Ceplialopoden  nahé  stehendes  Gebilde.  Es  muss  aber 
hervorgehoben  werden,  dass  Kner  blos  eine  Vernmthimg  áusserte. 
„leh  biu  daher  -  sagte  Kner  ^)  --  weit  entfernt  die  nachfolgende 
Andeutung  etwa  als  unzweifelhaft  richtige  Losiing  der  Frage  hinzu- 
stellen,  ich  beabsichtige  vielmehr  nichts  als  auf  jene  thierischen  Ge- 
bilde hinzuweisen,  die  mir  unter  allen  die  meiste  Aehnlichkeit  mit 
den  in  Frage  stehenden  zu  haben  scheinen.  Und  als  solche  glaube 
ich  die  Schulpen  der  Sepien  anerkennen  zu  miissen." 

Eine  áhnliche  Versteinerung  aus  der  devonischen  Grauwacke 
von  Daun  in  der  Eifel  wurde  von  Ferd.  Roemer^)  unter  dem  Namen 
Palaeoteuthis  beschrieben  und  spliter  in  Archaeoteuthis  umgewandelt.  ^) 
IloEMER  hat  dieses  Fossil  ebenfalls  den  Cephalopoden  zugetheilt,  dabei 
aber  bemerkt,  dass  Menispis  nach  Forin  und  Structur  eher  auf  eine 
Verwandtschaft  mit  den  Crustaceen  hinweise. 

Nunmehr  haben  Huxlet  und  Salter^)  den  Gattungsnamen  Pte- 
raspis  von  Kner  anerkannt,  vereinigten  aber  mit  Pferaspis  sowohl 
einige  neue  englische  Formen,  als  auch  Archaeoteuthis  (Palaeoteuthís) 
Dunensis  Roemer's  und  erklárten  alle  fiir  Fischreste.  Spáter  vereinigte 
Huxley '^)  Pteraspis  mit  den  Cep  hala  spi  den. 

Fiir  eine  Verwandschaft  der  Pteraspis  mit  Cephalaspis  sprach 
sich  auch  E,  Ray  Lankester'')  aus;  gleichzeitig  zerlegte  er  die  Ce- 
phalaspiden  in  zwei  Abtheilungen :  A.  Heterostraci  (Ptera- 
spidae)  und  B.  Osteoostraci  (Cephalaspidae),  welche  er  zu  den 
Ganoiden  stellte. 

Dabei  hat  Lankester,  gestiitzt  auf  ein  reichliches  Materiál,  die 
einfachen  Schilder  unter  dem  Gattungsnamen  Scaphaspis  ^")  und  Hol- 
aspis  ^^)  von  den  zusammengesetzten  der  Pteraspis  und  Cyathaspis 
getrennt. 

Gegen    diese   Trennung   erklárte    sich  A.    Kunth,  ^^)  indem  er, 


*)  J.  Kner,  1.  c.  14,  pag.  162. 
'")  Ferd.  Eoemer,  1.  c.  2G,  pag.  72. 

^)  Ferd.  Rokmeu:  Bkonn'.s  Leth.  Geognostica,  Vol.  I.   1855,  pag.  520. 
')  Th.  H.  HuxLEY  und  Salter,  1.  c.  12,  pag.  100. 
8)  Th.  H.  HuxLEY,  1.  c.  11,  pag.  38. 
;  ")  E.  Ray  Lankester,  1.  c.  19,  pag.  14. 

'»)    E.    Ray   Lankester:     Rep.    British    Assoc.    1861    (186.5),    Trans.    Séct. 
pag.  58, 

>')  E.  Ray  Lankester,  Geol.  Mag.  Vol.  X.  173,  pag.  2-12. 
^^)  A.  Kunth,  1.  c.  15,  pag.  1. 

1* 


4  XXXVII.  J.  v.  Rohou: 

durch  den  Fund  von  zwei  ubereinander  liegenden  Schildern  veran- 
lasst,  behauptete,  dass  Cyathaspis  und  Scaphaspis  Theile  ein  iiiid 
derselben  Gattung  darbieten,  welche  iiberdies  zu  den  Crustaceen  ge- 
stellt  werden  sollten. 

Mit  der  Ansicht  Ku.\th's  stimmt  auch  F.  Schmidt^^)  iiberein 
und  sagt:  „Es  ist  doch  schr  bemerkenswerth,  dass  zu  jeder  vollstán- 
diger  bekannten  oder  nicht  ganz  seltenen  Ptemspis-  oder  Cyathaspis- 
Art  das  entsprechende  Scapliaspiti'&<:h\\i}i  in  der  niimlichen  Schicht 
schon  gefunden  ist,  wie  das  sclion  Kdnth  hervorhebt: 

zu  Pteraspis  rostrata    geliort  Scapliaspis  Lloydii 
„  „  Crouchi         „  „  recta 

„         „  Kneri  „  „  Kneri 

„  Cyathaspis  Banksi        „  „  truncata 

„  „  integer   Kunth   das   zusammen   mit  ihm  ge- 

fundene  ScapJiaspis's>ú\\\^.^'' 

Nachdem  endlich  auch  A,  von  Alth^^)  Píeraspřs-Schihier  in 
ihrer  natiirlichcn  Verbindung  mit  Scapliaspis-'^z\ú\^ev\\  entdeckt  hatte, 
musste  die  von  A.  Kuntu  und  F.  Schmidt  ausgesprochene  Moinung 
als  erwiesen  gelten. 

Weiterhin  vereinigte  F.  Bbani>t^')  die  Pteraspiden  und  Ce- 
phalaspiden  in  eine  Gruppe,  Aspidoce  phali,  welche  er  zu  den 
Panzerganoiden  rechnete. 

Wcsentlich  anderer  Meinung  ist  E.  D.  Cope/'')  deiin  er  elimi- 
nirt  Pteraspis  und  Cephalaspis  aus  den  Reihen  der  Fische  und  schliesst 
sie  mit  uoch  anderen  palaeozoischen  Gattungen  den  Agnatiia  Hackel's 
an;  dabei  spricht  er  den  Gruudsatz  aus:  „Kein  Vertebrat,  das  Unter- 
kiefer  und  Schulter  entbehrt,  ist  ein  Fisch." 

In  seiner  Palaeozologie  stellt  K.  A.  v.  Zittel  die  Pteraspi- 
den als  erste  Ordnung,  die  Cephalaspiden  als  zweite  Ordnung 
zu  den  Ganoiden.  „Mir  scheinen  —  sagt  v,  Zittel  ^^)  —  die  Bezie- 
hungen  der  Pteraspiden  und  Cephalaspiden  nach  Form  und  Structur 
so  entfernt,  dass  beide  besser  als  besondere  Ordnungen  betrachtet 
werden.    Wáhrend    aber    die    Stellung    der   Cephalaspiden  unter  den 


»»)  F.  ScHMiiyr,  1.  c.  28,  pag.   138. 

")  A.  v.  Alth,  1.  c.  3. 

^')  F.  Brandt  in  BuUet.  Acad.,  Inipér,  d.  se  St.  Petersbourg.  T,  IX., 
pag.  45. 

^«)  E.  D.  Cope:  Zittei.'s  Manuel  of  Palaeontology.  Amer.  Nat.  l><87,  pag. 
1014—1019. 

")  K.  A.  v.  ZiTTEL,  1.  c.  32,  pag.  -47. 


Zur  Classification  der  palaeozoischen  Fische,  5 

Ganoiden  ziemlich  gesichert  erscheint,  ist  die  der  Pteraspiden  sehr 
zweifelhaft.  Die  Structur  der  Schilder  weist  eher  auf  Hautgebilde 
gewisser  Teleostier  {Balides,  Dactylaptera,  Ostracion),  als  auf  die 
von  Ganoiden  hin." 

Die  in  neuester  Zeit  von  A.  S^iírn  Woodward  publicirte  Classi- 
fication schliesst  sich  im  Wesentlichen  der  Eintheilung  v.  Zittel's  an, 
indem  auch  A.  S.  Woodwabd  '^)  zwei  Ordnungen  mit  den  R.  Lankester' 
schen  Nanien  Heterostraci  und  Osteostraci  beibehiilt;  aller- 
dings  mit  dem  Unterscbied,  dass  er  die  beiden  Ordnuugen  von  den 
Ganoiden  entfernt  und  sie  einer  eigenen  Unterclasse  (III.)  der 
Fische,  O  s  t  r  a  c  o  d  e  r  m  i,  unterordnet. 

Aus  dem  bisher  Gesagten  geht  das  Eme  mit  víjlliger  Sicherheit 
hervor,  dass  die  Mehrzalil  der  citirten  Autoren  die  in  Frage  stehen- 
den  Formen  fíir  Fische  erklárte, 

Auf  Grund  meiner  mehrjahrigen  Erfahrungen  bin  ich  ebenfalls 
der  letzteren  Ansicht,  gehe  aber  noch  weiter,  indem  ich  niich  zu  der 
Anschauuug  bekenne,  dass  diese  Formen  nicht  nur  eigene  Ordnungen, 
sondern  auch  eine  selbststándige  Unterclasse  Protocephali'^'')  dar- 
stellen. 

Um  dieser  meiner  Anschauung  den  entsprechenden  Nachdruck 
zu  verleihen,  will  ich  auf  die  Organisation  dieser  merkwiirdigen 
Fische  etwas  specieller  eingehen. 


Morphologische  Beziehungen. 

Im  Vordergrunde  unserer  Betrachtung  stehen  die  Theile  des 
Hautskeleltes  und  zwar  die  Ko})fschilder,  welche  in  morphologischer 
líeziehung  die  interessantesten  Verháltnisse  darbieten. 

Je  nach  dem  Umfang  und  der  Stellung,  welche  die  Schilder  bei 
den  verschiedenen  Formen  bewahren,  unterscheidet  man  Riicken- 
Bauch-  und  K o pf schilder;  im  ersteren  Fall  wird  sowohl  der 
Kopí  als  Ptucken  und  Bauch  bei  den  Pteraspiden  {Pteraspis, 
Cyathaspis,  Tolypaspis  und  FalaeaspAs),  in  zweitem  Fall  blos  der 
Kopf  bei  sámmtlichen  Aspidocephalen  {Thyestes,  Cephalaspisf, 
Ettkeraspis  und  Tremataspis)  bedeckt. 

Das  Piuckenschild   der   Pteraspiden,    welches   den  Kopf 


";  A.  Smith  Woodwaed,  1.  c.  31,  pag.  159—202, 
")  RoHos,  1.  c.  24,  pag.  60. 


6  XXWII.  J.  v.  Rolion: 

und  Rucken  continuirlich  bedeckt,  besteht  aus  inehreren,  fest  ver- 
bundeneii  Stiicken,  unter  denen  das  Rostrum  am  vorderen  Ende 
(Textfigur  3,  R)  ein  besonders  charakteristisches  Stiick  darstellt;  es 
ist  líinglicli  oval,  gewolbt  und  je  nach  dem  mehr  oder  weuiger  aus- 
gezogenen  Rostrum  zugespitzt  oder  stumpfspitzig;  iiu  vorderen  Ab- 
schnitťdesselben  sind  die  kleinen  Augenoffnungen  (0)  áusserlich 
gelegen.  Das  einfache  Bauchschild  ist  langlich  oval,  gewolbt,  vorn 
abgerundet,  hinten  abgestutzt.  Beide  Schilder  sind  oberfláchlich  mit 
feinen,  meist  paralleleu  oder  in  Gruppen  geordneten  Bláttchen  ver- 
ziert.  Die  Innenflache  beider  Schilder  ist  glatt  und  mit  porenformigen 
Oeífnuugen  (den  Miindungen  der  HAVER^schen  Kaniile)  versehen.. 


rs 


,/ 


2J0. 


VA             I. 

fro 

:^i^--- 

II. 

0 

III. 

■  f\^-^  .«\ 

IV. 

v/  W<í^^Sř^^■"■" 

v. 

:-0  :■;£).■ 


■  :^  . 


0:;0:' 


O^ 


o: 


:04 


HA. 


Co 

Figur  1.  Thyestes  verrucosus,  Eidmald.  Obersilur  von  der  Insel  Oesel  in  Russ- 
land.  Obere  Fláclienaníiclit  des  Kopfes.  Schemutische  Abbildung  des  oberen 
Kopfschildes  uud  des  rrimordialcraniiim.  Letzteves  mit  scharfereu  Liiiien  iinter- 
halb  des  Schildes  eingezeichnet.  VA  =:  Vorderer  Abschnitt  des  Primordialcrdniuni, 
HA  rz  Hinterer  Abschnitt  des  Primordialcraninm,  rs  =  Randtuberkel  des  Schildes, 
Co  =  Crista  occipitalis  des  Schildes,  I,  II,  III,  IV,  V  =  die  fiinf  Segmente  des 
fyo  =  Frontalorgan,  O  —  Augenoffnuug,    po  —  Pariotalorgan. 


I'rimordialcranium, 


Auderthalbmalige  Vergrosserung. 


Das  Kopfschild  der  Aspidocephalen  (Textfigur  4)  ist 
einfach,  mássig  gewolbt,  vorn  abgerundet,  hinten  abgestutzt;  die 
Seitentheile  des  Schildes  sind  in  mehr  oder  weniger  starke  Latě r al- 
horner  ausgezogen  und  an  den  Riindern  umgeschlagen.  Die  Ober- 
fláche  des  Schildes  ist  mit  zahlreichen  runden,  helm-  und  stachel- 
artigen,    theils   hohlen   Ilockern    von    verschiedener  Grosse    verziert, 


Zuť  Classiíication  der  palaeozoischen   Fische.  7 

selten  glatt;  an  den  Seitenriindeni  finden  sich  bald  wiuzige  recht- 
eckige  (2'hyesfesj  oder  kleine  kegelfomiige  Hocker  (R  andt  uberkel, 
Cephalaspis,  Tremataspis),  bald  mehr  oder  miiider  stark  eiitwickelte 
Zahnchen    mit    vasodeiitinartiger    Structur    {Eukemspis,  Textfigur  6). 

Unter  den  Aspidocephalen  gicht  es  nuu  aber  auch  Formen 
(Tremataspis,  Didymaspis),  bei  denen  der  Kopt'  durch  zwei  Schilder, 
eiu  obereš  und  ein  imteres,  geschiitzt  ist;  dabei  gehen  beide  Schilder 
an  ihren  Seitenrándern  contiuuirlicli  in  einander  uber  (Textfiguren  2 
und  7Bj,  ohne  dass  man  im  Stande  wáre,  selbst  die  geringste  Spur 
einer  Naht  oder  Trennungslinie  wahrzunehinen.  Auf  die  Weise  ent- 
steht  eine  futteralartige  Kopfbedeckung,  welche  unter  den  Vertebraten 
ohne  Analogie  bleibt.  Dass  die  beiden  Schilder  von  Anfang  an  eiu 
Ganzes  gebildet  haben,  geht  schon  daraus  hervor,  weil  lángs  der 
beiden  Seitenránder  winzige  kegelfórmige  Tuberkel  vorkomraen,  die 
doch  wohl  niemals  bei  etwaiger  Verwachsung  der  beiden  Schilder 
entstauden  worden  wáren. 

Aehnliches  Verhalten  wie  bei  den  vorhin  erwáhnten  Gattungen, 
durfte  bei  Thyestes  obwalten ;  denn  auch  hier  ist  mit  grosser  Wahr- 
scheinlichkeit  das  obere  Kopíschild  mit  dem  untern  in  derselben 
Weise  verbunden.  '-"j  Dieser  durchgreifende  Unterschied,  welcher  den 
Thyestes  vor  den  Cephalaspis-  und  Eukeraspis- Avten  auszeichnet,  ver- 
anlasste  mich,  den  Thyestes  von  den  letzteren  zu  trennen  und  zum 
Typus  einer  Familie  (Thyestiden)  zu  erheben. 

Mit  den  eigenthumlichen  Beziehungen  der  futteralartig  verbun- 
denen  Kopfschilder  scheinen  ausserdem  die  Verhiiltnisse  der  Mund- 
region  bei  Tremataspis  zusammenhángen,  welche  ebenfalls  keine 
Analogie  uuter  den  Vertebraten  haben.  An  der  Uuterseite  des  Kopfes 
der  Tremataspis  betheiligt  sich  an  der  Begrenzung  des  Mundes  eine 
ganze  Reihe  von  meist  rhomboidischen  Platten,  welche  als  Kehl-, 
IJranchial-  und  die  eigentlichen  Mundplatten  gedeutet  werdeu 
miissen  (Textfigur  2). 

Sehr  entfernte  Aehnlichkeit  findet  sich  bei  der  devonischen 
Gattung  Pterichthys,  indem  auch  hier  in  der  Mundregion  an  der 
Unterseite  des  Kopfes  zwei  Paare  lánglicher  Hautplatten  (mentale, 
semilunare)  vorkommen,  die  jedoch  mit  den  zu  drei  Reihen  geord- 
neten  Platten  der  Tremataspis  von  vorn  herein  nicht  verglichen 
werden  konnen.  Das  Einzige,  was  vielleicht  hervorzuheben  ware,  ist 
der  Umstand,    dass   bei  Pterichthys    die   Begrenzung  des  Mundes  an 


w 


')  Vergl.  Roiios,  1.  c.  25,  Fig.  5,  pag.  2-24— 2-26. 


8  XXXVII.  J.  v.  Rohon: 

der  Unterseite  des  Kopfes  ebenfalls  aus  lose  nebeneinander  gelagerten 
Pláttcheii  gebildet  wird.  Von  anderweitigen  Analogien  anderer  fossiler 
und  recenter  Fische  und  iiberhaupt  Vertebraten  ist  mir  wenigstens 
nichts  erinnerlich. 

Weitaus  bedeutungsvoller  in  morpbologischer  Beziehung  sind 
die  organologischen  und  histologischen  Beziehungen  namentlich  bei 
den  Aspidocephalen.  In  Betracnt  kouimen  zuniichst  die  Verbáltnisse, 
welche  sich  an  der  Oberflíiche  des  oberen  Kopfschildes  darbieten. 
Und   da  erscheint   von   besonderem   Interesse  das    in    der   Niihe   des 

M  U   a.  jn.pt.     a.  l.pt. 

^  m.  jtl- 

^/Ý^y^^^^^^-     P-  "'•  pf" 
hr  \ 


rs 


US 


Figur  2.  Tremataspis  Schmidti,  Kohox.  Obersilur  von  Oesel  in  Russland.  Untere 
Fláchenansiclit  des  Kopfes,  thei.weise  reconstruirt. ''')  U  =  Umschlagsrand  des 
oberen  Kopfschildes,  its  =i  unteres  Kopfschild,  M  — Mund opalte,  6í- =;  Kiemen- 
offnungen,  w  zz  mittlerer  Vorsprung  des  unteren  Kopfschildos,  a.  ?».  2><.  z::  vordere 
Mittelplatte,  a.  1.  pt.  zz  vordere  Seitenplatte,  m.  pt.  z=.  mittlere  Platte,  m.  1.  jd.  zz 
mittlere  Seitenplatte,  p.  m.  ^)í.  =z  hintere  Mittelplatte,  p.  I.  pt.  zz  hintere  Seiten- 
platte. Natiirliche  Grosse. 

Vordcrrandes  befindliche  unpaare  Gebilde,  bestehend  aus  einer  halb- 
kreisformigen,  voní  ringíormigen  Wall  uniscldossenen  Grube,  an  deren 
Boden  stets  eine  mittelstiindige  und  spaltforniige  Oeífnung  vorkommt. 
Dieses  Gebilde  nenne  ich  Frontalorgan  und  deute  es  als  ein 
eigenthiimliches  Sinnesorgan,  das  ich  bei  einer  friiheren  Gelegenheit 
ftir  ein  Homologon  von  oineni  wiihrend  der  enibryonalen  Periodě 
bei  verschiedenen  recenten  Wirbelthieren  durch  E.  Sei>enka  und  An- 
dere  beobachteten  und  als  Stirnorgan  oder  Paraphysis  bezeichncten 
G  ebilde  liielt.  Nachdem  ich  aber  in  die  auf  diese  Frage  beziigliche  Litte- 
ratur  neuerdings  Einblick  gewann,  bin  ich  zu  der  Meinung  gelangt,  dass 


^')  Vergl.  KoiioN,  1.  c.  2i',  Figuren  7a,  1)  nnd  8. 


Zur  Classification  der  palaeozoischen  Fische.  9 

das  Frontalorgan  der  Aspidocephalen  schwerlich  das  Homo- 
logon  der  bezeichneten  Paraphyse  sein  diirfte. 

Nicht  minder  interessant  verlmlten  sich  die  Augenoffnungen 
bei  Thyestes  und  Tremataspis,  weil  sie  ausserlich,  sofeni  sich  das 
Kopfschild  an  dem  Zustandekommen  derselben  betheiligt,  eine  ge- 
meinscliaftliche  Oeífnung  von  biscuitformigeii  Ansehen  darbieten  und 
nur  innerlich,  sofern  an  deren  Bildung  das  Primordialcranium  tlieil- 
nimmt,    in  Wirklichkeit    als  zwei  gesonderte  Oeífnungen  vorkommen. 

Weiterhin  bietet  in  niorphologischer  Bezielmng  grosses  Inter- 
esse,  die  sehr  bald  hinter  den  Augenoffnungen  sichtbare  unpaare 
Oeffnung,  welche  ich  gelegentlich  meiner  ersten  Untersuchung  fiir 
das  Homologon  des  Foranien  parietule  oder  des  Parietalauges 
der  recenten  Wirbelthiere  erklarte,  Spater  hábe  ich  diese  Meinung 
aufgegeben,  weil  ich  meine  Beobachtungen  an  besser  erhaltenen 
Exeinplaren  von  Tremataspis  anstellen  konnte.  Wahrend  friiher  das 
Parietalorgau  in  allen  zur  Beobachtung  gelangten  Fállen  stets  eine 
durchbrochene,  mit  doloraitischem  Gestein  erfiillte  Oeffnung  darbot, 
erscheint  dasselbe  an  besser  conservirten  Exeinplaren  als  undurch- 
brochene  Grube,  deren  Riinder  bogenformige  Ausschnitte  mit  nach 
innen  zugespitztcn  Vorspriingen  bilden.  Der  Boden  der  Grube  besteht 
aus  einer  spongiosen  Knochensubstanz,  welche  die  directe  Fortsetzung 
der  zwei  unteren  Schichten  der  Schildinasse  darstollt.  Hingegen  wird 
die  Randmasse  der  Grube  von  dem  oberflachlichen  Email  und  der 
darunter  liegenden  oberen  Knochenlage  gebildet.  Der  Beschattenheit 
nach  mochte  wohl  die  Grube  zur  Auínahme  eines  Sinnesorganos  ge- 
dient  haben;  allein  die  Function  desselben  war  jedenfalls  dermassen 
abweichende,  dass  es  also  mit  dem  Parietalauge  der  recenten 
Wirbelthiere  nicht  verglichen  werden  darf.  Immerhin  diirfte  auch 
jetzt  noch  die  Bezeichnung  Parietalorgau  der  ganzen  Saclilage 
vollkommen  entsprechen. 

Beachtenswerth  sind  weiterhin  zwei  kleine  rundě,  hinter  dem 
Parietalorgau  (Textfigur  7A,  del)  befindliche  Oeffnungen,  welche 
ich  als  aussere  Miindungen  der  beiderseitigen  Gehor orgáne, 
d.  h.  Dudus  eiidolymphatici,  deuten  mochte.  Als  Gefassmundungen 
kanu  man  sie  sicherlich  nicht  ansehen,  da  sie  von  solchen,  an  der 
Oberflache  des  Schildes  als  Porcn  vorhandenen  Gefassmundungen  sehr 
leicht  zu  unterscheiden  sind.  Womit  die  Oeffnungen  sonst  noch  zu 
vergleichen  wáren,  ist  mir  wenigstens  unerfindlich.  Bemerkeuswerth 
ist  noch  der  Umstand,    dass  die   in  Frage  stehenden  Oeffnungen  bei 


10  XXXVII.  J.  v.  Robou: 

keiner  andein  Form  der  Pteraspiden  und  Aspidocep halen 
vorkommen. 

Aehnliches  Schicksal  tlieilen  mit  den  vorherigen  Oeífnungen  die 
bedeutend  grosseren  ovalen  und  seitlichen  Oeffnungen,  von  deuen 
zwei  im  vordereu,  zwei  andere  im  mittleren  Absciinitt  des  oberen 
Kopfschildes  der  Tremataspis  vorkommen.  Die  vorderen  (Figur  7A, 
nfj  verhalten  sich  in  gleicher  Weise  wie  das  Parietalorgan ;  es  sind 
Gruben,  deren  Ránder  und  der  Boden  dieselbe  Beschaífenheit  wie 
das  Parietalorgan  aufweisen  und  morphologisch  den  Nasenoffnuu- 
gen  der  Fische  entspreclien  dúrften. 

Die  hinteren  Seitenoífnungen  (Fig.  7A,  spi)  sind  vollstiindig 
durchbrochen  und  konnen  wohl  ihrer  topograpliisclien  Lage  nach  nur 
als  Spritzlócher  gedeutet  werden. 

So  wichtig  und  hochbedeutend  die  verschiedenen  bisher  bespro- 
chenen  anatomischen  Verháltnisse  der  Schilder  nun  auch  sind,  so 
liegt  eine  weitere  Hauptbedeutung  bei  uuserer  Betrachtung  doch 
ohne  Zweifel  auf  dem  rein  histologischen  Gebiet.  Bei  Betretung  dieses 
Gebietes  miissen  wir  vor  Allem  die  Schilder  der  Pteraspiden  und 
jene  der  Aspidocep  halen  einer  gesonderten  Besprechuug  unter- 
ziehen. 

Den  ersten  Bericht  uber  die  histologische  Structur  der  Pteraspis- 
Schilder  lieferte  R.  Kner;  er  sagt:^-)  „Beziiglich  der  Structur  lassen 
sich  dreierlei  auffallend  verschiedene  Schichten  an  der  Scliale  unter- 
scheiden.  1.  Emailschicht  (continuirlicher  Ueberzug),  2.  Pris- 
menschicht,  3.  áusserste  Epidermisschicht...." 

Th.  H.  HuxLEY,  der  daraufhin  die  Pteraspis-'&z\Á\^%v  untersuchte, 
unterschied  ebenfalls  drei  verschiedene  Schichten:  1.  áussere  oder 
Emailschicht,  2.  mittlere  oder  reticuláre  und  3.  untere  oder 
lamellose  Schicht;  dabei  bob  Hdxley  den  volligen  Mangel  der 
Knochenzellen  (Knochenkorperchen)  besonders  hervor.  Zu  den- 
selben  Resultaten  gelangten:  E.  Ray  Lank ester  "''•')  bei  seinen  mikro- 
skopischen  Uutersuchungen  der  Píerasp/i-Schilder,  E.  W.  Claypole  -'*) 
bei  áhnlichen  Uutersuchungen  der  Palaeaspis,  G.  Lindstrom  ''''')  der 
Cyathaspis.    Auf  die  Weise  stimmt  die  mikroskopische  Structur  aller 


^^)  R.  Kneb,  1.  c.  14,  pag.  161. 
^=')  E.  Ray  Lankester,  1.  c.  19,  pag.  t; — 12. 

'^*)  E.  W.  CLAvroLE.    Palaeaspis   americatia.    Qiiart.    Joiiru.  Geol.  Soc.    Vol. 
XLL,  London  1885,  pag.  220. 

*')  G.  LiNJJSTRUM,  1.  c.  16,  pag.  6 — 8. 


Zur  Classiíicatiou  der  palaeozoischeu  Fisclie.  H 

Vertreter  der  Pteraspiden,    beziehimgsweise   der  Aspidorhini, 
iiberein. 

Bei  meinen  spater  erfolgten  Untersuclmngon  der  Pteraspis 
und  Tolypaspis  konnte  icli  inich  voii  der  Riclitigkeit  der  vorherigen 
Angaben  iiberzeugen.  -'')  Meine  Auífassung  weicht  jedocli  iu  Betreff 
der  Schichtenanzahl  von  jener  der  geiiaiinten  Forsclier  darin  ab,  dass 
ich  statt  d  r  e  i,  f  ti  n  f  Schichteii  uiiterscheide :  1 .  oberflachliclieii  Schmelz 
(Email),  2.  Dentin  bestehend  aus  homogener  durchsichtiger 
Grundsiibstanz  und  den  darin  verlaufenden,  mássig  verzweigten  Den- 
tinrohrchen,  3.  r  e  t  i  c  u  1  a  r  e  s  G  e  w  e  b  e,  zusammengesetzt  aus  homo- 
gener durchsichtiger  Grundsubstanz  mit  den  darin  vorkommenden, 
vielfach  verastelten  und  anastomosirenden  HAVER'schen  Kanálen,  4.  die 
Schicht  der  M  ar  kra  ume,  bestehend  aus  charakteristischen  prisma- 
tischen  Hohlen  mit  dunnen  Zwischenwanden  und  5.  osteoides 
Gewebe,  theils  aus  faserigen,  theils  aus  homogenen  Lamellen 
bestehend.  Es  entsprechen  nun  morphologisch  die  obersten  zwei 
Schichten  (1  und  2)  den  Placoidschuppen  der  Selachier,  das  reticuláre 
Gewebe  der  HAVER'schen  Kanále  einer  Šumme  von  modificirten 
Cement-  oder  Basalplatten  derselben  Schuppen,  wáhrend  die  unteren 
zwei  Schichten  (4  und  5),  d.  h.  die  M  a  r  k r  á  u  m  e  und  das  o  s  t  e  o  i  d  e 
Gewebe,  welches  ein  hartes  oder  knochenartiges  Gewebe  oline  Kno- 
chenzellen  (Knochenkorperchen)  darbietet,  ein  allein  den  Ptera- 
spiden zukommendes  Grundgewebe  bilden. 

Wesentlich  anderer  Art  ist  der  histologische  Aufbau  der  A  s  p  i- 
docephalen-Schilder,  da  er  durch  das  Vorhandensein  zahlreicher 
Knochenzellen  mit  verzweigten  Pr imiti vróhrchen  ausge- 
zeichnet  ist.  Hdxley,  der  das  Cep}ialaspis-'^á\M  zuerst  einer  einge- 
henden  histologischen  Untersuchung  unterwarf,  unterscheidet  an  einem 
verticalen  Durchschnitt  ebenfalls  drei  verschiedene  Schichten: 
1.  áussere,  2.  mittlere  und  3.  innere  Schicht.  Letztere  be- 
steht  aus  spindelformigen  Knochenzellen,  die  iibereinstinnnend  mit 
der  lamellosen  Grundsubstanz  parallel  geordnet  sind.  Die  nnttlere 
Schicht  zeichnet  sich  durch  das  seltene  Vorkommen  oder  durch  voll- 
stándigen  Mangel  der  Knochenzellen  und  der  stark  verastelten  Ha- 
vEiis'schen  Kanále  aus, 

Die  áussere  Schicht  zeigt  einc  homogene  Grundsubstanz,  in  der 
wiederum  feine  verástelte,  mit  den  HAVKRs'schen  Kanálen  zusammen- 


2»)  RoMON,  1.  c.  20,  pag.  30  iind  31. 


12  XXXVU,  J.  V.  Rohon: 

háiigende    Rohrchen    verlaufen;    cliese    Schicht    wird    ausserdem  von 
einer  sehr  diinnen  Schmelzlage  bedeckt 

Die  in  Vorstehendem  mitgetheilten  Structurverhaltnisse  beziehen 
sich  auf  die  Cephalaspiden  (Cephalaspis,  Eukeraspis)  und  nicht 
auf  die  Thyestiden  und  Tremataspiden.  Obwohl  der  histo- 
logisclie  Bau  bei  den  Yoitretern  der  letzteren  Familien  mit  dem 
vorhin  geschilderten  im  Wesentlichen  iibereinstimmt,  dennoch  konnen 
nicbt  unbedeutende  Unterschiede  erkannt  werden.  So  bemerkt  man 
an  einem  verticalen  Querscbliíf  von  Thyestes  drei  Schichten: 
1.  oberfláchlich  eine  feine  Emailschicht,  2.  spongiose  Kno- 
chensubstanz  mit  reticularer  Anordnuug  der  HAVERs'schen  Ka- 
nále und  Knochenzellen  und  3.  lamellose  Schicht  mit 
wenigen  aufsteigenden  HAVERs'schen  Kanálen  und  eigenthiimlichen 
Knochenzellen  oder  diesen  áhnlichen  Ráumen. 

An  einem  verticalen  Querschliff  von  Tremataspis  kann  man 
schon  bei  fliichtiger  Betrachtung  vier  Schichten  unterscheiden : 
1.  oberfláchlich  den  Schmelz  (Email),  2.  spongiose s  Kno- 
chengewebe,  das  aus  einer  homogenen  durchsichtigen  Grundsub- 
stanz  mit  HAVERs'schen  Kanálen  und  strahligen  Knochenzellc.i  besteht, 
3.  Schicht  der  M  a  r  k  r  á  u  m  e  und  4.  lamellose  oder  i  n  n  e  r  e 
Schicht,  von  derselben  Beschaffenlieit  wie  bei  Thyestes. 

Aus  dem  Gesagten  ergeben  sich  in  Bezug  auf  den  histologischen 
Bau  zwischen  den  verschiedenen  Familien  folgende  Unterschiede. 
Die  Pteraspiden  entbehren  der  Knochensubstanz,  nicht  aber  die  Thy- 
estiden Cephalaspiden  und  Tremataspiden.  Den  Thyestiden  und  Tre- 
mataspiden mangelt  es  an  einem  D  e  n  t  i  n,  nicht  aber  den  Pteraspiden 
und  Cephalaspiden, 

Durch  die  Markráume  (3.  Schicht)  zeichnen  sich  die  Ptera- 
spiden und  Tremataspiden  aus.  Hingegen  besitzen  alle  genannten 
Familien  die  erste  Schicht,  d.  h.  den  oberfláchlich en  Schmelz 
(Email),  wáhrend  das  Knochengewebe  nur  den  Thyestiden, 
Cephalaspiden  und  Tremataspiden  gemeinschaftlich  zukommt. 

Wenn  wir  indess  noch  weitere  Vergleiche  der  mikroskopischen 
Structur  nach  zwischen  diesen  vier  Familien  und  allen  iibrigen  Fischen 
anstellen,  so  gelangen  wir  zu  allgemeinen  Ptesultaten,  die  nicht  ohne 
Belang  sein  diirften.  Es  entsprechen  die  oberen  oder  zwei  ersten 
Schichten  der  Pteraspiden  und  Cephalaspiden  den  Placoidschuppen 
der  Selachier,  wáhrend  die  unteren  zwei  Schichten  (Markráume  und 
osteoides  Gewebe)  der  Pteraspiden  kein  Analogen  haben.  Dass  die 
unteren  Schichten  (Knochengewebe)  der  Aspidocephalen  dem  gleicheu 


Zur  Cliiasiíicatioii  der  palacozoischeii  Fihclie.  13 

Gewcbe  der  Ganoiclen  entspreclien,  ist  wolil  selbstverstiindlicli.  Ueber- 
einstimmenden  Bau  findeii  wir  in  den  Tht/estes-^cKúáern  und  Scliuppen 
von  der  receiiten  Gattung  Polypterus.  Der  Querschliff  einer  solcheii 
PoZí/p#enťs-Sclmppe  zeigt  oberflachlich  den  díinnen  Sclnnelzuberzug, 
wahrend  die  iibrige  Schuppenmasse  aus  Knochengewebe  besteht. 
Dieses  zerfállt  in  zwei  Scbichten,  von  denen  die  obere  spongioses 
Knochengewebe  mit  straliligen  Knochenzellen,  untere  ebensolches  Ge- 
webe  mit  spindelformigen,  meist  liorizontal  gelagerten  Knochenzellen 
darstellt. 

Wenn  nnn  auch  niciit  geleugnet  werden  soli,  dass  mancherlei 
Ufíbereinstimmung  zwischen  den  Vertretern  der  in  Frage  stehenden 
Fischgruppe  und  den  ubrigen  Fischen  besteht.  dennoch  sind  die  orga- 
nologischen  Unterschiede,  wie  wir  sahen,  sehr  bedeutende  und  von 
gríisster  Tragweite  fiir  die  Beurtheilung  der  systematischen  Bezie- 
hungen  jener  Fischgruppe.  Was  aber  letztere  vor  den  sámmtlichen 
Vertebraten  auszeichnet,  das  sind  die  hochst  merkwiirdigen,  von  mir 
nenerdings  beobachteten  anatomischen  Verháltnisse  am  Priuiordial- 
craiiium  der  Thyestiden,  '^')  die  ich,  auf  mancherlei  Erscheinungen 
gestiitzt,  bei  den  ubrigen  Familien  der  Aspidocephalen  und  Tremat- 
aspiden  voraussetze. 

Das  knorpelige  Primordialcraniuni  der  Thyestiden  besteht  aus 
einer  vorderen  und  einer  hinteren  Abtheilung;  beide  Abtheilungen 
sind  dorso-lateial  deutlich  abgegreuzt  und  durch  ihre  mittlere  Masse 
verbunden.  Im  vorderen  Abschnitt  zerfállt  das  Primordialcranium 
beiderseits  in  fiinf  Segmente;  Umfang  und  Liinge  der  Segmente 
nehnien  von  vorn  nach  hinten  zu  (Textfigur  1,  I,  II,  III,  IV,  V).  Der 
hintere  Abschnitt  des  Primordialcranium  weist  dagegen  keinerlei 
Segnientiruug  auf. 

Schon  aHein  die  Segmentirung  des  Pi'imordialcranium  ist  meiner 
Meinung  nach  hinreichend,  um  uuserer  Fischgruppe  einen  gewisser- 
massen  selbststilndigen  Platz  in  einer  Unterclasse  anzuweisen.  Freilich 
bleibt  ihre  Stellung  unter  den  ubrigen  Unterclassen  der  Fische  vor- 
láufig  eine  unbestinnnbare. 

In  den  nachfolgenden  Zeilen  ist  die  specieile  Erorterung  der 
Ordnungen,  Familien  und  Gattungen  enthalten. 


'")  Vergl.  RoH(JN,  1.  c.  24  und  25. 


14  XXXVU.  J.  v.  Rohou: 

Cl.  Pisces. 
Subcl.  Protocephali,  mihi. 

(Incertae  sedis.) 
Ordo  I.  Aspidorhini,  mihi. 

(Heterostraci,  Ray  Lankester.) 

Familie.  Pteraspidae. 

Genus  Pteraspis,  Kner  et  Huxley. 
rostrata  (Agassiz). 
Crouchi,  Lankester. 
angustata,  Alth. 
podolica.  Alth. 
Mitchelli,  Powrie. 
rhenana,  Sohluter. 
Cyafhaspis,  Lankester. 
Banksi  (Huxley  et  Salter), 
integer,  Kunth. 
Schmidti,  Geinitz. 


» 
» 

» 

55 
5J 
55 
5> 
55 
55 

„  Sturi,  Alth. 

„  acadica  (Matthew). 

55 


Maccullought^  A.  S.  Woodward. 


Subgenus  Tolypaspis,  F,  Schmidt. 

„  tmdulata  (Panděr). 

Genus  Palaeaspis,  Claypole. 

sericea  (Lankester). 
americana,  Claypole. 


55 

55 


Ordo  n.  Aspidocephali  (Brandt). 

(C  e  p  h  a  1  a  s  p  i  d  a  e,  Huxley.) 
(O  s  t  e  o  s  t  r  a  c  i,  Lankester.) 

1.  Familie  Thyestidae,  mihi. 

Genus  Thyestes,  Eichwald. 

verruúosus,  Eichwald. 


Zur  Classification  der  palaeozoischcu  Fische.  15 

Genus  Thyesfes,  Schrenchi  (Panděr). 
„         Salteri,  Egerton. 
„         Egertoni,  Lankesteb. 

2.  Familie.  Cephalaspidae. 

Genus  Cephalaspis,  Agassiz. 

„  Lyelli,  Agassiz. 

„  Salvey,  Egerton. 

„  Potvriei,  Lankester. 

„  Pagei,  Lankestee. 

„  Murchisoni,  Egerton. 

„  Lightbodii,   Lankester. 

„  campbelltonensis,  J.  F.  Whiteaves. 

„  Dawsoni,  E.  R.  Lankester. 

„  laticeps,  Traquair. 

„  Jexi,  Traquair. 

„  magnifica,  Traquair. 

„  Eukeraspis,  Lankester. 

„  pustídifera  (Agassiz). 


3.  Fam.  Tremtaspidae,  A.  S.  Woodward  u.  J.  V.  Rohon. 

Genus  Trcmataspis,  F.  Schmidt. 

„  Schmidti,  Rohon. 

„  Mickwitzi,  Rohon. 

„  Simonsoni,  Rohon. 

„  Didymaspis^  Lankester. 

„  Grindrodi,  Lankester. 

„  Oonaspis,  Jahn. 

„  hosfinensis,  Jahn. 

Im  Anschluss  an  das  vorstehende  Verzeichnis  moge  die  Charakte- 
ristik der  Unterclasse,  der  Ordnungen,  Familien  und  Gattungen  íblgen. 
Die  zu  den  verschiedenen  Gattungen  gehorigen  Arten  werden  unter 
gleiclizeitiger  Angabe  der  sie  fiihrenden  Schichten  und  Fundorte  auf- 
gezahlt. 


16  XXXVU.  J.  v.  Rohou: 

Cl.  Pisces. 

Subcl.  Protocephali,  milii. 

(lucertae  sedis.) 

Erloschene  palaeozoische  Fische  mit  wohl  aiisge- 
bildeteni  Hautskelet.  Kopf  durch  verkalkte  oder  ver- 
knocherte  Hautplatten  geschútzt;  Rumpf  init  rhombi- 
schen  Schuppen  v  on  verschiedeiier  Grosse  bedeckt. 
Wirbelsáule  unverknochert.  Inneres  Kopf  skelet  (Pri- 
mordialcranium)  segmeutirt  oder  unbekannt.  Brust- 
flossen  rudimentár,  Schwanzťlosse  lieterocerk. 

Ordo  I.  Aspídorhíni,  milii. 

(Heter ostraci,  Ray  Lankester.) 

Kopf  und  vorderer  Ťheil  des  Rumpfes  durch  ein  verkalktes 
Riicken-  und  Bauchschild  geschiitzt.  Augenoffnungen  klein  am  Aussen- 
rande  gelegen.  Flossen  fehlen;  inneres  Skelet  unbekannt. 

Diése  Ordnung  enthalt  nur  eine  Familie. 

Familie  Pteraspidae. 

Ruckenschild  aus  mehreren,  fest  verbundenen  Stiicken  zusamnien- 
gesetzt;  Bauchschild  einfach.  Beide  Schilder  oberflachlich  mit  feinen 
Streifen  oder  mit  verschiedenartig  geordneten  Plattchen  verziert. 
Cauda  zuweilen  mit  rhombischen  Schuppen  bedeckt. 

Genus  Pteraspis,  Kner  und  Huxt>ey. 

(J.  Knek,  1.  c.  14,  pag.  1G5;   eraendirt  Th.  H.  Huxlky,  Qiiart.  Journ.  Geol 
Soc.  Vol.  XVII.  London  ISGl,  pag.  106.) 

Syn.  Palaeoteuthis^  Ferd.  Roemer,  1.  c.  26,  pag.  72. 

Archaeoteuthis,    Ferd.  Roemer  :    Bronn's  Leth.  Geognostica, 

Vol.  1.,  1855,  pag.  520. 
Scaphaspis,    E,   Ray   Lankester:    Rep.   Brit.    Assoc.    1864 

(1865),  Trans.  Séct.  pag.  58  (ex  parte). 

Pas  Ruckenschild    ist    aus    sieben,    fest    verbundenen   Stiicken 


Zur  Classification  der  palaeozoisclien  Fisclie. 


17 


ziisammeiigesetzt:  (Fig.  3)  aus  einer  Centmlplatte  (D  „disc''),  dem 
dreieckigen  Rostrum  (R,  „Rostral  region"),  den  zwei  Seitenplatteu 
mit  zwei  hinteren  Eckplatten  (C,  „cornua")  und  endlicli  aus  dem 
hinteren  Stachel   (S). 


B 


O 


c 


o 

c 


D 


8 


Figur  3.    Pteraspis  rostrata  (Agassiz).    Ríickenschild.    E=  rostrum,    O  z=  orbita, 


D  =  Centralplatte    („Central    disc"),    C  =:  Seitenplatteu    („corinia"),    S 
(„posterior  spině").  (Nach  E.  Ray  Lankester.) 


Stachel 


Das  Bauclischild  ist  einfach,  lánglich  und  gewolbt.  Beide  Schilder 
sind  oberflachlich  mit  feinen,  meist  parallel  verlaufenden  Streifen 
verziert.  Der  liistologische  Bau  beider  Schilder  lásst  fiinf,  vollkomraen 
verbundene  Schichtcn  erkennen:  1.  Oberflachlich  den  zarten  Schmelz- 
iiberzug  .Email),  2.  Dentin,  bestehend  aus  homogener  durch- 
scheinender  Grundsubstanz  und  zahlreichen,  raássig  verzweigten 
Dentinrohrchen,  3.  reticulare  Schicht,  welche  aus  homogener 
durchscheinender  Grundsubstanz  und  núissig  verástelten  HAVERs'schen 
Kanálen  besteht,  4.  die  Schicht  der  Markráume  oder  Prismen- 
schicht  und  5.  osteoide  Schicht,  die  aus  zahlreichen  fibrillaren 
Lamellen  zusammengesetzt  ist.  Der  Stachel  (S)  weist  im  Wesentlichen 
dieselben  Structurverhaltnisse  auf.  Oberflachlich  ist  derselbe  mit  ganz 
gleichen   feinen  Streifen   wie  die  beiden  Schild(>r  verziert.    Auch  der 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Ciasse.  18í)6.  2 


18  XXXVII.  J.  V.  Robon: 

histologischc  Bau  tles  Stachels  zeigt  dieselbe  Schichtenfolge,  nur  mit 
clem  Unterschied,  dass  das  innere  osteoide  Gewebe  fehlt,  und  dass 
die  vierte  Schicht  der  M  ar  kra  ume  (Prismen)  deu  inneren  Axial- 
tlieil  des  Stachels  bildet. 

Diese  Gattung  enthiilt  sechs  Ar  ten: 

Pteraspis  rostrata  (A.  Agassiz). 

Formation  und  Fundort.  Unterer  alter  rother  Sandsteiu  (Devon) 
von  Herefordshire,  Montmouthsliire  und  Glamorganshire  in  England; 
Obersilur  von  Iwanie  in  Galicien. 

Pteraspis  Crouchi,  E.  R.  Lankester. 

Formation  und  Fundort.  Unterer  rother  Sandstein  (Cornstones) 
von  VVhitbatch  und  Ludlow,  Herefordshire,  Abergavenny  und  Mont- 
mouthsliire in  England. 

Pteraspis  anguatata,  A.  von  Alth. 

Formation  und  Fundort.  Unter  Devon  von  Iwanie  und  Krisz- 
czatek  in  Galicien. 

Pteraspis  podolica,  A.  von  Ai/rn. 

Formation  und  Fundort.  Ober-Silur  von  Zaleszczyki,  Kriszczatek 
und  Dobrowlany  in  Galicien. 

Pteraspis  Mitchelli,  J.  Powiue. 

Formation  und  Fundort.  Unterer  rother  Sandstein  (Devon)  von 
Forfarshire  in  Schottland. 

Pteraspis  rhenana,  C.  Schluter. 

Formation  und  Fundort.  Unter-Devon  bei  Bonn  in  Deutschland. 

Genus  Cyathaspis,  Ray  Lankester.  Rep.  Brit.  Assoc.  1864 
(186;)),  Trans.  Sect.  pag.  58. 

Syn.  Diplaspis,  G.  F.  Matthew:  Bull.  Nat.  Hist  Soc.  New 
Brunswick,  Nr.  VI.   1887,  pag.  69. 

Scaphaspis,  E.  R.  Lankester:  Rep.  Brit.  Assoc.  1864  (1865), 
Trans.  Sect.  pag.  58  (ex  parte). 


Zur  CIasHÍficatioii  dtu-  palaeozoi.olifu  Fisclic.  19 

Riickenscliikl  oval  und  aiis  vier  Stiicken  bestehond :  einc  Ceiitral- 
platte  („disc"),  zwei  Seitenplatten  („cornua")  und  oine  Rostraljdatte; 
die  Augenoffnungen  nur  tlicilweise  von  Schild  umgeben.  Oberflachlich 
ist  das  Riickenschild  init  meist  parallel  geordiieten  Leistchen  verziert. 
Baucbscliild  einfacb  und  oval.  Histologischer  Bau  beider  Schilder  ist 
aus  fiinf  Scbicliten  zusammengesetzt :  1.  oberflachlichcr  Schmelzuber- 
zug  (Email),  2.  Dentin  mit  zahlreicben  Dentinrohrchen,  3.  reti- 
culáre  Schichtmit  liouiogener  durchscheiuender  Grundsubstanz 
und  niiissig  verzweigton  HAVERs'scben  Kaniilen,  4.  Se  li  i  elit  der 
Medullarraume  und  5.  die  osteoide  Schicht. 

Diese  Gattung  umfasst  folgende  Ar  ten. 

Cyafhaspis  Banksi  (Huxley  et  Saltkr). 

Formation  und  Fundort.  Ober-Ludlow  und  Downton  Sandstone 
von  Heredfordsbire  in  England. 

Cyathaspis  integer.  A.  Kunth. 

Formation  und  Fundort.  Obersilurische  Geschiebe  von  SchíJne- 
berg  bei  Berlin  und  Bromberg  in  Deutschland. 

Cyathaspis  SchniicUi,  E.  Geinitz. 

Formation  und  Fundort.  Obersilurische  Geschiebe  von  Rostock 
in  Deutschland  und  Obersilur  von  Gotland  in  Schweden. 

Cyathaspis  Sturi,  A.  von  Alth. 

Formation  und  Fundort.  Obersilur  von  Doroschoutz  und  Wasileu 
am  Dnjester  in  Galicien. 

Cyathaspis  acadica  (G.  F.  Matthew). 

Formation  und  Fundort.  Obersilur  (2.  Abtheilung)  von  Westfield 
in  New-Brunswick. 

Cyathaspis  Maccullougki,  A.  Smidt  Woodward. 

Formation  und  Fundort.  Unterer  rother  Sandstein  (Lower  Old 
Red  Sandstone)  von  Herefordshire  in  England. 

?  Subgenus  Tolypaspis,  F.  Schmidt  (1.  c.  29,  1893,  pag.  99). 


20  XXXVU.  J.  v.  Rohon: 

Syn.   Tvlypelepis,  Clir.  H.  Pandeu,  1.  c.  17,  pag.  60. 

Oniscolepis,    Cbr.  H.  Paxder,    1.  c.   17,  pag.  56  (ex  parte). 

Ovales  Scliild  mit  verzierter  Oberflaelie.  Die  Verzierung  bestelit 
aus  zahlreichen  glánzenden,  an  den  Riindern  theils  glatten,  tbeils  fein 
gezackten  Plattchen,  welche  bald  gerade  oder  krumm,  bald  bogen- 
formig  oder  gewunden  verlaufen  und  inselartige  Gruppen  bilden.  In 
der  vorderen  Abtheilung  des  Scliildes  kommt  an  jedem  der  beiden 
Seitenránder  ein  lánglicber  Ausschnitt  vor.  Die  Innenfláche  des 
Schildes  ist  glatt  und  mit  zahlreichen  porenartigen  Oeffnungen,  Miin- 
dungen  der  HAVERs'schen  Kanále,  ausgestattet.  Der  histologische 
Bau  besteht  aus  fiinf,  ilbereinander  gelagerten  Schichten:  1.  Schmelz 
(Email),  2.  Dentin,  dessen  Ruhrchen  entweder  von  den  Haykrs'- 
schen  Kanalen  oder  Markriiumen  entspringen,  3.  schwach  entwickelte 
reticulare  Schicht  der  HAVERs'schen  Kanále,  4.  Schicht  der 
M a  r k r  á u m e    (P r i s m e n)    und    5.  homogene  osteoide  Schicht. 

Eine  Art. 

Tylypaspis  undidata  (Panuer). 

Formation  und  Fundort.  Obersilur  von  Ohhesaare-Pank  auf  der 
Insel  Oesel  in  Kussland    und   Ludlow  Bone-Bed   in  England. 

Genus  Palaeaspis,  Clayi'ole.  (1.  c.  4.   1884,  pag.   1224.) 

Syn.  Holaspis,    E.    R     Lankester.    Geol.    Mag.    Vol.    X.    1873, 
pag.  242. 

Scaphaspis,  E.  R.  Lankester.  Rep.  Brit.  Assoc.  1864  (1865), 
Trans.  Séct.  pag.  58  (ex  parte). 

Riickenschild  liinglicli  oval,  zwei  Seitenplatten,  Augenoffnungen 
unvollkommen  gesclilossen;  Bauchschild  einfach  und  oval.  Beide 
Schilder  oberfláchlich  mit  feinen  parallel  geordneten  Leistchen  ver- 
ziert.  Histologischer  Bau  verhált  sich  in  derselben  Weise  wie  bei  Púer- 
aspis  und  Cyathaspis. 

Zwei  Ar  ten. 

Palaeaspis  sericea  (Lankester). 


Zui-  Classifiration  tler  palaeozoisclien  Fische.  21 

Formation  und  Fundoit.  Untercr   rother  Sandstein  (Cornstones) 
von  Abergavenny  und  Monmouthshire  in  England. 

Palaeaspis  amerkana^  E.  W.  Claypole. 

Foťiuatiun  und  Fundoit.  Onondaga  Group  (Obersilur)  von  Perry 
Co,  Pennsylvania,  U.  St.  A. 


Ordo  11.  Aspidocepliali  (Brandt). 

(Cephalaspidae,  Huxley). 
(O  steo  Straci,  Lankester). 

Kopf  durch  einfaches  verknochertes  Schild  oder  zwei  Schilder 
geschutzt.  Augenoffnungen  ausserlicli  getrennt  oder  vereinigt.  Rumpf 
und  Cauda  mit  meist  rhombisclien  Scbuppen  von  verschiedener  Grosse 
bedeckt.  Wirbelsáule  unverknochert.  Knorpeliges  Primordialcranium 
theilweise  segmentirt  oder  unbekannt.  Schwanzflosse  heterocerk. 

Zu  dieser  Ordnuug  gehoren  drei  Familien. 

1.  Familie  Thyestidae,  mihi. 

Obereš  Kopfschild  einfach,  im  occipitalen  Abschnitt  segmentirt, 
unteres  Kopfschild  einfach,  am  Vorderrande  gezackt.  Beide  Schikler 
obei'íiáchlich  mit  runden  oder  staclielformigen  Hockeru  verziert.  Rumpf 
und  Cauda  mit  Scbuppen  von  verschiedener  Grosse  bedeckt.  Der 
vordere  Abschnitt  des  Primordialcranium  segmentirt.  Wirbelsiiule  un- 
verknochert. Flossen  unbekannt. 

Diese  Familie  ist  durch  eine  Gattung  vertreten. 

Gattung  Thyestes,  Eichwald.  (1.  c.  7.  1854,  pag.  108.) 

Syn.  Aiichenaspis,  G.  Ecerton,  1.  c.  8,  1857,  pag.  286, 

Das  nach  vorne  elliptische,  nach  hinten  viereckige  obere  Kopf- 
schild besitzt  Lateralhorner  mit  eiuem  Randumschlage;  die  Occipital- 
region  desselben  ist  jederseits  aus  vier,  fest  verbundeuen,  segment- 
artig  geordneten  Hautplatten  zusammengesetzt.  Die  nach  innen  zu 
getrennten  Augenhohlen,  stellen  áusserlich  einfache,  biscuitformige 
Oeťfnung  dar.  Vor  dieser  findet  sich  das  unpaare  Frontalorgan  in 
Form  einer  runden  Grube  mit  eiuer  Spalte.    Hinter  den  Augen  liegt 


22 


XXXVIl.  J.  v.  liohon; 


die  lángliche  Parietaluífnimg  (Parietalorgan).  Die  mittelstandige 
Crisfa  occipitalis  besteht  aus  einer  Reihe  lielniformiger  Hockern  und 
bildet  eiiien  Vorsprung  am  Hinterrande  des  Scliildes.  Uuteres  Kopf- 
schild  einfach,  an  seinem  Vorderrande  gezackt.  Beide  Schilder  ober- 
fláclilich  mit  eigenartigen  stachel-  und  lielmformigen,    innerlich  Iiolileii, 

fro 


rs 


^  r  !•  <r%fr^  ■  r  •■■      •-  '  r    r  t,\-  .  -J  \jt.-       ,  ,  /h 
f^^KVT,  »-  r  r.i  ■  r-.   :,  (>„'  -Cl  •    o  ,•,  ..  f  f^./h 

K\  ■.  r^^tl  V-  -f  ,  ,,,  r^\  r^  O.C-   ''  ■  r  •  C'  Ih 


O 


po 


•^  c-c^   ^ 


s 


Co 


Figur  4.  Thyestes  verrucosus,  Eichwald.  Obersilur  von  der  Insel  Oesel  in  Ku  sland 
Obereš  Kojifschild.  -*j  O  zz  Auí^enoftnungeu,  fro  —  Frontalorgan,  ^^o  =r  Parietal- 
orgaii,    /S  r=  segmentartigo    Hautplatte,    Co  ^  Crista  occqníalis,    rs  3=  Randhockcr 

Zweimal  vergrossert. 

oder  runden  Hockern  bedeckt.  Die  grossten  Hocker  bilden  jedevseits 
in  der  Occipitalregion  drei  Langsreilien,  aus  je  vier  Hockern  zusam- 
mengesetzt.  Dem  histologischen  Baue  nadi  bestelien  die  beiden  Kopf- 
schilder  allentlialben  aus  drei  Schicliten:  1.  oberfláchlicher  Schmelz 
(Email),  2.  spongiose  und  3.  lamellose  Knochensubstanz. 
Das  knorpelige  Primordialcranium  ist  oberfláchlidi  durch  eine  bila- 
terale  Sonderung  in  einen  vordercn  und  einen  liinteren  Abschnitt 
abgetheilt. 

Beide  Abschnitte  sind  in  der  Mittellinie  durch  ein  leistenformiges 
Gebilde  verbunden.  lni  vorderen  Abschnitt  des  Primordialcranium 
linden  sich  fiinf  Segmentpaare,  die  von  vorne  nach  hinten  allmalig 
an  Uinlang  und  liiinge  zunehmen;  der  hintere  Schadelabschnitt  un- 
segmentirt  (Textfigur  1,  I,  II,  III,  IV,  V  und  HA). 


',  Vergl.  RoiiuN,  1.  c.  -20,  Taf.  I,  Fig.  I. 


Zur  Classificatiou   der  palaeozoisclien  Fische.  23 

Zu  dieser  Gattung  eehoren  vier  Arten. 


Thyestes  vernicosus,  Eichwald. 

Foimation  uiid  Fuudort.  Obersilur  voii  Rotzikiill  auf  der  Insel 
Oesel  in  Russland. 

Thyestes  SchrencJci,  Panděr  und  F.  Schmidt. 

Formation  und  Fundoit.  Obersilur  von  RotzikíUl  auf  Insel  Oesel 
in  Russland. 

Thyestes  Salteri^  P.  G.  Egerton. 

Formation  und  Fuudort.  Ober-Ludlow  Tilestones  von  Ludlow 
in  England. 

Thyestes  Egertoni,  E.  R,  Lankester. 

Formation  und  Fundort.  Unterer  rother  Sandstein  Passage  Beds 
von  Ledbury  und  Herefordshire  in  England. 

2.  Familie  Cephalaspidae,  Hcxley. 

Kopf  durch  ein  grosses  einfaclies,  am  Rand  umgesclilagenes 
Schild  geschiitzt;  die  Augenhohlen  getrennt.  Wirbelsaule  nicht  ver- 
knochert.  Rumpf  mit  rliombischen  Sehuppen  von  verschiedener  Grosse 
bedeckt.  Schwanzflosse  heterocerk. 

In  diese  Familie  gelioren  zwei  Gattungen. 

Genus  Cephalaspis,  Agassiz.  (1.  c.  1,  1835,  pag.  135.) 

Syn.  Eucephalaspis,    E.  R.    Lankester,    1.  c.  19.  1870,   pag.   43. 
Hemicydaspis,  E.  R.  Lankester,  ibidem,  pag.  43. 
Zenaspis^  E.  R.  Lanke-ter,  ibidem,  pag.  43. 

Kopfschild  gross,  einfadi,  halbkreisformig  mit  Lateralhornern 
oder  hinten  abgestutzt.  Die  Oberfliiclie  des  Schildes  tuberculirt;  die 
A  u  g  e  n  i)  f  f  n  u  n  g  e  n  getrennt.  Vor  den  Augeniiífnungen  das  F  r  o  n- 
tal organ,  binter  densolben  das  Par ietal organ  („postorbitid 
valley,"  E.  R.  Lankester).  Rumpf  spitzt  sidi  nach  hinton  zu ;  er  ist 
oben  von  einer  dorsalen,  unten  von  einer  ventralen  und  jederseits 
von  zwei  Reihen  viereckiger  Sciiuppen  bedeckt;  die  obere  Seitenreiiie 


24 


XXXVU.  J.  v.  Iřohon: 


enthált  grosse,  liingliche  Schuppen.  Der  liistologische  Bau  der  Schuppen 
stimmt  mit  jenem  des  Kopfschildes  ubereiii ;  man  untersclieidet  vier 
Schichten:  1.  oberíliiclilicli  den  Scbmelz  (Email),  2.  Dentin, 
3.  schwammige   und   4.  lamellose   Knochensu  bstanz.    Die 


Brustflossen   ohne   Strahlen,    doch 


mit  kalkigem  Ueberzug. 


Riicken- 


7)1.  C. 


a.f. 
i.  p. 

i.  g. 


J}.  c. 


a.f. 


a .  'p. 


o.  r. 


jj.  o.  v. 


P- 


2)  <i.   j).  r.     p.  s. 


p.  a. 


Figur  5.  Cephalaspis  Lyelli,  L.  Agassiz.  Kopfschiid.  Lower  Old  Eed  Sandstone 
von  Englaiid.  o.  v.  -=.  Augenoffoung,  a.f.  —  Froiitalorgaii  („aiitorbital  fossae"),  a.  p.  = 
anteorbitaler  Hócker  (anteorbital  promitieuces  ),  i.  g.  =  interorbitaler  Hócker  oder 
Grube  („iuterorbital  lidge  or  groove"),  ?••  p-  =:  iuterorbitalor  Hócker"  („interorbital 
l)roiuineiice"),  m.  c  zzi  Eandzellea  („marginal  cells"),  2'.  o.  v.  =:  P;iriet;ilorgan  („postor- 
bital  valley"),^^.  c  —  Lateralhorn  („posterior  cornu"),  p  a.  =r  hiiitere  Ei  ke  („posterior 
augle"),  2}-'>'-^^  Crista  occipitalis  {,.posterior  ridge").  í?.  s.  =:  Vorspriiiig  („posterior 
spině"),  7- =:  Eand  („rini").  (Nach  E   R.  Laxkester.) 


und  Scbwanzíiosse  mit  Stralden   und   vorn  mit  Fulcra;    von  letzterer 
ist  nur  der  untere  Lappen  entwickelt. 

Diese  Gattung  umfasst  elf  A  r  t  e  n. 


Cephalaspis  Lyelli,  L.  Agassiz. 


Forniation    und   Fundort.    Lower   Old   Red    Sandstone  von  For- 
farshire,  Hereíbrdsliire,  Monmoutlishire  und  Worcestersliire  in  England. 


Zur  Classiíication  der  palaeozoischen  Fischc.  25 

Cephalaspis  fSalvei/,  P.  G.  Egertoít. 

Fomiíition  uml  Fiiiidort.  Lower  Ohi  Red  Sandstone  (Conistoiics) 
von  Herefordsliire,  Monmouthsliire  und  Worcestersbire  in  Englaiid. 

Cephalaspis  Poivriei,  E.  R.  Lankester. 

Forraation  und  Fundort.  Lower  Old  Red  Sandstone  von  Forfar- 
shire  und  Ayrshire  in  England. 

Cephalaspis  Pagei,  E.  R.  Lankester. 

Formation  und  Fundort.  Lower  Old  Red  Sandstone  von  Forfar- 
shire  in  Eujíland. 


'D*^ 


Cephalaspis  Murchisoni,  P.  G.  Egerton. 

Formation  und  Fundort.  Ludiow  Tilestones  und  Lower  Old  Red 
Sandstone  Passage  Beds  von  Herefordsliire  in  England. 

Cephalaspis  Lig]itbodii,  E.  R.  Lankester. 

Formation    und    Fundort.    Ludiow    Tilestones    von    Ludiow    in 
England. 

Ceplialaspis  camphelltonensis,  J.  F.  Wiuteaves. 

Formation    und    Fundort.    Unterdevon    von    Campbellton,    New 
Brunswick. 

Cephalaspis  Daivsoni,  E.  R.  Lankester. 

Formation  und  Fundort.  Unterdevon  Gaspe  in  Canada. 

Cephalaspis  laticeps,  R.  H.  Traquair. 

Formation  und  Fundort.  Oberdevon  von  Scaumenac  Bay,  P.  Q. 
in  Canada. 

Cephalaspis  Jexi,  R.  H.  Tracíiaiií. 

Formation  und  Fundort.  Oberdevon  von  Scaumenac  Bay,  P.  Q. 
in  Canada. 


26 


XXXVIl.  J.  v.  Rolioa 


Cephalasjris  magnijica,  R.  H.  TRAt^uAiR. 

Formation  und  Fundort.  Unterer  Old  Red  Sandstone  von  Caithnes 
in  Schottland. 

Genus  Eukeraspis,  R.  Lankestrr.  (].  c,  19,  1870,  pag.  56.) 

Syn.   Sclerodus,    L.   Agassiz    in    Murchison's    Silurian    System, 
pag.  60G. 

Pledrodus,  L.  Agassiz,  ibidem  pag.  606. 

Kopfschild  einfacli  mit  selir  bedeutend  entwickelten  Lateralliorn. 
An  den  beiden  Seitenrándern  finden  sich  je  sechs  viereckige  Oeífnun- 
gen  getrennt;  hinter  denselben  das  Parietalorgan  (?).  Der  histo- 


(I.  o.  2i- 


c.  m. 


c.  m. 


Figur  6.    Eukeraspis  pustulifera,  E.  R.  Lankester.  Passage  Beds  von  Ledbury  in 

England.  Kopfschild.  a  o.p.^z  Orbitalhócker  i  „orbital  prominence"),  cm.  =:  Randoíf- 

nungen  („marginal  cavities"),  j}-  o.  v-  =  Parietalorgan  V  („postorbital  velley"),  i.  o.p.  — 

interorbitaler  Hocker  („interorbital  prominence'-}.  (Nach  E.  Play  Lankester.j 


logische  Bau  dci'  Randzabnchen  des  Scliildes  besteht  aus  Email 
und  Vasodentin,  wábrend  die  Unterlage  (SchiMmasse)  scbwnni- 
niiíío  K  no  eben  sub  stan  z  aufweist. 


Zur  Cliissificatioii  doi-  palaeozoischťii   Fischiv  27 

Eiiie  x\rt. 

Eukeraspis  imstiilifcra  (L.  Agassiz). 

Foriíiatioii  iind  Fundort.  Bone  Bed  von  Ludlow  iii  England, 
Ohhesaare-Pank  auf  der  Insel  Oesel  in  Russland  und  siluiisclio  Ge- 
schiebe  in  Deutsclilaud. 

3.  Fam.  T r e  m  a  t  a  s  p  i  d  a  e  A.  S.  Woodwaru  u.  J.  V.  RonoN. 

Kopf  durch  zwei  futteralartig  zusaramenhiingende  knocherne 
Schilder  gescliutzt;  Augenoífiiuiigen  áusserlicli  verbunden.  An  der 
Uiiterseite  des  Kopfes  finden  sich  jederseits  seclis  Kiemenoífímngen 
und  beiderseits  des  Kopfes  je  ein  Spritzloch.  Rumpf  und  Cauda  mit 
drei  Reilien  polygonaler  und  iliombisclier  Schuppen  bedeckt.  Inneres 
Skelet  unbekannt. 

In  dieser  Familie  sind  drei  Gattungen  enthalten. 

Gattung  Tremafasjvs,    F.  Sciimitdt.    (1.  c.  27,    18G6,    pag.  233.) 

Syn.  (?)  Stiymolepis,    Clir.  H.  Panděr,    1.  c.   17.  1856,    pag.  53. 

Dasylepis,  Chr.  H.  Panděr,  ibidem,  pag.  53  {ex  parte). 
Dicřt/olepis,  Chr.  H.  Panděr,  ibidem,  pag.  55. 
Melíttonialepis,  Gin'.  H.  Panděr,  ibidem,  pag.  60. 
Odontotodus,  Chr.  H.  Panděr,  ibidem,  pag.  75. 

Die  futteralartige  Kopfbedeckung  aus  zwei  verbundcnen  Kopf- 
schildei-n  zusanimengesetzt.  (Fig.  7  A,  B).  Die  Oberfliiche  der  beiden 
Schilder  ist  bald  glatt  und  mit  zalilreichen  Poren  (den  Miindungen 
der  HAVERs'schen  Kanále)  versehen,  bald  fein  tuberkulirt. 

Das  obere  flach  gewolbte  und  ovále  Schild  ist  am  Vorderende  ab- 
gerundet,  ani  Hinterende  doppelt  concav  geschnitten  und  mit  mittcd- 
stiindigem  Vorsprung  ausgestattet.  Nahé  dem  Vorderende  findet  sich 
eine  spaltformige,  von  kreisrundem  Wall  eingeschlossene  Oetiiuuig, 
(las  Frontal organ. 

An  dieses  schliessen  sich  die  beiden,  oberHiichlich  verbundenen 
Augenoffnungen;  liinter  denselben  findet  sich  eine  undurchbro- 
chene  Grube,  das  Parietalorgan  und  daraufhin  zwei  kleine 
Oeffnungen    {Ducfus  endolymphatici?).    Auf  jedei-    Seite    des    oberen 


I 


28  XXXVII.  J.  V.  Rohon: 

Kopfscliildes  bestelit  eine  vordeie  iindiiiclibrochene  Griibe  (Nasen- 
offnung?)  imd  eine  hintere  durclibrocheiie  Oeífnung,  das  Spritzlocli. 
Das  untere,  flach  gewolbte  Kopfschild  ist  am  Vordeirande  zackig,  am 
Hinterrande  einfach  coiicav  geschnitten ;  dasselbe  bildet  iii  der  Mitte 
seines  Vordeirandes  eiiien  sattelfurinigen  Vorsprung,  an  dessen  beiden 
Seiteii  je  fuiif  kleiiie  Zacken  vorkominen.    Unniittelbar  vor  dem  \or- 


B. 


pn 


osp 


Figur  7  A,  B.  Tremataspis  Schmidtí,  J.  V.  Ronoir.  Obersiinr  der  Insel  Oesel  in 
Russlaiul.  A  =  Obereš  Kopfschild,  B  rr  Unteres  Kopfschild.  -^)  fro  ziz  Frontalorgan, 
íř/rn  Nasenóffnung  ('?),  s^jZ  z=  Spritzloch,  ^;o  zz  Parietalorgan,  del  =  Dvctus  endo- 
lyvipliatieus['?),  Co  ::z  Orisfa  occipHalis,  os^^  rz  Occipitalvorsprung,  O  =  Aug  nóff- 
nung,  í  n:  unteres  Kopfschild,  2&  :=  Zacken  am  Vorderrande  dcs  unteren  Knpf- 
schilde-.  Auderthalbmalige  Vcrgrosserung. 


sprung  liegen  zwei  fiinfeckige  Hautplatten,  rechts  und  liiiks  von  diesen 
je  eine  Hautplatte  mit  fiinf  kleinen  Zacken,  deren  Spitzen  sich  mit 
denjenigen  des  unteren  Kopfscliikles  beiuliren,  so  dass  in  den  Zwi- 
sclienraunien  der  beiderseitigen  Zacken  sechs  rundliche  Kiemen- 
offnungen  entstehen.  Letztere  konnen  auch  bei  einem  giatten  Rande 
des  unteien  Kopfscliildes  ohne  Betheiligung  der  Zacken  zu  Stande 
komnien.  Daraufliin  folgen  gegen  den  Vorderrand  des  Kopfes  zwei 
Reihen  inehr  oder  minder  rhomboidisclier,  knocherner  Hauti)latten, 
welche  die  Mundliíihle  an  der  Unterseite  des  Kopfes  begrenzen.  Rumpf 
jederseits  mit  je  zwei  Reihen   knocherner,    theils   regelmassig    sechs- 

^«)  Veígl.  BoiioN,  1.  c.  20,  Taf.  L,  Fig    11   und   18. 


Zur  Classification  der  palaeozoischeu  Fisclie. 


29 


eckiger,  theils  unregelmássig  polygonaler  Schuppeii,  einer  unpaai-en 
Reihe  auf  dem  Rilcken  und  Cauda  mit  mehreren  Reiheii  kleiner 
rlioinbischer  Scbuppen  bedeckt. 

Der  histolog iscbe  Bau  der  beiden  Kopfschilder  und  der 
die  Mundholile  begrenzenden  Hautplatten  besteht  aus  vier,  der 
gesammten  Scbuppen  aber  aus  drei  iibereinander  gelagerten,  fest 
verbundenen  Schichten,  welche  die  knocberne  Basis  und  die 
oberfláchliche  Schmelzlage  (Email)  darstellen. 

Diese  Gattung  umfasst  drei  Arten. 

Tremataspis  Schmidti,  J.  V.  Rohon. 

Formation  und  Fundort.  Obersilur  von  Rotzikull  auf  Insel  Oesel 
in  Russland. 

Tremataspis  Michvitzi,  J.  V.  Rohon. 

Formation  und  Fundort.  Obersilur  von  Rotzikiill  auf  Insel  Oesel 
in  Russland. 

Tremataspis  Simonsoni,  J.  V.  Rohon. 

Formation  und  Fundort.  Obersilur  von  Rotzikiill  auf  Oesel  in 
Russland. 

Genus  Didpnaspis,  R.  Lankester.  (Geol.  Mag.  Vol.  IV.,  1857, 
pag.  152.) 


Kignr  8.  Didymaspis  Grindrodi,  E.  R.  Lankestkk.  Lower  Old  Red  Sandstone  von 
Ledbury,  Heiefoidshire  in  Eugland.  Obereš  Kopfschild.  O  =  Augenofifiuing,  po  zr 
Parietalorgan,    Co  =:  Crista   occipUalis,    hr  =:  Hintcrraud.    (Nach  Rav  Laxkester.) 


30  XXXVII.  J.  v.  Robou: 

Der  Kopf  durch  zwei,  futteraLartig  veibundene  knocherne  Schilder 
gescliiitzt.  Die  Oberílache  der  beiden  Schilder  mit  winzigen  Hockerchen 
von  regelmassiger  Anordnung  verziert.  Obereš  Scliikl  am  Vorderrande 
abgerundet,  am  Hiiiterraiide  doppelt  concav  geschnitten ;  dasselbe  ist 
der  Quere  nach  durch  eine  rechts  und  liiilvs  bogenfoimig  verlaufende 
Furche  in  zwei  ungleiche  Platten  getheilt;  die  vordere  der  beiden 
Platten  enthalt  das  Front al organ,  die  Augenhohlen  und  das 
Parietalorgan.  Der  Hinterrand  des  nur  zum  Theil  bekannten 
unteren  KopfschiUles  ist  einfach  concav  gesclmitten.  Histologischer 
Bau  beider  Kopfschilder  unbekannt.  (Vergl.  Fig.  8.) 

Eine  A  r  t : 

Didymaspk  Grindrodi,  E.  R.  Lankester. 

Formation  und  Fundort.  Lower  Okl  Red  Sandstone  von  Ledbury, 
Herefordshire  in  England. 

Genus  Oonaspis,  Jahn.  (1.  c.  13,  1894,  pag.  381.) 

Einfaches,  schwach  gewolbtes  Kopfschild  von  ovaler  Form,  nach 
vorn  ziemlich  stark  verschmálert,  hinten  veihaltnissmassig  breit.  Der 
Rand  des  Schildes  ist  im  ganzen  Umfange  umgeschlagen  und  stellen- 
weise  durch  eine  mit  schwammiger  Knochensubstanz  ausgefullte  Rinne 
von  dem  iibrigen  Theil  des  Schildes  abgesondert;  am  vorderen  Ende 
des  Schildes  ist  der  umgeschlagene  Rand  ziendich  breit,  am  hinteren 
Ende  sehr  schnial.  Am  Scheitel  des  Schildes  zieht  sich  vom  vorderen 
Ende  bis  etwa  in  die  Mitte  desselben  eine  Liingsfurche,  die  in  eine 
dreieckige,  flache  Vertiefung  (Parietalorgan?)  in  der  hinteren 
Hiilfte  des  Schildes  ausmiindet.  Histologischer  Bau  unbekannt. 

Eine  Art: 

Oonaspis  hostinensis,  J.  J.  Jahn. 

Formation  und  Fundort.  Silur  ?  (Etage  H)  von  Hostin  bei  Beraun 
in  Bohmen. 


Zur  Classification   d(  r  palaeozoischen  Fische.  '^l 


Litteratur. 

1.  Agassiz,  L.  :  Reclierdies  sur  les  poissons  fossiles.  Vol.  IT. 
Neufcliátel  1835. 

2.  Alth,  a.  v.  :  Ueber  die  Palaeozoischen  Gebilde  Podoliens  und 
deren  Vorsteinerungen.  Abhandlungeu  der  k.  k.  geologischen  Reiclis- 
anstalt.  Bd.  VIL,  Heft  1.  Wieii  1874. 

3.  Derselbe:  Ueber  die  Zusammengehorigkeit  der  den  Fisch- 
gattungen  Pteraspis,  Cyathaspis  und  Scaphaspis  zugeschriebenen 
Schilder.  Beitrage  zur  Palaeontologie  von  Mojsisovitsch  und  Neomayr. 
Bd.  II.  Wien  1886. 

4  Claypole,  E.  W.  :  Palaeaspis  americana.  Amer.  Naturalist. 
Vol.  XVIII.  18S4. 

5.  Derselbe:  On  the  structure  of  the  American  Pteraspidian, 
Palaeaspis  (Claypole)  with  Remarks  on  the  Family.  Quart.  Journ. 
Geol.  Soc.  Vol.  XLVIII.  London  1892. 

6.  Geinitz,  E.:  Ueber  ein  Graptoliten  fiilirendes  Geschiebe  niit 
Cyathaspis  von  Rostock.  Zeitschrift  der  Deutschen  geologischen  Ge- 
sellschaft.  Bd.  XXXVI    Berlin  1884. 

7.  EicHWALD,  E.  v.:  Die  Grauwackenschichten  von  Liv-  und 
Estland.  Bulletin  de  la  Société  Imperiále  des  Naturalistes  de  Moscou. 
Tome  XX  VIL,  Nr.  1.  Moscou  1854. 

8.  Grey-Egerton,  Sir  P.  de  M.  Palaeoichthyologic  Notes.  Quart. 
Journ.  Geol.  Soc    Vol.  XIII.  London  1857. 

9.  Hdxley,  Th.  H.:  On  Cephalaspis  am\  Péeraspis.  Quart.  Journ. 
Geol.  Soc.  Vol.  XIV.  London  1858. 

10.  Derselbe:  Palaeoteuthis  and  Restorotion  of  Ptenispis. 
Quart.  Journ.  Geol.  Soc.  Vol.  XVII.  London  1860. 

11.  Derselbe:  Zofdogical  Position  ef  Cephalaspidae  Memoirs 
of  Geol.  Survey  Un.  Kingdom.  British  Organ.  Remains.  Decade  X. 
London  1861. 

