HARVARD UNIVERSITY.
LIBRARY
OF THE
MUSEUM OF COMPARATIVE ZOÓLOGY.
JIZ
rek VA
upadl 894
! 9
Sitzungsberichte ©
KA
© MANILSUKYT DER VSOROUAFOO,
R TpNÍK
královské
OESKÝ SPOLEČNOSTI VÁUK
| TŘÍDA. MATREMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKA,
| [< ZB
| k
i £
69
| 6)
|
P jvovsth 8 pobeellsdnd S pě
K a tu4 uhálánast Nia voautu > oa di don 03
B: BOBLARAJS v
PTT AN r pÁŘAE áno
Plone PANÍ -eV zl V PAVO k Ro E
VĚSTNÍK
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1892.
S 7 tabulkami a 9 dřevoryty.
št
V PRAZE 1898.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK,
V KOMMISSI U FR. ŘIVNAČE,
SITZUNGSBERICHTE ©
DER KÓNIGL. BOHMISCHEN
ARSELLSOHAPY DER WISSENSGHAPTEK
MATREMATISCH-NATURWISOBNOCHAPTLICHÉ (LASSE,
JATTIRG.ANG 1892.
Mit“7 Tafeln und 9 Holzschnitten.
<
PRAG 1898.
VERLAG DER KÓNIGL. BŮHM, GESELLSG HAFT DER WISSENSCHAFTEN.
v
IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ.
oeznam přednášek
konaných ve sehůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké
roku 1892.
< 0
Dne 8. ledna.
Studnička, prof. dr. F. J.: O algorismu Krišťána z Prachatic.
Hansgirg, prof. dr. A.: O sladkovodních řasách a bakteriích tyrol-
ských a českých.
Palacký, prof. dr. J.: Orometrie pohoří česko-moravského.
Slavík, dr. A.: O křidovém útvaru v Čechách a v zemích sou-
sedních.
Dne 19. února.
Palacký, prof. dr. J.: O rozšíření želv na zemi.
Zahálka, prof. Čeněk: O slepenci Mlčechvostském.
Dne 18. března.
Teixeira, prof. F. Gomes: Poznámka o elliptických funkcích.
Rogel, prof. F.: Příspěvek k theorii vyšších integralů.
Zahálka, prof. Č.: O bludivých valounech a o gagatu ve smolném
uhlí u Proboštova.
Dne 6. května.
Hansgirg, prof. dr. A.: O nových mořských řasách a bakteriích
z přímoří a Dalmacie.
Vejdovský, prof. dr. F.: Zprávy organogenické.
Verzeichniss der Vortráge,
melehe m den Sttzungen der mathematisoh - atupvissenoohaftichen Class
im Jahre 1892 abgehalten wurden.
—— G
Den 8. Januar.
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Úber den Algorismus Křišťan's von
Prachatic.
Hansgirg, Prof. Dr. A.: Úber Sisswasser-Algen und Bacterien
von Tirol und Bóhmen.
Palacký, Prof. Dr. J.: Orometrie des bohmisch-máhrischen Gebirges.
Slavík, Dr. A.: Úber die Kreideformation in Bóhmen und den
Nachbarlándern.
Den 19. Februar.
Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Verbreitune der Schildkróten auf
der Erde.
Zahálka, Prof. V.: Úber ein Conelomerat aus der Gegend von
Mlčechvost bei Welwarn.
Den 18. Márz.
Teixeira, Prof. F. Gomes: Bemerkungen úber elliptische Functionen.
Rogel, Prof. F.: Beitrag zur Theorie der hoheren Integrale.
Zahálka, Prof. V.: Úber erratische Geschiebe und ůber Gagat-
kohle aus der Pechkohle von Proboscht.
Den 6. Mai.
Hansgirg, Prof. Dr. A.: Úber neue Meeresalgen und Bakterien
vom Kůstenland und Dalmatien.
Vejdovský, Prof. Dr. F.: Organogenische Mittheilungen.
VI Seznam přednášek.
Dne 24. června.
Studnička, prof. dr. F. J.: O některých obdobách mezi Ludolfinou
a Laisantinou.
Dne 8. července.
Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o nekonečných řetěz-
cích.
Palacký, prof. dr. J.: O zeměpisném rozšíření ryb na Madagas-
karu.
Dne 7%. října.
Palacký, prof. dr. J.: O nutnosti a užitku geologických revolucí.
Kůpper, prof. K.: Geometrické pozorování na základě theorie
o funkcích.
Rogel, prof. F.: Trigonometrické dedukce.
Dne 21. října.
Vrba, prof. dr. K.: O nových nálezech nerostů v Čechách.
Vaňha, prof. F.: O nových hlístech řepních.
Pisařovic K. a Babor J.: Rhynchodesmus terrestris v Čechách.
Dne 4. listopadu.
Velenovský, prof. dr. J.: O nových dodatcích ku oře bulharské.
Procházka, V. J.: Předběžná zpráva o stratigrafických a faunisti-
ckých poměrech nejzazší části miocaenu západní Moravy.
Dne 18. listopadu.
Čelakovský, prof. dr. L.: O poměru mezi Rumex acetoselloides
Balansa a Rumex angiocarpus Murbeck.
Kůpper, prof. K.. O stanovení skupin minimalných pro G5
Zahálka, prof. Č.: O útvaru křidovém v Milešově v Českém Stře-
dohoří.
Dne 2. prosince.
Palacký, prof. dr. J.: O endemismu evropské flory.
Sitenský, prof. dr. F.: O geologických poměrech okolí Tábor-
ského.
Verzeichniss der Vortráge. VII
Den 24. Juni.
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Úber einige Analogien zwischen der
Ludolíůine und der Laisantine.
Den 8. Juli.
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag zur Theorie unendlicher Ketten-
brůche.
Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die geographische Verbreitung der
"Fische auf Madagaskar.
Den 7%. Oktoběr.
Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Nothwendigkeit und den Nutzen
der geologischen Revolutionen.
Kůpper, Prof. K.: Geometrische Betrachtungen auf Grundlage der
Functionstheorie.
Rogel, Prof. F.: Trigonometrische Entwickelungen.
Den 21. Oktober.
Vrba, Prof. Dr. K.: Úber neue Mineral-Vorkommen in Bóhmen.
Vaňha, Prof. F.: Úber neue Růben-Nematoden.
Písařovic K. u. Babor J.: Rhynchodesmus terrestris in Bohmen.
Den 4. November.
Velenovský, Prof. Dr. J.: Úber neue Nachtráge zur Flora von
Bulgarien.
Procházka, V. J.: Vorláufiger Bericht úber die stratigraphischen
und faunistischen Verháltnisse des westlichen Miocaengebietes
von Máhren.
Den 18. November.
Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber das Verháltniss des Rumex ace-
toselloides Balansa zum Rumex angiocarpus Murbeck,
Kůpper, Prof. C.: Uber die Bestimmung der Minimalgruppen fůr C".
Zahálka, Prof. V.: Úber die Kreideformation von Mileschau im
bohm. Mittelgebirge.
Den 2. December.
Palacký, Prof. Dr. J.: Úber den Endemismus der europáischen Flora.
Sitenský, Prof. Dr. F.: Úber die geologischen Verháltnisse der
Umgegend von Tabor.
VIN Seznam přednášek.
Dne 16. prosince.
Palacký, prof. dr. J.: O ptactvu Západní Asie s ohledem na theorii
Elvesovu.
Kušta, prof. J.: Příspěvky k seznání nejstarších zkamenělin českých
a evropských vůbec.
Procházka, V. J.: Ku stratigrafii oncoforových usazenin okolí
ivančicko-oslavanského na Moravě.
Procházka V. J.: I. Příspěvek ku poznání rázu zvířeny mořských
jílů a. slínů severozápado- a středomoravské oblasti.
Počta, dr. F.: O geologickém profilu na nádraží dráhy císaře
Františka Josefa v Praze.
Verzeichniss der Vortráge. 1X
Den 16. December.
Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Vogelwelt West-Asiens mit Růck-
sicht auf Elves Theorie.
Kušta, Prof. J.: Beitráge zur Kenntniss der áltesten Versteinerun-
gen von Bóhmen und Europa úberhaupt.
Procházka, V. J.: Zur Štratigraphie der oncophoren Ablagerungen
der Gegend von Ivančic und Oslavan in Máhren.
Procházka, V. J.: I. Beitrag zur Kenntniss der Fauna in den
Meeres-Letten und Mergel im nordwestlichen- und centralen
Máhren.
Počta, Dr. F.: Úber das geologische Profil im Bahnhofe der Kaiser
Franz-Josefs Bahn in Prag.
PŘEDNÁŠKY
MAS E S EINNÍICE DTŘÍD T
MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ.
VORTRAGE
=- E O L ITO DY CT ERT
DER
MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHEN CLASSE,
DRUCK VON DR. ED. GREGR IN PRAG 1892.
L.
Arithmetische Relationen
Von F. Rogel in Briůnn.
(Vorgelegt den 9. Oktober 1891.)
Wenn sich eine stetige Function f(«) nach den Functionen
a? a" :
1 jm z) (0 Ji Z)
entwickeln lásst, was, wie spáter bewiesen werden wird, nur auf eine
einzige Art geschehen kann, so hat der Cočfficient des n-ten Gliedes
die Form
m==u
dn=X -»il) odk MARA (1)
m= 0
Hierin bedeutet c„ eine Combination ohne Wiederholung der
u in der Veránderlichen » enthaltenen Primzalen zur m-ten Classe,
und erstreckt sich die Summierung úber alle moglichen Combinatio-
nen von der o-ten bis zur m = u-ten Classe, wobei (© = 1 angenom-
men wird. Durch die Bezeichnung
Ď |n]
sollen diese Coěfficienten als zalentheoretisché Fumetionen gekenn-
zeichnet werden.
Eine besondere Art dieser Functionen ist die mit || bezeich-
nete Anzal der zu m teilerfremden Zalen < n.
Geeignete Substitutionen u. wiederholte Differentiationen fůhren
zu Beziehungen zwischen den Cočfficienten dieser an und fůr sich
bemerkenswerten Reihen-Entwickelungen und schliesslich zu Darstel-
lungen dieser arithmetischen Abhángigkeiten durch stetige Functionen.
1*
4 F. Rogel
V
I. Entwickelungen nach m
Bezeichnet c, irgend eine aus sámmtlichen Primzalen (mit Aus-
schluss der Úinheit) gebildete Combination ohne Wiederholung zur
m-ten Classe und ersetzet man in der sich úber alle Classen u. Com-
binationen erstreckenden Summe
x
Z L
die Brůche durch die gleichwertigen geometrischen Reihen
bud am"
(pm
so heben sich alle Potenzen mit Ausnahme der ersten; denn es ist
X
=0 + ua pat paspar+...
—1Í za 47. — a“ — wě
23
Pí GB 44
£3 3
1— 2 n
z
z PES ko — «
a02 -3
L E: me
ZA r =7 pí leda)
u. wenn z" fůr © geschrieben wird
Arithmetische Relationen. 5
a
m0
wo sich die zweite Summe auf alle Combinationen derselben Classe
m bezieht.
Diese Fundamental-Gleichung gestattet die Transformation ir-
send einer Potenzreihe mit nicht negativen Exponenten
sie) = bě A0 pada iba. (eb)
in eine Reihe von der Form
Da
(==
Werden námlich die fůr «, «*, ....«" ... aus der Formel (3)
sich ergebenden Ausdrůcke in die gegebene Reihe (4) eingesetzt, so
entsteht eine Reihe, deren Glieder nun so zu ordnen sind, dass die
Exponenten in den Brůchen die natůrliche Zalenreihe bilden.
Zur Bestimmung der sich hiebei ergebenden Coěfficienten dient
vor Allem die Bemerkung, dass nach Ersetzung irgend einer Potenz
x" durch die gleichwertige Reihe, sámmtliche Brůche von der Form
am"
ji LY POL
-1
mit A, behaftet sein werden.
Es ist daher der Stellenzeiger » auf alle měglichen Arten auf
die Form
EZ
zu bringen, wo c„ sich wieder nur auf die w in n—=a%P...k* auf-
gehenden Primzalen a, b, ... k bezieht Da nun
6 F. Rogel
. n
allgemein — (»—
m
folglich 7 = =, so ist der Coěfficient des n-ten Gliedes
mu
Z WDA, = n WP mn Přál)
m —0
wo sich die Summierung auf alle Combinationen ohne Wiederholune
der O-ten bis u-ten Classe der u in n aufgehenden Primzalen er-
streckt u. die Gliederanzal
aů u P A
= lo)+ (4) hos je ist.
Das Resultat ist daher, „f“ fůr A setzend
fa) = ZA = PM -dní (=) Ta ©
R=1 m0 (©=))
wo f(r), vorausgesetzt, dass sich (r) nach dem Mac Laurin'schen
Satze entwickeln lásst von
20
nicht verschieden ist.
Die Convergenzbedingung fůr diese neue Reihe wird sich aus
jener fůr die geometriche Reihe, >< 1 u. aus der fůr die Reihe (4)
zusammensetzen.
Fůr die weiteren Untersuchungen wichtig und notwendig ist die
Entscheidung der Frage, ob die durch die Formel (6) gegebene Ent-
wicklung die etnzig měgliche ist oder nicht.
x"
1— «“
- a"
1— z"
Selen nun f(n) =
Zby
zwei verschiedene aber oleichwertige Entwicklungen derselben stetigen
Function f(«). Aus denselben entstehen durch Substituirung der geo-
metrischen Reihen fůr die Bruchfunctionen und Ordnung nach auf-
steigenden Potenzen von « die Potenzreihen
Arithmetische Relationen. 7
ba oabatih
wo sich die zweite Summe auf alle Teiler ť von » bezieht.
Hieraus folgt
n n
1 1
Jede dieser Summen enthált a, resp. b,; wenn nun die entspre-
chenden Glieder mit niedrigeren Zeigern einander gleich sind, so muss
auch a+— 5, sein. Das ist aber thatsáchlich der Fall; denn es ist
a, — by, ferner wegen Gleichheit der zweiten Coěfficienten a, — a, =
b,——d, auch a, —bd, u. s. f.
Folglich besteht der Satz:
„Jede Potenzrethe (mit posiť. Eocpon.) lčisst stch nur auf etne einzige
Art in eine Reihe nach gebrochenen Functionen = ==: 243,
transformieren.“ !
Wenn nun in der Gleichung (6) z Kec eine solche Function
g(y) ersetzt wird, dass sich von beiden Seiten der so umgeformten
Gleichung die Nullwerte beliebig hoher Ableitungen vnďependent be-
stimmen lassen, so wird als Ergebniss dieser Operation eine Relation
zwischen den arithmetischen Functionen
o" =2—VT|E)
verschiedener » hervorgeheu.
Verschwindet y zugleich mit g(y), u. ist der Nullwert irgend
eines Differentialguotienten einer beliebigen Potenz von g(y) čnde-
pendent darstellbar, so ist er es auch von T
Wecen
Dil9(WPy=0=0
7Ž = ý (Dala 1- 5- (7)
k=1
wenn p>>r, ist
wo die obere Grenze k, vom Exponenten « der niedrigsten Potenz
der in eine Potenzreihe aufgelósten Function g(y) abhánet u. der
Ungleichung
8 F. Rogel
k, .nn<r< (k +1) zn
genůgen muss, Woraus
r
by ke
hervorgeht.
Folglich gilt
P |
|% |jm=u 7 Ol] (8)
(Pyrtot= X | 2 —D1Ž). ZOO
po m=0 ku1
Die obere Grenze der ersten Summe findet sich aus
nz Zr< (n+-1) x.
Da der Voraussetzung gemáss der linksseitige Nullwert onde-
pendent darstellbar ist, so bedarf es nur der Specialisirung von f(r)
und g(y), um hieraus eine Beziehung zwischen den der Function fr)
entsprechenden Functionen ©|1|, ©|2|... ©|n| zu erhalten.
Bei nur recurstv moclicher Darstellung dieses Nullwertes wird
obige Gleichung (8) noch nicht als Resultat anzusehen sein, sondern
die die Nullwerte aufeinander folgender Difterentialguotienten mit
einander verknůpfende Recursionseleichung, in welcher die einzelnen
Nullwerte durch die aus der Gleichung (8) folgenden Ausdrůcke er-
setzt wurden.
Von den Functionen g(y) der angegebenen Art, sollen nur die
nachstehenden, die einfachsten Resultate herbeifůhrenden zu Substi-
tutionen verwendet werden
i. = zl) |= (2 ká ně sj
a A=sor8c V a
6 amp ARÍJJe) -0
Arithmetische Relationen. 9
3 g(y) = ©—1, Dý(eM— 1 =
=- (i)e—W+ ($)r—Y—+ v (P je+
+- p S (11)
— HŤ, einem in der Theorie der hóheren Differentialguotienten sehr
wichtigen Cočfficienten, welcher verschwindet, wenn p>>7 ist.
4 gy) =, DIG + 9)Pie = (— D7? p! Ci, (12)
wo Č der (7 — p)-te, aus den Elementen 1, 2, ...r— 1 gebildete
r—p
Facultáten-Coěfficient bedeutet.
ČT Dá (= DP (m)! Cr. (12)
m 0 0 10 5)
ky
(p SPN voe 8)
kh=1
aus der Ungleichung
kn<r<(k—- ln
findet sich die obere Grenze dieser Summen:
deren Angabe jedoch nicht absolut notwendig ist, weil die Glieder
derselben von £ — k, -+1 angefangen verschwinden. In allen Fallen
ist das Differentiationsergebniss eine endliche Reihe, deren letztes
Glied nur mit Heranziehung der zalentheoretischen Function
10 F. Rogel
angegeben werden kann. Diese Ausdrůcke sind daher auch als zalen-
theoretische Abhánciekeiten aufzufassen.
Ahnliche Ausdrůcke, wie sie die erste Substitution lieferte, hat
Hermite zur Darstellung des „ganzen Theiles“ der Bernoulli'schen
Zalen benůtzt.
(Siehe „Extrait d'une lettre de M. Hermite 4 M. Borchardt.“
Crelle J. 81, p. 93.)
Es folgen nun als Anwendungen der Formel (6) solche einfache
Fálle, bei welchen sich der linksseitige Ausdruck in (8) independent
bestimmen lásst.
JE T? -2 mb, AX (n —n
ADA T“ T)
Sei n—a“.dP... und a, b,... Primzalen, so ist
=h—(E+3+- | J+8+-)-
=+li—4) t—3)-=9ln olo tkl (14)
d. i. die Anzal der zu m teilerfremden Zalen < n; folglich gilt
bab T DA (15)
eine Formel, welche Lion ville in seinem „Journal de mathémati-
gues pures et simples“, deuxičme série, Tom. II, 1857, p. 433, direct
mit Hilfe des Satzes
Zelil=eln,
wo sich die SŠummierung úber alle Divisoren č von » erstreckt, ent-
wickelt hat.
Arithmetische Relationen. 11
Ebenso findet sich die allgemeinere Relation
1+((—1y
X
Z9|n|—7 ee) 2 BR., Odd) ek ONO
worin » alle Werte == 1 mod » durchlAuft.
„ Aus der Formel (15) gehen durch Einsetzung der Complexen
oe*“ fůr © noch die folgenden hervor
0 cosna— 0" 008" — 20 — 0* cos u
Z sle 1 — 20" 1—2e"cosna -Fe (1 — 20 cos u — 0?)*
sin ne : 1— 0?
E.. TE = vs oj? (18)
20" cos nu — 1 — 20" cos na I o?
| o"<1
hieraus folet fůr © — cosa, hx>«a>(h— 1)x h=1,2,3,...
cos ne — cos"u
» | pm] cos% — Er WWž o < (B)
: 1 — 2cos"e . cos na —- cos*"a
cos?a . sín na
n = COL 02 CZU
Da EE ok ostahycns na — c08""a (20)
Wird (15) mit « multiplicirt und w = E gesetzt, so erhált
man
=
l D, x" la = F—1 | kn ol
eD S von dd
0 rZ=2
. hi r=2
daher
BD ovsem
eine Formel, welche man fůr 7 == 1 nicht in Anspruch nehmen wird,
weil die zweite Summe fůr diesen Wert identisch verschwindet,
19 F. Rogel
9.
bs a a < 1, (WM 27,10 =0
by =YNovís (22)
Die Formel (8) erciebt, wenn © = pan esetzt wird
) ergiebt, 1ry8
vY-ržy-v E =|=3 . (28)
9.
fix) = UL 9) = » ( ps, «*<1, fn) = (— pid
IL) = 2! = E ZO
Fůr w — e“ —1 ist zufolge (11") und (8)
| 2
[m
tek s == 2 . (25)
KME
Wird vor dieser Substituirung die Gleichung (24) durch « di-
vidirt, so entsteht dann auf der linken Seite die Funktion
= =i-3+ 2 © DB, y,—2r<y<2m
r—=2,4,
daher
1
- By, r gerade
2
S
hi
w
m“
I
mí
=
ho
TO)
-+
0, »7>1 und ungerade
Arithmetische Relationen. 13
ferner
==
Der Umstand, dass die Coěfficienten EF" bei kn— 1>r ver-
schwinden, macht auch hier die Angabe der oberen Grenze entbehr-
lich. ©
-Es gilt somit
-> 26)
|
< zde < kn—1 z
DOW B = pět py, r pra
P EESTÁNTTÍ A=1 2
' (0, 7>1 und gerade.
4.
m Sí m 8 01
w=e=2 o, fw) =, 10 =
u
2 W
— 122 (2) '|i— u" . e O (27)
n=1 0 ==
Bin 2 ist
M ZN
Zee =1+ Dl
daher
: A)
Dej= z VZ 1
kal
folelich mit Růcksicht auf (10")
A A c 1
ZZ Tej Ala= zle 0
Die zwischen den Nullwerten 26“ bestehende einfache Recursion
findet man aus
14 F. Rogel
durch Differentiation ; es ist
M00) 1
ze)
oder 2'(1 — y)* = z, somit nach n — 1 maliger Differentiation und Null-
setzung von ©
20 — 2 m 1 20V —2 p B jn = 20V
oder
20) — (2n — 3)2— U — (n— 1) (n— 2:20 .. . (29)
Bildet man nun die linksseitigen Ausdrůcke in (28) fůr n — n,
n — 1, und »— 2 und setzt dieselben in (29) bezhw. fůr 209, 20—V.
2©—%, so entsteht eine neue Beziehung zwischen den Functionen
DA =: „ die den Zalen 1, 2,... m entsprechen.
Zák
: (=) y
Fůr © Z 1 —-y) ist
2 e©—= 1—-y u. mit Růcksicht auf (27) u. (12")
r
T u n
A0 Tah 2 (= 1 (kn)! 2 = E x i (80)
S =
5:
= D0 jE «*< 1, p ein Bruch, fo) = (5 l
Me (2) =
n—1 0 C
EB B st)
Fůr =
(31)
1st
TD = ZA lo 3 aa]
Arithmetische Relationen. 15
und
n
r
"a va) Z | M ©
Die Substitution © = © — 1 fůhrt zu
fe) = ev, Dýfle)je = p"
folglich ist
E
DNS pl 6 Z Rh (33)
2
I. Entwicklungen nach E
Ein Verfahren, analog pa welches zur Formel (2)
fůhrte, ergiebt
C/m
Ž (8 PD i =: P (34)
wo C'm jedoch Combinationen ungerader Primzalen bedeuten.
Nach diesen echt gebrochenen Functionen lassen sich in ein-
facher Weise ungerade Functionen
d= 2 m.2
n—IHIV6
entwickeln.
i
dny Look A
fd PB w", f(n ——
n—=1,3,5
1 ,1+« A BAC 0 o
o a (— 1) — (7 n XK < . (35)
n—1,3,5 0
a BRE Mae 0M
Fůr Ba“ 1, Ur, daher
jěka 11 AO
„PT =—WU "37
16 F. Rogel
folelich
Ne 1 DÁ E74: -00
n—=1,3,5, 0
n durchláuft alle aondeí den Index + nicht ůúbertreffende Zalen ;
daher ist 2 = z —- I die obere Grenze der ersten Summe.
2.
B 1 Pré 1
fo) = arega— PW 1 a ==
g2=3 Dia dne E (37)
arctg © = — CH bo
EO OTO, “ l m
Fir a —— ist
l1—y
: ŘP
jo arctg > 7) [= zla) + |
„K lr—1 1 (r—1
=o) )+
somit
“ m1 r—1
3 4
Z 2 W (ej
n—=1.3 0 pm
h—1
B 2 I (r—1
==) Z 6 9) p? hh k il PR ED dod (38)
A=1.3.6
Aus (37) folgt noch fůr ey o daher
V3 Vv3 6
e=2V;č1- |I+3)si -35s ječ | . (89)
2
=-
i
fa =snd= INV" a 00 —
1.3.5
Arithmetische Relationen. 17
U KO
3 po KA ah
sna paS 1) n (z) en AP ROKA C (40)
OTO 0, my 1 1]
(m
Bir © folet
10
p: 1 M!
Da) Pol ba apo
SB zl pv:
(m
1 1
2 T
dla Pata m)
III. Entwicklungen nach %(1 — «")")
Werden in der sich úber alle Combinationen ohne Wiederho-
lung Cm sámmtlicher Primzalen (ausgenommen die Einheit) erstrecken-
den Doppelsumme
(= Do Om
VÁ Cm Bis
die Logarithmen durch die gleichwertigen Reihen ersetzt, so ergiebt
sich
00
Doc. ee (42)
woraus noch folgt
pv c mil Nd Cr. :
a) zl- a" . (48)
Diese Formel ermóglicht die Transformation jeder Potenzreihe
fe) = 2 (Jar
in eine Reihe nach (1 — «"), n= 1.2.3...
1) Vergl. d. Verfassers: „Die Entwicklung der Exponentiellen in eine un-
endliche Factorenfolge.“ Archiv d. Math. u. Phys. 2. Reihe T. IX.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 2
18 F. Rogel
Man ist ferner in den Stand gesetzt, jede Function, deren log.
nat nach dem Mac Laurin'schen Satze entwickelbar ist, durch eine
unendliche Factorenfolgse darzustellen.
In derselben Weise wie bei den vorhergehenden Entwicklungs-
arten, lásst sich auch hier der Beweis herstellen, dass sich eine
Function — wenn eine Entwicklung nach /(1 — «") úberhaupt móglich
ist — nur auf eine einzige Art nach dieser Function entwickeln lásst.
Die Ersetzung der Potenzen der Stammreihe durch die gleich-
wertigen Reihen mit Hilfe der Formel (43) ergiebt sofort eine Reihen-
Entwicklung nach 7(1— «"); werden nun die Glieder nach aufstei-
genden Exponenten geordnet, so kommt
fe=29e=10+ X a8 M -|E)4—7) (4
n=1l m= CG=1)
Behufs Auffindung des Coéffictenten des allgemeinen Gliedes
I1— z), welcher auch als eine durch die Gleichung (1) definirte
Function ©|n| aufzufassen ist, wurden dieselben Schlůsse angewendet,
welche zur Gleichung (5) fihrten.
Um die Convergenzbedingungen dieser neuen Reihe zu finden,
hat man die der gegebenen Reihe mit jener der Logarithmus-Reihe
(w*< 1) zu combiniren.
no
Wird die geometrische Reihe der Entwicklung zu Grunde ge-
legt, so geht hervor
C É
S-W nat 00
1000 r
Mit Růcksicht auf die Gleichung (14), fůr welche auch stehen
Da
1 Road |
pa 2 (46)
kann
ist nun
Liouville leitete diese Formel in dem bereits citirten Aufsatze
Arithmetische Relationen. 19
aus der Gleichung (15) ab, indem er beide Seiten derselben durch
© dividirte und schliesslich zwischen 0 und « integrierte.
2.
Die Formel (46) ist nur ein specieller Fall der allgemeineren
Dee „1 80
worin
jej SD
=
eine Function, welche aus der Logarithmusreihe durch wiederholtes
Integrieren abgeleitet werden kann.
Sie lásst sich leicht mittelst des Satzes
Zei=eh
verificieren.
Fůr s — 2ist wegen f(x) =! 1 -
7 ji
DE pre) byt rovnat Mat (48)
Setzt man pm =O
1 — z
e=— 1l— ev?
M = C M = p
02
Ferner ist
D1 — ee), SB ne,y
"somit |
p — I, =
Son Žomás=fah JE
: . . 7 F .
wo die obere Grenze der ersten Summe = 7 ist, weil alle 7 fůr ein
k >> r verschwinden.
2%
nl
2 F. Rogel
IV. Darstellung von Functionen durch Factorenfolgen.
Die Entwicklung von /f(«) ergiebt gemáss der Formel (44)
Ve) =W0 + A Bt — m)
oder k
fo) = Ia- P násl bad dá le (50)
< 1 n
wo c= fi0) und © n|= že B fe).
(n)
fm) > ist
Sei nun |
(=£ an)ĎlnÍ 7
s0 ist
fe) = < IK:
und nach +-maliger beiderseitiger Differentiation nach «
ý A0 49) £0 A
s) = OINBT p 26. Tejse (lejike (51)
wo fůr ©, B, vy... alle moglichen gleichen und nicht gleichen, nicht
negativen der Bedingung
A Psn am:
genůgenden Zalen zu setzen sind.
Wird ©7200 genommen, so verschwinden die Nullwerte aller
jener Ableitungen von $„, deren Indices nicht Vielfache von » sind,
wáhrend
1 CD) 1,0 Ď |n|
oo7“ |=- od,
ist; dies eingesetzt wird
Arithmetische Relationen. 21
0 a ba 408)
0 i
aL2B+3ypb...=r; © By =O 12.
1.
Eine Darstellune durch Factorenfolgen ergiebt sich sofort aus
der Formel (46), námlich
Um die sehr allgemeine Relation (52) diesem Fall anzupassen,
braucht nur
1
©hl=>ehkc=1
gesetzt und der Nullwert
£
WP a =Wre hh
berechnet zu werden.
Derselbe ergiebt sich direct, d. h. ohne vorherige Bestimmung
des hóheren Differentialguotienten und in independenter Form auf
folgende Art.
Es ist
£
Jo bon = au č a VLNA (a
V
P
woraus mit Benůtzung der Formel (10) sofort hervorgeht
; = 1 (r—1 o F
zde =o- |= 4 n
p 1
daher ist
1—r =1 D4 EAA be A revise tě tvet 6 (55)
PP F. Rogel
Nach Einsetzuns dieses Resultates in (52) ergiebt sich eine
zwischen den den Werten n— 1, 2,...n— 1, » entsprechenden
Functionen © |n| = - o |n| bestehende Beziehung
eobBT1-|(1 f 1
Ze (zen) (2 “ (; "a p
a é v
wo «, B, vy... alle móglichen gleichen und verschiedenen, nicht ne-
gativen der Bedingung
a—2B—-3y +... mr
genůcenden Zalenwerte anzunehmen hat.
Die zwischen den Coěfficienten A, bestehende Recursion ergiebt
sich durch logarithmisches Differenziren der Gleichune (55); es ist
—; — — 2 A,
i DAP
o l
(1 — 4) Dn
0
— ZA, = (1— 2x — w") ZrA,e—1
;
daher
oder
woraus durch Vereleich der Coěfficienten hervorgeht
(O4 — (Dn DAL (n DAL 0
oder n— 1 statt n geschrieben
NÁn— (n—1) A, 1—(n—1) A, =0... .(60
Wenn nun hierin die Gróssen Ax, An—1, An, mit Hilfe der
Relation (56) durch die oleichwertigen combinatorischen Ausdrůcke
Arithmetische Relationen. 23
ersetzt werden, so erhált man eine weitere, jedoch compliciertere
Beziehung zwischen den Functionen n m, zao BH
2
ae: ž : 1
Soll m x JM Factoren aufgelóst werden, so ist vorerst =
nach /(1 — z"), n 1, 2,3... zu entwickeln; man erhált zufolge
der Formel (44) |
: 1 n 00 1 L
. == m- 1 n
53 = . at m i (— 1771/1 — 29)
worin P$|n| = Z(— 1)" —1 oder =0 ist, jenachdem die Anzal u
der in » aufgehenden Primzalen eine gerade oder ungerade ist; daher
kommt
wo » alle nur aus einer geraden Anzal von Primzalen zusammenge-
setzte Zalen durchláuft.
Hieraus ergiebt sich noch
ul
«=1— 1 (9) m M8 day s: (59)
g :
Setzt man in (52)
1
e——1I und Bhh| =—3 oder = 0,
jenachdem » aus einer geradem oder ungeradem Anzal von Primzalen
besteht, so ergiebt sich die Identitát
pac R 3) 3) „..=0. ..(60)
o É v
20-36 4y—...z=1, r>1
worin nur die negativen, reciproken aus einer geradem Anzal Prim-
zalen bestehenden Zalen in den Binomial-Coěflicienten erscheinen.
24 F. Rogel
U («) = s ša S Ml
nema zVe2
Hier (ist 4; = a daher
: a = Da 8 je Šem > Kal
n—1
folelich
1 = r)
5 anna) 2m
Vx PEN % „n 0 5.
Tmavá AA— ča 5 0 9 LG
n=—1
w*< 1
vě 1
woraus fůr z = m
1 1
= Šem,
jl 1
l sec mw +2 Tona" a*<1
1
1 1
on. = » z = |1— z) 8
g—=1,3,5...
pv
ieoos—-1Vaz— X —)2 —1W T, .!(1— z)
: 2! : ba z
P To,
km (obe c, a: . (63)
w<1
E 1
woraus fůr © — A8
Arithmetische Relationen. 25
1 De db k 2 <
— z UL 290059 beD=DX o“cosky, e* Sl
jl
| A,= 7 005 n9
l 2) 1 22 m n Žonh
— 5 — 20 cos p T- ©) —— ž Da (— 1) Be o")
rz" 00s — 9
TÝ /, (I— 0" E 02)
e<1
woraus fůir ©-=cosg, wenn © zwischen zwei aufeinanderfoJgende
Vielfache von -£ z liegt, folgt
z- 1) cos Ze
sin © 2/6 ds m (65)
6.
Aus (46) folet, wenn a" fůr « gesetzt wird die allgemeinere
Formel
vim)
a" n
pa oje i ot nn (66)
n
mittelst welcher die Briůche der Lamberťschen Reihe
2 a
Le) = >= r <1
=
durch Logarithmen von Produkten ausgedrůckt werden kónnen, so
dass man hat
26 F. Rogel
In]
L(«) = I AC F a) (67)
Vyb=ýc BRN (ase L
oder
9]
=IHa-= 0)
===, BY 8 L
Da nun » und + aller Werte von 1 angefangen fáhig sind, so
werden durch 7 alle Zalen, und jede so oft hervorgebracht, als die-
selbe Teiler hat. Ordnet man die Bases 1— w" dieser Factoren so
dass die Exponenten m die natůrliche Zalenreihe bilden, so wird das
m-te Glied daher den Exponenten
2 pli,
wo sich die Summirung úber alle Teiler č von m erstreckt, erhalten
můssen.
Infolge dessen verwandelt sich obiges Doppel-Produkt in ein
einfaches, d. h. es wird
sl
P — =D o 00 (68)
Geht man wieder zur logarithmischen Form ber und bedenkt,
dass
Ja) 24 E
wo 4, die Anzal der Divisoren von » bedeutet, entwickelt die Loga-
rithmen in Reihen und ordnet nach aufsteigenden Potenzen von «,
so ergiebt, wenn pie o|t| = V|n| gesetzt wird, der Vergleich gleich
hoher Potenzen von « die einfache Relation
basa
"n
1 =
ť
oder
Arithmetische Relationen. 27
Da p MĚ SCC: MBOMK 10 (69)
wo sich die Summierung wieder ber alle Teiler ť der Zal m erstreckt.
Diese Formel lásst sich leicht verificieren, wenn man » als eine
Primzal p voraussetzt; es ist dann e |p| = p— I und 4,22.
T.
Aus der Theorie der ellřptřschen Fumetionen ist bekannt, dass
1— snamu 1 i 1 :
pena = /(— sine) — 51 — sin r)
3 5
=4 Z spe MONO som Be 5 rEgěe:|
19 3 1—g 5 1
wo vé
K
LARU. čí DON a
OK g— € 9
wofůr auch stehen kann
1 ,JIi—snamu 1 — sin uj oh g"
ne. 1+ sin uj 22k 0 z rm
Wird hierin fůr ee der aus (65) folgende logarithmische
Ausdruck gesetzt, so entsteht
- a n
ee De Z, OE) MAE s SDO
Pr
(22 = Pl. sin re
= V/A HI sy
1080
welches Doppel-Produkt in ganz analoger Weise wie im vorhergehen-
den Absatze in ein einfaches Produkt umgeformt werden kann. Es
erhált das allgemeine Glied 1 — g" der nach aufsteigenden Potenzen
von g geordneten Factoren den Exponenten
28 F. Rogel
n
3 1) > 9lisinťg,
e =
wo sich die Summation auf die in 7 enthaltenen Teiler t bezieht
m : .
und V—T einen ungeraden Teiler von m bedeutet.
Man wird daher den Exponenten m des allgemeinen Gliedes
auf alle moglichen Arten so in zwei Factoren m-—t.ť zu zerlegen
haben, dass einer derselben z. B. č stets eine ungerade Zal ist.
Das Resultat ist daher
8 +1
jé s
1-+-sinamu 1l—sinu Zb * 9lisinťe
madona = o (70)
In analoger Weise findet sich aus
K 1 4—1
Z = ir 2 9
=TEB
die Entwicklung
1
zk-í. -=D L9lt
+4 = k Dá zk 0)
m-—=1
wo č und ď dieselbe Bedeutung wie in (70) haben.
Setzt man in der Formel
1 ,l1— Adamu 1 so: de 1 9"
A emu. 16. UM Zana NM
K
g? „Se und ar =T
= == iko
so ist nach leichter Reduction und Weglassung der Accente
1 1—4d4amu,. +11 dů
l; — v —, — C08 TY.
> AVa sin = 1+- damu De I)
Arithmetische Relationen. 29
T
Um i von Logarithmen abhángig zu machen, ist es nur
g
nothig in (46) — « statt © zu schreiben und erhált
o
= ohli = E Wo
50
und hieraus
zh l n nr
CD ZL (72)
ph]
=Uri—-We
g fůr z gesetzt und in obige Gleichung eingesetzt ergiebt
4
1 1 — damu
8 Tm Ul-—=damu
V2 Va. sin 1
n
( )
= ID- (6+9)
wo unter č die geraden und unter ď die ungeraden Divisoren von m
zu verstehen sind.
V. Darstellung der Functionen %? |». č Characteristiken
der Primzalen.
Wenn sich der linksstehende Nullwert in der Formel (8) inde-
pendent bestimmen lásst, so kónnen die arithmetischen Functionen
© (n, mit Hilfe dieser Formel in Determinantenform dargestellt werden.
Nimmt man behufs einfacherer Schreibung den Index des Diffe-
rentialguotienten als ein Vielfaches von © an, so wird die obere
l : VO R
Grenze der ersten Summe eine ganze Zal = sel ferner abkůrzunes-
weise
DY (l9(Wo = %
m= vč)=w
30 F. Rogel
r
n
1D" [9 ()]ř" le = Vy. n
U
so schreibt sich jetzt die Gleichung (8)
Wird hierin der Reihe nach 7—1, 2, 3,... gesetzt, so ent-
steht ein System von 7 unabhángicen Gleichungen mit + Unbekannten
W, W, W3 -n
aus welchem hervorgeht
Vy, 1 Vy2 Vy, r—1 2
V411 V—1,2 Vir 41
Vy—2,1 Vr—2,9 0 Br—2
= : : V111. V232. +. Vy,r . (74)
V2,1 02,2 0 2
V1,1 0 0 l
Ein beliebiger Factor des Nenners bestimmt sich durch
PE L UNOMP
Die einfachste Form erhált 4., wenn r eine Primzal p ist,
námlich
W = (p) — W
was in (74) eingesetzt, zu einer Úharacteristiík fůr Primzalen, d. h.
zu einer nur fůr Primzalen p geltenden Gleichung fůhrt:
Z E V1,1 V2,2 + « « Úp, pal 2p — f(p) SEKE f(D ... .. . (75)
va=0, A>k.
Von den zalreichen Anwendungen, welche hievon gemacht werden
kónnen und zu ebensovielen Characteristiken fůr Průmzalen fůihren,
verdient die nachstehende hervorgehoben zu werden.
Ausgehend von der Gleichung (21), fůr welche, +—-1 statt r
setzend auch stehen kann:
Arithmefische Relationen. 31
ký
findet man nach Einsetzung von
ze 0575 1
und
r
Vn Z Z(—1)" |= OA == A2 a ÚPn Onen.
in (74) mit Beachtung des Umstandes, dass in Folge dessen die Ele-
mente der letzten Colonne der Determinante mit Ausnahme des letzten
(2, — 1) verschwinden, den folgenden Ausdruck fůr die Anzal gr]
der zu r relativen Primzalen < r:
A1 U, 2 O KOJ ROSA U, T—2 A,
Ami A—,2 -> - * * Ar—Lr—2 1
DE ZEN AVE a vad P s za OOA ask BE AET AíRěko p)
(ŽE AA 322100 MRE ARA NE VL) 0
d2,1 1 af ec ee 0 0
Ist r eine Primzal p so wird
PP;
dies giebt die Characteristik :
dy, 1 Ap,2 .« * 6 Ap, pa Ap, p—1
Ap, 1 Ap, D SUT 63 OVŠNO Ap, PZ 1
blob vino sil =p—1..(09
U3,1 G3,2 Se ahovbse 0 0
G2, 1 l bp ichdcdné 0 0
Die Bestimmungselemente a, „ lassen sich durch eine elemen-
tare Umwandlung in trigonometrische Ausdrůcke ihres zalentheoreti-
schen Characters vollig entkleiden.
Da námlich
LY : jl;
D8 + Z- (aje +1
ed!
32 F. Rogel
und
— 2h
(i— a*)r =D sek a 7.08“
SO ISt
Z R n— 2
m ri— 1... . (78)
Die Grenzen dieser Summe lassen sich noch enger ziehen, da
die von den Enden gleich weit abstehenden Glieder von einander
nicht verschieden sind. Nun kommt bei ungeradem » ein mittleres
Glied vor, bei geradem jedoch nicht. Trennt man daher beide Fálle,
sowie mit Růcksicht auf eine einfachere Form von cos n
auch jene eines geraden und ungeraden r, so wird
ka n
2 (— o Sb kz cos = m — 1, n gerade, r gerade
(au
zoo BPM I ROA A 5.00 . „n gerade, r ungerade
Pen Tm |
Ar,n =| O r | A (79)
2" 20 lame hr X vm
- 2D — 1) sin" — cos n P 0057 SO BA 1
| 0 Ve n U 2n n
h=1
n ungerade, r gerade
2" EM bu
COS C056 me n ungerade, r ungerade
| » 2n., „n
Nach Einsetzung der sich fiir die Elemente der Determinanten
in (76) und (77) nach dieser Formel ergebenden Ausdrůcke erhált
man fůr die zalentheoretische Fumetion o |n|, d. i. die Anzal der zu
n teilerfremden Zalen < n und fůr die Characteristik nur aus stetigen
Functionen gebildete combinatorische Ausdrůcke.
Selbstverstándlich lassen sich in derselben Weise auch die
Functionen © |n| =
M ua
(m + m 1 — 1 po m
8 o 9 > 1) : m (m z m 1) P
Arithmetische Relationen. 33
n—1 n—1
hral hear:
Z(-1) y Čm 2(— „m
G5
welche mit den Gróssen a,„ beziehungsweise durch die Relationen
(23), (25), (28), (52), (57) und (41) zusammenhángen, darstellen.
Man kann daher den allgemeinen Satz aussprechen:
„Wenn f(x) ečne Function isť, deren sčmmíliche Differential-
guotienten fr © — 0 endlich und stelig sind, so tst es in dem Falle,
als
NZALET Š
independent bestimmbar ist, stets můglich die zalentheovetische Function
m=u ň
Tano:
Dc vílž), © =70
m=0 s)
durch trigonometrische Functionen in Determinantenform darzustellen.“
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 3
2.
Předběžný kritický seznam foraminifer z březenských
vrstev.
Napsal Jaroslav Perner v Praze, assistent Musea král. Českého.
(Předloženo dne 20. listopadu 1891.)
Úkolem následujících řádků jest podati objasnění ku seznamu
foraminifer březenských vrstev vzhledem k jich počtu, významu
a geologickému rozšíření. (Co se týče počtu druhů foraminifer, tu
jest dlužno na mysli míti, že, má-li míti nějakou cenu číslo, udáva-
jící kolik druhů foraminifer v té neb oné vrstvě přichází, nutno si
uvědomiti jasně význam slova druh. A tu musíme přiznati, „že je-li
v přírodopise otázka, co jest vlastně druh, dosud in suspenso, že to
platí zvláště o foraminiferách. Nová zkoumání foraminifer, jež po
Carpentrovi provedli proslulí angličtí badatelé H. B. Brady o foramini-
ferách recentních, vylovených na vědecké cestě korvety Challengeru ')
a T. Parker a R. Jones*) o foraminiferách recentních vrhla sice
nové světlo na některé záhadné stránky těchto zajímavých protozoů,
ukázala v netušené míře jejich nesmírnou proměnlivost, zvláště
vzhledem k theorii descendenční, než posud se uznává, že pravého
kriteria u rozeznávání jednotlivých druhů nalezeno dosud nebylo,
zejména u druhů, jež jsou recentní i zároveň fossilní.
Úloha objasniti vztahy mezi recentními a fossilními foramini-
ferami jest stížena mimo jiné tou okolností, že jest nad míru ne-
=
!) Report on the scientific results of the voyage of H. M. S. Challenger,
during the vear 1873—1876. Vol. IX. Foraminifera. By. H. Bowman Brady. 1884.
2) Co se týče obsáhlé literatury sem spadající, odkazuji na výbornou biblio-
grafii: A. Bibliography of the Foraminifera Recent and fossil from 1565—1891.
With notes explanatory of some of the rare and little known publications. By.
Ch. D. Sherborn. Uspořádána je v alfabetickém pořádku dle autorů. Jiný, dosti
úplný seznam dle chronologického pořádku sestavený jest ve výše citovaném
díle o expedici Challengeru. Bibliography pag. 1—42. Menší seznam viz: Bronn.
Klassen und Ordnungen des Thierreichs I. Bd. 1 Abtheilung pag. 10—14. p. 250
Jaroslav Perner: Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 35
snadno nalézti pravou míru při posuzování ceny oněch fossilních
druhů foraminifer, jež buď jen jednou byly nalezeny, neb jichž struk-
tura pro vzácné jich se vyskytování jest neúplně známa, nebo které
při neúplném popisu, chatrně vyobrazeny byly. To platí o mnoha
druzích foraminifer popsaných Reussem ") z českého útvaru křído-
vého, mnohé malé a nedostatečné výkresy foraminifer v jeho díle
jsou dosud jediné, které existují o některých druzích. Mnohé formy,
jež Reuss považoval za rozdílné druhy, jsou nepatrnými varietami,
neb nedospělými formami jiných popisovaných druhů, některé formy,
jež za rozdílné popsal, později sám sloučil, ač jeho vrstevníci houžev-
natě na rozdílnosti jich lpěli a ji hájili. Ovšem dlužno při posuzo-
vání druhů Reussových vždy na mysli míti, že tehda nebyla ještě
úplně známa ta neobyčejná proměnlivost foraminifer; když se však
seznala, tu mnozí badatelé stahovali mnohé druhy v jeden, ano Car-
penter ve svém základním díle o foraminiferách *) upírá vůbec
možnost užívati u foraminifer jména „species“ v obyčejném smyslu,
jak se ho v zoologii o jiných organismech užívá; ano i ohraničovati
rody zdá se mu býti povážlivé.
Povstalá tím složitá synonymika stává se ještě spletitější přiči-
něním anglických badatelů, B. Bradyho, Parkera a Jonese*), kteří
identifikují veliké množství fossilních druhů s recentními, stahují
některé druhy Reussovy, D'Orbigny-ho, a jiných v jeden druh, poklá-
dajíce jej za stejný s druhem, jenž již od Linnea, neb jiného staršího
badatele byl popsán. Ve mnoha případech nelze upříti, že se tak
děje správně, avšak zajisté neškodilo by při fossilních druzích, dáti
některé formě, jež jest omezena na určitý geologický horizont, při
čemž znaky její dosti stálé jsou, význam druhu. Z toho vidno, že
ohledně vztahů recentních a fossilních foraminifer, stejně tvrdého to
asi oříšku pro palaeontologa a descendenční theorii, jako jsou Bra-
chiopodi, zbývá mnoho práce, než-li bude možno pronésti konečný
úsudek o jakosti a počtu druhů v našem křídovém útvaru.
Mimo tuto okolnost dlužno na paměti míti, že v kritickém,
třeba jen předběžném. seznamu foraminifer z některé vrstvy našeho
křídového útvaru, musíme s velkou opatrností držeti se udání Reusso-
1) Die Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. Von A. Reuss. 1845.
2) Carpenter Introduction to the study of Foraminilera. Text pas. X. Pre-
face pag. XI. p. 56.
9) On the nomenclature of Foraminifera. Annals Magazine of the natural
history. Part. IL—IX. Jsou to zajímavé kritiky druhů foraminifer popsaných od
dob Linné-a až na naše časy. o
8*
36 ! -© Jaroslav Perner
vých, kde který druh se nalézá, jsou-li na -oné lokalitě vyvinuty
vrstvý různého stáří, jež Reuss nerozeznával. Uvádí-li na př. Reuss
některý druh jen z Lenšic, tu jest nejisto, pochází-li z teplických
či březenských vrstev. (Oboje vrstvy jsou tam vyvinuty, jsouce ulo-
ženy přímo na sobě, a jelikož Reuss ponejvíce na úpatí vrchu sbíral
material, tu se velmi lehko státi mohlo — a skutečně několikrát
stalo — že byly vodou splaveny dohromady foraminifery 2 různých
geologických horizontů. Teprve když shledáme týž dřuh na jiných
nalezištích, kde jen březenské vrstvy jsou vyvinuty, neb uvádí-li jej
Reuss mimo Lenešice též z jiných rozhodně březenským vrstvám ná-
ležejících nalezišť, smíme se opírati o jeho udání. Sice jinak by vyka-
zoval seznam březenských foraminifer týž počet a skoro tytéž druhy
jako seznam teplických foraminifer; čemuž však nikterak není. Neboť
již pouhé srovnání hojnosti, v jaké nacházejí se foraminifery v těchto
dvou vrstvách musí nás poučiti o jiném. Dosahujeť v některých od-
dílech teplických vrstev “) procento foraminifer skládajících horninu
místy čísla neobyčejně vysokého, až 90%/,, kdežto v březenských
vrstvách tvoří foraminiféry, jakž jsem se o tom na mnoha výbrusech
březenskou opukou přesvědčil, nanejvýše 259,. Tento nápadný rozdíl
zvláště vynikne, srovnáváme-li pod drobnohledem z mírného zvětšení
výbrus březenské opuky s výbrusem teplické, a může nám dobře
sloužiti v -pochybných případech, kde větších zkamenělin nemáme,
ku rozeznání těch dvou horizontů. |
Mimo uvedený rozdíl v hojnosti foraminifer, jest znamenitý
rozdíl mezí teplickými a březenskými foraminiferami v jakosti druhů.
Celkem totiž mohl jsem posud konstatovati v březenských vrstvách
90 druhů foraminifer, v čemž jsou zahrnuty i druhy (počtem 26),
jež jsem sám sice nenalezl, které ale uvádí Reuss z nalezišť rozhodně
březenským vrstvám náležejících. Z těchto Reussových druhů jsou
některé velmi vzácné, ač dobře charakterisované druhy, některé ale
jsou asi nepatrné variety; několik z nich jest mi známo z teplických
vrstev. Z oněch 90 druhů zdá se 55 druhů býti omezeno na bře-
zenské vrstvy. Tím však nikterak nemíníme všechny považovati za
význačné pro březenské vrstvy, jsouť mnohé z nich příliš vzácné,
než abychom jich mohli za takové užívati, a taktéž nemůžeme o těchto
vzácných druzích s úplnou jistotou dosud tvrditi, že nepřicházejí
1) Bližší údaje o tom viz v díle prof. Dra. Ant. Friče: Studien im Gebiete
der bohmischen Kreideformation IV. Teplitzer Schichten. 1889. Archiv fůr -=
wiss. Durchforschung Bóhmens. VII. Bd. No. 2. pag. 18—20 ; 61; 110.
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 37
v jiných vrstvách. Než několik druhů z nich se vyskytuje poměrně
dosti často a můžeme je bezpečně považovati za charakteristické pro
březenské vrstvy. Jsou to: Cornuspira cretacea Rss., Marginulina Nils-
soni Roemer, Haplostiche clavulina Rss., Planorbulina (Discorbina)
polyraphes Rss. Polymorphina lacrima Rss., Polymorphina globosa
v. Můnster, Nodosaria Mayeri n. sp. Zbývajících 55 druhů objevuje se
též v teplických vrstvách, mezi nimi jsou též kosmopolitické formy, jež
se táhnou celým křídovým útvarem jako: Trochammina irregularis,
P. J. Cristellaria rotulata Lamek., Bulimina variabilis D'Orb., Frondicu-
laria angusta Nils., Flabellina elliptica Nils., Flabellina ornafa Rss.,
Marginulina compressa D'Orb., Globigerina cretacea D'Orb., Planorbu-
lina (Discorbina) ammonoides Rss.
V následujícím seznamu v prvním jeho díle zdržel jsem se bez-
účeiného na tomto místě vypočítávání všech synonym a uvedl jsem jen
původní nynější jméno, a některý novější spis, ve kterém úplná syno-
nymika a literatura jest podána. Jen v někollka případech, zůstaly-li
pochybnosti o identitě druhu, cituji i jiné spisy a kde toho bylo po-
třebí, připojil jsem k nalezištím i jiné vysvětlivky. —
V druhém dílu seznamu podávám výčet druhů sestavený tak, aby
se mohlo lehce poznati u každého druhu jeho geologické rozšíření
v celém českém křídovém útvaru. Druhy uvedené na základě udání
Reussových jsou v závorkách. :
Co se týče systematiky, tu jsem se řídil systémem Bradyho "),
jenž ze všech dosavadních systémů nejlépe vyhovuje požadavkům vě-
decké a zároveň prakticky použitelné klassifikace.
Soustavný seznam foraminifer vrstev Březenských.
1. Cornuspira cretacea Rss.
Mss.erst.. I. p. 355 1: XIII. fig. 64, 65.
Rss. Sitzungsber. 40 p. 177. T. I. fig. 1.
ž Velevýznačná pro březenské vrstvy; dosti zřídka v Březnu, Dnebohu,
Ceské Kamenici, Lužici.
r) Viz Report on the scientific resnlts of H. M. S. Challenger. Vol. IX.
pag. 44—47.
Při tom poznamenáváme, že Trochamina irregularis P, J. patří k perforo-
vaným (oraminilerám, o čemž jsem se na četných průřezech přesvědčil. Průměr
porů 0:006—0:003 mm.
38 Jaroslav Perner
2. Trochamina irregularis (P. and J.)
Syn. Webbina úvregularis D'Orb. Prodr. de Palaeontol. 1850.
Vol. II. pag. 111. Nr. 782, 783; Trochammina trregularis emend.
Corp. Introduction to the study of Foraminifera pag. 492. Plate X.
fig. 60—10.
Zřídka narostlá na skořápkách bivalv z Března.
3. (Haplostiche constricta Rss.)
Syn. Nodosaria constricta Rss. Verstein. II. pag. 26. Taf. XIII..
fig. 12, 18.
Lužice (zřídka).
4. Haplostiche clavulina Rss.
Geinitz. Elbth. II. p. 121. Tat. II. 24, fig. 1—9.
Velmi hojně v Březnu a Dnebohu.
o. Haplostiche dentalinoides Rss.
Geinitz Elbth. p. 121. Taf. II. 24, fie. 4—6.
Velmi zřídka v Březnu.
6. Haplostiche foedissima Rss. (Dentalina foe-
dissima Rss.)
Geinitz Elbth. p. 121. Taf. II., 24, fig. 1—5.
Rss. Sitzungesb. Bd. 40, p. 189. T. III., fig. 2, 3.
Dosti hojně v Březnu. Dle Reusse v analogních vrstvách v Sasku.
7. Textularia globulosa Rss.
Rss. Werst“ 150p. 99:1al A029:
Zřídka v Březnu. Dnebohu, Nemošické stráni, Střemích, Hostíně, Chocni,
Turnově, Sichrově, České Kamenici, dle Reusse též v Lužici a Brozanech.
8. Textularia conulus Rss.
Rss.,Verst.. L p., 39. Lat VUL o 591 Ton
Rss. Denksehr. VII p242 at AVE 0: VaDE
Zřídka na Nemošické stráni a v Chocni, dle Reusse též i v Lužici
a Brozanech.
9. (Textularia obtusangula Roem.)
Roemer. Verst. p. 97. Taf. XV., fig. 18.
Ross. Verst. I. p. 38. Taf. VIII., fig. 58.
Dle Reusse v Lužicích zřídka.
10. Textularia obsoleta Rss.
Rss. I., pag. 39. Taf. XIII., fie. 79.
Zřídka ve Střemích, Hostíně a Chocni, dle Reusse též v Lužici a Lenešicích
(patrně jen z een not vrstev).
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 39
11. (Textularia anceps Rss.)
Rss. Verst. I., p. 39. Taf. VIII., ig. 79. Taf. XIII., fig. 18.
Dle Reusse v Lužici a Brozanech.
12. (Textularia turris D'Orb.)
D'Orb. 1. c. Mem. p. 46. T. IV., úg. 21, 28.
Rss. Verst. p. 39. Taf. XIII., fig. 176.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
13. Textularia praelonga Rss.
Rss. Verst. I. p. 39. T. XII, fig. 14.
Geinitz. Elbth. *, pag. III. Taf. IL. 23., fie. 7, 8.
Zřídka v Březnu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužicích, Bro-
zanech a Lenešicích.
14. Textularia foeda Rss.
Mest pac. 109. T. XLIT, fie. 12, 13.
Zřídka v Lužici a Dnebohu.
15. (Verneuillina triguetra Rss.)
Syn. Verneuillina Můnsteri,) Gein. Elbth. ?/,. p. 124.
(Textullaria triguetra v. Můnster.) Rss. Verstein. I. p. 39. Taf.
XIII., fig. 77.
(Verneuillina triguetra Rss.) Denksch. Bd. VII., p. 71. Taf.
XXVI, fig. 5.
Challenger. pas. 383. Plate 47., fig. 18—20.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
16. Verneuillina Bronni Rss.
Rss- Verst. I, p: 38."Tat"XI Fig. 5.:
Rss. Foram. u. Entom. p. 40. T. 4., fig. 2.
Velmi zřídka v Nemošické stráni. Dle Reusse též v Lužici a Brozanech.
17. (Tritaxia tricarinata Rss.)
Textullaria tricarinata Rss. Verst. I. p., 39. Taf. VIII., fis. 60.
Tritaxia tricarinata Rss. Challenger page. 389. Plate 49, fig. 8, 9.
Dle Reusse v Lenešicích; jest ale pravdě nanejvýš podobno, že náleží vý-
hradně teplickým vrstvám, kdež jest velice hojnou. Reuss neuvádí žádného ji-
ného naleziště spolehlivého, ze kterého by se dalo souditi, že se tento druh na-
chází též v březenských vrstvách, mně se dosud nepodařilo v těchto vrstvách
je nalézti.
18. Gaudryina rugosa D'Orb.
D'Orbigny. Mém. p. 44. Taf. IV., fig. 20, 21.
Reuss Verst. p. 38. Taf. XII., fig. 15, 24.
Challenger. p. 363. PI. 42, fig. 23, 24.
Zřídka v Březnu, Dnebohu a České Kamenici. Dle Reussova udání též
v Brozanech, Hořenci a Lužici.
40 | Jaroslav Porner
19. Valvulina spicula Reuss.
Reuss. Verstein. I. pag. 37. Taf. XIII., ig. 69.
Velmi zřídka v Březnu, dle Reusse též i v Lužici, Pátku a Lenešicích.
20. (Bulimina Preslii Rss.)
Rss. Verst. Ip. 98. EXIM., úc. 12.
Rss. Foram. u. Entom. p. 23. T. III., fie. 10.
Zřídka dle Reusse v Lužici, Lenešicích a Brozanech.
21. Bulimina ovulum Rss.
Rss“ Verst L p. p. 305 05 WVME he 575 FAP AM a 05
Rss. Foram. u. Entom. p. 22. T. III., fig. 9.
Zřídka v Březnu a Dnebohu. Dle Reusse též v Lužici, Lenešicích a Brozanech
Zdá se býti jen na březenské vrstvy omezena.
22. Bulimina Murchisoniana D'Orb.
Syn. B. tumida Rss.
B. D'Orbignyi Rss.
D'Orb. Mém. p. 41. Tab. IV., fig. 15, a, b.
Rss. Verst. p. 37. T. VIII., fig. 69, 72, Taf. VIII., fig. 10.
p. 38. T. XIII., fig. 74.
Velmi proměnlivý to druh méně hojně objevující se v teplických i bře-
zenských vrstvách; skoro ve všech nalezištích,
23. Bulimina variabilis D'Orb. (Ataxophrag-
mium variabile D'Orb. sp.)
D'Orb Mém. p. 40. T. IV., fig. 9—12.
Rss. Verst. I. p. 37. T. VII., fig. 56, 76, 76.
Kosmopolitický to druh, jenž se objevuje ve všech vrstvách křídového
útvaru, jest známa ze spodní křídy až do nejvyšších vrstev bílé křídy. (Et Albien). —
Též ve všech nalezištích březenských se vyskytuje, ač ne hojně.
24. Bulimina intermedia Rss.
Verst. I. p. 37. T. XIII., fig. 71.
Foram. u. Entom. p. 39. T. III., g. 11.
Dosti hojně v Březnu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužici a Bro-
zanech. Zdá se býti charakteristickou pro březenské vrstvy, ježto se v jiných
neobjevuje.
25. (Bulimina truncata Rss.)
Rss. Verst. I. p. 37. Taf. VIII., fig. 75.
Dle Reusse v Lužici zřídka; zdá se, že nejspíše nepatrná varieta od Buli-
mina palystropha Rss.
26. (Virgulina Reussi Gein.)
Geinitz. Charakt. p. 70. Taf. XVII., fig. 23.
Reuss. Verst. I. p. 40. Taf. VIII., fig. 61.
Lužice.
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 41
27. (Bolivina teculata Rss.)
Syn. a litt.:
Vtrgulina tegulata Rss. Verst. I. pag. 40. Taf. XIII., fig. 81.
Bolivina tegulata Rss. Geinitz. Elbth. */„ pag. 109. Taf. II.
23.,'fis.'6.
Rss. Foram. u. Entomostr. pag. 29. Tať. IV., fig. 12.
Lužice, Lenešice (Reuss).
28. Nodosaria farcimen Soldani.
Obsáhlou literaturu a přečetná Synonyma viz Challenger p. 495.
Pl. 42., fig. 17—18; wood cuts fig. 18.
K tomuto druhu zajisté s právem přiřadili Brady a jiní badatelé mnohé
formy, jež se též v našem křídovém útvaru vyskytují jako z březenských Denta-
lina nodosa D'Orb., Nodosaria communis D"Orb., Dentalina legumen Rss, jež jest
nemožno od sebe pro množství přechodů rozeznávati a jež nejsou na určitý
horizont omezeny, nýbrž více méně hojně ve všech vrstvách Senonu všude přicházejí.
29. Nodosaria filiformis D'Orb.
Obsáhlou literaturu a přečetná synonyma viz Challenger p. 500.
Plate 63, fig. 3—5.
Z březenských náleží k tomuto asd též Nod. gracilis D'0Orb., jež obě
velmi zřídka všude v březenských vrstvách přicházejí.
0. (Nodosaria inflata Rss.)
Rss. Verst. I. p. 25. T. XIII., ig. 34.
Dle Reusse hojně v Lužici.
31. Nodosaria cylindracea Rss. (— Nod. oligo-
stegia [adulta] Rss. = Aleme cylin-
dracea Rss.)
EE ako SIL, ne: 1, 2. 19,720.
Geinitz. Elbth. II. p. 84, 89. Taf. 20, fig. 15—18.
Tyto dvě formy od Reusse za rozdílné druhy považované jsou jen různě
dospělé formy téhož druhu. Obě-přicházejí ve všech vrstvách křídových spolu,
zvláště v Březnu dosti hojně.
32. Nodosaria monile v. Hag. (= Nodosaria an-
nulata Rss.)
Rss. Verst. p. 27. Taf. VIIL, fie. 4, 13 61.
Geinitz Elbth. p. 85. T. II. 20, fig. 19, 20.
Rss. Foram. u. Entom. p. 10. Taf. I. Fig. 13.
Dosti hojně v Březnu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužici a Lene-
šicích; též velmi hojně v teplických vrstvách.
39. Nodosaria Zippei Rss.
Rss. Verst. 1. p. 25. Taf. VIII., fig. 1—3.
49 Jaroslav Perner
Geinitz. Charakteristik p. 69. T. XVII., fig. 19, 20.
Velmi hojně v Březnu, Dnebohu, Turnově; Nemošické stráni. Dle Reusse též
v Lužici, Lenešicích. Taktéž velmi hojně v teplických vrstvách.
33. b. Nodosaria Mayeri n. sp.
Tuto novou formu lze považovati za charakteristickou pro březenské vrstvy.
Celkem se blíží k Nod. Zippei, leč počet žeber jest o mnoho menší (6—8) a mimo
to žebra ta jsou ve svém průběhu spirálně, šroubovitě stočená, tak že sledujeme-li
1 žebro, shledáme někdy, že i dvakráte celou skořápku ovíjí. Ústí jest na prodlou-
ženém tupém konci poslední komůrky ve středu.
V Březnu dosti hojně.
34. Nodosaria affinis Rss.
(= Nod. obscura Rss.)
(= Nod., tenuicosta Rss.)
Rss. p. 25, 26. Faf. VIII., ig. 8—9, 16.
Geinitz. Elbthgb. II/,. pag. 81. a 83. T. IL. 20. fig. 1—4, 12,
Velmi proměnlivý to druh, jehož odrůdy jsou co nejúžeji přechodnými
formami spojeny mezi sebou. Všude v Senonu dosti hojná.
89. (Nodosaria conferta Rss.)
Rss. Verst: Ap- 26; E: VH: fie- 10.
Dle Reusse velmi zřídka v Lužici. Zdá se, že tato forma náleží vlastně
do rodu Haplostiche, jakž na to znaky, jež Reuss uvádí, poukazují, zejména
povrch jest prý „velice drsný“.
36. Nodosaria aculeata D'Orb.
DOzL Ae p 3 PP Zo:
Rss. Verst. I., pag. 28. Taf. XII., fig. 29.
Dosti hojně, ale vždy jen v úlomcích v Březnu, Sichrově, Turnově a Dne-
bohu. Dle Reusse též v Lužici a Lenešicích (přichází též v teplických vrstvách.)
34. (Nodosaria costellata Rss.)
(= Nod. lineolata Rss.)
Reuss. Verst. p. 27. Taf, VII., fig. 8. Taf. XIII., fig. 18.
Dle Reusse oba druhy přicházejí v Lužicí, Kystře a Brozanech.
38. (Nodosaria sulcata Nilsson.)
Nilsson Petiefacta suecanea. p. 8. Taf. IX., fig. 1. a, b.
Rss. Verst. p. 26. Taf. XIII., fig. 17.
Zřídka v Lužici.
839. Nodosaria Lorneiana D'Orb.
DOT Cp. 12 PORS VRO"
Rss. Merst. L. (p. 227 VANEK io
Dosti zřídka v Březnu a Dnebohu; dle Reusse hojně též v Lužici, Kystře,
Lenešicích. Též přichází v teplických vrstvách.
NN k em k
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 43
40. Nodosaria multilineata Gein.
(= Dentalina multilineata Borneman).
= Nodosaria multilineata Rss.)
Geinitz. Elbth. p. 83. T. 20., fig. 15.
Velmi vzácná v Březnu; dle Ro uěnc je prý všude v bakulitových jílech
rozšířena.
41. Frondicularia apiculata Rss.
Rss. Verst. I., p. 30. Taf. VIII., fig. 24.
Rss. Sitzungsber. 46. p. 192. T. V., fig. 2.
Velmi zřídka na Nemošické stráni a v Březnu. Dle Reusse též v Lužici.
42. (Frondicularia bicuspidata Rss.)
Rss. Verst. I. p. 32. Taf. VIII., fig. 46.
Dle Reusse zřídka v Kystře.
43. Frondicularia angusta Nils. sp.
Nilsson. Petrefacta Suecanea. p. 11. Taf. 9., fig. 22.
Rss. Sitzungsber. Bd. 40. p. 196. T. IV., He 5, (kdež jest též
ostatní literatura a synonyma).
Kosmopolitický to druh ve všech vrstvách svrchního křídového útvaru,
všude dosti hojně se vyskytující.
44. Frondicularia angulosa D'Orb.
WOb-Méms I- c; ps 22: T. I, he., 39.
Kes:-aWerst: U p-1315: Taf XII, c. 40. Tať VII,- fig. 78.
bat. XXIV., fie. 42.
Velmi zřídka v Březnu, dle Reusse též v Lužici, Lenešicích a Brozanech.
45. (Frondicularia peregrina Rss.)
Rss. Verst. I. p. 108. Taf. XXIV., fig. 45.
Dle Reusse zřídka v Lenešicích.
46. (Frondicularia canaliculata Rss.)
Rss. Verst. I. p. 30. Taf. VII., fig. 20, 21.
Rss. Sitzungsber. 46. pag. 194. Taf. VL., fig. 1.
Mimo teplické vrstvy též dle Reůsse v Lužici.
47. Frondicularia mucronata Rss.
Rss. Verst. I. p. 51. Taf. XIII., fig. 43, 44.
Geinitz. Elbth. p. 95. T. II. 21., fig. 14—16.
Význačná pro březenské vrstvy, ve kterých jedině, ač dosti zřídka přichází.
Naleziště Březno, Dneboh, Sichrov, Nemošická stráň; dle Reusse též Lužice,
Lenešice (patrně svrchní březenské vrstvy).
48. (Frondicularia marginata Rss.)
Rss. I. p. 30. Taf. XII. mala; taf. XXIV. 39, 40.
Dle Reusse v Lužici, Lenešicích a Brozanech, též v teplických vrstvách.
44. Jaroslav Perner
49. Frondicularia turgida Rss.
Rss. Verst. II. p. 107. T. 24., fig. 41, 44.
Geinitz. Elbth. p. 97. Taf. 21., fig. 17, 18.
Zřídka v Turnově. Dle Reusse též v Lužici.
50. Frondicularia Cordai Rss.
Rss. I. p. 31. Taf. VII., fig. 26—28. Taf. XIII., fig. 41.
Geinitz. Elbth. II. p. 95. Taf. 21, fig. 8— 10, 12—13.
Hojně v Březnu a vůbec všude, nejen v březenských vrstvách, nýbrž též
v celém Senonu.
51. Frondicularia inversa Rss.
Rss. Verst. p. 31. T. VIII., fig. 15—19. Taf. XIII., fig. 42.
Geinitz. Elbth. II. Taf. 21, fig. 5—7; 11. pag. 94.
Kosmopolitický to druh skoro ve všech vrstvách celého křídového útvaru
všude hojně přicházející,
52. Frondicularia Archiacina D'Orb.
Syn. Frond. tenuis Rss. I. p. 30. VIII., fig. 35. Geinitz Elbth.
94 MaE2130he. 13
Challenger. p. 520. Pl. 124., fig. 12. (kdež se ostatní synonyma
a literatura nachází). ©
V Březnu, Dnebohu, České Kamenici. Dle Reusse též v Lužici.
53. (Frondicularia bicornis Rss.)
Rss. Verst. I. p. 32. T. VIII, fi. 45. Taf. XXIV., fig. 31.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
94. Frondicularia striatula Rss.
Rss. Verst. I. p. 30—31. Taf. VIII., fig. 23. (pessima). T. XLITI. fis. 2.
Geinitz Elbth. II. p. 2. Taf. 21, fig. 2.
Zřídka v Březnu, dle Reusse též v Lužici.
55. Marginulina elongata D'Orb.
Ross. Verst. I. p. 29. T. III., fig. 28—32. Taf. XXIV., fig. 31—36.
Rss. Foram. u. Entomostr. p. 12. T. I., fig. 17 (husí jest
ostatní literatura a synonyma).
Zřídka v Březnu a Dnebohu. Dle Reusse též Y změti, mimo toi v Japle
kých vrstvách hojná.
56. (Mata řusiba compressa D' Orb.)
Rss. Verst. I. p. 29. Tab: XIII. fig. 30.
Geinitz Elbth. II. p. 101. Taf. 23. fig. 5.
D'Orbigny Mém. 1. c. p. 17. T. I., fig. 18, 19.
Velice pochybná pro březenské vrstvy. Reuss ji uvádí jen z Lenešic, mimo
to všechna vyobrazení jeví velké rozdíly u všech autorů, tak že tu budto bude
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 45
omyl, neb máme tu činiti s velmi proměnlivou formou. Mně se nepodařilo na-
ézti exempláře, jenž by se s Reussovým druhem shodoval.
57. Marginulina Nilssoni Roem.
(Nodosaria laevigata Nilsson Petrefacta Suecanea p. 8. Taf. IX.
fig. 20.
Rss. Verst. I. p. 28.
Roemer. Verst. p. 96.
Význačná pro březenské vrstvy, všude velmi hojně, zvláště v Březnu
a Dnebohu.
- 58. Marginulina bacillum Rss.
Rss- Verst. 155029. Tat. VII. ig. 11
Rss. Sitzungsber. 40. p.. 208. Taf. VI., flg. 8.
59. Marginulina ensis Rss.
Rss. Verst, I P: Zabalte A (18. l Tř POMO ZO Z
Tať. XXIV. fig. 30.
Zřídka v Březnu, dle Reusse hojně v Lužici, Lenešicích, Kystře, Brozanech.
60. Marginulina Roemeri Rss.
(= Vaginulina elongata Roemer.)
Roemer Verst. p. 96. T. XV., fig. 13.
Bespí 26- Lat. VIIL, fis. 10:
Zřídka v Lužici a Březnu.
61. (Marginulina bullata Rss.)
Rss. I. p. 29. Taf. XIII., ig. 34—38.
Dle Reusse hojně v Lužici a Brozanech.
62. (Vaginulina strigillata Rss.)
Rss. Verst. II. p. 106. Taf. XXIV., fig. 29.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
63. (Cristellaria limbata Rss.)
Rss. Verst. I. p. 33. Taf. XIII., fig. 56.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
64. Cristellaria lobata Rss.
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. XIII., fig. 59.
Geinitz. Elbth. II. p. 104. Taf. 22., fig. I. Taf. 23., ig. 1.
Velmi zřídka v Březnu a Dnebohu, dle Reusse v Lužicích, Lenešících
'a Brozanech.
65. (Cristellaria lituola Rss.) ©
Reuss. Verst. II. p. 109. Taf. XXIV., fig. 47.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
46 Jaroslav Perner
66. Cristellaria navicula D'Orb.
D+Orb. MémUe2:0PL M 1819920:
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. XII., fig. 27.
Velmi zřídka v Březnu. Dle Reusse též v Lužici a Brozanech.
67. Cristellaria lepida Rss.
Rss. Verst. II. p. 109. T. 24, fig. 46.
Geinitz. Elbth. ?/, p. 106. Taf. IT., 23, fig. 4.
Zřídka v Březnu, Dnebohu a Lužici. Cristellaria intermedia od Reusse jako
samostatný druh rozeznávaná, jest jen nepatrná varieta této taktéž velmi proměn-
livé formy, jež mimo to na tentýž geologický horizont jest obmezena. Taktéž
Crist. recta var .hamosa Rss. z Lužice patří k této formě.
68. Cristellaria rotulata D'Orb.
Rss. Verst.. T- p. 34., Taf, VIII., fie. 50, 70, „ TatXIHe25-
Taf. XXIV., fig. 48, 49.
Challenger p. 547. Pl. 69., fig. 13, (kdež se též úplná, velmi
obsáhlá literatura a synonyma (okolo 30!) nachází).
Všude velmi obecná; vyskytuje se hojně od Gaultu až po nynější časy.
Cristellaria ovalis od Reusse jakožto samostatný druh uváděná, jest jen mladá
forma zhusta dimorphismus v embryonalní komůrce jevící.
69. (Cristellaria complanata Rss.)
RSS. VErsto 0033 088
Rss, Šitzungsber, Bd. 46. T. XII., fig. 13.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
70. (Cristellaria triangularis D'Orb.)
D'Orb. L c. p. 27. PL IL. Fig. 21, 29.
Rss. Verst. I. p. 34. Taf. VIIL, fig. 48.
Dle Reusse v Lužici, Lenesicích a Brozanech.
71. Flabellina ornata Rss.
Syn. Flabellina Baudouiniana D'Orb.
Flab. rugosa D'Orb.
Rss. I p. 32. Taf. XIIL, ne. 48. Vat AX 49:
Geinitz. Elbthalgeb. p. 99. Taf. II., 22, fig. 1.
D'Orb. Mém. I. c. p. 23, 24; T. IV., fig. 4—1.
Velmi proměnlivý to druh, dříve nesprávně ve více druhů dělený, jež však
nepřetržitými přechody spojeny jsou, a nijak na určitý goologický horizont vá-
zány nejsou, nýbrž ve všech vrstvách přicházejí; zvláště v Senenu jest obyčejná
na všech nalezištích.
72. Flabellina elliptica Nils. sp.,
Rss. Verst. I. p. 32. Taf. VII., fig. 31—46; 18.
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 47
Rss. Denkschr. Bd. 7. p. 67. T. 25, fig. 0—8. (kdež se též
úplná literatura a synonyma nacházejí.)
Velmi obyčejná v celém křídovém svrchním útvaru; v březenských vrstvách
jest však méně hojnou, ale všude rozšířenou.
73. (Polymorphina trigonula Rss.)
(Guttulina trigonula Rss.) Verst. I. pag. 40. II. pag. 110. Taf.
XIII., fig. 84.
Zřídka v Lužici.
74. (Polymorphina horrida) Rss.
(Globulina horrida Rss. Verst. II. p. 110. Taf. XLIII., fig. 14.
Rss. Foram. u. Entomostr. p. 43. Taf. IV., fig. 8.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
75. Polymorphina elliptica Rss.
Rss. Verst. II. p. 110. Taf. XXIV., fig. 35.
Zřídka v Lužici a Březnu.
76. (Polymorphina damaecornis Rss.)
(Guttulina damaecornis Rss.) Verst. I. p. 40; IMI. pag. 110,
Raf- 19 nej 85.
Dle Reusse v Lužici zřídka.
77. (Polymorphina glomerata Roem.)
Rodemer. Ic. p. 97. Taf. XV., fig. 19.
Beserst. I- p-.40. Tat XII, fig. 32.
Dle Reusse zřídka v Lužici.
78. Polymorphina lacrima Rss.
(Globulina lacrima Rss.) Verst. I. pag. 40, II. pag. 110. Taf.
DOBE663. Vat. XII, pac. 6.
(Polymorphina lacrima Rss.) Foram. u. Entomostr. p. 43.
mat- PV., ie. 9.
Velmi zřídka v Březnu, dle Reusse též v Lužici.
79. Polymorphina globosa v. Můnster.
(Globulina globosa v. Můůnster). Rss. Verst. p. 40; p. 110
mat. XIII. 18.82,
Dosti hojně v Lužici; zřídka v Březnu, Dnebohu, České Kamenici. Dle
Reusse též v Brozanech.
80. Globigerina cretacea D'Orb.
Rss. Verst. L p. 36. T. VNL, fig. 55.
Challenger, kdež též úplná rozsáhlá literatura a synonymika
se nachází.
48 Jaroslav Perner
Kosmopolitický to druh, všude, jak ve všech mesozoických i kaenozoických
útvarech hojný, tak i v nynějších mořích.
81. Globigerina marginata Rss. (syn. Rosalina mar-
ginata Rss.)
Rss. Verst. I.sp.,.36.,/U. VIII., fie: 54, 14,; Faf. XII c. 68;
Rss., Denkschr., Bd.. 75 p: 69.1: 26, ig. 1.
Zřídka v Březnu a České Kamenici, dle Reusse též v Lužici, Lenešicích,
Brozanech, Koutech, Kystře.
82. Globigerina trochoides Rss.
ss. Verst. 1 p: 90.1 A0: 22.
Rss. Foram. u. Entom. p. 21. T. III., fig. 5.
Zřídka v Březnu; dle Reusse též v Lužici.
83. (Discorbina Micheliniana D'Orb.)
(= Rotalina Micheliniana D'Orb.)
D'Orb. Mém. p. 31. Pl. III., fig. 1—3.
Rss. Verst. p. 36. Taf. XII., fig. 31.
Dle Reusse zřídka v Lužici a Brozanech.
84. Discorbina umbilicata D'Orb. var. nitida Rss.
D'Orb. Mém. 1. c. p. 32. T. III., fig. 4—6.
Rss. Verst. I. p. 35. T. VIII., úg. 52 Taf. XI. ,fig-'8; 120.
Geinitz. Elbth. II. p. 116. T. 23, fig. 12.
Zřídka v Březnu, Dnebohu, Sichrově, Nemošické stráni; dle Reusse též
v Lužici, Lenešicích, Brozanech.
85. (Anomalina moniliformis Rss.)
(= Rosalina moniliformis).
-Rss. Verst. I. p. 36 a p. 109. T. XIL, fig. 30. Taf. XIII. fig. 67.
Dle Reusse v Lužici a Brozanech.
86. Discorbina lenticula Rss.
(= Rotalina lenticula Rss.)
(= Planorbnlina lenticula Rss.)
Rss. Verst. I. p. 35. Taf XIT, fig. 17.
Geinitz."Blbih. "I pobodal |
Zřídka v Březnu, Dnebohu a Nemošické stráni; dle Reusse též v Lužici ©
a Brozanech. Zdá se býti jen na březenské vrstvy omezena.
87. Discorbina ammonoides Rss. |
Syn. Rosalina ammonoides Rss. |
Planorbulina ammonoides Rss. |
Geinitz. Elbth. II. p. 114. T. II. III. 23, fig. 9, (kdež jest též |
ostatní úplná literatura.)
Dosti hojně v březenských vrstvách, zejména v Březnu a Dnebohu.
V do „i
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev.
Planorbulina polyraphes Rss.
Rss. Verst. I. p. 35. Taf. XII., fig. 18.
88. Discorbina polyraphes. Rss.
Syn. Rotalina polyraphes Rss.
Geinitz. Elbth. II. p. 114. T. 23,. fig 10.
Res.oBoram. u. Entom. p. 19. T. II, úg. 1.
Velmi hojně v Březnu, Dnebohu, České Kamenici, Nemošické stráni. ©
89. Nonionina compressa Roemer.
Litt. Roemer. Verst. d. norddeutsch. Kreidegeb
Reuss. Verst. I. p. 35. Taf. VIII., fig. 51.
Velmi zřídka v Březnu (a Hořenci).
49
Tabelarní seznam foraminifer vrstev březenských, vykazující jich
rozšíření po jednotlivých vrstvách českého útvaru křídového.
= .
u „A = „o
iIPalE nul. sl sm
P P MEJEE E a P
W Sl-á Vhw k|> = PR NE Pe
PE EREC PE IEEEE
SS|bole 2 S5|Po|s=|88|55
56,9 S|so|3S|89| vo|hti 2-
VAM A> (55 54 55 A400
Cornuspira cretacea Rss. . ge 4 Ae-
Trochammina irregularis P. and J. |—.. JE.
(Haplostiche constricta Rss.) . . ... + <.
clavulina Rss. . „sk
: dentalinoides Rss.. +.
i foedissima Rss.. ze bD aim:
Textularia globulosa Rss. JE.
A conulus Rss. ..... =..
(T obtusangula Roemer) =..
3 obsoleta Rss.. .. sl.
oko © anceps Rss.) (6. .. eba
(tů úrs.DOTb) u +.
2 praelonga Rss. . . | JU.
A foeda Rss. . .. I.
Verneuillina triguetra Rss.. . . | +..
: Bronmhss.. W. T..
PM. |
(Tritaxia tricarinata Rss.) +.
Gaudryina rugosa D'Orb. | : i ké :
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 4
50
Jaroslav Perner
Valváliná“ spícita R36: jo a bat
(Bulimina Preslit Ass) =
k ovulum ss.) 4 hi ce se
d Murchisoniana D'Orb. She Be zs a
k variabilis DOrb: ©. ar: UH-
k MCErmMedia RSS. = sd a s
tmuncata RSS) 0.0 =
(Virgulina Reuss etě) K o pok
(Bolivita, (erulata) 44s << lel s. = se +
Nodosaria farcimen Soldani ....... =
k mlitopmssbD OT% 1-0- se
(OBA P 1ALE SB) u Ao sele) Slo zal bo
2 eylindracea RSS... -< « s m
MOnlE (VS AAL: 1- -0 sa ca he
ž ZIPNCL ABl l: ab 5606 je
s. Mayer. 8D: 0- .
E ans RAS ose edeíe ueebace s
(6 (P) conferta: RSS.) -E bis REC:
l aculeata D'Orb. . . s ona
(a costellata; RSS.) .. «...... :
(5 Sulcata, Nilsson) 1.0- 0. sj)4
f Lorneiana D'Orb. ....... Me
* multilineata Gein.. ..... . jb a břé
Frondicularia apiculata Rss. . . . .. o
( E bicuspidata Rss.) . ... . sjdEse de
9 angusta Rss.. . . ... *|--
3 aneulosa Orb, z MEN R08
( , peregrina Rss.). . . . . Bee
( E „canalieulata RSS). a- 4 =
| s MUCEONALA RSS -= 0:
ů MaATONAt2 RBS -pts se
5 turoida "RSS jiho
ž Cordal RSS- ní
| + MVVS, (RSS ee =
Priesener Sch.
Chlomecké vr.
| Březeňské vr.
bht44444444444++24+++4++EFF4+++TT++
Chlomecker Sch.
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 51
ba 8 | S
A M EEE A800
Frondicularia Archiacina D'Orb. B n
| i MCOEISVRSS. 3 (4 + -404 sos o
by striatula Rss. o BU o-
Marginulina elongata D'Orb. . ..... . (EPS ou —..
( : compressa D'Orb.). . . .|.|—- S
ň Nilssoni Roemer . ... RO a
4 hacllum NSS: s se < = <
u OHNISMN RS- 5 100616 +.
b Roemeri Rss. i +.
( bullata Rss.). .... h Aa
P lin strigillata Rss. . . . « - P TOT
(Cristellaria limbata Rss.) . . «. - « I.
ň lobata ss Aja sypek 0
(Ah nola RES) 4 14 A dsuls J+.
5 namenla DOLDz rcl I.
á emisi BSS odrainí (4 « S mb bu|eE 9 rene
Cristellaria rotulata D'Orb.. . . ... . IAE- -—---.
(č 0008 complanata RSS). a 54 ; SE
G trianeulansíBWOTb.);-11" v PN a
Blabellina ornata „RSS 3, 4:25 « „i-Kl =
k ellipiica, NIS. SP. 6 010 jE -oh
(Polyrmorphina trigonula Rss.). . . - « salomjhé s Reis de
( A Dora RSS) 6 sýr ++.
k elHPRCA RSS 4 6 sb
( k damaecornis Rss.) . T.
( glomerata Roem.) É JE.
6 la Crimam RSS ee lee O m1:
slobosa vaMůnster; +. (42s ak
Globigerina oretacea D'Orb. <.. < -| |-|-
ď marginata Rss. < - . . « * I—-.
% trochoides Rss. ......... č
(Discorbina Micheliniana D'Orb. ste +.
ě umbilicata D'Orb. var. ni-
LOANS SRN 2972 ee 010 ye gl A PO NOON | So
*
E
52 Jaroslav Perner
E
i 8 s žst =
PE o ša 50 z8|Ea "805
U Oy | PE m uh
VG Sd|EA| Za, od ua 4ělog
SA O8 05 22 ME OS BG BE
SB PE SZ| 55 GZ Ra NU88
AA M ae A5 4 an Ad |O
Discorbina lenticula Rss. ově +
a ammonoides Rss.. +. ++
a polyraphes Rss. : SE +
Anomalina moniliformis Rss... . . . -| -||| "T
Nonionina compressa Roemer. ++
Kritisches Verzeichniss der Foraminiferen aus den Prie-
sener Schichten der bohmischen Kreideformation.,
(Resumé des bohmischen Textes.)
Hiermit lege ich ein vorláufiges Verzeichniss der Foraminiferen
aus den Priesener Schichten, einer der obersten Etagen unserer
Kreideformation, vor, ohne Anspruch auf Vollstándigkeit zu machen.
Zur Zusammenstellung benůtzte ich die Resultate meines zweijáhrigen
Sammelns, auf Reuss's Angaben konnte weniger Růcksicht genommen
werden, denn Reuss fiihrt in seiner Arbeit ber die bohmische
Kreideformation viele Foraminiferen Arten nur aus Leneschitz an
und es ist demnach umsicher, ob úieselben aus Teplitzer oder aus
Priesener Schichten stammen. Bei Leneschitz sind die Lagerunes-
verháltnisse. derart, dass die Teplitzer und Priesener Schichten direkt
aufeinandergelagert auf einer Berelehne zu Tage treten. Aus die-
sen zwei verschiedenen geologischen Horizonten werden die Fora-
miniferen durch das Regenwasser heruntergeschwemmt, wo Reuss
sein Material sammelte. Nur im Falle, wenn Reuss eine seltene
aber gut charakterisierte Art von einer, von mir nicht untersuchten,
zweifelsohne den Priesener Schichten angehórenden Lokalitát anfůhrt
oder wenn er ausser Leneschitz noch andere Fundorte Priesener
Foraminiferen angiebt, habe ich dieselbe in Klammern angefůhrt.
Was die Synonymik und Systematik anlangt, bin ich den An-
schaungen der englischen Forscher in dem Werke úber die Foramini-
feren der Challenger-Expedition *), gefolgt nach ihrem Vorgange sind
1) T. Parker und R. Jones. On the Nomenclature of Foraminifera An.
Magazine of nat. history Part. I—IX. und Report on the scientific results of H.
M. S. Challenger during the year 1873—76. Vol. IX. Foraminifera by. H. E.
Brady 1884.
Kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. 53
daher einige von Reuss und anderen als verschiedene Arten betrach-
tete Formen unter einem Namen vereinigt. So z. B. Flabellina ornata
Rss. — F. Baudouiniana D'Orb., = F. rugosa D'Orb.; Cristellaria lepida
Rss. — C. intermedia Rss. — Úrist. recta, var. hamosa Rss.; Frondi-
cularia tenuis Rss. — F. Archiacina D'Orb.: Nodosaria costellata Rss-
= N. lineolata Rss.; Nod. affinis = Nod. obscura, Rss. = N. tenui-
costa Rss.; Nodosaria Monile v. Hag. -= N. annulata Rss. Nodosaria
cylindracea Rss. = Nod. oligostegia Rss.; Nodosaria fúliformis D'Orb.
=N. gracilis D'Orb; Nodosaria farcimen Soldani = Nod. nodosa
D'Orb., communis D'Orb, legnmen Rss.; Bulimina Murchisoniana
D'Orb = B. tumida Rss. — B. D'Orbignyi Rss.
In Betreff der Anzahl und der geologischen Verbreitung konnte
ich bisher 90 Arten konstatieren, von denen, soweit meine Beobach-
tungen reichen, 55 Arten in den Priesener Schichten zum erstenmale
auftreten. Einige von ihnen kónnten wegen ihrem relativ háufigerem
Vorkommen als bezeichnend fůr die Priesener Schichten betrachtet
werden; z. B. Cornuspira cretacea Rss., Marginulina Nilssoni, Roemer,
Haplostiche. clavulina Rss., Planorbulina Discorbina polyraphes Rss.,
Polymorphina sglobosa v. Můnster, Polymorphina lacrima, Rss., Nodo-
saria Mayeri u. sp.
Die úbrigen 35 Arten kommen auch in den álteren Teplitzer
Schichten vor, und unter ihnen sind 8 kosmo-politische Formen,
welche in der ganzen Kreideformation verbreitet sind; Trochammina
irregularis P. J.*). Cristellaria rotulata Lamcek., Bulimina variabilis
D'Orb., Frondicularia augusta Nils. sp., Flabellina elliptica Nils., Flabel-
lina. ornata Rss. Marginulina compressa D'Orb., Globigerina cretacea
D*Orb., Planorbulina (Discorbina) ammonoides Rss.
Ein anderer wesentlicher Unterschied zwischen den Foramini-
feren der Teplitzer und jenen der Priesener Schichten. beruht auch
in der Háufigkeit ihres Vorkommes, in dem Procentgehalte des Ge-
steines an Foraminiferen. In den Teplitzer Schichten machen sie
bis 909, in den Priesener Schichten hochstens 209. des Gesteines
aus; und mit diesem frapanten Unterschiede ist uns auch im zweifel-
haften Falle, wo uns gróssere Petrefacten fehlen, die Móglichkeit ge-
geben, mittels eines Důnschliffes sicher zu erkennen, welche Schichte
uns vorliegt.
1) Diese Form gehěrt zwischen die perforatia, wie ich mich davon an zahl-
reichen Důnnschliffen úberzeugt habe. Durchmesser der Poren 0.006—0.003 mm.
Nro. 3.
Bemerkungen ber die Iteration linearer homogener
Differentialgleichungen.
(Auszug aus einem an Herrn M. Lerch gerichteten Briefe.)
Von A. Gutzmer in Berlin.
(Vorgelegt am 20. November 1891.)
„Die Iteration linearer homogener Diferentialgleichungen, zu der
ich von der Betrachtung der Potentiale hoherer Ordnung gefůhrt
wurde "), ist als die Composition einer linearen Differentialgleichung
mit sich selbst aufzufassen, ein Fall, den Brassinne“) bei seinen
Betrachtungen úber die Composition linearer Differentialgleichungen
ausgeschlossen hat, und der auch sonst nicht behandelt worden zu
sein scheint. Brassinne betrachtet a. a. O. an Stelle des ausge-
schlossenen Falles die Composition einer Differentialgleichung mit
derjenigen, welcher die mit den successiven Potenzen der unabhán-
gigen Variabeln multiplicirten Integrale der ersten Gleichung genůgen.
Diese Betrachtune ist auch von Herm Kónigsberger?) úber-
nommen worden, welcher die Integrale dieser Art als „vielfache Ló-
sungen“ bezeichnet. Componirt man einen linearén homogenen Diffe-
rentialausdruck m-ter Ordnung Y, mit einem solchen »-ter Ordnung
Y,, so ist bekannt und leicht zu sehen, das Y,Y, von Y,Y, verschie-
den ist. Dieser Umstand fállt fort, sobald beide Differentialausdrůcke
einander gleich sind, d. h. bei der Iteration.
Wird nun der Differentialausdruck
Y=PYyY"--my"7D T pry
!) Journal de Mathématigues, 4ěme série, t. VI, 1890. Jornal de Sciencias
Mathematicas e Astronomicas, t. X, 1890.
2) Sturm, Cours d'Analyse, t. II, Note III.
3) Lehrbuch der Theorie der Differentialeleichungen. S. 141 f.
A. Gutzmer: Úber die Iteration linearer homogener Differentialgleichungen. — 55
mit sich selbst componirt oder also iterirt, so erhált man einen Dif-
ferentialausdruck der Ordnune 2»:
Y=mMY% -p YY" T PpoY,
und es ist klar, dass die Gleichung Y,==0 befriedigt wird durch
das triviale Integral Y — 0, d. h. durch die Integrale der ursprůn€-
lichen Gleichung, und durch Y — X, wo X ein Integral der Gleichung
Y — 0 bedeutet.
Aus der letzten Gleichung ist ersichtlich, dass das Iterations-
resultat wesentlich verschieden ist, je nach der Form, die man der
Gleichung Y— 0 vor der Iteration giebt. Ist in der letzteren der
Coěfficient der hóchsten Ableitung gleich Eins, so ist dies auch in
der Gleichung Y, — 0 der Fall; ist aber jener Coefficient po nicht
gleich Eins, so nimmt die an Štelle von Y, — 0 tretende nicht homo-
gene Gleichung die Form
GD PÁŘE yo n aš Ao
y né k pad ba
an, aus der ersichtlich ist, dass das Iterationsresultat die verschie-
densten Werte annehmen kann, je nach der Wahl von po. Diesem
Coěfficienten kann man natůrlich durch Multiplication der Gleichung
Y — 0 mit einer beliebigen Function der unabhángigen Veránderlichen
jeden beliebigen Wert geben. Es liefert demnach die (ein- oder mehr-
malige) Iteration einer linearen homogenen Differentialeleichung eine
unendliche Mannigfaltigkeit von Differentialgleichungen, welche mit
der ursprůnglichen sámmtliche Integrale gemeinsam haben.
Ich fůge einige weitere, naheliegende Betrachtungen hinzu.
Zunáchst werde von der obigen Bemerkung eine Anwendung
auf die homogene lineare Differentialeleichung erster Ordnung ge-
macht,. Iterirt man die Differentialeleichung
(2) Po T- DY =,
so ergiebt sich die Gleichung zweiter Ordnung:
(2) PóY" T PolPo + 2p)y T (pí T PoP Jy = 0.
Wendet man nun auf (2) wieder die in der linken Seite von (1)
ausgedrůckte Operation an und fáhrt so fort, d. h. iterirt man (1)
56 A. Gutzmer
wiederholt, so erkennt man mittelst des Lagrange'schen Verfahrens ")
zur Bestimmung der Elemente eines Fundamentalsystems leicht fol-
genden Satz:
Ist eine lineare někam Differentialgleichung m-ter Ordnung
durch Iteration aus einer Differentialgleichung der Form (1) entstan-
den, 8o besitzt sie die Integrale
— Jr de dx da |*
WZ , Za 3 — 1
Po
=+[/ěj
Ymn— Ji Po
und umgekehrt.
Fůr den Fall, dass po — 1 ist, erhált man den bereits frůher
mitgeteilten Satz. 5)
Es werde nunmehr untersucht, wann eine vorgelegte Differential-
sleichung zweiter Ordnung :
(5) ně 2 i 0200
mit der aus (1) durch Iteration entstandenen Gleichung (2) iden-
tisch ist. ;
Aus den Bedingungen
[PoT-2P "
(4) a
P inobalAv ý
P :
ergiebt sich zunáchst:
(5) = nk,
und durch Einfihrung dieses Wertes in die zweite der Gleichungen
(4) erhált man zur Bestimmung von po die Differentialeleichung:
POV VĚ i )
BE + [2 —$-4)=0
1) Fuchs, Journal fůr Mathematik, Bd. 66, p. 129.
*) Jornal de Sciencias Mathematicas, 1. c., p. 9.
Úber die Iteration linearer homogener Differentialgleichungen. 5T
Durch die Substitution
Do — U
verwandelt sich diese Gleichung in die lineare homogene Differential-
gleichung:
d*u Jodas étos
(6) + |b— g4—74)n=0.
Die Gleichung (6) aber stimmt, wie man sofort erkennt, mit
derjenigen úberein, welche man aus (3) mittelst der zur Beseitigung
des zweiten Gliedes dienenden Substitution
1
= ZB u
erhált.
Ist also 3 ein Integral von (3), so folgt
ly? „ef ud
und demnach aus (5)
m=—m
Wie ersichtlich, ergeben sich also fůr g, und g, gar keine Be-
schránkungen, und wir kónnen daher den Satz aussprechen:
Jede beliebige lineare homogene Differentialeleichune zweiter
Ordnung kann als Iteration einer linearen homogenen Differential-
gleichung erster Ordnung darcestellt werden.
Mann erkennt leicht (z. B. durch Coěfficientenabzáhlung), dass
diese Eigenschaft, welche noch nicht bemerkt worden zu sein scheint,
auf Gleichungen zweiter Ordnung beschránkt ist. Fůr Gleichungen
hoherer Ordnung ergeben sich, wenn sie Iterationen von Gleichungen
niederer Ordnung sein sollen, stets Bedingungen zwischen den Cočěffi-
cienten. Soll z. B. eine Differentialeleichune dritter Ordnung mit der
aus (1) durch zweimalice Iteration hervorgehenden Gleichung úber-
einstimmen, so ergiebt sich u. a., schon wegen der Reductibilitát der
letzteren, dass die Laguerre'sche Invariante I identisch verschwinden
muss.)
Da nun die Differentialgleichung zweiter Ordnung (3) sich als
Iteration der Gleichung (1) auffassen lásst, so miissen ihre Integrale
nach obigem die Form
1) Comptes Rendus, t. 88, p. 116—119, 224—227. (1879.)
58 A. Gútzmer
DM Dm
m 2 o
Po
besitzen. Fůhrt man nun die fůr po und p, oben ermittelten Aus-
drůcke hier ein, so erhált man in neuer Herleitung das bekannte
Resultat:
PM
Y—1 4—1. PKS)
worin 9, wie oben angegeben, ein particuláres Integral der Differen-
tialgleichung (3) ist.
Betrachten wir nun neben einer linearen homogenen Differen-
tialeleichung n-ter Ordnung
(7) Y = py + py D4 py = 0
gleichzeitig die adjungirte Differentialgleichung derselben
(8) Y = (PW — (pWy87D E.. (py — 0,
so ergiebt sich aus dem von den Herren Frobenius und Thomé gleich-
zeitig gefundenen und von ersterem als Reciprocitátssatz adjungirter
Differentialausdrůcke bezeichneten Theorem unmittelbar der Satz:
Die Iterationen einer Differentialeleichung und ihrer Adjungirten
stehen zu einander im Verháltniss adjungirter Differentialgleichungen.
Sind nun v und y Integrale von (7) resp. (8), und bestimmt man 7
vermittelst der Gleichung
=
so besteht bekanntlich zwischen y und 4 die Beziehung, dass
vm ky +" -= aiv — y"—DyC—D — (C
ist, wo Ceine Constante bedeutet. Wendet man dies auf die iterirten
Gleichungen an, und bedeuten 4, W Integrale der Kk-mal iterirten
Gleichungen (7) bezw. (8), welche also von der Ordnung kn sind,
bestimmt man ferner 9x durch die Gleichung
„bd 1) = z;
Úber din Iteration linearer homogener Differentialgleichungen. 59
so erhált man fůr die auf einander folgenden Werte von k(k = 0,1,2,...)
folgende Relationen:
vn +y yn" + od + y*—Dy*—D — C
na ad)
VT EV SE VES VE
Uk oko -000 CA
wo die Cz Constanten bedeuten. Aus diesen Beziehungen werden sich
noch weitere Eigenschaften herleiten lassen, auf welche ich vielleicht
noch spáter zurůckkommen werde. Ich wollte Ihnen, wie bemerkt,
heute nur einige sich unmittelbar darbietende Folgerungen ber die
Iteration linearer homogener Differentialeleichungen mitteilen.“
4.
Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim.
Von Dr. Alfred Slavík in Prag.
(Vorgelest den 4. Dezember 1891).
Iu den heurigen Sommermonaten hatte ich Gelegenheit die zu-
erst von Prof. Krejčí und spáter von R. Helmhacker erwáhnten
Ablagerungen der Permischen Formation in der Náhe von Vlašim
etwas náher zu besichtigcen. Da ůúber ihre Ausbreitung und Lagerung
bisher nur důrftige Nachrichten veroffentlicht wurden, die ich in
mancher Hinsicht ergánzen kann, so werde ich in Folgendem auch
einen kurzen Abriss des bisher bekannten voranschicken.
Im J. 1868 veróffentlichte Krejčí in den Verhandlungcen der
k. k. geol. Reichsanstalt p. 239 eine kurze Notiz von einem in der
Permischen Formation angelesten Kohlenschurf mit einem 12—14
Zoll máchtigen Kohlenfiótz, welches in Schieferthonen eingelagert ist,
die von rothem Sandstein eingeschlossen werden. Diese stehen bei
den Dórfern Nesperská Lhota, Chobot u. Čelivo an. In den Schiefer-
thonen fanden sich Schuppen von ganoiden Fischen und Koprolithen.
Krejčí betrachtet diese Ablagerung als zn einer Reihe isolirter
Permischer Inseln gehórend, welche ehemals einen zusammenhángenden
vom Schwarz-Kosteletzer Becken nach Sůden gerichteten Streifen
bilden sollten. Zu dieser Reihe záhlt er noch die Permischen Ab-
lacerungen bei Divischau, Chejnov und das kleine Kohlenbecken bei
Budweis, die auf der geologischen Karte der Reichsanstalt bereits
angegeben sind.
R. Helmhacker hat in den Fragmenten mineralogisch-geogno-
stischen Inhaltes, die seiner Geognostischen Beschreibung eines Theiles
der Gegend zwischen Benešov und der Sázava (Archiv fůr die natur-
wissenschaftliche Landesdurchforschune von Bóhmen II. Bd. I. Theij
1877) angehánst sind, unter Nr. 4 pag. 440, eine ausfůhrlichere Notiz
publicirt, aus der aber deutlich zu ersehen ist, dass er die Ablage-
Alfred Slavík: Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim. — 61
rung nicht an Ort und Stelle untersucht hat, sondern nur von dem
Besitzer des Kohlenschurfes Sandstůcke des Gesteins und Fossilien-
reste nebst einigen Daten úber den Kohlenschurf selbst bekam, denn
es wird úber die localen Verháltnisse nichts berichtet.
Das Liesende des Kohlenflótzes bildet nach Helmhacker
ein grauer Sandstein mit zerstreuten weissen Glimmerschůppchen,
der in máchtigen Schichten entwickelt, hochst unvollkommen schiefrig
ist und Reste von Spongilopsis dyadica enthált.
Das Kohlenflótz ist sehr rein, fállt schwach ein, und besitzt
eine pechschwarze, nicht abfárbende, in cubische oder prismatische
Stůcke zerfallende, sehr reine und stark clánzende Sandkohle, die
bei der Verbrennung 31648 Kalorien entwickelt, 79:76%/, Kohlen-
stoff, 6:799/, Asche enthált und 79'62%/, Coaks gibt.
Das Hangende der Kohle besteht aus schwarzen oder dunkel-
grauen, feinen, diinngeschichteten, schiefrigen Schieferthonen mit
zahlreichen aber schlecht erhaltenen Pflanzenabdrůcken und den
frůher erwáhnten Fischschuppen.
Nach oben zu werden die Schieferthóne lichter, weniger schiefrig
und etwas sandig. In denselben ist eine Šchichte orauen, lettigen
Schieferthones eingelagert.
Helmhacker hat an Pflanzenabdrůcken folgende bestimmt:
Spongilopsts dyadica Gein., Sphenopteris Naumanní Gutb., Cyatheites
arborescens Schloth., Cordaites sp., Cardiocarpon ovbiculare Ett. Aus
den beigeschlossenen Tabellen iiber Bohmische und Máhrische Fund-
orte der Perm- und Šteinkohlenformation ersieht man, dass diese
Abdrůcke in der Perm-Formation des nordostlichen Bóhmen, im
Budweiser Becken und im Rosic-Oslavaner Permischen Zuge vertreten
sind, die letzten drei Arten auch in vielen Fundorten der Steinkohlen-
formation.
Eingeschlossen wird das Kohlenflótz sammt den begleitenden
Schieferthonen von grauen und rothbraunen Sandsteinen, die von den
in den genannten Gecgenden Bohmens und Máhrens anstehenden nicht
zu unterscheiden sind.
Prof. Krejčí fiihrt in seiner Geologie 1877 p. 597 das kleine
Becken bei Nesperská Lhota nebst den von Helmhacker bestimmten
Pianzenabdrůcken an und reiht dasselbe in die unterste (Šemiler)
Stufe der Permischen Formation ein. Zu den frůher erwáhnten Ueber-
resten der Permformation im sůdlichen Bóhmen erwáhnt er noch
Psaronien, die im Alluvium bei Milevsko vorkommen, und moglicher-
weise auch Stiůcké von versteinertem Holze, die bei Wittingau ge-
62 Alíred Slavík
funden wurden. Auf Seite 592 wiederholt er seine Ansicht, dass alle
diese Ueberreste im sůdlichen Bóhmen ebenfalls einen zusammen-
hángenden Zug gebildet haben.
Andere Berichte sind mir úber dieses Becken nicht bekannt
geworden. Ich werde demnach in Folgendem meine eigenen Betrach-
tungen anfůhren.
Das Becken von Nesperská Lhota ist nicht so klein, wie es
nach den bisher bekannten Notizen scheinen kónnte. Es zieht sich
nach Norden gegen den Kladina-Wald zu und wird durch seinen
Hóhenzug wie durch einen Auerriegel von einem noch weiter nordlich
gelegenen, beinahe dreimal so grossen Permischen Becken getrennt,
dessen nordlichste Grenze das Dorf Chotěschan beinahe erreicht.
Man muss deshalb zwei Becken unterscheiden, von denen ich das
sůdlichere als Becken von Chobot und das nordlichere als Becken
vou Městečko bezeichnen will.
Die óstliche Grenze des Beckens von Chobot zieht sich von
der Mitte des Dorfes Nesperská Lhota lángs des Weges, welcher
von demselben in den Kladina-Wald fůhrt, gegen Norden biegt sie
am Saume des Waldes von diesem Wege etwas nach Westen ab nnd
umschreibt im Walde selbst eine breite Zunge, deren nordlichste
Reste in einem verlassenen Steinbruche etwa 500 m vom Saume des
Waldes entfernt als rothe Sandsteine anstehen. Seine westliche Grenze
ist in dem dichtbewachsenen Kladina-Walde und dem angrenzenden
Reviere nicht genau zu unterscheiden, man bemerkt aber doch, dass
sie in einer gegen Westen gerichteten Ausbuchtung bei der Wald-
spitze U Šraňku aus dem Walde heraustritt und sich am Fusse der
Gneusshóhen, die nordóostlich vom Dorfe Čelivo emporragen, aus-
breitet; von dem Feldwege, der von Čelivo nach Nesperská Lhota
fůhrt, bildet sie dann einen grossen Bogen und zieht sich lángst der
Anhohen sůdlich von Chobot in nordwestlicher Richtung nach Ne-
sperská Lhota zurůck. Das ganze Becken ist also von niedrigen An-
-hohen begrenzt, und scheint nur nordlich von Nesp. Lhota gečffnet
gewesen zu sein, gegen Čelivo hin ist es nicht ausgebreitet. ©
Rothe Sandsteine sieht man mit Ausnahme des bereits erwáhnten
Steinbruches nur in einigen Hohlwegen schwach austehend, aber der
rothsefárbte Boden und verstreute Reste des verwitterten Sandsteines ©
lassen keinen Zweifel ber seine Ausdehnung zu. Die Lánge des
Beckens von Sůd nach Nord betrágt etwa 1:8 Zm, seine grósste Breite
1:1 km. Es ist demnach beinahe so gross, wie das Becken von Divi-
schau. Der von Krejčí und Helmhacker erwáhnte Kohlenschurf
o E 5
p o v B o E S oc
Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim. 63
befindet sich nahe der sůdlichen Grenze des Beckens und wurde
beinahe am Ausbisse der Kohle angelegt. Die Kohle soll nach Aus-
sage der Dorfinsassen daselbst in einer Tiefe von etwa 10 m ange-
schůrft worden sein. (Gegenwártig ist dieser Kohlenschurf verlassen
und ein neuer ist etwa 100 m weiter gegen die Mitte des Beckens
augelest worden. Hier wurde die Kohle erst in 30 m erreicht und
das Kohlenfiótz soll etwa 1 m") stark sein. Leider war es derzeit
wegen Mangel an grósseren Fórdermaschinen von Wasser ersáuft und
konnte deshalb nicht angefahren werden. Das Liegende, sowie das
Hangende der Kohle ist genau so beschaffen, wie es Helmhacker
beschrieben hat. Unter den zahlreichen Pflanzenfragmenten, die in
den Schieferthonen eingeschlossen sind, findet man aber keine an-
deren Formen, als diejenigen, die vom alten Kohlenschurfe bereits
bestimmt wurden. Aus dem Vergleiche des Profiles der beiden
Schurfe ist aber deutlich zu ersehen, dass das Kohlenflótz schwach
einfállt und gegen die Mitte des Beckens sich verstárkt.
Das zweite permische Becken, dessen Fláchenausmass 2'/,mal
so gross ist, wie dasjenige des Beckens von Chobot, hat im ganzen
eine rechteckige Form und reicht mit séiner sůdlichen Grenze ein
wenig in den nordlichen Theil des Kladina-Waldes. Diese Grenze
streicht in einem sehr flachen Bogen von West gegen Ost bis zu
dem Bóhenzuge, lángs dessen die Aerarial-Strasse Wlaschim-Beneschau
láuft. Hier biest dié Grenze plótzlich gegen Nordeu um und geht
in sůdnordlicher Richtung an dem Hegerhaus Baba vorůber, setzt
bei der Smikover Můhle úber die Aerialstrasse und zieht sich dann,
demselben Hohenzuge folgend, an dem Kojetitzer Meyerhof vorůber
bis nach Pařezí. Dort wird die Grenze von dem Chotěšaner Hóhen-
zuge nach Nordosten abgelenkt und zieht sich in einer schwach ge-
wellten Linie bis nahe gegen Chotěšan zu, náhert sich dann nach
einer Umbiegung der Aerarialstrasse, geht in einem concaven Bogen
úber dieselbe nach Sůden zu, beschreibt westlich von Městečko einen
schwach concaven Bogen und zieht dann weiter gegen Siiden am
Fusse der Anhčhe Veselka und am Věžníker Meyerhofe vorbei, um
in kleiner Entfernung von dem Meyerhofe die sůdliche Grenze
zu erreichen.
Das ganze Becken hat die Richtung von Nord nach Sůd. Seine
) Nach neuesten mir soeben zugekommenen Nachrichten wird an dem
Schurfe neuerdings gearbeitet und es soll das Kohlenflótz sammt den Zwischen-
mitteln eine Máchtigkeit von 2 Meteru haben.
64 Alfred Slavík
Lánge betrást in nordsůdlicher Richtung 29 km., seine Breite 1:15 km.
Wie das Becken von Chobot; so ruht auch dieses auf einer Gneuss-
unterlage, erreicht aber mit seiner áussersten nordlichen Spitze die
Grenze des Granitzuges bei Chotěšan. Von allen Seiten wird es
durch Hóhenzige abgeschlossen, die sích 50—70 m. ůúber sein
Niveau erheben. :
Seine Schichten scheinen nicht máchtig zu sein, Wenigstens
sieht man an seiner óstlichen Grenze, bei der Schleusse des Smi-
kover Teiches in einer Tiefe von cca. 8 m. unter dem rothen Sand-
steine Granit anstehen. An dieser Stelle wird demnach das Liegende
von einer Granitinsel gebildet,. welche wohl, wie es bei kleinen
Graniteruptionen in der Regel der Fall ist, úber den Gneuss um etwas
hervorragte. Desshalb darf man die geringe Máchtigkeit der per-
mischen Schichten an dieser Stelle nicht als Maasstab fůr das ganze
Becken annehmen. Leider sind die Schichten nur an wenigen Stellen
und nur in geringer Tiefe entblósst, so dass man ber ihre Máchtic-
keit nirgends einen genigenden Anfschluss findet.
Das herrschende Gestein ist zu oberst derselbe braunrothe
Sandstein, wie im Becken von Chobot. Durch zahlreiche Bohrungen,
die ich wegen pedologischer Untersuchung des Bodens bis zu einer
Tiefe von 3—4 m. angestellt habe, ist erwiesen worden, dass im
sůdlichen Theile in einer Tiefe von 2—3 m. dieselben grauen, glimmer-
reichen, schiefrigen Schieferthone vorkommen, wie bei Chobot. Auch
findet man stellenweise einen grau grůnlichen, lettigen Schieferthon.
Die oberen Schichten sind offenbar durch Verwitterung des rothen
Bandsteines entstanden, denn der Boden ist zumeist roth gefárbt und
man findet auch verstreute Stůcke von grauem oder rothem Sand-
stein darin.
Die geognostischen Verháltnisse sind demnach ganz hnlich,
wie im Becken von Chobot. Deshalb nehme ich auch keinen An-
stand, die Schichten daselbst zur untersten (Šemiler) Stufe der bóh-
mischen Permformation einzureihen, so wie es Krejčí fir das Becken
von Chobot gethan hat, trotzdem man hier bisher keine Pflanzenab-
drůcke gefunden hat. Zudem sind in einem Hohlwege, welcher
nordlich von Městečko zu der Beneschauer Aerarialstrasse fiůhrt,
ziemlich máchtige Schichten von grobem, rothbraunem Conglomerate
anstehend, welchen diejenigen der Semiler Stufe im nordostlichen
Bóhmen zum Verwechseln áhnlich sehen.
Nach den wenigen Aufschlissen des Gesteins scheinen die
Schichten in der Mitte des Beckens horizontal zu liegen und an den
:
|
|
;
j
Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim. 65
Seiten mássig gehoben zu sein. Dieselben fallen regelmássig gegen
die Mitte des Beckens etwas ein.
Ob ein Kohlenflótz in diesem Becken gofunden werden kónnte,
ist nach den wenigen Merkmalen schwer zu bestimmen. Jedenfalls
wůrde es mit gróserer Sicherheit in der sůdlichen Hálfte zu suchen
sein, weil hier wenigstens dié hangenden Schleferthone constatirt
wurden.
Ebenso lásst sich der Umstand nicht mit Sicherheit entscheiden,
ob beide Becken vor Zeiten zusammenhiengen. Wohl ist es aber
hóchst wahrscheinlich, dass beide Becken selbststándig waren, weil
die Lagerung der Schichten in beiden eine synklinale ist und weil
sich in keinem von beiden die Schichten úber das Niveau von 400 m.
erheben, wogegen der Auerriegel des Kladina-Waldes die Hóhe von
457 m. erreicht. Es hátten also die Schichten zur Zeit ihrer Ab-
lagerung diese Hóhe erreichen můssen, dann můssten aber beide
Becken Spuren von einer ehemals grósseren Ausdehnunc zeigen, oder
hátte dieser Anerriegel sich spáter erheben missen, Was man nach
der Lagerung seiner Gneussschichten anzunehmen keinen Grund hat.
Auf der Hohe des Kladina-Waldes findet man ůúberdiess nicht die
geringste Spur einer ehemaligen Bedeckung mit permischen Ab-
lagerungen. :
Wenn man ferner die physikalen Verháltnisse der Ablagerungen
in Erwágung zieht, welche sich bei einem jeden See bilden, in den
ein Fluss einmindet, dass námlich das gróbste Materiale nahe der
Můndung des Flusses abgelagert wird, wogegen der feine Schlick in
seine Mitte oder bis zum entgegencesetzten Ende des Beckens vom
Wasser transportirt werden kann und da sich niederschláct, so kann
man, natůrlich nur unter Wahrung der Wahrscheinlichkeit, in beiden
Becken die Einmindung des ehemaligen Wasserlaufes, der das meiste
Materiale fůr die Ablagerungen gebracht hatte, nicht schwer be-
stimmen. Diese Einmůndune befindet sich im Becken von Chobot
bei Nesperská Lhota, im Becken von Městečko nordlich von diesem
Orte in der Einbuchtung, wo die groben Conglomerate anstehen.
Beide Becken haben also getrennte Wasserláufe, von denen sie
gespeist wurden. Obwohl dieses kein Beweis fůr die Selbststándickeit
der beiden Becken ist, so wird wenigstens die Móglichkeit einer
solchen dadurch nachgewiesen.
Mit Růcksicht auf das bisher Angefůhrte kann ich der Ansicht
des Prof. Krejčí, dass alle Becken im sůdlichen Boóhmen einen ehe-
mals zusammenhángenden Zug gebildet haben, in dem sie eine Thal-
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 5
66 | Alfred Slavík: Die Ablagerungen der Permischen Formation bei Vlašim.
furche ausfiillten, welche vom Schwarz-Kosteletzer Becken ausgehen
sollte, keinen úberzeigenden Umstand abgewinnen. Vielmehr spricht
Vieles gegen diese Ansicht.
Es ist schon auffallend genug, dass im Schwarz-Kosteletzer
Becken keine Andeutung von einer in dasselbe einmůndenden, mit
permischen Ablagerungen ausgefůllten Thalfurche gefunden wird. Viel-
mehr ist dieses Becken von dem durch den Sazavafluss guer durch-
schnittenen Granitplateau gegen Sůden scharf begrenzt. Eine solche
Thalfurche můsste in ihrem weiteren Verlaufe, wenn auch ihre Ab-
lagerungen verschwemmt wáren, in dem alten Urgebirgsterrain,
welches hauptsáchlich von Granit und Gneuss gebildet wird, selbst
nach einer starken Erosion des dieselbe umgebenden Gesteins dennoch
Spuren hinterlassen haben, die man im Terrain thatsáchlich nicht
findet. In dieser Thalfurche, die nach der Ausdehnung aller im sůd-
lichen Bóhmen bisher bekannten Becken eine Breite von cca. 2 km.
gehabt hátte, miisste man natůrlicherweise eher eine Flussablagerung,
als Ablagerungen von stehendem Wasser vermuthen und diess stimmt
mit den natůrlichen Verháltnissen der einzelnen Becken, wie sie
z. B. bei den Becken von Chobot und Městečko beschrieben wurden,
nicht úberein. Endlich ist noch zu bemerken, dass die Úberreste
bei Milevsko (Můhlhausen) und bei Wittingau ausserhalb der die an-
deren ancefiihrten Becken verbindenden Linie liegen und deshalb der
supponierten Thalfurche nicht angehóren konnten.
Alle Verháltnisse sprechen demnach fůr die Ansicht, dass die
im sůdlichen Bohmen verstreuten Becken permischer Formation selbst-
stándig sind.
5.
O tak zvané Monocystis tenax Stein.
Drobný příspěvek k poznání parasitních flagellatů.
Napsal AI. Mrázek v Praze.
(Předloženo dne 18. prosince 1891.)
(8 2 dřevoryty.)
Již více než před dvěma roky poznal jsem z dutiny střevní
našich sladkovodních Cyclopidů zajímavého parasita a to ve velmi
hojném množství, takže jsem ho mohl po delší dobu dosti podrobně
sledovati a určitého poznání o povaze jeho nabýti. Na prvý pohled
ovšem parasit tento mohl by považován býti za nějakou gregarinu ze
skupiny Monocystideí, avšak bližší zkoumání, jež ukazuje přítomnosť
stažitelné vakuoly, červené skvrny pigmentové a i vytvořování bičíku,
poučuje nás v brzku o tom, že jest zde co činiti s flagellatem ze
skupiny Euglenoidina. Rozhlížeje se v literatuře příslušné, shledal
jsem, že sice již dříve přede mnou někteří autorové téhož parasita
u Cyclopidů, jakož i velice příbuzné formy u Rotatorií pozorovali, že
však jim buď úplně neznáma zůstala povaha parasita toho (Hudson
a Gosse), aneb jej vesměs za gregarinu považovali. Z té příčiny,
jakož i proto, že až dosud poměrně nečetny jsou známé případy
parasitismu flagellatů, nepovažuji za vhodné otáleti déle s publiko-
váním výsledků svého pozorování a to tím spíše, ježto asi sotva mi
se podaří v nejbližší době nějak je rozhojniti.
Prvým „pozorovatelem formy naší jest Stein“), jenž ji pod
jménem Monocystis tenax velmi obšírně a zcela případně popsal, a jak
již jméno naznačuje za gregarinu považoval. Zajímavo však jest, že
autor tento formu svoji přímo stotožnil s Proteus tenax O. F. Můlt.
1) Stein Fr.: Organismus der Infusionsthiere II., p. 6—8.
5*
68 AI. Mrázek
a Distigma tenax Ehrbg. Patrno z toho, že již Stein postřehl blízký
vztah své domnělé gregariny k některým flagellatům, ač ovšem tím se
dal svésti k pochybeným závěrkům. Bůtschli vysvětluje věc tu ná-
sledovně.*) „Manche langcestreckte Monocystideen verhalten sich
geissellosen Astasien und Verwandten so áhnlich, namentlich auch
hinsichtlich der ganz úbereinstimmenden peristaltischen Bewegungen,
dass bei oberfláchlicher Betrachtune eine Verwechslung leicht móglich
erscheint und Stein sich seiner Zeit fůr berechtigt hielt, den Proteus
tenax O. F. Můllers (= Astasia tenax) fůr eine zufállig aus ihrem
Wirthsthier ins umgebende Wasser gerathene Monocystis zu erkláren.“
Ovšem podlé toho, co jsme hned z předu o povaze tohoto parasita
Cyclopidů řekli, má se věc tato zrovna obráceně. Nutno však zde
vytknouti, že k podobným,. avšak ještě mylnějším náhledům než
Stein přišel již před tím Dujardin, jenž na základě zdánlivé
shody jím pozorované gregariny z Lumbrica s Proteus temax O. F.
Můller, gregarinu tu přímo jako Proteus tenax Duj. popsal a o Můlle-
rově formě se domníval, že jest to jen do vody se dostavší grega-
rina z Lumbrica*“). Stein, jenž zprvu pozoroval svoji Momocystis
tenax jen v exemplárech vymáčknutých z těla hostitele, klonil se
z počátku též k názoru Dujardinově, že jest to gregarina Lumbrica,
až později seznal, že jest mu co činiti s parasitem Copepodů.
Příčiny, ve kterých Stein kladl parasita Cyclopů ku grega-
rinám byly zajisté především parasitní jeho způsob života, jakož i ja-
kási skutečně nepopíratelná zevní shoda s Momocystis agilis St. neb
M. Dujardiniů St., a z těchže příčin i Rehberg“), jenž druhý po
Steinovi pozoroval parasita tohoto, považoval jej za gregarinu, ač-
koliv shledal bezpečně přítomnost vakuoly stažitelné, intensivně ze-
lené prý zbarvení, jakož i od gregarin zcela odchylný způsob vývoje
(jenž ovšem však spočívá jen na úplně nedostatečných pozorováních
tohoto autora). Rehberc, jemuž zůstala neznámou práce Šteinova,
popsal parasita Cyclopů jako nový rod gregarin Lagenella mobilis *)
a zařadil jej mezi rody Dufouria Schn. a Urospora Schn.
1) Bronn, Protozoa, str. 807.
2) Dujardin: Sur les Infusoires appelés Protées. Ann. d. scienc. natur. II.
Sér. T. IV. 1835. p. 352, PI. 10. A—C.
s) Rehberg H.: Eine neue Gregarine Lagenella mobilis n. g. n. sp. Abh.
herausg. v. nat. Ver. zu Bremen. VII. Band I. Hft. p. 68. Taf. IV. ig. 9—13. 1880.
4) Na to, že jest Rehbergova Lagenella mobilis identickou s Monocystis
tenax St. ukázal Bůtschli v Bronnu, Protozoa str. 518.
O tak zvané Monocystis tenax Stein. 69
Nejnověji pozoroval Monocystis tenax St. Schmeil *), jenž však
se jen prostě o této „gregarině“ zmiňuje a nic bližšího o organisaci
její nepodává.
Pokud již dle dosavadních zpráv posouditi možno, jest parasit
náš mezi Cyclopidy sladkovodními velice rozšířen. Stein nalezl jej
původně v Cyclopech z okolí pražského, Rehberg v okolí Brém
a Jeny, Schmeil v okolí Halle n. S. Já sám nalezl jej poprvé
r. 1889 v Cyclopech z důlních vod 10. obzoru důlu Angustova v Pří-
brami (v podzemní hloubce as 400 m.), tedy na stanovisku biologicky
velice zajímavém, později pak na přečetných jiných místech, téměř
všude, kdekolivěk jsem bedlivěji faunu Copepodů sledoval, takže
mohu tvrditi, že jest u nás velmi hojně rozšířen. Ovšem množství,
v jakém jest přítomen, není vždy stejné a značně kolísá, možno že
následkem různých dob ročních,
Sídlem jeho jest střevní dutina Cyclopů. Podlé Rehberga sice
nacházejí se prý i v dutině tělní, avšak já sám jsem nikdy případu
takového nepozoroval, ačkoliv jsem velmi pečlivě o věci té pátral.
Jest ostatně těžko si vysvětliti, jakým způsobem by parasité tito do
dutiny tělní se mohli dostati, že by se to mohlo státi přímým pro-
vrtáním stěny střevní, zdá se mi nepravděpodobným. Možno proto,
že zpráva ta spočívá na omylu, způsobeném pozorováním na smáčknu-
tím poškozených Cyclopech, kdež ovšem sekundárně mechanicky
mohli parasité ti vniknouti do dutiny tělní. Počet exemplárů žijících
v jediném Cyclopu jest velmi kolísavý, mnohdy však poměrně velmi
značný, takže střevo jest téměř naplněno parasity těmito. Pozoroval
pak jsem je v Cyclopech všech možných stupňů vývoje, ano i v mladých
stadiích naupliových a to již dosti četně i již poněkud odrostlejší
exempláry, takže infekce může se díti velmi záhy, což jest důležito
vzhledem k pokusům Rehbergovým, jenž hleděl krmením zjistiti vývoj
své Lagenelly.
Velikosť parasita tohoto, pokud jsem shledal, byla celkem as od
0035 do 0:086 mm., avšak nalézáme pořídku i exempláry daleko
větší, jaké též uvádí Rehberg, jenž udává velikost na 0.102 až
0:163 mm. Avšak veškerá individua, ať jsou již velikosti jakékoliv,
jeví stejný tvar a zejména zcela stejný pohyb. Velmi zřídka nachá-
!)0.Schmeil: Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser- Copepoden Deutsch-
lands. Halle. 1891. str. 19.