12.  Huxley  und  Salter:  Pteraspis  truncatus  and  Pt.  PanJcsii. 
Quart.  Journ.  Geol.  Soc.  Vol.  XII.  London  1856. 

13.  Jahn,  Jaroslav  J.  :  Neue  Thierreste  aus  dem  bohmischen 
Silur.  Jahrbuch  der  k.  k.  geol.  Reichsanstalt.  Bd.  44.  Heft  2. 
Wien  1894. 


32  XXXVU.  J.  v.  Rohon: 

14.  KxEii,  R. :  Ueber  die  beiden  Arten  Ch)halaspis  Lloydíi  uiil 
Lewisii  Ag.  iind  einige  diesen  zunachst  steliende  Schalenreste.  Hai- 
DiNGK[i's  Naturwissenscbaftliclie  Abhaiidlungen.  Bd.  I.,  Wieii  1847. 

15.  KuNTH,  A.:  Ueber  Pteraspis.  Zeitsduift  der  Deutschen  geo- 
logiscben  Gesellschaft.  Bd   XXÍV.  Berlin  1872. 

\<d.  LiNDSTRÓM,  G. :  On  Remains  of  a  Cyathaspis  from  the  Silu- 
rian  strata  of  Gotland.  Bihang  till  K.  Svenska  Vet.  Akad.  Haudlingar. 
Band  21.  Afd.  IV.  Nr.  3.  Stockholm  1895. 

17.  Panděr,  Chr.  H. :  Monographie  der  fossilen  Fische  des  silu- 
rischen  Systems  der  russiscb-baltischen  Gouverneraents.  St.  Peters- 
burg  1856. 

18.  Ray  Lankester,  E.  :  Scales  of  Pteraspis.  Quart.  Journ.  Geol. 
Soc.  Vol.  XX.  London  1863. 

19.  Der  se  lbe:  A  Monograph  of  the  Fishes  of  the  Old  Red 
Sandstone  of  Britain.  Part  I.  The  Cephalaspidae.  Palaeontogra- 
phical  Society.  London  1868. 

20.  RoHoii,  J.  V. :  Die  obersilurischen  Fische  von  Oesel.  L  Theil. 
Thyestidae  und  Tremataspidae.  Mémoires  de  1' Academie  d. 
se.  de  St.-Pétersbourg.  VIL  série.  Tome  XXXVIII.  Nr.  13.  St.-Péters- 
bourg  1892. 

21.  Derselbe:  Die  obersilurischeu  Fische  von  Oesel.  II.  Theil. 
Sel  ach  i  i,  Dipnoi,  Ganoidei,  Pteraspidae  und  Cephala- 
spidae. Mém.  dei'  Acad.  d.  se.  de  St.-Pétersbourg.  VIL  série.  Tome 
XLL,  Nr.  5.  St.-Pétersbourg  1893. 

22.  Derselbe:  Zur  Kenntnis  der  Tremataspiden.  Nach- 
trag  zu  den  Untersuchungen  iiber  die  obersilurischeu  Fische  von  Oesel. 
Mélanges  géologiques  et  paléontologiques ;  tirés  du  Bulletin  de  PAcad. 
Imp.  d.  se.  de  St.-Pétersbourg.  Tome  I.  St.-Pétersbourg  1893. 

23.  Derselbe:  Metamerie  am  Primordialcranium  palaeozoischer 
Fische.  Vorliiufige  Mittheilung.  Zoologischer  Anzeiger  Nro.  440. 
Leipzig  1894. 

24.  Derselbe:  Die  Segmentirung  am  Primordialcranium  der 
obersilurischeu  Thyestiden.  Verhandluugen  der  Kais.  Russischen  mi- 
neralogischen  Gesellschaft  zu  St.  Petersburg.  Zweite  Série.  Band 
XXXIIL,  Nr.  2.  St.  Petersburg  1895. 

25.  Derselbe:  Weitere  Mittheilungen  iiber  die  Gattung  Tliy- 
estes.  Bulletin  de  TAcad.  Imp.  des  Sciences  de  St.-Pétersbourg.  T.  IV., 
Nr.  2.  St.-Pétersbourg  1896. 


Zur  Classification  der  palaeozoisrheu  Fische.  33 

26.  RoEMER,  Ferd.  :  Ueber  Palaeoteuthis  Dunensis.  Palaeonto- 
graphica.  Bd.  IV.  1855. 

27.  ScHMiDT,  F. :  Thyestes  verrucosus  Eichw.  und  Cephalaspis 
Schrencki  Panděr,  nebst  einer  Einleitung  iiber  das  Vorkommen  silu- 
rischer  Fischreste  auf  der  Insel  Oesel.  Verhandlungen  der  Kais.  Rus- 
sischen  mineralogischen  Gesellschaft  zu  St.  Petersburg.  Zweite  Série. 
Bd.  I.  St.  Petersburg  1866. 

28.  Derselbe:  Ueber  die  Pteraspiden  uberhaupt  und  iiber 
Pteraspis  Kneri  aus  den  obersilurischen  Schichten  Galizieus  insbe- 
sondere.  Verhandlungen  der  Kais.  Russischen  mineralogischen  Gesell- 
schaft zu  St.  Petersburg.  Zweite  Série.  Bd.  VIII.  St.  Petersburg  1873. 

29.  Derselbe:  Ueber  neue  silurische  Fischfunde  auf  Oesel. 
Neues  Jahrbuch  fur  Mineralogie  etc.  Bd.  I.  1893. 

30.  Derselbe:  Cephalaspis  {Thyestes)  SchrencJci  Panděr  aus 
dem  Obersilur  von  Rotzikúll  auf  Oesel.  Mélanges  géologiques  et  pa- 
léontologiques ;  tirés  du  Bulletin  de  T Academie  Imperiále  des  sciences 
de  St.-Pétersbourg.  Tome  L,  Livraison  2.  St.-Pétersbourg  1894. 

31.  Smith  Woodward,  A.:  Catalogue  of  the  fossil  Fishes  in  the 
British  Museum.  Part  II.  London  1891. 

32.  ZiTTEL,  K.  A.  v.:  Handbuch  der  Palaeontologie.  I.  Abthei- 
lung.  Palaeozoologie.  Bd.  III.  Miinchen  und  Leipzig  1887—1890. 


-^<ii^  •ÍVJÍ^ 


Verl.ig  der  kon.  b6hm.  (Gesellschaft  .ler  Wissensch-iften.  -  Druck  von  Dr.  Ed.   Grěg.    in  Prag.  1896. 


XXXVIII. 

Zuř  Entwicldiingsgeschiclite  einiger  Taenien. 

Von  Dr.  A.  Mrázek,  in  Trag. 

MU  einer  Tafel. 

(Voi-gelegt  den  20.  November  1806.) 

Bereits  vor  einigen  Jalircn  hábe  icli  in  zwei  kleineren  Arbeiten 
(iiť  in  unseren  Siisswassoicrustaceen,  vorzugsweise  Ostracoden  iind 
Copepoden,  vorkommenden  Cysticerkoiden  behandelt.  {11.  u.  12.) 
Diose  meine  Erstlingsarbeiten  waren  mit  ganz  primitiven  Mitteln  aus- 
gefiihit  und  konnten,  was  den  feineren  Bau  l)etraf,  kaum  etwas  neues 
bringen.  Ihre  einzige  Bedeutimg  liegt,  wie  niir  jetzt  scheint,  darin,  dass 
sie  einerseits  die  damals  noch  spiirliclie  Zalil  der  Tanien  mit  be- 
kannten  Entwickliingscyclus  doch  wohl  erlieblicli  vermehrten,  ande- 
rerseits  aber  dargetlian  haben,  dass  die  Entoniostraken,  resp.  Ostra- 
coden und  Copepoden,  in  einer  fríiher  kaum  geahnten  Haufigkeit 
Zwischenwirte  fur  viele  Tiinien  abgebeii,  und  dass  dies  liauptsiichlicli 
fiir  die  Tanien  unserer  zahmcn  Gans  und  Ente  giltig  ist.  Auch  duříte 
die  von  mir  beobachtete  enorme  Entwicklung  des  Scliwanzanlianges 
bei  den  Cysticerkoiden  von  Taema  fasciata  \\m\  T.  temiirostris  vom 
einigen  Interesse  sein. 

Bald  darauf  liabe  ich  in  Cyclopiden  die  Cysticerkoiden  zweier  wei- 
teren  Tanien  gefunden  nuudicli  Cyst.  Taeniae  sctigerae  und  lauceolatac) 
wovon  bei  v.  Linstow  {6)  eine  Anmerkung  sich  findet,  doch  hielt 
ich  damals  die  neugewonnenen  Resultate  nicht  fiir  wichtig  genug,  um 
dariiber  in  einer  besonderen  Arbeit  zu  publizieren.  Inzwischen  hábe 
ich  aber  meine  Aufmerksamkeit  anderen  Untersuchungen  zugewandt 
und  konnte  mich  mit  den  in  Siisswassercrustaceen  vorkommenden  Cy- 
sticerkoiden nur  gelegentlicli,  soweit  dieselben  zufálligerweise  in  meine 
Hánde  gerieten,    bescháftigen.     Erst   im   letzten   Sonuner   konnte  ich 

Mathematisch-aatur\vissensch.iftliche  Classe.  1896.  i 


2  XXXVIII.     AI.  Mrázek: 

\YÍť(l(>i-  mohieiv  Cysticerkoidfonneii  stiuliren  und  hábe  niicli  tlalier  i>iit- 
schlossen,  die  Resultate  meiner  Beobachtungen  der  Óffentlicldíeit  zu 
iibergeben,  da  idi  immerhin  iiianch  neues,  sei  es  in  faunistisclier  oder 
in  morphologischer  Hinsicht  bringen  kanu,  obgleicli  rair  sonst  im  manclien 
die  inzwischen  erschienenen  Aibeiten  ziivorgekommen  sind. 


Die  Siisswassercrustaceen,  und  zwar  hauptsiichlidi  die  Ostra- 
coden,  Copepoden  und  Amphipoden,  stellen  regelmassige  Zwischen- 
wirte  vieler  Vogeltanien  dar.^)  Da  es  sich  dabei  teilweise  sogar  um 
die  gewohnlichsten  Tanien,  námlicli  diejenigeii  der  Ente  und  der  Gans 
handelt,  bleibt  es  beinahe  unveistandlidi,  dass  so  lange  die  Cysticer- 
koideii  gerade  dieser  letzgenannten  Tanien  der  Beobachtung  entgehen 
konnten.  In  der  Tliat,  abgesehen  voní  iiltesten  Funde  Gruber's,  datiren 
sidi  alle  diesbeziiglidien  Beobaditungen  erst  aus  der  allerjiingsten 
Zeit.  leh  werde  es  versuchen,  hier  eine  kritische  Uebersicht  des  bisher 
Geleisteten  zu  geben. 

Die  Reihe  der  liierher  gehorigen  Arteiten  eroífnet  wohl  die 
Arbeit  Hamann's  (4)  die  sidi  ebenso  wie  audi  eine  spátere  Arbeit 
desselben  Autors  (5)  nur  mit  den  Parasiten  des  Gannnarus  befasst. 
Hamann  hat  auch  zuerst  die  Schnittmetode  angewandt  und  madit  An- 
gaben  iiber  die  histologisdie  Struktur  der  Cysticerkoiden,  wáhrend 
die  nieisten  iibrigen  Beobaditer  sidi  mit  Untersudning  in  toto  be- 
gniigten.  Auf  die  Angaben  Hamann's  werden  wir  iibrigens  nodi  weiter 
zmůdíkommen.  Das  haufige  Vorkommen  der  Cysticerkoiden  bei  Cy- 
dopiden  und  Ostracoden  zu  konstatiren,  blieb  mir  vorbehalten  (11, 
12),  obgleich  arigeíuhrt  werden  kann,  dass,  wie  aus  einer  kurzeu  Be- 
merkung  in  einer  Arbeit  Daday's  zu  schliessen  ist,  audi  Daday  sdíon 
in  Cydopiden  Cysticerkoiden  angetroffen  hat.^)  Fast  gleichzeitig  mit 
meiner  zweiten  Arbeit  erschien  eine  Mittheilung  Bi.anchahd's  {1)  die 
sich  auf  einen  Fund  Th.  Scott's  (21)  bezieht  und  den  vom  letzteren 
gefundenen  Parasit  der  Candoua  rostrata  als  Cysticerkoid  der  Taenia 
gracilis  deutet  ^). 

*)  Soviel  icli  weiss,  wurdeu  in  Cladocercn  bisher  keine  Cysticerkoiden  ge- 
ťunden.  Hamann  nimmt  zwar  als  wahrscheinlich  an,  dass  auch  die  Daphniden 
Zwischeuwirte  der  Cysticerkoiden  darstellen  kónnteu  (5),  was  ich  aber  augesichts 
der  geringen  Dimmensiou  des  Daphnideukorpers,  resp.  der  Leibesbohle  derselben 
sowohl  als  auch  der  Tatsache,  dass  alle  meine  diesbeziiglichen  Fiitterungsver- 
suche  erfolglos  geblieben  sind,  fiir  sehr  w  nig  wahrscheinlich  halte. 

^)  Daday  :   Monographia  Euco'pp'p.  Uher.  etc.  p.  190. 

^)  Zur  Blancuaiid's  Arbeit  bomerke  ich  Folgendcs.  Zwar  hábe  icli  das  zur 


Zuř  Entwicklungsgeschichte  einiger  Taonien.  3 

Aucli  ScHMEiL  fand  bei  seincn  Copepodenstiidion  C}'sticei-koiden 
in  Cyclopiden  uiid  zwar  in  zvvei  verschiedenen  Forraen.  Nach  Brandes' 
Bestimmung  handelte  es  sich  um  Taenia  seUgcra  und  hmchycephala, 
wie  wir  aiis  einer  Mittheilung   v.  Linstow's  (7)  erfahien  haben  {19). 

Wichtige  Beitráge  zurunseren  Kenntniss  von  der  Tanienentwicklung 
bringen  die  Arbeiten  Rosseters  {14,  15,  16,  17,  18)  und  v.  Linstow's 
{6,  7,)  in  welchen  mehrere  in  verschiedenen  Ciustaceen  gefundeue 
Cysticeikoiden  beschrieben  wurden.  Leider  zeichnen  sich  die  Arbeiten 
des  erstgenannten  Autors  durch  ihren  allzu  diletantenartigen  Cha- 
rakter aus. 

Vom  faunistischen  Standpunkte  aus  interessant  ist  eine  kleine 
Mittheilung  Moniez^s  {10),  in  welcher  das  Vorkommen  des  Cysticer- 
koiden  der  Taenia  coronula  in  Ostracoden  aus  Frankreich,  England 
und  China,  und  desjenigen  von  Taenia  gracilis  in  cliinesischen  Ostra- 
coden konstatirt  wirdJ) 

Alle  bisher  erwahnten  Arbeiten  bringen  meistens  nur  eine  mehu 


T.  f/racilia  geliorige  Cysticerkoid  eist  in  meiner  zweiten  Arbeit  aus  Autopsie 
beschrieben,  aber  schon  in  meiner  ersten  Arbeit  hábe  ich  auf  den  Fund  v.  Linstow's 
hingewiesen  und  sage  dort  ausdriicklich  auf  p.  228.:  „v.  Linstow  fand  zwar  dieses 
Cysticerkoid    im    Darmé    des   Barsches    {„nehen  ciner  Anzahl  Jchiner  Ú-Jistaceen") 

aber  gewiss   muss   man   meiner  Ansicht  nach   den  wahren  Zwischenwirt 

dieses  Cysticerkoiden  in  jeiien  kleineu  Criistaceen,  vielleiclit  sogar  Cyclopiden 
suchen,  die  der  betreffende  Barsch  geschluckt  hat".  Diese  meine  Vermutung  hat 
sich  also  sehr  bald  vollkommeu  bestatigt,  doch  ich  will  noch  auf  etwas  anderes 
hinweisen.  In  meiner  Arbeit  (111  hábe  ich  mich  gewundert,  wie  es  moglich  war, 
dass  v.  LiNisTOw  „den  schlauchformigen,  mehrfach  abgeschniirten  Korper,  welcher 
in  der  VerJángerung  der  Spitzen  der  Haken  sich  zeigt"  fiir  die  erste  Anlage 
des  Tánienproglottiden  halten  konnte,  da  derselbe  weiter  nichts  anderes  ist  als 
das  eiugestiilpte  Kostellum,  resp.  der  Rostellarbulbus.  Nun  begeguen  wir  im 
BLANCuAiiD'schen  Aufsatze  einem  noch  merkwiudigercn  Passus:  „L'  orgáne  sinueux 
qufi  von  Linstow  prenait  pour  le  cou  est  un  appendice  caudal  etc".  Wie  Br.ANcirAUD 
zu  dieser  Auschaiuing  gekommen  sein  mag,  ist  mir  unverstandlich,  da  doch  die 
Abbildung  in  der  Arbeit  von  Linstow's  nicht  den  geringsten  Anlass  dazu  gibt. 

*)  In  Anmerkung  1.  p  "26  sagt  Moxiez:  „Dans  un  mémoire  qui  a  échappé 
aux  ditférents  observateurs,  méme  au  Zoologischer  Anzeiger  et  au  quel  Mrázek 
consacre,  en  notě,  quelques  lignes  en  le  citant  trěs  inexactement,  et  sans  recou- 
naitre  la  nature  de  I'  espěce  dont  iPs  agit,  T.  B.  Rosseter  etc  ....  ".  Zu  meiner 
Rechtfertigung  fiihre  ich  an,  dass  die  Arbeit  Rossf.teks,  die  im  Journal  oť  Micro- 
scopy  and  Natural  Science  erschien,  mir  zur  Zeit  der  Abfassung  meiner  Mitthei- 
lung nicht  zugánglich  war  und  ich  dieselbe  bloss  aus  dem  Gcdáchtniss  nach 
dem  durftigen  Auszuge  im  Journ.  R.  Microsc.  Soc.  London  1890.  0.  p.  726  ci- 
tiren,  somit  bei  bestem  Willen  nicht  erkennen  konnte,  um  welche  Art  es  sich 
hier  handelt. 

1* 


4  XXXVm.     AI.  Miázek: 

oder  weniger  eingeliende  Besclireibung  der  voii  den  Aiitoren  gefun' 
denen  Cysticerkoiden.  Eine  ausfiihiiiche  Scliilderimg  der  gesammten 
Entwickelung  eines  Cysticerkoiden  (und  zwar  desjenigen  von  Taema 
anatina  Kr.)  die  auf  experimentellen  Untersucliiingen  basirt,  finden 
wir  in  einer  Arbeit  J.  E.  Schmidt's  (20).^} 


°)  ScuMiuT  kritisirt  an  manchen  Stellen  meine  Angaben  resp.  Anschauungen 
und  Abbilclnngeu.  Bis  auf  weuige  Einzelnbeiten  sind  seiiie  Vorwiirfe  vollkommen 
gruudlos.  Da  ich  jedoch  iibeizeigt  bin,  dass  es  sich  meistcns  um  Missverstáiul- 
nisse  handelt,  verursadit  daduicL,  dass  dem  Autor  der  bohmUrk  iGhassi  &  Rovelu 
(3,  p.  49.)  sagen:  in  un  giornale  V7i</heresc  di  storia  naturalei  geschriebeue  Text 
meiner  Arbeiten  unveistár.dlich  geblieben  ist,  wird  es  mir  erLiubt  sein,  ein  wenig 
ausfiibrlicher  einige  Angaben  Schmidťs  zu  besprechen. 

Ich  soli  die  Farbe  der  Cysticerkoiden  ftir  so  wicbtig  balten,  dass  ich 
sie  sogar  im  Résumé  als  wesentliches  Artenmerkmal  ausfiihrlich  auf  o  Zeilen) 
beschrieb,  wáhrend  es  doch  klar  ist,  dass  die  rothgelbe  Farbe  der  Cuticula  und 
des  Schwanzes  lediglich  eine  zufaliige  Moditíkation  sei.  „Kichts  destoweniger  ist 
Mrázek  geneigt  die  Farbe  nicht  bloss  als  wesentlichen  Artunterschied  zu  be- 
trachten,  sonderu  ihr  sogar  eine  „pliylogenetische  Redeutung"  beizuniessen.  Von 
einer  solchen  Auffassung  bin  ich  aber  weit  entfernt,  sagte  sogar  an  mehreren 
Stellen  meiner  zweiten  Arbeit  ansdrilcklich,  dass  z.  B.  die  Farbe  des  Schwanz- 
anhanges  ganz  nebensáchlich  ist  'p.  103,  p.  105,  iibersetzt  lantet  dielitztere  Stelle 
wortlich  : . . .  ,.kann  der  Fárbung  des  Schwanzanhanges  keine  wichtigere  Bedeutung 
zugestanden  werden".)  Ich  hábe  die  sehr  deutliclie  Farbung  des  Cysticerkoiden, 
in  Folge  dessen  das  Cysticfrkoid  schon  bei  Loupenvergrósserung  sehr  augenfállig 
war,  einfach  rcgistrirt.  Hátte  ich  e*  nicht  gethan,  so  wiire  vielleicht  wieder  dies 
geriigt  worden,  wie  mir  vorgeworfen  wird,  dass  ich  den  Rostollarsack  bei  T.  anativa 
nicht  gesehen  oder  nicht  erkannt  hábe,  „was  umso  unbegreifiicher  ist,  als  Mrázek 
bei  T.fasciala  das  namliche  Organ  in  vollster  Deutlichkeit  gesehen  und  gezeichuet". 
Ich  hábe  nicht  gewusst,  dass  man  es  noch  hervorhebeu  niuss,  dass  eine  T.  annthta 
auch  ein  Kostelluni  besitzt,  und  iiberdies  musste  selbřt  Schjudt  gestehen,  dass 
auf  meiner  Zeichnung  der  Rostellarsack  angedeutet  ist.  In  der  That  ist  derselbe 
hier  so  gut  gezeichnet  und  mit  i  iner  Linie  (nicht  wie  Schmidt  behauptet,  bloss 
durch  kleine  Ringe  und  Punkte)  abgegrenzt  wie  an  den  iibrigen  H ahitu  slil  dem  • 
Warum  erwáhnt  Schmidt  nicht,  dass  z.  B.  auch  in  der  Ar1)eit  Hamaxn's  bei  T. 
siniiosa  kein  Rostellarhulbus  eingezeichnet  ist  und  dass  auf  seiner  eigenen  Figur 
2.  dieses  Gebilde  kaum  viel  deutlicher  abgebildet  ist  als  bei  mir. 

Weiter  wird  mir  die  Ansicht  untergeschoben,  als  hatte  ich  nicht  erkannt, 
dass  die  Kalkkorperchenfuhrende  Schicht  schon  nicht  mehr  zur  ryst<'nvíand  ge- 
hort.  Ein  Blick  auť  Fig.  1  meiner  zweiten  Arbeit  hátte  Schjudt  doch  belehren 
soUen,  dass  sein  Vorwurf  ungerechtfertigt  und  gfgenstandios  ist.  Ich  will  ihm 
aber  noch  eine  Stelle  aus  meiner  Arbeit  anfiihren,  die  ganz  deutlich  ist.  Bei  1'. 
sinuosa  auf  p,  105  sage  ich:  „Von  dieser  parenchymatosen  Schicht  grenzt  sich 
sehr  scharf  ab  die  weitere  Schicht,  die  auch  in  keiner  naheren  Verbiudung  mit 
der  ersteren  steht,  das  Vorderende  an  welchem  der  Scolex  mit  der  Cystenwand 
zusummenbángt,  froilich  ausgenommon.  Diese  Schicht  gehort  schon  zum  eigcntlicben 


Ziir  l-liitwickliiiigsgescliidito  oinigcr  Tnoiiirn.  5 

Die    nieisten    Cysticerkoideii   besclirankeii   sicli   niclit  aiif  eiiien 
eiiizigen  Zwisijlienwirt,  sondern  Idiniien  in  zieinlicli  verscliiedeneii  Ciur 
staceen  leben,   z.  B.  in   Ostracoden   uiid   Cyclopiden,    oder  in  Cyclo- 
piden  iind  Ganimariis  u.  s.  w.  Gleiclizeitig   sind  dieselbon   auch  nicht 
auf  bestinimto  Arten  gebunden,  sondern  konnen  sieli  in  ganz  verscliie- 
denen  Arten  entwickeln,   was  ja  ancli  ganz  begieiflich  ist.     Dass  wir 
in  gowissen  Aiten  unseror   Entomostraken  dieselben   bestimmten  Cy- 
sticerkoidfoimen  selir  regelmassig   antreffen   konnen   nnd   zwar  sogar 
in  weit  von  einander  entfernten  Gegenden,  ja  sogar  in  verschiedenen 
Weltteilen,  wie  z.  B.  den    Cysticerkoiden  von  Taenia  gracilis  in  Cy- 
pria  opJtthalmica,  oder  denjenigen  von   T.fasciata  oder  T.  tenuirostris 
in  Cyclops  semdatiis,   erkliut  sicli  sebr  einfach  durch  die-aligemeine 
Verbreitung,    Háiifigkeit    und    Lebensweise    sowohl    der   betreífenden 
Crustaceen  als  auch  der  beziiglichen  Tánienwirte.     Unter   den  Cope- 
poden  wnren  bisher  hauptsiichlicli   nur   die  Cyclopiden  als  Wirte  von 
Cysticerkoiden  bekannt.     Richaud   fand   einen  Cysticerkoiden  aucli  in 
Eiirytemora  (13).  Nach  nieinen  eigenen  neuesten  Erfahrungen  spielen 
die     Siisswassercentropagiden     eine     bedeutende    Belle    in    der    Tá- 
nienentwicklung.     So    fand    ich    in    Boeckella    brasiliensis    Lubb    aus 
Siidpatagonien  (von  Herrn   Dr.  Miciiaelsen  gesammelt)    das   Cysticer- 
koid   einer   Eckinocotple-Avt   und    in   unserem   einheitnischen  Diapto- 
mus  coendeus  fast  saramtliche  Cysticerkoiden,  die  mir  bisher  nur  aus 
Cyclo])iden  und  Ostracoden  bekannt  waren. 

Meist   konimen   die    Cysticerkoiden   in   den   sie  beherbergendeu 
Crustaceen  in  Mehrzal  vor,*')  aber   es  muss   ausserdein   noch  liervor- 


Scolex,  wie  man  sicli  am  besteii  an  aiisgestulpten  Exemplaron  ubeizengen  kann 
wo  sie  (laun  den  Halsteil  bildet  ...  In  dieser  Scliiclit  sind  die  Kalkk(trpercbeii 
eingelagert". 

Auf   andere    Aiisfulirungen    Scbmidťs    werde    ich    noch     \v,iter   in    dieser 
Arbeit  ziiriickkommen. 

^)  Sciijiiiyr  (p.  G8.)  sagt:  „Meist  koiniiit  die  T  anafina  bei  den  Kiiten 
auch  nicbt  einzeln  vor,  sondern  fast  inimer  in  luelireren  Kxemplaren,  welche  dann 
zumeist  aneb  auť  gleicber  oder  annábernd  gleiclier  Entwicklungsstufe  stelien, 
was  uns  wiedeium  scbliesseu  lasst,  dass  vielleicbt  aucli  sebou  der  Zwiscbentráger, 
die  Cypris,  mebrore  l'innen  beberbergt  und  gleicbzeitig  zur  Entwickhing  bringt. 
Dies  wjrd  aucli  durch  die  Befunde  Mrá2ek'tí  bestátigt  etc-'.  Dieser  Passns  ist 
vollkommen  iilieiflussig,  da  es  merkwiirdig  erscheinen  muss,  auť  deduktivem  Wege 
eine  Erscbeinung  wahrscheinlicb  machen  zu  wollen,  die  bereits  lange  durch  eiii- 
faclie  Eeobacblung  nieincrseits  entschieden  war.  Auss  rdem  ist  nocli  die  ganze 
Deduktion  loips-rh  fahch.  Ich  fand  z.  L5.  im  Darmé  einer  Knte  mchrere  Taní>'nd 
Stiicke  der  T.  anatina,  die  fast  alle  auf  der  gleichen  Entwicklungsstufe  sich  be- 
fanden    und    init  welclipii    der  Darm    sozusagen    vollgepfropft  w.-ir.    Nieniand  wird 


6 


XVXVIII.     AI.  Mrázek: 


gelioben  werden,  dass  in  einem  und  demselbeii  Wirte  melirere  ver- 
schiedene  Cysticerkoideii  zugleich  vorkommen  koniieii.  Esist  eine  ganz 
gewohnliche  Erschoinung,  dass  wir  z.  B.  in  einem  Cydops  serndatus  zu- 
gleich einen  oder  mehrere  exempláre  der  Cyst.  T.fasciatae  und  T.  tenui- 
rodris  finden.  Im  Diaptonms  fand  icli  sagar  vier  verschiedene  Cysticer- 
koidenauf  einmal,  namlieli  diejenigen  von  T.  sinuosa,  graciUs,  tmuirostris 
und  das  spáter  zu  beschreibende  Cysticerkoid,  was  oífenbar  ein 
schones  Zeugniss  dafíir  ist,  wie  leiclit  aucli  im  freien  Naturzustande 
die  Siisswasserciustaceen  sich  mit  Taenieneiern  infiziren.'^) 

Bislier  liabe   icli   in  verscliiedenen  Siisswassercrustaceen  die  fol- 
genden  Cysticerkoiden  gefunden 

Wirt 


Cysticerkoid  von 

Gainmíirus, 

Diaptomus, 

Cy. 

•lopidřn,    Ostracodeii 

1. 

Taenia 

integra  Ham. 

0 

0 

0 

2. 

n 

Hamanni  Mráz. 

0 

0 

0 

3. 

n 

sp. 

0 

0 

0 

4. 

n 

coronula  Duj. 

0 

0 

0 

5. 

n 

fasciata 

0 

0 

6. 

» 

gracilis  Rud, 

0 

— 

7. 

» 

setigera  Frohl. 

0 

0 

8. 

)) 

lanceolata  Bl. 

0 

0 

0 

9. 

)) 

tenuirostris  R. 

0 

0 

10. 

» 

sinuosa  Zed. 

0 

— 

0 

11. 

)) 

anatina  Kr. 

0 

0 

0 

12. 

n 

sp. 

0 

— 

0 

0 

13. 

11 

(Echinocotyle)  i 

sp.  in  Boeckella  brasiliensis  Lubb. 

Die  meisten  der  im  obigen  Verzeiclmiss  angefiihrten  Cysticer- 
koiden wurden  schon  teils  von  mir  selbst  (ii,  12,)  teiis  von  anderen 
Autnren  beschrieben,  und  ich  werde  micli  daher  mit  nochmaliger  Scliil- 
derung  derselben  nicht  auflialten,  da  ich  nur  sehr  wenig  neues  zu 
den  fríiheren  Angaben  hinzufugen  kíinnte.  Hiichstens  kónnte  ich  fiir 
die  einzelnen  Cysticerkoiden,  besondeis  die  in  Cyclopiden  vorkom- 
menden   neue  Wirttiere   anfiihren,    aber  nach  dem,  was   im   vorherge- 


wohl  glauben,  dass  die  Finnen  aller  dieser  Tiinieu  aiis  einem  eiuzigen  Zwischen- 
tráger  stammteu. 

';  Kocli  mehr  verstarkt  dies  die  Thatsafhe,  dass  heinabe  50%  der  Diapto- 
miden  der  betreff.  Lokalitát  als  inlicirt  sicb  erwiesen. 


Zur  Ei>twickliingsges(-liiclite  einiger  Taenien.  7 

benden  uber  das  Voikoinmen  der  Cysticei-koiden  gesagt  hábe,  halte 
ich  es  fiir  vollkoimiien  iibertiussig  z.  B.,  alle  die  Cyclopsarteii  iii 
welcheii  jedeš  Cysticerkoid  gefunden  wiirde  einzehi  anzufiihreii,  da  es 
ganz  naturlieh  ist,  dass  man  eiiie  Ait,  die  schon  aus  vier  Cyclops- 
Aiten  bekaniit  ist,  auch  in  einer  fiinfteii  oder  seclisteii  Art  findet.  Iiu 
Nachfolgenden  werde  ich  deshalb  iiur  diejeiiigen  Cysticerkoiden  aii- 
ťiihreii,  die  eiitweder  bisher  noch  nicht  besrhrieben  wurdeii,  oder  bei 
welchen  ich  neue  Beobachtuiigen  mittheilen  kann. 


Taenia  integra  Ham. 

Fig.  3,  5—11. 

Cysticerkoid  dieser  Taenie,  welche  in  geschlechtsreifer  Form 
bisher  imbekannt  ist  (nach  v.  Linstow  (6)  ist  es  moglich,  dass 
es  sich  nur  um  Taenia  Dujardini  Kr.  handelt),  wurde  zuerst  von  Ha- 
mánu und  spater  von  v.  Linstow  beschrieben.  Nach  der  Angabe  v. 
Linstow's  ist  dieses  Cysticerkoid  bei  Gottingen  sehr  háufig,  was  aucli 
in  Bohmen  der  Fall  ist,  da  ich  dasselbe  sowohl  bei  Příbram,  als  auch 
bei  Roztoky  unweit  von  Prag  reclit  haufig  antraf.  Freilich  biu  ich 
nicht  ganz  sicher,  dass  eine  Identifizirung  der  von  mir  gefundeneu 
Form  Ulit  dein  Cysticercus  Taeniae  integrae  vollkoinmen  riclitig  ist. 
Nach  der  Originalbeschreibung  Hamamťs  wiire  eine  Identifizirung  bei- 
nahe  umniiglicli,  schon  aus  dem  einfachen  Grunde,  dass  Hamánu  die 
Žahl  und  Grosse  der  Rostellarliaken  zu  nothen  vergass,  von  der  man- 
gelhaften  Wiedergabe  der  Haken  seitens  Hamann's  abgeseheu.  Nach  v. 
Linstow  ist  die  Žahl  der  Haken  50 — 78,  die  Grosse  derselben  0"0L56  ni, 
womit  meiue  Befunde  ziemlich  iibereinstimmen,  denn  bei  von  mir  da- 
raufliiu  untersuchten  Exemplaren  betrug  die  Hakenzahl  gewohnlich 
70 — 75,  die  Grosse  derselben  0-015 — 001Gm//í,  Auch  uieine  Fig,  3 
weicht  nicht  viel  von  Fig.  24  bei  Linstow  (6)  al). 

Die  áussere  Gestalt  unseres  Cystic(>rkoiden  wurde  schon  von 
meinen  Vorgangern  beschrieben,  doch  nicht  ganz  zutreffend,  dessen 
Ursache  vielleicht  darin  zu  suchen  ist,  dass  sie  die  Form  nicht  aut" 
Querschnitten  untersuchten.  Hamann  spricht  vom  kugligen  oder  schwach 
eifíinnigen  vorderen  Abschnitt.  Die  wahre  Gestalt  des  vorderen  Ab- 
schnittes  konnen  wir  am  besten  niit  derjenigen  eines  Statoblasten  von 
Cristatella  vergleichen.  Die  eigentliche  Cyste  istniimlich  linsenformig, 
und  von  einein  Ringwulst  umgeben,  den  man  init  dem  Schwinnming  der 
Statoblasten  vergleichen  komité.  Dieser  Ringwulst,  welcher  nichts  an- 


8  XXXVllI.     AI.  Miázrk:      ■ 

dereš  ist  als  eiiie  einfaclie  Verdiekung  der  Cystenwaiid  ist  iiiclit  re- 
gelmassig,  sondern  sowobl  auf  seiner  Peripherie  als  aucli  auť  der 
Fláche  wellenforinig  ausgebiichtet.  Ueber  den  Umfang  dieses  Riiig- 
wiilstes  belelut  uns  der  in  Fig.  6  abgebildete  Querschiiitt.  Der  vor- 
dere  Kórperabscbnitt  unseres  Cysticerkoiden,  besitzt  eine  sebr  be- 
trácbtlicbe  Consisteiiz,  ])einabe  diejěnige  eiiies  Knorpels,  so  dass  es 
sebr  sdnver  ist  denselbeii  zu  zerdriicken.  Die  Erkbirung  dieser  Fes- 
tigkeit  finden  wir  iii  der  bistologiscbeii  Ziisauimensotziing  der  Cy- 
stenwaud,  resp.  in  der  iiineren  Scbicbt  derselben,  in  welcber  wirkainn 
das  sog,  parencbymatose  Gewebe  wieder  erkennen  verni()gen,  wie 
solcbes  bei  anderen  Cysticerkoiden  in  der  Cystenwand  vorkoiumt. 
Audi  andere  Cysticerkoiden  sind  gegen  Diuck  etc.  ziendich  resistent, 
aber  der  Sitz  ibrer  Festigkeit  ist  baii[)tsacblicb  in  der  elastiscben  Cu- 
ticula  der  Cyste  zu  sucben.  Eine  solcbe  gewrdmlicbe  Cuticula  finden 
wir  aber  bei  unserer  Form  nicíit;  sondern  seben,  dass  dle  iiussere 
Scbicbt  der  Cystenwand  ein  eigentiimlicbes  Ausseben  bat.  Dieselben 
Verbíiltnisse  finden  wir  aucb  bei  den  Cysticerkoiden  der  Taenia  lía- 
manni  Mráz.  und  Taenia  bi/urca  Haiii.  wieder.  Den  Cbarakter  dieser 
Scbiclit  bat  scbon  Hamann  zienilicb  ricbtití   gescbihlert.     Er  sa2;t  da- 

o       c  "O 

riiber  bei  T.  hifurca:  „Die  áussere  Wandung  bat  ibren  anťangs  sicber 
zelligen  Bau  verloren.  Sie  zeigt  weder  Zellen  nocb  Kerne.  Bereits 
ani  lebenden  Tiere  treten  radiilr  verbiufende,  dicbt  nebeneinanderste- 
bende  Streiíen  bervor.  Oífenbar  ist  dieser  faserige  Zerfall  nacb  der 
Biblung  des  Scolex  eingetreten".*)  Bei  Exeniphiren  der  T.  integra  die 
Hamann  vorgelegen  baben,  war  diese  Scbiclit,  wie  wir  wenigstens 
dies  nacb  seinen  Abbiblungen  scbUessen  konnen,  nicbt  so  stark  ent- 
wickelt  wie  bei  unseren  Exemplaren.  Diese  Scliicbt  ist  von  zabb-eielien 
radiár   verkiufenden   gewellten  Fasern  gebikiet.     An  mancben  Stellen 


•*)  Bei  T.  Integra  lesen  wir  bei  Hamann:  „Die  oberflácliliche  Schicht  dfi' 
iiusscreii  Wandung  ist  ábnlicli  gebildct  wie  die  gesammte  Wandung  der  vorigen 
Art,  das  beisst  sie  ist  frei  von  Zellen  und  zeigt  eiucn  Zerfall  in  radiare  StrciíVn". 
hii  Zusammenbange  damit  bebauptct  Haasann.  dabS  bei  T.  hifurca  die  iunere  Scbicbt 
bich  in  den  Schwanzanhang  fortsetzt.  „Es  weiclit  hieriii  diese  Form  von  den  iibrigen 
von  mir  gescliilderten  Cysticerkoiden  ab".  Diese  Auftasbung  Hamann's  ist  vollkoni- 
men  irrtbiinilicb.  Ein  Blick  auť  Fig.  2  und  'i  bei  Hamann  (5)  sagt  uns,  dass  die 
rait  gleicheii  Bucbstaben  bezeicbneten  Scbicbten  (_iW,  aWj  nicbt  id  ntiscb  sind, 
und  dass  auť  Fig.  ;i  die  eigentliche  innere  Wandung  Hamann  entgangen  ist. 
^^  abrscbeinlicb  ist  dieselbe  bei  T.  Ilfvrca  ebenso  diinn  wie  bei  dem  von  uns 
Iteobaebteten  Cysticerkoid.  (Vei'gl.  unsere  Fig  5,  wo  diese  an  die  innere  Hohle 
der  Cyste  greuzende  Scbicbt,  die  eiiizig  und  allein  niit  dem  Scolex  zusammen- 
biingt,  kaum  siditbar  ist ) 


Zur  Entwicklungsgescliichtíí  ciiiiger  Taoiiioii.  9 

l»esonders  in  (1(t  iiioximaleii  Partie  scheinon  dic  ciiizelncn  Faseni  iiiit 
einander  zusaminenzuhangen,  so  dass  wir  auf  Querschnitten  (z.  B.  Fig.  7) 
das  Bild  eines  spongiosen  Masclieuwerkes  erhalten.  Wie  bereits  Ha- 
MANN  anfulirt,  lasseii  sicli  in  dieser  Scliicht  keine  Kerne  nachweiscn. 
Dagegen  ist  das  Fáibungsvcrmogen  derselbeii  reclit  bedeutend.  In 
ludigcarniin-Boraxcaimin  fárbte  sicli  dieselbe  rein  griin,  durch  Osnii- 
uinsiiuregemisclie  wird  sie  stark  gebráunt.  Zwisclien  den  einzehien 
Fasern  scheint  nocli  eine  Zwischeusubstanz  vorlianden  zii  sein.  Nach 
den  Zeichnungen  Hamann's  koniien  wir  schhessen,  dass  diese  Schicht 
bei  Taenia  bifiirca  noch  starker  eutwickelt  ist.  Beim  Cyst.  Taeniae 
HaP'anni  gewinnen  die  einzehien  Fasern  eine  gewisse  Selbststandig- 
keit  und  machen  den  Eindruck  wiikhcher  Haare  (veígl.  iins.  Figg. 
12.  13.),  die  aber  nur  an  den  Ringwulst  beschiankt  bleiben,  wáhrend 
bei  Taenid  Integra  diese  Schicht  auf  der  ganzen  IHache  der  Cyste 
eutwickelt  ist.  FreiHch  an  den  beiden  convexen  nicht  verdickten  Seiteu 
der  Cyste  stellt  diese  Schicht  nur  eine  iiusserst  niedrige  Lage  dar, 
walu-end  sie  auf  deni  Ringwulst  zur  grossten  Entfaltung  gelangt.  Die 
relative  Dicke  derselben  kiinnen  wir  am  besteu  aus  den  Figg.  5. 
(Frontalschnitt)  u.  6.  (Querschnitt)  ersehen. 

Die  grosse  Elasticitat  und  Widerstandsfáhigkeit  der  Cysten- 
wand  ist,  wie  liereits  oben  angedeutet  wurde,  durch  die  nun  folgende 
Schicht  verursacht. 

Die  Hauptraasse  derselben  besteht  aus  wahrscheinlich  elastischen 
Fasern,  die  sich  verasteln  und  so  ein  dichtes  Geflecht  bilden,  dessen 
Maschen  an  vieleu  Stellen  zieuilich  in  die  Lange  gezogeii  sind,  so 
dass  sie  den  Eindruck  neben  einander  gebetteter  EShren  machen. 
In  Indigcarniin-Boraxcarmin  nehmen  dieselben  eine  blaue  Farbe  an. 
In  der  Anorduung  der  Fasern  lásst  sich  iunnerhin  eine  gewisse  Regel- 
massigkeit  erkennen. 

In  der  áussersten  Schicht  verlaufen  die  Fasern  aequatorial  (als 
Hauptsache  ist  die  Liingsachse  der  Cyste  betrachtet),  in  der  tieferen 
Schicht  meridional  wie  es  am  Schonsten  an  den  nicht  verdickten 
Stellen  der  Cystenwand  zu  beobachten  ist  (Fig.  5a,  oder  Fig  9.).  Erst 
in  den  noch  tieferen  Schichten  ist  der  Fasernverlauf  ein  mehr  unregel- 
mássiger  und  auch  erst  in  dieser  Schicht  finden  wir  Z(dlen,  resp. 
Zellkerne  eingebettet.  Nur  an  einigen  Stellen  auf  Lángsschnitten 
scheinen  die  Kerne  bis  nahé  an  die  Basis  der  áussersten  Faserschicht 
zu  riicken  (vergl.  Fig.  ll.\  doch  da  sieh  auf  Querschnitten  nichts 
desgleicheii  beobachten  lásst,  so  ist  es  schwer  dieselben  niit  der  1511- 


10  XXXVm.     AI.  Mi-iízek: 

dung'  der  iiussersteii  Schicht  der  Cystenwand  in  Zusamraenhang  zu 
bringen, 

Die  Kerne  liegen  meistens  in  geschlossenen  Raumen  und  sind 
voin  reticularen  Plasma  unigebeii,  doch  mancluiial  sind  diese  Zellen- 
artige  Gebilde  an  einer  Seite  oífen  und  das  innere  Plasnianetz  iiber- 
geht  dii-ect  in  das  umgebende  Fasergewirr.  Ganz  áhnlich  besclireibt 
diese  Schicht  auch  Hajmann.  Zur  definitiven  Deutung  der  Structur  der 
Cyste  dieser  und  áhnlicher  Finnen  wird  es  wohl  unbedingt  nothwendig 
sein  die  Histogenese  derselben  zu  studiren,  was  mir  bisher  unmoglich 
war,  da  ich  keine  Jugendstadien  finden  konnte.  Die  innere  schon  mit 
dem  Scolex  zusammenhángeude  Cystenwand  ist  ganz  diinn,  so  dass 
sie  Hamann  giinzlich  entgangen  ist.  In  ihr  finden  sich  schon  wirkliche 
Muskelfasern,  sowohl  aequatoriale  als  auch  meridionale.  Da  der  Scolex 
nur  mit  dieser  Schicht  zusammenhilngt,  so  ist  es  ganz  begreiiiich, 
dass  er  sich  sehr  leicht  von  seiner  Unterlage  loslosen  kann  und  dann 
frei  in  der  Cystenhohle  liegt,  wie  ich  es  oft  beobachten  konnte.  Das- 
selbe  Verhalten  fand  bereits  Hamann  beim  Cysticerkoid  der  Taenia 
hifurca  Diese  Erscheinung  wird  noch  interessanter,  wenn  ich  erwahne, 
dass  die  innere  Hóhle  der  Cyste  vollkonimen  gescMossen  ist  und  mit 
der  Aussenwelt  gar  nicht  Tíommunisirt.  Die  urspriingliche  Einstiilpungs- 
oífnung  ist  niimlich  bei  vollstiindig  entwickelten  Cysticerkoiden,  die 
mir  allein  vorgelegen  sind,  gánzlich  verwachsen,  wie  ich  es  an  allen 
von  mir  angefertigten  Sclmittserien  feststellen  konnte.  Wenn  also 
v.  LiNSTow  aufilhrt,  dass  er  den  Scolex  auch  aus  der  Cyste  hervor- 
gedrJingt  vorfand,  so  handelte  cr  sich  wahrscheinlich  in  diesem  Fall 
um  ein  noch  junges  Exemplár.  Die  von  mir  beobachtete  Erscheinung 
ist  wohl  nur  eine  weitere  Consequenz  desselben  Processes,  welcher 
zur  Entwicklung  der  beschriebeneu  miichtigen  und  festen  Cystenwand 
luhrte.  Weshalb  alle  diese  Schutzvorrichtungen  erworben  wurden, 
lásst  sich  schwer  beurtheilen.  Dass  der  Zwischenwirt  iGnmarus)  damit 
gewiss  wenig  zu  thun  hat,  beweist  der  Umstand,  dass  im  demselben 
auch  ganz  anders  gebaute  Cysticerkoiden  vorkommen  (z.  B.  von 
Taen.  sitmosa,  tenuirostris). 

Zum  Schlusse  will  ich  noch  bemerken,  dass  icli  weder  im 
Schwanzanhang  (beziiglich  der  Struktur  desselben  vergi.  die  Figg.  7. 
u.  8.)  noch  in  der  Cystenwand  Excretionsgefiisse,  die  doch  im  Skolex 
recht  sichtbar  sind,  finden  konnte.  Uber  den  Bau  des  Scolex  mich 
zu  verbreiten  halte  ich  fiir  iiberfiiissig. 


Zin-  Entwickluugsgeschiclite  eiuiger  Taenien.         -  {{ 


Taenia  ianceolata  Bl. 

Zii  dieser  Taenie  gehoriges  Cysticerkoid  glaubte  schon  Rosseteu 
gefunden  zu  liaben  (15),  doch  erwies  sidi  seine  Deutiing  niclit  als 
riclitig  (2).  Mir  ist  es  nun  geliiiigen  in  verschiedenen  Cyclopiden  ein 
Cysticerkoid  zu  finden,  das  in  der  Forin,  Žahl  iind  Grosse  der 
Haken  niit  2\  Ianceolata  vollkommen  iibereinstinimt,  so  dass  ich  niclit 
anstehe,  dasselbe  iiiit  der  erwahnten  Tánienart  in  genetisclie  Ver- 
l)indung  zu  bringen.  Dieses  Cysticerkoid  fand  ich  in  Cyclopiden  nur 
sehr  selten,  was  recht  befremdend  ist,  wenn  man  in  Erwagung  zieht, 
dass  die  Taenia  Ianceolata  der  hJiufigste  Parasit  unsei-er  Gans  ist. 
Die  allgenieine  Form  dieses  Cysticerkoiden  gleiclit  ungefiihr  derjenigen 
von  Cyst.  T.  t;etigeme,  so  dass  ich  es  fiir  iiberfliissig  halte,  denselben 
noch  besonders  zu  beschreiben  oder  abzubilden.  Es  sei  mir  nur  er- 
laubt  bei  dieser  Art  einiges  auf  die  Behauptungen  Schmidťs  beziiglich 
der  Cuticularschicht  der  Cysticerkoidcyste  zu  erwiedern.  Naturlich 
gelten  meine  folgenden  iVngaben  nicht  nur  fiir  den  Cyst.  Taeniae  lan- 
ceolatae,  sondern  aucli  fiir  sammtliche  áhniich  gestaltete  Cysticerkoiden. 

Der  vordere  Abschnitt  vieler  Cysticerkoiden  (so  z.  13.  von  T.fas- 
ciata,  tenuirostris,  gracilis,  anatina,  coronula  etc.)  ist  von  einer  re- 
lativ dicken  hyalinen  Schicht  mngeben.  Schmidt  erklárte  diese  Schicht 
fur  Cuticula.  Ich  hábe  fiir  Cuticula  eine  andere  tiefere  Schicht  ge- 
halten.  Schmidt  sagtdariiber:  „Erst  die  darauffolgende  Schicht,  welche, 
wie  auch  Mrázek  gesehen  hat,  eine  deutliche  radiiire  Strichelung  zeigt, 
die  sich  bei  richtiger  Einstellung  des  Tubus  uber  dem  ganzen  Korper 
des  Cysticerkoiden  als  feine,  ringfiirmige  Strichelung  verfolgen  lásst, 
-  sie  hált  er  fur  die  Cuticula.  Und  eben  diese  radiiire  Strichelung 
und  riugformige  Streifung  ist  es,  auf  die  er  seine  Anftassung  stutzt: 
sie  sind  nach  ihni  —  Porenkaniile  der  Cuticula,  welche  reihenweise 
angeordnet  seien.  Das  ist  jedoch  unzweifelhaft  falsch."  Dazu  hábe  irli 
eistens  eine  rein  formale  Bemerkung.  Der  Autor  scheint  sich  um  Ar- 
beiten  anderer  Autoren  nicht  gekiinmiert  zu  liaben,  da  er  es  fiir  hin- 
reichend  hielt,  bloss  „meine  Darstellung  vergleichend  heranzuzielien" 
{20.  p.  69.).  Ilřitte  er  dies  nicht  gethan,  so  hátte  er  sich  anstatt  gegen 
mich  gegen  Hamann  wenden  miissen,  da  ich  in  dieser  letzteren  Sache 
nur  Hamann  gefolgt  bin,  welcher  wortlich  (4.  p.  5.)  sagt:   „Nach  innen  j 

von  dieser  Schicht,  die  wir  wohl  als  die  áusserste  Lage  der  Cuticula  ; 

anzusehen  haben,    tritt  eine   Schicht  auf,    welche   in  ilirer  peripheren  ,, 

1 

Lage  durch  senkrechte  Porenkanalchen    durchsetzt  ist."     Weiter  aber  i 


12  XXXVIII.     AI.  IMiázck: 

liíitto  SoHMiDT  aiis  nieiiior  zwoitcn  Ail^oit  ersjelien  kíinnen.  dass  ich 
dort  der  eiiizig  riclitigen  Deiitiinp;  schon  ganz  iiahe  war.  Icli  hábe 
dort  sclion  gegeii  die  vermeiiitliclie  Porositiit  der  Cnticula  Zweifel  er- 
liobeii,  Lind  niir  die  von  mir  beobaclitete  Punetirung  der  Cuticula,  die 
SciTMiDT  eiitgangeii  ist,  liat  luich  bewogen  mit  gewissem  Vorl3el]alt  noch 
auf  der  alten  Ansiclit  einstweilen  zu  verliarren.  Zur  Erklarung  dieser 
i'unctining  babě  ich  auch  au  Iiisertioneii  von  Transversahmiskelfaserii 
gedadit,  doch  schien  mir  diese  Deiitung  selir  unwahrscheinlich.  Das 
hat  80HMIDT  missverstanden,  da  er  anfiilirt:  „Auch  v,  Linsto^v  liabe, 
wie  Mrázek  polemisierend  bemerkt,  Muskelfasein  in  ilmen  vermutet, 
doch  hatten  derartige  Ringiiuiskelfasern  aii  dieser  Stelle  i)hysiologisch 
gar  keinen  Sinn." 

Weiter  aber  hábe  ich  noch  sachliche  Bemerkungen  zu  der  Arbeit 
meines  Vorgángers  und  da  behaupte  ich,  dass  die  ScHMiDT'sche  Dar- 
stellung  vollkomnien  falsch  ist.  lui  Streite  gegen  die  vermeintliclien 
Porenkaniilchem  ist  Sciimidt  die  eigcntliclie  Cuticula  iiberliaupt  ver- 
loren  gegaugen.  Die  iiussere  uilichtige  glashelle  Schicht,  die  Schmidt 
fiir  die  Cuticula  hiilt,  ist  dies  nicht,  sondern  wir  koimten  sie  hochstens 
als  die  iiusserste  stark  modifizierte,  schleiuiartig  degenerirte  Schicht 
derselben  betvachten.  Die  eigenťiiche  feste  Cuticula  liegt  erst  unter 
dieser  Scliicht  und  hat  das  ubliche  Aussehen.  Beobachtet  man  die 
Oberíiache  der  Cuticula  so  findet  man  hier  eine  besondere  Sculptur, 
die  ich  sclion  friiher  (12)  beschrieb,  niimlich  regelmassig  reihenweise 
angeordnete  Piinktchen.  Ganz  dieselben  Sculpturverhiiltnisse  der  Cu- 
ticuha  sind  eine  ganz  gewohnliche  Erscheinung  bei  verschiedensten 
Tieren  und  wurden  u.  A.  auch  von  Linstow  bei  Cysf.  Taenmc  acan- 
thorhynchae  beobachtet.  Schmidt  ist  diese  Erscheinung,  die  am  schonsten 
an  zeizui)í'ten  Stiicken  der  Cystenwand  sich  beobachten  lasst,  voll- 
kommen  entgangen.  Erst  hinter  dieser  wahren  Cuticula  liegt  die  Ring- 
muskelfasernschicht,  die  also  die  dritte  und  nicht  wie  Schmidt  irr- 
thiindicli  behauj)tet,  die  zweite  Schiclit  der  Cystenwand  darstellt. 


Taenia  setigera  Froi. 

Das  Cysticerkoid  dieser  Taenia  hábe  ich  schon  im  Jalire  1891 
beobaciitet  und  zwar  in  verschiedenen  Cyclops-Arten.  Inzwisclien  wurde 
dasselbe  auch  von  Linstow  l)esclirie])en  und  ich  hábe  zu  dei-  Be- 
sclireibung  dieses  Autors   nichts  wesentliches  hinzuzníiigen. 


Zlil-  EiitwÍLklimgsgostliichttí  eiuiger  Tiiunifii.  I3 


Taenia  sp. 

Fig.  1,  14. 

Iiii  letzten  Somiiier  íaiul  icli  ini  Diaptomus  aus  eineiii  kleinen 
Teiclie  imweit  von  Příbram  neben  einer  Anzalil  anderer  Cysticerkoiden, 
auch  eiii  Cysticerkoid,  dessen  Abbildung  in  Fig.  14  gegeben  ist. 
Bis  auf  den  relativ  kúrzeren  Scliwanzanliaiig  iind  etwas  dickere  Cy- 
stenwand  gleicht  dieses  Cysticerkoid  in  seinem  Habitus  denijenigen 
von  T.  tenuirostns.  Es  unterscheidet  sich  jedocli  vondemselben  sclion 
durch  die  Stellung  der  Haken,  deren  Spitze  niclit  nach  liinteu  wie  bei 
zalilreichen  anderen  ahnlichen  Cysticerkoiden  (z.  B.  von  T.  gracilis^ 
sinuosa,  setigera,  lanceolata,  fasciata.  fenuirostris),  sondern  nach  vorne 
(áhnlich  wie  z.  B.  beim  Cgst.  Taen.  Hamunni)  gerichtet  sind.  Diese 
Stelhmg  der  Haken  ist  schon  bei  ganz  schvvacher  Vergrijsserung  sofort 
benierkbar.  Die  Žahl  der  Haken,  welche  in  Fig.  1  abgebiklet  sind, 
betrug  10,  die  Liinge  derselben  ungefahr  0.020  mm.  Auf  irgend  welche 
bekannte  Taenie  liess  sich  dieses  Cysticerkoid  nach  der  Form  der  Haken 
nicht  niit  Sicherheit  zuriickíuhren. 


Taenia  (Echinocotyle)  sp. 

Fig.  2. 

Bei  Bearbeitung  der  von  Dr.  Michaelsen  auf  seiner  Magelhae- 
sischen  Sammeh-eise  gesammelten  Siisswassercopepoden  fand  ich  in 
einigen  Exemplaren  der  Boeckella  brasiliemis  Luh..,  also  in  einem 
Centropagiden,  und  zwar  zuerst  zufálligerweise  auf  einer  Schnittserie 
ein  Cysticerkoid  welches  sich  durcli  die  bewaffneteii  Saugnápfe  als 
zum  Genus  Echinocotyle  R.  Bl.  gehorig  erwies.  Ein  Cysticerkoid  von 
Echinocotyle  und  zwar  aus  Ostracoden  (aus  Oypris  cinerea)  wurde 
schon  von  Rosseter  besclirieben  aher  irrthiimlicherweise  fiir  das  Ju- 
gendstadiuni  der  Taenia  lanceolata  gehalten  (Ío),  uud  erst  Blanoharu 
verdanken  wir  die  Aufschlusse   uber  die   wahre   Nátur  desselben  (2). 

Das  von  uns  gefundene  Cysticerkoid  gleicht  in  seiner  Griisse  und 
áusseren  Form  demjenigen  von  T.  setigera  oder  lanceolata.  Erst  nach 
Zuhilfenahme  stiirkerer  Vergrosserung  finden  wir,  dass  die  Saugniipfe 
mit  kleinen  Hakchen  bewaífnet  sind.  Ánhulich  wie  bei  Echinocotyle 
Bosseteri  ist  jeder  Saugnapf  niit  diei  langsvei'laufenden  Hakenreihen 
versehen,  einer  medialen,  und  zwei  laiidstaudigen.  Die  Haken  {.OVi  mm 


14  XXXVIII.     AI.  Mrázek: 

laiig)  sincl  iii  jeder  Reilie  in  trausveisalen  Gruppen  von  1 — 5  Stiick 
angeordnet.  Blanohard  fand  liochstens  vier  Stiick  in  einer  Gruppe. 
Die  Zalil  dieser  Haken,  in  welcher  dieselben  zu  Gruppen  vereinigt  sind, 
nimmt  in  jeder  Liiugsreilie  von  der  Mjtte  naoli  beiden  Enden  hin  ab. 
Die  Form  der  Haken  ist  in  Fig.  2a  dargestellt.  Die  Zalil  der- 
selben  betrug  10,  die  Lange  0'035  mm.  In  der  Grosse  stimmen  diese 
Haken  also  mit  den  Angaben  Rossetehs  und  Blanchard  vollkomnien 
iiberein,  nicht  aber  in  ihrer  Form,  wie  ein  Vergleicli  unseror  Abbil- 
dung  mit  Fig.  3A  bei  Blanchard  (2)  zeigt.  Die  Haken  meiner  Form 
sind  viel  stárker  gebogen  als  bei  Ech.  Rosseteri,  doch  in  Anbetracht 
der  Tatsache,  dass  die  Hakenforin  imnieiliin  inneiiialb  gewisser  Grenzen 
variiren  kann,  und  dass  weiter  es  inanclimal  schwierig  ist  eine  gute 
genaue  Abbildung  der  Tanienliaken  zu  liefern,  da  dieselben  nicht  immer 
leiclit  in  die  gewiinschte  Lage  zu  bringen  sind,  fiiule  icli  diese  Unter- 
scliiede  nicht  gross  genug,  dass  sie  zur  einer  spezifischen  Trennung 
unseres  Cysticerkoiden  ausreichen  kónnten. 


Taenía  sp. 

Fig.  4. 

Bereits  im  Jahre  1891  fand  ich  im  Gammarus  einige  Exempláre 
eines  Cysticerkoiden,  welches  durch  seine  ilussere  Form  etwas  an  das 
Cysticerkoid  von  Taenia  pachyacantlia  v.  Linst  erinnert.  Eine  ein- 
gehendere  Beschreibung  desselben  niuss  ich  jedoch  wegen  Mangels 
an  Materiál  auf  eine  spátere  Zeit  verschieben  und  beschranke  mich 
auf  eine  Abbildung  der  Hakenfoiin  (Fig.  4.).  Die  Grosse  der  Haken 
betrug  0'009  mm.,  die  Žahl  derselben  (an  zwei  Exemplaren  geziihlt) 
28.  Sowohl  durch  ihre  Žahl  und  Grosse,  als  auch,  obgleich  in  viel 
geringerem  Grade,  durch  ihre  Form,  erinnern  die  Haken  an  Taenia 
fallax  Krabbe. 

Prag,  Zoolog. -vergl.  anafomisches  Institut  der  bóJim.   Universitdt. 


Benutzte  Litteratur. 

1.  Blaxchard,  R.  :    Notě  sur   les  migrations   du    Taenia   graciJis  Krabbe.  In:  Bull. 

Soc.  Zool.  Fr.  T.  XVI.  p.  119—122.  1891. 

2.  Blanchard,  R.  :  Notices  helniinthologiqiies.  lle.  sér.  6,  Sur  les  Téniadés  a  ventouses 


Zur  Entwickluiigsgescbichte  eiuiger  Taenien.  15 

avničes.   tŤenrts  Echřnoco/ijJe,   Davainea  et  Ojihryocolijlc.  In:   Mém.  8oc. 
Zool    Fr.  T.  IV    p.  420—443.  1891. 
o.  Grassi  B.  et  Rov  ELU,  G.:  Bicerche  emhriologiche  sni  Cedodi  In:Atti  dell' Accad. 
Gioenia  di  Se.  Nat.  Cattania.  Vol.  IV.  Ser.  4  a.  1892.  109  pp.  4  Tav. 

4.  Hamann,  o.  :  In  Gammarus   piilex  Jehende  Cysticevkoiden  mit  Srhivanzanhangen. 

In:  Jen.  Zeitschr.  N.  F.  Bd.  XVII.  p.  1  — in.  1  Taf.  1889. 

5.  Hamann,  O.:  Ncne  Cysticerkoiden  mit  Bchwanzanliányfn.  In :  Jen.   Zeitschr.  Bd. 

XIX.  p.  .553—564.  4  Fig,  1  Taf.  1891. 

6.  v.  LiNSTOw,  O:  Beoharlitvngen    an  Hehninthenlnrven.     Iii:  Arch.  f.  mikr.  Anat. 

Bd.  39.  p.  3--'5— 343.   1  Taf.    !892. 

7.  v.  LxNSTOw,  O:  Bcohacldungnn  an  Vogellánien.  In :  Ceutralbl.  f.  Bakt.  u.  Paras. 

Bd.  XII    p.  .501—504.  1   Abb.  1892. 

8.  v.  LiNSTOw,  O:    Zur  Anafomie  mid  EntwickhmgsgenrhirJde  der  Tňniev.  In :  Arch. 

f.  mikr.  Anat.  Bd.  42.  p.  442— 4.í9.  2  Taf. 

9.  v.  LiNSTOw,  O:  Hehníntliologinche    Mlttlicihmgen.     In:    Arch.    f.    mikr.  Anat.   u. 

Entw.  Bd.  48.  p.  375—397.   2  Taf.   1896. 

10.  MoNiEZ,  R. :  Sur  les  Cystic.erques  des  Oslracodex   ďeati    doiíce.    In:    Revue    biol. 

Nord  de  la  France.  Lilie.  189I.  No.  1.  p.  2.5— -ie. 

11.  MrázI'K,  AI.:    O   cyslicerkoidecli   vašich   kori^Sů   síadkovodnich.     In:   Sitzb.  kon. 

bohm    Ges.  Wiss.  1890.  p.  226-248.  2  Taf. 

12.  Mrázek,  AI.;    PřispSvky   k   vývojezjjytu   některých   tasemnic  píaČich.   In :    Sitzb. 

kón.    bohm.   Ges.    W^iss.   1891  p.  97—126  (Résnroé    126—131.)  2  Taf. 

13.  RiCHARD,  J. :  Sur  tu  presence  ďun  Cysticerkoide  chez  un  Calanide  ď  eau  doiíce. 

In:  Bull.  Soc.  Zool.  Fr.  T.  XVII.  p.  17—18.  1892. 

14.  RossETER,    T.    B. :    Cysticerkoids  parositic   in   Cypris   cinerea.    Journ.    of  Micr. 

and  Nat.  Se.  1890.  p.  241—247.  2  PÍ. 
1.5.  RossETER,  T.  B.:  Stir  vn  Cysticercoide  des   Ostiacodes,  capable  de  se  développer 
dans  Vintestin  du  Canard.  In :  Bull.  Soc.  Zool.  Fr.  T.  XVI.  p.  224-228. 
189k 

16.  Rus.^^KTEK,  T.  B.:  On  a  new  Cysticerktis  and  a  ?iew  tapeioorm.  In:  Journ.  Quek. 

Micr.  Glab  London.  T.  IV.  No.  30.  p.  3G1— 366.  2  PÍ.  189:í. 

17.  R08SETEK,    T.  B. :  On  the  Cysticerkvs    of   Taenia    microsoma    and    a  nrir    Cysíi- 

cercus  from  Cyclops   agilis.    Ibidem.  T.  V.  No.  32.  p.   179 — 182.   1  PÍ* 
1893. 

18.  RoíiSETKR,  T.  B.:  On  Cysíicercvs  quo.drin/rvatvs  Bušs.  Ibidem  T    V.  No.  3  4.  p* 

338—843.  1  PÍ.  1894. 

19.  ScHMEiL,  O:  Beitriigc  zur  Kenníniss  der  Siisswasser-Copepoden  Devtschlands  mit 

hesonderer  BerUcksirhtigung  der  CycJopiden.  Halle    1891.  p.  19. 

20.  ScHMiDT,  J.  E:  Die  Entioicklungsgeschichte  iind  der  anatomisrhe  Bau  der  Taenia 

anatina  Kr.  In:  Arch.  f.  Naturg.   60.  Jhg.  Bd.  1.   p.  65  —  112.   1  Taf. 
1894. 

21.  ScoTT,    Th.:    Notes    on  a  small    coUection    of    Fresh-ioater    O.ilracoda  from    the 

Fdinburgh  District.  In :    Proc.    R.  Phys.    Soc.    Edinburgh.  Vol.  X.  p. 
314.   1890. 


1(5       XXXVIII.  AI.  Mrázek:     Zuv  Entwifkluiigsgeschichte  einigor  Tuuuicii. 


Erklárung  der  Abbildungen. 

Fig.  1.  Hakeu  vom  Kostellum  eines  Cysticerkoideu  aus  JDiaptomus  coci-ulcus. 
„     2  a.  Eiii  Haken  vom  Rostellum   eines    í/c^moco/^Zfí-Cysticerkoiden  aus   Boe- 
ckella  brasiliensis,  2  b  vom  Saugnapf  desselben  Tieres. 
Fig.  3.  Haken  von  Taenia  integra  Ham.  iV). 
„     4.  Zwei  Haken  eines  Cysticerkoiden  aus  Gammarus. 

„     5.  Medianer  Lángsscli)iitt  durcb    den  Ci/stic.    2\i,enian  integraa  Ham.     Da  der 
rerdickte  Eingwulst  der   Cystenwand   unregelmilssig  gewellt  ist,   wurde  er 
von  dem  ein  wenig  schiefen  Schnitt  nicht  úberall  iu  derselben  Dicke  ange- 
troífen.      Bei    a  ist    die    nicht   verdickte  Cystenwand    durchschnitten.     Die 
áusserste  fibrilláre  Schicht   der  Cystenwand   ist  im  blaueu    Tone   gebalten, 
ebenso  wie  auf  den  Figg   6.  7.  9.  10.  11-   1-2.  l;i. 
Fig.  ij.  Qu'  rscbnitt  durch  den  mittleren  Teil  der  Gyste. 
„     7.  Querschnitt  durch  die  Aufangstelle  des  Schwauzanhange-.  fc  —  Kerne  der 
Htillmembran. 
Fig.  8.  Schwanzanhang,  quer  durchschnitten. 
„     9    Ein  Stuck   der  Cystenwand  im  Querchnitt,   stark  vergrossert    Das   Stiíck 
rúbrt  ungefáhr   von  «  iu  Fig.  6.  her.   a  die  aussere  fibrilláre  Schicht;  h,  c 
kernlose   Schichten   elastischer   (?)  und  verastelter  Fasern,  in  h  im  íjángs- 
schnitt,  in  c  quer  durchschnitten;  d  die  innere  liiudegewebschicht. 
Fig.  10.  Cystenwand  ira  Lángsschnitt. 
„     11.  Ein  Teil  der  vorhergehenden  Fig.  stárker  vergrosert. 
„     12.  Teil   eines  Querschnittes   durch   eineu  niánnlichen   Gammarus   mit   dem 
Cysticerkoiden  der  Tatnia  Hamamii  Mráz.,  welcher  lángs  durchschnitten  ist. 
Fig.  13.  Cysticerkiiid  derselben  Art.  Querschnitt  in  der  Rostellargegend. 
„     14.  Cysticerkoid  sp.  aus  Diaptomus  eoeruleus    Habitusbild. 


Verlag  der  kon.  bohm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.  —  Druck  von  Dr.  Ed.    (iičgr   in   1'ra.a.   1896. 


MrÁZEK:     ZUR    ENTWICKLUNGSGESCHICHTE   EINIGER  TÁNIEN. 


MRÁZEK    DEL. 


oitzkr.  d.komgi.  Duřím. besellsch  d.Wissen? 


Qi 


Fig  10. 


Fi((,  11. 


^Síí. 


#^ 


LIT.  C  STUMPR    ,?P.A(i. 


T-.l,,^ 


lat.naiaiwioo.  v.idbDe  1896. 


XXXIX. 

Sur  léquation  différentielle  de  Kiccati  et  ses  appli- 

cations  chimiques. 

Par  M.  Michel  Petrowitch  á  Belgrade  (Serbie). 
(Présenté  le  20  novembre  1896.) 

řL'équation,    dont   je    montrerai   ici    quelques    propriétés    utiles 
dans  les  applications,  est  celle  de  la  formě 

que  j'écrirai  souš  la  formě 

(1)  ^  =  9>(y-A)(y-f.\ 

pil  q),  /\,  /g  sont  fonctions  de  x,  assujetties  aux  conditions  siiivantes: 

V  (p  est  une  fonction  de  x  positive  dans  Tintervale  áe  xz=zO 
jnsqu'á  .>c  z=  «; 

2"  /i  ot  /g  sont  des  fonctions  positives,  non  décroissantes  dans 
cet  intervale  et  telles  que  les  courbes 

dans  le  cas  oíi  elles  passent  toutes  les  deux  par  Torigine,  n"y  soient 
pas  tangentes  toutes  les  deux  a  la  fois  a  Faxe  des  x. 

Nous  supposerons  encore,  pour  fixer  les  idées,  qu'on  ait/j  •< /I; 
dans  cet  intervale. 

Considerons  Fintegrale  í/(x)  de  Téquation  (1),  s'annulant  pour 
X  —  0.  Elle  jouira  des  propriétés  suivantes. 

Mathematisch-naturwissenschaftlicbe  Classe,  1896.  1 


2  XXXIX.  Michel  Petrowitcli: 

I.  Pouf  les  valeurs  de  x,  comprises  dans  Vinterrale  {O,  a)  elle 
est  positive    ct   constaniment   croissante ,  mais  reste  inférieure  a  f^{s). 

Car,  ďabord,  y  ne  peut  par  commencer  par  decroitre  dans  cet 
intervale,  puis(iu'alors  elle  serait  negative  et  par  suitě  les  difterences 

y  — /i ,        y  —fi 

ďu 
seraient  négatives    et  la  derivée  -j-  positive. 

Si  aucune  des  ťonctions  í\  et  /^  ne  s'annule  poiir  a;  m  O,  on 
aurait  poiir  cettc  valeur  de  x  et  pour  y  ^=-0 

et  cette  valeur  étant  positive,  Fintegrale  y,  s'annulant  pour  x  =:z  O,  croit 
a  partir  de  x=zO  et  par  consequent  reste  positive.  Tant  que  ^<C/u 
elle  est  constamment  croissante,  car  on  a  eu  méme  temps  y<Zfi,  et  la 
derivée  «/'  est  positive.  Or,  en  croissant,  elle  ne  peut  pas  surpasser 
ni  atteindre  la  valeur  correspondante  de  la  fonction  ý\{x) ,  car 
aussitót  qu'elle  aurait  surpassé  la  valeur  ý\{x  ,  elle  devrait  decroitre, 
la  derivée  y^  se  trouvant  alors  negative,  puisque  y  —ý\  >  O,  y — /,  <.0. 
Mais  aussitót  qu'elle  aurait  commencé  a  decroitre,  elle  aurait  descen- 
due  audessous  de  fi(x),  et  par  consequent,  la  derivée  y^  devenant 
positive,  devrait  de  nouveau  croitre  ect.,  ce  qui  démontre  la  pro- 
position. 

Si  fi(x)  s'annule  pour  cc  =:  O,  avec  /^(x)  =^0,  y  commencera 
par  cróitre  á  partir  de  a;  =:  O,  mais  en  croissant  elle  restera  infé- 
rieure á  /i(5c),  car  s'ií  n'en  était  pas  ainsi,  pour  des  valeurs  suffi- 
samment  petites  de  x  on  aurait 

ž/-/i>o,      y~f,<o- 

la  derivée  y'^  serait  negative  et  Fintegrale  y  decroitrait,  ce  qui  n'est 
pas  possible.  Tant  que  y<l.f-i^-,  y  est  constamment  croissimte.  Or,  on 
s'assure  comme  précédemment  que  y  ne  peut  atteindre  la  valeur 
f^{x)  dans  Fintervale  (O,  ai.  Elle  sera  donc  constamment  croissante 
dans  cet  intervale  et  inférieure  a/, (a). 

Remarquons  que  si  la  courbe 

y—fA^) 


Snr  réquatiou  différentielle  de  Riccati.  3 

n'est  pas  tangente  a  rorigine  a  Faxe  des  x,  la  couvbe  integrále  pré- 
sente  un  minimum  á  Torigine,   car  en  difterentiant  réquation  (Ij,  on 

trouve  pour  x  —  {)  Ž/o  =  O,        y\^  —  O, 


et  par  snite 

si,  au  contraire,  la  lourbe 


ž/'o'>0; 


y—fx{^^ 


était  tangente  á  Torigine  á  Oíc,  le  contact  étant  siniple,  Forigine  se- 
rait  un  'point  (Tinjiexion  de  la  courbe  integrále,  car  on  aurait  alors, 
en  differentiant  1'équation  (1) 

Ž/o  -  O,  y\  r^  O,  y:  Z3  O 

y;r=/;(0)./,(0) 

Enfin,   si   les    deux    fonctions  ý\  et  /^  s'annulent  á  la  fois  pour 
a:  =:  O,  mais  la  courbe 

y=f^{x) 

n'est  pas  tangente  a  Faxe  des  x  a  Forigine,  on  trouve,  ďaprěs  1'équa- 
tion (1),  pour  íc  =:  O,  que  y\  ^=  O,  ce  qui  montre  que  la  courbe  inte- 
grále touche  Faxe  des  x  a  Forigine.  Comme  Fon  a  ďautre  part 
/1,(0)>05  on  trouve  que 

/;(0)  -y'o>o 

ou  encore 

|(/.-2^).=.>0 

La  difference  f^  —  y  est  donc  croissante  a  partir  de  x  =:  O,  et 
conime  pour  cette  valeur  de  x  elle  est  nuUe,  on  aura  pour  les  va- 
leurs  positives,  suffiserament  petites  de  x,  constannnent  y — /a  <  0. 
On  en  conclut  que  la  difference  y  —  f^  est  aussi  negative,  sans  quoi 
ía  derivée  y',  ďaprés  1'équation  (1),  serait  negative  et  y  dccroissante. 
La  denionstration  s'achéve  alors  comme  tout-á-Flieure. 

Remarquons  aussi  que,  dans  ce  dernier  cas,  si  aucune  des 
courbes 

1* 


XXXIX.  Michel  Petrowitcli ; 


y—fÁ^\  y—fÁ^) 


ne  touche  Taxe  des  x  á  Forigine,  ce  point  est  un  point  ďinjlexion  de 
rintégrale  y,  car  on  a 


et  par  suitě 


%  —  O,  y'o  —  O,  y'i  —  O 

y"=2/;(0)./;(0) 


si,  au  contraire,  la  courbe  y:=zý\{x)  est  tangente  á  Taxe  des  x 
á  Torigine,  le  contact  étant  ďordre  irapair,  la  courbe  integi'ale  y 
présente  un  minimum. 

Lorsqne  V  intervale  (O,  a)  est  celui  compris  entre  x  ■=  O  et  íc  =  oo, 
et  si  la  fonction  f^(x)  tend  asymtotiquement  verš  une  limite  finie  a, 
Vintegrale  y  aussi  tendra  asymtotiquement  verš  a. 

Car,  comme  y  ne  peut  pas  surpasser  la  valeur  a  et  ne  decroit 
pas,  la  derivée  y'  tend  verš  zéro  lorsque  x  augmente  indéíiniment, 
ce  qui  montre,  ďaprés  Téquation  (1)  qiie  y  tend  asymtotiquement 
verš  la  limite  a.  Ceci  est  ďailleurs  un  cas  particulier  ďun  tliéoreme 
connu  de  M.  Poincaré.  concernant  la  limite,  verš  laquelle  tend  Tinté- 
grale  generále  ďune  équation  de  Riccati,  lorsque  la  variable  indé- 
pendante  croit  indéíiniment  par  des  valeurs  positives. 

II.  Envisageons  deux  équations  de  Riccati 

(^)  f^=^^(y-A)(y-A) 

dV 

(3)  ^-  =  <3P(r-i^,)(F-/;) 

ne  différant  que  par  la  fonction  f\,  siipposées  satisfaire  aux  conditions 
précédentes.  Si  dans  Vintervale  (O,  a)  on  a  constamment 

f,{x)  >  F,{x), 

on  aura  aussi  dans  cet  intervale 

y>y. 

y  ei  Y  étant  les  intégrales  de  (2)  et  (3),  s'annulant  pour  x  —  0. 

D'aboi-d,   u   partir   dc  x  -  O  on   ne  peut  pas  avoir  F<;  ^,  car 


Sur  Téquatiou  différentielle  de  Eiccati.  5 

si  pour  ime  valeur  suffisamment  voisine  de  ít;=:0  Ton  avait  Y — «/<  O, 
pour  cette  valeur  on  aurait  a  la  fois 

ďoii 

(4)  F,  -  ¥->/,  -  y 

et  de  měme 

h-Y>h-y 

Comme,  ďaprěs  la  proposition  L,  les  quatre  diíféreuces 

fi~y^  fi~y 

sont  positives,  de  Téquation  (1)  et  des  inégalités  (4),  (5)  on  conclu- 
rait  que 

dx       dx' 
ou 

c'est-á-dire  que  la  difterence  Y — y  cioít  á  partir  de  cette  valeur 
de  X.  Et  comme  pour  íc  =  O  cette  diíference  est  nuUe,  á  partir  de 
cette  valeur  on  aurait  F>y,  ce  qui  est  en  contradictiou  avec  la 
supposition  faite. 

D'autre  part,  pour  que,  aprěs  avoir  été  positive,  la  diíférence 
Y—y  puisse  devenir  negative  á  partir  ďuue  valeur  íc  =  i,  comprise 
dans  rintervale  (O,  a),  il  faut  qďelle  s'annule  pour  x  —  h^  et  comme 
Ton  trouverait,  ďaprés  le  raisonnement  precedent,  qu'a  partir  de 
ícz^Ď  la  difference  Y — y  croítrait,  la  contradiction  est  evidente,  ce 
qui  demontre  la  proposition. 

III.  /S'í  l'on  considére  les  deux  équations 

f^^^iy-f^)(y-f,) 

(oii  /i,  Z^,  F.2  satisfont  aux  conditions  précédentes),  et  si  dans  Vin- 
tervále  (O,  a)  on  a  constamment 


6  XXXIX.  Michel  Petrowitch: 

f,{x)  >  EM 
on  aura  aussi  constamment 

iy  et  Z  étant  intégrales  s'annulant  pour  x  z=z  0). 

La  demonstration  serait,  evidemmeiit,  la  raéme  que  pour  la  pro- 
position  II. 

Les  remarques  simples,  contenues  dans  les  propositions  L,  II., 
III.,  permettent  ďenoncer  plusieurs  théorěmes,  précisant  les  limites 
supérieures  et  inférieures,  entre  lesquelles  sera  constammeiit  com- 
prise  la  valeur  do  Tintégrale  considěiée  p  dans  Tintervale  (O,  a).  On 
pourra  ainsi  se  donner  une  idée  de  la  marclie  de  la  courbe  inte- 
grále et  la  déterminer  avec  une  certaine  approximation. 

On  en  tire,  ďabord,  le  corollaire  suivant. 

Soient 

(6)  '^::.g>{Y,-F,){Y,~F,) 

(IV 

deux    équations    qu'on    sait    intégrer    et    telles  que  dans  Tintervale 
(O,  a)  on  ait  constamment 

F,{x)^Mx),  F,{x)^f,{x) 

F^^  i^25  ^n  ^>  étant  des  fonctions  positives  et  non  d^croissantes  dans 
Tintervale  (O,  a). 

Dans  cet  intervale  ou  aura  alors  constamment 

5^1,    ^2>   Ž/   désignant   les  intégrales    de  (6),  (7),  (1),  qui  s'annulent 
pour  x=:0. 

On  en  tire  aussi  le  corollaire  suivant,  souvent  utile  dans  la 
pratique. 

Soient  íl^ix)  et  x{^)   deux   fonctions  positives,  non  decroissantes 


i 


Slir  réquation  difterentielle  de  Riccati.  "J 

dans  Fintervale  (O,  a),  s'annulant  pour  íc  zz:  O  et  telles  qiťon  ait  dans 
cet  intervale 

X{x)  </o(^) 
et  que  les  deux  fonctions 


^ 


et 


<px  -  A) 

soient   aiissi   positives,   non  décroissantes,  satisfaisant    a  la  condition 


^ 

X 

-A) 

</i 

X 

X' 

>^/x 

^(x- 

-/2) 

Ou 

aura 

alors  dans  Vintervale 

(0, 

«) 

n>{x)  <  p 

<;k(^)- 

Car, 

si  r 

on  pose 

^ 

^' 

—  Ti 

9(^  — 

-/.) 

—  ^1 

X- 

;ř' 

—    7ž^ 

9^(;k  — 

■f-^) 

^2 

t/;  et  ;í  sont  intégrales,  s'annulant  pour  íc  ==  O,  des  équations 

^  =  g.(t/;-i^J(t/;-/,) 

et  il  n'y  a  qu'á  y  appliquer  les  propositions  précédentes. 
Nous  en  tirerons  les  conséquences  suivantes. 


8 


XXXIX.  Michel  Petrowitch; 


Soit  Q   uu  parametre,  (p  et  f  deux  fonctions  quelconques  de  x 
et  posons  pour  abréger 


0(^,  Aq)  =  q 


f<p{Q—f)dx 


eo 


1    I       r'    f<pie—f)dx 


dx 


On  auře  alors  le  résultat  suivant. 

Si  V  on  designe  par  r^  et  q^  la  plus  petite  et  la  plus  grande 
valeur  que  prend  f^{x)  dans  Vintervale  {O,  a);  par  r^,  q^  les  valeurs 
analoques  relatives  á  f^i^)  et  par  y  Vintégrale  de  1'éqaation 

qui  s\mnule  pour  xzzzO,  on  aura  constamment  dans  Vintervale  (O,  a) 

(8)  ®{x,u  r,)<y<:&{x,f,,  Q,) 

Car,  les  deux  fonctions 

X  —  ®(X,  f„  Q^) 

sont  intégrales  respectives  des  équations 

s'annulant  pour  .^  =  0;  on  le  voit  en  posant  p.  ex. 

z  —  tl>  —  r^, 
en  remenant  ainsi  Téquation  au  type 

d^  2  1^ 


Sur  réquation  différentielle  de  Riccati.  9 

et  en  rintégraiit  de  sortě  qiťon  ait  0  iz  —  r^  pour  íc  =  0.  De  plus, 
les  fonctions  íp  et  Xi  ďaprěs  la  proposition  I,  sont  positives  et  crois- 
santes  dans  rintervale  (O,  a)  et  restent  coustamment  plus  petites  que 
f^.  D'aprěs  les  égalités 


'V    

^' 

X 

-h) 

X 

^(x- 

-/,) 

9\ 

on 

voit, 

qďen 

remplagant  r^ 

et  Q^ 

par 

aura 

<P(^- 

-U) 

X 

X' 

M  \ 

->/x 

et  alors,  ďaprěs  une  proposition  precedente  on  aura 

^  <  2/  <  ;t- 

ce  qui  demontre  Finégalité  (8).  De  la  méme  maniěre  on  démontre 
aussi  Tinegalité  (9). 

Pour  faire  une  deuxiěme  application  des  remarques  précédentes, 
supposons  maintenant  que  le  coefficient  (f{x)  se  reduise  a  Tunité,  et 
que  les  courbes 

soient  construites.  Soient 

(avec  p.  ex.  a^  <:  a^)  équations  de  deux  droites  á  coefficients  angu  • 
laires  et  ordonnées  á  Torigine  positifs,  coraprenant  entre  elles  la 
portion  de  la  courbe  i/=ý\{x),  comprise  dans  Tintervale  (O,  a); 
soient  ensuite 

(z/2)  i/  =  p^-\-\x,  y=p^-\-h^x 

équations  de  deux  autres  droites,  paralleles  respectivement  aux  deux 
premiéres  et  comprenant  entre  elles  la  portion  de  la  courbe  y  ^=^f.j.{x) 
comprise  dans  Tintervale  (O,  a). 


10  XXXIX.  Michel  Petrowitch:  I 

Posons  pour  abreger  ' 


a  +  ^  +  (a  +  uy"-" 
oíi  a  et  /3  sont  racines  de  réquation  du  second  degré 

r^  -\-  {a  —  p)r  —  6  =z  0. 

On  aura  alors  le  resultat  suivant: 

En  désignant  par  y  Vintégrale  de  (1)  qui  s'annule  pour  íc  =r  O, 
dans  Vinterimle  (O,  cc)  on  awra  constamment 

Moc,  flj,  &j,  p^)<p<:^{x,  a^,  br,,  p.^). 

Car,  si  Ton  envisage  les  deux  équations 

(10)  ^  =  (F-  a,  -  hx)(Y-p,  -  M 

dZ 

comme  les  quatre  fonctions 

sont  positives  et  croissantes  dans  Tintervale  (O,  a)  et  comme  ďautre 
part,  ďaprěs  la  définition  méme  des  ces  fonctions,  on  a 

«i  +  M</i(^) 
Pi-{-b^x<f2(x) 

flg  H-  b^x  >/i(a;) 

ďaprěs  les  propositions  précédentes  on  aura  constamment  dans  Pin- 
tervale  (O,  a) 


Sur  réquation  diflerentielle  de  Riccati.  \l 

Y  et  Z  désigiiant  les  integrales  respectives  de  (10)  et  (11)  qui  s'an- 
uulent  pour  a;  =  0. 

Or,  les  équations  (10)  et  (11)  s'intégrent  á  1'aide  des  fonctions 
l(oc,  a,  b,  p).  Car,  si  Ton  pose 

u  sera  integrále  de  Téquation 

^ir:W-4-(rt,  — 2?i)m+Ď 

prenaiit  la  valeur  —  a^  pour  x  :=0,  ce  qui  donne 


X 
,      ^  I*,  \  it,    —p-  iJ,  I  Wi  1  u,,    — t-  H,  IC 


i{x)  ~  "i(^i  +  ^i)~^i(»i+"i)^ 

«i  +  /^i  +  (a,  +  «,)(>"'~''^ 
o:^  et  /3,  étant  racines  de  ťéquation  du  second  degré 

»*'H-(«i~jPi)^  — ^1  =  0. 

On  aura  donc 

r=A(a:,  «!,  &!,  i),) 

De  la  méme  maniěre  on  trouve 

Z=X{x,  ag,  ^2,  i?2) 

ce  qui  déraontre  la  proposition. 

Ajoutous  que  les  limites,  supérieure  et  inférieure,  obtenues 
ainsi  á  Taide  des  fonctions  A,  seront  ďautant  plus  resserées,  que  la 
diíférence  entre  les  ordonnées  des  courbes 

et 

et  les  droites  {^J  et  (z/g)  respectives,  qui  les  limitent  inférieure- 
ment  et  supérieurement,  sont  plus  petites.  Le  choix  des  telles  droites 
depend  des  cas  particuliers;  le  plus  souvent  il  sera  utile  de  prendre 
pour  deux  des  ces  droites  les  tangentes  aux  courbes  f\  et  f^. 


12  XXXIX.  Michel  Petrowitch: 

Appliquons  le  p.  ex.  á  Téquation 

oú  a,  ž>,  c,  g  sont  des  constantes  négatives,  et  de  plus,  « •<  c,  h  <,g. 
Oii  a  ici 

ý\{x)  —  —  a  —  lx,  f^(x)  ——c—gx. 

Pour  appliquer  la  derniere  proposition,  on  peut  prendre  pour  les 
droites  (^J  les  deux  droites 

y  :=:  —  a  —  gx^  y  zzz  —  a  —  bx 

et  pour  (^2)  l^s  droites 

í/zz  —  e  —  gx,  y  =z  —  c  —  hx 

et  Ten  trouve  que  Tintegrale  y,  s'annulant  pour  íc  —  O,  est  comprise 
entre  les  limites 

A(í)?,  —  a,  —  6,  —  c) 
et 

A(a:,  —a,  —  g,  —  c) 

oú  la  fonction  A  est  définie  comme  précédemment.  On  peut  aussi 
ajouter  que,  comme  la  fonction  A  croit  ďune  maniěre  continue,  lors- 
que  —  b  croít  [on  le  voit  p.  ex.  en  appliquant  la  proposition  (1)], 
ou  aura 

y  =  X(x,  —a,  —g  —  &h,  —  c), 

oii  0  est  un  nombre  compris  entre  O  et  1,  et 

h  =zb  —  g. 

Faisons  une  troisieme  application  des  principes  précédents. 

Soit 

m(íc,  q,  w,  C) 

rintégrale  generále  de  Téquation  de  Riccati  proprement  dite 

du        ^  , 


Sur  réquation  différentielle  de  Kiccati.  13 

qui  s^exprime  par  des  transcendantes  Bessel-Fourier,  et  daiis  laquello 
C  est  la  constante  ďintégration. 

Choisissons  cinq  constantes 

«n    &i,    *1,    ^H    »«1 

telles  qiťon  ait 

et  que  dans  Tintervale  (O,  a)  on  ait  constamment 

Ensuite,  choisissous  ciuq  aiitres  constantes 

(Ij,    h^,    /Í2,    \,    ^2 

telles  qu'on  ait 

et  que  dans  ťintervale  (O,  a)  on  ait 

et  posons,  pour  abreger, 
X{x,  «,  6,  /í,  h,  m)  —  ^-^^t_    |_  ]ix  f /ii;'" -f  t<a;,  —m/i,  m  —  1,  C) 

le  constante  C  étant  déterniinée  de  maniěre  qiťon  ait 

r. 

m(0,  —  m/i,  m  —  1,  O  = o — 

On  aura  alors  le  résultat  suivant: 

Dans  Vintervale  (O,  «)  il  sera  constamment 

X{x,  a„  Ďi,  ^p  /?,,  ni,)<:y<.xix,  a.,,  b^,  \,  h^,  w^). 
Car,  si  Ton  pose 


14  XXXIX.  Michel  Petrowitch: 

et  si  Ton  envisage  les  deux  équations 


dx 


(Y,  -  F,)(Y,  -  F,) 


dV 


dx 
en  posant 

(12)  F,  =  a,  -I-  Jc,x  4-  A,a;"»i  +  Z,. 

(13)  Kj  =  a,  +  k,x  4-  /i^íC"^  4-  Z, 
Zj  ot  Z2  seront  intégrales  de 

dZ 

-'  =z,(z,4-«,  — &j  — ^,-mAx'».-i 


CŽÍC 


-^-  =  Z2(Z2  4-  a^  —  ^2)  ~  ^2  —  vn.,\x^-\ 
et  si  Ton  pose 

(14)  Z,^u,-  ^^^:=A 

(15)  Z2  =  **2  -  ^^^, 

on  voit,  en  tenant  compte  des  égalités 

Ah,  +  (a,  -  \y  -  O 

4^2  +  («2  -  &.)'  =  O 
que  Wj  et  Wo  seront  intégrales  respectives  des  équations 

,-   :=:  u,  —  mJi-.x"*t~^ 
dx 


tíur  requatioii  différentielle  de  Riccati.  i5 

dx         '         ^  ^ 
dout  les  intégrales  générales  sont 

«^  =1  í((íc,  — Wj/řp  iWj  —  1,  C,) 

Mg  =  «(*•,  —  ^^2/^2,  '^2  —  1>  ^'2) 

(C^  et  C3  étant  des  constantes  ďintégration). 

En  le  remplagant  dans  les  formules  (14),  (15),  et  eiisuite  dans 
(12),  (13),  on  trouve 

Y^  —  ;tOť,  a^,  61,  A;,,  A„  m^) 

Y2  —  x{^^  «2>  K  K  K  ^h) 

et  les  intégrales,  3'anuulant  pouť  ^  —  O,  s'obtiennent  en  determinant 
les  constantes  C^  et  C^  dn  nianiére  qu'on  ait 

■w(0,  —mji,,  Wi  — 1,  C^)  —  —^^~^   ^ 

tř(0,    —  WÍ2^2,     /W,  —  1,     Q)  =  —  -^-±-2- 

et  ťonime,  en  vertu  des  inégalités  (A),  (B)  ou  a 

^;(^-)</i(^) 

^l(«)  >/l(^) 

^2(^)>/'2(^) 

on  aura  ďaprěs  les  propositions  précédentes 

y,<:í/<:y, 

ce  qui  deniontre  la  proposition. 

En  choisissant  m^  et  m^  de  serte  qu'ils  soient  de  la  Ibrnie 

_      4^1  _      4)1., 

oú    n^  et  n.,  sont  des  entiers  positifs,  on  aura  les  limites,  entre  les- 
quelles  y  varie,  exprimées    par  des  ťonctions  algébriques,  logarithmi- 


16  XXXIX.  Michel  Petrowitch: 

ques  et  circulaires ;  dans  les  autres  cas  ces  limites  seront  éxprimées, 
par  des  transcendantes  Bessel-Fourier. 

Et  en  generál,  en  remplagant  ý\{x)  et  fo{x)  par  ďautres  fonc- 
tions  plus  petites  et  plus  gTandes  dans  Tintervale  (O,  a)  que  celles 
figurant  dans  Téguation  donnée,  et  en  choisissant  ces  fonctions  de 
maniěre  qu'on  sache  intégrer  les  nouvelles  équations  ainsi  obtenues, 
on  aura  des  limites,  entre  lesquelles  variera  Tintégrale  envisagée;  ces 
limites  seront  ďautant  plus  resserées,  que  la  différence  entre  les 
fonctions  fy{x),  f^{x)  et  les  nouvelles  fonctions,  par  lesquelles  on  les 
a  reraplacé,  est  plus  petite.  Le  clioix  de  telles  fonctions  dépeudra 
des  cas  particuliers  que  1  on  a  á  considérer. 

Ajoutous  encore  cette  remarque,  que  les  propositions,  analo- 
gues  aux  précédentes,  subsistent  aussi  pour  les  intégrales,  s'annulant 
pour  j;  —  O,  des  équations  plus  générales 

lorsque  les  /,•  sont  des  fonctions  de  x,  positives,  non  décroissantes 
dans  rintervale  (O,  a)  et  (p  une  fonction  de  x  positive  dans  cet  in- 
tervale.    On   déniontre   de  la   méme  maniére  que  précédemment  que 

1"  Pour  les  valeurs  de  x,  comprises  dans  Pintervale  (O,  a), 
Tintégrale  est  positive  et  croissante,  mais  reste  inférience  á  la  plus 
petite  des  fonctions  fi{t)  dans  cet  ihtervale. 

2"  Si  Ton  remplace  une  quelconque  des  fonctions  /i{f)  par  une 
autre  plus  grande,  Tintegrale  y  augmentera. 

Ces  remarques  perraettent,  conime  précédemment,  ďénoncer 
plusieurs  propositions,  précisant  les  limites,  entre  lesquelles  variera 
Fintégrale,  lorsque  x  varle   de  O  jusqu'á  «;  je  ne  m'y  arreterai  pas. 


*  * 


I/es  équations  differentielles,  dont  il  a  été  question  précédem- 
ment, trouvent  application  innnediate  dans  des  questions  de  Dyna- 
mique  chimique.  Ce  qui  caractérise  cette  branche  de  Mécanique,  c'est 
la  variabilité  des  masses :  une  certaine  quantité  ďun  corps  donné  est 
crée  ou  dépensée  á  chaque  instant  par  la  réaction  chimique,  et  sa 
masse  chimique  augmente  ou  diminue  avec  le  temps  suivant  une  cer- 


Sur  l'éiiuation  différentielle  de  Kiccati.  17 

taine   loi.     Cest   en   cherchant    cette  loi  dans  certains  cas  généraux, 
qu"oii  rencontre  les  équations,  que  nous  venous  de  discuter. 

Envisageons  une  réaction  chimique  normále,  ne  doiinant  pas 
naissance  aux  réactions  secondaires  et  se  passant  entre  n  liquides, 
suivant  réquation  chimique 

(16)     m,A^  f  m^A^  +  ••••  +  mnAn  =  p, B,  -^ p^B^ -]-.., ,  4- p^B, 

oú   les  Ai  désignent   les  corps  actifs  et  les  Bi  les  produits  de  la  ré- 
action. 

Une  certaine  quantité  de  chacun  des  produits  B,  sera  formée 
;\  chaque  instant  et  la  variation  de  cette  qnantité  avec  le  temps  est 
réglée  par  une  loi,  que  Tou  obtiendrait,  ďaprés  uu  théorenie  fondam- 
mental,  acquis  dans  la  Dynaniique  cliiniique,  par  Pintégration  des 
équations  différentielles 

(17)  ^  =  Qm.oi,  . . .  «„  (i  =  1,  2, .  .  .  Je) 

oii  7/i  désign(>  la  quantité  ďun  quelconque  des  produits  JI,,  formée 
au  cours  de  la  n^action  dans  Tintervale  de  temps  compris  entre  t  =  O 
et  t=:t:  03,,  03^ . . .  03,,  sout  les  quantités  des  corps  actifs  Ai,  qui  se 
ti'ouvent  non  dépensées  ;i  Finstant  considéré  t:  C;  est  un  coefňcient, 
variant  avec  la  réaction  considérée  et  dépendant,  pour  une  méme 
réaction,  des  circonstances  physiques,  dans  h^squelles  celle-ci  se 
passe,  p.  ex.  de  la  temperature,  mais  qu'on  peut  rendre  constant 
pour  une  réaction  donnée. 

Les  quantités  gj^  peuvent  varier  avec  le  temp  t  non  seulement 
a  cause  de  la  dépense  continuelle  des  corps  actifs  Ai,  en  vertu  de 
la  réaction  elle-raénie  (ce  sont  les  seules  variations  dout  on  s'est 
occupé  jusqua  présent  dans  les  questions  do  telle  nature),  mais 
aussi  par  des  causes  extérieures,  indépendennnent  des  variations 
produites  par  la  réaction  (•liimiquo.  Supposons  p.  ex.  (juc  plusieurs 
liquides  ^i,  aíHuent  au  vaše,  oii  se  passe  la  réaction  considérée,  sui- 
vant les  lois  connues,  de  sortě,  que  Ton  connait  a  cliaque  instant 
les  quantités  respectives  des  liquides  A;  qui  y  sont  entreés  dépuis  le 
connnencement  de  la  réaction,  jusqu'au  moment  considéré.  On  peut 
p.  ex.  fairt;  Texperience  de  maniére,  que  plusieurs  liquides  -á^,  A^. ., 
s'écoulent  des  vases  l\,  \\ . . .  selon  les  lois  données  et  viennent 
affluer  au  vaše  V  oíi  se  passe  la  réaction. 

Soient 

Mathematisch-iiatiiiuisseiischaltliche  Classe.  1896.  2 


18  XXXIX.  Michel  retrowitch: 

los  quantités  primitives  des  liquides  A;,  qui  se  trouvent  dans  le  vaše 
1'  an  moment  oíi  la  réaction  avait  commencé; 

les  quantités  des  ces  liquides,  entrées  dans  le  vaše  V  dépuis  le  com- 
mencement  de  la  réaction  jusqiťau  moment  considéré  t\ 

/v*  /y*  /y*  rf 

tX'-!^    *^2)         3   •  '  '   '       '' 

les  quantités  des  ces  liquides  dépensées  par  la  réaction  dans  ce  méme 
intervale  de  temps. 
On  aura  alors 


03 


co^  ■==.  a.^  -j--  ^2  —  ^2 


€Ofi  —  Clfi  ~\~  ^n  ^n 

Les  quantités  0, ,  2^. .  .Zn  sont  fonctions  de  #,  qui  seront  con- 
iiues,  quand  on  connait  les  lois  ďécoulement  des  liquides  A^  des 
vases   Vi ;  ce  seront  des  fonctions  positives  et  s'annulant  pour  i  z=z  0. 

Posons  en  général 

ai  +  Zi  —fi(t) ;  (i  =z  1,  2  . .  .  «) 

les  équations  (17)  deviennent 

(18)  !'■  zz  q/,(#)  -  0j[/,(#)  -  ^2] . .  •  •  [/.<(0  -  ^"]      í*  =  1,  2  . . .  n) 

Mais  les  quantités  ^r^  ne  sont  pas  indépendantes  entre  elles :  par 
la  nature  méme  des  réactions  cliimiques,  les  quantités  dépensées  des 
corps  Ai  sont  ;i  chaque  instant  proportionelles  entre  elles,  de  sorto, 
que  Tou  ait 

3/T     í^2    *X^n 

m^       w*2       ' ' '       ***»' 

mi  désignant  les  nombres  fixes  qu'on  détormino  ďapres  réquation  clii- 
mique  (16)  de  la  réaction  cousiderée. 

On  en  tire 


Sur  réciuatioii  diflereutiellu  de  Kiccati.  ig 

D'autre  part,  il  y  a  aiissi  a  clia<iiie  instant  proportionalité  entre 
Funě  quelcouqne  des  quantitós  í/,  des  corps  B,,  formóo  au  cours  de 
la  réaction  et  la  qiiantité  x^  du  corps  .4^,  dépensée  dans  Tintervale 
de  temps  considéré. 

Si  Fon  pose,  donc, 

m.,m »i„ ,,        r^  .       . 

,  \;\  —  Ci-K,  {i-  1,  2.../.-) 

(21)  '1] í)^)  =■  ^>kt)  ^jz^\,  2...n) 

les  équations  (18)  se  reduisent  á 

dx 

-^  -  Ki^fiit)  —  o; J  [g),(ř)  —  *•  J  ....  [(p„(ř)  —  .ť J     (i  nz  1 ,  2 . . .  A) 

ďoú  Fon  conclut  que 

II  siifíit,  donc,  ďintégrer  Féquation 
(lir 

(22)  'ďi~^^^'~  ^"^^^^  —  ^)  •  •  •  •  (<?'«  —  •«) ; 

en  connaissant  son  integrále  x(t),  qui  correspond  á  C  —  JC,  et  qiii 
s'annule  pour  t  z^o,  et  en  posant 

par  des  fornmles  (19)  et  (20)  on  calculera  toutes  les  quantités  r,-  et 
í/i  en  foiiction  de  t.  Le  probléme  de  la  reclierche  de  la  loi  en  question 
sera  ainsi  coniplétement  résolu. 

Les  fonctions  <p,(f)  se  déterminent  par  des  methodes  connues 
de  FHydrodynamique.  Supposons  p.  ex.  que  le  liquide  Ai  s'écoule 
par  nu  orificc,  pratiqué  sur  le  fond  du  vaše  F^  souš  la  pression  ex- 
térieure  constante  et  soient 

u  la  hauteur  variable  du  niveau  supérieur  du  liquide,  comptée 
á  partir  du  pian  de  contraction; 

2* 


20  XXXIX.  Michel  Petrowitch: 

h  ctítto  liautcur  au  nioiiieut  oři  récoulcmeiit  comnieuce; 

^(m)  aire  de  la  surface  supérieure  du  liquide,  qui  sera  une 
ťonction  coninie  de  w,  dependant  de  la  formě  du  vaše   V^ ; 

^  Taire  de  rouverture  par  laquelle  le  liquide  s'écoule; 

,tt  le  coefíicient  de  contraction. 

On  aura  entre  la  liauteur  u  et  le  temps  correspondant  t  la  re- 
lation  comme 


__       1         rO(i 


uSlÝ2yJ     fu 

u 

'6u\)[)fjtíons  cette  é(iuatioii  resolue  par  rapport  a  u  et  soit 

La  quantité  de  liquide,  qui  s'est  écoulé  pendant  le  teiups  t  sera 


Z,  =  ^líi^|2yf^|^!:{t)dt 


et  la  fonction  correspondante  (p^(t)  sera 

Toutes  les  fonction  cp,(ř)  seront  déterminées  de  cette  nianiěre, 
et  le  probléme  sera  ramene  a  Tintégration  de  Téquation  differentielle 
(22),  oii  les  fonctions  (pi  sont  positives,  non  décroissantes  dans  Tin- 
tervale  í  =:  O  jusqu'a  í  =  oo  et  liutegrale  devant  s'annuler  pour  t  —  0. 

Dans  le  cas  particulier  des  réactions  dites  bimolecidaires,  oú  le 
nombre  des  corps  actifs  Ai,  entre  lesquels  la  réaction  se  passe,  est 
égal  á  deux,  le  probléme  de  détermination  de  la  loi,  suivant  la- 
quelle les  quantités  des  produits  de  la  réaction  varient  avec  le  temps, 
se  ramene  donc  á  Tintégration  de  Téquation  de  Riccati 

-^  —  C{x  —  q),){x  —  if.j 

ou,  en  supi)Osant  que  la  réaction  se  passe  a  la  température  constante 
et  en  posant 

á  Téquation 


Siir  rěiiuatiou  différentioUo  de  Kiccati.  21 

(lir 

Tiutegrale  devaiit  s'aiiiiuler  pour  r  =  o. 

Cette  cquation,  ainsi  que  les  cqmitions  (22),  rentre  dans  la  ca- 
téyorie  des  celles,  qui  out  été  Vohjet  dcs  remarqiies  précédmtes  et  les 
proposítions  démontrées  précédemment  y  trouvent  application  immédiate. 

En  choisissant  convenablement  les  fonctioiis  de  comparaisoii,  on 
aura  a  cliaque  instant  la  limite  inférieure  et  supérieure  pour  les 
(luantités  des  produits  de  la  réaction  et  Ton  se  donnera  une  idée  des 
courbes,  representant  I  a  variation  de  ces  quantités  avec  le  temps. 

Mais  aussi,,  inversemment,  ďaprés  ce  qui  précéde,  on  peut  avoir 
une  metliode  chimique  pour  Fintégration  approchée  de  1'équation  de 
Riccati  á  coefíicieuts  constants  ou  variables.  Le  principe  de  la  me- 
tliode consisterait  en  ceci. 

Choisissons  deux  liquides  A^  et  A.^  (ou  dissolutions  des  corps 
solides),  dont  le  mélange  donnerait  lieu  á  une  réaction  bimoleculaire, 
normále,  sans  réactions  secondaires,  sufíisamment  leňte  at  sans  clian- 
gement  sensible  de  température.  Ces  conditions  sont  réalisées  dans  un 
grand  nombre  des  réactions. 

Supposons  que  les  liquides  -4,  et  A.^  affluent  au  vaše  F,  oú 
se  passe  la  réaction,  en  s'écoulant  par  des  orifices  pratiqués  sur  le 
fond  des  vases  V^  et  V^  qui  les  contiennent,  souš  la  pression  exté- 
rieure  constante. 

En  désignant  par 

^t,,  u.,,  h„  h.,,  ^i(«i),  ^.M;),  íii,  ^.,,  /'i,  .«, 

les  quantités  analogues  aux  précédentes,  relatives  aux  liquides  A^  et  A.^, 
on  aura  ďabord  les  relations 


^  ^,{K 


*  -  Z-?r^fW7.   /  "TL^^~  í^'*i 


li^Sl^J2gJ      i 


u, 


h-, 


1        ř  ^Á.,u) 


du., 


ďoů  p.  ex. 


u,  -  1^1  (í),  u.,  —  tlf.,(t) 


22  XXXIX.  Micliel  l'etrowitch: 

i 

Les  quantités  respectives  des  liquides  A^  et  ^2)  eiitiées  au  vaše     i 
V  pendant  le  tenips  t,  seront  i 


(24)  0,=^i,£l,^2</f^^ 


dt 


(25)  z,-ii,íl.^2gf^^  dt 


et  si  Ton  designe  par  «,,  a.,  les  qnantitós  primitives  des  liquides  ^,, 
A,  qui  se  trouvait  dans  le  vaše  F  au  commencement  de  laréaction; 
par  Wj,  /Wg  l^s  quantités  definies  précedement,  representant  les  rap- 
ports,  suivant  lesquels  ces  deux  li(]uides  sont  dépensés  par  la  ré- 
action,  la  raarche  de  celle-ci,  en  suppnsant  qne  le  mélange  des  deux 
liquides  se  fasse  suffisemment  vité,  sera  reglée  par  Téquation 

dx 

od  Ton  a 

cp,{t)  -  a,  4-  z, 

Til/  " 

lití) 

et  ^^,  z.^  étant  définis  par  les  équations  (24),  25). 

L'équation  (26)  coincidera  avec  la  proposée,  si  Ton  donne  aux 
vases  \\  et  V.,  les  formes  convenables.  faciles  a  déterminer  ďaprés 
ce  qui  précéde.  Dans  la  pratique  il  serait  le  plus  commode  de  prendre 
des  vases,  ayant  deux  i)arois  plaus,  parallěles  entre  elles  et  les  deux 
autres  courbes,  la  formě  étant  déterminée  par  les  équations  i)récé- 
dentes,  de  sortě  que  les  coefficients  9?,(ř)  et  cp^  {t)  coincideiit  avec 
ceux  de  Péquation  proposée, 

En  prenant  des  tels  vases  et  en  laissant  les  deux  liquides  s'é- 
couler  lentement  dans  F,  on  déterminera  par  des  métliodes  de  Cliiinie 
quantitative  les  quantités  ďun  deš  produits  de  la  réaction  qui  s  y 
passe,  correspondant  a  diverses  intervales  de  temps  et  Fon  obtiendra 
sur  le  diagramme  (a;,  t)  dos  points  appartenant  á  ťune  courbe  inte- 
grále de  Téquation  proposée.  Et  en  connaissant  ainsi  approximati- 
vement  Tuně  des  courbes  intégrales,   on  en  déterminera,  ďaprěs  une 


Sur  réquation  différentielle  de  Riccati.  23 

propriété  de  réquation  de  Riccati,  toutes  les  autres,  avec  une  appro- 
ximation,  qui  dépend  de  la  précision  avec  laquelle  Texpérience  sera 
eífectuée  et  qiťon  peut  préciser  en  connaissant  les  limites  siipérieures 
des  erreuťs  de  Texpéiience.  Ces  erreurs  seront,  évideniment,  d"autant 
plus  petites,  que  les  conditions  de  Texpérience  sont  plus  rapprochées 
des  conditions  énumerées  ci-dessus. 

Pour  se  rendre  compte  du  degré  de  précision,  que  couiporterait 
une  telle  intégration  expérimentale,  je  citerai  parmi  un  grand  nouibre 
ďexpériences  quelques'unes  de  M.  Hood,*)  eftectuées  en  vue  de  la 
détermination  de  la  constante  C,  relativement  á  la  réactiou  qui  se 
passe  entre  le  chlorate  de  potasse  et  le  sulfáte  de  fer  en  dissolution 
acide,  dans  le  cas  speciál  oíi  les  quaiifités  désiynées  précédemment  par 
3^  et  z.^  étaient  nulles. 

(Tels  cas  sont  les  seuls,  dout  on  s'est  occupé  jusqu'á  présont 
dans  les  expériences  relatives  aux  questions  de  Dynaniique  chi- 
niique.) 

La  réaction  se  passait  suivant  réquation  cliimique 

KClO,  -f  GFeO  =  KCl  +  ^Fe^O^ 

et  Pon  déterminait  a  Tinstant  voulu,  á  Taide  du  pernianganate  de 
potasse,  la  quantité  de  FeO,  qui  n"était  pas  transťormée  jusqu^a  cet 
instant. 

Comme  Ton  avait  dans  ces  expériences 

qp^(í)  zr  const  :=:  a 
(p.^it)  =  const  :=  h 

le  probléme  de  le  recherclie  de  la  rélation,  existant  entre  la  quan- 
tité X  de  FeO,  transforniée  au  cours  de  la  réaction  et  le  temps  i,  se 
ramenait  a  réquation  de  Riccati 

dx 

-^  —  C[x  —  a){x  —  h) 

ďoii,  puisque  Tintégrale  doit  s'annuler  pour  tzzio^ 


*í  Phil.  Mag.  (ó)  fi,  371. 


24 


XXXIX.  Michel  Petrowitch: 


b(x  —  a) 
log  a{x  -  b)  =  ^« 


h)a 


a 


.  Dans  une  séiůe  ďexpériences  p.  ex,  eii  avait  b  =  ^,  et  (ťapres 
la  théorie  il  fallait  qu'on  trouve 


a 


X 


log  __ —      —  const ; 
t  a  —  X 


Fexpérience  a  dnnné  les  résiiltas  siiivants: 


t 

a  —  X 

X 

t  ^^S  a      X 

30,5 

7,30 

0,001965 

55 

5,98 

0,002027 

89 

4,74 

0,001970 

112,2 

4,06 

0,001973 

143,2 

3,30 

0,002000 

180,5 

2,63 

0,001996 

206,8 

2,30 

0,001983 

237,5 

1,93 

0,001978 

272 

1,58 

0,001998 

336,3 

1,14 

0,001986 

360 

0,98 

0,002020 

[Le  temps  est  compté  en  minutes,  les  logarithmes  sont  ceux  rte 
Brigg  et  a  avait  la  valeur  9,  45,] 

La  concordance  entre  la  théorie  et  Texpérience  dans  ce  cas  par- 
ticulier,  démontrée  ďailleurs  par  des  iioinbreuses  déterminations  des 
constantes  C,  correspoiidant  aux  diverses  réactions,  ruet  en  evidence 
la  justesse  du  principe  de  la  méthode  exposée  ci-dessus  pour  Tinté- 
gration  chimique  de  Téquation  de  Riccati  et  donne  une  idée  de  la 
précision,  que  cette  méthode  comporterait  dans  la  pratique  pour 
Tétude  approximative  des  intégrales,  le  plus  souvent  inabordables  par 
les  procědés  ďAnalyse. 

J'ajoute,  en  terminant,  que  Ton  trouvera  ^2C[i^\e  Zeitschrift  filr 
physíkalische  Chemie    des    nombreuses    expériences    de  la  nature  des 


Sur  l'équation  difterentielle  de  Riccati.  25 

celles,  (lont  il  vient  ďétre  question,  mais  elles  se  rapportent  toutes  au 
cas  particulier,  exclusivement  considéré  jusqu'á  présent,  oii  la  réac- 
tion  se  passait  sans  aftiuence  des  quantités  nouvelles  des  corps  actifs. 
Dans  ces  cas  on  a  un  procědé  chimique  pour  Tintégration  de  Téqua- 
tion  de  Riccati  á  coefficients  constants;  en  disposant  Texpérience  de 
la  maniére  precedente,  de  sortě  que  les  corps  actifs  affluent  au  vaše, 
oii  se  passe  la  réaction,  suivant  les  lois  données,  on  aura  un  moyen 
chimique  pour  Fintégration  de  Féquation  á  coefficients  variables. 


Nákladem  Královské  České  Společnosti  Nauk     -  Tiskem  dra  Ed.  Grégra  v  Praze  1896. 


I 


XL. 

Uher  (len  pliylogenetisclieo  Entwickelungsgaiig  der 
Bluthe   mul  íiber  den  Ursprung  der  lUiinienkrone. 

I.  Theil. 

Von  L.  J.  Čelakovský  iii  í\ng. 

Hit  4  Textji(jwen. 

(Vorgelegt   dcii   i.  Decembor   1896). 

Die  Bluthenuiorpliologie  war  anfánglicli  wesentlicli  mir  doscriptiv 
und  classiíicirend,  spiiter  wiirde  ihr  durch  die  Entwickelungsgescliichte 
eine  festere  Basis  und  durch  die  Biologie  ein  erhiihtes  Interesse  ver- 
lielien.  Die  vorziiglichen  Dienste,  welche  die  Ontogenie  der  Bliitheii- 
morphologie  geleistet  hat,  stehen  hoch  in  Ehreii  und  die  entwicke- 
hmgsgeschichtliche  Forschungs-  und  Erklárungsmethode  hat  in  den 
biologischen  Disciplinen  den  meisten  Anspruch  auf  Wissenschaftlichkeit. 
Aber  zura  vollkommenen  Ausbau  der  Bluthenmorphologie  gehort  auch 
die  Erkenntnis  des  Werdeprocesses  nicht  nur  in  der  einzelnen  Blíithen- 
entwickelung,  sondern  auch  in  der  Entwickelung  der  Bliithe  durch 
alle  Stufen  der  Gefasspllanzen,  welche  Erkenntniss  nicht  ausschliesslich 
durch  die  Ontogenie,  sondern  niehr  noch  durch  die  comparative  Mc- 
thode  gefí^rdert  werden  kann,  und  welche  allein  die  richtige  Beurthei- 
lung  der  Bliithengebilde  auch  in  jenen  Punkten  ernidglicht,  iiber 
welche  die  Ontogenie  entweder  keine  Aufklárung  gibt  oder  eher 
falsche  Vorstellungen  begůnstigt.  Die  descriptive  und  entwickelungs- 
geschichtliche  Morphologie  wird  zuletzt  in  der  phylogenetischen 
Moiphologie   ihren  Abschluss  und  ihren  Culminationspunkt  linden. 

Meine  letzte  Abhandlung,  die  ich  der  Gesellschaft  iin  J.  1894 
Yorzulegen  die  Ehre  hatte,  iiber  das  Reductionsgesetz  und  das  Dedon- 
blement,    solíte    einen  Beitrag  zur  Grundlegung  der  phylogenetischen 

Machem atisch-uaturwissenschaftlicbe  Classe.   189G.  1 


2  XL.    L.  J.  Celakovský : 

lilutheniiiuii)liologie  liefern.  Yoii  der  Úberzeugung  getrageu,  dass  der 
Entwickelungsgang  der  Bliithen  in  erster  Linie  ein  Reductioiisvor- 
j!;ang  war,  liabe  icli  nachzuwoisen  gesucht,  dass  das  Dedoubleinent, 
namentlich  der  Staubgefásse  und  Carpelle,  nicht  auf  einer  Veriueliruiig 
durch  Theilung,  sondern  auf  einer  beginnenden  Reduction  durch  grup- 
penweise  Vereinigung  ])eiuht.  Die  Arbeit  wurde  in  der  „Botan.  Zei- 
tung"  von  BucHENAu  beifiillig  und  zustimmend  referirt,  in  der  Natur- 
wissenschaftlichen  Wochenschrift"  von  H.  Harms  zwar  ebenfalls  an- 
erkennend  beurtheilt,  jedoch  wurden  von  diesem  Referenten  mehrere 
gewichtige  Einwiirfe  vorgebracht,  insbesondere  ein  den  Hauptpunkt 
nieiner  Darstellung  betreffender  Einwurf  gegen  meine,  friiher  schon 
von  Nageli  im  Allgemeinen  ausgesprochene  Ansicht,  dass  die  Viel- 
Zíihligkeit  in  der  Bliithe  als  das  iilteste  Stadium  anzusehen  ist,  und 
dass  aus  den  vielzáhligen  Formationen  die  minderziihligen  sich  ent- 
\YÍckelt  haben.  Anstatt  mich  in  eine  unfruchtbare  Controverse  ein- 
znlassen,  hábe  ich  es  vorgezogen,  durch  allo  drei  Hauptabtheilungeu 
der  Phanerogamen.  von  den  Gymnospermen  an,  wo  die  Reductionen 
bereits  ganz  grossartig  sind,  bei  Mono-  und  Dicotylcn  den  phyloge- 
netischen  Entwickelungsprocess  zu  verfolgen  und  als  fortgesetzten? 
unzlihlige  Male  nach  verschiedenen  Riclitungen  hin  sich  wicd(M-holon- 
den,  consequenten  Reductionsprocoss,  so  weit  dies  der  Nátur  der 
Sache  nach  moglich  ist,  iiberzeugend  nachzuweisen.  Eine  direktere 
Antwort  auf  die  HAi{Ms'schen  Einwiirfe  verspare  ich  mir  zum  Schlusse 
der  ganzen  Arbeit,  welche  so  umfangreich  ausgefallcn  ist,  dass  ich 
gegenwJirtig  nur  den  ersten  Theil  (Pteridophyten,  Gymnospermen, 
Monocotylen)  hier  vorlege,  wálnend  ein  zweiter  Theil  (die  Dicotylen) 
im  náchsten  Jahre  bald  nachfolgen  soli. 

Nebenbei  verfolgt  meine  Abhandluiig  noch  den  Zweck,  festzu- 
stellen,  woraus  die  Blumenkrono  eiitstanden  ist;  denn  dass  sie  kein 
urspriingliches  Organ  der  Bliithe  ist,  bedarf  keines  weiteren  Beweises, 
aber  íiber  ihren  Ursprung  sind  die  Ansichten  getheilt.  Es  kann  námlich 
die  Corolle,  welche  die  Stelle  zwischen  Kelch  und  Androeceum  der 
Zwitterbliithe  einnimmt,  entweder  durch  Umbildung  des  inneren  Cyklus 
eines  dicyklischen,  urspriinglich  gleichartigen,  kelch-  oder  hochblatt- 
artigen  Perigons,  mittelbar  also  aus  Hochbliittern  entstanden  sein, 
oder  aus  den  áussersten  Staubbliittern  innerhalb  eines  monocyklischen 
kelchartigím  Perigons  sich  gebildet  hal)en.  Der  letztere  Ursprung  der 
Corolle  durch  staminodialo  Umbildung  wurdo  in  neuester  Zeit,  doch 
nur  von  wenigen  Botanikem,  namentlich  von  Nageli  und  Drude  an- 
genommen,  wogogen  die  Ansiclit  von  der  Differenzirung  eines  urspriing- 


Der  phylogenetische  Eiitwicklungsgang  der  niúUie.  3 

liclien  liocliljlattartigeii  Perigous  in  vmm  krlcli-  und  (>iiicn  Kioikmi- 
artigen  Theil  iioch  die  meisten  Anlianger  aiif  íIiiím-  Seite  liat.  In 
letzterem  Siniie  hat  sicli  z.  B.  bestimint  und  deutlicli  Piíantl  ausgo- 
sproclien  bei  Gelegenluňt  der  Beai-beituiig  der  Raiiuiiculaceeii  íur 
Engler-Prantl's  Pflauzenfamnieii.') 

Pkantl  erklíirte  sicli  entschiedeii  gegen  die  „iieiierdings  melirfach 
geiiusserte  Ansicht,  die  Kroneiiblatter  giiigen  allgeiiHÚn  durch  Uni- 
bildung  der  Staubbliitter  liervor."  Naclideiu  er  die  Pi'i-igoiibil(lnngen 
in  der  Gattung  Anemone  geschildert,  sagt  er  (1.  c.  p.  226) :  „Soniit 
ist  in  der  Gattung  Anemone  eine  vollstándige  Stufenreihe  vom  eiii- 
fachen  kronenartigen  Perigon  bis  zur  scliaríen  Difíereuz  vou  Kelcli 
und  Krone  (in  der  Séct.  Knowltonia)  vorlianden,  welclie  zeigt.  dass 
letztereu  Falls  niclit  etwas  Neues  zii  dem  einfaclien  Perigon  hinzu- 
kommt,  sondern  dass  letzteres  unter  Vermebrung  seiner  Blattgebilde 
sich  in  zwei  Tbeile  differenzirt,  die  zunacbst  noch  durcli  Ul)ergange 
verbunden  sind,  schliesslich  imverniittelt  auf  einander  folgen." 

In  gleicher  Weise  wie  bei  KnoivUonia  dachte  sich  Piiantl  auoli 
bei  Adonis  und  Paeonia  Kelch  und  Krone  entstanden.  Dagegen 
suchte  er  den  Beweis  zu  liihren,  dass  die  bisher  so  genannten  Kron- 
blátter  der  Helleboreen,  denen  die  Function  der  Honigabsonderung 
zugetheilt  ist,  in  der  That  aus  Staubblattern  sicli  metaniorpliosirt 
liaben,  was  schon  vordem  Baillon  ^)  als  Veiinuthuug  ausgi^sproclien 
hatte.  AVegen  dieses,  nach  seiner  Ansicht  von  einer  Blumenkrone 
verscliiedenen  Ursprungs  jener  Bliithenblatter  wollte  sie  Praktl  auch 
uicht  als  Blunienblatter  angesehen  wissen,  sondern  als  nectarabson- 
dernde  Staminodien,  denen  er  noch  den  besonderen  Namcn  Honig- 
bliitter  gab.  In  den  Bliithen  von  Rammculus  und  Callianthemuni  solltí^n 
sich  dann  die  sonst  kleinen  Honigblatter  zu  ansehnlicher  Grosse  und 
vollig  blunienblattartiger  Gestalt,  als  „Schauapparat",  ent\YÍck(>lt 
haben.  In  gleicher  Weise  wurden  von  Prantl  die  sonst  als  Petalcn 
betrachteten  petaloiden  aber  niclit  secernirenden  Bljittchen  der  Bliithen 
vou  Atragene,  Acfaea  u.  a.  íur  Staminodien  erklíirt. 

Pax'')  pílichtet  Prantl  bei,  dass  die  Blunienblatter  vieler  Kanun- 
culaceen  aus  Staubblattern  umgebildet  sind;  er  meint,  man  hábe  in 
dieser  Familie  alle  Formen,  welche  den  tJbergang  von  Staubblilttern 
in  Blumenblatter  demonstriren.  Ob  die  Blumenkrone  immc)-,  wie  Nageli 

')  Beitiáge  zur  Morpliologie  und  Systematik  der  Hanunculaceen,  Englkk's 
bot.  Jahrb.  I\.  Bd.,  1887. 

■-/  Adausonia  IV.  18fi3— (54.  Mémoire  sur  la  fainille  des  Rpnonciilacéos  p.  l'.t. 
'j  Allgemeiae  Morphologie  der  Pílanzeu,   1890.  p.  "ili. 

1* 


4  XL.    L.  J   Celakovský: 

aiiniiiiiiit,  aus  den  aussersten  Staubblíitterii  durch  petaloide  Metamur- 
phose  derselben  entstanden  ist,  miisse  zuniichst  nocli  dahingestellt 
bleiben;  vielleicht  besitzen  die  Blumeublattor  phylogeuetiscli  einen 
verschiedenen  Ursprung,  indem  sie  in  den  einen  Fallen  aus  Hoch- 
bláttern,  in  anderen  aus  Staubblattern  abzuleiten  sind. 

Delpino  ^)  ist  derselben  Ansiclit;  er  liisst  zwar  die  meisten  Petalen 
als  Umbildungen  von  Perigonbliittern,  resp.  von  Hochbliittern  (im  Sinne 
seiner  Theorie  der  Pseudanza)  gelten,  leitet  aber  die  Blumonblatter 
aller  Ranunculaceen,  Berberideen,  Papaveraceen,  Fumariaceen  und 
Cruciferen  von  unigebildeten  Staubblattern  her. 

Dagegen  stellte  zuerst  Nageli  •^)  mit  voliér  Scharfe  den  Satz  auf, 
dass  der  Kelch  und  das  kelchartige  Perigon  aus  der  Hochblattforma- 
tion  seinen  Ursprung  genommen  hábe,  die  Blumenkrone  und  das 
petaloid  ausgebildete  Perigon  aber  ganz  allgemein  aus  unigebildeten, 
der  reproductiven  Function  entfremdeten  Staubblattern  hervorgegangen 
sei.  Es  wiire  somit  die  petaloide  Ausbildung  als  solche  iiberall  die 
Folge  einer  staminodialen  Abknnft.  Eine  nabere  Begriindung  dieser 
Anschauungsweise  enthalt  das  betreffende  Capitel  der  Abstannnungs- 
lehre  nicht. 

Dagegen  war  Drdde  bemiiht,  Beweise  liir  diese  Ansicht,  die 
derselbe  vollstiindig  zn  der  seinigen  gemacht  hat,  theils  aus  Antho- 
lysen,  theils  aus  vergleichend  combinirten  Thatsachen  der  Systeniatik 
und  Morphologie  beizubringen.''0 

„Es  liegen  viele  Thatsachen  vor,  sagt  Drude  (1.  c.  245),  welche 
zu  der  festen  Annahme  drángen,  dass  die  Bliltter  der  Corolle  zuriick- 
gebildete  Staminen  sind  und  also  aus  Staminodien  ihren  entwickelungs- 
geschichtlichen  Ursprung  genommen  haben;  die  Kelchblatter  dagegen 
aus  emporgerilckten  Hocliblattern  entstanden  sind." 

Die  Anthídysen,  die  in  erster  Reihe  zu  Gunsten  dieser  Ansicht 
von  ihm  gedeutet  werden,  bestehen  in  den  so  háufigen  Umbildungen 
der  Staubblíittor  in  BlumenblJitter,  wobei  noch  Reste  der  Antheren- 
íacher  den  Ůbergang  bilden,  wofiir  ein  Beispiel  bei  Tradescantia  vor- 
gefiihrt  wird.  Auch  wird  daran  erinnert,  dass  man  in  Blúthen  wie 
von  Nympliaca  und  Nelmubium  die  spiraligen  BlumenblJitter  ganz 
allmáhlich  in  die  fruchtbaren   Staubblatter   iibergehen  sieht.  Phyloge- 


*)  In  einer  Abliaudlung  iiber  „Metamoipliose  und  Idioníorphose."  Acta  der 

Academie  zu  Bologna  1892. 

5)  Meclianisch-physiologische  Theorie  der  Abstammuugslehre.    1884.  p.  5U9- 
<^)   Die    systematische  und    geograpliisclie    Anordnung    der    Phanerogamen, 

In  SciiKNK,  Handbuch  der  Botanik  III.  -J.  1sS7. 


Der  phylogeiietisclie  Eiitwickluugsgaiig   der  líliitlio.  5 

netiscli  hábe  man  die  Spirále  uiiigekehit  zii  constriiiren  und  also  von 
den  fruchtbaren  Staubblatteni  die  unfruclitbaren  Staminodien,  die 
petaloiden  Staminodien  und  endlich  die  grossen  Petalen  abzuleiten. 
Dass  dagegen  der  Kelch  aus  vegetativen  Blattern  entstanden  ist,  mogen 
solche  abnormale  Piiickschlage  bezeugen,  wo  derselbe,  oder  einzelne 
Bliitter  desselben,  in  Hochbliitter  oder  auch  in  Laubblátter  umgewan- 
delt  erscheinen,  wofiir  eine  Fuchsia  mit  2  ganz  laubigen  und  an  die 
Basis  des  Kelcbtubus  abgeriickten  Kelchbliittern  beispielsweise  abge- 
bildet  wird. 

Fiir  eine  comparative  Deduction  hat  Drude  ebenfalls  die  Ranun- 
culaceen   gewáhlt.     Ein  eigener  Zufall  hat  es  gefugt,   dass  seine  und 
PiiANTi/s  Abhandhuig  iiber  diese   Familie  íast  gleichzeitig   erschienen, 
doch  wie   verschieden   fiel  in  beideu   das   Resultat   der  Yergleichung 
aus!  Zwar  die  Honigbliltter  leitet  auch  Prantl  von  Staubblattein  ab, 
aber    das    petaloide    Perigon    dei-   Anemonen,    HeHeboreen   u.    s.  w., 
welches  Prantl  aus  Hochbhittern  entstanden  sein  lasst,   ist  fiir  Drude 
ebenfalls  eine  aus  den  untersten  Staubbliittern  metamorphosirte  Bildung, 
eine  Blumenkrone.  Als  Ausgangspunkt  seiner  Deduction  nimmt  er  den 
Vergleich   der    vom   3blátterigen    Involucrum   beliiillten   Bliithe    von 
Hepatica  mit  der  Bliithe  von  Ficaria.  In  der  That  ist  das  Diagramm 
dieser  zwei  Gattungen  oder  Sectionen  vollig  identisch  (siehe  in  Eichler's 
Blttthendiagramnien  II.  Fig.  60  und  62) ;  das  Involucrum  von  Hepatica 
entspricht  hiernach  dem  Kelche  von  Ficaria,  das  Perigon  der  ersteren 
der  Corolle  oder  den  Honigbliittern  der  letzteren.  Da  nun  (nach  An- 
sicht  beider  Autoren)  die  Honigbliltter  von  Ficaria   aus   Staminodien 
entstanden   sind,    so   wird   auch  das  Perigon  von  Hepatica,   demnach 
auch  das  der  Anemonen,  der  Helleboreen  u.  s.  w.  gleichen  Ursprung 
haben,   somit  als  Corolle  zu  bezeichnen  sein.   Nach  dieser  Deduction 
ist  aus  dem  Laubblattquirl  der  Anemonen  das  geniiherte  Hochblattin- 
volucrum  von  Hepatica  (desgleichen  von  Eranthis,    Banicoudia),  und 
aus  diesem   endlich   der  Kelch   von  Fammcidus  hervorgegangeu.  Die 
Corolle  ist  also  der  Zeit    nach   dem  Kelche  vorausgegangen,    und  es 
gibt   auch  Kronen    ohne  Kelch,    sowie  es  Kelche   ohne   Kronen   gibt. 
Die  bisherige  Definition  von  Kelch  und  Krone  als  reciproker  Begriffe 
erscheint  damit  auígegeben. 

Nach  dieser  Auffassung  wilre  die  Corolle  der  meisten  Helleboreen 
doppelgestaltig,  im  jiusseren  Theile  rein  blumenblattartig  als  „Insec- 
tensignal,"  im  inneren  nectarabsondernd  und  melir  staminodienartig. 
In  der  Gattung  Bamnculus  (und  (CallianthemumJ  hingegen  sind  beide 
Functionen  in  den  niimlichen  Blattern  der  Corolle  vereinigt. 


6  XI.    L.  J.  Celakovský: 

Zur  weiteren  Illustrirung  soiner  Ansicht  vom  Urspiunge  (les 
Kelches  und  der  Blumenkrone  verweist  Drude  (1.  c.  pg.  319)aufdas 
ganz  kronenartige,  am  Grunde  von  einer  kelchartigen  Hiille  umgebene 
Peiigon  von  MirabiUs.  Wir  betrachten  zwar  die  Hiille  nicht  als  Kelch, 
das  Perigon  nicht  als  Blumenkrone,  weil  bei  verwandten  Gattungen 
innerlialb  der  Hiille  mehrere  zu  einer  Inflorescenz  vereinigte  Bliithen 
gefunden  werden,  die  alle  nur  ein  kronenartiges  Perigon  besitzen. 
Wáren  uus  aber  von  der  ganzen  Fainilie  der  Nyctagineen  nur  Gat- 
tungen mit  1  bliithigem  Involucruni,  wie  MiraUlis^  erhalten,  so  wurde 
Niemand  anstehen,  deren  Bliithen  Kelch  und  Krone  zuzuschreiben. 
„Wir  konnen  daraus  verstehen,  wie  sich  Kelche  bilden;  wie  viele 
jener  Bliithen,  welche  wir  jetzt  unbedenklich  als  vollzáhlig  mit  Kelch 
und  Krone  versehen  betrachten,  mogen  phylogenetisch  so  wie  Mira- 
biUs ihren  Kelch  aus  einbliithigem  Involucralcyklus  erhalten  haben, 
ohne  dass  wir  es  aus  Mangel  an  entsprechenden,  zur  AufklJirung 
dienenden  verwandten  Bildungen  nachweisen  konnten." 

Im  Hinblick  auf  die  diametral  entgegengesetzten  phylogenetischen 
Deutungen,  zu  welcheu  best  renommirte  scharísinnige  Pflanzenforscher 
im  Wege  des  systematisch-niorphologischen  Vergleiches  gelangt  sind, 
móchte  man  sich  der  Meinung  zuneigen,  dass  die  Frage  nach  der 
Herkunit  der  Blumenkrone  einer  exakten  Losung  iiberhaupt  nicht 
zugilnglich  sei  und  jeder  Versuch,  sie  zu  losen,  nur  zu  subjektiven 
Vorstellungen  fiihren  konne.  Ja  es  mochte  einer  solchen  Frage  iiber- 
haupt jede  wissenschaftliche  Bedeutung  abgesprochen  werden  mit  der 
Motivirung,  dass  es  geniigt  zu  wissen,  dass  die  Corolle  eine  tJber- 
gangsformation  zwischen  Kelch  und  Androeceum  darstellt,  welcbe 
moglicher  Weise  bald  aus  inneren  Perianthabschnitten,  bald  aus 
áusseren  Staubblilttern  sich  herausgebildet  hat,  ohne  dass  wir  im 
Stande  wiiren,  in  jedem  einzelnen  Falle  das  Eine  oder  das  Andere 
iiberzeugend  nachzuweisen.  Aber  bei  weiterem  Nachdenken  wird  man 
sich  doch  der  Úberzeugung  nicht  verschliessen  konnen,  dass  eine 
einheitliche  Auffassuug  des  natiirlichen  Pflanzensystems  und  ein  be- 
friedigender  Einblick  in  den  genetischen  Zusammenhang  der  ver- 
schiedenen  Pflanzenformen  versagt  bleibt,  wenn  die  beriilirte  Frage 
liir  unlosbar  und  unwichtig  erklárt  wird.  Dass  der  gegenwártig  er- 
reichte  Standpunkt  der  botanischen  Wissenschaft  zu  einer  Losung 
dieser  Frage  naturgemiiss  hindriingt,  beweist  am  besten  die  Thatsache, 
dass  dieselbe  bereits  wiederholt  aufgeworfen  und  erwogen  worden  ist. 
Es  ist  sogar  ganz  gut,  dass  die  bisherigen  Versuche  zu  so  verschie- 
deuen  Ergebnissen   gefiihrt  haben,    weil   sie   eben    von  verschiedenen 


Der  phylogeiietisťlie   Entwiikliuigsgaiig   der  JíliUlie.  7 

Seiten  aus  in  Angriff  genomiuen  wurdeii.  Denn  die  Aufmerksamkeit 
ist  liierinit  auf  die  verschiedenen  Punkte,  welche  dabei  in  Betraclit 
kommen  mussen,  gelenkt  worden.  Der  Kaiiipf  und  Anprall  verschie- 
dener  Ansichteu,  wenii  sie  mir  eine  ernsthafte  Grundlage  haben,  ist 
keineswegs  schadlicli  und  bedauerlich,  weil  gerade  durch  sie  eine 
Lautei-ung  und  Klilrung  unserer  Einsiclit  in  solclie  Dinge  herbeige- 
fuhrt  werden  kann. 

Die  widerspreclienden  Ansichten  in  dieser  Angelegenheit  haben 
meines  Erachtens  darin  ihren  liauptsiichlichen  Grund,  dass  man  die 
Frage  nach  deni  Ursprung  der  Corolle  zu  fragmentarisch  behandelt 
hat.  leh  ghiube  sicherer  zuni  Ziele  zu  kommen,  wenn  ich  die  Peri- 
anthbihlungen  durch  die  Hauptstufen  der  Entwickelungsreilien  der 
Gefásspflanzen  oder  Metaphyten  ")  unter  Beriicksichtigung  des  allge- 
meinen  phylogenetisciien  Entwickelungsganges  der  ganzen  Bliithe  ver- 
gleichend  in  Betracht  ziehe.  Die  Frage  nach  dem  Ursprung  der  Blu- 
monkrone  liiingt,  besonders  bei  den  Dicotyledonen,  von  einer  richti- 
gen  Einsicht  in  den  phylogenetisciien  Entwickelungsgang  der  Bliithe 
ab.  Deshalb  bildet  die  Frage  nach  dem  Ursprung  der  Corolle  einen 
integrirenden  Theil  der  Frage  nach  der  phylogenetisciien  Entwicke- 
lung  der  Bliithe  iiberhaupt,  und  muss  im  Zusammenhange  mit  dieser 
einer  befriedigenden  Losung  zugefiihrt  werden. 


I.  Pteridophyten. 

Die  ersten  Bliithen,  denen  wir  von  den  Pteridophyten  ausgehend 
begegnen,  sind  bei  den  Lycopodiaceen  und  Equisetaceen  zu 
Stande  gekommen.  Sie  zeigen  die  wesentlichen  Charaktere  der  Bliithe: 
eigenthiimlich  metamorphosirte  Fruchtblatter  (Sporophylle)  und  eine 
Begriinzung  der  sie  tragenden  Axe,  wodurch  ein  von  der  vegeta- 
tiven  Region  scharf  unterschiedenes  Ganze  in  die  Erscheinung  tritt. 
Diesen  Bliithen  (gewohnlich  íalschlich  „Áhren"  genannt)  fehlt  zwar 
meist  noch  ein    drittes  Merkmal    der  phanerogamen  Bliithe,    niimlich 


')  Nachdem  Hackel's  Begrifte  der  Protophyten  (einzellige  chlorophylllialtige 
Organismen)  und  Metapliyten  (vielzellige  Pfianzen)  vollig  iinhaltbar  sind,  ubertrage 
ich  diese  fůr  die  Zellen-  und  Gefilsspflanzen  solir  passeuden  Benennungon  auf 
diese  zwei  Hauptabtheilnngen  des  Fflanzenreiclis,  da  die  vegetative  Generation 
der  Zellenpflanzen  (Thallopliyten  und  Moose)  die  erste,  urspriingliche  Generation 
ist,  die  der  Gefásspflanzen  aber  von  der  zweiten,  nachgeboreneii  antithetischeu 
Generation  gebildet  wird. 


8  XI.    I..  J.  Celakovský: 

die  geschleclitliclie  Differenzirung  der  Friiclitblátter,  so  bei  den  Equi- 
seten  und  eigentliclien  isosporen  Lycopodien  —  es  sind  das  unge- 
sclilechtliclie  Bliithen ;  aber  bei  den  Selaginellen  enthalten  die  Bliithen 
bereits  sexuell  in  den  Micro-  und  Macrosporangien  differenzirte 
Sporophylle.  Da  nun  die  ungeschlechtlichen  Bliitlien  von  Lycopodium 
den  geschlechtlich  differenzirten  von  Selaginella  sicher  homolog  sind,  so 
folgt  daraus,  dass  die  geschleclitiiche  Differenzirung  kein  unbedingt 
nothwendiges  Merkmal  der  Bliithe  ist. 

Die  ersten  Bliithen  des  Pflanzenreichs,  die  der  Pteridophyten, 
sind  nackte  Bliithen,  doch  bildet  sich  im  Úbergange  von  der  vege- 
tativen  Region  zur  terminál en  Bliithe  bei  den  Eqniseten  iiber  der 
obersten  Blattscheide  der  Annulus,  eine  verkiimraerte  Scheidenanlage, 
und  bei  den  Lycopodien  werden  die  obersten  Laubbliitter  allmiihlich 
kleiner  und  iibergehen  auch  der  zarteren  Struktur  nach  allmahlich 
in  die  Fruchtblatter  der  Bliithe,  wodurch  schon  eine  Hochblattforma- 
tion  wenn  auch  nicht  vollkomnien  entwickelt,  so  doch  angedeutet 
wird. 

Das  phylogenetische  Verhaltniss  der  spiraligen  Anordnung  in 
den  Bliithen  der  Lycopodiaceen  zu  der  quirligen  der  Equiseten  be- 
treffend,  so  ist  erstere,  entsprecheud  der  Ansicht  Nageu's,  gewiss 
urspriinglicher,  was  freilich  ebenso  auch  von  der  Stellung  der  vege- 
tativen  BlJitter  in  den  beiden  Classen  gilt.  Das  beweist  schon  der 
Umstand,  dass  die  im  einfachsten  Falle  o-zillmige,  also  o-bliittrige 
Blattscheide  der  Equiseten  durch  Verschiebung  je  dreier  spiraligen 
Segmente  der  Terminalzelle  in  eine  Querzone  bewerkstelligt  wird; 
denn  diese  Verschiebung  ist  etwas  Secundiires,  ohne  diese  wiirden  die 
spiraligen  Segmente  auch  spiralige  freie  Bliitter  produciren,  so  wie 
dies  in  elegán  tester  Weise  Knt  fiir  Ceratopteris  nachgewiesen  hat. 
Soust  kommt  Quirlstellung  unter  den  Pteridophyten  noch  bei  Salvinia 
vor,  derou  von  Pringsheim  so  schim  dargestellte  Entwickelungsge- 
schichte  (ifter  als  Beleg  fiir  die  Ursprunglichkeit  der  Blattquirle  an- 
gefiihrt  worden  ist.  Allein  die  Ontogenie  hat  in  phylogenetischen 
Fragen  keine  absolute  Beweiskraft;  sicher  sind  auch  die  Quirle  von 
Salvinia  aus  der  Spiralstellung  hervorgegangen,  welche,  wenn  auch 
an  dorsivontralen  Axen  modificirt,  iiberall  soust  bei  den  Hydropterides 
und  den  Farnen  iiberhaupt  die  herrschende  ist.  Entstehen  ja  doch 
die  ersten  2  Bliitter  nach  dem  Scutellum  (Cotyledon)  von  Salvinia 
zerstreut  in  spiraliger  Folge.  Wenn  die  Entwickelungsgeschichte  ent- 
scheidend  wiire,  so  miisste  ja  auch  die  Scheide  und  der  Fruchtblatt- 
quirl  d(>r   Equiseten  anders,   als   hier   geschehen   ist   und  auch  soust 


Ďoi-  phylogťuetiticlio  Kntwiťklungsguiig  der  Blutlic.  g 

ublich  ist,  aufgefasst  werdeii,  luimlicli  dio  Sclieide  als  eiii  geziihntes 
Scheidenblatt,  und  die  qiiirligen  Sporaiigieiitragor  nicht  als  ganze 
Blatter,  sondern  als  Abscliiiitte  eines  scheidigeii,  aber  wio  der 
Annulus  niedrig  bleibenden  Blattwulstes.  Diese  ontogenotisclie  Auťfas- 
sung  findet  sich  denn  aucli  bei  IíUerssen.  ^)  Wir  wissen  aber,  dass 
ein  Blattquirl  auch  als  anfangs  ausserlicli  ungetheiltes  Ganzes,  als 
Ringwall  (Cycloiii)  auftreten  kann,  der  aucli  bei  weiterer  Entwick- 
lung  ungetheilt  bleibt  (z.  B.  der  Fruchtblattquirl  der  Priinulaceen, 
von  Viola,  das  Perigon  von  Aristolochia  clematitis  u.  s.  w.),  oder  in 
Zipfel  auswíichst,  welche  nichts  anderes  sind,  als  die  Spitzen  der  im 
Cyclom  vereinigten  Quirlblátter.  Im  Cyclom  der  Equiseten  sind  ur- 
spruiígljch  nur  3  Blatter,  dalier  auch  3  Zahne  (so  in  der  Embryonal- 
scheide,  an  schwaclieren  Seitenzweigen),  entsprechend  den  3  Stengel- 
segraenten,  verschuiolzen,  doch  wird  die  Žahl  der  Quirlblátter  ge- 
wohnlich,  sowohl  in  den  vegetativen  Blattscheiden  als  in  der  Bliithe, 
durch  positives  Dedoublement,  d.  h.  durch  Spaltung  vermehrt. 


II.  Gymnospermen. 

Die  Bliithen  beiderlei  Geschlechts  sind  bei  Cycadeen  und 
Coniferen  nackt,  d.  h.  perigonlos,  die  der  Gnetaceen  dagegen 
mit  einem  Perigon  versehen,  welches  entweder  von  zwei  alternirenden 
Blattpaaren  (Wehvitschia  mámúich)  oder  nur  von  einem,  in  den  weib- 
lichen  Bliithen  transversalen,  in  den  milnnlichen  Bliithen  líiedianen 
Blattpaar  gebildet  wird. 

Dass  in  dieser  den  Pteridiophyten  zunachst  stehenden  und  den 
niedersten  Rang  unter  den  Phanerogamen  einnehmenden  Abtheiluug 
des  Pflanzenreichs  der  Mangel  des  Perigons  nicht  auf  Reduction 
beruht,  sondern  urspriinglich  ist  und  dass  bei  den  in  dieser  Beziohung 
hochststehenden  Gnetaceen  zum  ersten  male  ein  Perigon  sich  ent- 
wickelt  hat,  bedarf  keiner  weiteren  Erorterung  und  wird  auch  allge- 
mein  anerkaimt.  Wo  dieses  Perigon  hergekommen,  ist  auch  leicht 
einzusehen.  Sowohl  bei  den  Cycadeen  als  bei  don  Coniferen  bcsitzen 
theilweise  die  Bliithensprosse  der  Bliithe  vorangehende  HochI)l;itter. 
Bei  den  Coniferen  haben  wenigstens  die  milnnlichen,  polyandrischen 
Bliithensprosse  ofter  eine  nicht  genau  fixirte  Anzahl  von  Hochbliittern 


*)  Handhuch  der  systematischen  Botanik  I.  S.  615.  Spáter  erklárto  Luerssen 
die  Scheidenzahne  fiir  Blatter,  welche  am  Rande  des  Ringwulstes  (spiiter  Srlicide) 
angelegt  vrorden.  Was  ware  dánu  die  Scheido?  eine  axile  OupulaV! 


10  XL.    L.  J.  Celakovský: 

entwickelt,  welche  bei  den  Cupressineen  gleicli  den  Staubblattern 
meist  in  alternirenden  zweizaldigen  Quirlen  angeordnet  sind;  die 
inimer  stark  reducirten  weiblichen  Bliithensprosse  sind  jedoch  nur 
bei  den  Taxeen  (Strasb.)  mit  2 — 3  alternirenden  Paaren  von  Hoch- 
bláttern  versehen.  Taxus  liat  3,  Torreya  2  solche  Paare  aufzuweisen. 
Das  vierzáhlige  (2  -|-  2  zalilige)  Perigon  der  miinnlichen,  urspriinglicli 
aber  zwitterigen  Bliithe  von  Welwitschia  ist  offenbar  aus  2  alterni- 
renden Paaren  opponirter  Hocliblatter  hervorgegangen,  wie  sie  Torreya 
in  der  weiblichen  Blutlie  besitzt.  Die  miinnlichen  Bliithen  der  zwei 
anderen  Gattungen,  Ephedra  und  Guetum,  haben  in  Folge  des  Schwin- 
dens  der  transversalen  unteren  Perigoublatter  nur  die  2  medianen 
Blátter  der  BliithenhíiHe  behalten,  und  die  weiblichen  Bliithen  aller 
drei  Gattungen  haben  das  Perigon  umgekehrt  auf  die  2  lateialen 
Blátter  reducirt.  Benierkenswerth  ist,  dass  schon  in  diesen  primitivsten 
Perigonen  Ganiophyllie  stattgefunden  hat. 

Das  Perigon  der  Gnetaceen  setzt  also  Hochbliltter  auf  dem 
Bliithensprosse  ihrer  Vorfahren  voraus.  Aber  auch  die  Stannnforni 
der  Coniferen  muss  auf  ihren  Bliithensprossen  Hochblatter,  resp. 
Laubblátter,  die  in  Hochblatter  umgebildet  werden  konnten,  gehabt 
haben.  Am  urspriinglichsten  sind  dort  nilmlich  jedenfalls  die  zu  Laub- 
zweigen  terminalen  (mánnlichen)  ]>liithen;  die  áltesten  seitlichen 
(axilliiren)  Bliithensprosse,  die  durch  Reduction  der  Laubblattformation 
entstanden  sind,  mussten  wenigstens  Hochblatter  unter  der  Bliithe 
sich  erhalten  haben,  welche  sich  bis  in  die  hochsten  Zweige  des 
Coniferenstammbaums,  bis  in  die  Abietineen  and  Cupressineen  fort- 
erben  konnten,  wiihrend  hier  und  dort,  selbst  schon  auf  tief  stehenden 
Seitenzweigen,  wie  z.  B.  gleich  bei  Ghikgo  und  Cephalotaxus ^  auch 
noch  die  Hochblatter  entíielen,  so  dass  die  Bliithensprosse  solcher 
Typen  unterhalb  der  Bliithe  vollkommen  nackt  wurden. 

Sehr  lehrreich  auch  fíir  die  richtigc  Beurtheilung  der  Phylo- 
genie  der  Angiospermen  sind  iiberhaupt  die  anderweitigen,  sehr  mannig- 
fachen  und  sehr  weitgehenden  Reductionen  der  Bliithen  selber,  welche 
schon  auf  dieser  tiefsten,  gymnospermischen  Stufe  der  Phanerogamen 
Platz  gegriffen  haben.  leh  hábe  die  phylogenetischen  Verhiiltnisse 
der  Gymnospermenbliithen  schon  friiher  in  einer  grosseren  Abhand- 
lung-')  einer  eingehenden  Betrachtung  unterzogen,  so  dass  ich  mich 
mit  dem  Hinweise   auf    dieselbe   hier  moglichst   kurz  fassen   werde. 


®)  Die  (lymnospermen.  Eine  niorphologisch-phylogenetische  Stuilie.  Abhand- 
lung«u  der   k.  bóhm.  Gesellsch.  d.  Wiss.  VII.  Folge,  4  Band.  1890.  4.  148  S. 


Der  phylogtíiietiscLe  Entwkklungsgang  der  Bluthe.  H 

Udí  Missverstandniss(Mi  zuvoizukoiiimen,  bemerke  ich  im  Vorhinein, 
dass  ich  die  EicuLEn'sche  Lehre  von  den  weiblichon  Bluthen  der 
Coniferen,  welche  wegen  ilirer  bestechenden  Einfachheit  und  leichten 
Verstiindlichkeit  noch  in  den  neuesten  Lehrbiichern  vorgetragen  und 
fruhzeitig  der  studirenden  Jugend  beigebracht  wird,  mit  vollster 
Ůberzeugung  entschieden  verweife.  Die  Zapfen  der  Araucariaceen 
Strasb.  (Piuaceen  Eichl.)  sind  sicherlicb  keiue  Bliithen,  wie  dort  ge- 
lehrt  wird,  sondern  iihreníorraige  Bluthenstande,  wie  die  alteren 
Botaniker  sie  ganz  richtig  aiifgefasst  haben;  jede  Fruchtschuppe  mit 
ihren  Samenanlagen,  in  der  Achsel  eines  Deckblattes  entsprungen,  ist 
die  wahre  Bliithe,  welche  nur  aus  eiuem  bis  mehreren  in  eigenthuni- 
licher  Weise  (zu  einem  Symphyllodium)  verschniolzene  i  Fruchtbliittern 
besteht.  Das  beweisen  unwiderleglich  zuniichst  fiir  die  Abietineen  die 
bekannten  durchwachsenen  Fichten-  und  Larchenzapfen,  worin  die 
Fruchtschuppe  in  allen  wiinschenswerthen  Ubergangs-  und  Zwischen- 
formen  in  eine  vegetative  Kuospe  iibergeluhrt  wird,  wobei  die  zwei 
Vorblatter  der  Knospe  als  identisch  uiit  den  beiden,  je  ein  Ovulum 
tragenden  Hálften  der  Fruchtschuppe  erkannt  werden.  Diese  Ent- 
stehung  der  Knospe  aus  der  Fruchtschuppe  wiire  aber  nicht  moglich, 
wenn  niclit  die  Fruchtschuppe  selbst  schon  ein  Achselspross  des 
Deckblatts  wáre,  ein  reducirter  Spross  freilich,  dessen  zwei  erste 
Bluthen  in  der  Fruchtschuppe  zu  einem  Doppelblatte  (abgesehen  von 
einem  dritten  rudimentáren  Blatte,  welches  bei  den  Kiefern  als 
Muero  nebst  Kiel  sich  ausbildetj  vereinigt  sind.  Die  Riickbildungen 
'der  Fruchtschuppe  der  Fichte  in  eine  vollstiindige  Achselknospe  sind 
daduich  etwas  complicirt,  dass  in  den  Úbergangsformeu  gewohnlich 
noch  ein  drittes  vorderes  Knospenblatt  (eben  das  erwahnte  sonst  ver- 
kiimmernde  dritte  Blatt)  au  der  Verschnielzung  in  der  in  3  Lappen 
sich  theilenden  Fruchtschuppe  sich  betheiligt,  was  Eichler  zu  einer 
ganz  unrichtigen,  aber  zu  seiner  vorher  gefassten  Idee  passenden 
Auffassung  der  betreífenden  Abnormitáten  verleitet  hat. 