10
AL Mrázek
zíme exempláry v klidu, a to jen u mladších individuí, jichž plasma
nechová ještě mnoho chromatoforů, takže lze u nich lépe vystihnouti
Obr. I. Seib. VII. im, oc. 3.
organisaci. (Viz obr. 1.) Tvar těla jest u tako-
výchto exemplářů vřeténkovitý, v zadu více
zašpičatělý, kdežto přída jest otupěná. Na
přídě vždy dá se pozorovati jemný zářez,
odpovídající otvoru ústnímu. Dále zde mo-
žno pozorovati stažitelnou vakuolu a na basi
její červenou skvrnu pigmentovon. Jádro jest
vždy zřetelné u takovýchto exemplárů, ježto
není zakryto chromatofory, jichž zde není
příliš mnoho vyvinuto. Avšak takovéto exem-
pláře zastihnouti podaří se nám málokdy,
většina jich nalézá se v ustavičném peristal-
tickém pohybu, jímž dosti rychle se pohybují
v dutině střevní svého hostitele. Pohyb tento, jenž jeví se i dlouhý
čas po vypuzení parasitů těchto do vody, popsán byl již výtečně
Steinem a později i Rehbergem, takže bylo by se nám spokojiti jen
prostým opakováním jich slov, kdybychom chtěli znovu popsati pohyb
ten, jenž ostatně jest vůbec karakteristickým pro EBugleny a Astasie
mnohé a mimo to možno si uči-
niti jasnou představu o něm z při-
pojeného vyobrazení.
(Obr. 2. a) Obsah těla jest
u takovýchto exemplárů naplněn
lesklými tělísky chromatoforovými
a to tím více, čím jsou exempláry
větší a starší. Tím ovšem jest
valně stíženo poznání přítomnosti
červené skvrny pigmentové, a
možno si tím vysvětliti, že unikla
pozornosti dřívějších autorů. Avšak
vakuola stažitelná jest vždy zcela
zřetelná, ano ukazuje zřetelně slo-
Obr. 2. Zeiss. D. oc, 3. žitější poměry, jaké vůbec nověji
zjištěny pro skupinu Englenoidtnat
Není totiž jednoduchá, nýbrž dvojitá, a vlastní funkce stažitelné va-
kuoly připadá části zadní, kdežto přední slouží jen za jakýsi reser-
voir. Souvislost tohoto s jícnem a vyprazdňování jeho tímto, nemohl
jsem pro pohyblivost zvířete zjistiti. Tuto stažitelnou vakuolu pozo-
|
7 S P
O tak zvané Monocystis tenax Stein. 71
roval již Stein a zejména pak Rehberco s určitostí udává staži-
telnosť jím pozorované vakuoly, takže nepochopuji, proč Bůtschli
o správnosti tohoto udání pochyboval. *) Když již mluvíme o stažitelné
vakuole, musíme se zmíniti o zvláštním zjevu, o němž se zmiňuje
jak Stein, tak Rehbero. Prvý autor pozoroval na přídě těla před
stažitelnou bublinou dva černé body neb zrnka, jimž však nepřikládal
zvláštního fysiologického významu, jež však uváděl jako mocný důvod
k uznání identičnosti svojí Monocystis tenax s Distigma tenax Ehbg.
Rehberg popisuje zjev ten následovně: „.... beim regelmássigen
Bewegen des Grecgarine sobald die contractite Blase auftritt, sich an
der Spitze des Růssels zwischen der Cuticula und der contractilen
Blase stets zwei, be? unregelměisstgen Bewegungen auch mehrere Proto-
plasmakliimpchen úinden, die sehr wahrscheinlich schon irgend welche
Funktion zu verrichten haben.“ Zajisté jednalo-li by se zde skutečně
o zvláštní útvary, byl by úplně správný názor Steinův a měli bychom
zde tytéž útvary, jež popsány jsou u rodu Astasta, avšak pokud jsem
mohl dle svých pozorování posouditi, nezdá mi se věc tato býti
úplně zajištěna, i není vyloučena možnosť, že jsou to poněkud větší
zrnka protoplasmová, čemuž by nasvědčovalo, že počet jich není
určitý, nýbrž dle souhlasných pozorování Rehbergových s mými podlé
pohybu kolísá. U rodu Astasta útvary tyto dle Bůtschliho odpovídají
bezpigmentovým bodům očním, avšak v našem případě pak bychom
měli zřetelnou skvrnu pigmentovou a ještě tyto zvláštní útvary.)
Popsané živě se pohybující exempláry po umělém vymáčknutí
z těla Cyclopova pokračují dále ve vodě na pohled beze všeho vy-
| rušení velmi úsilně ve svých peristaltických pohybech a to dosti dlouho
což známo bylo i Steinovi. (Unter allen Monocystis-Arten ist Monoc.
tenax diejenige, welche am lingsten im Wassor lebendig bleibt und
sich darin wie in ihrem Elemente verhált.“ Vynikání parasitů děje
se však i za normálních poměrů byť i ne samovolně, pozorovalt jsem
1) Bronn, Protozoa str. 518. Anm. 2.: Nach des Abbildung macht mir der
helle Raum in dem sich bei der Bewegung růsselartig vorschiebenden Vorderende
dieser Monocystide, mehr den Eindruck einer Ansammlung hellen, kórnerfreien
Ectoplasmas. Die angebliche Contractilitát dieses hellen Raumes halte ich fůr
sehr zweifelhaft.
?) Že by snad Stein a Rehberg byli pozorovali skutečně parasitní
Astasii, čímž by se lehce vysvětlila okolnosť, že nepoznali skvrny pigmentové,
nezdá se nijak pravdě podobným, ježto ostatní udaje úplně se shodují a Stein
mimo to pozoroval formu svou v nejbližším okolí pražském, tedy bezpochyby
z nalezišť těchže jako já.
79 AL Mrázek
totiž častěji jak individua ocitnuvší se při prolézání dutiny střevní
až v konečníku uchvácena byla vyvrhovanými ven shluky výkalů
a ačkoli velice energickými pohyby snažila se stěnou konečníku
a shlukem výkalů uniknouti ve směru opáčném, přece obyčejně byla
na venek do vody vytlačena. Že pobyt ve vodě není příliš příhodným
parasitům těm, souditi možno z toho, že pravidelně po nějaké době
ustávají ponenáhlu v pohybu, stahují se, takže jsou pak v tvaru, jakýž
podává obr. 2. 0., posléze pak stáhnou se v neforemnou kuličku jen
nepatrné vlnivě amoeboidní pobyby jevící. Další osud těchto exem-
plářů nepodařilo mi se vyšetřiti, avšak sotva se asi v tomto stadiu
encystují. Několikráte však mohl jsem učiniti jiné pozorování. Vyniklá
do vody zvířata pokračovala nějakou chvíli ve svém peristaltickém
pohybu, najednou však ustala od tohoto, změnila poněkud svůj tvar
na více vřeténkovitý a počala prudce plovati pomocí bičíku, šťoubovitě
se při tom otáčejíce. Pro rychlosť, s jakou metabolický pohyb změnil
se v pohyb pomocí bičíku, zejména ježto jen ve velmi řídkých pří-
padech úkaz tento jsem pozoroval, nemohu bližší zprávy o tvoření se
bičíku podati, ale dle jiných udání podobných zdá se, že v tomto
případě bičík byl nově vytvořen. (Obr. 2. c.)
Podle toho co již bylo řečeno, s důstatek možno Si - učinit
pojem o pozorovaném parasitu Cyclopů i netřeba obšírněji vyvraceti
podivné vývody Rehbergovy o vývoji jeho Lagenelly. Experimenty
krmením, jimiž chtěl Rehbera dokázati, že z tak zvaných jeho
„Protoplasmaklůmpchen“ tvoří se nová individua, jsou naprosto po-
chybeny a i ostatní údaje Rehbergovy o dělení a t. d. spočívají
vesměs na nepřesných pozorováních. Rozmnožování našeho parasita
jest zajisté takové, jaké známe pro ostatní Eugelenoidy. Já sám po- —
zoroval jsem jednou v dutině střevní mrtvého Cyclopa hojně cyst,
jež obsahovaly vesměs typické tetrady, jelikož pak rozměry jich se
shodovaly s velikostí parasitů pozorovaných, neváhám zjev ten ve
spojení s nimi uvésti. Zárodky z cyst pak vyniklé patrně asi dostávají
se do vody a s potravou opět dostanou se do těla Cyclopidů, ©
Se stanoviska fysiologického jest zajímavo vyšetřiti, jaké změny
snad po případě v organisaci popsaného parasitního flagellata jsou
způsobeny životem cizopasným. Tělo celé vyplněno jest drobnými
tělísky, jež zajisté za chromatofory musíme považovati. Rehbergovi
bylo nápadným zelené zbarvení tělísek těchto: „Erwáhnenswerth
scheint mir die oft gemachte Beobachtung, dass aus álteren Indivi-
duen grůne Kórperchen, úber deren Deutung ich nicht sicher bin,
ausstrómen. Ich měchte dieselben fůr Chlorophylkorperchen halten
O tak zvané Monocystis tenax Stein. 73
von denen manche Individuen so sehr angefůllt sind, dass sie intensiv
grůn erscheinen.“ Já sice vždy mohl konstatovati jakési velmi bledé
zelenavé zabarvení, avšak nějaké intensivně zelené zbarvení nikdy
jsem nepozoroval. Ovšem jsou starší exempláry hojněji tělísky těmi
naplněny a téměř neprůhledny a temny, čímž by snad vysvětliti se
dalo udání Rehbergovo, avšak v zabarvení tělísek samých není žá-
dného rozdílu. Proti zeleným formám Euglenoidin volně žijících jest
však zbarvení to velmi nepatrné a mohla by se proto redukce ta
uvésti ve vztah se životem cizopasným. Avšak nutno při tom uvážiti,
že jest přítomna zcela intensivně červená skvrna pigmentová. Něko-
likráte jsem sice pozoroval exempláře z vod svrchních, kdež nebylo
ani stopy po skvrně pigmentové, jelikož však většina exemplářů vždy
jest opatřena skvrnou touto, těžko jest v těchto případech nedostatek
ten vysvětliti působením života cizopasného. V této otázce však
dvojnásobně zajímavy jsou exempláře našeho parasita z Cyclopů
z důlních vod. Zde přistupuje k životu parasitnímu ještě pobyt ve
tmách a to při stálých neměnících se zevních podmínkách biologic-
kých, takže by se měly jeviti tím intensivnější účinky toho na orga-
nisaci exemplářů těch, avšak tyto se naprosto nijak nelišily od exem-
plárů z Cyclopů vod svrchních. Patrno z toho, že dosud nemáme
dostatečných vědomostí v tomto směru, jež by nás oprávňovaly ku
konečnému úsudku. V témže smyslu vyjadřuje se i Bůtschli: „Bis
zu welchem: Grade das Gedeihen und die Existenz der gefárbten
Flagellaten an die Lichtwirkung geknůpft ist, lásst sich zur Zeit
noch nicht wohl beantworten, da es an Versuchen úber den Einfluss
langdauernder Verdunklung auf unsere Wesen sehr fehlt. Immerhin
scheint z. B. aus gewissen Experimenten von Klebs. an Euglena
viridis hervorzugehen, dass dieselbe wochenlang in vělliger Dunkelheit
beweglich bleibt und wohl auch sicher keine sichtliche Chlorophyl-
einbusse erleidet, wesshalb die Vermuthung nicht abzuweisen ist,
dass dieselbe sich auch wenneleich nur nothdůrftig in saprophy-
tischer Weise ernáhren kann, wenn dauernde Lichtentziehung sie
hierzu zwingt.“ Avšak právě opáčný příklad úplného vybiednutí
následkem pobytu ve tmách popisuje Moniez“) u variety od Fhacus
longicauda Duj. ze studní lillských, jež liší se od svrchozemské formy :
„par Vabsence du point oculiforme et de tente matiére colorante verte.
Il est probable gue cet intéressant Flagellate nm' est gu' une forme,
!) R. Moniez: Faune des eaux souterraines ete. str. 8. Extr. de la Revue
biolog. du Nord d. France Lillé 1889.
74 | AL Mrázek
réduite par le milieu, du Phacus des eaux de surface. Ce ne serait
pas la, toute fois, un fait isolé: ;notons, par exemple, gue nombre
d' Euglénacées (Euglena, Phacus, Trachelomonas) et des Volvocinées,
peuveut perdre leur chlorophyl et guelgefois leur tache oculaire
en S adaptant A des eaux putrides et en devenant saprophytes.“
Zbývá nám nyní pojednati o systematickém pestavení pozoro-
vaného parasita Cyclopidů. Především na první pohled jest jisto, že
jest zde co činiti s flagellatem ze skupiny Euglenoidina. Tím samým
ovšem již odpadá oprávněnost názvu Steinova Monocystis tenax a to
i pokud se týče označení specifického, ježto název ten předpokládá
identičnosť s Můllerovým Proteus tenax. Avšak nemůžeme a nesmíme
ani užíti názvu Lagenella mobilis, jejž Rehberg zavedl a to jednak
již proto, abychom se vyhnuli zmatku v nomenklatuře, ježto název
Lagenella právě v čeledi Euglenid již dávno od Ehrenberga byl za-
veden, jednak proto, že jest nepochybno, že druh náš dá se zařaditi
do některého z popsaných již rodů skupiny Euglenotďdina. Ovšem
bližší určení toho poskytuje dosud značných obtíží, ježto zejména
nemohl jsem S naprostou bezpečností zjistiti, zdali přítomen jest
jediný bičík pouze. Avšak nejpravděpodobnějším zdá se, že jedná se
zde o příslušníka vlastního rodu Euglena. Ovšem jeli generické určení
pochybno, jest i specifické nejisto, kdež mimo to přistupuje ješté jiná
otázka, zdali totiž jest přítomná, řekněme zkrátka, Euglena tvorem
čistě parasitickým neb zdali by nemohly to býti pouze parasitně žijící
exempláře známých již volně žijících forem. Otázka tato není podnes
u nečetných poměrně forem flagellatů, jež známy jsou jako parasité
bezpečně rozřešena, ačkoliv Bůtschli se domnívá, že by tato po-
slední okolnosť při povaze flagellatů nebyla právě zcela pravdě nepo-
dobnou. Avšak v našem specielním připadě přesvědčen jsem o druhové
samostatnosti popsaného parasita. Nutno totiž uvážiti, že jest parasit
tento v Cyclopech sladkovodních velice rozšířen, příliš rozšířen, abychom
mohli vzhledem k tomu přijímati, že jest to jen sekundarní zjev, a dále
kdyby tomu tak bylo, zajisté musili bychom ve vodě a v hlenu v ná-
dobách, kde hojně infikovaných Cyclopů chováme, nalézti hojně volně
žijících individuí, čemuž však nikterak tak není. Mimo to musí býti
nápadným, že ve střevní dutině Cyclopidů (nehledě ovšem k menším
formám flagellatům, jež jsem též v několika formách shledal a jichž
genetické vztahy jsou zcela nejisté) nalézáme jen stále typicky stejné
exempláře Steinovy Monocystis tenax, ačkoliv mezi hlenem nádoby,
O tak zvané Monocystis tenax Stein. 15
v níž Cyclopidy ty přechováváme, nalézáme mnohdy četné formy Eu-
glenoidin z rodů Euglena, Phacus, Trachelomonas, Zygoselmis, Hetero-
nema a t. d. Při všežravosti Cyclopů jest zřejmo, že stejně snadno
mohou se dostati zárodky všech těchto forem do jich dutiny střevní
a přece zde nenalézáme různých zástupců těchto rodů, nýbrž jen
vždy jednu a tutéž formu. Proto jsem přesvědčen o specifické samo-
statnosti popsaného parasita Cyclopidů i chci jej nazývati Buglena (?)
parasitica mihi, k čemuž podotýkám, že definitivní určení musí pone-
cháno býti dalším výzkumům.
Námi vylíčený tuto případ pobaltské: u formy ze iný
Euglenoidina není však ojedinělý, jak by se dle dosavadních zpráv
zdáti mohlo. Pokud mi známo mohu uvésti z literatury ještě dva
zcela podobné případy u Rotatorií. Již před mnoha lety popsal Leydig
ze zažívací roury od Hydatina senta parasita, jejž stavěl rovněž
v příbuzenstvo s Distigma proťeus Ehbg.') Stein, jenž uvádí, že
marně po této formě v Hydatinách z okolí pražského pátral, zařaduje
tuto formu rovněž do rodu Monocystis pod jménem M. Leydigit. Právě
téhož parasita jako Ley dig pozorovali jak se zdá Hudson a Gosse
a sice rovněž u Hydatina senta. Ovšem povaha parasita tohoto zůstala
Hudsonovi a Gossemu úplně neznámou, ač podlé hrubého jejich vý-
kresu souditi možno, že pozorovali i zřetelně skvrnu pigmentovou.
Dále jest však dle výkresu toho nepochybno, že jedná se zde o formu
sice příbuznou, ale rozhodně specificky rozdílnou od formy z Cyclopidů.
Zdali snad ještě jiné případy popsané sem bylo by možno klásti nevím,
ale přece možno se domnívati, že i jiné nedostatečně popsané gre-
gariny z nižších zvířat při zevnějším zkoumání ukáží se býti
Hagellaty.
Domnělá gregarina našich Cyclopidů ukázala se tudíž parasitním
flagellatem. "Tím ovšem není vyloučena ještě zúplna možnosť, že by
gregariny vůbec u Copepodů našich vyskytnouti se mohly. Jsou zajisté
analogické případy zjištěny pro některé jiné Copepody od Clausa
a Haekla i pro sladkovodní Copepedy nalezáme některé podobné údaje.
Vernet zmiňuje se o gregarinách z Cyclopů:"“) „Les gregarins sont
plus rares. J* en ai vu guelguefois sur des cyclopes; elles se tiennent
dans éstomac ete. Elles ont une forme aui rapelle une bouteille et
ne sont composées gue d'une séule cellule, par conseguent elles ren-
1) Můllers Archiv, 1857 Š. 415 Tf. XVI. fio. 6.
2) H. Vernet: Observations anatomigues et Ene sur le genre
Cyclops p. 46. Geněve 1871.
76 Al. Mrázek: O tak zvané Monocystis tenax Stein.
trent dans la famille des Monocystidae.“ Rehberg sice uvádí tuto
zprávu ve spojení se svojí Lagenellou, avšak podle nedostatečného
popisu Vernetova nelze s bezpečností nic rozhodnouti. Z Canthocampta
uvádí prof. Vejdovský Monocystis laerima Vejd.“), i nelze pochy-
bovati dle popisu a zobrazení, že jest tato různou od Manocystis tenaw.
St. a že jest pravou gregarinou. Podle vyobrazení prof. Vejdov-
ského bylo by možno údaj Vernetův vztahovati též na tuto
gregarinu.
Ostatně i u jiných korýšů našich nalézáme gregarinny aneb pří-
buzné jim formy dosti hojně k. př. u amphipodů a i u Ostracodů,
u nichž jsem letošního roku na jaře u velmi značném množství nalezl
loni Wierzejským popsanou Blanchardia cypricola Wierz.?*), jejíž
však dosud dosti záhadnou povahu nepodařilo mi se objasniti.
1) Fr. Vejdovský: Thierische Organismen der Brunnenwásser von Prag.
str. 46. Taf. VII. 14. Prag. 1882. |
i 2) A. Wierzejski: Note préliminaire sur le Blanchardia cypricola nov.
gen. nov. sp. Extr. d. Bull, de la Soc. Zo0l. d. France. Paris. 1890. |
|
|
|
;
a > Le č a
6.
Úber den Zusammenhang der Krůmmungshalbmesser
der Parabeln und Hyperbeln hóherer Ordnung mit den
Krůmmungshalbmessern der Dreieckscurven.
Von Prof. F. Machovec in Karolinenthal.
(Vorgelest den 18. Dezember 1891.)
In meinen friůheren zwei Abhandlungen habe ich mit Hilfe
meiner Methode folgende Sátze bewiesen :
1. Die Parabel 2. Ord. F, welche die Tangente T' und die
Normale N der Curve
aji = a" ag (C)
in einem beliebigen Punkte « und die zwei Senkrechten X und Y',
die in den Punkten (TY) und (TX) auf die Coordinatenaxen Y
und X errichtet sind, zu Tangenten bat, berůhrt die Normale im zu-
gehórigen Krůmmungsmittelpunkte s von C. („O středech křivosti
parabol a hyperbol vyšších stupňů“. Sitzungsberichte der k. bóhm.
Gesellschaft der Wissenschaften vom J. 1885.)
2. Die Parabel P, welche die Tangente T und die Normale
N der Curve
Aw uyprzd (C")
in einem beliebigen Punkte a, weiter die Senkrechte Y', welche im
Punkte (TX) auf die X-Axe errichtet ist und endlich die Gerade L,
welche durch den Punkt (TY) geht und der Bedingung
ZA
= m1
genůst, zu Tangenten hat, berůhrt die Normale NW' im Krůmmungs-
mittelpunkte s' von C". („Úber die Krůmmunesmittelpunkte der Drei-
eckscurven“ Sitzungsberichte der k. boóhm. Gesellschaft der Wissen-
schaften vom J. 1891).
78 F. Machovec
Aus diesen zwei Sátzen, von welchen der letztere nur fůr ein
rechtwinkliges Coordinatensystem gilt, lásst sich leicht eine Relation
zwischen den Krůmmungshalbmessern der Curven C und C ableiten.
Setzen wir voraus, dass die Curven C und C,deren oben ange-
fůhrte Gleichungen auf ein rechtwinkliges Coordinatensystem bezogen
sind, sich im Punkte a berůhren.
Die Parabeln P und £" gehóren dann einer Schar von Parabeln
an, welche durch die Geraden T, N, Y' und die unendlich entfernte
Gerade Z bestimmt ist. Die Reihe der Berihrungspunkte dieser
Parabeln z. B. mit der Normale N ist zu dieser Schar projectivisch
und demnach auch projectivisch zum Bůschel der zweiten Tangenten,
welche man aus dem Punkte (TY) zu diesen Curven ziehen kann.
Weil nun zu dieser Schar auch die Punktepaare (TN) = a, (YZ)
und (TY), (NZ) gehóren und die zweiten durch den Punkt (TY) ge-
henden Tangenten dieser Paare durch die Geraden Y und M||N
reprásentiert werden, so ist
(XYLM) = (sas'z,),
woraus die Gleichung
XD
< = z folst.
as
tg XN
Es ist aber
ZN ZNÍ
tg XL — ntg XN
sstr=sa--as=oe' —o0,
demnach
L und K 88
0! o"
In dieser Gleichung ist folgender Satz enthalten :
Das Verháltnis der Krimmungshalbmesser der
sich in einem Punkte berůhrenden Curven
y— ďaw"T und Ax" I uy" = d"
in ihrem Berůhrungspunkte ist gleich 1— 1.
Weil dieses Verháltnis bei jeder centralen (oder parallelen)
Projection ungeándert bleibt,") so gilt der eben ausgesprochene Šatz
!) Vergl. meine Abh. „Úber die Krimmungsmittelpunkte der Dreieckscurven“
(Sitzunesberichte der k. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften vom J. 1891,
S. 94—95).
Úber den Zusammenhang der Krůmmungshalbmesser. 79
auch fůr die Curven, deren Gleichungen in trimetrischen Coordinaten
die Form
a" z" I By" = 0 und Aw" uy" — vz? — 0
haben.
Setzt man 2 — — I, so bekommt man folgenden zuerst von
Jamet in der Abhandlung „Sur les surfaces et les courbes tétraédrales
symétrigues“ (Annales de Vécole normale supérieure, 1887) ausge-
sprochenen Satz :
Der Krimmungshalbmesser der Curve
aa"—T y + Bz* = 0
in ihrem beliebigen Punkte a ist zweimal so gross,
als der zugehóorige Krůmmungshalbmesser des Kegel-
schnittes, welcher diese Curve im Punkte a berůhrt
und dem Fundamentaldreiecke umgeschrieben ist.
1
2
= = 1— 2 die Beziehungen zwischen den Krůmmungshalbmessern
9
der Curve ar" y" —- G2" — 0 und den Kriimmungshalbmessern der
Kegelschnitte, welche das Fundamentaldreieck zu ihrem Poldreiecke
haben oder diesem Dreiecke eingeschrieben sind und jene Curve
in einem beliebigen Punkte beriihren.
Aus der ersteren von diesen Beziehungen, (fůr » — 2) kann man
leicht eine andere Eigenschaft der Krimmungsmittelpunkte der
Curve C ableiten.
Zu diesem Zwecke werden wir die Gleichung 4" — a'z"—* auf
ein rechtwinkliges oder schiefwinkliges Coordinatensystem mit den
Axen X und Y und mit dem Anfangspunkte o beziehen. K sei der
Kegelschnitt, welcher im Punkte a die Curve Č beriůhrt und fůr
welchen die Axen X und Y ein Paar conjugierter Durchmesser bilden.
Sein Krimmungsmitelpunkt im Punkte a ist dem Vorangehenden zu
Folge dem Kriimmungshalbmesser von ČC entgegengesetzt oleich. Zwei
andere Punkte a' und d' von K findet man, indem man az = zxď || Y
und ay == yb' || X macht; die Geraden va' und uwb' sind die zuge-
hóorigen Tangenten dieses Kegelschnitts.
Ziehen wir nun durch die Punkte v und w die Geraden V und U
parallel zu F resp. X und betrachten wir diese Geraden als conjugierte
Durchmesser eines Kegelschnitts X, welcher die Curve Cim Punkte
Fůr n — 2 und n= 5 bekommt man aus der Gleichung
80 F. Machovec
a berůhrt. Zwei weitere Punkte a" und 5" dieses Kegelschnitts bekommt
man, wenn man aa" = ag und yd" -—ay' in der Richtung der Y-
resp. X-Axe auftrágt. Es ist ohneweiters klar, dass die Tangenten
ua" und vd" von K' in den Punkten a“ und 8" mit den Tangenten ub"
und va' zusammenfallen, weiter dass a“b' || a'b'" ist und dass die Ge-
raden a"b" und a'b' in einem auf der Tangente T' von C (im Punkte a)
liegenden Punkte s sich schneiden. Construiert man nun durch den
Punkt s eine Gerade S || a“b', so sieht man sogleich, dass diese Gerade
die zum Centrum a gehórige Collineationsaxe zwischen K und X ist.
Weil (sawv) = — 1, so ist die Charakteristik dieser Collineation,
folglich auch das Verháltnis der Krimmungshalbmesser von K und K'
im Punkte a gleich — 1. Daraus folgt aber, dass der Kegelschnitt
K' die Curve C im Punkte a osculiert. ")
Demnach gilt folgender Satz :
I) Ebenso leicht kónnte man beweisen, dass der Kegelschnitt, welcher die
Curve C im Punkte a berůhrt und dessen ein Poldreieck die Geraden 5 h
und die Gerade, welche parallel zu 7' durch den Punkt o gezogen wird, bilden
wird, die Curve C im Punkte a osculiert.
Die oben bewiesene Eigenschaft des Kegelschnitts K" folgt auch aus dem 1.
im Anfange dieser Abhandlung angefůhrten Satze. Nach einem bekannten Satze
von Steiner sind námlich die Tangente, die Normale und die beiden Axen eines
Kegelschnitts K' Tangenten einer Parabel, welche die Normale im Krůmmungs-
mittelpunkte des zugehůrigen Ortes von K berůhrt. Benůtzt man diesen Satz fůr
den obenangefůhrten Kegelschnití K', so wird diese Steiner'sche Parabel mit der
im 1. Satze unserer Abhandlung angefůhrten Parabel identisch sein.
ber den Zussammenhang der Krůmmungshalbmesser. 81
Verbindet man die Punkte, in welchen die Tan-
gente der Curve
aw"—"y" —- pz“ — (©)
in einem beliebigen Punkte a zwei Seiten des Funda-
mentaldreieckes schneidet, mit den Eckpunkten der
dritten Seite und construiert man den Kecgelschnitt,
welcher die Curve Cim Punkte a berůhrt und das durch
diese dritte Seite und die zwei ancefůhrten Věrbin-
dungslinien gebildete Dreieck zum Poldreieck hat, so
osculiert dieser Kegelschnitt die Curve Cim Punktea.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 6
E
O původu a významu mesoblastu u annulatů.
Od FE. Vej d0í5ého v Praze.
Stab. I. a II. a 1 dřevovytem.
(Předloženo dne 18. pros. 1891.)
Onen základ pletiv v prvých stadiích vývoje vyšších živočichů
(metazof), jenž pod jménem mesoblastu čili mesodermu znám jest,
stal se v nejnovější době předmětem horlivých, až i vášnivých dis-
kussí. Dva příkře proti sobé stojící tábory postavily svá hesla: jeden =
že „není nijakého mesoblastu“ a druhý, že jediný jest původ a to-
tožný význam mesoblastu.
Nechtěje rozebírati podrobně, kolik stoupenců každý tento tábor
má a jak každý z nich své názory zastává, uvedu pouze hlavní zá-
sady těchto dvou kategorií, jež ovládají moderním vývojezpytem.
Čelným zastancem prvého názoru jest Nikolaus Kleinenberg, jenž
vystoupil nedávno (Zeitschr. fůr wissensch. Zoologie. Bd. 44. 1880.
Die Entstehung des Annelids aus der Larve von Lopadorhynchus)
s překvapující větou: „Es gibt gar kein mittieres Keimblatt“ ; to, co
se jinde pod tímto jménem vyrozumívá, náleží dle tohoto autora „nur
zu den Glaubensartikeln aller embryologischer Sekten.“ Ješto do-
spělí láčkovci nemají vůbec mesoblastu, objevuje se tudíž také střední
vrstva v embryích vyšších metazoí pouze co konventionální, faktům
neodpovídající pojem. To, co se mesoblastem nazývalo, jest buď
sumou nezávislých heterogeních základů, jež vznikají v prvotných
blanách zárodečných, aneb jest to jediný základ určitého pletiva neb
orgánu, jenž podléhá částečné přeéměně.
Epiblast a hypoblast jsou prvotné základy všech pletiv a orgánů
u coelenterátův (s výjimkou snad buněk pohlavních): a zrovna tak
jest to s epi- a hypoblastem vyšších forem. Tyto blány plodí zvláštní
pletiva, aniž by ztrácely schopnosti ku tvoření pletiv nových; v ni-
jaké živé části těla nevymizí vnitřní síla ku přeměně docela. Jsou-li
upská bh
Fr. Vejdovský: O původu a významu mesoblastu u annulatů. 83
blány orgány prvotnými, tož vznikají z nich orgány sekundární,
z druhotných tertiární, z těchto guaternární atd. Tak vzniká trvalý
povlak peritoneální na střevě Lopadorhyncha, nikoliv přímo z epi-
blastu, tím méně však z nějaké jiné blány zárodečné, nýbrž proměnou
jedné části zvláštního, specifického základu pletiva, tak zvané „Muskel-
platte“. Peritoneální epithel sestává z přeměněných buněk svalových
a ježto základy svalové „Muskelplatten“) přímo vznikají z epiblastu,
jsou dle theorie Kleinenbergovy orgány sekundárnými, obal peritone-
ální však tertiarnými potomky epiblastu. Štomodaeum jest sekundární
orgán, tvořený z prvotného epiblastu; ono splozuje (dle Kleinenberga)
co tertiarní orgán trvalý jícen a z tohoto vyvíjí se u Lopadorhyncha
guaternární žlázy jícnové.
Co se tedy dříve u annulatů kbd: „„mesoderm“, jsou zde
základy svalové (Muskelplatten) a trvalý obal peritoneálný střeva
vzniká z nich a sice ne, jako u Oligochaetů typickým rozpoltěním
prvosegmentů, nýbrž z jednotlivých buněk, jež vyjdou ze základů sva-
lových, ku stěně střeva se přimknou a tudíž za změněné buňky sva-
lové musí se považovati. Svalové základy pak vznikají vůbec z epi-
blastu a nelze je tudíž klásti na roveň s váčky hypoblastovými, jakož
známe u Sagitty, Amphioxa, atd. do jedné kategorie.
To jest podstatný obsah theorie Kleinenbergovy. Jak různé jsou
oproti tomu názory o významu a původu mesoblastu v táboře druhém,
o tom nechť svědčí kratičký rozbor nedávno vyšlé práce Ráblovy
„Theorie des Mesoderms“ (Morpholog. Jahrbuch 1889). „Mesoderm“
tohoto autora jest vždy a všudy původu hypoblastového, vznikaje buď
ze záhybů, buď jakožto nádory, aneb i ve spůsobě dvou prvotných
buněk (Urmesodermzellen), v posledním případě jen u zárodků, jež
se skládají z mála buněk; dle toho zastupují se záhyby hypoblastové
a prvotné buňky mesoblastové.
Za bludný a spíše z obrazotvornosti čerpaný výklad tento posu-
zují ve svých obranách Sar asin (Ueber die Theorie des Mesoderms
von C. Rabl. Anatom. Anzeiger. 4. Jahre. 721—728) a Bergh (Ein
moderner Theoretiker und seine Methodik. Zoolog. Anzeiger XIII.
Jahre. 1890. pag. 17—22.); po mém soudě však nelze se dnes ještě
ve věci této určitě vysloviti, ježto neznáme význam jednotlivých
blastomer v rýhujícím se vajíčku. Dle mých zkušeností jsme skutečně
ještě daleci toho, abychom mohli všeobecnější věty o významu
a původu mesoblastu stanoviti. Zdá se mně, že ani východiště theorie
o blanách zárodečných — totiž rýhování vajíčka — není s dostatek
osvětleno a nepoznán v každém případě význam a funkce jednotlivých
6%
84 Fr. Vejdovský
blastomer. V tom ohledu bude nutno ještě mnohá pozorování předse-
vzíti, než dospějeme k zákonům všeobecnějším.
V poslední době kladena velká naděje v poznání vývoje annu-
látů, jímž by se mohlo mnohé osvětliti, co dosud — zvláště v pří-
čině významu mesoblastu — v tajemnou roušku zahaleno. Tomu na-
svědčuje výše zmíněná práce Kleinenbergova o vývoji Lopado-
rhyncha. Avšak líčení tohoto autora jest v přímé protivě s fakty zná-
mými zvláště u pijavek, kde ovšem není volně pohyblivé larvy, kde
však základ celého těla definitivního annulata jeví se ve více (3—5)
párech velikých buněk, jimž W hitman (Journal of Morphology.
Vol. I. A contribution to the history of the Germ-layers in Clepsine
1887.) dal jmeno „teloblasty“ a jež produkují řady buněk, z nichž
skládá se nejen to, co še jmenem „mesoblast“ č. „mesoderm“ nazývá,
nýbrž i nervová soustava a nefridie. Dvě totiž z buněk zmíněných,
jež nejzáze a poněkud níže leží, označuje Whitman jménem „meso-
blast“, druhý pár buněk nejblíže břišní straně náležející označuje
jménem „neuroblast“, z nichž se nervová soustava tvoří, pak třetí
pár označuje jménem „nephroblast“, z něhož se tvoří nefridie a po-
sléze čtvrtý nejzevnější pár velikých buněk zove „lateral teloblast“,
o jehož funkci neví se určitě vysloviti. Z těchto fakt — ač-li opráv-
něnými se jeví, o čemž nepochybuji — zřejmo již, že se dřívější
mesoblast buď skládá z různých základů, aneb že nervová soustava,
o níž se všeobecně přijímá, že „ztluštěním epiblastu vzniká“, má týž
původ jako „mesoblast“ sám. Whitman má za to, že jen na žloutek
bohatá vajíčka annulatů „teloblasty“ k vývoji definitivného červa
zakládají i opíral se zvláště také o prvotná má sdělení o rýhování .
vajíčka Rhynchelmis (Die Embryonalentwicklung von Rhynchelmis.
Sitzungsber. kón. bohm. Gesellsch. Wissensch. Prag 1886), kde po-
v
pisuji veliké buňky č. mesomery, jež Whitman klade na roveň
s „teloblasty.“
Překvapující však byl hned v zápětí následující objev E dm. B.
Wilsonův (The Germ-Bands of Lumbricus. Journ. of Morphology
Vol. 1. 1887), jenž i na malinkých a na žloutek chudých vajíčkách
Lumbricidů nalezl 5 párů teloblastů, jimž přičítá týž význam histo-
a organogenetický jako Whitman pro Clepsine. Naproti tomu ne-
nalezl R. S. Bergh řečené teloblasty u Criodrila a rovněž ani já
u Lumbricidů (Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen. Heft II.
1890), kdež docela přítomnost jich popírám.
Když však současně s mým spisem vyšla znamenitá práce E d m.
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 85
Wilsona (Embryology of Earthworm. Journal of Morphology 1890 ")
Vol. IV.), kde týž podrobněji než v prvé práci líčí své nálezy a ná-
hledy ohledně mesoblastu a vývoje orgánů; když i zároveň Bergh
oznámil svůj objev teloblastů u některých Lumbricidů (Neue Beitr.
zur Entw. der Regenwůrmer. Zoologischer Anzeiger 1890. p. 186)
a brzy po té vydal obšírnější práci o tomto předmětu (Neue Bei-
tráge zur Entwicklung der Anneliden): předsevzal jsem nové zkou-
mání vývoje některých druhů Lumbricidů, zvláště pak jisté odrudy
Allolobophora putra*), jejíž vajíčka jsou dle mých zkušeností nejpří-
znivější k sledování rýhování vajíčka a pak zjistil jsem obdobné
poměry u Allolobophora trapezoides a Dendrobaena octaédra; i mohu
nyní dřívější zprávy své nejen v souhlas uvésti s pracemi řečených
autorů, nýbrž i otázku o vzniku teloblastů v jasnější světlo uvésti.
Ačkoliv znám některá z mladších stadií rýhování zmíněné Allo-
lobophory, nepočnu jimi, poněvadž se mi nepodařilo vystihnouti sled
rýhování až ku stadiím, kde možno přesně rozeznávati počátky
a další osudy teloblastů. Teprvé až pokusím se vystihnouti homolo-
gie mezi blastomerami pijavek a oligochaetů, uvedu některá pozoro-
vání o mladších stadiích rýhování. Tolik však mohu připomenouti,
že nabyté nyní zkušenosti osvětlují četná fakta, jež jsem dříve o rýho-
vání vajíčka Lumbricidů sdělil, zobrazil, avšak význam blastomer
k pozdějším stadiím vývoje nepoznal. Náležíť předmět tento —
z příčin, jež jsem ve spise svém pověděl — k nejobtížnějším partiím
embryologie, což také vysvětluje, že žádný z dosavádních badatelů
v embryologii Oligochaetů jako Kovalevsky,Hatschek,Kleinen-
berg, Bučinsky a Wilson v této věci k vědomostem našim ne-
- přispěli. Posledně jmenovaný autor sice sledoval rýhování vajíčka,
avšak jen dle praeparatů umělých, nikoliv za živa a v stupních po
sobě jdoucích. Já pak sice za živa sleduje tento důležitý proces vý-
voje, nepoužil jsem silných zvětšení a pracuje s materialem celkem
nepříznivým, spokojil jsem se rovněž S optickými průřezy a povrch
zárodků zůstal mi tak neznámým. Zevrubné pochody rýhování vajíčka
Lumbricidů poznati lze jedině immersí, což připomínám těm, kdož
po mně embryologií Lumbricidů se budou zabývati. Nyní však doufám,
že následujícími zprávami doplním to, o čem jsem ve spise svém ne-
dokonalé zprávy podal.
1) Na titulu nese práce dotčená rok 1889. Laskavostí autora obdržel jsem
práci tu 25. května 1890.
2) Pokud se nemýlím, označuje se odruda ta jakožto „Allolob. arborea.“
86 Fr. Vejdovský
Počnu stadiem zobrazeným na tab. I. obr. 1—4. Na obr. 1. jest
znázorněno se strany spodní, i zobrazeny jsou tu v přední polovici
3 obrovské buňky exkreční, ve spodní polovici pak buňky hypoblastové,
Hranice mezi prvými a druhými jsou tak neurčité, že se zdá, jakoby
exkreční buňky ponenáhlu splývaly s buňkami hypodermálnými. Tři
veliká jádra a intracellulární kanály karakterisují exkreční buňky jako
elementy samostatné.
Na obr. 2. jest totéž stadium zobrazeno se strany svrchní. Na
přídě vynikají opět exkreční buňky částečně. Ostatní povrch sestává
z buněk dvojího druhu. Jedny jsou menší, jasným obsahem naplněné
a odpovídají mikromerám Rhynchelmis. Zvláštním určitým sestavením
vyniká 6 středních buněk, upravených v bilaterálné symetrii. Naleza-
jíce se ještě ve stavu dělení, ukazují, že vznikly z prvotných tří
buněk, jež rovněž v téže poloze se nalezaly. Za nimi následují 2 páry
větších buněk, jež odpovídají mesomerám u Rhynchelmis 1 budeme je
dle toho také tak označovati. Ony rozeznávají se od mikromer nejen
velikostí, nýbrž i hustším obsahem, v němž partikule plasmatické
upraveny radiálně. Přední tyto mesomery nalezají se zcela na po-
vrchu, kdežto zadní (m*) jsou z části pokryty předními (m").
Poměr mikromer a mesomer k buňkám hypoblastovým a ex-
krečním znázorněn na obr. 3. v pohledu profilním s povrchu. Zjevno
tu, že exkreční buňky (er) jeví se jaksi přechodními mezi svrchní
a Spodní polovinou stadia, rozeznávajíce se ode všech ostatních buněk
svou velikostí, svými jádry, kanálky intracellularními a ostatním ob-
sahem, z části z husté protoplasmy, z části z malých vakuolek se
skládající. Mesomery prvého páru (m*) vynikají vysoko nad druhým
párem (m*), kterýž jen z části vystupuje. Pravý poměr všech ele-
mentů líčeného stadia vývoje, jež odpovídá gastrule Rhynchelmis, vy-
stupuje na optických profilních pohledech, jak právě znázorněn na
obr. 4. Buňky hypoblastové zasahují hluboko do nitra, jevíce se ja-
kožto sloupovité elementy, od nichž na přídě obsahem svým liší se
buňka exkreční (ex). Na zad pokryt hypoblast jednou mikromerou,
na svrchu pak oběma mesomerami (m*, m) a řadou mikromer, epithe-
lialně sestavených. Nejzajímavější jsou ovšem mesomery; přední
z nich (m") zakrývá z největší části zadní, jež vlastně vnořuje se do
prvotné dutiny blastulové a zde přechází v řadu malých buněk meso-
blastových (ms). Tyto patrně vznikly pučením zadní mesomery, v níž
stále jeví se figura karyokinetická i představují tyto mesomery pro-
mesoblasty.
Není pochybnosti, že ze stadia právě vylíčeného vznikl stav na
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 87
obr. 5. a 6. zobrazený. Obr. 5. představuje gastrulu s povrchu kre-
slenou, na níž se mikromery málo zmnožily, zadní mesomery zmizely
docela již s povrchu, kdežto mesomery prvého páru (m) jeví se v téže
poloze a témže tvaru, jako předešle. Avšak každá z nich vydala po
jedné nepatrně menší buňce postranní (ř), již budeme zváti prvým
teloblastem.
Optický profilní řez téhož stadia velmi přesně znázorňuje poměr
vrstev i možno zde rozeznávati již základy blan zárodečných. Veliké
hypoblastové buňky zaujímají spodní stranu (Am), přecházejíce ku
přídě v buňky exkreční (ex). Mikromery předešlého stadia jeví se
jakožto epiblast (ep), jehožto zadní elementy jsou silně sploštělé
a pokrývají zadní mesomeru (m*); čili promesoblast, jehož produkty
jsou výše zmíněné řady buněk mesoblastových (ms). Přední buňky
epiblastové mají seřadění epitheliální. Přední mesomera (m) jeví se
jako v předešlém stádiu.
O něco starší stadium jest znázorněno na obr. 7., 8.a 9. Obr. 8.uka-
zuje, že epiblast valně se rozšířil ku předu a pokryl z větší části buňky
exkreční (ex); hypoblast zaujímá veškeru dutinu epiblastem opsanou
a jen v zadu vynikají veliké promesoblasty (m?); obraz náš předsta-
vuje stadium v optickém průřezu profilním. Totéž stadium ze svrchní
strany pozorované jeví jen další pokračování vývoje, znázorněného na
obr. 5. Mesomery prvního páru mají normální polohu a velikost (m),
prvý teloblast (obr. 5. č) rozdělen v obr. 7. ve dva dceřinné (t", t*),
kdežto na levé straně právě se nalezá v dělení. Tyto teloblasty
s inesomerami tvoří oblouk, jehož součásti svou velikostí a hustším
obsahem (který však někdy schází) vynikají z menších a úplně prů-
svitných buněk epiblastových.
Optický řez plošný nepatrně staršího stadia (obr. 9.) ještě lépe
znázorňuje tyto poměry. Exkreční buňky jeví se zde v celém rozsahu.
Epiblast jest valně ztenčený. Přímo pod mesomerami prvého pásu leží
promesoblasty (m*) vycházejíce v dlouhé řady již štítkovitě za sebou se
kladoucích buněk mesoblastových, kteréž tudíž tvoří pásy mesoblastové
pod epiblastem a po obou stranách hypoblastu. Nad těmito pásy na
přídě vidny teloblasty (č*), jež patrně s povrchu, jak znázorněno na
obr. 7., vsunují se částečně mezi epiblast a pásy mesoblastové.
Obr. 10. znázorňuje stadium, kde jsou oba teloblasty (ť, 1*)
úplně vyvinuté a mesomery (m) jeví figury karyokinetické, které
v dřívějších stadiích se neobjevovaly; patrně byly mesomery v klidu
a nyní, po vytvoření teloblastů, počínají znovu svou dělící činnost. To
lze velmi pěkně vystihnouti pozorováním živých objektů a znázornil
88 Fr. Vejdovský
jsem pochod ten na obr. 13—15. Všudy jeví se týž pořádek dělení ;
rozdělený matečný periplast (ležící v ose, jak znázorněno na obr. 10.)
otočí se ve směru ku zevnímu teloblastu, jádro upraví se ve vřeténko
(obr. 13.), mesomera prodlouží se v chobůtek (obr. 14.) a posléze
vypučí v malou buňku (obr. 15. ep), kteráž však již neroste a stává
se součástí epiblastu, jakožto mikromera. V pozorovaných mnoha pří-
padech nenastává dělení obou mesomer současně, nýbrž u jedné děje
se to dříve, u druhé později, jak nejlépe znázorňují obrazy naše
(obr. 10., 13., 14., 15.). Vzniklé tak mikromery nesetrvají v prvotné
poloze, mezi mesomerami a teloblasty, nýbrž vysunují se ku předu
neb na zad mezi ostatní buňky epiblastové. Pučení mesomer v mikro-
mery pokračuje pak dále, až z prvotních velikých buněk zbudou jen
malé 2 buňky (obr. 16. m'") mající již jen ráz obyčejných buněk epi-
blastových. Ony leží právě mezi oběma zadními teloblasty (obr. 16.
ť, t*), které podržují prvotnou svou polohu, ale vsunují se hlouběji
pod epiblast; někdy bývají již do pola pokryty buňkami epi-
blastovými.
V obr. 11., představujícím pohled z přídy stadia obr. 10.,
a obr. 12., kdež znázorněn v optickém průřezu pohled ze zadu, tak
aby bylo viděti poměr promesoblastů (m*) k pokrývajícím je meso-
merám (m'): jest blastopor ještě valně rozšířený, ježto kraje epibla-
stové jsou značně od sebe vzdálené.
Hypoblast v těchto stadiích chová se stejně; vchlípení ku tvo-
ření dutiny archenterické nelze mně bylo konstatovati; veliké elementy
hypoblastové vsunují se bez určitého pořádku do nitra epiblastu
a teprvé později, ve stadiu následujícím upravují se epithelialně k tvo-
ření nepatrné dutiny.
Avšak pravé vchlípení hypoblastové, jež dřívější autorové již po-
pisovali, a které se mně dříve konstatovati nepodařilo, shledal jsem
konečně také u Dendrobaeny. Znázorňuji je na tab. II. obr. 8. ze
zadního polu a v optickém průřezu. Veliké buňky hypoblastové vchli-
pují se do vnitra a tvoří širokou dutinu, jež zeje velikým otvorem
na venek. Epiblast jest velmi sploštilý a vznikají z něho jen 2 veliké
teloblasty (t*). Mezi epi- a hypoblastem uloženy jsou veliké pro-
mesoblasty (m*) vypučivše již v pásy mesoblastové (ms). Toto stadium
znázorněno se spodní strany na obr. 9. Na přídě jsou opět veliké
exkreční buňky (er). Buňky hypoblastové jsou velmi pravidelně
upravené.
Larva již pohyblivá, ač ne stále ještě v bílku rotující u Allo-
lobophory znázorněna jest na obr. 1. (tab. II.) se svrchní strany tak,
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 89
aby bylo viděti i promesoblasty i teloblasty prvého páru (7), jež vy-
pučely v řadu buněk, jež běží již zcela pod epiblastem. Hypoblastové
buňky urovnány jsou epithelialně a tvoří dutinu archenterickou. Se
spodní strany (tab. II. obr. 2.) vidíme Široký blastopor a oba teloblasty
(ď a t*). Když pak blastopor zavřel se ze zadu ku přídě, nastane
stadium vícekráte již zmíněné ve spise mém, zvláště obr. 2. (tab. XVI),
obr. 13. (tab. XVII.) atd. K vůli zdokonalení a zvláště pro znázornění
polohy teloblastů a řad buněk z nich vycházejících, označuji totéž
stadium opět na obr. 3. (tab. II.). Blastopor jest skulinovitý (57). Na
pravo znázorněna larva s povrchu, zvláště veliké břišní obrvené buňky
(57). Na levo jest optický průřez podélný, naznačující průběh velikých
buněk v pásech mesoblastových, dále oba teloblasty (ť a t*) s jich
řadami buněk, jež se ohýbají na přídě, zakončujíce na kraji blasto-
poru. V larvě této poprvé se vyskytují pronefridie, probíhajíce mezi
epiblastem a pásy zárodečnými, tudíž v prvotné dutině larvové (prn.)
U larev starších objevují se místo dvou čtyři teloblasty; jakým
způsobem vznikly z prvotných dvou, nemohu udati, avšak Berghovi
podařilo se nalézti, že rozdělí se prvý teloblast dvakrát a tak prý
vzniknou z jednoho prvotného tři nové.
Pozorování právě sdělená nutno v soulad uvésti se správami,
jež jsem podal v druhém svazku svých „Untersuchungen“, jakož
i S popisem rýhování, které podal současně S mým spisem Wilson
o vývoji Allolobophora foetida.
Stadium, z kterého nyní vycházím, bylo mně dříve vůbec ne-
známým, a takž mohu nyní určitěji se vysloviti o vzniku promeso-
blastů; kdežto dříve (na str. 203 svého spisu) jen domněnku jsem vy-
slovil, že vznikají na zadním okraji „úst gastruly“ a že se posunují
ponenáhlu mezi epi- a hypoblast, musím nyní zvláště vytknouti, že
u Allolobophory, kterou jsem nejnověji pozoroval, představují pro-
mesoblasty zvláštní veliké 2 koule, jež vsunují se dříve mezi epi-
a hypoblast, než vůbec posledně jmenovaná blána zárodečná se vchli-
puje, aby tvořila dutinu archenterovou. "Toto faktum jest zajisté vý-
znamné: promesoblasty a pásy mesoblastové jsou již pod epiblastem,
jak znázorňuje obr. 4. (tab. I.), kdežto elementy hypoblastové jsou
vůbec ještě na povrchu a nenastalo nijaké vchlípení jeho do nitra.
To také nejlépe illustruje citovaný obraz od Dendrobaeny (tab. II.
obr. 8. a 9.), kde vchlípení hypoblastové nastává teprvé, kdy již za-
loženy pásy mesoblastové.
Seznali jsme také, že s promesoblasty co do tvaru, struktury
90 Fr. Vejdovský
a velikosti souhlasí jiné dvě koule rýhovací, jež jsme označili jakožto
prvý pár mesomer a jež dávají podnět k tvoření teloblastů.
Jest zajisté důležité poznati souvislost zpráv našich o osudech
těchto koulí se sdělením, kteréž jsem podal v II. svazku svých
„Entwickelunesceschichtliche Untersuchungen“. |
V pravdě viděl jsem je a kreslím jen v jediném případě rýho-
vání vajíčka Allolobophora foetida (Tab. XIV. fig. 4.); význam však
jejich a tudíž i osudy jich jsem nepoznal. Ovšem ale kreslím je správně
i v pozdějším stadiu na tab: XV. obr. 6., jen že vykládám je jakožto
promesoblasty a potomky jejich (ma tab. XV. fig. 6., 7.), totiž prvý
pár teloblastů označuji jakožto mesoblast. S tím souvisí úzce chybný
výklad dalšího dělení mesomer (domnělých promesoblastů), znázor-
něných na tab. XV. obr. 7a, 7b, Tec.
Nesprávný výklad ten zaviněn hlavně tím, že jsem nepozoroval
silnými zvětšeními (immersí) a rovněž opomenul sledovati povrch stadií,
nýbrž pouze optické průřezy. Tudíž text na str. 219. a 220 svého
Spisu opravuji tímto pojednáním.
Promesoblasty pučí veskrze v řady malých buněk jako u Rhyn-
chelmis a nevydávají ze sebe nikdy velikých elementů, jako znázor-
ňuji na tab. XV. fig. 6. a 7.
Prvý a druhý pár mesomer u naší Allolobophory jsou zajisté
homologické ; fysiologicky stejnocenné však nejsou ; prvý pár produkuje
teprvé sekundárně oba páry teloblastů, jež funktionálně zplozují stejno-
tvaré řady buněk jako promesoblasty samy.
Oba páry mesomer původně leží v epiblastu; tím však není ře-
čeno, že jsou to elementy epiblastové; mám spíše za to, že jsou to
jisté koule rýhovací, kteréž ve své velikosti prvotné setrvaly a teprvé
po diferencování elementů epi- a hypoblastových dále se vyvíjely.
K tomu jest zapotřebí ovšem sledovati mladší stadia rýhování, které
bohužel se mně nepodařilo v souvislosti nalézti, avšak jedno takové,
které jsem pozoroval, ukazovalo, že ve stadiu, odpovídajícím blastule
(v této působily exkreční buňky již co takové) nalezala se jediná
buňka, jež zevnějším tvarem odpovídala asi mesomerám budoucím,
a tato asi dala vznik pozdějším oběma párům mesomer.
Jak lze v souhlas uvésti sdělení Wilsonovo o rýhování va-
jíčka u Allolobophora foetida ?
Autor zpomíná všech obtíží (pag. 395), s jakými má co činiti
každý, kdo chce studovati vývoj jmenované dešťovky. Vývoj vajíčka
trvá nějaký čas ještě po vymanění jeho z kokonu, avšak nastávají
brzy pathologické změny. Tedy souhlasí tato zpráva s mou, jakož
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 91
i další počínání Wilsonovo, jenž se snažil vystihnouti proces rýhování
jen srovnáním velkého množství pozorovavých vajíček. On též dobře
zpomíná, že rýhování se velice mění, což může vysvětliti, že obrazy,
které Wilson a já podáváme, dosti značně se odchylují, ač představují
tatáž stadia rýhování. Jsou však známy případy i Mollusků a Coelen-
teratů, kde se rýhující vajíčka ve blastomery mění, což vysvětluje se
zrychlením neb zpozděním doby, kdy dělení té které blastomery na-
stává neb končí. Ovšem zdá se, že konečný resultat rýhování bude
vždy týž.
Nezdá se, že by byl Wilson pozoroval podrobnější processy
po zrání a oplození vajíčka. Mluví všeobecně o „více“ polových
buňkách, jež bezpochyby prý povstaly dělením prvých dvou. Vajíčka
dělí se ve dvě blastomery, z nichž menší se opět rozdělí a čtvrtá
blastomera povstává prý bezpochyby z větší koule. Pravidlem jsou pak
4 blastomery stejné struktury, avšak odchylka se jeví i ve přítomnosti
tří koulí rýhovacích. To vše souhlasí s mými udaji, jakož i sdělení
Wilsonovo, že záhy objeví se jakási dutina mezi blastomerami, jež
však nijak neodpovídá dutině rýhovací: čili blastocoelu.
Další rýhování však podléhá dle sdělení Wilsonova veskrze od-
chylkám, kteréž autor krátce líčí a jež vedou posléze k stadiu asi
o 12—16 buňkách, kteréž jsou uspořádány kolem veliké dutiny rýho-
vací, jež jsem v té míře u žádného mého druhu nepozoroval. Jest
to tedy blastula uzavřená jedinou vrstvou buněk. Tuto kreslí Wilson
na tab. XVI. obr. 19. a 20., a jež by mohla odpovídati mému obrazu
tab. XX, obr. 10. Rozdíl je ten, že na mém výkrese jest znázorněna
různá povaha plasmy ve vegetativních a animalních buňkách, kdežto
Wilson kreslí veškeré blastomery se stejnou plasmou. Avšak předce
připomíná, že na jednom polu buňky ty jsou menší než na druhém,
přes to však nelze naznačiti určitou hranici mezi mikro- a makro-
merami. Wilson myslí, že již v tomto stadiu jsou „prvotné mesoblasty“
(primary mesoblasts) přítomné (p. 39%).
Po té srovnává Wilson své výsledky s údaji Kleinenbergovými
o rýhování vajíčka, vytýkaje, že jsou četné odchylky mezi L. foeti-
dus a L. trapezoides a že tříbuněčné stadium prvého druhu jest jen
řídké u L. foetidus. Pro Clepsine a Rhynchelmis nelze konstatovati
„any certein homolosy between these forms and Lumbricus“ a tak
dospívá k závěrku, že rýhování u Lumbrica jest na nejvýše změněné
povahy a má zajisté význam pro posouzení gastrulace.
O vzniku „prvotných mesoblastů“ souhlasí zprávy Wilsonovy
s Kleinenbergovými, že mesoblast jest differencován daleko dříve než
99 Fr. Vejdovský
nastane invaginace gastrulová. Dvě z větších buněk, ležící po obou
stranách blíže aeguatoru blastuly nerýhují se radialně a jejich vnitřní
poly jsou obráceny ku blastocoelu. Ony 2 větší buňky, ležící na po-
vrchu blastuly, jsou „primary mesoblasts“, z nichž postupným dělením
vzniká celý mesoblast. Wilson nevystihnul původ těchto buněk během
rýhování, takže nemůže se vysloviti o původním významu jich a po-
měru k mikromerám a makromerám. V tom ohledu dovolává se mé
zprávy o vzniku mesoblastu u Rhynchelmis.
Sekundární mesoblast, to jest, řady buněk vznikších z prvotných
mesoblastů, ponořují se ponenáhlu do nitra dutiny rýhovací a určují
takto „the antero-posterior axis of the embryo“.
Wilson shledal pravou embolickou invaginaci blastuly, která
prý nastává asi čtvrtý den; blastula se sploští, poněkud prodlouží
a nabude posléze tvaru oválního. Přitom nastanou značné změny ve
tvaru buněk. Větší buňky na spodním polu stanou se jasnějšími, na-
budou sloupovitého tvaru a upraví se v plochu, při čemž někdy
zůstávají blíže periferických konců. Menší buňky na svrchním polu
splošťují se a pokrývají větší buňky s hora a se stran. Prvotní meso-
blasty leží po obou stranách na jednom konci ponenáhlu obrostlé
buňkami zevními a z každé z nich vzniká řada buněk. „Embryo“
jest nyní bilaterálně symmetrické, s určitými osami a nehledě k ry-
chlému vývoji mesoblastu, podobá se „Plakule“ Bůtschliho. Vrstvy
zárodečné jsou úplně differencovány, takže „entoblast“ zaujímá celou
břišní plochu, „ectoblast“ pokrývá strany a hřbetní plochu, kdežto
mesoblast jest upraven ve dvou divergujících řadách. Wilson správně
vytýká, že buňky těchto řad vznikají jedině z promesoblastů a nijak
nemají původ svůj v epi- neb hypoblastu. Pak nabývá embryo tvaru
vydutého, majíc veliký blastopor, jenž zaujímá celou spodní plochu,
později stává se však úzkou skulinou a rychle se zavírá od zadu ku
předu, kdež zbývá z něho otvůrek ústní.
Co se týká vélikých exkrečních buněk, Wilson správně vytýká,
že u L. Allolob. foetida scházejí, že však u „L. communis“ a L. ter-
restris vnikají S povrchu mezi epi- a hypoblast na předním polu.
O původu „teloblastů“ sdílí však Wilson málo; ony objevují se prý,
když embryo jest ještě kulovité avšak teprvé, když jest stomodaeum
již hotové. Tehdy prý vidíme, že některé buňky epiblastové jsou
urovnány v zřetelné řady podélné a každá z nich zakončuje ve větší
buňku č. teloblast. V pozdějších stadiích vsunují se teloblasty a od-
povídající jim řady buněk ponenáhlu mezi mesoblast a epiblast.
Taktéž Berghovi nepodařilo se vysvětliti vznik teloblastů.
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 93
Jeho zpráva zní stručně takto: V embryonech 0-3—1'5 mm. délky
jsou „Urzellen und Zellreihen“ úplně vyvinuty. U větších červů, než
15 mm. nenalezl však Bergh na koncích řad teloblasty, což patrně
vysvětliti lze z druhů, které autor tento zkoumal. Bezpochyby u jed-
něch setrvávají velmi dlouho, jako u All. putra, All. foetida, AI. sp.
a Dendrobaena, kdežto u Lumbricus terrestris (dle Bergha) brzy, jako
u Rhynchelmis mizí, rozdělivše se v hojné menší buňky v řady
upravené.
Po srovnání rýhování vajíček červa Rhynchelmis, jež jsou tak
význačná velikou zásobou žloutku živného, s rýhováním vajíčka Lumbri-
cidů na žloutek zcela chudých, seznáme, že není podstatného rozdílu
mezi těmito procesy u obou řečených typů vajíček. I na žloutek bo-
hatá vajíčka Rhynchelmis i velikou chudobou živné hmoty žloutkové
se vyznačující vajíčka Lumbricidů, ač zdánlivě mají odchylný způsob
rýhování, předce vedou k jednomu a témuž výsledku, že produkují
určitý počet koulí rýhovacích, z nichž se tvoří to, co všeobecně meso-
blastem se zove. U Rhynchelmis povstanou 3 páry takových koulí
(mesomer), z nichž nejzazší představuje promesoblasty a z nich tvoří
se nejdříve vnitřní pásy mesoblastové. Z druhých idvou párů (po
opětném rozdělení jich) povstávají 4 páry koulí čili teloblastů, jež
produkují tolikéž zevních pásů buněčných, t. j. pásů, probíhajících
mezi epiblastem a pásy mesoblastovými. U Lumbricidů naproti tomu
jsou jen 2 páry takových koulí rýhovacích (mesomer), z nichž zadní
představuje promesoblasty, kdežto z předních povstávají 2 páry telo-
blastů, jež opět se rozdělivše, dávají podnět ku tvoření 4 párů (někdy
jen tří párů) teloblastů, jež produkují tolikéž řad probíhajících těsně
pod epiblastem podél mesoblastových pásů.
I mesomery i teloblasty i dotýčné řady buněk u Rhynchelmis
a Lumbricidů zdají se býti homodynamickými; odpovídají-li však
tyto produkty tomu, co se v Širším významu slova mesoblastem čili
mesodermem zove, pak ovšem musíme i oproti Kleinenbergovi, i proti
Rablovi zastávati stanovisko ohledně otázky mesoblastové. Vzhledem
k prvému tvrdíme, že jest určitý orgán, samostatně vznikající a ur-
čitá pletiva tvořící, souhlasný s oběma prvotnými blanami epi- a hypo-
blastem. Naproti druhému autorovi tvrdíme, že to není hypoblast, jenž
dal podnět ku tvoření mesoblastu, nýbrž že to jsou zvláštní i morfo-
logicky od ostatních se lišící blastomery — mesomery, jež jsou zá-
kladem mesoblastu. Avšak tolik možno připustiti, že při tvoření se
mesomer současně také differencují se určitě hypoblast, což teprvé
94 Fr. Vejdovský
později určitěji bude lze formulovati, až poznají se podrobněji prvé
počátky rýhování vajíčka Lumbricidů.
V této poslední příčině neváhám přiložiti zobrazení dvou mla-
distvých stadií rýhování vajíčka jmenované Allolobophory, jež vůbec
jsou neznámá a poskytují doklady k dříve již mnou pozorovanému
faktu, že veliké exkreční žlaznaté buňky na přídě embryí Lumbricidů
velmi záhy, — totiž již během rýhování se vyskytují. Prvé stadium
znázorněné jest na přiloženém dřevorytu v obr. A, B, C asice:
A znázorňuje stadium to ze svrchní strany a blastomery 1—7 odpo-
vídají mikromerám. Na zad vystupuje větší, hustým obsahem naplněná
koule «, o jejímž významu bohužel nemohu se vysloviti; možno, že
odpovídá základu hypoblastu, neboť, jak optický řez téhož stadia (B)
ukazuje, vsunuje se koule z do nepatrné dutinky, již mikromery
opisují.
Totéž stádium ze spodní strany znázorněno v obr. C; zadní koule
x vystupuje hrbolatě jako v dřívější poloze, objata na přídě mikromerou
(1) a třemi obrovskými koulemi a, b, c s velikými, váčkovitými jádry,
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 95
z nichž každé má po 2 jadérkách, v jedné pak kouli (c) jest jádro
rozpoltěné přih ádkou. Velikostí svou liší se tyto koule od ostatních
blastomer a též £ hustším obsahem; zvlášiě však intracellularné, různě
vinuté kanálky označují tyto koule jakožto totožné, které známe z do-
spělých larev Lumbricidů.
Z popsaného stadia vzniklo stadium Ď, znázorněné z téže strany
a lišící se pouze tím, že buňka © rozdělila se v r" a y, jež obojí vsu-
nují se hlouběji mezi ostatní blastomery. Co do struktury podobají
se tyto 2 koule mesomerám, avšak nemohu z nedostatku materialu
vysloviti se, jaký jest další jich osud.
Vysvětlení tabulek.
Tab. I.
Obr. 1—4. Ranné stadium rýhovaného vajíčka rodu Alfolobophora
putra (var. arborea ?)-
Obr. 1. Ze spodní strany, jevící buňky hypoblastové žp a na
přídě veliké 3 buňky exkreční (ex).
Obr. 2. Se strany svrchní, kde zrůzněny jsou buňky v menší
jasné mikromery mk a 2 páry velikých, hustší proto-
plasmou naplněných mesomer m' a m.
Obr. 3. S boku a povrchu. Označení písmen jako u str. 1. a 2.
Obr. 4. S boku a při optickém řezu podélném. Totéž označení
a ms, pás mesoblastový z jediné řady buněk tvořený.
Obr. 5—6. O něco starší stadium.
Obr. 5. S povrchu hřbetní strany. Z mesomer jeví se na po-
vrchu pouze prvý pár (n), po straně jeho pak vzniklé
proteloblasty (ť).
Obr. 6. Totéž stadium v optickém řezu podélném ;
m“ mesomery 1. páru,
m? 2. páru,
ms pás mesoblastový,
ep epiblast,
hp hypoblast,
ex exkreční žlázy.
Obr. 7. Ještě starší stadium, jevící na povrchu prvý pár meso-
mer (m), dále teloblasty (t a ď), kteréž povstaly dě-
lením proteloblastu (t) předešlého stadia.
96
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Fr. Vejdovský
8. Totéž stadium z profilu a v optickém řezu, jevící
obrůstání hypoblastu Ap epiblastem ep. Též exkreční
buňky (ex) jsou z části pokryté epiblastem. Na zadu
2 veliké promesoblasty.
9. O něco starší stadium v optickém řezu podélném se
hřbetní strany pozorované a odpovídající stadiu.
10. s povrchu hřbetní strany zobrazeném.
11. Totéž s přídy.
12. Totéž ze zadu.
13—15. Znázorňuje dělení a osud mesomer 1. páru.
13. Mesomery jeví figury karyokinetické.
14. Pokračování dělení.
15. Rozdělení mesomer v mikromery ep.
16. Konečný výsledek rozpadnutí se mesomer 1. páru
v mikromery (m") a objevení se pouze teloblastů (ť, ď)
na povrchu v epiblastu.
Tab. II.
1. a 2. Mladá larva, v níž posunují se teloblasty č a č?
hlouběji pod epiblast a produkují již řady buněk ».
1. Larva v optickém průřezu s centrální dutinou
archenteronu.
2. Tatáž larva ze spodní strany, pohled povrchní, znázor-
ňující zavírání se blastoporu. Na přídě prosvítá ve-
liká krůpěj v buňkách exkrečních.
Larva s ústy, jakožto zbytkem blastoporu 88.
br, veliké obrvené buňky břišní strany.
prn, larvové pronefridium,
ms, pás mesoblastový.
0, prvý, dž druhý proteloblast.
4. Tatáž larva v optickém pohledu, jevící v primitivné
dutině, pod epiblastem rozvětvení a do polokruhu
před ústy sestavené rozvětvené buňky, jež vykládá
Bergh za nervové (n).
Pokročilejší larva s boku pozorovaná a ukazující ve-
škeré teloblasty a mesoblasty (m) a jich řady buněk,
n, neuroblast,
npl, nephridioblast,
m, teloblast třetí,
«, teloblast čtvrtý,
pm, pronefridium.
2
Obr.
O původu a významu mesoblatu u annulatů. 97
Zadek mladého embrya, u něhož zachovány ještě
3 teloblasty, ač páry mesoblastové ms na přídě již
rozděleny v segmenty. V tomto případě objevuje se
neuroblast » daleko na zad za ostatní teloblasty np
a m) posunutý, což jest odchýlka od polohy téhož
teloblastu dosud známé.
Průřez podélný několika tvořícími se segmenty.
Gastrula Dendrobaeny, vzniklá vchlípením hypoblastu
v epiblast. Od typické gastruly liší se však tím, že
zde již jsou vyvinuté pásy mesoblastové ms a rovněž
teloblastové, pučící z teloblastu č.
Larva, v níž znázorněn průběh pronefridia pn.
Larva Dendrobaeny s boku kreslená a znázorňující
polohu teloblastů (n, np, m, ©) a promesoblastu (ms)
s řadami buněk. Nephridiová řada rozpadá se na
přídě v segmentálně rozdělené šikmé řady, z nichž
každá zakončuje velikou buňkou. To jsou pronefridie
budoucího červa, veliké buňky jsou základy nálevek,
pn pronefridium larvové.
V obr. 11—15. znázorňují přeměnu pronefridia v nefridium.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. dů
8.
Beitrag zur Theorie der gemischten Reihen.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
Vorgselest den 18. December 1891.
Stellen die Zahlengróssen
A Az) A331 + +3 Un
eine arithmetische Reihe m-ter Ordnung vor, so ist bekanntlich, wenn
ihre Diferenzen durch das Symbol 4 gekennzeichnet werden, ihr
allgemeines Glied
Jm
m = Zn— i, 60)
k=0
wáhrend die Summenformel analog durch
n m—-1 z
S,— ž (nh CA (2)
=
ausgedrůckt erscheint.
In formeller Hinsicht ist daher die Forderung, dass man die
Summe der sogenannten gemischten Reihe
87 = u + ngbasg? < bag (8)
ahnlich ausdrůcke, ganz gerechtfertiet, wenn auch die praktische Be-
nůtzune derselben sich nicht so einfach gestalten sollte, wie der
úbliche indirekte Vorgang.
Um dies zu ermoglichen, benitze man die specielle Summen-
formel
o= Z(m+k—Dng, (4)
9 k=1
-so dass erhalten wird
1— ag
k ZOE
m = 26 12 — ViP (5)
Fr. Studnička: Beitrag zur Theorie der gemischten Reihen. 99
wenn der Kůrze wegen
pla
gesetzt wird, so dass also
= 0
: P
s" — z o „dďm. (6)
V ry l 3 P, 0 9 4D
ho bypass zn
k (— I)*T* | 1,9" 0, —1,....,
R opel 21 : p = Ok (7)
ZO kem O0
erhalten werden, worauf sich dann Formel (6) in
S" =P 90x 1řa (8)
ku
verwandelt.
Schliesslich mag noch bemerkt werden, dass durch fortgesetztes
Deriviren nach g sich ergibt
und dass fůr den Fall, wo g-- 1 gesetzt wird, die Reihe (3) also zu
einer rein arithmetischen wird, die Substitution
0
M za (n)p+-1
liefert, wodurch sich Formel (6) in (2) úberfiihren lásst.
7*
9.
Úber den Algorismus Křišťans von Prachatic.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
Vorgelegt am 8. Jánner 1892.
In neuester Zeit hat die Geschichte der Mathematik im Mittel-
alter so viele und gediegene Kenner aufzuweisen, dass man ihre Dar-
stellung sogar im Detail ausfůhrlich zu bieten im Stande ist.
Wir fihren hier nur S. Giinťher, P. Treutlein und M, Cantor
an, um Deutschlands diesbezůgliche besonders hervorragende Forscher
der Gegenwart hervorzuheben, und weisen, um das Gesagte zu be-
kráftigen, auf des Letztgenannten grossartig angelegte „Vorlesungen
úber Geschichte der Mathematik“ hin, wovon eben des II. Bandes
erster Theil erschienen.
Dabei kónnen wir jedoch die Bemerkung nicht unterdrůcken,
dass die Darstellung des mathematischen Unterrichtes an den Uni-
versitáten Mitteleuropas gewóhnlich insoferne lůckenhaft erscheint,
als dabei auf die Prager Universitát nur mit kargen Worten hinge-
wiesen wird, obwohl auf derselben, wie H. Hankel in seiner vor-
zůelichen Schrift „Zur Geschichte der Mathematik tm Alterthum und
Mittelalter“ (1874) bemerkt, seit ihrer Griindung [1348 *)] gerade die
mathematischen Wissenszweige eine recht erfreuliche Pflege fanden.
Schreibt ja der usserst .objektive Hankel darůber: „Eine bessere
Stellung als in Paris nahm die Mathematik auf der Universitát in
Prag ein“ und bemerkt schliesslich, „dass in den ersten Jahrzehnten
des 16. Jahrh. in Leipzig dieselben Vorlesungen ber dieselben
Bůcher úblich waren, wie am Ende des 14. Jahrh. in Prag“.
-Zu den ersten und verdienstvollsten Vertretern dieser exakten
Wissenschaft daselbst gehórt unstreitig. Křišťan von Prachatic, der
vom J. 1392 mit kleinen Unterbrechungen bis zum J. 1437 an der-
selben thátig war. Sein „Algorismus prosaycus“, so genannt, weil
nicht in Versen, wie z. B. bei Sacrobosco u. a. abgefasst, unter den
Handschriften der Prager Universitátsbibliothek als Nr. 2 der Signatur
XIII. F. 17 aufbewahrt, zeigt uns am Besten den Inhalt der Vortráge
úber Arithmetik um das J. 1400 herum.
*) Hankels Angabe 1384 ist als Druckfehler zu betrachten.
F. J. Studnička: Úber den Algorismus Křišťans von Prachatic. 101
„Dass darin die damaligen neun Operationen erklárt werden —
„hujus artis sunt novem species, numeratio, additio, subtractio, me-
diatio, duplicatio, multiplicatio, divisio, progressio, radicum extractio
in numeris guadratis et cubicis“ — ist natůrlich zu erwarten ; bemer-
kenswert sind darin jedoch folgende Momente:
1. Die schachbrettartige Multiplikation, das „moltěplicare per
seachtero“ der Arithmetik von Treviso aus dem J. 1478, trifft man
schon hier an, indem in einer Marcinalnote das Beispiel angefůhrt
erscheint:
2. Das sogenannte grosse Einmaleins, worůber M. Cantor*). be-
merkt, dass es bei Beldomandi (1410) erstmalig, so weit bekannt,
„in guadratischer Gestalt vorkomme, wird hier in Dreiecksform ge-
boten, wobei die Kolonnen abwechselnd schwarz und roth geschrieben
erscheinen.
la
|
s|s|
*|s|
5 (10,
20 |
20 | 40 | 60 | 50 |100|120|. |.. [400]
sPbrerpag. 191.
102 F. J. Studnička
Daneben steht das kleine Einmaleins in gewóhnlicher guadra-
tischer Gestalt
| ae 82s
Ba 1
R db těehu
(os
- 3. Das vorangehende Ausziehen der Auadrat- und Kubik-Wurzel
wird dem Wesen nach so gelehrt, wie es heutzutage úblich ist, so
dass sich darnach z. B. ausfůhren lásst:
T
15|62 5
: (25
ABD AO
Bp == 16000 ba
YO (W
DU., (bu alko 00)
AOR A010 620 20
Dabei kommt eine Hilístafel der Auadrat-*) und Kubik-Zahlen
vor in der damals ůblichen Form:
943 | 512
|
| |
36 | 49 64 | 81
| |
| |
ď 8
=
so dass es den Anschein hat, als ob man bei zweiziffrigen Wurzeln,
deren dritte Potenz hóchstens sechsziffrig sein kann, aus der Be-
schaffenheit der letzten Ziffer und der Grósse der ersten, hochstens
dreiziffrigen Klasse sofort die Kubikwurzel bestimmt hátte, wie es
noch heutzutage manche Kopfrechner thun, indem sie vorgeben, aus
*) Die Bezeichnung „Ouadratzahl“ wird am Rande durch das Schema :::
ilustrirt.
Úber den Algorismus Křišťans von Prachatic. 103
einer sechsziffrigen vollstándigen Kubikzahl die dritte Wurzel augen-
blicklich finden zu kónnen. Wenigstens findet diese Vermuthung an
den zwei beicefůsten Beispielen
22.0.. OLO 262 144
==! — 6 +
eine hinreichende Stiůtze.
4. Nach Absolvirung der neun Species in ganzen Zahlen wird
zur Lehre von gebrochenen Zahlen oder Briichen, minutia seu fractio
genannt, geschritten, wobei jedoch das Manuskript abgerissen er-
scheint. Das Anschreiben derselben wird mit den Worten gelehrt
„ due tertiae partes
k zd ž 1
„sic seribitur una medietas 9 - tres
et ita continuando usgue znfímitum.“
uintae :
4 5
Anmerkung.
1. In demselben Handschriftenkomplex erscheint als Nr. 9. eine
Lehre des kaufmánnischen Rechnens, welche in der zweiten Hálfte
den sogenannten „Algoritkmus linealis“ in Anwendung brinst, welcher
nach WM. Camtor*) in Deutschland zum erstenmale im Bamberger
Rechenbuch vom J. 1483 vorkommt. Wie weit er hier zurůckreicht,
ist ziemlich schwer anzugeben, obwohl am Schlusse des betreffenden
Manuskriptes angemerkt ist „Wenceslaus de Pacow finivit... 1465“;
denn es bleibt ungewiss, ob nicht schon seine Vorgánger an der Uni-
versitát diesen Algorithmus angewendet. Dass dieser „Wenzel von
Patzau“, der im J. 1458 Baccalaureus, im J. 1462 Magister in artibus
an der Prager Universitát geworden, volle 45 Jahre bis zu seinem
am 22. I. 1513 erfolgten Tode Professor daselbst war, diůrfte gele-
gentlich nicht werthlos zu wissen sein.
2. Bei dieser Gelegenheit mag zur Bekráftigung der in der ci-
tirten Schrift M. Camtor's auf Seite 161 vorkommenden Vermuthung
bemerkt werden, dass der daselbst angefůhrte Johannes Schindel, wie
Prof. Jos. Smolík in seiner verdienstvollen Monographie „Mathema-
tikové v Čechách“ amfihrt, um das J. 1375 in Kónigerátz geboren
*) I. c. pag. 205. Wie das Anschreiben der Zahlen hiebei erfolste, zeigt
das beigefůgte, dem Manuskripte entlehnte Beispiel.
+ =
LAITTEŘÁH
— + +-+-+—
104 F. J, Studníčka: Úber den Algorismus Křišťans von Prachatic.
wurde, im J. 1395 Baccalaureus, 1399 Magister in artibus und 1406
Rektor der Pfarrschule bei St. Nicolaus in Prag ward, bald darauf
jedoch einen Ruf nach Wien erhielt, wo er bis zum J. 1410 lehrte,
hierauf wieder nach Prag zurůckkam, daselbst an der Universitát als.
„doctor et lector ordinarius“ fungirte und vor dem J. 1450 starb.
Was fůr eines Rufes er sich als Mathematiker und Astronom erfreut,
beweist unter Anderm auch der Umstand, dass ihm Aeneas Sylvius,
der nachherige Pabst Přus II., gelegentlich schreibt „Nunguam
ego te vidi, negue tu me ut arbitror vidisti, sed tua fama facit, ut te
unice observem; nam saeculi nostri praecipuum decus censeris, gui
siderum cursus unicus praedicere noscis, hinc te amo, colo, observo,
sumgue tuus.“
Dass unser Schindel, Symdeltus, Schtnttel, namentlich im Aus-
lande kurz Joannes Pragensis genannt wurde, wie vor Allem die Zu-
schrift des italienischen Verfassers der „Tabulae motuum caelestium“
Joannes Blanchtus an Kaiser Friedrich III. beweist, mag nur neben-
bei bemerkt werden, namentlich fůr jene, welche sich mit der Ge-
schichte der Astronomie im Mittelalter befassen.
R 0 M
10.
Beitráge zur Kenntniss der Siůsswasser- Algen und
Bacterien-Flora von Tirol und Bóhmen.
Von Prof. Dr. Anton Hansgirg in Prag.
(Vorgelest den 8. Januar 1892.)
Die in nachfolgender Aufzáhlune angefiihrten Arten von Sůss-
wasseralgen und Bacterien habe ich im Juli und im August 1891
in Tirol, dann im September und October d. J. in Bóhmen gesammelt.
Was die Sůsswasseralgenflora von Tirol anbelanst, so ist hier
zu erwáhnen, dass sie trotzdem sie zu den interessantesten und ver-
muthlich auch zu den reichsten Algen-Floren Cislaithaniens gehórt,
bisher doch nur sehr lůckenhaft erforscht wurde, so dass ein Vereleich
dieser Algenflora mit der Sisswasseralgenflora des in phycologischer
Beziehung bisher am besten durchforschten Landes der ósterreichisch-
ungarischen Monarchie (Bohmens) noch verfrůht und sehr zu Ungunsten
dieses voraussichtlich ausserordentlich aleenreichen Landes ausfallen
wůrde.
Doch lásst sich schon jetzt so viel mit Bestimmtheit sagen, dass
in Tirol von den vom Verf. an einem anderen Orte náher beschrie-
benen Algenformationen *) die Formation der Berg- und Hochgebires-
alsen am besten entwickelt ist und sich nicht blos durch eine be-
deutende Anzahl von seltenen Arten auszeichnet, sondern auch im
Ganzen abwechselungsreicher ist, als z. D. die ihr entsprechende
Bere- ete. Algenflora der sterreichisch-ungarischen Kůstenlánder
oder Bóhmens.
Ausser den Bergalgen sind in Tirol auch die crenophilen und
die limnophilen Algen recht háufig verbreitet, und zwar ist die For-
mation der crenophilen Sisswasseralgen im ganzen Lande, insbe-
1) Siehe des Verfassers diesbezůgliche Abhandlung in der Oesterr. botan.
Zeitschrift, 1888, Nr. 2—5,
106 Anton Hansgirg
sonders in Gebirgen ete. (mit Ausnahme der an Auellen armen
Eruptivgebirge) in Bergbáchen, Auellen, offenen Brunnen u. s. w.
und vorzůelich an kleinen Katarakten u. á. úppie entwickelt; die
Formation der limnophilen Algen ist wieder in stehenden Gewássern,
půmpfen, Teichen, Tůmpeln u. s. w. insb. in Flussthálern, so z. B.
im Etschthal, in Sůdtirol stellenweise in ausserordentlicher Mannig-
faltigkeit entwickelt.
Blos von sphagnophilen, in torfigen Gewássern, Moorsůmpfen
etc. in der bene, in der Hůgelregion und vorzůglich im Gebirge
verbreiteten Algen sind in Tirol bisher nur verháltnissmássig wenige
seltene Arten gesammelt worden.
Was die Formation der Bercalgen betrifft, so sei hier noch
erwáhnt, dass nach meinen bisherigen Beobachtungen in Tirol die
seltensten Algenarten auf Kalksteinfelsen vorkommen und dass die
Algenflora des Kalksteinfelsengebietes von Sůdtirol vielfach an die
von mir in den letzten vier Jahren náher durchforschte Flora der
Kalksteingebirge von Istrien, Dalmatien und Bosnien erinnernt, da
sie auch einige von den von mir in den Gebirgen der ósterreichich-
ungarischen Kůstenlánder entdeckte neue Algenarten ete. enthált,
welche ich bisher nur in diesen Sůdlándern beobachtet habe, so z.
B. Endoclonium rivulare Hanse., Hydrocoleum subcrustaceum, Chamae-
siphon fuscus var. auratus Hansg. u. á.
Von den von mir im nachfolgenden Verzeichniss aufcezáhlten
Sůsswasseralgen sind folgende Formen (Arten und Varietiten) neu:
Endoclonium rivulare f, oracile, Herposteiron polychaete f. crassius,
Pediastrum integrum f, tirolense, Scenedesmus bidentatus, S. guadri-
cauda f. variabilis, Trochiscia stagnalis nov. £., Gonatonema ventri-
cosum f. tirolense, Dysphinctium elobosum nov. £f., D. subglobosum
nov. £., Cosmarium subguadratum nov. £, C. angustatum nov. f., C.
hexagonum nov. £, Euastrum ansatum f. subemarcinatum, Lepto-
chaete crustacea f. gracilis, Hydrocoleum rivularioides, H. homeothri-
chum nov. f., Microcoleus fuscescens nov. £, M. hyalinus nov. f.,
Oscillaria rupicola nov. £., Spirulina turfosa nov. £, Borzia trilocu-
laris nov. £, Pleurocapsa cuprea, Chroothece monococca nov. £, Chroo-
coccus tureidus £. glomeratus; von Schizomyceten ist Leptothrix
subtilissima var. fontinalis neu.
Die meisten von den im Nachfoleenden aufcezáhlten Algenarten
sind bisher aus Tirol noch nicht bekannt, einige Species sind fůr
unsere Monarchie neu; auch von den vom Verf. in Bóhmen ge-
sammelten Algen sind einige neu.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 107
Was die Localitáten betrifft, an welchen der Verf. die im
Nachstehenden aufcezáhlten Algen und Bacterien gesammelt hat, so
seien hier weniestens die wichtigsten Fundorte namentlich angefiihrt.
In Tirol hat der Verf. zunáchst die Umgebung von Kufstein bis zur
bairischen Grenze, dann die Umgegend von Innsbruck, Bozen und
Trient in algologischer Beziehung náher durchforscht, weiter auch
ein mehr oder weniger reiches Algenmaterial bei Wórel, Prixlege,
Jenbach, Bad Mehrn, Rothholz, am Achensee, bei Hall, St. Magdalene,
Vóls, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Brennerbad, Schelleberg, Pílersch,
Gossensass, Sterzing, Brixen ; bei Leifers,. Branzoll, Auer, Neumarkt,
Kardaun náchst Bozen, Blumau, Steg, Atzwang, Terlan, Šiegmundskron,
Vilpian; bei Gardolo, S. Lazaro, Lavis náchst Trient, Mattarello,
Calliano, Mezzotedesco, Šalurn, Percine, Civezzano, Roveredo, Serra-
valle, S. Margherita und bei Ala in Sůdtirol gesammelt, welches er
stets im frischen Zustande und zwar meist eleich am ersten oder
am náchsten Tace, an welchem er es gesammelt hat, microscopisch
náher untersuchte.
Dasselbe oilt auch von den im Nachfoloenden aus Bóhmen an-
gefihrten Algen, welche der Verf. bei Neudorf, Velim und Peček
náchst Kolin a. E., bei Libic náchst Poděbrad, zwischen Steblová
und Čeperka náchst Pardubic, zwischen Debř und Josephsthal náchst
Junobunzlau; weiter in der Umgebung von Elbeteinitz, Žleb náchst
Časlau, Ronow, Biskupic, Třemošnic, Kuttenbere, Sedlec, Malín,
Heřmanměstec, Chrudim, Malešic, Slatiňan, Deutschbrod, Světla,
Schlappenz, Přibislau, Polna; dann in Nordbohmen bei Friedland,
Schónwald, Einsiedl, Reichenberg, Langenbruck, Reichenau, Pullet-
schnei, Liebenau, Kóniginhof und Lipitz sowie in Siůidbohmen bei
Vrbna náchst Veselí a. L. und bei Skřidla nahe der Bahnstation
Weleschin-Krummau selbst gesammelt hat.
In der nachfolgenden Aufzáhlung hat der Verf. meist dieselbe
Reihenfolge und Nomenclatur beibehalten, welcher er sich in seinen
frůheren, in diesen Sitzunes-Berichten veróoffentlichten algolocischen
Beitrágen, sowie in seinem „Prodromus der Algenflora von Bóohmen“
bediente.
I. Klasse, Rhodophyceae.
Sacharia vigida SŠirod. (Lemanea dichotoma D. C.) In einem
Gebirgsbach zwischen Calliano und Mattarello náchst Trient in grós-
serer Menge.
108 Anton Hanseirg
Chantransia chalybea Fr. Bei Kufstein mehrfach auch im Abflusse
des Hechtsees, am Wege zum Thiersee etc., bei Brixlege, Jenbach,
am Achensee, unterhalb Maurach, bei Insbruck, oberhalb Hall, bei S.
Magdalena, Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau,
Terlan, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, bei Trient, Lavis,
Calliano, Mattarello zwischen Trient und Pergine, bei Rovere do, Ser-
ravalle, Ala, Šterzing, Gossensass, Pflersch, Schellebere, Brennerbad,
Matrei. — In Bóhmen bei Reichenberg, Langenbruck, Reichenau,
Pulletschnei, Einsiedl, Liebenau, Friedland, Schónwald, Kóniginhof,
Peček, Elbeteinitz, Kuttenberg, Žleb náchst Časlau, Ronow, Třemošnic,
Deutschbrod, Polna, Schlappenz náchst Přibislau, Heřmanměstec,
Chrudim.
Ch. Hermanní (Roth.) Desv. Zwischen Hall und S. Magdalena
náchst Innsbruck.
Ch. violacea Ktz. In Gebiresbáchen bei S. Margherita und Ala,
bei Roveredo und zwischen Calliano und Mattarello náchst Trient.
— In Bóhmen bei Einsiedl und Reichenau náchst Reichenbere.
Hildenbrandtia rivularis (Liebm.) J. Ag. In einem Gebirgsbach
bei der Můhle in S. Margherita náchst Ala in Sůdtirol in grósserer
Menge.
Bangia atropurpurea (Dillw.) Ag. An Můhlrádern etc. an einer
Můhle oberhalb Neumarkt und im Abfluss eines offenen Gebirgs-
brunnens oberhalb Atzwang in Tirol.
II. Klasse. Phaeophyceae.
Synerypta volvox Ehrb. [Synura volvox (Ehrb.) Krch.) In
Sůmpfen zwischen Schellebere und Brennerbad in Tirol. !
Chrysomonas flavicans Stein. In Sůmpfen bei Kuístein, Věls,
Branzoll, zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo bei Lavis,
zwischen Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Neudorf náchst
Kolín, Libic náchst Poděbrad, Elbeteinitz, Polná, Schónwald náchst
Friedland, Liebenau náchst Reichenberg, Lipnitz náchst Kóniginhof
in Bóhmen.
Phaeothamnion confervicola Lagrh. In Simpfen bei Kufstein,
zwischen Bozen und Leifers, Serrawalle und Ala in Tirol. ")
1) Eine braune Monade, deren veget. Zellen 6 bis 10 u breit, zu 2 bis 10,
seltener mehrere neben einander gruppirt waren, fand ich in einem Wiesenbrun-
nen bei Langenbruck náchst Reichenberg unter anderen Algen vor.
KE S VEHE VO YO JVM
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 109
Hydrurus foetiďus (Vill.) Krch. Am Wege zum Achensee unterhalb
Maurach mehrfach in Wasserschleussen ete. stellenweise massenhaft
in einer kleinen schwarbraunen Form ; in Bergbáchen unterhalb S.
Magdalena náchst Hall an mehreren Štellen in grósserer Menge,
ebenso in einem Gebiresbach zwichen Calliano und Mattarello náchst
Trient, dann bei Roveredo und Alla in Sidtirol, in Gebirestáchen
zwischen Gossensass und Pflerseh in Tirol mehrfach zerstreut.
Phaeodermatium vivulare Hansg. Unter einem kleinen Wasserfall
bei Roveredo in Tirol.
« I. Klasse. Chlorophyceae.
Coleochaete pulvinata A. Br. In Siimpfen zwischen Trient und
Gardolo in Tirol, in einer kleinen Form, deren berindete Ooogonien
oft nur 48 u breit waren.
C. ordicularis Prinesh. In Sůmpfen bei Kufstein (auch im Láng-
see), bei Wórgel, Vóls, Branzoll, Leifers, Auer, Neumarkt, zwischen
Bozen und Leifers, Lavis und Trient, Trient und Gardolo, Serravalle
und Ala, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Neudorf,*)
Malín, Ronow, zwischen Steblová und Čeperka, bei Liebenau, Reichen-
berg, Schónwald, Lipnitz, Vrbná náchst Veselí a. L., Polna mehrfach.
C. úrregularis Pringsh. In Sůmpfen zwichen Bozen und Leifers
in Tirol. — In Elbetimpeln bei Neudorf und Elbeteinitz; in Siúmpfen
bei Vrbná und Skřidla náchst der Bahnstation Welleschin-Krummau.
Aphanochaete globosa Nordst. Im Lángsee bei Kufstein in einer
Form, deren Zellen meist 12 bis 15 wu breit waren.
Oe. cerispum (Hass.) Wittr. In Siůimpfen zwischen Gardolo und
Trient, bei Lavis in Tirol. — Bei Libic náchst Poděbrad, Malín,
Ronow, Einsiedi, Lipnitz, Polna in Bóhmen.
Oe. Vaucheri (Le Cl.) A. Br. Bei Kufstein mehrfach (auch am
Hechtsee), Vóls, Wórgl, Neumarkt, Auer, Trient und Ala mehrfach,
Calliano, Roveredo in Tirol. — Bei Neudorf, Velim, Elbeteinitz, Libic,
Malín, Ronow, Biskupic, Heřmanměstec, Chrudim, Steblová und Če-
perka, Einsiedl náchst Reichenbere, Liebenau, Schónwald, Polna,
Deutschbrod, Vrbná in Bóhmen.
Oe. Boristanum (Le. Cl.) Wittr. Bei Kufstein mehrfach (auch
im Lángsee und Hechtsee), Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Trient
2) Es scheint mir úberflůssig hier und im Nachstehenden auch den Namen der
grósseren Stadt anzufůhren, in deren Náhe die oben genannten Ortschaften liegen.
110 Anton Hansgirg
und Gardolo, Serravalle u. Ala in Tirol.— Bei Neudorf, Malín, Ste-
blová und Čeperka, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Ronow, Biskupic,
Slatinan, Deutschbrod, Schlappenz, Skřidla, Vrbná in Bóhmen.
Oe. eryptoporum Wittr. Bei Kufstein, Neumarkt, zwischen Ser-
ravalle und Ala in Tirol. — Bei Malín, Schónwald, Vrbná náchst
Veselí in Bohmen.
Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Velim, Peček, Kuttenberg, Steblová
und Čeperka, Liebenau náchst Reichenberg, Ronow in Bóhmen.
Oe. Landsboroughi (Hass.) Wittr. Im Lángsee bei Kufstein. —
Bei Biskupic náchst Časlau, Schónwald náchst Friedland.
Oe. Boseči (Le CI.) Wittr. In Siimpfen zwischen Serravalle und
Ala in Tirol.
Oe. rufescens Wittr. Bei Kufstein und Jenbach mehrfach, Brix-
legg, in der Umgebung von Insbruck und Hall auch bei S. Magdalena,
nicht selten, bei Kematen, Zirl, Kardaun, am Bergwege von Neumarkt
nach Auer, bei Lavis, S. Lazzaro náchst Trient, Calliano, Mattarello,
zwischen Ponte alto und Pergine mehrfach, bei Roveredo, Ala, Mezzo-
tedesco náchst S. Michele, Schellebere, Brennerbad, (Gossensass,
Plersch, zwischen Sterzing und Gossensass, Matrei, Patsch in Tirol.
Oe. Pringsheimii Čram. Bei Kufstein mehrfach, Vóls, Wórgl,
Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Lavis, Gardolo,
Mattarello und Calliano, Serravalle und Ala, Gossensass und Pflersch,
Schellebere und Brennerbad in Tirol. — Bei Velim, Peček, Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Steblova und Čeperka, Slatinan, Heřmanměstee,
Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Ronow, Žleb, Biskupic, Malín,
Schónwald, Reichenau, Einsiedl, Langenbruck, Liebenau, Lipnitz
náchst Kóniginhoť.
Oe. fonticola A. Br. Bei Kufstein, Wórel, Brixlege und Insbruck
mehrfach, Jenbach, zwischen Jenbach und Achensee, Hall, Kematen,
Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt,
Atzwang, Steg, Trient mehrfach, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine,
Civezzano, Roveredo, Serravalle, Ala mehrfach, Mezzotedesco, Ster-
zing, (Gossensass, Pflersch, Schellebere, Brennerbad, Matrei, Patsch
in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Libic spárlich, Velím, Peček, Reichenberg,
Langenbruck, Reichenau, Pulletschnei, Liebenau, Einsiedl, Lipnitz,
zwischen Steblová und Čeperka, bei Ronow, Žleb, Biskupic, Třemošnic,
Hermanměstec, Chrudim, Deutschbrod, Světla, Polna, Schlappenz
náchst Přibislau in Bóhmen.
Oe. giganteum Ktz. In Sůmpfen bei Branzoll, zwischen Gardolo
und Trient, bei Lavis, Insbruck in Tirol. — Bei Libic, Elbeteinitz,
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 111
Neudorf, zwischen Steblova und Čeperka, Kóniginhof, Malín, Bis-
kupic, Deutschbrod, Polná.
0e. sterile Hanse. In torfigen Siůimpfen bei Skřidla und bei
Vrbná náchst Veselí in Bohmen.
Oe. tenuissímum nob. In Sůmpfen bei Kufstein auch im Lángesee
und Hechtsee, bei Branzoll, Neumarkt, Lawis, zwischen Gardolo und
Trient, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, bei S. Margherita,
Salurn, zwischen Gossensass und Pflersch iu Tirol. — Bei Peček,
Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Malín, Ronow, Biskupic, Polna,
Vrbná náchst Veselí, Skřidla, Einsiedl, Liebenau, Schónwald, zwischen
Steblova und Čeperka in Bóhmen.
Bulbochaete setigera (Roth) Ag. In Siimpfen bei Kuístein, dann
zwischen Serravalle und Ala in Tirol — Bei Neudorf, Elbeteinitz,
Ronow, Biskupic, zwischen Steblova und Čeperka, Slatinan, Polna,
Skřidla, Vrbná, Schónwald, Einsiedl, Liebenau in Bóhmen.
B. intermedia De By. Bei Vrbná, Ronow und Biskupic, Liebenau,
Einsiedl, Schónwald náchst Friedland.
B. pygmaea Prinesh. Bei Wórel, Branzoll, Neumarkt, Gardolo
náchst Trient, zwischen Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf,
Elbeteinitz, Ronow, Heřmanměstec, Polná, Skřidla, Liebenau und
Einsiedl náchst Reichenberv.
B. subsimplex Wittr. Bei Kufstein (im Lángsee ete.) mehrfach.
B. minor A. Br. Bei Hall, Vóls, zwischen Bozen und Leifers
in Tirol.
B. vectangularis Wittr. In den Seen bei Kufstein mehrfach, bei
Auer, Neumarkt in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Einsiedl, Schónwald
und Polna in Bóhmen.
B. erassa Pringsh. In torfigen Sůmpfen bei Vrbná und Skřidla
in Bóhmen.
Cylindrocapsa geminella Wolle. In Sůmpfen zwischen Bozen und
Leifers, Gardolo und Trient, bei Kuístein in Siimpfen und in den
Seen mehrfach. — IniElbetůmpeln bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic; in
Sůmpfen bei Velim, Ronow náchst Časlau, Vrbná náchst Veselí.
Protoderma viride Ktz. Bei Kufstein und Insbruck mehrfach,
Wórel, Brixlege, Jenbach, Maurach, am Achensee, bei Hall, zwischen
Hall und S. Magdalene, Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll,
Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt, Atzwang, Stee, Trient, Lavis,
Gardolo, Calliano, Mattarello, Pergine, Civezzano, Roveredo, Serravalle,
S. Margherita, Ala, Mezzotedesco, S. Michele, Salurn, Sterzine, Gos-
sensass, Pflersch, Schellebere, Brennerbad, Matrei, Patsch in Tirol.
112 Anton Hansgirg
— Bei Žleb, Ronow, Třemošnic, Velim, Peček, Elbeteinitz, Debř,
Friedland, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Langenbruck, Liebenau,
Kóniginhof, Chrudim, Heřmanměstec, Deutschbrod, Světla, Sehlappenz,
Polna, Kuttenberg. |
Prastola ertspa (Lightf,) Menegch. Bei Rothholz náchst Jenbach
und im Bad Mehrn bei Brixlegg in Tirol.
Hormiseia zonata (Web. et. M.) Aresch. Bei Patsch und Matrei
mehrfach, ebenso zwischen Gossensass und Pflersch, Brennerbad und
Schelleberg, Sterzing, zwischen Jenbach u. Achensee stellenweise reich-
lich, bei Insbruck, zwischen Hall und S. Magdalena, Vóls, Kematen, Zirl,
oberhalb Neumarkt, Auer, zwischen Atzwang und Steg, bei Brixlegg,
Lavis, Trient, Calliano, Pergine, Civezzano, Roveredo, S. Margherita
und Ala mehrfach. — In Bóhmen bei Reichenberg.
H. tenuts (Ktz.) nob. Bei Kufstein, Brixlege, Maurach und Šter-
zing in Tirol.
H. subtilis (Ktz.) nob. Bei Kufstein mehrfach, Wórgl, Insbruck,
Hall, Vóls, Branzoll, Neumarkt, zwischen Atzwang und Šteg, Lavis,
Gardolo, Trient, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, Rove-
redo, S. Michele, Sterzing, zwischen Schellebere und Brennerbad,
bei Patsch in Tirol. — Bei Žleb, Ronow Biskupic, Malín, Neudorf,
Elbeteinitz, Langenbruck, Reichenau, Liebenau, Friedland, Vrbná,
Skřidla, Deuschbrod, Polna in Bohmen.
H. flaccida (Ktz.) Lagrh. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg auch
var. mčnor Hanse., Jenbach, Rothholz, Insbruck, Hótting, Vóls, Ke-
maten, Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Kardaun, Terlan,
Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Gardolo, Calliano, Mattarello,
Pergine, Civezzano, Roveredo, S. Margherita, Serravalle, Ala, Mezzo-
tedesco, Sterzing, Gossensass, Matrei in Tirol. — Bei Velim, Peček,
Elbeteinitz, Libic, Čeperka, Kuttenbere, Kóniginhof, Lipnitz, Liebenau,
Einsiedl, Langenbruck, Reichenau, Pulletschnei, Friedland, Debř,
Josephsthal, Žleb, Ronow, Biskupic, Třemošnic, © Heřmanměstec,
Chrudim, Slatiňan, Medlešic, Dřenic, Deutschbrod, Polna, Světla,
Schlappenz náchst Přibislau; bei der Bahnstation Welleschin-Krumau ;
var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) Aufieuchten Felsen an
der Doubravka bei Žleb, náchst Časlau in Bóhmen, bei Ala in Tirol.
Uronema confervicolum Lagrh. Bei Kuttenberg und Medlešic
náchst Chrudim.
Hormidium parietimum (Vauch.) Ktz. Bei Kufstein mehrfach,
Bad Mehrn, Rothholz náchst Jenbach, Brixlege, Hótting náchst
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora © 113
k)
Innsbruck spárlich. — In Bohmen bei Chrudim und Reichenau náchst
Reichenberg.
Schizogontum murale Ktz. Bad Mehrn in Tirol; Reichenau
náchst Reichenberg.
S. Boryanum Ktz. Bei Rothholz náchst Jenbach reichlich, bei
Brixlegg spárlich.
Stigeoclontum tenue Ktz. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlegg, Jenbach,
Innsbruck, Hall, Vóls, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Gossensass
mehrfach, Sterzing, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Terlan,
Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Gardolo, Lavis, Calliano, Matarello,
Pergine, Civezzano, Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, Mezzo-
tedesco, S. Michele in Tirol. — Bei Velim, Peček, Neudorf, Elbe-
teinitz, Debř, Josephsthal, Libic, zwischen Steblova und Čeperka,
Lipnitz, Liebenau, Langenbruck auch var. lubricum (Ktz.) bh.,
Reichenau, Einsiedl, Friedland, Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
Světla, Chrudim, Heřmanměstec, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenbere,
Skřidla in Bóhmen.
S. falklandicum Ktz. var. longearticulatum nob. Bei Schónwald
náchst Friedland.
S. longipilus Ktz. Bei Polna in Bóhmen.
S. subspinosum Ktz. Bei Žleb náchst Časlau.
S. flagelliferum Ktz. In Sůmpfen zwischen Bozen und Leifers
in Tirol. — Bei Ronow und Biskupic náchst Časlau.
Chaetophora pisiformis (Roth.) Ag. Bei Elbeteinitz, Lipnitz
reichlich, Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Langenbruck, Einsiedl,
Friedland; Skřidla in Sůdbohmen.
Ch. elegans (Roth.) Ag. Bei Kufstein auch var. longěpila (Ktz.)
nob., Branzoil reichlich, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers,
Lavis, zwischen Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, S. Michele
und Salurn in Tirol. — Bei Neudorf, Peček, Elbeteinitz, Malin, Libic,
zwischen Steblova und Čeperka, Liebenau, Einsiedl, Chrudim, Polna,
Deutschbrod, Vrbna, Skřidla in Bóhmen.
Ch. cornu damae (Roth) Ag. In Siimpfen bei Branzoll reichlich,
zwischen Bozen und Leifers spárlich, bei Lavis, zwischen Serravalle
und Ala, Trient und Gardolo, im Lánesee bei Kufstein. — In Bohmen
bei Elbeteinitz.
Chaetonema tregulare Nowak. Bei Elbeteinitz in Bóhmen.
Herpostetron confervicolum Nág. In Sůimpfen bei Kufstein auch
an Conferva-Fáden, bei Voóls, Branzoll, zwischen Trient und Gardolo,
Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Velim,
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892, 8
114 baví Anton Hansgirg
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Steblova und Čeperka, Kónigin-
hof, Einsiedl, Biskupic, Ronow, Slatinan, Polna, Vrbná, Skřidla in
Bohmen.
H. polychaete Hanse. Bei Vóls und zwischen Bozen und Leifers
auch in einer Form deren Zellen 10 bis 15 u breit, die Borsten
leicht zerbrechlich und im unteren Theile meist 4 « breit waren
(f. crasstus nob.) — In Bóhmen bei Neudorf und Malin.
Endoclonum rvývulare Hansg. var. gracile nob. Veget. Zellen der
Hauptfáden sind meist nur 4 bis 6 u, selten his 9 u breit, 1 bis 2
selten bis 3mal so lang; das an den Endzellen der aufrechten
Zweige befindliche Haar ist an der Basis etwa 2 u breit, 20 bis 30
mal so lang, als die es tragende Zelle. Die Zellen des palmella-artigen
Zustandes sind kugelig oder fast einfórmig, 4 bis 10 u breit.
Kommt in Berebáchen auf Fontinalis und anderen Wasser-
pflanzen vor an diesen důnne, hellgrine, krustenfórmige Úberzůge
bildend so an einem Wasserfall bei Roveredo in Gesellschaft von
Chantransia, Inactis u. á.
Draparnaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Lipnitz náchst Kó-
niginhoťf, reichlich.
D. plumosa (Vauch.) Ag. Bei Branzoll in Tirol. — Bei Polna,
Elbeteinitz, Lipnitz, Reichenau náchst Reichenbere.
Conferva tenerrima Ktz. Bei Kufstein auch var. subtilisstma nob.,
Wóůrgl, Branzoll, Neumarkt, Lavis auch var. subťilisstma nob., zwischen
Galliano und Mattarello, Civezzano und Pergine, Roveredo, Serravalle,
Ala, Sterzine, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad auch var.
subtilisstma Hanse. in Tirol. — Bei Velim, Peček, Elbeteinitz, Libic,
Steblova und Čeperka, Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl,
Reichenau, Pulletschnei, Friedland, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kutten-
bere, Sedlec, Malín, Slatinan, Polna, Schlappenz, Vrbná, Skřidla in
Bohmen.
C. bombycina (Ag.) Wille. Bei Kufstein mehrfach, Patsch, Matrei,
Brennerbad, Schellebere, Pflersch, (Gossensass, Sterzing, Brixen,
Auer, Neumarkt mehrfach auch var. nor Wille, zwischen Atzwang
und Steg, Trient und Gardolo, Lavis, Calliano und Mattarello, bei
Pergine, Civezzano, Roveredo, Serravalle, Ala, S. Michele und Salurn,
in Tirol. — Bei Velim, Peček, Elbeteinitz, Libic, Lipnitz, Šteblova,
und Čeperka, Vrbna náchst Veselí auch var. pallida Ktz., bei Lie-
benau, Langenbruck, Reichenau, Einsiedl, Friedland, Slatinan náchst
Chrudim auch var. minor Wille, Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
Heřmanměstec, Kuttenbere, Malín, Žleb, Ronow, Třemošnic in Bohmen.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 115
C. globulifera Ktz. In Simpfen zwischen Serravalle und Ala in
Tirol. — Bei Elbeteinitz und Malín náchst Kuttenbere.
Mierospora jloccosa (Vauch.) Thr. Bei Kufstein, Wórgl, Branzoll,
zwischen Atzwang und Steg in Tirol, — Bei Vrbna, Skřidla, Slatinan
náchst Chrudim, Langenbruck auch var. major nob.
M. abbreviata (Rth.) Lagrh. Bei Biskupic náchst Ronow.
M. amoena (Ktz.) Rbh. Bei Lipnitz, Liebenau, Langenbruck,
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl in Bóhmen.
M. elegans Hanse. In einem Bergbache bei S. Margherita náchst
Serravalle und bei Ala in Sůdtirol.
M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. In Sůmpfen zwischen Schelleberg
und Brennerbad, Šerravalle und Ala in Tirol.
Rhizoclontum hteroglyphicum (Ag.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg,
Jenbach, Innsbruck, Hall, Zirl, Kematen, Brixen, Bozen, Branzoll,
Auer mehrfach, zwischen Blumau und Kardaun, Terlan, Neumarkt,
zwischen Atzwang und Steg, Lavis, S. Lazzaro náchst Trient, Calliano,
Mattarello, zwischen Pereine und Ponte alto mehrfach, Roveredo,
Ala, S. Maroherita náchst Serravalle, zwischen Schellebere und Bren-
nerbad, Matrei, Patsch. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz var.
lacustre (Ktz.) nob.
Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlege, Wórol,
Vóls, Kematen, Bozen, Branzoll, zwischen Siegmundskron und Terlan,
Neumarkt, zwischen Trient und Gardolo, Šerravalle und Ala, S. Mi-
chele und Salurn. — Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Steblova
und Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Ronow,
Malín, Slatinan náchst Chrudim, Heřmanměstec.
C. glomerata (L.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, Wórel, Jenbach
Achensee, Maurach, Innsbruck, Hótting, Hall, zwischen S. Magdalene
und Hall mehrfach, Vols, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Sterzing,
Gossensass, Brennerbad, Schellebere, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer,
Blumau, Terlan mehrfach, Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Gardolo,
Lavis, Calliano, Mattarello, zwischen Pergine und Ponte alto, Civez-
zano, Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala in Tirol. — Bei Peček,
Elbeteinitz, Kuttenbere, Čeperka náchst Pardubic, Kóniginhof, Lie-
benau, Langenbruck, Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Ronow, Žleb,
Třemošnic, Heřmanměstec, Medlešic, Chrudim, Deutschbrod, Schlap-
penz, Polna.
C. putealis Ktz. Bei Žleb náchst Časlau.
C. canalicularis (Roth) Ktz. Bei Kuttenberg in Boóhmen.
C. erispata (Soth.) Ktz. Bei Slatinan náchst Chrudim.
8*
116 Anton Hansgirg
C. declinata Ktz. Zwischen Maurach und Achensee, bei Kufstein,
Kematen und Patsch náchst Innsbruck, Matrei, Auer, Terlan, zwischen
Blumau und Kardaun, Neumarkt, Trient, zwischen Calliano und Mat-
tarello, Pergine und Ponte alto, Roveredo, Ala in Tirol. — Bei Lie-
benau náchst Reichenberg.
Trentepohlia aurea (L.) Mart. Bei Kufstein und Brixlege mehr-
fach, zwischen Jenbach und Achensee háufig, Rothholz, Insbruck,
insb. am Wege zum Hottingerbild, zwischen Hall und S. Magdalena
mehrfach, Vóls, Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau,
Kardaun, Neumarkt, zwischen Atzwang und Šteg, Trient, zwischen
Calliano und Mattarello, dann zwischen Pergine und Ponte alto
háufig, Roveredo, S. Margherita náchst Serravalle, Ala mehrfach,
Sterzing, Gossensass und Pflersch mehrfach, zwischen Schellebere
und Brennerbad zerstreut, bei Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Lipnitz,
Liebenau und Reichenau náchst Reichenberg, zwischen Debř und
Josephsthal náchst Jungbunzlau.
T. lagenifera (Hild.) Wille. Im Ananashause im Garten des
Erzherzogs Heinrich in Bozen.
T. uneinata (Gobi) nob. Zwischen Gossensass und Pflersch in
Tirol.
T. umbrina (Ktz.) Bor. Bei Kufstein, Brixlege, Jenbach, Ins-
bruck, Hall, Vóls, Kematen, Zirl, Bozen, Branzoll, Auer, Terlan,
zwischen Kardaun und Blumau, Neumarkt, Atzwang, Lavis spárlich,
zwischen Gardolo u. Trient, Calliano u. Mattarello, Civezzano, Roveredo,
Mezzotedesco, Sterzing, Patsch in Tirol. — Bei Velim, Peček, Elbetei-
nitz, Libic, Steblova, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Langen-
bruck, Friedland, Josephsthal náchst Jungbunzlau, Žleb, Ronow, Bis-
kupic, Heřmanměstec, Chrudim, Sedlec náchst Kuttenbere, Deutsch-
brod, Schlappenz, Světla, Polna, Skřidla, Vrbna in Bohmen.
T. abietina (Flot.) Wille. Bei Kufstein (insb. am Wege zum
Thiersee mehrfach), bei Rothholz náchst Jenbach auch im Protococcus-
Zustande, zwischen Jenbach und Achensee mehrfach, ebenso zwischen
Hall unď S. Magdalene, Gossensass und Pflersch in Tirol.
T. jolithus (L.) Wittr. Zwischen Gossenusass und Pflersch
stellenweise massenhaft (insb. auf Felsblocken ete. am Ufer des
Piererbaches).
T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic,
Steblová, Malín, Liebenau náchst Reichenberg, Ronow náchst Časlau,
Vrbna náchst Veselí a. L.
Chlorotyltum cataractarum Ktz. Bei Kufstein mehrfach (auch am
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora, -117
Wege zum Thiersee und im Abfluss des Hechtsees), bei Brixlege,
Jenbach, Maurach, am Achensee, Insbruck, zwischen Hall und S.
Magdalene háufig, bei Kematen, Zirl, Bozen, Branzoll und Auer
mehrfach, zwischen Blumau und Kardaun, Neumarkt, am Bergwege
von Auer nach Neumarkt mehrfach, zwischen, Atzwang und Steg
spárlich, Trient, zwischen Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte
alto, Roveredo, Ala, S. Margherita náchst Serravalle, Gossensass und
Pflersch, Schellebere und Brennerbad, Matrei, Patsch in Tirol. —
Bei Žleb, Ronow, Kuttenberg mehrfach, Elbeteinitz, Liebenau náchst
Reichenberg.
Mierothamnton Kůitzingianum Nág. In Simpfen bei Polna, Lan-
senbruck náchst Reichenberg, Vrbna náchst Veselí a. L.
Vaucheria sessilis (Vauch.) D. C. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlege,
Jenbach, Achensee, Hall, zwischen S. Magdalene und Hall, Innsbruck,
Vóls, Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Brennerbad und Schellebereg,
Gossensass und Pflersch, Sterzing, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer,
Blumau, Kardaun, zwischen Terlan und Siegmundskron, bei Neumarkt,
Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Civezzano,
Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, Mezzotedesco, zwischen
Salurn und S. Michele; var. pachyderma (Walz.) nob. in Warmháu-
sern des Erzherzogs Heinrich in Bozen. — Bei Peček, Velim, Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Čeperka, Kóniginhoťf, Liebenau, Langenbruck,
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Žleb, Ronow, Třemošnice,
Heřmanměstec, Medlešic, Slatinan, Schlappenz, Světla, Polna, Deutsch-
brod, Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen.
V. gemťnata (Vauch.) D. C. Bei Kufstein, oberhalb Hall, Neu-
markt, Auer, zwischen Trient und Pergine, bei Ala, S. Margherita
náchst Serravalle in Tirol.
Botrydium granulatum (L.) Rostaf. et Wor. Zwischen Steblova
und Čeperka.
Pandorina morum Bory. In Sůmpfen bei Kufstein, zwischen
Bozen und Leifers, bei Lavis, zwischen Trient und Gardolo, Calliano
und Mattarello, Šerravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Elbe-
teinitz, Libic, Malin, Ronow und Biskupic, Deutschbrod, Polna, Vrbná,
Skřidla, Liebenau, Einsiedl, Schónwald náchst Friedland in Bóhmen.
Chlamydomonas pulvisculus (Můll.) hrb. Bei Kufstein, Vols,
Wórgl, zwischen Schellebere und Brennerbad, bei Branzoll, zwischen
Bozen und Leifers, bei Lavis, zwischen Calliano und Mattarello, Ser-
ravalle und Ala in Tirol. — Bei Peček, Velim, Neudorf, Elbeteinitz,
Libic, Malín, Žleb, Ronow, Slatinan náchst Ghrudim, Polna, Schlap-
118 Anton Hansgirg
penz, Deutschbrod, Vrbna náchst Veselí a. L., Lipnitz, Liebenau,
Einsiedl, Schónwald in Bóhmen.
Sphaerella lacustris (Girod.) Wittr. In Sůmpfen zwischen Serra-
valle und Ala, Trient und Gardolo, im Lánesee bei Kufstein in Tirol.
Hydrodictyon vreticulatum (L.) Lagrh. In einem Wassergraben
zwischen Čeperka und Steblova náchst Pardubic reichlich.
Pediastrum integrum Nág. Zwischen Hall und S. Magdalene,
Bozen und Leifers, Serravalle und Ala, auf feuchten Felsen und
Steinen am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer reichlich in
einer Form (f. čirolense nob.), deren veget. Zellen an vollkommen er-
wachsenen Exemplaren meist 18 bis 21 u breit, 5- bis 6-eckig, die
Randzellen mit je zwei 3 bis 5 u langen Štacheln, meist zu 4 oder
15-17, 5—- 11, 15- 7 —- 8 —- 16 in der typischen Form sonst hn-
lichen Familien vereinigt.
P. Boryanum (Turp.) Menech. Bei Kufstein, Wórel, Vóls, im
Achensee, bei Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers,
Calliano und Mattarello, Šerravalle und Ala, S. Michele und Salurn,
bei Lavis in Tirol. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Malín,
Ronow, Polna, Deutschbrod, Šlatinan, Vrbna, Skřidla, Liebenau, Ein-
stedl, Schónwald, Lipnitz und in Teichen bei Kóniginhof.
P. duplex Meyen. Bei Kuístein, Vóls, Wórel, Kematen, Branzoll,
zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala,
S. Michele und Salurn, bei Lavis, Brennerbad in Tirol. — Bei Neu- ©
dorf, Peček, Elbeteinitz, Libic, zwischen Steblova und Čeperka, bei
Kóniginhof, Liebenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schónwald, Malín, Sla-
tinan, Deutschbrod, Polna mehrfach, Vrbna, Skřidla in Bohmen.
P. forcipatum (Corda) A. Br. Bei Kufstein, Branzoll, zwischen
Trient und Gardolo in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Schónwald,
Vrbná, Polna und Skřidla in Bóhmen.
P. tetras (Ehrb.) Ralís. Bei Kufstein, Věls Kematen, Branzoll,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Gar40lo und Trient, Serravalle
und Ala, Salurn und S. Michele, Lavis in Tirol. — Bei Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Ronow, Deutschbrod,
Polna, Schlappenz, Vrbna, Skřidla in Bóohmen.
Sorastrum spinulosum Nág. In Sůmpfen bei Wórel, Vóls, Neu-
markt, zwischen Bozen und Leifers, Serravalle und Ala in Tirol. —
Bei Elbeteinitz, Neudorf, Libic, Vrbna und Skřidia in Bóohmen.
Coelastrum microporum Nág. Bei Kufstein, Wórel, Vóls, Branzoll,
mehrfach, Neumárkt, zwischen Bozen uná Leifers, Gardolo und Trient,
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn,
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 119
bei Lavis, Brennerbad spárlich. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz,
Libic, zwischen Steblova und Čeperka, bei Kóniginhof, Liebenau,
Einsiedl, Schonwald, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
Slatinan náchst Chrudim, Ronow, Biskupic, Malín náchst Kuttenberg.
C. cambricum Arch. In Sůmpfen zwischen Bozen und Leifers,
Serravalle und Ala in Tirol.
Scenedesmus bijugatus (Turp.) Ktz. Bei Kufstein, Wórel, Vóls,
K ematen, zwischen Brennerbad und Schelleberg, Branzoll, Neumarkt,
zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano und, Mat-
tarello, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, bei Lavis in
Tirol. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Steblova u.
Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Schónwald, Heř-
manměstec, Slatinan náchst Chrudim, Malín, Ronow, Biskupic, Polna,
Schlappenz, Deutschbrod, Vrbna, Skřidla in Bohmen.
S. denticulatus Lagrh. In Sůmpfen zwischen Bozen und Leifers
in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Schonwaldl, Polna, Skřidla,
Vrbna náchst Veselí a. L.
S. bidentatus nob. Coenobien zwei- bis vierzellig. Veget. Zellen
5 bis 6 u breit, 2 bis 2"/„mal so (meist 12 bis 15 w) lang, an beiden
Polenden mit je zwei kurzen zahnartigen Stacheln (Záhnchen) ver-
sehen, (bei vierzelligen Coenobien sind die Randzellen an beiden,
die in der Mitte liegenden Zellen blos an einem Ende mit 2 Záhn-
chen versehen.) — In einem Wasserbassin bei der Bahnstation
Deutschbrod.
S. guadricauda (Turp.) Bréb. Bei Kufstein, Wórol, Vóls, Ke-
maten, Branzoll mehrfach, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers,
Gardolo und Trient, Calliano und Mattarello, S. Michele und Salurn,
bei Lavis in Tirol. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ste-
blova und Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Ronow,
Biskupic, Třemošnic, Slatinan, Heřmanměstec, Deutschbrod, Polna,
Schlappenz, Vrbna, Skřidla in Bóhmen.
Nov. var. variabilis nob. Coenobien meist 4- (selten 2- bis 8-)
zellig. Veget. Zellen 4 bis 8 u breit, 3 bis 5mal so (meist 12 bis
18 w) lang, zu einer Reihe verbunden, die Randzellen mit je 2 (an
einem Pole stets mit einem lángeren, am anderen mit einem kůr-
zeren) mehr oder stark bogenfórmieg gekrůmmten Stacheln, die in
der Mitte liegenden Zellen blos mit einem nur wenig oder gar nicht
gebogenem Stachel bewaffnet, sonst wie bei var. setosus Krch. —
In einem Wasserbassin bei Deutschbrod mit S. bidentatus u. á.
gesselic.
120 Anton Hansgirg
S. obliguus (Turp.) Ktz. Bei Kufstein, Vóls, Kematen, Branzoll,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano
und Mattarello, Serravalle und Ala, bei Lavis in Tirol. — Bei Peček,
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Kónicinhof,
Steblova und Čeperka, Malin, Ronow, Slatinan, Heřmanměstec, Deutsch-
brod, Polna, Schlappenz, Vrbna und Skřidla in Bohmen.
Selenastrum Bíbratanum Reinsch. In Siůimpfen zwischen Bozen
und Leifers in Tirol.
Rhaphidtum polymorphum Fres. Bei Kufstein mehrfach, Wórel,
Vóols, Kematen, Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers,
Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, 8.
Michele und Balurn, Gossensass und Pflersch, bei Patsch, Lavis,
Brennerbad in Tirol. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic,
Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schónwald, Kónicinhof,
zwischen Steblova und Čeperka, bei Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
Heřmanměstec, Slatinan, Žleb, Ronow, Biskupic, Malín, Vrbna und
Skřidla.
Sctadium gracilipes A. Br. In Siimpfen bei Neumarkt in Tirol.
S. arbuseula A. Br. Bei Ronow náchst Časlau in Bóhmen.
Ophocyttum parvulum (Perty) A. Br. Bei Kufstein, Wórgl, Ke-
maten, Vóls, Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers,
Trient und Gardolo, Galliano und Mattarello, Serravalle und Ala,
S. Michele und Salurn, Schellebere und Brennerbad in Tirol. — Bei
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Kóniginhof,
zwischen Steblova und Čeperka, bei Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
Slatinan, Malin, Vrbna, Skřidla in Bohmen.
O. matus Nás. Bei Elbeteinitz, Libic, Vrbna in Bóhmen.
O. cochleare (Eichw.) A. Br. In Sůmpfen bei Kufstein und bei
Lavis náchst Trient in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L.
Tetraedron trigonum (Nág.) Hansg. Bei Kufstein mehrfach,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Gardolo und Trient, Calliano
und Mattarello, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Malin,
Slatinan, Polná, Vrbna und Skřidla in Bóhmen.
T. lobulatum (Nág.) Hanse. In Sůmpfen bei Kufstein in Tirol.
— Bei Liebenau, Einsiedl und Polna in Bóhmen.
Characitum strictum A. Br. Bei Brixleog, Kematen, Branzoll,
zwischen Trient und Gardolo in Tirol. — Bei Neudorf, Velim, Elbe-
teinitz, Heřmanměstec, Medlešic, Liebenau, Langenbruck, Vrbna náchst
Veselí a. L.
Ch. acutum A. Br. Bei Biskupic náchst Časlau.
|
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 121
Ch. Něágeliů A. Br. Bei Velim, Malin, Kuttenberg, Medlešic,
Langenbruck in Běhmen.
Ch. longůpes Rbh. In Sůmpfen bei Kufstein und zwischen Trient
und Gardolo in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Libic, Malín, Skřidla und
Vrbna in Bóhmen. *) |
Kentrosphaera Faceiolae Bzi. Bei Branzoll und zwischen Bozen
und Leifers in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L.
Schizochlamys gelatinosa A. Br. In Sůmpfen am Lángsee bei
Kufstein in Tirol. — Bei Einsiedl, Polna, Vrbna und Skřidla in
Bohmen.
Palmodactylon vartum Nág. Bei Polna, Skřidla und Vrbna in
Bohmen.
Tetraspora gelatínosa (Vauch.) Desv. In Siimpfen bei Wórsl,
zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo in Tirol. — Bei
Elbeteinitz, Polna, Skřidla in Bohmen.
Apiocystis Brauntana Nás. Bei Libic náchst Poděbrad.
Hormospora mutabilis Nás. In Sůmpfen zwischen Serravalle und
Ala in Tirol. — Bei Elbeteinitz und Malin in Bohmen.
H. irregularis Wille var. palmodďictyonea nob. In Siimpfen bei
Skřidla náchst der Bahnstation Weleschin-Krumau.
Geminella interrupta (Turp.) Lagrh. In Sůmpfen bei Kufstein
(auch im Lángsee), bei Wórel, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers,
Trient und Gardolo, Calliano und Matarello, Serravalle und Ala, bei
Roveredo, Branzoll in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic,
Malin, Polná, Vrbna Skřidla in Bóhmen.
Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Siimpfen bei Kufstein,
zwischen Bozen und Leifers, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Vrbna in Bóhmen.
Dictyosphaeritum remiforme Bulnh. Bei Polna und Einsiedl náchst
Reichenbere,
D. pulchellum Wood. In Sůmpfen zwischen Bozen und Leifers
in Tirol. — Bei Neudorf, Slatinan náchst Chrudim, Liebenau, Ein-
siedl, Schonwald náchst Friedland.
Nephrocytřum Agardhianum Nág. Bei Neumarkt, Lavis, zwischen
1) Eine Characium-artige Alge, deren Zellen einzeln oder zu 2 bis 3 an
kurzen důnnen Stielchen an anderen Algen (auch an Diatomaceen) festsitzen, 6
bis 8 u breit, 9 bis 12 u lang, elliptisch-eifórmig, an beiden Enden stumpf ab-
gerundet, das Stielchen fast halb so lang als die Zelle waren, habe ich in
Sůmpfen zwischen Schelleberg und Brennerbad in Tirol und bei Brůx in Bohmen
beobachtet.
122 Anton Hansojrg
Gardolo und Trient in Tirol. — Bei Neudorf, Libic, Vrbna, Skřidla,
Polna in Bóhmen.
N. Něgeli Grun. Bei Kufstein, Branzoll, Neumarkt, Lavis,
zwischen Bozen und Leifers in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz,
Libic, Liebenau in Bóhmen.
Oocystis. solitaria Wittr. In Sůmpfen bei Kufstein, Vóls, Branzoll,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Lavis, Calliano und Mattarello,
Ala und Serravalle, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei
Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schónwald,
Kóniginhof, Lipnitz, zwischen Steblova und Čeperka, Ronow, Biskupic,
Malin, Slatinan, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz.
Var. rupestris (Ktz.) nob. Bei Patsch, Matrei, zwischen Brennerbad
und Gossensass mehrfach, Sterzing, am Bergwege zwischen Neumarkt
und Auer mehrfach, Lavis, zwischen Atzwang und Steg, S. Lazzaro
náchst Trient, Pergine und Ponte alto mehrfach, Roveredo, S. Mar-
oherita náchst Serravalle, Ala mehrfach, Mezzotedesco, bei Kufstein,
Brixlegg, am Achensee, zwischen Hall und S. Margdalene, Zirl
spárlich, Kematen, Blumau und Kardaun, Kardaun und Bozen in
Tirol. — Auf feuchten Felsen an der Doubravka bei Žleb náchst
Časlau.
O. Nágelů A. Br. Bei Vrbna und Polna in Bóhmen.
Chlorochytrčum Lemnae Cohn. Bei Kufstein und zwischen Trient
und Gardolo.
Endosphaera břennis Klebs, Im Lángsee bei Kufstein, in Sůmpfen
zwischen Bozen und Leifers.
Pleurococcus mintatus (Ktz.) Nág. Bei Kufstein, Jenbach, Brixlegg,
Innsbruck (auch im Warmhause des botan. Gartens), Bozen (auch in
Warmháusern des Erzherzogs Heinrich) in Tirol. — Zwischen Debí
und Josephsthal náchst Jungbunzlau auch var. virescens nob., bei Žleb
náchst Časlau in Bóhmen; var. roseolus Hanse. auf einer Sandstein-
mauer in Reichenau náchst Reichenberg.
P. vulgaris (Grev.) Menegh. var. cohaerens Wittr. Bei Heřman-
městec und Žleb in Bóohmen.
P. angulosus (Corda) Menegh. In Sůmpfen und im Lángsee bei
Kufstein, zwischen Trient und Gardolo, Serravale und Ala in Tirol. —
Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Steblova und Če-
perka, bei Vrbna in Bohmen.
P, rufescens Bréb. Bei Innsbruck am Wege zum Hóottingerbild "),
1) Daselbst auch in einer Urococeus-Form, deren kugelige oder elliptische
Zellen ohne Hůlle 12 bis 15, mit dieser 15 bis 21 u dick, einzeln oder zu 2 bis
Beitráge zur Kenntniss der Siůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. © 193
oberhalb Hall und bei Kematen, Ala, Rovedero, Trient und Pergine
in Tirol.
Gloeocystis vestculosa Nág. Zwischen Hall und S. Magdalene,
Auer und Neumarkt, Pergine und Ponte alto, bei Patsch náchst Inns-
bruck. — Bei Žleb und Deutschbrod in Bóhmen. ©
G. fenestrahis (Ktz.) A. Br. Im Warmhause des botan. Gartens
in Innsbruck und des Erzherzogs Heinrich in Bozen.
G. rupestris (Lyngb.) Rbh. Bei Kufstein, zwischen Hall und S.
Magdalene, am Wege von Innsbruck zum Hóttingerbild, am Bergwege
zwischen Neumarkt und Auer, auf Felsen zwischen Schellebere und
Brennerbad, (Gossensass und Pfliersch in Tirol. — Bei Reichenau,
Liebenau, Einsiedl, Schónwald, zwischen Debř und Josephsthal náchst
Jungbunzlau, bei Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bohmen.
G. gigas (Ktz.) Lagrh, Bei Kufstein, Vóls, Wórel, Branzoli,
Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo,
Serravale und Ala, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Neudorf,
Velim, Elbeteinitz, Libic, zwischen Steblova und Čeperka, Ronow und
- Biskupic, Slatinan, Malin, Deutschbrod;: Polna, Liebenau, Einsiedl,
Reichenau, Schónwald, Kóniginhof, Vrbna und Skřidla in Bóhmen.
Palmella stigeoclonti Cienk. Bei Kufstein, Šterzing, zwischen
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Skřidla in Bóhmen.
P. botryoides Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Brixlege, Jenbach,
Maurach, am Achensee, Innsbruck, zwischen Blumau und Kardaun,
Kematen, Zirl, Bozen, Auer, Neumarkt, Atzvang, Steg, Lavis, Rove-
redo, Ala, Schellebere, Brennerbad, Sterzing, Gossensass, Pflersch,
Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Žleb, Slatinan, Heřman-
městec, Schlappenz, Deutschbrod, Polna, Počatek, zwischen Debř und
Josephsthal, bei Kónicinhof, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Schón-
wald in Bóohmen.
P. miniata Leibl. Bei Kufstein, Brixlege, Jenbach, Maurach,
Innsbruck, Ball, Vóls, Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll, Terlan,
Kardaun, Neumarkt, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Pergine, Roveredo,
Serravalle, Ala, Mezzotedesco, Sterzing, Gossensass, Matrei, Patsch
in Tirol. — Bei Velim, Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Kóniginhof,
Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Langenbruck, Schónwald, Žleb, Ronow,
4 von der farblosen, deutlich geschichteten Gallerthůlle umceben, im plasma-
tischen Zellinhalte meist viele IMaematochrom-Trópfchen enthaltend und durch
diese fast orangeroth gefárbt und člartig glánzend waren und auf feuchtem
Moos oder auf Felsen blass orangerothe gallert- oder fast krustenartice Úber-
zůge bildeten.
124 Anton Hansgirg
Třemošnic, Malin und Sedlec, Chrudim, Heřmanměstec, Deutschbrod,
Polna, Světla in Bóhmen.
Stichococcus bacillaris Nág. Bei Kufstein háufig, Wórgl, Brixlegg,
Jenbach am Achensee, bei Innsbruck, auch var. maxčmus Hanse., Hall,
Vóls, Kematen, Zirl, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Kardaun, Terlan,
Neumarkt, Trient, Gardolo, Lavis, Pergine, Roveredo, Serravalle, 8.
Margherita, Ala mehrfach, Mattarello, Calliano, Mezzotedesco, Šalurn
in Tirol. — In Bóhmen fast an allen vom Verf. besuchten und im
Vorhergehenden aufcezáhlten Localitáten.
Dactylothece confluens (Ktz.) nob. (Gloeocapsa confiuens Ktz.).
Zwischen Hall und St. Magdalene in Tirol. — Bei Reichenau náchst
Reichenberg, Žleb náchst Časlau in Bohmen.
D. macrococca nob. Auf feuchten Felsen bei Trient spárlich.
Inoderma lamellosum Ktz. Bei Brixlege, oberhalb Jenbach und
Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg in Tirol. — Bei Liebenau
náchst Reichenberg.
Protococeus glomeratus Ag. Bei Kufstein mehrfach, am Wege von
Innsbruck zum Hóttingerbild, bei Auer, oberhalb Neumarkt, Trient,
zwischen Ponte alto und Pergine, Roveredo, Ala, S. Margherita,
Mezzotedesco, Sterzing, Gossensass, Schellebere, Brennerbad, Matrei,
Patsch in Tirol. — In feuchten Hóhlen an Sandsteinfelsen zwischen
Debř und Josephsthal náchst Jungbunzlau.
P. caldariorum Mag. Im botan. Garten in Insbruck, in Warm-
háusern des Erzherzogs Heinrich in Bozen spárlich.
P. olivaceus Rbh. Bei Polna und Vrbna in Bóhmen.
P. infustonum (Schrank) Krch. Bei Kufstein, Wórgl, Vols, Zirl,
Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo,
Calliano und Mattarelo, Serravalle und Ala, S. Michele und Šalurn,
Schellebere und Brennerbad, bei Lavis in Tirol. — Bei Peček, Velim,
Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, Einsiedl,
Schónwald, zwischen Steblova und Čeperka, bei Ronow, Biskupic,
Slatinan, Malin, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz in
Bóhmen.
P. cinnamomeus Ktz. Im botan. Garten in Insbruck.
P. variabilis Hanse. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich
in Bozen.
P. botryoides (Ktz.) Krch. var. nidulans Hansg. Bei Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Ronow, Malin,
Polna, Vrbna, Skřidla in Bóhmen.
Urococeus insignis (Hass.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, Maurach,
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. — 1925
oberhalb Jenbach, Hall, zwischen Hall und S. Magdalene, am Wege
von Innsbruck zum Hóttingerbild, bei Kematen, Zirl, Bozen, zwischen
Neumarkt und Auer mehrfach, Kardaun und Blumau, Bozen und
Leifers, Pergine und Trient, Schelleberg und Brennerbad, Gossensass
und Pflersch, bei Lavis, Mezzotedesco, Ala in Tirol. — Bei Vrbna,
Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Slatinan náchst Chrudim,
Steblova und Čeperka, Lipnitz, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Schón-
wald in Bóohmen.
Dactylococcus caudatus (Reinsch.) nob. Bei Kufstein, Maurach,
oberhalb Jenbach, Innsbruck, Kematen, Bozen, Branzoll, Auer, Neu-
markt, Trient, Ala, Roveredo, Sterzing, Matrei, Patsch in Tirol. —
Bei Velim, Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Žleb, Ronow, Heřmanměstec,
Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Kuttenbere,
Chrudim, Heřmanměstec, Deutschbrod, Schlappenz, Světla und Polna
in Bohmen.
P). infusionum Nás. Bei Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen
und Leifers, Serravalle und Ala, Lavis in Tirol. — Bei Neudorf, Elbe-
teinitz, Koóniginhof, Steblova, Polná in Bóhmen.
D. rhaphidiotdes nob. Am Bergwege zwischen Neumarkt und
Auer, Pergine und Trient in Tirol. — Bei Liebenau náchst Reichen-
bere, Žleb náchst Časlau in Bohmen.
Trochiseia stagnalis Hanse. (Acanthococeus palustris Hanse.
olim.) In Sůmpfen bei Kufstein, zwischen Schelleberg und Brennerbad,
Bozen und Leifers, daselbst in einer Form deren meist 16 bis 18 u
breite, kugelige Zellen meist zu 4 bis 16 neben einanděr gruppirt
(selten einzeln) waren und deren Zellinhalt durch Haematochrom bis
ziegelroth (selten fast chlorophyllerůn) gefárbt war.
Botryococeus Brauniůi Ktz. Bei Kufstein im Lánesee, var. mu-
cosus Lagrh. im Hechtsee bei Kufstein in Tirol. — Bei Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Šlatinan, Malin,
Ronov und Biskupic, Polna, Skřidla, Vrbna; var mucosus Lagrh. bei
Lipnitz náchst Kóniginhof in Bohmen.
Gloeotaentum Loitlesbergerianum Hanse. In Siůmpfen zwischen
Trient und Gardolo, Bozen und Leifers, Calliano und Mattarelo '),
im Lánesee bei Kufstein spárlich.
Mougeotia sealaris Hass. In Sůmpfen bei Kufstein, zwischen
Leifers und Bozen und bei Lavis in Tirol. — Bei Slatinan náchst
Chrudim.
!) Daselbst beobachtete ich auch die von mir in diesen Sitz.-Ber. 1890,
I, p. 10, 4. Anmerkg. beschriebenen schwarzen kugeligen Zellen.
126 Anton Hansgirg
M. nummuloides Hass. In Sůmpfen bei Kufstein und zwischen
Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí n. L.
M. parvula Hass. Bei Kufstein, Brixlege mehrfach, am Achen-
see, bei Jenbach, Innsbruck, oberhalb Hall, Kematen, Bozen, Branzoll,
Auer, Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Atzwang und
Steg, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle und
Ala, 5. Michele und Salurn, bei Roveredo, S. Margherita, Matrei,
Patsch in Tirol. — Bei Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Steblova
und Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl,
Schónwald, Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Ronow,
Biskupic, Třemošnic, Malin, Slatinan, Heřmanměstec in Bóhmen.
M. genujlera (Dillw.) Ag. Bei Kufstein und Hall mehrfach,
Brixlegg, Wórel, Jenbach, Innsbruck, am Wege von Hall nach S. Magda-
lene, bei Vóls, Kematen, Zirl, Bozen, zwischen Leifers und Bozen
auch var. radicans (Ktz.) nob., bei Branzoll, Auer, zwischen Sieemunds-
kron und Terlan, Atzwang und Steg, Neumarkt auch var. gracilis
(Ktz.) Reinsch., Trient, Lavis, zwischen Trient und Gardolo, Calliano
und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle und Ala, S. Mi-
chele und Salurn, bei Roveredo, S. Margherita, Sterzing, Gossensass,
Pflersch, Matrei, Patsch, zwischen Schellebers und Brennerbad in
Tirol. — Bei Peček, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen
Steblova und Čeperka, bei Kčóniginhof, Liebenau, Langenbruck,
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schónwald, Žleb, Ronow, Biskupic,
Třemošnic, Malin, Slatinan, Medlešic, Heřmanměstec, Vrbna, Skřidla,
Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Světlá in Bóhmen.
M. věridis (Ltz.) Wittr. In Sůmpfen bei Kufstein, zwischen
Brennerbad und Schelleberg, Gossensass und Pflersch, Serravalle und
Ala in Tirol. — Bei Lipnitz, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Vrbna,
Skřidla, Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bóhmen.
Zygnema chalybeospermum Hanse. Bei Auer, Neumarkt, Leifers
náchst Bozen, zwischen Atzwang und Steg, Pereine und Ponte alto,
Trient, Roveredo, Ala in Tirol.
Z. cructatum (Vauch.) Ag. Bei Branzoll, S. Margherita náchst
Serravalle, Ala in Tirol.
Z. stellimum (Vauch.) Ag. Bei Kufstein, Brixlege, Wórsl, Jenbach,
Maurach, auch var. tenue (Ktz.) Krch., Innsbruck, Hall, S. Magdalene,
Vóls, Kematen, Zirl, Bozen, Leifers, Branzoll, Auer, zwischen Blumau,
und Kardaun, bei Terlan, Neumarkt, zwischen Leifers und Bozen
auch var. Vaucheri% (Ag.) Krch. und subtile (Ktz.) Krch., Atzwang
und Steg, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Serravalle,
Beitráge zůr Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 127
und Ala in mehreren Formen, S. Michele und Salurn, bei Trient,
Gardolo, Lavis, Roveredo, S Margherita, Ala, Sterzing, Matrei,
Patsch, zwischen Gossensass und Pflersch, Schellebere und Brenner-
bad in Tirol. — Bei Peček, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ste-
blova und Čeperka, Kónicinhof, Lipnitz, Liebenau, Langenbruck,
Reichenau, Pulletschnei, Einsiedl, Schonwald, Vrbna, Skřidla, Deutsch-
brod, Polna, Schlappenz, Žleb, Ronow, Biskupic, Třemošnic, Malin,
Heřmanměstec in Bóhmen.
Z. pectinatum (Vauch.) Ag. Bei Kufstein, Lavis, zwischen Trient
und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravale und Ala, Schelleberg
und Brennerbad in Tirol.
Z. ericetorum (Ktz.) Hanse. Bei Kufstein, Jenbach, oberhalb
Hall und Neumarkt, bei Auer, Atzwang, zwischen Gossensass und
Pflersch mehrfach. — Bei Elbeteinitz, Žleb, Lipnitz, Liebenau, Rei-
chenau, Einsiedl, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Vrbna und Skřidla
in Bohmen.
S. communis (Hass.) Ktz. Bei Kufstein, Wórel, zwischen Jenbách
und Achensee, Hall, Innsbruck, Věls, Kematen, Zirl, Branzoll, Auer,
Blumau, Kardaun, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Atzwang
und Steg, Galliano und Mattarello, Serravale und Ala, S. Michele
und Salurn, bei Trient, Lavis, Gardolo, Pergine, Roveredo, Ala,
Sterzing, (Gossensass, Schellebere, Brennerbad, Pílersch, Matrei,
Patsch. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Čeperka, Lipnitz, Kónigin-
hof, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schonwald, Deutschbrod, Polna,
Schlappenz, Žleb, Ronow, Třemošnic, Malín, Slatinan, Medlešic,
Skřidla und Vrbna in Bohmen.
S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Kufstein mehrfach, auch var.
Jiirgens, (Ktz.) Krch. im Lángsee, Jenbach, zwischen Hall und S.
Magdalene, Vóls, Kematen, Zirl, Branzoll, Bozen, Auer, Blumau,
Kardaun, Neumarkt, zwischen Terlan und Siegmundskron, Atzwang
und Steg, Gardolo und Trient, Calliano und Mattarello, Serravalle und
Ala, S. Michele und Salurn, Gossensass und Pflersch, Schellebere und
Brennerbad, bei Patsch, Matrei, Sterzing, Ala, Roveredo, Pergine,
Lavis in Tirol. — Bei Peček, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic,
zwischen Steblova und Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck,
Reichenau, Einsiedl, Schónwald, Žleb, Ronow, Biskupic, Malin, Šla-
tinan, Medlešic, Heřmanměstec, Deutschbrod, Polna, Schlappenz.
S. gracilis (Hass.) Ktz. Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic,
Čeperka, Lipnitz, Konieinhof, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl,
Schónwald, Žleb, Ronow, Třemošnice, Chrudim, Heřmanměstec, Polna,
128 Anton Hansgirg
Schlappenz, Skřidla in Bohmen. — Bei Kufstein, zwischen Trient und
Gardolo, Serravalle und Ala in Tirol.
S. rivularis Rbh. var. minor nob. Bei Kufstein, Branzoll, Neu-
markt, Atzwang und Šteg, Trient, Lavis, zwischen Gardolo und Trient,
Pergine und Ponte alto, bei Roveredo, Ala, Sterzing, Patsch in Tirol.
— Bei Peček, Elbeteinitz, Libic, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau,
Einsiedl, Reichenberg, Friedland, Deutschbrod, Světla, Polna, Schlap-
penz, Heřmanměstec, Žleb, Ronow, Třemošnic, Chrudim, Kuttenberg
in Bóhmen.
S. drregularis Nág. Bei Branzoll in Tirol.
S. dubia Ktz. Bei Branzoll in Tirol. — Bei Čeperka, Slatinan,
Deutschbrod, Polna, Lipnitz náchst Kóniginhof in Bóhmen.
S. longata (Vauch.) Ktz. In Sůmpfen zwischen Calliano und
Mattarello in Tirol.
S. affims (Hass.) Petit. Bei Auer in Tirol.
S. nitida (Dillw.) Link. Bei Peček, Neudorf, Kolín, Elbeteinitz,
Čeperka, Liebenau, Schonwald, Ronow, Třemošnic, Chrudim, Kutten-
berg, Polna, Deutschbrod..
9. crassa Ktz. In Siimpfen zwischen Trient und Gardolo in Tirol.
S. tenuissíma (Hass.) Ktz. Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz,
Libic, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Schonwald, Ronov, Biskupic,
Kuttenberg, Slatinan, Heřmanměstec, Polna, Schlappenz, Deutschbrod,
Skřidla, Vrbna in Bóhmen. — Bei Kufstein, zwischen Bozen und
Leifers, Gardolo und Trient, Schelleberg und Brennerbad in Tirol.
S. inflata (Vauch.) Rbh. Bei Kufstein mehrfach (auch im Láng-
see und Hechtsee) in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Deutschbrod,
Polna, Ronow, Skřidla in Bóhmen.
S. Weberi Ktz. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau,
Reichenau, Einsiedl, Schónwald, Lipnitz, Ronow, Kuttenberg, Chrudim,
Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Skřidla in Bóhmen.
S. insignis (Hass.) Ktz. In Sůmpfen zwischen Trient und Gardolo
in Tirol.
S. stictica (Engl. Bot.) Wittr. Bei Ronow náchst Časlau in
Boóhmen.
Gonatonema ventricosum Wittr. nov. var. tirolense nob. Veget.
Zellen der fructificirenden Fáden sind meist 6 bis 7 u breit und
blos 4 bis 6, seltener bis 8mal so lang, důnnwandig; Zygoten fast
elliptisch 15 bis 18, seltener bis 21 u breit, 18 bis 24 u lang, mit
glattem, bráunlich gelb gefárbtem Mesospor, sonst wie bei der typischen,
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 129
von Wittrock *) beschriebenen Form. — Blos in Šůmpfen zwischen
Bozen und Leifers in Tirol, reichlich fructificirend. |
Hyalotheca dissiliens (Smith) Bréb. In Siimpfen bei Zirl, Vóls,
Kufstein (auch im Lángs- und Hechtsee), zwischen Serravalle und Ala
in Tirol. — Bei Lipnitz, Einsiedl, Skřidla in Bóohmen.
H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Einsiedl, Polna, Skřidla und
Vrbna in Bóhmen.
Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. Im Lángsee bei Kufstein
in Tirol. — Bei Skřidla, Vrbna und Lipnitz in Bohmen.
Gymnozyga bambusina (Bréb.) Jacobs. Bei Vrbna náchst Veselí
a. L. in Bóohmen.
Sphaerozosma secedens de By. In Šiůmpfen bei Neumarkt in
Tirol. — Bei Lipnitz, Einsiedl, Polna, Skřidla, Vrbna in Bóhmen.
S. excavatum Ralfs. In Sůmpfen bei Schónwald náchst Friedland
in Bohmen.
S. depressum (Bréb.) Rbh. Bei Neudorf náchst Kolin in Bóhmen.
Desmidium Swartzií Ag. In Sůmpfen bei Neumarkt und zwischen
Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Vrbna und Skřidla in Bóhmen.
Mesotantum mierococcum (Ktz.) Krch. Bei Kufstein mehrfach,
Brixlegg, Maurach, oberhalb Jenbach, am Achensee, Innsbruck, insb.
am Wege zum Hóttingerbild und bei Hall mehrfach, Kematen, Zirl,
Bozen, Auer, Terlan, zwischen Blumau und Kardaun, Kardaun und
Bozen, am Bergwege von Neumarkt nach Auer, bei Lavis, S. Lazzaro,
Trient, Calliano, Roveredo, S. Margherita, náchst Serravalle, Mezzo-
tedesco, zwischen Atzwang und Steg, Pergine und Ponte alto, Gossen-
sass und Pflersch, Schellebere und Prennerbad, bei Sterzing, Matrei,
Patsch in Tirol. — Bei Liebenau, Einsiedl, Lipnitz, Friedland, Kutten-
berg, Heřmanměstec, Chrudim, Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
zwischen Debř und Josephsthal, bei Peček, Elbeteinitz, Žleb und
Ronow in Bóhmen.
M. chlamydosporum De By. Auf feuchtem Moos auf Kalkstein-
felsen zwischen Pergine und Trient in Tirol in einer Form, deren
Zellen bis 15 u breit und 2mal so lang (die Gallerthůlle etwa 6
breit) waren.
M. Endlcherianum Nás. Bei Kufstein (im Lángsee) in Tirol.
Cylindrocystis Brébissonii Menegh. Bei Lipnitz, Einsiedl, Schón-
wald und Skřidla in Bóohmen.
1) On the Sporeformation of the Mesocarpeae ete. 1878 p. 16, Tab. 1,
Fig. 1—13.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892, 9
130 Anton Hansgirg
Penium libellula (Focke) Nordst. Bei Polna, Vrbna, Skřidla,
Lipnitz, Liebenau und Einsiedl in Bohmen.
P. margaritaceum (Ehrb.) Bréb. In torfigen Siimpfen bei Lipnitz
náchst Kónicinhof.
P. navicula Bréb. Bei Liebenau, Einsiedl, Vrbna und Skřidla
in Bohmen.
P. digytus (Ehrb.) Bréb. Bei Vrbna, Lipnitz, Einsiedl und
Liebenau in Bóhmen.
Clostertum gracile Bréb. Bei Vrbna und Skřidla in Bóhmen.
C. juncidum Ralfs. In Sůmpfen zwischen Bozen und Leifers in
Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
C. obtusum Bréb. Bei Vrbna in Bóhmen.
C. lunula (Můll.) Nitzsch. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in
Bohmen.
C. acerosum (Schrank.) Ehrb. Bei Branzoll, zwischen Trient und
Gardollo, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Polna und Skřidla in
Bóohmen.
C. acutum (Lyngb.) Bréb. In Simpfen zwischen Bozen und Leifers.
C. striolatum Ehrb. Bei Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schón-
wald, Vrbna, Polna, Skřidla in Bóhmen.
C. bneatum Ehrb. und C. strůgosum Bréb. In Sůmpfen bei Vrbna
náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
C. parvulum Nág. Bei Kufstein (auch im Lángsee), Wórel, Ke-
maten, Vóls, Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Trient,
und Gardolo, Calliano und Mattarelo, Serravalle und Ala, bei Lavis,
Schelleberg und Brennerbad in Tirol. — Bei Velim, Neudorf, Elbe-
teinitz, Libic, Lipnitz, Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Schónwald,
Vrbna, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Skřidla in Bohmen.
C. montliferum (Bory) Ehrb. Bei Wórgl, Zirl, Vóls, Branzoll,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Calliano
und Mattarello, Serravalle und Ala, bei Lavis, Roveredo, Brenner-
bad in Tirol. — Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Liebenau,
Einsiedl, Schónwald, Polna, Deutschbrod, Skřidla in Bóhmen.
C. setaceum Ehrb. Bei Skřidla und Vrbna in Bóhmen.
Dysphinetium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exzguum nob. Auf
feuchten Felsen bei Kufstein und Patsch mehrfach, bei Auer, zwischen
Hall und S. Magdalene mehrfach, bei Kematen, zwischen Jenbach,
Maurach und Achensee in Tirol. — Auf Felsen an der Doubravka
bei Žleb, náchst Časlau und bei Lipnitz náchst Kóniginhof in Bohmen.
D. cucuvbita (Bréb.) Reinsch. Bei Polna und Vrbna in Boóhmen.
V SS S V ON n SEO P S čí
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 131
D. eruciferum (De By.) nob. In Siimpfen bei Branzoll in Tirol.
— Bei Vrbna in Bóohmen.
D. globosum (Bulnh.) nob. In Simpfen zwischen Schelleberg und
Brennerbad, bei Hall und Matrei náchst Innsbruck in Tirol, meist
var. B) mínus nob. und in einer Form, deren Zellen 15 bis 20, am
Isthmus 12 bis 14 breit und bis 24 u lang waren.
D. subglobosum (Nordst.) De Toni. Bei Patsch náchst Irnsbruck,
in einer Form, deren Zellen 24 bis 27, am Isthmus 21 u breit, 36 bis
42 u lang waren. :
D. connatum (Bréb.) De By. Bei Vrbna und Skřidla; var.
B) minus Nordst. bei Polna in Bohmen.
D. annulatum Nág. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
D. notabile (Bréb.) nob. Bei Kematen in Tirol.
D. anceps (Lund.) nob. var. pussilum nob. Bei Kufstein zwischen
Hall und S. Magdalene, Jenbach, Maurach und Achensee, Schelleberg
und Brennerbad, bei Neumarkt, Ala, Matrei, Kematen in Tirol.
Docidium baculum Bréb. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Liebenau,
Einsiedl, Polna, Skřidla in Bohmen.
Tetmemorus Brébissonii (Menegh.) Ralfs. Bei Schónwald, Skřidla
und Vrbna in Bóhmen.
T. minutus De By. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
Pleurotaenium Ehrenbergů (Ralfs.) Delp. Bei Neudorf, Malin,
Vrbna und Polna in Bóhmen.
Xanthidium fasciculatum Ehrb. Bei Vrbna náchst Veselí a. L.
in Bohmen.
X. eristatum Bréb. In Siimpfen bei Skřidla náchst der Bahn-
station Weleschin-Krummau in Bóhmen.
C. hexagonum Elf. In Siimpfen zwischen Serravalle und Ala in
Tirol meist in einer Form, deren Zellen blos 12, am Isthmus 5 u
breit und 18 u lang waren.
Cosmartum moniliforme (Turp.) Ralfs. Bei Vrbna náchst Veselí
a. L. in Bóhmen.
C. bioculatum Bréb. Bei Wórel, oberhalb Jenbach, Vóls, Ke-
maten, Branzoll, Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Gardolo
und Trient, Calliano und Mattarello, Pergine und Trient, Serravalle
und Ala mehrfach, bei Lavis, Brennerbad in Tirol. — Bei Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Lipnitz, Deutsch-
brod, Polna, Slatinan, Malín, Ronow, Skřidla und Vrbna in Bohmen.
C. Hammeri Reinsch. Bei Neumarkt in Tirol. — Bei Malin und
Vrbna in Bóhmen.
9*
132 Anton Hansgirg
C. parvulum Bréb. In Siimpfen zwischen Schellebere und Bren-
nerbad in der von Nordstedt (Desmidieae aretoae, Tab. VII. Fig. 21)
abgebildeten Form, deren Zellen 15 bis 18, am Isthmus fast 12 u
breit und bis 30 u lang waren.
C. Regnest Reinsch. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
C. Meneghinii Bréb. Bei Kufstein mehrfach, Wórgl, Vóls auch
var. Braumič (Reinsch ex p.) nob., Kematen, Branzoll auch var.
Braumii, Neumarkt in mehreren Formen, zwischen Bozen und Leifers,
Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, S-
Michele und Salurn, bei Lavis, Schelleberg, Brennerbad in Tirol. —
Bei Velim, Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, zwischen Steblova und
Čeperka, bei Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schónwald,
Vrbna und Skřidla in mehreren Formen, Ronow, Biskupic, Malin,
Slatinan, Deutschbrod, Polna; var. Braunit bei Schonwald, Polna,
Malín, Schlappenz, Vrbna in Bóohmen.
C. polygonum Nág. Bei Neudorf, Vrbna in Bóhmen.
C. erenatum Ralfs. Bei Neudorf, Elbeteinitz, Liebenau, Schonwald,
Malin, Ronow, Vrbna, Polna und Skřidla in Bóhmen.
C. Něgelianum Bréb. In Sůmpfen bei Kufstein, zwischen Schelle-
berg und Brennerbad, Gardolo und Trient, Galliano und Mattarello,
Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Skřidla, Malin und Polna in
Bohmen.
C. pseudobotrytis Gay. Bei Kufstein mehrfach, Kematen, zwischen
Jenbach und S. Magdalene, Bozen, Kardaun und Blumau, Atzwang
und Steg, Pergine und Ponte alto, Ala, Mezzotedesco, Patsch, Lavis,
oberhalb Neumarkt in Tirol. — Auf feuchten Felsen an der Dou-
brawka bei Žleb náchst Časlau.
C. orbiculatum Ralís und C. depressum (Nág.) Lund. Bei Vrbna
náchst Veselí a. L. in Bohmen.
C. laeve Rbh. Bei Kufstein, Auer, oberhalb Neumarkt, bei Trient,
Lavis, zwischen Pergine und Ponte alto, Ala, Mezzotedesco, Patsch,
Matrei in Tirol. ")
C. galeritum Nordst. Im Lángsee bei Kufstein in Tirol.
C. subouadratum Nordst. Auf feuchten Felsen bei Auer und
!) Einein der Form dem von Nordstedt Wittrock (Desmidieae et Oedogonieae
in Italia et Tirolia collectae Tab. 12. Fig. 4) abgebildeten C. laeve áhnliche Cos-
marium-Form, deren Zellen jedoch blos 10, am Isthmus 4 u breit und 12 bis 15 u
lang, am Schcitel in der Mitte leicht ausgerandet waren, habe ich in Sůmpfen bei
Neumarkt in Tirol gesammelt.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 133
zwischen Blumau und Kardaun in Tirol in Exemplaren, deren Zellen
48 bis 54 u lang, 24 bis 30, am Isthmus 9 bis 12 u breit waren.
C. angustatum (Wittr.) Nordst. Zwischen Atzwang und Šteg in
Tirol in einer Form, deren Zellen 15, am „Úe 9 u breit, 28 bis
30 u lang waren.
C. pyramidatum Bréb. Bei Polna, Vrbna und Skřidla in Bohmen.
C. circulare Reinsch. Bei Kufstein (im Lángsee), Vóls in Tirol.
— Bei Neudorf und Polna in Bohmen.
C. pseudopyramidatum Lund. Bei Skřidla, Vrbna und Neudorf
in Bóhmen. — Var. varčolatum (Lund.) nob. Bei Neumarkt in Tirol.
C. obsoletum (Hantsch) Reinsch. Bei Neudorf, Libic, Vrbna,
Skřidla in Bóhmen.
C. pachydermum Lund. Bei Schónwald und Vrbna in Bóhmen.
C. holmiense Lund. Auf feuchten Felsen bei Kufstein, Brixlegg,
Maurach, Achensee, Kematen, Zirl, Auer, zwischen Blumau und Kar-
daun, Neumarkt, Trient, Lavis, Pereine und Ponte alto mehrfach,
Roveredo, Ala, S. Margherita, Mezzotedesco, Matrei und Patsch in
Tirol. — Auf Felsen an der Doubravka bei Žleb in Bóhmen.
C. margaritiferum Turp. Bei Kufstein, Wórel, Vóls, Branzoll,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Serravalle und Ala, bei Lavis,
Brennerbad in Tirol. — Bei Velim, Lipnitz, Liebenau, Einsiedl,
Schoónwald, Ronow, Malin, Slatinan, Deutschbrod, Polna, Vrbna,
Skřidla in Bóhmen.
C. botrytis (Bory) Menech. Bei Kufstein, Wórel, Hall, Vóls,
Branzoll, Auer, zwischen Blumau und Bozen, Leifers und Bozen,
Calliano und Mattarello, Pereine und Ponte alto, Serravalle und Ala,
S. Michele und Salurn, bei Trient, Roveredo, Lavis, Neumarkt auch
var. emarginatum Hanse., deren Zellen 60 bis 69, am Isthmus 18 bis
21 u breit, 75 bis 84 u lang und 40 u dick waren; zwischen Gossen-
sass und Pflersch, Brennerbad und Schelleberg *), bei Sterzing in Tirol.
— Bei Velim, Peček, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ronow, Biskupic,
Malin, Heřmanměstec, Slatinan, zwischen © Steblova und Čeperka,
Lipnitz, Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Schonwald, Deutschbrod,
Polna, Schlappenz, Vrbna, Skřidla in Bóhmen.
C. reniforme (Ralfs.) Arch. Bei Kufstein (im Lángsee), Neumarkt
in Tirol. — Bei Slatinan náchst Chrudim, Vrbna in Bóhmen.
1) Daselbst fand ich auch eine dem C. ochthodes Nordst. áhnliche, wenn
nicht mit ihra identische Cosmarium-Forn, deren Zellen 54 gu breit und 80 u
lang waren.
134 Anton Hansgirg
C. Brébissoniiů Menegh. In Sůmpfen zwischen Schellebere und
Brennerbad in Tirol.
C. phaseolus Bréb. Bei Neudorf, Slatinán, Vrbna in Bóhmen.
In Sůmpfen bei Neumarkt, Branzoll, zwischen Bozen und Leifers,
Galliano und Mattarello in Tirol.
C. letodermum (Gay. Bei Kufstein, Brixlesg, zwischen Auer
und Neumarkt, Pergine und Ponte alto, Sterzing und (Gossensass,
Schelleberg und Brennerbad, Bozen und Leifers, bei Ala, Mezzote-
desco, Roveredo in Tirol.
C. coelatum Ralfs. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
Asthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. Bei Vrbna und Skřidla
in Bóhmen.
A. subulatus Ktz. In Siůimpfen bei Skřidla náchst der Bahn-
station Weleschin-Krummau in Bóhmen.
Buastrum oblongum (Grev.) Ralfs. Bei Lipnitz, Vrbna und
Skřidla in Bóbmen.
E. circulare Hass. Bei Vrbna in Bóhmen.
E. ansatum Focke. Bei Skřidla in Bóhmen; var nov. emargi-
natum nob. Die Zellhálften sind an den Šeiten vor der Mittelein-
schneidung mit einer seichten, wellenfórmigen Ausschweifung versehen,
so bei Vrbna náchst Veselí a. L.
E. elegans (Bréb.) Ktz. Bei Liebenau, Einsiedl, Schónwald,
Polna, Vrbna auch var. spínosum Ralfs., Skřidla auch var. rostratum
(Ralfs.) Rbh.
E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Liebenau, Einsiedl, Schonwald, Vrbna,
Skřidla, Polna in Bóhmen. — Bei Kufstein (Lángsee), S. Magdalene
náchst Hall in Tirol.
Micrasterias cru melitensis (Ehrb.) Ralfs. und M. decemdentata
Nág. In Siimpfen bei' Vrbna náchst Veselí a. L.
M. denticulata (Bréb.) Ralís. Bei Schónwald náchst Friedland.
M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Vrbna náchst Veselí a. L.
Staurastrum muticum Bréb. Bei Kufstein mehrfach (auch im
Lángsee), Kematen, Zirl, zwischen Jenbach und S. Magdalene, Vóls,
Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Trient und
Gardolo, Calliano und Mattarello, S. Michele und Salurn, Schelleberg
und Brennerbad in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Lipnitz,
Liebenau, Reichenau, Einsiedl, Schoónwald, Ronow, Biskupic, Malin,
Slatinan, zwischen Steblova und Čeperka, bei Polna, Schlappenz,
Vrbna, Skřidla in Bohmen.
u P
dk o
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 135
S. dejectus Bréb. Im Lůngsee bei Kufstein. — Bei Neudorf,
Vrbna und Skřidla in Bóhmen.
S. cuspidatum Bréb. Bei Wórgl, Vóls, zwischen Bozen und
Leifers in Tirol. — Bei Einsiedl und Schónwald in Bohmen.
S. polymorpkum Bréb. Bei Kufstein, Wórgl, Vóls, Branzoll,
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Calliano und Mattarello,
Trient und Gardolo, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Neudorf,
Elbeteinitz, Libic, Vrbna, Skřidla, Polna, Schlappenz, Liebenau,
Einsiedl, Schonwald, Lipnitz in Boóhmen.
9. alternans Bréb, Bei Vóls, Neumarkt, zwischen Bozen und
Leifers in Tirol.
S. B asmkátm Bréb. In Šiimpfen zwischen Bozen und Leifers
in Tirol.
S. echimatum Bréb. Bei Lipnitz und Vrbna in Bóhmen.
S. htrsutum (Ehrb.) Bréb. In Sůmpfen bei Neumarkt und
zwischen Bozen und Leifers in Tirol. — Bei Lipnitz in Bóhmen.
S. laeve Ralfs. In Siimpfen bei Vóls in Tirol in einer Form,
deren Zellen 18 bis 21 u breit und fast eben so lang waren.
S. furcigerum Bréb. Bei Einsiedl náchst Reichenberg in Bohmen.
IV. Klasse. Myxophyceae (Cyanophyceae).
Stigonema turfaceum (Engl. Bot.) Cooke. Bei Kufstein in Tirol.
S, panniforme (Ag.) Bzi. Zwischen Gossensass und Pflersch in
Tirol.
Hapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. Bei Libic, Elbeteinitz, Vrbna
und Skřidla in Bóhmen.
Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. Auf Kalksteinfelsen bei Kuf-
stein mehrfach, Brixlege, Jenbach, Rothholz, zwischen Hall und S.
Masdalene háufig, am Wege von Innsbruck zum Hůttingerbild mehr-
fach, bei Zizl, Kematen und branzoll spárlich, Auer reichlich, am
Bergwege zwischen Neumarkt und Auer mehrfach, zwischen Kardaun
und Blumau, Bozen und Kardaun, Atzwang und Steg zerstreut, bei Terlan
spárlich, Trient, Lavis, S. Lazzaro, zwischen Pergine und Ponte alto
háufig, Calliano u. Mattarello, Roveredo, Ala mehrfach, bei Serravalle
spárlich, Mezzotedosco, zwischen Sterzing und Gossensass, Schelleberg
und Brennerbad, bei Matrei und Patsch mehrfach in Tirol. — Auf
feuchten Felsen zwischen Debř und Josephsthal náchst Jungbunzlau
in Bóhmen.
S. figuratum Ag. Bei Kufstein (auch am Lánesee und Hechtsee),
156 Anton Hansgirg
Auer oberhalb Neumarkt, bei Trient, zwischen Pergine und Ponte
alto, Ala, Patsch in Tirol.
S. erustaceum Ag. Auf Felsen an der Doubravka bei Žleb náchst
Časlau in Bóhmen. — Bei Kufstein in Tirol.
S. Hofmanní (Ag.) Thr. Bei Kufstein mehrfach, Brixlege, Jen-
bach, Insbruck, Hall und von da bis nach S. Magdalene mehrfach,
Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Auer mehrfach, Kardaun, Blumau,
Terlan, Neumarkt mehrfach, Atzwang, Steg, Trient, Lavis, Calliano
und Mattarello, Pergine, Roveredo, Serravalle und Ala, Mezzotedesco,
Sterzing, Gossensass, Matrei, Patsch in Tirol, — Bei Elbeteinitz,
Libic, Žleb, Ronow, Liebenau, Langenbruck, Reichenau, Einsiedl,
Friedland, Deutschbrod, Chrudim, Heřmanměstec, Světla, Polna in
Bóhmen. Var. Julianum (Menegh.) Bor. et. Thr. In Warmháusern des
botan. Gartens in Innsbruck und des erzherzogl. Gartens in Bozen.
S. ambiguum Ktz. Bei Kufstein, Hall, Auer, zwischen Atzwang
und Steg, Pergine und Trient, bei Ala, Mezzotedesco, Bchelleberg
in Tirol.
S. ocellatum Lyngb. Bei Kufstein mehrfach, am Wege zum Hót-
tingerbild, bei Kematen Zirl, Bozen, Brixen, Auer, zwischen Kardaun
und Bozen, Atzwang und Stec, bei Terlan, Neumarkt, Trient, Lavis,
Pergine, Roveredo, Ala mehrfach, Mezzotedesco, Matrei, Patsch in
Tirol.
S. cincinnatum (Ktz.) Thr. In einem Gebirgsbach bei S. Mar-
gherita náchst Serravalle in Tirol.
S. alatum Bzi (Arthrosiphon Grevillei Ktz.) Bei Kufstein, Auer,
am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto,
bei Mezzotedesco náchst S. Michele in Tirol reichlich.
Tolypothrie Wartmanntana Rbh. Zwischen SŠchelleberg und
Brennerbad in Tirol. :
T. lanata (Desv.) Wartm. Bei Kufstein, (auch am Hechtsee,)
Neumarkt, zwischen Bozen und Leifers, Lavis, Gardolo und Trient,
Serravalle und Ala, Schellebere und Brennerbad, Salurn und 8.
Michele in Tirol. — Bei Neudorí, Libic, Elbeteinitz, Liebenau,
Einsiedl, Schonwald, Ronow, Slatinan, Polna, Schlappenz, Vrbna und
Skřidla in Bóhmen.
T. distorta (Můll.) Ktz. Bei Skřidla in Bohmen.
T. pemicillata Thr. Oberhalb Hall und am Achensee mehrfach,
in kleinen Báchen auf Felsen oberhalb Trient, ebenso zwischen
Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, bei Roveredo und
Ala mehrfach, S. Margherita náchst Serravalle, im Ausfluss des Hecht-
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 137
sees náchst Kufstein in Tirol, Var. čenuis Hanse., deren Fáden 8 bis
12, selten bis 15 u breit, veget. Zellen '/„ bis 2mal so lang als breit,
Scheiden celb bis fast goldgelb gefárbt, 2 bis 3 u dick, Heterocysten
fast guadratisch, Endzellen der Aestchen ofters róthlich gefárbt
waren in Abflůssen kleiner Felsguellen bei Trient.
Plectonema Tomasinianum (Ktz.) Bov. Bei Kufstein, Brixlegg,
zwischen Maurach und Jenbach reichlich, Hall und S. Magdalene,
S. Margherita náchst Serravalle auch var. očnnečnatum Hansg. in einem
Gebirosbach auf Moos unter Můhlrádern und bei Patsch náchst Inns-
bruck in kleinen Báchen und Auellen an der Sůdbahn mehrfach
reichlich.
P. gracillimum (Zopf.) nob. In Warmháusern im botan. Garten
in Innsbruck spárlich, im Garten des Erzherzogs Heinrich in Bozen.
Gloeothrichta pisum (Ag.) Thr. Bei Neudorf, Libic, Elbeteinitz,
Liebenau, Schoónwald, Ronow, Polna, Vrbna und Skřidla in Bóhmen.
G. natans (Hedw.) Rbh. In ŠSiimpfen bei Branzoll, Neumarkt,
zwischen Bozen und Leifers, Gardolo und Trient, Serravalle und Ala
in Tirol. — Bei Neudorf, Libic und Liebenau in Bohmen.
Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Kufstein (im
Lánesee) in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Liebenau, Polna,
Skřidla in Bóhmen.
R. haematites (D. C.) Ag. Bei Kufstein spárlich, zwischen
Jenbach, Maurach und Achensee mehrfach, ebenso zwischen Hall und
S. Magdalene, Kardaun und Blumau, Neumarkt und Auer, Pergine
und Ponte alto, Schellebere und Brennerbad, bei Auer, Trient, Ala
in Tirol. Var. fuviatilis (Rbh.) Krch. Bei Kufstein am Abflusse des
Hechtsees, Patsch, Schellebere und Brennerbad.
Calothrix parietina (Nág.) Thr. Bei Kufstein und Brixlegg
mehrfach, Wórgl, Jenbach und zwischen Hall und S. Magdalene
háufie, bei Maurach, am Achensee, Rothholz, Innsbruck, Vóls, Ke-
maten, Zirl, Brixen, Bozen, Branzoll, Auer mehrfach, zwischen Bozen,
Kardaun und Blumau mehrfach, bei Terlan, Neumarkt, am Bergwege
von Auer nach Neumarkt und zwischen Atzwang und Steg zerstreut,
bei Trient mehrfach, Lavis, S. Lazzaro, Calliano, Mattarello, zwischen
Pergine und Ponte alto, bei Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala,
Mezzotedesco, zwischen Šterzing und Gossensass, (Gossensass und
Pflersch, Schellebere und Brennerbad, Matrei, Patsch mehrfach. —
Bei Peček, Elbeteinitz, Velim, Žleb, Ronow, Kuttenbere, Chrudim,
Heřmanměstec, Josephsthal náchst Jungbunzlau, Kónieginhof, Neudorf,
138 Anton Hansgirg
Elbeteinitz, Libic, Liebenau und Schónwald náchst Friedland var.
caespitosa (Ktz.) nob.
Mastichonema caespitosum (Ktz.) Bei Kufstein, Brixlegeg, am
Achensee, oberhalb Hall mehrfach, bei Branzoll, Neumarkt, zwischen.
Atzwang und Steg, Trient, Calliano und Mattarello, Ala, (Gossensass
und Pflersch, Schellebere und Brennerbad in Tirol.
C. solitaria Krch. Im Lángsee bei Kufstein, in Siůmpfen
zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala
in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ronow, Malin, Liebenau,
Vrbna, Polna, Skřidla in Bohmen. | |
C. gypsophila (Ktz.) Thr. Bei Kuístein, Auer, zwischen Bozen,
Kardaun und Blumau mehrfach, Neumarkt und Auer, Pergine, Ponte
alto und Trient, bei Ala in Tirol.
C. Orsiniana (Ktz.) Thr. Bei Maurach, am Achensee, zwischen
Pergine und Ponte alto náchst Trient, bei Roveredo, Ala mehrfach,
S. Margherita náchst Serravalle, zwischen Sterzing und Gossensass,
Pflersch, Schellebere und (kozomsnnor stellenweise háufig, bei Patsch
in Tirol.
C. Baueriana (Grun.) nob. Am Rande des Linesees bei Kufstein
in Tirol.
Leptochaete rivularis Hanse. Bei Pflersch mehrfach, Gossensass,
Ala, Neumarkt, am Wege von Hall nach S. Magdalene in Tirol.
L. crustacea Bzi nov. var. gracilis nob. Lager krustenartig, an
der Oberfláche leicht warzenfórmig-uneben ; gelb- bis schwárzlichbraune
Fáden meist nur 4 bis 5 u breit, bis 300, seltener mehr u lang, am
oberen Ende in eine zarte farblose Haarspitze auslaufend, dicht ge-
háuft und fast parallel neben einander verlaufend, undeutlich ge-
gliedert, mit gelblichen bis goldgelben, ene ARD OS VE Scheiden
versehen.
Auf feuchten Kalksteinfelsen, zwischen Hall nnd S. Magdalene,
bei Ala, Auer, oberhalb Neumarkt in Tirol.
Nostoc cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. In Sůmpfen zwischen
Trient und Gardolo spárlich. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Malin,
Vrbna in Bohmen.
N. entophytum Bor. et Flah. Bei Liebenau náchst Reichenberg,
Vrbna in Bohmen.
N. paludosum Ktz. In Siimpfen zwischen Schelleberg und Bren-
nerbad, bei Branzoll, Neumarkt, zwischen Trient und Gardolo, bei
Lavis in Tirol. — Bei Velim und Neudorf in Bohmen.
N. písečnale Ktz. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. spárlich.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 139
N. carneum (Lyngb.) Ag. Bei Libic und Elbeteinitz in Bóhmen.
N. spongiaeforme Ag. Bei Elbeteinitz in Bóhmen.
N. muscorum Ag. Bei Kufstein, Brixlege mehrfach, Jenbach,
zwischen Hall und S. Magdalene, am Wege von Innsbruck zum Hót-
tingerbild, bei Zirl, Kematen, Bozen, Auer, Kardaun, Blumau, Terlan,
zwischen Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, bei Lavis,
Mattarello, Calliano, Roveredo, Ala, Mezzotedesco, Sterzing, Pflersch,
Schelleberg, Matrei, Patsch, Kufstein mehrfach.
N. calcicola Bréb. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich
in Bozen spárlich.
N. foltaceum Mons. Bei Neumarkt und zwischen. Trient und
Gardolo in Tirol. — Zwischen Steblova nnd Čeperka náchst Pardubic.
N. commune Vauch. Bei Kufstein, Wórgl, Brixlese auch var.
pellucidum (Ktz., Rbh., Jenbach, Inmsbruck, Hall, Vóls, Kematen,
Brixen, Bozen, Branzoll, Kardaun, Blumau, Terlan mehrfach, Neumarkt,
Atzwang, Steg, Trient, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala,
Seřavale, Sterzine, Gossensass, Pfiersch, Matrei, Patsch in Tirol. —
Bei Peček, Velim, Elbeteinitz, Libic, Steblova, Liebenau, Langenbruck,
Reichenau, Einsiedl, Polna, Světla, Deutschbrod, Žleb, Ronow, Tře-
mošnic, Kuttenbere, Chrudim, Heřmanměstec, in Bóhmen.
N. sphaericum Vauch. Zwischen (Gossensass und Pflersch, bei
Civezzano náchst Trient, Ala in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz,
Libic, Žleb, Malin, Polna in Bohmen.
N. macrosporum Menegh. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg,
zwischen Hall und S. Magdalene zerstreut, am Wege von Innsbruck
zum Hóottingerbild, bei Auer, Trient, zwischen Pergine und Ponte
alto, bei Mezzotedesco spárlich. |
N. microscopicum Carm. Bei Kufstein und Jenbach mehrfach,
Brixlege, Maurach, Innsbruck am Wege zum Hóttingerbild, zwischen
Hall und S. Magdalene zerstreut, bei Zirl, Bozen, Auer, zwischen
Blumau, Kardaun und Bozen, Terlan, zwischen Neumarkt und Auer
mehrfach, Trient, Lavis, S. Lazzaro, zwischen Calliano und Mattarello,
Pergine und Ponte alto, Roveredo, Ala, Mezzotedesco, Sterzing,
Gossensass, Pflersch, zwischen Schelleberg und Brennerbad, bei Matrei,
Patsch in Tirol. — Auf Felsen an der Doubravka bei Žleb náchst
Časlau und zwischen Debř und Josephsthal in Bohmen.
-N. sphaeroides Ktz. Bei Kufstein, Brixlege, Wórol, Jenbach,
Hall, Hótting náchst Innsbruck, Kematen, Zirl, Auer, Blumau,
zwischen Kardaun und Bozen, Terlan und Vilpian, bei Neumarkt,
Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, Serravalle,
140 Anton Hansgirg
Mezzotedesco, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Matrei, Patsch in Tirol. ©
— Bei Peček, Elbeteinitz, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Friedland,
Polna, Žleb, Ronow, Heřmanměstec, Chrudim, Kuttenbere in Bóhmen.
N. coeruleum Lyneb. In Sůmpfen bei Kufstein mehrfach, bei
Neumarkt, Branzoll, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Trient und
Gardolo, Serravalle und Ala, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. —
Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic náchst Poděbrad, Lipnitz, Kóniginhof,
Vrbna, Skřidla, Deutschbrod, Polna, Liebenau, Einsiedl, Schonwald,
Steblova, Ronow, Biskupic, Malin, Slatinan in Bóhmen.
N. verrucosum Vauch. In Gebirgsbáchen bei Ala mehrfach, in
einem Bache zwischen Galliano und Mattarello náchst Trient massen-
haft in bis haseluusserossen Exemplaren.
Anabaena jflos aguae (Lyngb.) Bréb. In Simpfen zwischen Bozen
und Leifers in Tirol. — Bei Vrbna, Skřidla, Neudorf, Elbeteinitz,
Malin, Libic náchst Poděbrad in Bohmen.
A. oseilarioides Bory. Bei Kufstein und Branzoll mehrfach,
Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Gardolo und Trient,
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, Schellebere und Bren-
nerbad in Tirol. — Bei Peček, Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libice,
zwischen Steblova und Čeperka bei Kóniginhof, Liebenau, Langen-
bruck, Reichenau, Einsiedl, Schonwald, Vrbna, Skřidla, Žleb, Ronow,
Biskupic, Třemošnic, Kuttenbere, Malin, Chrudim, Heřmanměstec,
Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bóhmen. ')
Cylindrospermum stagnale Kůtz. Bei Kufstein und Lavis in
Tirol. — In Timpeln bei Neudorf náchst Kolín.
C. licheniforme (Bory) Ktz. In Siimpfen zwischen Trient und
Gardolo in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L.
C. macrospermum Ktz. Bei Peček, Neudorf, Velím, Elbeteinitz,
Libic, Josephsthal, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenberg, Heřman-
městec, Chrudim, Medlešic, Slatinan, Deutschbrod, Polna, Schlappenz,
Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen. — Bei Kufstein auch var.
matus (Ktz.) nob., Branzoll, Kematen, Terlan, Neumarkt, zwischen
Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, bei
Lavis, Matrei auch var. maťus (Ktz.) nob.
2) Eine der Anabaena Felisii (Menegh.) Bor. et Flah. sehr áhnliche Art,
deren gerade Fáden aus cylindrischen, 6 w breiten, 2 bis 4mal so langen, an den
Scheidewánden leicht eingeschnůrten Zellen zusammengesetzt, die Heterocysten
den veget. Zellen áhnlich, 6 bis 7 u breit und fast 2mal so lang, die fast ellip-
tischen Sporen 9 bis 15 u breit und etwa 3mal so lang waren, habe ich in den
PBůmpfen zwischen Calliano und Mattarello gesammelt.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora, © 141
Aulostra laxa Krch. In Sůmpfen bei Lavis náchst Trient.') —
Bei Skřidla und Malín in Bohmen. :
Mierocoleus terrestris (Desm.) Thr. Bei Hall, Innsbruck, Kematen,
Branzoll, Auer, Terlan, Blumau, Neumarkt, Atzwang, Trient, Pergine,
Roveredo, Sterzing, Matrei in Tirol. — Bei Deutschbrod, Polna,
Chrudim, Heřmanměstec, Kuttenbere, Žleb, Ronow, Peček, Velim,
Steblova, Čeperka, Liebenau, Reichenau, Langenbruck, Friedland,
Elbeteinitz, Kóniginhof.
M. lacustris (Rbh.) nob. Am Hechtsee bei Kufstein in Tirol.
M. monticola (Ktz.) nob. Bei Kufstein, Brixlege, Innsbruck, zwi-
schen Hall und S. Magdalene mehrfach, Blumau und Kardaun, Neumarkt
und Auer, bei Bozen, Terlan, Trient, Lavis, Roveredo, Serravalle,
Ala, Mezzotedesco, Patsch, Matrei, zwischen Calliano und Mattarello,
Pergine und Ponte alto mehrfach. — Auf Felsen an der Doubrawka
bei Žleb náchst Časlau.
Hydrocoleum caleilegum A. Br. Zwischen Jenbach und Achensee,
Hall und S. Magdalene mehrfach, Blumau und Kardaun, Auer, am
Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Atzwang und Šteg, Pergine
und Ponte alto, bei Trient, Lavis, Roveredo, Ala, Mezzotedesco,
Patsch, Kufstein, zwischen Gossensass und Pflersch, Schellebere und
Brennerbad in Tirol.
H. vivularioides nov. sp. Lager olivenbraun bis schwarzbraun,
matt glánzend, an vom Wasser berieselten Šteinen und Felsen fest-
gewachsen. Fáden zu halbkugeligen, rivularia-artigen, ofters geschich-
teten und zu einer bis "/„ cm dicken festen Kruste zusammenflies-
senden Polstera vereiniot, einzeln, zu 2 oder mehreien in diinnen
Biůndeln vereinigt, 1 bis 2 u breit, mit blass blaugrinem Inhalte,
úfters fast calothrix-artig endigend; Zellen 1 bis 1', w breit, etwa
2mal -so lang; Specialscheiden fast farblos, eng anliegend; gemein-
same Gallertscheiden gelblich gefárbt, 4 bis 6 u breit.
Auf vom Wasser berieselten Kalksteinen an der Sůdbahn zwischen
Kardaun und Blumau an einer Stelle reichlich, zwischen Atzwang
und Steg und bei Trient in Tirol. *)
!) Eine dieser Aulosira áhnliche Art, deren veget. Zellen jedoch 8 bis 9 u
breit, '/„ bis 1mal so lang, die Heterocysten fast so wie die veget. Zellen breit
und lang (oder etwas breiter), deren Scheiden důnn, farblos und eng anliegend
waren, fand ich in Waldsůmpfen in Kufstein.
2) Eine dem Hydrocoleum lacustre A. Br. am náchsten stehende Art, deren
Lager bráunlich oder blassróthlich bis gelblich gefárbt, die 1'/, bis 2 u breiten
Fáden einzeln oder zu 2 bis 3, von 3 bis 4 u dicken, čfters leicht incrustirten,
142 Anton Hansgirg
H. subcrustaceum Hanse. Zwischen Calliano und Mattarello,
Roveredo, Ala mehrfach, zwischen Trient und Pergine, Schellebere
und Brennerbad, daselbst am Rande von Šiimpfen auch eine andere
Hydrocoleum-Form, deren 4 bis 5 u breite, undeutlich gegliederte
Fáden meist zu 15, in mit den dicken, farblosen Gallertscheiden bis
60 u breiten Bůndeln vereinigt waren.
H. homeothrichum Ktz. Unter einem Wasserfall bei Roveredo
auf Wassermoosen ete. festsitzend in einer Form,") deren Lager
schwárzlich stahlblau gefárbt, die 5 bis 6 u breiten Fáden, einzeln,
zu 2 oder mehreren, in 15 bis 50 w breiten Bůndeln vereinigt waren ;
die Specialscheiden und die gemeinsame Gallertscheide farblos, ziemlich
dick, eng anliegend; Zellen meist '/, so lang als breit. *)
Schizothriz hyalina [Microcoleus hyalinus (Ktz.) Krch.| Bei Ro-
veredo und zwischen Calliano und Mattarello in einer Form, deren
bis 2 u dicke Fáden, zu 2 bis 6, in meist 5 bis 6 u breiten Bůndeln
vereinigt, deren Scheiden eng anliegend, farblos und důnn waren.
S. fuscescens Ktz. [Microcoleus fuscescens (Ktz.) Krch.) Bei
Patsch in Tirol in einer Form, deren Lager braun bis rostbraun
filzig auf Steinen festsitzend, die Fáden 2 bis 3 u breit, zu 2 und
mehrere, in 9 bis 15 u dicken Bůndeln vereinist, deren eng anliegende
Scheiden farblos oder blass róthlich gefárbt, die Zellen 1 bis 2mal,
so lang als breit waren.
Imactis tornata Ktz. Bei Patsch zwischen Maurach, Jenbach und
Achensee mehrfach, Hall und S. Magdalene, Kematen, Branzoll, Auer,
zwischen Blumau und Kardaun, Neumarkt und Auer, oberhalb Terlan
und Neumarkt mehrfach, bei Lavis, Trient, Roveredo, Ala zerstreut,
zwischen Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto, Šterzing
und Gossensass, Pflersch, Schelleberg und Brennerbad in Tirol. —
Bei Peček, Elbeteinitz, Žleb, Ronow, Kuttenbere, Heřmanměstec,
Chrudim, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Friedland in Bohmen.
fast farblosen oder olivengelblichen bis gelblich róthlichen, eng anliegenden Schei-
den umschlossen, die Zellen 1 bis 3mal so lang als breit, mit blass blaugrůnem
Inhalte versehen waren fand ich in Sůmpfen zwischen Bozen und Leifers in Tirol
an im Wasser wachsenden Moosen und Pflanzen, diese oft ganz úberziehend.
1) Die oben beschriebene Form steht dem Hydrocoleum helveticum Nác.
am náchsten.
2) In Báchen zwischen Jenbach und Maurach in Tirol sammelte ich auch
eine Hydrocoleum-Art, deren weiches, fast hautartiges Lager braunschwarz ge-
fárbt, die bis 9 w dicken Fáden, einzeln oder zu 2 von einer důnnen, guer ge-
ringelten Gallertscheide umgeben, die Zellen meist '/, so lang als breit, mit oliven-
oder bráunlich, seltener schmutzig blaugrůn gefárbtem Inhalte versehen waren.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. © 143
1. fasciculata (Nág.) Grun. In Gebirgsbáchen bei Roveredo, Ala,
zwischen Calliano und Mattarello, bei Patsch in Tirol.
Symploca měnuta Rbh. In einem Walde zwischen Hall und Š.
Magdalene in Tirol. |
Lyngbya Martensiana Menegh. In Sůmpien bei Věls, Branzoll,
zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala
in Tirol. — Bei Neudorf, Peček, Velim, Elbeteinitz, Libic, Liebenau,
Einsiedl, Steblova, Ronow, Medlešic, Heřmanměstee, Polna in Bohmen.
L. pusilla (Bbh.) nob. (Leptothrix pusilla Rbh.) Bei Elbeteinitz
in Bohmen.
L. rigidula (Ktz.) nob. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Bran-
zoll, Kematen, Auer, Neumarkt, zwischen Bozen und. Leifers,
Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, S. Michele und Salurn, bei
Lavis, Wórgl, Kufstein in Tirol. — Bei Velim, Neudorf, Elbeteinitz,
Libic, Steblova, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Schonwald, Polna,
Deutschbrod, Chrudim, Heřmanměstec, Malin, Kuttenbere, Ronow
in Bohmen.
L. fontana (Ktz.) nob. (Leptothrix fontana Ktz.) Bei Kufstein,
Brixlege, oberhalb Jenbach und Hall mehrfach, bei Kematen, Zirl,
Branzoll, Auer, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, Calliano und
Mattarello. Gossensass und Pílersch, Schellebere und Brennerbad, bei
Trient, Pergine, Roveredo, S. Margherita náchst Serravalle, Ala, Šter-
zing, Matrei in Tirol, — Bei Elbeteinitz, Žleb in Bohmen.
L. purpurascens (Ktz.) nob. (Leptothrix purpurascens Ktz.) In
Gebiresbáchen zwischen Gossensass und Pflersch, Schelleberg und
Brennerbad in Tirol.
L. tenuisstma (Nág.) nob. (Leptothrix tenuissima Nág.) Bei Elbe-
teinitz in Bóhmen. — Bei Sterzing, Gossensass und Schelleberg
in Tirol.
-Z sublisstma (Nág.) nob. (Leptothrix subtilissima Ktz.) Bei Fried-
land, Liebenau, Polna und Deutschbrod in Bóhmen.
L. gloeophila (Ktz.) nob. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Zwischen
Hall und S. Magdalene, Pergine und Ponte alto, Blumau und Kardaun,
bei Trient, Lavis, Roveredo, Ala mehrfach, Neumarkt, Auer, oberhalb
Jenbach, Patsch, Kufstein in Tirol. — Bei Žleb, Debř, náchst Jung-
bunzlau in Bohmen.
L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Kufstein, Brixlegg, Wórel, Jenbach,
Maurach, am Achensee, Innsbruck, Hall, Vols, Kematen, Zirl, Brixen,
Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt, zwischen Atzwang
und Steg, bei Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo,
144 Anton Hansgirg
Ala, Serravalle, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Schelleberg, Brennerbad,
Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Neudorf, Velim, Peček, Elbeteinitz,
Libic, Kóniginhof, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Reichenberg, Fried-
land, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenberg, Heřmanměstec, Chrudim,
Medlešic, Slatinan, Deutschbrod, Polna, Schlappenz in Bóohmen.
L. confervae (Ktz.) nob. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei Rei-
chenau und Liebenau náchst Reichenberg.
L. amoena (Ktz.) nob. (Phormidium amoenum Ktz.) Im Lángsee
bei Kufstein in Tirol. — Bei Skřidla, Polna und Ronow in Bóhmen.
L. mgrovaginata Hansg. Auf Kalksteinfelsen bei Kufstein, Brix-
legg mehrfach, Rothholz zwischen Jenbach und Achensee, Hall und
S. Magdalene mehrfach, Kardaun und Blumau, am Bergwege zwischen
Neumarkt und Auer, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto,
bei Innsbruck, Auer, Roveredo, Ala mehrfach, Mezzotedesco, Patsch,
Matrei in Tirol.
L. caleicola (Ktz.) nob. Bei Hall auch var. včolacea nob., Inns-
bruck in Warmháusern des botan. Gartens, bei Auer, Atzwang, auf
sehr schattigen Kalksteinfelsen am Wasserfall bei Ponte alto náchst
Trient, in Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in Bozen in meh-
reren Formen. — Bei Polna, Chrudim, Kuttenbere, Žleb, Ronow, auf
Felsen zwischen Debř und Josephsthal, bei Kóniginhof, Liebenau,
Reichenberg, Friedland.
L. voseola Rich. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in
Bozen spárlich.
L. lateritia (Ktz.) Krch. Bei Brixlege zwischen Jenbach und
Maurach, Atzwang und Steg, oberhalb Hall mehrfach, bei Auer, Bozen,
Terlan, Blumau, Neumarkt, Pergine, Roveredo, Ala, Sterzing in Tirol.
Auf Felsen an der Doubrawka bei Žleb in Bóhmen.
L. dubia (Nág.) nob. (Hypheothrix dubia (Nág.) Bei Kufstein
Brixlegg, oberhalb Jenbach, am Wege von Innsbruck zum Hottinger-
bild, zwischen Hall und S. Magdalene mehrfach, Blumau und Kardaun,
Neumarkt und Auer, Pereine und Ponte alto, bei Auer, Trient, Lavis,
Roveredo, Ala mehrfach, Matrei, Patsch in Tirol.
L. calearea (Nág.) nob. (Hypheothrix calcarea Nág.) Auf Kalk-
steinfelsen bei Kufstein, zwischen Jenbach und Achensee, Hall und
S. Magdalene, bei Rothholz, Auer, Trient, Lavis, Roveredo, Ala mehr-
fach, Mezzotedesco, Patsch, zwischen Bozen und Kardaun, Kardaun
und Blumau, am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Pergine
und Ponte alto, zwischen Calliano und Mattarello in Tirol.
L. Regelana (Nág.) nob. (Hypheotrix Regeliana Nág.) Zwischen
Beitráge zur Kenutniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 145
Kardaun und Blumau, Hall und S. Magdalene, Schelleberg und
Brennerbad, bei Patsch, Auer, Ala, zwischen Jenbach und Achensee
var. calothrichoidea nob.
L. cortacea (Ktz.) Krch, Bei Kufstein, Matrei, Sterzing, zwischen
Schellebere und Brennerbad in Tirol. |
L. vufescens (Ktz.) Krch. Bei Kuístein, Brixlege, Jenbach, Inns-
bruck, Hall, Bozen, + Branzoll, Kardaun, Auer, Neumarkt, Terlan,
zwischen Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Trient, Lavis,
Pergine, Roveredo, Ala, Sterzing, Gossensass, Pflersch, Schellebere,
Brennerbad, Matrei in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Žleb, Ronow, Kutten-
berg, Heřmanměstec, Polna, Deutschbrod in Bohmen.
L. Boryana (Ktz.) Krch. In Gebiresbáchen bei Ala mehrfach,
zwischen Calliano und Mattarello in Tirol.
L. membranacea (Ktz.) Thr. Bei Kufstein, Wórel, Brixlece mehr-
fach, Jenbach, Maurach, am Achensee, oberhalb Innsbruck und Hall
mehrfach, Vóls, Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Gries, Branzoll, Auer,
Terlan, Kardaun, Blumau, Neumarkt mehrfach, Trient, Lavis, zwischen
Atzwane und Stee, Calliano, Pergine, Roveredo, S. Margherita, Ser-
ravalle, Ala mehrfach, Šterzing, zwischen Gossensass und Pflersch,
Schelleberes und Brennerbad, bei Matrei, Patsch in Tirol. — Bei
Pečék, Velim, Elbeteinitz, Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck, Ein-
siedl, Reichenau, Pulletschnei, Friedland, Josephsthal, náchst Jung-
bunzlau, Žleb, Ronow, Třemošnic, Kuttenbere, Chrudim, Medlešic,
Heřmanměstec in Bóhmen. Var. r'vularioides Grun. Bei Kuístein
mehrfach, oberhalb Jenbach bis zum Achensee nicht selten, bei Inns-
bruck, oberhalb Hall, Bozen, Branzoll, Auer, zwischen Kardaun und
Bozen, Neumarkt mehrfach, Trient, zwischen GCalliano und Matta-
rello, Ponte alto und Pergine, Roveredo, Ala mehrfach, S. Marcherita,
Serravalle, Patsch in Tirol.
L. cortum (Ag.) nob. Bei Jenbach, oberhalb Neumarkt, Civez-
zano náchst Trient, S. Margherita náchst Serravalle in Tirol.
L. byngbyacea (Ktz.) nob. In Siimpien bei Branzoll, zwischen
Schelleberg und Brennerbad in Tirol.
L. Retzii (Ktz.) nob. Bei Heřmanměstec in Bóbmen.
L. paludinae (Wittr.) nob. Bei Libic und Steblova in Bohmen.
L. phormidium (Ktz.) In Siimpfen bei Kufstein, zwischen Calliano
und Mattarello, Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Libic, Heřman-
městec, Polna in Bohmen.
L. Meneglintana (Ktz.) nob. (Phormidium Meneghinianum Ktz.)
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892, 10
146 Anton Hansgire
Bei Patsch, Matrei, zwischen Maurach und Jenbach, S. Margherita
und Serravalle in Tirol.
L. obscura (Ktz.) In BSůmpfen zwischen Trient und Gardolo,
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala, bei Lavis in Tirol. —
Bei Libic und Vrbna in Bóhmen.
L. Kiitzimgiana Krch. (Phormidium obscurum Ktz.) Bei Kuístein,
Jennbach, Brixleog mehrfach, Zirl, Branzoll, Auer, Kardaun, Terlan
auch var. symplociforms Hansg., Neumarkt, Gardolo náchst Trient,
Pergine, Serravalle, Sterzing, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Peček,
Velim, Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Debř, Čeperka, Žleb, Ronow, Tře-
mošnic, Malín, Kuttenbere, Medlešic, Slatinan, Heřmanměstec, Schlap-
penz, Polna, Deutschbrod, Světla, Liebenau, Langenbruck, Reichenau,
Pulletschnei, Einsiedl, Schónwald in Bohmen.
L. vulgaris (Ktz.) Krch. Bei Brixlege, Innsbruck, Hall, Branzoll,
Blumau, Neumarkt, Sterzing, wischen Schellebere und Brennerbad,
Gossensass und Pflersch, Matrei in Tirol. — Bei Polna, Deutschbrod,
in Bóohmen.“')
L. Welwitschůi (Grun.) nob. In Warmháusern des Erzherzogs
Heinrich in Bozen.
L. rupestris (Ag.) nob. var. rčvularis Ktz. Bei Kufstein, Patsch,
zwischen Hall und s. Maedalene, Calliano und Mattarello, Pertine
und Ponte alto, am Wege von Innsbruck zum Hóttingerbild, oberhalb
Neumarkt, bei Terlan, Trient, Mezzotedesco in Tirol. — Auf Felsen
an der Doubravka bei Žleb in Běhmen.
Oscillaria tenerrima Ktz. Bei Kufstein, Branzoll, Neumarkt,
zwischen Bozen und Leifers, Gardolo und Trient, Serravalle nnd Ala,
S. Michele und Salurn, bei Lavis, Wóls in Tirol. — Bei Neudorí,
Velim, Libic, Elbeteinitz, Vrbna, Skřidla, Polna, Deutschbrod, Šlatinan,
Ronow, Malin, Liebenau, Einsiedl, Schónwald in Bohmen.
O. leptothricha Ktz. In Sůmpfen bei Branzoll, Kematen, Neu-
markt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Calliano und Mattarello
in Tirol. — Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Vrbna, Polna, Deutsch-
brod, Chrudim, Ronow, Heřmanměstec, Malín, Sedlec, Liebenau, Rei-
chenau, Langenbruck, Einsiedl, Schónwald, Kóniginhof in Bóhmen.
=
1) Eine dieser Lyngbya-Art áhnliche Form, deren 4 bis 6 u dicke Fáden
nicht deutlich gegliedert und von farblosen, důnnen Scheiden umgeben, die Zellen
etwa '/,„ bis Imal so lang wie breit, mit blass oliven- oder gelblichgrůnem ge-
kórntem Inhalte, das Laser bráunlich und stark incrustirt war, habe ich auf nassen
Kalksteinfelsen bei Patsch, Matrei, Rothholz zwischen Jenbach und Achensee,
Kardaun, Blumau, Pergine und Ponte alto in Tirol gesammelt.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. — 147
O. spissa Bory. Bei Kufstein, Brixlegg, Sterzing, Patsch in Tirol.
— Bei Langenbruck, Einsiedl, Kóniginhof, Polna, Deutschbrod, Chru-
dim, Třemošnic in Bohmen.
O. pallida Zeller. Bei Branzoll in Tirol.
O. Kůtzingiana Nág. non Corda. Bei Patsch, Matrei, oberhalb
Jenbach, Hall, Auer, Neumarkt, zwischen Blumau und Kardaun, Atz-
wang und Štee, Pergine und Ponte alto, Gossensass und Pflersch,
Schelleberg und Brennerbad, bei Ala, Lavis, Trient in Tirol.
O. ruptcola Hansg. Bei Kufstein, Patsch, Matrei, oberhalb Jen-
bach, zwischen Hall und S. Magdalene, Blumau und Kardaun, am
Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Atzwang und Šteg, Galliano
und Mattarello, Pergine und Ponte alto, bei Auer, Terlan, Trient,
Lavis, Roveredo, Mezzotedesco, Ala, Serravalle in Tirol; auf feuchten
Felsen an der Doubrawka bei Žleb in Bohmen. Var. tenučor Hanse.
in einer Form, deren meist 4 u breite, spangrůne Fáden oft sehr
lang, leicht zerbrechlich und an der Špitze ein wenig (leicht hacken-.
fórmig) gekrůmmt, die Zellen 1- bis E so lang als breit waren,
bei Hall náchst Innsbruck.
O. brevis Ktz. Bei Kufstein, Wórel, Vóls, Innsbruck, Kematen,
Zirl, Branzoll mehrfach, Trient, Pergine, zwischen Bozen und Leifers,
Serravalle und Ala, Schellebere und Brennerbad in Tirol. — Bei
Elbeteinitz, Ronow, Kuttenbereg, Chrudim, Heřmanměstec, Deutsch-
brod, Polna in Bóhmen.
O. tenuis Ag. Bei Kufstein, Sterzing, Gossensass, Schellebere in
Tirol. — Bei Žleb, Heřmanměstec, Kuttenbere, Ronow in Běhmen.
Var. včvularis Hanse. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und Achensee,
Hall und S. Magdalene mehrfach, bei Roveredo, S. Margherita náchst
Serravalle, Ala, zwischen Calliano und Mattarello, Gossensass und
Pflersch zerstreut.
O. aerugtineo-coerulea Ktz. Bei Kufstein, Wórel, Brixlege, Inns-
bruck, Hall, Vóls, Kematen, Zirl, Brixen, Bozen, Gries, Branzoll,
Auer, Blumau, Kardaun, Trient, Terlan, Neumarkt, Atzwang, Steg,
Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, S. Michele, Salurn,
Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Peček, Velim, Neudorf, Elbeteinitz,
Josephsthal, Steblova, Čeperka, Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck,
Einsiedl, Reichenau, Friedland, Polna, Schlappenz, Světla, Deutsch-
brod, Heřmanměstec, Chrudim, Medlešic, Žleb in Bohmen.
O. subfusca Ag. Bei Matrei, zwischen Jenbach und Achensee,
Hall und S. Macdalene, Mattarello und Galliano, Gossensass und
Pflersch, bei Roveredo und Ala in Tirol.
10%
148 Anton Hansgire
O. antharia Jůre. Bei Kufstein, Wórel, Brixlege mehrfach, Jen-
bach, Innsbruck und Bozen mehrfach, Hall, Vóls, Kematen, Zirl,
Brixen, Gries und Kardaun náchst Bozen, Branzoll, Auer, Blumau,
Terlan, Neumarkt, Atzwang, Stee, Trient, Lavis, Gardolo, Calliano,
Mattarello, Pergine, Roveredo, Serravalle, S. Margherita, Ala, Mezzo-
tedesco, Šterzing, Gossensass, Pflersch, Brennerbad, Matrei, Patsch in
Tirol. — Bei Neudorf, Peček, Velim, Elbeteinitz, Čeperka, Kóniginhoťf,
Liebenau, Langenbruck, Einsiedl, Reichenau, Pulletschnei, Reichen-
berg, Friedland, Chrudim, Medlešic, Slatinan, Heřmanměstec, Kutten-
berg, Sedlec, Žleb, Ronow, Třemošnic, Polna, Schlappenz, Světla in
Bohmen.
O. matans Ktz. Bei Polna, Liebenau náchst Reichenbere in
Bohmen.
O. anguina Borg. Bei Elbeteinitz in Bóohmen.
O. chalybea Mert. In Siimpfen bei Kufstein, Branzoll, zwischen
Bozen und Leifers, Calliano und Mattarello, Trient und Gardolo,.
Serravalle und Ala, Schellebere und Brennerbad, bei Patsch in Tirol.
— Bei Neudorf, Elbeteinitz; var. dorfacea nob. bei Vrbna und Libic
in Bohmen.
O. caldariorum Hauck. In Warmháusern des Erzherzogs Hein-
rich in Bozen.
O. Frólhichii Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Wórel, Vóls, Branzoll
mehrfach, zwischen Bozen und Leifers, Trient und Gardolo, Galliano
und Mattarello, Serravalle und Ala, Lavis in Tirol. — Bei Elbe-
telnitz, Neudorf, Steblova, Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck, Rei-
chenau, Einsiedl, Schonwald, Deutschbrod, Polna, Schlappenz, Šla-
tinan, Malín, Ronow, Heřmanměstec in Bóhmen.
O. maior Vauch. var. tenučor Nordst. Bei Kuístein in Tirol;
Malín in Bohmen.
O. princeps Vauch. In Sůmpfen bei Kufstein und zwischen Hall
und S. Magdalene in Tirol. — Bei Polna, Schlappenz, Liebenau,
Langenbruck, Reichenau, Schónwald in Bóohmen.
Spirulina turfosa Crouan. Im Lángsee bei Kufstein, in einer
Form, deren Fáden 3 u (scheinbar 5 u) Prejt, mit dicht an einander
llegenden Umoángen, blaugrůn gefárbt waren.
S. Jenneri (Hass.) Ktz. var. čenuťor Hanso. Bei Biskupic náchst
Ronow in Bohmen.
Borzia trilocularis Cohn. Im Lánosee bei Kufstein unter Oedo-
gonien und anderen Algen in einer Form, deren dreizellige Stábchen
meist 6 u breit und 15 bis 20 u lang und spangrůn gefárbt waren.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. © 149
Chamaesiphon inerustans Grun. Bei Kufstein auf Plectonema
Tomasinianum, Brixlege auf Cladophoren,“am Achensee auf Toly-
pothrix, bei Auer auf Rhizoclonium, zwischen Calliano und Mattarello,
Pereine und Ponte alto, Gossensass und Pílersch, bei Roveredo, Ala,
S. Margherita náchst Serravalle in Tirol. — Bei Ronov in Bóhmen.
Ch. polonicus (Rfski.) nob. [Sphaerogonium polonicum Rfski.| In
Gebiresbáchen zwischen Calliano und Mattarello, bei Ala mehrfach,
S. Margherita náchst Serravalle, Roveredo, bei Gossensass und Pflersch,
Schelleberg und Brennerbad, Patsch in Tirol meist var. auratus Hansg.
Ch. confervicola A. Br. Zwischen Galliano und Mattarello, bei
Ala und S. Margherita in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Kuttenberš, Me-
dlešic, Liebenau, Langenbruck in Bohmen.
Ch. fuscus (Rfski.) nob. In Gebirgsbáchen bei Ala und zwischen
Gossensass und Pflersch in Tirol.
Pleurocapsa cuprea nov. sp. [incl. Chroococcus fuscoviolaceus
Hansg. var. cupreofuscus Hanse. olim.| Lager důnn, fast krustenfór-
mig, kupfer-, seltener fast ziegelrothe Flecken oder rothe Úberziůge an
im Wasser untergetauchten Steinen ete. bildend. Veget. Zellen 3 bis
6 u breit, rundlich oder durch gegenseitigen Druck fast viereckig,
seltener lánolich, meist so lang, seltener "/„- bis 1'/„mal so lang als
breit, mit kupferrothem, seltener fast bráunlich rothem Inhalte, in
welchem 1 oder 2 kernartige, stark lichtbrechende, etwa 1 u breite
kugelige Gebilde enthalten sind und důnner farbloser Membran, ein-
reihig, selten stellenweise zweireihig angeordnet, von einer eng an-
liegenden, diinnen, farblosen, meist undeutlichen Gallertscheide um-
schlossen. Zellen ofters in chroococcusartigem Zustande, meist zu 12
bis 15, seltener mehr u breiten, rundlichen oder knollenfórmigen etec.
Zellháníchen gruppitt.
In Bergbáchen zwischen Calliano und Mattarello, Pergine und
Ponte alto, Gossensass und Půlersch, bei Roveredo, Ala, S. Marghe-
rita náchst Serravalle mehrfach.
P. minor Hansg. Bei Innsbruck, Trient, Ala, S. Margherita reich-
lich, zwischen Gossensass und Pflersch in Tirol.
P. fluviatilis Lagrh. In Bercbáchen bei Ala und bei S. Marghe-
rita in Sůdltirol.
P. concharum Hansg. Bei Steblova in Bohmen.
P. (?) rivularis Hansg. Bei Ala in Sůdtirol.
Xenococcus Kerneri Hansa. In Gebirgsbáchen bei S. Margherita
náchst Serravalle auf Scytonema cincinnatum und unter einem Wasser-
fall bei Roveredo reichlich.
150 Anton Hansgirg
Allogonum Wolleanum Hanse. An einem offenen Brunnen zwi-
schen Atzwang und Steg auch var. simplex nob., zwischen Pergine
und Ponte alto, bei Ala in Tirol.
Gloeochaete Wittrocktana Lagrh. In Sůmpfen zwischen Bozen
und Leifers in Tirol. — Bei Vrbna náchst Veselí a. L. und bei Libic
náchst Poděbrad in Běhmen.
Chroothece monococca (Ktz.) nob. [Gloeothece monococeca (Ktz.)
Rbh.] Bei Ala, zwischen Pergine und Ponte alto, am Bergwege zwi-
schen Neumarkt und Auer in einer Form, deren Zellen 8 bis 9 u
breit, 15 bis 18 u lang waren.
Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen bei Kuf-
stein mehrfach, Wórel, Brixlege, zwischen Jenbach, Maurach und
Achensee, Hall und S. Magdalene mehrfach, bei Kematen, Zirl, Bozen,.
Auer, Terlan, Trient, Lavis, zwischen Blumau und Kardaun, Neu-
markt und Auer, Calliano und Mattarello, Peregine und Ponte alto,
bei Roveredo, Ala mehrfach, S. Margherita, Mezzotedesco, Matrei,
Patsch in Tirol.
Aphanothece saxtcola Nág. Bei Kufstein, Brixlegg, zwischen Hall
und S. Magdalene, Jenbach und Achensee, Zirl, Bozen, Auer, Matrei,
Patsch, Roveredo, Mezzotedesco, Ala mehrfach, zwischen Kardaun
und Blumau, Čalliano und Mattarello, am Bergwege zwischen Neu-
markt und Auer, Pergine und Ponte alto in Tirol. — Auf Felsen
zwischen Debř und Josephsthal in Bohmen.
A. pallida (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und
Achensee in Tirol.
A. mieroscopica Nág. Bei Elbeteinitz und Liebenau náchst Rei-
chenberg in Bóhmen.
A. Castagnei (Bréb.) Rbh. In Siimpfen bei Kufstein und zwischen
Bozen und Leifers in Tirol.
Synechococcus aerupinosus Nág. Auf feuchten Felsen zwischen
Pergine und Ponte alto in Tirol spárlich.
Glaucocystis nostochinearum Itzigs. In Sůmpfen bei Branzoll,
Neumarkt, zwischen Serravalle und Ala in Tirol. — Bei Vrbna und
Skřidla in Bóhmen var. měnor nob.
Mertsmopedium glaucum (Ehrb.) Nág. Im Lángsee bei Kufstein,
in Sůmpfen bei Branzoll und zwischen Bozen und Leifers in Tirol.
— Bei Polna, Liebenau in Bohmen.
Coelosphaertum anomalum (Bennet) nob. var. měnus nob. In
Sůmpfen bei Kufstein (auch im Lángsee), bei Vóls, Lavis, zwischen
Bozen und Leifers, Serravalle und Ala in Tirol.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. 151
Gomphospaeria aponina Ktz. Im Lángsee bei Kuístein in Tirol.
Polycystis marginata (Menech.) Rich. var. měnor nob. In Siimpfen
bei Kufstein, zwischen Bozen und Leifers in Tirol. — Bei Einsiedl
und Liebenau in Bohmen. |
P. fuscolutea nob. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg, zwischen
Jenbach und Achensee, Hall und S. Magdalene, am Wege von Inns-
bruck zum Hóttingerbild, bei Kematen, Zirl, Patsch, Matrei, Bozen,
Auer, Blumau, Kardaun, Terlan, Trient, Lavis, zwischen Neumarkt
und Auer, Bozen und Kardaun, Atzwang und Šteg, Calliano und
Mattarello, Pergine und Ponte alto, bei Roveredo, Ala, 5. Margherita,
Mezzotedesco in Tirol. — Auf Felsen zwischen Debř und Josephs-
thal, bei Kóniginhof und Žleb in Bohmen.
Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Bei Kufstein, Brixlegg, zwischen
Jenbach und Achensee, Hall und 8. Magdalene, Gossensass und
Pflersch mehrfach, Schellebere und Brennerbad, bei Innsbruck, Ke-
maten, Zirl, Sterzing in Tirol. — Bei Žleb, Friedland und Einsiedl
in Bóohmen.
G. rupicola Ktz. Bei Kufstein, Matrei, Patsch, Mezzotedesco,
zwischen Bozen und Blumau, Pergine und Ponte alto in Tirol.
G. ambigua (Nág.) Krch. Auf Kalksteinfelsen bei Kufstein und
Brixlegg mehrfach, zwischen Jenbach u. Achensee, Hall und S. Magda-
lene, am Wege von Innsbruck zum Hóttingerbild, bei Kematen, Zirl,
Bozen, Auer, zwischen Blumau und Kardaun, Kardaun und Bozen,
Neumarkt und Auer mehrfach, Atzwang und Steg, Calliano und Matta-
rello, Pergine und Ponte alto, bei Terlan, Trient, Lavis, Roveredo,
Ala, S. Margherita, Mezzotedesco, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei
Žleb und Friedland in Bohmen.
G. nigrescens Nág. Bei Brixlegg, zwischen Hall und S. Magda-
lene, Pergine und Ponte alto, Schelleberg und Brennerbad mehrfach,
bei Auer, Ala, Šterzing, Gossensass in Tirol.
G. Paroliniana (Menegh.) Bréb. In Warmháusern des Erzher-
zogs Heinrich in Bozen.
G. ocellata Rbh. Auf Kalksteinfelsen zwischen Hall und S. Magda-
lene mehrfach, bei Auer, Terlan, Mezzotedesco, Ala, zwischen Kar-
daun und Blumau, Pergine und Ponte alto, bei Trient in Tirol.
G. dermochroa Nág. Auf Kalksteinfelsen zwischen Hall und
S. Magdalene, Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, bei Auer,
Roveredo und Ala in Tirol.
G. rupestris Ktz. Auf Felsen zwischen Debř und Josephsthal
náchst Jungbunzlau,
152 Anton Hanscire
G. fuscolutea Krch. Bei Kufstein und Brixlege mehrfach, zwi-
schen Jenbach und Achensee, Hall und S. Magdalene zerstreut, ober-
halb Hótting náchst Innsbruck, bei Kematen, Zirl, Bozen, Auer,
Terlan, zwischen Blumau und Kardaun, Neumarkt und Auer, Atz-
wang und Steg, Calliano und Mattarello, Pergine und Ponte alto,
bei Trient, Lavis, Roveredo, Ala, S. Margherita, Mezzotedesco, Ma-
trei, Patsch in Tirol. — Bei Žleb und Friedland in Bóhmen.
G. nigra (Menegh.) Grun. Auf Kalksteinen zwischen Hall und
5. Magdalene, bei Auer.
G. montana Ktz. Zwischen Neumarkt und Auer in Tirol. —
Bei Josephsthal in Bóohmen.
G. muralis Ktz. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in
Bozen.
G. aeruginosa Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Brixlege, zwischen
Jenbach und Achensee, Hall und S. Maedalene, Kardaun und Blumau,
bei Auer, Terlan, Ala, Mezzotedesco, Patsch in Tirol.
© G. coracina Ktz. Bei Kufstein, zwischen Hall und S. Magdalene,
Kardaun und Blumau, bei Auer, Neumarkt in Tirol. — Bei Peček,
Elbeteinitz und Friedland in Bohmen.
G. livida (Carm.) Ktz. Bei Kufstein mehrfach, Brixlegg, am
Wege von Jenbach zum Achensee, bei Rothholz, Kematen, Zirl, Bozen,
Terlan, Neumarkt, Trient, Lavis, Roveredo, Ala, S. Margherita, Mezzo-
tedesco, Matrei, Patsch, zwischen Hall und S. Magdalene, Blumau
und Kardaun, Neumarkt und Auer, Atzwang und Šteg, Pergine und
Ponte alto in Tirol. — Bei Žleb, Debř und Josephsthal, Kóniginhof,
Liebenau, Friedland in Bóohmen. |
G. atrata Ktz. Bei Kufstein, Jenbach, zwischen Hall und S. Magda-
lene mehrfach, bei Branzoll, Auer, Neumarkt, Ala, Roveredo, Patsch,
zwischen Pergine und Ponte alto in Tirol.
Aphanocapsa eruenta (Ag.) nob. [Porphyridium cruentum (Ag.)
Ná.) Bei Kufstein, Jenbach, Brixlegg, Innsbruck, Hall, Zirl, Patsch
in Tirol. — Bei Elbeteinitz, Debř, Žleb, Chrudim, Heřmanměstec,
Polna in Bóhmen.
A. anodontae Hanse. Bei Libic und Šteblova in Bóhmen.
A. flava (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein, Brixlese, Matrei, Patsch,
Ala in Tirol. — Bei Friedland in Bóhmen.
A. brunnea (A. Br.) Nág. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und
Achensee, Hall und S. Magdalene, bei Kematen, Bozen, Auer, Neu-
markt, Trient, zwischen Pergine und Ponte alto, bei Ala, Šerravalle,
Mezzotedesco, Patsch in Tirol. — Bei Žleb und Elbeteinitz in Bóhmen.
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswagser-Algen und Bacterien-Flora. 153
A. Nágeliů Rich. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in
Bozen. |
A. rufescens nob. Bei Kufstein, Brixlegg mehrfach, Jenbach,
Innsbruck, Hall, Kematen, Zirl, Auer, Bozen, Terlan, Blumau, Kar-
daun, Neumarkt, Atzwang, Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Rove-
redo, Ala, S. Margherita, Matrei, Patsch in Tirol. — Bei Chrudim,
Ronow, Kuttenberg, Polna in Bohmen.
A. montana Cram. Bei Kufstein, zwischen Jenbach und Achen-
see, Hall und S. Magdalene mehrfach, bei. Brixlegg, am Wege von
Innsbruck zum Hottingerbild, bei Kematen, Auer, Bozen, Trient,
zwischen Blumau und Kardaun, Pergine und Ponte alto in Tirol. —
Bei Žleb in Bóhmen.
A. fonticola nob. Bei Kufstein, zwischen Jenbach; Maurach und
Achensee mehrfach, oberhalb Hall und Innsbruck, bei Branzoll, Auer,
Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Per-
gine und Ponte alto, Gossensass und Pílersch, Schelleberg und Brenner-
bad, bei Roveredo, S. Margherita, Ala, Šterzing, Gossensass, Matrei
und Patsch in Tirol. — Bei Friedland, Liebenau, Langenbruck, Rei-
chenau, Einsiedl in Bohmen.
A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein, zwischen Bozen und Lei-
fers in Tirol. — Bei Malín in Bohmen.
A. salinarum nob. Im Lángsee bei Kufstein, in einer Form,
deren Zellen 6 u breit und blaugrůn gefárbt waren.
Chroococcus macrococeus (Ktz.) Rbh. Bei Kufstein mehrfach, zwi-
schen Jenbach und Achensee, Hall und S. Magdalene, Pergine und
Ponte alto, bei Auer, Neumarkt, Trient, Ala, Matrei, Patsch in Tirol.
— Bei Debř, Liebenau, Einsiedl, Reichenau, Kóniginhof in Bohmen.
- Ch. montanus Hansg. Auf Kalksteinen bei Kufstein, Brixlege,
oberhalb Jenbach, am Achensee, zwischen Hall und S. Magdalene
mehrfach, bei Innsbruck, Kematen, Zirl, Bozen, Brixen, Auer, Terlan,
Trient, Lavis, S. Lazzaro, Roveredo, S. Margherita, Mezzotedesco,
Ala, Matrei, Patsch, zwischen Kardaun und Blumau mehrfach, Neu-
markt und Auer, Atzwang und Steg, Calliano und Mattarello, Per-
gine und Ponte alto, Sterzing und Gossensass, Gossensass und Pflersch,
Schellebergs und Brennerbad in Tirol. — Bei Peček, Elbeteinitz, Žleb,
Chrudim in Bóhmen.
Ch. turgidus (Ktz.) Nás. In Siimpfen, auch im Lángsee, ete. bei
Kufstein, auf Kalksteinfelsen bei Brixlege auch var. subnudus nob.,
zwischen Jenbach und Achensee, am Wege von Innsbruck zum Hót-
tingerbild, zwischen Hall und S. Magdalene mehrfach, bei Kematen,
154 Anton Hansgirg
Zirl, Bozen, Auer, zwischen Kardaun und Blumau, Bozen und Kar-
daun, Atzwang und Šteg, am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer,
dann in Sůmpfen bei Neumarkt, Serravalle und Ala, Galliano und
Mattarello, Trient und Gardolo und zwischen Bozen und Leifers, bei
Trient, Lavis, Roveredo, Mezzotedesco, Ala mehrfach, zwischen Per-
gine und Ponte alto, Šterzing und Gossensass, Schelleberg und Brenner-
bad, Matrei, Patsch in Tirol. — Var. nov. glomeratus nob. Zellen
meist 12 bis 15 u breit zu 4—8 oder mehrere in rundliche oder fast
traubenartige, 30 bis 54 u (4- bis 8zellige) breite Familien fest ver-
bunden, mit oliven- oder blaugrůn gefárbtem und gekórntem Inhalte.
Kommt im Lángsee und Hechtsee bei Kufstein unter anderen Algen
recht zahlreich vor. In Sůmpfen bei Vrbna náchst Veselí in Bóhmen.
Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Kufstein (im Hechtsee, Lángsee
etc.), in Sůmpfen an der Štaatsbahn bei Vóls, bei Branzoll, Neumarkt,
zwischen Bozen und Leifers in verschiedenen Formen, Calliano und
Mattarello, Trient und Gardolo, Serravalle und Ala, bei Lavis in Tirol.
— Bei Neudorf, Elbeteinitz, Libic, Ronow, Liebenau, Einsiedl, Schón-
wald in Bóhmen.
Ch. helveticus Nág. Auf Kalksteinfelsen bei Kufstein und zwischen
Jenbach und Achensee mehrfach, Hall und S. Magdalene, Innsbruck,
Kematen, Auer, Bozen, Trient, Lavis, Roveredo, Ala mehrfach, 8.
Margherita, Mezzotedesco, Matrei, Patsch zwischen Kardaun und Blumau,
am Bergwege zwischen Neumarkt und Auer, Atzwang und Šteg, Per-
gine und Ponto alto mehrfach. — Bei Žleb und zwischen Debř und
Josephsthal in Bohmen.
Ch. aurantiofusvus (Ktz.) Rbh. Bei Jenbach, oberhalb Hall und
Innsbruck, Neumarkt, zwischen Atzwang und Steg, bei Branzoll, Trient,
Lavis, Galliano, Pergine, Ala, S. Margherita, Sterzing, Matrei in Tirol.
— Bei Kóniginhof, Liebenau, Friedland, Polna in Bóhmen.
Ch. pallidus Nág. Bei Kematen, Branzoll, Auer, zwischen Hall
und S. Magdalene, Kardaun uud Blumau, am Bergwege zwischen
Neumarkt und Auer, Pergine und Ponte alto, Šterzing und Gossen-
sass, Schelleberg und Brennerbad, bei Ala, Patsch in Tirol. — Auf
Felsen zwischen Debř und Josephsthal und bei Žleb in Bohmen.
Ch. varius A. Br. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich in
Bozen, dann zwischen Jenbach und S. Magdalene in Tirol.
Ch. cohaerens (Bréb.) Nás. Bei Kufstein, Brixlegg, Jenbach,
Innsbruck, zwischen Hall und S. Magdalene mehrfach, Atzwang und
Steg, Pergine und Ponte alto, bei Kematen, Zirl, Bozen, Auer, Kardaun,
Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Algen und Bacterien-Flora. | 155
Neumarkt, Trient, Roveredo, Mezzotedesco, Ala, Patsch, Matrei
in Tirol.
Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Kufstein, Innsbruck, Hall, Kematen,
Auer, Terlan, Neumarkt, Trient, Roveredo, Ala in Tirol. — Bei Elbe-
teinitz, Ronow und Žleb in Bóhmen.
Ch. fuscoviolaceus nob. In Gebirgsbáchen zwischen Hall und 8.
Magdalene, oberhalb Neumarkt und Trient, bei Roveredo in Tirol.
— Bei Liebenau und Einsiedl in Bohmen.
V. Klasse. Baecteriaceae.
Cladothriz dichotoma Cohn. Bei Kufstein, Wórel, Brixlegg,
Jenbach, Hall, Zirl, Vóls, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Kardaun,
Terlan, Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Trient und
Gardolo, Calliano und Mattarello, S. Michele und Salurn, Serravalle
und Ala, bei Pergine, Roveredo, Ala, Matrei in Tirol. — Bei Elbe-
teinitz, Neudorf, Libic, Peček, Steblova, Kóniginhof, Liebenau, Langen-
bruck, Einsiedl, Reichenau, Friedland, Vrbna, Polna, Schlappenz
Deutschbrod, Světla, Ronow, Žleb, Třemošnic, Chrudim, Kuttenbereg,
Heřmanměstec in Bohmen.
Leptothrix parasitica. Bei Kufstein mehrfach, Vorel, Brixlecc,
Jenbach, Hall, Zirl, Vóls, Kematen, Neumarkt, Bozen, Branzoll, Auer,
Blumau, Terlan, Lavis, zwischen Bozen und Leifers, Atzwang und
Steg, Trient und Gardolo, Calliano und Mattarello, Pergine, Roveredo,
Serravalle, Ala, Matrei, zwischen Schellebere und Brennerbad, S. Mi-
chele und Salurn in Tirol. — Bei Polna, Světla, Chrudim, Medlešic,
Slatinan, Heřmanměstec, Kuttenbere, Kóniginhof, Liebenau, Reichenau,
Pulletschnei, Einsiedl, Friedland, Schonwald, Steblova, Elbeteinitz,
Libic, Neudorf, Velim, Žleb, Ronow in Bohmen.
L. Thuretiana (Bzi.) nob. [Ophryothrix Thuretiana Bzi.). Bei
Kufstein, Wórel, Branzoll, Auer, oberhalb Jenbach, bei Hall, Patsch,
Brixlegg, Terlan, Blumau und Kardaun, Leifers, Gardolo, Lavis, Trient,
Roveredo, Šerravalle, S. Margherita, Ala, zwischen Calliano und Matta-
rello, S. Michele und Salurn in Tirol. — Bei Vrbna, Skřidla, Deutsch-
brod, Polna, Kóniginhof, Liebenau, Einsiedl, Schónwald, Neudorf,
Velim, Libic, Steblova, Medlešic, Slatinan, Chrudim, Žleb, Ronow,
Kuttenberg, Heřmanměstec in Bohmen.
L. subtilissíma Hanse. var. fontinalis nob. Fáden mit den un-
deutlichen Scheiden etwa 0:3 w breit, bis 10, seltener mehr w lang,
serade oder leicht gekrůmmt, undeutlich gegliedert, farblos sonst wie
156 A. Hansgire: Beitráge zúr Kenntniss der Sůsswasser-Algen u. Bacterien-Flora.
bei der typischen Form. In Auellen bei Reichenau und Einsiedl, Žleb,
Elbeteinitz in Bohmen an Wasserpflanzen fortsitzend.
L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Vrbna, Polna, Schlappenz, Skřidla,
Elbeteinitz, Libic, Steblova, Kóniginhof, Liebenau, Langenbruck, Rei-
chenau, Einsiedl, Friedland und Schónwald, Velim, Peček, Kuttenberg,
Žleb, Ronow, Třemošnic, Heřmanměstec, Chrudim, Slatinan in Bohmen.
— Bei Kufstein, Branzoll, Neumarkt, Lavis, zwischen Bozen und
Leifers, Civezzano und Pergine, Serravalle und Ala mehrfach, Sterzing
und Gossensass, Gossensass und Pflersch, Schelleberg und Brennerbad,
bei Patsch, Matrei in Tirol.
Bacillus subtilis (Ehrb.) Cohn. Bei Patsch, zwischen Jenbach
und Achensee, Gardolo und Trient, Bozen und Leifers in Tirol. —
Bei Neudorf, Libic, Einsiedl, Liebenau, Schónwald in Bóohmen.
B. fenestralis Hansg. In Warmháusern des Erzherzogs Heinrich.
B sanguineus Schrót. Bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bóhmen.
Bacterium termo (0. Můll.) Ehrb. Bei Matrei, Hall, Brixlesg,
Jenbach, Bozen, Trient in Tirol. — Bei Neudorf und Elbeteinitz in
Bohmen.
B. líneola (Můll.) Cohn. Bei Polna in Bóhmen.
Lamprocystis roseopersteina (Ktz.) Schrót. In Siůmpfen und in
Seen bei Kufstein in Tirol mehrfach. — Bei Neudorf, Elbeteinitz in
Bóhmen. *)
1) Von Euglenaceen hat der Verf. Euglena viridis Ehrb. bei Kufstein, Inns-
bruck, Vórgl, Kematen, Vóls, Bozen, Branzoll, Auer, Blumau, Terlan, Neumarkt,
Leifers, Trient, Lavis, Calliano, Mattarello, Pergine, Roveredo, Ala, S. Michele,
Sterzing, zwischen Schelleberg und Brennerbad, bei Matrei und Patsch beobachtet;
Buglena sanguinea Ehrb. bei Trient; E. acus Ehrb. var. minor nob. in Sůmpfen
zwischen Schelleberg und Brennerbad; E. pisciformis Klebs bei Kufstein, Vóols,
Leilers, Branzoll, Neumarkt, zwischen Trient und Gardolo, Bozen und Leifers,
Calliano und Mattarello, Serravalle und Ala; Phacus pleuronectes Nitzsch bei
Kufstein in Tirol, bei Vrbna, Neudorf, Elbeteinitz, Malín und Ronow in Bohmen ;
Trachelomonas hispida Stein bei Vrbna náchst Veselí a. L. in Bohmen.
č
Die Kreide-Formation in Bohmen und den benachbarten
Lándern.
Eine Erwiederung des Artikels „Uiber die in den nordběhmischen Pyropensanden vor-
kommenden Versteinerungen der Teplitzer und Priesener Schichten“, von Dr. Jar, Jahn.)
Von Dr. Alfred Slavík in Prag.
(Vorselest den 8. Jánner 1892).
Herr Dr. Jaroslav Jahn hat in dem oben benannten Artikel
ein Verzeichniss der in den Pyropensanden bei Třiblitz bis zu der
neuesten Zeit gefundenen Versteinerungen publicirt, mit einleitenden
Worten begleitet und daran verschiedene stratigraphische Deduktionen
geknůpít, von denen ich gezwungen bin zu halten, dass einige von
ihnen gegen meinen letzten Aufsatz úber die bohmische Kreide „Die
Schichten des hercynischen Procaen- oder Kreidegebietes, ihre Deutung
und Vereleichune mit anderen Kreidegebieten“ egerichtet sind. Da
dieselben einfach als Behauptungen aufcestellt wurden, ohne positives
Beweismaterial, so wůrde ich sie nicht beachten můssen; aber der
Umstand, dass man sowohl der Wissenschaft als auch dem Autor
einen. schlechten Dienst erweist, wenn man seine Behauptungen
schweigend gelten lásst, hat mich bestimmt, den Artikel des Herrn
Dr. Jahn, insoweit er stratigraphische Fragen berůhrt, einer wohl-
wollenden Kritik zu unterziehen und denselben theilweise zu be-
richtigen.
Die Versteinerungen des Pyropensandes haben nach Dr. Jahn
"und anderen Autoren zweierlei Habitus. Einige sind kalkic, andere
in Pyrit oder Limonit umgewandelt, und es sollen die letzteren immer
kleiner sein, als die zu derselben Species gehórenden kalkigen Exem-
plare.
I) Annalen des k. k. naturhistorischen Hofmuseums Bd. XI. 1891.
158 Alfred Slavík
Dieselben gehoren ihrem Alter nach entweder den Teplitzer
oder den Priesener Schichten an. Aber ihre Herkunft ist nicht leicht
zu bestimmen, wie der Verfasser selbst mit folsenden Worten ver-
sichert: „Die Bestimmung der Herkunft und des Alters der Kreide-
versteinerungen aus den Pyropensanden stósst auf viele Schwierig-
keiten. Die Versteinerungen sind sehr aufmerksam mit jenen von den
ursprůnglichen Lagerstátten zu vergleichen, bevor diese Frage zur
Entscheidung gelangen kónne“.
Nachdem er nun die Ansicht von Reuss bestátigt hatte, dass
die Versteinerungen des Plánermergels (Priesener Schichten) gewóhn-
lich in Pyrit oder Limonit verwandelt sind, wogegen diejenigen aus
dem Plánerkalke (Teplitzer Schichten) kalkig und gewóhnlich voll-
kommen unverándert sind, kommt er zu dem Schlusse: „Jeder, der
sich eingehender mit den Versteinerungen der bohmischen Kreide
befasst hat, wird im Stande sein, zu entscheiden, ob ein in den Pyro-
pensanden gefundenes Exemplar aus den Teplitzer oder den Priesener
Schichten stammt“.
Einerseits soll also die Bestimmung der Herkunft der Petre-
facten viele Sc hwierigkeiten bereiten, andererseits soll sie auf ziemlich
leichte Weise mit Sicherheit entschieden werden.
Schon diese Contradiction ist sonderbar und ich wůrde der ersten
Meinung des Verfassers jedenfalls mehr Gewicht beilegen. Obwohl
die Ansicht von Reuss im Allgemeinen zutreffend ist, darf man die-
selbe doch nicht auf alle Exemplare eines und desselben Habitus
beziehen, denn es ist bekannt, dass z. B. verkieste Petrefacten mit-
unter auch in den Teplitzer Schichten vorkommen und dass es in
den Priesener Schichten kalkige Strata cibt, deren Versteinerungen
natůrlicherweise kalkig und stárker entwickelt sind und deshalb der
Verkiesung weniger unterliegen.
Ebenso ist es eine lángst bekannte Thatsache, dass die Ver-
kiesung der Versteinerungen nicht nur von der petrographischen Be-
schaffenheit des Muttergesteins, sondern auch von dem Bau und der
kórperlichen Entwickelung der betreffenden Organismen abhángig ist.
Kleine und fleischige Organismen mit důnner Schale verkiesen im
Allgemeinen leichter als grosse und dickschalige.
Dass die kleinen und důnnschaligen Organismen der Priesener
Schichten in der Regel verkiest sind, lásst sich wohl ganz natůrlich
erkláren; dasselbe kann aber bei áhnlich beschaffenen Organismen
anderer Schichten auch vorkommen.
Die Kreideformation in Bohmen und den benachbarten Lándern. 159
Wenn man also nach dem Habitus der Versteinerungen nicht
mit apodiktischer Sicherheit auf ihre Herkunft schliessen darf, so ist
es noch weniger erlaubt, auf Grund dieses Habitus stratigraphische
Schlůsse zu ziehen. Ein Stratigraph darf es úberhaupt niemals ver-
suchen, ein an secundárer Lagerstátte gesammeltes palaeontologisches
Materiale zu seinen Deduktionen zu gebrauchen, selbst wenn seine
Herkunft von einzelnen Schichtensystemen sicher bestimmt wáre, weil
doch die Vertheilung der Petrefacten auf slioouve Strata sich nicht
feststellen lásst.
Ich muss daher den Ausfůhrungen des Herrn Dr. Jahn ent-
gegentreten, wenn er saot: Viele der fiir die Teplitzer Schichten als
bezeichnend betrachteten Formen sind in Limonit umgewandelt und
viele andere Formen sind nebstdem auch gleichzeitie verkalkt vor-
handen. Zugleich haben auch die in Limonit umgewandelten Formen
des Pyropensandes geringere Dimensionen, als die verkalkten Exem-
plare der Teplitzer Schichten, sowohl auf ihrer primáren Lagerstátte
als in den Pyropensanden erreichen. Sie sind ohne Zweifel aus den
Priesener Schichten hergekommen. Daraus geht nun hervor, dass
viele Teplitzer Formen auch in den Priesener Schichten vorkommen“.
Dass diese Behauptung dennoch wahr ist, wie Krejčí und
Frič bestátigen, ist von den genannten Verfassern auf Grund eines
auf primárer Lagerstátte gefundenen Materiales bewiesen worden, und
nur solche Beweise sind olaubwůrdic.
Dr. Jahn glaubt versichern zu můssen, „dass die heutzutage
úbliche scharfe Trennung der Faunen dieser zwei Schichteneruppen“
darauf beruht, „dass bisher noch immer Eo aho Materiale zu
Gebote steht.“
Da hátte er doch lieber die Publikationen des Prof. Frič úber
die Priesener Schichten abwarten sollen statt sein eigenes, in strati-
graphischer Hinsicht nichts weniger als genůgendes Materiale zu
verwenden. Es ist unzweifelhaft, dass bei dem rastlosen Eifer, mit
dem Frič sein palaeontologisches Materiale gesammelt hat, dem oben
bezeichneten Uebelstande und zwar auf glaubwůrdige Weise abge-
holfen werden wird.
Indem nun Dr. Jahn weiter erklárt, dass die Verwandtschaft
zwischen den Teplitzer und Priesener Schichten gross ist und wahr-
scheinlich noch grósser wird, kommt er zu dem Schlusse: „Es kann
nun im voraus mit Bestimmtheit behauptet werden, dass auch dann
noch immer einige Unterschiede zwischen den Teplitzer und Priesener
160 Alfred Slavík
Schichten bestehen werden. Dafůr sprechen einerseits die Lagerunos-
verháltnisse und die eigenthůmliche, charakteristische geographische
Ausbreitung dieser beiden Schichtencomplexe, andererseits der wich-
tige Umstand, dass wenigstens die obersten Horizonte der Priesener
Schichten schon dem SŠenon angehěren, wogegen die Teplitzer
Schichten unzweifelhaft und die untersten Lagen der Priesener
Schichten hochstwahrscheinlich noch zum bohmischen Analogon des
Turons gezáhlt werden miissen.“
Aber gleich darauf stellt er die Frage auf, ob die abweichenden
Eigenschaften der Teplitzer und Priesener Schichten hinreichend
genug sind, um sie als selbststándice Schichtencomplexe innerhalb
der bohmischen Kreideformation aufzustellen, und ob man „diese
zwei Schichteneruppen, die zweifellos unter sehr áhnlichen Verhált-
nissen zur Ablagerung gelanet sind, und die infolge dessen eine auf-
fallende sowohl petrographische (?) als auch faunistische Verwandtschaft
aufweisen, etwa in eoleicher Art von einander trennen soll, wie man
mit Recht z. B. die Korytzaner von den Weissenbercer Schichten
trennt.“
Offenbar war sich Dr. Jahn der Tragweite dieser Frage nicht
bewusst, sonst hátte er den gleich darauf folgenden und ůbrigens
mit dem Vorhereehenden logisch nicht zusammenhángenden Absatz
kaum niedergeschrieben, auf welchen ich noch zurůckkommen werde.
Ich will nur noch einige Worte ber die Priesener Schichten beifůgen.
Wenn Herr Dr. Jahn anfiihrt, dass wenigstens die oberen Lagen
der Priesener Stufe zum Senon gehóren (inwieweit diess geschehen
soll, ist derzeit noch nicht spruchreif), so miissen diese Lagen un-
zweifelhaft als ein selbststándicer Complex von den unteren, seiner
Meinung nach turonen Schichten sgetrennt werden, mit demselben
Rechte, wie man die cenomanen Korytzaner Schichten von der turonen
Weissenberger Stufe trennt. Man darf sich in dieser Hinsicht nicht
auf das Studium der Teplitzer und Priesener Schichten im nordwest-
lichen Bóhmen beschránken, wo dieselben freilich einen áhnlichen
petrographischen und theilweise auch palaeontologischen © Habitus
haben, sondern muss die Priesener Schichten auch in solchen Gegenden
betrachten, wo sie von den unterlagernden Schichten sowohl palaeon-
tologisch als auch petrographisch scharf getrennt sind. Diess ist
úberall da der Fall, wo die Priesener Schichten úber den sogenannten
Trigonia-Schichten, der hóchsten Lage der „Iserstufe“ von Krejčí
und Frič lagern. In diesen Trigoniaschichten treten die ersten se-
Die Kreideformation in Bóhmen und den benachbarten Lándern. 161
nonen Formen auf (nodulirte Pholadomyen), und wenn sich heraus-
stellen sollte, dass die daselbst úberlagernden Priesener Schichten
ganz zum Šenon gehóren, dann můsste die unterste Grenze des Senon
in Bóhmen in die Trigoniaschichten verlest werden. Sollten aber
die Priesener Schichten daselbst nicht zum Senon gehóren, so wůrde
das Senon in Bohmen erst mit der Uhlomeker Stufe anfangen und die
senonen Formen in den Trigoniaschichten miůsste man im Sinne der
Colonien von Barrande erkláren. Es ist wohl móglich, dass die
Priesener Schichten úber den Trigoniaschichten nicht denselben Ho-
rizont einnehmen, wie die ganze Priesener Stufe im nordwestlichen
Boóhmen, úber den Teplitzer Schichten. (Charakteristisch bleibt aber
immer der Umstand, dass in Bayern ůúber den echten Teplitzer
kalkigen Schichten die Trigoniaschichten mit denselben Versteine-
rungen, wie in Bóhmen lagern und von Priesener Mergeln bedeckt
werden, welche Giůimbel zum Senon zieht.
Es wird sich also jedenfalls herausstellen, dass man entweder
die ganze Priesener Stufe oder einen Theil derselben als selbststán-
digen Schichtencomplex wird anfrecht erhalten můssen.
Wenn man das von Dr. Jahn zusammengestellte Verzeichniss
der Petrefacten aus den Pyropensanden studiert, so sieht man, dass
úbrigens die so sehr hervorgehobene Verwandtschaft der Teplitzer
und Priesener Schichten nicht so gross ist. Der Verfasser fůhrt selbst
an, dass er 37 Teplitzer Formen und 97 Priesener Formen bestimmt
hat, neben denen dann 26 Arten vorkommen, die nach ihrem Habitus
beiden Schichtencomplexen angehóren sollen. Dabei wurden noch
neun Formen von Cephalopoden gezáhlt, die, wle es scheint, in dieser
Hinsicht etwas zweifelhaft sind.
Es sei diess aber besonders hervorgehoben, dass der Verfasser
diejenigen Formen (6 Arten), welche nach anderen Autoren in beiden
Schichtenstufen vorkommen, nicht dazu záhlt, offenbar weil es ihm
nicht móglich war sich selbst nach seiner Art davon zu úberzeugen,
ein Vorgang, den man nur loben kann. Die beiden Schichtenstufen
semeinsamer Formen sollen nach seiner Ansicht hauptsáchlich in den
Teplitzer Schichten und den unteren Lagen der Priesener Schichten
vorkommen ; diess ist zwar (voranscesetzt, dass es wirklich gemein-
same Formen sind) wahrscheinlich, aher noch nicht bewiesen.
Ich komme jetzt zu dem frůher erwáhnten Aufsatz zurůck (pag.
411). Wie bereits erwáhnt, hánet dieser Absatz mit dem vorherge-
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892, 11
102 Alfred Slavík
henden Texte gar nicht zusammen und man sieht gar keinen Grund,
der den Verfasser gezwungen hátte, denselben niederzuschreiben.
Dr. Jahn behauptet darin, dass die seinerzeit von Krejčí und
Frič innerhalb der bóhmischen Kreideformation vorgeschlagenen
Schichtengruppen sich mit Růcksicht auf die jetzige Praecisirung ihrer
Grenzen mit der norddeutschen und franzósischen Kreide nicht ver-
gleichen lassen, weil die bohmischen Kreideschichten in einer Meeres-
bucht abgelagert sind, wogegen die norddeutsche und franzósische
Kreide im offenen Meere abgelagert wurde. „Es ist bekannt,“ sagt
er, „dass oft die Ablagerungen, die zu derselben Zeit und in der-
selben Bucht sedimentirt worden sind, nicht selten sogar sehr bedeu-
tende petrographische und faunistische Uuterschiede aufweisen.“ Durch
diesen Umstand soll sich die Eigenthimlichkeit erkláren, dass sich in
der bohmischen Kreide vielfache Abweichungen nicht nur von der fran-
zósischen und norddeutschen Kreide, sondern auch von den benach-
barten cretacischen Ablagerungen zeigen, trotzdem dieselben in der-
selben Meeresbucht entstanden sind. „Darum hat“ (nach Dr. Jahn)
„eine separate Eintheilung der bohmischen cretacischen Gebilde, die
fůr sich als ein abgeschlossenes Ganzes angesehen werden kónnen,
immer eine locale Berechtigung und Giltigkeit.“
Dr. Jahn schliesst diesen Absatz mit folgenden Worten: „Wenn
von vielen anderen Šeiten gegen diese ihre Ansichten (der bohmischen
Geologen námlich) Einwánde erhoben wurden: die bohmische Kreide-
formation můsse auf eine geringere Anzahl von Horizonten reducirt
werden, aus dem einzigen Grunde, weil dem so in dem benachbartem
cretacischen Gebietem vsť, und dass infolge dessen in der bohmischen
Kreide nur jene Stufen vorhanden sein kónnen, deren Aeguivalente
man in den bayerischen, sáchsischen, Lausitzer, schlesischen und
nordwestmáhrischen cretacischen Gebilden gefunden hat, so bin ich
mit Růcksicht auf das oben Gesagte nicht im Stande, dieser Meinung
beizupflichten.“
Dass die Kreideschichten in Bóhmen, weil sie in einer Meeres-
bucht abgelagert worden sind, sich schwierig mit den im offenen
Meere abgelagerten Schichten der norddeutschen und franzósischen
Kreide vergleichen lassen, ist eine lánes bekannte Thatsache, die man
am besten aus den Schriften von Gůmbel, Schlónbach und Schlůter
kennen lernt. Dr. Jahn saet aber, dass man sich fůglich auf die
Eintheilung der norddeutschen und franzósischen Kreide nicht be-
rufen kann, als ob es gar nicht móglich oder gar nicht erlaubt wáre.
Die Kreideformation in Bohmen und den benachbarten Lándern. 163
Und dennoch ist in dieser Hinsicht schon viel geschehen; die Stufen
der bohmischen Kreideformation finden ihr Aeguivalent auch in den
fremdlándischen Kreideprovinzen. Die Abgrenzungen der verschie-
denen Stufen gegen einander werden freilich in allen Kreideprovinzen
necht oleich sein ; es wird aber immer eine Aufeabe der Stratigraphie
bleiben, die Eintheilune der Schichten in allen Kreideprovinzen so
weit es moglich ist und auf natůrlichem Wege in Einklang zu bringen,
ohne etwas erzwingen zu wollen. Wer sich dem entgegensetzt, der
verkennt iúberhaupt die Aufgaben der Stratigraphie.
Ganz entschieden muss ich der zweiten Ansicht enteegen treten,
námlich, dass die bohmische Kreide auch vielfache Abweichungen von
den benachbarten cretacischen Ablagerungen zeist. Wie bekannt,
hánst die bohmische Kreide mit der sáchsischen, schlesischen, máhri-
schen Kreide zusammen, und dieselben Schichten, die im nordlichen,
nordostlichen und óstlichen Bohmen ausgebildet sind, streichen auch
in die benachbarten Lánder herůber. Nur die bayerische Kreide ist
derzeit von den bohmischen Ablagerungen abgetrennt; ihre Schichten
sind aber mit den im nordwestlichen Bóhmen abgelacerten nahezu
identisch. Man darf also nicht sagen, dass die bohmische Kreide ein
geschlossenes Ganzes bildet, welches manchfache Abweichungen gegen-
úber den benachbarten Ablagerungen derselben Meeresbucht besitzt,
sondern: dieselben petrographischen und palaeontologischen Unter-
schiede, die in den bohmischen Schichten vorkommen, setzen sich
auch in die: benachbarten Lánder fort. Die ganze Meeresbucht oder
Gůmbels hercynische Kreideprovinz, weist keine anderen Unterschiede
auf, als der bohmische Theil dieser Meeresbucht. Wenn dr. Jahn
die einschlágice Litteratur studirt zu haben angibt, so můssen ihm
doch diese Verháltnisse bekannt sein.
Es ist ferner bekannt, dass in Meeresbuchten die faunistischen
Unterschiede der einzelnen Theile niemals so gross sind, wie die
Unterschiede zwischen der Fanna des offenen Meeres und einer
Meeresbucht. Viel háufiger gibt es petrographische Unterschiede und
die faunistischen hángen zum grossen Theile von ihnen ab. 50 sind
z. B. bei Mittelwalde in der Grafschaft Glatz die Priesener Schichten
als ein sandiger, sehr glimmerreicher Mergel mit wenigen Verstein-
erungen ausgebildet, wenn man aber gegen Norden znschreitet, so
kann man Schritt fůr Schritt ihren Úbergang in die thonigen Mergel
desselben Habitus, wie in Bóhmen, verfolgen, und alsbald treten auch
die bekannten Petrefacten wie in Bóhmen auf.
11*
164 Alfred Slavík
Wenn es Aufgabe der Stratigraphie ist, die einzelnen Schichten-
systeme in entfernten Lándern und fremden Provinzen mit einander
zu veroleichen und in Hinklang zu bringen, so muss diess umsomehr
von den einzelnen Theilen einer Meeresbucht celten, wo die Ver-
oleichung der einzelnen Schichten niemals so grossen Schwierigkeiten
begegnen kann. Es muss alles verglichen, das Gleiche gesichtet und
nur dasjenige, was keinen Vergleich zulásst, als eine locale Aus-
bildung zugelassen werden.
Die Ansicht, dass eine separate Eintheilung der bóhmischen
cretacischen Gebilde, die fůr sich als ein abgeschlossenes Ganzes an-
gesehen werden kónnen, immer eine locale Berechtigung und Giltig-
keit hat, ist daher nicht richtig, erstens weil die bohmischen creta-
cischen Gebilde kein abgeschlossenes Ganzes bilden und zweitens,
weil sie sich sehr wohl mit den benachbarten Gebilden verseleichen
lassen. Diese Ansicht ist ein willkommener Vorwand fůr diejenigen,
die nicht vereleichen wollen. Man darf doch aus der bohmischen
Kreide kein noli me tangere machen.
Dr. Jahn kann sich úbrigens trósten, dass er nicht der alleinige
Urheber und Vertreter dieser irrigen Ansicht ist. Er wird sie wohl
in den Schriften der bohmischen Geologen in manchfachen Variati-
onen gefunden haben.
Dr. Jahn schliesst, wie bereits angefůhrt, den betreffenden
Absatz mit den Worten, dass von vielen anderen Seiten behauptet
wird, es můsste die Anzahl der Horizonte in der bohmischen Kreide
reducirt werden, aus dem einzigen Grunde, weil dem in den benach-
barten cretacischen Gebieten so ist und es důrften nur diejenigen
Geltung behalten, deren Aeguivalente sich in den benachbarten
Lándern finden, und dass er dieser Ansicht nicht beipflichten kónne.
Ich olaube, dass diese Worte in erster Reihe gegen meine
letzte, bereits angefůhrte Schrift gerichtet sind, denn so weit mir
bekannt ist, hat ausser mir nur C. W. Giimbel Horizonte in der
bohmischen Kreide reducirt, und diess bereits vor 25 Jahren, wo
die Resultate der palaeontologischen Untersuchungen von Seite der
bohmischen Landesdurchforschune noch nicht publicirt waren. Ich bin
aber auf Grund dieser palaeontologischen Resultate zu den Ansichten
gekommen, die ich vertrete, und deshalb muss der versteckte Vor-
wurf, der in den Worten des Dr. J ahn liegt, fast ausschliesslich mich
treffen. Úbrigens hátte Dr. Jahn, wenn er mich vielleicht nicht
gemeint hátte, dies sagen kónnen.
Die Kreideformation in Bóohmen und den benachbarten Lándern. 165
Wenn Dr. Jahn meine Schrift aufmerksam gelesen hátte, so
hátte er sich nicht so aussprechen důrfen, denn es liegt mir nichts
ferner, als das, was in diesen Worten behauptet wird.
Ich habe in der boóhmischen Kreide zwei Horizonte eliminirt,
u. zw. die sogen. Wehlowitzer Pláner (die obersten Lagen der
Weissenberger Stufe) und denjenigen Theil der Iserstufe, welcher die
Kokořiner Auader und die selbe unterteufenden Era Úborgangs-
schichten begreift.
Die Wehlowitzer Pláner wurden deshalh eliminirt, weil ich nach-
gewiesen zu haben hoffe, dass dieselben čm Inneren Bóhmens entweder
ihr Liegendes, d. h. die Dřinover Knollenschichte, oder ihr Hangen-
des, d. h. die Malnitzer Stufe nach ihrem palaeontologischen Character
repraesentieren. Ich habe doch Schritt fr Schritt alle in Bohmen
beschriebenen Fundorte und Profile verfolet. Die Wehlowitzer Pláner
besitzen keine selbststándige Fauna und zeichnen sich nur durch
petrographische Eigenthůmlichkeiten aus, die aber natůrlich bei sedi-
mentáren Formationen keine Geltung haben důrfen.
Die Kokořiner Auader wurden ebenfalls aus Grůnden eliminirt,
fůr welche die Anhaltspunkte m Inneren Bóhmens gefunden werden.
Es sind palaeontologische und stratigraphische Griůnde, welche be-
weisen, dass diese Schichten ein petrographisch und dem zufolge
auch in mancher Hinsicht palaeontologisch verschiedenes Altersaegui-
valent der Teplitzer Schichten sind.
Es war also keine Willkůrz, und auch nicht der Grund, dass die
Wehlowitzer Pláner oder die Kokořiner Ouader in den benachbarten
Lándern fehlen, der mich bestimmt hatte, selbe zu eliminiren. Von
den Letzteren kónnte der angefihrte Grund gar keine Geltung haben,
weil sie eben in Sachsen und Schlesien sehr stark vertreten sind.
Wenn ich aus dem einzigen Grunde Horizonte hátte eliminiren
wollen, dass sie nicht in den benachbarten Lándern vertreten sind,
so hátte ich in erster Reihe die Launer Knollen und die sogenannte
Bryozočnschichte der Malnitzer Stufe eliminiren můssen, weil diese
thatsáchlich in den benachbarten Lándern nirgends vorkommen. Diese
habe ich aber ausdrůcklich als locale Ausbildungen gelten lassen.