Bei  der  Larche  findet  man  die  Reihe  der  Umbildungen  einfacher 
und  klarer,  weil  bei  dieser  das  genannte  vordere  Blatt  crst  spáter, 
als  das  vordere  der  in  der  Knospe  neu  sich  bildenden  weiteren 
Blatter  auftritt,  woraus  zu  schliessen  ist,  dass  in  dieser  Gattung 
die  ganz  einfach  in  die  2  schuppenfórmigen  Vorblatter  sich  theilende 
Fruchtschuppe  auch  nur  aus  diesen  zwei  Fruchtbliittern  besteht.  In 
neuester  Zeit  hat  denn  auch  Noll^'0,    der  wiederum  durchwachsene 

">)  In  den  Sitzungsber.  der  niederrhcin.  Gesellsch.  f.  Nátur- und  Heilkuiide 
zu  Bonn,  ií.  Mai  1894. 


12  XI.   L.  J.  Čelíikovský: 

Larclienzapfen  beobachtet  hat,  wieder  einmal  die  Richtigkeit  der 
íilteren,  schon  von  Braun  und  Casi-ary,  wie  aucli  von  Stenzel  und 
mir  gegebenen  Deutung  durchaus  bestátigt,  freilicli  nicht  ohne  zuvor 
die  Entschiedenheit  seines  Befundes  durch  eiue  theoretische  Con- 
cession  an  das  vulgíire  Vorurtheil  gegen  die  „Abnonnitiiten"  abzu- 
schwiichen/')  womit,  wie  inir  scheint,  dem  Apollo  ein  Hahn  geopfert 
wurde.  leh  muss  iiberdies  bemerken,  dass  die  von  Nou.  als  etwas 
Neues  beobachteten  Thatsachen  alle  bereits  fridier  von  Velenovský, 
zudem  in  einer  allgemein  zuganglichen  Zeitschrift,  der  „Flora",  be- 
schrieben  und  auch  gut  abgebildet  worden  sind.  ^^)  Auch  Velenovský 
hat  schon  beobachtet,  dass  der  in  den  Úbergangsformen  neu  hinzu- 
gekommene  Tlieil  der  Achselknospe  „vor  der  Samenschuppe,  be- 
ziehungsweise  ihren  beiden  Coniponenten  steht"  (Fig,  6.)  Ja,  Vele- 
novský hat  iiberdies  noch  den  seltenen,  hochst  interessanten  und 
lehrreichen  Fall  (Fig.  5)  beobachtet,  wo  ausser  den  der  Fruchtschuppe 
homologen  Vorblattern  auch  noch  die  folgenden  Blátter  der  Achsel- 
knospe, rosettig  ausgebreitet,  nach  Art  der  Fruchtschuppe  derbfleischig 
geworden,  auf  ihrer  Unterseite  einen  rudimentaren  Samen  trugen.  So 
niiisste  die  weibliche  Bliithe  der  Araucariaceen  aussehen,  w  nn  sie 
nicht  so  sehr  reducirt  und  symphyllodienartig  umgebildet  ware! 

Die  von  Velenovský  abgebildete  Série  (Fig.  10  bis  3)  demon- 
strirt  einfach,  einleuchtend  und  einwandsfrei  wie  nur  moglich,  die 
phylogenetische  Entstehung  der  Fruchtschuppe  von  Larix  aus  den 
beiden  Vorblattern  einer  Achselknospe,  dass  es  rein  unbegreiflich  ist, 
dass  die  berufenen  Vertreter  der  Wissenschaft  solche  Beweise  igno- 
riren  und  die  EicHLER'sche  Irrlehre  noch  immer  vorziehen  konnen. 
leh  bin  iiberzeugt,  dass  Eichler  selbst  seine  Lehre  widerrufen  hiitte, 
wenn   er  bei  seiuen  Lebzeiten  die  so   eiufache,   keine   Missdeutung 


^')  Nor.r.  spricht  von  dem  „fast  liíckenlosen  Úbergang  von  der  normalen 
Seitenknospe  zur  normalen  Samenschuppe,  der  sich  fiir  die  morphologische  Be- 
traclitung  so  einfach,  einleuchtend  und  einwandsfrei  volizieht  wie  au  einer  gut 
gewáhlten  Série."  Kurz  vorher  wird  aher  gesagt,  der  Entscheidung  dariiber,  ob 
eine  abnornie  Metamorphose  morphologische  Schliiase  erlaubt  oder  nicht,  „Hege 
jederzeit  ein  subjectives  Urtheil  zu  Grunde  und  sie  zieht  nur  fiir  denjenigen  Be- 
urtheiler  irgendwelche  Beweiskraft  nach  sich,  der  aus  eigener  Úberzeugung  dieso 
Entscheidung  auch  zu  der  seinen  macht."  Wie  sich  diese  beiden  Ausspriiche  ver- 
tragen,  begreife  ich  nicht,  denn  eine  solche  einfache,  einleuchtende,  einwaudsfreio 
Série,  dio  Jedim  demonstrirbar  ist,  muss  ein  objectiv  und  allgemein  giltiges 
Urtheil  gestatten. 

")  Zur  Deutung  der  Fruchtschuppe  der  AbietinofíU.  Flora  1«88  N.  M. 
Tafel  XI 


Der  pliylogeuetischtí  Eiitwickluugsgaug   der  Bliitbe.  13 

zulíisseiide  Keihc  der  Umbilduuigcii  der  Fruelitsidmppu  voii   Larix  ge- 
kaiint  liíitte. 

Um  nun  auť  die  Rediictionen  der  Coniferen-  und  Giiptaceen- 
bliitlien  zuriickziikoiiiinen,  so  ist  zuuilclit  die  ndt  der  Treniiung  der 
Geschlechter  verbundene  Reduetion  zu  neimeii.  Obzwar  die  Bliitlien 
der  Gyiiinospermen  so  allgemein  getreniiten  Geschledits  sind,  so  ist 
doch  siclier,  dass  die  álteste  Stanmiforiu  zwitterige  Bliitlien  besass. 
Das  beweist  die  funktionell  milnnliclie,  aber  init  einem  Rudiiueiit  des 
weibliclien  Organs  (des  Ovulimi)  begabte  Bliitlie  von  IVelwitschia, 
eines  offenbar  selu*  alten  Gyímiospermentypus ;  welclies  Rudinieut  eine 
urspriinglicli  hei'iiiaplirodite,  aber  uiiYollstiindig  sexuell  reducirte  Bliitlie 
bezeugt.  Ein  „Aiisatz"  zu  einem  Ovulum,  wie  man  aucli  sclion  ge- 
glaubt  liat,  der  erst  naclitraglicli  zur  mannliclien  Bliitlie  liinzugekom- 
men  wiire,  kann  dieses  Rudiment  niclit  sein,  weil  sokdie  funktions- 
lose  Gebilde  iuniier  nur  Relicte  nach  vormals  wolil  ausgebildeten, 
normál  fungirenden  Organen  darstellen.  Im  Allgemeinen  Ijesteht  der 
Gang  der  Difterenzirung  darin,  dass  Functionen,  die  anfangs  in  einem 
Organ  oder  Organcomplex  vereinigt  waren,  getrennt  werden.  Die 
Difterenzirung  der  Sporopliylle  in  mánnliclie  und  weibliclie  hat  zuerst 
auf  demselben  Sprosse  stattgefunden,  wie  dies  auf  der  Kryptogamen- 
stule  Isoetes  und  Selaginella  deutlicli  zeigeu,  aucli  die  áltesten  gymno- 
spermen  Bliitlien  inussten  nocli  zwittei-ig  sein,  niclit  nur  weil  die 
gymnosperme  Welwitscliia  auf  solclie  zuriickweist,  sondern  aucli  wegen  der 
Zwitterbliitlien  der  Angiospermen,  die  doch  von  gynmospermen  Zwit- 
terbliithen  sich  fortgeerbt  haben  miissen.  Die  geschlechtliche  Difteren- 
zirung der  gynmospermen  Zwitterbluthen,  die,  was  die  gegenwartigen 
Ordnungen  betrift*t,  sehr  ťrulizeitig  vor  sich  gegangen  ist,  l)estand 
darin,  dass  in  ilinen  einerseits  die  mannliclien,  anderseits  die  weib- 
lichen  Geschlechtsblátter  reducirt  worden,  d.  h.  geschwunden  sind. 

Diese  Reduetion  war  bei  den  Gynmospermen  (nur  die  functionell 
miinnliche  Bliithe  von  Welwitschia  ausgenommen)  so  vollstiindig,  dass 
die  mJinnlichen  Bliithen  keine  Spur  weiblicher  Carpelle,  die  weiblichen 
keine  Spur  der  Staul)blatter  zuriickbehielten. 

Eine  zweite  Reduetion  in  den  Bliithen  betriflft  die  Zalil  der 
mánnlichen  oder  weiblichen  Sexualblátter  (Sporophylle).  Bei  don  Cy- 
cadeen,  deren  Ursprung  am  weitesten  zurtickliegt,  sind  die  Stauli-  und 
Fruchtbliitter  in  beiderlei  Blutheu  zahlreich,  aber  von  unbestimmter 
Žahl.  In  den  miinnlichen  Bliithen  sind  die  Coniferen  den  Cycad(>en 
áhnlich,  da  jene  Bliithen  auch  mehr  oder  weniger  zahlreiche  Staub- 
blátter  enthalten.  Dagegen  sind  die  weiblichen  Bluthen  in  dieser  Be- 


14  XI     L.  J.  Čelakovský: 

zieliung  iiielir  oder  weuiger,  ani  hílufigstcn  selir  stark  auf  mir  zwei 
oder  selbst  nur  ein  Carpell  reducirt.  Die  weiblicben  Bliithen  sind 
stets  in  ahrenformige  Inflorenscenzen  gestellt  und  zu  Deck1)lattern 
axillřir,  mit  einziger  Ausnaliiiie  von  Ghikgo,  deren  weibliche  Bliithen 
gleich  den  iníinnlichen  in  den  Achseln  der  Laub-  oder  Niederldatter 
eines  vegetativen  Kurzzweigs  sitzen,  dessen  Blátter  also  nocb  nicht 
zu  Hochbljittern  einer  begrenzten  Áhre  sich  unigeAvandelt  haben.  Bei 
den  Taxaceen  entspricht  jedeš  Ovuluni  eineni  Carpell  oder  Ovular- 
blatt,  wie  man  es  hier  nennen  kann,  d.  h.  dieses  ist  auf  ein  Ovuluui 
reducirt,  welche  Reduction  nodi  ini  Nachfolgenden  naber  ausgefiilnt 
werden  wird. 

Die  weibliclie  131iitlie  der  Cepbalotaxeen  Strasb.  {Ginkyo  und 
Cephalotaxus)  besteht  normál  nur  aus  2  Samenanlagen  (die  bei 
Ginkgo  abnormaler  Weise  atavistisdi  auf  4  in  2  alternirenden  Paaren 
oder  noch  mehrei'e  vermehrt  werden  konnen),  bei  den  Taxeen  Strasb. 
aus  einem  einzigen,  darům  zur  Bliithenaxe  terminalen  Carpid  oder 
Ovulum,  dem  aber  noch  2 — 3  Paare  Hochblatter  vorausgehen.  Bei 
den  Podocarpeen  endlich  ist  die  axillare  Bliithe  nur  auf  ein  Ovulum 
ohne  Hochblatter  reducirt,  gewiss  die  áusserste,  bei  den  Angiospermen 
beispielloí^e  Reduction  einer  Bliithe,  die  man  sich  denken  kann.  Es 
ist  in  diesem  Falle  eigentlich  ein  einziges  Sprossglied,  d.  h.  ein 
Stengelglied  mit  zugehorigem  terminalen  Blatt,  dem  Ovularblatt,  vor- 
handen. 

Die  weibliche  Bliithe  der  Araucariaceen  ist  anscheinend  nicht 
so  sehr  vereinfacht,  da  sie  ausser  den  Samenanlagen  auch  aus  der 
Fruchtschuppe  besteht.  Laut  Zeugniss  der  Anamorpliosen  sind  in  dieser 
Fruchtschuppe  bei  den  Abietineen  2 — 3  Fruchtlilátter  in  eigenthiim- 
licher  Lage  verschmolzen ;  wenn  3,  so  ist  das  mittlere  (vordere)  steril, 
wie  sehr  deutlich  bei  Pinus,  daher  auch  stets  nur  2  Samenanlagen, 
weil  jedeš  (fertile)  Carpell  bei  den  Coniferen  (mit  Ausnahme  von 
Ciipressus)  stets  nur  eine  Samenanlage  erzeugt. 

Die  weibliche  Bliithe  der  Abietineen  hat  also  fast  die  gleiche 
Zusammensetzung  wie  die  von  Cephalotaxus.  In  den  iilirigen  Tribus 
kann  die  Zalil  der  Carpelle  in  der  Fruchtschuppe  nur  aus  der  Zalil 
der  collateralen  Eichen,  manclimal  aus  den  hervorragenden  Spitzen 
der  vereinigten  Carpelle  {Cryptomeria)  oder  aus  den  Comissuralfurchen 
dersell)en  (Taxodiiini)  l)estimmt  werden,  wobei  nur  zu  eriiineni  ist, 
dass  die  Zalil  der  Carpelle  auch  gríisser  sein  kann  als  die  der  Samen, 
weil  einzelne  dersell)en  auch  steril  sein  krmiien.  Eine  griissere  Zalil 
der  Carpelle  (bis  7)  hat  sich  noch  bei  den  Taxodieen  (Eichl.)  erlialten 


Der  pliylogeuetisclie  Eutwicklungsgaug   der  Bluthe.  15 

{Sciadopítys,^'')  Cri/ptoineria,  tícqiioia),  aiuli  bei  iiiancbeii  Cupressineeii 
kann  noch  aiiť  mehrere  Carpellc  in  der  Fniclitschiippe  (bis  6)  ge- 
scblosson  weideii  (Chamaecyparis  Lawsoniana,  Cupressus  u.  a.),  docb 
koiDint  biiuiig  RediRtion  aiif  2 — 1  feitile  Caipidcn  (T/iuja,  Sahina) 
vor.  Voii  den  Araucarieen  (Strasb.)  bat  Ciinninyhamia  meist  r>  selu- 
kleine  Carpiden  mit  3  Samcnaidageii  (s.  Fig.  42  c  in  „Natiiii.  Ptian- 
zenfarail."  II  nacb  Flora  japonica^^};  Araucaria  nnd  Ayathis  baben 
nur  ein  fertiles  Carpid  (und  wie  es  scbeint,  iiberbanpt  nur  ein  Cai(>id), 
dessen  freie  Spitze  (Ligula)  bei  mancben  Arancaiien  vom  Deckbhitt 
írei  entwickelt,  bei  Ayathis  aber  verkliramert  ist.  Es  stebt  also  die 
weiblicbe  BlUtbe  dieser  Genera  jener  der  Podocarpeen  sebr  nabe  nnd 
ist  eben  so  stark,  bis  auf  ein  znm  Sprossglied  terniinales  Carpid, 
redncirt. 

Ábnliťlie  Rednctionen  wie  in  der  Zábl  der  Frncbtblatter  selien 
wir  aucb  nocb  in  der  Žahl  der  Blíitlien  einer  weiblicben  Ábre.  Yon 
den  Podocarpeen   z.  B.  bildet    die    weiblicbe  Ábre   von  Microcachrys 


^^1  Mastkrs  in  Linuean  society's  Journal -Botany  vol.  XXVII  {Review  of 
some  poiuts  iii  the  comparative  uiorphology,  anatomy  and  life-history  of  the  Coni- 
ferae)  1889  scliildert  und  bildet  ab  (Fig.  26,  27  pag.  o2I)  durchwachsene  Zapťcn 
und  Za])fenscliuppen  von  Sciadopilijtí.  Willirend  in  uornialen  Zapřen  Deckblatt 
und  ř'ruchtscliuppe  hoch  hinauf  verschmolzen  sind,  erschienen  sie  an  dem  durch- 
wachsenen  Zapfen  nur  im  uuteren  Theile,  etwa  wie  bei  den  Abietineen,  vereinigt 
(Fig.  2tí  X  2),  und  die  Deckblátter  nahmen  nach  dem  Gipfel  des  Zapfons  zu 
immer  mehr  die  BeschaHenheit  von  Knospeuschuppen  an.  In  den  Achselu  der 
oberstcn  Deckblátter  standen  dann  statt  der  Fruchtschuppe  Doppelnadeln,  also 
Acbselsprosse  mit  2  zu  oinem  Doppelblatt  vereinigten  Bláttern.  Úbergánge 
zwischen  Fruchtschuppe  und  Doppelnadel,  wie  sie  zwischen  Fruchtschuppe  und 
Achselspross  von  Larix  nicht  selten  sind,  kamen  dort  zwar  iiicht  vor  oder  wurden 
nicht  beachtet;  aber  die  Fruchtschuppe  von  Larix  ist  morphologisch  sicher  der 
Doppelnadel  von  Sciadopitys  und  anderseits  auch  der  Fruchtschuppe  derselben 
Gattung  homolog.  Daraus  folgt  auch  die  Homologie  der  Fruchtschnppeu  und  der 
Doppelnadeln  in  dera  durchwachsuuen  Zapfen  von  Sciadopitys,  mit  dem  einzigen 
Unterschiede,  dass  in  der  Doppelnadel  nur  2  sterile,  vegetative  Bliltter.  in  der 
Fruchtschuppe  de.sselbcn  Zapfens  aber  mehrere  fertile,  samentragende  Bliitter 
eines  Kurzzweiges  vereinigt  sind. 

'■*)  Mastkrs  (1.  c.  pag.  304  Fig.  18)  faud  in  einem  unvollkommen  ent- 
wickelten  Zapfen  von  CUmninyhamia  si7iensis  Brakteeii  mit  2-.")  Samenanlagen. 
In  Fig.  18.  8  bldeter  ein  Deckblatt  mit  2  Samen  ab;  beide  Samen  zicmlich  weit 
von  einander  entfernt,  iiber  jedem  Samen  ein  besonderer  „Ligularauswuchs" 
(freier  Carpidentheil).  Daraus  wie  auch  aus  der  citirten  Abbildiing  in  Flora 
japonica  lásst  sich  schliessen,  dass  der  quere  háutige  Saum  (Ligula),  der  ge- 
wohulich  uber  alle  ?>  normalen  Samen  ^ich  hinzieht,  aus  der  Vcrschmelzung 
dreier  den  3  Samen  zugehoriger  Carpiden  cntstaiulen  zu  erklaren  ist. 


16  XL.    L.  J.  Celakovský: 

und  von  Stachycarpus  noch  zalilreieliere  Bliitlien  aiis,  die  von  Podo- 
carpm  s.  str.  und  von  Dacrydium  nur  2  oder  nur  eine  Blútlie,  welche 
letztere  sich  dann  melir  weniger  genau  zur  Álirenaxe  terminál  stellt. 
In  den  weibliclien  Álnen  der  Taxeen  Strasb.  ist  die  Bluthenzalil  sclion 
immer  sehr  klein,  bel  Torreya  noch  2  (selten  eine  dritte  terminále!) 
bei  Taxiís  gewohnlich  nur  eine,  zur  obersten  Áhrenbraktee  axilláre, 
ausnahnisweise  noch  eine  zweite.  Bei  den  Araucariaceen  dagegen 
kon)nit  eine  Reduction  der  Bliithen  einer  Áhre  seltener  und  nur  in 
geringereni  Maasse  vor.  Die  Cupressineen,  welche  aucli  in  der  Quirl- 
bildung  der  vegetativen  Bliitter  und  der  Áhrenbrakteen  (sowie  in  der 
hochsten  Verschuielzung  des  Deckblatts  mit  der  Fruchtschuppe)  am 
meisten  vorgeschritten  sind,  weisen  auch  eine  weit  geringere  Bliithen- 
zahl  auf  als  die  iibrigen  drei  Tribus  niit  spiraligen  Zapfenschuppen, 
und  hiiutig  ist  nur  ein  geringer  Theil  der  Fruchtschuppen  fruchtbar, 
d.  h.  sanientragend.  Am  meisten  sinkt  die  Žahl  der  Bliithen  (Frucht- 
schupi)en)  in  den  Gattungen  Callitris^  Libocedrus,  Jimíperus^  wo  nur 
2-zahlige  (seltener  3— 4-zahlige)  Bliithenquirle  (von  denen  oft  nur 
einer  fruchtbar),  oder  nur  1  dreiziihliger  (Jimipems  §  OxycedriisJ 
entwickelt  wird. 

In  den  Bliithen  der  Gnetaceen  ist  nicht  nur  das  Gynoeceum 
stets  auf  ein  einziges  Carpell  (Ovularblatt  wie  bei  den  Taxaceen), 
das  zur  Bliithenaxe  wie  bei  Taxus  terminál  steht,  reducirt,  sondern 
auch  die  Žahl  der  Staubblátter  sehr  beschránkt  worden.  Stamina 
sind  hochstens  8  in  2  vierzáhligen  Quirlen  (Ephedra  spec.)  oder  6, 
davon  2  im  unteren,  4  im  oberen  Quirl  (Ephedni  spec,  Welwitschia), 
schliesslich  nur  2  mit  den  Perigonblattern  alternirende  (Ephedra  spec, 
Gnetiim). 

Die  eigenthiimlichste  und  wichtigste  Reduction,  ohne  deren 
Kenntniss  und  Anerkennung  der  wahrc  Bau  besonders  der  weibliclien 
Bliithen  der  Coniferen  nicht  vollkonimen  aufgekliirt  werden  kaini, 
wobei  auch  die  Kenntniss  und  richtige  Auffassung  der  Ovularver- 
griinungen  von  Vortheil  ist,  betrifft  die  Carpelle  der  Coniferen  und 
Gnetaceen  selber,  sowie  die  Staubblátter  der  letzteren.  leh  hábe  diese 
Reduction  in  meiner  obgenannten  Abhandlung  ausfiihrlich  nachgewiesen, 
liier  kann  ich  nur  die  Hauptpunkte  kurz  recapituliren. 

Es  ist  klar,  dass  die  Ovula  der  Gnetaceen,  der  Taxeen  und 
Ceplialotaxeen  keine  besond(^ren  sie  stiitzenden  oder  unihullenden 
Carpelle  ])esitzen,  und  das  gilt  auch  von  den  Podocarpeen,  wenn  man 
zugibt,    dass    die   Stiitzbliitter   ihrer   Ovula   keine    Carpelle,    sondern 


Der  phylogenetische  Eutwicklungsgaug   der  Bliithe.  17 

Blutliendeckblatter  sincl.^^)  In  Anbetraclit  dessen,  dass  die  Spoiangien 
der  Pteridophyteu  stets  aus  Fruclitblattern  eutspriiigen,  dass  aucli 
die  Ovula,  als  umhiillte  Macrosporangien,  bei  den  urspriiiíglichsten 
imd  offenbar  altesteu  Gyiiinosperuien,  den  Cycadeen,  von  besondei'en 
Fruchtblattern  erzeugt  iind  getragen  werden,  unteiliegt  es  keinem 
Zweifel,  dass  der  Mangel  besonderer,  vom  Ovulum  unterscheidbaren 
Fruchtblatter  bei  den  Taxaceen  und  Gnetaceen  nur  durch  eine  phylo- 
genetische Reduction  derselben  bei  deren  Vorfahren  sich  erklaren 
liisst.  Man  konnte  nun,  bei  der  Umschau  nach  den  njoglichen  Vor- 
fahren, zuniichst  an  die  Araucariaceen  denken,  welche  ja,  nach  dera 
nntriiglichen  Zeugniss  der  Anamorphosen  durchwachsener  Abietineen- 
zapfen,  ihre  Ovula  auf  der  Unterseite  schuppenformiger  Caipelle 
tragen.  Da  jedeš  Carpell  derselben  (Cupressus  allein  ausgenomnien) 
nur  ein  Ovulum  trágt,  so  miisste  durch  Schwinden  des  Carpells  die 
Samenanlage  auf  die  Bliithenaxe  gelangen.  So  konnte  z.  B.  von  einer 
Abietineenbluthe  die  weibliche  Bliithe  von  Cephalotaxus  abgeleitet 
werden. 

Allein  es  ist  befremdlich,  dass  die  Araucariaceen  stets  ein 
einfaches  Integunient  besitzen,  welches  sich  zu  einer  anatomisch 
gleichformigen  festen  Samenschale  ausbildet,  wáhrend  die  Taxaceen 
entweder  ein  doppeltes  Integument  entwickeln  (Taxeen,  Podocarpeen), 
wovon  das  aussere  meist  arillusartig,  fleischig  sich  ausbildet,  oder 
ein  einfaches  dickes  Integument  haben  (Cephalotaxeen),  welches  bei 
der  Samenreife  in  eine  aussere  fleischige  Schicht  und  einen  Steinkern 
sich  differenzirt  und  nicht  nur  hiernach,  sondern  auch  nach  der  von 
Strasburger  constatirten  eigenthumlichen  Orientirung  der  Gefassbundel, 
sowie  nach  der  deutlichen  tjbergangsform  zweier  bis  nahé  zum  oberen 
Rande  verschmolzenen  Integumente  von  Podocarpus  zu  schliessen, 
zweien  vereinigten  Integumenten  als  honiolog  sich  herausstellt.  Fernor 
ist  es  auch  darům  ganz  unwahrscheinlich,  dass  die  Stammform  der 
Taxaceen  von  Araucariaceen  ausgegangen  wiire,  sondern   eher   umge- 


'=)  Sehr  einleuchtend  ist  die  Homol)gie  der  manuliclieii  und  weiblicheu 
Blutheii  und  Bliithenstande  bei  Stachijcarpus.  Beideilei  Bliitlien  stehen  hier  in 
lockeren  blattachselstándigen  Áhren  in  den  Achseln  kleiner  Deckbláttchen,  die 
mánnlichen  bestehen  jedoch  aus  zahlreichen  Staubblattern,  die  weiblichen  aber 
aus  einem  einzelnen  Ovulum.  Stellen  wir  uns  vor,  dass  die  mánnliche  Bluthe 
auf  1  Staubblatt  reducirt  wiirde,  welches  dann  zu  seiiiem  einzigen  Stengelgliede 
terminál  wiude,  so  wáre  die  Homologie  beider  Bliithen  und  Bliithenstande  voll- 
kommeu,  wofern  man  nur  den  Mangel  eines  besonderen  Carpids  ťur  das  Ovulum 
phylogentisch  sich  erkUlren  konnte. 

o 

Matbematisch-BaturvvissenschafUiche  Claase.  1896.  * 


í 


Ig  XL.   L.  J.  Čelakovský: 

kehrt,  weil  nach  palaeontologischen  Zeugnissen,  welche  Heek^^)  an- 
gefiihrt  hat,  die  Taxaceen  im  Ganzen  iilter  sind  als  die  Araucariaceen, 
und  weil  gerade  eine  Taxacee,  Ginkgo  namlich,  vou  gewiss  sehr 
hohem  Alter,  von  allen  lieutigen  Coniferen  die  meisten  verwandtschaft- 
lichen  Beziehungen  zu  den  noch  álteren  Cycadeen  erkennen  lásst, 
was  besonders  von  Wauming  ^")  betont  worden  ist.  Aus  letzterem 
Grunde  kann  man  den  Ursprung  der  Taxaceen  auch  nicht  bei  den 
Lycopodiaceen,  mit  denen  sie  nur  eine  ausserliclie  habituelle  Áhnlich- 
keit  besitzen,  supponiren;  anch  aus  dem  anderen  Grunde  nicht,  dass 
sich  von  den  Sporophyllen  der  Lycopodiaceen  zwar  passabel  die 
Ovula  der  Taxaceen,  nach  Unterdriickung  des  Carpells,  aber  keines- 
wegs  die  Staubblatter  derselben  und  iiberliaupt  der  Coniferen  ableiten 
lassen,  Dagegen  konnen  letztere  sehr  wolil  aus  den  Staubblattern  der 
Cycadeen,  z.  B.  einer  Zamia,  entstanden  sein,  wenn  sich  die  Sori 
der  Pollensáckchen  der  Cycadeen  auf  einzehie,  dem  Rande  der  schild- 
formigen  Verdickung  des  Staubblatts  zunachst  eingefiigte  Pollensacke 
reducirten.  Es  steht  also  der  Abstammung  der  Taxaceen  von  Ver- 
wandten  der  heutigen  Cycadeen  unter  Vermitthmg  von  Ginkgo  nichts 
im  Wege.  Die  hierbei  notliwendige  IJeduction  des  pluriovulaten 
Fruchtblatts  z.  B.  einer  Ot/cas  auf  ein  einziges  Ovuhmi  ist  nur  so 
denkbar,  dass  die  Anlage  des  Carpids,  anstatt  sich  zu  zertheilen  und 
aus  den  unteren  Abschnitten  Ovula  zu  bilden,  ungetheilt  bleibt  und 
auf  ihrem  Gipfel  in  ein  terrainales  Ovuhim  ausgeht.  Das  bei  den 
Cycadeen  polymere  Carpell  wird  somit  monomer  und  thatsáchlich 
auf  ein  blosses  Ovulum  der  Taxaceen  reducirt.  Da  hier  Carpell  und 
Ovulum  ein  und  dasselbe  Ding  sind,  so  ist  das  Integument  dicser 
Samenanlage  zugleich  auch  ein  monomerer  Fruchtknoten,  der  aber 
seiner  Herkunft  nach  von  den  Fruchtknoten  der  Angiospermen  wesent- 
lich  verschieden  ist,  Wenn  dann  auch  noch  Reduction  der  Bltithe  auf 
ein  Carpid  eintritt  —  so  bei  den  Taxeen  und  Podocarpeen,  —  so 
wird  das  Ovulum  zur  ganzen  Bliithe, 

Die  Carpelle    der  Araucariaceen    sind    von    den  Ovularcarpiden 
der  Taxeen  (und  Gnetaceen)  wesentlich  nur  dadurch  verschieden,  dass 


'®)  Úbei'  das  geologiscbe  Alter  der  Coniferen.  Botanisches  Centralblatt. 
Bd.  IX.  1882. 

")  Recherches  et  reniarques  sur  les  Cycadées.  Resumé  du  Bull.  de  1'  Acad, 
Roy.  Dan.  des  sciences  et  des  lettres.  1877.  —  Nachtráglich  sei  noch  bemerkt, 
dass  vor  Kurzem  von  zwei  japanischen  Pflanzenforsrborn  sowobl  bei  Qinkgo  als  auch 
bei  Cycas  revoluta  Spermatozoiden  im  Pollensclilauche  entdeckt  worden  sind,  wo- 
durch  Ginkyo  noch  naber  an  (}ycas  und  mit  dieser  un  die  Pteridophyten  herangebt. 


Der  phylogenetische  Entwicklungsgang  der  Bluthe.  ly 

(las  aiissere  Iiitegument  eiiies  dichlamydeii  Oviilums  verlaiibt,  d.  h. 
zuř  flacheii  Scliuppe  umgebildet  ist,  welclie  das  innere  Integumcnt 
rait  Nucellus  aiif  der  Unterseite  tragen  muss,  nach  demselben  gesetz- 
licheii  Processe,  der  auch  bei  der  Verlaubuiig  oder  Vergriinuiig  der 
Ovula  der  Angiosperraeii  vor  sich  gebt.  Man  vergleiche  z.  B.  die 
Vergriinnugen  von  Hesperis  in  „Flora"  1879  Tab.  XI.  Damit  erklart 
sich  zweierlei:  1.  dass  das  Ovulum  der  Araucariaceen  stets  nur  em. 
ziir  Samenreife  gleichformig  sich  ausbihlendes  Integuinent  besitzt,  und 
2.  dass  es  aus  der  Unterseite  seines  Carpells  entspringt.  Nur  so  ist 
es  moglich,  die  Araucariaceen  als  die  hoher  stehende  Gruppe  von 
den  Taxaceen  abzuleiten.  Der  ganze  phylogenetische  Vorgang  war 
also  dieser :  das  polymere,  pluriovulate  Carpell  der  Cycadeen  hat  sich 
bei  den  Taxaceen  monomer,  auf  ein  Ovulum  reducirt  und  durch  Ver- 
laubung  des  áusseren  Integuments  dieses  Ovulums  ist  bei  den  Arau- 
cariaceen ein  neues  Carpell  gebildet,  welches  aber  seinem  Ursprung 
und  seiner  Bedeutung  nach  von  dera  Fruchtblatt  der  Cycadeen 
wesentlich  verschieden  ist.  Wenn  zuletzt  dieses  Ovularcarpell  steril 
wird,  was  bei  den  Cupressineen  háufig  im  normalen  Zapfen  der  Fall 
ist,  und  was  auch  auf  durchwachsenen  Zapfen  geschieht,  so  wird  es 
zur  einfachen  Schuppe,  welche  den  Knospenschuppen  vollig  homo- 
log  ist. 

Als  Beleg  fiir  die  Identificirung  der  áusseren  Integumente  der 
Taxaceen  mit  dera  Carpid  der  Araucariaceen  moge  noch  auf  das 
halbseitige  unterseits  offene,  bereits  deutlich  schuppenformige  áussere 
Integument  von  Microcachrys  hingewiesen  werden  (s.  Eichler  1.  c. 
Fig.  62  c  f),  und  anderseits  auf  die  ligulaartigen  Carpelle  von 
Cunninghamia  (s.  Eichler,  und  Mastkrs  1.  c.) 

Mit  der  hier  gegebenen  phylogenetischen  Ableitung  des  schuppen- 
formigen  Carpells  und  somit  auch  der  ganzen  Fruchtschuppe  der 
Araucariaceen  erklart  sich  auch  die  Entwickelungsgeschichte  der 
Fruchtschuppe,  welche  z.  B.  bei  den  Cupressineen  viel  spáter  als  die 
zugehorigen  Ovula  sich  zu  bilden  anfángt,  weil  auch  sonst  das  aussere 
Integument  spater  entsteht  als  das  innere,  viel  spáter  z.  B.  bei  Taxus 
als  sogenannter  Arillus.  Stbasburger  hat  daher  auch  ganz  richtig  das 
áussere  Integument  der  Taxeen  mit  der  Fruchtschuppe  der  Arauca- 
riaceen identiíicirt,  obwohl  anders  (als  Discus)  gedeutet.  Ůberhaupt 
war  Strasbdrger's  Auťfassung  der  weiblichen  Coniferenbluthen  vveit 
richtiger  als  die  schon  im  Princip  verfehlte  EicHLER'sche  Lehre,  der 
man  sich  in  Deutschland  und  anderwárts  zugeneigt  hat;  sie  wai- auch 
nach  dem  Fallenlassen  der  Ansicht  von  der  Angiospermie  der  Gymno- 

2* 


20  XL.    L.  J.  Celakovský: 

speriueii  fortschrittsfáhig;  so  wie  icli  deim  aucli  die  liier  uiid  schoii 
in  den  „Gyímiospeimen"  expouirte  Autfassung  niir  als  eine  Weiter- 
bilduug  der  auf  gediegenen  Untersuchungen  basirteii  Lehre  Stras- 
burger's  ansehe. 

Das  Ovulum  der  Giietaceeii  ist  in  gleicher  Weise  wie  das  der 
Taxaceen  aus  dera  polyineren  Fruclitblatt  der  Cycadeen  durch  mono- 
mere Keduction  entstanden.  und  (benfalls  als  Ovularcarpid  zu  be- 
zeichnen.  Dieses  ist  aber  iiberall  wie  bei  den  Taxeen  zur  Bliithenaxe 
terminál.  Aber  auch  die  Staubbliitter  der  Gnetaceen,  abweichend  von 
den  Staubbláttern  der  Coniferen,  welclie  im  Wesentlichen  den  Cyca- 
deentypus,  nur  vereinfaclit,  beibehalten  liaben,  sind  vielleicht  durch  ahn- 
liche  Reduction  entstanden.  Die  Pollensíicke  der  Coniferen  sind  námlich 
wie  die  der  Cycadeen  lateral  unterhalb  eines  terminalen  Schildchens 
oder  einer  Crista  inserirt ;  bei  den  Gnetaceen  stehen  sie  aber  in  einem 
zum  Staubfaden  oder  Tráger  terminalen  tri-  bis  monosporangischen 
Sorus.  Welwifschia  hat  3,  Ephedra  2  Pollensacke  (Microsporangien) ; 
bei  Gnetum  sind  sie  auf  einen  zura  Staubfaden  terminalen  Pollensack 
reducirt.  Das  Staubblatt  von  Gnetum  hat  somit  den  gleichen  Bau  wie 
das  Ovulum  oder  Ovularcarpid;  bei  jenem  ist  das  Microsporangium, 
bei  diesem  das  Macrosporangium  zum  Sexualblatt  terminál ;  nur  bildet 
das  weibliche  Saxualblatt  1 — 2  Hullen  (Integumente)  um  das  Macro- 
sporangium (Nucellus),  das  miinnliche  aber  nicht.  Es  ist  interessant, 
dass  bei  den  Lycopodiaceen,  die  aber  mit  den  Gnetaceen,  wie  iiber- 
haupt  mit  den  Gymnospermen,  wie  schon  bemerkt,  keine  genetischen 
Beziehungeii  haben,  der  Ventralabschnitt  ^•-)  des  Fruchtblatts  die 
namliche  Formenseries  zeigt,  wie  das  Staubblatt  der  Gnetaceen. 
Bei  Psilotum  triigt  er  denselben  terminalen  Sorus  von  3  ver- 
einigteu  Sporangien,  wie  das  Staubblatt  von  Welwitschia,  bei  Tme- 
sipteris  besteht  der  Sorus  aus  2  Sporangien  wie  bei  Ephedra,  bei 
Lycopodium  und  Selaginella  ist  er  aber  auf  ein  Sporangium  reducirt 
wie  bei  Gnetum.  Die  Lycopodiaceen  weisen  entschieden,  wie  dies 
schon  Stra.sburcer  ^''')  dargethau  hat,  auf  die  Ophioglosseen  hin, 
und  die  Psiloteen  bilden  das  Mittelglied  zwischen  diesen  und  den 
monosporangischen  Lycopodiaceen.  Die  Úbereinstimmung  zwischen 
den  Staubbláttern  der  Gnetaceen  und  den   Fruchtblatteru   der    Lyco- 


^^)  Dass  dieser  Ventralabschnitt  kein  Zweig  ist,  wie  Manclie  woUten,  liabe 
ich  wiederholt  comparativ  demonstriit  und  Graf  Solms-Lauuacu  hat  Dasselbe 
(in  Annales  bot.  de  Ruitenzorg)  entwickelungsgeschichtlich  nachgewiesen. 

'^j  Einige  Bemerkuugen  iiber  Lycopodiaceen.  Botan.  Zeitiuig  1873. 


Der  phylogcnetisclie  Kntwickluugsgaiig  der  Bliithe.  21 

podiaceeii    er.scheint    iiocli    grosser,    wcnn   man  aniiohmon   darf,   dass 
der    ventrale    fertile   Absclinitt    der    Lyco]iodiacern   nnd    der   Ophio- 
glosseen    urspriinglich     den    Endtheil    des    Fruchtblattes     darstellte 
und    dass    der    sterile    dorsale   Tlieil   urspriinglich    lateral    war  (wie 
nocli   die  Entwickelungsgeschichte   der  Psiloteen   erkennen   lásst,   wo 
der  sterile  Theil  aus   2  nach  riickwJirts  verschobenen    und  zu  einem 
Abschnitt   vereinigten    BlJittciien    des    Fruchtblattes    entsteht);    dass 
jedoch  der  sterile  Abschnitt,   miichtiger  werdend  als  der  fertile  End- 
theil, nach  dem  phytostatischen   Gesetz  der  zeitlich-niumlichen  Um- 
kehrung  nicht  nur   terminál  zur  Blattanlage,  d.  h.  selbst  als    eigent- 
liches  Fruchtblatt  sich  bildete,  sondern  auch  um  so  frúher  gegen  den 
fertilen  Theil,  je  schwácher  dieser,  zuletzt  auf  ein  Sporangium  redu- 
cirte  Theil  wurde.^°)     Wiirde  der    sterile   Theil  des  Fruchtblatts  der 
Lycopodiaceen   gánzlich    reducirt    (etwa    so   wie   das  Deckblatt  eines 
Sprosses  schwinden  kann),  so  wílre  die  Homologie   der   Fruchtblátter 
der  Lycopodiaceen  mit  den  Staubblattern  der  Gnetaceen  vollkommen. 
Es  ist  also  wahr,  dass  auch  das  Ovulum  oder  Ovularcarpid  der  Gneta- 
ceen aus  dem  Fruchtblatt  der  Lycopodinen,  zumal  dem  von  Isoéteš  mit 
behulltem  Macrosporangium  leicht  sich  ableiten  liesse.  Dennoch  aber 
konnen  die  Gnetaceen  nicht  von  den  Lycopodiaceen  abstammen,  weil 
sie  dann  von  den  anderen    Gynmospermen,   die  [sich   durchaus  nicht 
von  den  Lycopodiaceen  ableiten  lassen,  phylogenetisch  ganz  getrennt 
wiirden,  was  die  grosse  Ůbereinstimmung  in   der   Generation   und  in 
anderen  Beziehungen  ganz  und  gar  verbietet.     Vielraehr   erklárt  sich 
die  analoge  Bildung  in  den  genannten  Pteridophytenfamilien  und  bei 
den  Gnetaceen  als  Resultat  zweier  gleichsinniger,    von   gleichen  An- 
fángen  reducirend  fortschreitenden  Entwickelungsvorgánge.  Denn  auch 
die  Cycadeen,  aus  deren  Verwandtschaft  die  Gnetaceen  hervorgegan- 
gen  sind,  deuten  nach  riickwiirts  auf  ophioglosseenartige  niedere  Pteri- 
dophyten,  wie  von  anderer  Seite  die  Lycopodiaceen.     Aber  zwischen 
Ophioglosseen    und    Cycadeen    mussten    uoch   andere  Stufen    existirt 
haben.  Den  Cycadeen,   deren   Staubblátter   und    Carpelle    i  selbst  bei 
Zamia,  wo  sie  doch  eine  áhnliche  schildformige  Gestalt  haben,  noch 
mehr  bei  Oycas   u.  a.)    zu    ungleichartig    sind,    mussten  Formen  mit 
gleichartigen  mánnlichen    und   weiblichen   Sporophyllen    vorhergehen. 
Die  Carpelle  mit  randstándigen  Samenanlagen  verhalten  sich  zu  den 


20)  Siehe  auch  meine  Untersuchungen  uber  die  Homologien  der  generativen 
Producte  der  Fruchtblátter  bei  den  Phanerogamen  und  Gefasskryptogamen,  Prings- 
heim's  Jahrb.  XIV.  pag.  ;52;5. 


22  XI.   L.  J.  Čelakovský: 

Staubblattern  der  Cycadeen  mit  blattunterseitigen  4 — 2-záhligen  Grup- 
pen  der  Pollensackchen  gerade  so  wie  die  Fruchtblátter  der  Ophio- 
glosseen  noit  ihren  nach  Art  von  Blattlacinien  am  Rande  der  fruchtbaren 
Spreite  stehenden  Sporangien  oder  Sporangieiigruppen  zu  den  Farn- 
bláttern  mit  blattunterseitigen  Sporangiensori,  insbesondere  zu  den 
Fruchtbláttern  der  Marattiaceen.  Es  ist  wohl  anzunehraen,  dass  die 
Fruchtblátter  der  Ophioglosseen  mit  randstandigen  Sporangien  ur- 
spriinglicher  sind  als  die  mehr  verlaubten  Farnblatter  mit  auf  deren 
Unterseite  gelangten  und  vermehrten  Sporangienháufclien  und  das 
gilt  auch  von  den  Carpellen  und  Staubblattern  der  Cycadeen.  Es 
mochten  also  bei  gewissen  Vorfahren  der  Cycadeen  auch  die  Staub- 
blátter  randstándige  Fiederchen  mit  Sporangien  (etwa  in  solchen 
terminalen  Gruppen  wie  bei  den  Psiloteen  der  Ventralabschnitt)  ge- 
tragen  haben.  Von  solchen  lassen  sich  nun  die  Staubblatter  der 
Gnetaceen  mittelst  derselben  Reduction  auf  ein  einziges  Fiederchen 
ableiten  wie  die  weiblichen  Fruchtbliltter  auf  ein  einziges  Ovulum. 
leh  gebe  aber  zu,  dass  die  Stammformen  der  Cycadeen  mit  margi- 
nalen  Pollensackchen  hypothetisch  sind  uud  dass  auch  eine  andere, 
hier  nicht  weiter  zu  erorternde  Herleitung  der  Staubblatter  der  Gne- 
taceen moglich  erscheint. 

Ausser  den  mannigfachen  Reductionen  kommen  bei  den  Gne- 
taceen und  besonders  bei  den  Coniferen  verschiedenartige  Verwach- 
sungen  meist  congenitaler  Nátur  vor,  welche  bei  den  urspriinglichen 
Cycadeen  noch  nicht  beobachtet  werden.  Es  verwachsen  bei  den  Gne 
taceen  die  Perigonblatter,  wie  auch  die  Staubfáden  unter  einander, 
bei  den  Coniferen  verschmelzen  die  schuppenformigen  Ovularcarpelle 
der  Araucariaceen  mit  einander  zur  Fruchtschuppe ;  die  Fruchtschuppen 
und  die  auf  ein  carpidiales  Ovulum  reducirten  Bliithen  der  Podocar- 
peen  verschmelzen  ofter  mehr  oder  weniger  hoch,  am  vollkommensten 
bei  den  Cupressineeri  und  bei  Podocarpus  §  Dacrycarpus,  mit  dem 
Deckblatt;  bei  Saxegothaea  verwachsen  auch  noch  die  Deckblatter 
einer  Áhre  zu  einer  fleischigen  vielfacherigen  Scheinbeere  und  bei 
Juniperus  die  ganzen,  aus  der  mit  dem  Deckblatt  verschmolzenen 
Fruchtschuppe  bestehenden  Zapfenschuppen  zum  sogenannten  Beeren- 
zapfen. 

Von  allen  diesen  Verwachsungen  resp.  Verschmelzungen  ver- 
dient  und  braucht  nur  die  Verwachsung  der  Carpelle  der  meisten 
Araucariaceen  eine  náhere  Besprechung,  weil  sie  den  strittigsten 
Punkt  in  der  Auífassung  der  Fruchtschuppe  bildet.  Die  Ovularcarpelle 
sind  námlich  nicht  in  der  Lage,  die  sie  in  der  urspriinglichen  Bliithe 


Der  phylogenetische  Entwickluugsgang  der  Bliithe.  2B 

haben  mussten,  verwacliseii,  sondern  in  einer  derart  verkehrten  Lage, 
dass  sie  insgesammt  ihre  morphologische  Oberseite  dem  Deckblatt 
zuweuden,  daher  auch  das  Gefássbundelsystem  der  Fruchtschuppe 
mit  dem  Xylem  gegen  das  Xylem  der  Gefassbundel  oder  des  einen 
Gefassbiindels  des  Deckblatts  zugekehrt  ist.  Eichler  komité  sich 
diese  Verkehrung  nicht  anders  erkláren,  als  dass  die  Fruchtschuppe 
eine  Excresceuz  des  Deckblattes,  welches  somit  das  eigentliche  Frucht- 
blatt  ware,  sein  miisse.  Alleiii  die  Riickbildungeii  der  Fruchtschuppe 
in  einen  gewohnlichen  Achselspross  bei  den  Abietineen  zeigen  alle 
moglichen  Mittelstufen  zwischen  der  zur  Axe  des  Achselsprosses 
orientirten  gewohnlichen  Lage  der  Carpelle  und  zwischen  deren  ver- 
drehten  Lage  in  der  Fruchtschuppe.  Auch  íindet  sich  eine  vollstán- 
dige  Analogie  in  der  gleichen  Verkehrung  der  zur  Doppelnadel  ver- 
schmolzenen  zwei  Blátter  des  axillaren  Kurzzweiges  von  Sciadopitt/s, 
welche  schon  H.  v.  Mohl  hervorgehoben  hat.  Sodann  finden  sich 
ahnliche  Vorkommnisse  bei  den  Gnetaceen  und  selbst  bei  den  An- 
giospermen. 

In  der  Gattung  Ephedra  sind  namlich  auch  die  mit  ihren 
Filamenten  zu  einem  Saulchen  vereinigten,  aber  in  den  Anthereu 
freien  Staubblatter  insgesammt,  besonders  deutlich  bei  E.  altissima 
mit  nur  zwei  Staubbláttern,  mit  ihren  Antheren  gegen  das  vordere 
Perigonblatt  und  gegen  das  Deckblatt  gekehrt.  Die  mánnliche  nackte 
Bliithe  von  Oymodocea  aequorea  (Phucagrostis  major),  einer  Najadee, 
besteht  ebenfalls  aus  zwei  verwachsenen  extrorsen  Antheren,  welche 
Anfangs  mit  den  Innenseiten  gegen  einander,  d.  h.  gegen  das  Centrum 
der  Bliithe  gekehrt  sind;  diese  drehen  sich  aber  im  Verlaufe  der 
Entwickelung,  indem  sie  mit  einander  verwachsen,  mit  ihren  Innen- 
seiten (Oberseiten)  gegen  das  vorausgehende  Spathablatt.  Was  hier 
nun  wáhrend  der  Entwickelung  geschieht,  das  tritt  bei  den  Frucht- 
schuppen  gleich  von  allem  Anfang  an  in  die  Erscheinung.  Die  Doppel- 
anthere  von  Oymodocea  ist  ein  Doppelblatt,  welches  mit  dem  voraus- 
gehenden  Spathablatt  alternirt,  die  Fruchtschuppe  aber  ein  eben- 
solches  Doppelblatt  (LarixJ  oder  ein  Tri-  bis  Polyphyllum  auf  einem 
áusserst  kurzen  Achselspross,  welches  gleichsam  in  adossirte,  dem 
Deckblatt  opponirte  Stellung  kommen  muss,  so  wie  z.  B.  bei  den 
Monocotylen  zwei  zu  einem  Doppelblatt  vereinigte  Vorblátter  eines 
Achselsprosses  als  sogenanntes  zweikieliges  Vorblatt  in  adossirte 
Stellung  einriicken.  (Siehe  das  weiter  unter  den  „Grásern"  Gesagte). 
In  allen  vorerwiihnten  Beispielen  hat  namlich  der  Spross  damit,  dass 
seine  zwei  letzten  oder  einzigen  Blátter   oder  auch   mehi-ere   Blátter 


24  XL.    L.  J.  Celakovský: 

rait  einander   verschmolzen,    seinen   Vegetationspunkt,    sein    Centrum 
verloren,  er  ist  oder  wird  zuletzt  ein  ceiitrumloser  Spross. 

Wenn  ein  solcher  Spross  axillar  und  vou  Anfang  an  centrumlos 
ist  und  alle  seine  Blátter  (ob  zwei  oder  mehrere)  zu  činem  Ganzen 
verschmolzen  wie  ein  Blatt  sicli  bilden,  so  muss  auch  dieses  Ganze 
als  wie  e  i  n  Blatt  dem  Deckblatt  seine  Oberseite  zukehren,  ganz 
ebenso  wie  eine  blosse  Excrescenz.  Insofern  liat  auch  Van  Tieghem 
Recht,  der  die  Fruchtschuppe  der  Conifereu  iiberall  fiir  ein  ados- 
sirtes  Blatt  hielt,  doch  blieb  ihm  die  phylogenetische  Herkunft  und 
somit  die  morphologische  Bedeutung  dieses  Blattes  verborgen.  leh 
hábe  einen  solchen  Spross,  wie  die  Fruchtschuppe  der  Abietineen, 
Taxodieen  und  Cupressineen  und  die  sog.  Doppelnadel  von  Sciado- 
pitys  es  ist,  ein  Symphyllodium  gonannt.  Ein  Symphyllodium  hat 
oft  eine  grosse  habituelle  Ahnlichkeit  mit  einem  Kladodiuni,  wofiii* 
auch  bereits  die  Fruchtschuppe  irrig,  z.  B.  von  Masters,  gehalten 
worden  ist,  es  ist  aber  das  morpliologische  Gegentheil  eines  Klado- 
dium,  welches  fast  ganz  axiler  (kaulomatischer)  Nátur  ist  und  hocb- 
stens  kummerliche  Blatter  triigt  (rhyllodadus)^  wogegen  das  Symphyl- 
lodium zum  gi'ossten  Theile  blattwerthig  ist  und  nur  eine  rudimen- 
tare  vegetationspunktlose  Axe  besitzt,  in  die  es  am  iiussersten  Grunde 
iibergeht.  Wenn  in  Duixhwachsungeii  der  Zapřen  die  ini  Symphyllo- 
dium bestehende  Vereinigung  der  Carpelle  allmahlich  wieder  aufge- 
hoben  wird,  was  wie  eine  Zertlieilung  der  Fruchtschuppe  aussieht, 
so  kann  das  Symphyllodium  wieder  in  den  Normalspross  iibergehen, 
dadurch,  dass  die  getrennten  Carpelle  wieder  in  die  zum  neugebil- 
deten  centralen  Vegetationspunkt,  der  dann  auch  weitere  Blátter 
bildet,  gehorige  Lage  allmahlich  zuriickgehen.  Dies  und  nichts  anderes 
findet  in  den  von  Eiculer  ganz  falsch  gedeuteten  abnormen  Anamor- 
phosen  statt. 

Interessant  ist  schliesslich  noch  die  Thatsache,  dass  schon  auf 
der  Gymnospermenstufe,  und  zwar  in  den  mánnlichen  Bluthen  der 
Gnetaceen,  das  bei  den  Dicotyledoneen  so  háufige  Dedoubleraent  der 
Staubblíitter  zum  ersten  male  auftritt.  Nach  M'  Nab  sind  námlich 
in  der  mánnlichen  Bliithe  von  Welivitschia  in  der  ersten  Anlage  nur 
2  ti'ansversale  Staminalpriraordien  vorhanden,  welche  erst  spáter  in 
je  3  Specialanlagen  zerfallen  und  so  die  6  Staubblátter  bilden.  Das 
ist  zwar  der  entwickelungsgeschichtliche  Befund,  aber  richtig  ist 
trotzdem  Stiiasrurger's  ursprungliche  Auífassung,  dass  die  6  Staub 
blátter  zwei  Phyllomkreisen,  einem  untereu  transversalen  zweizáhligen 
Kreis  und    einem   oberen,    mit  ersterem  diagonál   gekreuzten   Kreise, 


Der  phylogeuetisťhe  Eutwicklungsgaiig  der  Blíitlie.  25 

wie  bei  Ephedra  frayilis,  angehoren.  Das  Dedoublement  ist  namlicli 
aucli  hier  nicht  positiv,  d.  li.  keine  Spaltung  zweier  urspriiiígliclien 
Phyllorae,  sondern  umgekehit  eine  phylogenetisch  spatere  Vereini- 
guug  je  dreier  Blátter  eines  fiiilieren  6-zahligen  Aiidroeceums,  eine 
unvollkommen  durchgefuhrte,  bald  wieder  riickgángig  gemachte  Re- 
duction  auf  nur  2  transversale  Staubblátter.  Die  Reductionstendenz, 
welche  bei  Ephedra  aUissima  und  Gnetum  das  Andioeceuiu  auf  nur 
2  seitliche  Stamina  wirklich  lierabgesetzt  liat,  streitet  bei  Welivitschia 
mit  der  Jilteren  eibliclien  Anlage,  welche  noch  zu  stark  ist,  um 
dauernd  behoben  zu  werden,  und  dalier  die  ursprunglichen  6  Staub- 
blátter durch  Dreitheilung  der  im  Anfange  der  Entwicklung  gebil- 
deten  zwei  Anlagen  wiederherstellt.  Dies  ist  ein  Dedoublement  nur 
im  entwickelungsgeschichtlicheu,  nicht  im  phylogenetischen  Sinne; 
keine  Theilung  im  letzteren  Sinne,  sondern  eine  anfángliche  Vereini- 
gung;  das  Dedoublement  ist  dalier  nicht  positiv,  sondern  als  das 
Gegentheil  des  positiven  Dedoublements  ist  es  negativ,  gerade  so  wie 
ich  das  in  meiner  letzten  Aibeit  uber  das  Reductionsgesetz ^^)  fiir  die 
Angiospermen  nachzuweisen  bestrebt  war.  Fiir  die  Gnetaceen  ist  diese 
negative  Bedeutung  des  Dedoublements  besonders  einleuchtend,  denn 
positives  Dedoublement  bedeutet  Vermehrung  der  Phyllome  eines 
Cyklus  oder  einer  Formation,  wáhrend  bei  den  Gnetaceen  in  Anbe- 
tracht  des  polyandrischen  Androeceums  der  álteren  Cycadeen  und 
selbst  der  Coniferen  nur  an  eine  Reduction  der  Staubblátter  gedacht 
werden  kann.  Gewiss  ist  das  8-  und  6-mánnige  Androeceum  der  Gne- 
taceen urspriinglicher,  álter  als  das  2záhlige,  das  Dedoublement  kann 
also  nur  als  Úbergang  aus  Mehrzahligkeit  in  Zweizáhligkeit,  d.  i.  als 
negativ  gedeutet  werden.  Merkwiirdiger  Weise  kommt  genau  dasselbe 
Dedoublement  im  Androeceum  von  Fumaria  vor  (A2-J-4)  und  ist  in 
derselben  Weise  wie  bei  Welivitschia  zu  deuten.  (S.  mein  „Reductions- 
gesetz" und  in  der  gegenwártigen  Abhandlung  den  Abschnitt:  „Das 
Deíloubleraent  im  Androeceum  und  Gynoeceum"  der  Dicotyledouen). 
Das  Androeceum  von  Ephedra  monostachya  besteht  aus  2  vier- 
záhligen  Kreisen,  aber  in  den  Kreisen  alterniren  die  Staubblátter 
paarweise;  im  unteren  Kreis  2  transversale,  im  oberen  2  mediáne 
Paare.  Eichler  hielt  die  beiden  Kreise  fiir  urspriinglich  2-záhlig  und 
positiv  dedoublirt,  weil,  wie  er  sagte,  zwei  wirklich  vierzáhlige  Kreise 
nicht  so  paarweise  alterniren  konnteu.  Das  ist  wohl  richtig,  aber  der 

**')  Das  Reductionsgesetz  der  BlUthen,  das  Dedoublement  und  die  Obdiplo- 
stemonie.  Sitzungsb.  d.  k.  bohm.  Ges.  d.  Wiss.  2G.  Jan.  1894. 


26  XI.    L.  J.  Celakovský: 

obere  Kreis  ist  selbst  nicht  urspriinglich  blos  4záhlig,  sondern  6záhlig 
geweseii ;  dann  aber  mussten  beide  Kreise,  so  wie  Fig.  lA  zeigt,  mit 
einander  alterniren,  Nun  trat  Reduction  des  áusseren  Kreises  auf  die 
Zweizahl  ein,  und  zwar  zunachst  unvollkommen,  bestehend  ia  einera 
blossen  Zusammenriicken  in  2  transversale  Paare,  die  mit  den  Perigon- 
bliittern  alterniren.  Dieses  Zusammenriicken  hatte  nach  deni  Reductions- 
gesetze  ein  Schwinden  der  dartiberstehenden  lateralen  Staubblátter  des 
zweiten  Kreises  zur  Folge,  und  die  4  iibrigen  Stamina  des  zweiten  Kreises 
riickten  bei  Ephedra  monostacht/a  zu  2  medianen  Paaren  zusammen, 
als  ein  Úbergang  zum  alternirenden  2-zahligen,   also  medianen  Quirl 


B 


Fig.  1.  Diagramme  der  Gnetaceen.  A.  Hypothetisches  altestes  Androeceum  der 
Gnetaceen;  áusscrei-  Staminalkreis  4-záhlig,  iuueier  6-záhlig.  -  B.  Náchst  jůn- 
geres  Androeceum  von  Ephedra  monostachya;  der  innere  Kreis  4-záhlig  gewor- 
den.  —  G.  Androeceum  von  Ephedra  fragilis;  der  aussere  Kreis  2-záhlig  jjewor- 
den.  —  D.  Pseudohermaphrodite  Blúthe  von  Welwitschia  mirahilis;  Androeceum 
áhnlich  wie  in  C,  jedoch  anfangs  in  2  dreizáhlige  Gruppen  contrahirt.  —  E.  Mánn- 
Uche   Bliithe   von  Ephedra    altissima;    die   Glieder   des    inneren  Kreises    von  O. 

geschwunden. 


(Fig.  IB).  Bei  Ephedra  fragilis  vereinigten  sich  die  Staubblíitter  in 
den  Paaren  des  ersten  Kreises  vollstándig,  d.  h.  die  Paare  wurden 
durch  einzelne  Staubblátter  ersetzt  (Fig.  IC).  Bei  Ephedra  altissima 
wurde  der  zweite  4záhlige  Kreis  total  reducirt  und  verschwand 
(Fig.  lE);  bei  Welwitschia  scheint  er  im  Beginne  der  Entwicklung 
ebenfalls  geschwunden  zu  sein,  seine  Glieder  sind  aber  mit  den  late- 
ralen Staubbláttern  nur  anfánglich  zu  ungetheilten  Priniordien  ver- 
einigt,  sie  kommen  aber  im  weiteren  Verlauf  der  Entwickelung  wieder 
zum  Vorschein,  indem  sie  aus  den  Seitentheilen  der  beiden  Primor- 
dien  hervorsprossen  (Fig.  IDj.  Die  paarweise  Alternation  der  Staub- 


Der  phylogenetische  Enťwicklungsgaiig  der  Bliithe.  27 

bliitter  bei  der  Ephedra  monostacJiya  kehrt  íibrigens  bei  viel  hoher 
stehendeii  Angiospermen  Glaucium  und  Chelidonium  wieder,  woruber 
niein  „Reductionsgesetz"  naheren  Aufschluss  gibt, 

Weiin  eingewendet  wiirde,  dass  doch  die  Laubbliitter  der  Gne- 
taceeu  opponirt  sind,  dass  es  also  wahrscheinlicher  sei,  dass  aucli 
die  Bliithenquirle  urspriiDglich  2-zahlig  waren  (dieses  Argument  hat 
EiciiLER,  Bluthendiagramme  I.  S.  69  bereits  angedeutet),  so  ist  zu  er- 
wiedern,  dass  die  opponiite  Blattstellung  der  Gnetaceen  ohne  Zweifel 
aus  der  spiraligen,  die  bei  den  ihren  Vorfahren  naber  stehenden, 
álteren  Cycadeen  und  selbst  bei  den  meisten  Coniferen  einzig  herr- 
schend  und  gewiss  urspriinglicher  ist,  hervorging,  desgleichen  auch 
die  cyklische  Anordnung  in  den  Bliithen  der  Gnetaceen  aus  der  spira- 
ligen, und  dass  aus  dieser  in  den  Bliithen  zunáchst  mehrgliedrige 
Cyklen  hervorgehen  konnten,  wáhrend  in  der  Laubblattregion,  viel- 
leicht  erst  spater,  gewiss  aber  unabhiingig  von  der  Bliithenconstruc- 
tion,  die  opponirte  Blattstellung  zu  Wege  kam.  Bei  den  Angiospermen 
ist  es  ja  nicht  anders ;  auch  bei  diesen  sind  die  Blátter  meist  spiralig 
oder  opponirt,  wáhrend  die  Bliithen  meist  aus  3-  bis  mehrgliedrigen 
Cyklen  bestehen. 

Die  bemerkenswerthesten  Thatsachen,  die  sich  bereits  bei  den 
Gymnospermen  nach  Erkenntniss  ihres  Bliithen baues,  und  zwar, 
nachdem  nur  drei  verschiedene  Ordnungen  derselben  existiren,  leichter 
und  sicherer  als  bei  den  so  unvergleichbar  mehr  verzweigten  Fami- 
lienreihen  der  Angiospermen  constatiren  lassen,  sind:  1.  ausseror- 
dentlich  mannigfache  und  weitgehende  Reductionen,  2.  verschieden- 
artige  Verwachsungen  und  3.  die  Urspriinglichkeit  der  spiraligen 
Anordnung  der  Laubblatter,  Hochblátter  und  Bliitheuphyllome,  aus 
welcher  erst  die  cyklische  (also  auch  die  opponirte)  Blattstellung 
hervorgegangen  ist.  Es  lásst  sich  erwarten,  dass  diese  vornehm- 
lichsten  Ursachen  phylogenetischer  Umbildungen  auch  bei  den  Angio- 
spermen eine  grosse  Rolle  spielen  werden,  was  im  Nachfolgenden  seine 
volle  Bestátigung  lindet. 


III.  Monocotyledoneen. 

1.  Ursprung  der  Blumenhrone  der  Monocotyledoneen. 

Im  Bereiche    der    Monocotyledoneen    begegnen    wir  zum  ersten 
male  einem  in  Kelch  und  Krone  geschiedenen  Perianth.    Es  ist  vor- 


28  XL.    J.  L.  Čelakovský : 

theilliaft,  (lie  Frage  nacli  deni  Ursprung  der  Corolle  zuerst  bei  den 
Mouocotyledoneeu  zu  ventiliren,  weil  bei  diesen  wegen  der  grosseren 
Einfachheit  und  Gleichartigkeit  des  ganzen  Bliitlieiibaues  die  Nátur 
uud  Herkunft  der  Blumenkrone  leichter  und  sicherer  zu  bestimmen 
ist  als  bei  den  in  ihren  Bliithen  viel  mannigfaltiger  und  oft  compli- 
cirter  gebauten  Dicotyledoneen. 

Wir  finden  eine  Corolle  in  den  Familienreilien  der  Helobiae 
(Alismaceae,  Hydrocliaritaceae),  der  Farinosae  (Engler)  (Eriocaula- 
ceae,  Xyridaceae,  Mayaceae,  Rapataceae,  Commelinaceae,  Bromelia- 
ceae),  und  der  Scitamineae  (Zingiberaceae,  Marantaceae).  Ein  Schluss 
auf  die  Herkunft  dieser  Blumenkrone  lásst  sicli  aus  folgender  Erwii- 
gung  gewinnen.  Der  typisclie  Bluthenbau  der  Monoťotyledoneen,  d.  h. 
derjenige,  der  niclit  nur  am  liáufigsten,  sondern  aucli  als  ein  gewisser 
Holienpunkt  der  Entwickelung  der  Blíithe  in  allen  Verwandtschafts- 
kreisen,  in  einigen  beinahe  constant,  in  andern  nur  voriibergeliend 
angetroífen  wird,  ist  pentacykliscli,  so  dass  (in  der  Zwitterbliithe) 
2  alternirende  Kreise  oder  Cyklen  auf  das  Perianth,  zwei  auf  das 
Androeceum  und  der  fiinfte  auf  das  Gynoeceum  koním en.  Diese  Kreise, 
insbesondere  die  2  Perianthkreise,  sind  allermeist  Száhlig,  als  selte- 
nere,  reducirtere  Variante,  die  in  verschiedenen  Familien  vereinzelt 
auftritt,  auch  2zálilig,  am  seltensten  alle  4záhlig  und  sogar  5 — 6záhlig 
{Paris,  Aspidisfra).  Das  Perianth  ist  somit  mit  P3-|-3,  P2-[-2  oder 
P4  -|-  4  (P5  -f-  5,  P6  -f-  6)  zu  bezeichnen.  Als  Mittelform  zwisclien  dem 
in  beiden  Kreisen  Száhligen  und  anderseits  2zá,hligen  Perigou  wurde, 
obzwar  selten  und  nur  ausnahmsvveise,  auch  P2-f  3  oder  P5  be- 
obachtet,  wie  bei  manchen  Restiaceen,  Triuridaceen,  nach  Eichler 
auch  bei  Araceen.  Dieses  monocotyle  Perianth  hat  aber  drei  Stufen 
der  Entwickelung,  námlich: 

1.  Beide  Perianthkreise  sind  kelchartig,  namlich  krautig  oder 
trockenháutig,  grunlich  oder  braun  gefárbt.  Das  ganze  Perianth  ist 
ein  kelchartiges  Perigon. 

2.  Der  iiussere  Kreis  ist  kelchartig,  der  innere  petaloid,  zarter 
und  gefárbt,  als  „Schauorgan"  ausgebildet;  das  Perianth  besteht  aus 
Kelch  und  Krone. 

3.  Beide  Perianthkreise  sind  petaloid;  es  ist  also  wieder  ein 
gleichartiges,  aber  kronenartiges  Perigon  vorhanden. 

Das  Perigon  der  ersten  Stufe  ist  oífenbar  aus  Hochbláttern,  die 
zuerst  der  nackten  Blúthe  vorangingen,  hervorgegangen,  nicht  anders  als 
das  Perigon  der  Gnetaceen.  Der  Vergleich  der  drei  Stufen  des  Perianths 
in  der  pentacyklischen  Blíithe  lelirt  aber,  dass  die  Krone  der  zweiten 


Der  pliylogeuetisclie  Entwickluugsgang  der  Bliithe.  29 

Stiife  (lem  zweiten  Cyklus  der  ersteii  Stufe,  das  corollinisclie  Perigon  der 
diitten  Stufe  aber  dem  gaiizen  kelchaitigen  oder  liochblattartigen 
Peiigon  der  ersten  Stufe  homolog  sein  muss,  d.  h.  dass  auf  der 
zweiten  Stufe  der  iniiere  Cyklus  des  Perigons  der  ersten  Stufe  sicli 
zur  Krone  ausgebildet  liat,  auf  der  dritten  Stufe  aber  beide  Kreise 
(l(\s  kelchartigen  Perigons  die  petaloide  Umbildung  erfahreu  liaben. 
Dies  beweisen  noch  bestinirater  die  nicht  seltenen  Úbergánge  von 
einer  Stufe  zur  anderen,  und  zwar  in  derselben  Verwandtscliaftsreihe, 
in  derselben  Familie.  So  liaben  die  Liliaceen  im  Allgemeinen  ein 
corolliniscbes  Perigon,  aber  bei  manchen  Colcbiceen  ist  es  niehr  oder 
weniger  kelchartig  (  Vemtnim  Lohclkimmi)  oder  selbst  in  Kelch  und 
Krone  gesondert  {Paris,  noch  besser  TrilUum),  von  den  Butoniaceen 
liat  Limnocharis  Kelch  und  Krone  scharf  geschieden,  bei  Btitonms  ist 
der  Unterschied  beider  Kreise  geringer,  die  nahé  ver^Yandten  Junca- 
gineen  besitzen  meist  ein  kelchartiges  Perigon. 

Hieraus  ergiebt  sich,  dass  die  Ansicht  Nageli's,  nach  welcher 
die  Krone  und  das  kronenartige  Perigon  aus  Staubblattern  sich  meta- 
moiphosirt  hiitten,  fiir  die  Monocotylen  nicht  aufrecht  erhalten  werden 
kann. 

Die  petaloide  Ausbildung,  sagt  Prantl  -")  ganz  richtig,  ist  eine 
Erscheinung,  welche  an  verschiedenen  Blattgebilden  auftreten  kann, 
bald  am  ganzen  Perigon,  bald  an  dessen  inneren  Blattern,  bald  an 
Staubblattern,  selbst  an  Fruchtblattern  (Griftel  von  Iris)  und  bekannt- 
lich  auch  an  Hochblattern  ausserhalb  der  Bliithe.  Wenn  letztere  pe- 
taloid  werden  konnen,  so  kann  dasselbe  am  hochblattartigen  Perigon, 
entweder  im  inneren  oder  auch  in  beiden  Kreisen  geschehen. 

x\ber  Drude  beruft  sich  auch  auf  die  nicht  seltenen,  besonders 
in  gefíillten  Blíithen  vorkommenden  abnormen  Umbildungen  der 
Staubblátter  in  petaloide  Blattchen,  theilweise  noch  mit  Rudimenten 
der  Anthereufíicher,  und  speciell  auf  eine  Antholyse  von  Tradescantia, 
also  einer  monocotylen  Pflanze.  So  sehr  ich  nun  den  Werth  der 
Antholysen  und  anderer  auf  Metamorpliose  beruhender  Abnormitaten 
anerkenne,  so  kann  ich  doch  die  Berechtiguug  des  im  vorliegenden 
Falle  gezogenen  Schlusses  nicht  zugeben.  Die  Umbildung  des  Stamen 
ins  Petalum  beweist  nur  die  gleiche  morphologische  Nátur  (Blattnatur) 
beider,  sie  zeigt,  in  welcher  Weise  Eines  ins  Andere  iibergehen  kann 
und  welche  Theile  des  Staubblatts  und  des  Petalum  einander  homolog 
sind,  welche  morphologische  Bedeutung  der  Staubfaden,  das  Connectiv, 

■■")  Engleťs  Botau.  Juhrb.  IX.  15d.  18«7.  S.  2^2. 


30  XL.    L.  J.  Celakovský: 

die  Antlierenfáclier  haben,  aber  sie  kann  nichts  dartiber  entscheiden, 
ob  phylogenetisch  das  Kronblatt  aus  dem  Staubblatt  entstanden 
ist  oder  nicht.  Děnu  in  der  Antholyse  koiinen  sich  die  verschiedenen 
Formationen  in  einander  umbilden,  nicht  nur  die  Staubblatter  in  die 
Kronblatter  oder  kronenartigen  Perigonblátter,  sondern  auch  der  Kelch 
(Primula  cMnemis)^  die  Carpelle  (Tulipa),  es  konnen  ja  auch  in 
Vergrůnungen  alle  Bliithenbliitter  in  griine  laubblattartige  Phyllome 
sich  umwandeln  (Dictamnus,  Bosá  „viridis"  u.  s.  w.),  woraus  gar 
nichts  liber  die  Herkunft  der  einzelnen  Bluthenformationen  sich  folgern 
lásst.  In  gleicher  Weise  klart  uns  eine  Série  von  Umbildungen  des 
Ovulums  in  vegetative  Fiederbliittchen  des  Carpells  darul^er  auf,  dass 
das  Fiederblattchen  (sammt  Sporangium)  dem  Ovulum  homolog  ist, 
auch  wie  und  woraus  die  Integumente  am  Fiederblattchen  entstehen, 
aber  ob  das  Ovulum  gerade  aus  einem  so  wie  in  der  Vergriinung  gebil- 
deten  vegetativen  Ovularblattchen  mit  lateralem  Nucellus  phylogenetisch 
entstanden  ist,  das  ist  daraus  nicht  zu  ersehen.  Wenn  ich  fruher  ge- 
glaubt  hábe,  dass  dem  so  ist,  so  war  ich  im  Irrthum.  Die  schone 
Umbildung  der  Fruchtschuppe  von  Latir  in  einen  Achselspross  be- 
weist  die  Homologie  der  ersteren  mit  dem  Sprosse,  dass  aber  der 
Spross,  aus  dem  die  Fruchtsschuppe  entstanden  ist,  gerade  so  ein 
vegetativer  Spross  (Knospe)  war,  folgt  daraus  nicht,  vielmehr  muss 
es  ein  Bliithenspross  gewesen  sein. 

Ein  staminodialer  Ursprung  einer  Corolle  wáre  nur  comparativ 
und  nur  dann  nachzuweisen,  wenn  iiber  das  sonst  herrschende  Peri- 
gon  hinaus  bei  einem  Theile  oines  Verwandtschaftskreises  oder  einer 
Familie  noch  ein  petaloider  Kreis  oder  zwei,  und  zwar  auf  Kosten 
der  gewohnlichen  Staminalzahl  hinzukame.  In  der  That  kommt  so 
etwas  bei  den  Zingiberaceen  und  Marantaceen  vor,  wo  von  den  6 
sonst,  z.  B.  auch  bei  den  Musaceen,  vorhandenen  Staubblattern  nur 
eines  als  wirkliches  Staubgefáss  (bei  den  Marantaceen  auch  schon 
halb  petaloid),  die  iibrigen  blumenblattartig  (als  Staminodien)  ent- 
wickelt  sind.  Hier  bezeichneu  wir  aber  diese  Blumenbliitter  nicht  als 
Krone,  weil  sie  keinen  vom  Androeceum  geschiedenen  Cyklus  bilden 
und  weil  schon  das  Perigon  in  Kelch  und  Krone  differenzirt  ist. 

Wáhrend  sich  somit  die  Krone  der  Monocotylen  nicht  als  Meta- 
morphose  der  Staubblatter  nachweisen  und  betrachten  liisst,  kommt  das 
Umgekehrte  bei  Halophila^  einer  Hydrocharidee  vor,  in  deren  mánn- 
licher  Bltithe  eine  Krone  und  iiberhaupt  ein  zweiter  Perigonkreis  fehlt, 
die  3  Staubgefásse  aber  mit  den  3  Kelchblattern  alterniren,  woraus 
zu  schliessen  ist,    dass   die  urspriingliche  Krone  nicht    abortirt    oder 


I 


Der  phylogfínetische  Entwickluugsgang  der  Bliithe.  31 

ganz  geschwunden  ist,  sondern  progressiv  in  die  Staiibblattformation 
umgebildet  worden  ist.  Diese  progressive  Metamorpliose  von  Kion- 
blílttern  oder  iiberhaupt  von  innereii  Perianthbláttern  ist  bei  den 
Dicotylen,  wie  wir  sehen  werden,  ein  sehr  verbreiteter  Vorgang. 


2.  Die  pliylogeneUschen  Reductionen;  Herlcunft  der  perigonlosen 

BliUhen. 

leh  wende  mich  nun  zur  Pliylogenie  der  Bliithe  der  Monocotylen 
im  Allgenieinen,  welclie  um  so  mehr  besprochen  zu  werden  verdient, 
als  auch  iiber  diese  verschiedene  Ansichten  laut  geworden  sind.  Das 
pentacyklische  Diagramm,  so  verbreitet  es  auch  unter  den  Monoco- 
tylen ist,  umfasst  doch  niclit  alle  in  diesera  Unterreich  vorkomniende 
Mannigfaltigkeit.  Viele  Abweichungen  lassen  sich  niit  Ablast  einzelner 
Kreise,  z.  B.  eines  Stauiinalkreises  oder  eines  Perianthkreises  erklareu, 
was  man  leicbt  aus  der  gestdrten  Alternation  ersieht.  Auch  konnen 
urspríingliche  Zwitterbliithen  eingeschlechtig  werden,  indem  entweder 
die  mánnlichen  oder  die  weiblichen  Sexualblátter  zunachst  auf  fuuktions- 
lose  Staminodien  und  Pistillrudimente  reducirt  werden  und  endlich 
ganz  schwinden. 

Solche  Abanderungen  lassen  sich  aber  noch  imraer  leicht  auf 
das  urspríingliche  pentacyklische  Diagramm  zuriickfiihren.  Schwerer 
fallen  ins  Gewicht  jene  Falle,  in  welchen  die  Žahl  vermehrt  erscheint, 
indem  z.  B.  statt  /weier  Staminalkreise  ihrer  3,  4  und  mehr  auf- 
treten,  statt  eines  Carpidenkreises  zweie.  Auch  giebt  es,  zwar  nicht 
viele,  Falle,  wo  uns  statt  cyklischer  Anordnung  in  den  einzelnen 
Formationen  ein  spiraliger  Verlauf  zahlreicherer  Glieder  entgegentritt. 
Am  weitesten  abseits  stehen  dann  solche  sehr  einfache  Bluthencon- 
structionen,  welche,  wie  es  scheint,  mit  der  sonstigen  typischen  An- 
ordnung gar  nichts  gemein  haben,  in  denen,  wie  Eichleii  sagte,  der 
ganze  Bauplan  ein  anderer,  von  Grund  aus  verschiedener  ist. 

Es  ist  nun  die  Frage,  ob  ein  so  einfacher  Bliithenbau,  wie  ihn 
die  meisten  Najadeen,  die  Lemnaceen,  Centrolepideen,  die  Gráser 
u.  s.  w.  aufweisen,  wirklich  urspriinglich  und  vom  typischen  Mono- 
cotylenschenia  vollig  unabhangig  entstanden  sein  oder  dennoch  von 
dem  letzteren  abstammen  konne,  ob  die  polymeren  und  polycyklischen 
Bliithen  zu  den  normalen  pentacyklischen  in  einem  genetischen  Ver- 
haltniss   stehen,    sowie    ob    die    cyklischen   Bliithen    von  acyklischen 


32  XL.   L.  J.  ČelakoYský: 

(spiraligeii)  abstamiiien  oder  letzteren  gleichwerthig,  d.  h.  ebeiiso  ori- 
giniir  gebildet  sind. 