Ich kónnte umgekehrt Dr. Jahn einer Inconseguenz zeihen. Er
scheint sich der Ansicht zuzuneigen, dass die Teplitzer Schichten
von den Priesener Schichten nicht in der scharfen Weise getrennt
werden důrften, wie es nach der Ansicht der bohmischen Geologen
bisher geschah. Únd die Isersandsteine, welche aus stratigraphischen
166 Alfred Slavík: Die Kreideformation in Bóhmen und den benachbarten Lándern.
Grůnden nichts anderes sein kónnen, als die Teplitzer Schichten,
wollte er getrennt behalten !
Es ist zu bedauern, dass sich Dr. Jahn mit seinem strati-
graphisch ungenigenden Materiale auf das Feld der Štratigraphie
verirrt hatte, welches er von seinem Standpunkte nicht beherrschen
kann. Hátte er sich blos auf palaeontologische Deduktionen be-
schránkt, so wáre sein mit vielem Fleisse zusammengestelites Ver-
zeichniss der Versteinerungen des Pyropensandes als originale und
verdienstliche Arbeit besser hervorcetreten, wogegen sie jetzt von
dem Anhángsel der stratioraphischen Vermuthungen in den Hinter-
grund gedránot wird — und mir hátte er die unangenehme Pflicht
erspart, seine Ansichten berichtigen zu můssen.
12.
O slepenci Mlčechvostském.
Od Čeňka Zahálky v Roudnici.
(Předloženo dne 19. února 1892.)
Pozoruhodný zjev přírodní nalézáme ve stráni mezi Mlčechvosty
a Vepřkem ve Velvarsku. Těsně kol stráně obíhá státní dráha příkrý
břeh ve výši asi 11 m. nad Vltavou. U strážného domku č. 43. slo-
žena jest nejhlubší čásť stráně od hladiny Vltavy (161 m. n. m.) až
do výše 177 m. n. m. ze šedých a modravých písčitých slínů, které
náleží podle stáří III. pásmu zdejšího křidového útvaru (Šemickým
slínům). Slíny tyto mají v okolním Povltaví a Polabí vlastnost vodu na-
držovati. Proto i zde řine se s nejvyšší části tohoto pisčitého slínu
hojnost vody. Dále odtud ku Vepřku aneb za Mlčechvosty ku Škare-
chovu uloženo jest na pásmu oněch mokrých slínů pásmo IV., 30 m.
mocné, v němž se střídají šedé písčité slíny s pevnými lavicemi kře-
miých vápenců (Dřínovské koule). U strážného domku č. 43. je
však pásmo IV. splaveno a pásmo III. pokryto je v místech kde
prameny vyvěrají 1'5 m. mocnou stolici pevného slepence (jejž zde
„skamenělým štěrkem“ aneb „slitinou“ nazývají) anad pevnou stolicí
slepence strmí 10 m. mocná stěna žluté cihlářské hlíny, která zde
Vltavskou stráň pobřežní ukončuje. Slepenec i hlína náleží diluvial-
nímu útvaru. Stopujeme-li stolici slepence dále na západ od strážného
domku až do příčné rokle, shledáme, že přechází v obyčejný dilu-
vialní stěrk sypký, pod nímž slín pásma III. je též mokrý, ale pra-
meny z něho nevytékají. Také na východ od strážného domku směrem
k Mlčechvostům dosti daleko stolice slepencová se udržuje.
Slepenec skládá se z valounů týchž nerostů jako okolní dilu-
viální štěrk, zvlášté z křemene, buližníku a břidlice. V nejspodněšjí
části, kde přiléhá slepenec na písčitý slín, vyskytují se ve stolici
slepencové kusy téhož pásčitého slínu velikosti pěstě až hlavy. Tak
jako v sypkém štěrku diluviálním střídá se často poloha štěrku
s pískem, tak i zde přechází v některých polohách slepenec v pís-
168 "Čeněk Zahálka
kovec, jehož oblá zrnka z těch samých nerostů se skládají jako sle-
penec. Tmelem slepence (i pískovce) je bělavý vápenec, jenž obaluje
valouny neb zrnka a vyplňuje dokonale bývalé dutiny sypkého štěrku.
Slepenec je velmi pevný a tvrdý, vystupuje ostře ze stráně, 5 m.
vysoko nad kolejnicemi dráhy, takže i cestujícímu po dráze je
nápadný.
Bezprostředně pod stolicí slepencovou vytéká jak již podotknuto
hojnost čisté vody. “) Že jest tato voda velmi vápenitá, o tom svědčí
krásné vápenné tufy, jež se tu tvoří na stěnách slínu pod lavicí sle-
pencovou a které se vyrovnají mnohým cizozemským tufům vápenným
ve sbírkách mineralogických chovaným. Naproti strážnému domku
č. 43. porostlá je totiž stěna písčitého slínu záslonami bujného zele-
ného mechu pod nímž všude hojně vody teče. Vytrhneme-li čásť
mechu ze stěny, shledáme, že jest nejspodnější část jeho kořínků pro-
niknuta úplně vápencem a pod odtrženým mechem najdeme stěnu
z krásného vápenného tufu složenou jenž má tentýž tvar jako vnější
mech, V tom poměru v jakém mech následkem infiltrace vápence
od spodu ve vápenný tuf se proměňuje, v tom poměru přirůstá mech
na povrchu.
Voda vápnitá, která zde vápenný tuf způsobuje, protékala druhdy
diluviálním štěrkem, srážela svůj vápenec i v tomto štěrku, čímž
obalily se zrnka i valouny štěrku a vyplnily se dutinky jejich vá-
pencem a tak proměnil se diluviální štěrk ve slepenec.
Slepenec Mlčechvostský činí na prvý pohled dojem slepence
kamenouhelného jako blízký slepenec kamenouhelný v Kralupech ;
při bližším ohledání jsou však rozdíly velké. Slepenec Mlčechvostský
má tmel vápenitý, kdežto kamenouhelný slepenec od Kralup má tmel
živcový, jenž větráním v kaolin se valně proměnil. Slepenec Mlče-
chvostský má v sobě pésčitý slím (opuku), kdežto kamenouhelný sle-
penec od Kralup nikdy písčitý slín chovati nemůže, jelikož jest
mnohem starší než-li písčitý slín útvaru křídového.
Zajímavo je, že velká tabule tohoto slepence v několik kusů
rozpadlá vyskytuje se až na pravém břehu Labe při samé hladině
jeho mezi Štětím a Brozánky (u Roudnice) pod příkrou strání Ko-
chovské vinice asi 100 m. na západ od pobřežní stěny zvané
„Ulička“. Místo toto jest právě ve vrcholu velkého obratu, jejž tvoří
Labe otáčejíc se náhle ze směru severního od Štětí na jih k Roud-
nici. Slepenec tento shoduje se s oným od Mlčechvost nejen podle
1) Vodě této připisuje lid okolní moc léčivou (proti nemocem očním).
O slepenci Mlčechvostském, 109
valounů křemenných, buližníkových a břidličnatých (krom toho obsa-
hoval jeden valoun tmavošedého vápence silurského) nýbrž i podle
velkých kusů písčitého slínu a vápenného tmele. Také měl slepenec
ten místy jemnější složení nerostů a přecházel v týž hrubozrnný
pískovec s vápnitým tmelem jako u Mlčechvost. Šlepenec ten nemohl
se zde na místě utvořiti; o tom svědčí jeho tvar, poloha, nepřítom-
nost vrstvy štěrku a vody vápnité. Poněvadž leží po pravém břehu
Labe, u samé hladiny vodní a právě v místech, kde se náhle obrací
Labe od směru severního ve směr jižní, to svědčí, že zde uvázl, když
ploval po ledové kře. U Mlčechvost vyčnívala druhdy stolice slepen-
cová nad slinitou stěnou pobřežní, kterouž Vltava zde více než jinde
podemílala, poněvadž právě v tomto místě u Mlčechvost nárazem
o příkrou pobřežní stěnu mění Vltava svůj severní směr na východ
ku Mělníku. Jest tedy velmi pravděpodobno, že s podemleté pobřežní
stěny u Mlčechvost sřícená deska slepence na led Vltavský odplavati
mohla do Labe a uváznouti opět v náhlém ohybu Labe na řečeném
místě mezi Štětím a Brozánky, neboť jinde takovou vrstvu slepence
nenalezáme.
Slepenec Mlčechvostský ukazuje pěkný příklad, jak se ze sypkého
(volného) štěrku a písku tvořiti může slepenec a pískovec.
13.
O bludivých valounech a 0 gagatu
ve smolném uhlí od Proboštova v Českém Středohoří.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.
(S tabulkou IIT.)
(Předloženo dne 18. března 1892.)
Vyskytování se bludivých valounů v kamenném uhlí je známo
na několika místech v Čechách i v cizině, nikoliv ale vyskytování se
jejich v hnědém uhlí, až na poznámku A. E. Reussa ve spisu „Die
Umgebungen vou Teplitz und Bilin, Prag. 1840. S. 110: „Einmal
fand ich mitten in der festen Pechkohle (u Proboštova) ein erbsen-
grosses, plattes, fast durchsichtices Auarzgeschiebe“. Shledal jsem,
že nález Ruessův není ojedinělý, nýbrž že se ve smolném uhlí u Pro-
boštova nalézají, ač velmi zřídka, větší neb menší valouny pískov-
cové a křemenné, obalené jemnou blánkou vápence. Horníkům, kteří ©
se zabývali po delší dobu dobýváním, vyvážením a skládáním onoho
uhlí, jakož i bývalému řediteli uhelen v Zalezlé panu Castellimu,
bylo vyskytování se valounů uprostřed uhelných flecí známo. Při-
cházím téměř každého roku na svých geologických cestách po Českém
Středohoří do Proboštova a pátrám při té příležitosti též po valounech
ve smolném uhlí. Nalezl jsem až posud tři valouny. Vyňal jsem je
sám z prostředka uhelných kusů, když ze štoly vyváženy byly, tak
že jsem mohl zároveň ohledati blíže místo ve štole i fleci, v níž uhlí
s valounem vězelo. Ze tří valounů, které později popíši, pochází
jeden z I. flece ze štoly Požehnání Boží, dva ze III. lece ze štoly
Františkovy v Zalezlé. Podle výroku zdejších horníků a p. řed. Castel-
liho, vyskytují se i v ostatních flecích. V místech, kde tyto valouny
ve fleci vězely, nebylo žádných rozsedlin, přesmyků, aneb jiných ne-
pravidelností. Na konci popíši gagat (jet, jayet) z téhož smolného
uhlí, jenž posud v Čechách nalezen nebyl.
Čeněk Zahálka: O bludivých valounech a 0 gagatu. 171
I Geologické poměry naleziště.
V severovýchodním dílu Českého Středohoří, který po pravém
břehu Labe až ku České Lípě se rozkládá, ukryto jest mezi přečet-
nými čedičovými a znělcovými vrchy romantické údolí Homolské, nad
jehož počátkem nedaleko vypíná se úhledná víska Proboštov. Proboštov
jest téměř uprostřed mezi nejvyšším vrcholem tohoto oddílu Českého
Středohoří — Sedlem (725 m. n. m.) — a Ústím n. L. Uprostřed
obce počíná rokle, která čím dále k severu tím hlouběji se zarývá
mezi vrchy, přecházejíc v údolí Homolské, na jehož dně místy jen
potok s úzskou silnicí vtěsnati se mohou. Z olesněuých strání a vrchů,
jež malebné to údolí lemují, vyniká hned pod Proboštovem proslulý
znělcový vrch Holý Kluk (379 m. n. m.), za ním Komáří Kopec
(449 m. n. m.) s jeho nesčíslnými krystally amfibolu v čedici peperi-
novém, dále pak k severu uzavírá obzor protáhlý hřbet mohutného
Vrášeně (587 m. n. m.). Západní stráně údolní vroubeny jsou celou
řadou čedičových a znělcových kup nad Zalezlou, Březím a Vlčiněvsí,
nad nimiž pak vévodí Polabské vrchy čedičové Velký (585 m. n. m.)
a Malý (542 m. n. m.) Ostrý. Ve Vítově počíná se Homolské údolí
šířiti, až se ve Velkém Březně naproti znělcovému Kozákovu (379 m.
n. m.) rozevře v překrásné údolí Labské.
Geologické poměry zdejší krajiny séznáme nejlépe, přicházíme-li
ku Proboštovu od Labských strání u Litoměřic. Na Polabských
stráních, zvláště na Křemíně aneb pod Radobýlem naleznem odkryté
vrstvy útvaru křídového od Bělohorského pásma k Malnickému, Teplic-
kému a Březenskému pásmu, a poslední dvě dají se stopovati též od
Žitenic až ku Pohořanům, kde se též vápnitého slínu pásma Teplic-
kého ku stavbě používá. Rovněž tak ukončují se vrstvy útvaru
křidového po celém jižním okraji Českého Středohoří nad Litoměři-
cemi, totiž od Kamýku ku Skalici a též od Pohořan přes Ploškovice
ku Třebušínu pod Kalichem, kteréžto poslední místo jen 4 km. od
Proboštova je vzdáleno.
Již na cestě ze Žitenic do Pohořan povalují se všude balvány
křemitého pískovce velmi pevného po nejvyšších vrstvách křídového
útvaru, (právě tak jako od Třebenic k Třiblicům a odtud až pod
Kožov u Loun“) a teprve při západním úpatí čedičového Zlatníku
nad Pohořany nalezneme tento křemitý pískovec v rozsáhlém lomu
!) Zahálka: O horninách pyrop sprovázejících. Zprávy Král. Čes. Spol.
Nauk. 1883.
172 Čeněk Zahálka
v nepobnutých vrstvách odkrytý. Vrstvy odkrytého pískovce tohoto
mají zde mocnost asi 15 m, jsou vodorovny, barvy bílé, šedobílé aneb
žlutavé, místy se žlutohnědými pásky, zřídka krevelem červeně zbar-
vené. Takové vrstvý pískovce slouží co kámen stavební. Některé
vrstvy pískovce mají však též jílovitý tmel a takové nejsou pevné
a snadno se rozpadávají. Rozpadáváním se měkčích vrstev pískov-
cových osamocují se pevné lavice křemitého pískovce v podobě
menších neb větších balvánů. Že i zde nechybí v pískovcových těchto
vrstvách železitého slepence jako v Třiblicku, o tom svědčí četné úlomky
jejich v oboru těchto pískovců u Pohořan. Popsaný pískovec nená-
leží již křídovému útvaru, nýbrž zdejšímu sladkovodnímu útvaru třeti-
hornímu, jak o tom svědčí zbytky rostlinné, jež z téhož pískovce
nedaleko odtud popsal Engelhardt"). Náleziště to sluje „Pfarbusch“
u Žitenic. Dubový lesík, jenž se tu druhdy rozkládal, byl vymítěn
a v pole proměněn. Při dobývání pařezů nalezeno mnoho otisků
rostlinných. Nyní tu lze jen chudé zbytky z pískovce vytlouci, mezi
nimiž zvláště druh Auercus furcinervis Rossm. je četnější. Engel-
hardt shledal, že flora tohoto nejhlubšího pásma českého hnědouhel-
ného útvaru, jež byla z polovice tropická, z polovice subtropická, má
stáří Aguitanského stupně spodního Miocánu.
Tento pískovec stopovati lze nad křidovým útvarem po celém
jižním okraji zdejšího Středohoří od Kamýku u Litoměřic přes Ska-
lici a Pohořany po celém úpati Sedla až do Konojed u Radoušova
(Kravař), a kde není pokryt vrstvami mladšími, tam zaujímá i větší
plochy na povrchu, jako od Pohořan po obou stranách silnice přes
Chudoslavice až ku samému Proboštovu. V ostatním Středohoří
zdejším jsou vrstvy pískovce tohoto přístupny jen v hluboce zarytých
údolích, jmenovitě v údolí Labe a v údolí Homolském u Vítova.
Nejhlubší sladkovodní pískovec pokryt je starším čedičem v po-
době proudů, z čehož následuje, že teprvé po usazení se pískovců
těchto nastala sopečná činnost čedičová v Čechách. Z čediče do to-
hoto období spadajícího skládají se veškeré vynikající kopce čedi-
čové po obou stranách Homolského údolí, jak byly již uvedeny
v předu.
Teprve na starší čediče přikládají se čedičové tufy, vyvřelé to
bahno sopečné, které čas od času na povrchu zemském se rozlévalo
a zvláště za pomocí vody do údolí splakováno bylo a v pravidelných
1) Tertiárpflanzen aus dem Leitmeritzer Mittelgebirse. Nova acta d. k.
Leop.-Carol. Deutsch. Akademie d. Naturforscher. Bd. 38. Nro. 4. S. 396.
oo
O bludných valounech a 0 gagatu, 175
vrstvách se pak ukládati mohlo. Stráně Homolského údolí skládají
se ponejvíce z vrstevnatých tufů čedičových. Jsou měkké na povrchu,
hlouběji tvrdší. Některé jsou velmi jemnozrnné, jiné mají zřetelné
krystally. Skládají se z hmoty jílovité, v níž vězí četné krystally
augitu, méně amfibolu, olivinu a biotitu. V Hynkově důlu a ve
Františkově štole má čodičový tuf dosti zrnek vápence bělavého,
takže v kyselině hojně šumí. Čedičové tufy v důlu Požehnání Boží
mají též žilky bělavého vápence velmi teninké a zřídka kde šupinku
hnědé slídy. Někde, jako ku př. v Jánském důlu, jsou tufy velmi
jílovité, v nichž krom zrnek vápence málo jiných něrostů se nalézá.
Takové tufy se rozpadávají na povrchu brzy v mazlavý jíl. Nad Ba-
streicherovým mlýnem, po pravé stráni údolní jsou čedičové tufy velmi
pestře zbarvené. Místy jsou hnědé, místy rudé neb jako rumělku
červené. V těch makroskopické nerosty nevynikají a v kyselině ne-
šumí. Jsou pevné, ale na povrchu se snadno rozpadávají. Nejvíce
převládají tufy barvy tmavozelené aneb tmavohnědé.
Vedle čedičových tuťfů skládají též stráně Homolského údolí čedi-
čové slepence. Jsou též původu vyvřelého jako tufy a i při jejich
usazování v pravidelných vrstvách voda napomáhala. Zvláště jest
hojný hnědý čedičový slepenec na jižním svahu Holého Kluku, obsa-
hující tu a tam krystally angitu a amfibolu. Slepenec tento je dále
od povrchu velmi pevný, na povrchu však se brzy rozpadne. Také
na Medvědím kopci u Byňova jsou výchozy šedého čedičového slepence.
Vedle čedičových tufů a čedičových slepenců nejrozšířenější
jsou v údolí Homolském jíly a lupky podobné oněm, jež se vysky-
tují v hnědouhelném útvaru na úpatí Krušných hor aneb v kameno-
uhelném útvaru. Jsou to usazeniny z vod. Na Holém Kluku stří-
dají se vrstvy čedičového slepence s vrstvami hnědých lupků. Lupky
ty jsou pevné, ale křehké a obsahují uhelné kousky. Na Medvědím
kopci u Byňova střídají se vrstvy šedého, místy bílého, tence deskovi-
tého jílu s čedičovým slepencem. Na dně údolí pod Jánským důlem
vyskytují se žlutavé jíly slinité s ledvinkami šedého a hnědého slínu
vápnitého. Mnohá skamenělá dřeva ze slemena uhelných flecí aneb ve
- vrstvách tufových uložená, skládají se ze slinitého jílu. Některé roz-
sedliny, podle nichž zdejší vrstvy jsou přehozeny, bývají vyplněny
jílem.
Ve vrstvách čedičových tufů a slepenců, jílů a lupků, skládající
stráně údolí Homolského, uloženy jsou flece hnědého uhlí. Na něko-
lika místech výchozy jejich se spatřují. Nejvíce jest uloženo v čedi-
čových tufech. Hnědé uhlí toto náleží k nejlepším druhům, totiž ku
174 Čeněk Zahálka
smolnému uhlí. Vyznačuje se černou barvou, pěkným leskem, jako
uhlí kamenné, černým vrypem, lastůrovým lomem. V uhlí vyskytují
se zřídka žilky velmi jemné šedého vápence, jež v kyselině silně
šumí, místy potaženy jsou plochy uhelných kusů žlutým neb pestře
naběhlým pyritem. Zřídka kdy objeví se ve smolném uhlí partie
podobná obyčejnému hnědému uhlí s dřevnatým slohem. Uhlí smolné
jest pevnější a trvanlivější, nežli obyčejné uhlí hnědé a předčí toto
velkou výhřevností, takže se i kamennému uhlí vyrovná. Také má
smolné uhlí vlastnosť, že ruce nešpiní jako hnědé uhlí neb kamenné,
pročež nabylo jména salonné uhlí. Uhlí toto vyváží se nyní výhradně
do Německa.
Ve smolném uhlí nalézají se vzácné kusy překrásného gagatu,
o němž na konci zvláště pojednáme a rovněž jsou v něm vzácny kusy
nerostu podobného asfaltu, jejž Reuss „Pyroretinem“ nazval. Má ve-
likost ořechu až hlavy, barvu černou jak smůla, om lastůrový.
Snadno se zapaluje. Považuje se za splodinu smolného uhlí, povstalou
účinvkem vyřelého čediče.
Ve flecích smolného uhlí zdejšího jsou též bituminósní dřeva,
v podobě větších neb menších kmenů. Jsou často velmi stlačená
a mají zachovalou texturu dřeva. Mám kmen v gagat proměněný,
který měl kořeny. Příčný průřěz jeho je trojúhelníkový. Šířka jeho
obnáší 11 cm. Má dosti zachovalá léta na jednom průřezu a podle
nich byl asi 100 let stár. Kořeny tohoto kmenu rozšiřovaly se v nej-
vyšší částí I. flece smolného uhlí v důlu Požehnání Boží a kmen
sám vystupovál do tufu, jsa kolmo postaven ku fleci. Kmen obalen
jest posud zbytky čedičového tufu. Někdy vyskytují se též zkame-
nělá dřeva na koncích okulacená neb přišpičatělá na rozhraní mezi
flecemi uhelnými a tufy. Jsou to části kmenů, kořenů, větví a p.
Dvě taková dřeva nalezl jsem ve slemenu III. ku těžení hodné fleci
ve Vavřinecké štole Jánského důlu v Zalezlé. Když byla flec vybí-
rána, zůstala ve slemenu vězeti, tvořila samostatný celek a snadno
se ze slemena vyloupla. Jedno z těchto dřev bylo na spodní části,
kde přiléhalo ku fleci, obaleno kůrou smolného uhlí.
Flece smolného uhlí mají rozmanitou mocnost; od několika mm.
až skorem do 80 cm. Neudržují všude stejnou mocnost. Tato se
často mění, brzy je větší, brzy menší. Místy se též flece vyklíní, načež
se buď úplně vytratí aneb opodál opět počínají. Tufy, střídající se
s těmito flecemi, mají mocnost od několika cm. až i více metrů. Doly
uhelné, krom bývalých pokusů u Zalezlé a pod Holým Klukem, ne-
mají šachet, nýbrž uhlí dobývá se ve štolách, poněvadž flece uhelné
O bludných valounech a o gagatu. 175
vychází ve stráních na povrch. Uhlí rozšiřuje se od Jebiny u Homol
přes Holý Kluk pod Proboštovem až po Byňov. Nyní dobývá se ve
Františkově důlu na pozemcích Proboštovských, v důlu Jánském a Po-
žehnání Boží na pozemcích Zalezlé, druhdy dobýváno na mnoha jiných
místech pod Holým Klukem a u Byňova. Flece uhelné jsou na jednom
a témž místě mezi sebou rovnoběžny, nikoliv ale na různých místech.
Tak jest směr flecí a vrstev je sprovázejících v Hynkově a Jánském
důlu SV. Sklon však je v Hynkově důlu 59—109 k SZ., v Jánském
důlu 309 k JV. V důlu Požehnání Boží je směr flecí SV., zapadají
však dosti příkře ku SZ. Pod Jánským důlem proti Holému Kluku
zapadá uhlí VSV. Směr flece uhelné na jižním svahu Holého Kluku
má směr ZSZ a sklon 18% ku SSV. V bývalém panském důlu pod
Holým Klukem byl sklon 159—189 k V. a směr k S.
V čedičových tufech, v jílech a lupkách vyskytují se otisky listů.
Nalézají se zejména v tmavozelenavém, velmi jemnozrnném, čedičovém
tufu v důlu Požehnání Boží pod Zalezlou, v šedém lupenatém jílu na
Medvědím kopci u Byňova a v lupcích Holého Kluku. Lupky Holého
Kluku vynikají velikým množstvím rozmanitých druhů, kdežto tufy
pod Zalezlou, ač dosti otisků chovají, málo poskytují druhů. Engel-
hardt*) jenž se zabýval podrobně studiemi zdejší flory, praví, že jest
příbuznost její ku foře Žitenických pískovců dosti značná a celý charakter
obou málo rozdílný. Také zde jsou zástupcové tropické a subtropické flory.
a k nim druží se i někteří zástupcové Středomořského obvodu. Engel-
hardt *) uvádí, že stáří této flory je nepatrně mladší Žitenické flory
a patří snad postaviti do přechodu z Aguitanského do Mohučského
stupně, na nejvýše do počátku Mohučského stupně. K druhům
Engelhardtem uvedeným připojuji ještě tyto druhy z čedičového tufu
štoly Požehnání Boží:
Oreodaphne bobemica, Engelh.
Litsaea dermatophyllon, Ettg.
Nectandra arcinervea, Ettg.
Z popsaných tuto přírodních poměrů čedičových tufů a slepenců,
jílů a lupků, jakož i uhelných flecí plyne, že po vyvření starších
čedičů neutuchla sopečná činosť až po dobu vyvření znělců, nýbrž že
se jen co do hmoty se vylévající částečně neb zcela změnila. Vystou-
pily z vnitra zemského čedičové tufy (neb slepence), jichž bahnitá
hmota rozlévala se po stráních sopečných vrchů a povodněmi občas
1) Tamtéž. S. 353, 367.
2) Tamtéž. S. 413.
176 Čeněk Zahálka
byla splakována do údolí, na jichž dně ukládala se v pravidelných
vrstvách. Však i čedič někdy vyvření tufu sprovázel ; neboť čedičové
tufy a slepence přecházejí tu někdy v pevný olivinový čedič. Na dně
údolí, mezi Velkým a Malým Ostrým na západě, a mezi Vrášení na
východě, byla tehdáž hluboká a dosti široká kotlina, na jejímž dně
rozkládaly se tiché vody močálů a bařin v nichž bujely mocné ra-
šeliny, dadouce základ k budoucím flecím smolného uhlí. Břehy vod
kotliny té pokryty byly malebnými lesy, jež zvláště v okolí nynějšího
Holého Kluku rozmanitostí druhů vyníkaly a jež srovnati lze s ny-
nějšími tropickými a subtropickými lesy. Také uprostřed těchto ra-
šelin mnohé se vypínaly stromy jichž kmeny nyní kolmo nad uhelnou
flecí se zvedají, kdežto kořeny jejich ve smolném uhlí zarostlé na-
cházíme. Mnohé větve a kmeny stromů v rašeliništích neb na po-
břeží jich rostoucí nalezly hrob svůj v těchto rašelinách. Okulacené
a přišpičatělé kusy skamenělých dřev ve slemenech flecí vězíci svědčí
o tom, že plovaly déle po hladině vodní až přívalem čedičových tufů
uloženy byly mezi flecí uhelnou u vrstvou tufu, z něhož infiltrací
jemné slinitojílovité látky nabyly. Takovým přívalem čedičových tufů
několikráte se opakujícím zanikly rašeliny pod příkrovem tufů. Však
i na úrodných půdách tufových ve vodě i na souši rozšířila se bujná
vegetace rostlinná, jejíž zbytky nyní v tufech nalézáme. Když pak
usazování se čedičových tufů a slepenců, jílů a lupků opět na nějaký
čas ustálo, rozšířily se opět ve vodách rašeliny a tak se usazování
čedičových tufů a vzrůst rašelin mnohokráte opakoval. Však během
usazování se těchto vrstev i čedič sám vyvřel a po. vrstvách těch se
rozlil jak o tom svědčí čedičový strop, který rozlit jest nad flecí
smolného uhlí ve štole Požehnání Boží a lec tuto v kontaktu valně
proměnil. Uhlí jest poblíž čediče rozpukáno v podobě sloupků, nabylo
kovového lesku, tak že se anthracitu podobá a poněvadž pozbylo valně
spalných látek, Špatné se zapaluje.
Tvorba bývalých rašeliništ jakož i usazování se zdejších čedičo-
vých tuťfů a slepenců, jílů a lupků zakončily se vyvřením mocných
proudů znělcových, neboť tyto jmenované vrstvy pokrývají. Zvláště
je znamenité uložení znělce Holého Kluku na jižním svahu jeho.
Šedobilý znělec tento jejž řadí Bořický ') mezi své znělce sanidinové,
skládá se hlavně se sanidinu, pak z amfibolu, augitu, nefelinu, leucitu,
magnetovce, apatitu a titanitu. Změlec tento rozlil se po vyvření
svém bezprostředně na rašelinu, neboť pokrývá flec smolného uhlí
4) Petrografická studia znělcového horstva v Čechách. S. 46.
O bludných valounech a o gagatu. 177
v podobě stropu a rozdělen je ve sloupy, které téměř kolmo na fleci
strmí. Plocha styku je rovná jak u flece uhelné tak u znělce a za-
padá při 18? k SSV. Znělec nejeví sice na pohled ve styku s uhlím
žádnou změnu, Bořický *) však, jenž studoval mikroskopické lístky
úlomků znělcových z místa, kde se znělec uhlí dotýkal, shledal, že
mají více trojklonného živce. Očividnější jest však změna, jíž nabylo
smolné uhlí ve styku s čedičem. Jest černé s kovovým leskem a po-
dobá se anthracitu, Jest mnohonásobně rozpukáno a sloupkovitě roz-
štípáno. Na puklinách má obzvláště lesk: jak ocel neb je pestře
naběhlé. Místy proměněno jest v silně lesklý porosní koaks. Hoří
velmi nesnadno. Vystoupením znělce Holého Kluku dán byl podnět
k utvoření se údolí Homolského pod Proboštovem a vystoupením tím
také byly odděleny uhelné flece Holého Kluku od sousedních flecí
pod Proboštovem a Zalezlou. Pravá strana údolí Homolského jest od
Holého Kluku až do Velkého Března prostoupena množstvím znělco-
vých proudů, zvláště větší místo zaujímá znělec proti obci Vitovu.
Poslední činnost sopečná nastala v Českém Středohoří jak známo
po vyvření znělců, kdy vystoupily čediče trachytové a tachylytové.
Tehdejší sopečná síla nebyla již tak značná jako za dob znělců, aby
nakupiti mohla vyšších kuželů, nýbrž činost její omezila se toliko na
utvoření četných rozsedlin jichž převládající směr byl od J. k 8.
a tyto vyplněny byly žilami čedičů, hlavně trachytových. Nejmladší
tyto čediče prostupují mnohonásobně nejen starší čediče a znělce
v okolí našem, nýbrž i ložiska smolného uhlí. Znám jest odtud čedič
trachytový s krásnými drůzami Chabasitu z Řepčic, trachytový čedič
od Gůntherova mlýna u Zelezlé, od Bastreicherova mlýna u Dyňova,
ze Šibenice a Velichova u Velkého Března. U velkém množství pro-
stupují však žíly tohoto nejmladšího čediče ložiska smolného uhlí.
Ony způsobily přehození vrstev, tak že pokračování jedné a téže flece
na druhé straně čedičové žíly vrženo jest až o několik metrů výše.
Čedičové žíly jsou buď svislé aneb příkře skloněné, majíce sklon
659 až 909. Směr jejich jest 9., SSV., SV.a V. Dle jejich směru řídí
se též směr údolí Homolského od Holého kluku k Velkému Březnu.
U některých žil bylo shledáno, že se ohýbají někdy až pod pravým
úhlem; podle toho se pak také směr jejich mění. Žíly čedičové
způsobily však také jiné nepravidelnosti flecím uhelným. Pod Janským
důlem u Holého Kluku byla vyzdvižena flec uhelná ze svého směru
v podobě klobouku do výše, utvořila vypuklý oblouk, spadá opět dolů,
l) Tamtéž. S. 47.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 12
178 Čeněk Zahálka
narovná se a pokračuje v původním směru a sklonu dále. Jinde, jako
v Janském důlu, byla jedna flec přehozena a úplně v kusy oddělené
rozdrcena. Zřídka kde prostupuje žíla čedičová uhelnou flec a jí zpro-
vázející tufy, aniž by byla vrstvy sousední pošinula, jako to jest
u spodní flece Janského důlu, kde se při dolování lec uhelná, 80
cm mocná, směru SV. a sklonu 309 k JV. náhle ukončila při svislé
čedičové žíle směru SSV., však za prokopanou žílou čedičovou 65 em
mocnou pokračovala flec uhelná pravidelně v mocnosti své, ve směru
i sklonu.
Stěny jmenovaných čedičových žil jsou ve styku s vrstvami
tufů, slepenců, jílů, lupků a uhlí rovné, mají však rýhované, hladké
a lesklé třecí plochy. Také zde je smolné uhlí při těchto plochách
styčných podobno anthracitu. Bývá rozdrobeno, někde rozštípáno aneb
ve sloupky rozděleno ; má lesk kovový aneb je pestře naběhlé, místy
pozbylo spalných látek. Někde je uhlí porosní a má tvar koaksu.
Také čedičové tufy a jíly jsou ve styku s čedičem změněny. Obyčejně
jsou pestře naběhlé a rozdrobené i poskytují v místech takových
špatné stěny a slemena štol. Čediče těchto žil jsou obyčejně tmavé,
někdy zelenavé neb šedé, často porosní. Zvláště zajímavy jsou někdy
okraje čedičových žil. Z takového okraje (konce) čedičové žíly v důlu
Požehnání Boží vnikají do tufu a uhlí několik cm tlusté výběžky na
konci zašpičatělé, všelijak stočené a skomolené s povrchem bradavič-
natým aneb hroznovitým. Takový výběžek vyňatý z flece smolného
uhlí je práškem uhelným celý posypán, černě zbarven, uvnitř však
má barvu žíly čedičové, k níž přináleží a jest porovitý. Někdy se
však ukončují okraje flecí v podobě velkých výběžků, které čím dál
tím více se súžují a mají příčný řez velmi nepravidelný, nědy i troj-
úhelníkový a ovální. Mnohé výběžky tyto vnikají do prostřed flecí
uhelných, čímž je rozdvojují. Nejednou vyskytl se konec výběžku žíly
ve štole v podobě kupy, jež nedosahovala stropu štoly.
Vystoupení čedičů, čedičových tufů a znělců, které se buď při
velké mocnosti a tíži po někdejších rašelinách rozlily aneb uložené již
ve vrstvách flece uhelné od spodu vyzdvihly, stlačily a mnohonásobně
prostoupily, nemohlo zůstati bez účinků na zdejší flece hnědého uhlí.
Jednak svým tlakem, jednak vlastní svou teplotou změnily hnědé uhlí
na uhlí smolné a způsobily ony změny na plochách styčných s čedičem
a znělcem.
O bludných valounech a o gagatu. 179
II. Popis bludivých valounů.
1. Valoun z křemitého pískovce.
(T. III. Obr. 1.) |
Má tvar zakulacený, sploštělý. Hran nemá, nýbrž je na všech
ohybech oblý, povrch má hladký. Zřídka kde objevuje se na povrchu
malý mělký důlek. Jen na hořejní části má delší rýhu, která se na
dvou místech rozdvojuje. Rozměry jeho jsou: délka 5 cm, šířka 3:65
cm, výška 2:1 cm. Váží 55 oramů. Valoun tento vězel uprostřed III.
k těžení hodné fleci smolného uhlí ve Františkově štole v Zalezlé.
Když v uhlí vězel obalen byl velmi teninkou blánkou vápence, ktěrá
byla od hmoty uhelné špinavá, začernalá, po očistění špinavě šedá,
v lomu však i na vrypu bílá a v kyselině solné mocně šuměla. Po
vyjmutí valounku z uhlí opadala a jen v podélné rýze hořejní spolu
s uhlím po delší čas se udržela. Tato blanka vápnitá shoduje se
úplně ze žilkami vápence, jež se vyskytují ve zdejším uhlí smolném
a o nichž jsme se byli při popisu smolného uhlí zmínili. Barva va-
lounu je na povrchu špinavě hnědá, v čerstvém lomu bělavá. Hmota
valounů jeví se co velmi jemnozrnná směs dosti čistých zrnek kře-
mene, mezi nimiž vystupují ojediněle i zrnka větší 3 až 8 mm
v průměru. Plochy lomu jeví na povrchu živý skelný lesk. Zrnka
křemenná spojena jsou křemičitým tmelem, složeným z velmi jem-
ných dílců barvy světlejší. Kyselina nemá žádného vlivu na hmotu
valounu. Pískovec jest velmi tvrdý a pevný.
2. Valoun křemenný.
(T. III. Obr. 2.)
Má tvar poněkud hranolovitý a na všech stranách skorem čtver-
hranného obrysu. Nemá však nikde hran, nýbrž jedna plocha pře-
chází ve druhou zakulacenými ohyby. Některé stěny mají mělké,
oblé prohlubně neb malé vypukliny. Jeho rozměry jsou: délka 3:3 cm,
šířka 2:9 em, výška 22 cm. Váží 295 gramu. Valoun tento vyňal
jsem z uhlí smolného, pocházejícího z téže flece a štoly, co předešlý.
Pokud vězel valoun tento v uhlí, obalen byl velmi jemnou blánou
vápencovou téže vlastnosti co u předešlého valounu. Po vyjmutí z uhlí
opadala blána z vypuklin, zachovala se však v dutých záhybech po-
vrchových místy i s kůrou uhelnou. Barva valounu je na povrchu
špinavě šedá až šedožlutá, v čerstvém lomu jest šedožlutý. Hmotu
valounu tvoří lesklý, celistvý křemen šedožlutý a neprůhledný.
12*
180 Čeněk Zahálka
3. Valounek křemenný.
(T. IIT. Obr. 3.
Podobá se čtyrstěnu, na místě hran má však plochy oblé. Na
všech stěnách jsou mělké důlky a jemné vláskovité puklinky. Povrch
jest hladký. Délka 33 cm, šířka 1:3 cm, výška 14 cm. Váha
33 gramu. Valounek tento vyňal jsem ze smolného uhlí, které po-
cházelo z I. flece štoly Požehnání Boží v Zalezlé. Když valounek
v uhlí vězel, obalen byl lesklou, přetenkou šedohnědou blánkou vá-
pence, která v kyselině mocně šuměla. Po vyloupnutí z uhlí opadala
blánka z největší části, na některých místech stěn však posud pevně
lpí. Barva valounku je v místech, kde opadla blánka, špinavě bílá;
očistí-li se však povrch, jest čistě bílá. Hmota valounku sestává
z bílého celistvého křemene.
Sem sluší připojiti, jak již v předu poznamenáno, že A. E. Reuss
nalezl jednou ve smolném uhlí zdejším sploštělý, jako hrách velký,
téměř průhledný valounek čistého křemene.
Na základě geologických poměrů Homolského údolí a z toho
vyplívajících přírodních poměrů zdejších za doby neogenové, myslím,
že jest nejpravděpodobnější souditi, že naše bludivé valouny přine-
seny byly v kořenech stromů, jichž pozůstatky ve flecích roztroušené
nalézáme. Tyto od břehů tehdejších vod proudem nad rozsáhlé rašeli-
niště zanešeny byly. Před tím však déle se valouny ve vodě pohy-
bovaly, snad v toku, který do zdejších vod se ústil, neboť jsou všecky
okulaceny. © Zdali kámen, z něhož valouny jsou složeny, pochází
z pásma pískovců hnědouhelných, jak jsme je na pokraji Českého
Středohoří u Litoměřic a odtud až ku Proboštovu sledovali, o tom
rozhodnou ještě dálší nálezy valounů ve smolném uhlí Proboštovském,
po nichž dále pátrati budeme.
III. © sasatu ve smolném uhlí Proboštovském.
Gagat (Jet, Jayet) jest hutnější a pevnější odrůda smolného
uhlí třetihorního, která již Pliniem pod jménem Gagates uváděna
byla; dá se brousiti a leštiti, při čem se vyznamenává krásnou černou
barvou a leskem. V Anglii u Whitby hotoví se z tohoto uhlí pod
jménem Jet (Jayet) ozdobné zboží smuteční.
V Čechách není vyskytování se gagatu známo. Ve smolném
uhlí od Proboštova nalezl jsem několik kusů gagatu v důlu Požehnání
Boží. . Celkem se vyskytuje vzácně. Tři kusy gsagatu as po *„ dm*
O bludných valounech a 0 gagatu. 181
byly zlomky z kusů větších, jeden velký kus viděl jsem ve sbírkách
pana ředitele Castelliho a jeden v podobě kmenu se zachovalými
léty získal jsem z I. flece smolného uhlí ve zmíněném již důlu. Po-
slední popsal jsem již dříve. Také u předešlých kusů jest znáti
více méně léta, z čehož soudím, že snad se gagat náš neutvořil
z rašeliny jako ostatní smolné uhlí, v němž se nalézá, nýbrž z kmenů
stromů. Dálší nálezy nás v tom ještě poučí.
U porovnání se smolným uhlím je gagat náš černější, lesklejší,
velkolasturového lomu, neláme se v menší díly, nýbrž v celistvějších
kusech, je hutnější, pevnější. Nepodléhá tak změnám povětrnosti jako
uhlí smolné a ve sbírkách, kde smolné uhlí poněkud přece rozpra-
skalo, zůstává gagat stále pevným. Dá se snadno brousiti na pískovci
neb písčitém slínu a na skle vyleštiti, načež nabude krásného zrcadlo-
vého lesku, jaký mívají !přirozeně též jeho lasturové plochy lomné.
Zřídka kdy chová gagat velmi teninké žilky vápence, jako smolné uhlí.
V ohni chová se tak, jako smolné uhlí.
OVysvětlení obrazců na tabulce III.
Obr. 1. Valoun z křemitého pískovce z III, flece smolného uhlí
ve Františkově štole v Zalezlé.
a) Perspektivní obraz z pravé strany s hůry.
b) Půdorys a nárys.
Obr. 2. Valoun křemenný z téže flece a štoly co 1.
a) Perspektivní obraz z předu.
b) Půdorys a nárys.
Obr. 3. Valounek křemenný z I. flece smolného uhlí ve štole
Požehnání Boží v Zalezlé.
a) Perspektivní obraz z předu.
b) Půdorys a nárys.
Všecky obrazy kresleny v přirozené velikosti.
14.
Remargues sur Vemploi de la fonction g(u) dans la.
théorie des fonctions elliptigues.
(Extrait d'une lettre adressée a M. Lech).
Par
M. F. Gomes Teixeira
Directeur de Ecole Polytechnigue de Porto.
.... Je considěre premierément la fonction snu et je remargue gue
cette fonction a, dans le parallélogramme des périodes 4K et 2:K',
les póles 2K et 2K-—-:K', et gue les résidus correspondants sont
égaux A L k étant le module de snu. En lui appliguant
le théorěme de décomposition de M. Hermite, en prenant pour éle-
ment simple la fonction 6(w) gui résulte de intégration de — g(u)du,)
on trouve done
uz = lé(u — iR) — čím — 2K—1K LU,
et par conséguent,
d*snu 1
STE [9'(u — 2K— iR) — p'íu —1iK')].
Mais le développement de g(w) donne
£'(u) = -X o ;
!) M. Teixeira suppose gue la fonction fu) était introduite par la série
double
1 v 1 1
p=5+ X |> 25 + 2m0;, (m,n—0,—1,T2,....).
w M. L.
M. E. Gomes Teixeira: Remargues sur la théorie des fonctions elliptigues. 183
Nous avons donc
džsnu © 1
But k Za — 4nK— (2m € 1)iK)*
1
lu — 2(2n + DK— (2m L 17KY | ,
ou
d*snu © =" 2(—1)*
du> k|u — 2sK — (2m + 1iK |"
oů la somme X se refert a toutes les valeurs entičres de s et m.
Du développement gu'on vient d'obtenir de la dérivée du
second ordre de snu on tire le dé veloppement de snu au moyen de
deux intégrations entre les limites O et u. En posant
925K | (2m I 1)iK' = w, Ss
on trouve de cette mainěre le développement connu
m=utp2o tý -+ 0
On trouvera de la měme maničre les développements de cnu
et dnu.
En passant maintenant á un autre sujet, encore reletif a la
théorie des fonctions elliptigues, je vais vous présenter une maničre
simple de démontrer Végalité
dsnu
dn
= enudnu.
Comme la fonction sn*u admette, dans un parallélogramme des
périodes 2K et 2%K', un seul póle 2K' gui est double, et le coeffi-
cient du terme infini est = , nous aurons, en appliguant le théoréme
de M. Hermite,
snu = = plu — iK)+b,
et par conséguent
184 M. E. Gomes Teixeira: Remargues sur la théorie des fonctions elliptigues.
Considérons maintenant la fonction
f(u) = snucnu dnu.
Les périodes de cette fonction sont 2K et 2iK', et par con-
séguent elle admette dans un parallélogramme des périodes un seul
pole K et ce póle est triple. Nous avons donc
A A A :
O o 0 a K) 0 A
(u
On a premičrement en vertu d'un théorěme bien connu relatif
aux fonctions doublement périodigues, 4, — 0. Ensuite, Végalité
sn(u — iK) en(u — 1K) dn(u — 1K) =
— sn(iK!' — u) n(iK' —u) dn(iK' — u)
fait voir gue le développement de f(u) ne doit pas contenir puissances
du dégré pair de u—2K, et gue par conséguent A, = 0. Nous
avons donc
: 1-15 l 1
E 7272703 m
A; = iK")* snu cnu dnu = Be
J'appligue maintenant le théoreme de M. Hermite a la fonction
f(u) et je trouve
l o je
snu cnu dnu — o73 9(u — iR) +4,
et en déterminant la constante č par la condition d'ětre nul le pre-
mier membre de cette écalité guand u = 0,
snu cnu dnu = m P'(u—iK).
2k*
De cette égalité et de Dune des antérieures on tire
dsnu
du
— nu dnu.
15.
Zur Theorie der hoheren Integrale.
Von Franz Rogel in Brůnn.
(Vorgelegt den 18. Márz 1892.)
1.
Durch wiederholte Anwendung der „teilweisen Integration“ auť
das Integral
M f(x)dx
entstehen die nachfolgenden Ansátze, wobei abkůrzungsweise
JJ one)
und
gesetzt wurde.
Es ist
f= -F
2 f=w f— 2e fe+ 2
3 f=e* —8w? fa +-8x fat — fa?
186 Franz Rogel
allsemein ne
nf=e (ea fo+e fe..
„ro tjefecm (Dje
= 6 sf ae, remet 0 HA (1)
eine Formel, welche sich leicht durch den Schluss von » auf n-+-1
verificieren lásst und unmittelbar fůr bestémmte Integrale mit den
Grenzen o und © gilt; auf aligemeine Integrale bezogen, muss dem
rechtsseitigen Ausdrucke noch die Grósse
Cod" I aa... (2 + (a
beigefůgt werden.
In symbolischer Ausdrucksweise schreibt sie sich
sf =) Ko (2)
Nach Ausfůhrung der angezeigten Operation hat man nur
n—T
©" vk = Jj 4"—f(x)dr
2.
zu setzen.
Umgekehrt ist es moglich Integrale von der Form
9 = 0 a"f(x)da
durch Ačhere Integrale darzustellen.
Es ist
fee-
fo =% +2 f
Je =a f= a fax fa
o de" ga 40. Va 46: eo We ej 10s) | lab Zee.) ŠejTej Tej (aaa
Zur Theorie der hóoheren Integrale. 18%
und allgemein
r=n r+-1
= l E SKÉ (3)
r=0 k
WON 13:4. noch zu bestimmende Constante bedeuten.
Duch Differentiation dieser Gleichung geht hervor
a"f(e) = aw"f(z) |- azne"=! jn
2
+ n na (1— 1) ze
+ 1 aan) / — (n— 2)a, "3 n
ooo O on © o ©. Oh 10 (Coe) 0. © (ei. -© © 10,000 00 0-0, ©, 0500 0
Aa) = aorta) + (a + ada (+ [ae + (1 — Daeě (4.
Hate.
Da nun hěhere Integrale durch niedrigere derselben Function
nicht darstellbar sind, so kann diese Beziehung nur bei gleichzeitigem
Verschwinden jedes ihrer Glieder bestehen; dies gibt
— |
gm —n
===
1 E VĚ E =O EVG)
—— ———————- n!
o De
SO vo Ce, © © -use nez ©. jejej é «e ©
An Z — ma z(— W n!
Folglich ist
188 Franz Rogel
(rape
v 1" fw) da = n! X We P fe) dri <.. (4)
Die Richtigkeit a Ercebnisses kann noch mittelst der be-
kannten Formel
J orerde = (w — nei -—nn— 1a"2...)e“
geprůft werden.
Sk
Mit Hilfe der Formeln (1) und (4) kann auch das allgemeinere,
hohere Integral
n—+-1
Je) = J ae (ae) dae+
durch solche der Form Jj f(r)da" ausgedrůckt werden.
Ersetzt man zu diesem Behufe f(r) in (1) durch x"f(r) und
entwickelt sodann die auf der rechten Seite auftretenden Integrale
af da. nach Formel (4) nach den hóheren Integralen ji dx
(s=—=1,2,3...), ordnet nach letzteren und summirt die in Reihen-
form erscheinenden Cočfficienten, so entsteht ein Ausdruck von der
Form
m+-—3-1
p=pT1
Die Coěfficienten A, kónnen aber noch auf nachstehende ein-
fachere Weise ermittelt werden.
Es leuchtet ein, dass dieselben von der Form der Function f(z)
unabhángig sein můssen.
Die einfache Annahme
VEE e))
ergiebt als Integrations-Resultat fůr die Grenzen © und 1 ein Polynom
28
Zur Theorie der hóheren Integrale. 189
von welchem sich unschwer beweisen lásst, dass die gleichweit von
den Enden abstehenden Glieder entgegengesetzt gleich sind.
Nimmt man zu diesem Zwecke den p“ Differentialguotient von
n+-1
D= (w(i— x) dh di.
/
n—p+1
De = Je am (i— z)"datT,
1
so ist derselbe nach Formel (1) auch
= rf by
+ ph (" 5 | x Jest (1— a) do
>= (" nf ) Pů (I— v) de,
von welchem Ausdrucke fůr © — 0 alle Integrale mit Ausnahme des
letzten verschwinden, so dass damn -
1
—- 1W—2+1
Dr je = m (1 = 0) dx.
0
Entwickelt man nun dieses Integral nach Formel (4), so ver-
schwinden fůr © — 0 wieder alle dem letzten Integrale vorangehenden
und man erhált schliesslich
1 i n!(m-bn—p)!
ES PZ (— 11 —— 7-
mb 00 PC-
(o ty (obra
A. .
als p-—-1"" Coěfficienten des Polynoms von rechts nach línks gezált.
Der p-+-1“ Coěfficient von links nach rechts wird sein
190 Franz Rogel |
1
(m — 2n— p)!
=
m Panem
C) OS- P mln! a
=Wrmorim m kpl dnu
Z M
= mari 220)
„Det men VE 1— a" dz =
0
Dr+1—p pm 1 — z
Es ist daher wirklich
Ap = — Am + 2n— p- 1,
woraus weiter folgt
V(x) = = wa Ji 5 so (9
£Í
Ferner ist nach dem Taylor'schen Satze
: DUA
fe +1 =D S00)
hierin © = 1 und
p
U
h=
gesetzt, ergiebt
NY-Ž 45)
und mit Bezug auf (7), wieder « fiir u setzend
I (z) — — 47%T7+ 7 | =)
K I i—uj"
Z — gen > I (=) SDM
O0 s) nl
— — gn p 7 = ) i Do fa" (1 NÍ ©)" da)
451
Zur Theorie der hóheren Integrale. 191
[e ©) 1 ů a
= — am+2n—p+4-1 = | Dr y 0" (1 — «)* da"T1
p=0 1 «—1
m|-2n+1
p=2n+1 P: sil
denn fůr p< 2x11 verschwindet der in Klammern stehende Dif-
ferentialguotient bei z -= 1.
Nun ist
(ee ev Tao = a
p! n!
daher, wenn noch p- n Sstatt p geschrieben wird:
m—-n+1 AV |
me) — v T (E WPT z7rnpT DE or — v) JÍ 1) der
: p=n+1 =
Der Vergleich mit dem unter («) gegebenen allgemeinen Aus-
drucke ergiebt
A, = (— De : : DP a" (1 — v) PRO (9)
z—1
nEb1ispamhn+1.
Der erste und letzte Coěfficient ist somit
= == = 1 (P ab (1 — a ==
= :
—— E M0 pm n — | Mn (m-+n)!
Ae = r |D Te (—9| =) BR
4—1
Die Auswerthung der unter (9) angezeieten Operationen liefert
schliesslich
PARNÍ (p—U! |
hehe Z Zm op jed (10)
somit gilt p— n fůr p und n1—1 fůr » setzend
192 Franz Rogel
n
J fo) de =
; m-—-1 ( ně oj! n-p—1
kV PAR POS 3 VO EU Jhaěc BI 9 n
l 1)» (PM p 1) «£ p ff (x) dx p—1
EA (11)
Einfach gestaltet sich diese Formel fůr m = n, wofůr
ň (n+p—2! ws
frora den v gk o Jroo=
ADC (12)
4.
Die vorangehende Entwicklung erměglicht eine Verallgemeine-
rung der Formel (1).
Wird dieselbe der Reihe nach fůr
m —=m, m1. 2, U
in Anspruch genommen, sodann die erste dieser Gleichungen mit
A 0 1 e 1 žo 34 r+1 m r—1
(o)= „.. die r mit (— 1) P a
multipliciert, alles addiert und nach den hóheren Integralen geordnet,
so erhált
np
a Pon m f(£) dar
den Coěfficienten
En P) (— 1) r! m
— |e+
ST PE or P
welcher fůr jedes p< m + 1 verschwindet.
-Denn vorstehende Summe ist
Gm)
(m—n)!(r—p FD
r=p—1
pr Uov ("ytt)=o,
r= p—1
==
Zur Theorie der hoheren Integrale. 193
wenn pm
und = (— 1" m!, wenn pa= m-Fl ist.
Das Endercebnis ist daher
m- n+-1 gm n+-1
Mar" 1 — = Di (— 1) (7) ac" 6 PO A(02) ARSEAE
oder wenn "m — — 1 statt m und n—1 statt » gseschrieben wird
Je de = n = -vl"")e © Jefdde
welche Formel fůr » -= 1 mit (1) identisch wird und sich wie jene
in der symbolischen Form
/ fee) drn = = : ( | =! Z n (15)
unter analogem Vorbehalte darstellen lásst.
5.
Eine weitere, Bernoull'sche Zalen enthaltende Relation geht
aus der Formel (4) hervor, wenn man statt » der Reihe nach
ZA Aero Jaco
setzt, die erste der so erhaltenen Gleichungen mit = die
r“ mit |
Eo
(2n— r—I)!
multipliciert, alles addiert und gleich hohe Potenzen und Integrale
zusammenzieht, dann sind die aufeinander folgenden Coěfficienten
== 1, 235 AlU 00
1 m En Bon
et T P n 21 + i! :
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 13
194 Franz Rogel
Poč ZTE E, Em
(2n— 1)! F (20 — 2)! T.. m1 omal En,
1 E,
ONO U O RO OM,
© me 0 Ve (gar 00,00 K0, 0 Mo MCe:Maotke re: -:e' |: je PU«h om oj. ej re) * e.je 0.0. hejs
1 E
nb mi
upa
hb
Setzt man nun
1 B, POE
PRÝ -= Zd 1! =
PANE en sad al
so erhált man zur Bestimmung der Unbekannten K, ein Gleichungs-
system, das mit jenem, welches die Bernoull?schen Zalen B liefert,
identisch ist; man findet
= 0, ao
= B = B n Bn
B = + 21? A 11 9/0 10 « En = (— De an (2n)!
Dies berůcksichtigend gilt daher, wenn noch mit (24)! multi-
pliciert wird:
TIA py (2) o
== (— i) Pos | B P es —
P 2n—1 8
1210) r 9 „E P, F (== Wm:
vo (16)
eine Beziehune, bei welcher der linksseitige Ausdruck, wenn unbe-
stimmte Integrale vorausgesetzt werden, noch von der 2n—-1 Con-
stante c enthaltenden Grósse
2n
ž OR
T=0
begleitet sein muss.
Zur Theorie der hoheren Integrale. 195
Anwendungen.
6.
Integration von Functionen der Form «nflx).
In allen Lehrbůchern werden die Resultate fůr specielle Func-
tionen f(x) in recurstver Form entwickelt.
Die Formeln (4) und (11) erměoglichen die Lósung aus einem
grósseren Gesichtspuncte und fiihren zu čndependenten Resultaten,
wenn die Entwicklung der hóheren Integrale der Function jf(e) in
ebenfalls independenter Form bekannt ist, wie es bei den einfachen,
elementaren Functionen thatsáchlich der Fall ist, indem
(0% O '( (1 + ada = -= (1 + ae)nte
(ba) ... (er G Z = |
9... / sim aaě da? = — sim (ez = "9
20 ý8 co5arida — -= cos (ez — "|
s. o de
(22) Jen jf lg (1 — az) de" =
L (am 1 — R -4č1-4)
Wird der Reihe nach n— 1,2,3. . . .“ genommen und die
betreffenden Ausdrůcke in (4) eingesetzt, so entstehen die bekannten
Integralformeln.
Werden dieselben in (11) substituirt, so erhált man
13*
196 Franz Rogel
(23) VA jí a% (1 + aw)" da? =
eD pa = mrrsm vam
(24)..... "i zem oa dan —
ER tem“ ee VG ET F
(25.0. f zem 2 POP
zn Ee ov" = br
kod |= — PD 3]
(26 Ú 1% lg a do? =
em b Re T R]
Sa; z rsssaní
20 v z% lg (1 4 az) da —
m—1
je 1 m (1+ az)"12-1
pre 2 CDV" AT PTT (nh
PO m napnn
Eine weitere Anwendung bildet die Integration
Ý fe). ole) do"
„Zur Theorie der hóheren Integrale. 197
welche nach Vorhergehendem stets ausfiihrbar ist, wenn f(z) eine der
in den Formeln (17) bis (22) unter dem Integralzeichen erscheinende
Function, und g(«) eine in eine Potenzreihe aufósbare Function ist.
Das Resultat wird eine unendliche Reihe mit independent be-
stimmbaren Coěfficienten sein.
Da die Entwicklung in dem Falle, als auch fůr f(©) eine Potenz-
reihe bekannt ist, noch auf die Art vorgenommen werden kann, dass
die Reihen fůr f(r) und o(r) einfach mit einander multipliciert wer-
den, so bestehen dann fůr obiges Integral zwei gleichwertige Aus-
drůcke, durch deren Vergleich sich dann stets Identitáten ergeben
můssen, wenn dieselben von einander verschieden sind.
Wenn jedoch f(«) — lg(z) ist, so wird nur die ersteenannte
Entwicklunesart zum Ziele fiihren.
Sei z. B. p(x) lg (1 — av), avr< 1
a%
m
m1
daher fv x „lg (1 — av) dm — E | a" lg da“
Mm
und mit Benutzung der Formel (26)
K (1 — av) da —
(© ©)
a" a" m m
ená Z TT 3 Px
m—=1
1 1 :
e—i—$——y=r) ..... (28)
welchem Au sdruck noch ein » Constante enthaltendes Polynom (n— 1)
Grades hinzuzufůgen ist.
U
Bei speciellen Annahmen fiihren die Fundamentalformeln (1),
(4), (11), (14) und (16) zu bemerkenswerten Identitáten.
So ergiebt die Formel (11) fůr f(r) = x, da ©
193 Franz Rogel: Zur Theorie der hóheren Integrale.
n
at
AD 0 E
j ae NÁSAN (335 Nika
"-p—1
date —
ah+1—1
m
ist nach gehoriger Reduction die Beziehung
m1 JM |
FF m Jasně: yn jů
=
oder »1—-m statt » geschrieben
am Zve ch = (j P (29)
Wird in (16) f(z) — lg x gesetzt, so ist mit Benutzung der Ab-
kůrzung
nach leichter Reduction fůr m — 2n +- 1
o m 2 r BE (6) Čer De (4) B
on mh > Řř) m
= P; Joe oa
+ovlátdBa ©
oder nach Vereinigung der dieselben Bernoulli'schen Zalen enthal-
tenden Glieder:
n—1
1 an l 2n— 1
(A n M pet
zal ím: Pe )B: 23 an ano
Fára Rokle 0:1obafn h yhl ARE © Vodná nt ČD KG SVL (31)
Briinn, Márz 1892.
16.
Zprávy organogenické.
Sepsal F. Vejdovský v Praze.
S čab. IV. a V.
(Předloženo dne 6. května 1892.)
1. O vzniku t. zv. trubicovitých vláken svalových.
Vystihnouti původu hladkých vláken svalových není nesnadné;
jejich původ z obyčejných buněk dávno byl konstatován, ač poměr
hmoty stažitelné k prvotné protoplasmě buněčné a jádru ne dosti
jasně jest ještě vyšetřen. Tím nesnadnější však jest poznání histolo-
gického zrůznění, jakéž nastává v buňkách mesoblastu při tvoření se
vláken t. zv. trubicovitých, tak hojně rozšířených v nižších zvířatech,
zvláště červech. Úprava těchto „trubiček“ svalových jest nejrůznější,
namnoze jsou lupenovitě se stran stlačené, buď jednovrstevně aneb
v složitých řadách. Zvláště nápadné jest seřadění vláken svalových
u dešťovek, kde jak známo, přiléhají vždy dva sousední svazky k sobě
pomocí zvláštní pojné lamelly, — jejíž existenci mnozí upírají —
a následkem tohoto seřadění vznikají ony ozdobné speřené skupiny
ode dávna u dešťovek známé.
O původu trubic svalových nevíme takřka nic, o poměru jich
k původní plasmě buněk mesoblastových, z nichž povstaly, málo.
Tudíž mám za vhodné, sděliti o pozorováních svých, jež jsem v té
příčině již před lety počal a nyní určitěji zakončil.
1. Somatopleura dešťovek jest v embryonech vždy vícevrstev-
natá, jen zřídka možno nalézti jedinou vrstvu buněk, 3—4 vrstvy
jsou nejobyčejnější. Největší čásť těchto buněk představuje buňky
svalové, kdežto nejvnitřnější, dutinu tělesnou vykládající vrstva
somatopleury přeměňuje se záhy v plochý epithel peritoneální.
Podrobněji sledován, ukazuje process zrůznění následující: Prvá
vlákna svalová jeví se nejdříve v nejspodnější vrstvě buněk, jež se
málo rozeznávají od výše ležících. Vlákenka svalová mají vzhled
200 Fr. Vejdovský
lesklých, ostře ohraničených, okrouhlých políček. (Tab. IV. obr. 1a,
18, Im), jež dosti vzdáleně od sebe leží. Nalezám v každé buňce
s pravidla 4 průřezy vlákenek svalových, jež se teprvé dodatečně zmno-
žují (1 5), a v mezerách mezi prvě povstalými leží. Matečná půda,
z níž se vlákenka tvoří, jest lesklá protoplasma, prostírající se v ne-
smírně slabé vrstvě na bási buněk svalových a prozrazující se pouze
svým leskem. Nebyl jsem s to, jakousi strukturu v této plasmě
svalové rozeznati. Ostatní plasma buňky svalové jest naproti tomu
jasná, nelesklá a v ní leží jádro. Tato nedifferencovaná plasma pa-
trně se zmnožuje, neboť v následujících stádiích zveličí se buňky sva-
lové, byť by byly, jak tomu u Allolobophora putra (Tab. IV. obr. 1. mz),
různé výšky.
Nad buňkami svalovými nalezá se v našem vyobrazení vyšší
vrstva dosud nedifferencovaných buněk mesoblastových (%ď) a posléze
nejvnitřnější, všade snadno dokázatelný epithel peritoneální (pť).
Obr. 9. (Tab. IV.) představuje průřez vedený druhem Allolobophora
trapezoides z přední končiny tělní, kde v dospělém červu svazky
č. skřínky svalové tak pravidelně nejsou uspořádané, jako dále na.
zad. I vidny zde téměř stejně se tvářící hyalinní buňky svalové (mz)
výše pak veliké a buňkám svalovým odpovídající elementy (2ď) a po-
sléze intensivněji se barvící plochý epithel peritoneální (pť), z něhož
jednotlivé buňky (st) mezi buňky svalové vnikají. Také v tomto
stadiu obsahují pouze nejhlubší buňky elementy svalové a sice
na bási (Obr. 1. 9. m), kdežto největší čásť plasmy zůstává ne-
differencována.
Průřezy vláken svalových představují již poněkud do výše pro-
tažené, uzavřené trubičky, jichž lumen ovšem se jeví pouze jako te-
mnější čárka (obr. 4.). Tak odpovídá nejspodnější vrstva svalová
lumbricidů svalovině nižších oligochaetů, u nichž v této jednoduché
vrstvě po celý život existuje. U dešťovek jeví se tyto poměry pouze
v tak zvaných svalech prvotných, kteréž po obou stranách pásma
břišního u nejmladších embryí probíhají (obr. 11. pm Tab. I.), jak již
Bergh naznačil. Považuji svaly ty za embryonální, ježto nejsem si
jist, zdali též v dospělých červech působí. Bergh odvozuje je
z nejzevnějších buněk somatopleury, já však je nacházím vždy mimo
tuto poslední, totiž v prvotné dutině tělesné a mám za to, že vznikly
z buněk mesenchymatických.
Na tvoření se podélné vrstvy svalové vaku tělního účastní se
dále výše stojící buňky somatopleury. Obr. 2. představuje tvořící se
svalovinu pod pásmem břišním dešťovky A7. putra, kde jest svalová
Zprávy organogenické. 201
vrstva nižší, než v postranních částech těla. Vidny jsou 2 skoro stejně
tvářící se, hyalinní plasmou naplněné buňky, jež oproti dutině životní
jsou pokryty velmi sploštělou buňkou peritoneální. Prvotná rozhranní
blána mezi oběma buňkama jest ještě zachovaná, jádro svrchní buňky
jest přibliženo bláně této. Spodní buňka má vlákna svalová na spo-
dině a postranních částech, svrchní pouze na stranách.
Ve vyobrazení 3. (Tab. IV.) jest znázorněn další pochod tvoření.
Mladá vrstva svalová jest různě vysoká, sestávajíc z jedné, dvou i tří
vrstev buněčných. Plasma a jádra buněk svalových jsou tatáž, jako
v stadiích předešlých (mz). Rozhranní blány buněčné jsou z Části
resorbovány, z části ještě setrvávají. Mezi buňkami svalovými probí-
hají lamelky, o jichž původu možno nám se níže vysloviti. Vlákna
svalová neobmezují se více na spodinu nejspodnějších buněk sva-
lových, nýbrž jsou uspořádány již po obou stranách lamel kolmých
a jeví se tudíž ve známém speřeném tvaru, jako u dospělých červů.
Vývojezpyt vysvětluje tudíž nade vše jasně na zdání komplikované
histologické poměry svaloviny chaetopodů.
Radno jest pojednati o silně zvětšené části úplně dospělé po-
délné svaloviny dešťovky, k čemuž zvolíme druhy Allolobophora putra
a Lumbricus terrestris, aby se tak nejnověji sdělené zprávy o struk-
tuře podélné svaloviny chaetopodů uvedly v souhlas s fakty získanými
cestou vývojezpytnou.
U Alol. putra jest struktura svalová tím snáze k sledování,
ježto plasma buněk svalových veliké prostory mezi vlákny svalovými
vyplňuje a radiálné cévy, vycházející z peritonea v lamelly mezi-
svalové, tak hojné nejsou, jako ku př. u Lumbricus terrestris. Dvě
skřínky svalové od All. putra jsou znázorněny v obr. 5. (Tab. IV.)
Každá skřínka jest naproti dutině životní ohraničena: 1) blanou
peritoneální (pt), 2) ze spodu pojnou vrstvou přechodní mezi vrstvou
okružnou a podélnou (bg), již jsem ve svém díle „System und Morpho-
logie der Oligochaeten“ jako basální blánu označil, a 3) postranními
lamellami podpůrnými, jež mezi oběma prvě jmenovanými vrstvami
probíhají (st).
Každá skřínka svalová se skládá z hyalinní protoplasmy („Sub-
stanz intercolumnaire“ Cerfontaine), v které pouze ostrými zvětšeními
jmenovitě v okolí jader coacgulovaná, nezřídka jemnozrnná hmota
plasmatická vystupuje. Zřetelněji prosvitá jemnozrnná protoplasma na
řezech podélných (obr. 7.) Počet jader jest dle výšky skřínek sva-
lových různý, 1—53 jest nejobyčejnější (Obr. 5. z). Dle tohoto počtu
jader možno souditi, z kolika buněk svalových vznikl svazek vláken
202 Fr. Vejdovský
svalových. Podélné řezy (obr. 7.) ukazují pak, že jádra ta v po-
délné ose vláken svalových jsou protažena.
Jak na bási, tak i na stranách, v pravo i v levo jsou upravena
vlákna svalová tvaru lupenitého. Nikdy neleží na vnitřní ploše peri-
toneální, jak naznačují mnozí autorové. Plasmatická čásť skřínek
svalových neotevírá se též do dutiny životní, jak Rohde udává,
neboť dle tohoto autora jest to „Hohlraum.“
Zcela totožnou jest svalová skřínka dešťovky L. terrestris
(obr. 16.). Jádra svalových buněk jsou tu četnější, jakož podélná
vrstva svalová toho druhu jest daleko vyšší. Jednotlivá jádra mohou
i mezi vlákna svalová vnikati, tak že se zdá, jako by tato poslední
byla jádry opatřena. Mezery mezi dvěma skřínkami svalovými řeče-
ného druhu jsou daleko zřetelnější, rovněž jako i cevy krevní, zde
probíhající (57), kdežto u All. putra cevy mezi jednotlivými skřín-
kami spoře vystupují (obr. 6 dř). Tyto cevy vysílají i postranní od- .
nože, jež pak na příč skřínky prostupují (obr. 6 5ď').
Poněkud obtížnější jest výklad kolmých lamel podpůrných; jsou
to více méně zřetelně vystupující bledé pruhy, jež nejzřetelněji ve
svalové vrstvě All. trapezotdes (obr. 16 dg') se objevují, kdežto
u Ali. putra jen jako přejemná vlákna mezi dvěma skřínkami svalo-
vými probíhají (obr. 5. Tab. I. st), zde však v basální polovici tím
pěkněji jsou sledovatelny, že sprovázeny jsou černým pigmentem. Nej-
obtížněji jsou dokázatelny u L. terrestris (obr. 16. bg'). Ve svém
hlavním díle určil jsem je jakožto kolmé pokračování pletiva mezi
příčnou a podélnou vrstvou svalovou, čímž také skutečně jsou, ovšem
však jest pletivo toto jádry obdařené, kdežto jsem dříve jader neroz-
poznal. Rohde označuje lamelly tyto u „L. agricola“ jakožto „úplně
homogenní pletivo (29)“, u „L. olidus“ jakožto „intermuskularní
pojivo“ "). |
Můj výklad mezisvalových lamell podpůrných jest následující:
Z pojné hraničné blány mezi podélnou a příčnou vrstvou svalovou
zdvihají se více méně zřetelné pruhy mezi jednotlivé skřínky sva-
lové a mohou se ku př. u All. foetida, kde uspořádání těchto posled-
ních tak pravidelné není, jako u L. terrestris a All. putra, mnoho-
násobně rozvětvovati a svalové skřínky se všech stran objímati. Též
u All. putra vycházejí rozvětvení postranní (obr. 5.); avšak hoření
konec pojí se s blanou peritoneální, což snadno lze dokázati přítom-
») Na jiném místě vykládá Rohde podpůrné lamelly jakožto „in der
Muaskulatur allenthalben auftretendes, als secundáres Abscheidungsprodukt der
Muskelzellen zu betrachtendes, meist faseriges Zwischengewebe“.
Zprávy organogenické.- 208
ností jádra na místě spojení tohoto (obr. 5. 6. pť). U L. terrestrie
pokrývá peritoneum vnitřní plochy skřínek svalových i vysílá po-
stranní výběžky, jež hluboko mezi 2 skřínky zasáhají, aby se s jem-
nými vlákny jinak těžce dokázatelných pruhů mezisvalových spojily.
Jádra lamell podpůrných vystupují v jednotlivých částech četněji než
na jiných a jsou jiného rázu než jádra cev, aneb buněk, z nichž se
kapilláry tvořiti mají; tak vidno u př. v obr. 6. (tab. IV. bz) v nezře-
telné mezeře mezi dvěma skřínkami svalovými jádro, jež plasma-
tickým pruhem souvisí s cevou (57) a s ním představuje buňku
cevotvornou.
Co pak se týče názoru 0 vláknech svalových, tož nelze je nijak
jakožto jádry opatřené „buňky svalové“ (Rohde, Cerfontaine)
vykládati. Pouze čásť plasmy buňky svalové differencovala se v četná
vlákna svalová, kdežto jádro buněčné setrvává nezměněně v centru
nedifferencované protoplasmy. Jmenovaní autorové odvolávají se
k tomu, že v isolovaných vláknech svalových mohli zjistiti jádra;
avšak udání jejich jsou jaksi nesmělá a to, co za jádra vykládají,
(jmenovitě u „L. olidus“ Rohde) představuje sotva tento orgán bu-
něčný. Ostatně jest možno, že při zrůznění se plasmy buněčné jedno-
tlivá vlákna svalová tvoří se až v blízkosti jádra buněčného a pak
zdá se, že jsou jádry opatřena. Avšak to jsou jen případy řídké.
Vlákna svalová („Colonnes musculaires“ Cerfontaine) jsou pravé
trubice, jak možno se přesvědčiti na dobře vedených řezech příčných ;
jmenovitě basální vlákna podélná u Allolob. trapezoides (obr. 22 mr)
jsou v ohledě tomto velmi názorná, rovněž jako u All. foetida, kdežto
vnitřní vlákna jeví se silně sploštělými, čímž nabývají tvaru lupeni-
tého. Ostatně jsou tyto poměry dobře známy pracemi starších au-
torů, jmenovitě odborným bádáním Rhode-a.
Zbývá mně připojiti některé poznámky o struktuře t. zv. korné
vrstvy (Rinde) svalových trubic. Dle Rohde rozpadává se staži-
telná „Rindensubstanz der Muskelzelle bei allen Chaetopoden in
Primitivfibrillen von punktfórmicgem OAuerschnitt, welche sich zu
radiár gestellten Fibrillenplatten von linienfórmigem Auerschnitt an-
ordnen.“ Za slabých zvětšení možno pozorovati v příčných řezích
vláken svalových skutečné paprskovité čárkování korní hmoty, takže
možno si zjednati názor, jakoby svalové vlákno bylo složeno z „primi-
tivných fibrill“ (Waldayer). Cerfontaine“), který bohužel nebeře
!) Rech. s. le syst. cutané et sur le syst. muscul. du L. terrestre. Mém. cour.
et mém. d. sav. étrang. Acad. roy. Belg. 1890.
204 Fr. Vejdovský
nižádného zřetele k práci Rohdeově, nemluví již o fibrillách; týž
poznal, že „tout la surface de la coupe est doublement striée“, a dále
že „ces stries trés nettes ne sont pas de simples lignes, mais ont une
constitution moniliforme. Elles sont formées par un certain nombre
de renflement réuni entre eux par de parties plus amincies.“
C. F. Marschall") pozoroval naproti tomu vlákna svalová,
na něž působil chloridem zlatovým, jakožto dlouhé buňky, sestávající
z podélných čárek a tyto poslední skládající se z tečkovitých, dosti
nepravidelně uspořádaných tělísek; příčných linií zde není.
Zbývá nám pojednati o povaze domněle dvojitého čárkování,
o němž se zmiňuje Cerfontaine. Na silně sploštělých vláknech
svalových pozoruje se skutečně, že elementy stažitelné hmoty z tem-
nějších čárek sestávají a tyto se střídají s bledšími. Na naduřelých,
stažených vláknech (obr. 5 a) jest zjevno pak, že sestávají ze základní
hyalinní hmoty, která jest ostřeji na zevnějšek ohraničena. Čárkování
vystupující na silně sploštělých vláknech svalových, objeví se pak
jako skládající se z nadmíru jemných fibrill, jež na průběhu svém
uzličkovitě ztlušťují („constitution moniliforme“ Cerfontaine); ne-
probíhají však tak pravidelně souběžně vedle sebe, jako Cerfon-
taine u L. terrestris udává, nýbrž vysílají 1 postranní, byť i pře-
jemné a nezřetelné větévky, čímž vzniká sítivo vlákenek, upomínající
na reticulum v plasmě buněčné. Radiálně od centra vláken sestavené
- fibrily jsou poněkud silnější než jejich postranní rozvětvení a při
dilatací svalů jeví se tudíž zřetelněji jako temné čárky. Velmi instruk-
tivně objevuje se struktura na takých vláknech svalových, jež jsou
z části naduřelé, z části sploštělé (obr. 5 b); naduřelá část skládá se
z jemného reticula, sploštělá pak jeví známé dvojité čárkování.
Má-li se tedy původ vláken svalových blíže určiti, nutno vyjíti
z plasmy buněk svalových. Tato differencuje se nejprvé mna spodině
pak i na stranách v základní hmotu vláken svalových, v níž se pů-
vodně reticulum tak upraví, že na periferii stažitelné hmoty převládá,
kdežto v centru vláken se dále nevyvíjí. Tím povstává trubicovitý
tvar vláken. Ostatní nedifferencovaná plasma buňky svalové podržuje
jádro, jež nikdy se neúčastní tvorby vlákna svalového.
1) Observ. on the Struct. and distrib. of strip and unstrip. Muscles in the
animal Kingdom. Auart. micr. journ. 1888. p. 75.
Zprávy organogenické. 205
II. O struktuře a vývoji centrální soustavy nervové.
Příčinu k těmto poznámkám zavdala nedávno vyšlá práce Bie-
dermannova“, kterýž pomocí modře methylenové zjistil v gangliích
píjavky, nereidky, raka atd. průběh a rozvětvení vláken, jež vysílají
jednotlivé buňky gangliové. Výsledek pozorování svých shrnuje Bi e-
dermann v tuto větu: „Centrální hmota vláken („Punktsubstanz“
Leydigova) skládá se z elementů různého původu a představuje nad-
míru komplikované pletivo anebo snad v sobě uzavřenou síť nejjem-
nějších vláken nervových, jež z části z rozvětvení výhonků vláken
buněk gangliových, z části z přímo se rozvětvujících základních vláken
(Wurzelfasern) vzniká, k čemuž přistupují jisté postranní větve po-
délných vláken kommissurových, jež gangliemi procházejí“.
Biedermann.pomocí jmenované methody vystihnul tedy prů-
běh různých vláken, jež dohromady dle něho tvoří t. zv. centrální
hmotu vláken, čili sítivo nervové, jak je označil B. Haller. Obrazy,
které podává prve jmenovaný autor, totiž obrazy ganglií výše nazna-
čených živočichů, jsou současně nové, anyť předstihují veškerá sche-
mata, jež v nové době opět a opět o průběhu a křížení se výhonků
gangliových buněk byla podávaná.
Avšak výklad Biedermannův v základní své větě není ani
novým ani správným.
Novým proto ne, že jsem již r. 1884 v díle svém „System und
Morphologie der Oligochaeten“ vylíčil t. zv. Punktsubstanz jakožto
z různých dvou elementů složenou, ježto dím (pas. 91): „Wir haben
aber bereits oben angedeutet, dass die Stiele der Ganglienzellen bei
allen Oligochaeten gegen die fibrillaere Substanz gerichtet sind, bei
Dendrobaena durch zahlreich verástelte Fortsátze sogar in dieselbe
eindringen und hier, wie Taf. XIV. Fig. 16. veranschaulicht, ein zier-
liches Fibrillengeflecht bilden. Diese Fibrillen sind jedoch ganz an-
derer Art als diejenigen, welche in der Lánesaxe des Bauchstranges
verlaufen“ etc. etc.
Obraz můj pak získaný zbarvením obyčejného pikrokarmínu (na
Tab. XIV. obr. 16. I. c.) nejlépe znázorňuje výhonky buněk ganolio-
vých a vnikání jich do sítiva nervového. O této zprávě Biedermann
patrně nevěděl, aneb věděti nechtěl.
1) Nerven in den Ganglien wirbelloser Thiere. Jen. Zeitschrift fůr Natur-
wissenschaft. 1891.
206 Fr. Vejdovský
Ostatně vidím ve zprávě Biedermannově jisté zadostiučinění
vůči Nansenovi, jenž svého času silně brojil“) proti výkladu mému
o reticulu nervovém, vykládaje je jakožto složené ze samých trubiček
nervových vlastních, a pak z primitivních trubiček (a nervových fibrill,
jež jsou prý pouze malinké trubičky); dle Nansena každá trubička
jest obalena pochvou neurogliovou a sestává z polotekuté hmoty
(hyaloplasny) atd. Dnes netřeba se zprávami jmenovaného autora více
zabývati.
Zpráva Biedermannova však není také, jak jsem již pravil,
správnou ; to co se zove reticulem nervovým jest, pokud se v ganeliích
a zauzlině mozkové nalézá, hmota vzniklá splynutím několika jader
buněčných, tudíž reticulum jádrové, kdežto cytoplasma těchto buněk
úplně, až k nepoznání se zatlačuje.
Detajly této vysoce zajímavé metamorfosy prvotných buněk ner-
vových v sítivo buněčné nemožno zde široce vykládati; to co jsem
naznačil, nejlépe illustrováno v popisu průřezu ganglia mozkového
u Rbynchelmis, zobrazeného na tab. IV. obr. 14. a 15.
Obr. 14. představuje příčný řez polovinou mozku, jehož svrchní
strana jest vyklenutá, spodní skoro plochá. Obalen jest silnou blanou,
neurilemem, odpovídající peritoneu, avšak není nemožné, že obsahuje
i vlákna svalová, jakož jsem již dříve naznačil na neurilemě enchy-
traeidů. Na tuto blánu připínají se na svrchní straně hojné svaly,
přidržující mozek ku stěně tělesné.
Pod touto blanou nalezá se vlastní hmota mozková, pokrytá
buď blanou epitheliální, buď pojnou (p). Nelze to určitě rozhodnouti
bez pohledu s povrchu. Na některých řezech jsou pak jádra dosti
hustě vedle sebe následující, jak vidno také na tab. IV. obr. 14. p.,
a tu by bylo radno blánu tu za epithel vykládati. Avšak na obr. 15.
jest vidno, že jádra (p) jsou dosti daleko od sebe vzdálená a že zde
tedy jest spíše co činiti s blanou pojnou.
Pod touto blanou nalézáme hojně buněk, jichž plasma intensivně
se barví a jež velikými jádry jsou opatřená. Buňky ty jsou různé
velikosti. Největší část jich jsou buňky gangliové, avšak i ty jsou
různé velikosti (g.) Mezi nimi jsou elementy zcela malé, více méně
hojné výhonky vysílající a to jsou buňky podpůrné (ng), jež se ozna-
čují jako neuroglie. Největší část těchto neuroglií upravuje se skoro
1) Mezi jiným zvláště mně vytýká (str. 58), že jsem neviděl pochev kolem
fibrill a že nemůže rozuměti tomu, co vyklálám za výhonky buněk gangliových. —
Obrazotvornost Nansenova ovšem viděla pochvy, které neexistují a přehlédla po-
měrně silné výhonky ganoliové.
Zprávy organogenické. : 207
epithelialně na spodině vrstvy buněk egangliových, činíce tak obal
vnitřní hmoty síťovité, či reticula. Reticulum to netvoří hmotu ce-
listvou; ono jest protrženo kanálovitě. I vidíme na obr. 14 jeden
kanál příčně běžící («) a druhý kanál šikmo k tomuto sbíhající (b).
Stěny zvláště kanálku a jsou vyloženy opět jádry buněk neurogliových,
jež vidíme též na obr. 15. («). Význam těchto dutin kanálkových
spočívá v tom, že jimi probíhají výhonky buněk gangliových, aby se
účastnily na tvoření nervů periferických. Tak vidíme při slabém zvět-
šení na obr. 14. výhonky 2 gangl. buněk v kanálku b.
Na obr. 15. jsou kanálky b a c, v nichž rovněž probíhají vý-
honky buněk gangliových, rozvětvujíce se nejzazšími cípky v ozdobně
rozvětvené pletivo, které jsem již nakreslil v díle výše jmenovaném.
I vidíme, že reticulum nervové obsahuje vedle jádrových fibril ještě
zakončení plasmatických vláken buněk gangliových. Význam tohoto
spojení dosud podrobněji vyložiti nemohu, učiním tak později.
Avšak ne všecka vlákna gangliových buněk probíhají tímto spů-
sobem; největší část jich vstupuje do kanálku příčného a, kudy pro-
bíhají až k utvoření nervu periferického, což ovšem na řezu našem
znázorněno není; avšak dobře provedené serie znázorňují nejlépe
pravdu zde vyslovenou.
Významné jest, že neurochordy u Rhynchelmis prostupují nejen
kommissury jícnové (obr. 13. »ch), nýbrž vstupují i do mozku (obr.
14. nch).
Co znamenají „základní vlákna nervová“, o nichž mluví DBieder-
mann, říci neumím; avšak tvrzení, že se na tvoření „reticula nervo-
vého“ účastní též podélná vlákna kommissurová, jest zcela zbytečné ;
neboť tato domnělá vlákna nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než
zase reticulem.
Splynutím jader za sebou postupujících vzniká nervové reticulum
v pásmu břišním velice záhy; na průřezech příčných vidíme ona
4 jádra u děšťovek často velmi dokonale, často některé bývá zmenšeno
jak ukazuje tab. V. obr. 9. (0s). Na podélných řezech (obr. 8. Tab. V.)
jsou vlákna reticula velmi zřetelná (nr).
2) V příčině vývoje pásma břišního sdílím některé podrobnosti,
kteréž v ohledě organogenickém mají dosti zajímavosti. Týkají se
tvoření se ganglií u Rhynchelmis. V podélném pruhu nervovém na
břišní straně či neurostichu (Tab. V. obr. 1.) zveličená buňka d dělí
se do vnitra, produkujíc buňku e. V následujícím stadiu vzroste buňka
e do stejné velikosti s prvou (obr. 2. d, e). Později dělí se buňka e
208 Fr. Vejdovský
dále i vzniká skupina menších buněk, kdežto buňka prvá setrvává ve
své velikosti (obr. 3. d, e).
Tehdy již jest zřetelný základ ganglia, na jehož povrchu uklá-
dají se silně do délky prodloužené buňky pojné (obr. 5. m).
Obě poloviny ganglia se následkem zmnožení buněk nervových
(nz) blíží v střední čáře k sobě, kdežto veliká buňka (nb) zevní upra-
vuje se k dělení, Při úplném sblížení, jak znázorňuje obr. 4., vidíme
tytéž poměry; každá polovina ganglia jest objata zvláštní tuhou bla-
nou, obyčejně „vnitřním neurilemem“ označovanou a k té přikládají
se buňky pojné.
III. K vývoji nefridií.
Během vývoje dešťovky setkáváme se s různými orgány exkre-
čními, totiž
1) buňkami exkrečními, jež se zakládají a působí již během
rýhování vajíčka.
2) Larvové pronefridie, jako jemné, vířící kanálky v larvách.
3) Embryonální pronefridie, jevící se nejprvé v hlavě a později
v každém segmentu trupovém. V hlavě degenerují, kdežto v trupu
mění se v
4) nefridie pravé, čili segmentové orgány. O vývoji posledních
chci blíže pojednati.
Jak známo, učili poprvé Whitman upijavek a Wilson udešťovky,
že se zde nefridie zakládají ze zvláštní řady buněk, jež má původ
svůj v t. zv. nephroblastech. Zpráva tato zdála se s prvu tak pře-
kvapující, že byla přijímána s jakousi nedůvěrou, jíž jsem dal též
výraz a ještě ostřeji vyslovil se proti ní Bergh. Tím více jsem byl
však překvapen, když nedávno jsem mohl zprávy ty na velmi mladých
larvách Dendrobaeny potvrdit © Bergh dosud odporuje udáním
Wilsonovým a přidržuje se mých starších, avšak mám za to, že řídě
se posuzováním kolmo vedených řezů příčných, nemohl pravé základy
nefridií vystihnouti. Ze řady buněk, jíž navrhuji jmeno „nephrostich“
vznikají základy nefridií (v prvém stavu tvoříce pruhy homologické
s pronefridiemi Rhynchelmis) v šikmé poloze, t. j. vybíhají z řečené
řady od zadu ku předu, i máme-li na řezech o nich souditi, jak
vznikly, nutno vésti řezy šikmé. To ovšem jest věc dosti nesnadná,
abychom vedli řez ve správném směru, jak probíhají základy nefridií,
předce však se podaří posléze řady ty v dosti značné délce na seriích
zachytiti. Obrazy 10—13 na tab. II. jsou dle takých šikmých řezů
Ň Zprávy organogenické. 209
znázorněné a ukazují, že skutečně zevní část nefridií leží mezi vlast-
ním mesoblastem (obr. 11—13 ») a epiblastem (ep), právě tam, kde
dříve probíhal nephrostich. Do dutiny tělesné vnikající základ ne-
fridia zakončuje na obr. 11. a 12. větší buňkou (t), představující zá-
klad nálevky č. nefridiostomu.
Dálší differencování nefridia záleží v utvoření se a růstu po-
stranního laloku, z něhož vznikají i známé kličky, kratší a delší.
Stažitelný vak konečný vchlipuje se z epiblastu, jako u ostatních
oligochaetů.
Vysvětlení vyobrazení.
Tab. IV.
Obr. 1. 1a. 1%. Prvý základ podélných vláken svalových ve zvět-
šených buňkách mesoblastových mz.
iď, nedifferencované buňky mesoblastové.
m, lm, průřezy podélných vláken.
pt, peritoneum.
rm, buňky okružných vláken S lotích.
. Dvě buňky svalové s vlákny.
. Starší stadium. svalové buňky v 1—4 vrstvách nad sebou (mz).
. Průřezy vláken svalových.
. Dvě skřinky svalové dospělé Allolob. putra.
pt peritoneum.
2, jádro buňky svalové.
st, podpůrná lamella.
bg, pojné pletivo, pigmentem sprovázené.
5 a, 5 b, silně zvětšené průřezy z vláken svalových.
5 c. Struktura vlákna svalového S povrchu.
„ 6. Dvě skřínky svalové téhož druhu s cevami dl, dř a buňkami
cevovými bz.
„7 Podélný průřez 4 skřínkami svalovými podélnými.
st, podpůrná lamella.
mz, buňky svalové.
„ 8. Okružné svaly.
„ 9. Základ vláken svalových Allolob. trapezoides.
Označení písmen jako výše.
„ 10. Řez dospělými vlákny (trubicemi) svalovými téhož druhu.
„ 11. Průřez larvou dešťovky, znázorňující základy t. zv. prvotných
pruhů svalových pm.
Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1892. 14
OU > 09 1
210
Obr.
LO
15.
14.
Jo)
Fr. Vejdovský
Dvě skřínky svalové děšťovky Lumbricus terrestris v dospělém
stavu.
Označení písmen, jako výše.
Průřez kommissurou nervovou z kruhu jícnového u Rhyn-
chelmis.
mch, neurochord.
n, neurilemma zevní.
p, vlastní blána nervová.
7, sítivo nervové.
Průřez gangliem mozkovým téhož červa, při slabém zvětšení.
m, neurilemma, zevní. A
p, vlastní nervový obal.
9, buňky gangliové.
a, příčná dráha.
b, šikmá dráha, v níž probíhají výhonky buněk gangliových.
nch, neurochord mozkový.
nr, průřez předního nervu mozkového.
MM DOSLTANNÍNO M s
m, svaly cerebro-parietálné.
Bilněji zvětšená část mozku téhož červa.
Označení písmen, jako na obr. 14.
Tab. V.
1—4. Průřezy velmi mladými stádii vývoje Rhynchelmis zná-
zorňující průběh embryonálných řad bunečných.
(a, b, c, d). Z řady d tvoří se ganglie de.
ep, epiblast.
hp, buňky hypoblastové.
ks, váček mesoblastový.
rm, vlákna svalová okružné vrstvy.
n, veliká buňka v gangliu, z níž dělením vznikly nervové
buňky nz,
cu, cuticula.
. Průřez základem ganglia. (Označení písmen, jako u obr. 4.)
. Podélný řez přídou těla embrya Rhynchelmis, znázorňující
souvislost ganglia mozkového (gh) pomocí kommisury (c)
S pásmem břišním (gÚ).
d, zvláštní dutina v mozku (odchýlný vývoj).
. Průřez oesophacu Rhynchelmis, znázorňující hojnost nervů
mezi epithelem vnitřním (0e) a svalovinou zevní.
Zprávy organogenické. 211
», nervy podélné.
v, spojné okružné nervy. |
Obr. 8. Podélný řez mladým pásmem břišním u Allolobophora putra.
rm, příčná vrstva svalová.
Im, podélná |, 5
gz, mladé gangliové buňky, mezi nimi buňky neurogliové.
mr, SÍLivO nervové.
g, buňky gangliové nedifferencované.
wz, lymfatické buňky dutiny Životní.
„ 9. Příčný řez mladým gangliem, znázorňující v každé polovině
4 měnící se jádra v sítivo nervové (ps).
„ 10—13. Čtyři šikmé řezy embryí dešťovky, k znázornění vývoje
nefridií.
ep, epiblast.
np, buňka nefridiostichu.
rm, okružná svalovina.
m, mesoblast.
č, buňka, z níž tvoří se nálevka.
b, základ váčku štětinového.
ep, krycí buňky váčku „
bg, základ cevy břišní a dráhy lymfatické.
mz, mz', svalové buňky dutiny zažívací.
14ž
ik-
Neue Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und
Bacteriaceen - Flora der ósterreichisch - ungarischen
Kůstenlánder.
Von Prof. Dr. Anton Hansgirg in Prag.
Mit Tafel VI.
(Vorgelest den 6. Mai 1892.)
Beitráge zur Kenntnis der Meeresalgen- und Bacteriaceen-Flora
der ósterreichisch - ungarischen Kůstenlánder finden sich in verschie-
denen algologischen Werken und Abhandlungen von J. G. Agardh,
Dodel-Port, Frauenfeld, Hauck, Kůtzine, Lorenz, Me-
neghini, Nacecari, Reinsch, Rómer, Solla, Zanardini u.
A. sowie in des Verfassers diesbezůglichen Publicationen, in welchen
die von diesem 1886—1889 an der Kůste von Istrien und Dalmatien
gesammelten, fůr dieses Gebiet neuen Algenarten und Varietáten be-
schrieben und Notizen ůúber einige von anderen Forschern gesam-
melten Meeresalgen angefihrt sind.
Von Algensammlern haben sich, so viel dem Verf. bekannt,
insbesondere Berini, Biasoletto, Botteri, Buechich, CČari-
bone, Clementi, Contarini, Fiedler, Kellner, Lichten-
stern, Lorenz, Macale, Martinati, Melo, Neumeyer,
Pappafava, Sandri, Spanner, Titius, Valle, Vidovich,
Wulfen, Zaratin, Zay, u. A. um die Erforschung der Meeres-
algen von Istrien und Dalmatien in mehr oder weniger hohem Grade
verdienstvoll gemacht.
Wie die Algensammlungen der soeben genannten Algensammler,
so werden bei einer zukůnftigen monographischen Bearbeitung der
Meeresalgen-Flora der čstesreichisch - ungarischen Kůstenlánder auch
die in verschiedenen botanischen Museen (insb. in Wien, Budapest,
Triest etc.), dann in einigen grossen Privat- Algenherbarien und in
verschiedenen álteren und neueren Exisiccaten-Sammlungen, so insb.
in dem bekannten Exisiceatenwerk von Wittrock und Nordstedt
A. Hansgiro: Beitráge zůr Kenntniss der Meeresalgen- u. Bacterien-Flora. 213
„Algae aguae dulcis et submarinae“ in der „Phycotheca universalis“
von F. Hauck und Richter, und in der „Flora austro-hungarica
exsiccata“ von A. Kerner u. a. enthaltenen istrianischen und dal-
matinischen Meeresalgen berůcksichtigt werden můssen.
Eine vollstándige Aufzáhlung der bisher úber die adriatischen
Meeresalgen und Bacteriaceen erschienenen Publicationen, Algenher-
barien etc., in welchen Beitráge zur Kenntniss der in Istrien und
Dalmatien verbreiteten Meeresalgen und Bacterien sich vorfinden,
lieet dem Verf. fern, da er im Nachfolgenden |keine vollstándige
Algen- und Bacterienflora der vorhergenannten Kůstenlánder liefern
will, sondern blos darauf sich beschránkt, eine spezielle Aufzáhlung
der von ihm in dem bei seinem wiederholtem, mehrwóchentlichem
Aufenthalte am adriatischen Meere im J. 1889—1891 algologisch
und bacteriologisch durchforschten Gebiete gesammelten Meeresalgen
und Bacterienarten zu geben.
Im nachstehenden systematischen Algenverzeichnisse sind also
blos solche Arten und Varietáten angefůhrt, welche der Verf. an den
im Verzeichnisse genannten Localitáten selbst gesammelt hat und fůr
welche Štandorte in des Verfasser's Algensammlung Belegexemplare
aufbewahrt werden (blos weniger seltene und im Gebiete fast allge-
mein verbreitete Algen sind nicht von allen Standorten aufbewahrt
worden.)
Der Verf. hat bislang in der Umgebung von Abbazia, bei Capo
dIstria, am Cherso, bei Castellnuovo, Castell Vecchio, Cannosa náchst
Ragusa, CČattaro, Čittanova, Fasana náchst Pola, Fiume, Gravosa, auf
der Insel Lacroma, bei Lesina, Lissa, Lovrano, am Lussin, bei Ma-
linsca, Martinščica náchst Fiume, Melina náchst Castellnuovo, Mi-
ramare, Monfalcone, Muggia, Novi, Orsera, Parenzo, Pirano, Pola,
Porto-Ré, Ragusa Vecchia, Rovigno, Salona, Scardona, Sebenico, Selac,
Spalato, Stagno piccolo und S. grande auf der Halbinsel Sabbioncello,
bei Triest, Volosca, Zara, Zaule und Zenge, Meeresalgen und Bac-
terien gesammelt; ausserdem hat er auch einige von den vorher ge-
nannten Algensammlern bei Almissa, Castell Andrei, auf Insel Brioni,
bei Capocesto, Comissa, Crappano, Grado, Grignano, Imoschi, Lesina,
Lissa, Macarsca, Melada, Moschenizze, Muggia, Nona, Novigrad, auf
der Insel Pago, Pelagosa, Plavnik, Pomer, Porto di Veruda, Provic-
chio, Siga, Zlarin u. a. gesammelte adriatische Algen gesehen, welche
er jedoch mit Ausnahme der von ihm revidirten Arten im Nachfol-
genden nicht anfůhrt.
214 Anton Hansgirg
Zu den vom Verf. an einem anderem Orte ") bereits publicirten
neuen Arten und Varietáten von adriatischen Meeresalgen und Ba-
cterien, gesellen sich noch folgende, im Nachstehenden beschriebene
Formen, welche nicht blos fůr die Meersalgen- und Bacterien-Flora
unserer Monarchie und die Mediterran-Flora neu sind, sondern bisher
auch in der algologisch ziemlich gut durchforschten Ost- und Nordsee
deutschen Antheils, im atlantischen Ocean ete. nicht beobachtet
wurden.
Von Phaeophyceen ist es: Myrionema? submartnum nov. sp.
Von Chlorophyceen sind es: Epicladia Halimedae, nov. sp.,
E. Gelidii nov. sp., Ochlochaete dendročdes nov. var. caleicola und
var. nov. pachyderma, pygmaea nov. sp., Pilénia minor nov. sp.*)
Chlorotylium cataractarum nov. var. submarinum, Gleocystis scopu-
lorum nov. sp., Frotococcus martnus Ktz. nov, var. vtrens und var.
Fosheanus, Palmella? tuberculosa nov. sp.; von Myxophyceen
(Cyanophyceen): Mastigocladus testarum nov. var. gracilis, Lynbya Mar-
tenstana nov. var. marina, L. litoralis nov. sp., L. semiplena nov.
var. chalybea, Lyngbya (Oscillaria) Melobestearum nov. sp., L. mi-
eroscopica nov. var. litoralis, Chamaesiphon (Sphaenosiphon) roseus
nov. var. maior, Omcobyrsa adriatica nov. var. micrococca, Hyella
caespitosa nov. var. spírovbicola, Aphanocapsa marina nov. sp. und
var. mator, A. líforalis nov. Sp. und var. macrococca, Chroococcus
turgidus nov. var. submarinus, Ch. macroccocus nov. var. salinarum,
Ch. atrochalybeus nov. sp.
Von marinen Bacterien sind in diesen neuen Beitrágen fol-
gende neue Arten und Varietáten angefůhrt: Beggiatoa leptomitiformis
nov. var. marina, L. parasitica nov. var. marina, Bacillus litoralis
nov. sp., Sareina adrtatica nov. Sp., 9. norvegica nov. sp., Ascococeus
bitorahhs nov. sp., Bacterčtum termo nov. var. marinum, Mierococeus
sordidus nov. var. marinus, Staphylococcus griseus nov. sp., ©. flavus
nov. sp.
Ausser diesen neuen Formen sind im nachstehenden Artenver-
zeichnisse, in welchem neben den vom Verf. eingehender bearbei-
1) Siehe des Verfasser's Abhandlungen: „Beitráge zur Kenntnis der guar-
nerischen und dalmatischen Meeresalgen“ Oesterr. botan. Zeitschrift, 1889 und
„Úeber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien“ in diesen Sitz.-Be-
richten 1890.
2) Die Abbildungen dieser und einiger anderer hier angefůhrter neuer ad-
riatischer Algen hat d. Verf. in Foslie's „Contribution to knowledge of the marine
Alsae“, 1890, Taf. 2 und 3 publicirt.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalcen- und Bacterien-Flora. 215
teten Chloro- und Myxophyceen und marinen Spaltpilzen auch eine
nicht unbedeutende Anzahl von Phaeo- und Rhodophyceen-Arten ent-
halten ist"), noch viele Arten (auch Gattungen und Varietáten) von
Meeresalgen und einige Bacterien angefůhrt, welche bisher aus dem
vom Verf. algologisch und bacteriologisch náher durchforschten Ge-
biete noch nicht bekannt, resp. in Istrien und Dalmatien bislang
nicht beobachtet wurden und in Dr. Hauck's bekanntem Werke „Die
Meeresalgen Deutschlands und Oesterreichs“ auch nicht zu finden
sind (sie werden im Nachstehenden mit fetteren Lettern gedruckt).
In Betreff der Localitáten, an welchen der Verf. die im nach-
stehenden Verzeichnisse angefiihrten Meeresalgen- und Bacterien-
Arten in Istrien und Dalmatien gesammelt hat, móge hier blos er-
wáhnt werden, dass er die meisten blau- und chlorophyllgrůnen
Algen an ihren Standorten in der oberen Litoralregion auf Steinen,
Felsen, Muscheln, Holzpfáhlen etc., einige auch an blos zeitweise von
Meereswogen bespůlten Molosteinen u. á. festsitzend vorgefunden hat;
eine gróssere Anzahl von Algenarten hat der Verf. auch im bracki-
schem Wasser, in Salinen und an der Můndung sůsser Gewásser
(Ouellen, Báche u. s. w.) in das adriatische Meer gesammelt.
Von Spaltpilzen hat der Verf. die im nachstehenden Verzeich-
nisse angefihrten Arten theils in unreinem Hafenwasser, theils an
der Můndung von Kloaken etc., an Enteromorphen oder an verschie-
denen fadenfórmigen blaugrůnen Algen angewachsen, seltener auch
an Molosteinen, Pfáhlen ete. festsitzend oder am Grunde des Meeres
zarte, háutige, flockige etc. Uiberzůge bildend angetroffen.
Das Einsammeln der meisten marinen Chloro- und Myxophyceen
sowie der Bacteriaceen war dem Verf. grósstentheils ohne besondere
Schwierigkeiten an Ort und Stelle měglich, da die in der nachfol-
genden speciellen Aufzáhlung angefihrten blau- und chlorophyll-
grůnen Algen fast ausschliesslich nur in der litoralen und sublitora-
len Region, viele nur in der oberen Strandregion verbreitet sind.
Hingegen war der Verf. im Stande von den tieferes Wasser be-
wohnenden Meeresalgen bisher blos solche zu sammeln, welche von
ihrem ursprůnglichen Standorte bei Stůrmen etc. abgerissen und bei
heftigen Winden, hoher Brandung ete. am Strande abgesetzt werden.
!) Eine vollstándige Bearbeitung aller vom Verf. an der Kůste von Istrien
und Dalmatien gesaramelten Rhodo- und Phaeophyceen war dem Verf. bisher
nicht móglich. Auch die ganze Abtheilung der Bacillariaceen (Diatomeen) sowie
alle Formen von marinen Flagellaten, welche man jetzt zu den Algen záhlt, sind
aus der obigen Bearbeitung ausgeschlossen worden.
2106 Anton Hansgirg
Einige wenige tieferes Wasser bewohnende Meeresalgenarten hat der
Verf. auch auf Muscheln und Steinen, welche von Fischern aus
grósserer Tiefe heraufbefórdert wurden, vorgefunden.
Was die geographische Verbreitung und die Eintheilung der im
nachfolgenden Verzeichnisse angefůhrten Meeresalgen- und Bacte-
rien-Arten nach ihren Verbreitungszonen anbelangt“), so hat der
Verf. wegen der bisherigen, noch sehr lůckenhaften Durchforschung
der adriatischen Algen und Bacterien, insb. der in grósseren Tiefen
lebenden Algen, welche im Gebiete soviel dem Verf. bekannt, bisher
blos bei Triest und in GAuarnero von Lorenz auch mit Hilfe eines
Schleppnetzes gesammelt wurden, diese (die Verbreitung ete.) blos
bei den im Nachstehenden beschriebenen neuen Arten und Varietáten
so viel ihm měglich war, berůcksichtigt und erlaubt sich hier noch
zu erwáhnen, dass eine gróssere Anzahl von den in der Litoralregion
verbreiteten blau- und chlorophylligrůnen Meeresalgenarten, wie es
scheint an der Kůste von Istrien und Dalmatien fast allgemein ver-
breitet ist, wáhrend einige andere Arten von Chlorophyceen und My-
xophyceen in Istrien und Dalmatien ziemlich selten zu sein scheinen
und einige (wie mehrere Phaeo- und Rhodophyceen) blos im sůd-
lichen und sůdlichsten Theile unseres Gebietes (in Dalmatien) vor-
kommen *).
Bezůglich der Jahreszeit, zu welcher die im nachfolgenden
Verzeichnisse angefihrten Algenarten an der Kůste von Istrien und
Dalmatien gesammelt werden kónnen, móge hier blos folgende Be-
merkung Platz finden.
Die meisten Meeresalgen der beiden soeben genannten Kůsten-
lánder sind von den Temperaturveránderungen wáhrend verschiedener
Jahreszeiten weniger als die Mehrzahl der Landpflanzen abhángig.
Bekanntlich gedeiht die Algenvegetation, insb. die der tieferen Re-
gionen in allen Jahreszeiten ununterbrochen, so dass man auch im
Winter am adriatischen Meere noch viele Algen sammeln kann, da
auch in der litoralen Region eine gróssere Anzahl von Algen (dar-
1) Mehr darůber siehe in Dodel-Porťs „Planzenleben“ [im Hauck's Ver-
zeichnisse adriatischer Meeresalgen]| und in „Physikal. Verháltnissen und Verthei-
lung der Organismen im guarnerischen Golfe“ von Lorenz. 1863.
2). Bchon an der Sůdspitze von Istrien kommen einige Meeresalgenarten
vor, welche im učrdlichen Theile dieses Kůstenlandes (in Auarnero ete.) fehlen,
Nach Zanardini (Synopsis algarum, 1841, p. 229) soll in Dalmatien auch Cau-
lerpa prolifera Lmx., verbreitet sein, welche Alge jedoch nach Rabenhorst (Algae .
exs. Nro. 10) im adriatischen Meere nicht so weit nordlich reicht und im mittel-
lándischen Meere nur bis gegen Spezzia und Toulon verbreitet ist.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. ZÁ
unter auch einige einjáhrige) den Winter iúberdauern und im Frůh-
ling fructificiren oder weiter sich entwickeln.
Doch hánet die unoleiche Entwickelung der Algen- und Bacte-
rienvegetation zu verschiedener Jahreszeit in verschiedenen Theilen
Istriens und Dalmatiens sicher auch von Temperaturverháltnissen
ab; eine genaue Feststellung dieser Abhángigkeitsverháltnisse fůr
einzelne Arten war jedoch zur Zeit noch nicht moglich.
Dass im adriatischen Meere die Entwickelung der Algen und
Bacterien auch dann noch ihren Fortgang ununterbrochen nimmt,
wenn das Wasser bis auf 09 sich abkůhlt, habe ich im Winter 1891,
wo im Januar das Wasser im Hafen von Fiume einigemal an der
Oberfáche mit einer schwachen Eiskruste bedeckt war, konstatirt.
Selbst solche Algen, welche an der oberen Fluthgrenze vorkommen
und beim Emergiren zu1 Zeit der Ebbe den gróssten Extremen der
Luíttemperatur ausgesetzt waren, (viele Myxophyceen, einige Chloro-
phyceen und Rhodophyceen, z. B. Hormiscia-, Enteromorpha-, Úlva-,
Bangia-, Porphyra-Arten u. 4.) gingen, wie Verf. im Januar 1891,
wo das Wasser nach mehrtágigen Frósten bis auf 09 oder 12C sich
abgekůhlt hat und die Temperatur der Luft mehrere Grade unter
0C betrug, konstatirte, nicht zu Grunde, sondern entwickelten sich
weiter, so dass die ganze litorale Algenvegetation durch die Fróste -
im Januar 1891 nicht viel gelitten hat und die Entwickelung der
Frůhlingsformen, soviel der Verf. bei seinem zweimaligen Aufent-
halte an der Kůste von Istrien im Frůhjahre beobachtet hat, keine
merkliche Verzógerune erfuhr.
Im Systeme hat der Verf. blos die nothiesten Veránderungen
durchgefůhrt, sonst aber dem jetzt úblichen System der Meeresalgen
und Bacterien gefolst.
Einige von den in folgender specieller Aufzáhlung beschriebenen
neuen Varietáten, welche der Verf. fůr konstante Formen hált, důrften
sich als gute Arten herausstellen.
I. Klasse. Bacteriaceae. (Schizomycetaceae).
Crenothrix foetida (Fior. Mazz.) Hansg"). [Crenothrix marina
Hansgirg in diesen Sitz.-Ber, 1890 p. 20., Phragmidiothrix (Beggiatoa)
multiseptata Engl.) Kommt auch im Hafen von Triest, bei Fiume,
Pola, Zengg und Sebenico vor.
!) Siehe des Verf"s Abhandlung in der Botan. Zts. 1891.
218 Anton Hansgirg
Leptothrůe subtilisstma Hansgire „Uiber neue Sůsswasser- und
Meeresalgen u. Bacterien“ 1890, p. 21. Die Fáden dieser Bacteria-
ceen-Art, mit welcher Lepthothrix tenuissima (Winogr.) Trev. Thio-
trix tenuissima Winogr., als deren Varietát [var. tenuissima (Winogr.)
nob.| zu vereinigen ist, werden ofters 5 bis 10 u lang und sind auch,
wenn sie nicht vereinzelt, sondern haufenweise neben einander
wachsen, zu důnnen Háutchen verflochten.
Kommt auch im Hafen von Triest, bei Fiume, Porto-Ré, Pola,
Zengg, Cannosa, Gravosa und Ragusa mehrfach, meist an Lyngbya-
Scheiden, Muscheln, Molosteinen festsitzend, vor.
L. parasitca Ktz. nov. var. marina nob. Fáden gekrůmmt,
meist 1 bis 15 u breit, farblos, undeutlich gegliedert, mit eng anlie-
genden, farblosen Scheiden, zu haarartigen, schmutzieg oder sgelblich
grauen Uiberzůgen unter einander verflochten. Zellen 1 bis 2mal so
lang, als breit, mit farblosem, oder blassbláulich schimmerndem
Inhalte ").
In unreinem Brack- und Meer-Wasser an verschiedenen Meeres-
algen, Muscheln etc. festsitzend, so im Hafen von Triest und Fiume
mehrfach, bei Porto-Ré, Pola, Isola, Pirano, Strogniano, Rovigno,
Parenzo, Orsera, Fasana, Lussinpiccolo, Zeneeg, Sebenico, Spalato,
Salona, Stagno, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Ragusa Vecchia und auť
der Insel Lacroma.
Beggiatoa alba (Vauch.) Trev. var. marina Cohn. [incl. Beggiatoa
Cohnii Trev. Gen. p. 10 und B. alba var. marina Warming, Om
nogle ved Danmarks Kyster levende Bacterier, 1876 p. 355, exdl.
B. alba Winogr. 1. c. p. 25]. Im unreinem Meerwasser bei Capo
d'Istria und Fiume.
B. pellucida Cohn [incl. B. alba ex. p. in Winogradsky
„Beitr. z. Morphol. u. Physiologie der Bacterien,“ 1888, p. 25|. In
der litoralen Region bei St. Andrea und im Hafen von Triest.
B. leptomitiformis (Menegh.) Trev. var. marina nob. [incl. B,
minima Warming 1. c. p. 356 und B. minima Winogr. l. c. p. 25.].
Fáden 1:5 bis 2 wu breit, oft sehr kurz. Im Hafen von Fiume.
Spirillum Rosenbergii Warm. In Salinen bei Capo d'Istria.
I) Die in der Kieler Fóhrde von Reinbold [Schriften des natur. Vereins
f. Schleswig-Holstein, Band VIII., 2 p. 176] háufig beobachtete Leptothrix rigi-
dula Ktz., dann Leptotrichia tenuis (Winogr.) Trev. [Thiotrix tenuis Winogr.]
und die an Ectocarpus und anderen Meeresalgen von Farlow [Marine algae of
New England, 1881, p. 32] beobachtete Leptothrix rigidula Ktz. sind wohl mit
der oben beschriebenen Varietát zu vereinigen.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 219
Bacillus litoralis nov. sp.") Fáden blos 02 bis 05 u breit,
2 bis 12 u lang, farblos, gerade oder leicht gekrůmmt, beweglich oder
unbeweglich, zu schleimicem Lager vereiniet oder im Gallertlager
anderer Spaltpilze auch einiger Lyngbya-Arten zerstreut. An Molo-
steinen in Fiume mehrfach, ofters im Lager von Lyngbya litorea
Hauck.
Bacterium termo Duj. var. marinum nob. Zellen blos '/, u breit
und meist 4 bis 6mal so lang. In unreinem Hafenwasser so bei
Triest, Isola, Monfalcone, Capodistria, Stagno und Ragusa.
Bacterium sulfuratum Warm. Diese polymorphe Bacte-
rien-Art, mit welcher Warming (1. c. p. 6 texte franc.) Monas vinosa
Ehrb., M. erubescens Ehrb., M. Warmingii Cohn und Mantegazaea
rosea (Cohn.) Trev. (Rhabdomonas rosea Cohn) vereinigt hat, habe
ich in den Salinen bei Capo d'Istria gesammelt.
Sarcina norvegica nob. [S. litoralis (Oerst.) Poul ? f. norvegica
Hansgirg in Foslie, Contribut. to knowledge of the marine Algae of
Norway p. 172 cum icone]. Zellfamilien werden ofters bis 60 u breit
und 90 u lang.
Kommt in der oberen litoralen Region an Felsen, Molosteinen
ete. vor, oft mit Lynebya jadertina u. á. gesellig. So bei Triest
Fiume, Isola, Pirano, Orsera, Rovigno, Parenzo, Pola, Zenge, Cannosa,
Ragusa.
S. adriatica nov. sp. Veget. Zellen kugelig oder durch gegen-
seitigen Druck rundlich-eckie, fast hyalin, 1 bis 2 u breit, dicht zu
rundlichen oder fast knollenfórmigen, meist 5 bis 25 u breiten, farb-
losen Familien vereinigt.
Auf unreinen Molosteinen etc. oft in Gesellschaft von Lyngbya-
(Hypheothrix-) Arten, so bei Triest, Fiume und Pola.
Ascococeus litoralis nov. sp. Veget. Zeller meist nur 03 u breit,
fast kugelig, farblos zu rundlichen, etwa 15 u breiten Familien ver-
einigt.
Kommt unter anderen marinen Bacteriaceen, insb. mit Sarcina
adriatica gesellig vor, so bei Triest und Fiume.
Lamprocystis roseo-persicina (Ktz.) Schrót. [Cohnia roseo-persi-
cina Winter]. Ich habe diese im Sůss- und Meerwasser verbreitete
Bacteriaceen-Art in verschiedenen Entwickelungsformen [auch in
einer ascococeus-artigen Form, deren rosenrothe Zellen meist 3 bis
!) Diese neue Art unterscheidet sich von anderen marinen Bacillus-Arten
[B. subtilis u. 4.] schon durch die usserst zarten Fáden.
290 Anton Hansgirg
4 u breit zu rundlichen, eifórmigen oder elliptischen, 24 bis 100 u
breiten, 1 bis 2mal so langen Zellfamilien vereinigt waren| in Sa-
linen bei Strogniano náchst Pirano, im Brackwasser bei Monfalcone
und in der Ascococcus-Form auch im Sůsswasser bei Bucagnazzo
náchst Zara und bei Rudersdorf náchst Graz beobachtet.
Lampropedia Uitoralis (Oerst.) De Toni. [incl. Merismo-
pedia litoralis (Oerst.) Rbh. in Warming I. c. p. 13 texte franc. et
Lampropedia rosea (Winogr.) De Toni Thiopedia rosea Winogr.] In
Salinen bei Capodistria.
Micrococcus sordidus BSchrót. var. marinus nob. Veget. Zellen
fast kugelig oder elliptisch, "/, bis 1 u breit, zu 2 bis 4, seltener
mehrere genáhert und locker in gemeinsamem, formlosem, grauweiss-
lichem Gallertlager vereinist.
An Enteromorphen u. 4. Meeresalgen, auf unreinen Molosteinen
ete. an der oberen Fluthgrenze meist mit anderen marinen Spalt-
pilzen gesellig, so bei Rovigno, Orsera, Fiume und Triest mehrfach,
bei Spalato, Salona und Ragusa.
Staphylococcus flavus nov. sp. Veget. Zellen meist rundlich
kaum "„ u breit, fast farblos, dicht zu knollenformigen oder rundli-
chen, gelblich bis fast ockergelb gefárbten, 10 bis 20 u breiten Fa-
milien vereinigt.
An unreinen Molosteinen gallertige, schmutzig ockergelbe Uiber-
zůge bildend, so im Hafen von Fiume.
Staphylococcus griseus, nov. sp. Veget. Zellen '/, bis 1 u breit,
© farblos, meist rundlich, in knollenfórmigen oder fast kugelrunden,
9 bis 24 u breiten, 1 bis 2 so langen, fast farblosen (grau gefárbten)
Familien, welche sich čfters in zwei gleich grosse Tochterfamilien
theilen, vereinigt. |
Kommt auch in einer Zoogloea-Form an unreinen Molosteinen
mit anderen Bacterien gesellig vor, so im Hafen von Fiume, Triest,
bei Ragusa, Cannosa und Ragusa Vecchia.
II. Klasse Myxophyceae (Cyanophyceae).
Mastigocoleus testarum Lagrh. nov, var. gracilis. (Taf. I.
Fig. 11). Fáden mit den eng anliegenden Scheiden blos 3 bis 5 u
breit, reichlich verzweigt, stark gekrůmmt. Zweige so dick wie die
Hauptfáden; veget. Zellen 2 bis 4 u breit, '/„ bis 2mal so lang, mit
oliven- oder blaugrůnem Inhalte; an Seitenzweigen sind die end-
stindigen Heterocysten fast von derselben Grósse wie die veget.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 291
Zellen (8 bis 4 w breit und 1 bis 1',mal so lang); Scheiden eng
anliegend, farblos, nicht geschichtet, sonst wie die typische Form.
Kommt auch auf Kalksteinfelsen vor. Bisher (var. gracilis) nur
bei Cattaro, Ragusa und Cannosa in Dalmatien und (in der typischen
Form) auf Kalksteinen bei Castell Vecchio, Lussin, Zengg, Rovigno,
Pola, Cannosa, Cherso, Porto-Ré, Gravosa, Spalato und auf Trochus-,
Conus-, Patella- etc. Schalen bei Fasano, náchst Pirano, Isola, Zara,
Fiume, Pola, Stagno piccolo, Orsera, Parenzo, Fasana náchst Pola,
Martinščica náchst Fiume, Salona und Ragusa.
Calothrix scopulorum (Web. et Mohr.) Ag. (incl. C. fasciculata
Ag.) Bei Fiume mehrfach, Abbazia, Volosca, Buccari, Porto-Ré, Triest,
Isola, Strogniano und Pirano mehrfach, Orsera, Parenzo, Rovigno,
Pola nicht selten. Zenge, Lussin piceolo, Scardona, Salona, Spalato,
mehrfach, Ombla náchst Ragusa, Ragusa Vecchia spárlich.
C. Contarenii (Zanard.) Bor. et Flah. In der Umgegend von
Triest.
C. parasitica (Chauv.) Thr. Bei Orsera, Parenzo, Pola mehrfach,
auf Cherso auch in Codium reichlich, bei Cannosa náchst Ragusa.
C. aěruginea Thr. In Salinen bei Strogniano und Fasano
náchst Pirano. Ě
C. erustacea Thr. Bei Fiume, Abbazia, Volosca, Isola, Fasano
náchst Pirano, Parenzo, Orsera, Cittanova, Pola mehrfach (insb. bei
Fort Mussil), Zengeg, Salona, Spalato, Ragusa, Lacroma, Gravosa,
Cannosa, Ragusa Vecchia, Castellnuovo.
C. parietina (Nág.) Thr. var. salina (Ktz.) nob. Bei Strogniano
und Fasano náchst Pirano, Isola, Fasana náchst Pola, in der Um-
gebung von Pola mehrfach, Zenge, Salona, Spalato mehrfach, Ragusa,
Ombla, Castellnuovo, Cattaro.
Isactis plana (Harv.) Thur. Bei Spalato mehrfach, Ombla náchst
Ragusa reichlich, Isola náchst Triest.
Rivularia polyotis (J. Ag.) Bor. et Flah. [incl. R. mesenterica
(Ktz.) Thr. et R. hospita (Ktz.) Thr.]| Bei Fiume, Abbazia, Volosca,
Ika, Triest, Isola, Pirano, Parenzo mehrfach, Orsera, am (Cherso,
Lussin piccolo, Malinsca, bei Cittanova, Pola mehrfach, Fasana náchst
Pola, Zenge, Zara, Spalato, Gravosa, Ragusa, Insel Pago.
R. atra Roth. Bei Abbazia und Volosca mehrfach, Pirano, Isola,
Parenzo, Orsera, Pola mehrfach, Fasana, Lussin piceolo, Zengg, Zara,
Sebenico spárlich, Spalato, Ragusa, Cannosa, Gravosa, Castellnuovo ;
var. hemisphaerica (Ktz.) Bor. et Flah. (Rivularia hemisphaerica Ktz.)
in der Umgebung von Pola mehrfach.
222 Anton Hansgirg
R. Biasolettiana Menegh. (R. Warreniae Thr.) Bei Monfalcone
náchst Triest, Scardona und Ombla náchst Ragusa.
Leptochaete marina Hanse. *) Auch bei Isola, Fiumé, Zara und
Zengg spárlich, Ragusa, Cannosa, Gravosa und Castellnuovo.
Plectonema terebrans Bor. et Flah. Auf Patella-Schalen,
seltener auch in Kalksteinfelsen, an Lithophyllum, Melobesien u. á.
so bei Pola, Spalato, Castell Vechio, Cannosa und Ragusa, “daselbst
meist mit Gomontia polyrrhiza gesellig in einer Form, deren Fáden
0:5 bis 1 u dick, stark gekrůmmt, spárlich verzweigt, mit engan-
liegenden, důnnen, farblosen, 1 bis 15, seltener bis fast 2 u breiten
Scheiden versehen und deren veget. Zellen 2 bis 4mal so lang als
breit waren.
Mierocoleus polythrie Hansg.“) Auch bei Castellnuovo reichlich
und bei Ragusa spárlich.
M. lyngbyaceus (Ktz.) An. (incl. M. nigrescens Thr.) Bei Orsera,
Servola, Lussin piccolo, Spalato, Zara.
M. chthonoplastes (Fl. dan.) Thr. (incl. M. Chthonoblastus sa-
linus Ktz.) Bei Volosca uud Prelucca náchst Fiume, Buccari, in sub-
marinen Sůmpfen bei Cittanova reichlich, ebenso zwischen Zaule und ,
Capodistria mehrfach, am Cherso, bei Pola, Fasana, Parenzo, Orsera,
Pirano (auch in Salinen bei Strogniano und Fasana reichlich, bei
Salona, Spalato, Ombla, náchst Ragusa.
M. hospita Hanse. ?) Auch bei Monfalcone, Isola, Zenge, Citta-
nova, Spalato, Gravosa, Ragusa, Cannosa, Castellnuovo, Ombla
náchst Ragusa im Gallertlager von marinen Rivularien und Isactis
plana.
Lyngbya majuseula (Dillw.) Harv. In Salinen bei Zaule und
Servola náchst Triest, bei Salona und Zaule auch in Oscillaria-Form,
deren Fáden 27 bis 33 u breit und die Zellen meist */; bis "/; so
breit als lang waren “;) auf Lesina.
L. aestuarů (Jůre.) Liebm. (incl. L. ferruginea Ag.) In Salinen
zwischen Capodistria und Zaule mehrfach sehr reichlich; bei Capo
dIstria und Servola, Pola, Zengg, Salona, daselbst in Oscillaria-Form ;
var. salina (Ktz.) nob. (Lynebya salina Ktz.) In Salinen bei Štrog-
1) In diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 13, Tab. I.
2ME.c- p. 14 ab:
3) In diesen Sitz-Ber. 1890 p. 15.
+) Mit dieser Ogcillaria-Form ist Ogcillaria princeps Vauch. f. marina Hauck
in Oesterr. botan. Zeitschrift, 1878, p. 187 zu vereinigen.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 223
niano und Fasano náchst Pirano reichlich, zwischen Capodistria und
Zaule mehrfach bei Salona.
L. luteofusca (Ac.) J. Ag. Bei Fiume, Volosca, Abbazia, Triest,
Isola, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, Muggia, Rovigno,
Fasana náchst Pola, Pola, Parenzo, Orsera, Pirano mehrfach, Lussin
piceolo, Cherso mehrfach, Lesina, Zengg, Ragusa, Gravosa, Častell-
nuovo, Spalato, Salona.
L. livida Ardiss. Bei Fiume, Volosca, Abbazia Porto-Ré zwischen
Capodistria und Zaule mehrfach, bei Zara, Spalato, Salona, Ragusa,
Gravosa, Zenoc.
L. semiplena (Ag.) J. Ag. Bei Fiume, Volosca, Abbazia, Prelucca»
Porto-Ré, Triest, St. Andraea, Miramare, Muggia, Capodistria, Zaule,
Isola, Pirano mehrfach, Parenzo, Orsera, Pola, Fasana, Rovigno, Cit-
tanova, Lussin piccolo, Cherso, Zenge, Zara, Spalato, Salona, Stagno
piccolo, Ragusa, Lacroma, Cannosa, Gravosa, Ragusa Vecchia, Castell-
nuovo, Cattaro; var. ménor Hansg.*) Auch bei Fiume, Rovigno,
Zengg, Ragusa und Castellnuovo ; :
Var. chalybea nob. Lager flockig oder bůschelie-filzig, von
stahlblauer, bis fast olivengrůner Farbe. Fáden mit den enganliegenden,
ziemlich důnnen, farblosen Scheiden meist 4 u dick; veget. Zellen
1, bis Imal so lang als breit, mit stahlblau gefárbtem Inhalte, sonst
wie die typische Form. — Auf Gelidium und anderen Rhodophyceen
fest anhaftend, bisher blos bei Racusa in Dalmatien reichlich.
L. arenaria (Ag.) Hanse. conf. Oesterr. bot. Ztschr. 1889, p.
42. (Phormidium arenarium Rbh.) Auch bei Malinsca, Fasana náchst
Pirano, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, bei Scardona,
Salona.
L. membranacea Thr. f. Diese auch in der Kieler Fóhrde *) im
Brackwasser beobachtete Lynebya-Art habe ich in einer Form, deren
Fáden mit den enganliegenden, farblosen, důnnen Scheiden meist 4
bis 5, seltener blos 3'5 u breit, die Zellen */, bis 1mal so lang, mit
blau- oder olivengrůnem Inhalte, das Laser důnnháutig, dunkel- bis
schwárzlichbraun gefárbt und durch CaCO incrustirt, war auf feuchter,
salzhaltiger Erde bei Ombla náchst Ragusa gesammelt. *)
2) L. c. p. 17. Zu dieser Varietát gehort hochstwahrgcheinlich Lyngbya te-
nerrima Thr. in Farlow „Marine aleae of New England, 1884, p. 35.“
2) Siehe Reinbold 1. c. p. 178.
5) Wenn diese Form als eine neue Art sich erweisen sollte, so kónnte sie
Lyngbya ragusana benannt werden.
994 Anton Hansgirg
L. litorea Hauck. Von dieser Lyncbya-Art habe ich auch die
Oscillaria-Form, deren Fáden meist 5 (seltener 3 bis 6) u breit sind,
bei Fiume beobachtet.
I. incrustata (Nág.) nob. (Phormidium incrustatum (Nág.) Go-
mont, Hypheothrix incrustata Náe.) Auf Muscheln, Kalksteinen etc.
bei Parenzo, Pola, Cherso, Salona, Zengg, Zara, Spalato und Ragusa
mehrfach, oft mit Gomontia polyrrhiza gesellig.
L. halophila Hanse. In Salinen bei Strogniano und Fasano
náchst Pirano auch in der Oscillaria-Form; var. fuscolučea nob. conf,
Oesterr. bot. Zeitschr. 1888. Nr. 2. auch bei Salona.
L. jadertina (Ktz.) Hansg. conf. Oesterr. bot. Zeitschr. 1889,
p. 42. (incl. Leptothrix marina Ktz. Phycologia germanica, p. 165.)
Auch bei Abbazia, Fiume, Triest, St. Andrea, Miramare, Isola,
Pirano, Parenzo, Orsera, Pola, Fasano, Rovigno, Scardona, Spalato,
Gravosa, Ragusa, Castellnuovo. ")
L. subolivacea Hanse. conf. Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, p. 42.*)
Die Fáden dieser Lyngbya sind mit den enganliegenden Scheiden
2 bis 25, seltener bis 3:5 u breit, gekrůmmt; die Zellen ", bis '/.
so lang als breit. Vermehrung erfolgt durch oscillaria-artige Hormo-
gonien, welche aus den zu dieser Zeit meist erweiterten (bis 4 bis
5 u breiten Scheiden hervorkriechen. — Kommt meist an unreinen
Molosteinen so auch bei Fiume und in Abbazia vor.
Var. dalmatica (Ktz.) nob. (Leptothrix dalmatica Ktz.) Am
Cherso, bei Gravosa und Ragusa.
L. lítoralis Hansg.“) Lager schmutzig, diůnnháutieg, mehr oder
weniger schleimig, Fáden mit den Scheiden 0:5 bis 1'5 u breit, meist
gekrimmt uud unter einander verflochten, mit diůnnen, enganliegenden,
farblosen Scheiden. Veget. Zellen 1 bis 1'/„mal so lang als breit,
mit hellblaugrůnem Inhalte.
Auf feuchten Felsen, zwischen Calothrix und anderen Algen, so
bei Rovigno, Fasana, Pola, Isola, Pirano in Istrien.
') Nach Frauenfeld „Verzeichniss“, 1854 soll diese Lynebya-Art auch bei
Capocesto vorkommen.
2) Mit dieser Lynobya-Art ist hochstwahrscheinlich die von Hauck in Oest.
bot. Zeitschr. 1878 als Lyngbya sp. auf. S. 293, Tab. 3, Fig. 17, beschriebene
Lyngbya-Form und vielleicht auch Lynebya intermedia Treub zu vereinigen.
3) Conf. Foslie, Contribution etc., 1890, p. 167. — Mit dieser Art ist hochst-
wahrgscheinlich die von Treub (Ann. and. mas. of nat. hist. 1889, p. 148) blos
unvollstándig beschriebene Lyngbya (Hypheothrix) minutissima zu vereinigen.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 295
L. brevissima (Ktz.) nob. (Leptothrix brevissima Ktz.) £. marina
nob. Fáden bůschelig geháuft, seltener einzeln, gekrůmmt, mit den
enganliegenden, dinnen, farblosen Scheiden 2 bis 3 u breit; sonst
wie bei der typischen Form.
So auf Muscheln und Gastropoden-Schalen auch an Polysipho-
nien und anderen Algen in Salinen bei Fasano náchst Pirano, bei
Zengg und bei Porto-Ré, an Spirorbis-Schalen bei Ragusa.
L. Martensiana (Menegh.) nob. (Leibleinia Martensiana Ktz.)
var. marina nob. Fáden ohne Scheiden 1 bis 3, mit diesen bis 4 u
breit, gerade oder leicht gekrůmmt, oft nur kurz, einzeln oder bů-
schelig geháuft, veget. Zellen "; bis Imal so lang als breit, mit
oliven- oder bláulichorůnem Inhalte, Scheiden enganliegend, diinn,
farblos, die Fáden meist úberragend.
An Patella-Schalen, Lithophyllum ete. festsitzend. So bei Fiume
mehrfach, Ragusa, Cannosa.
L. Hamsgirgié De Toni *) [L. (Oscillaria) investiens Hansgire
non L. investiens Hauck|. Auch bei Ragusa mehrfach.
L. melobestearum nob. (L. (Oscillaria) longeaticulata Hansoire
„Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien“, 1890, p.
171.*) Bei Cannosa und Ragusa in Dalmatien.
L. microscopica (Ktz.) Hansgirg, Prodromus řas českých, II. díl,
1892, p. 80 (Oscillaria subtilissima Ktz.) nov. var. lěťoralis nob.
Fáden 1 bis 15 u dick, blass blaugrůn, oft ziemlich kurz; veget-
Zellen so oder fast so lang wie breit, sonst wie bei der typischen
Form.
An unreinen Molosteinen unter Enteromorphen u. á. im Meer-
und Brackwasser etc., so bei Fiume und in Ragusa.
L. tenerrtma (Ktz.) nob. (Oscillaria tenerrima Ktz.) var. mar'na
Hauck 1. c. p. 187. Tab. 3, Fig. 20. Bei Fiume, Pola, Salona, Orsera,
Ragusa, Lussin.
L. [Oseillaria] minuta Hansgirg in diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 17
Auch bei Fiume und Ragusa.
L. amoena (Ktz.) nob. [incl. Oscillaria chlorina Ktz.] In Sa-
linen bei Capodistria *).
1) Conf. Ber. d. deutsch. bot. Gesell. 1890, p. (196).
2) Schon von Crouan (Florule de Finistěre, 1867, p. 112) ist eine Lyngbya
(Oscillaria) longiarticulata beschrieben worden, weshalb der Verfasser hier eine
Veránderung des Speciesnamens vorschlást.
3) Ausser den oben angefůhrten Oscillaria-Arten hat der Verf, in Salinen bei
Strogniano náchst Pirano, bei Fiume, Zara, Cannosa und Ragusa auch eine Oscillaria-
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. k 15
226 Anton Hansgirg
L. tenuis (Ag.) nob. var. lémosa (Ag.) Krch. [Osecillaria limosa
(Rbh.) Ag.] Bei Triest, Salona, Spalato. ©
Var. neapolitana (Ktz.) nob.[Oscillaria neapolitana Ktz.] Zwischen
Capodistria und Zaule mehrfach, bei Montfalcone, Fasano náchst Pi-
rano, Fiume, Zara, Ombla, Gravosa, Ragusa, Spalato, Salona.
L, subsalsa (Ag.) nob. [Oscillaria subsalsa Ag.) Bei Abbazia,
Volosca, Monfalcone, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, bei
Servola, Pirano, Strogniano und Fasano náchst Pirano, zwischen Or-
sera und Parenzo, bei Pola, Zara.
L. setathia (Millis) nob. [Oscillaria sciathia Millis. — O. fus-
coatra Hauck|.") Im Hafen von Pirano reichlich, bei Orsera.
L. intermedia (Crn.) nob. Aus Prioritátsrůcksichten wird Lyngbya
intermedia Treub [Notice sur la nouvelle fore de Krakatau, 1888,
p. 221] Lyngbya Treubiana nob. benannt werden missen, wenn sie
sich nicht als mit einer von den zahlreichen marinen Lyngbya-Arten
identisch erweisen wird. [Oscillaria intermedia: Crn. — O. colubrina
Thr.) Bei Abbazia, Volosca, Monfalcone, zwischen Capodistria und
Zaule mehrfach, bei Servola, Orsera, Pola, Zara, Salona.
Spirulina tenuissíma Ktz. Zwischen Capodistria und Zaule, bei
Monfalcone, Isola, Pola, Lussin piccolo, am Cherso, bei Zara, Salona,
Spalato, Ragusa.
S. Thuretii' Crn.*) Bei Monfalcone, Orsera, Pola, Fiume, Spalato.
Hyella caespitosa Bor. et Flah. Kommt auch bei St. Andrea
náchst Triest, Isola, Parenzo, Orsera, Pirano, Cherso, Lussin, Rovigno,
Fasano, Pola und Spalato mehrfach, Salona, Fiume, Martinščica, Porto-
Ré, Zenge, Zara, Castell Vecchio, Stagno piccolo auf der Halbinsel
Sabbioncello, Cannosa, Gravosa, Ragusa mehrfach, Ragusa Vecchia,
Castellnuovo und Cattaro, auf Gastropoden- (Trochus, Halyotis-, Patella-
u. a.) Schalen, seltener auch an Corallinen etc. vor.
Var. spěrorbicola nob. Lager microscopisch klein, in den Kalk-
schalen einer kleinen Spirorbis-Art nistend und erst nach Auflósen
des Kalksubstrats sichtbar. Veget. Zellen rundlich oder viereckig-
lánglich, mit graugrůnem Inhalte, meist 5 bis 9 u breit, 1 bis 2";-
Form beobachtet, deren Fáden meist 2 bis 4 u dick, die Zellen 1 bis 2mal so
lang, mit blaugrůnem Inhalte versehen waren und die er mit Farlow (Marine algae
of New England, 1881, p. 33), welcher diese Oscillaria-Form auch [beobachtet hat,
fůr Oscillaria-Form des Microcoleus chthonoplastes (Fl. Dan. Thr.) hált.
1) Vergl. in diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 16. 1) Anmerk.
2) Ardissone [Phycologia mediterranea II. 1886, hált diese S.-Art fůr eine
Form von 8. tenuissima.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 997
mal so lang; Endzellen der Scheinástchen kurz kegelfórmie. Zellen
ein-, seltener (stellenweise) zweireihig angeordnet, Zellreihen mehr
oder weniger gekrůmmt. Zellen ofters auch haufenweise zu sackfór-
migen grósseren (auch ber 100 u breiten) Familien vereinigt. Gallert-
hůlle diůnn, farblos, ziemlich eng anliegend, von CaCO* incrustirt. Coc-
cogonien rundlich oder fast eifórmig, 15 bis 18 u breit.
An Spirorbis-Schalen, welche an verschiedenen Rhodophyceen
(Gelidium u. 4.) festsitzen. Bisher blos bei Ragusa an einer Stelle
reichlich. |
Xenococeus Schousboeť Thr. Auch bei Volosca, Ika auf Chaeto-
morpha tortusa (J. Ag.) Ktz., Fasano náchst Pirano, Pola, Fiume,
Zengg und Ragusa meist in der vom Verf. in Oesterr. bot. Zeitschr.
1889, p. 5 beschriebenen Form.
Var. B) pallidus Hansgirg „Beitráge zur Kenntniss der guar-
nerischen und dalmatinischen Meeresalgen“, p. 5 auch bei St. Andrea
náchst Triest und Ragusa auf Florideen und an Lyngbya-Scheiden
festsitzend.
X. concharum Hansgire 1. c. p. 5. Auch bei Isola náchst Triest
und Fiume, Vermehrung erfolst durch etwa 2 u breite kugelice Go-
nidien, welche meist zu 8 in fast kugeligen Coccogonien entstehen.
Kommt auch an Mytilus-Schalen vor.
Wie der Verf. auch an Xenococcus Kerneri Hansg. nachgewiesen
hat,") erfolet die Vermehrune in der Gattung Xenococeus Thr. nicht
blos durch vegetative Theilung der Zellen, sondern auch durch Go-
nidien, welche auf áhnliche Art wie in der Gattung Dermocarpa Crn.
und Pleurocapsa Thr. entstehen. Wenu in der Gattung Dermocarpa
Crn. (1867) auch eine Vermehrung durch vegetative Theilung der
Zellen, wie ich vermuthe, erfolet, so wird die Gatt. Xenococeus Thr.
(1875) mit der ersteren, als deren blos die im Sůsswasser lebenden
Arten umfassende Section vereinigt werden můssen.
Chamaesiphon © roseus (Reinsch) nob. [Sphaenosiphon roseus
Reinsch Contrib. ad algol. et fungol. I, p. 18] nov. var. mator. Veget.
Zellen eifórmig 6 bis 9 u breit, etwa 9 bis 12 u lang, mit rosen-
rothem bis fast violettem Inhalte.
Auf Enteromorpha fucicola und auf Scheiden von Lyngbya bei
St. Andrea náchst Triest und bei Ragusa.
Dermocarpa prastna (Reinsch) Bor. Bei Abbazia, Volosca, Fiume,
1) Siehe des Verf's Abhandluns „Algologische u. bacteriologische Mitthei-
lungen,“ 1891, p. 297.
18%
248 Anton Hansgirg
Cittanova, Pola, Strogniano náchst Pirano, S. Andraea náchst Triest,
Spalato, Gravosa, Cannosa, Ragusa, Ragusa Vecehia auf Catenella
Opuntia, Polysiphonien, Ceramien u. á.")
D. Leibleiniae (Reinsch) Bor. Bei Fasano náchst Pirano auch an
Polysiphonien etc. festsitzend. |
Pleurocapsa fuliginosa Hauck. [Microcystis adnata Menegh. Mo-
nograph. Nostoch. p. 85.7] Die veget. Zellen dieser von Hauck zu
den Chroococeaceen gezáhlten Chamaesiphonacee sind kugelie, oder
eifórmig, ohne Gallerthůlle 6 bis 15, mit dieser 5 bis 20 u im
Durchm., mit sehmuzig oliven- bis goldgelb oder bráunlichgelb gefárbtem
Inhalte. Coccogonien 6 bis 20 u breit, kugelie oder fast eifórmig,
meist 32 kleine, etwa 1 u breite, kugelige Gonidien enthaltend.
Bei Fiume mehrfach, Porto-Ré, Cittanova, Pirano, Rovigno, Pola,
Fasana, Parenzo, St. Andraea náchst Triest, Lussin piccolo, Spalato,
Zengg, Stagno piccolo, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Ragusa Vecchia,
Castellnuovo nicht selten.
P. fluviatilis Lagrh. Var. subsalsa Hansgire in diesen Sitz.-Ber.
1890, p. 18. Auch in Salinen bei Fasano náchst Pirano.
Oncobyrsa adriatica Hauck. Auf Gelidium capillaceum und an-
deren Floriden bei Ragusa Vecchia.
Var. mčerococca nob. Veget. Zellen rundlich, meist 2 bis 4 u
breit, 1 bis 2"/„mal so lang, mit im Innern des Lagers farblosen, an
der Oberffáche des Thallus gelb bis bráunlichcelb gefárbten Gallert-
hůllen ; sonst wie bei der typischen Form. — An Šteinen und Algen
an der Fluthgrenze, so bei Zengg und in Salinen bei Fasano náchst
Pirano.
Entophysalis granulosa Ktz. Taf. I. Fig. 12. Veget. Zellen ku-
selig, elliptisch bis eifórmig, meist 2 bis 6 u (an der Oberfláche des
Lagers čofters 8 bis 24 u) breit, 1 bis 2mal so lang, mit olivengelblich
bis fast goldcelb gefárbtem, fein gekórntem Inhalte, einzeln oder zu
2 bis mehrere reihenweise gruppirt (blos stellenweise zweireihig an-
geordnet) und von einer diinnen, farblosen Špecialhůlle umgeben.
Gemeinsame Gallerthůlle meist schlauchfórmig, dick, geschichtet, farb-
los, gelb, goldgelb bis bráunlich gefárbt (so insb. an den blindsack-
artigen Verzweigungen an der Oberfláche des Lagers).
Bei Abbazia, Volosca, Cittanova, Orsera, Rovigno, Parenzo, Fa-
sano náchst Pirano, Pola mehrfach, Fasana, Lussin piccolo, Zenge,
1) Bei Pola beobachtete ich diese Spaltalge in verschiedenen Entwickelunes-
stadien auch an Peyssonnelien.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 299
Isola náchst Triest, Zara, Spalato mehrfach, Cannosa, Ragusa, Ca-
stellnuovo.
Allogontum ramosum (Thw.) Hansgirg in Oesterr. bot. Zeitschr.
1889, p. 4. Auch bei Volosca, Abbazia, Malinsca, Strogniano náchst
Pirano, St. Andraea náchst Triest, am Cherso, bei Pola, Zara, Ragusa
mehrfach auch an Sphacelarien und Polysiphonien.
Glococapsa salina Hansg. In Salinen bei Strogniano náchst
Pirano.
G. erepiďinum Thr. [incl. Placoma vesiculosa Schousb. ex p.,
Chroococcus (Protococcus) crepidinum (Thr.) nob.| Bei Fiume und Pola
mehrfach, Fasana, Cittanova, Pirano, Parenzo, Orsera, Porto- Ré, Zengg,
Stagno piccolo, Zara, Salona, Spalato, Gravosa, Cannosa, Ragusa,
Ragusa Vecchia, Castellnnovo, Cattaro ; in der Chroococeus - Form bei
St. Andraea und Miramare náchst Triest, Fiume, Rovicgno, Parenzo,
Pirano, Pola, Fasana, Strogniano náchst Pirano, ŠSalona, Spalato,
Ragusa.
Aphanocapsa Zanardďinů (Hauck) nob. [A. smaragdina (Hauck)
nob. Hansgirg in Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, p. 6.) Dass Aphano-
capsa [Gloeocapsa] Zanardinii Hauck mit Aphanocapsa (Chroococeus?)
smaragdina Hauck identisch ist, habe ich durch vergleichende micro-
scopische Untersuchungen dieser beiden mir von Hauck in Orig.-
Exemplaren zugekommenen Algen konstatirt und Dr. Hauck hat diese
Identitát spáter selbst (in Litt.) anerkannt. — Auch bei S. Andraea
náchst Triest, Parenzo, Rovigno.
A. concharum Hansg. „Úber neue Sůsswasser- und Meeresalgen
u. Bacterien“, p. 19. (Taf. I. Fig. 14). Auch bei Ragusa.
A. litoralis nob. Lager formlos, schleimig, schmutzig gelbbraun,
trocken bis schwarzbraun. Zellen kugelig oder fast kugelig, 4 bis 6 u
breit, mit schmutzig „blaugrůnem oder gelblichem Inhalte, einzeln
oder zu 2 bis 3 genáhert und im gemeinschaftlichen Gallertlager
ziemlich dicht, jedoch ordnungslos vertheilt.
Var. B) macrococca nob. (Taf. I. Fig. 13). Zellen 6 bis 10 u im
Durchm., sonst wie bei der typischen Form.
Auf unreinen Molosteinen etc. zwischen Fluth- und Ebberspiegel
bei Pola mehrfach ; var. G bei Pirano, in Salinen bei Štrogniano náchst
Pirano und bei Salona.
A. marina nob. Lager formlos, gallertig, von schmutzig span-
orůner, trocken fast schwárzlichorůner Farbe, oft ziemlich weit aus-
gebreitet. Vegetative Zellen rundlich, meist 0:4 bis 05 seltener bis
1 u breit, fast ebenso lang, mit blassgrůnem Inhalte und důnmer,
230 Anton Hansgirg
farbloser Membran, einzeln oder zu zwei neben einander in gemein-
samem, farblosem Gallertlager eingebettet.
Auf Steinen ete. an der Fluthgrenze, so bei Rovigno in Istrien
und bei Ragusa in Dalmatien. *)
Chroococeus macrococeus (Ktz.) Rbh. var. salinarum nob. Zellen
kugelig bis fast biscuitfórmig. mit gold- bis orangegelbem Inhalte,
sonst wie var. aguaticus Hansgire „Prodromus řas českých, II, 1892,
ps258
In Salinen bei Strogniano und Fasano náchst Pirano in Istrien.
Ch. turgidus (Ktz.) Nás. var. submarinus nob.*) Diese vom Verí.
in Oesterr. bot. Zeitschr. 1889, p. 6 beschriebene Form, deren Zellen
an der bei Strogniano náchst Pirano gesammelten Form, 15 bis 35 u
breit, mit oliven- oder stahlblaugrůnem, seltener gelblich oder span-
grůn gefárbtem Inhalte versehen waren, habe ich auch in Salinen
zwischen Capodistria und Zaule und bei Salona gesammelt.
Ch. minutus (Ktz.) Nás. var. salínus Hansgire „Prodromus če-
ských řas,“ II, 1892, p. 126. In Salinen bei Strogniano náchst Pirano
und bei Pola im Brackwasser.
Ch. atrochalybeus nob. Thallus gallertartig bis schwárzlichbraun.
Veget. Zellen kugelig oder fast kugelig, meist 2 bis 2'5 u breit, mit
schmutzig stahlblau gefárbtem Inhalte, einzeln oder zu 3 bis 4 in
Familien, mit farbloser, ziemlich dicker (jedoch nicht geschichteter)
Membran umgeben.
Auf Patella- und á. Schalen an der Fluthgrenze selten. So bei
Orsera in Istrien. *)
!) Im Gewebe von Corallinen von Ragusa fand ich kleine (etwa 1 u breite);
kugelige, aphanocapsa-artige Zellen, neben lyngbya-artigen Fáden čfters vor. —
Nebenbei bemerkte ich hier, dass mit der von mir in Foslie's „Contribution to
knowledge of the marine algae of Norway, p. 169,“ beschriebenen Polycystis lito-
ralis nob. hochstwahrscheinlich die von Hichter in Reinbolds „Die Cyanophyceen
der Kieler Fóhrde, p. 180“ beschriebene Anaeystis Reinboldi und die von Farlow
(Marine algae of New England, p. 28) beschriebene Polycystis elabens Ktz. zu
vereinigen sind.
2) Zu dieser Form gehórt wohl auch der von Farlow (Marine algae of New-
England, 1889, p. 27. bei Capo Anne gesammelte Chroococeus turgidus Nág.
5) Chroococeus-artige, fast kugelige oder durch gegenseitigen Druck eckige
6 bis 18 u breite Zellen mit oliven- bis spangrůnem Inhalte und farbloser Zellhaut,
welche meist zu mehreren (haufenweise) genáhert waren, habe ich an der Ober-
fláche von Peyssonnelien bei Pola in Istrien gesammelt. Auch in der Rindenschichte
der Corallinen kommen (so bei Fiume) chroococeusartige, meist 4 bis 6 u breite,
blaugrůne Zellen vor,
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora, 231
III. Klasse Chlorophyceae [Chlorophyllophyceae|.
Ulva lactuca L. Bei Fiume, Abbazia, Volosca, Porto-Ré, Parenzo,
Orsera, Pirano, Fasano, Isola, S. Andraea náchst Triest, Rovigno, Cit-
tanova, Pola, Fasana, Zenge, Cirkvenica, Selac, Novi, Zara, Sebenico,
Scárdona, Spalato, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Ragusa Vecchia, Ca-
stellnuovo, Risano, Cattaro.
Enteromorpha intestinalis (L.) Link. Bei Abbazia, Ika, Malinsca,
Isola, Monfalcone, zwischen Capodistria und Zaule mehrfach, Orsera,
im brackischen Wasser zwischen Parenzo und Orsera bei Pirano und
in Salinen bei Strogniano náchst Pirano reichlich in verschiedenen
Formen, bei Pola und Fasana mehrfach, Scardona, Salona, Štagno
grande, Ombla náchst Ragusa, Castellnuovo, Cattaro.
Var. erispa bei der Torpedofabrik náchst Fiume und bei Pirano ;
var. maxima bei Malinsca und Pola; var ventricosa bei Zara; var.
attenuata und filiformis bei Volosca.
E. linza (L.) J. Ag. Bei Fiume, Volosca, Abbazia, Porto-Ré,
Pola, Zenge, Stagno, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Cattaro.
E. compressa (L.) Grev. [incl. E. lingulata J. Ag., E. plumosa
Ahln., E. fucicola (Menegh.) Ktz.]| Bei Fiume mehrfach, Volosca,
Abbazia, Prelucca, Martinščica, Porto-Ré, Isola, Capodistria, Umago,
Orsera, Fasano, Pirano, Cittanova, Parenzo, Rovigno, Pola, Fasana,
Zenge, Zara, Stagno piceolo, S. grande, Salona, Spalato, Ragusa,
Gravosa, Cannosa, Ombla, Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Melina,
Cattaro.
Var. lingulata (Hauck 1. c. p. 428). Bei 9. Andraea náchst
Triest, Miramare, Isola, Pirano, Strogniano, Capodistria, Orsera, Pa-
renzo, Rovigno, Pola, Fasana in einer sehr kleinen Form, Prelucca
náchst Volosca und bei der Torpedofabrik náchst Fiume, Martinščica,
Zara, Lussin piccolo, Cannosa, Ragusa; var. fucicola. Bei S. Andraea
und Muggia náchst Triest, Isola, Pirano mehrfach, Capodistria, Pa-
renzo, Orsera, Pola, Fasana, Rovigno, Martinščica náchst Fiume,
Porto-Ré, Zengg, Spalato.
E. clathrata (Roth.) J. Ae. Bei Capodistria, Rovigno, Štro-
gniano, Parenzo, Pola, Fasana, Fiume, Zara, Sebenico, Spalato, Lesina.
E. micrococca Ktz. Bei Volosca, Fiume mehrfach, Martinščica,
Pola, Zengg, Rovigno, Orsera, Lussin piccolo, Salona, Cattaro.
E. mariginata J. Ag. Bei Pola vermischt mit Rhizoclončum
Kochianum Ktz.
232 Anton Hansgirg
E. mintma Nág. Bei Fiume, Porto-Ré, Zengg, Pola, Stagno,
Castellnuovo, Cattaro.
E. aureola (Ag.) Ktz. [incl. E. guaternata Ahl. et Capsosiphon
aureolus (Ag.) Gobi]. Bei Cannosa und Gravosa náchst Ragusa,
Cattaro, Zengc, Fiume.
Monostroma látisstmum (Ktz.) Wittr. Im brackischen Wasser bei
Pola und vor Fasana, dann zwischen Parenzo und Orsera, in Salinen
cei Strogniano náchst Pirano, bei Monfalcone, Salona, Stagno grande,
Scardona.
Ulvella lens Crn. Auch bei Pola mehrfach, Rovigno, Orsera,
Salona, Spalato mehrfach, Ragusa Vecchia, Porto-Ré.
Protoderma ? concharum Hansgirg in Oesterr. bot. Ztschr. 1889,
p. 43. (Taf. I., Fig. 7). Veget. Zellen 4 bis 10 u breit, */, bis 1',-
mal so lang, mit ziemlich dicker, farbloser Membran, Endzellen am
Vorderende oft fast kegelfórmig oder stumpf abgerundet.
Diese meist an den Schalen von Conus-, Columbella- und Trochus-
artigen Gastropoden festoewachsene Chlorophycee habe ich auch bei
S. Andraea náchst Triest, Isola, Parenzo, Pola, Fasana, Orsera, bei
Cannosa, Lacroma und Ragusa oft mit Hyella caespitosa gesellig
gesammelt. ")
Epicladia Halimedae nov. sp. (Taf. I. Fig. 8). Lager an der Ober-
fláche von Halimeda tuna festsitzend, punetfórmig, etwa '/,„ bis 1 mm
breit, lebhaft grůn, aus stark unregelmássig strahlenfórmig verzweigten
Zellfáden gebildet, welche in den álteren Theilen des Thallus zu
einer pseudoparenchymatischen Scheibe mit einander verwachsen
sind. Die randstándigen Zellen sind lánglich, meist 5 bis 7 u breit
und 2 bis 5mal so lang, die centralen im mittleren, álteren Theile
der Scheibe befindlichen Zellen sind mehr isodiametrisch, vier- bis
fůnfeckig oder rundlich, 10 bis 15 u breit und 1 bis 2mal so lang.
Die borstenlosen veget. Zellen enthalten einen wandstándigen, platten-
fórmigen Chlorophylltráger, welcher je ein Pyrenoid einschliesst.
Zellhaut čfters verdickt, farblos.
Diese der Epicladia Flustrae Rke. nahe stehende Art habe ich
bei Parenzo, Pola, Fasano und Ragusa gesammelt.
E. Gelidii nov. sp. Lager fast punctfórmig, oft zusammenfiiessend,
dunkelgrůn auf Gelidium capillaceum festsitzend. Randstándige Zellen
lánglich, 5 bis 6 u breit, 1- bis 3mal so lang, in verzweigten Zell-
1) Eine dem Protoderma marinum Reinke 1. c. p. 81 áhnliche, wenn nicht
mit diesem identische Art hat der Verf. in Istrien und Dalmatien mehrfach
beobachtet.
Beitrágce zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 233
reihen; Endzellen der Aestchen stumpf abgerundet oder kurz kegel-
fóormie. Zellen der parenchymatischen Scheibe eckig und mehr iso-
diametrisch, 5 bis 10 u breit, 1- bis 2mal so lang, diůinnwandie, mit
einem randstándigen, plattenfórmigen Chlorophore.
An Gelidium capillaceum bisher nur bei Ragusa an einer Stelle
reichlich. *)
Endoclonium ? marinum Hansgira „Uber neue Sůssw u. Meeres-Al-
gen u. Bacterien, 1890, p. 6 Tab. I.“ Die veget. Zellen dieser von mir
schon im Februar an Patella- u. á. Schalen gesammelten Chlorophycee
sind in der Pringsheimia-artigen Scheibe meist 7 bis 15 u breit; die
Zellen der aufrechten Zweige 5 bis 9 u breit, 1- bis 4"/„mal so lang,
die Endzellen laufen in eine scheidenlose, von der Tragzelle, durch
keine Auerwand geschiedene, an der Spitze geschlossene, gerade
Haarborste aus, welche ungegliedert und an der Basis 1 bis 15 u
breit und bis 30mal (bis 300 uw) so lang als die sie tragende Zelle
ist. — Die meist kugelicen Zellen des Pamella-artigen Zustandes
sind 6 bis 9 u breit.
Kommt auch bei Zengg, Fiume, Stagno piccolo, Ragusa, Gravosa,
Lacroma, Ragusa Vecchia vor, oft in Gesellschaft von Mastigocoleus-
testarum Lagrh.
Chlorotylium cataractarum Ktz. nov. var. submarinum. Lager
krustenartig, důnn schmutzig- bis schwárzlicherůn, oft weit ausge-
breitet. Veget. Zellen 5 bis 12 u breit, 3 bis Gmal so lang, důnn-
wandig, mit dunkelgrůn gefárbten Chlorophoren ; sonst wie die typische
Form.
Bildet in stark angesůsstem Meerwasser auf im Wasser un-
tergetauchten Pflanzenstengeln etc. grůne Krusten, so an der Můndung
der „Agua sorgente“ in das adriatische Meer und in den Sůmpfen
um diese bei Ombla náchst Ragusa massenhaft.
Periplegmatium ceramii Ktz. [incl. Entocladia viridis Rke.]*)
Veget. Zellen 3 bis 9, seltener bis 12 u breit, von verschiedener
Lánge, mit randstándigem, plattenformigem Chlorophylltráger, welcher
die ganze Zellwand bedeckt. Zoogonidangien bis 15 u breit, 1 bis
1"/„mal so lang.
Kommt auch an Polysiphonien, Cladophoren, Laurentien und
1) Zur Gattung Epicladia gehórt vielleicht auch die von Reinsch (Contribut.
ad algolog. et fungolog. I. p. 101, Tab. IX. Fig. 4.| beschriebene und abgebildete
Actinema-Art (A. subtilissimum Reinsch — Epicladia subtilissima?)
2) Siehe des Verf's Abhandlunse in der Flora, 1888, Nr. 33. und 1889.
234 Anton Hansgirg
anderen Meeresalgen vor, so bei Abbazia, Fiume, Triest, Muggia,
Parenzo, Pola, Fasana, Lussin piccolo, Ragusa mehrfach.
Ochlochaete dendroides Crn. Florule Finistěre p. 128, T. 8 Alg.
marin. du Finistěre Nr. 346! incl. Phaeophila floridearum Hauck,
Ochlochaete phaeophila Falkenb.) Diese von Úrouan entdeckte,
spáter auch von Bornet und Flahault*) beobachtete Chlorophycee ist,
wie ich durch vergleichende microscopische Untersuchungen des mir
von Dr. E. Bornet aus Paris gůtigst mitgetheilten Original-Exemplares
der von CČrouan in Solieria chordalis bei Brest gesammelten Ochlo-
chaete dendroides mit der im adriatischen Meere in verschiedenen
Florideen wachsenden Phaeophila floridearum Hauck konstatirt habe,
mit der zuletztgenannten Alge identisch.
Demnach ist die von Dr. Hauck 1875 aufgestellte Gattung
Phaeophila mit der von Thwaifes 1849 beschriebenen Gattung Ochlo-
chaete zu vereinigen.
Die veget. Zellen der typischen Form der Ochlochaete dendroides
sind, wie ich durch Messungen am Crouam'schen Origin.-Exemplare
nachgewiesen habe, meist 15 bis 18 u breit, 1 bis 3mal so lang, die
Borsten einzeln (seltener 2 bis 4 an einer Zelle) sind leicht zer-
brechlich, 4 bis 6 u breit, nicht umscheidet, an der Spitze meist
abgebrochen und offen, farblos, mit leicht und ziemlich kurz wellen-
fórmiger (spiraler) Drehung, von der Tragzelle durch keine Ouerwand
abgetrennt, so dass ihr plasmatischer Inhalt mit dem der Tragzelle
durch eine porenartige Offnung in der Membran dieser Zelle com-
municirt. Die Fáden sind stark (fast baumfórmig) verzweigt. Veget.
Zellen enthalten je einen breiten, plattenfórmigen, wandstándigen
Chlorophylltráger, welcher mehrere Pyrenoide einschliesst. Dauerzellen
sind kugelrund, 20 bis 25 u im Durchm., mit chlorophyllgrůnem,
dicht gsekórntem Inhalte und dicker, farbloser, geschichteter Membran.*)
Ich habe diese Alge in der typischen Form in verschiedenen
Rhodophyceen, (auch in Peyssonnelien, Ceramien, Laurentien etc.) in
Enteromorphen, Spacelarien u. 4. bei Volosca, Abbazia, Cittanova,
Pola, Fasana, Parenzo, am Cherso, Lussin piccolo, Fiume, Spalato,
Ragusa, Gravosa, Castellnuovo beobachtet.
Nov. var. pachyderma nob. (Taf. I. Fig. 6.) Veget. Zellen sehr
gross, 40 bis 60, seltener bis 75 u breit, 2 bis 3mal so lang, stark
1) Verol. dessen Abhandlung „Sur guelgues plantes vivant dans le test
calcaire des mollusgues, 1789, p. 13.
2) An der Membran der Ochlochaete Phacophila habe ich čfters knopfartige
Verdickungen beobachtet.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 235
ausgebuchtet, von sehr unregelmássigcer Form, mit bis 10 u dicker,
deutlich geschichteter, farbloser Membran, sonst wie bei der typi-
schen Form. Kommt auf alten Muscheln (Venus-Arten u. á.) und auf
Kalksteinen vor. Bisher nur bei Fasana náchst Pola und bei Ragusa
Vecchia.
Nov. var. caleicola nob. (Taf. I. Fig. 3.) Veget. Zellen meist
nur 12 bis 16, seltener bis 18 u breit, rundlich oder lánglich, 1 bis
4mal so lang, Borstenhaare blos 2 bis 4 u dick, mit weniger dicker
Membran und weniger wellenfórmiger (spiraliger) Drehung als bei
der typischen Form, sonst dieser áhnlich.
Kommt auf (resp. in) Turbo-, Conus-, Patella- u. 4. Schalen,
in Lithophyllum, Corallinen, Lithothamnien ete. vor, so bei Fiume,
Parenzo, Rovigno, Stagno piccolo, Fasana, Pola (insb. bei Fort Mussi),
Zara, Castell Vecchio, Salona, Spalato, Ragusa, Cannosa, Gravosa,
Lacroma, Ragusa Vecchia vor.
Zu dieser Varietát gehórt wohl auch die von Bornet und Fla-
hault (1. c. p. 13) auf alten Schalen von Gastropoden, Crustaceen
ete. beobachtete Ochlochaete dendroides, von welcher mir Dr. Bornet
auch eine Abbildung freundlichst zugesandt hat (Taf. I. Fig. 3b).
Zur Gattung Ochlochaete gehóren weiter noch folgende Arten:
1. O. Englert (Rke.) nob. (Phaeophila Engleri Rke. Algenflora der
westlichen Ostsee, 1889, p. 86), welche auf Kalkschalen von Spirorbis
nautiloides in der Kieler Fóhrde háufig vorkommt und sonst mit der
vorher beschriebenen Varietát der O. dendroides Crn. úbereinstimmt,
von ihr und von der typischen Form aber durch die sehr ausge-
buchteten Zellen sich wesentlich unterscheiden soll.')
2. O. minor (Kirchner) nob. (Taf. I. Fig. 2) [ Phaeophila minor
Krch. im Tageblatt der 54 Versammlung deutscher Naturforscher
ete. 1881,] deren veget. Zellen nach Ktrchner's brieflicher Mittheilung
meist 10, seltener 7 bis 17 u dick, die Borstenhaare 1:3 bis 2 u
breit und fast gar nicht spiralieg gedreht sind.
Diese von Křrchner bei Genua auf Laurentia obtusa gesammelte
Ochlochaete-Art habe ich auch bei Volosca náchst Fiume in Entero-
m orphen nistend vorgefunden.
9. O. horrida Hanscirg. (Taf. I. Fig. 1) [Phaeophila horrida
Hansgire in diesen Sitz.-Ber. 1890, p. 5] welche ich auch bei Zenge
und bei Strogniano náchst Pirano beobachtet habe und zwar stets
1 Vergl. Reinke 1. c. p. 86.
236 Anton Hansgirg
nur in der Rindenschichte von Enteromorphen in einzelligen Exem-
plaren.
4. O. pygmaea nov. sp. (Taf. I. Fig. 4) Lager microscopisch
klein, blass grůn, in Kalkschalen von Gastropoden ete. nistend.
Fáden kriechend, meist kurz und wenig verzweigt, seltener lůcken-
los zu kleinen, scheibenformigen Zellfláchen mit einander verwachsen.
Veget. Zellen rundlich, eifórmig oder viereckig auch von unregel-
mássiger Form, 5 bis 9 u breit, 1 bis 2 mal so lang, důnnwandig,
an der Růckenseite mit einem 100—150 oder mehr u langem, důnnem
ungegliedertem, von der Tragzelle durch keine Scheidewand ge-
trenntem Borstenhaare versehen, welches an der Basis blos 1 bis 15 u
breit und gegen die Spitze leicht verjůngt ist, biegsam (nicht wie
bei O. dendroides u. á. leicht zerbrechlich und an der Spitze abge-
brochen), farblos, mit důnner Membran, gerade oder schwach ge-
krůmmt, nie wellenfórmig (spiralig) gedreht.
Kommt auf Gastropoden-Schalen vor, bisher blos bei Cannosa
und Ragusa in Dalmatien.")
Filimia minor nob. Lager důnnháutig oder fast krustenformig,
gelblich grin, mehr oder weniger ausgebreitet. Fáden meist kurz
und wenig verzweict. Veget. Zellen meist 2 bis 6 u breit, 1 bis 2mal
so lang; Endzellen abgerundet. In jeder Zelle ein wandstándiger,
scheibenfórmiger Chlorophylltráger. Geht auch in einen einzelligen
Protococcus-artigen Entwickelungszustand úber.
Kommt auf Steinen und Hólzern in der oberen Fluthregion oft
in Gesellschaft von Hormiscia- und Lyngbya-Arten vor, so bei Pola.
Cladophora coelothkrix Ktz. Bei Volosca, Isola, Zara, Stagno
piccolo und S. grande, Gravosa náchst Ragusa.
») Ochlochaete hystrix Thwait. [Aphanochaete hystrix (Thw.) Rbh.] soll
nach Pringsheim (Beitr. z. Morphol. d. Meeresalg. p. 6) zur Gattung Coleochaete
gehóren; meiner Ansicht nach (wenn die Zeichnung in Rabenhorsťs „Flora europ.
algarum“ III, p. 305. richtig ist) gehórt sie jedoch wegen der langen, an der
Bpitze offenen, cylindrischen Borstenhaare zur Gattung Ochlochaete Crn.-Phaeo-
phila Hauck und ist hochst wahrscheinlich mit einer Form der Ochlochaete den-
droides Crn. identisch, in welchem Falle die zuletzt genannte Art mit Ochlochaete
hystrix Thwait. 1849 vereinigt werden můsste. Sollte aber Ochlochaete hystrix
(wenigstens die Crouan'sche) wie Dr. Borne (in Litt.) glaubt, von Ochlochaete
dendroides Crn. generisch verschieden sein, dann wáre die Gattung Phaeophila
Hauck nicht zu cassiren, sondern můsste, wenn Ochlochaete hystrix als eine
gute Art (resp. als Reprásentant einer eigenen Gattung) sich erweisen sollte, die
vom Verf. im Vorhergenden zur Gattung Ochlochaete zugezáhlten Arten umfassen.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 237
CI. corneáa Ktz. Bei Abbazia, Malinsca, Lussin piccolo, L. grande,
Orsera, Zaule náchst Triest, Pola, Zara, Stagno piccolo.
CI. echinus (Bias.) Ktz. Bei Pola.
CI. repens (J. Ag.) Harv. Bei Volosca, Malinsca, am Cherso,
Lussin, bei Zaule, Zengg, Castellnuovo, Lesina.
CT. prolifera (Roth) Ktz. Bei Abbazia, Volosca, Fiume, Triest,
Pirano, Parenzo, Orsera, Pola, Fasana, Rovigno, am Cherso, bei Zara,
Cannosa, Gravosa, Ragusa, Stagno piccolo, Castellnuovo.
CI. seoparioides Hauck. Bei Abbazia, Volosca, Malinsca, Cherso.
Cl. pellucida (Hud.) Ktz. Bei Ragusa.
CI. mediterranea Hauck. Bei Abbazia, Volosca, Gravosa.
CI. Hutchinsiae Ktz. Bei Abbazia, Volosca, Pirano, Lesina.
CI. utriculosa Ktz. Bei Pirano, Spalato, Lesina.
Cl. albida (Huds.) Ktz. (incl. C1. pumila Ktz.) Bei Volosca,
Abbazia, Fiume, Martinščica, Buccari, Isola, Triest, S. Andraea uáchst
Lussin piccolo, Parenzo, Orsera, Cittanova, Rovigno, Pola, Fasana,
Malinsca, Zengg, Sebenico, Spalato, Šalona, Zara, Gravosa, Cannosa,
Ragusa, Lacroma, Castell Vecchio. :
CI. crystallina (Roth) Ktz. Bei Racusa, Gravosa, Castellnuovo,
Lissa, Lesina, Triest, Pirano.
C7. gracilis (Griff) Ktz. Bei Fiume, Rovigno, Pirano, Lesina.
Cl. Rudolphiana (Ag.) Harv. Bei Triest, Rovigno, Pola, Fasana ").
CI. fracta (Fl. Dan.) Ktz. var. marina Hauck. Bei Capodistria,
Strogniano und Fasano náchst Pirano, Lussin piccolo, Pola, Ika, Zara,
Salona, Stagno grande.
Rhizoclontum ripartum (Roth) Harv. Bei Fiume mehrfach,
zwischen Parenzo und Orsera, Fasano und Strogniano náchst Pirano,
Cherso, Lussin piccolo, Pola, Salona, Ombla náchst Ragusa; in einer
Form, deren Zellen meist 30 u breit, 1 bis 1"/„mal so lang und sehr
dickwandig waren in Salinen bei Capodistria mit Conferva-Formen
in Salinen bei Strogniano auch mit Čonferva salina (Ktz.) Rbh.
Hormiscia tmplexa (Ktz.) De Toni (Ulothrix implexa Ktz.) Bei
Abbazia, Volosca, Prelucca, Ika, Cherso, Malinsca, St. Andraea und
Muggia, náchst Triest, zwischen Capodistria bis Zaule mehrfach, Pi-
rano, Orsera, Parenzo, in Salinen bei Strogniano, Rovigno, Pola,
Fasano, Fiume, Martinščica, zwischen Fiume und Abbazia, Lussin
piccolo und L. grande, Porto-Ré, Zenge, Cirkvenica, Selac, Novi,
Zara, Salona, Spalato, Stagno piccolo, Ragusa, Cannosa, Gravosa,
!) Bei Fasana sammelte ich noch Cl. hamosa Ktz.?
238 Anton Hansgirg
Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro. (Var. mínor Hansgirg in diesen
Bitz.-Ber., 1890, p. 7. Auch bei Fiume und Martinščica mehrfach,
Porto-Ré, Zengg, Ragusa, Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro.)
Chaetomorpha aerea (Dillw.) Ktz. Bei Volosca, Abbazia, S.
Andraea náchst Triest, Orsera, Pola, Porto-Ré, Cherso, Zengg, Zara,
Sebenico, Spalato, Stasno grande, Cattaro.
Ch. linum (Fl. Dan.) Ktz. Bei Abbazia, Volosca, Zaule náchst
Triest, Monfalcone, Cittanova, Pirano, Orsera, Parenzo, Pola, Fasana,
Malinsca, Cherso, Zara, Scardona, Sebenico, Gravosa, Lesina.
Ch. crassa (Ag.) Ktz. Bei Abbazia, Zaule náchst Triest, Parenzo,
Pirano, Pola, Cittanova, Zara, Gravosa.
Ch. tortuosa (J. Ag.) Ktz. Bei Ika in einer Form, deren Zellen
40 bis 60 u breit und vor der Theilung bis 4mal so lang waren;
Orsera, Stagno piccolo, Ragusa, Cannosa.')
Anadyomene stellata (Wulf.) Ag. Bei Abbazia, Volosca, Fiume,
Malinsca, Pirano, Orsera, Parenzo, Cittanova, Rovigno, Pola, Fasana,
Pago, Lesina.
Valonia utricularis (Roth) Ag. (incl. V. aecagropila Ag.) Bei
Fiume, Volosca, Abbazia, S. Andraea und Servola náchst Triest, Pi-
rano, Parenzo, Orsera, Rovigno, Pola, Fasana, Cittanova, Ika, Ma-
linsca, Cherso, Lussin piccolo, Zeneg, Spalato, Ragusa, Lacroma.
V. macrophysa Ktz. (exel. Dictyosphaeria valonioides Zanard.)
Bei Rovigno, Lussin piccolo, Sebenico.
Svphonocladus pusillus (Ktz.) Hauck. Bei Malinsca und Gravosa
náchst Ragusa.*)
Gomontia polyrrhiza (Lagrh.) Bor. et Flah. Bei Fiume, Abbazia,
Parenzo, Orsera, Rovigno, Pola, Fasana, Porto-Ré, Zenge, Spalato,
Cannosa, Gravosa, Ragusa, Lacroma, Ragusa Vecchia, Lussin piccolo,
Castell Vecchio, Cattaro, Castellnuovo, an alten Muscheln, Gastropo-
den- und Crustaceen-Schalen und auf (resp. in) Kalksteinen nistend.
Bryopsis plumosa (Huds) Ag. Bei Fiume, Zenge, Zaule náchst
Triest, Zara, Spalato, Ragusa, Gravosa, Lacroma, Lesina.
B. vmplexa De Not. Bei Pirano, Spalato, Lissa, Ragusa.
r) Bei Stagno grande auf der Halbinsel Sabbioncello habe ich auch důnne
chaetomorpha- und rhizoclonium-artige Fáden, jedoch nurin einigen unvollstándig
entwickelten Exemplaren gesammelt.
2) Nicht fructificirende marine uud submarine Vaucheria-Arten habe ich bei
Pirano, in Salinen zwischen Capodistria und Zaule, bei Zara, am Cherso, bei
Stagno grande und Ombla náchst Ragusa gesammelt.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 239
B. disticha J. Ag. Bei Triest und Lesina.')
Derbesia Lamourouwi (J. Ag.) Sol. Bei Lesina.
Codium tomentosum (Huds.) Stackh. Bei Cherso, Zéngg, Spalato.
C. bursa (L.) Ag. Bei Fiume, Isola, Pirano, Lussin piccolo,
Cherso, Zara, Spalato.
C. adhaerens (Cabr.) Ag, Bei Pirano, Lussin piccolo, Lesina
Spalato.
Udotea Desfontainít (Lamour.) Decne. Bei Triest, Orsera, Pa-
renzo, Cittanova, Pirano, Rovigno, Pola, Fasano, Spalato, Lesina,
Halimeda Tuna (Ellis et Sol.) Lamour. Bei Triest, Pirano, Or-
sera, Parenzo, Cittanova, Pola, Fasana, Zara, Ragusa, Spalato.
Dasycladus clavaeformis (Roth) Ag. Bei Grignano, Pirano, Ma-
linsca, Pola, Fasana, Spalato, Lesina, Castell Veochio,
Acetabularia mediterranea Lamour, Bei Abbazia, Volosca reichlich,
Rovigno, Pola und Fasana spárlich, Parenzo und Orsera selten, Spa-
lato, Macarsca.
Gloeocystis seopulorum nov. sp. Veget. Zellen ohne Hůllen 4 bis
6 u, mit diesen 5 bis 8 u breit, einzeln oder meist zu 2 bis 8, sel-
tener mehrere in rundlichen Familien vereinigt, (8-zellige Familien
sind etwa 20 w breit), zu einem gelblichgrůnen, gallertigen Lager
dicht zusammengeháuft, mit deutlich geschichteten, farblosen Gallert-
hůllen.
Diese Gleocystis-Form, welche von der Gl. marina Hansgirg,
Oesterr. bot. Ztschr. 1889, p. 112 sich hauptsáchlich durch die Klein-
heit der Zellen unterscheidet, fand ich bei Zengg.
G. marina Hanse. Auch bei Orsera in Istrien.
Protococcus marinus Ktz. var. nov. věrens. Veget. Zellen meist
15 bis 30 u, kugelig oder eifórmig-elliptisch, mit chlorophyll- oder
gelblichgrůnem, gekórntem Inhalte und dinner, farbloser Membran,
einzeln oder zu 2 bis 8 genáhert. Im plasmatischen Inhalte entstehen
spáter olartig slánzende, olivengelbe, rothliche bis bráunlichcelbe Há-
matochromtrópfchen.
Kommt auf Molosteinen ete. an der oberen Flutherenze meist
in Gesellschaft anderer Palmellaceen vor, so bei Pola, Orsera, Zengg,
Cattaro.
Var. Foslieanus Hanse. Veget. Zellen kngelig oder fast kugelig,
mit der důnnen Membran meist 10 bis 35 u breit, im fast bluthroth
!) Kleine Bryopsis-Arten habe ich bei Pirano, Zara und Spalato beob-.
achtet.
240 Anton Hansgirg
gefárbtem plasmatischem Zellinhalte rothe Hámatochromtropfen ent-
haltend.
Wie vor. so bei Fiume, Rovigno, Salona, Spalato, Ragusa.")
Palmella mediterranea Ktz. Bei Parenzo, Rovigno, Orsera, Pirano,
Strogniano, Isola, Fiume, Martinščica, Gravosa, Ragusa, Ragusa
Vecchia, Castellnuovo, Cattaro.*)
Falmella? tuberculosa nov. sp. (Taf. I. Fig. 9). Lager sehr
klein, fast punctfórmic, kaum 1 wm breit, dunkelgrůn, auf der
Oberfláche von Rhodophyceen oder an Cladophoren-Aestchen fest-
sitzend, aus reihenweise ůúber einander liegenden Zellen, resp. aus
fast parallel verlaufenden, aus bis 20 und mehr Zellen zusammenge-
setzten Zellreihen bestehend, welche zu einem unregelmássigen,
warzen- oder knollenartigen Thallus dicht geháuft sind. © Veget.
Zellen kaum 1 u, seltener bis 1"/, u breit und 1 bis 2mal so lang,
mit blass chlorophyll- oder gelblich-grůnem Inhalte und farbloser, sehr
zarter, gemeinsamer Gallerthůlle.
Auf Gelidium capillaceum, Ceramien, Polysiphonien, Cladophoren
u. 4., seltener auch an Myxophyceen-Scheiden festsitzend, ofters mit
Epicladia Gelidii, Dermocarpa u. á. gesellig, so bei Ragusa an einer
Stelle háufig, auch bei Ragusa Vecchia.
IV. Klasse Phaeophyceae.
Fucus virsovdes J. Ag. Bei Abbazia, Volosca háufig, Fiume selten,
S. Andraea náchst Triest, Capodistria, zwischen Capodistria und
Zaule, bei Martinščica, Porto-Ré, Pirano, Cittanova, Cherso, Rovigno,*)
Parenzo, Orsera, Fasana, Pola, Zengeg, Novi, Selac, Sebenico, Spalato,
Ragusa, Gravosa, Castellnuovo.
Cystosira amentacea Bory. Bei Volosca, Parenzo und Lacroma.
C. cormiculata (Wulf) Zanard. Bei Abbazia, Volosca, Pirano,
Parenzo, Cherso, Pola, Fasana, Spalato.
C. orimita (Desfont.) Duby. Bei Volosca, Abbazia, Cittanova,
Pirano, Orsera, Parenzo, Rovicgno, Fasana, Pola, Cherso, Lussin pic-
colo, Zenge, Spalato, Ragusa.
1) Uiber Urococcus Foslieanus Hanse. und andere vom Verf. entdeckte
marine einzellige chlorophyllgrine Algen siehe mehr in dessen Abhandl. in der
Oesterr: bot. Ztschr. 1889, No. 2. und in Foslie's „Contribution to knowledge
of the marine algae of Norway“, 1890, p. 156 u. f.
2) Diese Palmella-Art scheint in Dalmatien viel háufiger verbreitet zu sein,
als Palmella adriatica Ktz.
3) Dagelbst meist in einer schmalen und langen Form.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalsen- und Bacterien-Flora. 241
C. barbata (Good. et Woodw.) Ag. Bei Abbazia, Volosca, Fiume,
Porto-Ré, Martinščica, 9. Andraea náchst Triest, Pirano, Cittanova,
Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Pola, Lussin piccolo, L. grande,
Malinsca, Cherso, Novi, Zenegg, Sebenico, Castell Vecchio, Spalato,
Ragusa, Gravosa, Castellnuovo, Melina, Cattaro.
C. discors (L.) Ag. Bei Orsera, Rovigno, Fasana, Pola, Lussin
piccolo.
C. abrotamifola Ag. Bei Triest, Rovigno, Fasana, Pola, Pirano,
Prelucca náchst Volosca, Zengg, Zara, Spalato, Ragusa, Lacroma,
Ragusa Vecchia, Gravosa, Lesina.
Sargassum linifoltum (Turn.) Ag. Bei Abbazia, Volosca, Ika,
Pirano, Parenzo, Orsera, Rovigno, Pola, Fasana, Cittanova, Zengg,
Spalato, Castell Vecchio, Ragusa, Ragusa Vecchia.
S. Hornschuchiů Ag. Bei Pola mehrfach, Parenzo, Lussin piccolo,
Zara, Spalato, Ragusa, Ragusa Vecchia.
Dictyota dichotoma (Huds.) Lamour. Bei Abbazia, Volosca, Lo-
vrana, Triest, Pirano, Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Pola, Zara,
Spalato mehrfach, Castell Vecchio, Lesina, Ragusa; var. čmplexa (La-
mour.) Hauck. Bei Pola, Parenzo, Abbazia, Volosca, Pirano, Rovigno,
Zara, Ragusa, Ragusa Vecchia, Lacroma.
D. linearis Ag, Bei Triest, Malinsca, Cherso, Lussin piceolo,
Spalato.
Taona atomaria (Woodw.) J. Ag. Bei Pirano, Capocesto,
Lesina.
Padina pavoma (L.) Gaill. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Fiume,
Porto-Ré, S. Andraea náchst Triest, Cittanova, Isola, Lussin, Rovigno
und Pola háufie, Parenzo und Orsera selten, Zengg, Spalato, Castell
Vecchio, Ragusa, Lacroma, Ragusa Vecchia, Castellnuovo.
Dictyopteris polypodiotdes (Desf.) Lamour. Bei Spalato, Ragusa,
Ragusa Vecchia. :
Myrionema vulgare Thr. Bei Pola, Fiume spárlich, Ragusa").
M. orbiculare J. Ag. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Orsera, Pa-
renzo, Rovigno, Isola, Cittanova, Pola, Fasana, Pirano, Zenge, Zara,
Spalato, Lussin piccolo, Stagno piccolo, Ragusa, Gravosa, Ragusa
Vecchia.
In einer Form, deren verticale Fiden 6 bis 8, seltener bis
10 u breit, die Glieder 1 bis 1*/„mal so lang, die verkehrt eifór-
») Bei Parenzo fand ich an Rivularia polyotis eine Myrionema-Form, deren
Zellsn 10 bis 12 m breit, 1 bis 2mal s0 lang waren.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892, 16
242 Antona Hansgirg
migen Zoogonidangien etwa 20 u breit und 2mal so lang waren bei
Rovigno, auf Steinen mit Melobesien, kleine bis 2 mm breite, meist
kreisrunde Flecken bildend.
M.? submarinum nov. sp. (Taf. I. Fig. 10). Lager fleischie-
krustenfórmige, fast kastanienbraune, meist mehr als 1 mm breite
und fast "/„ mm dicke, rundliche Flecken an Pflanzenstengeln bildend.
Die aufrechten Fáden dicht gedránot, einfach oder verzweist, aus
D bis 8 u breiten, meist 3 bis bmal so langen Zellen bestehend,
bis 180, seltener mehr u lang. Veget. Zellen diinnwandig, -mit je
einem wandstándicen, plattenfórmicen, oft nur einen Theil der Zell-
wand bekleidenden Phaeophore. Farblose Haare lang, die Zellen der
Haarspitze meist 4 bis 5 w breit, 4 bis 10mal so lang. Zoogonidan-
gien 18 bis 24, seltener bis 45 u breit, 2"/, bis 3mal so lang fast
birnfórmie oder lánelich elliptisch, end-, oder seitenstándie ; Zoogoni-
dien etwa 5 u breit.
Im brackischen Wasser in Gesellschaft von Chlorotylium cata-
ractarum var. submarinum auf im Wasser untercetauchten Pflanzen-
stengeln bei Ombla náchst Ragusa reichlich.
Ectocarpus úrvegulavis Ktz. Bei Zengg auf Fucus virsoides.
E. arctus Ktz. Bei Pirano, Lesina.
E. confervoides (Roth) Le Jol. Bei Fiume, Martinščica, Porto-
Ré, Muggia, Capodistria, Rovigno, Pola, Fasana, Spalato, Gravosa,
Cannosa, Lissa, Lesina, Parenzo, Pirano, Zenge, Zara.
E. Sandrianus Zanard. Bei Triest, Fiume, Rovigno, Orsera,
Pola, Ragusa, Gravosa. :
Sphacelaria círrhosa (Roth) Ag. Zwischen Abbazia und Fiume,
bei Triest, Orsera, Parenzo, Pola, Fasana, Cherso, Malinsca, Zengg,
Rovicno, Spalato, Salona, Castell Vecchio.
S. tribuloides Menech. Bei Pirano, Orsera, Cittanova, Pola, Fa-
sana, Cherso, Malinsca, Lussin piccolo, Zara, Spalato, Ragusa, Castell
Vecchio, Gravosa, Ragusa Vecchia, Abbazia, Volosca, Isola.
S. scoparia (L.) Lyngb. Bei Volosca, Triest, Pirano, Isola, Cit-
tanova, Rovigno, Pola, Fasana, Zenge, Cherso, Lussin piccolo, Zara,
Spalato, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Castellnuovo, Lacroma, Lesina,
Castell Vecchio.
Cladostephus verticillatus (Lightf.) Ag. Bei Volosca, Abbazia,
Lovrana, Lussin, Cherso, bei Pola uud Rovigno spárlich, Fasana,
Parenzo, Zenge, Ragusa, Castellnuovo, Spalato.
Leathesta umbellata (Ag.) Menegh. Bei Pirano und Triest an
Cystosira barbata, bei Pola an Anadyomene flabellata.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 943
Castagnea fistulosa (Zanard.) Derb. et Sol. Bei Orsera auf Zostera.
Mesogloea Leveillei (J. Ag.) Menegh. Bei Pirano, Parenzo, Orsera,
Rovigno, Spalato, Lissa.
Stilophora rhtzodes (Ehrb.) J. Ag. Bei Parenzo und Pola.
Scytostphon lomentarius (Lyngb.) J. Ag. Bei Zara, Spalato,
Lesina, Ragusa.
Phyllitis fascia (F1. Dan.) Ktz. (incl. Laminaria debilis J. Ag.)
Bei Fiume, Porto-Ré, Zengs, Mugeia, Pirano, Parenzo, Orsera, Pola,
Fasana, Rovigno, Stagno piccolo, Cannosa, Gravosa, Ragusa, Ragusa
Vecchia.
Ralfsta verrucosa (Aresch.) J. Ag. Bei Volosca, Ika, Prelucca,
Martinščica náchst Fiume, Malinsea, Lussin piccolo, Isola, Pirano,
Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Pola, Zenge, Zara, Spalato,
Salona, Castell Vecchio, Stagno piccolo, Cannosa, Gravosa, Ragusa,
Lacromá, Ragusa Vecchia, Castellnuovo, Cattaro.
Lithoderma adriaticum Hauck. Bei Lussin piccolo, Cattaro.
Cutleria multifida (Engl. Bot.) Grev. Bei Triest, Pirano, Lesina,
Spalato. ")
V. Klasse. Rhodophyceae.
Bangia fusco-purpurea (Dillw.) Lyneb. Bei Abbazia, Martinščica,
Fiume, Pirano, Parenzo und Orsera spárlich, S. Andraea náchst Triest
reichlich, Cittanova, Rovigno, Pola, Fasano, Zengg, Porto-Ré, Novi,
Zara, Ragusa, Cannosa, Castellnuovo, Gravosa, Lacroma, Ragusa
Vecchia.
B, ceramicola (Lyngb.) Chauv. Zwischen Fiume und Abbazia
mehrfach in grosser Menge, bei Zenge, Ragusa, Gravosa, Pirano; var.
investiens (Zanard.) Hauck. Bei Pirano, Martinščica und Fiume, Š.
Andrea náchst Triest.
Porphyra leucosticta Thr. Bei Fiume, Porto-Ré, S. Andraea náchst
Triest, Orsera, Parenzo, Pola, Fasana, Rovigno, Selac, Novi, Zengg,
Spalato, Lesina, Gravosa, Ragusa, Cannosa, Lacroma, Ragusa Vecchia,
Castellnuovo.
Peyssonnelia Dubyt Úrn. Bei Cherso.
P. sguamaria (Gmel.) Decne. Bei Volosea, Abbazia, Ika, Pola,
Parenzo, Orsera, Fasana, Zengg, Spalato.
P. adriatica Hauck. Bei Volosca, Abbazia, Fasana náchst Pola,
Spalato.
1) Braune Peridinien habe ich in Salinen bei Capodistria, Strogniano und
Fasano náchst Pirano und bei Spalato beobachtet.
16%
244 Anton Hansgirg
Rhyzophyllis dentata Mont. Bei Abbazia.
Hildenbrandtia prototypus Nardo. Bei Abbazia, Volosca, Ika.
S. Andraea náchst Triest, Isola, Parenzo, Orsera, Pirano, Rovigno,
Pola, Martinščica náchst Fiume, Lussin piccolo, Zara, Gravosa, Ragusa.
Chamtransia virgatula (Harv.) Thr. Bei Volosca, Rovigno, Pola
mehrfach, Zenge.
Ch. měnutisstma (Zanard.) Hauck? In einer Form, welche auf
der Oberfláche von Patella-Schalen einen rosenrothen zarten Anflug
(Ráschen) bildete und deren spárlich verzweiste Fáden etwa 8 bis
9 u breit, die Aestchen fast so breit wie die Hauptfáden waren, die
veget. Zellen meist 2- bis 4mal so lang als breit, Endzellen abge-
rundet und nicht in ein diůnnes Haar (oder Haarspitze) auslaufend.
So bei Fiume und Cannosa náchst Ragusa.
Spermothamnion Turneri (Mert.) Aresch. Bei Makarska, Pirano.
S. flabellatum Bor. Bei Lesina.
Wrangeha penicillata Ag. Bei Malinsca, Mugcia náchst Triest,
GCapodistria, Spalato, Lissa, Lesina, Ragusa, Lacroma, Capocesto.
Nemalion ludricum Duby. Bei Pola mehrfach.
Liagora distenta (Mert,) Ag. Bei Abbazia.
Antithamnion eruciatum (Ag.) Nág. Bei Pirano, Pola mehrfach.
A. plumula (Ellis) Thr. Bei Triest, Spalato, Lesina, Gravosa.
Callithamntion corymbosum (Engl. Bot.) Ag. Bei Fiume, Porto-
Ré, Pola, Ragusa, Gravosa.
C. thuyoides (Engl. Bot.) Ag. Bei Fasana náchst Pola, Pirano.
Spalato, Gravosa.
Pleonosporium Borrert (Engel. Bot.) Nág. Bei Spalato, Lissa,
Lesina, Lacroma.
Grijfithsia setacea (Ellis) Ag. Am Cherso.
Crouania attenuata (Bonnem.) J. Ag. Bei Pola insb. vor Fort
Mussil mit Amphiroa rigida und Lythophyllum crispatum, Fasana,
Orsera, Mugegia náchst Triest, Lesina.
Ceramium tenuissímum (Lyngb.) J. Ag. Am Cherso, bei Lussin
piccolo.
C, fastigiatum Harv. Bei Volosca und Abbazia.
C. strictum Grev. et Harv. Bei Fiume, Martinščica, Volosca,
Abbazia, Ika, 9. Andraea und Mugcia náchst Triest, Pirano, Parenzo,
Orsera, Porte-Ré, Zenge, Rovigno, Pola, Fasana, Zara, Spalato, Can-
nosa, Gravosa, Ragusa, Castellnuovo.
C. rubrum (Huds.) Ag. Bei Volosca und Fiume spárlich, Lesina.
C. radiculosum Grun. Bei Zara.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 245
Gigartina aciculavis (Wulf) Lamour. Bei Rovigno, Pola, Lovrana,
Cherso.
Gymnogongrus Griffithstae (Turn.) Mart. Bei Rovigno.
Kallymenta microphylla J. Ag. Bei Abbazia.
Chrysymenta uvaria (Wulf) J. Ag. Bei Pola meist auf Cysto-
siren, Fasana, Lacroma, Cannosa náchst Ragusa.
Rhodymenia palmetta (Esper.) Grev. Bei Ragusa, Spalato.
Plocamium coceineum (Huds.) Lyngb. Bei Lacroma und Ragusa
spárlich.
Rhodophyllis bífida (Good. et Woodw.) Ktz. Bei Parenzo, Citta-
nova, Pirano, Orsera, Castellnuovo. |
Nitophyllum punetatum (Stackh.) Harv. Bei Abbazia, Fiume,
Ragusa, Ragusa Vecchia, Spalato.
Delesseria hypoglossum (Woodw.) Lamour. Bei Abbazia.
Sphaerococeus coronopifoltus (Good. et Woodw.) Stackh. Bei
Volosca, Rovigno, Pola, Spalato, Stagno piccolo, Lesina.
Gracilaria armata (Ag.) J. Ag. Bei Isola, Pola, Rovigno, Zara.
Hypnaea musciformis (Wulf) Lamour. Bei Volosca, Isola, Pola,
Orsera, Cherso, Rovigno, Zara, Spalato.
Geliditum capillaceum (Gmel.) Ktz. Bei Grignano náchst Triest,
Pirano, Ragusa reichlich, Lissa, Lesina.
G. latifoltum Bor. Bei Abbazia, Volosca, Rovigno, Parenzo,
Orsera, Pola, Fasana, Isola, Zenge, Spalato, Ragusa, (Cannosa,
Castellnuovo.
G. orinale (Turn.) J. Ag. Bei Volosca, Pola, Fasana, Rovicno,
Orsera, Pirano, Isola, Lussin piccolo, L. grande, Porto-Ré, Zengg,
Zara, Spalato, Ragusa, Gravosa, Lacroma.
Catenella Opuniita (Good. et Woodw.) Grev. Bei Abbazia, Vo-
losca, Ika, Prelucea, Fiume, Martinščica, Porto-Ré, Lussin piccolo, L.
grande, Pola, Fasana, Rovigno, Parenzo, Orsera, Pirano, 8. Andraea
náchst Triest, Isola, Zencg, Novi, Belac, Spalato, Castell Vecchio,
Ragusa mehrfach, Gravosa, Cannosa, Castellnuovo, Cattaro.
Lomentaria kaliformis (Good. et Woodw.) Gaill. Bei Parenzo,
Orsera, Pola mehrfach (insb. vor Fort Mussil), asana, Spalato,
Lesina.
Laurentia pamiculata (Ag.) Ktz. Bei Volosca, Abbazia, Martin-
ščica náchst Fiume, Porto-Ré, Malinsca, Lussin piceolo, Cherso,
Pola, Fasana, Rovigno, Parenzo, Orsera, Pirano, Isola, zwischen
Zaule und Capodistria, S. Andraea náchst 'Triest, Zara, Spalato,
Castell Vecchio, Ragusa, Gravosa, Castellnuovo, Melina.
246 Anton Hansgirg
L. obtusa (Huds.) Lamour. In einer Form, welche sich var.
B erucifera (Hauck 1. c. p. 206) náhert bei Pola.
Alsidium helminthochortos (Latour.) Ktz. Bei Abbazia, Zara.
Polystphoma sertularioides (Grat.) J. Ag. Bei Volosca, Pola,
Rovigno, Parenzo, Orsera, Pirano, Isola, Zengg, Porto-Ré, Zara, Spa-
lato, Ragusa, Lesina, Gravosa.
P. sanguinea (Ag.) Zanard. Bei Abbazia, Pirano, Rovieno,
Lesina, Isola, Pola, Parenzo.
P. variegata (Ag.) Zanard. Bei Gravo, Lissa, Ragusa.
P. furcellata (Ag.) Harv. Bei Isola, Pirano, Zara, Spalato.
P. subulifera (Ag.) Harv. Bei Fiume, Cittanova, Mugeia náchst
Triest, Spalato, Pirano.
P. opaca (Ag.) Zanard. Bei Pola, Fasana, Pirano, Mugcia und S.
Andraea náchst Triest, Lussin piccolo, Spalato, Salona, Lesina, Gravosa.
P. vtolacea (Roth) Grev. In einer Form, welche der var. y če-
nučsséma (Hauck 1. c. p. 227) sich sehr náhert bei Rovigno.
P. tenella (Ag.) J. Ag. Bei Lesina, Ragusa.
P. spinosa (Ag.) J. Ag. Bei Pirano.
> Vidalia volubilis (L.) J. Ag, Bei Orsera, Pola, Cherso.
Dasya elegans (Mart.) Ag. Bei Pirano, Spalato, Lesina.
D. ocellata (Grat.) Harv. Bei Pirano, Pola.
Melobesia farinosa Lamour. Bei Abbazia, Volosca, Lussin pic-
colo, Cherso, Pola, Fasana, Rovigno, Zara, Spalato, Stagno piccolo,
Ragusa Vecchia.
M. Lejolisí Rosan. Bei Volosca, Pola, Fasana, Rovigno.
M. membranacea (Esper.) Lamour. Bei Fiume, Porto-Ré, Pola,
Malinsca, Zengg, Štagno piceolo, Spalato, Lussin piccolo, Castell
Vecchio, Ragusa, Cannosa, Ragusa Vecchia, Castellnuovo.
M. pustulata Lamour. Volosca, Abbazia, Fiume, Martinščica
Porto-Ré, Lussin piccolo, S. Andraea náchst Triest, Orsera, Parenzo,
Pirano, Rovigno; Pola, Fasana, Cittanova, Zengc, Zara, Castell Vec-
chio, Spalato, Ragusa, Gravosa, Cannosa, Lacroma, Ragusa Vecchia,
Castellnuovo.)
M, Corallinae Crn. Bei Abbazia, Volosca, Lussin piccolo, Cherso,
Pirano, Orsera, Rovigno, Zenge, Spalato.
M. Lejolisiď Rosan. Bei Volosca, Rovigno, Fasana, Pola.“)
1) Hine dieser Art áhnliche Melobesia-Form habe ich bei Rovigno auf
Arca-Schalen gesammelt.
2) Bei Zengg habe ich eine Melobesia, welche wohl mit M. confinis Úrn.
identisch ist, gesammelt.
Beitráse zur Kenntniss der Mceresalgen- und Bacterien-Flora. 947
M. Cystosirae Hauck. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Rovigno, Fa-
sana, Pola, Cherso, Pirano, Parenzo, Orsera, Porto-Ré, Zengg, Spa-
lato, Castell Vecchio, Ragusa, Lacroma, Ragusa Vecchia, Castellnuovo.
Lithophyllum Lenormandi (Aresch.) Rosan. Bei Abbazia, Volosca,
Fiume, Martinščica náchst Fiume, Malinsca, Porto-Ré, Isola, Pirano,
Orsera, Parenzo, Rovigno, Fasana, Pola, Cherso, Zengg, Zara, Spa-
lato, Stagno piccolo, Lussin, Ragusa, Castell Vecchio, Gravosa.
L. eristatum Menegh. Bei Pola (insb. vor Fort Mussil reichlich
mit Crouania etc.), Rovigno, Zengg, Ragusa, Cannosa, Gravosa.
L. decussatum Solms. Bei Zenge, Zara.
Lithothamnion polymorphum (L.) Aresch. Am Cherso, bei Fa-
sana náchst Pola, Zenge.
L. dentatum (Ktz.) Aresch. Am Cherso.
L. mamillosum Hauck. Bei Rovigno, Pola, Fasana, Parenzo,
Orsera, Porto-Ré, Stagno piccolo.
L. erassum Phil. Bei Fasana náchst Pola,“) Cherso, Stagno
piccolo.
L. fasciculatum (Lamarek.) Aresch. Bei Orsera, Pola.
Amphtroa rigida Lamour. Bei Polá vor Fort Mussil, Orsera,
Zenoc, Ragusa, Gravosa, Lacroma, Cannosa.
A. eryptarthrodia Zanard. Bei Zengg.
Corallina rubens L. Bei Abbazia, Volosca, Ika, Parenzo, Orsera,
Pirano, Isola, Rovigno, Pola, Fasana, Lussin piceolo, S. Andraea
náchst Triest, Fiume, Cherso, Porto-Ré, Zenge, Špalato, Castell
Vecchio, Cittanova, Ragusa, Lacroma, Gravosa, Cannosa, Castell-
nuovo, Ragusa Vecchia.
Var. corniculata (Hauck) L. Bei Zenge, Spalato, Ragusa Vecchia,
Cannosa.
C. officinalis L. Bei Volosca, Abbazia, Ika, Lovrana, Fiume,
Martinščica, Porto-Ré, Pola mehrfach, Fasana, Parenzo, Cherso, Or-
sera, Pirano, Rovigno, Cittanova, Lussin piceolo, Zenge, Zara, Spa-
lato, Castell Vecchio, Ragusa, Cannosa, Gravosa, Castellnuovo; var.
mediterranea Hauck bei Spalato.
Plectoderma minus Reinsch Contrib. ad algolog. et fungolog. I,
p. 52, Tab. 97, Fig. 2. Bei Ragusa auf Gelidium capillaceum, am
Cherso.
1) Bei Fasana habe ich auch ein dem L. papillosum Zanard. áhnliches Litho-
thamnium gesammelt.
248
Anton Hansgirg
Brklárung der Abbildungen.
Tafel VI.
(Alle Figuren sind, wo nicht anders bemerkt, etwa 300mal ver-
Pie:
Wie. 2.
Bio 3;
Fig. 4.
Fig. 5.
Fig. 6.
Bc
Bios.
Fis. 9
Fig. 10
gróssert).
Ochlochaete (Phaeophila) horrida Hanse. Zwei einzellige
Exemplare zwischen den Rindenzellen von Enteromorpha
mit ihren Borstenhaaren hervorragend (nach einem Glycerin-
Dauerpráparate gezeichnet).
Drei junge, ungleich verzweigte Exemplare von Ochlochaete
(Phaeophila) mnor (Krch.) Hansg. (nach trockenem Mate-
riale gezeichnet).
Zwei junge, ungleich verzweigte Exemplare von Ochlochaete
dendroides Crn. var. caleicola Hanss. (db nach dr. Borneťs
Zeichnung, etwa 250mal vergr.).
Ochlochaete pygmaea Hanse. Bruchtheile zweier (« und b)
kleiner Exemplare, welche nach Anwendung von Salzsáure
aus einer Gastropoden-Kalkschale herauspráparirt wurden.
Ochlochaete dendroides Crn. [Phaeophila floridearum Hauck].
Typische Form. Bei 4 der basale Theil der Haarborste mit
der porenartigen Offnung in der Membran (stark verer.).
Ochlochaete dendroides Crn. var. pachyderma Hansg. Mehrere
veget. Zellen, welche nach Anwendung von Salzsáure aus
einer alten Muschelschale herauspráparirt wurden.
. Protoderma concharum Hanse. Bei b Auerschnitt duch den
Thallus; a und c Bruchtheile von verticalen Zellreihen.
Epicladia Halimedae Hanse. Kleiner Theil der von der
Oberfláche der Halimeda Tuna (Ellis et Sol.) Lamour. abge-
lósten Thallusscheibe.
„ Palmella? tubereulosa Hanse. a Verticalschnitt durch das
Laser (etwa 100mal verer.); b Stůck des Lagers (stárker
vergr.); c Endtheile zweier Zellreihen (sehr stark vergr.).
„ Myrionema ? submarinum Hanse. a Štůcke zweier aufrechten
ungleich verzweigten Assimilationsfáden; © Endstándiges
Sporangium.
Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacterien-Flora. 249
Fig. 11. Mastigocladus testarum Lagrh. var. gracils Hansg. Theil
eines verzweigten Thallusfadens mit zwei Heterocysten.
Fig. 12. Entophysalis granulosa Ktz. Vier Fragmente von Zellreihen
und deren Gallerthůllen aus der Oberffáche des Lagers.
Fig. 13. Aphanocapsa litoralis Hanse. var. macrococca Hansg. Kleine
Zellgruppe von der Oberfláche des Lagers.
Fig. 14. Aphanocapsa concharum Hanse. Zellgruppen von der Ober-
flůche des Lagers.
18.
Úber einige Analogieen zwischen der Ludolfine und
der Laisantine.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
(Vorcelest den 24. Juni 1892).
Bekanntlich hat der franzósische Mathematiker C. A. Laisant
als Analogon der transcendenten Zahl, welche den Namen Ludolfine
trást und nach Eulers Vorgange mit z bezeichnet wird, den Zahlen-
werth IT eingefiihrt, jedoch mit der Bestimmung, dass der hyperbo-
lische Sinus dieser Grósse den Werth 1 besitzen solle, dass also zu
setzen sel
= GinlI=1,
wáhrend von der erstgenannten Konstante cilt
1/02 — 4m
M z Zb a pas
In einer frůheren Abhandlung „Sur Vanalogie hyperboligue du
nombre x“ (Mém. d. I. Soc. r. d. se. de Ličge, 1887) habe ich nun
nebst einigen Eigenschaften, welche diese neue Konstante, von mir
dem Autor zu Ehren Lazsantine genannt, besonders auszeichnen,
auch den nicht unwichtigen Umstand hervorgehoben und geometrisch
begrůndet, dass als Analogon der Ludolfine das einfache IT gelte
und daher zu setzen sei
Shut = 1.
Die Begrindung erfolote auf geometrischem Wege derart, dass
gezeigt wurde, der Halbkreisfláche „x sei ein entsprechender hyper-
F. J. Studnička: Analogieen zwischen der Ludolfine und der Laisantine. . 251
bolischer Sektor vom Flácheninhalte '„/I zugeordnet, wie die bei-
folgende Figur zeigt, wo fůr den Fall, dass 04 —1, gilt
AW OBOBP— E
Eine weitere, mehr als ausreichende Stůtze findet diese meine
Modifikation in Beziehungen, welche durch. die Umkehrune der hy-
perbolischen Funktionen enstehen und sogenannte hyperbolometrische*)
Funktionen als Analoga der kyklometrischen Funktionen liefern und
eigentlich durch logarithmische Formeln ausgedrůckt werden.
Geht man von der Grundformel
ArS(1) = II = ArK(V2) (1)
aus, so erhált man, wenn in den folgenden Formeln
EM
gesetzt wird, zunáchst aus der bekannten Identitát
ArS(iy) = V are sín y
*) Eine einheitliche Bezeichnung derselben hat sich bisher nicht stabili-
siren lassen; denn franzósische Autoren, wie z. B. Howiel, wenden das Symbol arg
an, wáhrend deutsche Schriftsteller, wie z. B. Gůnther, Are schreiben, und in
England wie z. B. bei Chrystal die der Kyklometrie analoge Bezeichnungsweise
durch den negativen Potenzexponenten 1 úblich ist. Um den areometrischen
Charakter dieser Funktionen festzuhalten, fand ich es am vortheihaftesten das
Symbol Ar zu verwenden, so dass sich darnach parallelisiren lásst z. B.
ArS(u) = Arg Shu = Are Sin u = Sin—lu.
252 F. J. Studnička
die einfache Formel
ArS(i) = ';nt, (2)
wáhrend umgekehrt aus
are sin Vy = ily -VI + y?)
ames — pili. (9)
erhalten wird
Ebenso folet aus
ArK(dy) = xi + ArKVT Ty) — xi -ly + VTT)
unter Verwendung der Formel (1)
ArkK(i) = "sni IT, (4)
wáhrend aus der Formel
are cos dy = Jx —4(y+V1T9)
folet, dass
are cost = „x — ",IMi. (5)
Durch Verbindung der Formel (2) mit (4) und (5) mit (5) er-
hált man daher
ArK(i) — Arš(i) = '„IT, (6)
are cost- are siní = "„m. (7
Schliesslich liefert noch die Formel
Ar z roly zy >
1—y
die neue Relation |
ATO RU, (8)
so dass Formel (2) und (8) Analoga der bekannten Formeln
ávě sm = oz. arcg 12x
vorstellen, denen sich ausserdem an die Seite stellen einerseits z. B,
die bekannten Relationen
9
Analogieen zwischen der Ludolfine und der Laisantine, 25:
TCM KCT) = 22,
tg" cot "|x 2,
und anderseits
1,
ArKti(u) — ArT(u) =
Wa NA
arc coť u —- arcig u =
Hiemit důrfte die Parallelisirung der Ludolfine = mit der Lai-
santine II sich abschliessen lassen.
19.
Beitrag zur Theorie unendlicher Kettenbrůche.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
(Vorgetragen am 8. Juli 1892.)
In den exakten Wissenschaften haben bekanntlich direkte Ab-
leitungsmethoden Vorzug vor indirekten, independente Darstellungs-
formeln vor rekurrenten, so dass ein jedes Problem nur dann einer
vollkommenen Lósune sich erfreut, wenn dieselbe auf dem kůrzesten
direkten Weg erreicht wird. Wo dies noch nicht praestirt erscheint,
da ist der Versuch, eine solche Auflósungsmethode zu suchen, nicht
zu scheuen, und der Werth derselben, sobald sie gefunden wird,
nicht zu unterschátzen, zumal eine jede Wissenschaft nicht nur zu
wůrdigen weiss, was gefunden wurde, sondern wie man zu dem
Funde gelanste.
Ein diesbezůsliches Beispiel bietet uns die Begrůndung des
mathematischen Šatzes, welcher symbolisch durch die Formel
ausgedrůckt wird und kurz aussagt, dass bei einem solchen unend-
lichen Kettenbruche, wo jeder Nenner um 1 grósser ist als der zu-
gehórice Záhler, auch jeder Náherungsbruch dieselbe Eigenschaft
besitzt, indem auch sein Nennen g, um 1 grósser ist als der zuge-
horige Záhler pm, so dass
Ja = Dao 2, 3,0). (2)
Dass daraus dann unmittelbar Formel (1) folgt, wenn nachce-
wiesen wird
braucht nicht weiter begrůndet zu werden.
F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie unendlicher Kettenbrůche. 255
Die bisherigen Ableitunesmethoden, welche die Giltigkeit von
Formel (2) und (5) beweisen, verwenden hiezu die rekurrenten Dar-
stellunesformeln des Záhlers und Nenners von einem »-ten Náhe-
rungswerthe des Kettenbruches (1), wáhrend die independenten Dar-
stellunesformeln die betreffenden Resultate direkt liefern, was zu
zeigen der Zweck dieser wenigen Zeilen sein soll.
Bekanntlich stellt den Záhler des n-ten Náherungswerthes un-
seres unendlichen Kettenbruches (1) die Determinante (»—1)ten
Grades
OBSE Ab OL ONE Já © POV Pev BA 0)
Gx Az -1, ŽV ROPA ZEN 0)
j = í 3 "l oa PA 80k 0 (4)
0 9 0 , 0 nan Aaa dy
dar, wáhrend der zugehorige Nenner durch eine áhnliche Ketten-
bruch-Determinante -ten Grades
KO al W dra 470
O O az da ddd O
m = OR 0 Nar 1D ,dsd 0 (5)
0 Ď) 0 9 0 a 1
ausgedrůckt erscheint.
Zerlegt man nun die Determinante (5) nach den Elementen der
ersten Kolonne, so erhált man durch Beiziehung der Formel (4)
sofort
| V; l O ls 0
| U s dat- 1, 1 3 s.. 3 0
=P O a dssls L; 0 j
| 0 : 0 “ 0 OREA an + 1
wobei man unter Verwendung des Šatzes, nach welchem der Grad
dieser letzteren Determinante nach und nach herabgesetzt wird*),
schliesslich zu Determinante zweiten Grades gelangt
*) Sieh Studnička „Uber eine neue Determinantentransformation“
Sitzungsber, d. k. bůhm. Ges. d. Wiss. vom 28. Nov. 1879.
256 F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie unendlicher Kettenbrůche.
kar.
An, Un- 1 =
wodurch Formel (2) erwiesen erscheint. |
Um nun auf dieselbe direkte Weise auch Formel (3) abzuleiten,
behandeln wir ebenso die Determinante (4), indem wir schreiben
oa 107 0 sb OJ
a- 0 , a +1, 1 dá 0
RZA Ono © aaa 5, kl U
| -
10-04 01EG A015. Ja
und daher mit Růcksicht auf die erste Determinantenkomponente,
deren Werth, wie eben erwiesen worden, sich auf 1 reducirt, erhalten
l JE A3) 1 3 0 30... 3 0
a 0,0, +1; ji boa 0
PnZ=Z Al a, Dan: U; a do 60 0 :
(oo, 0 9 0 kpt
woraus durch successive Anwendung desselben Vorgangs folgt
Pn= 417 w4(lT a4(l+-4(lT...
und daher beim Úbergang zur Limite sich ergibt
= = IIa 4 U U . .. in inf.
lim Paz ZE,
"00 p=1 I agr1doy2Agpa . . . In inf,
was offenbar zur Formel (5) fiihrt.
20.
Geometrische Betrachtungen auf Grundlage der Funčti-
onentheorie.
Von Prof. C. Kiipper in Prag.
Vorgelegt den 7. October 1892.
Correspondenzen auf Curven vom Geschlecht p >> 0.
Durch die Arbeiten der Herren Brill, Hurwitz, Zeuther hat die
allgemeine Correspondenzformel, welche man CČayley verdankt, voll-
stándige Begrůndung erhalten. Es důrfte fůr das Verstándniss und
den richtigen Gebrauch dieses wichtigen Princips dienlich sein, wenn
wir seine Anwendnng auf einige an sich bemerkenswerthe Fálle
erórtern:
1. Die Gleichungen Pliůckers.
Gegeben sei eine irreducible Curve »“* Ordnung, m'* Klasse
C, p ihr Geschlecht. Eine Gerade Z treffe dieselbe in » Puncten
Von einem auf L variablen Puncte a ziehe man an Cý die m měg
lichen Tangenten und bestimme die Anzahl Coinzidenzen zwischen
den auftretenden Beriůhrungspuncten: © Heisst « ein solcher, x «a
seine Tangente, so schneidet die erste Polare von a die Grundcurve
C ausser © in m—1 Puncten y, welche jenem « entsprechen.
Dabei entspricht ein y ebenfallsm—1 verschiedenen z. Wire dem-
nach p 0, so hátte man 2m—2 Coincidenzen «, y. Zu dieser Zahl
ist aber hier zuzufůgen das Product aus 2p mit einer Constanten c,
welche angibt, fiůir wie viele gemeinschaftliche Puncte der ausschnei-
denden und Grundcurve der Punct © zu rechnen hat.
Da die erste Polare von a einfach durch « geht, so hat man c—= 1. Die
aufgefundenen 2m — 2 2p Coincidenzen werden auf Cf stattfinden
erstens da, wo L die Curve trifft, zweitens in jedem Wendepunct
von ÚZ. Ist e die Anzahl der Wendepuncte, so ergibt sich
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 17
258 C. Kůpper
JE a n= 2m — 2 — 2p.
Und durch reciproke Abbildung der C:
IL. 0- m= n— 2—- 2p,
wo o die Anzahl der Spitzen von CZ bedeutet.
Durch Elimination des p resultirt die brauchbare Gleichung :
© — 0—3(m— n.
Die Gleichungen I, IT nehmen die bekannte Form an, wenn
man 2p durch die aeguivalenten Werthe
(n— 1) (n— 2) — 20 — 20,
(m — 1) (m — 2) — 27 — 20
ersetzt, — unter 0, z die Zahl der Doppelpuncte und Doppeltangenten
von (Z verstanden.
Die von uns betrachtete Correspondenz z, y ist die moglichst
einfache mit durchweg einwerthigen Puncten, womit ausgesast
wird, dass die ausschneidenden Curven sowohl einfach durch « wie
auch durch jeden y gehen. Findet dies nicht statt, so stellt sich die
Berechnung der Coincidenzen anders, und die Constante c erhált
einen von 1 verschiedenen Werth.
2. Die Weierstrasspuncte auf OK
Mit C"7* werde irgend eine der C$ adjungirte Curven n— 3*
Ordnune bezeichnet. Wir bestimmen die Anzahl der C" “, welche
durch k < p—1 feste Puncte der Cý sehen, und dieselbe noch in je
p— k zusammenfallenden Puncten schneiden (p— k punctig be-
růhren).
Offenbar kann man von einer solchen C" * immer p—1— k
in © auf Cž coincidirende Puncte annehmen, sie wird alsdann noch
p— 1 Puncte y aus C schneiden. Die fragliche Anzahl wird durch
die vorkommenden Coincidenzen «, y gegeben werden; sie sei X.
Die C"*, welche die Correspondenz ausschneiden, berůhren in «:
p— 1— k punctig, so dass der Factor c von 2p wird: p— 1—A.
Einem angenommenen « entsprechen p— 1 Puncte y, und es
gibt X, Lagen von «, welchen derselbe Punct y entspricht. Somit
folgt:
+1
Geometrische Betrachtungen. 259
ap 1M ap (p 5)
z — P 1 pp — 1 1)
= p
Durch Addition erhált man:
X, = (p—1—A (p—)+p—1+2(1+..+p—1— 4)
oder
X= (p—8i(p— D(pP4-1)—pký
a) Fůr k=0: X = p (p—)) (p-+1).
DE pze a | —2 21).
a) AufCž treten (p— 1)p(p+ VD Puncte auf, wo die
Curve voneiner C"* p punctig berůhrt wird.
b) In einem durch p— 2 Puncte der C$ bestimmten Bůschel
von C" * kommen 2 (2p—1) die Grundcurve berůhrende C"T* vor.
Wir wollen die (p— 1)p(p-—-1) Weierstrasspuncte benutzen,
um einen von Herrn Hurwitz herrůhrenden Satz zu beweisen:
Jede eindeutige Transformation der C$ (p>> 1) in
sich, ist nothwendie eine cyclische.
Durch eine derartige Transformation £ wird bekanntlich eine
Puncteruppe der C7, welche zugleich einer C" “ angehort, wieder auf
eine C"7* gebracht, woraus hervorgeht, dass durch dieselbe Ť die
Weierstrasseruppe in sich selbst úbergefůhrt wird.
Mit anderen Worten, es wird dieser Gruppe irgend eine Per-
mutation ihrer Puncte substituirt. Die fundamentale Eigenschaft einer
solchen Substitution besteht aber bekanntlich darin, dass wenn man
sie wieder auf die neue Permutation, sodann auf die jetzt hervorge-
hende u. s. w. anwendet, schliesslich die ursprůngliche Anordnung
resultiren muss. Wenn es hiezu einer m- maligen Wiederholung der
Operation bedarf, so wůrde also nach w-maliger Wiederholung von
Z jeder Weierstrasspunct m in seine Anfangslage zurůckgekehrt sein,
oder auch:
Bei der Transformation £" bleiben die Puncte m
fest. Wie verhált es sich mit einem beliebigen Puncte a von C$*
Wir fassen die oo! C" auf, welche in einem m, die Grundcurve
p— 2 punctig berůhren, und werden darthun, dass die Gruppe G, von p
17*
260 C. Kůpper
Puncten, in welchen eine Bůscheleurve C" * ausser in v, noch schnei-
det, durch £" in sich úbergeht. Jedenfalls wird G, in eine Gruppe
transformirt, melche auf (C"—*)* des námlichen Bůschels fállt, und es
wáre einzusehen, dass G" *, (C"7*)t nicht verschieden sein kónnen.
Nun wůrden die (C"7*)" den C"7* offenbar projectivisch ent-
sprechen, und es existirten in dieser projektivischen Beziehung des
vorliegenden Bůschels auf sich selbst gewiss mehr als zwei sich selbst.
entsprechende Curven, da solche ersichtlich vorliegen in jeder C" *,
die einen von W“, verschiedenen Weierstrasspunct aufnimmt. Hieraus
erhellt die Identitát von C"* mit (C) Wird nun G, durch €", in
sich transformirt, so kehrt durch successive Application von £7 auf
G, jeder ihrer Puncte in seine Anfangslage zurůck.
Um sich die Wirkung zu versinnlichen, welche die Wieder-
holung von £ auf irgend einen Punct a der Cý ausiibt, merke man
die Stellen, wohin a durch Z, £*, £* etc. gebracht wird, und nenne
sie den von a durchlaufenen Cyclus. Sind b, c, d, e... a die Puncte,
welche diese Štellen anfangs innehaben, also von a der Reihe nach
daraus verdrángt werden, so wird b gleichzeitig mit « denselben
Stellencyclus durchwandern in der Ordnung
cde...ab
ebenso c in der Ordnung
de...abc, u. 8. w.
Wenn pa, findet der Satz nicht statt; úberschreitet p eine
gewisse Grenze (verel. II.), so kann eine měgliche Ž nur Collinea-
tion sein.
3. Zum Schluss mógen Correspondenzen mit mehrwerthigen
Puncten auf C3, CZ behandelt werden.
Fůr C5 gibt es 2.3.4 —24 osceulirende C" "; wie viele C"
existiren, welche C3 in je 2 verschiedenen Puncten berůhren? Als
Zeichen fůr eine der gesuchten C"* diene (2, 2).
Wenn úberhaupt von den 4 Schnittpuncten einer C" mit
C3 einige zusammenfallen, so wollen wir dies durch eine analoge
Bezeichnung ausdrůcken, so dass z. B. (3, 1) fůr eine der 24 oscu-
lirende C"—3 geschrieben wird.
Nach 2, a) gehórt ein beliebiger Punct « von C3 zu 10 Curven
Geometrische Betrachtungen. 261
(1, 2, 1) d. h. solchen, die in einem Puncte y, die C3 berůhren,
und ferner in einem y schneiden. Es wáren daher die I' Coinci-
denzen x, y zu ermitteln. Die die Correspondenz liefernden Curven
bestehen aus den 10 durch z gehenden C" *; also wird die Con-
stante c den Werth 10 bekommen.
Ausser den gesuchten I' Coincidenzen kommen hier die «, 4,
vor, von welchen jede doppelt záhlt, und zu einer (3, 1) fůhrt. Somit
hat man im Ganzen I'—- 48 Coincidenzen, und dadurch eine Seite
der Cayleyschen Formel. Um die andere Seite zu erhalten, ist zu be-
achten, dass einem « sowohl 10y als 10y, entsprechen, dass aber
letztere fůr 20 einfache y in Anrechnuug zu bringen sind.
Ferner entspricht ein y 10 verschiedenen Lagen des z, ein 4,
dagegen 2 Lagen von «, die ebenfalls doppelt, als 4 « rechnen.
Mithin entsteht:
T— 48 —40—4-£2.10.3, woraus
T566.
Eine der fraglichen (2, 2) consummirt von diesen Coincidenzen
2, folglich ist 28 die Anzahl der (2, 2).
4. Gegeben Cf, wie viele (2, 2,2) gibt es?
Die Beantwortung erheischt die Entscheidung zweier Vor-
fragen:
a) Wie vielen (1, 2, 2, 1) ist ein irgendwo auf C angenomme-
ner Punct «, gemeinschaftlich ?
Zu dem festgehaltenen «, fůigen wir einen variablen Punct «.
Unter dem oo* durch 2, « měglichen C"** kommen (2 b)
2(8p—1)=1U4
vor, welche die Cf berůhren (etwa in y,), und ferner in zwei v
schneiden. Es wáren hier die Z' Coincidenzen z y zu bestimmen. Die
ausschneidende Curve setzt sich aus 14 C" “ zusammen, so dass «
ein 14facher Punct derselben ist;
also ec — 14.
Die Anzahl Coincidenzen xy, ist (nach 2) bekannt — 33 (fůr
p 4 k=1). Sie záhlen doppelt, wodurch sich die Gesammtzahl
262 C. Kůpper
I —66 eregibt. Zur Aufstellung der zweiten Seite der Cayley-Glei-
chung hat man:
Einem « entsprechen 14y,, die aeguivalent 28 einfachen y sind,
und 2.14, total 56y.
Ein y entspricht 2. 14 Lagen des «, ein y, entspricht dreien
die doppelt anzurechnen sind = 6; mithin kommt:
T—66—06.14+46—2.4.14
136,
Eine durch 7, gehende (1, 2, 2, 1) consummirt 2 der gefundenen
I Coincidenzen, demnach gibt es 68 solcher Curven,
b) Die Anzahl der Curven (8, 2, 1) soll gefunden
werden!
In einem Puncte « wird CZ von 33 C" berůhrt (siehe a),
welche ausserdem in %, berůhren, und in zwei y schneiden. Ks
handelt sich um die I' Coincidenzen z y. Noch treten 60 Coincidenzen
© 4, auf, denn eine solche wůrde (4, 1, 1) liefern, deren es
(4— 1).4.(4+1)=60 gibt. Diese sind doppelt zu rechnen, so
dass in Allem I'—- 120 vorkommen.
Einem « entsprechen 14y,, und 2. 14y, total 4.14 einfache y.
Ein y, entspricht 14 verschiedenen «, wofůr 2 . 14 zu nehmen ist.
Ein y entspricht zufolge a) 2.68 Lagen des «; die ausschnei-
dende Curve besteht aus 14 in « die CŽ berůhrenden C" * weshalb
c — 20:
Dem gemáss wird:
I- 120— 6.14—+2.68— 2.4.28, also
T — 324, die verlanete Anzahl.
c) Nunmehr sind wir im Stande die Anzahl der (2, 2, 2) zu
bestimmen. Ein irgendwo auf CZ gewáhlter Punct z liest auf 68 Curven
(1, 2, 2, 1); 3, sei einer der beiden Beriůhrungspuncte, y der fehlende
Schnittpunct. ;
Gesetzt es geschehe I'— mal, dass v auf « fállt, dann wáren
nur noch die Coincidenzen © y, zu berůcksichtigen. Nach 6) betrágt
deren Zahl 324, sie sind doppelt zu rechnen, wonach in Allem
T'— 648 aultreten.
Einem « entsprechen 68, sodann 2.68, die als 4.68 ein-
fache y záhlen.
Geometrische Betrachtungen. 263
Ein y entspricht 08 Lagen von « ein y,, entspricht 2 . 14%, die
aber fůr 4.14 zu rechnen sind.
Fůr die ausschneidende Curve ist © ein 68 facher Punct, somit
c — 68. Sonach stellt sich die Correspondenzformel also dar:
T— 648—6.68—-4.14—2.4.68;
woraus I' — 350 folst.
Da nun eine (2, 2, 2) drei der I' Coincidenzen enthált, so exi-
stiren úberhaupt 120 Curven (2, 2, 2).
21.
Ueber das Vorkommen von linearen Schaaren 99 auf
Curven 1" Ordnung C7, deren Geschlecht p grósser
als p, das Maximalgeschlecht einer Raumeurve R? ist.
A
Von Prof. C. Kiipper in Prag.
Vorgelegt den 7. October 1892.
1. Unter 9© verstehen wir die von den 00* Geraden der Ebene
auf C“ bestimmte Schaar, unter g© eine von ihr verschiedene auf C"
befindliche Schaar. Wenn p hinreichend gross ist, so erscheint die
Existenz von 9 ausgeschlossen.
Besitzt C“ keinen vielfachen Punct, so tritt dies ein. Denn,
damit irgend, |welche » Puncte der C" den hindurchgehenden C"*
nur 4—2 Bedingungen auferlegen, miissen sie in einer Geraden
liegen, weniger als 1 — 2 Bedingungen kónnen úberhaupt » Puncte
fůr C"7“ nicht sein. Hieraus fliessen die Folgerungen: 1) Wenn C"
ohne vielfache Puncte durch eindeutige Transformation in eine Curve
gleicher Ordnung (etwa in sich selbst) úbergefůihrt wird, so kann
dies nur durch Collineation geschehen. 2) Auf C“ ist 9© undenkbar;
also kann auch C" nie als Projection einer Raumcurve R“ auftreten.
3) Soll auf C" noch irgend eine 9© měglich sein, so muss C“ Doppel-
puncte besitzen.
Betrachten wir z. B. C“ mit einem Doppelpuncte D. Die vielleicht
měgliche 9© můsste durch adjungirte irreducible C“ aus schneidbar
sein, da durch 5 Puncte, wovon 4 eine Gruppe der 9© bilden C"
gelegt werden kann. Der Restschnitt von 2 Puncten liefert mit D die
Grundpuncte des die Schaar ausschneidenden Netzes der C.
Mithin: Auf C* mit einem D gibt es o? Schaaren 9%.
Aber auf C* mit nur einem D ist nur 9© měglich:
C. Kůpper: Úber das Vorkommen von linearen Schaaren. 265
Denn jede auf C* denkbare 99) wáre Specielschaar (p = 5), daher
durch adjungirte C" ausschneidbar. Dabei wůrde der Rest von 3
Puncten mit D zusammen die Grundpuncte fůr 002 C" liefern; folelich
můssen diese 4 Grundpuncte auf einer Geraden L sein, so dass die
oo*C" bestehen aus Z und den Geraden der Ebene.
Hat dagegen C* zwei Doppelpuncte D,, D, so existiren auf ihr
„oo! Schaaren 9©, von welcher jede erhalten wird mittels der 00* C",
welche durch D,, D, und einen beliebigen andern Punct der C*
gehen.
2. Wir wollen im Foigenden die Frage beantworten: Wie viel
Doppelpuncte D muss eine C“ mindestens haben, damit
auf derselbennoch 9% měglich sei, so dass, wenn diese
Zahl 0, festgesetzt ist, man sicher sein kann, dass auf
einer C* mit weniger als 0, Doppelpnncten nur die
16) existirt.
Zunáchst erkennt man, dass wenn auf C" ausser 9© keine
9© sein soll, die Curve jedenfalls weniger Doppelpuncte haben muss,
als die fůr eine Raumcurve R“ gleicher Ordnung geltende Minimal-
zahl. Denm auf der Projection einer solchen R“ kommt eine 49©,
gewiss also 9) vor.
Demnach hátten wir nur solche C“ in Betracht zu ziehen, deren
Geschlecht p das Maximalseschlecht p; der Raumcurve R“ gleicher
Ordnung úbertrifft. Auf einer solchen C (p >> p) kann sonach keine
99) auftreten, worraus folgt, dass eine auf ihr vorausgesetzte 90)
Vollschaar sein muss.
Da wie bekannt p, = n— 2, wenn 1>>5, so ergibt sich weiter,
dass diese g© auf C" (n >>5) Specialschaar wáre. Mithin wáre sie
stets ausschneidbar durch ein Netz adjungirter C""", dessen bestim-
mende Grundpuncte erhalten werden als die Restpuncte einer durch
eine Gruppe G der Schaar gelesten adjungirten C" *.
Nun kónnen aber diese oC" “ sámmtlich zerfallen in einen
constanten Theil und variable Curven C“, welche ein irreducibles
Netz von C“ constituiren werden, das die g© ausschneidet, und
seine bestimmenden Grundpuncte auf C“ hat.
266 C. Kůpper
Wenn dann © Doppelpuucte der C“ zu den Grundpuncten dieses
Netzes gehoren, so liegen im Ganzen 0 — ©n — n — 20 = ne—1)— 0
Puncte der Netzbasis auf C"“. Wir haben frůher bewiesen, dass fůr
ein irreducibles Netz von C“ die Maximalzahl der Grundpuncte durch
0 — ©+-1
ausgedrůckt wird. (Verel. diese Abh. F. VII. B. 3.).
Wir gewinnen hiemit die Ungleichung:
n(e — 1)— 08 = a*— z 1, oder
d=(x—1)(n—v)—1 (DĎ.
„Die C“, welche die Schaar 90 liefern, můssendurch
wenigstens (© — 1) (n— «)— 1 Doppelpuncte der C"
gehen.“
3. Wáre hier die Ordnung w der ausschneidenden Curve un-
zweifelhaft festgestellt, so hátte man die untere Grenze 8, = (£— 1)
(n — r) — 1 fůr die Anzahl der Doppelpuncte der C“ zu nehmen.
Sind aber verschiedene Annahmen von « zulássig, so můsste man
diejenige ©, auswáhlen, bei welcher die zugehorige untere Grenze
(% — 1) (n— 7) — 1 den kleinsten Werth hat, und in diesem hátte
man 0,. Es stánde dann ausser Zweifel, dass auf C“ mit weniger als
0, Doppelpuncten eine g© unměglich bestehen kann, doch bliebe es
fraglich, ob es wirklich eine irreducible C" mit 0, Doppelpuncten
gibt, aus welcher die 9g© durch adjungirte C“* ausschneidbar ist?
Můsste dies verneint werden, das heisst wáre die untere Grenze 0
unerreichbar, So wáre zu schliessen, dass dieselbe hóher liegt, wie
es sich in dem Verlaufe deutlich zeigen wird. Die Fálle »— 6 bis
m = 10 lassen sich ohne Schwierigkeit erledicgen :
a) n= 6. Es ist nur © — 3, © — 2 měůglich, die entsprechenden
untern Grenzen von © wáren 5, 3; also 0, —3: Auf C“ mit 3
(nicht in gerader Linie liegenden D) existirt noch 90;
bei weniger als 3 Doppelpuncten nur die v.
b) n—= T. Es ist nur © — 4 x —3 měglich.
Ein irreducibles Netz von C“ ist deshalb auszuschliessen, weil
auf dessen 3 Grundpuncte von den 2% gemeinschaftlichen Puncten
der C*, C" genau m entfallen můssten, » also hochstens 6 sein kanu
(wenn námlich alle Grundpuncte Doppelpuncte der C“ wáren). Bei
Úber das Vorkommen von linearen Schaaren. 267
-© ==3 erhált man die niedrigste untere Grenze 0, — 7. Aus C"
mit 7 D wird 99 durch ein Netz adjuncirter C" ausge-
schnitten, auf C" mit weniger als 7 D ist 9© unměglich.
Wenn »>>7, muss o sein:
Denn die 00*C'* můssen wenigstens (© — 1) (n — ©) —1 Doppel-
puncte aufnehmen, und da die Gesammtzahl der Grundpuncte des
Netzes hochstens x*— z —1 betrást, so hat man
0 — x 1 (e—1)(n— xv)— 1, dh.
KO -+2 n-+2 ee
Ist 17> 7, so wird der Ausdruck links < 0, falls © — = =
i E n— 1 i
gesetzt wird, mithin muss © >> -————— angenommen werden. Fůr
2
n—=2v folgt x Z=v, fůr n==2v—-1, «7>v. Ferner wůrde unser
Ausdruck positiv fůr © — 1, Werthe, die wir nicht zu berůcksichtigen
brauchen.
c) n 8: a, w74 wáre zulássie. Beiden Annahmen ent-
spricht derselbe Werth von 0, —11l: Auf C* mit wenigstens
11 Doppelpuncten kónnte noch eine 9g© existi ren, die
dannausschneidbar wáredurch ein Netz adjungirter C,
oder auch C.
Construction einer solchen C*:
Nachdem man 11 Puncte D beliebig angenommen hat, kann
man auf irgsend einer Geraden Z wie leicht zu sehen eine Gruppe
von 3 Puncten bestimmen, so dass durch diese und die D ein
Bůschel (C+) měslich ist. Alsdann bilden die zwei fehlenden Basis-
puncte des Bůschels mit den D zusammen die Grundpuncte eines
Netzes C*“. Jetzt wáhle man auf Z vier Puncte und lege durch diese
und die D zwei Curven C*, die einen Bůschel (C*) bestimmen werden.
Mittels der Bůschel (C“), (C*) lásst sich Z projectivisch erzeugen,
wobei als ferneres Erzeugniss eine C" resultirt, wie sie verlangt
wurde.
d) n— 9. Die einzigen zulássigen Annahmen sind © — 6, © —Ď,
die entsprechenden unteren Grenzen wáren 14, 15. Hier zeigt sich
aber, dass die erste nicht zu erreichen ist aus dem Grunde, weil
268 -G Kůpper
durch die 14 D und eine Gruppe G der supponirten Schaar eine
C* legbar wáre, was doch als untere Grenze 15 zur Folge hátte.
Dass durch die G eine adjungirte C* geht, wird aber folgendermassen
erkannt:
Man kann bekanntlich in G zwei Puncte p, g angeben so, dass
jede adj. C“, welche die 7 anderen Puncte enthált, auch P; g aufnimmt.
r sel einer dieser 7 Puncte, wir denken durch ihn eine Gerade L,
die weder p noch g enthált, dann wird jede adj. C*, die man durch
die 6 nicht bezeichneten Puncte der G legt, p und g aufnehmen
můssen. Eine solche C* ist hier měglich (146 20); sie muss
auch durch 7 gehen: Denn sie bildet mit irgend einer Geraden der
Ebene eine C“, auf welcher 9—1 Puncte der G fallen, also auch
der fehlende wegen der vollen Beweglichkeit der Gruppe.
Wir finden so: Auf C" mit wenigstens 15 Doppel-
puncten wáre noch g© móglich, ausschneidbar durch G
oder C.
Construction einer solchen C".
Man nehme beliebig die 15 D an, sodann auf einer Geraden L
zwei Gruppen von je 4 Puncten, die mit den D die 19 Grundpuncte
zweier Bůschel ((*) liefern. Diese Bůschel beziehe man projectivisch
so aufeinander, dass durch sie Z erzeust wird; dann wird das
Nebenerzeugniss oine C* sein, wie sie verlangt wurde. Denn die
6 nicht angenommenen Grundpuncte eines der Bůschel (C) fallen
auf C“ und bilden mit den D die 21 Grundpuncte eines Netzes von
C*, welches die g© aus C" schneidet.
e) n-— 10. Als x kónnte 7, 6 oder 5 genommen werden. Als
entsprechende Minima von © findet man 17, 19, 19. Die untere
Grenze 17 ist offenbar nicht zu erreichen, weil durch 17 D und eine
Gruppe G der supponirten Schaar eine C“ měglich wáre. Man sieht
auf leicht, dass © nicht kleiner als 19 sein kann, weil durch 19 D
und eine Gruppe G der Schaar immer noch C“ měglich ist. Denn
eine adjungirte C“ braucht nur 8 Puncte von G zu enthalten, damit
sie durch G gehe. Also 0 = 19. C" muss wenigstens 19 Doppel-
puncte haben, damit die Móglichkeit der 99 vorliege.
Construction einer solchen C“:
Durch 4 Puncte einer Geraden Z lege man zwei C*, die sich
in 21 anderen Puncten schneiden, welche die Grundpuncte eines
Úber das Vorkommen von linearen Schaaren. 269
Netzes C* constituiren. Von diesen nehme man 19 als Puncte D
heraus und lege durch 5 auf Z gewáhlten Puncten und die D zwei
C". Mittels der beiden hier erhaltenen Bůschel (C*), (C“) lásst sich
. .. .. o . 1 o
L projectivisch erzeugen, und als Nebenerzeugniss eine C"“ gewinnen,
wie sie verlangt wurde.
4. Allgemeines.
Aus, Vorstehendem erhellt, dass die Ordnung © des ausschnei-
denden Netzes gemáss: —— — x = n— 3 anzunehmen ist. Man sleht
ohne Weiteres, dass die zugehěrigce untere Grenze 0 = (z — 1)
(n — z) — 1 um so tiefer liegt, je grósser © ist, da ja die Factoren-
summe © — 1--n— z constant bleibt. Das Maximum von 9 tritt
„nl
2
ein bei © — 3 4= je nachdem » gerade, oder ungerade
ist, und betrást um Eins weniger als die Minimalzahl
der Doppelpuncte einer Raumecurve R“. Deshalb wird auch
einer C“ mit nicht mehr als 9, Doppelpuncten stets ein hóheres
Geschlecht als der R“ zukommen.
Hiernach můsste man « moglichst gross wáhlen, um 9, zu
finden ; aber man sieht sich beschránkt durch die Erreichbarkeit der un-
teren Grenze. 8Soll námlich das Minimum 8 = (g— 1) (n— v) — 1
erreicht werden, sei es durch ausschneidende Curven von der ©“
oder hoheren Ordnung, so muss vor allem die Unmoglichkeit vorliegen,
dass die Schaar durch Curven von niederer als der w“" Ordnung er-
halten wird. Mithin darf irgend eine Gruppe G der Schaar nicht
auf eine adjungirte C“ * fallen, und hieraus ersibt sich ohne Můhe
fůr © eine nothwendig zu erfůllende Bedingung: Wir werden zunáchst
zeigen, dass die Forderung an eine adjungirte C*, die Gruppe G zu
enthalten fůr diese C“ genau y--1 Bedingungen ausmacht.
Ist y== n— 3, so besagt dies der Riemann- Roch'sche Šatz;
zudem findet statt: Innerhalb G kann man stets zwei Puncte p, g
angeben, welche auf jeder adj. C" * liegen, die durch die ůbrigen
n — 2 Puncte von G gelegt wird. Wenn vy < n— 3, so nehme man
in G noch n— 3—y Puncte 7, 74... an, lege durch sie je eine
Gerade Z,, L, ..., 80 dass eine Z weder einen zweiten 7, noch p, g
enthált. Kann man jetzt durch die nicht bezeichneten y— 1 Puncte
270 C. Kůpper
von G eine adjungirte C“ legen, so muss diese p, g aufnehmen, weil
sie mit den Geraden L eine C""“ bildet. Sie muss aber auch durch
jeden 7 (etwa 7) gehen: Denn, ersetzt man Z, durch eine beliebice
nicht durch 74 gehende Gerade 4 der Ebene, so erhált man eine
G"77, welche von G n— 1 Puncte, mithin auch 7, enthált. Da
auf keiner der Geraden A4, Z,.... liegt, so muss er auf C" fallen.
Also folgt: Sobald
(2—1) (n——1+o2 -MSD
oder (s 1) V =o,
liegt G auf einer adjungirten C“ ". Da dies nicht sein darf, so muss
©—1e—3)<o, d. h.
2n
GHZ 8 gesetzt werden.
Diese Betrachtung fůhrt uns zu folgendem Šatze:
Eine C“, auf welcher 9© vorkommt, kann nicht we-
niger als (4—1) (n— 4) — 1=0, Doppelpuncte haben
— wo « die grósste in enthaltene ganze Zahl be-
deutet.
Der Beweis beruht darauf, dass aus der Annahme von 0,, oder
weniger Doppelpuncten die Ausschneidbarkeit der g© durch Curven
a% oder niederer Ordnung folgen wůrde. Námlich eine Gruppe G
befindet sich nothwendig dann auf einer adjungirten C, wenn
(u — 1) o
2n— 1 21008
ZE AT >0
d. i. wenn 2 —
Diese Bedingune wird aber erfillt durch jedes 7, das gleich
oder grůsser als
an- 1 jE db
Z EE SAV lokty E none st
Bd M 56
Úber das Vorkommen von linearen Schaaren. 271
Beachtet man, dass die Auadratwurzel den Werth šéh = ž
nicht erreicht, ferner dass «, einen der drei Werthe
E Dn—5 dnEl,2n—8. 0 2n-l , dal
mo 000 6 76. 7.6
haben wird, so erkennt man die behauptete Ausschneidbarkeit der 9%
durch 00% Curven C“ Entweder liegt nun hier ein irreducibles-Netz
x“ Ordnung vor, oder es wird die Schaar durch ein solches von
niederer Ordnune bestimmt; jedenfalls můssen nach Obigem die aus-
schneidenden Curven durch mindestens 0, Doppelpuncte der C"
gehen.
Bisher ergab sich: Sollen die Netzeurven C“, welche auf Cf
(p>>»,) die Vollschaar 90? liefern, durch moglichst wenige Doppel-
puncte der Cý gehen, so miissen die Grundpuncte des Netzes in
ihrer Maximalzahl z*— x-—-1 auf Cý fallen, úberdies muss «
móglichst gross, doch < 7 sein.
Liegen von den Grundpuncten y auf C7, so bestimmt sich die
Zahl d der Doppelpuncte, die den C“ gemeinschaftlich sind, durch
(£— 1)n— 208 —d8=y.
Der kleinste Werth fůr y ist:
z(e+3) 4 e—D(e+4
2 BěáÍn © 2
0 —
Nehmen wir an, das Netz der C“ habe p Grundpuncte, die als-
dann normal gegen die C“ liegen werden, und sámmtlich auf C$
fallen miissen, wie das aus der Vollschaar hervorgeht, so sind zwei
Fálle moglich.
Erstens: Die y, Grundpuncte sind auch zugleich die Doppel-
punecte der (C$, d. h.
ED PO ne 2)
(© — 1)n 9 = mam
oder e— n- 4.
Zweitens: y, ist grósser als die Anzahl der Doppelpuncte,
279 C. Kůpper: Úber das Vorkommen von linearen Schaaren.
(Pr) (© 4).
also (£—1)(x—+4)> (© —1)n,
£n— 4.
Weil nun die 9% wegen p>> p, Specialschaar ist, muss hier:
2 n—3.
Berechnet man in beiden Fallen das Geschlecht p, so findet man,
fůr e— n—4:p=n-1,
fůr ae n—3:p=1n—1.
Wenn aber 27> 7, so wird
Pz= ny, daher p>n+1.
Daraus schliessen wir:
Ist 1>>7,so kann dieauf C$ mogliche g© nicht mehr
durch ein Netz von Č* mit der normalen Basis von
== Puncten ausgeschnitten werden; bei
"= 7 findet das Gegentheil statt.
Somit sehen wir:
Wenu »2>7, so umfasst die Netzbasis der C“ nicht allein
mehr als y, Puncte, sondern es můssen von ihr noch y>>, der C
angehoren. Da alsdann durch diese v Puncte eine Mannigfaltigkeit
2 von C“ geht, so stellen dieselben fůr diese Curven eine anormale
Gruppe dar, welcher der Excess 7 — 7, zukommt. Innerhalb der
Gruppe kann man dann immer 7, Puncte angeben, die fůr die C“
normal liegen, (v. diese Abh. F. VII. B. III.) und es werden die
durch solche y, Puncte bestimmten C“ die Grundcurve Cf in wei-
teren 7 — 4, festen Puncten schneiden.
22.
Trigonometrische Entwicklungen.
Von Prof. Franz Rogel in Brůnn.
(Vorgelest den 7. Oktober 1892.)
Die zu lósende Aufgabe besteht in der Aufsuchung von Be-
ziehungen zwischen den Functionen
„sinne OSN „sinne g — 0819 1
1 eoste cos" sine miny
2
und der Bedingungen der Darstellbarkeit gegebener Functionen durch
dieselben.
L.
Sei teg = x, cote z y, 80 ist bekanntlich
A—
= Do: (— 1) :? 1 0 (D
kk Ž
—
2 Sony ma (8)
8= 2 Cv: 1 o (4)
090258
r) Reihen, deren Summen diese Functionen euthalten, wurden in des
Verfassers „Uber die Reihe der reciproken Binomialcoěfficienten“ (Archiv fůr
Math. u. Phys. [2] XI. Seite 412 ff.) angegeben.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 18
274 Franz Rogel
Nun ist
z R04
6 |=a+ = 48
cos o
ferner
(2 (1) (L 8
(„ala+m+c»
daher
NK M00 ŽANZIVY Roz M, ý
a) n gerade DA 1) (4) zel bz (5)
n—
ZW )B-=0, (6)
K0
ý o n—1
b)n ungerade » (—I)" i po — (ya (1)
= oo
>) =0 (©)
= 06
Die Substitution g = 5-9 ergiebt Formeln, ín welchen K
und S gemeinschaftlich auftreten; endliche, rationale Darstellungen
von 4" durch díe R oder durch die S allein existiren eben so wenig
als Relationen zwischen den R oder solche zwischen den S. Denn
gesetzt, es bestůnde eine Gleichune R.—-aR,1+-BR+...—0,
n—2
so liessen sich die X mittelst (3) durch % ausdrůcken; die hóchste
Potenz 3"—' erhielte in dem nach Potenzen von y geordneten Poly-
nome aber einen von Null verschiedenen Coefficienten, was bei der
linearen Unabhángigkeit der Potenzen widersinnig wáre, dasselbe gilt
fůr die S.
Weitere Darstellungeu sind jene von x" durch die P, mit un-
geradem Index — abkiůrzungsweise „ungerade“ FP, — dann durch
„gerade“ P, ferner solche durch „gerade“ und „ungerade“ ©, Ana-
loges hesteht fůr y, B und S.
Wird námlich die Gleichune (1) der Reihe nach fůr 2 = n,
m—2,... 8, 1 in Anspruch genommen, so lásst sich die unge-
rade Potenz w" aus dem Systeme
o 5 o o - =
Trigonometrische Entwicklungen. 275
n—1
er) eeooke esa
(Pje—(" eh +-D7a3=B
—
leicht in Determinantenform durch ungerade P ausdrůcken. Um
hiefůr einen Ausdruck in geschlossener Form zu erhalten, dient die
Bemerkung, dass dieselbe RD wie in (9) durch 2- eleas Diffe-
renziren von
y = 2608 9,
wo
sin kg
== =
y 9, 4 COS E
hervorgeht, wenn schliesslich p 0 und der Reihe nach wieder
nn, n—2,... 3, 1 genommen wird.
Es ist
=
Mor =D, 00
eine Gleichung, welche in jene Nr. 1 úbergeht, wenn
ZZ 200 NUULCH (22) We KO
und
-
(51). 4 inrch8
ersetzt wird.
Nun ist
z = sin kg . sec p —
+—1 o
= 1.3000 l ši
TE 2D dr Ds eo
Us: T=0, 1, 2
mithin
n w—1
0
2 =D" (2) E, „kr (11)
171531.: 2
18*
2706 Franz Rogel
Werden hierin fůr 20% und k" dieselben Substitutionen gemacht,
fůr welche (10) in (1) úbergeht, das ist ©" und F,, so kommt
ge DAB 09 ji) k BB (12)
n ungerade.
Unter Voraussetzung eines geraden » lautet die Formel (1)
m1—1
ča bt 2 Vydal še oné py zoo 13
(1) (je + patra PE V)
und besitzt dieselben Coěfficienten wie
D2 sin) 406
wo
keo-— 1
oder
—A
1 am 6 8 +—. + pí 2 z — — k, (14)
daher geht aus beiden Gleichungen fůr n = n, n— 2, ... 4, 2 die-
selbe Matrix hervor. Es ist aber
z2(n—1) — Dna COS ko E l . ZA
o =
0
0) sin ©
-= = »1—2 L yn— 03 1 6
“ 9 ra; RE = kal k"
porat nd -WI ") B
woraus fůr jene Substitutionen, welche (14) in (13) verwandeln, d. i.
— kr... P, und 271...w"-1, wenn noch n—-1 fůr » geschrieben
wird, die Formel hervorceht
cv S m
== = : E B JF 15
o TOA 6 zeru
n ungerade.
Trigonometrische Entwicklungen. 217
Durch Differenzirune der Resultate (12) und (15) entstehen mit
Beachtung von
VY O
Dx" = ng und DF zr,
cos“ cos“
-wenn mit »sec*e abgekůrzt, n—1 fůr » und 7-1 fůr r gesetzt
wird, die neuen Formeln fůr gerade »
n
DME n (0 (16)
2
= DA -v Z=T Bu o am
Beide Formeln kónnen úbrigens auch unabhángig von (12) und
(15) auf áhnlichem Wege mit Benitzung der hoheren Ableitungen von
R k © bezhw. von sin ke n v
ke =
aka © cos E sin ©
erhalten werden.
Eine andere Ableitungsart dieser Formeln stůtzt sich auf Modi-
ficationen des Taylorschen Satzes.
Es ist, wenn
SC) pre-—9=X=X
und
mA
gesetzt wird und f(r) sich nach diesem Satze entwickeln lásst
1 1 i)
= fi ZM PP BY A če
2 (ABLE z Přer i pet (21)
P f DEVA +—. + sy 2
+
X = u ole
P 0 000 ae ta 00 ee“ © 6) 6 cl le © "Te al Je: ve) "8,6
218
Wird die zweite Gleichung mit —
die (1+ 1)-te mit
achtet, dass
(= W
(2n)!
so ergiebt sich
—
= 1
f(e) = Do =
n—0
PD
-WZ
VON
Franz Rogel
1
21
„ multipliciert,
12
ad
(21—2)! 2!
5+
(2n—4)| Va
E, , die dritte mit
1
Z
alles addirt und be-
En
10,
(E,: Euler'sche Zalen)
2 000 „SB PA («).
Wenn ferner
B
oč (STY) —f(e—a]|=Y, DYZY
st, so gilt
rd ns r, 1 V W (20V +
B on, POTU TUNHU OA
X == »rp L V = n (2+1)
sí Í ma Cow
Y, — f= AL C DY pem -E
E 1 An—3)!
se Ea dě adatoví 4) OTA PR RE 6 a 8
= an :
Wird die zweite Gleichung mit 2——— B,, die dritte mit
o Z lk plyne v4b4 temiě 2 P Itipliciert
—717 B2... die n—- 1-te mi ZO: multipliciert,
- alles addirt und berůcksichtigt, dass
poj Z
© sine © : i
oder
(— UD" A 2 2:— 1 3 2 2*—1
em P 8 = B = (2n—3)I 41
W
A T (2n)! 0
D)
“
Trigonometrische Entwicklungen. 279
se findet sich
= ba Bot 005)
Wenn nun diese neuen Sátze («), (B), von welchen, nebenbei
bemerkt, sich manche andere schóne Anwendungen machen lassen,
fůr f(©) — x" — 9"g in Anspruch genommen werden, so ist
X = ID [(e |- je + (©— 4] =
= = o (m —2n)i á - ee 2) nn
m—2n |
also fůr geradem X%— (—1) Ř M. =
m—2n—1 |
udjíir unsgeradem (DL lag 2
Dies in («) eingesetzt und m — 21 =r cenommen, ergiebt die
Formeln (12) und (10).
Ferner ist 5) Z UE 0
1 m!
2m — -Dm m — Jim | — (— 1Mmým—2nY1
o od,
dáher bei geradem m
-- m!
Y— (= 1) n —2m)7 F, m—2n
und bei ungeradem m
č: z
=(-) Tam Amon -
Wird dies in (B) substituirt, m — 2n=r, m—-1 fůr m ge-
schrieben und schliesslich durch m-—-1 dividiert, so entstehen die
Formeln (15) und (1%).
Da sich zufolge (1) und (2) P nur durch ungerade, und ©
nur durch gerade Potenzen von « ausdrůcken lásst, so folet, dass
280 Franz Rogel
eine Darstellung von geraden Potenzen von * durch die P, sowie
von ungeraden durch die © unměglich ist, denn wáre
a — Ag + A4,Py + An Pon
Pa B, 0, + ... BO O1,
so liessen sich sámmtliche P durch ungerade und sámmtliche A
durch gerade Potenzen von = ausdrůcken. Es stůnde aber dann
auf einer Seite eine paare, auf der anderen eine unpaare Function
von «, was ungereimt wáre. Tritt in den Ergebnissen (12), (15),
(16) und (17) 3 — © fůr ©, so kommt
a) n gerade
= (£) jo (18)
1 o n
P=zpi Be t2 2 ZugT|e Bu B 9
n—+1 : Da +1 =
n
y = 2 1 B S (20)
m—1
n
y => En T2 Ar Pně. Č»
IE
Die Identitáten (6) und (8) ermoglichen die Darstellung ge-
rader P, O durch ungerade P, © und umgekehrt.