Zwei  Anschaimngen  stehen  sich  hier  gegeniiber,  die  von  Nageli 
uiul  die  von  Engler.  Nageli  -^)  lehrte,  dass  die  spiraligen,  die  spiro- 
cyklischen  und  die  cyklischen  Blútlien  aufeinanderfolgende  Entwicke- 
lungsstadieu  vorstellen,  dass  die  Bltithenphyllonie  zuerst  in  grosser 
und  unbestimmter  Žahl  auftreten,  dass  in  cyklischen  Bliithen  zuerst 
eine  grossere  und  unbestimmte  Žahl  von  Quirlen,  und  in  den  Quiiicn 
eine  grossere  Blátterzahl  entwickelt  war,  welche  dann  auť  eine  klei- 
nere  und  bestimmte  Zalil  reducirt  wurden. 

leh  will  nur  noch  bemerken,  dass  ich  diese  Auffassung  als 
richtig  anerkennend,  in  raeinem  „Reductionsgesetz"  den  allgemeinen 
Reductionsgang  in  den  Bliithen  auf  S.  7  nachstehend  geschildert 
hábe:  „Sowie  nun  die  quirlige  Blattstellung  aus  der  spiraligen  her- 
vorgegangen  ist,  so  sind  auch  die  áltesten  cyklischen  Bliithen  aus 
acyklischen  entstanden,  und  die  hemicyklischen  bilden  das  Úbergangs- 
stadium.  In  den  acyklischen  Bliithen  waren  Perigon,  Androeceum  und 
Gynoeceum  unbestimmt  reichblátterig  ( wie  z.  B.  noch  bei  Calycanthus, 
Adonis  u.  a.  Ranunculaceen).  Zuuachst  wurde  das  Perigon  cyklisch 
und  auf  eine  bestimmte  Zalil  von  Kreisen  (meist  1-2)  und  von  Glie- 
dern  (meist  5,  4,  3)  in  den  Kreisen  beschránkt.  Das  Androeceum 
blieb  noch  polymer,  ebenso  das  Gynoeceum,  und  zunáchst  noch  spiralig 
(viele  Ranunculaceen).  Dann  wurden  auch  die  beiden  Geschlechts- 
formationen  cyklisch.  Das  Gynoeceum  wurde  friiher  auf  einen  Kreis 
beschránkt  und  die  Gliederzahl  iiahm  ab;  lánger  blieb  das  Androe- 
ceum polymer  und  polycyklisch.  Ein  Gipfelpunkt  in  der  regelraassigen 
Anordnung  wurde  in  der  pentacyklischen  und  durchaus  isomeren 
Bliithe  erreicht. 

Der  weitere  phylogenetische  Process  bestand  in  dem  Herabsinken 
der  isomeren  pentacyklischen  Bliithe  auf  solche  Formen,  in  denen  die 
Gliederzald  einzelner  oder  zuletzt  aller  Kreise  reducirt  wurde,  so 
dass  abennals  eine  Anisomerie,  und  zwar  am  ehesten  und  háufigsten 
im  Gynoeceum,  dann  auch  ini  Androeceum  stattfand." 

Ich  hábe  dort,  als  zu  meinem  Zweck  nicht  gehijrig,  nicht  er- 
wáhnt,  dass  die  Bliithe  durch  Schwinden  des  Perigons  nackt  werden, 
zuletzt  auch  die  ganzc  Bliithe  auf  wenige  Glieder  oder  auf  ein  eiii- 
ziges  Sexualblatt  reducirt  werden  kann. 

'")  Mechanisch-physiologischc  Tlieorie  der  Abstammimgslehre. 


Der  pliylogenetisclie  Eutwickhingsgaug   der  Bliithe.  33 

Gegen  Nágeli's  Aiisicht  liat  sich  Engler,  ^'')  dem  eine  reiche 
Erfahrung  und  griindliche  Keiintniss  des  Pflanzensysteins  zur  Seite 
steht,  gewendet.  Man  konne  niclit  in  einem  Veiwandtschaťtskreise,  in 
welchem  die  Žahl  der  Glieder  oder  Quirle  schwaiikt,  die  Minder- 
ziildigkeit  oline  Weiteres  als  die  jungere,  die  Vielziihligkeit  als  die 
iiltere  Stufe  annehmen,  weil  auch  bei  ein  und  derselben  Art  die  Zalil 
der  Glieder  eine  bald  grossere,  bald  kleinere  sein  kann.  Die  quirlige 
und  die  spiralige  Blattstellung  der  Laubsprosse  und  Bliitlien  betraclitet 
Engler  als  gleichwerthig,  d.  li.  niclit  eine  von  der  anderen  abgeleitet. 
Ferner  meint  er,  dass  nackte  Bliitlien  ebenso  urspriinglidi  sein  konnen, 
wie  beliiiHte,  denn  es  sei  absolut  niclit  einzusehen,  weshalb  gerade 
alle  angiospernien  Pflanzen  einmal  eine  Blútlienliulle  besessen  haben 
sollen,  wahrend  wir  docli  eine  solclie  bei  der  Mehrzahl  der  Gymno- 
spermen  niclit  finden. 

Wenn  icli  in  meiaer  Sclirift  iiber  des  Reductionsgesetz  Engler's 
Ausfiihrungen  nicht  beachtet  hábe,  so  geschah  dies  selbstverstĚindlich 
nicht,  um  den  von  inir  hochgeschatzten  Autor  zu  ignoriren,  sondern 
weil  eine  langere  schwere  Augenkrankheit  eine  Erweiterung  der  bereits 
vor  1892  in  der  Hauptsache  ausgearbeiteten  Abhandluiig  nach  jener 
Seite  hin  mir  nicht  mehr  gestattete.  Hier  ist  jetzt  der  Ort,  Engler's 
Einwiirfe  im  Specíellen  in  Erwagung  zu  ziehen. 

Als  sicher  kann  zuniichst  angenoramen  werden,  dass  die  áltesten 
Bliithen  der  Angiospernien,  also  auch  die  der  Mouocotylen,  den  álte- 
sten Gymnospermeiibluthen,  námlich  denen  der  Cycadeen,  analog  ge- 
baut,  jedoch  zwitterig  gewesen  sein  miissen ;  denn  von  den  so  eigen- 
thiiralich  reducirten  Coniferen  und  Gnetaceen  konnten  keine  Angio- 
spennen  ihren  Anfang  nehmen.  Diese  áltesten  Bliithen  waren  also  in 
gleicher  Weise  in  beiden  Geschlechtern  polymer  und  spiralig  gebaut ; 
von  ihnen  miissen  sowohl  die  typischen  pentacyklischen  Bliithen  als 
auch  die  atypischen  sehr  vereinfachten  Bluthen  der  Monocotylen  durch 
Reduction  abgeleitet  entstanden  sein. 

Die  Reduction,  welche  zum  typischen  pentacyklischen  Baue 
fiihrte,  war  natiirlich  geringer  als  jene,  welche  so  einfache  und  árm- 
liche  Bluth«n  wie  die  vieler  Najadeen,  Centrolepideen,  Lemnaceen 
u.  s.  w.  zur  Folge  liatte.  Die  spiralige  Anordnung,  welche  sich  ja  in 
der  vegetativen  Region  der  Monocotylen  meistens  noch  erhalten  hat, 
ging  iu  den  Bliithen  friiher  oder  spáter  in  die  cyklische  iiber.  Spuren 

-*)  Die  systematische  Anordnung  der  monokotyledoneeu  Angiospernien. 
1892.  S.-5  u.  a.  —  Syllabus  der  Vorlesungen,  grosse  Ausgabe.  1892.  S.  XI. 

Mathematiscli-natuivvissenschaftliche  Classe.  1896.  3 


ij4  XL.   L.  J.  Čelakovský: 

der  spiraligen  Anordnung  finden  sich  ja  noch  jetzt  iii  den  cyklischen 
Bluthen ;  sehr  allgeraein  ist  wenigstens  der  erste  Perigonkreis,  manch- 
mal  auch  nocli  der  zweite,  eigentlich  ein  mehr  zusaminengezogener 
Spiralcyklus  nach  V3;  bei  den  Alismaceen  sind  die  Carpelle  noch 
z.  Th.  spiralig  und  zahh-eich.  Dass  die  Spiralstellung  und  die  Quirl- 
stellung  gleich  urspriinglich  und  gleichwerthig  wáren,  ist  phylogenetisch 
unmoglich,  eine  muss  vorausgegangen  sein  und  dies  ist  offenbar  die 
Spiralstellung,  welche  dadurch  in  Quirlbildung  iiberging,  dass  zwischen 
den  Gliedern  eines  Spiralcyklus  die  Stengelglieder  bis  auf  Null  sich 
verkíirzten,  und  ebenso  die  Zeitintervalle  zwischen  der  Anlage  der 
Glieder  eines  jeden  Cyklus.  Was  ferner  die  Reduction  der  Quirle  und 
Quirlglieder  betrifft,  so  kommen  Úbergánge  zwischen  dera  pentacykli- 
schen  Diagramm  und  dem  urspriinglichen  polymeren  Bluthenbau  im 
selben  Verwandtschaftskreise  vor,  námlich  mehr  als  2  Staminalquirle 
(z.  B.  Alismaceen,  Hydrocharideen,  sogar  Liliaceen),  mehr  als  ein 
Carpidenquirl  (ebenfalls  bei  Helobieen).  Nachdem  einmal  der  Typus 
der  pentacyklischen  trimeren  (und  dimeren)  Bluthe  erreicht  war, 
erhielt  sich  entweder  die  Entwickeluug  auf  diesem  Hohenpunkte, 
hochstens  hier  und  da  durch  Abortus  eines  Perigon-  oder  Staminal- 
kreises,  oder  einzelner  Glieder  der  Cyklen  vereinfacht  (die  meisten 
Farinosae,  Liliiflorae,  Scitamineae,  Microspermae),  oder  dieser  Culrai- 
nationspunkt  wurde  bald  verlasseu,  indem  die  Organisation  der  Bluthe, 
wohl  in  Folge  besonderer  Anpassungen,  auf  sehr  eiufache,  atypische 
Verháltnisse  herabsank  {Lilaea,  Centrolepideen  etc).  Das  Alles  ist 
doch  so  einfach  und  verstandlich  als  moglich  und  in  vollster  Úber- 
einstimmung  mit  NÁfiELi's  phylogenetischen  Principien.  Nur  das  kann 
zweifelhaft  erscheinen,  ob  alle  Reductionen  der  altesten  polymeren 
und  spiraligen  Bltithen  auf  sehr  atypischen  einfachsten  Bluthenbau 
(Najadeen  etc.)  das  Stadium  der  typischen  pentacyklischen  Bliithe 
passirt  haben,  und  ob  die  perigonlosen  Bluthen  insgesammt  in  letzter 
Linie  von  perigonbegabten  abstammen.  Es  ware  ja  moglich,  dass  die 
altesten,  polymeren  Angiospermenbluthen  gleich  denen  der  Cycadeen 
noch  kein  Perigon,  sondern  nur  Hochblatter  unter  der  Bluthe  besassen, 
und  a  priori  kann  nicht  geleugnet  werden,  dass  gewisse  nackte  Bltithen 
sehr  alter  Pfianzenformen  (etwa  der  Pandanaceen)  direct  von  jenen 
alten  Urbliithen  sich  herleiten  konnten.  Dies  womoglich  zu  entscheiden, 
bedarf  es  einer  eingehenderen  Betrachtung  der  einzelnen  Verwandt- 
schaftskreise und  Familien. 

Der  gegen  Nageli's  Principien  erhobene  Einwand,    dass  bei  ein 
und  derselben  Pflanzenart  die  Žahl    der    Glieder  in   den  Cyklen  und 


Der  phylogenetische  Entwickluugsgaug  der  Bliithe.  35 

die  Žahl  der  Cyklen  selbst  grosser  oder  kleiner  variiren  kann,  scheint 
mir  nicht  unbesiegbar  zu  sein;  in  einer  solchen  Gattung  und  Art  ist 
eben  die  Žahl  nicht  so  fixirt,  dass  nicht  unter  Umstánden  eine  weitere, 
freilich  nicht  andauernde  Reduction,  oder  auch  eine  Vermehrung,  die 
auf  einen  friiheren  Zustand  zuriickweist,  mogiich  ware.  Wenn  z.  B. 
Paris  quadrifoVui  mit  5-  und  Ggliedrigen  Kreiseu  variirt,  so  braucht 
das  keine  fortschrittliche  Variation  zu  sein;  es  kann  sein,  dass  sie 
damit  zu  einem  álteren  Zustand  zuruckkehrt,  der  bei  P.  incompleta 
regelmássig  ist;  Paris  mit  terininaler  Bliithe,  freien  Griífeln  scheint 
eine  sehr  alte  Smilacee  zu  sein,  in  der  noch  hohere  Gliederzahlen 
herrschen,  TriUiwn  mit  Szahliger  Bliithe  dagegen  ist  in  dieser  Be- 
ziehung  auf  das  typischere  Diagramm  vorgeschritten.  Auch  die  von 
EicHLER  bezeugte  Fáhigkeit  der  Paris  quadrifolia,  einen  zweiten 
oberen  Carpidenkreis  zu  eutwickeln,  darf  wohl  als  atavistisch  ange- 
sehen  werden. 

Engler  unterscheidet  in  dem  Unterreich  der  Monocotyledoneen 
zwei  Stufen;  auf  der  ersten  tieferen  Stufe  befinden  sich  jene  Fami- 
liem^eihen,  in  welchen  die  Žahl  der  Bliithentheile  vorherrschend  un- 
bestándig  ist;  das  sind  die  Helobiae,  Glumiflorae  und  Spadiciflorae, 
welch  letztere  aber  in  die  Pandanales,  Spathiflorae  (Araceae),  Prin- 
cipes  (Palmae)  und  Synanthae  (Cyclanthaceae)  aufgelost  werden.  Auf 
der  zweiten  hoheren  Stufe,  zu  welcher  die  Farinosae  (Enantioblastae 
em.),  die  Liliiflorae,  Scitamineae  und  Microspermae  gehoren,  ist  die 
Žahl  der  Kreise  bestándig,  námlich  5,  die  Bliithen  sind  vollstándig 
oder  reducirt  pentacyklisch. 

leh  lasse  nun  die  Verwandtschaftsreihen  und  Familien  der  ersten 
Stufe  Revue  passii'en,  um  an  ihnen  die  Richtigkeit  meiner  vorhin  im 
Allgemeinen  skizzirten  Auffassung  der  Phylogenie  der  monocotylen 
Bliithen  zu  priifen  und  mit  Engler's  Ansichten,  welche  auf  Harms 
einen  grossen  Eindruck  gíMnacht   zu  haben  scheinen,    zu  vergleichen. 

Princ  i  pes.  Sehr  viele  Palmengattungen  haben  das  gewohn- 
liche  pentacyklische  trimere  Diagramm  der  Monocotylen.  Doch  gibt 
es  auch  ziemlich  viele,  die  im  Androeceum  noch  nicht  so  weit  vor- 
geschritten sind,  indem  sie  statt  zweier  Staubblattquirle  deren  auch 
3  bis  10  und  noch  mehr,  einige  {Ptychococcus  z.  B.)  mehr  als  100 
Staubbliitter,  einige  wenige  noch  2  Carpidenkreise  besitzen,  wodurch 
sie  eine  náhere  Stellung  zu  den  polymeren  monocotylen  Urbliithen, 
also  ein  relativ  hoheres  Alter  bekunden.  Die  alterthiimlichste  Gattung 
ist  Phytelephas,  nicht  nur  mit  zahlreichen  Staubbláttern  der  mánn- 
lichen  Bliithe,   sondern  auch  mit  4 — 9-fácherigem   Fruchtknoten  und 

3* 


36  '      XL.    L.  J.  Celakovský: 

einer  besonders  im  weiblichen  (pseudohermaphroditen)  Geschlecht 
vielbláttrigeu  (oft  mehr  als  10-bláttrigen,  im  mámilichen  manchinal, 
so  bei  Phyt.  Rumi,  schon  mehr  reducirten,  2  -h  2-zahligen)  Bliithen- 
hiille.  Reductionen  uiiter  das  Niveaii  der  pentacyklisclien  trimeren 
Blíithe  kommen  auch  vor,  namentlich  nur  ein  Staubblattkreis  und 
Abort  eines  bis  zweier  Carpelle  des  trimeren  Gynoeceums.  Am  meisten 
reducirt  ist  aber  Nipa  rait  nur  3  zu  einer  Columella  (wie  bei  Gnetum 
und  Ephedra)  vereinigten  Staubblattern,  mit  perigonlosen  weiblichen 
Bluthen,  einfácherigem,  einnarbigen  Fruchtknoten  und  einsaraiger 
Frucht.  Mit  Recht  sagt  Engler,  dass  die  Phytelephantoideae  an  den 
Anfang,  die  Nipoideae  dagegen  an  das  Ende  des  Palmensystems  ge- 
horen.  Wenn  wir  erwágen,  dass  auch  unter  den  Liliiflorae,  die  der 
zweiten  Stufe  im  Engleťschen  System  angelioren,  einige  Gattungen 
mehr  als  6  Staubblátter  besitzen  [oceauische  Arten  von  Smilax  §  Pleio- 
smilax  mit  8  bis  20  Staubblattern  in  den  mánnlichen  Bluthen,  Pleea 
mit  6  Staubblattern  im  áusseren  Kreise,  3  im  inneren,  also  wie  bei 
Alisma,  Vellozla  mit  mehrmal  6,  oft  18,  sogar  bis  66,  Staubblattern, 
welche  freilich  in  6  Biindel  vereinigt  sind,  woriiber  spáter")],  so  sehen 
wir,  dass  der  Unterschied  des  Bluthenbaues  der  Principes  und  der 
Liliiflorae  auf  der  zweiten  Stufe  nur  relativ  ist;  die  Gattungen  mit 
zahlreicheren  Staubblattern  sind  bei  den  Palmen  noch  háufiger  als 
bei  den  Liliifloren,  auch  ist  das  Gynoeceum  noch  nicht  allgemein  auf 
einen  trimeren  Kreis  reducirt"'')  und  hat  sich  in  Phytelephas  ein 
besonders  alter  Typus  noch  erhalten.  Engler  bemerkt  somit  ganz 
richtig,  dass  die  Palmen  in  der  Mitte  stehen  zwischen  den  Mono- 
cotyledoneen  mit  unbestimmter,  d.  h.  oftmals  hoherer  Gliederzahl  und 
denjenigen  mit  zumeist  fixirter  Quirl-  und  Gliederzahl,  welche  dem 
typischen  Monocotylendiagramm  entspricht.  Ausserdem  bestátigen  die 
Palmen  die  im  Allgeraeinen  oben  geschilderte  Phylogenie  der  Blíithe : 
zuerst  wird  das  Perigon  auf  die  typische  Žahl  reducirt,  dann  das 
Gynoeceum,  zuletzt  das  Androeceum,  welches  am  lángsten  polymer 
und  ófter  noch  hochpolyandrisch  bleibt. 

")  S.  das  folgeude   Cap.  3.    Das  Reductiousgesetz  und  das  Dedoublement. 

''^)  Ausnahmsweise  beobachtete  Eichler  auch  an  ůppigen  Exemplaren  der 
Paris  quadrifolia,  wie  bereits  bemerkt,  einen  zweiten  oberen  Carpidenkreis,  nach 
Wydler  beruht  die  Fiillung  der  Maiglóckchen  z  T.  darauf,  dass  statt  zweier 
drei  Perigone  und  drei  Staminalkreise  unter  dem  Carpideukreise  gebildet  werden. 
Solche  Vorkommnisse,  weit  entťernt,  die  NAGELi'schen  Principien  zu  widerlegen, 
zeigen  nur  die  Wiederkehr  álterer,  sonst  bereits  abgethaner  Stadien,  weun  sie 
auch  natůrlich  durch  áussere  Einflixsse,  wie  reichlichere  Stoífzufuhr,  wieder  ver- 
ursacht  werden. 


Der  pbylogenetische  Entwickluiigsgang  der  Bliithe.  37 

Synanthae.  Die  Cyclanthaceae  sind  einerseits  den  áltesten 
Palmen,  anderseits  den  Araceen  niiher  verwandt,  sie  zeigen  aber  einen 
sehr  eigenthumlichen  Entwickelungsgang  und  sind  in  einer  Beziehung 
noch  alterthumlicher  als  die  Palmen,  in  anderer  aber  weiter  vorge- 
schritten,  Das  Androeceiim  der  mannlichen  Bliithen  ist  in  der  Unter- 
familie  der  (Jarludoviceae  polyandrisch  wie  bei  Phytelephas  und  anderen 
alten  Palmengattungen,  ihr  Perigon  ebenfalls  vielbláttrig,  bei  Evo- 
dianthus  sogar  in  zwei  vielgliedrigen  Kreisen;  in  der  entschieden 
jiingeren  Unterfamilie  der  Cyclantheae  (Gattung  Cydanthus)  ist  aber 
das  Androeceum  der  maniilicben  Bliitben  bereits  auf  die  fiir  die 
Monocotylen  typiscbe  Zalil  6  reducirt  und  deren  Perigon  gescbwunden. 
Die  weiblicbe,  eigentlicli  aber  pseudobermapbrodite  Bliitbe  (welche 
aucb  fiir  die  Cyclantbaceen  das  urspriingliche  Vorbandensein  von 
Zwitterblíithen  beweist)  besitzt  immer  ein  Perigon  und  Staminodien; 
sie  ist  bei  den  Carludoviceae  in  deutlicbster  Weise  pentacyklisch  ge- 
worden  in  der  dimeren,  iin  Gynoeceum  tetrameren  Variation  (wie  bei 
Potamogefon),  das  Perigon  ist  námlich  4-zahlig  mit  4  supraponirten 
fadenforinigen  Staminodien  (also  nacb  der  Formel  P2  -\-  2A2  -h  2),  die 
4  Cari)elle  alterniren  aber  mit  den  Staminodien  und  dem  Perigon  im 
Ganzen.  Der  Fruchtknoten  bekundet  ein  hoberes  Alter  als  bei  den 
Palmen  durch  seine  \  ielsamigen,  parietalen  4  Placenten,  zeigt  aber  einen 
Fortschritt  gegeniiber  den  Palmen  darin,  dass  er  unterstandig,  also 
mit  dem  Perigon  vereinigt  geworden  ist.  In  der  Gattung  Evodianfhus 
ist  er  noch  frei  iiber  die  Oberfláche  des  Kolbens  ausgebildet,  bei 
Carludovicea  und  Cydanthus  besteht  noch  ein  weiterer  Fortschritt 
darin,  dass  alle  Fruchtknoten  mit  ihrem  unteren  Theil  der  Kolben- 
axe  gleichsam  eingesenkt,  also  mit  einander  zu  einem  Ganzen  ver- 
einigt sind,  iiber  welches  nur  die  Perigoublátter,  Staminodien  und 
Narben  hervorragen,  wáhrend  die  mannlichen  Bliithen  auf  der  Ober- 
fláche des  Kolbens  frei  zwischen  den  Obertheilen  der  weiblichen 
Bliithen  stehen.  Cydanthus  weist  dann  noch  eine  weitere  merkwiirdige 
und  anderwárts  unerhorte  progressive  Umbildung  auf,  die  dfďin  be- 
steht, dass  die  Scheidewánde  zwischen  den  in  Kreisen  oder  in  fort- 
laufender  Spirále  angeordneten  Fruchtknoten  gescbwunden  sind,  so  dass 
der  ganze  Ring  oder  die  ganze  Spirále  der  zahlreichen  weiblichen 
Bliithen  nur  eine  gemeinsame  Hohluug  aufweist.  Auch  die  Cy- 
clanthaceae bestátigen  durchaus  auf  das  Schonste  die  Rich- 
tigkeit  der  NÁGELi'schen  Principien.  Deren  Bliithen  besassen  urspriing- 
lich  eine  vielbláttrige  Bliithenhiille,  die  auch  bei  den  mannlichen 
Bliithen  so  geblieben  oder  (bei  Cydanthus),  gleich   wie  die  Bliithen- 


3g  XL.   L.  J.  Čelakovský: 

hiille  der  weiblichen  Bliithe  von  Ntpa,  geschwunden  ist,  Das  poly- 
mere (spiralige?;  Androeceum  liat  sich  in  den  durch  Reduction  mann- 
liclien  Bluthen  polymer  erhalten  oder  ist  (wiederum  in  der  jiingeren 
Gattung  Cyclantlms)  6-záhlig  geworden,  in  den  weiblichen  Bliithen  ist 
es  nach  der  gewuhnlichen  Regel  ebenfalls,  und  zwar  auf  4  Stami- 
nodien,  reducirt;  die  Reduction  der  Carpiden  auf  einen  4-zahligen 
Kreis  hat  aber  schon  vor  dem  Auftreten  der  heutigen  Reprásentanten 
der  Familie,  also  fruhzeitig  stattgefunden ;  die  pentacyklische  pseudo- 
hermaphrodite  Bluthe  bildet  wieder  den  Gipfelpunkt  der  phylogene- 
tischen  Entwickelung. 

Spathiflorae.    Uber  die  Araceae  hábe  ich  wenig  zu  bemer- 
ken,   weil   Engler,   der  vorziiglichste  Kenner   dieser  Familie,   die   in 
derselben   stattgefundenen   Reductionen   nach  Nágeli's  Principien  an- 
erkennt.    Die  Bliithen  sind  hier  zum  kleineren  Theile  noch  zwitterig 
und  mit  dicyklischem  Perianth  (P3  +  3  oder  P2-f  2)  versehen,  dann 
auch    typisch   pentacyklisch,   mit   2  dem  Perigon   isomeren  Staminal- 
ki-eisen  und  einem  Carpidenkreis.  Daruber  hinaus  steigt  die  Žahl  der 
Quirle  nie,  d.  h    die  álteren  Araceen  reichen  nicht  weiter  zuriick  als 
bis   zur  Bildung   des  typischen  Monocotylenbaues,    solche  alterthiim- 
liche   Formen  wie  bei   den   Palmen  und  Cyclanthaceen   kommen  bei 
ihnen  nicht  vor.     Dagegen  sind  progressive  Reductionen  sehr  haufig 
in  allen  Bluthenformationen,  als  auch  Differenzirung  in  eingeschlechtige 
Bluthen,   und   namentlich   schwindet,  besonders  in  den  letzteren,   das 
Perigon  spurlos.  Dass  die  Nacktblíithigkeit  hier  secundiir  ist  und  auf 
Reduction  beruht,   erkennt  auch  Engler   an,   der   das  Schninden   des 
Perigons  auf  die  gedrángte  Stellung  der  Bluthen  am  Kolben   und  auf 
den  Ersatz  durch  die  gemeinsame  einhullende,  oft  corollinische  Spatha 
als  ursáchliche  Momente  zujUckfiihrt,  obzwar,  wie  er  zugleich  betont, 
die   Nacktblíithigkeit    nicht    immer    mit   einer   vorgeschrittenen  Ent- 
wickelung der  Spatha  verbunden  ist.  Die  vielfachen  Reductionen  und 
sonstigen  progressiven  Umbildungen  (namentlich  Vereinigungen),  welche 
die  Araceenbliithen  successive  durchgemacht  haben,  hat  Engler  in  den 
Naturl.  Píianzenfamilien  II.  3.  S.  107  so  treffend  und  iibersichtlich  in 
den    einzelnen    Phasen    recapitulirt,    dass    ich   mich    damit  begniigen 
kann,  auf  dieses  Capitel  einfach  zu  verweisen. 

Die  Lemnaceen,  dem  Verwandtschaftskieise  der  Araceen  zuge- 
horig,  wurden  von  Eichler  unter  jene  Familien  gerechnet,  die  sich 
auf  das  Monocotylenschema  absolut  nicht  zuruckiiihren  lassen  und  die 
er  fur  sehr  primitive  Pílanzen  hielt,  weshalb  er  sie  an  den  niedrig- 
sten  Anfang  der  Monocotyledoneen  stellte.     Und  doch  kann   die  Ein- 


I 


Der  phylogenetische  Entwicklungsgang   der  Bliithe.  39 

faclilieit  ilires  Bliithenapparats  iiiir  eine  Folge  weitgeliender  Reduction 
sein,    sowie   aucli   ilir   vegetativer   Spross,   der  aii  Thallome  niederer 
Kryptogamen    erinnert,    im  Beroiche    der  Plianerogamen  niclits   Ur- 
spriingliclies    sein    kann.     Daher  hat   Exgler,  meines   Erachtens  mit 
Gliick,   die   Lemiiaceeu   von   den   Pistioideen,    mit  denen    sie    bereits 
Richard  u.  A.    vereinigt   liatten,    einer  bereits  selir  reducirten  letzten 
Gruppe  der  Araceen,  abzuleiten  versuclit.  Sowie  der  bliihende  Spross 
von   Pistia   im  vegetativen    Tlieile   nur   ein  Grundblatt   (Niederblatt) 
und  ein  Laubblatt  bildet,  so  ancli  der  Spross  von  Spirodela,  doch  ist 
dessen  Laubblatt  terminál  geworden,   weil   mit  ihm   der  Spross,   ohne 
einen  Vegetationspunkt  zu  bilden,  definitiv  abgesclilossen  wird ;  Lemna 
hat   dann   auch   das   Grundblatt  verloren   und   ihr  vegetativer  Spross 
ist  nun  auf  ein  einziges   Sprossglied,   im  Sinne  meiner   Sprossglied- 
lehre  (Anaphytosenlehre)   reducirt.     Das   Sprossglied   ist   in  der  That 
ein  einfaches  Thallom,   dessen  oberer  Theil  (bei  Lemna  oberhalb  der 
Taschen  gelegen)  als  Blatt  anzusehen  ist,   weil  er  in  der  Verbindung 
mehrerer  Sprossglieder  im  gewohnlichen  mehi-gliedrigen  Sprosse,  seit- 
wíirts    von    deren   Sympodium    (Axe)    ausbiegend,    als    gewohnliches 
Blatt  erscheint,  was  auch  beim  Grundblatte  des  zweigliedrigen  Sprosses 
von  Spirodela  der  Fall  ist.  Den  Bliithenapparat  von  Lemna  und  Spiro- 
dela^ der  zwar  seitlich  am  Spross  in  der  Tasche  entspringt,  betrachtet 
Engler  als   homolog   dem  reducirten  Bliithenkolben  von  Pistia,   weil 
man  ihn   wenigstens   phylogenetisch   als   endstiindig   auíFassen   konne. 
Das   ist   auch   ganz   richtig,    denn    wenn    der  vegetative   Spross  mit 
einem  terminalen  Blatt  sich  begrenzt  hat,  so  muss  die  sonst  terminále 
Fortsetzung  des  Sprosses,   die   im  bliihenden  Zustand  wieder  gebildet 
wird,  lateral  unter  dem  terminalen  Blatte   auftreten,   ebenso   wie  am 
monocotylen  Keim  die  Stannnknospe  unter  dem  terminalen  Cotyledon 
seitlich  angelegt  wird. 

Engler  selbst  stellte  seine  Auífassung  mehr  bedingungsweise 
auf,  namlich  wenn  die  Ableitung  der  Lemnaceen  von  dem  Pistia- 
Typus  angenommen  wird;  es  sei  aber  kein  Beweis  dafiir  zu  erbrin- 
gen,-^)  dass  diese  Auffassung  die  allein  richtige  ist;  an  anderer 
Stelle  sagt  er:  Ob  der  apicale  Sprosstheil  von  Lemna  und  Spirodela 
als  ein  pseudoterminales  (warum  nicht  terminales  ?)  Blatt  aufzufassen 
sei,  moge  hier  dahingestellt  bleiben.  leh  gestehe,  dass  ich  weniger 
tolerant  bin  und  fiir  Engler's  scharfsinnige,  íiber  das  Niveau  der 
vulgaren  Morphologie    sich   vortheilhaft    erhebende    und   von  mir  als 


"')  Naturliche  Pflanzenfamilien  II.  3.  S.  159, 


40  XL-    L.  J.  Celakovský: 

lichtig  erkannte  Auífassuugsweise  mit  voliér  Entscliiedenheit  eiiistehe. 
Zur  bessereii  Stiitze  unci  zum  Beweise  derselben  weise  ich  nocli  auf  die 
Einbryologie  voii  Pistia   und  Lemna    uiid    auf    die   Entwickelungsge- 
schiclite  der  Stoloueu  vou  Pistia   liin,    wovon  wir  die   Kenntniss  den 
ausgezeiclineten  Unteisuchungen  Hegelmaier's  verdanken.  Der  Embryo 
von  Pistia  und  Lemna  liat  wie  derjenige   der  meisteu  Monocotyledo- 
neen  einen  terminalen  Cotyledon;    er   ist   anfánglich   gewiss   ein  ein- 
faclies  Tliallom,  dessen  apicaler  Theil,  eben  der  Cotyledon,    bei  allen 
Monocotyledoneen  ganz  gewiss  ein  Blatt  ist,  da  er  spater  eine  Blatt- 
scheide  bildet,  bin  und  wieder,  z.  B.  bei  manchen  Liliaceen,  ergriiut 
und  blattartig   sich   ausbildet,    scbliesslich  auch  bei  Pistia  und  allen 
iibrigen  Monocotylen,   naclidem  der  Embryonalspross  sich  weiter  ent- 
wickelt  hat,    zu  diesem  Sprosse  wie  andere  Blatter  lateral  ersclieint. 
Die  Weiterentwickelung  des  Embryonalsprosses  von  Pistia  und  vielen 
anderen  Monocotylen   gescliieht   derartig,    dass  seitlicli  untcrhalb  des 
Cotyledon  die  bláttertragende   Axe    sich    regenerirt   und  zwar  bedeu- 
tungsvoller  Weise  nicht  gleich  monopodial,  sondern  synipodial,  durch 
consecutive  Sprossung  eines  Sprossgliedes  nach  und  aus  dem  anderen 
vorhergehenden    (was    einen   Hauptpunkt   der   Beweisfuhrung  meiner, 
von  den  Botanikem  beharrlich  ignorirten  Sprossgliedlelire    oder  Ana- 
phytosenlehre  bildet).  Bei  den  Lemnaceen  bleibt  der  Embryonalspross 
auf  jener  Stufe  der  Entwickelung  stehen,  wo  er  nur  aus  einem  Coty- 
ledon und  seiuem  Stengelglied  besteht    und  so  ein  einfaches  Thallom 
vorstellt;    denn  die  sogenannte  Plumula,   welche   seitlich  am  Embryo 
unter  dem  Cotyledon  entsteht  und  von  einer  Gewebsfalte  iiberwachsen 
wird,  und   aus  welcher   auch  die    erste  Wurzel    entspringt,    ist  nicht 
homolog  der  Plumula  anderer  Monocotylen    und   auch   der  Dicotylen, 
sondern  ist  ein   seitlicher  Spross,  der  bei  Lémna  ebenso  einfach  bleibt 
wie  der  Embryonalspross,  und  dessen  apicaler  Theil,  der  sich  spater 
flach    laubartig  ausbildet,    ebenso   ein  terminales  Blatt  desselben  ist, 
wie  der  Cotyledon  ein  terminales  Blatt   des   Embryonalsprosses.    Auf 
der  Riickenseite    dieses   ersten  Seitensprosses  entsteht,    ebenfalls  von 
einer  Gewebsfalte  des  letztereu  iiberwallt  und  so  in  eine  Tasche  ein- 
gesenkt,    ein  Enkelspross,    der    sich  ini  Wesentlichen  seinem  Mutter- 
spross    und    dem    grossmiitterlicheii  Embryonalspross    gleich    verhált, 
jedoch  bereits  zwei  seitliche  Taschen  fiir  weitere  Tochtersprosse  bildet 
und  somit  schon  ganz  einem  gewohnlichen  vegetativen  Z-emwa-Sprosse 
gleich  gebildet  ist.  Sein  apicaler  Theil  ist  offenbar  homolog  dem  Coty- 
ledon  des   Embryonalsprosses    und    wie    dieser   ein   terminales  Blatt. 
Der  ve^etative  Spross  einer  Lemna   ist   also  ein  auf  der 


Der  phylogenetische  Entwicklungsgang   der  Bliitlie.  41 

niodrigeren  thallomatischen  Entwickelungsstufe  des 
begrenzten  Embry  onalspross  es  verharrender  Spioss, 
welclier  nur  aiis  eiiiem  Blatt  iiiid  seinem  ebenfalls 
flacli  ausgebildeten,  zurBasis  verscbraalerteu  Stengel- 
glied  bestebt  und  einem  einfachen  Sprossglied  gleicb- 
werthig  ist. 

Der  Ausláiifer  von  Pistia  entwickelt  sicb  abiilicb  einem  mono- 
cotylen  Embryonalspross,  er  bildet  zwar  zuerst  ein  seitliches  scbeiden- 
íormiges  Vorblatt  (Grundblatť,  wácbst  aber  unmittelbar  in  die  Anlage 
eiiies  terrainaleii  Blattes  aus,  seiiie  Axe  regeiierirt  sicb  aber  am  Gruiide 
dieses  Blattes,  wie  die  Embi-yonalaxe  am  Gruiide  des  Cotyledoii, 
mittelst  einer  seitlicben  Sprossimg,  welche  sodann  durch  dicbotome 
Tbeilung  (!)  weitere  Sprossglieder  uiid  Bliitter  bildet.  Der  Ausláufer 
von  Pistia  eutspricbt  vollkouimen  dem  Sprosse  von'  Spirodela^  welcher 
gleichfalls  ein  seitliches  Grundblatt  erzeugt  und  mit  dem  termiualen 
Laubblatt  endigt;  wenn  er  zuř  Bliitbe  gelangt,  regenerirt  sicb  dieser 
Spross  ebenso  durch  seitliche  Sprossung  im  Grunde  der  Tascbe,  wie 
der  Štolo  von  Pistia,  wenn  er  weitere  Laubbliitter  zu  produciren  sicb 
anschickt,  und  ebenso  wie  der  fortbildungsfábige  Embryonalspross 
von  Pistia  und  anderen  Monocotyledoneen. 

Der  seitliche  Bliithenspross  der  Lemnaceen  ist  also  sicher  homo- 
log  dem  terminalen  Bliitbeustande  von  Pistia,  der  auch  hier  auf  das 
Grundblatt  und  auf  das  einzige,  aber  laterale  Laubblatt  des  Bliithen- 
sprosses  folgt;  es  ist  kein  neuer  Spross,  sondern  nur  eine  des  termi- 
nalen Laubblatts  der  Lemnaceen  wegen  lateral  erfolgende  Fortsetzung 
des  vegetativen  Sprosses. 

Dass  nianche  Botaniker  aus  dies^n  lauge  bekannten  Tliatsachen 
noch  immer  nicht  die  tjberzeugung  von  der  Existenz  terminaler  Blittter 
und  selbststiindiger  Sprossglieder  gescbopft  haben,  kann  ich  mir  nur 
durch  den  eingewurzelten  Conservativismus  erklaren,  mit  dem  sie 
an  vererbten  Vorstellungen  der  vulgiiren  Morphologie  hángen.  Zweifel- 
hafte  und  irrige  Folgerungen  aus  der  Entwickelungsgeschichte,  welche 
den  traditionellen  Anschauungen  entsprecben,  werden  oft ,  und  gern 
gezogen,  aber  wo  die  Entwickelungsgeschichte  wie  hier  zu  einer 
Keform  der  Grundanschauungen,  deren  diese  dringend  bediirftig  sind, 
ordentlich  auifordert,  da  geht  man  iiber  sie  hinweg,  als  ob  sie  gar 
nichts  zu  bedeuten  hatte.  — 

Das  zarthiiutige,  schuppeníorniige  oder  sackartig  geschlossene 
Blatt  am  Grunde  des  Bliithcnstandes  von  Lenma  und  Spirodcla  er- 
achtet  Engler  ganz  richtig  als  gleichwerthig  der  Spatha  der  Araceen, 


42  XL.   J.  L.  Celakovský: 

die  zwei  Staubgefásse  und  das  unicarpellare  Pistill  als  ebensoviele 
monomer  reducirte  Bliithen  einer  kleinen,  dem  Aroideenkolben  ent- 
sprecbenden  Inílorescenz.  leh  stimme  dem  bei  imd  mochte  den  Ver- 
gleich  mit  dem  Bliithenstand  von  Pistia^  in  deren  Náhe  nach  allem- 
Vorhergehenden  die  Lemnaceen  als  stark  reducirte  Lebeformen  sich 
abgezweigt  haben,  noch  genauer  ausfiihren.  Bei  Pisfla  stebt  das  Car- 
pell  der  einzigen  weiblichen  Bliithe  am  Grunde  der  Kolbenaxe  gegen- 
iiber  der  Spathamediane,  die  kleine  quirlige  Gruppe  von  mánnlichen 
Bliithen  dariiber  auf  der  Medianseite  der  Spatha,  mit  welcher  die 
Kolbenaxe  vereinigt  ist.  Dieselbe  Stellung  gegen  den  Riicken  der 
Spatha  haben  auch  die  2  mánnlichen  Bliithen  der  Lemna,  das  Pistill 
steht  auf  der  Gegenseite. 

Einen  Einwand  gegen  diese  Gleichstellung  und  gegen  die  Deu- 
tung  der  Staubgefásse  und  des  Pistills  von  Lemna  als  ebensoviele 
Bliithen  scheint  aber  die  Entwickelungsgeschidite  abzugeben.  Es  ent- 
stehen  nach  Hegelmaier  zuerst  nacheinander  die  beiden  Staubgefásse, 
dann  die  Spatha  und  zuletzt  das  Pistill.  Demnach  scheinen  die  Staub- 
gefásse am  Bliithenspross  tiefer  zu  stehen  als  das  Pistill,  also  eher 
nach  Art  und  Weise  einer  Zwitterbliithe,  wofíir  auch  Hegelmaier  in 
der  Folge  (Bot.  Zeitg.  1871)  das  Ganze  gehalten  hat.  Denn  es  ist 
ganz  unwahrscheinlich,  dass  der  Bliithenstand  von  Lemna,  nachdem 
diese  mit  Plstia  nahé  verwandt  ist,  zwei  untere  mánuliche  und  eine 
obere  (etwa  terminále)  weibliche  Bliithe  haben  konnte,  nachdem  nicht 
nur  bei  Pistia  sonderu  bei  allen  Araceen  mit  Bliithen  getrennten 
Geschlechts  gesetzmássig  die  weiblichen  Bliithen  am  Kolben  tiefer 
stehen,  und  die  mánnlichen  weiter  obcn.  Allein  dieser  scheinbare  Wider- 
spruch  erklárt  sich  damit,  dass  hier,  wie  auch  soust  ofter,  die  Ent- 
stehungsfolge  nicht  genau  der  morphologischen  (ráumlichen)  Reihen- 
jolge  entspricht,  was  sclion  damit  bewiesen  wird,  dass  auch  die  Spatha, 
welche  zu  allererst  angelegt  werden  solíte,  erst  nach  den  Staubgefássen 
auftritt.  Die  Axe  des  Bliitheustaudes  ist  námlich  auf  ein  Minimum 
verkii)'zt,  sodass  die  mánnlichen  Bliithen  mit  den  weiblichen  zusam- 
menriicken,  die  ersteren,  welche  eigentlich  hoher  stehen  sollten,  eilen, 
wie  ófter  die  mánnlichen  Orgáne,  in  der  Anlage  und  Entwickelung 
voraus,  die  Spatha,  die  am  tiefsten  steht,  folgt  nach  und  zuletzt  er- 
scheint  verspátet  die  nach  ihr  kommende  weibliche  Bliithe. 

Was  endlich  den  vegetativen  „Beispross"  betrifft,  der  sich  ober- 
halb  des  Bliithenstandes  in  der  Tasche  meist  noch  vorfindet  und 
gleichwie  ein  Abschnitt  an  der  Basis  der  Anlage  des  ersten  lángeren 
Staubgefásses  auftritt,    so  konnte  man  geneigt  sein,  ihn  fiir  identisch 


Der  phylogenetisclie  Eiitwicklungsgang  der  Bliithe.  43 

mit  (lem  verkumnieiten  gewohnlichen  geminderten  Sprosse  der  nicht 
bluhenden  Pflanze  zii  halten,  welcher  mit  der  Anlage  der  mánnlichen 
Bliithe  congenital  vereinigt  sich  erliebt  imd  daiin  von  letzterer  sich 
abtreimt;  iioch  wahrsclieinlicher  aber  ist  es  mír,  dass  er  einer  der 
verkiimmerten,  sterilen  Bliithenanlagen  gleichwerthig  ist,  welche  bei 
Pisťm  an  der  Basis  der  mánnlichen  Bliithen  sich  bilden.  ^^) 

Die  vulgáre  Morphologie  mnss  eine  grosse  Schwierigkeit  darin 
finden,  ein  einzelnes  Staubgefáss  wie  hier  bei  den  Leranaceen  als 
Bliithe  anzusehen.  Das  Pistill,  auch  wenn  es  wie  hier  monomer  (uni- 
carpellár )  ist,  kana  sie  eher  nach  der  Schablone  als  Bluthe  verstehen, 
weil  sie  hier  eine  Axe  annimmt,  um  welche  sich  das  Carpell  ring- 
fórmig,  also  seitlich,  erheben  kann. 

Das  geht  aber  bei  dem  Stanbgefiiss,  das  man  nothgedrungen  als 
reducirte  Bliithe  anschen  muss,  nicht  an.  Man  muss  es  im  Sinne  jener 
Morphologie,  die  von  terminalen  Bláttern  nichts  wissen  will,  entweder 
als  pollenbildende  Axe  (Kaulom)  ansehen  oder  eine  rudimentare  (ent- 
wickelungsgeschichtlich  nicht  nachgewiesene)  Axe  supponiren,  an  der 
das  Blatt  pseudoterminal  entsteht.  -^)  Aber  das  pseudoterminale  Blatt  ist 
hier  eine  Fiction  und  die  pollenbildende  Axe  ist  ein  phylogenetisches 
Unding.  Ihre  Vertheidiger  haben  zwar  auch  schon  die  Hypothese 
aufgestellt,  dass  an  einer  solchen  Axe  friiher  Staubbliitter  gewesen 
sind,  welche  aber  unterdriickt  worden  seien,  womit  die  PoUenbildung 
in  die  Axe  aufgenommen  wurdo.  Diese  nebelhafte  Hypothese  verliert 
aber  allen  Halt,  wenn  beachtet  wird,  dass  die  angeblichen  Pollenaxen, 
wie  hier  bei  den  Lemnaceen,  ganz  denselben  Bau  und  Zusammen- 
setzung,  dieselben  2  zweifácherigen,  selbst  nach  einer  Seite  orientirten 
Theken  u.  s.  w.  aufweisen,  wie  andere  angiosperme  Staubgefásse  von 
unzweifelhafter  Blattnatur,  und  somit  die  Eigenthiimlichkeiten  ihres 
Baues  wieder  von  Staubblattern  geerbt  haben.  Wáren  nach  jener 
Hypothese  pollenbildende  Axen  moglich,  so  wiirden  sie  zweifelsohne 
anders  aussehen  und  anders  gebaut  sein  wie  Staubblatter. 

Die  Lemnaceen  sind  gerade  ein  sehr  vorziigliches  Objekt,  an 
welchem  die  morphologische  Bedeutung  der  aus  einem  einzigen  Staub- 
gefíiss  bestehenden  Bliithen,  welche  auch  soust  noch  (bei  Najas,  Za- 
nicheUia,    Bianim,    Arisarum,    Casuarina   etc.)    wiederholt    gefunden 


-^  EicHLER  liatte  schon  deu  nicht  weiter  bigríindeten  Einfall,  dass  man 
den  Beispross  „vielleicht  als  eine  durch  den  Druck  gogen  die  Decke  der  Spross- 
tasche  abortirte  Bluthe  betrachten  konnte."  Freilich  der  Druck,  mit  dem  Eichler 
80  gern  operirte,  spielt  auch  hier  keine  RoUe. 

'^^)  Eichler  Bliithendiagramme  I.  S.  79. 


44  XL.   L.  J.  Čelakovský: 

werden,  klar  demonstrirt  werden  kann.  In  der  mannlichen  Bliitlie  von 
Pistia  sind  nach  Engler  zwei  Staubblátter  zu  einem  Synadrium  ver- 
einigt,  áhnlicli  also  wie  die  zwei  Staubblátter  von  Cymodocea  aequorea, 
oder  wie  die  2  Staubfáden  von  Gnetum,  sie  bilden  ein  Doppelblatt, 
welclies  zur  Bliithenaxe  terminál  steht.  Wir  wissen  aber  jetzt,  belehrt 
durch  das  Studium  abnormaler  Doppelblatter,  dass  ein  Doppelblatt 
zuletzt  in  ein  vollkommen  einfaclies  Blatt  ubergehen  kann;  ein  ternii- 
nales  Doppelblatt  kann  somit  auch  in  ein  terminales  einfaches  Blatt 
ubergehen,  was  fiir  die  Ableitung  von  Lemua  aus  Pistia  sicher  der 
Fall  ist,  wenn  anders  wirklich  bei  Pistia  ein  Synandrium  existirt. 
Da  am  mannlichen  Bliithenspross  sonst  keine  anderen  Phyllome  ent- 
wickelt  sind  als  das  terminále  Staubblatt,  so  ist  auch  die  „A.xe,"  zu 
welcher  letzteres  terminál  ist,  die  denkbar  einfachste,  d.  h,  ein  ein- 
ziges  Stengelglied,  und  dieses  mit  dem  terminalen  Blatt  ein  Spross- 
glied.  Der  Bliithenspross  ist  auf  ein  pollenbildendes  Sprossglied 
reducirt.  Nun  ist  es  interessant,  dass  der  vegetative  Spross  von  Lemna 
(ohne  Grundblatt),  morphologisch  (nicht  physiologisch)  betrachtet, 
dasselbe  Gebilde  ist,  wie  die  mánniiche  und  wie  die  weibliche  Bliithe 
der  Lemnaceen;  denn  alle  drei  sind  auf  ein  Sprossglied  reducirte 
Sprosse  mit  terminálem  Blatte,  welches  in  der  mannlichen  Bliithe 
als  Staubblatt,  in  der  welblicheii  als  Fruchtblatt,  an  dem  vegetativen 
Sprosse  aber  als  terminales  Laubblatt  ausgebildet  (wie  man  sagt, 
metamorphosirt)  ist;  und  alle  diese  Sprossglieder  sind  nur  verschie- 
den  metamorphosirte  Wiederholungen  des  Embryonalsprosses  der 
Lemnaceen. 

In  der  Morphologie  klárt  ein  wohlverstandener  Fall  andere,  viel- 
leicht  weit  abliegende  Fálle  auf.  So  kann  auch  das  aufgeklárte  Staub- 
gefáss  der  Lemnaceen  zmn  Verstiindniss  und  zur  Bestatigung  des 
Verstándnisses  der  weiblichen  Bliithen  jener  Coniferen  beitiagen, 
welche  nur  aus  einem  einzigen  Ovulum  'Podocarpeen,  wahrscheinlich 
auch  Araucaria  und  Agathis)  bestehen;  denn  diese  Bliithe  ist  in 
gleicher  Weise  ein  auf  ein  Sprossglied  reducirter  Spross,  das  Ovulum 
das  monomer  reducirte  Fruchtblatt  auf  einem  sehr  rudimentáren,  wie 
am  Staubgefáss  von  Lemna  vom  Blatt  nicht  deutlich  abgesetzten 
Stengelglied. 

Wie  einfach  und  praecis  demonstrativ,  von  gesuchten  Hypo- 
thesen  frei  ist  die  Darstellung,  welche  sich  uns  hier  aus  der  zuerst 
von  Englkr  angebahnten  Vergleichung  der  Lemnaceen  mit  Pistia^  aus  der 
Verglcichung  ihrer  Embryologie  und  Entwickelungsgeschichte  ergeben 
hat.  leh  hábe  mich  desshalb  bei  dieser  kleinen  Familie  so  lange  auf- 


Der  phylogenetische  Entwicklungsgang   der  Bliithe.  45 

gehalten,  weil  sie  in  Folge  ihrer  Reductionen  iii  den  Blůthen  wie  im 
vegetativen  Theile  ungemeiii  wichtige  und  giit  verbiirgte  Aufschlusse 
íiber  maiíche  andere  analoge  Gestaltungen  zu  gebeii  im  Stande  ist. 

Helobiae.  In  dieser  natiirlichen,  aus  mehr  Familien  als 
die  friiheren  Reihen  besteheuden  Gruppe  ist  die  Zalil  der  Sexualquirle 
z.  Tli.  noch  grosser  als  3,  von  Gattung  zu  Gattung  wechselnd,  also 
áhnlicli  wie  bei  den  Principes.  Dies  ist  der  Fall  bei  den  AI  i  s ma- 
ce en,  Butomaceen,  Juncagineen,  Ap  ouogetoneen  und 
Hydrocharitaceen;  Frucbtblattkreise  sind  hier  in  der  Regel 
zwei  drei-  oder  2-záhlige,  manchmal  noch  mehrere  (Hydrocharitaceae), 
oder  die  zahlreichen  monomeren  Pistille  sind  sogar  noch  spiralig  an- 
geordnet  (manche  Alisinaceen),  doch  kann  das  Gynoeceum  auch  auf 
nur  einen  3-záhligen  Kreis  herabgehen  {Scheuchseria,  Aponogefon), 
oder  es  kann  der  áussere  Kreis  verkiimmert  und  steril  sich  ausbilden 
(Triglochin).  Das  typische  pentacyklische  Diagramm  wird  in  diesen 
Familien  nur  selten  erreicht  (z.  B.  bei  Scheuchzeria).  Wie  die  Carpelle, 
so  liaben  auch  die  Staubblátter,  weim  zahlreich,  in  seltenen  Fiillen 
(manche  AUsmaceen,  wohl  auch  Limnocharis)  spiralige  Anordnung 
bewahrt,  auch  sonst  ist  bei  cyklischer  Anordnung  die  Quirlzahl  noch 
grosser  (3,  4  und  mehr  Quirle),  es  kommen  aber  auch  die  typischen 
2  Quirle  vor  (besonders  Butomaceen  und  Juncagineen),  schliesslich 
tritt  Reduction  auf  einen  Kreis  ein.  Der  áusserste  oder  einzige  Kreis 
besteht  manchmal  noch  aus  6  Gliedern,  welche  nieist  paarweise  vor 
den  Sepalen  genáhert  stehen. 

Ausserdem  kommen  noch  manchmal  ausserhalb  des  normalen 
Androeceums  oder  um  den  Fruchtknoten  herum  {Limnocharis,  Sfra- 
tiotes)  Kranze  von  driisigen  Fáden  vor,  die  man  wegen  ihrer  spáten 
Entstehung  als  blosse  „Discuseffigurationen"  gedeutet  hat,  in  denen 
ich  aber  nur  sehr  reducirte,  abgeschwachte,  daruin  so  verspatete 
Staminodien  erblicken  kanu.  Nach  Rohrbach  ^^)  sind  sie  niimlich  im 
regelmássigsten  Falle  in  2  alternirenden  Quirlen  angeordnet,  jeder 
Quirl  aus  3  viergliedrigen  Querzeilen;  der  episepale  Quirl  eutsteht 
friiher  als  der  epipetale,  welcher  aber  mehr  nach  aussen,  gegen  die 
Petala  verschoben  ist.  Ich  zweifle  hiernach  nicht,  dass  die  zwei 
Quirle  der  Discusfáden  stark  reducirte,  im  Schwinden  begriffene 
Staminalquirle  bedeuten,  deren  Glieder  áhnlich  wie  das  reducirte 
Perigon   von   Eriopliorum   und    wie    die   Perigonblátter  (und    oberen 


^'^)  Beitráge  ziir  Keiintniss  einiger  Hydrocharideen.  Abb.  d.  naturf.  Ges.  zu 
Halle  1871. 


46  XL.    L.  J.  Celakovský: 

Hochblatter)  von  Typha  colhiteral  zertheilt  oder  positiv  dedoublirt 
sind.  Dafiir  spricht  auch  Bdchenaus  Beobachtung  10 — 1 1-manniger 
Bliithen  von  Butomus,  in  welclieii  die  1  2  ilberzahligen  Staubblátter 
deutlich  unterhalb  des  nornialen  liusseren  6-máDnigen  Staminal- 
kreises  inserirt  auftraten,  und  zwar  genau  episepal,  entsprechend  dera 
episepalen  Staminodialquirle  (Discus)  von  Stratiofes.  Eichler  wendete 
zwar  gegen  Buchenau's  Ansicht  ein,  dass  ein  unterdriickter  episepaler 
Staminalkreis  gegen  das  Alteniationsgesetz  verstossen  wurde,  weil 
der  folgende  6-zálilige  Staubblattkreis  einem  ebenfalls  episepalen 
3-zahligen  Kreise  aequivalent  ist,  und  glaubte  deswegen  jene  acces- 
sorischen  Staubgefásse  damit  erkláren  zu  sollen,  dass  ausnahmsweise 
statt  paarigen  Dedoublements,  welches  er  fiir  den  nonnalen  ausseren 
Staminalkreis  annahm,  Spaltung  in  3  Theile  erfolgte,  von  denen  der 
dritte  mittlere  Theil  nach  aussen  gedriingt  wurde.  Das  ist  aber  eine 
blosse  Vermuthung  und  es  erklart  sich  diese  Storung  der  Alternation 
nach  meiner  Ansicht  damit,  dass  von  den  beiden  sonst  ganz  geschwun- 
denen  Staminalkreisen  atavistisch  ein  bis  2  Glieder  des  episepalen 
Kreises  wieder  zum  Vorschein  kommen,  wáhrend  der  epipetale  Kreis 
unterdriickt  bleibt.  Auch  bei  Hydrocharis  sind  diese  zwei  Kreise  als 
Staminodien  vorhanden,  der  episepale  aus  3  einfachen  oder  dedoubli- 
renden  Staminodien,  der  epipetale,  wieder  nach  aussen  Terschobene 
in  Vereinigung  mit  den  Blumenbláttern  und  aus  deren  Basis  ent- 
stehend.  Eichler  hielt  diese  epipetalen  Staminodien,  die  A.  Braun 
ganz  riclitig  als  solche  aufgefasst  hatte,  fiir  blosse  paracorollinische 
Anhángsel  der  Petalen.  Nachdem  aber  selbst  wohlausgebildete  epipe- 
tale Stamina  und  ihnen  infraponirte  Petalen  aus  gemeinsamen  Prim- 
ordien  entstehen  konnen,  so  ist  es  nicht  zu  verwundern,  dass  die 
abgeschwáchten  und  nach  aussen  verschobenen  epipetalen  Staminodien 
mit  den  Petalen  congenital  vereinigt  erscheinen.  Eben  deshalb,  weil 
in  der  mánnlichen  Bliithe  von  Hydrocharis  die  2  Staminalkreise  wolil 
entwickelt  sind,  haben  auch  deren  Petalen  kein  „Honigsschiippchen," 
wie  in  der  weiblichen  Bliithe,  was  noch  mehr  fiir  die  staminodiale 
Nátur  dieser  scheinbaren  Anhíingsel  der  Blumenblatter  spricht. 

Ein  vielbláttriges  Perigon,  wie  bei  Phytelephas  unter  den  Prin- 
cipes,  kommt  hier  nirgends  mehr  zur  Ausbildung,  vielmehr  ist  ein 
dicyklisches  Perianth  (P3  +  3  oder  P2  -f  2)  die  Regel,  welche  nur 
die  Ausnahme  zulásst,  dass  der  innere  Kreis  sammt  den  supraponirten 
Staubgefássen    schwindet    {Triglochin  montevidensis  nach  Seubertj ''') 

^')  BucuKNAu  faud  hier  den  iiiiiereu  Kreis  sammt  iuuereu  Staubbláttern  nur 


Der  phylogenetische  Entwicklungsgang  der  Blúthe.  47 

oder  durch  die  Sexualblátter  (bei  HalopMld)  ersetzt  wird.  Beide  Pe- 
rigonkreise  sind  nur  bei  den  Juncagiueen  gleicliartig  und  kelchartig, 
bei  den  Alismaceen,  Butomaceen  und  Hydrocharitaceen  ist  der  áussere 
kelchartig,  der  innere  kronenartig.  Die  Homoeochhamydie  der  Junca- 
giueen ist  offenbar  urspriinglicher,  die  Heterochlamydie  durch  spatere 
Differenzirung  der  Kreise  entstanden. 

Besondere  Reductionen  der  Bliithentheile  zeigen  aber  Lilaea 
und  Aponogeton.  Die  Zwitterbliithe  von  Lilaea  hat  nur  ein  zartes 
vorderes  Perigonblatt  (auch  als  Deckblatt  gedeutet),  ein  dariiber  st> 
hendes  Staubblatt  und  ein  nach  hinten  fallendes  Carpid.  leh  mochte 
diese  Bliithe  von  einer  dimeren  Juncagineenbliithe  (nach  Art  von 
Tetroncium)  ableiten,  in  welcher  die  unteren,  lateralen  Bluthenhull- 
bhitter  und  Stamina  geschwunden  sind  (wie  bei  Euppia),  ebenso  die 
ausseren  (bei  Triglochin  schon  rudimentaren)  Carpiden,  von  den  me- 
dianen  Theilen  aber  nur  das  vordere  Perigonblatt  und  Staubblatt  und 
das  hintere  Carpid  sich  wirklich  entwickelt  hat. 

Aponogeion  hat  meist  nur  2  nach  vorn  gerichtete,  corollinische 
Bluthenhiillblatter,  seltener  3  oder  nur  eines ;  nach  ihrer  Stellung,  da 
sie  in  der  tetracyklischen  trimeren  Bliithe  mit  den  ausseren  Staub- 
bláttern  und  Carpiden  alterniren  und  nach  I  oder  |  gestellt  sind, 
entsprechen  sie  den  Kronblattern  der  Alismaceen  und  Butomaceen, 
mit  denen  die  Gattung  wohl  náher  verwandt  ist,  somit  muss  der 
áussere  kelchartige  Kreis  als  geschwunden  betrachtet  werden.  Mit 
ihm  wáre  die  Bliithe  der  meisteu  Arten  pentacyklisch,  wáhrend  bei 
A.  distachyus  die  Žahl  der  Carpiden  (bis  6)  und  die  Žahl  der  Quirle 
grosser  ist  und  offenbar  eine  áltere  Bildung  anzeigt. 

Was  die  Phylogenie  des  kurz  besprochenen  natiirlichen  Familien- 
complexes  betrifft,  so  kann  dieselbe  nicht  anders  beurtheilt  werden 
als  diejenige  der  Palmen  oder  der  Araceen.  Wenn  bei  den  Palmen 
die  polyandrischen  Bliithen  ursprunglicher  und  álter  sind  als  die  pen- 
tacyklischen,  bei  den  Araceen  die  pentacyklischen  álter  und  urspriing- 
licher als  die  nackten  und  mit  geringerer  Žahl  von  Staubbláttern  be- 
gabten,  was  ja  auch  Engler  anerkennt,  so  muss  doch  das  Gleiche 
auch  fiir  die  Helobiae  Geltung  haben.  Da  die  Familiengruppe  natiir- 
lich  ist  und  verwandte  Typen  in  sich  begreift,  so  miissen  diese  Fa- 
milien  nach  riickwárts  in  einer  gemeinsamen,  vielleicht  weit  zuriick- 
liegenden  und  wie  alle  solche  Stammformen   nicht   mehr  existirenden 


kleiner,  doch  biswoilHn  verkiimmert,  er  will  aber  die  Moglichkeit  nicht  bestreiten, 
d.iss  er  eventuell  auch  ganz  uuterdrúckt  werdeu  kann. 


48  XL.    L.  J.  Celakovský: 

Stammfonn  zusaminenlaufeii  mul  ihreii  Ursprung  genommen  haben. 
Wenn  wir  einen  genetischen  Ziisammenhang  unter  den  Organismen 
áhnlicher  Bildung  annelimen  (und  an  dem  zweifelt  wolil  Niemand  mehr), 
so  inuss  die  Stainmform  uiibestimmt  viele  Sexualblátter  gehabt  haben, 
weil  sonst  die  zalilreichen  Sexualblátter  vieler  Helobiae  unerklárlich 
blieben,  ja  jene  Sexualblátter  miissen  zuniichst  spiralig  angeordnet 
gewesen  sein,  weil  wir  noch  Spuren  dieser  Anordnung  ira  Gynoeceum 
und  Androeceum  der  Helobiae  finden.  Denn  zur  Annabme  einer  arm- 
blatterigen  Stammform,  etwa  einer  tricyklisclien,  die  in  spateren  Ge- 
nerationen  neue  Cyklen  binzugebildet  hátte,  liegt  kein  triftiger  Grund 
Yor,  wogegen  uns  auf  Scbritt  und  Tiitt  Thatsachen  der  Bliitlien- 
morphologie  begegnen,  die  wir  nicbt  anders  denn  als  Ergebnisse  von 
Reductionsvorgángen  uns  erkláren  konneu.  Eine  geringe  Zábl  ist  auch 
eine  bestimmte  Zábl  und  um  so  constanter,  je  bestimmter  sie  ist, 
die  unbestimmte  ist  variabler.  Wenn  Engler  die  grossere  Variabilitát 
in  den  Zablenverbáltnissen  einer  Familie  als  Anzeicben  holieren  Alters, 
die  grossere  Constanz  und  Bestimmtheit  als  Zeicben  einer  weiter 
íbrtgescbrittenen  Bildung  betrachtet,  so  stimme  icb  dem  sehr  gern  bei, 
aber  dem  widerspricht  gar  nicbt,  dass  die  grossere  Žahl  der  Glieder 
und  Quii-le  auf  ein  hoheres  Alter  hindeutet,  da  sich  ja  eine  solche 
gerade  in  den  Familienreihen  mit  scliwankenden  Zablenverbáltnissen, 
wie  gerade  hier  bei  den  Helobiae,  findet.  Wenn  Engler  sagt,  die 
mehrzáhlige  und  die  minderzálilige  Bliithenform  in  einem  Verwandt- 
schaftskreise  konnten  neben  einander  entstanden  sein,  so  kann  ich 
das  nur  so  verstehen,  dass  eine  bestinnnte  minderzáhlige  Bliithe  neben 
einer  bestimmten  mehrzáhligen  Blúthe  entstanden  sein  kann.  Das  ist 
ganz  richtig,  aber  die  minderzáhlige  Bliithe  muss,  wenn  sie  mit  einer 
mehrzáhligen  wirklich  verwandt  ist,  sei  es  auch  nur  mittelbar,  durch 
eine  Reihe  von  Zwischenformen  schliesslich  doch  von  einer  mehr- 
záhligen Bliithe  abstammen,  von  der  zuletzt  auch  die  gewisse  mehr- 
záhlige Bliithe,  ohne  die  Žahl  ihrer  Glieder  und  Quirle  viel  geándert 
zu  haben,  sich  herleitet. 


Wáhrend  die  bisher  besprochenen  Familien  der  Helobiae  durch 
ein  gut  entwickeltes,  oft  differenzirtes,  selten  theilweise  reducirtes 
Perigon  sich  auszeichnen  und  uberhaupt  seltener  Reductionen  unter 
das  Niveau  einer  pentacyklischen  Bliithe  aufweisen,  so  ist  in  der  Familie 


Der  phylogeuetische  Entwicklungsgang  der  Bluthe.  49 

der  Najadeen  (oder  Najadaceen  Eichler '*-)  non  Magaus)  eine  immer 
weiterfortsclireitende  Yereinfaclmng  der  Blutheund  namentlicli  aucli  eine 
Reduction  der  BluthenhuUe  zu  bemerkeu.  Die  vollkommenste  Bliithe, 
die  bei  Potamogeton  vorkomiut,  ist  pentacyklisch,  im  Perigon  und 
Androeceum  dimer,  im  Gynoeceum  tetramer  (P2  ^2  A2  +  2  G4). 
Es  werden  zwar  hauíig  die  Perigonblátter  fiir  blosse  Connectivex- 
crescenzen  der  Antheren  angesehen,  so  von  Eichler,  dem  Ascherson 
íblgt.  leh  halte  jedoch  mit  Hegelmaier,  dem  aiich  Engler  geneigt  ist 
beizustimmen,  die  Perigonschuppen  von  Potamogeton  fiir  selbstíindige 
Bliitter,  wenn  sie  auch  mit  den  sitzenden  Antheren  am  Grunde  zusam- 
menhangen ;  sie  erscheinen  entwickelungsgeschichtlich  ganz  selbstándig, 
vor  den  Antheren,  was  zu  einer  Excrescenz  der  letzteren  durchaus 
nicht  passt. 

Eichler  hatte  fiir  seine  Ansicht  nur  den  Grund,  dass  auch  die 
Antheren  von  Ruppia  am  Grunde  ihrer  Riickseite  ein  mehr  oder 
weniger  deutliches  Schiippchen  besitzen,  welches  unzweifelhaft  eine 
Connectiveffiguration  sel. 

Sodann  berief  er  sich  auf  gelegentlich  auftretende  3-  und  2zahlige 
Blílthen  (nach  Magnus),  in  welchen  die  Staubgefasse  auch  immer 
uber  den  Perigonblattern  stehen,  wilhrend  sie  sich  mit  einem  selb- 
standigen  Perigon  kreuzen  miissten.  Was  Ruppia  betriíft,  so  sehe  ich 
nirgends  einen  Beweis  der  „unzweifelhaften  Connectiveffiguration" 
und  halte  auch  bei  dieser  die  unter  den  Antheren  stehenden  Schiipp- 
chen fiir  Perigonblátter,  die  nur  mehr  reducirt  und  im  Schwindeu 
begriífen  sind,  daher  auch  erst  nach  den  Staubbláttern  und  aus  deren 
Grunde  sich  bilden,  etwa  wie  die  Blumenblátter  der  Primulaceen. 
Die  Bliithe  ist  auf  nur  2  Antheren  mit  ihren  áusseren  Schiippchen 
reducirt,  welche  nach  Ascherson  ^■^)  medián  stehen;  das  trausversale 
erste  Paar  von  Potamogeton  ist  also  sammt  den  Perigonbláttchen  bei 
Ruppia  geschwunden,  Das  ist  nichts  so  Befremdliches,  wenn  man  sich 
an  Lilaea  erinnert,  sowie  daraii,  dass  bei  Triglochin  montevidensis 
{striata)  der  eine  (dort  innere)  Perigonkreis  sammt  den  superponirten 


^^j  Wenn  ich  die  Benennuug  Najadeaf,  Orchideae  etc.  nach  alter  Weise 
gebrauche,  so  geschieht  es,  weil  dieselbe  fiir  deu  gewohnlichen  Gebrauch  bequer 
mer,  kiirzer  und  eingebiirgerter  ist  als  der  schwerfálligere  uuiťorniirte  Name 
Najadaceae,  Orchidaceae,  womit  die  Berechtigung  dieser  Uniformitát  der  Familiea- 
namen  {sMÍoceae)  in  einem  streng  systematischeu  Werke  nicht  bestritten  werden  soli. 
\  ^^)  EiCHLEu  nennt  und  zeichnet  úi'.  transversal,   wie  mir  scheint,   irrig;    da 

die  Antheren  in  2  fast  ganz  getrennte  Hálften  (Theken)  getheilt  sind,   so  ist  ein 
Irrthum  im  Zusummeníassen  der  zu  einander  gehoreuden  Hálfteu  leicht  moglich. 

Mathematisch-naturvvissenschaftliche  Classe.  189C.  4 


50  XL.   L.  J.  Celakovský: 

Staubgefássen  (nach  Buchenau)  verkummern  und  (nach  Seubert)  aiich 
ganz    schwinden   kann.    Die  2zahligcn  Bliithen  von  Potamogeton  sind 
dann  ebenso  mit  gelegentlicher  Unterdruckung    zweier  Perigonblátter 
und  der  ihnen  supraponirten  Antheien    der   4zahligen   Bluthe   zu  er- 
kláren;  die  3zahligen  sind  aber  eine  Modification  der  2zahligen    und 
weisen    (ebenso    wie   die  Szahligen  Bliithen    von  AUhenia)    auf  einen 
iilteren  trimeren  Typus  zuriick,    von   dem  auch    die   Najadeen  ausge- 
gangen  sind.  Auch  unter  den  Dicotyledoneen  tinden  sich  solche  redu- 
cirte  ozáhlige,    raitunter    auch    2zahlige    Bliithen   mit   3   oder  2  den 
Perigonblattern  superponirten  Staubbliittern,    so   bei  Urticaceen,   Mo- 
reen,  Chenopodiaceen,  Aniarantaceen,  Santalaceen,  Visceen,  die  Eiuhler 
im  II.  Theile  seiner  Diagranime  selbst  auffuhrt.    Unter  den  Najadeen 
selber   hat  Althenia   in   der   weiblichen   Bliithe   3  exquisite   Perigon- 
blátter und  3  innen  vor  diesen  stehende  Pistille;  in  der  mánnlichen 
Bluthe  aber  umhiillt  ein  3-záhniges   Perigon   (in  welchem  3  Perigon- 
blátter   hoch    hinauf   vereinigt   sind)    eutweder   3  zvveifácherige,   der 
Lange   nach   zu  einem   Synandrium  verwachsene,   wohl  auch  vor  den 
Záhnen  stehende  Antheren,  oder  eine  centrále,   in   der  Verlángerung 
der  Bliithenaxe  stehende  einfácherige  Authere.  Es  ist  mir  nicht  zweifel- 
haft,  dass  diese  trimeren   dicyklischen  Bliithen    durch   Trennung   der 
Geschlechter   und   durch   Schwinden   von  Cyklen  aus  einem  pentacy- 
klischen   Typus   wie   Potamogeton  reducirt   worden  sind,    womit  sich 
die  Superposition   der  Kreise   wie  in  den  2-  und  3-záhligen  Potamo- 
í/eíon-Bliithen  am  natiirlichsten  erklárt.  Der  Vergleich  der  triandrischen 
Bliithen  von  Althenia  mit  den  monandrischen  derselben  Gattung  gibt 
auch    wieder   eine   Aufklárung    uber   die   Bedeutung    des    terminalen 
Stamen.    Wie   schon   bemerkt,   kann  ein  aus   der  Vereinigung  zweier 
oder  dreier  Blátter  hervorgegangenes  Doppel-  oder  Tripelblatt  durch 
Reduction  in  ein  einfaches  Blatt  iibergehen ;  hier  sind  nun  bei  einigen 
Arten  3  Stamina   zu   einem  terminalen  Tripelblatt  vereinigt,    welches 
zwar  in  der  Fortsetzung    der    Axe    sich   bildet,    aber  dennoch  seiner 
Herkunft  nach   oťfenbar  kein   axiles   Gebilde  ist.    Wenn  bei  anderen 
Arten   von  Althenia   das  Tripelblatt   in  ein  einfaches   Blatt  iibergeht, 
so    wird    dieses    ein    terminales   Blatt    sein  miissen,    in  welchem  die 
6    urspriinglichen    Polleníácher     in    ein     centrales    Fach     sich    ver- 
einigt haben. 

Noch  náher  an  Potamogeton  hcran  tritt  Zanichellia.  Hier  sind 
noch  die  4  Carpelle  der  ersteren  in  der  weiblich  gewordenen  Bliithe 
erhalten;  ihre  Bliithenhiille  ist  zwar  ungetheilt  (ganzrandig),  und 
Magnus    glaubt    auch   aus   der    Entvvicklungsgeschichte  nachgewiesen 


Der  phylogeiietiscLtí  Eutwickluiigsgaug  der  BlútLe.  51 

zii  biiben,  dass  sie  mir  einem  iimfassenden,  geschlossenen  lUatte 
entspricht;  aber  der  comparative  Morphologe  kann  im  Hinblick  auf 
die  Potamogetonen  und  auf  Althenia  nicbt  zweifeln,  dass  diese  Hiille 
pbylogenetisch  der  Verscbmelzung  von  vier  oder  vielleicht  (nach 
Ruppia)  nur  zwei  urspríinglichen  Perigonbláttern  entspricht,  mag  sie 
auch  jetzt  ontogenetisch  wie  «in  Blatt  sich  betragen.  Die  mannliche 
Bliithe  von  Zanichellia  hat  aber  auch  schon  das  Perigon  verloren  und 
besteht  meist  aus  nur  einem  Staubbhitt,  welches  die  Obei  seite  seiner 
extrorsen  Anthere  dem  vorausgeLenden  Spathablatt  zukehrt  und  die 
Axe  beschliesst.  Nach  den  Untersuchungen  von  Magnus  entsteht  dieses 
Staubblatt  auch  terminál  aus  dem  Sprossgipfel.  Eiohler  bezweifelt 
das  aber,  weil  ihm  gtígenilber  bisweilen  eine  zweite  extrorse  Anthere 
augetroffen  wird.  leh  zweifle  jedoch  durchaus  nicht  an  der  Richtigkeit 
der  Beobachtung,  bestreite  aber  die  daran  gekniipfte  MAGíius'sche 
Deutung  der  Anthere  als  axiler  Bildung.  Im  Fallsich  namlich  zwei 
Stamina  bihlen  (wie  bei  Ruppia)^  so  entsteht  eines  oder  auch  beide 
natiirlich  lateral,  einander  gegeniiber,  findet  aber  Reduction  auf  ein 
Stamen  statt,  so  bildet  sich  dieses  terminál  aus  dem  Axenscheitel, 
bleibt  aber  gewiss  ein  Blatt  so  gut  wie  die  2  opponirten  Antheren. 
Wieder  ein  anderer  Beweis  fiir  die  Blattwerthigkeit  auch  des  termi- 
nalen  Stamen,  zugleich  eine  Widerlegung  der  Hypothese,  dass  sich 
letzteres  durch  die  Aufnahme  des  Pollengewebes  geschwundener 
Antheren  in  eine  Kaulomaxe  erklaren  lasse. 

Der  nachste  Úbergang  leitet  zu  Cymodocea  hiniiber.  Hier  ist 
das  Perigon  sowohl  in  der  miinnlichen  als  auch  in  der  weiblichen 
Bliithe  geschwunden,  die  Bliithen  sind  nackt  geworden,  nur  von  vege- 
tativen  Spathablattern  anfangs  geschiitzt.  Die  weibliche  terminále 
Bliithe  besteht  hier  aus  2  opponirten  monocarpiden  Pistillen,  und 
ganz  analog  auch  die  mannliche  terminále  Bliithe  aus  2  wenigstens 
im  ersten  Entwickelungsstadium  ebenfalls  opponirten  extrorsen  An- 
theren (nach  Bornet).  Diese  drehen  sich  aber  dann  so  in  seitliche 
Lage  zu  einander,  dass  sie  ihre  Oberseiten  dem  vorausgehenden 
Spathablatt  zuwenden,  wobei  sie  wiihrend  ihrer  Weiterentwickelung 
zu  einem  8-facherigen,  an  der  Spitze  gespaltenen,  termiualen  Doppel- 
staubblatt  (congenital)  verwachsen,  welches  dieselbe  Stellung  zur  vor- 
ausgehenden Spatha  zeigt  wie  das  terminále  Stamen  von  Zanichellia. 
Hier  geschieht  also  der  Úbergang  aus  zwei  Staubblattern  zu  einem 
terminalen  auch  schon  entwickelungsgeschichtlich,  womit  die  sonst 
unbegreiíiiche  Verdrehung  mit  gleiclízeitiger  Verwachsung  sich  erklárt. 
Auch    die   Pistille   der    weiblichen    Bliithe   fordei-n   zum   Nachdenken 

4* 


52  XL.   L.  J.  Celakovský: 

auf;  obzwar  sie  jedeš  in  2  fádliclie  Griffel  ausgehen,  so  bilden  sie 
sich  doch  aus  einem  einzigen  Fruchtblatt,  welches  danii  beiderseits, 
sich  theilend,  in  die  Griffel  auswáchst.  Dies  erinnert  genau  an  dle 
Bildung  der  zweinarbigen  Pistille  der  Gráser,  iiber  welche  ich  mir 
schon  friiher  '^*)  eine  eigene  Ansicht  gebildet  hábe,  auf  die  ich  noch 
zu  sprechen  komme.  Analog  jener  Ansicht  erklare  ich  mir  auch  die 
Bildung  zweier  Narben  am  einzigen  Fruchtblatt  von  Cymodocea^ 
námlich  nicht  durch  phylogenetische  Spaltung,  sondern  im  Gegen- 
theil  durch  Vereinigung  je  zweier  Carpelle  zu  einem  Doppelblatt, 
welches  dem  Doppelstaubblatt  derselben  Gattung  analog  sich  ge 
bildet  hat,  obwohl  dieser  Ursprung  nicht  mehr  so  deutlich  wie  beim 
Doppelstaubblatt  ist,  weil  die  entwickelungsgeschichtliche  Vereini- 
gung verloren  ging,  so  dass  dies  zunáchst  einfache  Carpell  erst  in 
der  Folge  zur  Bildung  zweier  Gipfeltheile  gelaugt  und  damit  seine 
Doppelblattnatur  documentirt.  Hiennit  gewinnen  wir  einen  schónen 
Anschluss  an  Euppia:  zwei  Antheren  und  4  Carpiden,  welche  aber, 
die  ersteren  noch  ontogenetisch  zu  einem  terminalen  Doppelstamen, 
die  letzteren  phylogenetisch,  zu  2  zweispitzigen  Doppelcarpiden  ge- 
worden  sind.  Bei  Halodule  sind  die  2  einfachen  Carpiden  schon 
perfekt,  námlich  Inarbig. 

Posidonia  schliesst  sich  in  anderer  Weise  an  die  Potamogetoneae 
an;  sie  hat  z.  Th.  noch  Zwitterbliithen  wie  diese,  aber  auch  kein 
Perigon  mehr  und  wie  Althenia  3,  aber  freie  Antheren ;  das  Gynoe- 
ceum  ist  aber  bereits  auf  ein  Carpid  reducirt.  Bei  den  Zostereen  sind 
die  eingeschlechtigen  Bliithen  auf  einzelne  (wieder  wie  bei  Cymodocea 
2-spaltige)  Carpelle  und  einzelue  Stamina  herabgesunken,  so  dass 
diese  in  den  Bliithen  (analog  den  Lemnaceen  unter  den  Spathifiorae) 
hóchst  reducirten  Abkommlinge  an  den  Schluss  der  ganzen  Familie 
(und  nicht  an  den  Anfang,  wie  es  oft  geschieht)  gestellt  werden 
sollten.  Dass  die  Bliithen  von  Zosteni  nicht  zwitterig,  sondei'n  monoe- 
cisch  sind,  geht  aus  dem  \'ergleich  mit  der  dioecischen  zweiten  Gattung 
Phyllospadix  mit  geniigender  Sicherheit  hervor. 

Es  bleibt  noch  die  Gattung  Najas  zu  besprechen,  welche  Magnus 
zum  Typus  einer  eigenen  Familie  (seiner  Najadaceen),  getrennt  von 
den  iibrigen  Najadeen  der  álteren  Schriftsteller  (seinen  Potamogeto- 
naceen),  erhoben  hat.  Die  mánuliche  Bliithe  hat  eine  terminále  An- 
there  wie  ZanicheUia  und  noch  genauer  wie  AUhenia;  dieselbe  ist  bei  N. 


"*)  Uber    den    Áhrchenbau   der  brasilianischen    Grasgattung  Streptochaeta. 
Sitzungsb.  d.  k.  bóhm.  Ges.  J.  Wiss.   11.  Jau.  188y. 


Der  phylogenetische  Entwickluiigsgang   der  Bliithe.  53 

minor  einfácherig  wie  die  von  AUhenia  jiliformis,  und  wenn  sie  4  im 
Kreuz  stehende  Fácher  besitzt  {Najas  major),  so  liegt  die  Annahme 
nahé,  dass  sie  aus  2  zweifácheiigen  Antheren  durch  deren  vollkom- 
raene  Vereinigung  entstanden  sein  koimte,  wie  die  6-fáchenge  von 
AUhenia  cylindrocarpa  durch  weniger  vollstandige  Verwachsung  dreier 
Antheren.  Nach  allem  Vorhergehenden  ist  auch  das  Stamen  von  Najas 
ein  terminales  Blatt  und  kein  Axengebilde.  Die  2  Hiillen  der  inann- 
lichen  Bliithe  entstehen  wie  einfache  Blátter  als  gleichformige  Kreis- 
wiilste,  was  aber  hier  ebensowenig  wie  bei  ZamchelUa  die  Moglichkeit 
ausschliesst,  dass  sie,  gleich  den  zwei  Perigonkreisen  von  Potamogeton, 
aus  je  zwei  Blattern  phylogenetisch  hervorgegangen  sein  konnten. 
Das  eiuzige  Carpid  schliesst  ein  basales,  aus  der  „Bliithenaxe"  empor- 
gewachsenes  Ovulura  ein  und  ist  entweder  nackt  oder  von  einer 
Bluthenhiille  umgeben,  welche  oben  niit  5  bis  6  Stachelzáhnen  ver- 
sehen  ist.  Die  2 — 4  Narben-  und  Stachelschenkel,  in  die  sich  ober- 
warts  das  Carpid  theilt,  sind  ebenso  wie  die  Naiben  von  Cymodocea 
und  Zostera  zu  beurtheilen,  als  Erbtheil  nach  ursprunglichen  2  bis 
4  Carpellen,  welche  im  Wege  der  Vereinigung  auf  ein  Carpell  re- 
ducirt  wurden.  Der  Umstand,  dass  die  Narbenzipfel  erst  spiiter  am 
oberen  Rande  des  Carpells  emporwachsen,  spricht  nicht  dagegen,  so 
wenig  wie  z.  B.  die  Entwickelung  der  Blattscheide  der  Equiseten 
gegen  ihre  Bedeutung  als  Bliitterquirl.  Die  Entwickelungsweise  lásst 
eben  bei  metaraorphen  und  reducirten  Gebilden  die  phylogenetische 
Herkunft  und  inorphologische  Bedeutung  sehr  oft  gar  nicht  mehr 
erkennen.  Alles  in  Allem  kanu  ich  an  den  Bliithen  von  Najas  nichts 
sehen,  was  nicht  auch  andere  Najadeen  (Potamogetoneen)  iihnlich 
besitzen  wiirden,  hóchstens  das  basale  Ovulum,  welches  aber  zur 
Abtrennung  der  Gattung  von  den  iibrigen  Najadeen  nicht  geniigt, 
da  z.  B.  bei  den  Aroideen  noch  grossere  Verschiedenheiten  in  der 
Placentation,  hángende  und  basilare  Samenanlagen  vorkommen.  Ich 
finde  daher  nach  der  hier  begriindeten  Auífassung  die  Aufstellung 
zweier  Familien  statt  einer  nicht  berechtigt,  trotzdem  dieselbe  von 
Kennern  wie  Ascherson  und  Englku  gebilligt  wird.^'^)  Magnus  hatte 
einen  Grund  dazu  zufolge  seiner  eigenthiimlichen  Ansicht  der  weib- 
lichen  Najasblutho.  Gemiiss  dem  Glaubenssatz,  dass  Alles,  was  terminál 
an  der  Axe  entsteht,  auch  axiler  Nátur  ist,  betrachtete  er  das  Ovulum 
und    das   Stamen   als   Axengebilde,    ersteres   als   echte   Knospe,   und 


^=)  Ich  wurde  die  Najadeen   {Najas)  nur  als  Unterfamilie    der  Najadaceen 
neb€n  den  Potamogetoneen,  Cymodoceen,  Zostereen  etc.  golten  lassen. 


I 

m'. 


54  XI.    L.  J.  Celakovský: 

deshalb  beide  als  homolog,  sodann  auch  das  Carpid  als  homolog 
der  inneren  BlutlienliiiHe  der  mánnlichen  Bliithe,  also  aucli  als  Bliithen- 
hiille.  Dahin  fiihrt  consequent  die  rein  entwickelungsgeschiclitliche 
Deutimg  und  Vergleichung.  Zu  dem,  was  schon  Eichleb,  dagegen 
eingewendet  hat,  bemerke  ich  noch,  dass,  ware  jene  entwickelungs- 
gescliichtliche  Ďeutung  richtig,  Najas  nicht  nur  eine  eigene  Familie 
bilden  wiirde,  sondě rn  eine  Gymnosperme  wáre,  einer 
Gnetacee  (term inales  Ovulum  in  einer  BluthenliiiHe)  ganz  ahnlich, 
was  doch  iu  jeder  Beziehung  absurd  ist.  Das  Ovulum  ist,  auch  ter- 
minál zur  Bliitbenaxe,  eben  keine  Knospe,  die  terminále  Anthere 
aucli  nicht  axil,  letztere  auch  nicht  dem  Ovulum  homolog,  sondern 
dem  zum  Ovulum  gehorigen  Carpid.  In  schwierigen  morphologischen 
Fragen  kann  nur  ein  eingehender  systematisch-morphologischer  Ver- 
gleich,  dazu  auch  noch  die  Kenntniss  der  Abnormitaten  (hier  der 
Doppelblatter),  nicht  aber  die  alleinige  Entwickelungsgeschichte,  zu 
richtigen  Ergebnissen  oder  Anschauungen  fuhren;  die  Entwickelungs- 
geschichte kann  dazu  nur  einen  Beitrag  liefern,  der  aber  nicht  nach 
blossen  Eaumbestimmungen  (terminál  oder  laterai)  dogmatisch  aus- 
gebeutet  werden  darf. 

Die  Najadaceen,  welche  in  der  voUkommensten,  altesten  Form 
{Potamogeton)  tiber  das  pentacyklische  Diagramm  nicht  hinausgehen, 
schliesseu  sich  hiernach  und  nach  ihrer  Homoeochlamydie  zunachst 
den  Juncagineen  an,  in  deren  Náhe  (ich  sage  absichtlich  nicht,  aus 
welchen)  sie,  an  vollkommen  untergetauchte  Lebensweise  sich  an- 
passend,  und  in  den  Bliithen  zuletzt  ahnlich  wie  die  Lemnaceen  sich 
vereinířichend,  ihren  Ursprung  genommen  haben  mogen.  Es  ist  be- 
merkenswerth,  dass  bei  den  anderen  Helobiae  parallel  mit  der  Hoher- 
bildung  des  Perigons  nicht  auch  allgemeine  Reduction  auf  die  dicy- 
klische  Normalform  des  Androeceums  stattgefunden  hat;  denn  wáhrend 
die  Juncagineen  nur  2  Staminalkreise  besitzen,  haben  die  Alismaceen, 
Hydrocharideen  etc.  noch  deren  mehrere,  woraus  folgt,  dass  die  letzt- 
genannten  Familien  nicht  etwa  von  den  Juncagineen  abgeleitet  werden 
kunnen,  sondern  von  deren  ebenfalls  homoeochlamydeischen,  aber  noch 
polyandrischen  Vorfahren,  welche  allerdings  in  der  heutigen  Pfianzen- 
welt  nicht  mehr  existiren.  Mit  solchen  hypothetischen,  aber  noth- 
wendig  vorauszusetzenden  Yoriiltern  miissen  wir  sehr  oft  operiren. 
Es  existiren  zwar  sehr  viele  Pflanzenformen  in  der  Welt,  aber  viel- 
leicht  ebensoviele  sind  bereits  ausgestorben. 

Glumiflorae.  Engler  erklíirt  die  Cyperaceen  und  Gramineen 
fiir  nacktl)luthig,  urspriinglich  wenigstens.  Er  sagt  wortlich:  „Da  die 


Der  phylogenetische    Entwicklungsgang  der  Bliithe.  55 

Nacktbliithigkeit  alter  Aiigiospermen-Familien  eine  urspriingliche  ist 
und  nicht  durch  Reduction  erkliiit  zu  werden  braucht,  so  ist  auch 
gar  kein  Gnmd  vorlianden,  die  Nacktbliithigkeit  der  Gramineae  und 
Cyperaceae  auf  Reduction  zuriickzufiihren.  So  wie  die  Gramineen  und 
Cyperaceen  beschaffen  sind,  bedurften  sie  gar  keiner  Bluthenhiille. 
Ihre  Staubblátter  und  Pistille  sind  in  der  Jugend  ausreichend  durch 
die  lange  persistirenden  Tragblatter  geschiitzt".  Bei  einem  Theile 
der  Cyperaceen  nun  hábe  sich  wohl  ein  Perigon  entwickelt,  aber 
selbst  da,  wo  dasselbe  am  vollkommensten  entwickelt  ist,  bei  Oreobolus, 
bestehe  es  nur  aus  schuppenformigen  Blattern ;  immerhin  stiinden  die 
Cyperaceen  bezuglich  der  Entwickelung  einer  Bluthenhiille  hoher 
als  die  Gramineen.  In  der  Graniineengattung  Streptochaeta  sei  in  den 
3  inneren  Spelzen  (Lodiculae)  nur  ein  Ansatz  zu  einer  Perigon- 
bilduDg  gebildet,  wie  etwa  in  den  Hochblattern  unter  den  Bliithen 
von  Taxus  und  manchen  Cupressineen. 

Man  hábe  die  Cyperaceen  und  Gramineen  an  die  Juncaceen 
anschliessen  wollen  und  hábe  sich  dabei  die  grosste  Miihe  gegeben, 
ihren  Bliithenbau  auf  das  sogenannte  Monocotyledonenschema  zuriick- 
zufiihren, das  eben  doch  nur  in  der  Einbildung  der  alteren  Systema- 
tiker  existirte,  es  spráchen  aber  gegen  eine  solche  Ableituug  ge- 
wichtige  Griinde,  Wir  wollen  nun  zusehen,  ob  diese  Ansichten  in  der 
Nátur  der  betreífenden  beiden  Farailien  begriindet  sind. 

Was  die  Cyperaceen  betriíft,  so  lasse  ich  vorerst  Pax  fiir 
mich  sprechen,  welcher  sagt:'";  „Die  Bliithen  der  Cyperaceen  leiten 
sich  von  dem  allgemeiuen  Diagramm  der  Monocotyledonen  ab,  aller- 
dings  mit  erheblichem  Auftreten  von  Abort  und  von  Reductionen. 
Die  Bliithenhiille  erscheint  nur  bei  Oreobolus  als  solche  deutlich 
erkcnnbar  von  spelzenartiger  Beschaífenheit;  es  lassen  sich  aber  alle 
Zwischenstufen  auffinden  bis  zu  den  zahlreichen  Beispielen,  wo  die 
in  2  Kreisen  stehenden  Glieder  einfache  (d.  h.  borstenartige),  oder 
bowiniperte  oder  federformige  Beschaífenheit  haben."  Die  trichoma- 
tische  Ausbildung  der  Perigonbliitter  bei  den  Cyperaceen  ist  schon 
ein  beginnendes  Schwinden  derselben,  eine  Reduction,  welche  zuletzt 
zur  volligen  Unterdriickung  des  Perigons  fiihrt,  Gibt  es  ja  doch 
Gattungen  {Scirpus),  in  denen  einzelne  Arten  der  Bluthenhiille  ganz- 
lich  entbehren,  andere  nur  theilweise,  uoch  andere  alle  G  Glieder 
derselben  besitzen.    Dann   folgen  jene   Gattungen,   deren  sámmtliche 


3«)  Naturliche  Pflanzenfamilien  II.  2.  S.  102. 


56  XL.   L.  J.  felakovský : 

Arten  perigonlos  sind,    die   also   schon    fruhzeitig   in  dieser  Hinsicht 
total  reducirt  worden  sind. 

Es  ist  also  die  Bliithenhiille  der  Cyperaceen,  die  bei  Oreoholus 
noch  verhíiltnissmassig  gut  entwickelt  war,  immer  melir  zuriíckge- 
gangen,  die  Blátter  derselben  in  Borsten  reducirt,  manchmal  auch 
durch  Spaltung  vermehrt  (Eriophorum),  zuletzt  gánzlich  geschwunden. 
Der  umgekehrte  Weg,  den  die  phylogenetische  Entwickelung  nach 
Engler's  Vorstellung  hátte  machen  míissen,  ist  widersinnig.  Woher 
snllten  denn  die  Borsten,  Federn  und  bei  Oreoholus  die  Rpelzen  her- 
kommen,  wenn  schon  die  altesten  Cyperaceenbliithen,  nota  bene  meist 
seitliche,  in  grossen  Unterfarailien  (Scirpeae,  Cariceae)  durchaus  vor- 
blattlose  Biuthen,  kein  Perigon  gehabt  hátten,  und  wie  konnten 
solche  verkiimmerte  Blátter,  wie  die  Borsten  sind,  anders  entstehen 
als  durch  Reduction,  d.  h.  Verkummerung  urspriinglicher  norinaler, 
wenigstens  schuppen-  oder  spelzenartiger  Blátter?  Bei  den  Cyperaceen 
stehen  ja  die  Sachen  nicht  anders  als  bei  den  Araceen,  wo  doch  auch 
Engler  den  Reductionsprocess  anerkennt.  Áhnliclie  Reductionen  wie 
bei  den  Araceen  finden  sich  auch  bei  den  Cyperaceen  ini  Androe- 
ceum  und  Gynoeceum.  leh  fiihre  wieder  die  Worte  von  Pax  an: 
„Ein  doppelter  Staminalkreis  (A3-|-8)  íindet  sich  nur  bei  Reedia, 
Lepidosperma,  bei  einzelnen  Arten  von  Gahnia  und  Lamprocarya. 
Weseutlich  háufiger  sind  aber  auch  hier  Reductionen.  Ganz  allgemein 
ist  der  innere  Kreis  spurlos  unterdriickt  (also  A  3  +  0),  noch  weiter 
geht  die  Reduction  bei  den  Hypelytreen,  wo  nur  1— 2-mánuige 
Zwitterbliithcn  vorkoramen,  und  bei  den  Hoppieen,  wo  monandrische 
mánnliche  Bliithen  vorherrschen  (wo  also,  da  auch  eine  Bluthen- 
híille  durchaus  fehlt,  die  ganze  Bliithe  nur  aus  einem,  sicher  auch 
terminalen  Staubgefáss,  wie  bei  Lemna  und  Zostera,  besteht,  also  auf 
ein  Sprossglied  reducirt  isti.  Es  lásst  sich  nachweisen,  dass  in  einge- 
schlechtigen  (also  auch  sexuell  reducirten)  Bliithen  die  Žahl  der 
Staubblátter  eine  geringere  ist  als  in  den  hermaphroditen.  Normál  und 
ziemlich  háufig  sind  3  Fruchtblátter  vorhanden,  deren  Žahl  háufig  auf 
2  herabsinkt." 

Daraus  ergibt  sich,  dass  auch  die  Bliithe  der  Cyperaceen,  wenn 
sie  am  vollstándigsten  erhalten  ist,  mit  6  Perigonborsten,  6  Staub- 
gefássen  und  einem  3 — 2-gliedrigen  Carpidenkreise,  wie  bei  Lcpido- 
sperma,  pentacyklisch  auftritt,  und  dass  alle  ubrigen  minderzáhligen 
Bliithen  aus  einer  solchen  durch  mehr  oder  weniger  ausgiebige  Re- 
duction entstanden  sind.  Es  folgen  dann  die  tetra-  und  tricyklischen 
Zwitterbluthen,  wenn  ein  Staubl)lattkreis  oder  auch  noch  ein  Perigon- 


Der  phylogenetische   Entwicklnngsgang  der  Bliitlie.  57 

kreis  unterdruckt  sind.  Eine  tetracyklisdie  Bliitlie  mit  nur  einem 
Staininalkreis  hat  z.  B.  der  klassische  Perigonzeuge  Oreoholus. 

Aber  Engler  hat  noch  einen  schlagenden  Einwand  gegen  die 
behauptete  Abstaminuiig  der  Cyperaceenbliithen  aus  einer  pentacy- 
klischen  Bliithe.  Bei  der  australischen  Gattung  Evandra  komraen 
12 — 20  Staubblíitter  und  8  Narben  (also  aucli  8  Carpelle)  in  deu 
Bluthen  vor.  leh  fiige  hinzu,  dass  auch  Elynanthus  3—8  Staubblátter 
hat  und  dass  Dulichium  auch  8  Perigonborsten  besitzt.  Nun  diese 
Bluthen  lassen  sich  allerdings,  da  man  nicht  Spaltung  der  Glieder 
in  deu  genannten  Bluthenformationen  annehnien  kanu,  nicht  voui 
trimeren  peutacyklischen  Diagramm  ableiten,  sie  sind  in  dieser  Be- 
ziehuug  noch  álter  als  die  peutacyklischen  Bliithen.  Sie  beweisen,  so  ver- 
schwindend  kleiu  ihre  Žahl  ist,  dass  aucli  die  Cyperaceen,  wie  die  Helo- 
bien,  Palmeu  und  selbst/lie  Liliiťlorae  (Sniilaceae  etc),  von  Pílanzenformen 
abstammen,  die  noch  nicht  auf  das  pentacyklische  Diagramm  reducirt 
wareu,  sondern  noch  zahlreichere  Staubblátter  und  Fruchtblatter, 
sowie  Perigoublátter  besassen,  dass  aber  der  pentacyklische  Bliithen- 
bau  sehr  fruhzeitig  sich  eingestellt  hat,  wie  auch  dieser  nicht  vou 
langer  Dauer  war,  sondern  sehr  bald  weitergehende  Reductiouen 
erleiden  musste.  Evandra  und  andere  Gattungen  zeigen  auch,  dass 
die  Beductionen  nicht  immer  regelmassig  und  in  einer  Richtuug  gleich- 
sinnig  vor  sich  zu  gehen  brauchten,  denn  Evandra  hat  bei  ihren  zahl- 
reichen  Staubbláttern  und  Carpiden  doch  schon  ihr  Perigon  eingebiisst ; 
aus  einer  Bltithe,  wie  sie  selbst  besitzt,  hátte  sich  also  ein  pentacy- 
klischer  Bau  nicht  mehr  eutwickeln  kónnen,  wohl  aber  aus  solcheu 
polyandrischen  Bluthen,  welche  noch  das  doppelt  3-záhlige  Perigon 
besassen. 

Was  die  Ursache  der  starken  Pteduction  im  Perigon  gewesen 
sein  mag,  hat  Engler  selbst  schon  angedeutet,  da  er  sagte:  „Wollte 
man  die  Gramineen  und  Cyperaceen  durchaus  von  Monocotyledoneen 
mit  Bluthenhiille  ableiten  (und  das  rauss  man,  wie  gezeigt  worden), 
so  musste  man  aunehmen,  dass  urprunglich  die  Bracteen  im  Ver- 
háltniss  zur  eigentlichen  Bliithe  (wie  auch  anderwarts)  mehr  zuriick- 
getreten  seien  und  dass  spáter  bei  stárkerer  Entwickelung  der 
Bracteen  die  Bluthenhiillblatter  in  ihrer  Entwickelung  theils  zuriick- 
geblieben,  theils  abortirt  seien."  Engler  meint  nun,  bei  gedrángt- 
bliithigen  und  umhiillten  Bluthenstánden  sei  ein  Abort  der  Bliithen- 
hiille  wohl  erklárlich,  wie  bei  den  durch  ein  stark  metamorphosirtes 
Hochblatt  ausgezeichneten  Araceen;  bei  den  Gramineen  und  Cype- 
raceen sei  aber  eine  derartige  Correlation  zwischen  den  Bluthen  und  den 


58  XL.    L.  J.  Celakovský: 

dem  Bluthenstand  voi'angehendeii  Blattern  nicht  vorlianden.  Es 
konnen  aber  verschiedene  Uisaclien  sein,  welche  die  Verkummerung 
und  Schwund  des  Perigons  herbeifiihren.  Bei  Windbliitlien,  deren 
Deckblátter  sehr  gross  geworden  sind,  kann  das  urspiiingliche  Perigon 
iiberfliissig  werden  und  Reductionen  erleiden,  weiin  auch  nui'  jede 
einzelne  Bliithe  vom  Deckblatt  (und  etwa  dem  noch  zu  erorternden 
Vorblatt)  in  der  Jugend  behullt  wird  und  in  ihm  genugenden  Ersatz 
fur  das  Perigon  findet,  Sind  ja  doch  bei  verschiedenen  Najadeen  die 
Bluthen  noch  mehr  vereinzelt,  und  liaben  dennoch  ihr  Perigon  ein- 
gebiisst,  wofiir  ihnen  die  sie  wenigstens  anfangs  umhullenden  Scheiden- 
blatter  Ersatz  bieten. 

Was  die  G  r  ii  s  e  r  betriíft,  so  haben  noch  manche  zwei  3-záhlige 
Staubblattkreise,  namentlich  viele  Bambuseen  und  einige  Oryzeen; 
in  der  Regel  fehlt  aber  der  innere  Kreis,  oífenbar  in  Folge  von 
Abortus  (Ablast);  es  konnen  aber  auch  von  dem  ersten  Quirl  ein 
oder  2  Glieder  noch  abortiren,  oder  es  kann  ein  typisch  2-záhliger 
Quirl  an  Stelle  des  3-záhligen  treten.  Das  Gynoeceum  besitzt  zumeist 
nur  ein  Carpell,  wenigstens  zeigt  die  Entwickelungsgeschichte  nur 
eines,  welches  nach  vorn  steht.  Ausserhalb  der  Staubgefasse  sieht 
man  auf  der  Vorderseite  iibcr  der  Deckspelze  meist  2  dicht  neben 
einander  stehende  Schiippchen  (Lodiculae),  welche,  wie  Haokel  nach- 
gewiesen  hat,  durch  ihr  rasches  Anschwellen  im  Beginn  der  Bliithe- 
zeit  das  Auseinandertreten  der  Deek-  und  Vorspelze  und  damit  das 
Óífnen  der  Bliithe  bewirken;  bisweilen  ist  noch  eine  dritte  Lodicula 
hinten  gegen  die  Vorspelze  zu  finden ;  andermal  (Melica)  ist  statt  der 
2  vorderen  Lodiculae  vorn  nur  eine  vorhanden  und  nicht  selten 
fehlen  auch  alle.  Dass  die  Lodiculae  rudimentare  oder  vielmehr  re- 
ducirte  Gebilde  sein  miissen,  so  wie  die  Perigonborsten  der  Cyperaceae, 
lag  auf  der  Hand,  aber  fraglich  war  es,  ob  sie  ebenso  wie  jene 
Bor  sten  reducirte  Perigonblátter  seien,  wofiir,  falls  alle  drei  entwickelt, 
ihre  anscheinend  cyklische,  niit  den  Staubblattern  alternirende  An- 
ordnung  zu  sprechen  schien,  oder  welche  Bedeutung  sie  sonst  haben 
konnten.  Die  alteren  Botaniker  hielten  sie  in  der  That  fiir  einen 
Perigonkreis,  zu  dem  sie  noch  einen  áusseren  geschwundenen  Perigon- 
kreis  annahmen,  um  das  typische  Monocotyledoneendiagramm  zu  er- 
halten.  Das  meist  2-kielige  hintere  (adossirte)  Vorblatt  (die  Vorspelze) 
bedurfte  fiir  sie  kelner  weiteren  Erklárung.  Da  trat  im  J,  1881 
Hackel^')  mit  einer  auf  neuen  entwickelungsgeschichtlichen   Unter- 

^')  Untersuchuugen  uber  die  Lodiculae  der  Gráser.  Engler's  Botan.  Jahr- 
biicher  I.  1881. 


Der  phylogenetische  Eiitwickluugsgang  der  Bliitlie.  59 

suchungen  gegríindeten,  selir  beifállig  aufgenommenen  Theorie  der 
Grasbliithe  auf,  nach  welcher  die  Lodiculae  Hocliblíitter  sind  (die 
2  vorderen  Lodiculae  Híilften  eines  tief  getlieiltea  Hocliblattes),  welclie 
zusammen  mit  der  Vorspelze  die  Distichie  des  Áhrcliens  fortsetzen. 
Hiernach  wiiren  die  Gráser  durchaus  perigonlos,  so  wie  Engler  sie 
auffasst.  Durch  die  Giite  Hn.  Hackel's  erhielt  ich  sodann  die  Gele- 
genheit,  Áhrchen  voii  Streptochaefa  spicata  Schrad.  und  spliter  auch 
von  S.  Sodiroana  Hackel  zu  untersucheii.  ^^) 

Ich  erkannte  alsbald,  dass  diese  Gattung  einen  sehr  alteii  und 
originaren  Typus  darstellt  und  dass  in  ihren  Bliithen  der  Schliissel 
zuni  Verstandniss  der  Grasbliithe  uberhaupt  zu  finden  sein  werde. 
Das  Áhrchen  besteht  aus  5  kleinen,  spiraligen  Hiillspelzen,  dann  aus 
einer  grossen  langbegrannten  Spelze,  ferner  aus  2  dieser  Spelze 
gegeniiber  stehenden,  einander  deckenden  kleineren  Spelzen,  die  ich 
als  Vorspelzen  bezeichnet  hábe,  und  aus  drei  innersten,  6  Staubblátter 
und  das  Pistill  umgebenden  cyklischen  Spelzen  (Perigonspelzen).  Die 
friiheren  Beobachter  (Doll,  Eichler,  Hackel)  hielten  die  Bliithe  fiir 
echt  terminál  zur  Áhrchenaxe,  daher  die  begrannte  Spelze  entweder 
fiir  eine  eigen  ausgebildete  sechste  Hiillspelze  (Eichler,  Hackel)  oder 
fiir  ein  weiteres  Perigonblatt,  welches  niit  den  2  Vorspelzen  einen 
ausseren  Perigonkreis  bilden  wiirde  (Doell),  Ich  schloss  dagegen  aus 
der  ganzen  Disposition  und  aus  der  Bildung  der  begrannten  Spelze 
im  Vergleich  mit  der  gewohnlichen  Grasbliithe,  dass  die  begrannte 
Spelze  eine  Deckspelze  sein  miisse,  in  deren  Achsel  die  Bliithe  mit 
2  Vorbláttern  und  3  Perigonblattern  steht,  daher  ich  hinter  den  Vor- 
blattern  das  abortirte  Ende  der  primaren  Áhrchenaxe  supponirte. 
Die  spátere  Untersuchung  von  IS.  Sodiroana  brachte  noch  den  wich- 
tigen  Aufschluss,  dass,  nach  einer  Liicke  in  der  Blatterspirale  ini 
Cyklus  der  2  Vorblatter  zu  schliessen,  iiber  der  Deckspelze  ein  Blatt 
unterdriickt  sein  miisse.  Der  so  ergiinzte  o-zahhge  Cyklus  alternirt 
dann  sehr  schon  mit  den  3  inneren  Perigonblattern  als  ein  áusserer 
Perigonkreis,  die  „Vorblatter"  erwiesen  sich  also  als  iiussere  Perigon- 
blátter.  Ich  hatte  nun  im  vorigen  Jahre  die  erfreuliche  Genugthuung, 
dass  von  Prof.  Goebel  ^'"*)  entwickelungsgeschichtlich  sowohl  das  suppo- 
nirte Ende  der  Áhrchenaxe  als  auch   das  supponirte  dritte  Blatt  des 

^*)  Uber  den  Áhrchenbau  der  brasiliauischen  Grasgattung  Streptochaeta 
Schrader.  Sitzb.  d.  k.  bohm.  Ges.  d.  Wiss.  11.  Jánner  1889.  —  Das  Reductions- 
gesetz  der  Bluthen,  das  Dedoublement  und  die  Obdiplostemouie.  Ibidem  26.  Ján- 
ner 1894.  p.  92  ff.  Taf.  IV. 

^^)  Ein  Beitrag  zur  Morphologie  der  Graser.  Flora  1895. 


()0  XL.    L.  J.  Čelil kovský: 

ílusseien  Perigoncyklus  in  der  Anlage  vvirklich  iiachgewiesen  wurde. 
leh  denke,  dass  eine  Moipbologie  auf  keinem  sclilecbten  Fundamente 
beruLt,  welcbe  im  Standa  ist,  nach  ibren  theoretischen  Regeln  nicht 
etwa  nur  hypothetiscb,  sondern  mit  grosser  Zuversicht  erloschene 
Glieder  an  jenen  Stellen  vorausanzugeben,  auf  welchen  die  entwicke- 
lungsgescbichtliche  Unteisucbung  sie  dann  wirklicb  in  der  Anlage 
findet,  etwa  so,  wie  der  Astronom  nach  seinen  Berechnungen  einen  Pla- 
neten  vorherbestimmt,   der  dann  nacbtráglich  wirklicb  entdeckt  wird. 

Hiermit  war  das  so  lange  gesuchte  6-zablige  Perigon  einer  Gras- 
bltithe  zum  ersten  male  sicber  aufgewiesen  und  damit  auch  das  penta- 
cykliscbe  Diagramm,  welches  die  iilteren  Morpbologen  und  Systema- 
tiker  auch  bei  den  Grásern  supponirt  baben. 

DóLL  war  schon  nabe  daran,  es  zu  erkennen,  nur  verdarb  er 
AUes,  indem  er  die  Deckspelze  mit  dem  dariiberstehenden  abortirten 
Perigonblatt  identifizirte  und  die  Bliitbe  fur  terminál  ansah.  Die  Gat- 
tung  Streptochaeta  nimmt  unter  den  Grásern  in  Bezug  auf  die  Aus- 
bildung  des  Perigons  dieselbe  Stellung  ein,  wie  Oreobolus  unter  den 
Cyperaceen,  und  so  wie  vom  Perigon  von  Oreobolus  die  reducirteren 
Formen  der  Bluthenbiille  sicb  ableiten  lassen,  so  ist  zu  erwarten,  dáss 
dasselbe  auch  bei  den  Gramineen  moglich  sein  werde.  Icb  hábe  denn 
auch  bereits  aus  dem  Perigon  von  Streptochaeta  fiir  die  anderen 
Gramineen  die  Consequenzen  gezogen,  die  sicb  aus  einem  Vergleicbe 
zwischen  ibnen  und  jener  Gattung  unscbwer  ergeben.  Die  Lodiculae, 
wenh  alle  3  entwickelt  sind,  entsprechen  ihrer  Stellung  nach  den 
3  inneren  Perigonspelzen  von  Streptochaeta  und  sind  unzweifelhaft 
aus  derartigen  Bliithenspelzen  reducirt.  Die  2  áusseren  Perigonblátter 
(Vorblátter)  entsprechen  bingegen  ihrer  Lage  nach  dem  2-kieligen 
Vorblatt  anderer  Gráser,  woraus  folgt,  dass  letzteres  ein  Doppelblatt 
ist  und  vom  áusseren  Perigonkreis  sicb  herleitet.  Wie  das  gescheben 
konnte,  babě  icb  in  der  Abbandlung  iiber  das  Reductionsgesetz  ge- 
zeigt.  Es  schwand  námlicb  vom  áusseren  Perigonkreise,  wie  das  schon 
bei  Streptochaeta  begann,  das  vordere  Blatt  gánzlich  und  die  2  iibrigen 
riickten  riickwárts  zusammen  und  vereinigten  sicb  zum  Doppelblatt 
( Vorspelze).  Nach  dem  Reductionsgesetz  ist  dann  vom  inneren  Perigon- 
kreise das  iiber  dem  Doppelblatt  steheude  Blatt  (bintere  Lodicula) 
meistens  geschwunden,  und  die  zwei  iibrigen  seitlich  vorderen  Lodi- 
culae sind  wiederum  iiber  dem  gescbwundenen  áusseren  Perigonblatt 
einander  genábert,  hángen  am  Grunde  anfangs  etwas  zusammen,  also 
wie  im  Úbergange  in  ein  Doppelblatt,  und  konnen  sogar  wie  andere 
Doppelblátter   zuletzt   in  ein  einfaches  Blatt  (Melica)  iibergeben.    So 


Der  phylogenetische  Eutwickluugsgaug   der  Blúthe.  Gl 

ist  zuletzt  das  Perigon  auf  2  alternirende  Blátter,  Vorblatt  und  vor- 
dere  Lodicula  reducirt,  d,  h.  die  3-záhligen  Kreise  sind  nach  dem 
Reductionsgesetz  monomer  reducirt,  und  diese  2  Blátter  setzen  aller- 
dings  die  Distichie  des  Álirchens  fořt.  Hackel,  der  sich  nur  an  die 
Entwickelungsgeschichte  hielt  im  guten  Glauben,  dass  diese  zur  rich- 
tigen  Deutuug  allein  competent  und  zureichend  sei,  hatte  also,  was 
das  gegenwiii'tig  Tliatsáchliche  betriíft,  ganz  recht,  allein  er  irrte 
darin,  dass  er  das  durch  phylogenetische  Reduction  Entstandene  fiir 
etwas  Ursprungliches  hielt.  Darin  liegt  iiberhaupt  die  Gefahr  aller 
entwickelungsgeschichtlichen  Deutungen,  dass  die  gegenwártige  Ent- 
wickelung  oft  das  Gegentheil  von  dem  zeigt,  was  sich  phylogenetisch 
ereignet  hat,  dessen  Kenntniss  erst  die  richtige  Deutung  ermoglicht. 
Eine  einfache  Anlage  theilt  sich  in  der  Entwickelung ;  also  wird  man 
die  Einfachheit  fiir  urpriinglich  halten,  wáhrend  doch  umgekehrt  zwei 
phylogenetisch  urspriingliche  Aulagen  in  einer  entwickelungsgeschicht- 
lichen Anlage  vereinigt  sind,  die  sich  nur  im  weiteren  Verlauf  der 
Entwickelung  wieder  trennen,  manchmal  aber  auch  (Lodicula  von 
Melica;  vereinigt  bleiben.  Die  irrige  Annahme,  dass  das  entwickelungs- 
geschichtlich  Friihere  auch  das  phylogenetisch  Friihere  sei,  verfiihrt 
dann  zu  weiteren  irrthiimlichen  Vorstellungen,  wie  hier,  dass  Yor- 
spelze  und  Lodicula  nichts  als  distiche  Hochblátter  seien  und  dass 
ein  Perigon  fehle  und  auch  phylogenetisch  gefehlt  hábe,  wáhrend 
doch  phylogenetisch  ein  3  +  3-záhliges  Perigon  da  war  und  Vor- 
spelze  und  Lodiculae  nur  besonders  adaptirte  Reste  dieses  Peri- 
gons  sind. 

Die  richtige  phylogenetische  und  damit  auch  die  morphologische 
Erklárung  kann  nur  ein  umfassender,  an  die  phylogenetisch  am  besten 
erbaltenen,  urspriinglichsten  Objecte  ankniipfender  systematisch- 
morphologischer  Vergleich  liefern,  den  eventuell,  wie  bei  den  Abie- 
tineen,  die  Anamorphosen  (abnormale  Metamorphosen)  sehr  wesentlich 
unterstíitzen  k()nnen.  Die  Entwickelungsgeschichte  ist  hiezu  oftmals 
untauglich,  da  sie  schon  im  Anfang  der  Entwickelung  phylogenetisch 
vorgeschrittene  und  an  sich  unverstándliche  Zustánde  zeigt,  sie  kann 
aber  anderwártig  sehr  niitzlich  sein,  indem  sie  z.  B.  im  vorliegenden 
Fall  als  Endresultat  der  Phylogenie  die  distiche  Anordnung  zeigt, 
welche  dann  wieder  auf  das  Walten  des  Reductionsgesetzes  auf- 
merksam  macht,  oder  indem  sie  die  geschwundenen  (abortirten)  Glieder 
manchmal  wenigstens  noch  in  der  ersten  Anlage  demonstrirt,  wie 
dies  durch  Goébel  fiir  Streptochaeta  geleistet  worden  ist. 

Was  der  Entwickelungsgeschichte  als  angeblich   vorziiglichstem 


62  XL.   L.  J.  Celakovský: 

Mittel  zuř  uiorphologischen  Deutung  noch  raelir  abtráglich  ist,  das  ist 
der  Umstaiid,  dass  sich  dasselbe  Gebilde,  dieselbe  Bluthe  in  ver- 
schiedenen  verwandten  Gattungen,  je  nachdem  die  Reduction  von 
Anfang  au  vollkommener  oder  minder  durchgefiihrt  ist,  auch  ver- 
schieden  entwickelu  kaun,  woraus  sich  dann  verschiedene,  einander 
widersprechende  Deutungeu  und  Auífassungen  des  iiamlichen  Ge- 
bildes  ergeben  miissen.  Entweder  wird  dann  dieselbe  Bluthenconstruc- 
tion  nach  der  verschiedenen  Entwickelung  verschieden  aufgefasst 
oder  es  wird  die  uubequeme  entwickelungsgeschichtliche  Beobachtung, 
auch  weun  sie  richtig  war,  als  „offenbar  uugenau"  abgelehnt  und 
ignorirt.  Auf  ein  frappantes  Beispiel  fiir  das  Letztere,  die  Grasbliithe 
betrefíend,  bin  ich  erst  kiirzlich  aufmerksam  geworden.  Eichler  sagt 
námlich  in  den  Bliithendiagrammen  I.  S.  120 :  „Schacht  will  sogar 
(námlich  die  Entstehung  der  Vorspelze  betreífend)  in  der  Anlage 
einen  3-zahhgen  Quirl  gesehen  haben,  dessen  vorderes  Glied  abortire, 
ich  halte  es  indess  fiir  iiberfliissig,  nach  der  griindlichen  Widerlegung, 
die  diese  (und  ahuliche)  Einwendungen  durch  Róper  gefunden,  noch 
weiter  darauf  einzugehen."  Ich  hábe  diese  Bemerkung  friiher  glaubig 
aufgenommen,  hábe  aber,  nachdem  ich  das  Perigon  der  Gráser  ira 
„Reductionsgesetz"  mit  der  Vorspelze  completirt  hatte,  mich  ihrer 
wiedererinnert  und  begierig  die  betreífende  Mittheilung  Suhacht's  im 
„Mikroskop  und  seine  Anwendung"  (1851)  eingesehen.  Schacht  bildet 
in  der  That  auf  Taf.  V.  Entwickelungszustande  der  Bluthe  von 
Agropyrum  giganteum  R.  et  Schult,  {Triticmn  rigidum  Schrad.)  ab, 
welche  (insbesondere  Fig.  29,  32)  ganz  deutlich  die  Aulageu  dreier 
Blátter  zeigen,  denen  die  Antheren  supraponirt  sind;  die  Anlagen 
der  2  vorderen  Lodiculae  erscheinen  da  als  kleine  warzenformige, 
von  einander  entfernte  Hocker,  und  in  Fig.  32  sieht  man,  als  sehr 
seltenen  Fall,  alle  3  Lodiculae,  mit  den  drei  Blattaulagen  des  ersten 
Kreises  und  mit  den  Antherenanlagen  alternirend  Die  2  hinteren  Blattau- 
lagen des  ersten  Kreises  haben  sich  in  Fig.  33—35  bereits  als  zweilappige 
Vorspelze  erhoben,  von  der  vorderen  ist  dort  keine  Spur  mehr  zu  sehen, 
sie  ist  also  vollig  abortirt  oder  hat  sich  in  diesem  Falle  iiberhaupt 
nicht  gebildet ;  vielleicht  wird  sie,  gleich  der  hinteren  Lodicula,  nur 
selten  und  ausnahmsweise  angelegt,  womit  es  sich  erkláren  wíirde, 
dass  sie  so  viele  andere  Beobachter  bei  keinem  anderen  Grase  ge- 
sehen haben.  Hieraus  leitete  Schacht  schon  vor  fast  einem  halben 
Saeculum  eine  im^Wesentlichen  riclitige  Theorie  der  Grasbliithe  ab? 
nach  welcher  diese  aus  4  aufeiiianderfolgendeu,  urspriinglich  3-glie- 
drigen  Blattkreisen  besteht,  deren  Glieder  in  den  drei  ersten  Kreisen 


Der  phylogenetische  Entwickluugsgaug   der  Bliithe. 


63 


mit  einander  abwechseln  (von  clem  zweiteu,  meist  unterdťuckten 
Stamiiialkreise  scheint  er  nichts  gewusst  zu  habeii) ;  vom  ersten  Blatt- 
kreise  bilden  sich  niir  2  aus  imd  erheben  sich  ungetrennt  als  Palea 
superior,  der  zvveite  Kreis,  schon  der  Anlage  nach  meist  nicht  voll- 
ziihlig,  bleibt  iiberhaupt  sehr  zuriick  und  ihm  gehoreu  die  beiden 
Lodiculae  au.  leh  halte  die  Beobachtung  SciiACHťs,  eines  anerkannt 
guten  Mikroskopikers,  íur  richtig;  es  zeigt  eben  das  genannte  Ágro- 
pyrum  (ob  auch  andere  Arten  der  Gattung?)  eine  urspríinglichere, 
noch  nicht  so  weit  wie  bei  anderen  Grásern  reducirte  Entwickelung. 
Diese  bestatigt  es,  dass  die  Bliithe  der  iibrigen  Graser  ausser  Strepto- 
chaeta  aus  demselben  pentacyklischen  Diagramm  abgeleitet  ist,  ins- 
besondere,  dass  die  Vorspelze  zwei  vereinten  Bláttern  des  ausseren 
Perigonkreises  entspricht,  dessen  vorderes  Blatt  entweder,  wie  bei 
Streptochaeta,  in  der  Anlage  noch  vorhanden,  oder  aber,  und  zwar 
gewohiilich,  total  unterdrttckt  ist.  • 


O 


o  ©  o 


Fig.  2.  A.  Diagramm  der  Bliithe  von  Philydrum;  deren  Perigon  im  Úbergange 
von  3-záhligen  in  2-záhlige  Kreise.  —  B.  Diagramm  einer  gewolinlichen  Gras- 
bluthe;  der  reducirte  áussere  Perigonkreis  als  Vorspelze  (Doppelblatt),  der  innere 

als  Doppellodicula. 


Eine  bemerkenswerthe  Analogie  mit  dem  Perigon  der  Grasbliithe 
Iřisst  die  in  ihreu  Kreisen  unvollkommen  dimere,  aus  dem  trimeren 
Bau  abgeleitete,  sogenannte  pseudodimere  Blutheuhillle  der  Philydra- 
ceen  erkeunen,  worauf  zuletzt  noch  hingewiesen  sein  moge.  Wie  bei 
den  Grásern  die  2  hiuteren  Blátter  des  urspriinglichen  ausseren  Perigon- 
kreises zu  einem  2-nervigen,  2-kieligen  Doppelblatt  (Vorspelze)  ver- 
einigt  sind,  ebenso  bilden  bei  Philt/drum  und  Helmholtzia  dieselben 
2  hinteren  PerigonblJitter  ein  scheinbar  einfaches,  aber  mit  2  starken 
seitlichen  Nerven  versehenes  Doppelblatt,  jedoch  ist  das  bei  den 
Grásern  unterdriickte,   bei  Streptochaeta  wenigstens  noch   in  der  An- 


f54  XL.    L.  J.  Celakovský: 

íige  vorliandone  vordere  Blatt  desselben  Kreises  wohl  entwickelt. 
Von  den  3  iiineren  Perigonblattern  ist,  gerade  wie  meistens  auch  bei 
den  Grasern,  das  hiutere  Blatt  dem  Reductionsgesetze  gemass  ge- 
scliwimden,  die  2  vorderen  Blatter  aber  sind  viel  kleiner  als  die  des 
áusseren  Kreises  und  ahneln  hierin  etwas  den  vorderen  Lodiculae, 
denen  sie  auch  genau  homolog  sind.  In  vorstehender  Fig.  2  gibt  A 
das  Diagramm  von  Philydrum,  B  das  gewohnliche  Diagramm  der 
Graser  wieder,  aus  deren  Vergleichung  die  Homologien  aller  Bliithen- 
theile  sich  ergeben.  Die  Vereinigung  der  beiden  hinteren  Perigon- 
blatter  des  áusseren  Kreises  der  Bliithe  von  Cypripedium,  durch 
welche  ebenfalls  eine  Art  adossiiten  2-spaltigen  Vorblatts  gebildet 
wird,  hat  auch  die  gleiche  morphologische  Bedeutung  wie  in  der 
Grasbliithe  und  in  der  Bliithe  der  Philydraceen. 

Wenn  also  die  2-nervige  sog.  Vorspelze  der  Graser  ebenso  wie 
das  2-nervige  oder  auch  2-spitzige  áussere  Perigonblatt  der  Phily- 
draceen und  dasjenige  von  Cypripedium  ein  Doppelblatt  ist,  so  bleibt 
zur  vollkommenen  Klarstellung  dieser  Deutung  noch  die  Frage  zu 
beantworten,  ob  auch  die  anderen,  nicht  zu  einer  Bliithe  gehorigen 
2-nervigen  Vorblátter,  die  běi  den  Monocotylen  so  haufig  sind,  zwei 
zu  einem  Doppelblatt  vereinigten  Bláttern  entsprechen.  Hieriiber  hábe 
ich  mich  auch  schon  in  meiner  ersten  Mittheilung  iiber  Streptochaeta 
ausgesprochen.  Eichler  hat  diese  Frage  nur  fur  gewisse  2-nervige 
Vorblátter  bejaht,  welche  námlich  in  ihren  Achseln  zwei  Seitensprosse, 
je  einen  vor  einer  1-nervigen  Hálfte,  bilden  konnen,  wie  bei  den  Ania- 
ryllideen  und  bei  Alísma.  Goebel  hat  neuestens  fiir  eine  Grasart, 
Euchlaena  mexicana^  den  Nachweis  gefuhrt,  dass  hier  ein  zweikie- 
liges  adossirtes  Vorblalt  einer  secundáren  Seiteninflorescenz  nicht  vor 
seiner  Mediáne,  sondern  seitwárts  vor  einer  seiner  beiden  Hálften 
einen  Achselspross,  eine  Infloresceuz  dritten  Grades  besitzt,  und  dass 
zuweilen  auch  noch  die  andere  Hálfte  einen  rudimentáren  Achsel- 
spross zu  erzeugen  vermag,  folglich  gerade  so  wie  das  2-kielige  Vor- 
blatt  einer  Amaryllidee.  Bei  einer  Graminee  hat  dieser  Nachweis, 
eben  wegen  der  Vorspelze  der  Graser,  besondcren  Werth.  Goebel  ist 
auf  Grund  dieser  Analogie  auch  geneigt,  die  Vorspelze  als  Doppel- 
blatt anzuerkennen,  er  wúnscht  jedoch  einen  entwickelungsgeschicht- 
lichen  Nachweis  bei  irgend  einem  Grase,  dass  sie  wirklich  einmal 
auch  niit  zwei  Primordien  angelegt  werde.  Schacht's  oben  besprochene 
entwickelungsgeschichtliche  Untersuchung  liefert  einen  solchen  Nach- 
weis, wenn  man  seiner  Darstellung  Vertrauen  schenkt,  desgleichen 
Patek  und  neuestens  Sohumann,  so  dass  auch  jene  Botaniker  befriedigt 


Der  phylogenetische    Eiitwickluugsgaug  der  BliUhe.  ()5 

sein  kíinnten,  welclic  niir  (las  fiir  walir  und  eiwiosen  haltcn,  wiis  dio 
Eiitwickelungsgeschichte  sie  sehen  liisst.  leh  bedarf  zu  meiner  Uber- 
zeiiAiing  eines  weiteren  Nachweises  nicht,  da  ich  an  der  Hoiuologie 
der  2-nervigen  „Vorspelze"  nud  der  zwei  áusseren  Peiigonblatter 
voii  Streptochaeta  nicht  zweifehi  kann,  und  da  ich  nach  dera  Studium 
der  Reihen  der  Doppelbliltter  von  Lonicera*^)  u.  a.  iiberzeugt  biu, 
dass  iiberhaupt  alle  2-nervigen,  oft  auch  2-spitzigen  Vorblatter  der 
Monocotylen  Doppelblátter  sind.  Freilicli  gibt  es  auch  solche,  die  nur 
einen  Achselspross  vor  ihrer  Mediáne  hervorbringen,  so  z.  B.  das 
den  Utriculus  bildende  2-nervige,  oft  auch  2-spitzige  VorWatt,  in 
dessen  Achsel  die  weibliche  Bliithe  von  Carex  entspringt.  Entwicke- 
hmgsgeschiclitlicli  wird  in  der  That  der  Utriculus  von  Carex  nach 
Payeu  und  SciiuMANN  mit  2  lateralen  Primordien  angelegt,  die  sich  erst 
spiiter  riickwíirts  zu  einem  Doppelblatt  vereinigen.  Konnen  denn  aber, 
wird  man  zweifelnd  fragen,  zwei  Blátter  einen  gemeinsamen  Achsel- 
spross erzeugen?  Zwei  getrennte  Blatter  wohl  nicht,  aber  gewiss  ein, 
zwei  hochgradig  vereinigten  Blattern  entsprechendes,  Doppelblatt,  wie 
die  erwáhnten  abnormalen  Doppelbliitter  von  Lonicera  gelehrt  haben, 
Sind  die  Blátter  noch  weniger  vereinigt  oder  noch  selbstándiger,  so 
erzeugen  sie  2  Achselsprosse,  ist  aber  die  Vereinigung  hochgradig, 
niihert  sich  das  Doppelblatt  schon  mehr  einem  einzelnen  Blatte,  so 
wird  es  nur  einen  Spross  produciren.  Nun  ist  die  AVahl  nur  zwischen 
zwei  Alternativen:  entweder  ist  das  einfache  adossirte  Vorblatt  ur- 
spriinglich  und  das  2-nervige  Doppelblatt  bildet  in  verschiedenen 
Graden  den  Úbergang  zu  2  getrennten  seitlichen  Vorbláttern,  oder 
die  2  Vorblatter  sind  urspriinglicher,  das  adossirte  Vorblatt  ist  erst 
spáter  entstanden.  Fiir  erstere  Annahme  finde  ich  keinen  Anhalts- 
punkt,  wohl  aber  lásst  sich  nach  Analogie  der  erwiesenen  Herkunft 
der  2-nervigen  Vorspelze  der  Gráser,  der  Doppelperigonblátter  von 
Phili/drum,  Cypripedium  schliessen,  dass  auch  die  iibrigen  adossirten 
Vorblatter  der  Monocotylen  aus  zwei  getrennten  Vorbláttern  entstan- 
den sein  werden,  so  dass  sich  urspriinglich  die  Monocotylen  in  Bezug 
auf  Vorblattbildung  ebenso  wie  die  Dicotylen  verhalten  haben,  obwohl 
es  bei  ersteren  spáter  ofter  zur  Bildung  von  adossirten  Vorbláttern 
kam.  Die  Bliithensprosse  mancher  Cyperaceen  haben  nach  Pax  bald 
ein  zweikieliges  Vorblatt,  bald  2  laterale  Vorblatter,  so  bei  Hypolytrum, 
wo  dieselben  bald  unter  sich  frei,  bald  hinten  mehr  oder  weniger 
verwachsen  auftreten. 


**•)  Siehe  meiiie  Al)haiKUung :  Uber  Dopi)ell)látter  bei  Lonirera  periehjmemtm. 
Pringsueim's  Jahrb.  f.  wiss.  Bot.  Bd.  XXVI. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  1896.  5 


Ol^  XL.   L.  J.  Celakovský: 

Sclion  bei  den  Coniferen  fand  Áhnliclies  statt,  indem  die  latevalen 
VorbUitter  einos  Achselsprosses  im  Zapfen,  in  eiiifaclister  Weise  bei 
der  Larche,  zu  einem  adossirten  Do|)i)elblatt  (Fruclitsclmppe),  íreilich 
unter  Reductiou  der  ganzen  tibriííen  Knospe,  sich  vereinigt  haben. 

Anknupfend  an  alle  diese  Doi)i)elblatter  bemerke  ich  noch,  dass 
bei  Monocotyleii  aucli  ein  norniales  Tripell^latt  unter  einer  Bliitlie  zu 
tinden  ist.  Es  ist  dies  der  bislier  niorphologiscli  noch  niclit  genug 
aufgeklarte  „Calyculus"  von  Tofieldia  cali/cukita,  iiber  den  verscliiedene 
sonderbare  Hypotliesen  emittirt  worden  sind.  '\)  Urspriinglich  ein 
3-zahliger  Vorblattkreis,  niit  deni  die  iiusseren  Perigonbliitter  alter- 
nirten,  liat  er  sich,  nach  vorn  zusammengeschoben,  zu  eineni  o-lappigen 
Tripelblatt  vereinigt.  Seiner  Lage  iiber  dem  Deckbhitt  nach  ist  dcr- 
selbe  ein  voUkommenes  Analogon  des  vorderen,  nach  Pax  aus  der 
Verschnielzung  zweier  lateralen  Yorblatter,  die  bei  den  Verwandten 
vorkommen,  entstandenen  Doppelblattes  von  Aacoleph  unter  den  Cy- 
peraceen. 

Nachdem  es  feststeht,  dass  die  Lodiculac  einen  zweiten  inneren 
Perigonkreis  darstellen,  so  niuss  nacli  dem  phyllotaktischen  Gesetze 
der  erste  oder  eiiizige  Stamiuallíreis  niit  den  Lodiculae  alterniren, 
von  seinen  Gliedern  eines  nacli  vorn  gegen  die  Deckspelze  und  zwei 
seitlich  nach  hinteu  stehen;  was  aucli  in  der  That  der  Fall  ist.  Der 
zweito  Staniinalkreis  muss,  wenn  er  entwickelt  ist,  mit  dem  crsten 
alternirend  mit  einem  Glied  nach  hinten,  mit  zweien  seitlich  nach 
vorn  orientirt  sein.  Fiir  Streptochaeta  hat  dies  Goekel  auch  richtig 
entwickelungsgescliichtlich  nacligewiesen.  Hier  muss  icli  aber  eines 
abweichenden  Vorkommens  Erwalinung  thun,  welches  echvtant  zeigt, 
wohin  man  konnnt,  wenn  man  sich  blindlings  nur  von  der  EntNvicke- 
lungsgeschiclite  leiten  lasst.  Nacli  Schumann^-)  entstelit  niimlich  beim 
Reis  (Oryza)  jener  Staniinalkreis  zuerst,  dessen  unpaares  Glied  nach 
hinten  gegen  die  grannenlose  Vorspelze  íallt,  dann  ein  zweiter  alter- 
nirender  Kreis  mit  dem  unpaaren  Staubblatt  nach  vorn  gegen  die 
begrannte  Deckspelze,  Um  nun  die  gewiihnliche  Orientiiung  des 
ersten  Kreises  zu  retten,  kehrt  Sciiumann  das  EicHLKiťsche  Diagrauun 
Fig.  61  um  und  erklJirt  die  Vorspelze  fiir  die  wahre  Deckspelze, 
die  begrannte  Deckspelze  aller  anderen  Autoren  fiir  die  oberste  leere 
Iliillspelze.  Nach  diescr  Auifassung  wiirde  die  Reisbliitlie  gar  keine 
Vorspelze   besitzen.     Er  meint,   die  Entwickelung  der  Vorspelze  der 

•"j  biehe  EicíiLKii,  Bliitliendiagramiue,  I.  S,  147. 

*'^)  Neue  Untersuchungeu  iiber  den  Bliithenanschluss. 


Der  pliylogenetische  Eutwickluiigsgaiig   der  Lliitlie.  67 

Autoren,  welche  lange  vor  den  Staubgeíásseii  uis  eiiiheitliclies  Pri- 
mordiiim  entstelit,  sei  durchaus  von  der  Entstehung  und  Ausbildung 
einer  palea  superior  verschieden. 

Der  comparative  Mor[)hologe  wird  dieser  Interpretation  niclit 
zustimmen.  Es  ist  an  sich  schon  unwahrscheinlich,  dass  die  grosse, 
vou  den  winzigen  Hiillspelzen  darunter  so  selir  verschiedene  und 
iiberdiess  laug  begrannte,  die  Bliitlie  im  Verein  mit  der  gegeuiiber- 
liegenden  grannenlosen  Spelze  einschliessende  Spelze  eine  oberste 
gluma  sterilis  sein  solíte.  Das  Gleiche  hat  Eichleu  fiir  die  begrannte 
Spelze  von  StreptocJiaeta  angenommeu  und  doch  ist  es  jetzt  unzwei- 
felliaft  nachgewiesen,  dass  es  eine  richtige  Deckspelze  der  pseudo- 
terminalen  Bliitbe  ist.  Man  konnte  jedocb  auf  AntJioxanthum  hin- 
weiseu,  weldies  2  begrannte  leere  Spelzen  (Deckspelzen  ablastirter 
Bliithen^  besitzt,  obwohl  dort  die  Verbiiltnisse  doch  etwas  anders 
sind.  Ein  Úbelstand  ist  der,  dass  ein  Axenrudiment  neben  der  Bluthe 
von  Orysa  bisher  nicht  nachgewiesen  ist,  daher  ein  solches  je  nach 
der  sonstigen  Ansicht  an  verschiedenen  Stellen  supponirt  werden 
kann.  Aber  die  Bliithe  hat  2  Lodiculae,  welche  ebenfalls  zur  Orien- 
tirung  dienen  konnen,  und  auf  diese  hat  Schdmann  keine  Riicksicht 
genommen.  Die  Lodiculae  convergiren  aber  nach  Eichler  und  nach 
Hackel  gegen  die  begrannte  Spelze  hin,  welche  somit  die  Deckspelze 
sein  niuss.  Dass  nun  die  grannenlose  Vorspelze  in  der  Entwickelung 
und  Ausbildung  vou  anderen  Vorspelzen  der  Griiser  abweicht,  steht 
ihrer  Deutung  als  solche  nicht  entgegen,  weil  ein  Doppelblatt,  das  die 
Vorspelze  sonst  gewóhnlich  ist,  durch  ein  einfaches  Blatt  mit  Mittel- 
nerv  ersetzt  werden  kann.  Solche  Vorspelzen  koraraen  auch  bei  eini- 
gen  anderen  Grasern  vor;  Eichler,  nennt  Tetrarrhena,  Microlaena, 
auch  Hierochloa^  also  Phalarideen,  von  denen  auch  Hackel  allgemein 
angiebt,  dass  deren  Vorspelze  1-nervig  oder  nervenlos  ist,  und  ebenso 
kann  die  doppelte  Lodicula  durch  eine  einfache  (bei  Melicd)  ersetzt 
werden.  Wenn  man  schliesslich  Soiíumann's  eigene  Figuren  4  und  5 
Taf.  IV.  betrachtet,  so  liisst  sich  erkennen,  dass  die  Glieder  des 
zeitlich  zweiten  Kreises  eigentlich  tiefere  Stellung  haben  und  von 
denen  des  ersten  Kreises  zumeist  gedeckt  werden.  Es  ist  folglich 
der  zeitlich  zweite  Kreis  nach  dem  Ursprungsorte  auf  der  Bluthen- 
axe  der  erste  und  entspricht  dem  ersten  oder  einzigen  Kreise  an- 
derer  Griiser ;  es  hat  also  in  der  Entwickelung  eine  zeitliche  Ver- 
kehrung  der  Anlagen  beider  Kreise  stattgefunden.  Schumann  begeht 
hier  und  auch  anderwiirts  (z.  B.  bei  der  Beurtheilung  der  Bliithen- 
entwickelung    von    Tradescantiá)    den    Fehler,    zu   glauben,  dass  die 

6* 


f|8  XL.    L.  J.  Čelakovský: 

zeitliche  Reihenfolge  mit  der  raunilichen  stets  zusammenfallen  raiisse, 
(laher  beurtlieilt  er  von  iliiii  solbst  aufgedeckte  Fálle  niclit  richtig, 
in  fleueii  lioherstehende  Glieder  oder  ganze  Kreise  fruher  auftreteu 
als  tieferstehende  und  eigentlich  urspriinglich  voraufgeliende.  Wenn 
ScHUMA>'N  iin  Sinne  seiner  rein  meclianischen  Erklaruiigsweise  sagt, 
dass  die  grossen  Raiinie  zwisdieii  den  Gliedern  des  zeitlich  ersteii 
Kreises  es  verursachen,  dass  ein  zvveiter  Kreis  gebildet  wird,  der 
soust  gewohniicli  felilt,  so  erweist  sich  diese  ursaclilich  sein  sollende 
Erklariiiig  nunniehr  als  unzutretíeiid.  Die  grossen  Raňme  werden 
darnui  gebildet,  weil  der  erblichen  Anlage  nach  der  in  Wahrheit 
erste,  aber  Verspatete  Kreis  noch  eingefiigt  werden  soli.  Ursaclie  und 
Folge  sind  zu  vertauschen. 

Was  das  Pistill  der  Gramineeii  bctriíft,  so  ist  GoEi5h:L's  Beob- 
achtnng  sehr  wertlivoll,  nach  welcher  bei  Streptochaeta  im  Gynoe- 
ceum  drei  ini  Kreise  stehende,  niit  deni  zweiten  Stainiualkreise  alter- 
nirende  Carpellanlagen  (wie  bei  eiuer  Cyperacee)  anftreten  {\o\\ 
denen  aber  (his  vordere  sehr  bald  iiberwiegt),  so  dass  auch  in  diesem 
Bliitheiikreise  jener  alten  Gattung  die  nrspriingliche  Trimerie  sich 
noch  erhalten  hat.  Wahrscheinlich  ist  das  bei  anderen  alten  Gras- 
typen  niit  3-narbigen  Fruchtknoten  der  Fall,  namentlich  bei  den  Bnni- 
buseen.  Sonst  ist  aber  das  Gynoeceuiu  auf  ein  vornstehendes  Carpell 
rediicirt,  welches  in  seltenen  Fiillen  auch  nur  eine  Narbe  bildet.  Ge- 
wohnlich  theilt  sich  aber  das  zuerst  einfach  entstehende  Carpell  ini 
Verlaufe  der  Entwickeluiig  in  2  Spitzen,  welche  zu  2  rechts  und 
links  stehenden  Narben  werd(  n.  leh  hábe  schon  fruher  (in  den  Ar- 
beiten  iiber  títreptochaeta  und  iiber  das  Ileductionsgesetz)  die  Ansicht 
ausgesprochen,  dass  in  diesem  Falle  die  Reduction  auť  ein  Carpell 
nicht  vollstandig  durchgeíuhrt  ist,  dass  dieses  Carpell  aus  2  anfaiigs 
zu  einem  ungetheilten  Ganzen  vereinigten  Carpellen  (das  dritte  ist 
hier  bereits  ganz  geschwunden)  besteht,  welche  spater.  jede  mit  be- 
sonderem  Endtheil,  aus  dieser  Anlage  hervorwachsen.  Wer  die  Er- 
scheinungen,  welche  die  abnormen  Doppelbliitter  darbieten,  kennt  und 
das  Reductionsgesetz  beherzigt,  wird  das  verstehen.  Die  unvollstan- 
dige  Reduction  von  zwei  Bliittern  auf  eines  findet  niimllch  in  der 
Weise  statt,  dass  die  zwei  Bdatter  zu  einem,  im  oberen  Theile  2-spal- 
tigen  Doppelblatt  sich  vereinigen,  welches  no  cli  nicht  vollkoramen 
einem  Blatte,  aber  auch  schon  nicht  mehr  vollkommen  den  zwei 
urspriinglichen  Blattern  gleichwerthig  ist.  Das  ist  auch  wieder  eine 
neue,  ungewohnte  Vorstellung,  welche  aber  vollkommen  begriindet 
ist.  Es  moge  erwálmt  werden,  dass  auch  Schacht,  obzwar  er  die  Ent- 


Der  pliylogenetisclie  Eulwickluugsgaug  der  Bliithe.  (39 

wickelimg  dcs  Pistills  mit  einer  uiigetlieilten  Anlage  kannte,  in  ihr 
drei  nicht  getrennte  Fruclitblatter  erblickte,  von  denen  zwei  in  der 
ibiieii  liiernacli  gebiihrenden  Stellung  in  die  2  Narben  auswachsen; 
er  berief  sich  (zwar  in  etwas  nnklaier  Ausdrucksweise)  darauf,  dass 
viele  gewiss  mebrblattrige  Frucbtknoten  im  Ganzen  in  der  Form 
eines  Walles  entstehen,  an  dessen  Rande  erst  spater  die  Narben  her- 
voitreten.  Diese  Erklarung  ist  iVeilich  nicht  gauz  befriedigend,  weil 
das  Pistill  der  Grilser  nur  selten  als  gleidi  hober  Ringwall  (so  bei 
eioem  Panicům  von  Payer  abgebihlet),  gewohnlich  mit  auf  der  Vor- 
derseite  Iioherer  Mediáne,  also  doch  nur  wie  ein  Blatt  entstelit.  Es 
moge  hier  auch  an  das  Pistill  von  Najas  und  von  anderen  Najadeen 
erinnert  sein,  welches  auch  als  eiu  Carpid  auftritt,  spater  aber  in 
2 — 4  Spitzen  (Narbenschenkel,  Stachelschenkel)  auswachsend,  damit 
seine  Herkunft  von  2  bis  4  Carpiden  und  seine  noch  nicht  ganz  voll- 
stiindige  Pteduction  auf  ein  Caipid  erkennen  liisst. 

Gegen  die  Zusammensetzung  des  Pistills  der  Grainineen  au3  2 
oder  3  Carpiden  spricht  sich  jedoch  Engleu  entschieden  aus,  weil 
kein  zwingender  Grund  daťiir  vorhanden  sei,  uud  weil  es  nicht  ein- 
zusehen  sei,  warum  nicht  die  Spitze  des  einen  Carpellblattes  einer 
ahnlichen  Theilung  fáhig  sein  soli,  wie  die  tief  3-spaltigen  oder 
3-grannigeu  Deckspelzen  gewisser  Griiser.  „Wiire  die  Theorie  richtig, 
dass  die  Žahl  der  Narben  bei  den  Gramineen  jedesmal  der  Žahl 
der  ani  Gynoeceum  betheiligten  Carpelle  entsprechen  miisse,  dann 
niiissten  bei  Ochlandra  und  Melocanna  4  6  Carpelle  angenonnnen 
werden". 

Was  die  genannten  Gattungen  betrifft,  so  zweiíle  ich  auch  nicht, 
dass  in  ihrem  Frucbtknoten,  wenigstens  urspriinglich,  4—6  Carpelle 
enthalten  sind,  welche  moglicher  Weise  bei  diesen  tropischen  Bam- 
buseen  eine  entwickelungsgeschichtliche  Untersuchung  in  der  Anlage, 
wie  lur  Streptochaeta  3  Carpelle,  noch  nachweisen  wird.  Was  solíte 
denn  (la])ei  so  Ungewohnliches  und  Unglaubliches  sein,  da  doch 
Kiandra  unter  den  Cyperacoí^n  8  Carpelle  und  8  Nai-ben  besitzt, 
und  da  die  grossere  Žahl  der  C!arpelle  nur  fiir  ein  hoheres  Alter 
diesel-  lianibuseen  spricht,  von  denen  OcJdandra  auch  zalilreiche 
Staubgefiisse  (bis  30)  und  8  oder  mehr  ziemlich  grosse  Lotlicular- 
schuppen  in  ihren  Bliithen  enthált.  Gerade  fur  so  alte  Gattungen 
ist  es  wahrscheinlicher,  dass  ihre  zahlreicheren  Narben  auch  zahl- 
reicheren  Carpellen,  als  dass  sie  einem  Caipell  angehoren.  Der  Grund, 
wesshalb  ich  den  zwei-  und  dreinarbigen  Frucbtknoten  der  Gráser 
ursprunglich  aus  2  bis  3  Carpellen  entstanden  aimehme,  ist  eben  der, 


70  XL.   L.  J.  Čelakovský: 

dass  die  Entwickelung  des  Gyiioeceums  dieser  Familie  aus  mehreren, 
dann  aus  3  Carpellen  (fiir  Streptocliaeta  nachgewiesen)  begonneii  liat 
und  auf  ein  Carpid  erst  spater  rediiciit  worden  ist;  denn  es  ist 
nicht  einzuselien,  warurn  das  2-  bis  Stheilige  Primordium  des  Frucht- 
knotens  nicht  aus  2  oder  3  Carpellen  entstanden  sein  kunnte,  nach- 
dem  die  21appige  Vorspelze  (desgl.  das  liintere  aussere  Perigonblatt 
von  Philydrum,  das  hintere  Petalum  vou  Veronica,  Beseda  lutcold) 
aus  der  Vereinigung  von  2  Bláttern  hervorgegangen  ist.  Hiernach 
ist  der  2narbige  Fruchtknoten  der  2spitzigen  Vorspelze  derselben 
Grasblíithe  analog ;  nach  der  anderen  Ansicht  (von  Eiciiler  und  Engler) 
aber  der  Snarbige  Fruchtknoten  der  ospaltigen  Deckspelze,  welche 
durch  Theilung  ein  es  urspriinglich  einfachen  Blattes  ent- 
stand,  wahrend  die  Vorspelze  durch  Vereinigung  getrennter 
Blátter  sich  gebildet  hat.  Es  ist  das  derselbe  Gegensatz,  der  zwischen 
den  zwei  Erklárungen  derselben  Thatsache  mittelst  positiven  und 
negativen  Dedoublements  besteht.  Hier  die  Griinde  fiir  Ver- 
einigung und  gegen  Theilung  im  Fruchtknoten  der  Gniser. 

1.  Der  einkarpellige  Fruchtknoten  ist  ohne  Zweifel  aus  dem 
mehrkarpelligen  Fruchtknoten  mittelst  Reduction  entstanden.  Es  ist 
aber  widersinnig,  dass  erst  eine  Pieduction  der  Narben  (in  Folge  der 
Reduction  der  Carpelle)  und  dann  wicder  eine  Wiederherstellung  der 
eben  aufgegebenen  Drei-  oder  Zweizahl  der  Narben  durch  Theilung 
stattgefunden  hiitte. 

2.  Die  Deckspelze  ist  entweder  ganz  oder  3theilig,  niemals 
2spaltig ;  aber  eine  und  drei  Narben  sind  bei  den  Grasern  selten,  da- 
gegen  zwei  Narben  ganz  allgemein.  Der  Vergleich  des  Gynoeceums 
mit  der  Deckspelze  hinkt  also  bedeutend  und  dies  scheint  ein  be- 
deutsames  Anzeichen  dafiir,  dass  er  nicht  glíicklich  ist  und  dass  es 
auf  Zufall  beruht,  wenn  er,  betrefřs  der  ein-  und  3karpelligen  Frucht- 
knoten treťfend  zu  sein  scheint. 

3.  Der  grannenformige  oder  zahnformige  Mittelabschnitt  einer 
3theiligen  Deckspelze  entspricht  der  Lamina,  der  untere  Theil  der 
Blattscheide  und  die  Seitenabschnitte  den  Stipularzipfeln  eines  Laub- 
blattes.  Es  miissten  somit  die  lateralen  zwei  Griffel  oder  Narben  der 
Gráser  nach  Eichler's  und  Engler's  Auífassung  Stipularbildungen 
des  Fruchtblattes,  und  das  Ovarium  die  Scheide  desselben  sein.  Das 
Ovarium  wird  aber  von  der  Blattspreite  des  Carpells  (Doppelcarpellsj 
gebildet,  wie  iiberall,  denn  die  Ovula  sind  stets  ein  Produkt  der 
Lamina  der  Carpelle   (Lucinien   derselben  homolog),  und  das  Ovu- 


Der  pliylogeuetisclie  Entwkklimgsgaiig  der  Bliithe.  7  1 

lum    der    Graser   ist   ein  Produkt  des  Ovariums,  der  Bauchiiaht  des 
Doppelcarpells    aufsitzend, 

Wáre  es  also  richtig,  dass  das  Gynoeceiim  der  Graser  aus 
einem  getheilten  Carpid  besteiit,  so  wJire  die  Blattspreite  des- 
selbeii  zweitheilig  (resp.  dreitheilig),  woraus  gaiiz  klar  folgt,  dass 
das  2-  bis  3-narbige  Carpid  der  Graser  keiiiesfalls  mit  der  Deckspelze 
vergleiclibar  und  ilir  analog  gebildet  ist. 

4.  Naclidein  die  Parallelisiruug  des  Fruclitkiiotens  der  Griiser 
und  der  Deckspelze  derselben  als  unzutreffend  und  unrichtig  nacli- 
gewiesen  ist,  so  leuclitet  die  Analogie  in  der  Bildung  des  zweinarbi- 
gen  Fruchtknotens  und  der  zweispitzigen  Vorspelze  von  selbst  ein, 
dass  ersterer  namlicli  von  deniselben  Doppelblatt  gebildet  wird  wie 
die  letztere,  und  ebenso  ist  es  einleuchtend,  dass  ťolgerichtig  das 
3-narbige  Gynoeceum  einem  Tripelblatt  gleicliwerthig  ist.  Daraus  er- 
giebt  sidi  eine  niihere  Úbereinstimniung  der  Gramineen  mit  den  (íy- 
peraceen,  deren  enge  Verwandtscliaft  in  neuester  Zeit  mit  Unrecht 
bezweifelt  worden  ist.  Das  zweinarbige  Pistill  einer  Graminee  hat 
dieselbe  morphologisclie  Structur  wie  ein  zweinarbiges  Pistill  der 
Gyperaceen,  dasselbe  gilt  auch  vom  3-narbigen  Pistill.  Die  Entwicke- 
lung  ist  wolil  verschieden,  weil  bei  den  Gramineen  die  Vereinigung 
der  2  oder  3  Fruclitblatter  wegen  fortgeschrittener  Pteduction  von 
Anfang  an  inniger  ist.  Wir  haben  liier  wieder  einen  Fall,  \vo  das- 
selbe Gebilde  sicli  verscliicden  entwickelt  und  wo  dann  lediglich  aus 
der  Entwickelung  fálschlich  aut"  eine  ganzliclie  morpliologisclie  Verscliie- 
denlieit  geschlossen  worden  ist. 

Die  pbylogenetiscbe,  auf  Reductionen  beruliende  Pteibenfolge 
der  Entwickelungspbasen  des  Pistills  ist  also  diese:  1.  zalilreiclie 
Carpelle  {Ochlandra),  2.  drei  Carpelle  {Streptochaeki  etc),  3.  drei 
oder  zwei  Gari)elle,  von  Anfang  an  zu  einem  Tripel-  oder  Doppel- 
blatt vereinigt,  4.  ein  einfaches,  eingriffeliges  Carpell  {Nardus). 