Werden zu diesem Zwecke in (6) die ungeraden P auf die
rechte Seite geschafft, so ist bei geraden »
n [Jr (Zjn=
= (B+ 4 zh onojk 21)
Nach einigen Versuchen findet sich die Function
Trigonometrische Entwicklungen. 281
yzazcofe
— cojkp-—1
= coj.kp
deren -te Ableitung
79 Z POMSK 1L o n “
ye — k PA: (22)
durch die Einsetzungen
a > B VĚ
n
Pr A
mit (21) identisch gemacht werden kann.
Da
n
2 DY (E p? he šk
1020:
So ist
und mit Benutzung obiger Substitutionen
R= Z) E [T] Boh
pb oje (23)
oder, wenn rechter Hand nach £ geordnet wird
na -Ae He
W306
A—1
+= Ph B | Ba, (24)
wo die Reihe innerhalb der Klammer leicht als Nullwert des h-ten
Differentialguotienten von
uz ejece
zu erkennen ist.
282 Franz Rogel
Wegen
Der 6% — e—4
+ Eo Ba
ko h!
W130
wo 7% der A-te Tangenten-Coěfficient, ist
Ah A
a B-kojh 72 OHL (PR)
= (— 1) : T=(—)) h--1 Brn
somit
n=1 9—1
2 od (2 e—1)e n
DA (") BaB eb)
n gerade.
Um umgekehrt ungerade P durch gerade auszudrůcken,
kann wieder von (21) ausgegangen werden. Dieselben Coěfficienten
der ungeraden P auf der rechten Seite finden sich vor in dem
Differentiations-Ergebniss
== [aro (gore es
wo
Re: cofko—1
1 ofke— 1.:
ae
7 s A i xh Dn k 2%—1
B Vo =: v Bo
daher
R oni lón : =- -94—1 1 (1 n
zý 0 (— tí : = JB: Bak 4 (27)
Durch die Substitutionen
A n—1 z no JE 2M
und
= l; |> m8 +7 (bojem
Trigonometrische Entwicklungen. 283
geht (26) ie (21) úber, und (27) in
na= 3 [f)a+hdnot+(2jná
-+2 2 cé mě =2 = k B, [Po Š T pů
+ (Z),
Wird der rechtsseitige Ausdruck nach P geordnet, so kommt
m, Di n PR P j 1-20 —D B +2 (23—1) B,
—+.)B,
wo sich die Reihe innerhalb der Klammer vom Nullwerte
jb hT2
D"g cofec p .cof p) = Dřpotgej=(—1)" 2 By
0 0 2
nicht unterscheidet. Dies bericksichtigend und 2 —-1 fůr n, »—1
fůr h gesetzt, entsteht
n—2
— — Pr já =D
S
l) BP (28)
n oerade:
Durch Differentiation von (25) und (28) gehen mit Beachtung von
DP, = re, sec? e
nach Abkůrzune mit sec? und Ersetzung von »— 1 durch » die
weiteren Formeln hervor.
n T—1
(A == DO (— he T (27 H— 1 , J Brn A, (29)
: 2
n U
m“—1
A =—3 4+ X ží
1130
n Štětí
' Zl je n (O (30)
294 Franz Rogel
In (25), (28), (29) und (30) e mit - © vertauscht, ergiebt
a) n gerade
jl jm
n — 2 S 1) | B, no AE sl
Pa MN sí
jl — 1 n
LV E Ř mm! :
zo zam
b) n ungerade
n—2
1 ji n
4 spa Pa UN) PRO o
jl n
== r+-1 V zp BO
BRZD zy17"e"—D (Bn5 | ©
Lineare Relationen zwischen den R und solche zwischen den ©
sind, wie gleich einganos bemerkt, nicht vorhanden. Die Formeln
(25), (28), (29), (30) bis (34) lassen sich auch mit Hilfe der Sátze
(«) und (6) ableiten.
II.
Specielle Fálle.
Da in den bisher gewonnenen Resultaten eine ganz willkůrliche
Veránderliche auftritt, so kónnen dieselben als ebensoviele Ausgangs-
punkte fůr die mannigfachsten Ableitungen specieller Relationen
zwischen Bernoullische und zwischen Eulersche Zalen be-
trachtet werden.
Insbesonders kann der einfache Zusammenhang dieser Zalen mit
den Sinus bezhw. Cosinus der Vielfachen des Bocens zur Aus-
scheidung aller jener B bezhw. E, deren Zeiger einer gegebenen Zal
in Bezug auf einen gewissen Modul congruent sind, verwertet werden.
So macht die Substitution 9=% 1< pSn, p ungerade,
in (12) alle Glieder mit E, wo r==0 mod p verschwinden, des-
2
gleichen in (25) alle mit By—„41, wo r=—=0 mody ist.
2
Trigonometrische Entwicklungen. 285
Die Annahme e = n 1<p<n bewirkt in (15) den Ausfall
aller Burn , 7=0 mod 2, ebenso in (28); ferner in (17) und (30)
aller Br „ r=0, modp; in (16) aller E, = r=—=0, mod p und
in (29) milee B rek „r mod p,
= 1 mod 2.
Die einfachsten und bemerkenswertesten Fálle liefert die An-
nahme
TM
n
wofůr aus (15), (16), (28) und (29) der Reihe nach die folgenden
Formeln horvorcgehen.
oD (m
"7 n ž Foz 1 Ira
= n=3 mod 4
= A , zd
| o n==1 mod 4
(© pz (i) Em, n gerade. (36)
9—0, 4, 8 Z
P—4 r+2
Í =) 62 „)B, = =, (8711
r—4, 8,12 5
| se mod 4
| (== Je) 0] (38)
72, 6, 10
B Co: e—vjn.=u »=z]
E | Mm a (39)
P 05 ČK sj = jl :
E 242 —vfj) s = = | (40)
r=4, 8, 12.. ; |
1) Die Formeln (37) und (40) fand auf anderem Wege bereits J. C. Kapteyn
und W. Kapteym siehe „Die hóheren Sinus“, Sitzober. d. kais. Akad. in Wien
XCIII. 1886. pag. 807 ff. Formeln (77) und (78).
286 Franz Rogel
Einfache Resultate geben duch die Substitutionen
T T
7 und 9%:
wáhrend fůr e — 0 und w = z nur Bekanntes hervorgeht.
IV.
Aus (6) entsteht fůr m — 2n, 21 —2, .... 4, 2 das System von
n Gleichungen
2n 2n 2n 2n M
(o)Ps—| ) Pu- plo dě) fe m loaína| Por3 9
2n—2 2n—2 2n—2
0 | Pe s 1 | Para n js B ==)
dj 97, omen | ee letí- je.. 07 © ia sl 0 V000 2080 O0 04 8, 070 Ze
aus welchem sich » — 1 Functionen P,, 7 < 2n — 1 eliminiren lassen.
Geschieht dies mit den »1— 1 ersten P, so resultirt eine neue
Identitát von der Form
Dm P.=0, A4=1 (41)
r—n
deren Coěfficienten A sich am einfachsten durch die folgenden Be-
trachtungcen ergeben.
Durch die Einsetzung von
F = rr —+ m2) — (1— %wy], e<=tge
in (41) entsteht
Zda —+ uj — (1 — u] 0, wo u= W,
oder
Da = f(u (41)
Trigonometrische Entwicklungen. 287
gesetzt, auch
SU + uy— fl — u) = 0. (41"")
Die wiederholte Differentiation giebt
KUry+—WU"$(1—u)=0,
woraus fůr
(= |
f(2) = (— W" (0)
folst. Zufťolge (4V) ist aber f"(0)— 0, wenn r<», daher sind
u — 0 und u = 2 n-fache Wurzeln der Function f(w) vom Grade 2n,
somit hat sie die Form
f(u) = o(u— 2),
Der Veroleich mit (41') ergiebt nun
— (O r 921 bí
o ( 1) 2 =)
dies in (41) eingesetzt, liefert die gesuchte Beziehung zwischen
n 1 aufeinanderfolgenden P mit dem geraden Index-Maximum Zn
2n
DO —v 2" Be B=0 (49)
mM=Uu
und die Derivation, r + 1 fůr r und n +1 fůr » setzend
Zev Pe = 0 (43)
eine analoge Relation zwischen »--2 © mit dem ungeraden
Index-Maximum 2 —-1.
Weitere p Differentiationen von (42) geben, wenn nach jeder
derselben mit sec*y abgekirzt, durch p! dividirt, gehórig reducirt
und schliesslich 7 — p statt r geschrieben wird
2n—p
Sone «
rn- p
wo F, oder A, oilt, jeuachlem p gerade oder ungerade ist, und
alle P, © mit negativem Zeiger zu entfallen haben,
288 Franz Rogel
Bei ungeradem Index-Maximum bestehen keine derartigen ©
Relationen zwischen den F, deseleichen nicht bei geradem zwischen
den A; denn aus den aus (1) und (2) fir n = 2n-—+1,2n,... bezhw.
2n.2n— 1,... hervorgehenden Systemen lassen sich nicht sám mt-
liche Potenzen von « eliminiren, weil die hochste, «?*tT resp. 2,
nur in je einer Gleichung des betreffenden Systemes enthalten ist.
In diesem Falle kann «2*11 resp. w2% durch Psx41,.., Px resp.
O2, ... Ox ausgedrůckt werden.
Die determinatorische Bestimmung ergibt ein Resultat von
der Form
A 2n—-1
(B DE (45)
r 2n—1—-1
n is
Um jedoch die Coěfficienten in geschlossener Form zu erhalten,
dient folgendes einfachere Verfahren.
In (45) wird. P durch das gleichwertige
2n—1—-1
ersetzt, dann ist fůr
DE 9 un—UT1 — fu)
0 r
AU SBOR (45")
Wird ferner
ZAď=9u (45")
0
gesetzt, so ist
fu) =wW" plu)
und zufolge (45")
(1+ u)t! g(1 + u) — (1— ut p(1— u = 21!
=27% [(1 + u) — (1 = 20) esonne —
ad eo=r 1 eh — (1 — w2hH
= Vl 0 Jiu- n
eb W hs 1 [1+ u)e(1— u) — (1—u (1-1)
n “ ji 0 [1+4 (1 — u) — (L — (1+ 49]
Trigonometrische Entwicklungen. 9
jek oHueli le; (0) če Hře. oN M Aj o lev Její o bd 0 ted eds le" elelne
+ov (P )abyra—d—a—b a
Dieser Functionaleieichung geniůgt die Annahme
wew=> (jen (T ea—ny+..
+" ene—w |;
p(n=2" ji : Před
[B+ (i) M r p ele p
Ph) Je +
oo. 0,0. ..0.4 .©.1/0..e,. ©. ee .e.e..,e
hieraus folet
2m- 1 + aha br:
č
0701 el ej ed, tec je
6 al R 1 p + l m jo )
rov) eo
dies mit (45") verelichen ergiebt nun
nt)
A=1 Az- a ý
Somit ist die verlangte Entwicklung
2+1
(—1) GT — od " E | | P p By (40
Nach © differenzirt und mit sec*e abgekůrzt, entsteht
C 1 a% = rn 92 () 4 ' o
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892, 19
89
290 Franz Rogel
Wird diese Operation wiederholt, so resultiren Entwicklungen,
welche von den eben Gefundenen nicht wesentlich verschieden sind.
Beide Darstellungen (47) und (48) zeichnen sich dadurch aus,
dass sie die einzig moglichen dieser Art sind.
Denn gesetzt, es gábe noch eine zweite, von (47) verschiedene,
aber eleichwertice Entwicklung, so wáre die Differenz beider eine
Pomp. Pony +++ Fnya verknůpfende Identitát, welche aber, wie un-
mittelbar nach Ableitung von (44) bemerkt wurde, nicht bestehen
kann. In analoger Weise lásst sich die Behauptung bezůglich (48)
rechtfertigen.
Aus gleichen Grůnden giebt es auch keine Darstellungen von
at, 2% durch weniger als ».—-1 P resp. ©.
Zwischen den Coěfficienten A, welche aufeinanderfolgenden
entsprechen besteht ein einfaches Recursionsgesetz.
Wird námlich (46) zweimal differenzirt, nach jeder Differen-
tiation mit sec*y abgekůrzt, in dem Ergebnisse
(— 1)"7* (2n + 1) 2n 9771 = (2n —- 1)2n Px 1—-.
s o Ar o Aa
Py—1 sodann mit Hilfe den sich fůr »—1 aus (42) ergebenden
Identitát
Popa — 2 "1 ")Pa+. O8 „+ V =
durch die andern P ausgedrůckt und eingesetzt, werden ferner die
gleichnamigen Glieder zusammengezogen, schliesslich durch 2n(21 +1)
dividirt und das Resultat
2.2 — 124
čz R—1 921—1 —
Se =P | 12m i
jo lo mt ea no P
ip 1) 2 To! 0 > á
2n — 1.2n1—2
p :
PE OOo 1200 | 105 MU eo
(E eh 2 T mal Vá|e+
sie Je © 00,- le "ea on .0,7 167 16) (e 7.6 10, Me (olejem «
Trigonometrische Entwicklungen. 291
= = 2n—-1
Ja
Z S MAV mo O nen no
+ -1 2 BI Jalo A A,
non ele ole: vi uno ke „ee Je Jej. © ele se. ce
+| n+-2.n+1 S jB hal a DE (49)
2n—-1.21 1 P „2nln—2
mit
2n—1
(— 1 P Pon =- A V BO + oss
1
2n—1 2n—-1
+ A4 Pra.. 2
verglichen, so missen, da wie bereits (49")
bewiesen, zwei verschiedene derartige Entwicklungen nicht bestehen,
die Coefficienten gleichbezeichneter P in (49) und (49') einander
gleich sein.
Wegen ví
2n—-1
A =C12> | U 1
ist somit
ab Dn Tr l. 2M—r 7
Zb 2n-|-1.2n k
+ -W221 Z E új 1 A < o |
woraus
v Že 2 i a fe
+ E v + 1 i
+2 (2) Ba ne i (50)
e ic — 1 r— 1 0)
Eine einfache Beziehung wird durch 21 —1 malige Diferen-
zirung von (45) nach tgg — z erhalten; es ist, wenn m — 0 gesetzt
und gehorig reduzirt wird
2n+-1 2n-1
2n A+ A =n (2-1) (51)
1 2
19*
292 Franz Rogel
V.
Entwicklungen nach P, ©, R und 8.
Bezeichnet Z eine der Functionen P, ©, R oder S, und besteht
eine Entwicklung
fe) = Ce Za — Cole T TA,
wo die Indices e, B,...%“ nach einem gewissen Gesetze fortschreiten,
So wird sie nur dann die Einzige dieser Art sein, wenn zwischen
den
Z Za <. Ze
keiue lineare Relation existirt.
Unter derselben Bedingune gilt auch der Satz der „unbestimmten
Coefficienten“.
Wie die bisher abgeleiteten Identitáten zeigen, hánet die Existenz
solcher Beziehungen wesentlich von der Natur der Zeiger-Reihe
ZBO ADS
Als wichtigste und zugleich einfachste Fálle důrften die nach-
folgenden in Betracht zu ziehen sein.
a) Die Zeigerreihe ist die natůrliche Zalenreihe von 1 bis zu
einer endlichen Zal n.
Hiefůr bestehen die Relationen (6) und (8) fůr P und A; fůr
R und S sind keine vorhanden.
b) Sie ist wieder die natůrliche Zalenreihe, aber von einer Zal
n>> 1 angefangen.
Hier bestehen die Identitáten (42) nnd (45), in welchen » +1
Functionen P von P, an und »—-2 Fuuctionen © von ©, an mit
einander linear verknůpft sind. Ein linearer Zusammenhang zwischen
P, Pap- +. Pos p< 2m und zwischen: Ox, 0x11, Ag g< An-E 1
ist nicht vorhanden.
Die einfachsten Beispielé bilden die Darstellungen von «**t1
und x“ durch » Functionen P resp. ©, (siehe 47 und 48), welche
das Merkmal der „Einzig Móglichen“ besitzen.
Die naheliegende Anwendung dieser Formeln auf Polynome in
© wird jedoch zu Ergebnissen fůhren, denen im Allgemeinen die ge-
nannte Eigenschaft nicht zukommen wird, da sich hiebei moglicher-
weise Folgen von £ resp. G bilden kónnen, welche sich. dann mit
Identitáten von der Form (42) bezw. (43) in beliebiger Weise additiv
Trigonometrische Entwicklungen. 293
verbinden liessen und so zur Entstehung oleichwertiger und doch ver-
schiedener Entwicklungen Veranlassung geben wůrden.
Fůr die R und S bestehen ira In diesem Falle keine Ab-
hángigkeiten. © *
c) und d) Šie ist entweder die Reihe
WZ 20
oder
a De, dd
Fůr ein endliches » bestehen fir keine der vier Functionen
Relationen, wol aber fůr ein unendliches ».
Denn sei
VE == (52)
= GHB
so kónnen die P mittelst (1) durch r ausgedrůckt und das Ergebnis
nach auífsteigenden Potenzen von « geordnet werden, wodurch die
Reihe >P
i +% ()r ++ ot
entsteht, welche durch die Annahmen
3 5
jo M ši 5 dm
(53)
ono oo kite jez“ o. jeje uje: ee) exe
nur dann zum identischen Verschwinden gebracht werden kann, wenn die
obere Grenze der Summe in (52) unendiich gross ist; im anderen
Falle wird die hóchste Potenz von « einen von Null verschiedenen
Coěfficienten haben.
Dieselbe Matrix wie (53) besitzt im ersteren Falle das System
der Differentialguotienten ungerader Ordnung von
l
7 1 (z vřáptk Ao
paka z7l5“ — By"
T—1:3
294 Franz Rogel
fůr w« = 1, námlich
o
ME eko
+ sila) —=0|
woraus durch Vergleich
F—1
Roz V PRE V
folgt.
Dieselben Dienste wie sin 3- w leistet die endliche Reihe
s T i P: Zd Mo v L P ZNÍ
A sin 01 UT- 4 sin 02 — UT- = Gn SÍN Gn 4,
WO 44, do, + +. An Deliebige und a,, Č,... a. ungerade Zalen be-
deuten; deseleichen unendliche Reihen dieser Form, wenn sie und
ihre Ableitungen ungerader Ordnung fůr w 2 1 convergent sind.
Dieser Annahme entspricht die allgemeinere Lósung
r—1
Po!
-ee
rla| 24%
welche die unendliche Mannigfaltigkeit von sámmtliche ungerade
P verknůpfenden linearen Gleichungen zur Genůge darthut.
Fůr gerade P vermittelt in áhnlicher Weise die Function
> Un COS An TU
die Kenntnis einer Identitát
K.z (I)
L, Eo — 0, (55)
r—=0,2.4
wo
P
Trigonometrische Entwicklungen. 295
bei der volligen Willkůrlichkeit der Gróssen ap, «, einen ganz un-
bestimmten Wert besitzt.
Analoge Resultate ergeben die Derivationen von (52) und (55)
fůr gerade und ungerade ©, sowie die Einsetzung m
fůr gerade und ungerade R und S.
Bei allen diesen Relationen
S a2=0
werden sich die Glieder, mit unendlich wachsenden » der Nulle
náhern.
Nur unter dierer Bedingung entstehen nach Einfůhrung von «
resp. y Gleichungen, deren sámmtliche Coefficienten verschwinden.
Das Gesammtergebniss dieser Untersuchungen ist somit, wenn
nur Darstellungen durch eine einzige Art von Functionen Z berůck-
sichtigt werden:
a) Entwicklungen nach entweder geraden oder ungeraden
P, oder A, kónnen nur bei endlichen Zeigern r,
b) solche nach beliebigen R, und S, ebenfalls nur bei end-
lichen Zeigern, und
c) Entwicklungen nach aufeinanderfolgenden F, oder A,. r = m,
m—-1, m—-2,... n— 1, im ersteren Falle nur fůr n< 2m, im
letzteren nur fůr n< 2m—-1
auf eine einzige Art vollzegon werden.
Zu letzterem Punkte muss bemerkt werden, dass wegen der Un-
bestimmtheit von sinoo w, bezhw. cos © e die Annahme eines un-
endlich grossen », welche zu einer unendlichen Reihe fůhrt, nur ein
unbrauchbares Resultat liefert.
Unendliche Reihen in Z — wegen des unbestimmten Characters
ihrer Coěfficienten vóllig wertlos — sollen daher fortan unberůck-
sichtigt bleiben.
Um die Form solcher Functionen f(g) zu finden, welche sich
in Reihen
mit endlichen Zeigern verwandeln lassen, dient die Bemerkung,
dass Z. hierin durch « resp. y u. zw. nur auf eine einzige Art aus-
drůckbar ist.
296 3 Franz Rogel
Einer jeden Reihe in Z mit endlichen Zeigern entspricht daher
nur eine einzige endliche Reihe in z resp. w.
Umgekehrt gilt somit der Šatz:
Auf eineeinzige Artkónnen nur solche Functionen
nach Zentwickelt werden, welche sich durch ein endli-
ches Polynom in z resp. y darstellen lassen.
Schliesslich wáren noch jene Eigenschaften d. Function f(p) = Fr)
bezw.—= P'(y) aufzusuchen, welche gle'ichartige Entwicklungen in
Z, d. h. solche nach einer einzigen Art von Z zur Folge haben.
Zuťfolge der Formeln (12), 15), (16) und (17) entstehen die
Functionen P nur aus ungeraden die Functionen © hingegen nur
aus geraden Potenzen «; zufolge (18), (19) (20) und (21) geht
jedes RF oder S aus beliebigen Potenzen von y hervor; daher gilt
Darstellungen durch die P gehen nur aus unpaaren,
solche durch die O nur aus paaren Polynomen in z und
solche durch die RB oder S aus beliebigen Polynomen
in y hervor.
Beispiele.
1. Potenzen von F. (56)
V p Jw=ě.
a 20
a) n ungerade. Die binomische Entwicklung hat kein mitt-
leres Glied, und lassen sich gleich weit von den Enden abstehende
— 1
2
Glieder paarweise zu Differenzen vereinigen.
»—1
CW | 2 (0) (a + — (1— uje
= (lupa gets)
2
a | o "=
Hv" [euj(a+o (L—aunu i-
Poě laně m O
—D' (čs (0+ CDG. (02m
2
Trigonometrische Entwicklungen. 297
nh
Nn— 1
— (I— u) Il bu) j
Der Complex der Minuenden erhált fůť 1 — u = 2—v0 die
Form
seba m ZS m
(ie e—Y+..+(—V (+) >)
2
i n M n+-1 »—1
0 n (2) 2 OT
=) 2) (2— v)
2
n n—n (< 1m m v zmn—-T
=) AJE v k sí 9) ob v Sk
+ovsfi)]
l) [24V
2
+ (— a bal v]
o! 20/017 Are... 07 W Jo koto: nlerdko/ je 'e7,"e"J:e Je ve vede" 63 se
l Jr m7 3 +
2
2 + f x mn
+- aká pao 17 SredID opium“
2 O
n— 1
2
PA -— me mi |
3 * zmn—T JB m
n 1) ně Va 2" v nine 1) = ©
2 2
=
— St pm
298 ' Franz Rogel
wo
a=ove[oorsfi (dome (jr
Ho penefeejměy") 4
: $ A 1
+ (= 1e+De-v -2 "= j
2 r
Durch die Vertauschung von v mit 1— 1 zw entsteht die
Summe der Subtrahenden, welche von der eben gefundenen abzuziehen
ist; nach Vereinigung oleich hoher Potenzen von v und w und
T
schliesslicher Division durch 2%, ist wegen í 5 — F, das Er-
gebnis
m -
Pr=(—) "2 bža m P (57)
n ungerade.
Diese der Kathegorie c) angehórende Entwickelung leistet der
n—+ 1
2
Bedingung 7 < 2m' thatsáchlich Genůge, da mn << 2 .m ist.
b) n gerade. Die Entwickelung von (56) besitzt ein mittleres
Glied; gleich weit von der Mitte abstehende Glieder sind gleichbe-
zeichnet. Die Scheidung in zwei durch Vertauschung von -u
mit —» in einander úbergehende Gruppen, welche hier je eine Hálfte
des mittleren Gliedes
LM
-i Jr" ="
2
enthalten, wird im ůbrigen so wie im vorigen Falle vorgenommen ;
eine derselben ist
n = n
vn 1 o Zu vy" Zpskí = (— 1) (+)v Je
> rSlzmn
pe uje P =o
mn—T
—
mi m2
em
Trigonometrische Entwicklungen. 299
wo
A=ovr[-r+ [)[t)+ovr() P+
2 0 m 1m Lin | 7? n
nn |" £ s 1)"(m-+D +(2)|
und mit Růcksicht auf Ž - a
lzmn
= ad hi MOVE (58)
n gerade.
Derselbe Weg fůhrt zu
lzmn
O% — 2-21 DO o O 1ade (59)
O =3 ŠÍ Om,
z=ovsfovj) (ro )+-
(c)
9 r
M ———
W = DA Oo unove 1 dle (60)
r=0
w=cwr|-v (i) (rov [) (E) +-
+ aj" Je Čj" |
PTÁ Tema
2. Gerade Potenzen von sec g.
Es ist
1 — cos Znp
= PRE ARE Sled VŘ ETEŘ PV OBR E
i — Pl d + ©) Om
daher
(1 + 2? = sec?"p — 2Fj? + Om
300 Franz Rogel
nun ist zufolge (65) p,
= (< Zk, : (X še rr »
PAS D5 2 pz)
somit Ú
n 4
2n — B dě n bo 1 r 9r “ h
ey =0+-12 -ve (i)a 6D
3. Kugelfunctionen A" (z) erster Art.
Aus der — wie Hermite festeestellt — nicht von Jacobi,
sondern von Rodrigues zuerst gegebenen Formel
ji da rub
2 In de
K? (z) =
wo wieder © — tc e angenommen wird, folet wegen
a2—1—-— A,
K*(a) = = D» G, (62)
a) n gerade
Zufolge (59) ist fůr m = 2
0 =2700 W O
r=0 né
= ororýh 6) 5 s) +:
aji) sl2)) "V
: PD O2 — = i)ž 6 o ') O
ferner -
n! n
daher
K (x) =(— 15 Zam 2 (8 ka “ udí On (65)
0
n gerade.
Trigonometrische Eutwicklungen. 8301
b) » ungerade. |;
Die Formel (60) giebt fůr m—= 2
m—1
a, =% We ©
2n—n
r=0
zao) (+27)
+7]
„D0 a=c1' none
ferner ist
pel APE
folelich
= n—1
K(e)=(—)y* TZ D2 nee) MěUPi 96164)
-W * | .21—r
r=0
4. Die Function 1 (v, n),
definirt durch die Gleichung
(B: Bulersche' Zalen) | M
bildet den hauptsáchlichen Bestandtheil der vom Verfasser in seinen,
im Archiv f. Math. u. Phys. (2) X, pag. 206 ff. veroffentlichten
„Ableitungen von Identitáten“ gegebenen Formeln (8 und 15) íůr
die Summe der alternierenden Potenzen ungerader Zalen.
Da sie entweder paar oder unpaar ist, so eignet sie sich
zu diesen Transformationen, welche, wenn v — ?% oder = ty gesetzt
wird, durch die Šummirbarkeit der sich als Coefficienten ergebenden
Reihen ausgezeichnet sind.
a) n=2m) VD, 9 Z O0LY?
9302 Franz Rogel
= (— "1 (1, 2m) = + | doo mrd
a Přál j pod Aa p E, (66)
Die Potenzen mittelst (18) durch die S ausgedrůckt, kommt
DE, +R Br 8,oc + (o) Ee 8 BK M m) Sm
A 1 E, | B+ hd 4 DE 9) johěkáeda ono ok
= gulo MAS VSE + bo (67)
so) Be (8) (Jak.
PAM
als der mit -= multiplicirte Nullwert des 2m'e Differenzialguotienten
von
worin
1 k
o? sec p. sec © — (1 T310 E g*-+..
Tp l m A
Se (2m — 2k)! ) Ex v
1 i 1
(5*+ zr A g*i2 |. od ao oh)
erkannt wird.
Nun ist
(D2m p2i sec? 9)= 2k! (2) D?m—% s6ež ©, =
2m!
zm AE
und wegen Dytgg —1-+-tg*e auch
Trigonometrische Entwicklungen. 303
(2m)! 20%—2A—-1 to (2m)! Z bok dá and 21—2k
= n 23b em 20 24 5200 00
| 92m—2h S jl 92m Bu
6 — — B | Dy, 2 sec" P — n ora 2k
daher
3 sy 2 92m—2k pen ji
— (— 1 9m! 92m—1
v(šy, 2m) = (— V" 2m'2 „L B) (Bm — 24)12%
Be
a, (68)
und 5-7 fůr g geschrieben:
| 2m—2k V
E 2m) = bV* 0 2 my lu] Bu: R (69)
k=0,1.
Werden in (66) die Potenzen von y mittelst (19) durch die
| ungeraden F ausgedrůckt, so ergiebt sich ein Resultat von der
Form
2
Dd— y Dop Rap T ej Em ,
k=0
wo
Dan = (Dy g?*T1 cosec p . sec p |=
k |
| ení |
U A EO l 21) DBm—2k 29
k+ ee á "sin2g/ — (2k—+1)!(2k sin2
0 0
22m—2b—1 — 1 (2m
— 921—24+-1 z
p 2k -1 P
mithin
< 921—24—1 1 (2m
— 2m
w(iy, 2m) = Ex -+2 bare: 201 (2) 2 R (10)
u. - © mit p vertauschend
904 Franz Rogel
920—2—1 1
2
(x) Ba Boy (71)
v(ix, 2m) — E, |- 2% p (— 1
|
š
|
b) n—2m—1,v=W.
Am schnellsten fůhrt. wenn auf eine directe Ableitung ver-
zichtet wird, die Differenziation von (68) und (70) nach y zum Žiele.
Da námlich
prsi) a) Hee).
„ EV — L ..,znůl(v, n— 1)
ferner
M A
D? So = 2k Sara
p) Rop == (2k - 1) Box
ist, so kommt
o 1 Zd — 1
iW(ty, 2m — i) == (— ov: z Děk(m — k)
k=0,1 ac
r ký (72)
2m — 1
"V2k— 1
Zo- de-
(sym dh i P
Ba Rx (73)
72 (2
POR
MD
19) mit © vertauscht, ergiebt
ap z 92m—2k 1
Om — 1, — (— 1 921—1 nb
iv(ix, 2m — 1) = (— 1-22 da =
2m — 1
. bn) be! A jb joo Pa (74)
iv(dr, 2m — 1) = 24 E = 1
K=W 3.
92m—28—1 — |
92k r
2m
Trigonometrische Entwicklungen. 305
o. Die Bernoulli'sche Function © (v, »).
Zur Darstellung durch die P nnd © eignet sich nur das nach
Absonderung des zweiten Gliedes verbleibende paare oder unpaare
Polynom.
o(v, n) | m = (2) Be: M BV 10
É
a) — 2m; =, «w — tang g'
= (— 1)"11 2% p lý ix, 2m K Zima —
= — Zm + 4 B, 224202 | (4) B, dam L..
je n " By 2202 92 (76)
Nach Einfůhrung der geraden © mittelst (16) ensteht
m
= 9 ;
k=0,1
wo
av- (Bren (E) (P Jen Bek
2m 2k
2m—2h
P bě ko R. Bmx E, |
vom Vorzeichen abgesehen, nicht verschieden ist vom Nullwerthe der
Ableitung
1 PADÁ 1 =
ki De" 514378 2z p "+
2b-2
P, B, 212 I.. + o, Em +...)
1 1
Dm (— Z cot Na 22h BEC 2)o = ( k) I | : sin ;
= 2 ' 0
2m
ví 2k)!
2221) (z B
2—=0
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 20
306 Franz Rogel
folelich ist
(— V122 9 z <, 2m] + mer —
= 2 (= 4- (9% — 1) (i) Ba Ox (77)
k=0, 1
Die Einfiihrung ungerader,© mittelst (17) ergiebt
KD Bo Or
0
E s 2?m-2—1— 1 (2m 2m
Bea (0) br) Pe
92m—2r—3 — 1 (2m) (2m —2)
m | bo |> B, Bray
2'—1 2m PV ba VSR OAE a
ae a MB? Bu B;
+2
= De
tri oa
z
(pr z" zc0tz.—
SInZ/ o
2 = 1) (2m) ! 2m—2r |- 2
81m 21" STLAN
Der Differentialguotient ist weiters
i — one, 1
= 2m—2r 2 2m—2r7
=) PD) D | 1+.. oz; 9m
. (8m — 2r— 1) By, 2m2 L... c
0
= 2(2%7—27—1— 1) (2m — 2r —1) By,
daher ist
— 2r
Byn=(— 12 38
(2m)! (om ZE pe M0
tolelich
= 1+ 207 9 = DA 2m + imeni —
< 2m — 2r— 1 6,
== (2m) DA ( = M) dh (222 1— 1) E Ox 9
Trigonometrische Entwicklungen, 307
—— Úm Entwicklungen nach P zu erhalten, genůgt es (83) und (84)
nach « zu differenziren, wobei
Dogz, 2m) = 2m e(z, 2m — 1), m>»I
mna D-O— — p T, 1, ist.
Nach leichter Reduction findet sich
= s
-WE 8 sl$ iw, 2m — 1) +
c 92m -2—1 1 (9m —
— Do (— 10 | | Joy sh „, jh 2 1 (79)
dr — 1
r=0
(MV) č če, 2m — 1) +0 = l a2m—2 —
= (2— 1)! DA (— Dr + n —2r — 1) (R21 — 1) Br, Pzp ;
r—0, 1 i 3
400200% (80)
6. Darstellungen der Bernoulli'schen und Euler'schen Zalen
durch P und 0.
In den Formeln (25), (28), (29), (30) dann (12), (15), (16) und
(16) kónnen die Zalen B und Z als Unbekannte angesehen und aus
den fůr nn, n==1,.... hervorgehenden Systemen berechnet
werden. Resultate in geschlossener Form fliessen aus dem Vergleich
genannter Formeln mit dem Ergebnisse n — 1 maliger Differenziation
von
pH
wo vou. fa, F= Fu =
POD
Sei
l (r) = l (r) — l FG) — F
„79 (u) = P 5] (u) =, und 7 (2) = 0
ferner
9 = =NnÉ Ho
so ist
P1— VZ = 1+ fi Pra. bin (81)
20*
308 Franz Rogel
eine Formel, welche mit einer der obigen dadurch identisch gemacht
werden kann, dass fůr ©n—1; fox fi ...' bezhw. P, A oder « und
fůr Fy, Fn—2... F die entsprechenden B oder E enthaltenden
Coefficienten gesetzt werden.
Zur Bestimmung von F, + dient dann die von Hrn. Prof. Franz
Meyer in CČlausthal i. H. in seiner Abhandlung „Uiber die
hoheren Ableitnngen eines GAuotienten zweier Functionen“ (Monats-
hefte £. Math. u. Phys I. 1890, 33 ff.) gegebene Formel (7)
So" = 90 6, ale 9 So 6x F zaj ě nm Pa fo? ©, lm P
(82)
eD
(VUKOŽ UPě oto U“
worin G9, 0,.... © alle ganzzaligen, nicht negativen den Bedin-
gungen
+8- +% 78 +204 — 303.. + kuk
genůgenden Werte durchlaufen.
Wird behufs Erlangung eines Ausdruckes fůr die Bernoulli'sche
Zal B, die Formel (25) herangezogen, in welcher 2n statt n ge-
schrieben wird, so zeigt der Vergleich derselben mit (81), dass in
(82)
PA Je: ZE ze p)
FR=m, P hk oa 11088
MU osa -lom AOLNOT DOSP.: Dan KUL Dent
„20 (2— 1) 9 kddně
(— 17! Poor my. B, fůr Fx- zu setzen ist, um nach Division
mit py"
22(9% — 1) p Da
— 1) Bizu >P- (6-21 ,..
Pm—2 (6 Pln
=F me m n
zu erhalten. Hierin ist
Po
12 A0 (83)
Hm =
: 4.
p ník
Trigonometrische Entwicklungeu. 309
— 1 = Dá (— p“ (0 E R% T -T 2
(3 OBE
P“ pa“ p“
Dan = m
und haben a, a; .... cx obige Bedeutung,
Fůr die Bernoulli'schen Zalen ist hiemit ein neuer, eine
ganz willkůrliche Veránderliche enthaltender Ausdruck gewonnen,
von welchem durch Einsetzung geeigneter Werte mannigfache weitere
Ausdrrůcke abgeleitet werden kónnen.
So ist fůir o — T
po 1
Po — VD
daher
1) I oem(9m » BŽ G 6
(1) n (C) = "1737 o
1 1
nema (=
(84)
M = (G —-%-4-....+0*)!
( „=> 1) kz la,!. MONTE j Aka *
U | 4 + © M o ob =
Wenn dieselben Substitutionen, durch welche die fůr n-+1
S žaašé Popel (81) in (16) úbergeht, auch in (82) gemacht werden,
: 0; 2n
námlich 2 fi“ =D VOD 600 0 m 97 M f„ und 0) E
fůr Fy, so o ptám
a2n—
Bp = Eg Grab ze = a (85)
(— 1 = p pet gm 00h
100 BRE ee oo AO < on
Die Annahme e — x bewirkt das Verschwinden aller « ent-
haltenden Glieder in (85), da ferner = +91 so ist die né“
Euler'sche Zal
310 Franz Rogel: Trigonometrische Entwicklungen.
B n o (0 —— A F ++- %)! o
Er = (6 Ď DA n “ jz o OVO Un! (2 /)a" (4he? .... (2n Dá
| (86)
U- +8... T 1820, <. n En
Brůnn im August 1892.
23.
O nových hlístech řepních, jejich škůdnosti a rozšíření. ")
(Z habilitačních prací na c. k. vysoké škole zemědělské ve Vídni.)
Podává prof. Jan J. Vaňha v Přerově.
S tabulkou VII.
(Předloženo dne 21. října 1892.)
Zabývaje se studiem zvláštní nemoci bramborové a řepové,
kterou spůsobují různé druhy roupic (Enchytraeus) a již jsem také
jinde *) byl popsal, objevil jsem ještě jiné nepřátele jmenovaných rost-
lin,j ež mohou býti mnohém nebezpečnější než jsou samy roupice.
Nalezl jsem je poprve r. 1889 na nemocných řepách cukrových
u Vysokého Mýta na statku p. J. Loskota, kde řepy celého okolí po
více let hynuly i učinil jsem o tom v „Hospodáři českoslovanském“
r. 1890 předběžné oznámení. Dále je sleduje, poznal jsem je blíže
a shledál v nich velmi rozšířené nepřátele nejenom řepy, ale i bram-
borů, ovsa a travin.
Jest to druh nematodů rodu dorylaimus (Dujardin)' a patří
tudíž do třídy pravých nematodů, jichž' pouhé jméno jest pěstitelům
řepy postrachem.
Od obyčejného hlístka. řepního (Heterodera Sehachtii) líší se
v mnohém ohledu, zvláště pak tím, že jsou mnohem větší, mají dutý
a- daleko: silnější bodec a tím; že' oplozené samičky nemaduří, což
právě konstatování jich přítomnosti na onemocněných rostlinách tak
nesnadným činí a to tím více, že tento druh nematodů nezůstává seděti
na kořínkách rostlin, ježto nevniká hluboko do pletiva buněčného, nýbrž
1) Práci tuto, která byla sepsána již r. 1890., se zvláštní ochotou zrevi-
doval a dle'nynějších názorů zoologických pečlivě upravil pan prof. Dr. Vejdovský,
jemuž tuto, milou konaje povinnost, veškeré díky vzdávám.
2) Listy cnkrovarničké r. 1892,
312 Jan J. Vaňha
je svým mocným bodcem pouze poraní a vyssává. Nejsa upoután na
jedno místo snadno se vymaní a stěhuje se dále, tak že jich mnohdy
jen po řídku lze nalézti.
Ježto jich pouhým okem v zemi mezi bílými kořínky sotva postře-
hnouti a tudíž jenom s těží objeviti lze, bylo právě možno, že byli
od badatelů jinak výtečných přehlédnuti.
Rod Dorylaimus (Duj.) náleží ku nejčetnějším nematodům a ne-
čítá méně než 48 posud známých druhů“).
Ze všech těchto, pokud to lze ze spadající sem literatury po-
znati, stojí Dorylatmus papillatus (Bastian) druhu ode mne. pozoro-
vanému nejblíže. Týž jest však mnohem menší, sotva třetinu jeho
délky obnášeje a jeví v mnohém ohledu značné odchylky ve stavbě
svých vnitřních ústrojů. Poněkud jiné se zdají býti bradavičky (pa-
pilly), jež jsou u Dorylaťmus papillatus dle nejlepší kresby
Bůtsehli-ho volné a přišpičatělé, u tohoto druhu však široké,
tupé a hned na kraji vespolek srostlé v límec. Rovněž bodec jest
na svém předním konci jakož i oesophagus poněkud rozdílný. Vajíčka
jsou daleko menší. U samečka, jejž několik let později (1816)
Bůtschli objevil a popsal, jsou spicula a jejich accessorické organy
rozdílné a na břišní straně nenese žádné bradavičky.
!) Všecky tyto druhy lze nalézti popsány a z větší části vyobrazeny v ná-
sledující literatuře:
Dujardin. | Histoire naturelle des helminthes ou vers intestinaux.
Paris 1845.
Bastian Chr. Monograph of the Anguillulidae. Transactions of the Linean
Society. Vol. 25. London 1866.
De Man. J. G. Die einheimischen freilebenden Nematoden. Leiden 1880.
Tijdschr. d. niederland Dick. Vereendal V.
De Man. Ueber einige neue Arten von freilebenden Nematoden. Leiden 1881.
De Man. Die frei in der Erde und im sůssen Wasser lebenden Nema-
toden der niederlándischen Fauna. Monographie mit 84 Tafeln. Leiden 1384.
O. Bůtschli. Beitráge zur Kenntniss der freilebenden Nematoden. Mit 11
Tafeln. Nova acta Academ. Leop. Car. Bd. XXXVI. Dresden 1873.
O. Bůtschli. Zur Kenntniss der freilebenden Nematoden insbesondere
des Kieler Hafens. 9 Tafeln. Abdruck aus der Abhandlung der Senkenb. natur.
Gesellschaft IX. B. Frankfurt a. M. 1874.
O. Bůtschli. Untersuchungen úber freilebende Nematoden: Zeitschrift £.
wissen. Zoologie XXVI. B. p. 363—413 mit 3 Tafeln 1876.
Von Linstow. Helmintholog. Beobachtungen im Archiv f. Naturgeschichte
XLII. 1876.
Von Linstow. Helmintholog. Studien ibid. XLV. J. 1879 p. 165. Berlin.
Grube. Wiegmanns Archiv 1849 I. T. III. £. 15—17.
Carter. Ann. of nat. history 3. ser. vol IV. 1859 pl. II. £. 7—9.
O nových hlístech řepních. 313
Na rozdíl od druhu Pastianova a vzhledem na škodlivost, kterou
spůsobuje tento druh, nazval bych ho Dorylačmus condamně
(nova species).
Kdežto jest Dorylačmus papillatus (Bast.) jen 2:7 m/m dlouhý,
dosahuje Dorylavmus condamní délky 3—10 m/m. Jeho tělo jest
tenké, válečkovitě oblé s tupě zakončeným zadečkem, jehož špička
jest buď přímá anebo, což nejčastěji u samečků bývá, více na stranu
břišní pošinuta. Na celém povrchu jest tělo hladké a nekroužko-
vané, dobře-li se pozoruje, objeví se velice jemně podél rýhované.
Dle některých autorů má rod Dorylaimus na celém těle býti
poset bradavičkami (Schneider), nebo docela malými otvory (Bastian).
U samiček Dorylaťmus condamní, jež jsou četnější než samečkové,
neobjevil jsem leč v jednom případě více nepravidelně roztroušených
bradaviček různé velikosti na břišní straně zadečku. Samečkové jeví
z pravidla ve spod zadečku řadu několika (11—14) papill, které
jemnými a na zad skřivenými póry se vnitřní dutinou jsou ve spo-
jení (tab. VII. obr. 7. p.). V tom souhlasí i de Man, že samečkové
rodu Dorylaimus nesou na zadním konci papilly, jež seřaděny jsou
ve prostřední linii strany břišní.
U samečků shledal jsem mimo to, že stěna zadečku na straně
spodní daleko za bradavičkami jest šikmo rýhovaná.
Tělo jest zvláště silně stavěno, aby vzdorovalo všelikému po-
ranění, jakému jest v půdě vysazeno. Jeho stěna sestává z pevné
a mohutné podélné vrstvy svalové a jest na venek silnou pokožkou
potažena. © Jest tudíž tělo proti zevnějším vlivům velice dobře
chráněno. |
Přída těla (tab. VII. obr. 1.) jest značně přišpičatělá a nese na
svém konci malý otvor ústní, který jest šesti tupě zakulacenými pa-
pillami (40) ověnčen. Tyto bradavičky může červ úplně zatáhnouti
a opět vychlípiti. Jak svrchu podotknuto, jsou všecky spojeny v jeden
límec a mají patrně ten účel, ústa přispůsobiti ssání, pročež mohou
právem papilly ssací slouti.
Hlavní charakteristikou, jež celý rod Dorylačtmus od ostatních
nematodů rozlišuje, jest zvláště vytvořený bodec (st). Tento jest dutý,
velice silný a na spůsob psacího péra šikmo přiříznutý — předsta-
vuje zároveň ssací rourku; neboť není to než přetvořený oesophagus.
Jeho dutina přechází do hltanu, s nímž jest v tomto případě takřka
kolínkovitě spojen. Šestává ze čtyř částí, z nichž třetí jest rovná
a nejdelší ; druhá a SUSVÁ A poněkud súžena a První v“ se-
0 hy?
314 Jan J. Vaňha
valně nerůzní; to se zdá býti stadium, v němž mladý červ nasazuje
svůj reservní bodec.
V dutině ústní jest na spodině pošinovatelný kroužek (k) často
mnohoúhelníkovitý, jenž dle Bůtschli-ho jest ztlustlá chitinová po-
kožka, která dutinu ústní potahuje a odtud jako blána ku bodci pře-
chází. V tomto kroužku pohybuje se bodec trkavě v před a může
značně daleko býti vychlípen. K tomu účeli jest na třetím dílci bodce
a na oesophagu více vláken svalových — pro- a retractorů — upevněno,
jež vybíhají ku stěně těla a mohou silou bodec postrčiti a opět zpět
zatáhnouti. Ostatně se zdá, že mocný a trkavý pohyb bodce spůsobuje
mimo to hlavně oesophagus, ježto se může vlnitě zkrátiti a opět
prodloužiti.
Mladí červi chovají docela dvá bodce, z nichž menší — bodec
reservné — (tab. VIL. obr. 2. st,) poněkud vzadu a na straně leží a dle
Linstowa má za účel, upotřebený bodec hlavní, který červ při
svrhování kůže odhazuje, opět nahraditi tím, že tento v před a do
prostřed se pošine.
Bodec jest pevně spojen s hltanem (0esophagus) (0es), jehož
stěny jsou zvláště silně svalovité a pod mikroskopem objeví se z předu
šikmo proti světlosti, na zadní části však na příč rýhované. Hltan
jest poměrně dlouhý: u samičky 9 mm dlouhé zaujímá hltan délku
2 mm. Postrádá nádoru (bulbu), čímž se liší od rodu Tylenchus,
a jest světlosti vždy velmi malé. Jeho stěny jsou tím silnější, čím
dále ku rouře zažívací. Celý oesophagus se může jednak stažením
vláken svalových, jednak vlnitým složením celého hltanu značně skrá-
titi, aniž by se kůže těla, která se při tom rovněž skracuje, znatelně
kroužkovala. |
Za, silnostěnným bezbarvým hltanem následuje poněkud hnědě
zbarvený střevné žaludek (i), jenž celou dutinu těla až ku zadečku
téměř vyplňuje, načež se znenáhla v konečník“ súžuje a při tom svoji
hnědou barvu pomalu ztrácí. U červů pohlavně vyvinutých bývá
roura zažívací poněkud zatlačena vaječníky nebo varláty. Přechod
mezi hltanem. a střevním žaludkem jest ostrý a zbarvením jakož i ze-
vnější structurou posledního zjevně vyznačen. Stěna. střevního žaludku
skládá se z mnohoúhelných nebo více méně okrouhlých buněk, které
jsou buď zcela nebo: částečně drobnými žlutavě“ hnědými: zrnky vy-
plněny.
Samičí pohlavné orgány sestávají z dvou vaječníků, ležících na
obou stranách pohlavního otvoru (ovr), jsou poměrně malé, uprostřed
nejširší a ku oběma koncům značně súžené. U vyvinutých samiček
O nových hlístech; řepních. 815
se, zpět přehýbají. Vaječníky obsahují dosti veliký počet buněk va-
ječných, jež jsou uprostřed patrným jádrem opatřeny a jednotlivě
za sebou ve vejce (ov) se vyvíjí.
Oba. vaječníky spojují se ve velkou pochvu ústící na zadní
polovině těla nedaleko středu na venek. U samičky 9 mm, dlouhé
leží pohlavní otvor (v7) 475 mm od bradaviček příssavných a 425 mm
od zadního konce vzdálen.
Okraje pochny (vulva) jsou zvláště silně schitinisované a tvoří
štěrbinu čtyřrohou.
Vajíčka (ov) jsou ve stadiu zralosti uvnitř samičky 0225: mm
dlouhá a 0:125 mm široká., Vyvíjí se řadou za sebou a jakmile do-
spějí, snášeny bývají jednotlivě, takže se v těle samičky nenahroma-
ďují, jako se to děje u heterodery; následkem toho nenaduřují březí
samičky rodu Dorylatmus.
Tato okolnost zdá se právě býti příčinou, že tento druh t. zv.
„vyžilosti půdy“ (Riibenmůdigkeit) resp. její spůsobitelé nebyli posud
poznáni. Nedosahují totiž v žádném stadiu svého vývoje patrné tlouštky
ba ani tlouštky jemného vlasu a vytrhne-li se řepa, nelpí z pravidla
na kořínkách — ježto do buněčného pletiva nevnikají — nýbrž
zůstávají v půdě.
Vajíček mohou dorylaimi sotva tak značné množství, vytvořiti
jako heterodera, ačkoli s jiné strany se nesmí podceňovati ta okolnost,
že se vajíčka zde velmi rychle vyvíjí: tak potřebovala n. př. vajíčka
od Dorylaimus stagnalis v září jenom 4—Ď5 dní k úplné zralosti.
Zárodky ve vajíčkách úplně vyvinuté jsem nikdy nenalezl, dle
čehož by se dalo souditi, že se dále vyvijí až v půdě. Dle pozoro-
vání jiných jsou prý zárodky dorylaimů již v obalu vaječném úplně
vytvořeným bodcem ozbrojeni, jak to bývá též u jiných bodci opa-
třených nematodů.
Dle Linstowa. prodělávají dorylaimi dvě přeměny kůže:
jednu, -když přecházejí ze stavu embryonalního: do stavu larvového,
druhou pak, když mění se larvy v červy pohlavně dospělé, pří čemž
se bodec obnovuje.
Samičky Dorylačmů jsou daleko četnější než samečkové (obr. 1.),
jež u mnohých druhů zůstali ještě zcela nepoznáni. Samečkové jsou
ostatně zcela podobni samičkám, mají však tu zvláštnost, že zadeček
na stranu břišní se zálibou. v podobu čísla 6 zkřivují (obr. 5. a 1.),
dle čehož jich možno, již pouhým okem mnohdy rozeznati. Před
otvorem. řítním mají samečkové, jak svrchu již podotknuto, jistý
počet malých bradaviček (p), jež. velmi jemnými póry s vnitřkem
316 Jan J. Vaňha .
těla na vzájem souvisí; mimo to jeví zadeček v této části šikmé
rýhování.
Pohlavná ústrojí samčí jest velmi jednoduché a sestává z jednoho
velmi dlouhého a dvojdílného varlete (s,s,), jež sahá od otvoru po-
hlavního (obr. 7. a) po obou stranách roury zažívací až do poloviční
délky těla. Otvor pohlavní jest u samečků zároveň otvorem řítním.
Varlata jsou naplněna hustě bezbarvými zrnky — buňkami chámovými
(spermatoblasty), z nichž se vyvíjí spermatozoa. — Chám jsem neměl
příležitost spatřiti, jakož i u ostatních dorylaimů vůbec zřídka byl po-
zorován. U Dorylaimus stagnalis, jenž žije na kořenech vodních
rostlin, jsou chámy elipčité a chovají uprostřed větší bílou bublin-
kou s temnou čárkou uprostřed.
Ku samčím ústrojům patří dále t. zv. spěcula (sp), jež se vy-
skytají téměř u všech nematodů. Jsou to zvláštní útvary konsistence
pevné, tvaru ohnutého se silnými okraji, s jednou nebo více stlu-
stlými rýhami podélnými. Jsou dvojmo založeny při samém otvoru
oplozovacím a zbarveny žlutavě. Možno jim přičítati fysiologickou
funkci, že pohlavní otvor samičky při oplozování dráždí, po případě
naň se přidržují, aby chámům byl přechod umožněn. U druhu Dory-
latmus condamní vybíhají tyto ústroje na svém předním konci v po-
měrně ostrou a dlouze vytaženou špičku a jsou v zadu oba na koncích
uzlovitě naduřené. Na jejich spodní straně přiléhají dvě krátké a tuhé
tyčinky — accessorické organy — jež poněkud přečnívají a mohou
se samostatně vyšinouti. Tyto poslední ústroje jsem však ve všech
případech neshledal.
Vedle právě popsaného druhu Dorylatmus condamní, nalezl jsem
mezi nimi často ještě jiný dru7i (obr. 8—12.), který rovněž se
všemi posud známými druhy nesouhlasí.
Tento druh nematodů má asi stejnou tlouštku těla, týmž
spůsobem stavěného jako předešlý, jest však ještě značně delší, vždy
větší než 9 mm a dosahuje někdy délky až 15 mm, kdežto posud
vůbec známé dorylaimi na nejvýše 11 mm délky měří a mezi 1 až
11 mm se pohybují. |
Zovu jej Dorylaimus incertus (nova species), ježto nejsem
jist úplně, zda-li k rodu tomuto náleží.
Od ostatních dorylaimů má tento druh zcela rozdílnou podobu.
Přída těla (obr. 8.) jest úplně okrouhlá a nemá žádných bradaviček
příssavných, leč několik sotva znatelných výrostků (obr. 10. l). Ve-
dle velmi malého otvoru ústního vedou do vnitř po obou stranách
O nových hlístech řepních. al1
jemné kanálky (obr. 8. c), jejichž funkce jako ústrojí hmatového
není pravdě nepodobná.
Ve velmi uzounké dutině ústní leží poměrně menší, ale silnější
bodec (st), který jest sice též dutý a šikmo seříznutý (obr. 9.), ale
nečlánkovaný a má jen velmi malou světlost. Střevní žaludek jest na
povrchu velkými žlázkami pokryt, jež vyplňují četné kapky tukové
a světlá zrnéčka (obr. 2. a obr. 11. 7). Zadeček (obr. 11.) není ku-
želovitý nýbrž tupě zakulacený a jest buď kusý anebo nese malý
ocásek. Ačkoli jsem samičky na různých rostlinách častěji nacházel,
samečky jsem nikdy nenalezl.
Objevují se společně s druhem Dorylařmus condamní rovněž na
řepě a bramborách, avšak v počtu daleko menším.
Způsob výživy, škůdnost a rozšíření dorylaimů.
Dorylačmí jsou po většině čilá zvířata, jež se velice rádi stěhují.
Dle pozorování posud konaných jest nade vši pochybnosť jisto, že se
dorylačmí vyživují šťávou rostlinnou') a sice především šťávou nej-
jemnějších kořínků.
To se děje tím spůsobem, že otvírají svým mohutným dutým
bodcem, který jim slouží zároveň jako trubka ssací, pletivo kožní,
příssavnými bradavičkami otvoru ústního se pevně připojí a obsah
buněčný mladých a něžných kořínků vyssávají.
Nezavrtávají se jako to činí heřerodera do buněčného pletiva
kořínků, nýbrž sedi volně na kořínkách a mohou se zase snadno na
jiné přestěhovati. Tím spůsobem jsou S to více kořínků napadati
a vyssávati a více rostlin zničiti než heterodera.
Že nutno dorylačmy za skutečné škůdce rostlin považovati, tomu
nasvědčuje především tak účelná stavba a ozbrojené úst, mohutný
a pevný to bodec a jejich patrně ku ssání dobře zařízená ústa. Ba
jejich útvar těla jmenovitě nepatrný otvor ústní nepřipouští ani jiné
přijímání potravy nežli ssáné tekutých šťáv.
Tomu nasvědčuje dále jejich tak časté objevováná se na kořincéch
rostlin. Nehledě ani k tomu, že já jsem je vždy jenom na koříncéch
a u kořínků jak řepy cukrovky, talk bramborů a jiných rostlin nacházel,
ale s tímže tvrzením potkáváme se u všech autorů různých druhů
Dorylaimus, že jich jmenovitě kolem kořenů rozličných rostlin nutno
hledati.
') De Man činí též zmínku o jakýchsi zvláštních parasitech živočišných,
jež v dutině tělesní jednoho mladého dorylaima nalezl.
318 Jan J. Vaňha
Bůtschli nalezl na kořenech jisté trávy v půdě zaplavěné
a mezi kořeny různých rostlin v okolí Frankfurtu n. M. velmi podobný
druh dorylaimů, jenž ve středním Německu prý jest velmi rozšířen.
Bastian uvádí 13 druhů dorylaimus a připojuje, že náleží ku nej-
rozšířenějším jak v náplavu vodním, tak v půdě kolem kořenů mnoha
rostlin. Bastian nalezl je docela mezi pochvami listovými travnatých
rostlin.
Na lukách a v naplaveninách jsou dle dosavadních pozorování
velmi rozšířeni, nejvíce však zdržují se ve vlhkých, humusových a písčitých
půdách. Zřídka jich lze nalézti ve vazké půdě jílovité a hlinité,
avšak četně v pásčitohlinité a v písčité půdě, ježto se mohou v těchto
kyprých půdách lépe 'pohybovati a bohatší nalézti potravu; tvoříť
rostliny v půdě kypré a lehké, jak známo, četnější kořínky.
Jako škůdce hospodářských rostlin nalezl jsem je přede vším
na řepě cukrové, na bramborách, a lučních travinách a ovse. Na
řepě nakažené dorylaimy jeví se nemoc následovně: Řepa zůstává ná-
padně zpět ve svém vzrůstu a jenom živoří nebo úplně zajde. Jest
to tudíž podobný druh „vyžilosti půdy“ (Růbenmůdigkeit), jakou spů-
sobuje heterodera, od níž se tato nemoc zevnějšími znaky nikterak
neliší. Avšak na jemných kořínkách nelze nalézti žádné naduřené
samičky, takže rozdíl možno ihned neozbrojeným okem poznati").
U bramborů jsem je osamoceny zřídka kdy nalezl, nýbrž sko-
rem vždy ve spojení s Bnchytraet čili roupicemi, s nimiž spůsobují jistý
druh kadeřavosti bramborů. Tato nemoc jeví se rozličně dle toho, ve kte-
rých částech, v jakém stáří a jak silně jest rostlina napadena. Nejčastěji
Se dostavují následující symptomy: Nať bramborová přestává na svém
vrcholi růsti a lístky ještě za zelena počnou se na horů svíjeti.
U starších a spodních listů se obyčejně nedostavuje kadeření. Někdy
uvolňují se nejspodnější listy na svém úpaždí a poklesávají celé. Od
spodu pak listí žloutne a později vadne, konečně pak černají jak listy
tak stonek a usychají.
Dříve však, -nežli zevně na nati co pozorovati možno, bývá
stonek podzemní na nejspodnější své části již poraněn, hnědne, černá
a později hnije. Tato hniloba přechází často do jemnobuněčné dřeně,
jež pak měkne a vyhnívá někdy značně vysoko. Nějakou plíseň nebo
jiné parasity mimo různé druhy bakterií v ní nalézti nelze. Ne však
vždycky dojde hniloba dřeva tak vysoko a tudíž nejeví se vždy kle-
) Mimo to zůstává řepa jmenovitě na spodní straně zakrnělá a vytvořuje
četné vláskovité kořínky, z nichž mnohé černají a hynou.
O nových hlístech řepních. 319
sání listů, které s ní úzce souvisí. Obyčejně přechází i podkožní ple-
tivo podzemního stonku jmenovitě na nejdolejším konci ve hnilobu,
takže měkne a kůra se již při vytrhávání nati svléká. "Tuto hnilobu
lze si vysvětliti tím, že dorylačm? nabodáním, roup?ce pak vyhlodáním
poraňují pletivo buněčné, jež vypouští na venek šťávu buněčnou
a udržuje ona otevřená místa vlhká, takže je pak mikrobi, jichž
v půdě tak četné množství jest vždy zastoupeno, sami ve hnilobu
převádějí. Mimo te nabodávají podobně jako u řepy jemné kořínky,
kteréžto slábnou neb dokonce odumírají a nať i hlízy se nedokonale
vyživují. Jsou-li napadeny mladé keře, zanikají dříve nežli onemocní-li
v pozdějším stadiu. |
V mástech vlhkých a za vlhkého počasí trpí brambory touto ne-
mocí mnohem více nežli za sucha a v půdě vysýchavé.
Některé druhy bramborů podlehají daleko snáze těmto škůdcům
jak dorylaimům tak roupicím nežli jiné. Silně jimi bývají poškozovány
brambory championy a t. zv. „zelené“ jakož i vůbec brambory se
slupkou hladkou a jemnou a konsistence měkké. Naproti tomu vzdo-
rují téměř úplně české červené brambory, jež se vyznačují zvláště
velikou škrobnatostí, drsnou slupkou a tuhou konsistencí.
Na travinách lučních škodí tím, že zadržují jejich vzrůst vy-
ssávajíce jim kořínky. Na různých travinách, jež jsem roku 1890 za
příčinou jiných pokusů v botanické zahradě vysoké školy zemědělské
ve Vídni v nádobách pěstoval a ve skleníku pak přezimoval, nalezl
jsem po roce v některých nádobách na kořenech nápadně mnoho
dorylaimů a roupic (enchytraeus), aniž bych infekci prováděl. Ač
půda byla jinak dobrá, vyhynuly přece všecky napadené traviny
úplně, takže mi nebylo lze ani jejich jména stanoviti.
Na ovse, jehož kořeny vyssávají, jeví se tato nemoc tím, že zů-
stává ve vzrůstu značně zpět, až konečně zakrní.
Že jsou dorylaími skutečně škůdci hospodářských rostlin a ne-
moci tuto popsané spůsobují, tomu nasvědčují různé čnfekčné pokusy,
které jsem s nimi roku 1889 ve skleníku a následujícího roku v za-
hradě vysoké školy zemědělské ve Vídni podnikl: Nakažené jimi řepy
zůstávaly proti nenakaženým daleko pozadu a čím dále tím zakrně-
lejšího byly vzezření. Jejich listy i kořeny byly malé a nasazovaly
mnoho malých kořínků, kdežto jiné odumíraly, ač půda byla za-
hradní. Tyto pokusy opakoval jsem ještě roku 1890 a 1891. a vý-
sledky byly podobné. Mnohé z nich se však zmařily suchem. 8 in-
fekčními pokusy na jiných rostlinách se pokračuje i roku 1892. na
zkušebním poli hospodářské školy v Přerově.
320 Jan J. Vaňha
Rozšíření dorylavmů. (Co se týče dorylatmů vůbec, již beze vší
pochyby všichni mohou býti škodní, možno říci, že jsou velice roz-
šířemí po celé téměř Evropě i mimo ni. Nalezení byli posud v Anglii,
Franow, Německu, Norvéžsku, Švýcarsku a v Rakousku a sice přede-
vším v Čechách, na Moravě, v Uhrách, Dolmách Rakousích, v Krajině
a Chorvátsku.
Poprvé jsem měl příležitost je nalézti r. 1889. v Čechách u Vys.
Mýta na řepě cukrovce, kde již po více let řepy hynuly, anižby známa
byla jejich příčina. Brzy na to shledal jsem je jako škůdce řepy též ©
na Terestanském statku v Čístersdovfu v Hornách Rakousích a na roz-
sáhlých lukách statku Miljana u Landsberku v severním Chorvátsku.
Na svých cestách po Německu a Francii (r. 1890) nalezl jsem
je i tam rozšířeny a sice především v provincii Saské (u Alslebenu)
na bramborách, kde značné škody působily, rovně jako na řepě po
různých místech severní Frameie. V nesčetných případech jsem měl
příležitosť sledovati jejich působení, Škůdnosť a rozšíření v okolí
města Pelhřimova a Humpolce v Čechách po různých dědinách a na
každém téměř poli bramborovém, kde jsem nemoci jimi způsobené
po více let zvláštní pozornost věnoval a na polích mnohé infekce
s dorylaimy i roupicemi prováděl.
Též u Peček v Čechách jsem ses nimi setkal na zakrnělých řepách
Jejich další rozšíření v Rakousku poznati mi bylo umožněno u příleži-
tosti studia rozšíření heterodery,. kteroužto otázku si položil „spolek
pro povznesené výzkumnictvé v Rakousku“ pod vedením professora
z Liebenbergů a r. z Proskovců.
Z četných případů, jež jsem zkoušel (r. 1891.), shledal jsem,
že jsou roupice (Enchytraeus) a dorylatmí mnohem více v Rakousku roz
šíření než heterodera.
Vedle výše jmenovaných míst nalezl jsem dorylaimy ještě v ná-
sledujících krajinách :
U Kolína (na velkostatku Pečky) byly jimi ve spojení s rou-
picemi postíženy řepy a oves.
Ve Vrchlabí na třech různých stranách shledal jsem v nioh
poprvé škůdce řepy krmné a sice na žlutém buráku, který následoval
po jarní pšenici hnojené hnojem chlévským, a červeném buráku, pěsto-
vaném na půdě IIItí třídy po zelí mrvou chlévskou silně hnojeném.
V obou případech byli zastoupeni dorylačmi ď roupice. Řepy zůstaly
krátké; ač byly nahoře dosti vyvinuty, dole zakrněly, nasazovaly
mnoho kořínků, z nichž mnohé již černaly a odumřely.
O nových hlístech řepnich. 321
U Plzně na velkostatku Plasy knížete Metternicha: U dvora
„Plasy napadeny byly řepy cukrovky dorylatmy č roupicmí. Dvůr Loman
měl oběma škůdci nakažené řepy cukrovky, jež silně trpěly a oves
zcela zakrnělý. Dvůr Lohutice byl nimi rovněž postížen silně na ovse
a řepě cukrové.
Na Moravě jsou dorylaimi místy velmi rozšířeni tak zvláště :
U Bočovic na statcích cukrovaru Žďdánického jsem shledal ze 75
případů jenom na 8 nakažených polích heteroderu, na 35 honech ne-
bylo možno žádné škůdce konstatovati, kdežto na ostatních 93 honech
různých dvorů byli roupice a dorylavtmi jedinými ničiteli rozsáhlých
polí řepných a ovesných.
Na dvoře „Želetice,“ honu „rovény“ s dobrou půdou naplavenou,
na níž r. 1889. stála řepa a vydala ještě po hektaru 247 g, tudíž
průměrnou žeň, r. 1890. pšenice rovněž s pěkným výnosem 20:69 Hi
a 79 kg, byla řepa silně postižena toliko dorylařmy.
Rovněž tak nebezpečně poškozovali dorylatmi řepy u dvoru
Vicomělice hon I. „divoká tabulka“ na výšině v půdě dobré, kde r.
1889. byl jetel, r. 1890. pšenice. jb
Dvůr Uhřice, hon „velká louka“ v půdě nížinné, jež nesla r.
1888 pšenici, r. 1889 kukuřici na zeleno a r. 1890. ječmen, byla řepa
velice silně jenom dorylatmy napadena.
Tak i řepa dvoru Zarošice, hon „loučky“ v dobré půdě napla-
vené, jež vynesla roku 1889. po Ha 433 g řepy, r. 1890. 265 Hl
ječmene.
U dvora Stražovice, hon „hačky“ s půdou prostřední byl oves,
jenž následoval po žitě, které vydalo r. 1890. po Ha 28 Hl, před
ním r. 1889. ječmen 20 Hl a r. 1888 řepa toliko 200 g, byl dorylaimy
značně postížen.
Vedle toho shledáni byli na těchže statcích dorylačmí a roupeť
pospolu: Dvůr Vicomělice hon „vicomělický rybník“, půda naplavená,
jež byla ještě r. 1889. loukou a následujícího roku nesla oves, měla
řepu dorylaimy a enchytraey silně poškozenou. Tamtéž trpěl jimi
i oves na novince.
U dvora Ždánice na honu „hrachovský rybník“ nalezeni byli
na řepě ve velmi dobré naplavenině, kde následovala řepa více let po
sobě a vynesla ještě r. 1889. po Ha 41899 g, r. 1890. již jenom
2667 g a r. 1891. zakrněla.
Dvůr Bučovice hon č. VI. „nade dvorem“ onemocněla těmito
škůdci řepa na výšině v půdě prostřední jakosti, jež nesla r. 1889.
jetel, r. 1890. jarní pšenici s 22:16 Hl po 80 kg.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 21
Da Jan J. Vaňha
U téhož dvoru na honu „velká louka“ trpěl nimi oves v půdě
úrodné a naplavené, jež byla až do r. 1890. loukou již velmi ne-
plodnou (25 g sena po Ha).
Ani oves černý tamtéž na honu „hájek“ na poloze vyvýšené
v půdě prostřední, na níž byla r. 1889. směska, r. 1890 žito s 15:65 Hl
A 72 kg, jimi nebyl uchráněn.
V Kvasicích jsem nalezl dorylačmy t roupice velmi četné na
řepě semenict.
Na c. k. statku Hodonín rovněž oba škůdcové ničili řepy.
Na panství hraběte Vrbny, dvůr „Řimnice-Količín“ shledal jsem
pouze dorylavmy.
V Uhrách (poblíž Bieske) poškozovali velice řepy cukrové, jež
zůstávaly proti nepokaženým avšak na témže pozemku pěstovaným
řepám velmi pozadu. Škodili zde dorylačmi i roupice.
V Somodor na panství knížete Metternicha nalezl jsem na řepě
cukrovce jenom dorylaťmy.
Dle pozorování právě uvedených jest patrno, že tento nový druh
nematodů jest u nás již velice rozšířen a že ohrožuje nejenom řepy jak
cukrové tak krmné, nýbrž i brambory, obilé a traviny. Není pochybnosti,
že asi mnohé spousty polí řepných, jichž příčina nebyla poznána, anebo
se obyčejnému druhu nematodů řepových (heterodera) připisovala, tě-
mito nepřátely byly podmíněny.
Z jejich zhoubnosti a rozšíření plyne dále, že jest záhodno,
abychom si těchto mikroskopicky malých nepřátel, jež vzdor tomu
mohou mocně zasahovati ve zdar nebo nezdar naší práce, pilněji
všímali a jejich fysiologii a biologii bedlivěji sledovali, nemají-li se
nám státi postrachem, jakým byla kdysi v době největšího rozkvětu
řepaření heterodera Schachtii v provincii Saské.
Dokud nepoznáme zevrubně jejich zvláštnosti biologické a slabé
Jejich stránky, nebude nám možno s prospěchem proti nim vystoupiti.
Boj proti těmto nepřátelům bude ast těžký, jak souditi lze z je-
jich biologických zvláštností, že nesedí pevně na kořínkách rostlin,
nýbrž se stěhují a že se mohou vyživovati z kořínků mnoha a růz-
ných rostlin. Vedle toho jest jejich tělo velmi otužilé a mnohem
pevněji stavěno než tělo obyčejných nematodů. I sucho rovněž jako
velké vlhko zdá se, že mohou dlouho snášeti. Nalezl jsem je ve velmi
tvrdých hrudkách ještě živé. Voda jest jim spíše příjemná nežli ob-
tížna. Některé z jejich příbuzných druhů žijí docela ve vodě našich
řek, rybníků a příkopů. Dujardin popisuje jistý druh pravých dorylaimů,
kteří žijí v moři.
O nových hlístech řepních. 323
I střídání rostlin, jakožto ochranný prostředek, jenž se jinak
často osvědčuje, nebude zde míti asi velkého výsledku, pokud nebude
pokusy na jisto stanoveno, které rostliny napadají a kterým se vyhýbají.
Jedině potěšující okolnost by zbývala, že nejsou tak přílišné
reprodukce schopni jako heterodera. Avšak jest menší počet dorylaimů
s to, větší škodu spůsobiti než heterodera, ježto jsou mnohem větší
a mohou po celý svůj život od jednoho kořínku ku druhému se
stěhovati..
Jest velmi pravdě podobno, že nejenom tyto zde popsané druhy,
nýbrž všechny dorylačm?, jelikož mají vesměs více nebo méně vyvinutý
bodec a vždy u kořínků rostlin jich nalézti lze, objeví-li se u větším
množství, mohou jakožto nebezpeční škůdcové rostlinstva státi se
soužením.
OVysvětlení vyobrazení. Tab. VIL
Obr. 1—7. Dorylačmus condamní (nova species).
Obr. 1. Přída těla silně zvětšená. o otvor ústní. Zb šest pří-
ssavných bradavek srostlých. k stlustlý kroužek dutiny ústní, v němž
se pohybuje bodec. sč bodec na předním konci šikmo přiříznutý.
oes požerák (oesophagus).
Obr. 2. Přída těla mladého, pohlavně ještě nedospělého hlísta
(larva) se dvěmi bodci. st, první bodec činný, sť, bodec reservní.
Obr. 3. Samička oplozená. O otvor ústní. st vychlípený bodec.
oes požerák. © střevní žaludek. ov dospělá vajíčka. ovr vaječníky na
koncích pře "9u9zojvě samičí otvor pohlavní. a říť.
Obr. 4. Dospělé vajíčko silně zvětšené (/;99).
Obr. 5. Dorylaimi v přirozené velikosti.
Obr. 6. Povrch roury zažívací.
Obr. 7. Sameček. o otvor ústní. lb příssavné bradavičky.
st bodec. oes požerák. v střevní žaludek. a kloaka. ss varlata. sp spi-
cula, p bradavky pohlavní.
Obr. 8—12. Dorylaimus incertus (nova species).
Obr. 8. Přída těla zvětšená. o otvor ústní. c pory. sť bodec.
Obr. 9. Dutý bodec se strany, šikmo přiříznutý.
Obr. 10. Poněkud odchylný tvar. Přída těla s několika bra-
davičkami lb kolem malého otvoru ústního.
Obr. 11. Zadeček. t žlázy žaludeční.
Obr. 12. Střední čásť těla. % roura zažívací po praeparování
glycerinem a kyselinou octovou.
21*
24.
Rhynchodesmus terrestris (0. F. Můller) v Čechách.
Podávají K. Pisařovic a J. Babor v Praze.
(Předloženo dne 21. října 1892.)
Již po několik let pátráno v celých Čechách po tomto zajímavém
červu i pokládán zejména Jarov nedaleko Závisti za stanovisko pro
zemní planarie zvláště příznivé. Výsledkem tohoto hledání byl nález
nepopsaného dosud druhu z rodu Prorhynchus, jejž objevil tam roku
1890 p. dr. Antonín Štole; ale Rhynchodesma nebylo lze najíti, ač
přítomnost jeho byla nejvýš pravděpodobna, jak výslovně podotčeno
jest v prof. Vejdovského pojednání „O novém rodu zemských pla-
nárií“ ve Věstníku král. české spol. nauk, II., z r. 1889 a v „Zoo-
grafii české“ v Živě z r. 1891.
Teprvě 12. září 1892 podařilo se nám na Jarově při sbírání
různých Lumbricidů a hlemýžďů nalézti tuto znamenitou formu
v jediném dospělém exempláři. Na dalších dvou vycházkách dne 14.
a 19. září nalezeny byly ještě dva kusy nedospělé.
Prvý exemplář, dospělý, při největší extensi až 4 cm. dlouhý,
jest tvaru válcovitého, jen na břišní straně nápadně plochý a jeví po
celé délce těla jemné pravidelné kroužkování; přída význačně jest
zúžena v pohyblivý stažitelný lalůček. Barva jest černá, jen na břišní
straně, v nohu ne nepodobnou noze slimáků přetvořené, bílá ; mladší
exempláře, z délí 1 cm. a 15 cm. nejsou tak tmavé, nýbrž popelavé
ano i zafialovělé. Na těchto snáze jest pozorovati při slabém zvětšen
na terminalním konci rypáčku dvé temných bodů očních, jež na červu
dospělém, hustě pigmentovaném, nejsou tak zřetelny. Jak patrno tedy
již ze zevních znaků, jest oddělení specie této od Planarie v samo-
statný rod Rhynchodesmus dostatečně odůvodněno.
V zajetí vydržela nám tato ploštěnka po více dní v úplné
čilosti i bez potravy. Mírné vlhkosti má ovšem zapotřebí, ale voda
jest jí, jak jsme se přesvědčili, živel docela nepříznivý; před světlem
se skrývá.
K. Písařovic a J. Babor: Rhynchodesmus terrestris. 325
Naleziště Jarovské jest příčné údolí pod Homolí u Vraného
chráněné vysokými stráněmi před úpalem slunečním a protékané
malým potokem, jejž vroubí staré husté olšiny; tyto přispívají pod-
statně k udržení vlhka a stínu, tak že lokalita tato i se svými
obyvateli přestála bez pohromy letošní úmorná vedra. Po březích
uloženy jsou místy hluboké vrstvy spadaného listí, které poskytuje
vydatnou ochranu přemnohým hygrofilním živočichům; malé tůůky,
jež se tam dříve vyskytovaly, jsou letos proměněny v nádržky- mo-
křejšího bahna. Místy jsou trávníky pokryté rozházenými kameny
a konečně na úpatí jižního svahu, jemuž polohou přímo proti straně
severní namířenou chlad i stín bezpečně jest zajištěn, nachází se na-
hromaděno sypké drobné kamení, promíchané kyprým humusem ;
a právě toto místo jest bydlištěm naší planarie, vedle které zde žije
též Daudebardia rufa Fér. i odjinud za společníka Rhynchodesmova
uváděná.
Za podobných poměrů objevil totiž tento druh též dr. J. v.
Kennel *) v okolí Wůrzburga; dle udání téhož autora sbíral tuto
vzácnou formu prof. Semper na ostrovech Balearských ve vlhkém
údolí Barranco d'Argendal a prof. Barrois poblíže Lillu. Mimo zmí-
něná naleziště známa jest naše specie toliko z Anglie, Dánska, Hol-
landska a pobřeží středomořského. Z tohoto rozšíření jest zřejmo, že
Rhynchodesmus patří sice k živočichům vzácným, ale po značné pro-
stoře rozšířeným, tak že mezi pozemními planariemi v Evropě nale-
zenými jest — mimo Microplanu — dosud jediným zjištěným druhem
domácím, neboť ostatní (Geodesmus bilineatus a Bipalium Kewense)
nalézají se jen ve výhřevnách botanických zahrad. Mají tedy Čechy
nejvíce známých zemských turbellárií v celé Evropě, totiž tři: Rhyn-
chodesmus terrestris O. F. Můller, Microplana humicola Vejd.
a Prorhynchus sp.
Dr. Kennel udává dále, že Rhynchodesmus miluje temperaturu
studenou spíše než teplou; sbíral jej časně z jara, na podzim ba
i v zimě, sejde-li sníh; v létě ji marně hledal i po značných deštích,
Tím pozoruhodnější je tedy nález náš v teplém a suchém létě a to
ještě po letošních abnormalně velikých parnech, Pro naleziště Jarovské
jest to zajisté symptomem velmi příznivým a k novému hledání
slibně povzbuzujícím.
1) „Die in Deutschland gefundenen Landplanarien Rhynchodesmus terrestris
O. F. Můller und Geodesmus bilineatus Mecznikof“. Wůrzburg. 1879.
2D.
Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických
poměrech nejzazší části miocaenů západní Moravy.
Sepsal Vlad. Jos. Procházka ve Vídni.
(Předloženo dne 4. listopadu 1892.)
V předloženém pojednání obral jsem sobě za úkol vytknouti po-
všechný ráz miocaenních usazenin západomoravských, veledůležitých
jak po stránce stratigrafické tak i čistě palaeontologické.
Předesílám předloženou, kratičkou zprávu své obsáhlé práci o vý-
sledcích dlouholetého zkoumání v miocaenní oblasti západní a severo-
západní Moravy, jednak abych poukázal na důležitost oblasti západo-
moravské vzhledem ku správnému porozumění poměrů mezi miocaenem
českým a dolnorakouským a mezi tímto a moravským, jednak abych
doložil důkazy nezvratnými, nastíniv krátkými črty zvířenný váz
tamních sedimentů, jejich cenu a skutečný význam.
Ve zmíněné práci zevrubně bude pojednáno o veškeré miocaenní
oblasti, jež rozprostírá se širokým pruhem z kotliny brněnské do
údolí poříčí Svarcavy a Svitavy a proniknuvši těmito dere se údolím
Malé Hamy do úzkých údolí severně od Trnávky, kotlinou mor.
třebovskou do horských údolí, jež táhnou se téměř kolmo na údolí
Sázavy, dosahujíc v údolí Sázavy hranic českých.
Lituji, že nebudu moci pojednati z mnoha příčin v oné práci
i o zajímavé oblasti českého miocaenu mořského, který jsem seznal,
sleduje miocaen moravský do okolí landškrounského a česk. třebov-
ského. Doufám však, že v brzku sdělím i výsledky svých pozorování
v této části a doplním obraz o rázu rozsáhlého miocaenu oblasti zá-
pado- a severozápado-moravského a českého.
V. J. Procházka: Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 327
Miocaenní oblasť českomoravská poskytuje dvojí obraz své roz-
lohy. Jeden sdělaný na soustavě znalostí rozšíření její sedimentů,
jak se jeví po přestálé erosi a pokryty jsouce na rozsáhlých plochách
mladšími vrstvami, druhý nastíněný na základě nejenom rozlohy sedi-
mentů ale i znalosti jejích zvířen. Onen předvádí zraku našemu úzký,
dlouhý mořský chobot s postranními malými výběžky, zálivy, který
táhl se ze střední Moravy na severozápad a překročiv východní svah
českomoravské vysočiny, šířil se v záliv, Jeho východní hranice sahala
až asi po Česk. Třebovou.
V tomto vidíme moře rozsáhlé, zaplavující netoliko střední, ale
i západní a severozápadní Moravu. Hranici západní obepíná naše vy-
sočina, do níž choboty a chobůtky se derou, v níž zálivy a zálivky
se rozšiřují. Četné ostrovy vroubí pobřeží toto, v jehož sousedství
a v tíšinách jeho zálivů a chobotů, chráněných proti říční vodě,
otevřených však moři — zvířena nacházela hojnost příznivých bydlišť
příhodných svému vývoji a rozvoji.
Toť jediné správná představa o rozloze moře miocaenního v zá-
padní a severozápadní Moravě. Pruhem se netáhlo, ani dlouhé zálivy
ze střední Moravy na západ nevysílalo. Šířilo se z krajiny Brněnské,
zaplavujíc území syenitové, permokarbon, juru a devon, přes Bosko-
vice, Jevéčko k Mor. Třebové pruhem, jenž souvisel s miocaenem roz-
prostírajícím se mezi Frostějovem a Olomúcí. Byla by bezúčelna,
namáha, vynajíti životních prostředků pro zvířenu tak typickou jakou
je boračská, v nejzazším) konci mořského chobotu zdélí zvící 30 km
a zšíří toliko "/, až 1 km. Nenašli bychom jich, právě| jako bez-
účelno by bylo hledati je pro zvířeny drnovické, lažánské, jaromě-
řické atd. v chobotu severozápadomoravském.
Uspokojuji se nyní těmito několika uvedenými poznámkami
a odkazuji ku zmíněné své práci, kde zevrubně projednána a doklady
doložena je správnosť tohoto názoru. Tuto se uskrovním toliko roz-
lohou jak ji osnova miocaenních depóts pro oblasť západní předpisuje.
Jestliže jsme na této osnově rozšíření oblasti západomoravské
byli sobě stanovili, objeví se nám ve způsobu úzkého asi 36 km.
dlouhého pruhu, kterýž, odvětviv se od miocaenu středomoravského;
vyplniv částečně mělká údolí jižních výběžků českomoravské vysočiny
a prodrav se syenitem, pokrývá u osad Čebína a Malostovic střední
devon, táhne se permem až po Tisňov, kde rozštěpiv se ve dvě ramena
sahá údolím Švarcavy až po Doubravnék, horským údolím, s oním
rovnoběžným, až po Ochoz.
328 V. J. Procházka
U Lomnice, Řepky, Lomničky, Tišňova a Borače byly sledovány
tyto sedimenty poprvé F. Pluskalem"), později A. E. Reussem"),
F. Foetterlem“) a sice již v letech padesátých. A podivno, zpráv
těchto odborníků nebylo si téměř povšimnuto! Proč, zůstává holou
hádankou, již rozřešiti sotva komu se povede. A přec vychází téměř
z každého jich řádku, ne-li důležitost, tož jistě interes, jaký
zajisté vzbuzuje v mysli odborníkově nedotknutý miocaenní terrain
rozlohy naší. Od roku padesátého až po rok čtyřiaosmdesátý marně
pátráme v literatuře po zevrubnějších zprávách o západomoravském
miocaenu. Avšak i v práci roku 1884 vydané professory A Makow-
ským a A. Rzehakem“) hledáme marně detailní popis jeho. Po-
rovnavše stať © miocaenu spisu tohoto se zprávičkami dříve vzpome-
nutými neshledáváme valného rozdílu, valného pokroku. Po některé
stránce jest nám konstatovati úbyt — což patrným je důkazem, že
zpráv Pluskalových, A. E. Reussových, Foetterlových a H.
Woliových nebylo dbáno.
Pokud se zvířeny týče, bylo sbíráno na různých místech v naší
oblasti ; v různých palaeontologických spisech jako M. Hoernesově“),
M. Auingrově“), A. 8. Reussově“) a R. Hoernesově et
M Auingrově*) uveden je dosti značný počet mollusků, taky i ko-
rálů atd., avšak všeho toho materiálu nelze upotřebiti ani k nastínění
palaeontologického rázu tamních sedimentů ani ho nelze s prospě-
chem upotřebiti k sestrojení obrazu stratigrafickýeh poměrů. Jest
proto bezcenným, poněvač nebylo bráno zřetele při sbírání v tamněj-
ších vrstvách k usazenině, k její poloze a rázu. Neví se, byla-li se-
brána ta která skamenělina ve slínu, anebo nebyla-li nalezena v jílu,
ve vložkách litavského vápence atd. Po této stránce ubývá na váze
i seznamu páně Rzehakovu“), ve kterémž týž uveřejňuje z mio-
caenního depót lomničského slušný počet druhů.
1) Dr. V. J. Melion. Bericht úber das Vorkommen foss. tert. Mollusken
bei Littenschitz, Lomnička und Rossitz. Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanst. IV.
Bnd. 1853., pac. 703. Obsahuje zprávu Pluskalovu o miocaenu Lomničsko-lomnickém.
2) A, E. Reuss. V. Jahresbericht des Werner-Vereines zu Brůnn. pag. 42.
9) F. Foetterle, tamtéž pag. 79.
4) Makowsky a A. Rzehak. D. geolog. Verháltn. der Umgebung von
. Brůnn als Erláuterune zu der geolog. Karte. Verhandl. des nat. forsch. Vereines
in Brůnn 1884.
5) M.Hoernes. D. foss. Mollusken des Tertiaerbeckens von Wien II. 1870.
S) M. Auinger. Tabellar. Verzeichn. des aus der Markgrafschaft Máhren
bekannt gewordenen foss. Conchyl. Verhandl. d. nat. Vereines in Brůnn 1870.
7) A. Makovský a Ržehak loc. cit. pag.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 329
Příčinu zanedbáni naší miocaenní oblasti není nesnadno nalézti.
Spočíváť v tom, že její usazeniny přikryty jsou místy mocnými mladšími
sedimenty alluviálními a diluvialními. Toliko tam jsou její vrstvy pří-
stupny, kde jíl tvoří ornici úrodnou, pečlivě obdělanou na celč své
ploše a tudíž jen po kratičkou roční dobu, po žních, odhalenou. Tam
kde uchoval se jíl anebo slín na úpatí strání ve způsobu malých vy-
výšeninek, jest pravidelně zastaven staveními a přístupen jen fenéy
kopou-li. se jámy anebo studně.
Důkladně chceme-li seznati jeho stratigrafické a palaeontologické
poměry, musíme se obeznámiti s místními okolnostmi a sledovati v jeho
obvodu po dlouhou dobu na četných místech kopání jam, studní, po
případě sklepů atd.
Pakli že jsme sobě takto po léta byli vedli, přesvědčili jsme se
zajisté, že v nízko položených, hlavních údolích, na př. v údolí Švar-
cavy, spodní jíl rozprostírá se široko daleko pod mladšími sedi-
menty, že písčité a vápenité slíny leží vysoko v horských údolích,
dostupujíce povždy stejné výše a že hledati jest oblasť litavského
vápence v těchto údolích, spodního jílu pak v oněch.
Při této příležitosti seznali jsme zároveň i rozlohu pravého lóssu
uloženého vysoko na údolních bocích, kde dosahuje největší své mo-
hutnosti a odkud sestupuje do údolních koryt, pokrývaje tato těžko pro-
stupnou vrstvou. Přeměněný loss, žlutnice cihlářská, jež se k němu
druží a v nižších polohách jemnými vložkami písku říčného proložena
bývá, druhdy se štěrkem tvoří tam, kde vystupuje v sousedství
lóssu obyčejně mocnou pokrývku, jež přikrývá údolí od svahu po
svah, poskytujíc hrázi nepřestupnou. Toliko kde denudace pokrov tento -
prorvala, vyniká miocaenní podklad na povrch na obvodu tu větším,
tu malým.
Mluvíme-li tudíž o pruhu miocaenu západomoravského jsme opráv-
něni k tomn jediné na osnově dlouhého řetězu miocaenních obvodů rozpro-
střených v údolích vysočiny českomoravské, které vybíhají z polokotliny
brněnské na SSZ přes Kuřím, Mor. Kymice, Chudčice, Semtice Čebín,
Drásov, Malostovice k Tišňovu, přes Lommict k Ochozt a od Tišňova
údolím Švarcavy k Doubravnéku. I není pak nesnadno sestrojiti sobě
obraz stratigrafické jeho polohy, když byly přibrány i slíny okolí
evanovického a kuřimského, jíly, písčité slíny a písky okolí M. Kymic,
vápenité slíny čebínské, světlopopelavé písčité slíny chudčické, žluté
písky a žlutavě zelené slíny sentické, slíny drásovské a malostovické,
nulliporové vápence nořízovické, písky, jíly a litavské vápence tiš-
330 V. J. Procházka
ňovské, lomničské, šerkovické, řepské a ochožské, zelenavé slíny bře-
zinské a herotické a vahaniccké, zelenavé, písčité slíny údolí závist-
ského — mezi Závistí a Žernůvkou — slíny předklášterské, slíny
a písky loučské a střemchovské, mezi Žďárcem a cihelnou na silnici
oujezdské se rozprostírající písčité slíny a konečně pro svou bohatou
zvířenu veledůležitý jíl boračský.
Sledujíce usazeniny vyjmenovaných obvodů a berouce hlavní
zřetel k jich nadmořskému niveau, přesvědčíme se velmi záhy, že
ejich petrografický ráz je těsně spojen s jich nad mořskou výškou.
Tento názor upevňoval se v naší mysli tím více, čím důkladněji
poznali jsme tamní stratigrafické poměry a upevnil se, když pře-
svědčili jsme se, že s tím těsně souvisí i zvířenný ráz oněch
usazenin.
Jak z uvedeného pochodí, účastní se na složení miocaenu zápa-
domoravského jíl, slín, písek, písčitý slín a litavský vápenec.
Bylo již dříve podotknuto, že přihlédneme-li ku niveau těchto
usazenin, shledáme, jak jemný jíl se zvířenou badenskou, tudíž hlu-
bokého moře, omezuje se na koryta hlavních údolí, jak do údolí
horských nevniká a jestli, toliko do jich nízko položené části. Dostu-
puje 300 m. nadmořské výšky. Ve vyšších polohách nikde dosud
konstatován nebyl.
V horských údolích potkáváme toliko slíny ; v níže položených
údolních korytech vloženy jsou do těchto zoogenní litavské vápence,
kdežto ve vyšších nastupuje phythogenní vápenec.
Ve výši zvící 400 m. přicházejí toliko písčité slíny, zhusta jemné
"slíny. Tu lze krok za krokem pozorovati, že písek písčitých slínů se
mění stávaje se v polohách vyšších hrubším.
Kde tyto usazeniny, jak právě vyjmenovány byly, odhaleny
a přístupny jsou, pozorujeme vždy, že usazeniny, které v horských
údolích dosahují největšího rozšíření a značné mohutnosti, pokládají
v údolích níže položených spodní jíl. Ani jedenkráte nebylo pozoro-
váno, že by podstýlal slín jíl, anebo že by byl uložen tento na li-
tavský vápenec. Rovněž nikde nebylo shledáno, že by byl písčitý slín
základnou spodnímu jílu.
Kdekoliv spodní jíl se vyskytuje se slíny a s litavským vápencem,
podstýlá je a uložen je toliko, jak již bylo připomenuto a jak tu
s důrazem budiž opětováno, do koryt hlavních nižších údolí, nikoliv
v polohách vyšších, v oblasti vápenitých slínů, písčitých slínů, písku
a litavského vápence.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 331
Mezi těmito usazeninami nelze vypozorovati ustáleného poměru
v uložení. Tu slín pokládá slín písčitý a uzavírá vápenec litavský (okolí
lomnické), tu skládá slín slabé vložky v litavském vápenci (žleb řepský),
onde zase je vložen vápenec do slínů (Lomnička, Tišňov) atd. Přes to
však není nesnadno vypozorovati i v naší poměrně malé miocaenní
oblasti i za stávajících, dosti nepříznivých okolností, že i zde roze-
stupuje se facies písková a slínová, jenom že ne do té míry a tak
přesně jako na př. v jižní Moravě a v sousedních dolních Rakousích.
Souhlasné poměry shledal baron C. z Camerlandrů" v mio-
caenu východní Moravy v krajině kravařské.
Pro miocaen západní Moravy mají vyjmenované okolnosti tím
větší důležitost, že souvisí, jak dříve bylo připomenuto, s charakterem
zvířen tamních usazenin.
Jest-li že ku dřívějšímu přičiníme i to, že uložení miocaenních
vrstev v naší veškeré oblasti jest všude neporušeno, že leží jak
mořem uloženy byly, přimykajíce se ku místním poměrům svého
podkladu, jest patrno, že údolí českomoravské vysočiny vyplněna se-
dimenty miocaenními, byla vybrázděna před dobou miocaenní a že
jich poloha se neproměnila ani za diluvia ani za doby nynější. Po-
vaha údolních koryt, jich mírné stoupání ve směru ku hřbetu vyso-
činy, jich rozmanitost a značná nerovnost podmínily, že miocaenní
moře, nalezši tu různé fysikální podmínky, uložilo na poměrně malé
ploše petrograficky rozdílné usazeniny a že jeho zvířena, přispůsobivši
se místním různorodým okolnostem, nabyla na různých místech růz-
ného rázu.
Zde uvedená fakta rozhodně odporují názoru, že polohu jedno-
tlivých poměrně vysoko uložených miocaenních depóts nejinak lze vy-
světliti, než že byla vyzdvižena do své nynější výše. Nikoliv partie-
tálnímu zdvihu, nýbrž toliko nerovnému dnu, rozbrázděnému četnými
k tehdejším břehům táhnoucími se podmořskými koryty, nynějším to
údolím, přičísti sluší tuto okolnost.
Vzhledem k mořské hloubce seskupují se usazeniny naší oblasti
do dvou řad. Jedné z nich přináleží spodní jíl, jako představitel se-
dimentů hlubokého moře, druhé slíny, písčité slíny, písek a litavský
vápenec, jako zástupcové mělčího moře a mělkého pobřeží. Do dvou
2) C. v. Camerlander. Geologische Aufnahmen in den máhrisch-schlesi-
schen Sudeten, Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanst. 40 svaz. 1890, pag.
194—208.
232 V. J. Procházka
horizontů, jak níže v rozmluvě o rázu zvířeny bude dokázáno, jest
zařaditi tyto usazeniny a sice do horizontů, jejichž aeguivalenty do-
sáhly v severozápadní Moravě značného horizontálního rozšíření a ne-
malé mohutnosti. Tu i tam je uložení vrstevní, sled zde vyjmenova-
ných hornin týž. Jíl v nizu, na něm buď mohutné lavice slínu anebo
litavský vápenec s vložkami slínu zaujímá tam veliká prostranství.
Mnohdy nastupuje na místo slínu písek, mnohdy přechází vápenec
v pískovcový vápenec (Světlé na západním svahu údolí Malé Hany)
atd. I v severozápadomoravské miocaenní oblasti není zářezu, rokle,
nebo stráně, kde by bylo možno viděti, že slín podstýlá pravý jíl,
anebo kde litavský vápenec vložen je do jílu. Takovýchto zářezů ne-
stává. I co do zvířenného rázu panuje úplná shoda mezi naším jílem
a slínem, a jílem a slínem oné oblasti. Byl tudíž A. E. Reuss) do-
cela oprávněn vysloviti na osnově své nevalně bohaté zvířeny do-
mněnku, pro niž se mu nedostávalo přímých důkazů — že totiž v se-
vero-západním miocaenu Moravy zdají se býti zastoupeny dva různé
horizonty.
Dle uložení nelze nikterak pochybovati, že jíl je starší slínu,
anebo písčitého slínu a litavského vápence. Leč to platí toliko pro
sedimenty, jíl, slín a litavský vápenec oněch nalezišť, kde tomu sku-
tečně tak jest, nemá to však platnost všeobecnou. Kdyby tomu
opravdu tak bylo a kdyby náležely jíly staršímu, slíny, písky, písčité
slíny a litavský vápenec pak mladšímu horizontu, tu by musily
rozhodně souhlasiti s tím 1 faunistické znaky. Avšak těchto právě
nelze nikde konstatovati. Není po nich ani potuchy. Rozdíly, kterými
se liší zvířena jílů od zvířeny slínů, byly vyvolány, jak budiž s dů-
razem podotknuto, změnou fysikálních okolností. Že tomu opravdu
tak je, o tom svědčí i poměr oněch usazenin ku podkladu starších
útvarů. Aby uvedeno bylo alespoň několik dokladů, budiž připomento,
že za Lomnicé v zářezu potoka naproti židovskému hřbitovu leží žluté,
písčité slíny bezprostředně na svoru. Jdeme-li údolím na sever ku
starým opuštěným, vápenným pecem, spatříme spočívati litavský vá-
penec (nulliporový) na písčitých slínech. V okolí ochozském pak na-
jdeme hrubozrnný písčitý slín na rule. Za Borač pokrývá tmavý jíl
bezprostředně rulu. V okolí evanovickém je uložen slín na syenitu,
v okolí tišňovském na permu atd. Tudíž za Lomnicí písčitý slín, u Bo-
rače jíl, u Bvanovic vápenitý slín spočívá tu na prahorách, tu na
syenitu, tu na perum atd. Toť důkaz věru dosti hodnověrný, že zmí-
něné sedimenty vespolně se zastupují, představujíce členy téhož
horizontu.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 233
Fetrografický ráz usazenin naší miocaenní oblasti je shodný
S oním usazenin severozápadní a jižní Moravy a Dolních Rakous.
Pokud se spodního jílu dotýče, jest jemný, plastický, barvy buď
tmavomodré až černé, buď světle namodralé; chudý na vápno, místem
bohatý na měkkýše a korály, obyčejně přebohatý na mikrofaunu.
Plaven, nezanechává kromě velikého množství krásných skořápek
ničeho. Toliko jíl z vrstvy uložené na podklad starých útvarů skytá
mimo +ulity, misky a schránky i buď jemno- buď hrubozrnný de-
tritus hornin svého podkladu a sousedních vrstev, tak že zhusta
stanoviti lze již po vyplaveném detritu povahu miocaenního podkladu.
On souhlasí tak nápadně s jíly badenskými, vosslavskými, sooskými
a mollersdorfskými, že není od nich k rozeznání. Zvířena jeho nese
ráz hlubokého moře.
Bohaty na vápno, chudší zvířenou je slín obyčejně barvy žluté
anebo světlopopelavé. Jest snadno hnětný, mastný, rovněž jemný, to-
liko ve vyšších polohách uzavírá vápenné konkrece. Plaven, zanechává
zhusta jemný detritus prahorních, permských hornin anebo syenitový.
Tolikéž jeho mikrofauna je bohata, nikoliv makrofauna, tato neho-
nosí se rozmanitostí a bohatstvím druhů a individuí jílu, jevíc
se jednotvárnější.
Velezajímavý jest lítavský vápenec naší oblasti a to netoliko po
stránce faunistické ale i stratigrafické. Doufám, že nebude od místa,
promluvím-li kromě o jeho povšechném rázu i o některých jeho de-
tailech.
Jak již bylo zmíněno, leží litavské vápence výše spodního jílu
Nikde neviděti jich úroveň zároveň se spodním jílem. Omezují se
v naší oblasti toliko na horské dlouhé údolí, v němž rozprostírají se
dědiny Lomnička, Šerkovice, Řepka, městys Lomnice a vesnice Ochoz.
Netvoří souvislý celek, nýbrž, jak se zdá, tři malé ostrůvky : lomnický,
řepský a lomničsko-tišňovský. Dle svého organického obsahu rozpadají
. se na zonu zoogenního a zonu phytogenního vápence. Tato omezuje
se pouze na obvod severně od Lomnice, onano vyskytuje se ve všech
třech komplexech a dosahuje v okolí řepském své největší mohutnosti.
Na jih sahá až do polí kukýrnských poblíž T?šňova, kde její vápenec
vloženy jsouce do žlutého vápenitého slínu, tvoří poměrně slabou
lavici složenou z menších a větších desek.
Zevrubně-li byl prozkoumán vápenec této zony v zářezu řep-
ském, kde odhalen je až na svůj podklad, slabou to vrstvu šedého
slínu podestlaného tmavým jílem, nelze nepozorovati a nepřesvědčiti
334 V. J. Procházka
se, že jeho dolní mohutná čásť uzavírá sypkou, nestmelenou lavici,
na níž spočívá lavice plná otisků a jader zřídka do ulit a misek
obyčejně rozpukaných zaobalena.
Množství misek lamellibranchiatů a ulit sgasteropodů ubývá
velmi nápadně do hloubky, tak že v sypké vložce je jich velice po-
skrovnu. V dolních lavicích pevného vápence sotva lze jaké nalézii.
Alespoň nepoštěstilo se mi spatřiti v nich dosud jedinou větší mísku,
ačkoliv jsem po těchto pilně pátral. Oprávněného významu pro poznání
rázu tohoto vápence má jeho nestmelená lavice, která objevena byla
netoliko v zářezu řepském, ale i na levém břehu potoka Besénka.
A věru, kdyby nebylo právě těchto nestmelených lavic, neměli bychom
ani potuchy o rázu interessantní zvířeny našich litavských vápenců,
byť bychom se úsilovně vynasnažili seznati jí na osnově výbrusů sebe
lepších a pečlivě vybroušenýeh.
O charakteru této zvířeny promlouvám níže, tuto připomenu, že
je bohatá na druhy a obzvlášť bohatá na individua, nikoliv rozmanitá.
Je-li již zajímavou okolnost, že u Lomnice a u Řepky hořejší
vrstva zoogenního vápence jeví různou tloušťku, že tato lavice s tlusto-
stěnnými lamellibranchiaty u Lomnmičky úplně schází a že u Tř-
šňova rovněž nepřichází, stává se ještě zajímavější, přihlédneme-li
k tomu, v jakém vztahu je poloha nulliporového vápence za Lomnicí
k poloze zoogenního vápence ostrůvka řepského a lomničsko-tišňov-
ského.
Za Lomnicí u starých vápenných pecí obnáší nadmořská výška
tamního lithothammniového vápence asi 400 m. Jak J. Pluskal ve
své dříve uvedené zprávě sděluje, podstýlal onen vápenec v tamním
lomu, otevřeném v letech padesátých, nyní však zasypaném, jemno-
zrnný, na jadra a otisky mollusků dosti bohatý vápenec, jehož po-
kračování jsem objevil v poněkud nižší poloze lithothamniového vá-
pence — jižně za Lomnicí v lesíku Smrčku a za jehož jižní výbě-
žek považuji zoogenní vrstvu v zářezu řepském. Nadmořská výška zo0- .
genního vápence lomničského a tišňovského páčí se asi na 300—
320 m. Vápenec tento označuji jménem vápence ostrakodového, jeli-
kož na jeho složení béřou podíl ostrakodi, zastoupení velkým počtem
druhů a ještě větším množstvím individuí, kdežto ostatní třídy živo-
čišné spoře se vyskytují.
Zvířena pak slínu, do něhož je vložen molluskový vápenec v le-
síku Smrčku, jest shodná se zvířenou slínu, v němž spočívá ostra-
kodový vápenec lomničsko-tišňovský a řepský. Z toho přirozeně po-
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 335
chodí, že lomnický, řepský a lomničsko-tišňovský slín byl uložen ve
stejné hloubce, v níž fysikální poměry valně se poměnily, do jaké
míry, udávají zvířeny oněch sedimentů.
Nesčetněkráte bylo dokazováno a doklady doloženo, že litho-
thamniový vápenec jest produktem mělkého moře, uložen byv poblíž
mořského břehu. I náš případ jest toho nezvratným dokladem. Vi-
díme, že poloha našeho lithothamniového vápence nasvědčuje tomu,
avšak netoliko tato i uložení a podklad jeho poskytuje dostatečných
důkazů. Zároveň vysvítá z našeho líčení důležitost všimati sobě i nad-
mořské výšky třetihorních usazenin, když jsme stanovili, že zacho-
valy svou původní polohu. Pak jistě předejdeme rozmanitým výkla-
dům záhad, zrodivších se tou čistě theoretickou, zhusta podkladu
přirozeného postrádající.
Čístých křemenných písků je v oblasti západomoravského mio-
caenu poskrovnu. Znám toliko na úpatí štbeničného vrchu, jižně od
Lomnice, jediné jeho poněkud silnější lože, složené ze stejně velikých
zrnéček křemene. Zkamenělin jsem v něm žádných nenašel. Na ně-
kolika místech jako na př. v obvodu města Třšňova a v polích mezi
Hradčany a Cebínem byl zjištěn ve způsobu tenkých vložek v jílu.
Pro bezprostřední obvod tišňovský má tu nemalou důležitost do sebe,
že jest vodonosný.
Mnohem většímu rozšíření těší se písčité slíny. Ony vyplňují
údolí od lesíka Smrčku až za Ochoz. Mezi Smrčkem a starými vápen-
nými pecemi za Lomnici leží v základně tamního miocaenu, kde ulo-
ženy jsou, jak jsem dříve podotkl, bezprostředně na svoru a rule.
Západně od Předklášteří u Tišňova táhnou se až za Střemchové a vy-
stupují severozápadně od Oujezda jako osamělý vysoko uložený ostrů-
vek. S nimi setkáváme se kromě toho i v okolí sentickém, chudči-
ckém a mor. kynickém. Barva jejich je různá. V okolí lomnickém
jsou žluté a světlepopelavé, u Štřemchoví světlopopelavé, u Sentic
a Chudčic jako u Mor. Kynic žlutě zbarvené. Jejich písek jest v niž-
ších polohách jemnozrnný, ve vyšších hrubozrnný. Zkamenělin ne-
obsahují. Vyskytují-li se v údolních korytech, pokrývají jíl, na úbočích
údolních ovrubují hranice hlubších usazenin.
Pokud se mohutnosti spodního jílu týče, nelze mi okamžitě
sděliti přesných zpráv. Nebylť dosud prokopán v údolích. V Tišňově
byla prohloubena do něho studně 10" hluboká, v Borači 5 m hluboký
zářez.
Slíny, "písčité slíny, písky a litavský vápenec jest silně denu-
dován. Na četných místech je odplaven až na nepatrné zbytky, v čet-
330 V. J. Procházka
ných zářezech až na podklad buď jílový, anebo prahorní, permský
anebo syenitový prohlouben. Nejmohutnějšími z nich shledány ostra-
kodové vápence zářezu řepského. Zejmena písčité slíny v horských
údolích podléhaly a dosud podléhají silné denudaci, jsouce snadno
rozpustitelny ve vodě. Denudace těchto usazenin sahá do doby, kdy
ještě nebyly uloženy v údolích vysočiny českomoravské diluviální hlíny
a lóss. Účinek tehdejší denudace byl velmi silný, silnější než nynější,
jak se možno o tom přesvědčiti v četných hlinicích, kde odhaleny
jsou diluviální a třetihorní sedimenty. Na některých lokalitách, jako
na př. v sedle ochozském měří mohutnost tamních písčitých slínů
toliko několik centimetrů. Největší odpor klade denudaci slín, avšak
1 on doznal za dob značného umenšení.
Z polohy, z uložení a z nadmořské výšky členů naší miocaenní
oblasti usuzováno zde již dříve na dva nikoliv různorodé horizonty
ve smysln zvířenném, nýbrž na horizonty vrstevné, uložené v rozlič-
nýčh mořských hloubkách.
Jest nyní dokázati správnosť toho, že zvířena jílu nese ráz
hlubšího, zvířena pak slínu a litavského vápence mělčího moře.
Než pojednám o této, jak patrno, >- otázce, předešlu ně-
kolik slov o následujícím seznamu.
Tentokráte jedná se mi o vystížení rázu zvířeny jílu a slínu,
nejde mi o vylíčení změny, jíž tyto zvířeny za vlivu různých fysikál-
ních okolností, jež byly na různých místech rozličné, podčiněny byly;
proto shrnul jsem zvířenu tří na sobě uložených lavic boračského
jílu a uvedl toliko zvířenu slínu nejtypičtější lokality, nebera k jiným
zřetele. Volil jsem proto lomničskou slínovou zvířenu, abych zame-
zil veškerým pochybnostem vzhledem k příbuznosti zvířeny jílu a slínu
a 1 litavského vápence. Neboť právě Lomnička se svým pěkným zá-
řezem na levém břehu Besénka jest v tomto ohledu nalezištěm velmi
důležitým, jelikož tam, jako dosud nikde jinde, viděti boračský jíl
pokrytý slínem, do něhož vložen jest ostrakodový vápenec. Usazeniny
tamějšího břehu poučují i o vztahu slínu netoliko ku vápenci ale
i ku písčitému slínu, jenž skládá vložku v nestmeleném vápenci.
Do předloženého seznamu jsou vepsány zvířeny těchto tří důle-
žitých členů naší západomoravské miocaenní oblasti, bohaté na druhy
i na rody a také rozmanité, obsahujíce z četných tříd živočišných
množství zástupců.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy.
331
(E OC
Zvířena
mna okné lomničského
w nestme-
jílu | leného | slínu
vápence
Foraminifera.
1 || Biloculina cf. depressa d'Orb. Á 1
2 || Spiroloculina limbata d*Orb. 1 i
3 5 excavata d'Orb. 3 1
4 > canaliculata ná 1 4 :
5 tenuis Rss. sp. 2 a :
6 Miliolina seminulum Linn. 1 Á :
7 u Hauerna Orb... 000 i R 1
8 n Mayeriana d'Orb.. ...... : : 2 ;
9 a AknemanadOrbs. 1 : : : 3
10 4 cf. ovula Karvr. Po yská 1 i :
11 É Broniana d'Orb. s 2 é
12 3 anglutissima Rss... . 1 ; '
13 E auberiana d'Orb. uš, 1 : 6
14 3 DYSMPANRNSS 400 a : 1 :
15 i secans dOrb. zed 4 ž 2
16 ž Boravicensis nov. form... .... k 3 k :
17 M lenticularis Rss. ........ ý ; 2
18 A Buchiana d'Orb. ; 29 1 9
19 ž Boučana d0Orb. ... 1 3 1
20 ň Nussdorfensis d'Orb. ... 8 1 1
21 i bicornis Walker and Jac. : : . 1
22 : pulehehladOrp. "341 2 : 1
23 M Ferussacii d'Orb. . : 2 . 4
24 : BartisennWOrb. -2.0% 6 2 2
25 da Badensis.d/Orbs "4.7 .,. ble 6 1 2
26 i ConLoBta AKOrbs z 5 20 56 : 1
27 k peresnma Orb- . A 1
28 : SAlurals. RBS. 1.. k 1 1 je
29 5 FOBGAMRSS OE S o 4 5 4
30 5 sp. ind. o 13 Ark á oobdod 2 ; é
31 i RIDE AA, "a 1G ZE RER NEM euR O 8 : ž
32 > (T) bipartita d'Orb. x o 1
83 8 (T) consobrina dOrb. 1 2 ý
34 3 (T) inflata d'Orb.. .. : 4 1
35 A (T) microdon Rss. ... : o 1
36 A (T) tricarinata d'Orb. . 5 52 5
37 k (T) trigonula Lam. ň 4 1
38 5 (T) exilis Rss. 1 : i
39 SPOR bo. a va sere : 2 3
40 | Articulina suleata Rss... .. . Para ydbadral : ;
41 || Cornuspira angygira Rss.. ....« .... : o 1
49 VOS NSA 7 21 1 : :
43 | Alveolina melo WÓOrb. ....... E: 1 : 3
ZE kexiularia, sagitula rd Orb. 24 2 : 1 E
45 : acuta Rss o ča kbd a re 6 : 3
46 A CARINALANALOTD. Vesta ee LY 3 18
47 “ abbreviata Orb. .. o ž 8
48 5 ICO NlALA AET 0) 6) 6 1 : ;
49 $ c[- arloulata dlOrb,:, © 10s . : 1
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 22
-2
Zvířena
vd | lomničského
nestme-
jílu leného | slínu
vápence
1
2
2 : 3
3 25 :
33 : 5
2 ; 19
: 1 :
i k 3
2 1 o
12 3 :
1 = o
2 š :
1 o :
ň 6 1
8 : 1
: 1 R
; : 1
1 : :
5 b
1 Rs.
s o ný
jl : 3
1 5 2
: 1 :
2 š :
: 1
41 2
24 :
v 1
5
3 :
1 1 2
1 b
4 : i
a 1
2 :
R 1 :
1 é ě
5 2
v 1
2 :
12 1
: 2
u 4 1
1 1 3
10 2 :
: 1 B)
: : il
9 :
5
338 V. J. Procházka
v Auto adbovo mez
at Jméno
50 | Textularia agelutinans d'Orb.. ......
51 E pectinata (RSBJ- -< -s „4
52 M FY OD VNO JB kydur osou ulch vod V BRN 1
53 || Verneuilína spinulosa Rss. . .... .« «.«
54 || Clavulina communis d'Orb...... ez 5M o a
550 Bulmina pyrula Orb. 250-0- © (s eee
56 5 elongatasd:Orb 0.0 ová :
57 Boucheana d'Orbí -5-2 (is1,s s
58 || Virgulina Schreibersiana Cžiž. .......
59 Bolivina punctata d'Orb. ...........
60 CE robusta Brady -ss sl-
61 5 SDA- 100 odledne 131 Jabre AlAoN ke asc 5
62 SDg1nUls 25 M39 30 -oto ě o
63 Nodosaria (G1) Iaevicata, dO'Orb: <... .
64 4 (GH)tovulaudOrb. 11710 bee
65 5 (G1) clavata G Orb 40 tu
66 5 (G1) elipica (dOrcbs. 16
67 5 (GL)"sp: 1nd:*" 9 600e zj.
68 2 1ncerta NEu8-. 6043. le las Lee:
69 4 globuligera Neug. - ...- . .
70 A Knihniciana Karr. ...... .
71 ; consobrina dOrb. ......- :
72 Š spinicosta G'Orb. .. .......
73 % bacilund: Och
74 3 SD indk 0 RA AR otev ©
75 5 compressiuscula Neug........
76 x (D) filiformis dOrb. .....
77 5 (D) VerneulirdOrbs-. 24:4.
78 4 (D) pauperata dOrb. ......
79 8 (D) acuticauda Rss... ....
80 S (D) conferta Neues. .....
81 $ (D) communis dOÓrb. .....
82 s (D) Bóttcheri Rss.. ... . JS
83 4 (D) alf. grandis Rss. . . ....
84 9 (D) cingulata Cžiž. úřák OOM cl
85 č (D)/1nermisUZIZA E SRS- nes
86 í (D) RoemeriNeus 1 oan
87 H (D) Boučana WOrb. ......
88 i (D) /scabra Orb. o
89 5 (D) 20015 Kar ale
90 A (D) Adolphina dOrb. .....
91 » (D) pungens RES. (s 5 50
92 5 DODO OKO O0. © Oo (Oo Molo oo
93 BD.. Zapelía Vajlkon l Ret: o= 450 (dle za
94 Amphimorphina Hauerina Neue... . ...
95 | Lingulina costata d'Orb. .........
96 | Frondicularia tricostata Rss... ... ....
97 semicostata Karr.. ......
98 Marginulina hicsuta 2 dOTbr aslo i alel gie
99 : crystellaroides Úžiž. . . ....
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 339
P) E PO OTA MEM REZEK AT AREA ETA WE)
Zvířena
| borač- Zlá
Jméno | Sého | lomničského
nestme-
jílu | leného | slínu
vápence
100 | Marginulina regularis d'Orb. . ........ 2 :
101 a vartabihs, Neue. l. 4/7, Mit 3 1 ,
102 á glabraRcOrb: -o 0 1 :
103 : aff. simplex d'0rb ZA eh 1 i
104 2 abbreviata Karr.. ...... : : 1
105 costata Batsch. sp. ..... A 1 j
106 Vaginulina Badenssd Orb. -444260430 31 : ;
107 | Cristellaria compressa dOrb......... y 3 3 3
108 4 Josephina Orb. .. .... -. 1 f :
109 5 CASSSNAZUDDoy u Sstus ss hi 2 :
110 2 costata Ficht. u. Mont. sp. 1 :
111 a enlEratas1A2OrDs z. -o 8 6 22
112 M Sms. dOrbsc 30 540 4 JU k 2 R :
113 i CA A1Orb-e ae. o oeha sk : : 8
114 “ echinata WOrb. M0440 3 Ř :
115 : clypeiformis d'Orb. „M 6 ň 2
116 E orbicularis d'Orb. sp. . . <.. 4 1 i
117 n rotata Lam. sp. oN 1 : 1
118 5 depauperata Rss.. ...... 2 i
119 s Moravica Karr. 4.. 0 1 : :
120 S Budem Karv (4.4360 1 : :
121 = striolata Úžiž. ...«..... 1 : ;
122 E SPARE ole sal + 1 : 3
123 % SPARU E cení talek: Zet), DB 1 : 3
124 || Polymorphina Austriaca d'Orb. ...... ač : 1
125 A inegualis Rss.. <... 1 2 2
126 6 problema Orb. ...... : 8 B
127 3 communis OKD: Pu káe 18 : 38 be
128 ů sp. ind. . 86 aus, MAONNA : 8
129 3 aegualis d'Orb. Soja NÉ : 1 .
130 4 GBDAKA Orb- pr LA, VOL AM: 2 32 4
131 ý punctata d'Orb. ...... 3 : 8 1
132 k oblonga dW'Orb...... MOS , 3 :
133 é guitula. Rss, 410104 : 5 :
134 é digitalis WOrb. .; ..... : 5 :
135 , tenera Kar. si Boo s 2 .
136 A cf. dilatata Rss. čá O IMÉ 5 : :
137 ' cf. myristiformis Will z 8 4 15 2
138 k. amygdaloides Rss. ...... 3 :
139 || Uvigerina canariensis d'Orb......... 1
140 5 pygmaea dOrb.. ... . .- .| 42 .
141 i semiornata Orb. ..... 25036 ; 25
142 asperula Cžiž. 2.. 048 ; 1!
143 Globigerina reonlaris. W'Orb. 474.715 6 : 25
144 a bůllordes diOrbs! 104 : 18
145 bulloides var. triloba Rss.. « - 4 3 17
146 . guadrilobata d'Orb.. .. «. « 3 ; 2
147 || Orbulina universa W'Orb.. ....... KPM 2 1
148 || Pullenia sphaeroides d'Orb. sp.. «. «« . 9 | 22
149 || Sphaeroidena bulloides Orb. .... + « « 7 8
22*
340 V. J. Procházka
Zvířena |
borač- PE
Sn. 6 nh, slkého | lomničského |
nestme-
jílu | leného | slínu
vápence
150 | Discorbina rosacea ďOrb. sp... ....... 15 100 5
151 | Truncatulina lobatula Walk. and Jac. .... 2 50 5
152 k Haidingeri Orb. .... 2
153 a Akneriana W'Orb. ...«... : 2 2
154 5 Ungeriana dOrb. ...... 11 ; 2
155 3 Dutemplei Orb. ....... 20 10 2
156 ši Bončana,W'Orb.— „.4195-4E 5 5 1
157 PIAECINCLA MK AED 44 2 2
158 Anomalina Badensis d'Orb.- < 40. 4 ?
159 ba BD AN a a bae NE yo : 2
160 || Pulvinulina Haueri WOrb. <.. dán a 24 4
161 Schreibersii d'Orb. 4 6
162 . Brogniarti d'Orb. é 2 1 1
163 || Epistomina nana Rss. . čalnk o AMSN 4 : 9
164 Partschiana d? Orb. Í 11 é 8
165 Rotalia Soltanid' Orb. 100 4 > 12 3 9
166 „„becari W0rb: „ 4 Ash. 4 20 , |
167 || Nonionina communis Orb. ... 4 3 9
168 5 umbilicatula Mont. sp. : šet 6 3 3
169 depressula Walk. a. Jac. sp. i : 15 k
170 Polystomella striatopunctata Ficht. a Molt.. 5 : 2
171 4 erispa dOrbl 4 ods slél 7 300 63
172 macella Ficht. et Molt.. 3 8
173 Amphistegina Hauerina d'Orb. 76 20 22
174 | Heterostegina simplex d'Orb. 1 : :
175 8 costata d'Orb. Mě 2 :
Anthozoa.
176 | Isis melitensis Goldf. ně- 5
177 || Caryophyllia crispata Rss. : stýjá 1
178 A subtilis nov. form. ; 1
179 : grandiformis nov. form. : 5
180 ko gemmata nov. form. ...... 2 :
181 s Krejčii nov. form. . . 20 i
182 X gradata nov. form.. ... 1 ,
183 A amicta nov. form. : o 1 i
184 Ř ampullacea nov. form. . .... 1 .
185 . aligera nov. form. ... 1 7
186 ž gracilis nov. form.. ... 1 ž
187 R pusilla nov. form. ... 1 ,
188 8 decora nov orm. uj. 75 : i
189 k ornata Nov Horm. 4414 sl: 1 : F
190 5 granulosa nov. form.. 6 ě j
191 || Coenocyathus depauperatus Rss. 1 s i
192 | Acanthocyathus Vindobonensis Rss. 250 : .
193 transsilvanicus Rss.. 2 o 1
194 Trochocyathus coniformis nov. form. 1 : i
195 % multispinosus nov. form. 2 4 š
196 i fasciculus nov. form. 17 : i
197 4 Moravicus nov. form. 20 Á
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 341
Zvířena
borač- ya
meno ského | lomničského
nestme=
jílu | leného | slínu
vápence
198 | Trochocyathus pilosus nov. form. . 1
199 š mov. ADM. 7 4ell: 2
200 ké Hov. .ormeji 208 Bt 1
201 n nov. form. . 1
202 | Deltocyathus affinis Rss. Dáte MĚS 1 : :
203 5 GTASSUS (R88. es (Vl oj0is)) 4 s 1
204 » ventriosus nov. form.. - . 7 ;
205 : epithecatus nov. form. 7 :
206 : costatus nov. form. ; 7 1
207 5 conoides nov. form. . .... 3 ,
208 : Binuosus nov. form. 2 ž
209 ss impar nov. form. ..... « 4 o :
210 5 aegualis nov. form. . 1 : .
211 : Boravicensis nov. form. 3 : :
212 Italicus M. Edw. et H. 66
213 Stephanocyathus hexapus nov. form. 2
214 | Paracyathus capulus Rss. Z AE 1
215 5 granulatus nov. form. <.. 1
216 k Lindstromeri nov. form. . ..| 2
217 Ď Fuchsi nov. form. .-.. . «. « 2
218 = cylindratus nov. form. 1
219 : amictus nov. form. . . . 1
220 : conicus nov. form. . 1
221 5 velatus Rss. . . 21 :
222 : microphyllus Rss. 14 .
223 » rugulosus nov. form. 2 .
224 A fuscatus nov. form. 1 :
225 3 longus nov. form. . 8 é
226 M ceratoformis nov. form.. 1 p
227 " simplex nov. form.. . - « « « 2 :
228 nov. form.. . s 1
229 Stephanotrochus Moravicus nov. form.. úlyš 26
230 | Ecmesus fungiaeformis Rss. 1 ,
231 | Ceratotrochus duodecim costatus Goldfs. Sp. 27 . 1
232 » multiserialis Michli sp. . . - 59 : 1
233 n multispinosus M. Edw. et H. | 200 : ž
234 5 papillosus nov. form. 1 s
235 A compressus nov. form. 1 3
236 s Moravicus nov. form. . 1 :
237 venustus nov. form. 1 .
238 Pseudocyathus diserepans Rss. 1 .
239 coronatus nov. form.. 1
240 | Paracadus Reussii nov. form.. 21
241 al sulcatus nov. form. 1 .
242 5 Tietzei nov. form. . - 4
243 p splendens nov. form. . 1
244 | Discotrochus Duncani Rss. 83
245 Nováki nov. form. . - 2
246 | Flabellum Suessi Rss. . É 1 :
247 k Roissyanum M. Edw.. 79 1
342
EN OBE EO OSOB C OU O KOM ON ZE NE o NĚ TE POŘ L SS E I o 2 o 0
Zvířena
m a ského | Jomničského
nestme-
jílu leného | slínu
vápence
248 | Flabellum multicristatum Rss. „pli 2
249 3 pulchellum nov. form. . ...... 31
250 5 singulare nov. form. . ..... s 1
251 5 conjunctum nov. form. ..... 2 i
252 > compressum nov. form.. 20 :
253 5 apertum nov. form. ....... 1 :
254 » Boravicensis nov. form.. 1 ;
255 MOV. orma LU34 E sos, Silo sul 8 i
256 Placophyllia mixa nov. form.. . : 1 ;
257 | Lithophyllia ampla Rss. . . . .. . yet 1 ;
208. || Stylocora exXIS(RSR. 1 elle el: 62 1
259 Reusstnov. form. MEM c*K41 -11s 2 ;
260 | Steroculina tubulata nov. form. Mý 3 :
261 pseudospiralis nov. form. 8 :
262 Calamophyllia Moravica nov. form. 1 :
263 rotunda nov. form.. 1 ,
264 Heliastraeca Reussana M. Edw. ; 4 .
205 conoidea. Rss- 0 -2103 | 1 k
266 Solenastraea distans Rss.. . « . « Dn 1 :
267 > tenera RES... + 30: (50 : 5 ň
268 : SGuT1 nov. 10205 1302.03k-(1= 1 :
269 Diplohelia gemans nov. form.. : 2 .
270 tenera nov. form. 8 š
271 Balanophyllia VABIANA ÚRSR: teens ole (= 42 i
272 i concinna Rss... . . -+ « 1 ;
213 9 imarginata nov. form. 8 ;
274 5 longirostris nov. form. 40 :
215 š falcata nov. form. . ...... 4 3
216 k) granulifera nov. form. 50 :
217 E nuda. nov. formilí „40-24 1 i
278 (a costata nov. form. sna 1 i
279 4 cornuformis nov. form. . . 1 ;
280 : Moravica nov. form. 4 a
281 R: Bittneri nov. form. . 5 i
282 % dichotoma nov. form.. 2 $
283 distans nov. form. . . ...... 1 6
2814 Stephanophyllia imperialis Michti . .- .... 1 .
285 elegans Br. sp.. 3 ň
286 Dendrophyllia, Moravica nov. form. 7
287 ž ©. "Popelaki Reese. .2.je| 24
288 4 ramosa nov. form. . . ..... 2
289 orthoclada Rss. sté 1
290 | Porites leptoclada Rss.. . . . . . 3 81
291 ň incrustans Defr. ....... , 3
292 = orbiculatis nova 1orm3-0 50 c= 1
293 5- Tenormis nov. orma td... (-ji. B Í 2
294 || Coenopsammia Boravicensis nov. form. 2
295 u Moravica nov. form. 3
V. J. Procházka
T
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy.
343
Jméno
Zvířena
borač-
ského
| lomničského
Vermes.
Serpula guinguesignata Rss. . .. ... « « «
Ů manicata Rss. . . . +. +.. *
contortoplicata Rss. ......
n PE
> pere) JMÉ 1 ou OPERU PER Ps ob ro 000
»
Echinodermata.
Diadema Desori Rss. ostny... .......
ostny, ambulakrální deštičky . .. .. .
Bryozooa.
Crisia eburnea Linn.. . Po
S HdwardsI.RS8... ©... - -
S HOernestRSS. ©. 2-4 este Ss
Idmonea carinata Róm. ...... «...