Dieselbe  Stufenreibe  besteht  im  Androeceuni:  1.  zablreiche 
Staubl)latter,  2.  sedis  Staubbliitter  in  2  Kreisen,  3.  drei  oder  2  Staub- 
l)latter  in  einem  Kreise,  4.  ein  einziges  Staubblatt  ( Vidpia,  Činná  etc). 
Wenn  niimlich  in  einigen  tropiscben  Gattungen  melir  als  C  Staul)- 
bliitter  vorkommen  (bei  Luziola  G — 18,  bei  Ochlandra  20 — 30,  bei 
Pariana  10—40),  und  wenn  bei  Ochlandra  auch  nocli  8  und  mehr, 
ziemlich  grosse  Perigonspelzen  existiren,  und  diese  mehrzahligen 
Gliedei-  z.  Tb.  spiralig  angeordnet  zu  sein  scheinen,  so  unterliegt  es 
keinem  Zweifel,  dass  diese  Gattungen  hiernach  nocli  alter  und  ur- 
Si>riiugliclier  siud,  als  fStre2)tochaeta.  Es  wiederholt  sicli  nur  dieselbe 


72  XL.   L.  J.  Celakovský: 

phylogenetische  Stufenreihe  von  Vielzaliligkeit  zuin  trimer  peutacy- 
klisclien  Diagramm  uml  von  da  za  weiter  reducirteii  Formen,  wie 
bei  den  Cyperaceen  und  Palmen.  Der  Bruchtheil  der  Gattungen  mit 
vielziililigen  Blutlien  bei  Grasern  und  Cyperaceen  ist  aber  verschwin- 
dend  klein  und  widerspricht  nicht  der  Ableitung  aller  iibrigea  Gras- 
bliitben  vom  pentacykli.schen  Diagramm.  Darin  aber  gebe  ich  Engler 
Yollkommen  Recbt,  dass  der  Ursprung  der  Gramineen  und  Cypera- 
ceen weiter  zuriickreicbt,  als  bis  zur  ersten  Constituirung  der  penta- 
cyldischen  Blíitlie  in  diesen  Fairnlien.  Aus  demselben  Grunde  ist 
auch  kein  unmittelbarer  Anscliluss  an  die  Juncaceen  moglicb.  Denn 
diese,  arm  an  Gattungen  (nur  7),  sind  durcbgiingig  trimcr-pentacyklisch. 
Dennoch  ist  niclit  zu  leugnen,  dass  die  131i\tbe  von  Streptochaeta  in  ibrem 
Perigon  und  im  ganzen  pentacykliscben  Bau  mit  der  Bliithe  der  Juncaceen 
auffáliig  iibereinstimrat.  Aucb  bei  den  Juncaceen  ist  oft  der  zweite  Sta- 
minalkreis  unterdnickt.  Ibr  Pistill  reicbt  zAvar  wegen  seiner  mebr- 
eiigen  Placenten,  und  die  mehrsamige  aufspringende  Frucbt 
weiter  zuriick  als  der  uniovulate  Frucbtknoten  mit  terminál  aus 
der  Bliitbenaxe  entspriiigendem  Ovulum  und  folglicb  als  die  ein- 
samige  Scldiessfruclit  der  Gramineen  und  der  Cyperaceen;  aber 
es  feblt  niclit  an  einer  Úbcrgangsform  vom  Pistill  der  Juncaceen 
zu  dem  der  Glumiíioren;  dies  ist  das  Pistill  von  Ltmila,  dessen 
3  Samenanlagen,  je  eines  pro  Carpell,  bereits  auf  die  Bliitbenaxe  he- 
rabgeriickt  sind,  scbeinbar  in  den  Acbseln  der  Carpelle  stebend,  und 
dessen  Scbeidewánde,  die  sebou  bei  mancben  Juncus-krteii  nur  als 
wenig  einspringende  Wandplacenten  vorbanden  sind,  zuriickgegangen 
und  ganz  gescbwunden  sind.  Bei  den  Glumiíioren  ist  nur  die  Zald 
der  bodenstiindigen  Ovula,  entsprecbend  der,  zwar  meist  unvollstan- 
digen,  Reduction  der  Zábl  der  Carpelle  auf  die  Einzabl,  auf  eines 
i-educirt  worden,  welcbes  dann  natiirlicb  das  Centrum  des  Bliitben- 
bodens  einnabm.  Nebenbei  bemerkt,  bat  dieses  Ovulum,  wie  aucb  die 
Samenanlagen  von  Lusula,  mit  der  (pbylogenetiscben)  Versetzung  vom 
Carpell  auf  den  Gipfel  des  Bliitbenbodens  nicbt  aufgebort  einem 
Fruclitblatt,  von  dem  es  urspriinglicb  erzeugt  worden,  anzugeburen ; 
dies  zeigen  die  Gramineen  sebr  klar,  indem  dort  das  Ovulum  wiibrend 
der  Weiterentwickelung  des  Pistills  auf  der  Sutur  des  Fruchtblatts 
(resp.  der  zwei  bis  drei  vereinigten  seitlicben  Frucbtbliitter)  wieder 
binaufriickt,  d,  h.  von  dem  sicb  aus  dem  Bliitbenboden  erbebenden 
Fruclitblatt  mitgenommen  wird.  Es  kanu  also  ein  basiláres  Ovulum 
gerade  von  der  Spitze  der  Bliitlienaxe  erzeugt  werden,  wie  bei  den 
Glumiíioren,   bei   Najas,  Polygonům    u.  s.  w.,  und  ist  deswegen  docb 


Der  phylogeDetisclie  Kntwicklungsgang  der  Blňthe.  7,'í 

keine  Umbildung  der  lilutlioiiaxe  (eines  Kaulonis),  weil  der  von 
den  Fruchtblattern  eingeschlosseiie  Gipťel  der  Bliithenaxe,  welclier, 
weim  er  niclit  selbst  Samenanlageii  producirt,  scliliesslich,  und  oft 
sehr  bald,  von  der  Basis  des  Fruclitknotens  auťgebrauclit  wird  und 
somit  zur  Fruclitblattbildung  praedestinirt  ist,  nicht  melir  deni  Kau- 
lom,  sondern  den  Carpiden  zugebort.  Deswegen  ist  es  eben  auch 
mtiglicb,  dass  ein  anfiinglicb  zur  Axe  terminál  erzeugtes  Ovulum  in 
der  Folge,  wie  bei  den  Graniineen,  auf  die  Wand  des  Pistills  hin- 
aufriickt,  wo  es  dann  dieselbe  Stellung  wieder  einninimt,  weldie  die 
Ovula  der  Juncaceen  vor  der  Reduction,  zumal  auf  parietalen  Pla- 
centen,  urspriinglicb  eingenomiuen  liaben. 

Die  Graniineen  und  Cyperaceen  sind  einander  in  Bezug  auf  die 
phylogenetische  Entwickelung,  resp.  Reduction  des  Perigons  voll- 
komnien  gleidiwertliig,  die  Cyperaceen  stehen  in  dieser  Beziehung 
durcliaus  nicht  hoher  als  die  Graniineen,  es  sind  das  zwei  einander 
parallel  laufende,  wirklich  verwandte  Familien,  die  sich  noch  vor 
Entstehung  der  mit  vielgliedrigen  Bliithen  begabten  Gattungen,  wie 
Eiandra,  Ochlandni^  Pariana,  von  einem  genieinsanien  Urstanim  ab- 
getrennt  haben,  nachdem  sich  die  Verschiedenheiten  in  der  Lage  und 
Ausbildung  des  Embryo,  z.  Th.  in  anatomischen  Eigenthiimlichkeiten, 
die  Engleu  hervorhebt,  und  dergl.  herausgebildet  liatten,  die  dann 
in  den  beiden  Familien  vercrbt  wurden.  In  der  eigentliiimlichen 
Umbildung  der  Kotyledonarspreite  zum  Scutellum  sind  die  Gráser 
sogar  weiter  fortgeschritteu  als  die  Cyperaceen.  Die  zu  den  heutigen 
Juncaceen  hinfiiliiende  Reihe,  deren  pleiomere  Vorfahren  aber  aus- 
gestorben  sind,  kann  sich  nicht  spiiter  als  die  Glumiíioren  von  der 
uralten  Stannnforni  abgezweigt  haben,  denn  ihr  Plstili  zeugt  von 
einem  noch  hoheren  Alter,  als  den  Glumiíioren  zukommt.  Nachdem 
das  Spelzenperigon  des  alten  Typus  Streptochaeta  aufgekliirt  ist, 
mochte  ich  Warming  beistiminen,  welcher  in  seinem  Handbuch'*^)  die 
Juncaceen  den  Glumiílorae  zureclmet  und  sie  an  den  Anfang  dieser 
Verwandtschaftsgruppe  stolit.  Zu  den  Liliifloren  scheinen  sie  mir 
nicht  recht  zu  passen,  schon  wegen  des  Starkereichthums  der  Endo- 
spermzellen,  auf  welche  doch  Engler  ein  so  grosses  Gewicht  fiir  die 
Systematik  legt.  Engler  war  auch  etwas  zweifelhaft,  ob  er  sie  bei 
den  Liliifloren  oder  bei  seinen  Farinosae  einreihen  solíte,  und  an 
einer    Stelle    (1.    c.   pag.    26)   bemerkt   er  sehr  richtig,  dass  die  An- 


*^)  Handbuch  dei-  systematischnn  Butanik.  Deatsclie  Ausgabe  von  E.  Kno- 
Br.Aucii.  1890.  pag.  197. 


74  Xli.   L.  J.  Celakovský: 

klíinge  der  Juncaceen,  wie  der  Restionaceen,  an  die  Gluiiiiflorae  be- 
souders  bemerkenswerth  sind,  weii  dadurch  ein  eliemaliger  Zusammen- 
hang  der  drei  jetzt  eiiie  eigenartige  Entwickelung  verfolgenden  Reilien 
Glumiílorae,  Liliiíiorae  und  Farinosae  wahrscheinlicli  gemacht  wird. 
Es  liaben  sicli  namlich  die  verschiedenen  Familiengruppen  sehr  friili- 
zeitig  strahleiifdrmig  von  der  Stammform  abgezweigt,  was  auch  fiir 
die  Gymnosperinen  und  Pteridopliyten  seine  Geltiiug  liat,  so  dass  der 
Stammbaum  der  Monocotyleii,  wie  auch  der  anderen  Unterreiclie 
vielmelir  eiiiem  von  der  Basis  an  verzweigten  Buscli  oder  Straucli, 
als  einem  Baume  zu  vergleichen  ist.  Die  Juncaceen  aber  sind  in 
ihrem  constant  pentacyldischen  Bau  zwar  den  Liliiíiorae  und  Fari- 
nosae analog,  was  aber  niclit  liindern  kann,  sie  an  den  Anfaug  der 
Gluniiflorae  zu  setzen,  weil  auch  bei  den  Liliiflorae,  wie  bei  den 
Cyperaceen  und  Gramineen,  in  gewissen  Sniilaceen  einige  Úberreste 
von  polycyklischen  Bliithen  sich  erhalten  liaben  und  bei  den  Centro- 
lepideen  ebeníalls  sehr  grandiose  Reductionen,  wie  bei  den  Najadeen 
und  Cyperaceen  nebst  Gramineen  vorkommen,  weil  also  Engleii's  ob- 
erstes  Princip  der  Eintheilung  der  Monocotylen  nach  beiden  Seiten 
hin  Ausnahmen  zuliisst. 

Pandanales.  Schwieriger  als  in  den  vorhergehenden  Fami- 
lienreihen  ist  es  zu  entscheiden,  eb  die  Nacktbliithigkeit  speciell  der 
Pandanaceae  urspríinglich  ist  oder  nicht.  A  priori  lasst  sich  nicht 
leugnen,  dass  die  altesten  Stammformen  der  Angiospennen  von  den 
Gymnospermen  her,  und  zwar  von  Vorlauíern  der  Cycadeen,  nackte 
Bliithen  heriibergenommen  haben  konnten;  wenn  es  sich  also  nach- 
weisen  liesse,  dass  die  Pandanaceen  von  solchen  Stammformen  direkt 
abstammen,  so  liesse  sich  auch  gegen  deren  urspriingliche  Nackt- 
bliithigkeit nichts  einwenden,  leh  hábe  einmal  gesagt,  dass  nackte 
Bliithen  reducirte  Bliithen  sind,  die  gewohnlich  auch  in  anderen 
Beziehungen  reducirt  zu  sein  pflegen.  leh  muss  gestehen,  dass  ich 
mich  nicht  genau  ausgedruckt  hábe,  indem  ich  dabei  nur  angiosperme 
Bliithen  im  Sinne  hatte,  denn  dass  die  gymnospermen  Cycadeen  und 
Coniferen  urspriinglich  nackte  Bliithen  haben,  unterliegt  ja  nicht  dem 
mindesten  Zweifel.  Wenn  die  Pandanaceen  z.  Th.  kein  reducirtes 
Androeceum  und  Gynoeceum  besitzen,  so  widerspricht  das  dem 
Sinne  meines  obigen  Satzes  nicht,  weil  sie  eben  in  dieser  Beziehung 
eine  Ausnahme  von  der  gewohnlichen  (also  nicht  ausnahmslosen) 
Regel  bilden.  Ůbrigens  sind  sie  wenigstens  sexuell  reducirt,  da  iln-e 
Bliithen  eingeschlechtig  sind,  was  offenbar  auf  Reduction  beruht,  da 
in  den  eingeschlechtigen  Bliithen  der  Gattuiig  Freifcinetia  Rudimente 


Der  phylogeiietisclie  Entwicklungsgang  der  Bliithe.  75 

des  andereii  Gesclileclits  gefiinden  werden.  Selir  hilufig  liaben  aber 
eingeschleclitig  gewordene  Blútlien  auch  nur  eiii  riidimeiitares  oder 
gar  kein  Perigon;  bei  den  Araceen  ist  es  selir  augenfiillig,  wie  dort 
die  Zwitterbliitlien  gewoliiilich  noch  perigonbegabt  siiid,  wálirend 
mit  der  sexuelleii  Differeiiziruiig  meist  auch  ein  Sclnvinden  des  Pe- 
rigons  verbímden  ist.  Dass  diese  sexuelle  Reductioii  an  sicli  niclit 
absolut  ein  Scliwinden  des  Perigous  bezeugt,  weiss  ich  sebr  wohl,  da 
die  Cycadeen  und  Coniferen  urspriinglich  perigonlos  iind  unisexuell 
reducirt  zugleich  sind. 

Anderseits  ist  aber  zu  erwagen,  dass  die  Monocotylen  bedeutend 
hober  stehen  als  die  Gymnospernien,  deren  fortgeschrittenste  Fa- 
milie  (Gnetaceae)  bereits  ein  Perigon  erlangt  hat,  daher  es  auch 
moglich  ist,  dass  schon  die  iiltesten  Angiospermeii  (die  natiirlich 
nicht  etwa  von  den  Gnetaceen  sich  herleiten)  in  den  Besitz  eines 
Perigons  gelangt  sind.  Ferner  wird  die  Wahrscheinlichkeit,  dass  ge- 
rade  nur  die  Pandanaceae  urspriinglich  nackte  Bliithen  besiissen,  sehr 
dadurch  verringert,  dass  soust  iiberall  unter  den  Monocotyledoneen, 
bei  den  Araceen  und  I.emnaceen,  bei  den  Najadeen,  Cyperaceen 
und  Gramineen,  bei  den  Ceutrolepideen,  wie  auch  bei  Palmen  {Nipa 
weibl.)  und  Cychanthaceen  {Cydanthus  niiinnl.),  wo  nackte  Bliithen 
auftreten,  dieselben,  wie  aus  der  vorstehenden  Ausfiihrung  unzwei- 
felhaft  sich  ergeben  hat,  durch  Reduction  aus  behiillten  Bliithen  nackt 
geworden  sind.  Es  bestehen  sodann,  wenn  auch  nicht  sehr  nahé,  so 
doch  unverkennbare  Beziehungen  der  Pandanaceen  zu  den  Palmen 
(PhpfelepJias)  und  zu  den  Cyclanthaceen  {Carhtdovica),  was  schon 
im  J.  1878  Graf  Solms-Laubach  aogedeutet  hat;  zwar  nicht  in  den 
vegetativeu  Theilen,  aber  in  den  Bliithen,  in  dem  meist  polyandri- 
schen  Androeceum,  in  den  parietalen,  vieleiigeu  Placenten  von  Frep- 
cinetia  und  den  Cyclanthaceae,  in  den  meh r fach erigen  und  dann 
wieder  monocarpiden,  in  jedem  Fach  eine  Samenanlage  bergenden 
Pistillen  der  Pandanus-Avten  und  der  abnormalen  Palmen  {Phyte- 
lephas,  Nipa),  in  den  Blíithenstiinden,  in  der  Spathenbildung.  Nicht 
etwa  dass  eine  dieser  Familien  direkt  von  der  anderen  abzuleiten 
wáre,  wohl  aber  konnen  sich  ihre  Vorlaufer  nicht  weit  nach  riick- 
wárts  von  einander  abgetrennt  haben.  Da  nun  die  zwei  anderen  ge- 
nannten  Familien  anfánglich  perigonbegabt  und  nur  in  einzelnen 
Formen,  zudem  nur  in  einem  Geschlecht,  durch  Reduction  nackt- 
bliithig  geworden  sind,  so  ist  eine  ebensolche  Reduction  bei  den  zwei 
bisher  unterschiedenen  (vicUcicht  aber  noch  zu  vermehrenden)  Gat- 
tungen    der    Pandanaceen   auch   nicht  unwahrsclieinlich.     Leider  hat 


76  XL.    L.  J.  Celakovský: 

sicli  bei  ihnen  iiirgends  eiiie  Spur  des  Perigons  erhalteu,  was  ein 
siclieres  Urtheil  in  dieser  Fainilie  sehr  erscliwert.  Aber  wir  habeii 
nocli  andere  Anbaltspiinkte.  Es  fehlen  den  in  Kolben  zusammenge- 
driingten  Bliltlien  der  Pandaueeu  sowohl  Vor-  als  Deckblatter.  Solche 
Bliithensprosse  sind  entschieden  aus  blattertragenden  reducirt,  und 
die  Deckblatter  sind  ebenso  sicher  hier  wie  uberall  uaclitriiglicb  ge- 
scbwunden,  Die  Míiglichkeit,  „dass  auch  bei  den  Vorfahren  dieser 
Pflanzen  solche  liberhaupt  nie  entwickelt  waren",  kann  icb,  als 
einem  allgemeinen  Principe  des  morpbologischen  Aufbaues  aller  Plia 
nerogamen  widersprechend,  nicbt  zugeben.  Daniit  steigert  sicb  die 
Wahrscbeinlicbkeit,  dass  aiicb  Perigonblátter  bei  don  Paudaneen  re- 
ducirt sein  werden.  Das  triftigste  Argument  fiir  eine  solche  Annahme 
liofert  aber  die  Gattung  Spargamum^  welclie  den  Paudanaceen  aner- 
kannt  nahé  verwandt  ist  und  in  beiden  Geschlechtern  eiu  deutliclies 
Perigon  besitzt.  Icli  hábe  micli  in  letzter  Zeit  mit  den  Sparganien 
aus  der  Verwandtschaft  des  Sp.  ramosum  viel  bescháftigt,  um  die 
hieher  gehorigen  Arten  oder  Formen  {S.  ramosum  Huds.  Beeby 
zz:  S.  eredum  Autt.  L.  p.  p.,  8.  negledum  Beeby,  8.  microcarpum  [Neu- 
mann]) niiher  zu  studiren  und  ihre  Verbreitung  in  Bohmen  auszu- 
forschen,  und  hábe  hierbei  auch  dem  Perigon  der  weiblichen  Bliithc 
meine  Aufmerksandíeit  zugewendet.  Wenn  es  in  sehr  seltenen  Fállen 
am  vollkommensten  ausgebildet  ist,  so  besteht  es  aus  2  dreizilhligen 
alteinirenden  Kreisen  von  der  normalcn  Disposition  der  Monocotylen. 
Aber  diese  Vollstandigkeit  findet  sich  selten  (Engler  bildet  ein 
solches  Gziihliges  Perigon  der  weiblichen  Bliithe  von  *S'.  simplcv  var. 
ameticanum  Engl.  ab),  gewuhnlich  ist  dasselbe  schon  auf  eine  Miu- 
derzahl  (6 — 2)  reducirt.  Die  beginnende  Reduction  dieses  Perigons 
giebt  sich  aber  noch  in  anderer  Weise  kuud,  namlich  in  einer  imnier 
nmgereren,  schmaleren  Ausbildung  der  Bláttchen,  was  besonders  bei 
der  kleinfriichtigen  Art  {8.  microcarpum)  zu  sehen  ist.  Sie  werden 
z.  Th.  zuletzt  gauz  diinn,  fast  fadenfórmig,  nur  an  der  Spitze  ver- 
breitert.  Ebenso  diinn  und  noch  diinner,  borstenformig,  mit  kolbig 
verdicktem  Ende  erscheinen  auch  die  Deckblatter  der  weiblichen 
Bliitheu.  Es  ist  augenfállig,  dass  manche  der  Perigonbliitter,  sowie 
die  Deckblatter,  im  Schwinden  begriffen  sind.  Bei  den  Pandaneen  sind 
die  Deckblatter  bereits  vollig  geschwunden;  ist  es  da  niclit  sehr 
naheliegend,  dass  auch  ein  friiher  vorhandenes  Perigon  l)ei  ihnen 
geschwunden  ist? 

Zuletzt  muss   ich   noch  die  Gattung  Typha  besprechen,  welche 
zu    den  meisten   und   ernstlichsten  Controversen  Anlass  gegeben  liat. 


Der  phylogenetische  Eutwicklungíigaug   der  Blutbe.  77 

Die  iiieisten  neueren  Sclu-iftstelhn-,  unter  ihnen  aucli  Esgler,  spreclieii 
iliren  Rluthcn  jede  Simr  einer  BlutlienliiiUe  ab,  der  Letztere  hált 
sie  aucli  fiir  urspriinglich  perigoiilos.  Icli  hábe  mich  dagegen  wieder- 
liolt  daťiir  eingesetzt,  zuletzt  und  am  ausfiihrliclisten  in  der  Ósterr. 
bot.  Zeitschr.  1891/*)  dass  die  Gruppen  der  Haargebilde  an  der 
lUiithenaxe  der  iiiannlichen  wie  der  weiblichen  Bltithen  selir  abge- 
schwiichte  und  in  haarfíirmige  Sonderpartien  oder  Abschnitte  zertlieilte 
letzte  Reste  von  ehemals  (bei  den  Vorfahren)  alinlich  wie  bei  Sjjur- 
ganmni  ausgebildeten  Perigonblattern  seien.  leh  wies  auf  analoge 
Bildurigen  bei  anderen  Pflanzen  liin,  auf  die  Bildung  des  Haarkelches 
(Pa}tpus)  und  auf  die  Zertheilung  der  Deckbliltter  der  Bliithen  der 
Conipositen,  die  Zertheilung  des  Borsten-  und  Haarperigons  auf  zahl- 
reiche  Trichome  bei  EňopJwrum,  insbesondere  noch  darauf,  dass  von 
den  zweizoiligen  Brakteen  im  Gesamnitbliithenstande  von  Typlia  die 
obersten  nach  Gokbel's  Mittheilung  i  n  ni  e  li  r  e  r  e  n  e  b  e  n  e  i  n  a  n  d  e  r 
gelegene  ganz  getrennte  trichomatische  Theile  aufge- 
lost  angelegt  werden,  also  gerade  so  wie  ich  das  fiir  die  Pe- 
rigonblatter  annehme,  wodurch  diese  Anuahme  zura  mindesten  hochst 
wahrscheinlich  geinaclit  und  per  analogiam  in  demselben  Bluthcn- 
stande  iiir  den  sehen  Wollenden  so  gut  wie  bewiesen  winl.  Dazu 
koninit  noch,  dass  die  Deckblatter  der  Bliithen  ebenso  tricliomartig 
abgeschwiicht  sind,  dass  die  Perigoiitrichome  der  mannliclien  Bliithe 
bei  Typha  angustifolia  nach  Engleh's  eigener  Abbildung  Fig.  143  B. 
z.  Th.  eiiie  weitere  Zerspaltung  erleiden,  und  dass  auch  bei  eini- 
gon  Sparganien  (z.  B.  S.  simplex)  die  Perigonschuppen  durch  die 
Zíihnelung  ilirer  Spitze  schon  eine  beginnende  Zertheilung  anzeigen. 
Neuestens  hábe  ich  noch  beini  Sparganium  mícrocarpum  eine  bis 
nahé  zum  Grunde  gehende,  manchnial  aber  nur  im  oberen  Theile 
stattlindende  Zerspaltung  (positives  Dedoiiblenient)  eiuzelner  Perigon- 
blatter  in  2  Theile  beobachtet,  die  dann  nur  1 — 2  Nerven  besassen, 
wiihrend  die  breiteren  ungetheilten  Perigonblátter  deren  2—3  auf- 
weisen.  Dies  AUes  sind  gowiss  vollig  ausreichende  Griinde,  um  in 
den,  spater  durch  Streckung  des  Bliithenstiels  der  weiblichen  Bliithe 
sich  von  einander  entfernenden  quirlahnlichen  Querzeilen  der  Haare 
zertheilte  Perigonblátter,  sowie  in  den  am  Grunde  der  miinnlichen 
líliithe  von  Typha  stehenden,  weniger  zahlreichen  (nach  Englkrs 
Abbildungen   7 — 9   z.   Th.    gespalteten)  Haargebilden  reducirte  Deri- 


■'■')    Úbtíť    die    Verwandtscliaft    von    Typlia    und    Sparganium.    Osterr.    bot. 
Zeitschr.   1891. 


78  XL.   L.  J.  Celakovský: 

vate  von  Perigonblíittern  zu  erblicken,  desseii  niclit  zu  gedenkeu, 
dass  damit  doch  eine  befriedigende  Erklarung  des  TJr- 
sprungs  dieser  řlaargebilde  gegeben  ist,  wiibrend  man 
sonst  nicbt  weiss,  wo  sie  aiif  einmal  iii  dem  Bliithenstande  herkom- 
men,  nacbdem  sonst  alle  Theile  der  Pflanze  vollkommen  kahl  siud. 
leh  kann  also  iiidit  einsehen,  dass  das  eine  „gewaltsame  Hypotliese" 
sein  soli,  was  ich  als  eine  einfache  mid  natiirliche  Folgerung  aus 
einer  Reibe  von  Thatsadien  crachte.  Man  konnte  sich  einzig  daran 
stossen,  dass  die  Querzeilen  der  Trichome  als  Pei'igonblíitter  nicht 
dichter  zusauimenhalten,  und  das  allenfalls  daraus  abnelimen,  dass 
bier  Hochblatter  trichomatisch  zertheilt  sind.  Die  Vorfaliren  der 
Pandanales  konuten  nuť  solcbe  Hocliblatter  statt  eines  Perigons  be- 
sessen  baben,  welche  bei  den  Pandaneen  giinzlich  ins  Schwinden  ge- 
riethen,  wabrend  sie  scbon  bei  den  Typben  sehr  reducirt  imd  zu- 
gleicb,  gleicb  den  Perigonborsten  der  Cyperaceen,  zu  Flugapparaten 
verwendet,  bei  Sparganium  aber  besser  erhalten  zu  einem  regel- 
rechten  Perigon  zusammenangeriickt  oder  vorgeschritten  sind.  Auch 
dagegen  wiirde  ich  kaum  etvvas  einzuwenden  haben,  obwobl  auch  das 
sehr  wohl  begreiflich  ware,  dass  die  Perigonhaare,  welche  unter  der 
sitzenden  miinnlichen  Bliithe  von  Typlm  dicht  beisammenstehen,  wie 
es  einem  Perigon  zukommt,  an  der  sich  streckenden  Axe  der  weib- 
lichen  Bliithe  iiur  der  besseren  Anpassung  wegen,  um  dem  Winde 
eine  grossere  Oberfiache  zu  bieten,  so  friihzeitig  und  spiiter  immer 
mehr  etagenforinig  auseinander  geriickt  sind,  wáhrend  sie  urspriinglich 
wie  bei  Sparganium  zu  einem  Perigon  zusammenhielten.  Jedenfalls 
ist  aber  Typha  keine  so  primitive  Pflanzenform,  dass  sie  verdiente, 
an  den  Anfang  des  Systems  der  Monocotylen  gestellt  zu  werden,  sie 
ist  auch  nicht  iilter  als  Sparganmm,  sondern  vielmehr  von  einer 
diesem  nahestehenden  Form  mehr  abgeleitet.  Das  beweist  ausser  der 
trichomatischen  Reduction  des  Porigons  (oder  meinetwegen  der  Hoch- 
blatter) die  fortgeschrittene  Anpassung  an  eine  leichte  Verbreitung 
durch  don  Wind,  die  strenge  Constanz  des  monocarpiden  Pistills, 
Wíihrcnd  bei  Sparganium  manchmal  nocli  2  Fruchtbliitter  mit  2  Narben 
den  Fruchtknoten  zusammensetzen  (so  bei  allen  Fornien  aus  der  Ver- 
wandtschaft  des  S.  ramosum),  die  eigenartigeUmbildunggewisser  Frucht- 
knoten in  sterile  birnformige  Kiirper  bei  manchen  Arten,  ganz  be- 
sonders  aber  die  sehr  eigenthiimliche  Bildung  des  Bliithenstandes, 
welche  nur  als  Umbildung  eines  Bliithenstandes  von  der  Art  der 
einfach  verzweigtcn  Spargauien  (S.  simplex  u.  dgl.)  verst-indlich  ist. 
Engler  híilt  nunmehr  zwar  die  Anffassung  des  Bliithenstandes,  welche 


Der  phylogeuetische  Entwickluugsgang  der  Bliltlie.  79 

icli  wiederholt  Yertlieidigt  babě,  tbeoretiscb  mit  Riicksicht  aul"  cli e 
boi  Sparganium  simplex  vorkomnienden  Verhaltnisse  und  mit  Riick- 
siclit  darauf,  dass  auch  bei  Pandamis  wie  bel  Sparganium  die  Seiten- 
zweige  dei-  Inflorescenz  imterwarts  mit  der  primaren  Axe  vereint 
bleibeii,  nicht  íur  unbegrundet,  meint  aber  doch,  er  konne  meine 
Ausfiihrungen  nicht  fur  absolut  beweiseiid  anerkenneii,  weil  ilim  das 
thatsiichliclie  Verbalten  in  der  Entwickelimg  der  Bluthen  von  Typha 
hierzu  keine  Anhaltspiinkte  biotet.  leh  stelle  aber  ersteiis  nochmals 
in  Abrede,  dass  nur  das  bewiesen  ist,  wofiir  die  Eutwickelungsge- 
scliiclite  Anhaltspunkte  bietet,  als  wenn  das  die  einzige  sichere 
Quelle  morpUologischer  Erkenntniss  wiire.  Zweitens  aber  liefert  die 
Eiitwickelung  des  Bliitlienstandes  von  Tgplia  doch  einen,  und  zwar 
sehr  triftigen  Anhaltspunkt,  namlich  den,  dass  die  zweizeiligen 
Spathablíitter  zuerst  vor  aller  Bliithenbildung  auf  der 
primaren  Axe  akr  opět  al  gebildet  werden,  ebenso  wie  die- 
jenigen  von  Sparganium  oder  Pandanus,  und  dass  ebenso  wie  in  den 
Achsehi  der  letzteren  Sprosshocker  sich  erheben,  auf  welchen  dann 
die  Cltithen  angelegt  werden,  auch  bei  Typha  axillare  Anschwellun- 
gen  der  Hauptaxe  vor  sich  gehen,  welche  aber  rings  um  die  Axe 
h(>ruingehen  und  in  der  weiblichen  wie  in  der  mannlichen  Abtheilung 
zu  einem  gemeinsamen  mantelforniigen  Bliithenboden  vereinigt,  die 
Bluthen  und  die  weiblichen  mehrbliithigen  Zweiglein  erzeugen.  Dies 
alles  zeigt  die  Entwickelungsgeschichte,  und  gelegentliche  Bildungs- 
abweichungen,  von  denen  ich  erst  kilrzlich  von  Prof.  Ggebel  eine 
hiibsche  Série  erhalten  hábe,  zeigen  noch  deutlicher,  dass  diese  An- 
schwellungen,  welche  sich  am  unteren  und  oberen  Ptande  der  weib- 
lichen Abtheilung  scliarf  von  der  primiiren  Inílorescenzaxe  abheben, 
wirklich  axillíire  Produkte  sind,  da  sie  auf  der  dem  Tragblatt  ent- 
gegengesetzten  Seite  in  einer  longitudinalen  Furche  die  primiire  Axe 
Víillig  nackt  und  bliithenfrei  lassen.  Mit  einem  einheitlichen  iihren- 
lurinigen  Bliitlienstande,  analog  dem  Bliitiienkolben  der  iVraceen,  der 
auch  nur  eine  Spatha  ara  G rundě  besitzt,^°)  ist  die  Entwickelung 
cbensowohl  wie  die  abnormalen  Bildungen  (die  aber  der  norraalen 
Entstehung  der  ursiniinglichen  Achselsprosse  niiher  stehen  als  die 
normále  Bildung  selber)  absolut  unvereinbar,  sondern  nur  mit  einem 
zusammengeset  zten  Bliithenkolben  wie  ihn  Sparganium  und 
Pandanus  besitzen. 

Da    nun    weder    der  Bliithenstand  noch   das  Perigon  (oder  die 


45 


)  Ausiiabmsweise  bei  Calla  auch  zwei  Spathablátter  iíber  einander. 


80  XL.    L.  J.  Celakovský: 

pcrigonersetzonden  Hochblattchon)  bei  Ttjpha,  obwohl  weiter  als  bei 
Sparyanium  fortgebildet,  von  deiien  der  letzteren  Gattimg  wesentlicli 
verscliieden  siiul,  so  halte  ich  die  Farailio  der  Tyi)baceen  im 
Siiine  der  alteren  Systematiker,  Typha  und  Spargamum  befassend, 
filr  mehr  berechtigt  als  die  Abtrennung  einer  besoiideren  monotypen 
Familie  der  Sparganiaceen.  Die  Pandanaceeii  imterscbeiden  sich  den 
Typbaceen  gegeniiber  aiisser  durch  den  ganzen  Wuchs,  Luftwurzeln, 
dreizeilige,  meist  dornig  gezJihnte  BUitter  noch  durch  vollstandige 
Unterdriickung  nicht  uur  der  Bluthendeckblátter,  sondern  auch  des 
Perigons  (oder  der  perigonbildenden  Hochblátter),  durch  Polyandrie 
der  miinnlichen  Bliithen  und  ein  theilsweise  pluricarpelláres  Pistill, 
niit  theilweise  noch  vielsamigen  Parietalplacenten. 

Die  comparative  Betrachtuug  der  Blilthenverhaltnisse  aller  jener 
monocotylen  Verwandtschaftskreise,  in  denen  auch  nackte  Bliithen 
vorkommen,  hat  ergeben,  dass  iiberall  die  Nacktbliithigkeit  durch 
Reduction  eines  Perigons  zu  Stande  kam,  und  dass  bereits  die  Vor- 
fahren  aller  Familienreihen  ein  Perigon  besessen  haben  miissen,  welches 
zuniichst  reichbliitterig  war,  weil  sich  ein  solches  noch  in  einigen 
alten  Gattungen  etlicher  Familien,  nanilich  der  Palmen,  Cyclanthaceen, 
Cyperaceen  und  Gramineen  erhalten  hat.  Hochstens  ftir  die  Stamm- 
form  der  Pandanales  konnte  es,  im  Hinblick  auf  Typha^  einigermassen 
zweifelhaft  sein,  ob  sie  nicht  statt  eines  fertigen  Perigons  nur  Hoch- 
blátter als  Ansatz  eines  Perigons  besass,  was  aber  keinen  grossen 
Unterschied  ausmachcn  wiirde.  Ferner  hat  sich  ergeben,  dass  die 
Polyandrie  und  Polygynie,  die  bei  den  Monocotyledoneen  nicht  so 
haufig  ist  wie  bei  den  Dicotyledoneen,  nur  solchen  Gattungen  zu- 
kommt,  die  wir  als  áltere  Typen  ansehen  miissen,  dass  also  die  4 
oder  3  Staminalkreise  mancher  Alisniaceen  und  Hydrocharitaceen  álter 
sind  als  2  Staminalkreise  oder  nur  einer  in  denselben  Familien,  des- 
gleichen  zwei  Carpidenkreise  alter  und  urspriinglicher  als  der  eine 
gewolmlich  vorkommende,  dass  folglich  2  Staminalkreise  sich  wohl 
von  mehreren  urspriinglichen,  nach  der  Reduction  z.  Th.  geschwundenen 
ableiten  lassen,  aber  nicht  umgekehrt.  Dass  die  polymeren  Forma- 
tionen  álter  sind  als  die  auf  eine  kleinc  Zalil  der  Glieder  beschránkten, 
folgt  schon  daraus,  dass  erstere  in  den  náchst  verwandten  Gattungen 
und  Arten,  oder  selbst  in  derselben  Art  gewiihnlich  in  der  Glieder- 
zahl  unbestimmt  und  schwankend  sind,  was  auch  nach  Engleh  ein 
Anzeichen  niedrigerer  Stellung  ist,  wáhrend  die  auf  weniger  Glieder 
beschránkten,  wie  in  der  pentacyklischen  Bliithe,  in  ganzen  Familien 
constant  erblich  geworden  sind  und  nur  geringere  Reductionen  zulassen, 


Der  phylogeuetische  Entwicklungsgang  der  Bltithe.  81 

was  wieder  als  ein  Merknial  liiiherer  Fortbildung  zu  betrachten  ist. 
In  den  polymeren  Foiiiiationeu  komiiit  aucli,  obwohl  liochst  selten, 
spiralige  Aiiordniing  vor,  welclie  also  aiich  von  holierem  Alter  zeugt 
und  gewiss  der  cyklischeii  Anordimng  vorausgegangen  ist. 

Die  Eichtigkcit  der  pliylogenetiscbeii  Principien  Nageli's  hat 
sicb  in  der  Dctaihintersuchung  bestens  bewáhrt.  leh  kann  auch  nicht 
einsehen,  warnm  eigentlich  ExXgler  gegen  dieselben  sich  ausgesprochen 
hat.  Er  sagt  doch  selbst,  die  Gramineen,  Cyperaceen,  Palmen,  Helo- 
bieu  liessen  sich  nicht  duicliweg  vom  pentacyklischen  Diagramm  ab- 
leiten,  weil  es  in  ihnen  Gattungen  gibt,  welche  ein  mehrziihliges  Pe- 
rigon,  ein  polyandrisches  Adroecenm  oder  ein  polymeres  oder  auch 
dicyldisches  Gynoeceum  aufweisen;  dagegen  hielt  auch  er  in  den 
Familienreihen  der  Spathiíioren  (Araceen),  der  Liliifloren,  Microsper- 
men  u.  a.  das  pentacyklische  Diagramm  fiii"  urspriinglicher,  die  mehr 
oder  minder  grosse  Minderzjihligkeit  fiir  abgeleitet,  durch  Pteduction 
entstanden.  Das  heisst  doch  soviel  als  wie :  die  Minderzahligkeit  kann 
aus  der  Mehrzilhligkeit  hervoi'gegangen  sein,  aber  nicht  umgekehrt. 
Wenn  es  nicht  erlaubt  wiire,  selbst  in  Verwandtschaftskreisen  mit 
schvs^ankender  Žahl  der  Glieder  oder  der  Quirle,  die  Vielziihligkeit  ohne 
Weiteres  als  die  áltere,  die  Minderziihligkeit  als  die  jiingere  Stufe 
anzusehen,  wenn  es  moglich  wiire,  dass  auch  die  umgekehrte  Ent- 
wickelung  stattgefunden  hat,  dann  kímnte  auch  bei  (ien  Griisern, 
Palmen,  Helobien  das  pentacyklische  Diagramm  das  urspriinglichste 
sein,  und  konnten  sich  die  Bliithen  von  Gattungen  mit  mehr  Perigon- 
bliittern,  mit  mehr  Staminalcyklen,  mit  mehr  als  drei  Carpellen  aus 
Bliithen  mit  pentacyklischem  Diagramm  durcli  spiltere  Vermehrung  der 
Glieder  und  der  Cyklen  entwickelt  haben;  Potmnogeton,  dem  Engleu 
doch  mit  Kecht  die  erste  Stufe  im  Entwickelungsgange  der  „Potamo- 
getonaccen"  einrilumt,  konnte  umgekehrt  aus  einer  nackten,  mono- 
meren  Eliitbe,  wie  die  Zostereen  sie  besitzeu,  sich  entwickelt  haben 
u.  s.  w.  Danu  aber  verlieren  alle  idiylogenetischen  Vorstellungen  und 
Ableitungen  jede  Berechtigung,  dann  miisste  man  es  als  aussichtslos 
aufgeben,  das  relative  Alter  dieser  oder  jener  Bliithenbiblung  comparativ 
zu  bestimmen,  dann  miisste  man  mit  Resignation  sagen:  dariiber 
wissen  wir  nichts  und  konnen  nichts  wissen,  dann  galte  auch  hier 
Dni5ois-E,EYM0ND's  beriihuites:  ignoramus  et  ignorabimus. 

Engler  hat  aber  vollkommen  liecht  zu  sagen,  dass  das  penta- 
cyklische Diagramm  der  Mouocotylen  nicht  das  urspriinglichste  sein 
kann,  aus  dem  alle  ubrigen  Bliithenformen  entstanden  wiiren;  sehr 
yiele  zwar  sind  aus  ihm  abgeleitet  aber  nicht  alle,   und    zwar  gewiss 

Mathematisch-naturwissenschaftliche  Classe.  180G,  6 


g2  XL.    L.  J.  Čelakovský: 

nicht  die  mehrgliediigen  Blíitheii.  Daniiii  ist  die  so  sehr  verbreitete 
pentacyldische  Bluthenform  nicht  einmal,  sondern  mebreremale  iii 
verschiedenen  Familien  iind  Fainilienkreisen  aus  der  polymeren  Form 
entstanden,  hat  sich  dann  entweder  unverandert  fortgeerbt,  zumal  in 
den  hober  entwickelten  Familien,  oder  ist,  manchmal  sehr  frithzeitig, 
weiter  reducirt  worden.  Unter  den  Najadeen  z.  B,  hat  sich  nur  bel 
Potamogeton  die  pentacykliscbe  Bliitlie  erhalten,  sehr  bald  aber  be- 
gannen  die  Reductionen  und  sind  bis  aufs  Ánsserste  fortgeschritten ; 
bei  den  Liliaceeu  hat  sich  erstere  herrschend  erhalten;  iiur  selten 
ist  ein  Kreis  des  Androeceums  durch  Ablast  geschwunden.  leh  stimme 
Engler  auch  darin  bei,  dass  jene  Familienreihen,  in  denen  das  penta- 
cykliscbe Diagramm  constant  geworden  ist,  so  dass  nur  wenige  und 
minder  eingreifende  Reductionen  vorkomnien,  und  in  denen  polycy- 
klische  Anorduung-  nicht  niehr  vorkonimt  (eben  weil  sie  in  jiingeren 
Typen  erlosclien  ist),  am  líčichsten  stehen;  tiefer  jene,  bei  denen  die 
Žahl  der  Quirle  wechselt  und  starke  Reductionen  vorherrschen.  Aber 
dieser  Grundsatz  steht  mít  Nageli's  Principien  in  keinem  Widerspruch. 


3.    Das    Reductionsyesetz  und  das   Dedouhlement    bei  den  Monocoty- 

ledoneen. 

Von  besonderem  Interesse  sind  jene,  theilweise  bereits  bespro- 
chenen  Reductionen  ira  dicjdílischen  Perianth  und  in  den  sexuellen 
Formationen,  durch  welche  die  Žahl  der  Glieder  in  den  auf  einander 
folgenden  Cyklen  verniindert  wird,  doch  nicht  so  vollkommen,  dass 
nicht  noch  die  ursprungliche  hohere  Gliederzahl  in  denselben  keuntlich 
bliebe.  Die  o-záhligen  Perigonkreise  werden  auf  2  Glieder  (oder  auch 
auf  ein  Glied)  reducirt;  damit  aber  die  Alternanz  beider  Kreise  auch 
nach  der  Reduction  gewahrt  bleibe,  muss  in  dem  einen  Kreise  Ablast 
eines  Gliedes,  in  dem  anderen  aber  Vereinigung  zweier  Glieder  zu 
einem  Doppelblatte  stattfinden.  Es  sei  daran  erinneit,  wie  sich  bei 
den  Philydraceen  die  beiden  hinteren  Perigonblatter  des  ausseren 
Kreises  zu  einem  Doppelblatt  vereinigen ;  wie  dieser  Kreis  dadurch 
2-zalilig  und  medián  wird,  wie  vom  inneren  Kreise  wiederum  das 
hintere  Blatt  iiber  dem  Doi)pelblatte  schwindet,  so  dass  nur  die  2 
seitlich  nach  voru  stehenden  Perigonblatter  dieses  Kreises  iibrig  bleiben, 
welche  nun  mit  den  2  ausseren  gekreuzt  sind.  Bei  den  Grásern  ging 
die  Reduction  noch  weiter,  es  schwand  dazu  das  vordere  Blatt  des 
ausseren  Kreises,    die   seitlich   vorderen   des   inneren   vereinigen  sich 


Der  phylogeiietische  Eutw    kluiigsgang  der  Bliithe. 


83 


melir  oder  weniger,  wenigstens  in  der  Anlage  (die  2  genalierten  Lo- 
diculae,  die  auch  durch  eine  einfaclie  Lodicula  ersetzt  werden  konuen), 
das  liintere  desselben  Kreises  schwindet  meist  ganzlicli,  so  dass  also 
das  ganze  Periaiith  aus  2  alterniienden  Rláttern  besteht,  nlimlicli  aus 
der  Vorspelze  uiid  der  Doppellodicula.  Erwalint  seien  noch  die  peta- 
loiden  Staminodien  der  Zingiberaceen,  welclie  sich  áhnlicb  betragen, 
wie  die  Perigonblatter  der  Philydraceen.  Vora  ilusseren  dreizaliligen 
Kreise  der  Staminodien  ist  das  vordere  Glied  ablastirt,  vom  inneren 
dagegen  die  2  vorderen  Blátter  zu  einem  Doppelblatt  (Lippe),  welches 
dem  einzigen  feitil  gebliebenen  Staubblatt  gegeniiber  fallt,  vereinigt. 
Es  ist  das  eine  unvollkommene  Pteduction  der  Staminalkreise  auf 
Dimerie,  in  welcher  aber  noch  die  Abkunft  von  3-záhligen  Kreisen 
kenntlich  ist. 

Hier  sei  auch  einiger  abnormalen  Reductionen  im  Perigon  (und 
in  den  Sexualkreisen)  von  Iris  Erwáhnung  gethan,  da  ich  in  meinem 
„Reductionsgesetz"  vergessen  hábe,  die  diesbeziiglichen  Mittheilungen 
Heinricher's  ^'')  zu  besprechen.    Heinricher  fand  und  bildete  diagram- 


Fig.  3.  Diagramme  metaschematischer  Iris-BIlithen.  A.  B.  Zwei  Bluthen  im  ver- 
schiedengradigen  Úbergaiige    aus    der  Trimerie    in  Dimerie.  —  C.    Eiue    normál 

zweizálilige  Bliithe. 

matisch  ab  unvollkommen  dimere  (pseudodimere)  Bluthen  von  Iris 
himgarica,  welche  im  Perigon  ganz  wie  die  normalen  Bliitlien  der 
Philydí-aceen  gebaut  waren.  Vom  3-zaliligen  ilusseren  Perigonkreis 
waren  die  hinteren  2  Biátter  zu  einem  etwas  stíirkeren,  an  2  parallelen 
Bárten  kenntlichen  Doppelblatt  vereinigt,  vom  inneren  Kreis  nur  die 
2  seitlich  vorderen  Blátter  vorhanden  (Fig.  3A).  Von  dem  einzigen 
áusseren  Staminalkreise  waren  die  2  hinteren  Stamina  liinten  so  sehr 


*'^)  Beitráge   zur  Pflanzenteratologie   und  Elutlienmorpbologie.   Sitzb.  d.  k. 
Wiener  Akad.  188  3. 

6* 


34  XL.    L.  J.  Čelakovský: 

genrihert,  dass  sie  ein  vor  den  2  Barten  steliendes  Paar  bildeten.  Von 
den  2  medianen  Narben  war  die  hintere  wiedcr  ein  2-kJeliges  Doppol- 
blatt.  Der  Fruchtknoten  war  unteiwaits  zwar  3-íaclierig,  docb  die  2 
binteren  Fácber  kleiner,  dem  vorderen  zusammen  opponiit  iind  ober- 
wřirts  in  ein  Facb  vereinigt.  Nocb  vollkommener  war  die  Dinierie  an 
einer  zweiten  Bliitbe  ausgepriigt  (Fig.  oB) ;  bier  waren  die  2  binteren 
Perigonblatter  so  sebr  in  ein  Blatt  vereinigt,  dass  dieses  nur  einen, 
bloss  ini  oberen  Theile  in  2  divergirende  Enden  sicb  spaltenden  Bart 
besass,  und  die  2  Blatter  des  inneren  Kreises  standen  genau  trans- 
versal.  Im  Staminalkieise  waren  nur  2  mediáne  Glieder  vorbanden, 
von  denen  jedocb  das  bintere  eine  oberwiirts  zweitbeibge  Doppel- 
antbere  trug.  Der  Carpidenkreis  war  wieder  vollkonmien  dinier 
(2-narbig,  2-facberig)  nud  medián.  Es  batte  also  im  ersten,  dritten 
und  funften  Bliitbenkreise  mebr  oder  minder  vollkommene  Vereini- 
gung  der  binteren  Glieder,  im  zweiten  und  vierten  Kreise  aber  Abkast 
der  binteren  Glieder  (nebst  der  zugeborigen  Verscbiebung)  stattgc- 
funden,  dem  Reductionsgesetze  gemáss.  Auffallig  ist  dabei  nur,  dass 
der  erste  Perigonkreis,  dimer  goworden,  medián  stebt,  anstatt,  wie 
dies  HEiNiuon)',K  {und  aucb  schon  Eicjilek)  in  anderen  vollkommen 
dimeren  BliitlKín  (Fig.  oC)  fand,  mit  dem  2-kieligen  adossirten  Vor- 
blatt  und  dem  Deckblatt  zu  alterniren,  anstatt  also  tninsversal  zu 
steben.  Icb  erklare  mir  die  beiden  Variationen  der  dimeren  Bliitben 
in  dieser  Weise.  Wemi  die  2  Perigonldatter  des  ersten  Kreises  trans- 
versal  auťtreten,  so  bilden  sie  offenbar  einen  zweiziibligen  simultanen 
Quirl,  der  mit  dem  Deckl)latt  und  Vorblatt  alternirt.  In  dem  trimeren 
áusseren  Kreise  al^er  entsteben  die  Blatter  wie  gewólmlicli  succedan, 
die  ersten  zwei  Blatter  nacb  Payek  und  Schumann  binten,  dem  2-kieligeu 
und  aucb  mit  2  seitlicben  Anlagen  entstebenden  Vorblatt  supraponirt,  (his 
dritte  viel  spater  vorn.  Wenn  dieser  Kreis  nun  dinier  wird,  aber  die 
succedane  Entstebungsweise  beibelialt,  so  dass  also  Disticbie  eintritt, 
so  fállt  das  erste  Perigonblatt  nacb  binten,  das  zweite  ibm  gegeniiber 
nacb  vorn.^^)  Dabei  kommen  nun  Úbergiinge  aus  der  urspriinglicberen 


")  Diese  Supraposition  der  ersten  zwei  Perigonblatter  oder  in  der  dimeren 
Variatiou  des  eiuen  ersten  Perigonblatts  liber  dem  adossirten  Vorblatt  sclieint 
regehvidrig  zu  sein.  Eiciilkk  meinte  desbalb,  das  erste  Perigonblatt  miisse  dem 
eiuzigen  ado-sirten  Vorblatt  diametral  gegeniiber  fallen,  und  bezweifelte  daber 
durcbaus  Paykr's  Darstellung,  nach  welclier  erstens  das  Vorblatt  in  der  Form 
zweier  seitlicben  Anlagen  entstebt,  die  erst  spater  nacb  binten  berumgreifeu  und 
verwacbsen,  und  zweitens  von  den  drei  ilusseren  Perigonbláttern  die  beiden 
seitlicb  riickwarts  steheuden  zuerst  auftreten.  Docb  bat  Scuumann  neuerdings  beide 


Der  phylogeiietisclie  Entwicklungsgang   der  Bluthe.  85 

Triiiierie  zur  Dimorie  dorart  vor,  dass  das  erste  hintere  Blatt  ein 
Doppelblatt  (Blatt  1  uiid  2  des  trimeren  Kreises  vereiiiigt)  darstellt. 
Aucli  in  sonst  trimeren  derartig  raetascliematischen  /r/sbltitlien 
(Heinriciieu's  Fig.  14  Taf.  I.)  schwindet  bisweileii  das  liiutere  Glied 
des  zweiten  Perigonkrcises.  Dies  suclit  Heinriciier  durch  den  Druck 
der  daliinter  liegenden  AbstanuDungsaxe  zu  erkliiren,  sowie  auch  die 
Zweikieligkeit  des  Vorblatts  seit  Eichler  einem  solclien  Dnick  zuge- 
schrieben  wird.  ikllein  diese  Druokliypoťnese  gibt  nur  eine  sclieinbare 
Erkliirung  íur  beide  Vorkomninisse,  was  in  Betreff  der  zweikieligen 
und  zweinervigen  VorbUitter  sclion  hinreicliend  Idargestellt  worden. 
Und  warum  solíte  ein  Druck  der  Mutteraxe  das  Scliwinden  des  hintoren 
inneren  Stamen  verursacben,  da  er  doch  niciit  einmal  die  Vereinigung 
der  2  iiusseren  Perigonbliltter  zu  einem  einíachen  Blatte  hindert?  Die 
Saclie  ist  vielniehr  diese.  HEiNnionEiťs  Fig.  14  zeigt  die  2  ausseren, 
riickwartigen  Perigonblatter  nach  hinten  schon  mehr  zusamraengeiiickt, 
woriii  sich  bereits  ein  Schritt  zur  Vereinigung  in  der  yseudodinieren 
Bliitlie  kundgibt;  der  innere  Kreis  nahert  sich  wieder  durch  Ausfall 
des  hinteren  Stamen  der  Dimerie,  wovon  der  mechanische  Grund 
eher  in  der  Verkleinerung  der  Lůcke  zwischen  den  2  geniiherten 
liinteren  Sepalen  zu  suchen  ist.  Der  3  -j-  2-záhlige  complexe  Cyclus 
ist  aber   derjenige  eines  5-zahligen  Perigons.    Wenn   ferner  in  einer 


Beobachtiingeii  Payf.u'.s  bestátigt.  Diese  íur  Eiculkk  so  unglaubliclie  Ueberscbrei- 
tmig  der  i)lijllotaktischeu  Vorschrift  wird  aber  verstándlich,  wenn  man  die  Ein- 
sicht  eriaugt,  dass  das  adossirte  zweikielige  Vorblatt  ein  Doppelblatt  ist,  aus  zwei 
urspriinglicbeu  seitlichin  Vorbláttern  eutstandeu,  wie  das  sowobl  die  Entwicke- 
luugsgesehiclite  als  auch  dir  Erscbeiuiingen  abnormer  Doppelbliltter  erweisen, 
Fiir  ^1  trausversale  V  orblátter  ist  die  Succession  der  ausseren  Perigonblatter  so 
wie  sie  bei  den  Irideen  vorkommt,  dnrchaus  normál,  aucli  wenn  die  zwei  lateralen 
Vorblátter,  wie  bei  Amaryllideeu  und  Alismaceeu,  zu  einem  Doppelblatt  ver- 
wachseu,  was  Eiculkk  ZAvar  fiir  die  zwei  genannten  Familieu  zugab,  fiir  die  Irideen 
aber  bestritt,  weil  er  die  crst  von  mir  studirteu  Erscbeinungen  an  Doppell)láttcrn, 
welche  bald  zwei  Achselsprosse  erzeugeu,  bald  nur  eineu,  niclit  kannte.  Wir 
saheu  bereits,  dass  aucb  die  2-nervige  Vorspelze  der  Gráser  ein  Doppelblatt  ist 
uud  ueuesteus  (in  Ber.  d.  deutsch.  bot.  Gesellsch.  XI.  l<S9;j:  hat  Schumann  gezeigt 
dass  das  Vorblatt  am  Bliithenschaft  der  Parideen  {Pavia  und  Trillium)  ebenfalls 
mit  2  Priinordien  anliebt,  zwischen  denen  das  erste  Blatt  des  íí-  oder  1-záIiligen. 
Quirls  auftritt,  indem  die  Anlage  des  Laubblattquiris  nicht  simultan,  soudern  in 
Folge  einer  in  mancben  BUitben  ebenfalls  vorkommeuden  Fórderung  der  Ilinter- 
seite  absteigend  erfolgt.  Eiculer  war  in  einer  rein  mechanischen  Erklilruug  der 
zweikieligen  Vorblátter  durch  den  Druck  der  Mutteraxe  befangen  und  derartige 
Erklárungen  haben  in  den  neueren  mechanischen  Blattstellungstheorieu  eine 
grosse  Rolle  gespielt. 


86  XL.    L.  J.  Čelakovský: 

Bltithe  wie  Heinricher's  Fig.  13  vora  iiineren  Staminalkreise  nur  die 
2  vorderen  paarigen  Glieder,  progressiv  in  Griffel  metamorphosirt, 
entwickelt  werden,  so  entspricht  das  ebenfalls  dern  Reductionsgesetze, 
da  in  der  „pseudodimeren"  Bliitlie  diese  2  Glieder  transversal  stehen. 
Uebrigens  gebrauclie  ich  den  Ausdruck  pseudodimer  nur  der  Kiirze 
halber,  denn  es  ist  hier  eclite,  nur  unvollkommene  Dimerie  der  zweiten 
Variation  vorlianden. 


Walirend  in  den  angefiibrten  und  ihnen  álinliclien  Fallen  Nieniand 
daran  zweifeln  kann,  dass  die  zweispaltigen  Doppelblátter  dort  nicht 
durch  Spaltung  urspriinglich  einfacher  Phyllome,  sondern  durch  Ver- 
einiguDg  von  je  zwei  urspriinglichen  getrennten  Bláttern  entstanden, 
so  hat  man  im  Androeceum  paarige,  bisweilen  entwickelungsgeschicht- 
lich  durch  Theilung  eines  Priniordiums  entstehende  Staubbhitter  auch 
durch  phylogenetische  Theilung,  durch  positives  phylogenetisches 
Dedoublement  erkláren  wollen.  Dies  gilt  besonders  von  einigen  He- 
lobiae :  Alismaceen,  Butomaceen,  Hydrocharideen,  deren  iiusserer  Sta- 
minalkreis  6-zahlig  ist,  wiihrend  die  inneren  1  bis  mehrere  Kreise, 
wenn  solche  vorhanden,  wie  gewohnlich  sonst  3-záhlig  sind. 

Von  EicHLER  und  vielen  Neueren  ist  das  phylogenetische  Ver- 
háltniss  in  dem  Sinne  aufgefasst  worden,  dass  in  diesem  Kreise  an 
Stelle  einzelner  Staubgefásse  zwei  aufgetreten  sind,  Da  dieselben  bis- 
weilen, z.  B.  bei  Bufomus,  auch  paarweise  iiber  den  Sepalen  etwas 
niiher  bei  einander  stehen,  und  auch  náher  bei  einander  entstehen,*^) 
so  hat  EicHLER  darin  ein  congenitales  Dedoublement  gesehen,  Micheli 
und  Heinricher  aber  erkláren  das  nach  mechanischem  Princip  damit, 
dass  die  Bildung  zweier  Staubblátter  statt  eines  einzigen  durch  die 
Vergrosserung  der  Liicken  oberhalb  der  Sepalen  bedingt  sei.  Dass  in 
so  vielen  anderen  Familien  die  Vergrosserung  der  Liicken  diesen  Ef- 
fekt  nicht  hat,  dessen  Ursache  erblickt  Engler  darin,  dass  bei  diesen 
die  Žahl  der  Glieder  durch  die  Erblichkeit  fixirt  ist,  wáhrend  bei  den 
Butomaceen,  Alismaceen  etc.  noch  ein  Wechsel  moglich  ist.  Ich  hábe 
dagegen  in  meinem  „Reductionsgesetz"  den  ersten  Staminalkreis  als 
schon  urspriinglich  6-záhlig  angenommen,  die  paarweise  Náherung 
der  Staubblátter  vor  den  Sepalen  von  Butomus  aber  damit  erklárt, 
dass  sich  die  Paare  jener  Stellung  náhern,  welche  nach  Beduction  des 


**)  Siehe  Payer  Organogénie  de  la  fleur,  tab.  141. 


Der  phylogenetische  Eutwickhingsgaug  der  Bliithe.  S7 

6-zaliligen  Kreises  aiif  einen  S-ziihligen  die  einzelnen  episepalen  Sta- 
mina  einnebmen  wurclen.  Weiin  man  das  als  Dedoublement  bezeichnet, 
sagte  icb,  so  muss  dasselbe  negativ  genannt  werden,  weil  es  nicht 
Spaltung  dreier  urspriinglicben  Staiibbliitter,  also  den  Úbergang  eines 
3-zábligen  Kreises  in  einen  6-záhligen,  sondern  umgekebrt  den  Úber- 
gang aus  einem  6-zahligen  zu  einem  3-zabligen  episepalen  Kreis  be- 
deutet.  Dass  bei  den  Alismaceen  kein  positives  Dedonblemeut  dreier 
urspriinglicben  Staubblattanlagen  stattíindet,  sondern  dass  ein  ecbt 
secbsziibliger  Kreis  vorliegt,  beweist  die  vergleichende  Entwickelungs- 
gescbicbte  von  Butomus  und  Alisma  ganz  deutlicb,  nicbt  so  sebr 
dadurcb,  dass  bei  Butomus,  wo  die  Staniina  paarweise  iiber  den  Se- 
palen  genabert  auftreten,  dieselben  von  Anfang  an  als  gesonderte 
Hócker  erscbeinen  (denn  es  konnte  bier  immerbin  congenitales  De- 
doublement vorliegen),  sondern  weil  dieselben  6  Staubgefasse  nacb 
BucHENAU  *"'')  bei  Alisma  vielmebr  iiber  den  Petalen  paarweise  naber 
beisammen  steben.  Die  Kronbliitter  von  Alisma  sind  námlicb  anfangs 
sebr  klein,  die  Kelcbblátter  zur  selben  Zeit  viel  breiter,  die  6  An- 
lagen  des  ersten  Staubblattkreises  treten  aber  in  Alternation  mit 
Kelch  und  Krone  zugleicb  auf,  miissen  daher  durch  die  breiten  Kelcb- 
blátter von  einander  mebr  entfernt  steben.  Dies  ist  wobl  aucli  die 
nácbste  Ursacbe,  wessbalb  der  zweite  epipetale  3-gliedrige  Staminal- 
kreis  gescbwunden  ist.  Aucb  gibt  Heinricher^'^)  einen  Durcbscbnitt 
durcb  eine  Bliitbenknospe  von  Alisma  plantago,  in  welcbem  die  6 
Filamentquerscbnitte  sebr  scbon  mit  dem  Periantb  im  Ganzen  alter- 
niren.  Die  Art  der  paarweisen  Gruppiruug  der  Staminalaulagen  von 
Butomus  ist  eine  zunácbst  durcb  die  abweicbenden  ráumlichen  Ver- 
báltnisse  gegebene  Modilication  im  6-záhligen  Kreise.  Es  sind  námlicb 
hier  die  Kronblátter  von  Anfang  an  viel  breiter  und  grosser  als  bei 
Alisma,  entstehen  aucb  so  hoch  iiber  den  Sepalen,  dass  nur  iiber 
diesen  fiir  die  6  áusseren  Staubblátter  Platz  ist,^^)  die  3  nachfolgen- 
den,  ungehindert  iiber  den  Kronbláttern  sich  bildenden  Staubblátter 
konnen  nachher  mit  denen  des  ersten  Kreises  in  einen  complexen 
Kreis  zusammenriicken.  Das  paarweise  Zusammenriicken  iiber  den  Se- 
palen konnte  freilicb  schliesslich  zu  einem  entwickelungsgeschicht- 
lichen  Dedoublement  fiibi-en;  denn  wiirden  die  Anlagen  von  Anfang 
an  noch  iiber   ihren   Beriihrungspunkt   hinaus   zusammengeriickt  sich 


*^l  Bluthenentwickelung  von  Alisma  und  Butomus.  Flora  1857. 
^°)  Beitráge  zur  Pflanzenteratologie   und  Bliitlienmorphologie.   Sitzungsber. 
d.  k.  Akad.  d.  Wiss.  zu  Wien  1883.  Taf.  I.  Fig.  2. 

")  Pater,  Organogénie  de  la  fleur.  Tab.  141.  Fig.  4,  .5. 


38  XIv.    L.  J.  Óelakovský : 

bilden,  so  uiiissten  sie  sich  liemmen  und  in  ein  breiteres  Primordiura 
vereinigt  als  Doppeiblatt  aiiftveten,  um  erst  spiiter  wieder  durch  di- 
chotome  Theilung  des  Primordiums  sicli  zu  trennen.  Dieser  Vorgang 
kommt  denn  aiich  wirklicli  nacli  Kohrbach^^)  bei  den  verwandten 
Hydrocliaritaceen  vor,  denn  bei  Hydrocharis  dedoubliren  in  dieser 
Weise  die  3  Primordien  des  áusseren  Staminalkreises  der  miinnlichen 
Bliitlie  und  die  Anlagen  der  episepalen  Staniinodien  in  der  weiblichcn 
Bliithe.  Der  letzte  Schritt  in  dieser  pliylogenetischen  Reihe  besteht 
darin,  dass  die  3  Primordien  einfach  bleiben  unii  einzehie  Staubblatter 
aus  sicli  eutwickeln,  womit  das  typiscLe  monocotyle  Androeceum  er- 
reicht  wird.  Dies  findet  bei  den  Juncagineen  statt;  dann  auch  bei 
einer  Form  des  Alisma  \Caldesia)  parnas  si folmm  nach  Miciieli  und 
Heinricher.  Wenn  bei  dieser  Form  statt  des  6-zahligen  Kreises  drei 
episepale  Staraina  auftreten,  so  zeigt  sich  darin  eine  progressive  Va- 
riation,  ein  Fortschritt  zu  der  bei  den  Monocotyien  typischen  durch- 
giingigen  Trimerie.  Darin  aber,  dass  diese  Form  wie  Bufomus  auch 
noch  den  zweiten  epipetalen  Staubblattkreis  besitzt,  hat  sie  einen 
álteren  Charakter  bewahrt,  der  der  Hauptform  mit  hexamerem  iiusseren 
Stauiinalltreise  verloren  ging.  Dafiir,  dass  der  sechszahlige  Kreis  alter 
ist  als  der  dreiziihlige,  spricht  ausser  dem  allgemeinen  Pteductions- 
princip  (welches  ja  bisher  nicht  iiberall  Anerkennung  fand)  noch  der 
Umstand,  dass  in  sehr  alten,  spiralig  und  spirocyklisch  gebauten  und 
solchen  nahestehenden  cykiischeu  Bliithen  die  Polymerie  der  Spiral- 
cyklen  oder  Quirle  im  Androeceum  ansteigt,  um  dann  gegen  das  Gy- 
naeceum  oder  in  demselben  herabzusinken,  Diese  Erscheinung  lasst 
sich  unter  den  Dicotyledoneen  bei  Ranunculaceen  und  Papaveraceeu 
constatiren  und  ist  schon  unter  den  Gymnospermen  bei  den  Gnetaceen 
hervorgehoben  worden.  Die  Isomerie  in  den  Staminal-  und  Periantli- 
kreisen  stellt  sich  erst  bei  fortgeschrittenen  und  dem  entsprecliend 
auch  weniger  variablen  Pflanzentypen  ein.  Die  Alismaceen  —  gieiclisam 
die  Ranuncukaceen  der  Monocotyien  —  sind  ja  nach  ihrer  grossen 
Vai-iabilitat  in  der  Phyllotaxie  der  Bliithe  und  den  bislang  noch  er- 
haltenen  Spuren  einer  spiraligen  Anordnung  eine  solcho  alte  Pflanzen- 
familie ;  es  ist  darům  ganz  natiirlich,  wenn  auf  die  2  trimeren  Periantli- 
kreise  ein  hexamerer  Staminalkreis  folgt,  wilhrend  der  folgende  Sta- 
niinalkreis,  wenn  er  nicht  etwa  geschwunden  ist,  zur  Trimerie  wieder 
herabsinkt.  Deshalb  kann  man  nicht  sagen,  dass  im  hexameren  Kreise 


^^)  EoiiRBACii,  Beitráge  zur  Kenntniss  einiger  Hydrocharidef  n.   Abhandl.  d. 
naturf.  Ges.  zu  Halle  XII.  1871. 


Der  phylogeiietische  Entwicklungsgang   der  Bliithe.  89 

eiii  Ersatz  einzelner  Stamina  tles  trimeren  Kreises  durch  Staubblatt- 
paare  stattgefímden  hat,  sondern  umgekehrt  muss  im  trimeren  Kreise 
ein  Ersatz  von  episepalen  Staminalpaaren  durch  einzelne  Staubgefasse 
anerkannt  werden. 

Nach  Heinricher  kommt  ein,  von  ihm  mechanisch  durch  die 
Raumverhaltnisse  erklartes  „Dedoubleraent"  auch  im  Gynoeceum  des 
Alisnia  parnassifoliími  vor;  Diagrammquerschnitte  zeigten  ihm,  dass 
die  Trimerie  auch  im  Gynoeceum  fortgesetzt  wird,  dass  jedoch  statt 
eines,  zweier  oder  aller  3  Glieder  des  áussereu  Carpidenki-eises  je 
2  gebiklet  werden  konuen,  also  wie  im  áusseren  Staminalkreise.  Dieser 
Autor  nimmt  auch  hier  eine  Vermehrung  der  Glieder  im  urspriinglich 
trimeren  Kreise  an. 

leh  halte  dagegen  die  hóhere  Gliederzahl  in  den  Carpellkreisen 
wieder  lur  die  urspriiugliche  und  erblicke  eine  Progression  im  Ab- 
uehmen  der  Gliederzahl  bis  auf  die  gewohnliche  Trimerie.  Die  Glie- 
der werden  nicht  vermehrt,  weil  die  Ráume  auf  der  Bliithenaxe  grósser 
werden,  sondern  letztere  werden  grosser,  weil  die  Bliithe  auf  einen 
friiheren  Zustand  zuriickgi-eifeud,  mehr  Anlagen  von  Carpellen  in  sich 
enthíilt.  Ftir  noch  álter  halte  ich  die  Vielzahl  der  Carpiden  in  wahr- 
scheinlich  noch  spiraliger  Anordnung  bei  Sagittaria. 

Die  Gattung  Vellozia  zeigt  unter  den  Monocotylen  ein  besonders 
ausgezeichnetes  Dedoublement  der  Staubblátter,  da  sich  mit  grosster 
Wahrscheinlichkeit  erwarten  lásst,  dass  die  in  2  dreizahligen  alter- 
nirenden  Kreisen  stehenden  Bíindel  von  am  Grunde  vereinigteu  Staub- 
gefiissen  auch  entwickelungsgeschichtlich  aus  ebensoviel  einfachen 
Primordien  entstehen  werden.  Es  thut  mir  leid,  dass  ich  diesen  Fall 
des  Dedoublemeuts  in  raeiner  Schrift  iiber  das  Reductionsgesetz  und 
das  Dedoublement  iibergangen  hábe;  so  will  ich  das  Versaumte  hier 
nachholen.  Die  Žahl  der  Staubgefasse  in  jedem  Biindel  ist  háufig  3, 
doch  steigt  sie  bis  11  (bei  V.  breviscapa  Ma^rt).  Das  Basalstúck  eines 
triandrischen  Bíindels  theilt  sich  entweder  am  Gipfel  in  3  Staubfaden 
oder  es  tragt  einen  Staubfaden  terminál  und  2  tiefer  auf  der  Innen- 
seite  eingefiigt.  Nach  der  herrschenden  Ansicht  vom  Dedoublement 
ware  dasselbe  hier  wie  anderwarts  positiv,  niimlich  eine  wirkliche 
Spaltung  eines  urspriinglich  einfachen  Staubblatts  in  3  antherentra- 
gende  Theile.  In  ontogenetischem  Sinne  ist  das  auch  richtig,  wenn 
man  die  Primordien  als  urspriingliche  Staubblátter  bezeichnet;  aber 
im  phylogenetischen  Sinne,  welcher  besagt,  dass  bei  den  Vorfahren 
einfache  Staubblátter  in  gleicher  Anzahl  vorhanden  waren,  welche  sich 
bei   Vellozia  erst  getheilt  haben,  halte  ich  jene  Ansicht  fiir  irrig.  Aus 


90  XL.   L.  J.  Celakovský: 

dem  Vorhandensein  Zcalilreicherer  Staubbliitter  bei  SmilaxíiYtm  aus  der 
Section  Pleiosmilax  (8 — 12 — 18 — 20),  sowie  iii  der  Gattung  Pleea, 
wo  9 — 12  Staubblatter  verzeichnet  werden,  liisst  sich  unzweifelhaft 
urtheilen,  dass  die  áltesten  Liliifloren  zahlreiche  Staubgefásse  besessen 
haben,  Auch  Engler  píiichtet  der  Ansicht  bei,  dass  in  jenen  Fallen 
Forinen  vorliegen,  welche  noch  etwas  von  der  bei  Monocotyledonen 
urspríinglich  háufigeren  Polyandrie  bewahrt  haben.  Die  Anordniing  der 
zahlreicheren  Staubblatter  von  Pleiosmilax  scheint  niclit  bekannt  zu 
sein,  doch  sind  da  offenbar  oft  melir  als  2  Kreise  ausgebildet;  bei 
Pleea  gehoren  nach  Engler  von  9  Staubbláttern  6  einem  íiusseren 
Kreise  an,  welche  (wie  bei  Butomus)  paarweise  vor  den  íiusseren 
Perigonbláttern  stehen. 

Bei  der  Velloziacee  Barhacenia  hat  sich  das  Androeceum 
bereits  auf  2  dreizáhlige  Kreise,  wie  bei  anderen  Liliifloren,  reducirt, 
dagegen  zeigt  Vellozia  noch  die  urspriingliche  Vielzahl  der  Staubblatter, 
jedoch  bereits  ini  tJbergange  in  die  zwei  trimeren  Kreise  von  Barha- 
cenia. Die  phylogenetische  Entwickelungstendenz  der  Monocotylen 
geht  von  der  Polymerie  und  Polycyklie  zur  Hexamerie  iind  Dicyklie ; 
letztere  ist  auch  bei  Vellozia  bereits  eingetreten,  aber  nicht  vollkom- 
men;  die  áltere  erbliche  Anlage  zur  Polymerie,  die  von  der  jiingeren 
durch  Reduction  erworbenen  Anlage  zur  Hexamerie  des  Androeceums 
noch  nicht  vollig  verdrángt  ist,  combinirt  sich  mit  letzterer,  und 
diese  Combination  ist  wieder  erblich  geworden.  Sie  besteht  darin,  dass 
sich  Griippen  des  polymeren  Androeceums  zu  3  episepalen  und  3 
epipetalen  Biindeln  vereinigten,  und  dass  diese  Vereinigung,  weil 
anfangs  die  jiingere  Tendenz  oder  Anlage  iiberwiegt,  von  Anbeginn 
der  Entwickelung  (muthmasslich,  da  die  Entwickelungsgeschichte 
noch  nicht  studirt  worden)  6  Primordien  hervorbringt,  welche  sich 
nachher  in  soviele  Zweige  theilen,  als  nach  der  álteren  Anlage  ur- 
spriingliche Staubblatter  vorhanden  waren.  Darin  besteht  iiberhaupt 
das  Ráthsel  der  étamines  composées  Payer's. 

Diese  meine  Auífassung  entspricht  einer  einheitlichen  phyloge- 
netischen  Entwickelung;  wogegen  die  Annahme,  dass  vordem  nur 
6  einfache  Staubblatter  da  waren  (dass  also  das  Androeceum  von 
Barhacenia  álter  ist),  welche  sich  zum  Zwecke  einer  Vermehrung 
der  Antheren  getheilt  haben,  eine  phylogenetische  Ungereimtheit 
enthált,  namlich  die,  dass  ein  altes  polymeres  Androeceum  auf  6  An- 
theren reducirt  worden  und  nachher  wiederum  in  eine  Vielzahl  zu- 
ruckgegangen  wáre.  Sodann  weist  die  Bildung  der  Phalangen,  in 
welchen,    wie  bei   Vellozia  graminea  Pohl,    ein  Stamen    terminál  und 


Der  phylogenetische  Entwicklungsgang  der  Bliitbe.  9X 

zwei  auf  der  Innenfláche  der  Basilarschuppe  entspringen,  deutlich  auf 
einen  áusseren  trimeren  und  einen  inneren  hexameren  Kreis  hin, 
durch  deren  gruppenweise  Zusammenziehung  ein  trimerer  Kreis  mit 
dreispaltigen  Gliedern  entstanden  ist.  Es  ist  das  etwas  Áhnliclies, 
wie  wenn  bei  den  Fumariaceen  ein  iiusserer  dimerer  und  ein  innerer 
tetramerer  Staminalkreis  zusammen  in  zwei  triandrische  Phalangen 
sich  gruppiren.  (Siehe  hieriiber  mein  „Reductionsgesetz").  Das  ganze 
Androeceum  der  Vellozia  graminea  ist  also  als  ursprtinglich  tetra- 
cykliscli  anzusehen;  der  erste  (episepale)  und  der  dritte  (epipetale) 
Kreis  trimer  (letzterer   wohl  auch  urspriinglich  6-záhlig,   aber  durch 


Fig,  4.    Diagramme   einer  Blíithe   von  Vellozía   mit  6  dreitheiligen  Staubblátterii, 

welche  aus  18  in  vier  Kreisen  stehenden  Staubbláttera  entstanden,   die   in  drei- 

záhlige  Griippen  (Tripelblátter)  contrabirt  worden  siná. 

Schwinden  der  iiber  den  paarweise  geniiherten  Gliedern  des  zweiten 
Kreises  gelegenen  Glieder  —  dem  Reductionsgesetz  gemáss  —  trimer 
reducirt),  der  zweite  und  vierte  Kreis  hexamer.  Da  ich  in  meiner 
Arbeit  iiber  das  Reductionsgesetz  Vellozia  nicht  beriicksichtigt  hábe, 
so  moge  das  umstehende  Diagramm  Fig.  4  jene  Anordnung  der 
Stamina  erlautern,  aus  welcher  die  triandrisclien  Adelphien  entstanden 
zu  denken  sind  (1,  2,  3,  4  sind  Glieder  der  vier  Kreise).  Wo 
die  zwei  seitlichen  Stamina  jeder  Adelphie  nicht  deutlich  nach  Innen 
stehen  (wie  bei  Vellozia  hemisphaerica  Seubert),  da  ist  der  zweite 
Kreis  dem  ersten  mehr  interpolirt.  Wo  die  6  Adelphien  polyandrisch 
sind,  da  waren  die  urspriingliclien  Kreise  complicirter,  vielleicht  auch 
zahlreicher,  doch  ist  es  ohne  genauere  Kenntniss  der  Adelphien  nicht 
moglich,  hieriiber  Rechenschaft  abzulegen. 

Wenn  man  also  vom  Dedoublement  der  Staubgefásse  von  Vellozia 
reden  will,  so  muss  dasselbe  als  negativ  nach  meiner  Ausdrucksweise 
bezeichnet  werden. 


Verlag  dar  kon.  bohm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.   —  Druck   von  Dr.  Ed.  Grégr  in  ťrag. 


XLI. 

Zur  Kenntniss  der  Diplopoden  Bohmens. 

Von  Dr.  Bohumil   Němec  in  Prag. 

Mit  einer  Tafel. 
(Vorgelegt  den  4.  Dezember  1896.) 