5 ABUChanGOldÍS: < <. << o s) j
vibricata Manz....... S AV e
DOZ sA RSS: P sí =
sertotopora, R88. -u 1]
cancellata Goldfs.
foraminosa Rss.. ....
n Sp. ind. . ....
Hornera striata M. Edw. Pc JOO AO ko
4 frondiculata Lam. .... ......
3 hippolythus Deir: r.. <-
» SOA o bt fe o (hle Ia tha
»
PO
Su 3 53 U
E Ken 8 SEAN B
Pustulopora rugulosa AN Zd o 2 za
Clavila SS- S09- -2 ». -jha
Diastophora AahelumíRase c. < -o
Wetraucia. proltera, RSSs4 © 4 5
Ceriopora clavula Rss.. .......
Salicornaria farciminoides Johnst..
Cellaria celleroides soll. et Elb.
Serupocellaria elliptica Rss.
3 DO) 6 ro o O E PU PEN L
Bachard Undulata s3460090 S.: s- viral.
i 1M DECAGA ESS ee Ja eee o
č VATIATNS RSS M0 oj ahřabé vbiě
kA teESulata ESS o eine Gus
5 CostatA (MAS, Valles- ap serials- :
SPA-OKK EE 2 sjet Je. kdo
Retepora Elobnlné KSS sto 3 secs L šnké
Lunulites Haidingeri Rss. ...... « «....
jílu
©)
3 DD
DMEME
O mnagr30 08
stmele-
ného
vápence
=
IHW- FHA- 4]
ae
(2
©
O
=
-HON OF EHF Fn
O
slínu
9344
V. J. Procházka
Zvířena
borač- PPA
m émnko RIHO | lomničského
stmele-
jílu ného | slínu
vápence
Brachiopoda.
Gistella SOuamosal -Momo ab 1
Platidia anomioides Scar.. .. ..... ....« B) 1
Lamellibrachiata.
Corbula gibba Oliví. . . ... 59 : 20
Venus multilamella Lam.. 2 eo 3 : 2
SR RCAlATIS MDTOMN. -Me coo 00> : 1
5 S) VE OA 1 cc NOREK OT ekk OKO V 2 s
Circe minima VKOL eo ko enoko 5 +s eko : 1
Cardium papillosum Olivi. : 3
Chama Austriaca M. Hoern. : 1 :
Lncina Sismondae Desh........ 2
S a ADCTANBAČA MDND01S50 secs Ap A 1 :
„1 jmiocenica, Michfise (K8 1 :
» — Spinifera Mont. : 1 1 2
Solenomya aff. Doderleini Mayer 1 ;
Cardita Jouanneti Bast. ........ k 4 : 1
5 scalaris S0w. 85, o AO RO K 3 i
5 Spony 14. dada Mel. VNO M . 1
Astarti (trianoulariseMont- © -0 00:00 1 : i
Nueula Mayer“ Eoern 5 16 > 1
k nucleus.LUnm 00 B 1
Leda pusio Phil. p ma aje k A0 1 1
„= vracilisChemno (15 BR as ně 5 1
„4 MŮdaBroce s P ee Vel 4 4 Vo 10 :
Limopsis anomala Eichw. ..... .. 40 6
Arca diluvii Lam. . 3 8
„+ lactea Linn ks 46 8 oh 7 k
„cláthrata, Defr, 17.44% % 4 4% : 5 !
PR) MSC o oo PRO G 00 do PEKNY o 3 1 )
A Uno o Dalo o ola (2 "daco „BO : 1
8 "bZrbata slinnol a Mo Abs bull 20 15 í
Spondylus sp. ind. Pa lEJak 23 kod llkanko 1 : :
Timea strigilata Broce.. % = 4 5.: 4.0 : 1 i
Pecten Malvinae Dubois . 5 2 :
» o trigonocosta . „DVS 6 : :
5 duodecim lamellatus Bronn. A lo 4 Í
p Sp. : o pay to, "Atak KM 5 :
Ostrea cochlear Poli.. . . © +. « +- «.« 50 5
5. „dieitalinavDujst 5 xe (DĚsk) 1 :
Gasteropoda.
Conus (Leptoconus) antediluvianus Brug. 27 “ 1
Dujardini Desh. 67 : 2
Ancillaria olandiformis PGE NL Le3) MOSES 21 : 1
% (Anaulax) obsoleta Broce. 234 š 2
5 pusilla Fuchs . 41 i 12
Erato Jaevis Donovan . . 5 : p
Marcinnlina (Gibberula) minuta Pfejíť. . : 2
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
999
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
| 429 |
430
| 431 |
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 345
Zvířena
borač- A
art ského | lomničského
nestme-
jílu leného slínu
vápence
Ringicula buccinea Desh. 824 : 21
Voluta Haueri M. Hoern. 1 s:
Mitra fusiformis Broco. 4 3
n EDINEr HOEma A249 2 :
„» o Bellardii R. Hoern. u. Zatnjlo 27 %
» o incognita Bast. VŠ 3 i
„o Bouěi R. Hoern. u. A. 3 6
„ (Nebularia) serobiculata. Broen 6 ě
„ o (Volutomitra) ebenus Lamk. 9 ; :
» (Costellaria) intermittens R. Hoern.u. A. 2 ě 5
: reticosta Bell. 2 1 i
4 (Callithea) Michelotti M. Hoern. 2 :
„ ž Fuchsi R. Hoern. u. A. 51 4
5 5 Partschi M. Hoern. 3
ZR AZY DBo: 5E- c 0 OMA PERĚ KONÁ R OA 1
2 SD- 2
Columbella cf. curta Duj. 1
. Mayeri M. Hoern. il :
a tiara Broce. ... 83450 1
A (Mitrella) scripta Linn. 42 2
> A subulata Broce.. . 203 7
= n Petersi R. Hoern. u. A. | 4 1
3 Bittneri R. Hoern. u. A. 2 Š
5 (Anachis) Bellardii M. Hoern. 4 2
% : Austriaca R.Hoern. u.A. 8 ;
= % Moravica R.Hoern. u.A. 40 1
c š Gůmbeli R. Hoern. u. A. 6
: corrugata Broce. 12
s (Eucina) Wimmeri R. Hoern. u. A. 4 a
so orel PA otnoMoko asd Jite 2 :
Terebra Basteroti Nyst. sold tié 2 1
bistriata Grat.. 1 1
: (Acus) fuscata Broce. 1 .
Buccinum (Eburnea) Burgadium Grat. . 1 : :
. (Nassa) Auingeri M. Hoern. 10 : 2
h Ý Karreri R. Hoern. u. A. 1 Ř h
% Laevissimum Brus. 72 a 5
5 (Niotha) signatum Partsch. 74 : 36
A 5 Ilovenses . 5 4 :
5 (Zeuxis) restitutianum Font. 550 : 60
5 s Hoernesi Mayer . 1 . 4
5, 5 Badensis Partsch. 89 : 44
k (Caesia) limatum Chemn.. 5 ž é 18
3 „ subprismatica R. Hoern. u.A. 2 . dos
; (Hima) serraticostatum Bronn.. . 6 : l!
= „ Sgranulare Bors. 86 . 6
" (Tritia) Rosthorní Partsch. 10 1
| 5 „ Vindobonensis May... ... 1
: papillaeformis R.Hoern.u.A. 2 :
9 „ turbinellum Broce. 150 14
346
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
449
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
| 472
| 473
4T4
475
476
477
478
479
480
481
V. J. Procházka
Cassis (Semicasis) Saburon Lamk. .... «
Cassidaria (Galeodea) echinophora Lamk. .
Chenopus (Aporrhais) alatus Bichw. ... .
pespelecani Phil. ...
Triton (Simpulum) Tarbellianum Grat.
% % affine Desh.. .......
4 (Sassia) © Apenninicum "Sassí č
»
(em. ee je (a - ojlajja Pocia
Ranella (Apollon) gigantea Lamk.
= (Aspa) marginata Mart. .
Murex spinicosta Bronn. .
» o (Haustellum) Partschi M. Hoern.
(Pteronotus) Swainsoni Michti.
trinodotus Bell.
= (Muricidea) absonus San.
: ě Cžižeki M. Hoern..
scalarioides Blainv.
(Chicoreus) Aguitanicus Grat. . ...
»"
» Galicianus Hilber.
ý (Phyllonotus) Hoernesn dance-
5 Vindobonensis M. Hoern.
A (Trophon) vaginatus Jan. :
» (Occembra) | sublavatus Bast.
n 5 caelatus Grat.. . . .
» » scalaris Broce. . .
5 5 imbricatus Broce.
» 5 ventricosus M, Hoern. .
4 A Sar: C6 bysiprerao JE čašiší|!
čhabce. obl Plk no SMY Pik
Pyrula (Ficula) geometra Bast... . ..... |
yphisehorridus/Brocc o --10s4.- Vist
fistulosus Broces -wr sgi-nsšl|
Pollia cheilostoma Partsch. sp. . . . . . .
„. Barrandei M. Hoern. Sp... « +:
„ Moravica R. Hoern. u. A.
Badensis R. Hoern. u. A.
5 n Daj RN de iste
Pyrula Rahana) granifera Michti.. ....
Fusus Austriacus R. Hoern. u. A... .....
„, " GTIRpoIdeB -EOB rs jel (ee
„ "UCASpUS (BOrsse MEM: dej- a ff:
„o Vindobonensis R. Hoern u. A. ....
o, | HOSStPATL9CHo Ma- 05 iva deje
„. Valenciennesi GTA al- sice
„. Prevosti Partsch: eh. (:si:olonl
> Virginens GT21 MR: Hela- 14e) (=
„» o (HBnthria) já Andrz. ii rontcs
p E OR ZA, solo tl. jagiéhys is aka
ENÉ transsilvanicum R.Hoern. u.A.
Zvířena
ského | Jomničského
nestme-
jílu | leného slínu
vapence
2 : :
17 : ;
1 : :
240 . 80
1 : A
2 : :
2 i 3
l i ;
3 i :
7 Á 1
1 A :
11 i 9
i 1
31 3
5 : .
1 i .
10 ; >
8 .
3 :
11 :
1 ž
30 Í
i 9
14 ;
3 :
3 .
2 :
i 1
41 i ;
1 : :
) 1 ,
1 3 :
9 : 7
65 : 1
2 o :
26 k :
p : 1
5 i :
jl o
2 : ž
2 . *)
2 : k
5 1 ý
5 : 1
3 k
: 5
2
3
2
2
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518 |
519
520
521
522
523
524
525
5206
527
628
529
530
531
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy.
Fasciolaria Tarbelliana Grat... . . ..... .
bilineatoeBarESCh. 1. 4 os
Turbinella (Latirus) labellum Bronn.
(Leucozonia) Dujardini M. Hoern.
Cancellaria subcancellata d'Orb.. . .. ....
ši Bone BERE olse 660e) s
né Baccoi R. Hoern Běhy vajík U E aloe
callosa Partsch.. . ....... ..
5 (Trigonostoma) lyrata Broce.
5 (Narona) varicosa Broce.
» »
n
5 (Merica) Dufouri Grat. . . ....
Pleurotoma rotata Broce.. ....... ová
Carolinae R. Hoern. u. A.. ...
Antoniae R. Hoern. u. A... ....
Badensis R. Hoern. DA
Neugeboreni M. Hoern. .....
3
coronata Mst. :
Annae R. Hoern. u. Altookr. 3
Eugeniae R. Hoern. u. A..
(Surcula) dimidiata Broce.
RS serrata M. Hoern.
Berthae R. Hoern. u. A.
5 cf. Coguandi Bell. var. .
5 Lamarcki Bell. .... .
5 consobrina Bell. ver.. .
(Genota) ramosa Bast.
(Drillia) Allionii Bell... .
: obtusangula Broce.
Zehneri M. Hoern.
spinescens Partech. . .
crispata Jan.. . . .
Herminae R. Hoern. u. A
incrassata Duj.
Suessi M. Hoern.
Adelae R. Hoern. u. A.
SD Ms
BDS 6
A S05 SAAB 690 PR Eo
(Clavatula) cf. Olgae R. Hoern. u. A.
: asperrulata Lamck.
P fc. styriaca Aning. . -
» Schreibersi R. Hoern. u. A.
„| semimarginata Lamk.
(Pseudotoma) praecedens Bell. var.
3 3 3 U 3 3 3 2 3
u
k
SB 3y BB DB 2
„ Idae R. Hoern. u. A. .
(Rouaulti) Marthae Hoern. u. A.
M8 S 2 3 3 3 4 3 u N03 3033 303 303
Dregeri R. Hoern. u. A.
. bicarinata R. Hoern. u. A.
trifasciata M. Hoern. . . . © .
» Theresiae R. Hoern. u. A.|
347
Zviřena
kého) lomničského
nestme-
jílu | leného | slínu
vápence
2 P
8 %
124 4-
1 :
3 s
3 8
6 1
2
13 15
2 8
29 4
3 :
T 1
13 5
13 k
26 .
4 22
2 4
41 28
60 34
28 14
11 3
31 6
8 %
11 2
9 :
86 o
6 S
26 1
152 28
9 2
: 2
106 43
11 P
4 5 ;
T o 1
5 č š
67 k
9 o
40 9
2 :
2 o
2 o A
1 s
1 s
1 i
1 i
3 i
i | | |
57 8
348 V. J. Procházka
—z—————————————,————— ————————
Zvířena
borač- "%olbá
mlčhnko Slech al lomený
estme-
jílu leného slínu
vápenc
532 | Pleurotoma (Dolichotoma) cataphracta Broce. 9 : 5
533 P (Homotoma) cf. Leufroi Michti. 2 : :
534 5 (Raphitoma) Sandleri Partsch. 1 : 10
535 1 4 plicatulla Jan. 1 : 3
536 . É: submarginata Bon. 1 4 1
537 5 harpula Broce. 1 - 2
538 5 (Mancelia) Vauguelini Payr. 1 : É
539 dz (Clathurella) strombilus Duj. -. 1
540 5 subtilis Partsch. . 7
541 | Cerithium vulgatum Brug. var. 1 :
542 5 Zeuschneri Pusch. 12 1
543 : spina Partsch. 18 12
544 a scabrum Olivi. 24 8 :
545 5 perversum Lin.. 2 .
546 capillacaeum Desh. ok ÚPD, 2 26 :
547 5 bilineatum M. Hoern. . . .... : 1
548 n sp. 2, APA v, BAAR 1 .
549 = BD.: DM (běh 1
550 | Turritella Riepeli Partsch.. „de ČPS 1 . .
551 5 turris -Basta 0.2 z P 16 1 7
552 Ě: bicarinata Eichw. . k k il 2
553 : subangulata Bronn. . . . . .|| 2046 200
554 > Spo) EI OSA AOA VÍVUMNÁVY LRL 1 :
555 | Mathilda guadricarinata Broce. sp. . - . 110 : i
556 A Raincourti de Bourg. . . . - - 3 : a
557 Sp. Ds 2 2 ;
558 || Phasianella Eichwaldi M. Hoern. : 3 . :
559 || Turbo rugosus Linn. . . 800 11 . it
560 | Monodonta Araonis Bast.. . . « « « . : : 1
561 5 mamilla, Andrz-4205 0 1000 81 : i
562 5 augulata Eichw. (MY 12 1 1
969, | Litorina snlcata, PAK 6 1
564 || Adcorbis Woodi M. Hoern. : 6
565 % Lomnicki Hilber. REO A 1 : :
566 || Xenophora Deshayesi Michti. . . . ... : : 1
567 . testigera Bronn. . : : 4 > :
568 || Trochus turricula Eichw. aE 1 . i
569 4 MIATISVDIOCCM M08 -01000 o : 1 ;
570 5 biangulatus Eichw. . ša 1 :
571 || Solárium simplex Bronn.. . . . . ... 26 .
| 572 5 millegranum Lam. . 4 1 |
| 573 s moniliferum Bronn. 5 :
574 , Sp. 11 .
575 > Sp. 2 :
576 sp. 2
577 » V o do o 3 5
578 || Fossarus costatus Broce. a 9 1
579 || Delphinula rotilaeformis Grat. 4
580 > BDS oo 1
581 || Scalaria lamellosa Broce. . - « 1
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy.
349
Zvířena
borač- EIA
meno skée | lomničského
nestme-
jílu | leného | slínu
vápence
582 | Scalaria clathratula Turt. . 4 1
583 | = scaberrima Michti. 6
584 |, ky pumiacea Broce. 2
585 sh amoena Phil. 8 :
586 “ Scacchii M. Hoern. 2 :
587 č torulosa Broce. 3 .
583 | sh lanceolata Broce. 1 : i
589 | Vermetus arenarius Linn. 8 : 1
590 a intortus Lam. 37 : 1
591 | Caecum trachea Mont. 14 5 1
592 | Pyramidella plicosa Bronn. 13 :
593 | Odontostoma plicatum Mont. 3 ě
594 | Turbonilla costata Grat. 1 Á
595 | k gracilis Broce. . 5 1
596 4 subumbilicatus Grat. 9 :
597 č pusilla Phil. 2 :
598 5 pygmaea Grat. 2 :
599 “ plicatula Bronn. : 2
600 4 Sp. - . 2
601 4 PPR l 8
602 | Natica millepunctata Lamck. 129 40
603 „o redempta Michti. 1 3 :
604 „ Josephina Risso. 1 : 1
605 „ o helicina Broce. 1027 2 20
606 | Nerita picia Fér. 3 : ;
607 „o expansa Rss. . 5 1 :
608 | Chemnitzia perpusilla Grat. 6 k 1
609 Reussi M. Hoern. 16 4 2
610 | Eulima polita Eichw. 15 ; :
611 lacteadd)rbo 0.51. 4 ; a
612 „o Eichwaldi M. Hoern. 1 a i
613 » o Ssubulata Donov. . 6 7 ;
614 | Rissoina obsoleta Partsch. 6 : :
615 | 4 pusilla Broce. 11 : 1
616 ho Burgnierei Payr. 1 5 s
617 | 5 Moravica M. Hoern. 1 : g
618 | Rissoa Mariae dOrb. 3 3 1
619.. „; Venus ď0Orb. -. 44 3 a
620 „o Zetlandica Mont. 42 1 :
621 51. MoniaeniPayr. 2 5 6
622 „ Čf. Moulinsi dOrb. 1 : i
623 „.. curta Duj. 4 É 2
624 „o Lachesis Bast. ž 5 6 1
625 „o Bartschi M. ra 2 : :
626 sp. 2 ň $
627 | Bulla utricula Broce. 6 1 2
628 „o miliaris Broce. 1 8 1
629 „ conulus Desh. 1 i ;
630 z, NO) VAEKSE TOPO o uoví. 1GMlezkC) 5 :
631 z FosKĚT VARN Pako (0MPs ANA 4 k
350 V. J. Procházka
AZEEEERSOKUHMO00 0001 CMUCSSZOEKCC O PUSTEO FARME K AMV NEO 720 EE ET E PSA
Zvířena
borač- *xolbá
mení ského | lomničského
nestme=
jílu | leného | slínu
vápence
632 | Capulus Hungaricus Linn.. . . . . . 2 3
633 A Barrandei M. Hoern. . ....... 4 2
634 | Fissurella Italica Defr. |. B duo SN 1 :
635 | Dentalium Badense Partsch. . . . .... . 21 6
636 18 mutabile Dod. : 15 30
637 ; tetragonum Broce. . x.. - « 13 14
638 k Michelotii M. Hoern. . ..... 8 3
639 5 JAn -2 OELNÍ (5-10 onen. SE 9 :
640 5 entalis nn. 2M, 1 17
641 > incurvum Renn. 1
Lepadidae.
642 || Sealpellum sp. (lateralní štít) . . 1 6 č
643 || Scutellum cf. Pfeifferi Weithof. (Carinolaterale) 4 é
Balanidae.
644 | Balanus cf. concavus Bronn. . ..... . 1
645 BDoxnU ko ao edk Le 1
Ostracoda.
646 || Candona strigulosa Rss. . . . . ..... 1 1 á
647 5 semicircularis Rss. í 4 :
648 5 tumida Rss. . z PSO VANE ontny 1 4 M
649 ha papillosa c RES 2M 1 5 i
650 SO EMO 3 o oa koro pero 1 : 2
651 u sp. ind. . : Pa 1 :
652 s difficilis Rss. 10 4
653 “ arcuata Rss. . PE OA OV i : 1
654 | Bairdia subdeltoidea Nanst. 0. Aás0lř ME 7 30 27
655 a lucida Rss. . i 1 9
656 | Cythere Philippi Rss. 4 v
657 A trigonella Rss. T 20 10
658 hs Kostelensis Rss. : 2 :
659 5 Angulata Rss. : 2 :
660 % BDU 2 ole i 2 :
661 % punctata Můnst. 6 120 2
662 je deformis Rss. 7 20 15
663 A hastata Rss. 3 15 8
| 664 „cf opaca Rss. 1 : 2
| 665 > similis Rss. . 3 : d
666 4 cf. hystrix Rss. : 5 :
667 5 erinaceus Born. 5 . :
668 A asperrima, Rss.. 4 ó ž
669 „ Haidingeri Rss. . 8 15 8
670 3 transsilvanica SSS 0. - . - JU 4 3 :
671 5 Unacri AAA eee 8 kol áké A 21 :
672 A cf. truncata Ras. GJ PR AVRV čka 5 6 c
. 673 5 cassidea "RBS 00000000 5 7 2
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 351
Zvířena
borač-
Jména 47 ého| lomnicského
nestme-
jílu | leného | slínu
vapence
674 || Cythere verrucosa Rss. ; 19 7
675 : coronata Róm. : 4 :
676 k. cornuta Róm. : 1 -
677 » © nitida nov. form. 1 > 1
678 = polyptycha Rss. k 3 k
679 “ Moravica nov. form. 3 17 9
680 8 ; 2
681 : plicatula, Rss. 4 15 1
682 i Edwardsi Róm. 4 7 %
683 z reticulata Rss. 1 4 %
684 7 sp- 1 : :
685 = Sp. 1 3 :
686 sp. : 5 ž
687 Cytheridea Můlleri Můnst. 4 41 1
688 “ nov. form. : 1 :
689 | Laxoconcha nov. form. 1 2
690 ž nov. form. 1 2
691 nov. form. 3 1
692 Cytherella auriculata Rss. 3 : :
693 5 compressa Můnst. 2 1 1
694 x nov. form. 2 3 :
|
Pisces. |
695 | Otolithus (Merlucius) magnificus nov. spec. 1 o :
696 ko similis nov. spec. 1 : i |
697 . (Gadus) nitidus nov. spec. 1 1 i
698 > 3 clarus nov. spec. 2
699 A o insignis nov. spec. ; 1
700 » i singularis nov. spec. 1
701 5 nudus nov. spec. : 1
702 2 z molestus nov. Spec. 1
703 ; (A pogoninarum) Austriacus nov. sp. 11
704 5 Moravicus nov. sp. 2
705 5, (Ophiidarum) amplus nov. spec. 1 :
706 a (Berycidarum) Moravicus nov. spec. 4 20
707 5 > lepidus nov. spec. 2 :
708 > » insoletus nov. spec. 2 :
709 4 5 splendidus nov. spec. 4 ;
710 ž " pulcher nov. spec. 3 20
711 5 5 Simplex nov. spec. ; 1
712 » 5 venustus nov. spec. 1 .
713 É (Serranus) Boravičinensisnov. o 1 á
714 E (Percidarum) sp. Pa ie : 1
715 i (Gobius) Moravicus (nov. spec. 1
|
352 V. J. Procházka
Ještě před nedávnem byla proslovena domněnka, ničím ne-
odůvodněná, že totiž sedimenty západní Moravy jsou nevalně bohaté
na zkameněliny.
Jsou-li a jak případným je onen názor, dovozují zajisté do-
statečně zvířeny uvedeného seznamu. Ony ji nejenom vyvracejí, ale
i odporují jinému, tolikéž před nedávnem vyslovenému názoru, že
totiž v západní Moravě není sedimentů, jež by odpovídaly tak zvaným
pleurotomovým jílům miocaenní pánve vídeňské. Že tyto tak zvané
pleurotomové jíly i na Moravě nacházejí se skutečně uloženy, 0 tom
svědčí ovšem i ta okolnost, že nalezeno 46 různých druhů z veliké
skupiny Pleurotoma v boračském jílu.
Již z těchto několika ukázek seznati lze hodnotu dosavadních
názorů o zvířeně naší miocaenní oblasti, a je patrno, že mají svůj
podklad jediné v nedostatečných známostech materiálu, jenž odtud
byl dosud znám. |
Trvám na tom, že názory podobné a jiné nebyly by bývaly
vůbec nikdy prosloveny, kdyby bylo dbáno starých zpráv, byť i kra-
tičkých, tož přec jen důležitých, jež zanechali F, Pluskal, A. E.
Reuss, F. Foetterle a H. Wolf. Kdyby jích jen povšimnuto si.
bývalo, jsem skálopevně přesvědčen, že kdokoliv, spatřiv pak toliko
jediný malinký zbytek vyplaveného tamního jílu, ať již od Řepky,
Lomničky, Tišňova anebo od Borače, nebyl by býval pochyboval ani
okamžik, je-li mu co činiti se sedimenty zvířenou bohatými anebo
chudými.
Pvavda, nejsou jíly a slíny všude stejně bohaté, tu jsou chudé,
tu bohatší, tu neobsahují vůbec žádných zkamenělin, anebo jen spoře.
Právě tak jako fysikální poměry v miocaenním moři nebyly všude
stejně příznivé živočišnému rozvoji.
Avšak kdo vyslovuje se o všeobecném rázu většího komplexu
miocaenního, o tom zajisté předpokládáme, že dříve důkladně seznal
svůj obvod, že prozkoumal všechny jeho součásti a že poznal jeho
nejbohatší a také i nejchudší naleziště zvířenná. Vždyť toliko na zá-
kladě těchto, nikoliv na základě té neb oné ze vzpomenutých skupin
je možný správný soud. A kdo dospěl k názoru dříve uvedenému, měl
důkladně se obeznámiti se zvířennými poměry nejbohatších lokalit,
jakými jsou rozhodně v této oblasti Borač a Lomnička. A když byl
tak učinil, měl uvážiti, zdali souhlasí to, co tam byl spozoroval,
s názvy, k nimž dospěl za studia v jižní části moravského miocaen-
ního obvodu.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 353
K vůli snažšímu přehledu bohaté zvířeny uvedených dvou nale-
zišť, Borače a Lommičky a k vůli rychlejšímu porozumění vztahu
zvířeny jílu ku zvířeně slínu a ostrakodového vápence budiž mi do-
voleno vměstnati tuto malý přehledný seznam, v němž číslice ozna-
čují počet druhů nalezených na té které lokalitě.
a c
3 nestmeleného A
společných | poračského | orBeNtE, lomniského
Foraminifera .... 175 115 66 86
Anthozoa . .... 120 119 — 7
Vermes....... 5 4 2 —
Echinodermata .. . 2 2 2 1
Bryozoa +: 0ikoli 34 14 2% 6
Brachiopoda ... -| 2 2 1 —
Lamellibranchiata . 36 28 T 11
Gasteropoda. . ... 267 253 23 98
kepadida „sa 2 2 -— —
Balanidae. ..... 2 2 — —
Ostracoda. ..... | 49 31 38 17
Rybí otolithi . ..| 21 15 - fl
Souhrn. . 1 | 587 | 166 231
Jak patrno, oprávňuje počet dosud známých druhů (732) z oněch
dvou nalezišť k označení jejich usazenin za bohaté zvířenou. Jíl pak
boračský se svými 587 druhy představuje se kromě toho jako nej-
bohatší z moravských miocaenních jílů vůbec, a nabývá velké důle-
žitosti nejenom pro rakouský miocaen, nýbrž pro veškeru miocaenní
oblasť svou velikou bohatostí korálů, jelikož poskytl zvířenu korálo-
vou, která předčí svým množstvím druhů nejbohatší fauny ze sicil-
ského pliocaenu popsané G. Seguenzou') a poskytuje dokonalý
obraz korálové zvířeny hlubokého moře miocaenního, po níž bylo
dosud marně pátráno v oblastech miocaenu rakouského.
Nerozmýšlím se přisouditi boračské zvířeně vzhledem k po-
měrům moravským takovou důležitosť, jaké dostává se po léta zví-
řenám jílu badenského, voslavského, sooského a měllersdorfského.
!) G. Seguenza. Disguisizioni palaeontolog. interno ai Corallarii fossili
della rocce tertiarie del distreto di Messina. Dispensa prima ed secunda. Torino
1863—64.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1892. 23
354 V. J. Procházka
Činím tak po zralé úvaze jejích vlastností a příbuznostních
vztahů ku zvířenám slínů a slínových vložek litavských vápenců.
A jsem přesvědčen, že kdybychom neznali tuto zvířenu, že sotva
bychom sobě vysvětlili, alespoň ne správně — a na tom trvám —
souvislosť jen na př. moravských tak zv. zvířen přechodních, anebo
jak i pojmenovány byly smíšených, s tak zv. typy zvířennými. Pomocí
boračské zvířeny arci jeví se pak tato souvislost přirozenou a snadno
pochopitelnou.
Povšechný ráz, povaha jednotlivých její tříd a její vlastností
jakož i nejjemnější odstíny jejího charakteru, pokud jest v naší moci
je sledovati, vydávají svědectví, že boračská zvířena je zvířenou
hlubokého moře a že žila v tichém, uzavřeném, říčním .přítokům
nepřístupném mořském chobotu nedaleko pobřeží.
Že tomu skutečně tak, vysvitne z následujícího:
Foramimfery jílu, hojné v jeho vyplaveninách a zachovalé
obyčejně velmi krásně, z nichž dosud 115 druhů je známo — jsou
zastoupeny rody a druhy obyčejnými v jílu badenské facies vídeňské
pánve. Největší bohatství druhového dosáhly rody: Miltolina, Nodosarta,
Cristellaria, skupina Rotalina, Marginulina, Bolivina a Sptrolocultna,
toliko dva nebo tři druhy vykazují rody: Textularia, Polystomella,
Cornuspira, Frondicularia, Uvigerina, Globigerina, Nomiontna a He-
terostegina; ostatní čítají pouze po jednom druhu. Jako vůbec všude
v jílech badenské facies, pozorovati lze i v boračském druhy ve
slínech a vápencích litavských (usazeninách to, jak známo,- bathy-
metricky vyšších niveaux) hojné, tuto velice sporé.
To platí především o druzích rodu: /Heterostegina, Polystomella,
Amphistegina a Alveolina. S tím těsně souvisí pak individuelní
množství následujících druhů:
Miliolina Buchiana, Uvigerina semiornata,
Textularia curinata, Discorbina rosacea,
Clavulina communis, Truncatulina lobatula,
Bolivina punctata, 5 Dutemplii,
Nodosaria filiformis, 7 praecincta,
M Veruenilii, Pulvinulina Haueri,
ň pungens, Ř Partschiana.
Lingulina costata, Rotalia Soldanii,
Vaginulina badensis, „ bičarinata,
. Úvigerina pygmaea, Polystomella crispa,
Amphistegina Hauerina.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 355
Těžiště korálové zvéřeny jílu boračského spočívá v poměru
ojedinělých polyparií ku složitým, trsovým. Tyto jsou zastoupeny to-
liko nepatrným počtem druhů, jichž trsy zdají se zakrslými proti
trsům známým ze slínů na př. litavského vápence, anebo z písků
forchtenavských, grundských a hornského zálivu. Proti tomu jest
rozvoj skupin ojedinělých koralů veliký. Především padá tu na váhu
čeleď Turdinolidae se 74 druhy, pak čeleď Eupsamidae s 19 druhy.
Zejmena onano určuje ráz netoliko svým množstvím druhovým ale
i hojností individuelní. Jak sluší podotkuouti, boračská zvířena před-
vrstvách uložených miocaenním mořem. Její povšechný charakter na-
značil A. E. Reuss*) ve své monografii o fossilních horálech rakou-
ského miocaenu na osnově 80 na 58 různých nalezištích nasbíraných
druzích, z nichž lapugský jíl poskytnul největší počet druhů (17).
Rourky červů obyčejně polámané jsou v jílu boračském poměrně
dosti četné, avšak tak hojně jako na př. ve slínu drnovském se .
nevyskytují. |
Po mořských ježcích nacházejí se toliko ostny, zřídka destičky
ambulakrální. Ještě nejhustěji přicházejí schodkovité, jemné ostny,
označené Reussem jménem Diadema Desori.
Poměrně četné jsou mechovky, leč nedosahují množství oněch
jílu lažánského, odkud jsem dosud 26 rozličných druhů určil. Za-
stoupeny jsou druhy, s nimiž setkáváme se zhusta v jílech bathyme-
tricky vyšších niveaux, facies badenské a které, přešedše do sedimentů
horizontu litavského vápence, dosáhly na některých místech za pří-
znivých okolností velikého rozvoje, tak že vyplňují mohutné vrstevní
lavice, nazvané vrstvami bryozovými.
Velice zřídci jsou brachtopodi, zjištění dosud ve dvou druzích.
Z břichonožců vykazují druhy: Corbula gibba, Limopsis anomala,
Arca, Arca barbata, A. lactea, Leda mitida a Ostrea cochlear většj
počet individuí.
Povšechný ráz lamellibranchtatů souhlasí úplně s povahou tříd
vyjmenovaných a následujících a nejeví známek bathymetricky vyšších
niveaux.
Jak z předchozího malého seznamu vysvítá, předstihují ga-
steropodi počtem svých druhů ostatní třídy a vyznačují se i bohat-
stvím individuí. Veledůležité pak jest seskupení rodů a druhů ga-
) A, E. Reuss. Die fossilen Korallen des oester. ungar. Miocaens. Denk-
schrift der k. Akadem. der Wissensch. Wien. 1872.
23*
356 V. J. Procházka
« steropodových boračského jílu, zejmena v obvodu rodů: Mětra, Co-
lumbella, Terebra, Buceinum, Triton, Murex, Pollia, Fusus, Cancel-
laria, Pleurotoma, Čerithtum, Turritella, Solarium, Scalaris, Turbo-
milla a Dental'tum, bohatost Pleurotom na druhy, poměr, v jakém se
jeví individuelní hojnost druhu Ancillaria obsoleta ku A. glandiformis
atd. a konečně vyskytování se druhů: PFleurotoma dřmidiata, Pleur,
coronata, Pleurot. spiralis, Pleurot. Coguandi, Fasciolaria bilineata
atd., jež vyskytují se po většině jenom v bathymetricky nižších jílech.
Již těchto několik zběžně vyjmenovaných vlastností boračské gastero-
podové zvířeny potvrzuje domněnku svrchu vyslovenou o příbuznosti
boračské zvířeny s badenskou.
Jasnou představu nabudeme o tom, věnujeme-li následujícím se-
znamům zevrubnou pozornosť. První z nich jest sestaven dle seznamu
předchozího. Obsahuje nejbohatší druhy jílu boračského na individua,
jež jsou uspořádány do řady dle jich individuelního množství a vy-
jádřeny číslicemi. V kolonnách dolnorakouských lokalit vepsané
číslice jsem vyňal ze známé práce dvorního rady D. Stura"), v níž
pojednává o stratigrafických poměrech mořského stupně vídeňské
pánve. Konečně připojil jsem k onomu seznamu i gastropody lomnič-
ského slínu.
Druhý seznam budiž považován toliko za doplněk a za kontrolu
onoho. Jest opsán doslovně ze zmíněné práce D. Sturovy a uzavírá
úplný počet druhů jílů badenských, vóslavských, sooských a měllers-
dorfských na individua nejbohatších.
Z těchto dvou seznamů jest vidno, že až na některé, patrně
místními fysikálními podmínkami způsobené odchylky, podmínivši
lokální ráz boračského jílu, gasteropodová zvířena shoduje se s onou
naznačených dříve jílů dolnorakouských a že ji tudíž třeba pova-
žovati za příslušnou jílům facies badenské.
Lokální ráz pak boračských gasteropodů záleží zejmena ve
velikém rozvoji druhů, které nebyly konstatovány dosud nikde jinde
v témže individuelním množství, mimo to i v rozvoji rodů Scalarta
a Solarium, zastoupených četnými druhy. K oněm druhům přísluší:
Columbelta tiara, Turritella subangutata, Buceinum turbinillum, Matilda
guadricarinata a Buceinum stgnatum.
Zachovalosť ulit a misek mollusků boračských jest znamenita.
Jejich velikost a tloušťka stěn odpovídá oněm boračského jílu. Ve
I) D. Stur. Beitráge zur Kenntniss der stratigraph. Verháltnisse der ma-
rinen Stufe des Wiener Beckens. Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanst. 1870,
20. Band. pag. 308.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy.
Seznam prvý.
Columbella tiara Broce. . . . . «
Turritella subangulata Bronn. . . ......
Mudiců, hehcina Broce..(<.s s.. « - ©
Buccinum (Zeuxi) restitutianum Font.
Ringicula buccinea Desh.
Chenopus (Aporrhais“ pes pelecani Phil .
Ancillaria (Anaulax) obsoleta Broce.
Columbella (Miirella) subulata Broce.
Pleurotoma (Drillia) Allionii Bell.
Buccinum (Trilia) turbinellum Broce.. .
Natica millepunctata Lam.. . . .. -.
Turbinella (Latirus) labellum Bonn.
Mathilda guadricarinata Broc. sp. . -
Pleurotoma (Drillia) spinescens Partsch.
Buccinum (Zeuxis) Badense Partsch.
; (Ilima) granulare Bors. :
Pleurotoma (Surcula) Lamarcki Bell.. .
Buccinum (Niotha) signatum Partef.
(Nassa) Laevissimum Brus.
Conus (Leptoconus) Dujardini Desh. . «
Pleurotoma (Drillia) Adelae R. Hoern. etA.
Pollia cheilostoma Partsch. sp. - . . -
Pleurotoma coronata Můnst.. .... ..
Gorkula zibba OlVi. o,- (e = = 2 se
n (Rouxaltia) Marthae R. Hoern.
et A
Mitra (Calithaea) Fuchsi R. Hoern. et A.
Ostrea cochlear Poli . ........- +.
Columbella (Anachis) Moravica R. H. et A.
Pleurotoma trifasciata M. Hoern..
Limopsis anomalá Eichw.. ...
Pleurotoma (Surcula) dimidiata, Broce.
Annae R. Hoern. et A... ..
Conus (Leptoconus) antediluvianus Brug.
Mitra (Bellardii) R. Hoern. et A. ....
Pleurotoma Antoniae R. Hoern et A...
(Genota) ramosa Bast,
Polia Moravica R. Hoern. et A... ..
Cerithinm scabrum Olivi. . .......
spina Partsch. ...
Cassidaria (Galeodea) echinophora Lamk.
Turritella turris Bart.. ... .. +...
Pleurotoma rotata Broce. . . . « :
% Carolinae R. Hoern. et A.
Cerithium Zeuschneri Pusch. ......
9008.
Mollersdorť,
| S3rnowwE| |
EE
| l
Baden.
791
PE E ss
351
Lomnička.
| wašlo
DO ©O
SRH
DO
PO O O0 -HOR ©
| -m
ml aalel |-|
358 V "Přochádka
Seznam druhý.
= h
(=) o
ep n =
R S ky =! 3 'A
EB st e (ME
A E ED PO
Pleurotoma turricula ..... 4.4140 | 5235 6 10 34| 14
obeliscuss 25 Wa Lees 50 2801 |2736| 38 49 152| 28
Natica helicina,: Su 41k dok dano 1ks 10s 2120 |2574| 11 7 |1027| 20
Pleurotoma dimidiata. . .. .. ++. 1715| 230.23 | 105 31| 6
p SPITANB JÍ (ad Pavan elle fiedé 919|1553| 1 24 57| 8
h Coguandi et Lamarcki . . .||1450| 120| 1 40 12, —
5 MOniSk jk katka, LezesileM ole s 1393| 414, 4 8 4| 22
ejn CODONAUA -0-0 1100| 916| 13 33 60| 34
Ringicula buccinea . . . - « «+ + « « „|.720| 145|. 2 | 791. | 324| 21
Amncillaria Obsoletaj.. p. Mer se so 276| 690 1 1 | 234 2
INatica mllepunctala 2-0- Web -0-0 630| 662| 47 99 | 129| 40
Fusus bilineatu8 . . . « eM. + + « « 651 73| 40 | 112 8 6
Columbella nassoides . . . .. .. . ... 642| 135| 17 6 | 200| 7
Gonus.Vujardinih 4- PA 1 ede es- 632 | 566| 3 2 67" 2
Chenopus pes pelecaníi . ....... «.« 280 | 435| 16 1 | 240| 80
Buccíinum costulatum . . . .. . . «.. 425 33 2 81 | 500, 60
Turritella Archimedis. .......... 264 69 2 — | =
Matra T 8triatulaj 0050 A- 2 260 | 238| — | 130 5| —
s SODODICUlALA js we: sara- kosa ao 130| 234, — 11 6| —
Buccinum serraticostum . . . . - « « « 136| 227| 1 — 9, —
Pleurotoma cataphracta . . <. - « + « 220| 90, 4 | 131 9, 8
Gorbulascibbay p-m-pist.ce Meta -ito a cake sos 169| 123| 6 — | — |-
Fusus semirugosus .. . . . . « + «.. 95| 100, — — (Ot
Pleurotoma inermis. .......... 155| 133 1 = | —
A bracteala nd- (-6F- A sn 135| 29, — 4 | |-
Cassis Saburon . . . .. . -< « © 4. 70| 134| 1 1 2 —
Busus lonerostns 1 26- (= T120 A5 hara — D0
Terebra acuminata . . . . . . -+ «.« 105| 80| 2 |= | =
Turritella bicarinata « . . . « + + « « 12| 103 2 1 1 2
83 turrsvy "bee eko b3 35 | 100| 33 — 16 7
Conus antediluvianuS . . .. +. + +. || = = zá
vrstvě jílu, jenž proměněn je v ornici, vysazenou po léta okysličo-
vání, jsou skořápky bílé jako křída. Ve vrstvě tři stopy pod ornicí
uchovaly fossilie své původní, od jílu pošlé zbarvení; jsou hnědé.
Tmavohnědé, od badenských k nerozeznání jsou pak ulity a misky
tamního tmavého až černého jílu. Z toho pochodí, že zbarvení ulit
a misek boračských se mění, vysazeny-li byly atmosferiliím, a že na
povrchu ponenáhlu nabývají bílé barvy.
Po cirrůpedech nacházejí se toliko nepatrné zbytky. Lepadidt
zjištění dosud ve dvou druzích; balamidť jsou vůbec spoří a náležejí
drubům malým, obyčejně přirostlým na mísky anebo na ulity.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 359
Za- to rozmanita jest zvířena ostrakodová, zastoupená rody Can-
dona; Batrdia, Gythere a Cytherella, z nichž dostalo se rodu Cythere
největšího-rozvoje. Individuelní hojnost veškerých ostrakodových druhů
jest nepatrna.
Poměrně bohatý je boračský jíl rybími otolithy. Zvláště hojné
jsou v jeho vyplaveninách okrasné otolithy rodů: Berycidarum, Gadi-
darum,, zhusta přicházejí zástupci rodů: Mercbucii, Ophidarum a Ca-
rangidarum. Tu budiž podotknuto, že i ráz otolithů těsně spojen je
s oním dřívějších skupin a nejeví, jak jest mi dosud ukázati, nija-
kých odchylek.
Ačkoliv odpovídá povšechný ráz zvířeny slínu lomničského, do
něhož, jak již připomenuto, litavský vápenec ostrakodový jest vložen,
jílu boračskému, přece ho s ním nelze úplně ztotožňovati. Proč, po-
známe z úvahy o jednotlivých třídách, zejmena oněch skupin, které
velmi snadno podléhají vlivům fysikálním a mění se s petrografickým
habitem horniny. K těmto přináležejí především korály, z lamelli-
branchiátů a gasteropodů jisté skupiny, jichž jednotlivé elementy
těšně souvisí, jak dokázáno bylo nesčíslněkráte v oblasti miocaenu
dolnorakouského, netoliko s povahou sedimeňtů; ale i s místními po-
měry lokalit.
K poměrně resistenčním elementům miocaenní zvířeny a Sice
jílové facies, slínové a litavského vápence přísluší zařaditi forami-
nifery, ostrakody, do jisté míry i mechovky a ony skupiny mollusků,
které bývají téměř neporušeny konstatovány netoliko v oněch faciích
ale i ve facies pískové.
Přirovnáme-li foraminifery hořejšího lomničského seznamu s bo-
račskými, zajisté shledáme, že nelíší se téměř od těchto. Neboť ne-
jenom že jsou ve slínu zastoupeny. těmitéž rody jako v jílu, i druhy
vidíme honositi se téměř touže individuelní hojností.
Avšak není ani shoda mezi korály slínu a jílu. Nepatrný počet
korálových druhů lomničských slínů a jejich řídkosť utvrzuje mínění,
že korálová zvířena tohoto. slínu nenalézala za sedimentace příznivých
podmínek. Podotýkám, že tato okolnosť není nahodilá, důkazy pádné
nasvědčují tomu, že spočívá v povaze příčin samých. Neboť nikde
dosud nebyly nalezeny bohaté zvířeny ve slínech, uložených bezpro-
středně na jílu se zvířenou hlubokého moře. Toho důkazem jsou zví-
řeny slínů drnovických, lysických, sudických, lomnických, jaroměři-
ckých, steinabrunnenských atd. Jednak řídkosť trsových korálů ve
slínu západomoravském vůbec a v lomničském zvlášť, jednak převaha
ojedinělých polyparií, staví tuto korálovou zvířenu po bok boračské.
360 V, J. Procházka
Okolnosť pak, že druhy tohoto slínu jsou obyčejné ve slínech litav-
ského vápence vůbec, o nichž se určitě ví, že náležejí bathymetricky
vyš“ © isazeninám než jíl, jest přirozeným důkazem, že nepatří do
oby zvířen boračských.
Trubky červů nepoštěstilo se dosud stan oviti ve slínu lomničském.
Pozůstatky po ježcéch mořských jsou nepatrny, toliko ostny byly
zjištěny.
Rovněž mechovky vyskytují se spoře; jejich druhy patří skupině,
již rozšířena je jak v jílech tak i ve slínu.
Lamellibranchiati jsou poměrně četní. Na váhu padá přítom-
nosť elementů zvířeny steinabrunnenské, jako na př. Cardila Jouanneti,
kterýž drnh tak jako ostatní této skupiny, jest řídký.
Četnější jsou gasteropodi, avšak ani tito nedosahují takového
rozvoje jako v boračském jílu. Toliko 98 druhů povedlo se tuto zji-
stiti. I seskupení jejich rodů a druhů neliší se od boračského. Vůbec
nelze konstatovati rozdílů, až na některé místní difference, jež by
dokazovaly správnost názoru, že zvířena lomničského slínu je různá
od boračského jílu toliko znaky vyvolanými místními fysikáiními
« okolnostmi.
Z cirripedů nebyl dosud nalezen ve slínu lomničském ani
jedeu druh.
Ostrakodi jsou poněkud chudší na druhy než v jílu. Zastoupení
jsou druhy obyčejnými a těší se témuž individuelnímu množství
jako v jílu.
Tolikéž platí o rybích otolithech.
Zvířena lomničského mestmeleného ostrakodového vápence zdá se
býti při prvním pohledu velmi rozdílná od zvířeny jak jílu tak i
slínu. Avšak přirovnavše ji k těmto dvěma zvířenám, neshledáme
rozdíly tak velice veliké, jak zprvu býti se jeví. Pravda, seskupení
její druhů, zejmena jich individuelní hojnosť jest nepopíratelně od-
chylna od zvířen jílu a slínu, avšak naproti tomu jest míti na pa-
měti, že převážná většina její druhů jest společná zvířenám jílu a
slínu. Rozdíly a souhlasnosť této zvířeny pak nesou všechny její
skupiny. Onyno záleží jednak ve značné redukci, jednak v náhlém
rozvoji jednotlivých tříd. Charakteristickým pro tuto zvířenu jest
předně veliký rozvoj a individuelní bohatství ostrakodů, za druhé
hojnosť foraminifer bohatých ne tak druhy jako na individua, za
třetí hojnosť mechovek, za čtvrté nepatrné množství mollusků a za
páté úplné vymizení rybích otolithů.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 361
Pokud foraminifer tohoto vápence se týče, jest bráti v úvahu
rody: Nodosaria, Cristellaria, Marginulina a skupinu Rotalina, které
toliko nepatrným počtem druhů na individua chudých jsou zastou-
peny. Tím nápadnější jest pak rozvoj druhů zejmena rodů: Polymor-
phina a Polystomella. Nejhojnější jsou druhy: PFolystomella erispa,
Discorbina rosacea, Truncatulina lobatula, Polymorphina communis,
Pol. gibba, Miltolina tricarinata a Verneuilina spinulosa. Druh Amphi-
morphina Hauerina, jak povědomo, velice hojný v pravých litavských
vápencích a v jich slínových vložkách, jest tuto poměrně řídký, Cla-
vulina communis atd. schází úplně.
Mechovky, ačkoliv poskytly 27 druhů a jsou poměrně dosti
hojné, ale nedosahují rozmanitosti a individuelního množství, jakému
se těší v pravých bryozoových) lavicích, na př. v kralické atd., kde
jsou podstatou zvířeny.
Naprosto odchylný obraz skytají měkkýšť našeho vápence od
zvířeny molluskové jílu a slínu. Jak lamellibranchiati tak i gastero-
podi jsou zastoupeni druhy malými, na individua hojnými. Po druzích
jak vjílu tak i ve slínu hojných není tuto ami potuchy. Úplně
scházejí druhy rodů: Pleurotoma, Conus, Columbella, Terebra, Bucci-
num, Cassio, Cassidaria, Chenopus, Triton, Ramella, Murex, Typhis,
Fasetiolaria, Turbinella, Camcellaria, Turbo, Xenophora, Solartum,
Dentaltum a j.; zastoupeny jsou toliko rody: Brato 1, Mětra 1, Py-
rula 1, Fusus 1, Cerithtum 3, Turvitella 1, Mathilda 1, Monodonta 1,
Trochus 1, Fossarus 1, Scalaria 1, Čaecum 1, Naťica 1, Nerita 1,
Chemnitzia 1, Eulima 1, Rissoa 4 a Bulla 2 druby, z nichž, jak tu
budiž podotknuto, pouze Marginulina minuta a Pyrula geometra ne-
byla dosud nalezena ani v boračském jílu, ani v lomničském slínu,
známy mně jsou ale ze slínů severozápadní Moravy. Druhy rodů
Rissoa a Rissoťna, o nichž se ví, že nacházejí se ve slínu steina-
brunnenském v ohromném individuelním množství, nejsou příliš četné.
Valná většina ostrakodových druhů přešla z jílu do slínu a odtud
do vápence, kde dosáhla rozvoje, jaký mi není dosud znám ze žádné
lokality rakouského miocaenu.
Jak povědomo, závisí rozvoj ostrakodů od množství hnilobě pro-
padlých živočišných látek. Kde těchto je dosti, jsou dány příznivé
podmínky ostrakodů a jak četné důkazy dosvědčují, rozmnoží se
úžasně rychle, trvají-li tyto okolnosti déle.
Jednak poloha, jednak různá mocnost tohoto vápence na roz-
ličných místech, jednak i okolnost, že téměř všechny jeho druhy
v jílu a ve slínu přicházejí, nasvědčuje tomu, že v oblasti jeho na-
362 V. J. Procházka
stoupily rázem a trvaly tu déle, tu jen krátkou dobu okolnosti ostra-
kodům příznivé, nepříznivé však ohromné většině ostatního živo-
čišstva. Okolnosti tyto měly za přirozený následek úplné vymření
koralů, částečný přerod foraminifer, rozvoj bryozoů a. velikou re-
dukci mollusků.
Názor tento podpírán je pak i tím, že na všech nalezištích
tohoto vápence, když přestaly působiti onyno okolnosti, nastoupila
zvířena velice příbuzná jílové a totožná se zvířenou slínů vápence
podstýlají cích.
Zmínil jsem se dříve, že slín a jeho aeguivalenty uloženy jsou
na jílu, že jsou tudíž na místech, kde tomu tak skutečně je, mlad-
šími tohoto, že však nelze je i přes to považovati za sedimenty dvou
různě starých horizontů a to ztoho důvodu, protože na různých a
četných místech přímo uloženy jsou na starý podklad. Upozorněno
bylo pak i jednak na výšku nadmořskou a na rozšíření jílu, slínu,
písčitých slínů, písků a litavského vápence, jednak na neporušenost
těchto sedimentů a usuzováno z toho, že poloha údolí naší miocaenní
oblasti od dob pomiocaenních se nepoměnila a že petrografický ráz
zdejších sedimentů podmíněn byl poměrně velikou nerovností tehdej-
šího mořského dna.
Toho nejpádnějším důkazem je charakter zvířen jílů a slínů.
Zvířena jílu jest velice příbuzna zvířeně jílu badenského. Liší se od
zvířeny lomničského slínu hlavně tím, že pohřešuje elementy mělčího
moře, což jest nezvratným dokladem pro správnost názoru, že jíl
uložen byl v moři hlubším než slín. Lomničská lokalita dokazuje
mimo jiné i to, že v naší miocaenní oblasti za trvání tohoto moře
poměry ponenáhle se měnily a sice, jak z daných poměrů lze usuzo-
vati, hloubka mořská se pozvolna umenšovala.
Resumé.
Vorláufiger Bericht úber die stratigraphischen und faunisti-
schen Verháltnisse des westlichen Miocaengebietes von
Máhren.
Von Vlad. Jos. Procházka in Wien.
Dieser vorláufige kleine Bericht hat zur Aufeabe, ein mit fůch-
tigen Ziůgen gekennzeichnetes Bild ber die stratigraphischen und
palaeontologischen Verháltnisse eines der interessantesten Theile des
máhrischen Miocaengebietes zu entwerfen , einés Miocaengebietes,
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 353
| úber das bis zum Augenblicke nur sehr důrftige Nachrichten vorlie-
gen, obwohl dasselbe ziemlich leicht erreichbar, theilweise sogar gut
aufgeschlossen und ausserordentlich reich an Fossilien ist und obwohl
es seit mehr als 20 Jahren als fossilreich bekannt ist.
Die Gebilde dieses Gebietes breiten sich in den aus der Brůn-
ner Thalweite nach Nordwest ausgreifenden Thálern aus, setzen bei
Hradčan in das Thal der Sehwarzawa iber, ziehen sich úber Třsch-
mowic einerseits durch das schmale, dem Schwarzawa-Thale paral-
lele, von Neben- und Auerthálern unterbrochene Gebirgsthal in der
Nordrichtung bis zu Ochoz hinauf, andererseits reichen sie durch das
Schwarzawa-Thal bis úber Borač hinaus. Ferner begegnet man den-
selben an mehreren Stellen in der Umgebung von Drasov, Malostovic,
náchst Nořizov, dann in dem Bereiche der Dórfer: Březina, Herotic,
Vohančic, ferner stósst man auf sie in der Umgebung von Senčie, Čebín,
Chuděie, Měhr. Kynic, Hichorn-Bytýška und Gurein; schliesslich be-
gegnet man diesen Sendimenten sowohl im Dorfe Ejwanowic, als auch
an vielen Stellen lángs der A zwischen der Zinsen-
dorfer Hisenbahnstation und Gurečn.
Man macht in diesem Terrain allzubald die Erfahrung, dass die
hiesigen marinen Sedimente heute noch mancherorts ziemlich grosse
Fláchen bedecken, dass sie demnach ausgedehnte Depóts bilden
anderorts úberzeugt man sich wieder, dass dieselben sich nur mehr
in der Form von kleinen Fletzen, oft von kaum einigen Centimeter
Máchtigkeit erhalten haben. Ueberall gewahrt man diese Gebilde
bald mehr, bald weniger stark vom Lóss, Lehm, — wozu auch manch=
mal diluvialer Schotter hinzutritt — und von Alluvionen ůúberlagert,
auf grossen Strecken von diesen vollkommen verdeckt, so zwar, dass
sie nur in Einrissen, Gráben etc. zugánelich sind. Tritt zu jenen,
den Einblick in die Lagerungsverháltnisse behindernden Umstánden
auch noch die Cultur hinzu, dann sind die Miocaengebilde unseres
Gebietes fast unzugánelich und nur wáhrend einiger Tage des Jahres
im Frůhjahr und Herbst blossgelest und dem Studium erschlossen.
An der Bildung dieses Miocaenterrains nehmen Tecel, Mersel,
Leithakalke, sandige Mergel und Sand Antheil.
Der Tegel beschránkt sich bloss auf die verháltnismássie niedrig
gelegenen Thalbóden. In die relativ hóher liegenden Gebirgstháler
dringt derselbe nicht vor, wird er daselbst dennoch angetroffen, so
kann man sich jedesmal úberzeugen, dass seine Seehóhe die des im
Hauptthale abgelagerten Thones nicht úbersteigt. Wo der Tecel mit
364 V. J. Procházka
Mergeln, Leithakalken oder sandigen Mergeln zusammen auftritt,
bilden diese sein Hangendes.
In den hóher liegenden Gebirgsthálern findet sich das Aus-
breitungsgebiet der Mergej, der Leithakalke, der sandigen Mergel
und des Sandes. Der sandige Mergel dringt in die Gebirgstháler
hoch hinauf; der demselben beigemengte Sand ist in der Regel in
den hoher gelegenen Geblrgsthálern grobkórniger als in den niedrig
liegenden.
Ein ůúber den Zusammenhang des Sediments mit der jewei-
ligen Seehohe des Thalbodens instructives Beispiel liefern die Abla-
gerungen, welche das bei Třschnowic beginnende, ber Lomnička,
Šerkowice, Lomnte sich ziehende und bis gegen Ochoz zu vordringende
Gebirgsthal ausfůllen. Man gewahrt daselbst, dass in dem Bereiche
der Stadt Ttsehmowic feiner Tegel unter einer stellenweise sehr
máchtigen Bank gelblichen Mergels lagert, welch letzterer nordlich
von Třschnowic eine důnne Bank von Leithakalk einschliesst. Die
nordliche Fortsetzung des Tischnowicer Tegels erreicht man am linken
Besének-Ufer westlich von Lomnička, woselbst denselben eine ziemlich
dicke Mergellage mit eingelagertem Leithakalke úberlagert.
In dem tiefen, čstlich von Řepka gelegenen Graben kommt ein
dunkler, im trockenen Zustande ziemlich harter Tegel zum Vorschein,
dessen Hangendes von einer úber 4 Meter máchtigen Leithakalkbank
gebildet wird. Sůdlich von Lomnice wird der Thon nirgends ange-
troffen, hier sind nur lichtaschsraue Mergel mit eingelagertem Leitha-
kalk, Ouarzsand und sandige Mersel vorhanden. So begegnet man
am westlichen Fusse der Šibeničná-Horka, in einer Grube feinen
Ouarzsand aufgeschlossen, dem ein lichtaschgrauer Mergel aufliegt.
Im Bereiche des Stádtehens Lomnice wird sandiger Mergel bald von
weisser, *bald von gelblicher Farbe angefahren. Nordlich des Stádtchens
unweit des jůdischen Friedhofes ist dieser Mergel von dem dortigen
Báchlein bis auf das Grundgebirge blossgelegt, und man kann sich
dortselbst úberzeugen, dass das Grundgebirge vom Glimmerschiefer
gebildet wird. Nicht weit davon entfernt, ostlich des Ochozer Weges,
tritt ein lichter sandiger Mercel zu Tage, dem eine nicht besonders
máchtige Bank von Lithothamnienkalk aufliest.
Berůcksichtigt man die Seehóhe dieser Gebilde an ihrer jewei-
ligen Lagerstátte, úber die die Specialkarte Aufschluss gibt, so úber-
zeugt man sich, dass der dunkle Tegel auch hier 300 m Seehóhe
nicht úbersteigt, dass auch in diesen hóher gelegenen Theilen des
Gebirgsthales sandiger Mergel, Mergel und Sand in Begleitung
. Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 355
| des Leithakalkes auftritt, schliesslich dass auch in diesem Terrain
-dem echten Nulliporenkalke eine Seehóhe zukommt, die mit jener
dieses Kalkes sowohl in dem nordwest- als auch mittelmáhrischen
| Miocaengebiete identisch ist.
Was nun den petrographischen Charakter der in Rede stehenden
Gebilde anlangt, so ist vor allem der Tegel von besonderem Inter-
esse, und zwar insoferne als derselbe mit dem Thone von Baden,
Mollersdorý, Vóslau ete. so sehr úbereinstimmt, dass man ihn von den
niederosterreichischen Thonen kaum unterscheiden kann. Dies gilt
in erster Linie von dem Boračer Thone und dem unteren von Lom-
nička. Der Tegel von Tischnowic ist in der Farbe, nicht aber in den
úbrigen Eigenschaften von den niederósterreichischen Thonen ein
wenig verschieden.
In dem [eithakalke der drei Complexe: Třšnowtie - Lomnička,
Řepka und Lomnic lassen sich zwei scharf begrenzte Zonen unter-
scheiden und zwar die Zone des phythogenen oder Lithothamnien-
kalkes und die des zoogenen Leithakalkes.
Der Kalk der hier zuerst genannten Zone beschránkt sich in der
Umgebung von Tischnowic bloss auf das něrdlich von Lomnice gele-
gene Gebirgsthal, in dem ůúbrigen Theile unseres Miocaengebietes
- wurde derselbe nur noch náchst Nořizov festgestellt.
Der zoogene Leithakalk gehórt eigentlich dem Mergel an, er
ist demselben sůdlich von Lomnzc, in der Umgebung von Lomnička
und nordlich von T?schnowic in Form einer důnnen bald aus kleinen,
bald aus grósseren Platten zusammengesetzten Bank eingelagert und
besitzt nur in dem Thálchen sůdostlich von Řepka eine etwas gróssere
Ausbildung.
Von diesen zwei durch ihre organischen Einschlůsse wesentlich
von einander verschiedenen Kalken verdient der zoogene ein weitaus
grósseres Interesse als der phythogene, um so mehr als seine Thier-
welt leicht erforscht werden kann, was bekannter Weise der Lei-
thakalk nur in seltenen Fállen zulásst und zwar nur dann, wenn
derselbe allmálig in lose Bánke úbergeht. In dem bereits erwáhnten
Řepka-Thale sind lose Lagen im Leithakalke leicht anzutreffen, man
gewahrt dieselben fast in der Mitte der dortigen Leithakalkschicht.
Dieser můrbe Kalk geht nach auf- und abwárts in ein hartes fein-
korniges Gestein úber. Auf diesem feinkórnigen Kalke lagert im er-
wáhnten Einschnitte eine verháltnissmássig diůnne Bank eines durch
den Einschluss von grossen Zweischalern ausgezeichneten Kalkes, wel-
che ich in Folge ihres Einschlusses von Mollusken als die Mollusken-
306 V. J. Procházka
bank bezeichnen móchte und dies zum Unterschiede von der dieselbe ©
unterteufenden Schichte, die ich des enormen Reichthumes an Ostra-
codenschalen zu Folge, mit dem Namen Ostracodenbank belege. Die
nordliche Fortsetzung dieser Molluskenbank ist im Smrčiny-Wáld-
chen, etwa 10 Minuten sůdlich von Lomnic gelegen, zu (finden.
Hóchst wahrscheinlich důrfte, wie darůber der von Pluskal stam-
mende Bericht úber die Lagerungsverháltnisse der, in Miocaengebil-
den nordlich von Lomnice aufgeschlossen gewesenen Steinbrůche Eini-
ges mittheilt, ihre Ausdehnung in der N.-Richtung bis zu den verlas-
senen Kalkófen an dem Ochozer Wege gereicht haben. Sůdlich von
Repka ist von diesem Molluskenkalke nicht eine Spur zu entdecken.
Die Molluskenkalklace des Smrčiny-Wáldchens ist einem licht-
aschgrauen Mergel eingelagert, dessen Fauna jener des Mergels voll-
kommen entspricht, welcher am linken Besének-Ufer und in den Fel-
dern der Kukyrna nordlich von Tischnowic den Ostracodenkalk ein-
schliesst. Es ist daraus ersichtlich, dass sowohl der Ostracodenkalk
als auch die Molluskenkalkbank dem Mergel zufállt, was úbrigens
auch aus den in dem Verzeichnisse auf pag. 337—351 angefůhrten
Faunen zweifellos hervorgeht.
Dieser Mergel ist stellenweisse lichtaschgrau, stellenweise gelb-
lich, stets fein, kalkháltig und hinterlásst im Schlámmrůckstande
eine ziemlich artenreiche Microfauna, selten feinen Detritus álterer
Gebilde. Nicht úberall ist der Mergel fossilfihrend. Es konnten in
demselben nur in den niedrigliegenden Thálern Petrefacten entdeckt
werden. In den hóher gelegenen Gebirgsthálern scheint er keine
Fossilien einzuschliessen, wenigstens lieferten Růckstánde seiner von
Herotic, Wohančic, Loučky, Vorkloster, geschlámmten Probestůcke von
ziemlich grossem Gewichte nicht eine einzige Schale.
Allenfalls fossilleer erwies sich der hiesige sandige Mergel und
der Sand. Ersterer ist entweder gelblich, weisslich oder aschgrau von
Farbe. Der demselben beigemengte Sand ist bald feinkornig, bald grob-
kórnig. Der Sand ist aus kleinen Auarzkórnchen zusammengesetzt.
Ueber die Máchtigkeit des bláulichen Tegels vermag ich in Folge
des vollstándigen Mangels tieferer Einschnitte eine sichere Nachricht
nicht zu geben.
Der Mergel, der Leithakalk und der sandige Mergel sind stellen-
weise sehr stark erodirt, und zwar so, dass ihre Máchtigkeit háufig
als eine recht geringe erscheint. Eine noch verháltnissmássig gute
Erhaltung bewahren diese Gebilde westlich von Řepka, wo z. B. der
Leithakalk an einer Stelle úber 4 Meter máchtig ist.
Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy. 367
Wie bereits oben bemerkt wurde, ist die Fauna des bláulichen
Tegels wegen ihres bedeutenden Fossilienreichthumes von hohem In-
teresse, dieselbe macht das Verháltniss des faunistischen Charakters des
westmáhrischen Miocaens einerseits zu den Faunentypen Nieder-Oster-
reich's, andererseits zu den sogenannten máhrischen Misch- oder wie
sie auch benannt wurden, Úberganesfaunen recht deutlich und. ver-
stándlich und schliesslich trágt dieselbe viel dazu bei, den Zusam-
menhang, welcher zwischen dem Faunentypus des Badener Tegels und
jenem des Mergels von Steinabrunn besteht, klar zu legen.
„Um die palaeontologische Wichtigkeit dieses Tegels daher recht
wůrdigen zu kónnen, habe ich fůr diesmal die Thierwelt einer seiner
fossilreichsten Localitáten (die von Borač) gewáhlt. Aus dem pag.
391—901 angefůhrten Verzeichnisse geht hervor, dass die Thierwelt
dieses Tegels bis auf den localen Unterschied der des Badener Tegels
gleich ist. Fůr diese Uebereinstimmung spricht nicht nur der Ge-
sammtcharakter der Boračer Fauna, sondern auch der Charakter der
einzelnen Thiergruppen derselben und nicht allein dies, sondern auch
die feinsten faunistichen Details derselben. Diese Úbereinstimmune ist
sowohl in dem Charakter der Foraminiferen,- Bryozoen, Ostracoden,
als auch in dem der Anthozoen, Mollusken, Cirripedier deutlich und
klar ausgeprágt. ©
Was den Unterschied anlanet, so ist derselbe localer Natur und
besteht in der grossen Háufigkeit einiger Arten (siehe pag. 387), die
man bis jetzt an den úbrigen miocaenen Localitáten nur vereinzelnt
anzutreffen gewohnt war.
Diese Fauna des Tegels von Borač ist der des aschgrauen Meregels
von Lomnička ausserordentlich nahe verwandt und zwar nur desjenigen
Mergels, von dem oben gesagt wurde, dass sich in ihm der Ostracoden-
kalk eingelagert findet. Der Unterschied, den man nach der vorge-
nommenen Vergleichung der Fauna des Tegels mit jener des Mergels
erhált, besteht in erster Linie in einer gewissen Verarmung der
Mollusken des Mergels gegenůber jenen des Tegels. Dieselben lassen
zwar den allgemeinen, den Mollusken des Tegels eigenthimlichen
Charakter deutlich hervortreten, allein man vermisst die Fůlle an
Formen des Thones. Andererseits liegen die Differenzen dieser Faunen
in dem bedeutenden Zurůcktreten der Anthozoen, von welchen man in
dem Mergel nur wenige Arten in einer recht geringen Individuenzahl
constatirt. Es sind dies zumeist solche Arten, welche in der Leitha-
kalkfacies eine bedeutende horizontale Verbreitung erlangt haben.
Schliesslich unterscheidet sich die Fauna des Lommičkaer Mergels von
368 | V.J. Procházka: Předběžná zpráva o miocaenech západní Moravy.
jener des Boračer Tegels durch den Einschluss von Formen des
bathymetrisch hóheren Niveau.
Wegen dieser Unterschiede und wegen des Auftretens von Formen
eines bathymetrisch hóheren Niveaus kónnte man sich veranlasst
sehen, diesen Mergel von Lomnička in das Gebiet des Leithakalkes
zu ziehen, oder wenn nicht, so doch demselben eine Zwischenstellung
einzuráumen, beides wáre billig.
Aus dem, was úber die Faunen des Tegels von Borač und jene
des Mergels von Lomnička bekannt ist, kann zuverlássig geschlossen
werden, dass die Fauna des Mergels von Lomnička die Thierwelt
eines etwas seichteren Meereswassers ist, als die des Thones von Bo-
rač, in welch letzterer wir eine der typischesten Fauna des tiefen
Meeres haben, eine Fauna, welcher fůr die máhrischen Verháltnisse
die Stellung und die Wichtigkeit der Fauna des Badener Tegels zu-
kommt. Sie ist eine typische Tiefseefauna in dem herkommlichen
Sinne des Wortes, wogegen die Fauna des Mergels von Lomnička zu
Folge des Einschlusses von Steinabrunnerformen als eine Misch- oder
Zwischenfauna aufgefasst werden kónnte. Es ist daher die bereits vor
vielen Jahren ausgesprochene Ansicht, dass es im máhrischen Miocaen
Misch- oder Zwischenfaunen des Badener und Šteinabrunner Typus
gibt, vollkommen richtig, da dieselbe ihre Erhártung durch das Auf-
treten der Lomnitzer Fauna findet. Allein es muss, was schon hier
bereits gethan wurde, diese Ansicht ergánzt werden durch die Be-
merkung, dass diese Fauna im westlichen und nordwestlichen Máhren
neben einer typischen Tiefseefaune gelebt hat, und dass beide diese
Typen einen gemeinsamen Grundtypus theilen.
Nicht minder interessant als die vorerwáhnten Faunen, ist die
Thierwelt des miirben Leithakalkes von Lomnička. Ueber das Ver-
háltniss derselben zu der Thierwelt des Mergels und der des Boračer
Tegels gibt das grosse Verzeichniss hinreichenden Aufschluss. Hier moge
nur kurz erwáhnt werden, dass diese Fauna ihres Gesammtcharakters zu
Folge als eine durch physikalische Einflůsse umgeánderte Thierwelt des
Mergels vorstellt. Welcher Natur diese physikalischen Verháltnisse
sein konnten, darůber scheint die ungeheuere Masse der, in dem
Kalke vorkommenden, práchtig erhaltenen Ostracodenschalen einige
Aufklárung zu geben, um so mehr, als die Ursache der rapiden Ver-
mehrung dieser Thiergruppe die grosse Reduction der Mollusken,
das vollkommene Aussterben der Anthozoen, das Nichtvorkommen
der, in dem Tegel und Mergel ziemlich háufigen Fisch-Otolithen ete.
naturgemáss erklárt.
Z n Mne >
26.
Neue Nachtráge zur Flora von Bulgarien.
Prof. Dr. J. Velenovský in Prag.
(Vorgelegt den 4. November 1892.)
Auch in diesem Jahre kann ich eine ziemliche Reihe neuer
und interessanter Pflanzenarten fůr das bulearische Gebiet verzeichnen.
Als Grundlage zu diesen Studien diente mir zunáchst eine zwar nicht
umfassende, aber um so mehr ausgiebige Collection, welche Herr
O. Reiser, Custos am Landes-Museum in Sarajevo, auf seiner For-
schungsreise in Bulgarien eingesammelt hat und mir zur Bestimmung
freundlichst úberschickte. Die Planzen aus dieser Collection stammen
zum Haupttheile aus der Umgebung von Aitos und Burgas.
Die zweite Planzensendung verdanke ich meinem lieben Freunde,
dem H. Stříbrný in Sadovo, welcher in der Umgebung von Sadovo,
Philippopel und Štanimaka in allen Monaten des frůhesten Frůhlings
uud des Sommers fleissie botanisirte und recht viele, schóne Arten
wiederum entdeckte. Hine Excursion Stříbrný's in die Gebirgen
der Sredna Gora lieferte deseleichen einige Beitráge zur Flora von
Bulgarien.
Eine kleine Planzencollection meines Freundes, des H. Škorpil
jun., bereicherte die floristischen Kenntnisse der gebirgigen Umge-
bung von Trnovo. Es ist hier vornehmlich das schóne Cyclamen nea-
politanum zu nennen, :
In der nachstehenden Abhandlung behielt ich dieselbe Anord-
nung bei, wie in meinem Werke „Flora bulgarica“, zu dessen Inhalte
úberall hingewiesen wird. Wie in den vorjáhrigen Nachtrágen (Oester.
Bot. Zeit. Wien, 1891), so werden auch diesmal einige Correctionen
verwechselter oder wenig geachteter Arten beigefigt. Es ist hier vor
Allem die Nelkengruppe Carthusianť, die ich der strenosten Průfung
und abermaligen Vergleichung unterwarf. Einige Arten, welche ich
schon in vorigen Jahren publicirt habe, vermochte ich durch neue
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 24
370 J. Velenovský
Beobachtungen und genauere Diagnosen in's Klare zu stellen, so z. B.
den Evonymus bulgaricus, Tragopogon rumelicum, T. elatius, Inula
bifrons, Achillea Vandasit u. s. w.
Die von mir aus Bulgarien bisher nicht gesehenen oder die fůr
Bulgarien neuen Arten sind fett gedruckt.
Anemone ranunculoides L. Prope Stanimaka (Stř.).
Thalictrum angustifohum Jeg. (L). In planitie Sadovo-Philippopolis
(Stř.) Forma elata, inflorescentia magis congesta, foliis valde
difformibus: inferiorum nempe laciniis latis, superiorum tenuis-
sime linearibus, omnibus unacum vaginis et petiolis utringue
glabris.
T. minus L. Ad Šadovo (Stř).
T. simplex L. (T. Leyi Lóhr.). 4 Rhizomate longe repenti, foliorum
laciniis latis cuneatis et cuneato-oblongis, trilobis, sessilibus. Ad
Sadovo (Stř).
Paeonia decora Anders. Ad Stanimaka (Stř).
Glaucium jfiavum Úr. © Ad Sozopolin et Burgas (Rs).
G. letocarpum Boiss. Vel. Fl. bule. p. 639. Die bulgarische Pflanze
ist identisch mit dem griechischen G. Serpieriř Hldr. Gartenflora
1873, welches ich aus den mir gůtigst vom H. v. Heldreich
zugeschickten Individuen kenne. Ich zweifle sehr, dass diese
zwei Arten verschieden sind, ich versuche vergebens ein halt-
bares unterscheidendes Merkmal zwischen den beiden zu ent-
decken.
Corydalis slivenensts Vel. Prope Stanimaka (Stř). Diese Art und die
C. bicalcara Vel. scheinen in Bulgarien allgemein verbreitet zu
sein. Abgesehen von der Blatttheilung, welche bei der C. bical-
cara durchcehends stárker ist, sowie von den anderen Merk-
malen, ist das untere gespornte Petalum der C. bicalcara ůúberall
das zuverlássigste Unterscheidungsmerkmal.
Cakile maritima Sep. Ad Anchialos (Rs).
Arabis saxatilis Al. Ad Stanimaka (Stř).
A, hirsuta Sep. Ad Stanimaka (Stř).
A. Turrita L. Ad Sadovo (Stř).
Cardamine hirsuta L. Prope Sadovo-Stanimaka (Stř).
Vesicaria utriculata Poir. Supra Štanimaka in rupibus freguens. —
Die Blátter sind bald kahl, bald reichlich behaart. Die behaarte
Form hielt ich zuerst fůr V. graeca, alles aber, was ich von
Stanimaka bisher erhielt, ist nur V. utriculata. Die Pflanze von
Rilo ist hingecén die echte V. graeca Reut., welche sich neben
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 371
anderen Merkmalen schon durch die Pehaarung kennzeichnet.
Die Haare sind hier angedrůckt zweitheilie, wenigarmig-stern-
fórmig und zugleich einfach, wobei die schmáleren Blátter beider-
seits gleich orůnlich sind. Die Behaarung der V. utriculata
besteht nur aus weniger angedrůckten, ůúberall vielarmig-stern-
fórmigen Haaren, wobei die breiteren Blitter unterseits weiss-
licher sind.
Alyssum montanum L. Prope Stanimaka (Stř).
A. calycčnum L. Ad Sadovo (Stř).
Thlaspi praecox Wulf. Ad Stanimaka, Sadovo (Stř).
Viola declínata WK. Sredna Gora (Stř.)
Viscaria atropurpurea Grsb. Sredna Gora (Stř).
Silene supina MB. Ad Sozopolin (Rs).
Gypsophila trichotoma Wend. (G. sabulosa Stev.). 4 Prope
Sozopolin (Rs). Planta elata, supra glabra divaricatim paniculata,
inferne glanduloso-pubescens, foliis basi breviter connatis sub-
cordatis late oblongis 5nerviis, pedicellis calyce 4plo longioribus,
petalis roseis calyce sublongioribus vel ei aeguilongis. — Die
bulgarische Planze stimmt gut mit den sůdrussischen Individuen
úberein.
Dianthus pelviformis Heuff. Flora 1853. (— D. bulgaricus Vel. FI.
bulg. p. 78).
Die Pílanze, welche Petrovič unter der Bestimmung des D.
pelviformis herausgegeben hat, ist in jeder Beziehung identisch mit
dem bulgarischen D. bulgaricus 1. c. Obwohl die Diacnose Heuffel's
(l. c.) ziemlich undeutlich ist, so zweifle ich doch nicht, dass Petro-
vič die echte Art besass. Dagegen ist der Dianthus, welchen Herr
Bornmůller auf der Suva Planina in Serbien als D. pelviformis
einsammelte, eine vom D. pelviformis Heuff. weit verschiedene Art
und vielmehr dem D. capitatus DC. náher verwandt. Unter dem D.
diutinus meiner Fl. bule. p. 79 wird D. sabuletorum Heuff. und unter
dem D. pelviformis p. 81 D. capitatus var. verstanden. Der D. pelvi-
formis Heuff. unterscheidet sich von allen seiner Verwandtschaft durch
niedlichen, gracilen Bau aller Theile.
D. moesiacus Vis. Panč. Pl. Serb. r. III. 4. 2. Vel. Fl. bule. p. 83
ex parte. 24 Radice verticali crassa simplici caespitem rosularum
caulesgue strictos 1—4nos edente, foliis radicalibus čenuisstme
lineavibus vigide setaceis convolutis margine (praesertim parte
inferiore) ciliato-dentatis, caulinis anguste linearibus radicalibus
evidenter latioribus erectis internodio brevioribus, vaginis caulis
24%
372
J. Velenovský
diamétro 4—5plo longioribus, caule elabro viridi tnferne obtus-
angulo superne tereti gracili tenui elato, floribus in capitulum
terminale a foliis remotum versus basín angustatum dense con-
gestis, phyllis externis oblongis et oblongo-lanceolatis in aristam
herbaceam capitulum haud aeguantem attenuatis, internis n-
aegualiter longis oblongo-linearibus vel lineari-oblongo-cuneatis
vubris margine anguste scariosis vix aliguando undulatis arista
brevi calyce multo breviore praeditis, calycem atropurpureum-
striatum dimidium attingentibus, dentibus calycinis longe tenuiter
lanceolatis sensim tenuiter acuminatis, petalorum lamina atro-
purpurea minuta lineari-oblonga in unguem sensim abeunti dntegra
glabra tubi vix trientem aeguanti. Floret julio.
Caules 30—50 em alti, folia radicalia 5—10 em X '/;—1 mm,
caulina 4—6 em X 1—1'/, mm, vaginae mediae 1—1'/;, cm,
capitulum 1—1"/, em diam., phylla interna 3'/,—4', mm X 2 mm,
calyx 11—12 mm X 2 mm.
In saxosis collis Vrška Čuka (Pč), supra Kneževo (Vel. Vs),
in graminosis siccis prope Begler Čiflik (Vel).
D. guadrangutus sp. n. (D. moesiacus Vel. Fl. bulg. p. 83 ex
parte). 4 Radice verticali crassa simplici caespitem rosularum
caulesgue strictos 1—10 nos edente, foliis radicalibus anguste
linearibus vie vigidis complicatis et canaliculatis totis minute
denticulato-asperulis, caulinis parum latioribus erectis internodio
brevioribus, vaginis caulis diametro 4—5plo longioribus, caule
glaucescenti crassiusculo toča longitudine acute ouadrangulo, flo-
ribus in capitulum terminale densum a foliis remotum bas? late
ovatum vel truncatum dense congestis, phyllis externis obovato-
oblongis arista saepe herbacea capitulum vix aeguanti instructis,
phyllis internis aegu?longis totis | albo-membranacets vel parum
rubro-tinctis margine fere semper undulatis late obovatis et obo-
vato-cuneatis calyce dimidio brevioribus arista brevi calyce bre-
viore praeditis, calycis striati atropurpurei dentibus lanceolatis
tenuiter acuminatis, petalorum lamina oblongo-cuneata profunde
dentata barbellata calycis trientem aeguanti. Floret junio, julio.
Caules 20—40 cm alti, folia omnia 1—2 mm lata, vaginae
mediae 1—1'/; em, capitulum 1'/,—2"/, em diam., phylla interna
81/,—5 mm X 3—4 mm, calyx 11—13 mm X 2 mm.
In graminosis prope Sadovo et Stanimaka freguens (Stř), Phi-
lippopol. (Stř), Sliven (Šk).
Die zwei vorstehenden Nelkenarten confundirte ich in meiner
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 276
Flora bulgarica 1. c. unter einziger Art, dem D. moesiacus. Es sind
aber zwei hóochst charakteristisch verschiedene Arten, wie es schon
aus den beigefůgten Diagnosen leicht ersichtlich ist. Der D. guadran-
gulus ist mehrstengelie und blau-erau-grůn, der Stengel unter allen
Nelken am schárfsten vierkantig. Der Stengel des D. moesiacus ist
schlanker, dinner, lánger und am Grunde kaum auffallend vierkantig.
- Diese zwei Arten verwechselte wahrscheinlich auch Pančič, denn
die Diagnose des D. moěstacus in Vis. Panč. Pl. Serb. 1. c. weicht
ziemlich von der Diagnose in Panč. Pl. Serb. ab. Die Pflanze in
Vis. Panč. Pl. Serb. l. c. entspricht aber vollkommen unserer so auf-
gefassten Art, so dass der D. guadrangulus neu zu beschreiben ist.
Beide Nelken sind von allen bulgarischen Arten schon durch
die starke Pfahlwurzel, auf welcher ohne etliche Verzweigungen dichte
Blattbůschel und senkrechte Štengel sitzen, ausgezeichnet. In dieser
Hinsicht ist auch der D. pelviformis Heuff. vom D. guadrangulus
verschieden. D. pelviformis ist úberdiess noch durch graciláre Ge-
stalt, kůrzere, breitere, derbe Blátter, kleinere Kópfe, kleinere Kelche,
diůnne scarióse Hůllbláttehen, kaum auffallend pese grůne Sten-
gel u. s. w. hinlánelich abweichend.
D. turcicus sp. n. 4 Pereanis glauco-věrens glaber caespitosus,
caulibus solitariis vel paucis crassis strictis ad nodos pro more
inerassatis vix perspicue guadrangeulis (potius teretibus) foliosis
elatis simplicibus, foliis radicalibus paulisper angustioribus omni-
bus latiuscule linearibus non rigidis inferioribus internodia ex-
cedentibus, vaginis diametro caulis G—8plo longioribus, capitulis
terminalibus densis multifloris, involucri phyllis binis externis
e basi latiuscula lanceolata in cuspidem longam anguste linearem
saepissime viridem sensim angustatis, caeteris omnibus memdra-
naceo-albo-hyalinís laevibus dimidio calyce multo brevioribus, in-
terioribus oblongo-cuneatis rotundatis non undulatis avistula brevi
tenuissima calycem důmidium vix superantt praeditis, calycis ru-
belli striati a basi latiore sensim angustati dentibus anguste
lanceolatis čenušter acuminalis, corollae laminis 7o0seo-purpurets
basi pallidioribus denticulatis ovato-cuneatis supra valde barbel-
latis. Floret julio, augusto.
Caules 60—100 cm alti basi interdum 5—7 mm diam. (!), folia
plurima 3—5 mm lata, capitulum circa 4 cm diam., calyx 2 em
longus basi 4—5 mm latus, lamina corollina 5—6 mm longa,
phylla plurima 6—17 X 3—4 mm.
In graminosis ad Stanimaka detexit a. 1891 amicus Stříbrný.
314 J. Velenovský
Species certe optima, statura gigantea D. calocephalum Boiss.
revocans. Tota planta est slabra, excellit tamen olaucedine.
Caulis infra ad nodos semper incrassatus praestat. Folia pluri-
nervia, nervis haud prominulis, margine albo-cartilagineo. Flores
e maximis sed phylla e minimis, eximie hyalino-scariosa, parum
inaegualia, calycis saepius tertiam vel guartam partem tantum
tegentia. Color corollae non est atropurpureus sed potius laete
purpureus. — Affinis est, ut censeo, D. ambiguo, et guidem for-
mae, guae in Bulgaria et Serbia crescit. D. ambiguus autem ab
eo dignoscitur: caule graciliore, foliis brevioribus angustroribus
non glaucis, floribus paulisper minoribus, dentibus calycinis longio-
ribus et acutioribus, phyllis asperulis fuscis duplo vel trůplo ma-
joribus margine undulatis calycem dimidium tegentibus lonce
aristatis binis externis nunguam viridi-cuspidatis, petalis atro-
purpureis paucidentatis minus barbellatis oblongis multo mino-
ribus.
Den D. cruentus Grsb. und den Ď. ambiguus Panč. halte ich fůr
identisch. Die Individuen, welche ich aus Macedonien und der
Hercegovina besitze, unterscheiden sich vom D. ambiguus aus
Bulgarien und Serbien nur durch schwácheren Wuchs und kůr-
zere Grannen auf den ungefáhr elatten Hůllbláttchen. Ganz mit
Unrecht verbindet Beck (FI. von Sůdbosn. 1891 pag. 332) den
D. cruentus Grsb. mit dem D. sanguineus Vis. Diese zwei Arten
sind úberhaupt nicht verwandt. Auch die Diagnose Grisebach's
widerspricht dem DD. sangučneus Vis.
D. sanguineus Vis. Eine ausgezeichnete, zierliche Art, welche sich
durch die in meiner FI. bulg. p. 82 hervorgehobenen Charaktere
in allen Fallen leicht erkennen lásst.
D. Pančičií Vel. Bleibt als typisch alpine Art, welche úberhaupt mit
keiner europaeischen Nelke zu verwechseln ist.
D. tristis Vel. Steht dem vorhergehenden am náchsten, kann aber
mit demselben nicht verbunden werden. Ich erhielt auch Éxem-
plare von der serbischen Stara Planina.
D, capitatus DC. Die bulgarische Pflanze stimmt gut mit Pílanzen
aus Serbien, Rumánien, Russland und Galizien.
D. pimfoltus S. S. und D. rumelicus Vel. bilden in verschiedenen
-Formen deutliche Úbergánge, so dass sie wohl nur eine einzige
Art darstellen.
D. giganteus Urv. Eine, was die Grósse vegetativer Theile anbelangt,
sehr polymorphe Art. Schwáchere Formen kommen dem D. san-
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 315
guineus Vis. nahe. Sie ist durch das ganze serbische und bulga-
rische Gebiet weit verbreitet.
Pontederae Kerner. 4 Diese fůr Bulgarien neue Art sammelte
ich auf den důrren Felsenhigeln bei Kostinbrod. Sie ist voll-
kommen gleich mit den Individuen von Budapest in Kerner's
Herb. Austr.-Hung. N. 539. Ich bin auch ůúberzeugt, dass diese
Art vom D. Carthustanorum L. verschieden ist. Schon durch die
kleineren Blůthen, kůrzer zugespitzten Hůllbláttchen, schwáchere
Gestalt u. s. w. weicht sie vom letzteren ab.
polymorphus MB. (D. diutinus Kit.). 4 Prope Sadovo (Stř).
Hiemit revidirte ich zu wiederholten Malen alle bulgarischen
Nelken aus der Gruppe Carthustant. Es ist wohl beachtenswerth,
wie diese Nelkengruppe in der sůdostlichen Richtung formenreich
ist. Sie enthált hier nicht nur eine Reihe guter Arten, sondern
auch in einzelnen Arten mannichfaltice Variationen. Je nach
dem, wie man sich den Speciesbegriff bildet, ist die Anzahl der
sůdostlichen Carthusianen ármer oder reicher, meiner Ansicht
nach kónnen folgende Arten als Hauptarten aufgefasst werden:
D. Carthusianorum L. (dazu Varietáten: D. croaticus Borb., D.
velebiticus Borb., D. puberulus Simk. — D. australis Panč., D.
tenuifolius Schur., Ď. banaticus Heuff.), D. Pontederae Kern.,
D. giganteus Urv., D. polymorphus MB., D. cruentus Grsb. (D.
ambiguus Pč.), D. turcicus Vel., D. atrorubens Al., D. sanguineus
Vis., D. capitatus DU., D. pelviformis Heuff., D. sabuletorum
Heuff., D. intermedtus Boiss., D. cinnabarinus Sprun., D. piní-
folius S. S. (dazu D. Wlacinus B. H.), D. Pančičit Vel., D. tristis
Vel., D. liburnicus Bartl (dazu D. Knappř Asch. Kan.), D. mem-
branaceus Borb. (dazu D. Borbastt Vand.), D. moestacus Vis. Pč.,
D. guadrangulus Vel. — D. stenopetalus Grsb. und D. Holzman-
manus Hldr. Hsskn. sind mir unbekannt.
D. Grisebachti Boiss. var. caulescens m. Caulibus ascendentibus elatio-
ribus, foribus magis faseiculatis. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř).
Diese Varietát kommt dem D. čenuiflorus Grsb. nahe, hat aber
perennirende Wurzel, breitere Petala, stárkeren Kelch u. s. w.
Cerastium arvense L. Ad Stanimaka (Stř).
Alstne bulgarica Vel. Sredna Gora (Stř). Forma undigue crebre glan-
dulosa.
A. viscosa Schreb. © Prope Sadovo detexit am. Stříbrný. Bohemi-
cam apprime guadrat.
A. Bauhinorum Gay. (= A. Škorpili Vel.!) Ad Stanimaka (Stř).
S
S
316 J. Velenovský
Aus dem gut gesammelten Materiale, welches ich jetzt erhielt,
ist es nun festgestellt, dass die A. Škorpilů nur zur A. Bauhi-
norum angehórt,
A. dbosniaca Beck, Fl. Bosn. p. 317, Fig. VIII. (A. rostrata Vel.
Fl. bulg. p. 94. non Koch). 4 Die bulgarische Pflanze entspricht
in jeder Beziehung den diagnostischen Bemerkungen Beck's.
Von der A. rostrata Koch unterscheidet sie sich vorzugsweise
durch hornartige Driůsen zwischen den Staubfáden (die gekochten
Blůthen der Herbarspflanzen zeigen diese Drůsen recht gut),
dann durch breitere und kůrzer zugespitzte Kelchblátter.. Die
Petala, welche den Kelch nicht úberragen, charakterisiren sie
schon genůelich gegenůber die A. setacea MK. Die Pflanze
měchte im frischen Zustande noch andere Merkmale in der
Blůthenconstitution aufweisen, da der Drůsenkranz auch die Lage
der Bliůthentheile bedinst.
A. velutimna Boiss. et Orph. 2 In rupestribus prope Novo selo
(Pichler), ad Stanimaka (Stříbrný, Pichler). Conf. Beck 1. c.
Diese Art, wenn sie úberhaupt als Art angesehen werden soll,
ist von der A. glomerata Fnzl nur durch den perennirenden
Wurzelstock verschieden. Es werden auch als Merkmale ange-
geben: folia falcata patentia, petalorum et sepalorum proportio-
nes diversae...., oleichwohl diese Charaktere nicht in Anbe-
tracht kommen, weil auch an der einjáhrigen A. glomerata Fnzl
die Blátter nicht selten sichelfórmie abstehend sind und die
Proportionen der Blůthentheile unendlich variiren. Ich besitze
eine Form von Varna, welche ungefáhr zweimal kleinere Blůthen
hat als die grossblůthige Form von Razgrad. Bald sind die Še-
pala kůrzer bald lánger zugespitzt und die Petala sehr uneleich
lang.
Linum corymbulosum Rchb. (L. liburnicum Sep.) © Ad Sadovo
(Stř). Von der typischen Art gar nicht abweichend.
L. flavum L. Sredna Gora (Stř).
Alcea pontica Jka. Ist in meiner Flora bulgarica p. 100 zu streichen,
weil sie ausserhalb der bulgarischen Grenze auf dem tůrkischen
Boden vorkommt.
Lavatera thuringiaca L. subsp. b) bulgarica m. Floribus dimidio mi-
noribus, petalis calyce duplo longioribus basi valde hirtis, calycis
lobis lanceolato-acuminatis, foliorum superiorum lobo medio cae-
teris vix majore. — Ad Sadovo (Stř). Eine interessante, durch
die Kleinheit der Blůthen sofort auffallende Pflanze.
nn
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 377
Evonymus bulgaricus Vel. Fl. bulg. p. 110. Auf meine besondere
Bitte schickte mir diesmal H. Stříbrný eine ganze Collection
blůhender und fruchtender Zweige dieses interessanten Strauches,
so dass ich nun im Stande bin, ber dessen Verháltniss zum
EK. vulgaris Sep. definitives Urtheil zu fállen.
Was die Blátter anbelangt, so kommen diese regelmássie grósser
und fester vor, wie ich sie schon in meiner Flora beschrieben habe.
Nur stellenweise sah ich auch Zweige, wo sie etwas kleiner, etwa
wie am B. vulgaris erscheinen. Die Blůthen sind ůúberall der ur-
sprůnelichen Beschreibung wohl entsprechend, nur stellenweise sind
sie lánger cestielt und zahlreicher, die Proportionen der Staubfáden
und des Stylus verbleiben aber constant. Die reifen Kapseln sind im
hóchsten Grade beachtenswerth. Sie sind beinahe nur halb so gross
wie die des M. vulgaris, nicht roth und geneigt, sondern aschgrau
oder braunorau auf den Stielen aufcerichtet, gegen die Basis hin
scharf verschmálert, scharf vierkantig mit den oben uncefáhr ge-
flůgelten und zugespitzten Kanten! Die Fruchtklappen sind vorne
tief herzfóormig ausgerandet. Die Frůchte. des E. vulgaris sind hin-
gegen am Grunde kaum deutlich verschmálert, die Kanten stumpf,
nicht geflůgelt und vorne nicht zugespitzt, sondern nur abgerundet.
Die Fruchtklappen sind vorne nur seicht ausgerandet.
Aus dem Gesagten geht hervor, dass der E. bulgaricus, wenn
schon nicht eine gute Art im Šinne des E. verrucosus Sep. oder des
E. latifoltus Sep., immerhin eine merkwůrdige Subspecies des K. vul-
garis darstellt. Die Blůthen měchten noch im lebenden Zustande
einige Anhaltspunkte darbieten.
Rhamnus alpimnus L. + In declivibus m. Rhodope versus Philip-
popolin (Stř). Fůr Bulgarien neu. Von dem Typus nicht ab-
weichend.
Genista involucrata Spach. Vel. Fl. bulg. p. 121. Die bulgarische
Pflanze ist identisch mit der serbischen, die Pančič als G. sub-
capitata benannte.
Trifolium medium L. b) balcanicum Vel. Sredna Gora (Stř).
T. trichopterum Pč. Sredna Gora (Stř).
T. patens Schreb. Sredna Gora (Stř).
Lotus strictus F. M. (L. albus Jka) 4 In uliginosis planitiei ad
Sadovo (Stř). Endlich kommt mir diese bisher wenig bekannte
Pflanze in die Hánde. Mit aller Bestimmtheit kann ich erkláren,
dass sie mit der asiatischen Art vollkommen identisch ist, wie
es schon Boissier richtig hervorgehoben hat.
318 J. Velenovský
Colutea melanocalyx Boiss. Supra Stanimaka (Stř).
Astragalus Wulfeni' Koch. Prope Stanimaka (Stř). Bei Stanimaka
wáchst auch eine andere Form, welche von dem A. macedomicus
Hldr. Ch. gar nicht abweicht. Diesen A. macedonicus sowie
den A. atťicus kann ich nur fůr eine kleinliche Varietát des poly-
morphen A. Wulfenit halten.
Vicia narbonnenstis L. Ad Sadovo (Stř).
V. Gerardi Vill. Ad Sadovo (Stř).
V. stenophylla Boiss. (V. laxiflora Boiss., V. elegans Guss.). Prope
Sadovo, Stanimaka (Stř). Diese charakteristische Pflanze bekomme
ich jedes Jahr aus verschiedenen Štandorten, sie erweist sich
aber úberall als stándige Rasse ohne Variationen zur Hauptart,
so dass sie endlich auch als selbststándice Art aufgefasst werden
kann.
Mespilus germamica L. + In silvis Salihlar Turciae conterminis
freguens et vere spontanea (Rs). Ramuli sunt valde spinescentes-
Civis Bulgariae nova, in Oriente tamen et in Tauria late indigena.
Geum coccineum Sibt. Sredna Gora (Stř).
Spiraea ulmifolia Sep. + Sredna Gora (Stř). Rami diffusi, ramulis
foliosis corymbo simplici terminatis crebre obsiti, folia ovata et
elliptica duplicatim serrata subtus ad nervos puberula. — Von
Pančič wird sie auch auf der Vitoša angegeben, ich fand dort
aber úberall nur die S. oblongifolta WK.
Umbilicus erectus DC. Supra Stanimaka (Stř).
Seďum Grisebachii Hldr. Ad Stanimaka (Stř).
Saxifraga rotundifola L. Supra Stanimaka (Stř).
Ferulago meoides L. (= Lophosciadium meifolium DC., Lophosciadium
Barrelieri Grsb. Spicil., Chlevax athous Ces., Ferulago monticola
Vel. Fl. bulg. p. 202 ex parte). Supra Stanimaka et Dermendere
Jka, Vel). — Diese Ferulugo-Art von der Gattung Ferulago zu
trennen ist ganz ungerechtfertiot, denn die lůgelartigen Juga sind
bei dieser Gattune in verschiedenem Grade entwickelt und kónnen
demnach zur Bildung einer neuen Gattung keinen Anhaltspunkt
gewáhren.
F. confusa Vel. Zu dieser Art muss ich auch die Bemerkung beifůgen,
dass sie wegen der Beschaffenheit der Frůchte nicht der vorher-
gehenden Art sondern der F. silvatica Bess. verwandt ist. (Ganz
befremdend ist mir daher die Bestimmunge einer Perulago, die
H. v. Degen „in agri Bizantini collibus supra Yenikeni ad
Bosphorum“ sammelte, als Lophosciadium meotdes L. bezeichnete
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 379
und in der Synonymik auch Perulago confusa Vel. hinzufůste.
Wahrscheinlich las H. v. Degen die Diagnose meiner F. confusa
nicht, bevor er mich corrigiren wollte. H. v. Degen's Pflanze
ist zwar nach den Bláttern und der Gestalt der F. confusa ahnlich,
besitzt aber keine Frůchte, so dass ich selber nicht sagen kann,
ob sie zu meiner Art angehórt.
F. monticola Boiss. Díagn. II. 2. p. 91, Fl. Or., Neilr. Diagn. p. 56.
Im saxosis aridis prope Ruščuk-Bjela, supra Kolofer, Karlova,
Burgas (Jka). Mir ist diese Umbellifere aus Bulgarien bisher
unbekannt.
Peucedanum arenarium WK. Ad Stanimaka (Stř).
P. thracicum sp. n. (P. vittijusum Vel. Fl. bule. pag. 206, non
Boiss. Fl. Or.) ©) Cauie sat valido foltoso elato stricte pauci-
ramoso striato infra dense puberulo, ramis infra umbellas acute
suleatis, foliis inferioribus longe petiolatis, superioribus vaginis
insidentibus, lamina oblongo-lineari bipinnatisecta segmentis ovatis
in lacinias bisulcas tenuiter lineares apiculo calcareo terminatas
pinnatipartitis, vacinis lineari-oblongis coriaceo-herbaceis, umbellis
12—20radiatis, radiis tandem strictis, involucro nullo, involucelli
phyllis 6—7nis herbaceis tenuissime vel vix marcinatis, petalis
aureis, mericarpiis el/iptico-obovatis (antice latioribus) utringue
obtusis margine albo dimidio semini aeguilato, jugis filiformibus
vittis tenuibus, commissura papillosa.
Caules 35—80 cm alti, foliorum inferiorum lamina 12 cm X
20—25 mm, mericarpia 5—6 mm X 4 mm.
In collibus graminosis supra Stanimaka (Jka, Vel, Stř), ad
Sliven (Šk).
Diese Art ist zwar aus Bulgarien lánest bekannt, bisher aber
mit dem P. vittijugum Boiss. confundirt worden. Janka hat eine
Umbellifere von Štanimaka, Sliven und Karnabad zuerst als Bunťum
minutifoltum Jka Oest. Bot. Z. 1872 veroffentlicht, dieselbe aber nachher
fůr P. vittíjugum Boiss. selbst erklárt. Ich sammelte auch bei Štani-
maka ein Peucedanum aus dieser Verwandtschaft und weil ich keine
Frůchte an meinen Individuen vorfand, so folete ich Janka's Be-
stinmung und reihte es in meiner Flora bulg. unter dem F. vittijugum
ein. Dieses und voriges Jahr schickte mir aber H. Stříbrný reichlich
gesammelte blůhende und schón fruchtende Pflanzen der vorstehenden
Art, aus welchen ich ganz entschieden erkláren muss, dass das Stani-
maker Peucedanum mit dem P. vittijugum gar nichts zu thun hat
Das echte P. vittijugum Boiss., welches auch H. v. Halácsy in
380 J. Velenovský
m. Parnes prope Dekeleiam gesammelt hat, hat kahle, grau bereifte
Stengel, olatte, nicht gefurchte Aste, důnnere, sehr ungleich lange
Doldenstrahlen, haardůnne 2—3 Unvolucellenbláttchen, lineal-lángliche,
sehr schmal berandete Frichte, erůnlich-gelbe Blůthen. Die ganze
Planze ist schwácher, mit feinen Ásten.
Man muss nun fragen, was fůr eine Pflanze Janka hatte. Hatte
er das echte P. věttijugum Boiss., oder war es unsere Pflanze von
Stanimaka ? Im letzteren Falle wáre unsere neue Benennung ungerecht-
fertigt, denn es gehórt dann die Prioritát dem Namen P. minut-
foltum Jka.
Das bulgarische P. čhracteum steht auch dem. orientalischen
P. chrysanthum Boiss. nahe, die Diagnose aber ergiebt schon die Unter-
schiede der beiden Arten. Das F. thracicum hat schón goldgelbe
Doldenstrahlen und PBlůthen und ist habituell einer Johrenia sehr
áhnlich. Aus den Zweigen schwitzt ein gelbes Harz.
Pastinaca vaginans sp. n. © Molliter pubescens, caule crasso
elato sťmplicť parce folioso profunde multistriato sed non angu-
lato, foliis utringue pubescentibus, inferioribus longe petiolatis
lamina pinnatisecta segmentis S—Ďjugis late ovatis profunde
pinnatifidis et lobato-demtatis, mediis sessilibus pinnatisectis seg-
mentis Sjugis grosse eremnato-dentatis et lobatis ambitu late ovatis
obtusis terminali caeteris multo majori et similiter ut jujum pro-
ximum ad awin alato-decurrenti, vaginis mediis magnis vnflato-
lanceolatis, caeteris diminutis aphyllis, umbella terminali magna
20—50 radia lateraliter tantum ramulis 3nis čenuibus simplicibus
umbellis valde minutis terminatis aucta, radiis tenuibus glabris,
involucro nullo, tnvolucello nullo vel phyllis linearibus minutis
1—2nis constante, floribus (?), fructibus glabris 15—25nis pedi-
cellis valde tenuibus fere duplo longioribus suffultis ellipticis,
vittis crassis sed saepisstme valde inaegualibus.
Caules 50—100 cm, foliorum mediorum segmenta 6—7 em X
4—5 em, vaginae eorum 8—10 em X 3—4 em, radii umbellae
centralis 5—6 cm, fructus 5—06 mm X 4mm.
In planitie thracica ad Sadovo a. 1892 collegit amicus Stříbrný.
Eine ausgezeichnete Art, welche hochstens mit der F. hirsuta
Panč. verglichen werden kann. Wie diese hat die P. vaginans eine
auffallend grosse endstándige Dolde, wáhrend die seitlichen Dolden
sehr klein sind und diůnne einfache Seitenástchen beendigen. Die Be-
kleidung ist sehr weich, nicht egrobhaarig, der Stengel stark von
tiefen, zahlreichen Furchen gerillt, nicht aber scharfkantig. Die Dlatt-
Nachtráse zur Flora von Bulgarien. 381
theilung der orundstándigen Blátter ist sehr stark und von allen
europáischen (die F. hirsuta ausgenommen) verschieden. Die mittleren
Blátter besitzen dagegen grosse Abschnitte, welche oben in ein end-
stándiges grosses Segment zusammenfiiessen. Die Doldenstrahlen sind
sehr důnn, strohgelb, kahl und im Vereleiche mit den úbrigen Pasti-
naca-Arten sehr zahlreich. Die Blattscheiden der mittleren Blátter
sind auffallend gross. Die Vitten sind auf den Frůchten sehr uneleich
entwickelt. Háufig laufen nur 1—3 Vitten durch die ganze Frucht
hoch oberhalb der Basis aufhórend, wáhrend die úbrigen sehr kurz
verbleiben oder úberhaupt verkůmmern.
Seselt tortuosum L. Ad Burgas (Rs).
Pimpinella peregrina L. Ad Sadovo (Stř).
Bupleurum tliracicum sp. n. © (B. glumaceum Vel. Fl. bule.
p. 225. non 8. 8.). Annuum, sať elatum, a medio stricte ramosum,
foliosum, foliis anguste linearibus čnferiovibus et mediis 3—Snerviis
Superioribus uninerviis, umbellis longe et stricte pedunculatis
involucri phyllis 4—ónis oblongo-lanceolatis breviter setaceo-
acuminatis pallide virentibus late hyalino-marcinatis inter nervos
tres semper dransverse nervillosis, radiis 5—Tnis longioribus in-
volucrum parum excedentibus, involucelli phyllis ellipticis brevis-
svme setaceo-attenuatis summo apice minute serrulatis totis albo-
viremti-membramacets, nerviseorum a basi divergentibus margina-
libus sat arcuatis et omnibus tribus saepius ad apicem nervillis
transversis instructis jlores duplo superantibus, floribus breviter
pedicellatis, petalis denticulatis pallide luteis.
Caulis 30—60 em, folia media et inferiora 2—3 mm lata,
radii 1—1"/, cm longi, involucelli phylla 5 mm X 3 mm, phylla
involucri 1 em X 2"/,—3 mm.
In graminosis ad Sliven legit amicus Škorpil.
Diese Pfianze hielt ich lange fůr das B. glumaceum 8. 8.,
welchem sie allerdings am náchsten steht. Das echte, attische
B. glumaceum, welches ich bereits vereleiche, ist eine specifisch
cánzlich verschiedene Art. Es hat im Ganzen eine gracilere Gestalt,
viel feinere, důnnere, kůrzere, einnervige Blátter, mehr abstehende
Áste, bedeutend kůrzere und bogenfórmie gekrimmte Doldenstiele.
Die Hůllbláttchen sind auch auf den stárksten Dolden nur 3, kleiner und
kůrzer, die Doldenstrahlen 2—5 (zumeist 3—4), die grósseren Dolden-
strahlen sind 2—3mal lánger als das Involucrum, die Hůllbláttehen
lánglich-lanzettlich, durchscheinend, scariós, nicht gezáhnt, die Nerven
382 J. Velenovský
ohne Nervillen. Die Hůllbláttehen des B. thracicum sind fester, blass-
grůnlich, kaum durchscheinend, obwohl auch háutig.
Vom £B. apiculatum Friv. unterscheidet sich die neue Art durch
kurz zugespitzte nur oben am Rande feingezáhnte, weisslich-grůnliche,
háutigce Hůllbláttchen, kůrzere, breitere, breit háutie berandete guer-
nervige Involucrumsbláttchen, viel breitere, mehrnervige Blátter,
kůrzere Doldenstrahlen und kůrzere Blůthen.
Das bulgarische B. thracicum ist identisch mit den Individuen,
welche H. v. Degen in Thracien bei Rodosto-Kópekli gesammelt
und als B. glumaceum S. S. bestimmt hat.
B. apiculatum Friv. var. albicans m. Planta typo elatior, involucelli
phyllis (pro more majoribus) late ellipticis et late elliptico-obo-
vatis secus nervos saturate viridibus, nervillis transversis nume-
rosis non solum e nervis mareinalibus sed etiam e nervo medio
excedentibus anastomosantibus. — Ad Stanimaka (Stř).
Eine in extremen Formen eigenthůmliche Varietát, welche mir
schon im vorigen Jahre H. Adamovič aus Pirot in Šerbien
schickte. Ich hielt sie anfánelich fůr das B. flavicans Boiss.
Hldr., das mir leider in Originalexemplaren unbekannt ist.
B. laxum Vel. Ad Sadovo (Stř).
Colladonia triguetra DU. Secundum Frivaldsky etiam in Bulgaria,
sed ubi? Ommisi eam in mea Flora bulgarica.
Eryngium maritimum L. Ad Anchialos (Rs).
Loranthus europaeus L. In declivibus m. Emineh Balkan (Rs).
Asperula odorata L. Ad Stanimaka (Stř).
Valertanella microcarpa Lois. Ad Stanimaka (Stř).
Knautia drymeja Heuff. Sredna Gora (Stř). Planta bulearica cum
banaticis optime convenit.
K. ambigua Boiss. et Orph. (Scab. ambicgua Friv.). 4 Prope Sadovo
et Stanimaka (Stř), Sofia (Šk), Karlova (Friv), Kalofer, Belova
(Stř). Divisio foliorum (folia ergo inferiora integra, media lyrata,
superiora pinnatipartita), statura et dimensiones omnino K. ar-
vensis L., sed indumentum magis cano-puberulum, caulis supra
subelaber, capitula minora, ochroleuca, non radiantia.
Diese Pflanze ist die echte, welche Boissier und Frivaldsky
meinte. Sie ist zwar gut charakterisirt, specifisch lásst sie sich aber
vom Haupttypus (K. arvensts), wie vlele andere, nicht trennen.
K. collina G. G. var. rumelica m. A Hispida, ad caulem setoso-
hispida et glandulosa-hirta, foliis inferioribus pinnatipartitis laci-
niis linearibus inciso lobatis, caulinis mediis pinnatipartitis laci-
Nachtráce zur Flora von Bulgarien. 883
niis longis linearibus, summis linearibus simplicibus, caule jam
In parte inferiori longe diviso, capitulis minoribus, ochroleucis
non radiantibus. — Ad Sliven (Šk), Sadovo (Stř), Sredna Gora (Stř).
Diese Art confundirte ich frůher mit den vorstehenden, sie ist
aber durch die Bekleiduno, die Verzweicune und die Blatttheilune
weit verschieden. Von der franzósischen K. colléna (%. G., welche ich
vergleiche, kann ich keinen wesentlichen Unterschied entdecken. Nur
die Kópfe der letzteren sind roth. |
Achillea Vandasii Velen. Diese interessante Art scheint in Bulgarien
weit verbreitet zu sein. Ich erhielt sie wiederum von Belo-
gradčik (Škorpil) und sogar in Serbien bei Pirot sammelte
sie H. Adamovič in schónen Exemplaren. Die Pflanze ist
nicht so klein, wie ich ursprůnelich meinte, sondern von der-
selben Grósse und demselben Habitus wie die A. cdypeolata Sm.,
welcher sie sich am náchsten anschliesst. Von der A. clypeolata
unterscheidet sie sich durch ůúberall tiefer und ungefáhr zweimal
so viel getheilte Blátter, insbesondere die unteren Blátter sind
sehr getheilt. Die Záhne der oberen Blátter sind knorpelieg be-
spitzt und eigenthůmlich eingebogen. Die Bekleidung ist zwar
auch weisslich, aber dinner, so dass die Dlátter nicht selten
grůnlich werden, nebenbei ist das Indument nicht seidigelánzend,
obwohl es auf den jungen Wurzelbláttern ein wenig elánzt. Die
Kópíchen sind durchwegs schmáler, kleiner und sammt den Stielen
weniger wollie. Die Kopfchenstiele sind úberali důnner und
lánger, die Strahlblůthen blass schwefelgelb, die ganze Inflo-
rescenz zwar reichlicher aber weniger gedrungen. A. compacta
S. 9. hat dagegen sámtlich mehr getheilte und seidenhaarige
Blátter, mehr compacte Inflorescenz u. s. W.
Doronicum austriacum Jeg. Supra Belova (Stř).
D. caucasicum MB. 2 Rhizomate carnoso nodoso-inerassato sgua-
mato-lanato, foliis inferioribus obtuse crenato-repandis minus
cordatis, phyllis involucri angustioribus hirtis a D. cordtfolio
Sternb. dignoscitur. — Ad Sadovo (Stř).
Artemisia maritima L. 4 Ad Pontum prope Burgas (Rs).
Gnaphalium dioicum L. Ad Stanimaka, Sredna Gora (Stř).
Linosyris vulgaris Čass. In m, Emineh Balkan (Rs).
Aster Amellus L. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř).
A. Tripolium L. © In maritimis ad Burgas et Anchialos (Rs).
Bellis silvestris Cyr. Prope Činger (Rs).
Inula bífrons L. Prope Sadovo, Stanimaka (Stř). Auch diese Inula-Art
384 J. Velenovský
erfáhrt verschiedene Variationen. Die Planze von Stanimaka hat
weniger lederartige, schmálere, nur auf den Hauptásten herab-
laufende Blátter; auf den důnneren Ásten sind sie nur stengel-
umfassend oder sehr kurz herablaufend. Die Kópfe sind lánger
gestielt und demgemáss weniger dicht geháuft, die unter den
Kópfen sitzenden Bracteen sind schmáler und die Kópfe nicht
umhůllend, die Hůllbláttchen sind schmáler und lánger zuge-
spitzt. Die Pflanze von Varna und Razgrad hat breitere, derbere,
úberall breit herablaufende Blátter. Die unter den Kópfen
sitzenden Bracteen sind breit und zum Haupttheile die Kópfe
umhůllend. Die Hůllbláttchen sind breiter und kůrzer zugespitzt.
Echinops microcephalus S. S. Ad Burgas (Rs).
Carlina thracica sp. n. '© Biennis, caule erecte simplici apice
subcorymbose 2—4cephalo, foliis araneosis tandem fere glabratis
coriaceis elevatim dense veticulato-nervosís, Caulinis densis late
ovato-triangularibus haud arcuatis acutis awuriculis magnis spinu-
boso - pínnatifidis profunde amplexicaulbus margine spinuloso-
dentatis spimis viíx divergentibus praetereague toto margine spi-
mulis debilibus ad apicem usgue crebre obsitis, capitulis medi-
ocribus, involucri phyllis externis foliaceis spinoso-dentatis apice
breviter et tenuiter spinosis radium stramineum non superan-
tibus, phyllis mediis lanatis margine integro brevissíme eiliatulis,
phyllis radii stramineis anguste linearibus infra ciliatis vel nudis
acutis, palearum receptaculi fibris majoribus evidenter clavato-
incrassatis acutissimis, pappo achenio duplo longiore. *
In declivibus m. Emineh Balkan ad Erker octob. a. 1891 col-
legit cl. O. Reiser.
Diese Carlina kann weder mit der ČC. Zongifola Rchb. noch
mit der C. corymbosa L., zu welchen sie verwandtschaftlich angehórt,
zusammengezogen werden. Die Blátter der neuen Art sind sehr cha-
rakteristisch. Sie sind am Grunde am breitesten und hier durch
grannenartig zerschlitzte, sehr grosse Ohrchen tief umfassend, sie
sind nicht gelappt oder eingeschnitten-gefiedert, sondern nur stachelig-
gezáhnelt. Die Záhne sind úberdies nur důnnstachelig, nicht hart und
rigid. Die Nervation ist zweimal so dicht als die der genannten
Arten. Die áusseren, kurzen Hůllbláttchen enden mit keinem starken
Dorne und die inneren tragen keinen langen Stachel wie die C. vul-
garis L. Die strohgelben Strahlbláttchen sind denjenigen der C. co-
rymbosa dhmlich, kůrzer und breiter als bei C, vulgaris. Die Kópfe
sind etwa von der Grósse der Ú. vulgaris.
„z a on ěěkÍcCÍ
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 385
Onorpodon tauricum Wlld. Sredna Gora (Stř).
Jurinea arachnoidea Bge. Ad Anchialos (Rs).
Centaurea gracilenta Vel. Ad Anchialos (Rs).
Mulgedium tataricum DC. Ad. Anchialos (Rs).
Crepis foetida L. Ad Mesembriam (Rs).
Cr. tectorum L. © Ad Stanimaka (Stř). Diese in Europa so weit
verbreitete Art kommt mir zum ersten Male aus Bulgarien in
die Hánde. Von der bohmischen Pflanze z. B. ist sie gar nicht
verschieden.
Cephalorhkynchus hispidus Boiss. Ad Stanimaka (Stř).
Tragopogon balcanicum Vel. Ad. Stanimaka (Stř).
T. elattus Stev. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř). Kommt auch in schwá-
cheren Formen vor, welche nur 20—40 cm hohe Stengel haben
und deren untere Blátter 2—3 cem breit, am Rande wellig und
kurz zugespitzt sind.
T. rumelicum Vel. Oest. Bot. Z. 1891. In der diesjáhrigen Pflanzen-
sendung Stříbrný's befindet sich eine Mence Individuen dieser
schónen Art in allen Entwickelunesstadien. Um die Diagnose zu
vervollstándigen, kónnen wir noch hinzufigen, dass die Wurzel
zweijáhrig, spindelfórmig, einfach ist und die wurzelstándigen
Blátter auch am Grunde kahl, sehr fein und lang gegen die
Spitze hin vorgezogen, an der Basis sehr verschmálert, 20—30 cm
lang und in der Mitte 15—25 mm breit sind.
Seorzonera mollis MB. Ad Sadovo (Stř). Diese Form hat schmálere
Kópfe mit wenigen Hůllbláttchen und mehr gelben Blůthen, mit
schmáleren, am Rande nicht welligen Bláttern. Die Form von
Sliven hat hingecen breitere Kópfe mit mehreren Hůllbláttchen
und róthlichen Blůthen, mit breiteren am Rande welligen Bláttern.
Lapsana grandijlora MB. Ad Stanimaka (Stř).
Campanula moesiaca sp. n. Bienmis, radice simplicí verticali
medio saepe incrassata, Cčaule patule hirto elato folioso simplici
raro paulisper ramuloso, foliis praesertim supra aspero-htrtis du-
plicato-dentatis viridibus, inferioribus oblongis subobtusis, bast
abrupte attenuatis vel saepius valde onaegualiter trumcatis pe-
tiolum alatum aeguantibus, mediis oblongo-lanceolatis acutis in
petiolum late alatum semsím attenuatis, floralibus e basi late ovata
flores amplectenti acuminatis, summis tandem bracteantibus, flo-
ribus sessilibus in capitulum terminale et 2—4 lateralia sessilia
inter se valde remota dispositis foliis superatis, calycis laciniis
triangulari-oblongis setulosis exappendiculatis, tubum adaeguan-
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 25
3806 J. Velenovský
tibus, corolla coerulea anguste tubulosa limbo infundibuliformi
parce setulosa laciniis oblongo-lanceolatis acutatis vel fere ob-
tusis calyce 4—5plo longiore, capsula pyriformi.
Caules 30—50 em alti, folia inferiora 10—15 em X 4—6 cm,
media sensim decrescentia, flores paulo majores ac in C. thyrsoidea.
In declivibus m. Rhodope supra Stanimaka (Stř).
Diese Campanula ist mir bereits schon aus Serbien bekannt,
wo sie H. Adamovič bei Pirot aufgefunden hat. Die serbischen
Individuen waren aber ziemlich mangelhaft eingesammelt, insbeson-
dere die Wurzel war abgerissen, so dass ich sie fůr die wenie be-
kannte C. foliosa Ten. approximativ halten wollte. Die Pflanzen
Stříbrný's sind nun ganz vollstándig auch sammt ganzen Wurzeln
mitgenommen. Aus den letzteren ergiebt sich aber, dass die Pflanze
zweijáhrie ist und sich dicht an die C. thyrsoidea L. anschliesst.
Habituell ist sie immerhin einer stattlichen C. glomerata nicht un-
áhnlich.
Von der C. thyrsoidea unterscheidet sich unsere neue Art fol-
sender Weise: Der Stengel ist stets schwácher, oben mit einem
mehrblůthigen Plůthenkópfchen beendet. Die seitlichen mehrblůthigen
Kópfchen sind nur 2—4 und untereinander weit entfernt, die unteren
von blattartigen DBracteen weit úberragt. Die Blátter sind grósser,
schárfer und tiefer zweimal gezáhnt, die unteren viel breiter und am
Grunde plótzlich eingeengt oder sehr ungleichseitig beinahe abge-
stutzt, mit einem sehr langen schmal geflůgelten Stiele. Die mittleren
sind breit flůgelartie gestielt. Nur die obersten Blátter sind bracteen-
artig. Die Behaarung der Blátter ist grob- und scharfhaarig. Die
Blithen grósser.
C. thyrsoidea dagegen: Der Stengel stark, dick, oben mit end-
stándigen Blůthenkopfchen und mehreren seitlichen, welche eine Ahre
bilden. Alle Bliůthenblátter sind bracteenartig. Die Blátter sind
kleiner, fein gezáhnelt, weich behaart, die grundstándigen lánelich-
lineal in kurzen Stiel allmálich verschmálert, die oberen kleiner
lineal-lánglich oder lánelich-lanzetlich sitzend, die Blůthen kleiner.
C. expansa Friv. Supra Stanimaka (Stř).
Vaceinium Myrtillus L. Sredna Gora (Stř).
Jasmínum fruticans L. Ad Ajan Skela (Rs).
Cynanchum acutum L. Ad Anchialos (Rs).
Marsdenia erecta R. Br. 4 (Cionura er. Grsb.) Ad Sozopolin de-
texit cl. Reiser.
> Anchusa Gmelini Ldb. Ad Anchialos (Rs).
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 387
A. ochroleuca MB. Bei Trnovo (Šk. jun.) In gelbblůhender Form,
welche mir bisher aus Bulgarien unbekannt war.
> Verbascum phoeniceum L. Kommt bei Sadovo und Stanimaka (Stř)
háufig mit schón gelben Korollen vor, wodurch die Pflanze ein
fremdartiges Aussehen bekommt. An eine Hybridation kann man
hier nicht denken, weil die Pflanze in allen úbrigen Merkmalen
dem Typus gleich ist. Im Oriente ist úbrigens diese gelbblů-
hende Form weiter verbreitet.
Linaria spuria Mill. Ad Sadovo (Stř).
Veronica orchidea Cr. Ad Sadovo (Stř), Trnovo (Šk. jun.). Provenit
guogue forma foliis omnino glabratis.
Ajuga rhodopea sp. n. 4 Perennis, canescenti-pilosa, caulibus
erectis vel ascendentibus non crassis crebre foliosis, foliis caulinis
omnibus integris elliptico-lanceolatis obtusis in petiolum tenuem
breviter attenuatis, verticillastris bifloris foliis longe superatis,
calyce subsessili adpresse canescenti laciniis lineari-oblongis ob-
fusis tubum calycinum subaeguantibus, corollae roseae canescenti-
puberulae calyce duplo longioris labio superiore bipartito.
Caulis 15 cm altus, folia media 4 em X 2 em, calyx 5—8 mm.
In declivibus m. Rhodope supra Stanimaka a. 1892 detexit
am. Stříbrný.
Nur ein einziges Exemplar, wahrscheinlich nur zufállig mit an-
deren Pflanzen mitgenommen, befand sich zwischen den Pflanzen,
welche H. Stříbrný auf einer Excursion nach Stanimaka heim-
gebracht hatte. Eine hóchst interessante Art, weil sie in Europa die
zweite bekannte aus der Section Phleboanthe Tausch ist. Sie ist
wohl ein endemischer Balkanstypus wie viele andere in den Central-
gebirgen der Balkanshalbinsel. Habituell erinnert sie an die A. Lax-
manní L., ist aber viel kleiner, graciler, nicht zottig-lanohaarig wie
diese. Die Blůthen sind nur halb so gross und hell-rosenroth. Alle
Blátter auf dem ganzen Štengel sind ganzrandig und besonders die
unteren in kurzen Stiel verschmálert. Die Blátter der A. Laxmanní
sind unten nicht selten grob gezáhnt und alle sitzend. Bezůslich der
Blattbildung ndert úbrigens die A. Lazmanni in Bulgarien nicht
wenig ab. Es giebt Formen, die nur ganzrandige, breit eifórmige
Blátter besitzen, andere wiederum, die im unteren Štengeltheile keil-
fórmige, vorne grob gezáhnte Blátter aufweisen. Andererseits vermag
ich aber nichts massgebendes zu ergrinden, um hier die Hauptart
in schlechte Species zu zersplittern. Die Korolle der A, Laxmanní
ist kahl, der Stengel stark, aufrecht.
25*
388 J. Velenovský
Salvia nutans L. Ad Stanimaka (Stř).
S. rhodopea sp. n. (8. frigida Vel. F]. bulg. p. 648, non Boiss.) 4 -
Caule crasso erecto folioso jam in parte inferiore in ramos
strictos longos diviso, tota planta praeter lanam in foliis deter-
silem pilis articulatis et elanduliferis glandulisgue citrinis visco-
sissima, foliis herbaceis parum rugosis inferioribus late ovatis
basi interdum subcordatis longe petiolatis profunde obtuse lo-
batis et inaegualiter dentatis, mediis profunde et acute lobatis
ovato-oblongis in petiolum longiusculum breviter attenuatis, lo-
ralibus latissime ovatis brevissime acutatis viridibus herbaceis
verticillastros aeguantibus, verticillastris Gfloris in spicam conti-
nuam vel saepius interruptam longam dispositis, calycis breviter
pedicellati viridis lanato-viscosi antice latissime bilabiati labio
superiore breviter tridentato dentibus lateralibus spinulosi medio
mutico paulo longioribus, labio inferiore bidentato dentibus tri-
angulari-lanceolatis rigide spinulosis, corollae albae parvae e ca-
lyce tubo vix exsertae glandulis magnis obsitae labio superiore
apice angustato falcato.
Caulis 20—50 cm, folia inferiora 10—18 em X 8—16 cm, media
12 em X 8 em, corolla cum calyce 15 mm longa, calyx defloratus
6—T mm longus antice 6 mm latus.
In calidis ad Sadovo a. 1891 legit am. Stříbrný.
Diese Salvia ist mit keiner europáischen Art der Gruppe
Aethopis Bnth., wohin sie záhlt, vergleichbar und kann zunáchst in
die Verwandtschaft der S. frigida Boiss. gestellt werden. Ich habe
sie vorher mit dieser identificiren wollen, jetzt finde ich aber auf
Grundlage des reichen Materiales, welches mir H. Stříbrný schickte,
sehr gewichtige Merkmale, welche der orientalischen S. frigida nicht
entsprechen. Unsere Pflanze ist stattlich, gross, die Blátter, zumal
die unteren, sehr gross, der Štengel verzweigt, die Korolle weiss
(oder gelblich?). Die Blůthenverháltnisse der S. frigida nach den
verelichenen Individuen sind zwar auffallend áhnlich, gleichwohl
wird die Korolle in der Diagnose blau, die Blátter (auch die un-
teren) klein, rugos, stumpf lappig-gezáhnt, der Stengel nur 4—6 Zoll
lang angegeben. Nebenbei soll die S. frigida nur in der Alpenzone
vorkommen, wáhrend die S. rhodopea am Fusse der Rhodope in der
wármsten Lage gedeiht.
Nepeta Cataria L. var. rhodopea' m. Supra Štanimaka (Stř). Foliis
minoribus lamina paulisper elongata subtus valde albido-tomen-
Nachtráge zur Flora von Bulgarien. 389
tosa, floribus confertioribus minoribus, corolla ochroleuca, calycis
dentibus brevioribus latioribusgue.
Satureja coerulea Jka. Supra Stanimaka (Stř). Var. brachyphylla m.