In  den  letzten  drei  Jahren  sammelte  ich  behufs  anatoraischer 
Studien  einiges  Myriopodenmaterial  in  Bohmen,  Es  erwiesen  sich 
einige  Thatsachen  aiich  vom  faunistischen  und  systematischen  Stand- 
punkte  als  erwáhnenswerth.  Ich  gedenke  in  einigen  Mittheilungen 
meine  diesbeztiglichen  Erfahrungen  zu  veroífentlichen,  In  der  vor- 
liegenden  Abhandlung  bespreche  ich  eine  neue  Varietat  von  Craspe- 
dosoma  EatvUnsii,  zwei  neue  Juliden,  Julus  ligidifer  Latz  und  eine 
neue  Form  von  Polyzonium  germanicum  Brdt. 

Craspedosoma  Rawiinsii  var.  simplex  (var.  n.). 

Craspedosoma  RaivUnsii  kommt  in  Bohmen  zieralich  háufig, 
obzwar  zerstreut  vor.  Ich  kann  jedoch  die  bohraischen  Individuen 
nicht  unter  das  von  Latzel  (84)  beschriebene  O.  BmvUnsii  Leach. 
stellen,  sie  weichen  auch  von  denjenigen  Forraen  betráchtlich  ab, 
welche  Verhoefp  (95)  als  var.  simíle  bezeichnete.  Ich  fiude  mich  also 
gezwungen,  meine  Individuen  als  eine  neue  Varietat,  var.  simplex, 
zu  beschreiben. 

Latzels  Abbildung  der  Copulationsorgane  von  Craspedosoma 
EawUnsii  ist  sehr  ungeniigend  und  schematisch.  Wir  erkennen  da 
am  vorderen  Paare  deutlich  nur  den  áusseren  zangenformigen  Theil 
der  Copulationsorgane  und  die  inneren  Spiesse.  Es  wird  nichts  iiber 
das  mittlere  Blatt  mit  dem  sog.  Grannenapparat  berichtet.  Diese 
Theile  finden  wir  erst  bei  Verhoefp  (91)  beschrieben  und  abgebildet. 
Spíiter  gab  eine  gute  Abbildung  von  den  Copulationsorganen  des  Cr. 

Mathematiscb-naturwissenschaftliche  Claste.    1896.  1 


2  XLI.    Bohumil  Němec: 

Ratvlinsii  Attems  (95).  Man  sieht  da,  dass  bei  den  ATTEMs'schen 
Individuen  das  mittlere  Blatt  selir  schwach  entwickelt  ist.  Wahr- 
scheinlich  liatte  auch  Latzel  bei  der  Beschreibung  seines  Cr.  Baiv- 
linsii  dieselbe  Form  wie  Attems  vor  sich,  dabei  aber  das  kleine  mitt- 
lere Blatt  mit  dem  Grannenapparate  ubersehen.  Bei  Verhoeffs  var. 
shnile  ist  das  mittlere  Blatt  viel  grosser  als  bei  Attems  Form.  Man 
kann  diejenige  Form,  welche  Attems  (95)  besclirieben  und  abgebildet 
hat  als  identisch  mit  Latzels  (84)  Cr.  Eawlinsii  setzen  und  als  ty- 
pisch  ansehen,  Verhoeffs  simile  und  mein  simplex  miudestens  als 
Varietáten  dieser  Art  bezeiclinen. 

Unsere  neue  Varietát  simplex  gleiclit  im  Exterieur  ganz  den 
Formen  Latzels.  Weuigstens  konnte  ich  nichts  diíferentes  in  dieser 
Beziehung  auffinden.  Auch  die  Bescliaffenlieit  der  vorderen  Beinpaare 
ist  dieselbe,  wie  sie  von  Latzel  und  Verhoeff  angegeben  wurde.  Die 
einzigeu  cliarakteristischen  Unterscliiede  finden  sich  in  den  Copulations- 
organen. 

Der  mittlere,  blattfórmige  Theil  derselben  (Fig.  1,  2,  A)  ist 
im  Verhaltnisse  zum  áusseren,  zangenformigen  Theile  (B)  ziendich 
gross.  An  seiner  Basis  entspringen  die  mit  ihren  Enden  divergierenden 
Spiesse  (S),  sie  sind  aber  bis  zu  ihrer  Mitte  mit  dem  blattformigen 
Theile  theilweise  noch  verwachsen.  Die  Spiesse  endigen  fein  spitzig. 
Ein  Grannenapparat  bestehend  aus  einer  Reihe  von  starken  chitinosen 
Borsten  umgibt  halbkreisformig  —  áhnlich  wie  bei  dem  typischen  Cr. 
llawlinsii  das  Blatt.  Die  Blátter  selbst  sind  oben  am  Rande  unregel- 
massig  gezáhnt  (z)  und  in  zwei  mit  knopfartigen  Papillen  versehene 
Líippchen  (Fig.  4,  i)  ausgezogen.  Gegen  dieselben  neigt  sich  ein 
schlanker  Zahn  (Fig.  4,  a). 

Die  áusseren  zangenformigen  Theile  zeigen  einen  nach  innen 
gewendeten  stumpfen  Fortsatz  (Fig.  1,  3,  x)  und  ausserdeni  einen 
vorderen  dreiláppigen,  gekerbt  gezahuelten  Theil.  Weitere  Details 
sieht  man  auf  den  Figuren  1  und  3. 

Die  hintere  Ventralplatte  zeigt  die  fiir  Craspedosoma  s.  str. 
charakteristischen  sechs  Lappen.  Die  áusseren  Lappen  sind  merklich 
niedriger  als  die  medianen  (Fig.  5).  Der  vordere  mediáne  ist  mit 
dem  hinteren  durch  eine  Leiste  verbunden.  Die  Mulden  zeigen  eine 
papillose  Structur.  Ausserdem  ist  der  vordere  Medianlappen  stark 
knopfartig  verdickt  (Fig.  5,  K).  Besonders  durch  die  Beschaftenlieit 
der  Ventralplatte  unterscheidet  sicli  var.  simplex  von  Verhorffs  si- 
mile. Ausserdem  scheint  bei  diesem  der  Grannenapparat  nicht  das  ganze 
Mittelblatt  umzugehen.    Von  Attems  Cr.  JRaivlinsii  typ.  unterscheidet 


Zur  Kenntniss  der  Diplopoden  Bohmens.  3 

sich  unsere   Form    durch  die  Grosse   der  Mittelblatter,    weiter  durch 
die  spitze  Endigung  der  beiden  Spiesse.V 

Die  neue  Varietiit  sammelte  ich  hauptsiichlich  in  der  Umgebung 
von  Prag  (Chuchle,  Káro  v,  Jaro  v)  und  im  bohmischen  Mittelgebirge 
(Lovosice).  Auch  bei  Jičín  (am  Bradlec  leg.  Bajer)  wurde  sie  gefunden. 

Julus  (Leptojulus)  proximus,  n.  sp. 

Die  artenreiche  Gruppe  „Leptojulus^'  scheint  auch  in  Bohmen 
einige  charakteristische  Localformen  zu  haben.  Da  die  von  rair  unter- 
suchte  Form  seinen  Copulationsorganen  nach  zu  keiner  bisher  be- 
schriebenen  Art  aus  der  Verwandtschaft  von  J.  allemanicus  Verh. 
náhere  Beziehungen  zeigt,  bezeichne  ich  dieselbe  als  eine   neue  Art. 

Das  Thier  ist  schwarz,  die  Beine  und  die  Bauchseite  bráunlich. 
Ziemlich  schlank.  Liinge  18 — 27  mm.  Breite  1-3 — r?  mm.  Anal- 
segment  beborstet,  Schwánzchen  lang,  gerade,  am  Ende  glasig  durch- 
scheniend,  sanft  nach  abwilrts  gebogen.  Die  iibrigen  Details  zeigen 
nichts  merkwiirdiges  oder  charakteristisches, 

Das  erste  Beinpaar  hákchenformig,  mit  einem  kleinen  Basal- 
ziihnchen  versehen  (Fig.  6,  z).  Das  zweite  Beinpaar  mit  einem  am 
inneren  Ende  der  Hiiften  stehenden  warzenartigen  Fortsatze  (Fig.  7,  W); 
unter  demselben  gewahrt  man  einen  zweiten,  diinneren  Fortsatz  (F), 
an  dessen  Basis  ein  Driisengang  (D)  ausmiindet,  aus  welchem  eine 
schleiinfiirmige  Masse  austritt.  Die  Tarsalglieder  der  Beine  ohne 
Polster. 

Penis  dick,    am  Ende  seicht  gespalten   (Fig.  8). 

Die  Klammerblřitter  (Fig.  10)  kurz  und  gedrungen.  Die  vorderen 
Blátter  fein  geschuppt  (Fig.  9),  mit  einem  stunipfen,  nicht  grossen 
Innenlappen  (L).  Die  mittleren  Blátter  kiirzer,  einfach.  Die  hinteren 
Klaramerblátter  breit  und  kurz,  gedrungen.  Stiefelschaftartiger  Theil 
(Fig.   11,  A)  fein  gestreift,    gerade  abgestutzt.     Der  zweite  Theil  der 

')  Wáhrend  des  Pruckes  diescr  Arbcit  erscliien  ■Veriioepf's  Abhaudlung 
„Beitriige  zur  Kenntniss  paláarktischer  Myriopoden,  IV.  Arch.  f.  Natiirg.  1896, 
in  welcher  noclimals  CV.  Rawlinsn  und  E.  var.  simile  analysiert  und  vergliechen 
werden.  Unsere  var.  simplex  scheint  in  nianchcr  Hinsicht  eine  raittlere  Stellung 
zwischen  Cr.  Raivlmsii  typ.  und  R.  var.  simile  einzunehmen.  Das  betrifft  besou- 
ders  die  Beschaffenheit  der  hinteren  Yentralplatte  des  Copulationsringes.  Bei  var. 
simplex  iiberragt  der  hintere  Mittelhócker  als  knopfartigc  Verdickung  nur  wenig 
die  hinteren  Seitenhócker.  Er  ist  mit  dem  vorderen  Mittelhócker  in  einer  nie- 
drigen  Kante  verbunden,  erscheint  aber  doch  scharf  abgesetzt.  Die  iibrigen  ÍJnter- 
schiede  sind  íeicht  aus  don  beziiglichen  Abbildungen  zu  ersehen. 

1* 


4  XXI.    Bohumil  Němec: 

Hinterblátter  hauptsáchlich  aus  zwei  Lappen  bestehend  (X,  Y),  welche 
durch  eine  feine  Lamelle  mit  dem  Velům  ( Vj  verbunden  sind.  Zwischen 
dem  ausseren  uud  inneren  Theil  der  Hinterblátter  ein  starker,  ge- 
rader  und  spitzer  Dorn  (Z).  Der  iibliche  hintere  Mediandorn  (Fig, 
11,  z)  ziemlich  kurz  und  gerade.  Der  gezáhnelte  Seitenhaken  am 
Hinterblatte  fehlt. 

leh  fand  diese  Art  im  spáten  Herbst  (1894)  in  einigen  wenigen 
Exemplaren  unter  zahlreichen   J.  liguíifer  Latz.   bei  Prag  (Chuchle). 

Julus  (Micropodoiulus)  liguíifer  Latz. 

Julus  liguíifer  Latz.  ist  in  Bohmen  fast  liberall  anzutreÉfen. 
Reife  Mánnchen  findet  man  besonders  im  Herbste.  Das  zweite  Bein- 
paar  besitzt  die  bekannten  „ligulae",  sowie  auch  die  von  VerJioeff 
(94)  beschriebenen  krummen  Fortsiitze  an  den  Coxen.  Die  Copula- 
tionsorgane  stimmen  ganz  mit  den  von  Latsel  fiir  seinen  damaligen 
J.  scandinavius  abgebildeten  Klammerbláttern  úberein.  Von  Ver- 
hoeífs  var.  corniger ,  welche  allerdings  nicht  durch  die  krummen 
Coxalfortsiitze  charakterisiert  ist,  weichen  dieselben  in  mancher  Hin- 
sicht  ab.  Man  vergleiche  seine  Figur  9  (94)  mit  unseren  Figuren 
12  und  13. 

Die  Copulationsorgane  vom  typischen  J.  ligtdifer  sind  sehr 
schlauk  und  langer  als  diejenigen  von  Verhoefs  var.  corniger.  Die 
hinteren  Blátter  sind  S-artig  gekrummt  (Fig.  12),  die  vorderen  be- 
trachtlich  langer  als  die  hinteren.  Der  Aussenzahn  (z)  ist  sehr  breit, 
der  Basis  naher  inserirt  als  bei  corniger.  Besonders  charakteristisch 
fiir  den  typischen  ligidifer  ist  die  ungemein  grosse  basale  Auftreibung 
des  Flagellums  (Fig.  12,  ba),  derselben  folgt  noch  eine  (baj  obzwar 
schon  viel  kleinere. 

leh  besitze  keine  Exempláre  von  der  Varietat  corniger,  doch 
geniigt  zur  Feststellung  solcher  Unterschiede  ganz  gut  eine  Abbil- 
dung.  leh  bin  der  Meinung,  dass  Verhoejfs  var.  corniger  eine  deutlich 
unterscheidbare  Form  darstellt. 


Julus  (Leucojulus)  coerulans  n.  sp. 

Líinge  10 — 13  mm^  Breite  0*6 — Q-^mm.  Die  Mánnchen  im  AUge- 
meinen  schlank,  die  Weibchen  manchmal  auífallend  gedrungener. 

Korper  ziemlich  blass,  schmutziggelb,  in  vivo  zeigen  die  Thiere 
einen  bláulichen  Ton.  Die  Seiten  rostgelb  marmorirt  und  da  noch  die 


Zur  Kenntniss  der  Diplopoden  Bohmens.  5 

Wehrdrůsen  durchscheinen,  scheint  es  manchmal,  dass  auf  der 
Riickenseite  ein  helleres,  natlirlich  nie  scharf  begrenztes  Band  ver- 
lauft.  Zuweilen  sind  die  Thiere  auch  schwacli  braun  quergebándert. 
Korper  in  den  vorderen  Partien  nackt,  erst  in  dem  hinteren  Drittel 
behaart,  was  namentlich  die  letzten,  keine  Beine  tragenden  Segmente 
betrifft. 

Die  Thiere  ziihlen  44 — 47  Korpersegmente,  von  deneu  die  3 — 4 
letzten  keine  Beine  tragen.  Beine  ohne  Tarsalpolster. 

Borstentragende  Scheitelgriibchen  fehlen.  Augenfleck  glanzend 
Schwarz.  Bei  guter  Beleuchtung  lassen  sich  noch  einzelne  Ocellen 
unterscheiden,  An  der  dem  Kopfrande  zugekehrten  Seite  záhlt  man 
deren  6.  Auf  der  inneren  Seite  lassen  sich  nur  3  Augen  distinct 
konstatieren,  das  iibrige  erscheint  als  schwarze,  homogene  Masse, 
Nach  Einwirkung  von  Kalilauge  oder  Salpetersáure  sieht  man  an  der 
Innenseite  noch  zwei  Augen,  eben  so  viele  im  Centrum. 

Die  Wehrdriisen  miinden  knapp  hinter  der  Quernaht. 

Analsegment  in  allen  Theilen  ziemlich  lang  behaart  (Fig.  16). 
Das  Riickenschwánzchen  sehr  kurz,  ani  Ende  deutlich  nach  aufwiirts 
gebogen.     Analschuppe  hinten  abgerundet  und  nicht  vorragend. 

Bei  den  Mánnchen  ist  das  erste  Beinpaar  in  ein  langes  Hák- 
chen  umgewandelt  (Fig.  14).  Dasselbe  ist  aber  nicht  auífallend  eckig 
gekriimmt.  Die  Hiiften  des  zweiten  Beinpaares  tragen  keine  Fort- 
sátze.  Penis  (Fig.  15)  kurz,  am  Ende  gabelig. 

Das  siebente  Segment  an  der  Bauchseite  schwach  aufgetrieben. 
Die  Copulationsorgane  (Fig.  17)  liegen  verborgen.  Der  Rand  der 
vorderen  Klamraerblátter  nach  hinten  umgeschlagen,  am  inneren  Rande 
unten  mit  einem  kriiftigen  Zahne  (Z)  versehen,  welcher  mit  dem 
stumpf  abgerundeten  Ende  des  Blattes  durch  eine  diinne  Lamelle  (V) 
verbunden  ist.  Dieselbe  trágt  einige  Borsten. 

Das  mittlere  Klammerblatt  (B)  einfach,  fast  cylindrisch,  stumpf 
abgerundet.  Das  hintere  Klammerblatt  erscheint  durch  einen  seichten 
Einschnitt  in  zwei  Lappen  getheilt.  Zwischen  beiden  ist  das  Blatt 
mit  feinen,  oft  gabelig  gespaltenen  Borsten  versehen.  Der  Hinter- 
lappen  mit  einem  kleinen  Hakchen.  Hinter  diesem  miindet  die  grosse 
birnformige  Samenblase  (Fig.  17a,  S)  und  Flagellarrinne  (FJ.  Flagel- 
lum  lang,  knapp  hinter  der  Basis  blasig  aufgetrieben,  peitschenfórmig, 
spitz  und  glatt  endigend.  Úbrigens  ergeben  sich  alle  weiteren  Ver- 
haltnisse  aus  den  Abbildungen  (Fig.  17,  17a). 

Julus  coerulans  passt  sehr  gut  in  die  von  Verhoeíf  als  Leiicojídus 
aufgestellte  Gruppe.  Er  zeigt  zu   allen   in   diese  Gruppe  zugehórigen 


6  XLI.    Bohumil  Němec: 

Formen  verwandtschaftliche  Beziehungen.  Von  J.  mohjbdinus  Latz. 
iinterscheidet  er  sich  durch  die  Beschaffenheit  der  Augen  uiid 
Hákchen.  Die  Laufbeine  von  J.  coerúlam  besitzen  weiter  keine 
Tarsalpolster.  Das  hakige,  braune  Anhángsel  an  den  Vorderblátteru 
fehlt.  Das  Mittelblatt  ist  bei  coemlans  einfacli,  ohne  stumpfe  Zacken. 
In  den  Copulationsorganen  zeigt  unsere  Art  einige  —  nicht  unbe- 
trachtliche  —  Áhnlichkeit  rait  J.  dicentrus  Latz.  Doch  besitzt  coemlans 
keinen  Schuppendorn,  auch  ist  bei  ihm  das  Schwánzchen  nach  oben 
gerichtet.  Weniger  Áhnlichkeit  zeigt  coendans  mit  Verhoefps  (31) 
J.  nit  i  dus. 

Polyzonium  germanicum  (forma  minuta  n) 

Rosický  fiihrt  Polyzonium  germanicum  Brdt  nicht  fiir  Bohmen 
an.  Doch  wurde  dasselbe  bald  nach  dem  Erscheinen  seines  Werkes 
auch  in  Bohmen  aufgefunden.  Mir  sind  Fundstatten  hauptsachlich  aus 
Nordostbohmen  bekannt.  In  der  Uragebung  von  Neu-Bydžov  in  vielen 
Laubwilldern  ist  P.  germanicum  zuweilen  der  gemeinste  Diplopode. 
Etwas  zuweilen  áhnliches  —  namlich  sein  massenhaftes  Auftreten  — 
wurde  schon  konstatiert  {Gasagnairé)  (94). 

Doch  gibt  es  auch  Jahre,  wo  P.  germanicum  betráchtlich  seltener 
wird.  Ein  periodisches  massenhaftes  Auftreten  scheint  iiberhaupt  fiir 
einige  Diplopoden  charakteristisch  zu  sein. 

Latzel  (84)  gedenkt  in  seinem  Werke  einiger  Exempláre  von 
Polyzonium  germanicum,  die  nur  28—30  Segmente  zahlten,  doch 
schon  ganz  gut  ausgebildete  Ruthen  und  Copulationsorgane  besassen. 
Doch  wiesen  dieselben  in  den  iibrigen  Verhaltnissen  nichts  eigenar- 
tiges  auf,  so  dass  sie  als  eine  besondere  Art  nicht  aufgefasst  werden 
konnten. 

leh  fand  heuer  im  Thale  MezihoH  (zwischen  Ostroměř  und 
Bělohrad)  eine  Form  von  P.  germanicum,  welche  zwar  auch  keine 
prinzipiellen  Unterschiede  von  dem  typischen  germanicum  zeigt, 
dennoch  aber  wenigstens  als  selbstándige  „forma"  angesehen  werden 
kann.  Die  Exempláre  ziihlen,  gerade  so  wie  diejenigen  von  Latzel, 
weniger  Segmente,  als  die  typische  Form,  namlich  30—42.  Sie  sind 
kleiner  und  blasser.  Die  letzten  5—6  Segmente  sind  fusslos. 

Die  penes  sind  merklich  kiirzer,  als  diejenigen  vom  typischen 
germanicum,  Wiihrend  bei  dem  letzteren  die  penes  bis  zum  fiinften 
Beinpaare  reichen  (Fig.  19),  reich  en  sie  bei  der  kleinen  Form  kaum 
nur  bis  zum  vierten  Beinpaare.  Auch  erscheinen  sie  hier  mehr  konisch. 


Zur  Keimtuiss  der  Diplopodeu  Bóhmeus.  7 

Das  erste  Paar  der  Copulationstússe  ist  schueckeuťormig  nach 
iunen  gebogen  (Fig.  20),  die  Coxae  sehr  breit,  mit  einera  grossen 
Zahn  (x)  versehen.  Derselbe  ist  viel  grosser  als  beini  typischen  yer- 
manicum.  Medián  liegen  zwei  Faare  von  Hockerchen,  ein  beborstetes 
(Z),  das  zweite  ist  weicli,  warzenformig,  unbeborstet. 

Es  wJire  bedenklich  auf  Grund  der  angefuhrten,  ziemlidi  minu- 
tiósen  Unterschiede  eine  neue  Art  zu  grilnden.  Vielleicht  stellt  die 
bescliriebene  Form  nicht  einnial  eine  gute  Varietiit  vor.  leh  betrachte 
sie  viehnchr  nur  als  eine  Localvariation  und  bezeichne  sie  als  P. 
yermanicimi  forma  nůnuta. 

Litteraturverzeichnis. 

76  Rosický,  F.  V,  Stonožky  země  české.  Arch.  pro   přír.  prozk.  Čech. 

III.  díl,  IV.  odd.  Praha,  1876. 
84.    Latzel,    R.    Die    Myriopoden     der     ósterreichisch  -  ungarischen 

Monarchie.  II.  Wien  1884. 
í)l.  Veruoeff,  C.  Ein    Beitrag    zur    mitteleuropaischen    Diplopoden- 

Fauna.  Berliner  entoniologische  Zeitschrift.  Bd.  1891. 
94.  Gazagnaire,  J,  Grand   nombre   de  Polyzoniuni    germanicum   Brdt. 

dans  les  bois  de  Semoy.  Ann.  Soc.  Entom.  France. 

Vol.  62,  1894. 

94.  Verhoeff  C.  Beitriige    zur   Anatomie    uud    Systematik    der   Ju- 

liden.  Verh.  d.  zool.  bot.  Ges.  in  Wien.  1894. 

95.  Verhoeff  C.  Aphorisnien    zur    Biologie,    Morphologie,   Gattungs- 

und  Art-Systematik  der  Diplopoden.  Zool.  Anzeiger. 
Nro.  476—8.  1895. 
95.       Attems  C.  Die  Myriopoden  Steierniarks.  Sitzber.  d.  kais.  Akad. 
Wien.  CIV.  1895. 


Tafelerklárung. 

Fig.  1 — 5.  Craspedosoma  Ratvlinsii  \SiV.  simplex  ni.  1.  Vorderes  Klani- 
nicrblatt  von  vorne.  A  der  mittlere,  B  der  aussere  Theil, 
S  Spiesse.  2.  Seitenansicht.  3.  Ende  oiner  Aussenzange. 
4.  Ende  des  Mittelblattes.  5.  Ventralplatte. 

Fig.  6 — 11.  Julus  proxhnus  m.  6  das  erste  Beinpaar,  7.  Hiiften  des 
zweiten  Beinpaares  mit  einem  inneren  (F)  und  ausseren 
(W)  Fortsatze.  D  Ausfuhrungsgang  einer  Driise.  8.  Penis, 
Vd    vas  deferens.    9.    das    vordere   (A)   und    mittlere   (B) 


8  XLI.  Bohumil  Němec:  Zur  Kenutniss  der  Diplopoden  Bóhmens. 

EUamuierblatt.  L  Lappen  (les  Vorderblattes.  10.  Copula- 
tionsapparat  von  der  Innenseite,  z  hinterer  Mediandorn, 
Z  grosser  Dorn.  ll.Mittleres  Blatt  stárker  vergrossert. 

Fig.  12, 13.  Julus  ligulifer  Latz.  12.  Copulationsapparat  von  der  Innen- 
seite, 13.  von  Aussen.  ba,  ba^,  die  beiden  Flagellarauf- 
treibungen.  F  áusserer  Zahn  des  hinteren  Klaramerblattes. 

Fig.  14-17.  Jm?ws  coerulans  m.  14.  Hákchen  des  ersten  Beinpaares, 
15.  Penis  (P),  IG.  Analsegment  mit  dem  Schwánzchen.  17 
Copulationsapparat  von  der  Innenseite,  S  Samenblase  17a 
Ende  des  Hinteren  Klammerblattes  stárker  vergrossert, 
F  Flagellum,  F.  Flagellarrinne. 

Fig.  18, 20.  Pólyzonium  germanicum  f.  minuta  m.  18.  Penes  (Bg,  Bg,  B^ 
zweites,  drittes,  viertes  .  .  .  Beinpaar)  20.  vorderes  Klammer- 
blatt.  X  Coxalfortsatz,  L  mediáne  Hóckerchen,  W  Warzen- 
fórmige  Fortsatze. 

{Inst.  fiir  Zoologie  tmd  vergl.  Anatomie 
der  k.  k.  bolím.   Universitat  in  Pray.) 


-♦^^?e»!SSSiSH 


Verlag  <ler  kun.  bohm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.   —  Druck  von  Dr.  Ed.   Grégr  in  ťr-g.  1896. 


B.  NĚMEC:  Z.  K.  D.  DiPLOPODEN    BOHMENS. 


i 


Sitzber  d  ]\onigl.l)ohiíi.Gese]lseli.d.Wií 


^ 


Fitj.l7a. 


Fi(].m 


hafl.  Maí.lieiTi.at.rati]rvvqss-Cla,sse  18S6. 


w 


XLII. 

Note  zuř  Entwickhing  nach  Eulersdien  Fniictionen. 

„  Von  Franz  Rogel  in  Baimen. 

(Vorgelegt  den  4.  Dezember  1896.) 

I. 

i 

Die  Untersuchung  des  Quotienten  einer  Reihe,  welche  nach  den 
Eider^schen  Functionen  erster  (E)  oder  zweiter  Art  (E')  fortschreiten, 
fiihrt  zu  wesentliclien  Erganzungen  jener  allgenieinen  Sátze,  welche 
in  des  Verfassers  „Theorie  der  Euleťschen  Functionen"  (XII.,  Sitzg- 
Ber.  d.  kgl.  bohm.  Ges.  d.  W.,  189G)  abgeleitet  wurden.^) 

Um  den  Grenzwert  derselben  discutieren  zu  konnen  soli  zu- 
náchst  jener  des  Quotienten  aufeinanderfolgender£'tíŽ6;>-'5c/řc/-  Functionen 
ermittelt  werden. 

a)  Driickt  man  in 

(lie  E  durch  trigonometrische  Reihen  mittels    der  Formelu  [119]  und 
[  1 20]  aus,  so  kommt  fiir  —  1  <;  a;  <:  -j-  1 

nx  Sttx 

cos  —         cos  —^ 


^^  jt      .   nx  .    Sjtx 

sin  ^77-         sm 


9  2  ] 

...  < 


1 2n  Q2n 


')  Die  in  eckigen  Klammern  stehenden  Zahlen  von  [I]  bis  [127]  beziehen 
sich  auf  Fomeln  der  Abscbnitte  I  bis  XI  (1893),  jene  von  fl-28]  bis  [190]  auf 
Formeln  des  XII.  Abschn.,  1896. 

Mathematisch-naturwissenschaftliclie  Clasfe.    1896.  1 


XLII.  Fianz  Kogel: 


woiaus  fiir  unendlicli  gross  werdencle  n 

lim  q,  =  - 


—  cotg  -^r-  lim  2n 


hervorgelit.  Auf  dieselbe  Art  ergiebt  sich  fiir  —  1  <:  a^  <;  -i    1 
lim  qg  ~  liiii 


E2n(^j 


tang  —r-  lim  (2w  -V-  1). 


Der  Quotient 


E„(cc) 
E„-i(a?) 


-  strebt   dalier  koinem  bestiminten  Grenz- 


wert  zu. 

BcstiDinit    man   jedech    den  Quotienten   aufeinanderfolgender   E 
geraihr  oder  ungerader  Orduung,  so  findet  sich 


lira  q,  =  lim  -  "^  ^ ,  =: lim  n{n  —  1). 

t.n--2{X)  TC^ 


(1) 


Obwohl    dieser  Ausdruck    unter   der  Yoraussetzung  —  1  <.x<.-\-\ 
entwickelt  wurde,  so  gilt  er  zufolge  der  Relation  [16J 


k—2 


(— 1)-  Ewa;4-A-)  -Znlx)-^2[x  f  l'"  — íp-f  3" 

h  gerade^ 


X  +  h—~r] , 


doch  fiir  jedeš  positive  x,  und  da  E„(a;),  E„_2(ítO  entwedor  nur  gcradc 
oder  nur  ungerad<   Functionen  sind,  auch  fiir  jedeš  negaťue  x. 

h)  Mittels  der  Entwicklungen  [121]  und  [122],  welche  nach  Be- 


richtigung  der  Druckfehler  lauteu  miissen 


EWa;)  =  (^l)«2(2n)!     £     (- 1) 


)^i::l,3,5, 


•+1  j  2  \  '"+1 

\v7t 


VTt  1   lv7r\  ^ 


r+l 


Sin 


"^   (2^—1)!  \2/        J^' 


VTtX 

^2" 


(2) 


E'^-,ix)  -  (-  l)»2(2w  _  1) !  ^  (-  1)—  i£ 

.•-1,3,5,...  ^'''      ' 


T~"3l\"2"/"T^ 


Zur  Entwicklung  nach  Euler'scLen  Fimctioncn. 


,-+\ 


V7CX 

COS -^5-         ...  (3) 


ergiebt  sich  tur  imendlicli  grosse  n  mit  Riicksiclit  darauf,  dass  liicfiir 
die  in  (2)  und  i3)  iu  Klamniern  stehende  eiidliche  Reilie 


)■— 1 

Sm-^rr(-l)' 


L    2 


wird 


lun  q.,  -r  lim  _, — ^-^  = tang  -—  lim  2» 


und 


,.      ,       lim  E\„^i(a;)  2      .    ^^  r     ,„     ,    .x 

lim  q,  -  — -^-,_--— ^  =  ~  ^  ^^^°  "2'        ^     +  ^  ' 

1^ÍC<1. 

Der    Quotient    E\(x) :    £'«_  2(2:)   liat   daher  ebenfalls  keinen  be- 
stimmten  Grenzwert. 

Dagegen  tindet  sich  mit  Beniitzung  von  (2)  und  (3) 

lim  q^  =  lim  p^-^^^  =  —  ^^  ^^"^  *K'*  —  1),  •     •     •  (^) 

also  identisch  mit  lim  g^. 

Die    Bedingung   —  I  -^x  ■^-\-  1    entfállt    auch  hier  mit  Riick- 
sicht  auf  [20] : 

lc-\-2  fc+2 

(—  iFE\„(a-  +  Jc)::z  —  E'u^)  -i-i-iy  {x-^  hy-  -  X^- 


+  2[a;  -\-  T  —  x  —  ^"  ....+(—  Ir  X  +  A  — 2"'], 

A  gerade 

und  don  Um.stand,  dass  E\,(-»)  und  E\.-2{x\  simultan  ycrade  oder  tin- 
(jerade  sind,  so  dass  die  Grenzgleichung  fiir  jedeš  x  Geltung  liat. 

Die   Formelu    (3)    und  (4)  lassen  sich  daher,  wenn  unter  ¥n{x) 


4  XLII.  Frauz  Rogel: 

eine    Euler'sche    Function    erster    oder    zíveiter  Art  «""'  Ordnung  ver- 
standeu  wird,  in  die  einzige 

^^^  -p M    —~^^  ^^^^  ^^^  ~  ^)'  •      •      •   ^^) 

—  CO  <C  íc  <C  -j-  co 
ziisammenzielien. 

II. 

Wird  nun  die  aut"  ihre  Converg^tíz  zu  priifende  Reihe 

A. 

v=OjT,  .  .  .  >'=:07r,  . . . 

in  zwei  Reihen  I^G->y.  und  2^G-,y.+\  zerlegt,  so  ist  zufolge  (5) 


R^Yi^.^   Š  7tF'(^)  ...  (6) 


hm  -^ —  —  —  --z lini  1 •    •     •  (O 

Der  Vergieicli   dieses  Quotienten  mit  dem  analogen  der  aus  (6) 
abgeleiteten  Reihe 


A.. 


d.  h.  mit 


lim-^  =  ^Mim— -i-— -^  .     .    .  (9) 

An 

ergiebt  uuter  der  Yoraussetzung,  dass  -r-^  einen  bestimuiteii  Grenz- 

An-2 

wert  bat,  folgendes. 

Die  Convergenzbedingung  ist  fiir  die  vorgelegte  Reihe  R  we- 
sentlich  ungiinstiger  als  fiir  die  abgeleitete  Reihe  P,  deren  Conver- 
genz  eine  conditio  sine  qua  non  fiir  erstere  ist. 

Wenn  lim  -^ — -^  —.-^   eine   Constante,   so  convergiert  mogli- 
n{n—  1)  An-2 

cherweise  P,  wahrend  R  bestinmit  divergiert. 


Zur  Eiitwickliiug  uach  Euler'scheii  Functioueu. 


Kanil  liui  -7-^  =  lim  n  gesetzt   werden,  so  convergieit  zwar  P 

An—2 

hestíindig^  dagegen  clivergiert  R. 

Erst  wenii  lim  -.— ^   eine  Constante^   ist  fiir   R  dle  Móglichkeit 

An—2 

(les  Convergierens  vorhandeii ;  P convergieit  in  diesem  Falle  hcstámiiy. 
Fiii- 


lim 


gn 

9n-i 


oder 


lim  v^ 


T 


(10) 


convergiert  R  bestimmt  und  unhedingt. 

Mit  Beachtung  der  in  [129]  bezw.  [159]  gegebenen  allgemeinen 
Form  von  Aí,  A-2  schreibt  sich  obige  Bedingung  auch 


/(»)(^  +  h)  Jrf'%k  —  h)      ^In 


}^^r-%h  -f  h)  ^f--^){k  —  h)  I  ^  \2h) ' 


(11) 


wo  fiir  E-Reihen 


und  tur  E'-Reilien 


R=f{hx-i-k) 


2R=f{hx^  k-\-h)—f(hx^k  —  h) 

ist.  Vergleicht  man  R  fiir  F  íee  E'  mit   der  Entwicklung  [162],  so  er- 
giebt  sich  eine  siveite  Form  von  (11)  fiir  E'-Reihen 


lim 


fin-i>(k)  4-  ~  B,hY-^^>{]c) - ^  B,hT'+'m 


f  "-'\^)  +  ^  BJi^i^-^Kk)  -  ~  B,hyi-+^\k) . . 


<©■'<-) 


Mit   Riicksicht   aiif   die   in   [XII,  A,  2]  und  [XII,  5,  2]  mitge- 
teilten  Satze  iiber  die  Grenzen  der  F-Reihen  lautet  das  Ergebnis  der 


Untersuchung 


6  LXIl.  Frauz  Rogcl : 

„Nach  Euler-sohen  Functionen  erster  oder  nach  solchen  zweitei^ 
Árt  fortschreitende  Reihen 

hei  luelchen  lim       "    existirt,  convergieren  —  tmd  dann  bestd 

clig  —  unter  der  nothivendigen,  nicht  hinreichenden  Bedin- 
gung^  dass  die  durch  Vertauschung  von  Fnix)  mit  ac"  hervorgehende 
Reihe  bestdndíg  convergiertJ' 

Bedenkt  man,  dass  obgenannte  Reihe  P  mit  der  Taylor'schen 
Entwicklung  von  E^f{x  -{-  k)  simultan  convergiert  oder  divergiert, 
so  liisst  sich  ferner  noch  behaupten: 

„Die   Enfivicklung   einer   Function  f{x  -\-h)  in  eine  F- Reihe,  hei 

welcher  lim  -p—  existierf,  convergiert  —  imd  dann  bestdndig  — 

unter  der  nothwendigen ,  iiielit  Mureicltenden  Bedingung  der 
hestdndigeíí  Convergenz  der  Poten^reihe  Júr  f{x  --\-  k)''. 

Fiii"  die  gleichmássige  Conoergenz  einer  F  I  ^^  I  -Reihe  ist  Vorbe- 

dingung  jene  der  P-Reihe. 

Um  hiefiir  ein  ausreichendesKiiterium  zu  gewinnen,  ersetze  man 

in  R  alle  Fly-jdurch  die  nmmnerisch  grossten  Werte,  welche  F 

fíir  alle  x  von  -  h  bis  -f  h  annimmt.  Convergiert  diese  Reihe  in 
diesem  lutervalle,  so  ist  bekaniitlich  gleichmássige  Convergens  der 
Reihe  R  vorhanden. 

Man  íiudet  auf  diese  Weise 

A<(|)"  .    .    .(13) 

fiii'  E-  und  E'-Reihen  als  ausreichende  Bedingting  íůr  úie  gleichmássige 
Convergens  derselben  (vergl.  Formel  [135]),  welche  dann  znfolge  der 
Formeln  [IG]  und  [20]  und  der  gleichmássigen  und  bestdndiqen  Con- 
vergenz  der  7^-Reihe  fiir  alle  -  co  <^  x  <^  ^   co  besteht. 


ii) 


Zur  Enhvickluiig  nach  Euler'sclien  Functionen  7 

III. 

Bestelit  fiir  einc  F-Iíeilie  die  Ungleiclmug  (10),  so  gilt  dieselbe 
fiir  alle  durch  gliedweise.  wiederholte  Differentiationen  al)geleiteten 
Eeiben,  da  bei  letzteren  der  Quotient  An  :  An-o  wesentlicli  gloicli  bleil-t; 
die  letzteren  sind  daher  ebeiifalls  unhedingt  und  hestandig  convergent. 
Vergleicbt  man  aber  ibre  Coéfficienten  niit  jenen  der  Entwicklung 
[129]  bezw.  [158],  [159],  [162],  so  erkennt  man,  dass  ihre  Summen 
die  Diíferentialquotienten  der  Smnme  der  vorgegebenen  F-Reihe  sind. 
Dieselben  Schliisse  lassen  sicb  auf  .die  gliedweisen  Integrationen 
anwenden.    Es  gilt  somit  die  Aussage: 

„Eine  nach  Eulerschen  Functionen  fortschreitende  Reihe 


QU 

hei  welcJier 


^1    En  \ 


y  An      ^   %' 

lim  -~. —  <  — , 

ist  inihesch}  díiJít  differenzirhdr  tmd  inteffvivhav. 

Da  F-Keiben,  bei  wekhen 

stattfindet  —  wie  oben  gezeigt  wurde  —  gleichmdssig  convergieren, 
so  sind  dieselben  einer  einmaligen  Differentiation  und  einor  eiiinia- 
ligen  Integyation  fabig. 

IV. 

Bringt  man  die -Entwicklungen  [120]  und  (2)  auf  die  Form 

cos  2vTtx 


£.,_,( :  -  to)  =  (_l)..-.2(2»  - 1) !  (1) '"      V     '^ 

'         '  )■— 1,3,5, ... 


1 


Oě-ě|, 


i 


8  XLII.  Franz  llogel: 

EVl-4.)  =  (-l)»2(2«)!(|)^"^^     S     ,M^-^, 

^         '  J'— 1,3, 5,  ... 

setzt  íc  =:  m  +  « ,  wo  w  eiue  beliebige  positive  ganze  Zalil,  und 
OJ  ^E  [x]  die  Ueinste  Zalil  vorstellt,  welclie  entweder  zu  a;  addirt  oder 
voii  derselben  subtrahirt  werdeii  muss,  um  eine  ganze  Zalil  zu  er- 
halten,  so  entstelien  die  fiir  beliebige  nicbt  —  negative  íc-Werte  gil- 
tigen  Darstellungen 

i'  =  l,  3,  5,  .  .  . 

Ersetzt  man  in  (14)  x  durch  A.t,  multipliciert  mit  9)(/l) :  A^",  bzw. 
mit  9)(A):A2''+i,  nimmt  A  =  1,  3,  5,  .  .  .  und  suminirt,  so  ergiebt 
sich  wegen 

£q)(t)=zn,  t  Theiler  von  w, 
V     ^(^)      V       cos2:řvAx    _      Y      cos  2nvx 

!,  6,...  r=r'        "  ■   ■"   " 

die  Relation 


Vm  ^\  i^fW-  ^J  ttťm, — 1 

;.=ir376,...  r=rl,3,6, ...  1=1,3,5,... 


2j   -í;-^-2(2n-i)!  yI    1   -x.ir E--ia - 4M) 

)'=1,3,6, ...  ^  J       \       t  A=l,3,5, ... 


•  « 


(16) 
Fur  w  z=  1  lásst  sich  die  linksseitige  Reihe  summiren  u.  zw.  ist 


V'  cos  23rva?        1  ,  , 

^-^-— =  -logcot^x, 


r=l,3,6,. 


Zur  Entwicklung  nach  Euler'schen  Functionen.  9 

wofiir  dann 

wird,  wo  x=:  m^  {x},  m  positive  ganze  Žahl, 

giltig  also  fiir  alle  positiven  Zahlen,   welche  hochstens  um  —  von 
einer  ganzen  Žahl  diíferiren. 


Verlag  der  kon.  Ijolitn.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.  —   Druck    von  Dr.  Ed.  Urégi   i"   l'rag. 


XLIII. 

Die  ultraelliptischeii  Ourven  č?;,  pyl*) 

Von  Prof  Karl  Kiipper  in  Prag. 
(Vorgelegt   den  18.  Dezember  189G.) 

I. 

Defínition.  „Uitraelliptisch"  nennen  wir  eine  k-gonale  (?;,  wenn 
ooM>o  adj.  (7"-'-i>o  vorhanden  sind. 

Alsdann  ist  die  supponirte  Specialschaar  (7^^)  immer  durch  00^ 
adj.  6"-''""^  ausschneidbar,  und  ihre  (voli  beweglichen)  Gruppen 
Gk  befinden  sich  auf  Geraden  L. 

Wir  zeigten,  dass  das  Bestehen  der  ^j,^'  die  Existenz  einer  adj. 
Qi-k-2  ausschliesst,  sowie,  dass  die  Nichtexistenz  der  C"~^~^  zur 
Folge  hat 

pz^n{lk  —  l)—  ^ '-^ — '—^-  {—  Pi). 

Pi  nannten  wir  deshalb  das  Maximalgescblecht,  und  fanden, 
dass  die  etwa  mogliche  C"  einen  -n-lc  facheii  Punct  V  haben  muss, 
ausserdem  keinen  vielfachen  Punct  haben  kann.  Zudera  ergab  sich 
hier:  /t  —  w  —  Je  —  1,  also  >0;  so  dass  Cp^  ultraelliptisch  ist. 

Da  n  —  k  —  O  O,  so  folgt  n  —  2  als  grósster  Werth  des  k. 
Wird  dies  angenommen,  ,,so  existirt  eine  einzige  ultraelliptische  C," 
und   zwar  diejenige,    welche  einen   einzigen  Doppelpunct   V  besitzt" : 

Námlich  es  wird  n  —  k  —  1  =  1;  und  die  ©o  ^  dnrch  V  gehen- 
den  Geraden  schneiden  die  gnli  aus.  Hatte  C"  keinen  vielfachen 
Punct,  so  ware  gl^l^  auf  ihr  unmoglich ;  wáre  aber  ausser  V  noch  ein 
vielfacher  Punct  auf  C",  so  konnte   es  hochstens   eine  adj.  O  geben. 

*)  Cf.  Sitzimgber.  1895/6. 

MathemaCisch-naturvvissenschaftliche  Classe.  1896.  < 


2  Xllil.     Karl  Kiipper: 

Nehmen  wir  den  kleinsten  Werth  2  fur  k  an,  so  sind  wir  im 
ausfuhrlich  besprochenen  hyperelliptischen  Fall;  deshalb  sei  im  Fol- 
genden : 

2  <  ^  <  w  -  2. 

Sogleich  bemerken  wir  einen  wesentlichen  Unterschied  zwischen 
den  hyperelliptischen  und  den  neuen  Curven: 

Wahrend  bei  jenen  die  Mannigfaltigkeit  ,«  der  adj.  C"-^-'^  stets 
die  normále  ist,  findet  bei  diesen  das  Gleiche  dann  und  nur  dann  statt, 
■wenn  die  CL  _  j-  {á  ^  0)  einen  n-k  fachen  Punct  F,  %md  sonst  noch 
Doppelpuncte  hesitzt,  von  tvelchen  Jceine  2  mit  V  in  gerader  Linie 
sind. 

(Cf.  Sitzungsber.  1896.) 

Als  wesentliche  Eigeuschaft  der  C^^_^gilt:  ^^Jede  adj.  C"-'--^, 
welche  einen  beliebigen  Punct  a  der  Grundcurve  enthált,  nimmt  die 
Gruppe  deu,  g^^^  auf,  su  tvélcher  a  geJiórt,  (vnd  es  liegt  diese  Gruppe 
zugleich  ouf  einer  Geraden  L).'' 

Hieraus  folgt  ohne  Weiteres  die  Ausschneidbarkeit  der  gk^ 
mittels  eines  Biischels  (C"-*~^),  sowie  dass  keine  2te  g^^  auf  C^  _,i 
sein  kann.  Auch  ist  ť?^^)^  ^^  unmoglich,  weil  ja  adjimgirte  C"  '''~^  vor- 
kommen. 

n. 
Die  Maximaiwerthe  ^^,  d\  fur  /i,  d. 

Erstens  (i^.  Grundsátzlich  ist  ft  wenigstens  1 ;  das  absolute  Mi- 
mimum  von  ^  ist  ííq^=  n  —  k  —  1  —  Ů.  Und  man  hat  stets  (ly  [i^t 
wenn  wir  die  €"■  mit  einem  n  —  k  fachen  Pnnd  und  d  Doppélpunden 
ausnehmen. 

Nun  liegen  auf  jeder  adj.  C"~^~^  genau  ^  Gruppen  der  g^^\  und 
es  schneidet  0-*-i  die  Grundcurve  iiberhaupt  in 

k{n  —  k—l)  —  2á 
einfachen  Puncten. 

Also: 

kfi^^k  (n  —  k  —  1)  —  20. 

2ó 

Demnach  folgt :  „^i^  ist  die  grosste  im  Ausdruck  n  —  k  —  1 t- 

enthaltene  ganze  Žahl". 


folgt 


Die  ultraelliptischen  Curven  0^,  p  >  1. 
Zweitens  ó^:  Aus 


o  -^  — ^ - 


so  dass  d\  gleich  der  gróssten  gansen  Zalil  in  ~ í-  sein  wird. 

Hieraus  ergibt  sich  das  Mmimalgeschledit  p^  einer  ultraellipti- 
schen C**: 
d)  bei  geradem  k;  oder  auch  bei  ungeraden  Je  und  n: 

b)  bei  ungeradera  Je,  zugleich  geradem  n : 

^<_1    ,    n{Jc-2)+Jc  +  l 

Po  —  -I  -f  2  • 

Sowohl  fiir  C^,  als  (7",  findet  man  }i^z=:í;  d.  h.  „(?íe  facUscJie 

o  o 

MannigfaltigJceit  /t  /sř  1,  ^ZÉt/c/ř  (žer  maximalen^^  .*) 

m. 
Exístenz  der  uitraeiiiptíschen  Curven  vom  Minímalgeschlecht. 

a)  PqZzzI  -\ ^ ^— ^ — .  Bei  diesem,  emem  o  z=  —^ ^ - 

entsprechendem  p  ist  immer  ít^í^o-  Es  wird 

2(w  — ^  — 1)  — yí;(w— žt  — 2)   ., 

ř*o  =  -^ ^-^ ^<i; 

oder 

(2  —  ^)  (w  — yfc  — 2)<o, 

weil 


*)  Auch  bei7)i  MaximalgescJilecJit  pi  (ď  :::i  o)  hat  man  fi,  z::  » — Tc —\  ;  folglich 
die  factische  Mannigfaltigkeit  fi  gleich  der  maximálen,  da  dieselbe  nicht  unter  die 
uormale  f^o  ^^  "  —  A:  —  1  sinken  kann. 

1* 


^ 


4  XLIII.     Karl  Kiipper: 

ist. 

Beispiele.  1.  ^  i:r  3,  »i  =:  7  (kleinstes  ungerades  w>  ^  -|-  3)- 

i 

Es  mussen  ©o'  adj.  C^  vorhanden  sein.  Nimmt  man  nun  zu  Doppel-        j 
puncten  einer  C^  die  9  Grundpuncte  eines  Buschels  [C^]  an,  so  erhált 
man  eine  C^,  aus  welcher  g[p  durch  die  C^  geschnitten  wird.  ; 

2.  ^*  zz:  4.  nznl:  C]q.  Die  Curve  muss  nach  einem  von  uns  ; 
gegebenen  Satze  einen  Sfachen  Punct  Fliaben  (da  n<i2k).  Nimmt  \ 
man  dies  an,  ferner  zwei  Doppelpuncte  D  auf  einem  Strahl  des  Bii-  i 
chels  (V)^  so    geniigt  dies.  j 

3.  A;=r4,  n  beliebig  >•  6.  Es  wird  ^9^  =  ^4-3:  „Hat  nun  (X+s  I 
einen  n  —  4  fachen  Punct  V,  iiberdies  2(n  —  6)  Doppelpuncte,  welche  I 
paarweise  auf  n  —  6  Strahlen  des  Biischels  ( V)  liegen,  so  ist  C^s  ' 
ultraelliptisch," 

Denn  es  wird: 

(n—l)(n  —  2)        (n  —  4:)in  —  b)        o     i    io  i    a 

,    ,    n.2  +  4  i 

iH 2 "^^o' 

und  es  bestehen  ©o^  adj.  C"-'\  welche  die  n  —  6  Strahlen   als  Fac-       : 
toren  enthalten. 

4.  ^  =  3,  n  :=  2v  ~\~  1,  v'>2.  p^  wird  hier  z=:  v  -\-  o. 

„Wenn  eine  C'"^^  +  ^  ausser  einem  2v  {- 1  — 3  z=:2  (v  —  l)-fachen  1 
Punct  F  nocli  v  —  2  dreifache  Puncte  F'  besitzt,  also  ihr  Geschlecht :       ] 

v{2v—l)  —  (v—l)  (2v  — 3)  — 3  (v  — 2)  =  v  4- 3 

ist,  so   geniigt   sie   den  an  eine   ultraelliptische   Curve  vom  kleinsten 

Geschlecht  zu  stellenden  Forderungen."  ^ 

Naralich    die   adj.   C"*"*^~^  ^  q'2v-:^  bestehen   aus   den   doppelt  '■ 

genommenen  v  —  2    Geraden   VV'^    nebst   einem   um   F  bewegliichen  | 

Strahl,  der  die  g{}^  ausschneidet.  I 

Hervorzuheben  ist  der  Satz :  i 


Die  ultraelliptischen  Curven  C"   j?  >  1.  5 

„Eiiie  irreclucible  Cp  ist  stets  ultracUiptiscli^  ivenn  melir  als  eine 
adj.  C"-^—^  vorhanden  ř5#." 

Beweis.  Es  ware  zu  zeigen,  dass  auf  C^^  eine  g^k^  besteht :  Nun 
schneidet  C^-^-^  die  Grundcurve  in  h{n  —  h  —  1)  —  á  —  h  Puncten. 
Gingen  durch  solclie  h  Puncte  noch  unendlich  viele  C"  ''-=*,  so  wáre 
C^„  reducibel.  Soinit  folgt,  dass  die  -C"-^-!  entweder  eine  g^^  aus  Cp^ 
schneiden,  oder  g^^^^^.  Letzteres  ist  aber  deshalb  niclit  mogiich,  weil 
ja  adjungirte  C-h-'^  vorkommen.  Man  sieht  zugleich,  dass  hóchstens 
oo^  adjungirte  C'*-*-^  existiren  konnen. 

b)  Po-^+ 2  ^--^- 

entsprechend 

.        kin  — k  — 2)  —I 

d  —  —^ i ;   ít  —  1. 

Hier  ist  immer  ^ť^  (.l^,  mit  der  einzigen  Ausnahme  /fc  —  3,w  =  6  : 
Denn 

z.      ,       A      (2-70  {n  —  k  —  2)  +  3 

Also 

i^2-h){n-k-2)^\^ 
^o—í—  2 '^^' 

je  uachdem  ^  =  3,  w  =  6 ;  oder  fc  >  3,  n^k-\-2. 

Beispiele.  I .  Der  Ausnahmefall  /í  r=:  3,  w  =  6,  p\,  =  6.  Cl  muss, 
weil  n  :=z  2Jc  ist,  als  Trigonalcurve  einen  3-íachen  Punct  V  haben, 
und  einen  Doppelpunct  D,  wegen  j;  zt.  G.  Die  oo^C'^  bestehen  aus  der 
festen  Geraden   VD.  und  einem  beweglichen  Strahl  von  V. 

Es  ist 

í*  =  í*o  =  1- 

2.  fc  —  3,  n  —  2v  -{-2,  v  >  1.  Es  wird  p'^—v-{-  4.  Jetzt  hat 
man : 

„Wenn  (7^T"t'^  ausser  einem  2 v  4-  2  —  3  =  2v  —  1-fachen  Punct 

V  noch  v — 2  dreifache  Puncte   V  und  einen  Doppelpunct  D  besitzt, 
so  ist  die  Curve  ultraelliptisch." 

Denn  es  gibt  oo^  adj.  C''-'—^^eiC^'^~^,  bestehend  aus  den  dop- 


6  XIIII.     Karl  Ktipper: 

pelt  gezahlten  Geraden  VV%  der  eiiifaclieu  FZ).  nebst  einem  um  V 
beweglichen  Strahl,  welcher  die  g^^^  aus^chiieidet. 

3.  Je  —  3,  n=z  8,  2>o  ==  7  :  C?  mit  14  Doppelpuncten,  durch  welche 
oo^C^^iC''--''-'^  gehen,  und  (7«  in  einem  15.  festen  Puncte  schneiden. 

4.  ^  —  5,  n  =:S^  p[^  =:  16,  Da  n  ■<  2k,  so  rauss  die  k-gonale  C^ 
einen  Sfachen  Punct  V  haben,  dalier  ausserdem  zwei  Doppelpuucte  D. 
Wenh  nun  diese  D  mit  Fin  einer  geraden  sind,  so  existiren  oo^  adj. 
(78-5-1:^-^  C',  bestehend  aus  einer  festen  Geraden  durch  V  gehend, 
nebst  einem  beweglichen  Strahl  von  (F). 

I)as  Analogon  zu  dem  unter  a)  hervorgehobenen  Satze  lautet 
jetzt : 

„Eine  irreducible  Cl'   ist    ultraeUiptisch ,   wenn   tvemgstens    oo^ 

o 

adj.  C"-~^~^  existiren,  die  noch  einen  festen  Punct  g  der  Grundcurve 
enthalten.^'' 

Der  friihere  Beweis  geniigt,  wenn  man  beachtet,  dass  eine  adj. 
Qn-k-i  (jje  Grundcurve  in  Jc{n  —  k  —  1)  —  á  =zJc  -\-l  Puncten  schnei- 
det.  Sodami  sieht  man  auch,  dass  nur  oo'  adj.  O'"''-^  moglich  sind; 
ferner,  dass  die  Anuahme  des  festen  Puuctes  g-  nur  den  Zweck 
hat  die  Moglichkeit  einer  g^^}^  mit  voli  heweglichen  Gruppen  auszu- 
schliessen. 

Es  ist  nun  niitzlich,  diese  Annahme  durch  eine  andere  zu  er- 
setzen,  von  welcher  sie  eine  Folge  ist.  Setzt  man  namlich  fest,  dass 
die  durch  einen  heliebigen  Punct  a  der  O^  gehende  C""''^~'^  nicht  jnehr 
als  ^  —  1,  von  der  Lage  des  a  abhangige,  d.  h.  durch  a  „mithe- 
stimmte"  Puncte  der  Grundcurve  enthált,  so  wird  damit  ebenfalls 
eine  ^^^^    ausgeschlossen,  und  es  mu^s  g^^  bestehen. 

Die  durch  a  gedachte  C"-^-^  enthalt  dann  eine  Gruppe  Gj  der 
g'-/^^  uberdies  einen  Punct  g;  und  es  muss  gjp  durch  oo^  adj.  C"~*~^ 
ausschneidbar  sein,  welche  alle  durch  ^  gehen  (Restsatz). 

Diese  Festsetzung  geniigt  offenbar  auch  dann,  um  die  g^^'>  als 
nothwendig  einzusehen,  wenn  man  weiss,  dass  genau  oo^  adj.  C"-'^""^ 
vorhanden  sind,  dabei  mehr  als  k-{-l  Schnittpuncte  einer  C'"-''-'^  mit 
C"  aaftreten  (Siehe  V). 

IV. 

Einer  ultraelliptischen  Cp  ist  eine  rationale  Curve  r'«'"  Klasse  K^ 
associirt,  welche  von  den  Geraden  L  umhullt  wird,  auf  denen  die 
Gruppen  der  g[^>  liegen. 


Die  ultiaelliptischcn  Curveh  C'\  p^^-  7 

„Hat  Cp  eineii  n  —  A--faclieii  Puuct  T,  .so  ist  K^  der  Strahleu- 
biischel  (F),  wie  daraus  erhellt,  dass  die  adj.  C"-*-^  aus  n  —  Tt  —  1 
Strahlen  des  V  bestehen,  von  denen,  wegen  ;*  >  O  wenigstens  einer 
variabel  ist." 

Der  Satz  ist  nicht  umkeiirbar:  Wir  haben  (a.  a.  O.  Polygonal- 
curven)  C^Ji,  Cl^^h  construirt.  Bei  jener  Curve  liegeii  die  Gruppen 
der  g^^^  paarweise  aiif  den  Strahlen  eines  Bíischels,  dessen  Centrum  V. 
Doppelpunct  der  Curve  ist,  bei  dieser  ist  das  Centrum  V  ein  einfacher 

Punct  der  Cl^'^.1.     Fiir   beide   Curven  ist  d  —  -  -^^— ,  ferner  u  ri:  2 

btíi  der  ersten,  \i  —  X  bei  der   zweiten ;   also   tritt  ftir  ,a  der  grosste 

Wertli  n  —  It  —  1  —  "^      auf.  Noch  ist  das  Geschlecht  ftir  die  2.  Curve 

tt 

das  Kleinstraogliche. 

Ueberblicken  wir  alle  durch  Projection  vun  Kaumcurven  T^^  fruher 
erhaltene  ultraelliptische  C«,  so  sehen  wir,  dass  bei  ihnen  die  adj. 
(jnr-k-i  j^  maximaler  Anzahl  ^tt^  vorkommen : 

Liegt  erstens  lip  auf  einem  Kegel  @-,  so  gewinnt  man  die  eben 
genannten  (7-^+-,  C-^^\ 

Liegt  zweitens  E"  auf  einem  Hyperboloid,  dessen  Gerade  X 
^-punctige  Sehnen  der  i?»  sind,  so  erhált  man  C''^_^^^^_^_^^]  somit 

v  -  M/g  — 1) 
"-       2       ' 
und 

it  —  w  —  2k  z=zn  —  A;  —  1 ^  =  a, . 

k        '  ^ 

Wird  drittens  Rp  aus  einer  rationalen  F^  geschnitten,  (Genera- 
lisation)   so  hat  man 

n^kr^l,  dz=:  ^ '-^ \  «,  =  tr  —  1 ; 

mithin 

,       2d                 .  ^    X  .  Jc(k  —  1) 
iiz=.n  —  k  —  1 T-  zi:  ^i^.  p  ist :  — -^ -. 

Viertens.  Aus  F^  mit  der  Doppelcurve  If'  schnitten  wir; 


^ 


8  XLIII.     Karl  Kiipper: 

es  faiid  sich 

řt=i:4i:i:w  —  k  —  1 —  ::zz  ^^. 


V. 

Das  Umkehrprobiem. 

Die  funclamentale  Eigenschaft  einer  ultraelliptischen  C^  bestelit 
darin,  dass  durch  jeden  Punct  a  der  Curve  noch  h  —  1  andere  Puncte 
„mitbestimmt"  erscheinen,  diejenigen  njimlich,  welche  allen  durch  a 
moglichen  ©of^-i  adj.  C"-^-^  gemeinsam  smd. 

Wir  woUen  nun  untersuchen,  ob  eine  (5^*,  der  diese  Eigenschaft 
mkommt,  idtraelUptisdi,  d.  h.  eine  Cp  sein  muss?  mit  anderen  Worten 

ob  (íp  eine  g^k^  besifzt  f 

Die  gemachte  Vorausetzung  erheischt  offenbar,  dass  wenigstens  oo^ 
adj.  (5«-*-i  existiren;  dagegen  kanu  eine  adj.  C'"-*^2>u  ^j(,]^^  bestehen, 
weil  andernfalls  die  supponirte  Eigenschaft  unmoglich  wáre.  Nunmehr 
ist  g-k^^k  auf  <^l  deshalb  undenkbar,  weil  ja  adj.  C"-''!-^  yorhanden 
sind. 

Wenn  jetzt   die   faktische   Mannigfaltigkeit  ft  der  adj.  (5;«-^-i 

genau  1  betrágt,  so  wird  (III.  b.  Analogon)  (5p  ultraelliptisch.  Demnach 
nehmen  wir  ř*  )>  1. 

— •  Da  die  Existenz  einer  adj.  g«-'^— 2  ausgeschlossen  ist,  so 
folgt: 

=    ,.      .X      (A; - l){k  4-  2) 

Die  mit  p^  bezeichnete  rechte  Seite  ist  wie  bei  Cp  das  maximale  Ge- 
schlecht.  Somit 

JO  =  i>]  —  <^ ,  ^  ^  0. 

Ferner  /t^  (normále  Mannigfaltigkeit  der  (£"-^'-\)  —  n  —  h  —  1  —  d\ 

und  S  (Anzahl  der  Schnittpuncte  g"g«-^-i)  —  k{n  —  k  —  l)  —  2d. 

Die  prácise  Fussung  der   Voraussetzung  Jiat  m  louten: 

Die    durch    irgend    einen    Punct  a  der    Curve    gehenden  oo'*-i 

2«-*-i  haben  genau  k,  von  der   Lage  des  a  abhángige   Puncte  (eine 

Gruppe  (jk)  mit  (ij^  gemeiu;    von   denen    also  k  —  1  und  nicht  mehr, 


Die  ultraelliptischeii  Curven  CT*,  2»  >  1 .  9 

als  durch  a  „initbestimmt"  erscheiiien.  (Hátte  li  seinen  grossten  Werth 
w  —  2,  (n  —  A  —  1  =  1),  so  fiilirt  die  Voraussetzung  unmittelbar  zur 
obengefundenen  ultraelliptischen  C«  mit^emem  Doppelpunct.) 

Wenn  demnach  alle  ©©■"g"--^— ^  gewisse  feste  Puncte  der  Sp  auf- 
nehmen,  so  kommen  von  diesen  keine  uiiter  den  Mitbestimmten  vor, 
so  dass,  wenn  die  durch  a  legbaren  (5«-^-i  etwa  h  —  l-\-x  gemein- 
same  Schnittpuncte  auf  &•  hátten,  von  diesen  die  x  allen  ^^f*  Curven 
zukommen  můssen. 

Auf  S^  treten  hiernach  oo^  Gruppen  Gu  auf,  wir  werden  eine 
hinreichende  Bedingung  dafíir  finden,  dass  sie  sámmtlich  einer  (?^^>  an- 
gehoren : 

Eine  S]^-*-i  enthalte  die  Gruppen  Gi,  Gn G^í.  Ist  nun 

^h  z=.  lt{n  —  k  —  1)  —  2d; 

schneidet  also  (5^~''~^  die  (5«  nur  in  diesen  Gruppen,  so  ist  g^^'^  un- 
zweifelhaft,  und  wird  von  den  durch  ii  —  1  der  Gruppen  gehenden 
^n-h-i  ausgeschnitten.  (Bei  hzzi2  íindet  dies  statt.) 

Schneidet  aber  g"-*-i  die  S^  ausser  den  ^t  Gruppen  G  m  ^  an- 
deren  Puncten  h{h{n  —  h-—l)  —  2d  —  ^h  f  (i)  so  ware  ^/^^^  ebenfalls 
gewiss,  ivenn  alle  ooftíS"-'^-^  durch  die  h  gingen. 

In  der  That  muss  letzteres  zutreffen,  wenn  die  b  normál  m  den 
0^-2  der  Ebene  liegen,  d.  h.  wenn  durch  je  /3  —  1  der  b  eine  0*-^ 
moglich  ist,  die  den  fehlenden  b  nicht  aufnimmt. 

Dies  ist  die  hinreichende  Bedingung. 

Beweis : 

Gesetzt  die  oon(í"-^-'^  nehmen  nur  /S^  der  b  auf,  die  Puncte  6^, 

Die  nicht  aufgenommenen  b  seien  mit  b'  bezeichnet.  Betrachten 
wir  die  ©oři-i  durch  Gi  moglichen  S"-*^-!. 

Sie  gehen  alle  durch  die  b^  und  konnen  nicht  alle  noch  irgend 
einenlĎ'  aufnehraen,  'denn  es  wiirde  dieser  b'  den  <x>(i  Curven  ge- 
meinsam  sein  (Voraussetzung). 

Sonach  folgt,  dass  die  6'  normál  beziiglich  der  gedachten  oof*-^ 
Q,%-k-i  liegen;  sodann,  weil  ít>  1,  dass  es  unter  diesen  oof^-i  Curven 
unzáhlige  gibt,^die  iiberhaupt  heinen  b'  enthalten. 

Nun    schneiden   die    oo^  durch  (?// .  .  .  G^  legbare  g"-*-^  eine 


'íl 


10  XLllI.     Karl  Kttpper: 


9k\-^—B    ^"s,    von    welcher  eine  Giuppe    vorliegt  in  Gi,    nebst  deu 
Puncten  6'. 

Man  erkennt  aber,  dass  in  dieser  Schaar  alle  h'  imheweglich 
sind:  Denn  es  gibt  eine  S/r^'~\  welche  Gi,  dann  die  \,  aber  keinen 
I'  enthalt.  Ist  h\  irgend  ein  6',  so  kann  man  durd  die  iibrigen  6'  eine 
Ck-2  legen,  die  h\  nicht  enthalt. 

(7*-2  mit  (E/F*"^  stellt  eine  adj.  g"-^  dar,  welche  durch  alle 
Puncte  der  vorliegenden  <3^/c-(-,?_^ý  bis  auf  h\  gelit,  mithin  ist  dieser 
in  der  ganzen  Schaar /es;f.  Gleiches  gilt  fiir  jeden  h'\  demnach  exi- 
stirt  die  g^^^  mit  der  Gruppe  Gi.  Indem  man  sich  auf  das  Vor-' 
handensein  der  g^^^  stiitzt,  findet  man,  dass  alle  ooi^^-^-^  die  /3  Puncte 
b  sámmflich  aufnehmen  mussen: 

Námlich,  durch  die  h  und  ^t  —  1  beliebige  der  Gruppen  Gi, 
Grih  .  •  Gr^  gehen  ooi(5«-^— i,  die  g^^^  ausschneiden ;  also  auch  durch 
í*  —  26r  allein  noch  oo2(5»-''-\  endlich  durch  die  6  und  eine  G  noch 
^^l-\n-k-^^  folglich  durch  die  h  allein  oof(5«-'^-\ 

Da  sonach,  die  Annahme,  die  adj.  g«-*^-i  enthalten  nicht  alle  h 
sich  selbst  widerspricht,  so  ist  sie  nicht  statthaft: 

Also   mussen   alle  d""-^'-^  durch    alle  h  gehen ;  es  muss  g^^'^  be- 

stehen  oder  „Sp  muss  ultraelliptisch  sein. 

Zusatz.  Die  normále  Lage  der  h  zu  den  C"-^  ist  immer  vor- 
handen,  wenn  ^<iTi,  wie  bekannt;  die  hinreichende  Bedingung  ist 
dann  von  selbst  erfiillt.  (Gehen  daher  alle  g«-'-i  durch  wenigstens 
j8  —  A;-f  1  der  6,  so  ist  (5"  ultraelliptisch,  und  es  mussen  die  g«-*-i 
alle  h  aufnehmen). 

Amvendung. 

a)  Liegt  (5'^  vom  hochsten  Geschlecht  vor  (ď  =  0),  so  ist  wie  schon 
friiher  bemerkt  wurde,  ^i  —  fi^^  —  n  —  ^  — 1;  die  Žahl  S  wird 
]c{n  —  1e  —  \),  also  /5=:0;  mithin  ist  ©J  ultraelliptisch,  und  be- 
sitzt  einen  n  —  Machen  Punct. 

b)  Erreicht  ,«    seinen    grossten  Werth   n  —  fc  —  1- ^  =:  |tř^,   was 

erfordert,  dass  26  durch  k  theilbar  ist,   so  wird  wieder  /3=:0; 
folglich  S"  ultraelliptisch. 

c)  Ist  2d  nicht   durch  k  theilbar,    so  ist  das   Maximum  (i^  von  a 

2d 

die  grosste  in  n  —  k  —  1  — tt  enthaltene  ganze  Žahl ;  es  kommt 

fi<^k.  Alle  oo''^"-*-!  enthalten  siimmtliche  b  und  (Sp  wird  ultra- 
elliptisch. 


é 


i 


Die  ultraelliptischen  Curveu  C",  íj>  l.  11 

d)   „Hat  Sp   ein   inoglichst   niedriyes    Geschlecht,   so  iat   aie  ultrael- 
liptísch." 

Beweis.  Die  fiir  (S"  geltende  Voraussetzung  beclingt  offenbar 


Das  grósste  Ó  ist  folglich  entweder 

Jc(n  —  k  —  2) 
2  "• 

oder 

Jc{n  —  k  —  2)  —  l 


Dem  entsprechend  kommt  8  =  Je,  S  =  k  -\-l.  Ist  ^i  die  factische 
Manuigfaltigkeit  der  adj.  S''^*~^^  /S' also  nicht  kleiner  als  .u^;  so  kann 
liier  ř<.  nicht  grosser  alslsein;  aber  ,a  ist  auch  wenigstens  —1,  also 
genau  ^  =::  1. 

Nach  (III  a,  li)  folgt  alsdann  der  ultraelliptische  Characterder  g^. 


Antn.  V.  Amodeo  „Curve  A;-goiiali."  Herr  Amodeo  war  so  giitig,  mir  seine 
l'ublicationeii  zu  senden.  Durch  ihre  Lectiire  wurde  ich  veranlasst,  auszufiihren 
(1.  c.  1895),  auf  ivelche  Wcise  meine  fiir  Trigoncdcurven  (jegehene  Entwickelung&ii, 
{Abh.  F.  Vn.  J.  1889.  B.  3.)  dem  Falle  fc  >  5  amupassen  sind. 


Verlag  der  kdn.  bohm.  Gesellschaít  der  Wissenschaften.  —  Druck  von  Dr.  Ed.  Grégr  Prag  1890. 


é 


OBSAH. 


Seznam  přednášek,  konaných  ve 
schůzkách  třídy  mathematicko- 
přírodovédecké  r.  iy96  .    .    .  str.  IV. 


INHALT. 


Verzeichniss  der  Vortráge,  welche 
in  den  Sitzungen  der  mathema- 
tisch-natnrwissenschaťtlichen 
Classe   im   J.  1S96  abgehalten 
wurden S.  V. 


C.     XXX. 
Č.     XVI. 


C.     XXXV. 
Č.     XXVII. 


Babor,  J.  F.,  Doplňky  k  známostem  o  českých  slimácích  II.  Arionidae. 

(S  1  tab.)     

Barvíř,  Dr.  J.  L.,  Gabbro   od  Malého  Boru 

—  O  výskytu  zlata  na  některých  důležitějších  naleziskách  če- 
ských se  stanoviska  petrografickogeologického 

Bayer,  Dr.  Edv.,  O  rostlinstvu  vrstev  chlomeckých  (s  22  obrazci)  . 

—  Resumé  der  vorstehenden  Abhandlung:  „Die  Flora  der  Chlo- 
meker  Schichten."  (Seite  29  der  Nr.  XXVIIj. 

Čelakovský,  L.  J.,  Uher  den  phylogenetischen  Entwickelungsgang 
der  Bliithe  und  uher  den  Ursprung  der  Blumenkrone.  (Mit 
4  Textfiguren) No.  XL. 

Frejlach,  Dr.  J.,  Roční  postup  hojnosti  největších  i  nejmenších 
ročních  maxim  srážkových  v  českolabské  pánvi  vodopisné. 
(S  1  tab.) 

—  Příspěvky  k  poznání  klimatu  Prahy.  II.  Oblačnost.  (S  2  tab.) 
Hansgirg,  Dr.  A.,    Beitráge    zur    Kenniss   der    Bliitheuombrophobie. 

(Mit  2  Taf.) 

—  Neue  Untersuchungen  uber  den  Gamo-  und  Karpotropismus 
sowie  uber  die  Reiz-  und  Scblafbewegungen  der  Blůthen  und 
Laubblátter.  (Mit  1  Tafel.i 

Katzer,  Dr.  Fr.,  Phytopalaeontologische  Notizen.    (Mit  1  Taf.)  .    .    . 

—  Beitrag  zur  Kenntniss  des  álteren  Paláozoicums  im  Amazonas- 
gebiete.    Mit  3  Taf.) 

Klapálek,  Fr.,  Obojetník  Gamponotus   ligiiiperdus  Ltr.   (S  2  obrazci.) 
Koláček,  Dr.  Fi-.,  Uber  Berechnung  der  Inductions-Coefficienten  langer 

Špulen.  (Mit  1  Textfig.)  

Krejčí,  Dr,  A.,  Přehled  českých  orthopter.  (S  6  obrazci)        .    .    . 

—  Jarosit  von  Pisek  (Mit  3  Textfiguren) 

Kiipper,  C.,   Projective  Erzeugung   der  Curven   m-ter  Ordnung  C"  . 

—  Uber  Beziehungen  zwischen  polygonalen-  und  Raumcurven 

—  Nachtrag  zu  den  „k-gonalen   Gurven" 

—  Die    ultraelliptischen   Curven    C^jpy^i 

Loria,  Gino,  I  poligoni  di  Steiner   nelle  cubiche  razionali.  Aggiunte 

ad  una  memoria  di  Em.  Weyr 

Mrázek,  Dr.  A.,  Zur  Entwicklungsgeschichte  einiger  Taenien.  (Mit 
1  Tafel) 


n 

XX 

v 

c. 

XXVI. 

No. 

XXXIII 

No. 

XXXIV. 

No. 

XIII. 

No 

.  XXIX. 

C. 

XXVIII 

No. 

XIV. 

C. 

III. 

No. 

IX. 

No. 

I. 

No. 

IV. 

No. 

XXIII. 

No. 

XLIII. 

No. 

XXXVI. 

No.  XXXVIII. 

Němec,  Dr.  B ,  Studie  o  Isopodech.  II.  (S  3  tab.  a  7  obr.)   ....    C.     XXV. 

—  Resuiiié  des  bohmischen  Textes:  „Studien  ilber  Isopoden  II" 
(Seite  37  der  Nr.  XXV). 

—  Zur  Kenntniss  der  Diplopoden  Bóhmens.  (Mit  1  Taf.)  .    .    .    No.  XLI. 
Palacký,  Dr.  J.,  Zur  Flora  von  Domingo-Haxti    .  No.  Vílí. 

—  Uber  die  Flora  von  Hadramaut  (Arabieu) No.  XIX. 

Petrowitch,  M.,  Sur  réquation  differeutielle  de  Riccati  et  ses  appli- 

catioiis  chimiques  ... No.  XXXIX. 

Písařovic,  K.,  Zur  Kenntniss  der  Hydrachuiden  Bohmens  '  vorláufiges 

Verzeicbniss)  <Mit  l   Taf.) .    No.  XVII. 

Rogel.  Fr.,  Theorie  der  Euler'schen  Functionen.  XII No.  II. 

—  Die  Eotwickelung  nach  Bernoulli'schen  Functionen    ....    No    XXXI. 

—  Notě  zur  Entwicklung  nach  Euler'schen  Funct  onen  .       .        No.  XLII. 
Rohon,   Prof.  Dr.   J.  V.,   Beitráge   zur   Classification   der  palaeozoi- 

schen  Fische.  (Mit  8  Textfigiiren)     . No.  XXXVII. 

Sitenský,  Dr.  Fr.,  Phytopathologické  poznámky  (s  8  obr.)     .    .    .    .    Č.     XXXII. 

—  Resumé  der  vorstehenden  Abhandlung:  „Phytopathologische 
Notizen"  (Seite  16  der  Nr.  XXXII). 

.'  ''*"lnička,  Dr.  F.  J.,  Neuer  Beitrag  zur  Theorie   der  Determinanten    No.  VI. 

—  Uber  eine  neue  Eigenschaft  von  Zahlen  in  2?i-ziftrigen  Sy- 
stemen -    .    .    . No.  VII. 

—  Uber  Potenzdeterminanten  und  dereu  wichtigste  Eigen- 
schaften     ....        . No.  XXII. 

—  Dr.  Fr.  K.,  Beitráge  zur  Anatomie  und  Entwickelungsgeschichte 

des  Vorderhirns  der  Cranioten.  II.  Abth.  (Mit  4  Taf.)    .  No.  XV. 

Vejdovský,  Dr.  Fr.,  Uber  einige  Siisswasser-Amphipoden.  1.  (Mit  3 

Taf.) No.  X. 

Woldřich,  Dr.  J.  N.,  Uber  die  Gliederung  der  anthropozoischen  Forma- 

tionsgruppe  Mitteleuropas  mit  Riicksiebt  auf  die  Kulturstufen 

des  Menschen         No.  XI. 

—  Přehled  hořejší  rozpravy:  „Třídění  anthropozoické  skupiny 
útvarní  v  střední  Evropě  se  zřetelem  na  kulturní  stupně  člo- 
věka." (Čís.  XI.  str.   17.) 

Zahálka,  C.,  O  zvláštním  určení  směru   a  sklonu  vrstev  v  geologii. 

(S  1  obr.) Č.     V. 

—  Pásmo  IX.  útvaru  křídového  mezi  Chocebuzy  a  Vidimí  v  Polo- 
mených Horách.    S  2  tab.  a  3  obr.)      Č.     XII. 

—  Stratigrafie  křídového  útvaru  Řipské  vysočiny   a  Polomených 

Hor .^ Č.     XVIII. 

—  Palaeoutologie  křídového  útvaru  ve  vysočině  Řipské  a  v  Po- 
lomených Horách G.     XXL 

—  O  vzniku  cicvárů  v  severních  Cechách.  (S  1  tab.)        ....    č.     XXIV. 


i 


,> 


í 
Verlag  der  kčin.  bohm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.  —  Druck  von  Dr.  Ed.   Grégr  in  ťragf.  1896.  '; 


!    I 


New  York  Botanical  Garden   Libra 


I   Library 

li 


3  5185  00258  2417