Supra Stanimaka (Stř). Foliis loralibus brevioribus ovato-ellipticis
brevissime acutatis vel obtusis, foliis rosularum sterilium latio-
ribus obtusis, spicis floralibus pro more interruptis. Transit in
typum.
Cyclamen neapolitanum Ten. 4 (C. hederaefolium W., K.,
Gaud., Rchb., non- Ait.) Folia profunde caudata guingue-angu-
lato-lobata, lobo medio pro more protracto, lamina pulchre picta,
corollae faux corniculatim dentata, laciniae pallidae basi pur-
pureo-notatae. Specimina bulgarica a typo nullo modo recedunt.
— In montanis prope Trnovo detexit amicus Škorpil jun.
Armeria rumelica Boiss. Sredna Gora (Stř).
A. majellensis Boiss. Sredna Gora (Stř).
Beta trigyna WK. Sredna Gora (Stř).
B. maritima L. Ad Pontum prope Burgas (Rs).
Suaeda heterophyllta Kar. et Kir. ©) Annua, elata, stricte ra-
mosa, glabra, glauca, foliis semitereti-filiformibus, forum glome-
rulis exillaribus sessilibus folio lorali modice superatis, perigonii
semiguinguefidi globosi laciniis ovatis concavis obtusis basi trans-
verse gibbo magno compresso alaeformi conico auctis. — Ad
lacum Athanas prope Burgas octob. a. 1891 detexit cl. Reiser.
Civis europaea nova.
Euphorbia Peplis L. Ad Činger (Rs).
Orchis tridentata Sep. Ad Stanimaka (Stř).
O. Simia Lam. Ad Stanimaka (Stř).
O. militaris L. Ad Sadovo (Stř).
O. purpurea Huds. Ad Stanimaka (Stř).
Anacamptis pyramidalis Rich. Ad Stanimaka (Stř).
Crocus Pallasáiů MB. Trnovo (Šk. jun.).
Iris graminea L. Stanimaka (Stř).
I. bosniaca Beck. Supra Stanimaka (Stř).
Gladtiolus segetum Ker. Prope Sadovo (Stř).
Sternbergia colchiciflora WK. In declivibus m. Emineh Balkan ad
Ajan Skela (Rs). Autumno pulchre florens. — Trnovo (Šk. jun.).
Pancratium mavitimum L. In maritimis ad Sozopolin (Rs).
Galanthus maximus Vel. Supra Stanimaka (Stř). Auch in Serbien.
Asphodeline lutea Rchb. Ad Stanimaka (Stř).
Fritillaria pontica Whlnb. Supra Stanimaka freguens (Stř).
390 J. Velenovský: Nachtráse zur Flora von Bulgarien.
Brytlironium dens canís L. Supra Stanimaka (Stř).
Muscari comosum Mill. Ad Stanimaka (Stř).
Ornithogalum oligophyllum Clar. Trnovo (Šk. jun.).
Ruscus Hypoglossum L. Ad Stanimaka (Stř).
Colchícum bulbocodioides MB. Ad Sadovo, Stanimaka (Stř).
Merendera attica Boiss. 4 Supra Stanimaka (Stř). A M. sobolí-
fera CAM., guae ad Philippop. et Stanimaka freguens provenit,
dignoscitur cormo non sobolifero sed simplici sguamis nigris
vestito, praetereague perigonii laciniis perfecte edentulis. Folia
sunt margine ciliato-asperula. Caeterum specimina attica cum
bulgaricis bene conveniunt.
Štípa Grafiana Ster. Ad Stanimaka (Stř).
Sesleria phleoides Stev. var. orbelica Vel. In graminosis alpinis
m. Rilo copiose (Vel), in m. Vitoša rarius (Šk). Haec planta non
plane congruit cum specimine, guod ab amico Born můller in
Ponto Galatico lectum comparo. Aristae nempe bractearum gelu-
marum glumellarumgue in nostra planta sunt pro more valde
longae strictae e spica excedentes, elumellae oblongo-lanceolatae
validius nervosae firmiores totaegue (aristis exceptis) villosae,
dum in S. phleovde galatica aristae omnes multo breviores prae-
stant, glumellae ovato-lanceolatae minores hyalinae debilius ner-
vosaé et marcine tantum minuto puberulae sunt. Praeterea
videntur folia hujus rigida haud plana, in bulgarica planta
autem plana vel plano-complicatá haud dura vel rigida pro-
veniunt.
Tertia cum hisce compáranda est a me a. 1886 descripta ©. co-
mosa Vel., guae certe typum longe diversum exhibet. Dignoscitur
praeter alia spica compacta, floseulis et eorum partibus duplo mino-
ribus omnibus unacum aristis longe patule albo-villosis, aristis pra-e
longis flexuosis mollibus, iis bractearum minutarum brevibus in spica
primo aspectu non manifestis, elumis glumellisgue hyalinis parvis
ovatis etc. 9. comosa spectat revera ad typos vetustos Balkani
centralis.
Pholiurus pannonicus Trin. In graminosis ad Sadovo (Stř).
21.
Uiber das Verháltniss des Rumex acetoselloides Balansa
zum Rumex angiocarpus Murbeck.
Von Prof. Dr. Lad. Čelakovský in Prag.
(Vorgelegt den 18. November 1892.)
Im J. 1854 stellte Balansa im Bulletin de la Société botan.
de France I. eine neue, dem Rumex acetosella sehr áhnliche orien-
talische Art auf, welche er R. acetosellovdes benannte. Als unterschei-
dendes Merkmal fůhrte der Autor an, dass bei dem R. acetosellovdes
die Achenen von den inneren Perigonbláttern vollkommen frei sind,
wobei letztere ein wenig lánger sind als die Achenen. Beim K. ace-
tosella seien dagegen die inneren Perigonblátter der Frucht, deren
Seiten sie in der Grósse genau entsprechen, innigst angewachsen
(intimement soudées). Diese Verwachsung sei den Botanikern bis
dahin entgangen, nur Campdera habe sie bemerkt, da er in seiner
„Monographie des Rumex“ (1819) von R. acetosella sagt, die inneren
Perigonblátter selen den Seitenfláchen der Caryopse anliegend und oft
anhaftend (contigua, saepegue adhaerentia); doch habe er damit die
innige Verwachsung derselben mit der Achene nicht hinreichend
scharf und klar ausgedrůckt. Balansa hielt sogar dafůr, es sei der
R. acetosella L., der gemeiniglich mit JR. acetosa in eine Section
Acetosa gestellt wird, wegen der Verwachsung seiner Frucht mit den
Perigonklappen in eine eigene Section Acetosella zu setzen, wogegen
R. acetosellovdes Bal. in der Section Acetosa (mit freien Frůchten)
verbleiben wůrde, trotzdem dass die habituelle Úbereinstimmung des
B. acetoselloides mit dem R. acetosella so gross ist, dass es „schwer,
um nicht zu sagen, unměoglich ist, diese beiden ohne Untersuchung
der Frucht zu unterscheiden.“ Der R. acetosellovdes scheine im Orient,
speciell in Kleinasien sehr verbreitet zu sein; doch wáre es nicht zu
verwundern, wenn er auch in westlicheren Gegenden und vielleicht
2 Lad. Čelakovský
selbst in Frankreich noch gefunden wůrde. Noch ist zu bemerken,
dass der orientalische R. acetoselloides nach Balansa meist mit ge-
spaltenen Ohrchen vorkommt, ebenso wie der R. multifidus L., welchen
Balansa jedoch fůr eine Varietát des R. acetosella L. erklárte.
Wie es gewóhnlich zu geschehen pflest, fand der Nachweis der
Verwachsung der Frucht mit den Perigonklappen beim X. acetosella
und die Unterscheidung der beiden einander so áhnlichen und doch
in einem Punkte so erheblich verschiedenen Arten lange Zeit keine
weitere Beachtune. EÉrst Boissier nahm von dieser Unterscheidung
Notiz, da es sich doch um eine zur Zeit orientalische Art handelte.
Er acceptirte die beiden Arten in seiner Flora orientalis IV. (1879);
er bemerkte, das unterscheidende Merkmal, welches ůúberdies von
der verschiedenen geographischen Verbreitung unterstůtzt werde, sei
gewichtig, doch můsse es — fiůgt er vorsichtig hinzu — noch weiter
auf seine Constanz geprůft werden. Was die geogsraphische Ver-
breitung betrifft, so bestátiote auch Boissier die weite Verbreitung
des W acetosellovdes im Gebiete seiner Flora orientalis, aus welchem
ihm aber kein sicherer Standort des verwachsenfrůchtigen R. aceto-
sella bekanmt geworden war. Letzterer schien hiernach dem gróssten
Theile Europa's eigenthůmlich zu sein, wogegen der orientalische
R. acetoselloides nur noch in Sůdeuropa (Kónigreich Neapel) nachge-
wiesen erschien.
Nyman hielt sich im Conspectus, was die geographische Ver-
breitung der beiden Arten betrifft, im Allgemeinen an die Angaben
von Boissier und Balansa, denn er sagt, R. acetosella L. sei
in ganz Europa, mit Ausnahme von Šicilien, Griechenland und der
sůdl. Tůrkei verbreitet, in welchen Lándern die andere, orientalische
und sůditalienische (freifrůchtige) Art ihre Štelle vertritt. Fůr letztere
werden also in Europa Sůditalien, Šicilien, Creta, Griechenland, Ma-
cedonien, Ostthracien, im Supplem. II. auch Bosnien (Beck). ange-
geben, und als minder sicher noch die Hercegovina u. Montenegro
angemerkt.
Allein Nyman stellt fůr die orientalische Art den Namen A.
multifidus (dazu R. acetosellovdes Bal. als Var. citirt) voran, offenbar
in der Erwágung, dass Linné fůr seinen R. multifidus „Alpes Ca-
labriae, Hetruriae, Orientis“ angiebt. Da nun der verwachsenfrůchtige
R. acetosella L. (nach Balansa) im Orient nicht vorkommt, wohl
aber háufig der R. acetosellovdes, so kann R. multifidus L. nicht als
Varietát zum R. acetosella, sondern muss zum acetoselloides gehóren.
Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus M. - 393
Die Deutung, dass die verwachsenfrůchtice Art den R. aceto-
sella L., die freifrůchtice R. acetoselloides Bal. den R. multifidus L.
darstellt, beruht lediglich auf der von Balansa, Boissier und
Nyman im Ganzen ůbereinstimmend fůr wahr gehaltenen geogra-
phischen Verbreitung, nicht aber auf dem Wortlaut der Linné'schen
Diagnosen. Linné cgiebt fiir R. acetosella das Merkmal „foliis lanceo-
lato-hastatis“, fůr R. multifidus aber „foliis hastatis, auriculis pal-
matis“ an. Er unterschied also seine beiden Arten lediglich durch
ganze und durch handfórmig gespaltene Grundlappen oder Ohrchen.
Von dem Unterschied der freien oder angewachsenen Achenen wusste
Linné und auch viel spátere Botaniker nichts, darauf ist erst
Balansa (wenn man von Campdera absieht) aufmerksam geworden.
Da man nun spáter den specifischen Unwerth des die Blattohrchen
betreffenden Merkmals erkannte, so wurde (z. B. von Koch und
seinen Nachťolgern) der R. multifidus L. als blosse Varietát zum
R. acetosella gezogen. ,
Mit der Unterscheidune des R. acetoselloides, der im Orient
ebenfalls oft, ja sogar vorherrschend gespaltene Blattohren besitzt,
wurde die Stellung des R. multifidus L. wieder zweifelhaft, und man
kann Nyman nicht tadeln, dass er, wie die Verbreitungsangaben
vorlagen, den R. multřfidus nicht zum R. acetosella brachte, sondern
der Art nach mit R. acetoselloides Bal. identifizirte.
Genauere Untersuchungen ber die Verbreitung der beiden
Arten oder „Typen“ hat neuestens Sv. Murbeck angestellt und in
seinen werthvollen „Beitrágen zur Kenntnis der Flora von Siidbosnien
und der Hercegovina“ (Lund 1891) mitgetheilt. Er kam dabei zu einem
ganz anderen Resultate als die frůher erwáhnten Autoren. Murbeck
fand, dass der freifrůchtige JR. acetosellovdes Bal. nicht auf den Orient
und etwa Sůditalien beschránkt, sondern dass gerade dieser „ber
ganz Europa verbreitet und daselbst im Sůden sowie speciell auch
im Norden sogar sehr gemein ist“ — „In Scandinavien — sagt
Murbeck weiter — ist er nach Exemplaren von etwa 20 verschie-
denen Standorten von den beiden Typen der allein herrschende, und.
zu ihm gehórt auch, was ich aus Dánemark, Deutschland, Russland
und den nórdlichen Provinzen Oesterreichs bisher gesehen habe.“
Dagegen ist nach Murbeck die Art mit angewachsenen
Frůchten (der R. acetosella Balansa) keinesweos ber ganz Europa
verbreitet, sondern scheine in Nord- und Mitteleuropa gánzlich zu
fehlen. „In Šiůdeuropa scheint sie allerdings ziemlich verbreitet zu
sein, ist mir aber bis jetzt nicht aus Gegenden bekannt geworden,
394 Lad. Čelakovský
welche nordlich von einer durch Irland, Sůdfrankreich, Nieder-
osterreich und Siebenbůrgen gezogenen Linie gelegen sind.“
Auf Grund des geographischen Bildes, welches Murbeck von
den beiden Arten entworfen hatte, hielt er sich fůr berechtigt, die
von Balansa vorgeschlagene Nomenclatur umzustůrzen; denn da der
freifrůchtige Rumex in Europa, insbesondere auch in Schweden und
Lappland, wo Linné den R. acetosella speciell angiebt, verbreitet
ist, so muss dieser als R. acetosella L. bezeichnet werden und die
sůdlichere Art ist neu zu benennen (als R. ang'ocarpus Murbeck).
Was aber den R. multifidus L. betrifft, so kann er nach Murbeck
nicht etwa als zerschlitztohrige Varietát des R. angtocarpus angesehen
werden, weil letzterer im Orient nicht wáchst; er gehórt, wie Nyman
bereits richtig geschlossen hat, zum R. acetoselloides, d. h. also zum
richtigen R. acetosella L.
Sowohl Balansa als Murbeck sahen sich also nach pflan-
zengeographischen Grůnden um, in der Absicht, die Linné'schen
Namen den zwei von ihnen unterschiedenen Arten anzupassen.
Balansa kannte zufállig den A. angiocarpus aus seinem Vater-
lande, hielt ihn fůr identisch mit dem im ůbrigen Europa verbrei-
teten R. acetosella, beliess ihm daher auch diesen Linné'schen
Namen und benannte die freifrůchtige Pflanze, die er zufállig nur
im Orient gesehen hatte, neu. Murbeck berichtigte die pflanzen-
geographischen Voraussetzungen und ánderte daraufhin die Nomen-
clatur ins Gegentheil.
Mir scheint aber das ganze Vorgehen, mittelst dessen die
Meinung eines alten Autors, wie Linné's, falls die Diagnose werth-
los ist, aus den geographischen Angaben abgeleitet wird, nicht genug
berechtigt zu sein. Dort, wo es sich um zwei augenfállig verschie-
dene Arten handelt, die auch ein verschiedenes Vaterland haben,
wird die Angabe des letzteren allerdings entscheiden kónnen, wenn
die Diagnosen nicht deutlich und eingehend genug sind. Gesetzt, es
wáren die Diagnosen von Asarum europaeum und A. canadense bei
Linné so mangelhaft, dass man die beiden Arten darnach nicht
bestimmt unterscheiden kónnte, so wůrden die Angaben Europa und
America borealis die Mángel der Diagnose ersetzen kónnen, nachdém
die eine Art nur in Buropa (und Westasien), die andere nur in
Amerika wáchst. Wenn aber diese Arten habituell kaum, sondern
nur durch ein verstecktes, dem alten Autor ganz unbekannt cgeblie-
benes Merkmal verschieden sind, dann kónnen die pflanzengeogra-
Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus M. © 395
phischen Angaben, besonders wenn sie einander nicht ganz positiv
ausschliessen, nicht stark in die Wagschale fallen.
Mit Rumex acetosella L. steht die Sache ganz anders. Linné
richtete sein Augenmerk bei der Unterscheidung dieser Art und des
R. multifidus nur auf die einfachen oder zertheilteu Blattohren.
Formen mit zertheilten Basalloben (gleichgiltig ob zu R. aceto-
sellovdes oder R. angiocarpus der neueren Autoren gehórig) sind in
der That im Orient und im sůdlichen Europa am háufigsten, und
Linné waren sie nur von dort bekannt, wáhrend die Form mit
canzen Ohrchen in Nord- und Mitteleuropa (wo sie Linné theils
aus Autopsie, theils aus Abbildungen der Patres kannte) vorzugs-
weise herrschend ist und auch in Sůdeuropa nicht fehlt. Daher gab
Linné den R. multifidus fůr Italien nnd den Orient, den R. aceto-
sella aber fůr Europa úberhaupt an, beides im Allgemeinen ganz
richtig. Zufálligér Weise ist nun R. acetosellovdes nach Murbeck's
Untersuchungen in Europa, zumal auch in Scandinavien, verbreitet
und in letzterem allein herrschend. Daraus folet aber keineswegs,
dass der R. acetosella L. gerade nur der freifrůchtice R, acetoselloides
sein můsse. Den Rwumex angiocarpus wůrde Linné, wenn ihm die
Form mit ganzen Blattohren vorgelegt worden wáre, ganz gewiss fůr
R. acetosella, und die geschlitztohrige Form desselben sicher fůr X.
multifidus anerkannt haben. Die Vorstellung und der davon abgelei-
tete Begriff, den Linné vom 4X. acetosella hatte, war eben weiť
verschieden von jenem, den Balansa und Murbeck in Volge der
Unterscheidung der freifrůchtigen und der angiocarpen Form sich
gebildet haben. Ob man nun R. acetosella L. im Gegensatz zum X.
acetosellovdes oder zum R. angiocarpus gelten lásst, in beiden Fállen
interpretirt man in die Linné'sche Art eine Auffassung, die dem
Autor derselben vóllig iern lag. Die Bezeichnung R. acetosella Linné
ist somit in einem solchen Falle unrichtie, Wenn die von Ba-
lansa zuerst unterschiedenen zwei Arten wirklich Bestand haben,
so wáre entweder der Name R. acetosella ganz aufzugeben (sowie
man z. B. Auercus robur L. in Au. pedunculata und Au. sesstliflora
aufgelóst hat), oder man hátte zwischen R. acetosella Balansa und
R. acetosella Murbeck (oder R. acetosella (L.) Balansa und R. aceto-
sella (L.) Murbeck) zu wáhlen, wobei Balansa offenbar den Vor-
rang der Prioritát hat.
Was den systematischen Werth und die unterscheidenden Cha-
raktere beider Typen betrifft, so betont auch Murbeck wieder,
dass sich diese Typen nur durch die Frůchte unterscheiden lassen.
3906 Lad. Čelakovský
Alle anderen Merkmale, die man bisweilen noch bemerkt (Grósse
der Frichte und Perigonklappen, Dichtigkeit der sogen. Fruchtwirtel)
sind nicht zuverlássig, d. h. nicht bestándic; ihr Werth sei aber noch
in der Natur weiter zu průfen.
Zu bemerken ist noch, dass die geographischen Angaben von
Nyman und Murbeck nicht durchwegs úbereinstimmen. Nyman
citirt zweimal schwedische Exsiccata (Maille n. 1629 und 1630) zu
seinem JV. acetosella (also R. angiocarpus Murb.), wáhrend Murbeck
behauptet, dass in Schweden nur der Jí. acetoselloides wáchst. Nyman
citirt ferner die sicilische Pflanze (Huet n. 169) unter R. acetoselloides
(R. multifidus), wogegen Murbeck dieselbe Exsiceaten-Nummer fůr
R. angiocarpus anzieht. Die bosnische Pflanze (leg. Beck) und die
des Pindus (Heldreich) soll nach Nyman ebenfalls zum R. aceto-
sellovdes, nach Murbeck aber zum R. angiocarpus gehóren. Diese
Widersprůche lassen sich am ehesten so erkláren, dass entweder
Nyman bei seinen Bestimmungen mehr auf die Blattohrchen als
auf die Friůchte geachtet hat, oder, was mir noch wahrscheinlicher
ist, dass unter den citirten Exsiceaten z. Th. die freifrůchtige, z. Th.
die angiocarpe Form vorlag, Dies důrfte z. B. fůr die sicilische
Pflanze zutreffen; Exemplare vom Aetna (Strobl) im bóhm. Museums-
o herbar, der Blattform nach zum AR. multifidus L. gehůrig, haben
die freien Frůchte des R. acetoselloides Bal.
Murbeck constatirte den R. angiocarpus im Bereiche der
osterreichischen Monarchie nur fůr Dalmatien, Hercegovina und
Bosnien, Siebenbůrgen, Kárnten und Niederósterreich. In Nieder-
ústerreich und zwar bei Wien lag also der nordlichste continental-
europáische Standort, der im J. 1891 fůr den R. angiocarpus bekannt
war. Um so úberraschender war mir daher die Mittheilung G. Beck's
in der „Flora von Siůdbosnien und der angrenzenden Hercegovina“
VI. (1891), dass der Verfasser den A. angiocarpus auch in Bohmen,
und zwar am Mittagsberge bei Stubenbach (Aug. 1877) gesammelt
habe. Dieses Vorkommen erschien seltsam fůr eine sůdliche Art, die
bisher nicht weiter nordlich als bis Wien bekannt war. Eine solche
Art wůrde ich im warmen Elbe- und unteren Moldauthal etwa erwar-
tet haben, aber nicht bei 4000 Fuss im hohen, rauhen Bohmerwalde.
H. Dr. G. Beck sendete mir bereitwilligst die Planze des Bóhmer-
waldes zur Ansicht und ich konnte mich úberzeugen, dass sie in der
That das dem R. angiocarpus eigenthůmliche, schon im Namen gut
ausgedriůckte Merkmal besitzt. Auch G. Beck bemerkt a. a. Orte,
dass der R. angtocarpus durch die mit der Frucht verwachsenen
Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpusM. | 397
inneren Perigonblátter gut vom R. acetoselloides Bal. unterschieden
sei; ob jedoch nicht Balansa's Bezeichnungen vorzuziehen seien,
můssten weitere Forschungen festsetzen.
Ich revidirte nun alsbald die Sammlungen des bohmischen Mu-
seums und fand, dass im bohmischen Herbarium ein guter Theil der
bestimmbaren weiblichen Exemplare des „R. acetosella“ eigentlich
zum R. angiocarpus gehórt. Der letztere war hiernach bereits von
folgenden bohmischen Standorten gesammelt: Michler Wald bei Prag
(Opiz), Půrelitz (Zachystal), Tetschen (Malinský), Franzens-
bad (Bracht), Aussergefild im Bohmerwalde (Malinský 18598).
Diese Standorte sind nun in ihren klimatischen Verháltnissen und in
der Hóhenlage so verschieden, dass sich durchaus kein Gesetz der
Verbreitung des AR. angiocarpus in Běhmen daraus ableiten lásst.
Welcher Contrast besteht zwischen Aussergefild im Bohmerwalde
(oder dem Mittagsberge bei Stubenbach t. Beck) und der warmen
Prager Gegend!
Im Allgemeinen Herbar des Museums findet sich der R. angio-
carpus von folgenden Standorten. Ausserhalb Europa aus Nordamerika:
Chicago (Scam mon); Tafelbere im Capland (Ecklon). (Murbeck
bemerkte bereits, dass Alles, was er von extraeuropáischen Fund-
orten gesehen habe, zum R. angiocarpus gehěrt.) — Sůdeuropa:
Gedre in den Pyrenaeen 1050 m. (Borděre),") Corsica (Reverchon).
Deutschland: in Thůringen, ohne bestimmte Standortsangabe (Wall-
roth). Hiermit ist das Vorkommen dieser Form úber Bohmen hinaus
in nordwestlicher Richtung nachgewiesen, und ich zweifle nicht, dass
man sie bei gehóriger Aufmerksamkeit auch anderwárts in Deutsch-
land, namentlich auch in Sůddeutschland nachweisen wird.
Der freifrůchtige R. acetosellovdes Bal. liegt in der Normalform
mít ungetheilten Blattohren aus Bóhmen (soweit eben bestimmbare
weibliche Exemplare vorhanden sind) nur von Čelakovic (Polák)
vor; Friůchte auch von Tetschen (Malinský).
In der selteneren Form mit gespaltenen Blattohren (R. multifidus
L. p.) haben wir ihn von den Standorten: Lieben (Opiz), Baum-
1) Die pyrenáische Pílanze Borděre's, die bereits Murbeck als seinen
R. angiocarpus anerkannt hat, ist als R. pyrenaicus Pourr. ausgegeben, und in der
That citirt Nyman den letzteren als Varietát des verwachsenfrůchtigen Jí. aceto-
sella (L.) Bal. Somit wáre R. pyrenaicus Pourr. ein álterer Name fůr R. angio-
carpus, obwohl Pourret, den ich jetzt nicht einsehen kann, ebenso wenig wie
Linné auf die Vereinigung der Frucht mit dem inneren Perigon geachtet haben
wird.
398 Lad. Čelakovský
garten (Gbr.) und Michler Wald (Opiz) bei Prag, sodann von Kolín
(Veselský) und vom Schafferberge bei Bilin (Bubák). Dass die
seltenere Form multifidus ofter gesammelt vorliegt, als die gemeine
ganzohrige Form, ist begreiflich. Hervorzuheben ist jedoch, dass der
R. multifidus des bohmischen Herbars (soweit in weiblichen Exem-
plaren gesammelt) durchwegs zum R. acetoselloides gehórt und kein
angiocarpus darunter vorkommt; sodann auch, dass die hiernach con-
statirten Standorte des B. acetoselloides nebst der Var. multifidus
sámmtlich dem wármeren Nordbohmen angehóren.
Die Untersuchung der getrockneten Exemplare reichte aber
nicht hin, um manche Zvweifel in Betreff der beiden Typen zu lósen ;
daher habe ich in den letzten Universitátsferien auch in freier Natur
auf R. acetosella alter Facon geachtet. Es galt vor allem, die beiden
Typen im lebenden Zustand recht genau zu vergleichen; denn wenn
es gute Arten waren (wofůr das Verhalten der Fruchtklappen nach-
drůcklich zu sprechen schien), so mussten doch auch sonst noch
welche, wenn auch nur in zweiter Reihe stehende und nur an der
lebenden Pflanze deutliche, Merkmale aufzufinden sein. Die mánnlichen
Pflanzen der beiden Typen waren ja nach dem bisherigen Stande
unserer Kenntniss derselben absolut nicht unterscheidbar, —- gewiss
ein sehr bedenklicher und unleidlicher Umstand. Eine ungelóste und
doch fůr die Beurtheilung der beiden Typen wichtige Frage war,
ferner die, ob die Verwachsung beim R. angiocarpus erst im Frucht-
stadium oder schon zur Blůthezeit stattfindet und ob sie im letzteren
Falle mechanischer oder wohl gar congenitaler Natur ist. Das letztere
schien freilich bei der grossen Ahnlichkeit beider Formen a priori
wenig wahrscheinlich, denn eine congenitale Verwachsung wáre ein
so bedeutsamer Vorgang, dass er gewiss eine eigene Šection, wenn
nicht gar eine eigene Gattung begriinden wůrde, wogegen aber die
jedenfalls grosse habituelle Úbereinstimmung des R. angiocarpus mit
dem R. acetoselloides ein Veto einlegen wůrde.
In meinem Ferialsitze Chudenic angelangt, suchte ich Ende Juli
alsbald nach R. acetosella und fand auf einem Wiesencomposthaufen,
dann auch in einem Waldschlage gute Fruchtexemplare von R. an-
giocarpus, untermischt mit den zugehorigen mánnlichen Exemplaren.
Da ich bald darauf wieder einen kurzen Aufenthalt in Prag nehmen
musste, so begab ich mich nach der Trojainsel, wo ich mir Vergleichs-
material vom R. acetoselloides holen wollte; ich fand dort aber in
weiblichen Exemplaren wieder nur den R. ang'ocarpus, von dem ich
nicht nur Frůchte, sondern auch weibliche Blůthen lebend unter-
Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpusM. | 399
suchte.") Bei Neuhaus, wo ich demnáchst weilte, sah ich in einem
Dorfe (Stříbrec, Silberlos) R. acetosella, der sich nach náherer Unter-
suchung mehrerer Exemplare ebenfalls als R. angiocarpus heraus-
stellte. Nach diesen Erfahrungen bildete ich mir bereits die Ansicht,
dass der R. angčocarpus in Bóhmen ziemlich allgemein verbreitet und
JR. acetoselloždes die seltenere Form sein wird. Auf einen Vereleich
beider Formen im lebenden Zustand hátte ich bald verzichten můssen,
wenn mir nicht Freund K. Polák auf meine Bitte lebende Exem-
plare des R. acetoselloides von Čelakovic im Elbthale*) zugeschickt
hátte.
Das Ergebniss meiner Untersuchungen war nun folgendes:
1. Die vegetative Planze und der mánnliche Blůthenstand sind
bei R. angiocarpus und R. acetoselloides gar nicht unterschieden.
2. Die inneren Perigonblátter haften beim R. angiocarpus schon
in der Blůthe dem Fruchtknoten an, zu einer Zeit also, wo die
Narben noch ganz frisch sind. Jiingste Zustánde fand ich im Juli
nicht mehr, kann also úber den Zeitpunkt, wo die Vereinigung der
Perigonblátter mit dem Germen eintritt, nichts Bestimmtes aussagen.
9. Dass aber diese Vereinigung keine congenitale Verwachsune
und úberhaupt keine wahre Verwachsung (wie z. B. der Narben der
Aselepiadeen unter einander) ist, wie dies bisher von Balansa,
Boissier u. S. w. angenommen wurde, lásst sich daraus schliessen,
dass man die Fruchtklappen bald, wenn sie fest anhaften, schwieriger
und stůckweise, bald leichter und im Ganzen von den Fláchen der
Achene ablósen kann, wobei die glatte, harte Epidermis der Achene
zum Vorschein kommt, was nicht geschehen kónnte, wenn eine wirk-
liche Verwachsung vor sich gegangen wáre. Schon der Umstand, dass
sich die Klappen bald schwieriger abschaben, bald ziemlich leicht
von den Fruchtfacetten abheben lassen, beweist, dass hier nur mehr
oder minderinniges Anhaftenstattfindet, ein Ankleben, welches
durch einen ausgeschwitzten klebrigen Stoff verursacht zu sein scheint.
1) Die weiblichen Exemplare hatten durchwegs ungetheilte Blattohrchen;
unweit von ihnen gesammelte mánnliche Pflanzen von R. acetosella L. (s. ampl.)
zeigten dagegen gespaltene Óhrchen, so dass man glauben kónnte, dass hier die
Beschaffenheit der Óhrchen mit dem Geschlecht in Correlation sich befand.
Freilich kommt aber die £. multifidus auch beim weiblichen Geschlecht vor.
2) Auf den Sandfluren wáchst er dort nach Polák massenhaft; ich erin-
nere mich im Elbegebiet besonders grosse sandige Fláchen zwischen Kieferwáldern
bei Konětop, nordostlich von Elbe-Kostelec. mit R. acetosella dicht bewachsen
gesehen zu haben, der also wohl auch zum R. acetoselloides gehóren wird.
400 Lad. Čelakovský
Die Perigonklappen des R. angiocarpus sind dicklicher, feuchter als
die mehr háutigen, trockenen Fruchtklappen des R. acetosellotdes; da
sie den Fláchen des Fruchtknotens anliegen, so haften sie durch den
von ihnen secernirten Klebstoff denselben frůhzeitie an und wachsen
mit den Fláchen der Achene congruent fort, deren Grósse sie daher
nicht merklich úberschreiten, wie das beim A. acetoselloides, wo die
Fruchtklappen frei fůr sich wachsen, ófter der Fall ist.
Nachdem also das Anhaften der Fruchtklappen an der Achene
in keiner wahren Verwachsung, sondern nur in einer Verklebung der
Oberfláchen besteht, und nachdem dasselbe bald inniger, bald lockerer
sein kann, so veriiert dieses Merkmal viel von dem Gewicht, welches
ihm bisher beigelegt wurde, und welches ihm, wenn es sich um eine
wirkliche Verwachsung handeln wůrde, auch zukommen můsste. Nach-
dem ferner die Pflanzen von JV. angiocarpus und acetoselloides sonst
durchaus in nichts irgendwie wesentlich und constant verschieden
sind, so muss schon dies den Verdacht erwecken, dass die beiden
vermeintlichen Arten wohl nicht specifisch verschieden sein werden.
4. Den direkten, eclatanten Beweis dafůr, dass R. anmgiocarpus
und acetoselloides ein und dieselbe Art sind, lieferte mir die Unter-
suchung der lebenden Pflanze an den erwáhnten Standorten bei
Chudenic. Dort standen die weiblichen Exemplare im August bereits
in Frucht und die Hauptstengel mit entfernteren Scheinwirteln
waren angiocarp, allein aus dem Rhizom hatten spáter noch Stengel
nachgetrieben, welche niedriger und compacter blieben, namentlich
dichter gestellte Scheinwirtel bildeten, und auch aus den
Achseln der unteren Stengelblátter waren bliihende und fruchttragende
compactere Zweige hervorgesprosst. Diese nachgetriebenen Zweige
und Stengel besassen nun háutige trockene innere Perigonklappen
und von denselben frei gebliebene Achenen, ganz ebenso
wie man sie beim R. acetoselloides findet. Es waren also hier R. an-
giocarpus und acetoselloides Ofters aus demselben Pfianzenstock her-
vorgewachsen, d. h. die beiden Formen kónnen unmóglich fůr be-
sondere Arten gelten.
5. R. angiocarpus und R. acetosellovdes sind also lediglich Va-
rietáten einer Art, und nicht einmal scharf geschiedene Varietáten,
da derselbe Stock erst anhaftende, dann freie Frůchte produciren
kann. Die Art, zu der beide Formen gehóren, ist der R. acetosella
L., in demselben Sinne, wie er seit Alters hergebracht ist, auch im
Sinne Linnés, nur dadurch erweitert, dass auch R. multifidus L.
zu seinen Varietáten gehort. Wenn Campdera, der alte Monograph
o
l De
Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus B. 401
der Gattung, schon im J. 1819 von R. acetosella schrieb: „sepala
interiora erecta ovata et acutiuscula ut cariopsidis facies, guibus
contigua saepegue adhaerentia“, so hat er damit eine ganz
richtige Darstellung des wahren Sachverhalts gegeben, viel richtiger
als Balansa, dem damit die vermeintliche Verwachsung nicht ge-
nůgend correct und praecis ausgedrůckt schien. Offenbar hat also schon
Campdera die Unbestándigkeit des Anhaftens erkannt, daher es
ihm nicht einfiel, auf ein so unbestándiges Merkmal zwei Arten zu
grůnden, wie dies spáter Balansa cethan und Murbeck ado-
ptirt hat.
Ich halte damit die Acta iber die beiden Varietáten, resp. úber
die beiden Fruchtformen, die freie und die von den anhaftenden
Fruchtklappen berindete Fruchtform, noch nicht fůr abgeschlossen.
Es wird weiterer, in verschiedenen Lándern angestellter Beob-
achtungen bedůrfen, um festzustellen, wo die eine oder die andere
Form mehr oder weniger constant auftritt, und wo sich die ange-
zeigten eklatanten Uibergánge vorfinden, ferner von welchen ursách-
lichen Momenten die Bildung der beiden Fruchtformen abhánst. Die
Bildung berindeter Frůchte an den frůhzeitigen, und der freien
Frůchte an den nachgesprossten Stengeln weist deutlich auf ursách-
liche, im Wechsel der Jahreszeiten gelegene Momente hin. Ander-
ungen der Temperatur und Feuchtigkeitsverháltnisse scheinen hierbei
von Bedeutung zu sein. Diese und andere Factoren kónnen dann
stellenweis zur Bildung constanterer Varietáten gefůhrt haben, welche
durchaus nur frele oder durchaus nur berindete Frůchte bilden.
Die Feststellung der geographischen Verbreitung beider Formen
in Europa hánst auch noch von weiteren Nachforschungen ab. Auf-
fállig ist, dass im Orient (Griechenland mit einbegriffen) nach Bois-
sier und in Scandinavien nach Murbeck nur die freifrůchtige
Form wachsen soll. Doch giebt bereits Murbeck die Pflanze des
Pindus (Haussknecht) fůr R. angiocarpus an, wáhrend Nyman
die dortige Pflanze (nach Heldreich's Exempl.) beim R. acetosel-
lotdes anfůhrt. N y m an citirt auch schwedische Pflanzen (von Maille
edirt) zum angiocarpen R. acetosella Balansa. Ich vermuthe daher,
dass die angiocarpe Form weder im Orient noch im Norden Europas
ganz fehlen wird, wenn sie dort auch seltener sein mag. In Óster-
reich-Ungarn diirfte sie stark verbreitet sein, in Bohmen ist dies nach
den bereits vorliegenden Daten gewiss der Fall, ja sie scheint hier
sogar háufiger als die typische freifrůchtige Form zu sein. In Bóhmen
ist letztere nach den bisher vorliegenden Daten sonderbarer Weise
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892. 26
402 Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B. zum R. angiocarpus M.
gerade nur aus dem wármeren nórdlichen Theile constatirt, die an-
giocarpe aber zumeist aus der sůdlicheren Hálfte, auch in hoher Lage
im Bohmerwalde; bei Prag sind beide zu finden.
Wenn man die beiden Formen des Rumex acetosella L., wofern
sie typisch auftreten, auch durch besondere Namen bezeichnen will,
so kann man der verwachsenfrůchtigen Form den Namen Murbeck's,
als Var. angtocarpus, belassen, und die freifrůchtige Form im Gegen-
satz dazu var. gymnocarpus benennen (acetoselloides wáre keine pas-
sende Bezeichnung fůr eine Varietát von R. acetosella). Die Frucht
ist bei letzterer zwar nicht im vollen Sinne nackt, so lange sie von
den Fruchtklappen behůllt wird, sie erscheint aber nackt, sobald sie
nach der Fruchtreife aus dem Perigon herausfálit oder herausge-
drůckt wird, was bei der angiocarpen Pflanze nicht angeht.
28.
Bestimmung der Minimalgruppen fůr CČ", das heisst
der Gruppen von kleinster Punctzahl, welche in Be-
ziehung zu Curven m" Ordnung anormale Lage haben.
Von Prof. C. Kiipper in Prag.
Vorgelest den 18. November 1892.
I. Eine Gruppe Go von © Puncten einer C“ liegt normal gegen
C", oder anormal, je nachdem die Forderung, die Ge zu enthalten
fůr eine C" A, oder A—g Bedingungen aeguivalent ist; g heisst
Excess der Gruppe. Kommt einer G9 die besondere Eigenschaft zu,
dass jede durch je A—1 Gruppenpuncte gehende C" auch den
fehlenden A'* Punct enthált, so nennen wir sie primitiv. Characte-
ristisch fůr die normale Lage ist, dass durch je ©—1 Puncte eine
C" existirt, die den fehlenden Punct nicht enthált. Liegt eine anor-
male G9 vor, von welcher feststeht, dass je O—1 ihrer Puncte sich
normal gegen C" verhalten, so ist ihre Primitivitát klar. Tritt da-
gegen eine anormale Untergruppe Go- auf, so muss diese, wenn
sie ebenfalls nicht primitiv ist, eine anormale G9; enthalten. Schliesst
man so fort, und bedenkt, dass es anormale Gruppen von beliebig
kleiner Punctzahl nicht geben kann, so folgt, dass jede anormale G2
eine primitive Untergruppe Ge-—. umfasst, bei welcher ůberdies je
A—z2—1 Puncte normal gegen C" liegen.
Hiernach wird eine nicht primitive Gruppe auch keine Minimal-
gruppe darstellen, so dass wir, um die Minimalgruppen zu finden,
die primitiven Gruppen von měglichst wenig Puncten zu ermitteln
haben. Hiezu bedarf es folgender, von mir in den Abhandlungen der
k. Gesellschaft (B. 3. F. VII.) gegebenen Sátze:
1. Weiss man, dass durch die primitive Go eine C* nicht měg-
lich ist, so betrágt der Excess von G9 bezůglich C"7* wenigstens:
265
404 C. Kůpper
Č+D+2
: |
2. Die auf einer irreduciblen C* (n =m--2) vor-
kommenden Minimalgruppen sind die Schnitte von C“
mitallenuc 2:
3. Liegt die primitive Go auf eiuer C", nicht aber vollstándig
auf einer Theilcurve der C“, so hat man AZ n(m--3—n) und
wenn A=n(m+-3—n), so muss jede Theilcurve C" von C"
genau v (m—-3— n) Gruppenpuncte enthalten.
Im 3. Bande a. a. O. wurde dieser Satz etwas beschránkter
ausgedrůckt; der dort gegebene Beweis reicht aber bei der jetzigen
Fassung aus.
II. Die Minimalgruppen.
Weil vorausgesetzt wird, dass durch die primitive G2 wenigstens
eine C" měglich ist, so wird sich immer eine C*n < m auffinden
lassen, auf welcher G% liegt, ohne vollstándig auf einen Bestandtheil
der C" zu fallen. Dann wird nach 3): AZn(m+-3—»), somit
n(m—-3— n) das Minimum von G sein. Wir werden jetzt zeigen,
wie man zu derarticen G,(m+3—m gelangt, Es sind zwei Fálle zu un-
terscheiden :
Erstens: m—-3— n=n; also m—= 2n1—3+ 0 (8=0).
Zunáchst sieht man ein, dass eine C" (i< m) durch die Gxm+-s—m
oder G,(„4 a unměglich ist, da diese G* mit jedem irreduciblen
Theile C" der C" mehr als v? Puncte, námlich v(n-F0) Gruppen-
puncte gemein hátte. Dagecen gehen durch die G, (n-1-8) noch
8+1) (8+2
00 Óz2EN Curven C"TŠ, eine irreducible Mannicfal-
tigkeit darstellend: Beweis. Zufolge 1. hat mar, indem
i = n—2 genommen wird, fůr die G,„ | a) bezůglich C" T den
(1 —2) = = 2 O bá
Excess : Da nun
B Om) (0 1-2)
= 9 :
Bestimmung der Minimalsruppen fůr Cm. 405
8+1) (8+2
so lassen sich oo A C*TŠ durch G, (n--e) legen, wir
werden darthun, dass diese C" nicht alle zerfallen kónnen. Ein
Zerfallen kónnte hier nur in der Weise geschehen, dass die C" T <
bestánden aus einer festen Curve nebst einem variablen nicht durch-
weg reduciblen Theile. *)
Beachtet man, dass C" in Verbindune mit irgend einer C :
eine unserer C" liefert, so sieht man, dass jene feste Curve ein
Factor der C“ sein muss, etwa C*—", welcher alsdann eine irreducible
janěd] a, 12) fache Mannigfaltigkeit von C" + zuzufůgen wáre.
Hiebei entfielen von den Gruppenpuncten (n — v) (n—9) auf C"7",
so dass die C779 noch v(n1--0) dieser Puncte gemein hátten.
Kónnen nun so viele Puncte einer irreduciblen C" TŽ die Basis fůr
die erforderliche Manniefaltigkeit abgeben? Diese Frage ist zu ver-
neinen, wie aus den Sátzen ůúber die zde grósster Beweglichkeit
auf G"TŠ erhellt.
Námlich eine Schaar, deren Gruppen weniger als d(n-a)
a (©—3)
m OU
da dies das Maximum fůr 9(1— ©) Puncte ist. Demnach wird auch
8+1) (8+2
————— C773 hěchstens
Puncte umfassen, kann die Beweglichkeit nicht erveichen,
die Basis (auf C,"TŠ fůr ©
(v—9)* — 8 (v 9) = v(v-9)
d. i. weniger als v (1 — 9) Puncte enthalten.
Die Beschaffenheit einer Minimalgruppe ist somit festgestellt:
Sie ist der Schnitt der Curve niedrigster Ordnunge, die
durch sie geht (C“) miteinerirreduciblen C"""", wobei
— =- ;
Zugleich bemerkt man, dass die Curven
<
durch G, 4+9, deren Ordnung kleiner als n-8=m—-3—n
ist, die C" zum Bestandtheil haben. Ganz das námliche Re-
sultat wird sich im Folgenden ergeben:
Zweitens. m—-3—n<n, mz 2n—3— 08(8>0).
Das etwa mógliche Minimum fůr A wáre n(n— 0). Soll dass
selbe erreicht werden, so kann
*) a, a, O. B. 3. „Ueber algebraische Curven“.
406 C. Kůpper
a) C" nicht die Curve niedrigster Ordnune durch G, na)
sein. Unterstellt man námlich das Gegentheil, so zeigt sich leicht,
dass eine auf C“ befindliche primitive Gruppe nicht weniger als
A = n(n—d)- SE ano Punete haben kann.
Da n—1=m— (n—2—9), so betrágt der Excess der Gg
bezůglich (jl 7 ee :
C" nicht máslich sei, muss jedenfalls:
ae 0) = (1— V (n+2)
2 2 :
Damit also durch G% eine
oder
One p ED
b) C"—Š (£ < 0) kann auch nicht die Curve niedriester Ordnung
DAC (« —e) darstellen; denn dann umfasste die Minimalgruppe we-
niegstens
(6) (m5 m6) — (n 6) (106)
Puncte.
Das vorstehende Product hat aber dieselbe Factorensumme wie
m (n— 90), ist sonach >> n (n —9); falls d>>6.
c) Č (č< n—9) ist G, („ — s) deshalb unměglich, weil C* mit
jedem irreduciblen Theile C" von C“ mehr als v.%, námlich v (1—9)
Gruppenpuncte gemein hátte.
Hieraus geht nothwendig hervor, dass die Curve móglichst
niedriger Ordnung durch G% (+ — a) eine C"—9 sein muss. Da ferner
m = 2(n— 9)— 3- 0, so ergibt die eben (Erstens) angestellte Be-
trachtung, dass eine irreducible C"T*—(*—8) = C" durch G, 1 — a)
m3
Da
Mit Berůcksichtigung des Satzes 2) lásst sich das Resultat un-
serer Untersuchung folgendermassen wiedergeben :
„Die Minimalgruppen fůr C“ befinden sichauf den
sich legen lásst. Wie oben ist n— 98<
3
irreduciblen Č“, deren Ordnung von - bis m--2
variirt, und werden aus jeder dieser C" durchirgend
eine C""*7“ geschnitten, welche zugleich die Curve
Bestimmung der Minimalsruppen fůr C*. 407
niedrigster Ordnung durch die betreffende Gruppe
m—- 3
9 Jsindfirdie
Minimalgruppen bezůsglich C" die Curven niedrigster
Ordnung, und jede C“ hat mit einer irreduciblen
C"T3=vY sine solche Gruppe gemein“.
sein wird, oder: „Die Curven C“ s
Specielles.
d) Diekleinste Minimalgruppebesteht aus 1.(m--2)
beliebigen Puncten einer Geraden, somit verhalten sich
weniger als 4 — 2 Puncte immer normal gegen C".
(m +3)
4
Die grósste Gruppe umfasst bei ungeradem m : Puncte,
welche fůr einen irreduciblen Bůschel von C 2 die Basis dar-
2m
stellen; bei geradem 7 hat man — Puncte, in welchen
: DAPE ž Dar : i k -
eine C 2 von einer C 2 © geschnitten wird, sie sind die Basis
einer irreduciblen 3 fachen Mannigfaltigkeit von C 2
e) Unter a) wurde bewiesen:
„Ist C“ Curve niedrigster Ordnnng fir eine primitive Go, wo
=
so hat man:
(m— 3)* o d (d8—1)
aa 1 U 2
> 7
(9)
o:
also gewiss A>
Jetzt kónnen wir den Satz aufstellen.
„Hat eine primitive Gruppe
y (mŤ+3—y) Puncte, (vs"?).
so ist sie Minimalgruppe, wenn eine C*(i<y) durch sie unměglich
ist“. Wůsste man, dass eine C“ die Gruppe enthált, so dass diese die
Curve niedrigster Ordnung der Gruppe wáre, so wáre auch der Be-
weis erbracht.
408 C. Kůpper
Nun kann in der That eine C“ 2>>y nicht die Curve nie-
drigster Ordnung sein, weil nach allem Vorgegangenen eine auf C“
vorkommende primitive Gruppe stets mehr als y(m“—3—y) Puncte
haben muss.
Mithin folgt: „Eine primitive Gruppe von weniger als y(m+3—1y)
Puncten liegt immer auf einer C" (i< y)“.
z. B. Eine primitive Gruppe von weniger als 2 (m + 1) Puncten
muss in eine Gerade fallen, eine solche von wenicger als 3 Puncten
entweder auf eine C7, oder eine Gerade, u. S. f.
£f) Lehrsatz: Die Doppelpuncte D der Projection
C"T* einer Raumcurve vom Maximalgeschlecht bilden
fůr C" eine Minimalgruppe grósster Punctzahl.
Beweis. Bekanntlich ist anormale Lage der D gegen C“ die
nothwendige und hinreichende Bedingung dafůr, dass sie Doppelpuncte
einer Projectionscurve C" "* sind. Soll ihre Anzahl © měglichst
klein sein, so můssen sie offenbar eine primitive G9 fůr C" dar-
stellen. Sei C“ die Curve niedrigster Ordnung durch Gp, so hat
man:
1) A>n(m+3—n)
2) 28=>n(m+-4,
n(m—+-4)<2n(m—-3 —n)
Ferner ist
also
„m3
Folelich ist bei ungeradem m eine C* Z durch G9
nicht moglich, somit nach e):
Wenn daher © nicht mehr als -= Á =- Puncte haben
soll, muss G2 die Minimalgruppe auf Cyan: sein.
m2
2
m+2. om+4
2 ' 2
Wenn m eine gerade Zahl ist, so kann keine C* <
durch Ga gelegt werden. Dann muss © wenigstens
Bestimmung der Minimalgruppen fůr C“. 409
betragen, und falls dies stattíindet, muss G2 die Minimalgruppe aní
m +2
C2 sein (nach e),
9) Der Excess g einer Minimalgruppein Bezug auf
alle durch sie moglichen C“.
Indem wir irgend eine Minimalgruppe fůr C“ mit G, oso)
bezeichnen, wird darunter der Schnitt einer C“ und einer irredu-
ciblen C" T9 zu verstehen sein, wobei 21 |- 8 = m3.
Eine durch G,(, + o) selegte CH hat mit C" T noch einen Rest
von (%—9) (u—») Puncten gemein, welche einer CH" ange-
hóren missen. Der Excess bezůglich C“ wird nun >> 0, oder =0.
sein, je nachdem durch jenen Rest eine C% T © — ? měglich ist, oder
nicht.
Wenn u= m wird u— m= n-b0—8, daher wird fůr u>>m
der Excess 0 stattfinden. Ist u — m, so erkennt man mittels desselben
Kriteriums, dass irgend welche n(n—-0)— 1 Gruppenpuncte sich
normal gegen C" verhalten, dass demnach Game primitiv ist,
und den Excess 1 hat.
Bel jetzt (u ——m—1 (t7> 0, t>n—-98—3 wáre auszuschliessen,
weil m — < n folgte, und eine Curve von so niedriger Ordnung
durch G, + a) nicht existirt).
Zur Berechnung des Excesses g ist die Mannigfaltigkeit der
durch G (+4 a) gehenden C"* zu ermitteln. Diese wird úberein-
stimmen mit der Mannigfaltigkeit aller C" * falls m —1< 1-0,
oder č >> n — 3; dagegen um
(wa 1m ina +2"
: =
ee)
A 2
grósser sein, wenn 1—n1—3.
Mithin hat man fůr 6>>n—3:
E (m — 1— n) (m— i—n+3) -| ent
2 2
—nn+9],
410 C. Kůpper
oder a mm — Z 9) + n(n-+d)
und da m-==2n-+-0—3:
0 ě—n(2i—+3). (i4+1D(i+2) (n—i—1)(n—i—2)
k 2 ie 2 2
Wenn aber 1 1n— 3, so wird
DO LB)
= o |
Der Subtrahend im vorigen Ausdruck verschwindet fůr i = n—1,
GTD (612) 45)
4 == n—2, so dass man sagen kann: g ist entweder =
oder um den Betrag = kleiner, je nachdem
i< n, oder 7= n. Wie sich o aber auch verhalten mag, stets
lassensich in Gym + n(n—-9)— g (nicht aber mehr) Puncte
a auffinden, welche sich normal gegen die hindurch-
gehenden C" ' verhalten, was zur Folgehat, dassdiese
C"7" auch die fehlenden g Puncte d der Gruppe auf-
nehmen můssen.
Nun behaupte ich, diese g Punkte b liecen normal gegen die
C". und umgekehrt; wenn 9 Punkte b sich in normaler Lage gegen
C* befinden, so sind auch die úbrigen » (n-- 0) — g Gruppenpunkte
a normal gegen C" '.
Beweis.
p o 1D
Der erste Theil der Behauptung besact hier nichts anderes als,
dass die nicht auf einer C* liegen kónnen. Tráfe námlich das Ge-
gentheil zu, so můsste die supponirte C“ auch jeden a; der Punkte a
aufnehmen, weil wegen deren normalen Lage eine C" * existiren
muss, die alle a mit Ausnahme von a; enthált. Da *< n, so kann
Bestimmung der Minimaleiuppen fůr Cr. 411
eine solche C“ nicht vorhanden sein. Man sieht zugleich, dass wenn
die b auf eine C“ fallen sollten, die normale Lage der a gegen C"7"
nicht mehr bestehen kann. Dann aber kónnen die durch
diese a gehenden C""' nicht alle b enthalten, weil sonst
sich ein Excess >> g ergeben wůrde.
Setzen wir endlich voraus, die d liecen nicht auf einer C", so
můssen die durch a lecbaren C" —* auch die > aufnehmen, und die a
kónnen jetzt nicht anormal gegen C" sein, da andernfalls ein Ex-
cess >> g resultiren wůrde.
m c e4roe -9
Durch
(i —m (i— 1+3) ci
o — 0) gehen 00 2 o
so dass der Gruppenexcess fůr C*:
S Dm Ya k -- — mu | =n(n+9)—g
betrágt.
Hier sieht man sofort, dass die normale Lage der n (1-9) — 4
Puncte a gegen C"7* auch normale Lage der g Puncte b gegen C
bedingt, und umgekehrt. Denn, verhalten sich die «a normal gegen
C"7* 5o muss jede durch % legbare C* alle a enthalten. Bei anor-
maler Lage der » wůrde der Excess fůr C* > n (n — 9) — g aus-
fallen, was nicht sein kann; ebenso folgt das Umgekehrte.
Entnimmt man also g Puncte b der Gruppe, so dass sie normal
gegen C" liegen, (was immer angeht) so gehen durch die b noth-
wendig alle C" *, welche die fehlenden Gruppenpunkte a enthalten.
Liegsen aber die g Puncte d anormal gegen C*, daher auch die a
gegen C"", so kónnen die durch a legbaren C"T* nicht alle bd
aufnehmen, weil sonst der Excess >> g wáre.
h) Die mn Schnittpunkte von C", C“ (m = n) stellen eine Mi-
nimaleruppe Gm, fůr C"""* dar. Dabei kónnen beide Curven zer-
fallen, nur důrfen sie keinen Bestandtheil gemein haben.
412 C. Kůpper: Bestimmung der Minimalgruppen fůr Cm.
Man beweist wie oben*) dass die
(m — 1+1) (m— 1+2)
ZDA R O
dann folgt der Satz nach 2) I.
Die Anwendung des vorhin (g) Gesagten ergibt den Cayley'
schen Satz in seiner exacten Fassung fůr C"*** (č Z n — 3), sowie
die wesentliche Erweiterung desselben fůr %*> n— 3.
*) II, Erstens.)
C", auf welche G, liegt, nicht alle zerfallen; ©
29.
Útvar křídový v Milešově.
(V Českém Středohoří.)
Od Čeňka Zahálky v Roudnici.
S 1 dřevorytem.
(Předloženo dne 18. listopadu 1892.)
Před dobou útvaru hnědouhelného, rozkládal se v severních
Čechách, v místech, kde je nyní České Středohoří, pouze útvar kří-
dový. Usazením se však mnohých hornin v době hnědouhelné, jako:
pískovců a jílů, pak vyvřením čedičů a znělců s rozmanitými jejich
drobami, slepenci a tufy, které zvláště čediče provází, zahaleny byly
vrstvy křídového útvaru tou měrou, že v ústředním horstvu Českého
Středohoří jsou výchozy jejich sporé. Jest-li spatřujeme mnohé dis-
lokace v útvaru křídovém na úpatí Českého Středohoří, dislokace,
které souvisí s někdejší vulkanickou činností tohoto horstva, tím vět-
ších změn nalezáme ve středu jeho. Jeden pozoruhodný výchoz a mo-
hutný převrat křídového útvaru nalezá se na samé jižní patě nejvyš-
šího kužele Středohorského — Milešovky.
V nejhlubším místě údolí Milešovského v Milešově, přístupen je
křídový útvar po pravé straně potoka v břehu silnice ke Kocourovu
vedoucí, na úpatí čedičové Lhoty. Jsou zde měkké, velmi snadno vě-
trající slínité vápence v čerstvém stavu modravé, po zvětrání bělavé,
v nichž Terebratula semiglobosa a Ventriculites angustatus obyčejným
jsou zjevem. Poznáváme ve vrstvách těchto soudobé pásmo s neda-
leko odtud položeným Teplickým pásmem jednak u Běliny a Teplic,
jednak u Lovosic a Roudnice. (Pásmo X.) Dosti široké údolí v Mi-
lešově vyplněno je pod příkrovem čedičových neb znělcových ssutin
oným slinitým vápencem, jejž někdy i do dosti značných výšek sle-
dovati lze, jako ku př. až ku Ovčárně na úpatí znělcového Kloče,
do výše 450 m n. m., na východním úpatí čedičového Ostrého do
414 Čeněk Zahálka
výše 420 m n. m. a pouze nízké homolky z čediče neb čedičové droby
přerušují v údolí tomto souvislosť oněch vápencových vrstev. Jedna
z nejzajímavějších homolek těchto jest ona, na níž se vypíná malebný
kostelíček Milešovský; složena jsouc z černošedé čedičové droby s hoj-
nými makroskopickými krystaly augitu, sloupky černého biotitu a hně-
dého rubelanu, prostoupena je proudy pevného kulovitého čediče,
hnízdy slínitých, obyčejně kulovitých kusů z útvaru křídového, které
jsou valně změněné a jako cibule se ve slupky oddělovati dají. Ve
styku se slínitým vápencem slita jest droba a nápadnější nerosty její
augit a biotit tak dokonale se slínitým vápencem (ovšem proměně-
ným), že tím povstává zcela zvláštní hornina, kterou si dovoluji slí-
tinou čedičovou nazvati.
Nejlépe přístupny jsou vrstvy slinitého vápence po levém břehu
Milešovského potoka v tak zvané Milešovské vápence, po levé straně
silnice, vedoucí do Pálče (390 m n. m.). Pod čedičovou tmavou or-
nicí odkryt jest zde zprvu zvětralý bělavý slínitý vápenec, hlouběji
však jest odkryt do hloubky několika metrů pevnější sice, přec však
měkký slínitý vápenec barvy šedé neb slabě modravé, jehož vrstvy
jsou vodorovny. Rozsedliny vrstev těchto jsou někdy vyplněny žilami
vláknitého vápence, jenž mívá dutiny vyplněné drůzami zažloutlého
vápence v klenčích. Plochy rozsedlin bývají potaženy vodnatým ky-
sličníkem železitým. Z tohoto vápence pálí se tu velmi dobré vápno.
Výbrus slínitého vápence jeví pod drobnohledem veliké množství
čirého vápence ve způsobě průřezů foraminifer, hlavně globigerin,
cristellarií, textilarií, vedle nichž jsou jehlice po spongiích. Mezi
těmito průřezy vápence nalézá se v menším množství práškovitý jíl.
Tu a tam jest některá komůrka foraminifery vyplněna černými prů-
řezy pyritu, jenž proměněn ve žlutý neb hnědý limonit, barví celé
okolí své do žluta. Zřídka objevují se ve výbrusu nepravidelná có
tráva zelená zrnka glaukonitu. Zrnko křemenné ve výbrusu nalézti
jest velmi těžko. Rozpustíme-li vápenec v kyselině solné a zbytek
vodou vyloužíme, usadí se na dně prášek, jenž sestává hlavně z prášku
jílového a z četných zrnek glaukonitu. Mnohá zrnka glaukonitu mají
tvar přímých aneb trojramenných úlomků z jehlic spongií. Mezi tako-
vými zrnky glaukonitu snáze lze nalézti zrnko křemene vynikající
pestrobarevnou cirkulární polarisací, než-li ve výbrusu.
Skameněliny jsou ve všech vrstvách vápenky stejné. Nalezl jsem
zde tyto druhy:
Scaphites Geinitzii, d'Orb. (vz.)
Aporhais. (vz.)
Útvar křídový v Milešově. 415
Spondylus latus, Róm. (zř.)
Exogyra lateralis, Reuss. (h.)
Ostrea hippopodium, Nilss. (h.), přirostlá na Micrasterech.
Ostrea frons, Park .(vz.)
Terebratula semiglobosa, Šow. (h.)
Terebratulina gracilis, Schloth. (v. h.)
Terebratulina chrysalis, Schloth. (vz.)
Rhynchonella plicatilis, Sow. (v. h.) s odrůdami: plicatilis,
octoplicata, Mantelliana a Cuvieri.
Serpula gordialis, Schl. (zř.)
Phymosoma radiatum, Schlůt. (zf.)
Micraster breviporus, Ag. (zř.)
Stellaster guingueloba, Goldf. sp. (zř.)
Mesocrinus Fischeri, Gein. sp. (zř.)
Pleurostoma bohemicum, Zitt. (h.) s přirostlou Ostrea hippo-
podium.
Solidinodus Počtai, Zah. (zř.)
Ventriculites angustatus, Róm. (h.).
Ventriculites radiatus, Mant. (zř.)
Cystispongia verrucosa, Reuss. sp. (vz.)
Phymatella. (vz.)
Amorphospongia globosa, v. Hag. sp. (zř.)
Achilleum rugosum, Reuss. (zř.) s četnými přirostlými drob-
nými skamenělinami, jako: Terebratulina gracilis, Cristellarie, Fron-
dicularie, ostny ježovek, Bairdie, Serpula gordialis, Haplophragmium
irregulare, Róm. sp.
Pásmo uvedeného slínitého vápence ukončuje se náhle v mě-
stečku Milešově, neboť zámek Milešovský spočívá již na strmé skále
čedičové, která je na severní straně sprovázena čedičovou drobou, jak
jsme se o tom přesvědčili při kopání studny u východních vrat Mile-
šovského parku. Jaký převrat očekává nás však za jmenovanou čedi-
čovou skálou! Kdežto bychom po severní straně její očekávali ještě
vyšších vrstev křídového útvaru nežli v údolí Milešovském, nalez-
neme zde v lesnaté stráni vrchu Šibeníku samou rulu až k jejímu
vrcholu ve výši 476m n. m. Šedá, tence deskovitá rula s bílým
orthoklasem, čistým křemenem a muskovitem podobá se rule, která
na úpatí vrchu Bořeně u Běliny na povrch vychází. Vrstvy její pro-
ložené často tenkými, bělavými žilkami z křemene a živce, zapadají
zsz. při sklonu 32“. Na severní i západní straně Šibeníku nachází
se žlutavý měkký slén, pod nějž rula zapadá. Slín ten složen jest
416 "© Čeněk Zahálka
z čirého vápence a zažloutlého jílu. Zrnko křemenné jest v něm velmi
vzácné. Zřídka viděti jest ve slínu pevnější čásť křemitého vápence,
který je ve stavu čerstvém šedý až modravý a v němž již pouhým
okem spatřiti lze zrnka olaukonitu. Pod drobnohledem shledáváme,
že se skládá základní hmota jeho z vápence, v němž jednotlivé větší
čiré průřezy vynikají a rozděleny jsou ve směru štípatelnosti vápence
na menší dílce. V menším množství vystupují ostrohranné průřezy
křemene s pestrobarevnou cirkulární polarisací, Nepravidelné průřezy
glaukonitu v témž množství se objevují, co křemen. Prášku jílového
jest málo. Větráním nabývají pevné lavice tohoto vápence žlutavé
barvy. Vrstvy tohoto slínu podobají se podle petrografických vlast-
ností pásmu III. (Vrstvy Semické) v okolí Roudnice. Krom zlomku
jediné Limy nebylo možno ve slínu tom více skamenělin nalézti.
S. Milešovka. Jibentk. Milesov. Vápenka. J.
+.
p re
10 KA
řež vě eh T
SO
SSSR
SLS SS SODY : :
SSS SSS SSR 9 :
[SSE SSS SSS »: , 3
SSS SSS SOL S SOS AD NNO © Do OI oo AE Sa||70 65
PLL S SSS SSS SS o ©
Zrzšřec ata) (mí File: c soc)
CLS E.
X
©
MřolE:
1
Geologický joroťil od Milesovky ku hotě.
Kreslil Zahalka.
Tytéž slíny sledovati lze též podle cesty, která vede po «západní straně
Šibeníku na Milešovku. Že jsou pod těmito vrstvami slínu uloženy
také vrstvy. mladších pásem jako v okolí Roudnice, totiž pásmo II.
(Korycanské) a pásmo I. (Perucké), o tom svědčí trosky vrstev těchto
pod rašeliništěm rozloženým v dubovém háji, uprostřed mezi rulovým
Šibeníkem a znělcovým Kamýčkem na jihovýchodní patě Milešovky.
Za účelem odvodnění tohoto rašeliniště byly v něm vykopány od-
vodňovací strouhy a tu se přišlo pod půl metru mocnou rašelinou
na trosky zvětralých desek znělce Milešovského, mezi nimiž nalézaly
se desky. jílovitého pískovce glaukonitického se Šupinkami muskovitu
(= pásmu IL v údolí Oharky u Boudnice) a pak na kusy šedého
neb zažloutlého jemnozruného pískovce kvádrového se Šupinkami mus-
kovitu, bez glaukonitu (= pásmu I. údolí Oharky u Roudnice).
Útvar křídový v Milešově. 417
V tomto kvádrovém pískovci uzavřeny jsou též někdy kusy ruly,
zcela takové, jaké jsme na Šibeníku byli poznali, což o tom svědčí
že ve větší hloubce uložen jest pískovec ten na rule.
Ta okolnost, že se zde v Milešově nad jedním z mladších,
vrstev útvaru křídového (totiž nad pásmem X.) zdvihá mnohem starší
rula s nejstaršími vrstvami křídového útvaru (pásma I., II., III.),
poukazuje k tomu, že zde byly veškeré vrstvy mezi Milešovem a Mi-
lešovkou od ostatních v údolí Milešovském odtrženy a vyzdviženy.
- Poněvadž se vyskytují na rozhraní slínitého vápence pásma X. křído-
vého útvaru a mezi rulou čedičové proudy, jako jest ku př. onen
na němž zámek Milešovský spočívá a který v sobě též kusy ruly
svírá a protože se k tomuto čediči přikládá rula se spádem 32“ ku
zsz., následuje z toho, že vyvření čediče Milešovského mělo vliv na
popsanou dislokaci. Však i vystoupení tak mohutné masy zněl-
cové, jakou jest Milešovka, nemohlo zůstati bez účinku na vrstvy
ruly a pásem I., II. a III. křídového útvaru na jejím úpatí, jak
o tom souditi lze z nahromaděných trosek z vrstev pásma I. a II.
spolu s rulou a znělcem pod rašeliništěm mezi Šibeníkem a Ka-
mýčkem.
Na podobné vyzdvižení ruly s křídovým útvarem nad mladší
vrstvy útvaru křídového u Chrášťan blíž Třebenic, dovolil jsem si
poukázati ve své zprávě ze dne 22. února r. 1884.: „Příspěvek ku
geologickým poměrům Českého Středohoří.“
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1892, 27
30.
Příspěvky k seznání nejstarších zkamenělin českých
a evropských vůbec.
S 1 dřevorytem.
Podává Jan Kušta v Rakovníku.
(Předloženo dne 10. prosince 1892).
1. Calciphyton praecambrii n.
Z Barrandova silurského, azoického stupně B uvádí se v nové
době několik stop organických, ovšem nepatrných. Dr. Počta“) popi-
suje a kreslí z oolitické horniny a to z jikrnatého vápence šachty
Jarošovky a z křemičitého oolitického kamene od Dubové Hory, blíže
Příbrami, několik nepatrných mikroskopických zbytků organických:
z oolitického vápence pouze částečky uhelné az adinolové horniny od
Dubové Hory tvary, jež za jehlice houbové se mohou považovati
a pak jednotlivé buňky aneb zřídka řadu buněk uprostřed nějakého
pletiva, které jako nejstarší, asi vápenlý řas jmenem Scapina cam-
brica Poč. do paleontologie uvádí. Pošepný“) pokládá adinolovou
horninu příbramskou za kambrickou, která jest téhož stáří jako Ži-
tecké slepence.
O otiscích spodního kambria jednáme níže.
Vápencům azoických vrstev, jinak málo rozšířeným, měla by se
věnovati větší pozornost a přišlo by se snad na větší počet zbytků
organických a zřetelnějších. Již r. 1880. popisuje ve výroční zprávě
německé realky Plzeňské Hibsch a Rumler“) vápencovou břidlici
od Černic, Letkova a Hrádku okolí Plzeňského, V níž pod mikro-
") O oolitických horninách z okolí příbramského. Věstník k. č. sp. n. 1888,
p. 421—430.
2) Tschermak's Min. n. petr. Mitth. 1888, p. 175.
s) Uiber krystallinische Kalke in den azoischen Schichten der Silurformation
Boóhmens. Jahresbericht der deutschen Staats-Realschule in Pilsen. 1880.
J. Kušta: Příspěvky k poznání zkamenělin českých a evropských. © 419
| skopem v krystalických zrnkách vápence pozorovali malinká táhlá
© těliska, jež považují za hmotu bituminosní, jejíž bezprostřední sou-
sedství s vápencem svědčí o původu asi organickém. Určité organické
tvary se tu nenalezly.
Vápenné vrstvy se vyskytují, ač celkem zřídka, v azoických
břidlicích ještě tu a tam. Z okolí Hracholuského v okresu Křivo-
klátském popisuje již v dřívější době vápenitou břidlici Karel
Feistmantel"), avšak zkamenělin v ní nenašel žádných. I tu do-
provázejí uhelné břidlice kamenečné vápenec a vápencové břidlice.
V těchto vápenných vrstvách nalezl jsem před více lety zkamenělý
rostlinný stonek, dva kusy, o němž jsem v tomto Věstníku 1884. jen
nahodile ve stručné poznámce pouze se zmínil.
Nález z vápence Hracholuského zasluhuje většího povšimnutí.
Již tehdy uznal jsem za dobré, poslati ho do Vratislavi Gó pper-
tovi k určení. Slavný nestor poslal mi ihned dobrozdání, že jest
předmět nejspíše (wahrscheinlich) zbytkem rostlinným a podržel si
ho k dalšímu prohlédnutí.
Nemám sice dnes petrefakt po ruce — zůstal v Góppertově
velké sbírce — avšak mám náčrt jeho, tak že mohu podati nákres
této nejstarší zřetelné zkameněliny české, o níž jsem byl hned, když
jsem ji nalezl, a jsem posud přesvědčen, že jest opravdivou zkame-
nělinou.
Jest to patrně stonek rostlinný, náležející nějaké chaluze, Úlomek
má délku, jak mám zaznamenáno, téměř 4 cm, na elliptickém asi
průřezu 2'/, cm v delším průměru. Zkamenělina dala se velmi
snadno z matečného kamene vyloupnouti. Jest pokryta hnědou hmotou
a na průřezu lze pozorovati též hnědé ohnuté čárky. Stonek (stélka)
po délce brázditý (na průřezu laločnatý).
Podávám náčrt této nepochybné zkameněliny, která patří k nej-
starším zkamenělinám vůbec a dovoluju si ji pojmenovati Caletphyton
praecambrů n.
© Zkamenělina podána na obr. ze dvou stran. V poloze v pravo
naznačené není sehnutí příčného řezu, jak patrno, správné, avšak to
ničeho na věci nemění.
Kromě tohoto exempláru vyskytl se u Hracholusk stonek oblý,
jako prst silný, který zůstal též ve Vratislavi.
V téže etáži B seznal jsem vápencovou mocnou vrstvu u Dolan
blíže Křice v okresu Královickém.
+) Lotos. 1856, p. 126.
Dia
420 Jan Kušta
Zdejší vápenec podobá se Hracholuskému a do nedávna se do-
býval. Otisků jsem se v něm nedopídil.
Mám ještě jedno podobné naleziště „rozděláno“ v severních
Čechách.
Po,
VA 27%
W, “
20000008
<
2. Živočišné zbytky ve spodním kambriu českém
Když jsem asi před 15 lety učinil první geologický výlet do
památného okolí Skrejského v Křivoklátsku, kde více než před půl
stoletím objevil Barrande v tamních břidlicích zajímavé a četné
zbytky nejstarší primordialní zvířeny české, nepomyslil jsem si, že
se mi podaří ve vrstvách ještě starších než jsou břidlice Skrejské,
v drobách, pískovcích a slepeucích, jež se nazývají též Třemošen-
skými, nalézti tu r. 1884 četné a zřetelné exempláry zvířeny „anti-
primordialní“"). Nález můj obrátil na sebe pozornost, tak že ještě
týž rok začátkem listopadu za jednoho pošmurného dne překvapili
mne vzácnou návštěvou naši geologové, oba již zesnulí, Krejčí
a Novák, aby se podívali na mé nové naleziště Tejřovice u Skrej,
zdali snad nenáleží zelenavá droba zdejší, v níž otisky se nalezly,
k vrstvám krušnohorským (d; «), jak hlavně Feistmantel (st.),
rovněž zvěčnělý, upozorňoval.
Nález a náhled můj se osvědčil. Později jsem konstatoval vý-
běžek Třemošenského pískovce až v okolí Radnickém“). Na dalších
výletech po pásmu tomto nalezl jsem opět více druhů v mnoha
exemplárech, tak že jsem mohl r. 1890*) s určitostí uvésti těchto
1) Věstník kr. č. spol. n. 1884, 17. září.
2) Věstník k. č. sp. n. 1887, p. 688—690.
3) Dto. 1890 p. 141—148,
Příspěvky k seznání zkamenělin českých a evropských. 421
sedm druhů: Orčhis Roméngert Barr., Arionellus sp., Conocephalites
striatus Barr., Conocephalites sp., Bllýpsocephalus Germari Barr., Pa-
radowides rugulosus Barr., Sao hirsuta Barr.
Začátek dosavadní primordialní fauny pošinut tak do vrstev
jiných, starších, do hloubky až o 300 m.
Dokázána dále skutečná totožnost pásma Tejřovicko-Skrejského
a Lohovického s velice rozsáhlým pásmem krajiny Příbramsko-Roky-
canské na jihovýchodní straně českého siluru, byť i v tomto pro-
stranství posud otisků se nenašlo a byť i o totožnosti vrstev v obou
krajinách ještě r. 1887. Sandberger") pochyboval. Poznal jsem
totiž v krajině Tejřovicko-Lohovické tytéž troje vrstvy, již na první
pohled od sebe lišící, které Pošepný“) v Příbramsku rozeznává,
totiž Žitecké tmavé, hrubé slepence, tmavé pískovce Bohutínské
a světlé pískovce Březohorské.
Loni a letos sledoval jsem opět nejstarší, zřetelnou zvířenu
českou. Získal jsem dosti nového materialu, avšak posud žádný nový
druh, ale za to poznal jsem tu ještě tyto poměry a následující
paralely.
V pásmu c, (jak možná ve smyslu Barrandově nazvati Třemo-
šenské pískovce a slepence), jest velice hojným trilobit Ellipsocephalu,
Germar? a jest proto pásmo charakteristickým, poněvadž se vyskytl
ve vyšších vrstvách co velká vzácnost a to jen v břidlicích (c,)
u Mléčic v okolí Skrejském.
Bllipsocephalus Germart a jiné nejstarší otisky z pásma c, od
Tejřovic dostaly se po mém objevu brzy i do obchodu (neznámí lidé
je tu prý hledali) a již před dvěma lety uváděly se v cenníku jednoho
mineralogického obchodu v Bonnu. |
Pásmo c, lze nazvati též pásmem trilobita Hllépsocephalus
- Germari.
I u samých Lohoviček nalezeny nedávno v pískovci tohoto
pásma při hloubení šachty „na uhlí“ četné lasturky Orčhis Romingert,
tak že známe dnes již z pásma c, při severozápadní straně českého
siluru tato naleziště: „Na vrškách“, „Kamenné Hůrky“ u Tejřovic
„Mileč“ u Hřebečník, Lohovičky a Lohovice, již v Radnicku.
Zdali Scapnia cambrica Poč. na druhé straně siluru u Příbrami
téhož jest stáří, není snad dokázáno.
Vrstvy Žitecké nemají otisků a representují asi nejstarší hori-
1) Sitzgsber. d. k. bair. Acad. 1887, p. 433 etc.
2) Tschermak's Miner. u. petrogr. Mitth. 1888, 1. c.
499 Jan Kušta
zont v tomto pásmu. Ostatně sled vrstev (©, B, v) není ani v Pří- 3
brami, jak se již Pošepný zmiňuje ani u Tejřovic, jak jsem již
jinde podotkl (1890. 1. c.), tak pravidelný. Ostatně jsem již r. 1884.
pozoroval vložky slepenců a pískovců do břidlic c,.
V nové době rozdělují mnozí badatelové český silur ve tři
geologické útvary: kambrium, silur a devon. Srovn. n. p. Neu-
mayra) a spisy Katzerovy“.
Nás zajímá především české kambrium, k němuž se nyní po-
čítá: 1. Pískovce, droby a slepence Třemošenské (c,). 2. Břidlice
Jinecko-Skrejské (c,). 3. Krušnohorské vrstvy (d, «) a konečně 4. nej- ©
vyšší Komárovské vrstvy (d, B). Katzer označuje takto Kambrická ©
souvrství: la, 1b, 1c, 1d.
Odloučení českého kambria od dosavadního siluru nesnadno se
bude moci ubrániti domácí geologie, zvláště když obdobné geologické
vrstvy v jiných zemích co samostatný útvar kambrický se označují.
V trupu evropském není asi naleziště, které by se honositi
mohlo zbytky živočišnými tak ctihodného stáří a při tom tak zřetelně
zachovanými, jako Tejřovice a Lohovice. Kde v Evropě, nehledě
k poloostrovům a ostrovům, objeveny jsou staré kambrické otisky, ©
odpovídají svým geologickým horizontem poněkud již vyšším vrstvám ©
Jinecko-Skrejským aneb ještě vyšším pásmům českého siluru.
Kambrické vrstvy u Hofu ve Smrčinách, otisky obsahující, jsou
obdobou nejvyšších vrstev českého kambria.
Z ruského kambria, kolem Baltu usazeného, rovnají se svým
stářím našim vrstvám nejspodnější, modravé jíly, které jsou však bez ©
otisků. Vyšší pískovce tamní, obsahující ramenožce Obolus, rovnají ©-
se dle pozorování geologů břidlicím pásma c,. Sem asi patří též ©
hlinité břidlice a křemence z ruského Polska u Sandoměře, obsahující ©
brachiopody a trilobity. 4
Gůrich*) vidí ve vrstvách těchto obdobu vrstev Paradoxi- ©
desových ve Skandinavii skandinavský obzor (1 c) a celkem vrstev ©
Jinecko-Skrejských.
Před málo, čtyřmi nebo pěti lety, teprv objeveny ve vlasti Bar-
randově, ve Francii, vrstvy s primordialní faunou u Montagne Nojre,
avšak pískovec pod břidlicemi uložený, u Montagne Nojre ete. nepo-
— Dead o o
1) Neumayr, Erdgeschichte. 1887, I. p. 39—57.
Das áltere Palaeozoicum in Mittelbohmen. 1888.
2) Katzer, Geologie von Bohmen. 1890. p. 630—631. j
3) Gůrich, Uiber eine cambrische Fauna von Sandomir in Russisch=Polen.
N. Jahrbuch f. Miner. n. Geol. 1892, I. p. 69—70.
Příspěvky k seznání zkamenělin českých a evropských. 493
skytl kromě problematických rour červů kroužkovitých žádných otisků.
Bergéron, Bigot ete.).
V ostatních zemích evropských zná se kambrium podobné
k našim paradoxidesovým břidlicím ve Španělsku, Sardinii a hlavně
pak ve Skandinavii a Anglii. Pouze v těch dvou posledně jmenova-
ných zemích jsou vrstvy s otisky, eguivalentní s Tejřovickými.
Na poloostrově Skandinavském jsou to droby a pískovec, Bophy-
tonové, obsahující jednoho ramenožce, Meďusy, stopy červů a měkkých
korýšů. Srovnej nejnovější pojednání A. Nathorsšta“.
Pod vrstvami těmito uloženy jsou ve Skandinavii ještě tři mocné
vrstvy kambrické bez otisků: 1. VWistngójské, složené z břidlic, pí-
skovců, s bituminosním vápencem. 2. Almesáakrajské: pískovce, kře-
mence, slepence, s vložkou vápence. 53. Dalské (až 1900 m mocné):
pískovce, křemence, hlinité a drobové břidlice, zelenokameny; vápenec
zřídka.
I české nejspodnější slepence jsou bez otisků. Snad nejspod-
nější pásmo kambria skandinavského má své analogon ve vložkách
vápenité břidlice v oboru etáže B („Praecambrium“).
Dále vyvinuto jest v Anglii a sice ve Wallesu pásmo obdobné
s našimi vrstvami Třemošenskými. Jsou to Harlechské vrstvy nej-
spodnějšího kambria tamního, složené hlavně z pískovců a slepenců,
v nichž se zachovaly zřetelné otisky, zejmena význačný, malý rameno-
nožec Lingulella feruginea, jehož lasturka jest sotva jako půl žitného
zrnka dlouhá a pak trilobiti Paradoxides a j.
Velký material kambrický poskytuje dále Sev. Amerika.
V následující tabulce dovoluji si podati na základě více rozlič-
ných autorů a svých vlastních pozorování a porovnávání přehled
českého spodního kambria se zřetelem k současným vrstvám jiných
zemí evropských.
1) Bergéron, Sur le Cambrien et sur Vallure des depóts paléozoigues de
la Montagne-Noire (C. R. oc. d. Sc. CVI, 5/11 1888).
Bergéron et Munier-Chalmas (ibidem 30/1 1888. Ibidem).
Bigot, Précambrien et le Cambrien dans le Payes des Galles et leur egui-
valent dans le massif Breton. (Soc. geol. de France 3, s. XIII. 1888, 161. —
Srovn. N. Jahrb. f. Min. 1890, I.
Bergéron, Sur la présence de la fauna primordiale dans le Hérault
(Compt. rend. 106, 375. 1888). — N. Jahrb. dto.
2) Nathorst, Betrachtungen úber das angebliche Vorkommen von Resten
von Organismen im Grundgebirge. N. Jahrb. f. Min. 1892, I, p. 169—177.
424
J. Kušta: Příspěvky k seznání zkamenělin českých a evropských.
Čechy
rupodg
|
©
B
o
E-
=
B
Břidlice
Jinecko-Skrejské
Cz-
Paradoxides.
Třemošenské
pískovce c,.
Hllipsocephalus
Germari
význačným.
Orihis Romingeri
a ještě pět
trilobitů.
Tejřovice, Skre-
je, Lohovice.
Žitenský slepe-
nec bez otisků.
Anglie
Švédsko
Břidlice
Menevian.
Paradorides.
Harlechské
pískovce.
Paradoxides.
Význačná Lin-
gůlella feruginea.
Spodní slepenec
bez otisků.
Vrstvy
paradoxide-
sové.
Pobaltsko
ruské
Pískovce.
Obdolus.
Snad i ruské
Polsko
u Sandoměře.
Francie
Břidlice
paradoxide-
sové.
Eophyto-
nový písko-
vec.
Brachiopod.
Medusy.
Tři mocná
pásma
bez otisků. ©
Modrý jíl
bez otisků.
Pískovec
anellidový.
| o „mniagumeoovag“
Vápenité břid-
lice v etáži B.
Calciphyton
praecambrůů n.
(Hracholusky.)
Asi nejspod-
nější vrstvy
kambrické.
31.
Ku stratigrafii oncophorových usazenin okolí ivančicko-
oslavanského na Moravě.
Napsal Vlad. Jos. Procházka ve Vídni.
S 1 dřevorytem.
(Předloženo dne 16. prosince 1892).
Jak na F. Foetterlovu originálu výzkumného listu speciální
mapy Moravy zona G. colonna XV. z let 50., tak i na geologické
mapě markrabství Moravského a vojvodství Slezského, vydané brněn-
ským geologickým spolkem Wernerem, kreslené F. Foetterlem
na základě výzkumů svých, H. Wolfa, A. E. Reusse, Lipolda
a j., vymezeny jsou hranice ivančických a oslavanských písků poměrně
správně, a usazeniny tyto pojaty v obor miocaenu. Rozdílný jich
charakter od typických mořských sedimentů nevyznačen ani na zmí-
něném listu ani na F. Foetterlově mapě. A jelikož F. Foetterle
svůj popis geologických poměrů Moravy a Slezska ani nenapsal ani
nevydal, jak původně byl přislíbil učiniti, nedostalo se do veřejnosti
zpráv i o resultátech, k nimž dospěl po prozkumu zdejších písků.
Od oněch dob až do roku 1882 o ivančicko-oslavanské písky
ani slovem nezavaděno. Nevšímáno jich, jako vůbec nebrán velmi
dlouho zřetel ku zevrubnému prozkumu západo- a severozápadomo-
ravského miocaenu, vzdor tomu, že známá již tehdy byla dosti do-
statečně velká bohatost slínů, jílů a litavského vápence zvířenami
krásně zachovalými.
Příčinu této nevšímavosti netedko správně vysvětliti. Zdá se
však, že záležela v různých a různých okolnostech a snad i v mínění,
že jich výzkum neposkytne příliš mnoho ku objasnění spletitých záhad,
o jichž vysvětlení běželo a dosud běží v jihomoravském a dolno-
rakouském miocaenu.
426 V. J. Procházka
Výsledky prof. A. Rzehakova“) výzkumu ve středomoravském
miocaenu poučily rázem o opaku. Vynesly a pádně dotvrdily nejenom
důležitost, ale i zajímavost tamních jak pískových, tak i slínových
facií a litavského vápence a kromě toho doložily důležitost tak zva-
ných oncophorových písků pro celou miocaenovou oblasť střední a zá-
padní Moravy.
Pravda, konečné výsledky Rzehakových studií zavdaly podnět
ku pochybnostem“); právem namítáno, že uvedené jeho doklady pro
grundské stáří oncophorových písků nespočívají na dosti pevném pod-
kladu. Přes to však nelze upříti zásluhu Rzehakovu, která záleží
hlavně ve správném vytknutí zvířenného rázu oněch písků. Obraz,
jejž A. Rzehak o ni hrubými sice avšak jistými tahy byl načrtl, dá
se sice zjemniti, propracovati a zdokonaliti, leč na jeho opravdivosti
a přesnosti nedovede nikdo ničeho změniti.
Pokud o stáří ivančicko-oslavanských oncophorových písků již
dnes mluveno býti může a pokud jsme k tomu oprávněni na základě
dosavadních zkušeností, o tom je řeč níže.
Na své geologické mapě okolí brněnského prof. A. Makowsky
a A. Rzehak*) vymezili v okolí ivančicko-oslavanském oncophorové
písky ve způsobu malých ostrůvků na levém břehu Oslavy severně za
Ivančicemi po obou stranách silnice ivančicko-rosické, pak severo-
západně od města v pravo od silnice ivančicko-oslavanské a konečně
poblíž Pádochova. Na pravém břehu Oslavy ohraničeny malé obvody
těchto písků na jižním, jihovýchodním a severním boku chlumu Bu-
chala a v zářezech, jež se táhnou k Oslavanům a leží jihovýchodně
od oslavanského cukrovaru. V údolí potoka Rokytné stanoveny rovněž
malinké obvody jižně a severozápadně od obce Alexovic.
Mimo okolí Ivančic objeveny oncophorové písky v mohutném
uložení u stanice tvančicko-kounické, severovýchodně za Mělčany, mezi
Syrovicemi a Soboticemi, jižně od Smoléna a u Rebešovice. Z některých
nálezů usuzuje A. Rzehak na jich přítomnost u obce Jezeram
1) A. Rzehak. Beitráce zur Kenntniss der Tertiárformation im ausser-
alpinen Wiener Becken Verhandl. des naturforsch. Verein. in Brůnn. 1882, 21.
svaz. pag. 31. — A. Makowsky et A. Rzehak. Die geolog. Verháltnisse der
Umgebung von Brůnn. Verhandl. des naturforsch. Verein. in Brůnn, 1884, 22. sv.,
pag. 125.
2) Viz referát Dr. A. Bittnera o A. Rzehakovu: Beitráge zur Kenntniss
der Tertiárformation im ausseralpinen Wiener Becken; I. der Grunder Horizont
in Máhren, ve Verhandl. der k. k. geolog. Reichsanst. in Wien, pag. 280.
5) A. Rzehak. Geologische Mittheilungen. Sitzungsber. der naturforsch.
Verein. in Briůnn 1888, 27. svaz. str. 22.
i
|
bl
,
|
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 497
a Slavkova. Do jich obvodu klade pak rohovce dubňanské se sladko-
vodní zvířenou prof. dr. Fr. Dvorským objevené.
Dle dosavadních zpráv, jež A. Rzehak o oncophorových píscích
ivančicko-oslavanských uveřejnil, usuzuji, že mu běželo předem o vy-
stížení rázu jich zvířen a teprvé na druhém místě o stanovení jich
stáří a zevrubném ohraničení jich rozlohy. Jak se mu ono povedlo,
vytknul jsem dříve, pokud mám pravdu vzhledem k tomuto, vysvitne
z následujícího popisu stratigrafických poměrů písků a slínů ivan-
čicko-oslavanských.
Pracuje v oblastech miocaenu západo- a severozápadomorav-
ského, přešed pak, po dokončení svého výzkumu v tamních obvodech,
do miocaenu střední Moravy, pociťoval jsem nalehavou potřebu, obe-
známiti se s oncophorovými sedimenty poříčí Jihlavky. Donucen byl
jsem k jich studiu, poznav miocaenní depót Kralický a jeho vztah
ku miocaenovým obvodům západomoravským, zejmena ku vejhon-
skému u Židlochovic.
V loni dlel jsem za tím účelem delší dobu v okolí ivančicko-
oslavanském. Výsledky, jichž jsem se dopracoval, zdokonalují obraz
o rozloze tamních oncophorových písků a doufám pevně, že přispějí
ku vysvětlení různých momentů dosud zastíněných a nedostupných,
jež dosud znesnadňovaly představu jak o vztahu těchto písků ku
brněnským tak i ku ostatnímu mořskému miocaenu.
Nikdo však nedomýšlej se, že činím nároky na úplné vylíčení
charakteru oncophorových písků zmíněné oblasti. Toho nelze tak
snadno dosíci, již pro velké nesnáze, s kterými je nám brojiti, jak-
mile zde započneme se zevrubným výzkumem. Bude ještě mnoho
úsilovné práce třeba, než dospěje se k tomu konci, aby se někdo od-
vážil na základě poznatků tvrditi o těchto píscích! něco úplně urči-
tého, zejmena než bude možno považovati otázku o jich stáří za roz-
řešenou.
Zářezy při železniční stanici ivančicko-kounické.
Přijedše do stanice po železné dráze z Brna, záhy nápadny nám
budou písky v hlubokém zářezu, jenž se táhne od stanice k jiho-
západu ku vesnici Českým Bránmicím. Při zevrubnějším prohlédnutí
zdejší krajiny shledáme tyto písky odkryty netoliko na straně stanice,
ale i na protilehlém svahu, kde táhnou se poměrně širokým pruhem,
přikryty jsouce na četných místech diluviální hlínou a pouze při sta-
nici šedým, vápenitým marinním slínem. Uvrstvení těchto písků je
původní, neporušené, což snadno poznati lze na stěnách hlubokých zá-
428 V. J. Procházka
řezů. Jsou barvy světložluté, jemnozrnné, složeny z malinkých zrnéček
křemenných. Zkamenělin přechovávají, jak se podobá, poměrně dosti,
ale nepovedlo se mi nalézti v nich ani ulit ani mísek neporušených,
celých. Toliko úlomky a střepy konstatovány. Poněkud u větším
množství stanoveny fragmenty mísek druhu Oncophora soctalis Rzeh.,
u menší mmnožství zjištěny úlomky druhu Cardium moravicum. V pro-
setém písku nenalezeno malých druhů celých, ani neshledáno stop po
foraminiferách. Ve značném množství konstatovány kromě toho i úlomky
druhů zevrubně neurčitelných, které přísluší, jak se podobá, druhům
jiným než dříve vytčeným, kterýmž, nelze již nyní stanoviti. Po
mém soudu poštěstí se i v těchto píscích nasbírati větší zvířenu,
jenom že bude to vyžadovati namahavého a velmi pečlivého a po-
zorného sbírání. Býval bych se i této práci podrobil, ale nebylo mi
toho popřáno, neboť maje čas odměřený, musil jsem dbáti, abych
dospěl v oblasti oncophorových písků ivančicko-oslavanských ku žá-
doucímu konci.
Ivančice.
Velmi záhy ztratí se zrakům našim oncophorové písky pod
diluviální hlínu, jdeme-li, opustivše stanici ivančicko-kounickou, po
silnici do údolí Jiblavky. Na úbočích a stráních i na dně údolního
koryta Jihlavky rozkládají se tu a tam odkryté jen malinké, zřídka
větší obvody diluviální hlíny, pokrývajíce syenitový podklad. I v roz-
šířené části údolního koryta neviděti po píscích ani stopy, ba i di-
luviální usazeniny tu scházejí, nahraděny jsouce alluviem, kteréž rovněž
je na sterých místech odplaveno, takže toliko syenitový podklad vy-
chází na den. Až teprvé za kamenným mlýnem, téměř u samého
města Ivančic, ve svahu po pravé ruce, vyčnívají vespod slabého
příkrovu hlíny zelenavé slíny. Po píscích i tu neshledáno ničeho.
Tolikéž i v bezprostředním obvodu města. Příčinu, proč jich tu není
a proč je zde všude mohutné alluvium, objasní se nám rázem, jak-
mile přihlédneme k povaze údolního koryta obvodu města.
Ivančice rozprostírají se v severní části poměrně náhle rozšíře-
ného údolí Jihlavky na rozhraní syenitu a permu, v Šířině, v níž
vlévá se do Jihlavky od severozápadu tekoucí prudká Oslava a od
jihu horský potok Rokytna.
Vliv poměrně dosti prudké Jihlavky a její obou přítokův na
obvod města jest patrný, zračí se velmi zřejmě v tom, že dno města,
zejmena v jižní části, ponenáhlu stoupá — jsouc zaplavováno a za-
nášeno říčním kalem. Pokud toto tak zvané stoupání dna rychle se
A A a p č PN ná o a
Čo
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 499
"děje, znázorňuje překrásně farní chrám, který se zdá, jako kdyby
byl do alluvia zapadlý.
Mnohem více trpěl obvod městský nánosem dříve, pokud ještě
na úbočích sv. Jakuba a v polích severně za městem byly mocné
zbytky druhdy mohutných lavic sypkého písku oncophorového. Tehdy
dešťové přívaly způsobily rázem více, než co nyní nanese Jihlavka
za léta. Vlastně nyní ona odčiňuje co dříve zavinily dešťové přívaly,
alespoň v bezprostředním svém obvodu, odnášejíc ponenáhlu staré
náplavy.
Nade vši pochybnosť je stanoveno, že v celém bezprostředním
obvodu města, pokud se toto na dno údolního koryta omezuje, není
ani písků, ani slínů. Jsou-li tu přec, patrně leží pod mohutným pří-
krovem nejmladších sedimentů. Že tu jsou, jest pravděpodobno, za-
ručeno to však není, jelikož ani elluvium, ani alluvium nebylo dosud
úplně prokopáno.
Zbytky písku na jižním úbočí
Sv. Jakuba
objevil jsem náhodou, jda za zahradami přes pole od silnice ku kří-
žové cestě a odtud na západní svah. Na cestě viděl jsem tu a tam
malé kusy tvrdého žlutého pískovce, plného jader druhů Oncophora
socialis, Cardium moravicum v sousedství s jadry zevrubně neurči-
telných druhů, které zdají se, že přísluší rodům Bulimus a Valvata.
Pátraje pak v nižších polohách svahu po mohutnějších pískových
depóts, nepovedlo se mi je nalézti, toliko na dvou místech zjištěn
písek oxydem železitým zbarvený, uložený do mělkých rýh v syenitu
vybrázděných. Kultura, částečně i syenitový štěrk z horních poloh
splavený činí oncophorové písky nepřístupny, které, jak se správně
domýšlím, ve větších depóts v dolní části svahu se zachovaly.
O něco výše než pískovce na svahu sv. Jakuba nacházejí se
zbytky oncophorových písků na protějším břehu Jihlavky, na se-
verním úbočí
Rény.
Nad městským sadem v hlubokých zářezech tu a onde vyrážejí
na den malé ostrůvky žlutého až žlutozelenavého písku, místy velké
shluky jader Oncophora socialis obsahujícího. Jako na svahu sv. Ja-
- kuba tak i zde oncophorové slíny neobjeveny. Jsou důkazem o dřívější
mohutnosti pískové oblasti ivančické, neboť, jak snadno poznati lze,
430 V. J. Procházka
leží asi zvící 600 m nad nynějším dnem koryta údolního, převyšujíce
i nejvýš uložené písky po obou bocích chlumku Buchala.
Petrografický ráz, jak ztvrdlého písku, tak i sypkého, neliší se
ničím od písků letkovických a oslavanských. Toliko zdejší shluky,
pokud se mi povedlo vypozorovati, přechovávají velmi mnoho mísek
u vážném množství druhu Oncophora soctalis a vypadají jakoby toliko
z těchto byly složeny, kdežto naproti tomu druhy jiné v buchalských
a oslavanských píscích poměrně hojné, v nich buď vůbec nepřichá-
zejí anebo pouze u velmi nepatrném individuelním množství. Pozoru-
hodno a patrně s tímto v jakési souvislosti, v jaké však ani přibližně
nyní říci nelze, nachází se charakter zvířeny uvedených pískovcových
shluků s rysem jiným, totiž s tím, že písky a pískovcové shluky
těchto vysokých úrovní, jak na svahu sv. Jakuba, tak i Rény, po-
hřešují v první řadě druhy rodů Congeria a Melanopsis. Po dlouhém
a namahavém hledání povedlo se mi konečně objeviti v jednom kusu
pískovce barvy namodralé a velmi tvrdém mimo poměrně špatně za-
chovalé mísky, vlastně jadra druhu Oncophora soctalis též jádra
druhu Cardium moravicum, ale toliko ve třech špatně zachovalých
exemplářích.
Severně za městem, v polích mezi ivančicko-rosickou silnicí
a západním svahem sv. Jakuba, ze syenitu složeného, vynikají na den
zelenavé slíny tu na větším, onde na menším prostoru. K rosické
silnici přikrývá je poměrně silná vrstva diluviální hlíny, jejíž mo-
hutnosť ke svahu sv. Jakuba se seslabuje. Velmi pěkně odkrývá
a přístupny činí zmíněné slíny zářez ručeje, kterýž prorývá zdejší
polní tra:ě od cóty 282 až po obvod města, dosahujíc své největší
hloubky jihovýchodně od silnice rosické. Na západu a na severu
pokrov diluviální hlíny stěžuje vymezení hranic těchto slínů, a zne-
snadňuje i v jich území studium jich uložení, přikrývaje tyto na
četných a četných místech. Za nynějších okolností neměli bychom
vůbec příležitosť poznati ráz oncophorových sedimentů této části ob-
vodu ivančického, kdyby nebylo ačkoliv mělkého, tož přec jen velice
instruktivního zářezu voznice na
Brněnkách.
Do zářezu tohoto přijdeme po voznici, která vede ze západního
města okolo křížů na pravém břehu zmíněného ručeje. © Dostihneme
ho nedaleko záhybu ručeje, kde dává se, opustiv směr východozá-
padní, na jih.
|
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 431
I zde odhaleny jsou zelenavé slíny, jež velmi snadno lze po-
znati a jichž mohutnost přibližně odhadnouti nepřipadá za těžko.
V tomto zářezu přistupuje ku vytčeným dříve členům oncophorového
horizontu člen nový, lavice toliko z organických pozůstatků složená,
lavice congeriová.
Na příč těmito sedimenty dere se zářez asi půl metru hluboký
a odkrývá z dola na horu:
a) jemný, zelenavý slín,
b) congeriovou lavici, 40 cm mocnou,
c) jemnozrnný písek, do něhož vloženy jsou lavice Špinavě žlu-
tého pískovce.
Mohutnosť písku v té době odhadnouti nelze, jednak, že jej
přikrývá v nejbližším sousedství žlutnice, jednak, že to, co po něm
shledáme, je toliko zbytek. Naproti tomu je mocnosť pískovcové lavice
- táž, jako lavic oslavanských. I petrografický habitus, jak písku tak
-1 pískovce, neliší se valně od buchalských anebo želkrátských. Podo-
tknuto budiž, že pískovec shledán zrna jemnějšího, než zmíněné a tvrdší
než tyto. Ani v písku, ani v pevném pískovci zkamenělin nenalezeno,
vzdor tomu, že bylo po nich pilně pátráno.
Za to je následující lavice složena toliko. z mísek druhu Con-
gerta. Po slínu anebo po písku, jako příměsi, v této toliko 40 cem
tlusté lavici, neshledáno nic, tak že právem třeba o ní tvrditi, že na
její složení účastní se pouze organické zbytky. Zachovalosť mísek je
vemli špatná, vzácností velikou považovati sluší náhodu, když po-
daří se vůbec při drobení hmoty této vrstvy na rozlomených plochách
uviděti mísku neporušenou. Na isolování takovéto mísky nelze ani
pomýšleti; přesvědčíme se vždy, že se okamžitě rozpadne v malé střípky,
jakmile se jí jenom dotkneme. Z obrysu a z velikosti těchto mísek
soudím, že přísluší druhu Congeria cf. clavaeformis Krauss v osla-
vanských, buchalských píscích a pádochovskému štěrku hojnému. Pla-
vením hmoty této lavice přesvědčil jsem se náležitě, že nepřechovává
vplavené mořské druhy. Toliko v jednom exempláři, bohužel, že ve-
lice špatně zachovalém, který se záhy rozdrobil na malé kousky, ob-
jeven druh Unto cf. Esert Krauss. Mísky jeho úplně shodovaly se
S onou, již se mi poštéstilo nalézti v druhém zářezu buchalském.
Congeriová lavice ostře je ohraničena od písku i od slínu.
Mohutnosť zdejších slínů nelze za nynějších okolností ani přibližně
určiti. Blízký svah sv. Jakuba ze syenitu složený dostatečným je důka-
zem, že není velká. Nade vši pochybnosť jest pak jisto, že podklad
skládá perm, zastoupený v nedalekých zářezech břidlicí a pískovcem.
432 V. J. Procházka
Zdejší slíny nerůzní se po petrografické stránce od buchalských
anebo želkrátských. Jejich barva jest táž, jako oněch; v plastičnosti
a jemnosti se těmto rovněž vyrovnávají. Jako rozdíl, zajisté, že netěžko
na váhu padající, sluší připomenouti, že stejné množství jich hmoty
obsahuje po odplavení hlíny rozličné množstvo křemičitého písku:
zdejší slín je na písek chudší, než připomenuté. Organické látky ne-
přechovávají. Kromě zrnek písku nenacházíme v nich ničeho, ani ne
sádrové krystally. Po této stránce souhlasí se slíny zářezu Buchala,
Želkrát a Oslavan a liší se od oněch, o nichž níže je řeč a které
nakopány jsou v hrnčířském dolíku v pravo od silnice ivančicko-osla-
vanské, v mezi, která běží rovnoběžně se silnicí.
Jako zde, tak i dále na sever a severozápad, podkládá perm
slíny a oncophorové písky. V hlubších zmolách anebo tam, kde perm
proráží příkrov, uvidíme to nejlépe. Pokud z daných okolností usuzo-
vati možno, svědčí vše pro velmi nerovný podklad permský, kterýž tu
mělčími, onde hlubšími, jinde opět hlubokými brázdami do hlavního
údolí Jihlavky směřujícími, je rozbrázděn.
Sledujíce oncophorový horizont ze zářezu na západ, rychle ho
ztratíme z očí a nalezneme na jeho místě rozšířenou diluviální hlínu.
Na některých místech a Sice na dosti četných, zdá se, až že i po
nich není stopy, jsouce odplaveny. O pravdě poučí nás pravidelně
zmoly. V těchto snadno lze se přesvědčiti, že veškerá polní trať od
rosické silnice přes cÓtu 250 až po silnici ivančicko-oslavanskou za-
vjata je tu písky, tu slíny anebo oběma těmito oncophorovými členy.
Důkladně přesvědčíme se o těchto poměrech, zkoumáme-li polní
tratě v pravo od silnice ivančicko-oslavanské na sever se táhnoucí,
zejmena přihlédneme-li zevrubně ku mezi a pak ku mírně nakloněné
a pronížené stráni naproti chřesťovně.
V mezi samé vycházejí na den písčité slíny, které plaveny-li byly
nezanechávají kromě jemného písku a malých sádrových krystalků
ničeho.
O pravé povaze zdejších slínů učiníme sobě náležitou představu
ve zmíněné části pronížené stráně naproti zahradě.
Již z daleka poznáme v této stráni důl asi dvě stě krokův
od silnice vzdálený, vyhloubený do slínů, odkud béřou ivančičtí
a okolní hrnčíři potřebný svůj materiál. Dvěma různobarevnými la-
vicemi slínu proráží důl do hloubky asi tří metrů, nedosahuje však
podkladu. Hořejší lavici skládá tmavošedý slín s nádechem do fialova,
spodní světložlutý. Slíny obou lavic jsou jemné, plastické, mastné; po
plavení zanechávají toliko jemný křemenný písek a četné krystally
Ku stratigrafii oncophorových usanenin ivančicko-oslavanských. 433
sádry. Krystally spodní lavice vyznamenávají se prostřední velikostí,
hořejší jsou malinké. V této přicházejí řídčeji, než v oné. Zkame-
nělin tyto slíny neobsahují žádných. Pátráno po nich dlouho a úsi-
lovně, vždy však s týmž výsledkem, který oprávňuje ku zmíněnému
úsudku.
Velmi nepříjemné okolnosti pro zevrubné prozkoumání onco-
phorových sedimentů panují v pravo silnice mezi cótou 282. a silnicí
od oslavanského cukrovaru do Pádochova vedoucí. Tu lze za nynějších
poměrů toliko konstatovati skutečnou přítomnost těchto usazenin.
Zevrubně prozkoumati tuto čásť připadne těm, kdož v této krajině
za příznivějších okolnostech dlíti budou, než jak jsem je byl poznal
loni. Proto taky jest mi vzíti za vděk těmito poznámkami.
Pádochovský obvod.
Za ivančickou cihelnou odbočuje z rosicko-ivančické silnice
malá pěšinka a míří přímo přes pole k obci Pádochovu. Jdouce po
ní, dostihneme asi za půl hodiny v pravo od voznice malý, úzký zářez,
jímž protéká malinký ručej. Koryto potoka prohlubuje se rázem na
severozápad. Sotva, že do něho vkročíme, překvapí nás poměrně
značné množství vyplavených namnoze rozmačkaných, zřídka celých
ulit a mísek měkkýšů. Uprostřed zářezu povalují se velké kusy tvr-
dého pískovce, přebohatého mískami druhu Unio sp. V pravém břehu
koryta pak poznáme velmi příhodné místo, kde snadno lze vypozo-
rovati uvrstvení zdejších oncophorových sedimentů. Podrobil jsem la-
vice tyto zde na den vycházející, ačkoliv slabé, bedlivému prozkumu,
k čemuž zavdala příčinu okolnost, že zvířena hořejších lavic již při
povrchním pozorování připadá chudší, než ona lavice spodní, písči-
tého to slínu.
Pořad lavic tu vypozorovaných je tento, s hora dolu:
a) lavice zelenavého slínu, jemným pískem promíchaného, 50 cm
mocná ;
b) žlutý písek, 20 cm mocný;
c) ztvrdlý slín, v kousky krychlové snadno se rozpadající, 60 cm
mocný ;
d) lavice hnědého písčitého slínu s vložkou pevného pískovce,
1:5 m mocná;
e) slín s drobným štěrkem rozrušených permských hornin silně
promíchaný ;
f) permské vrstvy.
Tř: mathematicko-přírodovědecká, 1892. 28
434 J. V. Procházka
Lavice označené písmeny a, bd, c a d uzavírají stejnorodou
zvířenu, která dosahuje kulminačního rozvoje v lavici hnědého, písči-
tého slínu. Zvířena lavic a, b, c jeví se nejinak, než zchudlou zví-
řenou lavice této.
Značnou, možno po právu označiti bohatost zvířeny písčitoslí-
nité lavice, zejmena pak vzhledem k množství mísek druhu Unio sp.
nabývá toto označení plného svého práva. Zajímavo je, že v této
vrstvě druh Congeria ef. clavaeformis Krauss vyskytuje se zřídka,
kdežto po druhu Oncophora soctalis není ani stopy. Vůbec nelze pře-
hlédnouti zvláštnosť severozápadoivančického obvodu, která záleží
v tom, že v tamních sedimentech tento druh dosud zjištěn nebyl, jakn
naopak, že druh Unčo sp. zde hojný, v jihozápadním oddílu zdejšího
obvodu přichází toliko v ojedinělých exemplářích. Pokud se mi po-
vedlo zjistiti, je individuelní množství druhu Unvo sp. i ve vrstvách
zářezu různé, největším je ovšem, jak již bylo zmíněno, v písčitoslinité
lavici; ve ztvrdlém slínu vyskytuje se, ačkoliv dosti zhusta, přec jen
v míře mnohem menší; ve žlutém písku nalezen nebyl a v zelenavém
slínu objeven po dlouhém hledání toliko jeden malý úlomek. Do spodní
lavice tento druh nesestupuje. I ostatní druhy vyznamenávají se po-
dobným rysem, leč nelze ho tak přesně vypozorovati, jako právě
zmíněného Uma.
Pokud se petrografického rázu těchto lavic týče, je z nich nej-
zajímavější vrstva písčitoslinitá, která rychle přechází ve ztvrdlý slín
a tento v zelenavý. Žlutý písek je vsunut. Dolu přeměňuje se pak
opět rychle v lavici barvy cihlové, přijímaje štěrk permský.
Asi třicet kroků na sever od místa právě popsaného zařízl
ručej své koryto do vrstvy štěrku s ohromným množstvím úlomků
druhu Congeria ef clavaeformis a prohloubil až je do jejího podkla-
du, světlozeleného slínu, kterýž po svém petrografickém rázu, podobá
se slínu zářezu na Brněnkách, onomu hrnčířského důlu, zářezu buchal-
ského a oslavanského.
Následující seznam předvádí zvířenu lavic pádochovského zářezu.
Přičiňuji zde některé poznámky, týkající se jedině způsobu vyskyto-
vání se zdejších druhů; palaeontologickou čásť zůstavuji nedotknutou,
jelikož za nedlouho míní prof. A. Rzehak, jak se mnou sdělil, vy-
dati samostatnou práci výhradně zvířeně oncophorových sedimentů
věnovanou.
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 435
Gasteropoda.
Melanopsis intermedia Rzeh.
| Poměrně častá. Vyskytuje se výhradně v dospělých individuích,
© jichž ulity téměř vesměs jsou poškozeny. U všech nachází se závit,
- zejmena jeho embryonální komůrka otřena a ostatní povrch pokryt
járky vyleptanými. Činí dojem, jako kdyby byly vplaveny na secun-
daerní naleziště. V hořejších lavicích je velkou vzácností.
Planorbis sp.
Hojná. Ulity vyznamenávají se nápadnou tenkostěnností, jsou
výtečně zachovalé. Zastoupena je individuí v různém stadiu vývoje.
Neritina crenulata Klein.
Poměrně hojná, toliko v písčité vrstvě u větším individuelním
množství zjištěna, v ostatních lavicích velice zřídká. Ulity krásně za-
chovalé, nesou ještě původní zbarvení; jsou tlustostěnné.
Lamellibranchiata.
UÚnio sp.
V písčitoslínité lavici a v poloztvrdlém pískovci velice častý
Dorůstá značné velikosti. Zřídka povede se nalézti jeho mísky nepo-
rušeny, obyčejně rozpadávají se, jakmile počneme je vybavovati z hor-
niny. Druh pádochovský zdá mi se, pokud jsem ho zběžně přirovnal
k miskám druhu Jnio ef. Esert z písků, známých již A. Rzehakovi,
od tohoto rozdílný. Zachovalosť jeho misek je velmi nápadná, i neliší
se po té stránce od druhů ostatních, nečiníť dojem starších fosilií,
nýbrž naopak upomíná na mladší ano i na recentní. Ostatně nelze
na vnější zachovalosť klásti velkou váhu.
Congeria cf. clavaeformis Krauss.
Přichází v písčitoslínité vrstvě poměrně zřídka, ale ve štěrku
u velikém množství. V oné lavici jsou její mísky téměř neporušeny,
v tomto však do té míry rozdrceny, že velice zřídka objevíme zcela
zachovalé. V hořejších lavicích, jak se podobá, nevyskytuje se a jest-li
pak vždy ojediněle.
28*
436 V. J. Procházka
Congeria nucleolus Rzeh.
Velmi zřídký druh. Dosud zjištěn toliko v jednom exempláři,
jehož vlastnosti úplně souhlasí s popisem Rzehakovým a valně se
liší od druhů příbuzných.
Ostracoda.
Přicházejí v slínitopísčité lavici poměrně velice často, v ostatních
pouze v ojedinělých individuích. Zachovány jsou dokonale, mísky mají
teninké, v převážné většině průsvitné. Individuelní množství některých
druhů jest velmi velké. Dosud rozpoznáno sedm různých druhů; do-
mnívám se, že tímto číslem zdejší ostrakodi nejsou vyčerpáni, naopak
jest pravděpodobno, že dalším vykořisťováním jich počet se rozmnoží.
Zpracování těchto druhů ponechám si na dobu pozdější, až po uve-
řejnění své práce o miocaenních ostrakodech. |
Povšechný ráz zvířeny zdejších usazenin neliší se od buchal-
ských anebo od oslavanských. (Ovšem pokud se detailů týče, panují
rozdíly, které jak se podobá, podmínily místní fysikální okolnosti.
Štěrk a hrubost zdejších usazenin svědčí, že tu byla voda mělká,
proudící u blízkého břehu. V tom asi sluší hledati příčinu, že zde
schází druh Oncophora socialis omezený toliko na písky určitého
petrografického rázu. Po právu třeba považovati zdejší štěrky, jež
jsou na úlomky druhu ČC. cf. clavaeformis bohaty za příbuzné, ne-li
- identické s congeriovou lavicí na Brněnkách.
Po vplávené zvířeně mořské nenalezeny ani nejnepatrnéjší stopy,
vzdor tomu, že brán k ní pilný zřetel a že pozorně prohledány vy-
plaveniny ze všech tamních lavic.
Zářezy po bocích ehlumu Buchala.
Diluviální hlína levého břehu Oslavy přesmykuje se na protější
pravý břeh a přikrývá mocným pokrovem území permu na poměrně
velkých rozlohách. Od Letkovic táhne se širokým pruhem až za
Oslavany a vysílá mocné proudy na jiho- a severozápad. Starý její
podklad, perm, provází ji v obvodu vršku Buchala a vyniká na po-
vrch západně od něho, kde hlína se vytrácí.
Toliko v zářezech tu užších a mělkých, onde širokých a hlu-
bokých tu ojedinělých, namnoze rozvětvených v malý systém, jsou
písky obvodu Buchala přístupny. Na celém prostranství mezi Oslavou
a Jihlavkou nenašel jsem písky odkryty. Jejich prostranství, jak se
na povrchu jeví, rovná se rozloze zmíněných žlebů. Ovšem k jinému
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 437
výsledku dospějeme, jestli vezmeme zároveň mohutnosť těchto písků
v úvahu. Pak zajisté vypadne jich rozloha značně větší, avšak i v tomto
případě možno alespoň přibližně označiti hranici po niž až dosahuje.
Pro poznání petroorafického, palaeontologického i pokud uložení
a uvrstvení jednotlivých lavic se týče, mají žleby jak Buchala, tak
Želkrát význam veliký. Jednak že odkrývají a prorývají písky až na
slíny, jednak že tamní vrstvy jsou poměrně bohaty dosti dobře za-
chovalou zvířenou.
I zde vyplňují písky a slín mělké žleby v permu, kteréž smě-
řují do údolí Jihlavky. Poznáme to snadno po mohutnosti těchto se-
dimentů a pak i po povaze permského podkladu.
Na jižním boku Buchala podrobil jsem písky a podstýlající je
zelenavé slíny ve dvou oddělených, různě hlubokých zářezech ze-
vrubnému vykořistění. Zejmena brán pilný zřetel ku lavici. miskami
druhu Ostrea cochlear Poli bohaté, kteráž direktně podkládá diluviální
hlínu a obsahuje nápadné množství mořských druhů.
V prvním zářezu zdejším není po horní vrstvě s druhem Ostrea
cochlear ani památky, je patrně odplavena. Diluviální hlína leží přímo
na jemném písku oxydem železitým zbarveném, složeném z malých
zrnéček křemenných. Do tohoto vloženy buď velké, buď malé hrudy
ztvrdlého namnoze drobivého pískovce, které připadají jako kdyby
složeny byly z jader různých druhů, mezi nimiž druh Onoophora
socialis je zjevem nejčastějším. Shluky tyto jsou hojny a zdají se
býti omezeny na určité polohy a nejsou, jak se při zběžném pozoro-
vání zdá, nahodile vloženy.
V následujícím seznamu obsažena je zvířena, kterou se mi po-
vedlo v těchto píscích až do této doby zjistiti.
A. Druhy brakické, sladkovodní a zemní.
Lamellibranchiata.
Oncophora socialis Rzeh,
Cardium moravicum Rzeh.
Congeria cf. clavaeformis Krauss.
Gasteropoda.
? Valvata sp.
? Bulimus sp.
438
V severním zářezu druží se k poznaným dvěma členům člen ©
třetí totiž asi půl až metr mocná lavice písku, která přechovává, jak
již vzkázáno, poměrně velké množství mořských druhů měkkýšů, mezi
nimiž obzvláště bijí do očí velké mísky druhu Osťrea cochlear.
Této vrstvě věnována bedlivá pozornosť. Vykořistěna, pokud
toho okolnosti dovolovaly, co možná nejintensivněji. Výsledek, jenž
dosažen, zahrnuje následující seznam.
A. Druhy brakické, sladkovodní a zemní.
V, J. Procházka
B. Druhy mořské.
Foraminifera.
Cristellaria cultrata Mont. sp.
Nodosaria elegans d'Orb.
s cf. bifurcata Rss.
Uvigerina pygmaea d'Orb.
Discorbina rosacaea d'Orb. sp.
Truncatulina praecinta Karv.
Polystomella crispa Linné.
Amphistegina Hauerii d'Orb.
5 E ne
Bryozoa.
Idmonea disticha Goldf.
Hornera frondiculata Lam.
Cellaria ceroides Loll. et Ell.
Scrupocellaria cf. elliptica Rss.
Retepora cellulosa Linné.
Gusteropoda.
Columbella fallax R. Hoern. et A.
Buccinum sp.
Lamellibranchiata.
Oncophora socialis Rzeh.
Cardium moravicum Rzeh.
Unio cf. Eseri Krauss.
Congeria cf. clavaeformis Krauss.
v Gasteropoda.
Helix sp.
Planorbis sp. i
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 439
B. Druhy mořské.
Foraminifera.
Textularia carinata d'Orb.
Bolivina punctata d'Orb.
Nodosaria elegans d'Orb.
Cristellaria cultrata Montí.
k austriaca d'Orb.
9 inornata d'Orb.
Globigerina bulloides var. triloba Rss
Truncatulina lobatula Walk et J.
s Dutemplei d'Orb.
Pulvinulina Hauerii d'Orb.
Rotalina beccarii Linné.
Amphistegina Hauerii d'Orb.
Bryozoa.
Crisia Hoernesi Rss. -
Idmonea disticha Goldf.
Salicornaria farciminoides Johnst.
Eschara undulata Rss.
Š monilifera M. Edw.
Lamellibranchiata.
Circe minima Mont.
Leda nitida Broce.
Limopsis anomala Eichw.
Arca clathrata Defr.
Ostrea cochlear Poli.
Gasteropoda.
Chemnitzia Reussi M. Hoern.
Rissoa Venus d'Orb.
„o c£ Montagni Payr.
„o Moulinsi d'Orb.
Calyptraea Chinnensis Linn.
Balanidae.
Balanus sp.
440 V. J. Procházka
Piseces.
Otolithus (Berycidarům) pulcher Proch.
Po své petrografické stránce neliší se písek této lavice od oněch ;
lavic spodních. V těchto založeny jsou rovněž větší anebo menší ©
hrudy buď tvrdého, buď měkkého pískovce, obsahující shluky druhů ©
Oncophora socialis, Čardium moravicum, s nimiž objevují se po různu ©
mísky druhu Congeria ef. clavaeformis. Ojedinělé mísky a ulity ©
v sypkém písku náležejí ku vzácnostem. Jak patrno, zvířena, jak.
horní lavice s druhy mořskými, tak i sypké vrstvy s tvrdými hrudami ©
pískovce, srovnává se úplně se zvířenou jižního zářezu.
Pokud se zdejšího světlošedého slínu týče, třeba dodati, žei on“
neposkytuje, plaven-li byl, ani nejmenších stop po zkamenělinách, za- ©
nechávaje toliko křemitý písek prostředního zrna.
Oslavany.
Rozhodně nejlépe odkryty a nejsnadněji přístupny poznáme on- ©
coephorové písky v oblasti oslavansko-ivančické v zářezech táhnoucích ©
se jižně od oslavanského cukrovaru na jihozápad. Želkráty zove náš
lid tyto výmoly starým jmenem, jehož původ naši archaeologové kladou ©
do doby praehistorické, dokládajíce svůj názor nálezy předhistorickými ©
v obvodu žlebů učiněnými. A
Zde poskytnuto pozorovateli všeho u míře svrchované, čeho mu ©
třeba ku zevrubnému poznání těchto velezajímavých usazenin vý-
znamných zvláštním charakterem své zvířeny. Hluboké zářezy, snadno
přístupné stráně, snadno dostižitelné výchozy jednotlivých členů, pří- ©
znivě zachovaná zvířena, toť jsou věru okolnosti, kteréž nejenom ku ©
práci vyzývají, ale i ji u velké míře usnadňují. '
Zde jako nikde, odkryto je souvrství pískové, odhaleny jsou la- ©
vice pevného pískovce a možno se již prvním pohledem přesvědčiti, ©
že 1 tu uložení vrstev je původní, nedotknuto.
Na konci zmole, ramena to jižního, událo se mi vypozorovati
krásně odhalený svah, kde zvláštní rys oncophorových píšků v plné ©
své samobytnosti na den vyráží. Stanoven tu následující sled vrstevní:
a) ornice; ;
b) písčitá lavice s brakickou zvířenou, v nmíž druh Ostrea ©
cochlear je zjevem obyčejným ;
c) písek s brakickou a mořskou zvířenou, v níž druh Ostrea ©
cochlear schází;
d) lavice pevného, jemnozrnného pískovce ;
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských.
C+> ©, ©, písek s mořskou zvířenou.
Přiložený náčrtek zobrazuje věrně postup
vrstev zmíněného místa a částečně i jich po-
měrnou mohutnosť. Petrografický ráz zdejších
písků je týž jako buchalských. Vrstva d ne-
obsahuje ztvrdlé kusy pískovce, uzavírá to-
liko ojedinělé druhy. Zdejší příznivé okol-
nosti usnadnily vykořistění všech odkrytých
lavic; je zajímavo, že výsledek o povaze zví-
řeny horní lavice želkrátské nápadně sou-
hlasí s oním, jejž jsem obdržel v zářezech
oslavanských.
Aby rozdíl zvířenné povahy zdejších la-
vic stal se nápadným a snadno zřetelným,
uvádím tuto po pořádku zvířeny všech lavic
pískovcových, které tamní zářez přístupný
činí, počínaje se zvířenou lavice označené zde písmenem b.
A. Brakická zvířena.
Lamellibranchiata.
Oncophora socialis Rzeh.
Cardium moravicum Rzeh.
Congeria cf. clavaeformis Krauss,
Gasteropoda.
Melanopsis intermedia Rzeh.
Neritina crenulata Krauss.
Helix sp.
B. Zvířena mořská.
Foraminifera.
Cristellaria inornata d'Orb.
Globigerina bulloides var. triloba Rss.
Truncatulina Dutemplei ď'Orb.
„ Amphistegina Hauerii dOrb.
Anthozoa.
? Caryophyllia sp.
441
442 V. J. Procházka
Echinodermata.
Ostny, velmi zřídké.
Bryozoa.
Crisia Hoernesi Rss. :
Idmonea cf. subcancellata Hag.
Lamellibranchiata.
Gasteropoda.
Mitra goniophora Bell.
b) Zvířena ztvrdlých pískovcových hrud lavice sypkého písku
označené písmenem c.
Zvířena brakická a sladkovodní.
Lamellibranchiata.
Oncophora socialis Krch.
Cardium moravicum Rzeh.
Congeria cf. clavaeformis Kra
Syndosmya apelina Renn.)
Lucina incrassata Dub.
„© multilamellata Dub.
Cardita scalaris 8ow.
Arca clathrata Defr.
Pecten sp.
Ostrea cochlear Poli.
Gasteropoda.
? Bulimus sp. (jadra)
? Limnaea sp. „
? Valvata sp.
Zvířena pískové lavice v profilu písmenem c, označené,
Zvířena mořská.
Foraminifera.
Textularia carinata d'Orb.
Bolivina punctata d'Orb.
') Přichází i v píscích enzesfeldských, v nichž byla nalezena panem dvorním
radou D. Sturem v roku 1871. Enzesfeldské exempláře přechovávají palaeonto-
logické sbírky c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni.
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 443
Nodosaria (G.) laevigata d'Orb.
5 Roemeri Neug.
2 elegans d'Orb.
k scabra Rss.
3 acuta d'Orb.
Marginulina similis d'Orb.
5 subbullata Hantk.
ů cf. Behmi Rss.
Cristellaria depauperata Rss.
Uvigerina pygmaea d'Orb.
Globigerina bulloides var. triloba Rss.
Orbulina universa d'Orb.
Truncatulina cf. praecincta Karr.
reticulata Úziž. sp.
Polystomella crispa Lam.
Nonionina communis d'Orb.
Bryozoa.
Crisia Hoernesi Rss.
Hornera hyppolithus Defr.
Salicornaria farciminoides Johnst.
Serupocellaria elliptica Rss.
d) Zvířena pískové lavice v profilu označené písmenem c,.
Zvířena mořská.
Foraminifera.
Nodosaria elegans d'Orb.
» scabra Rss.
Marginulina hirsuta d'Orb.
Globigerina bulloides var. triloba Rss.
Truncatulina praecincta Karr.
Amphistegina Hauerii d'Orb.
Bryozoa.
Urisia Hoernesi Rss.
Idmonea vibicata Manz.
í disticha Goldí.
Salicornaria farciminoides Johnst.
Retepora cellulosa Linné.
444 V. J. Procházka
Pisces
Otolithus (Beryoidarum) pulcher Proch.
e) Zvířena pískové lavice v profilu písmenem e, označené.
Zvířena mořská.
Foraminifera.
Nodosaria (d) elegans d'Orb.
3 (d) Verneuilii d'Orb.
Amphistecina Hauerii dOrb.
Heterostegina simplex dOrb.
Bryzoa.
Crisia Hoernesi Rss.
Idmonea disticha Golďf.
Salicornaria farciminoides Johnst.
Gasteropoda.
? Pecten sp.
Nápadno je jednak, že toliko nejhořejší písčitá vrstva přechovává
poměrně nejvíce mořských druhů, zejmena, že zdá se, jako kdyby
byly v ní mořští měkkýši domovem, jednak, že brakické druhy zdají
se býti omezeny na lavici tuto a na její podklad, rovněž lavici syp-
kého písku. Dosud po pilném hledání v nižších pískových lavicích
nepovedlo se mi zjistiti oncophorovou zvířenu. Kromě toho lze ozna-
čiti okolnost zajímavou, že tenké lavice tvrdého písku osvědčily se
dosud na zkameněliny úplně chudými, neposkytnuvše do té chvíle ani
nejnepatrnějších známek po nich.
Porovnáme-li zdejší brakickou zvířenu, jak horní lavice tak
i podkladu její, jest nám doznati, že úplně souhlasí se zvířenou písků
buchalských, kdežto od pádochovských různí ji jednak nepatrný rozvoj
druhu Congeria cf. clavaeformis, jednak že druh Unio sp. zde úplně
schází.
Vůbec lze již nyní s jistotou tvrditi, že zvířenný ráz želkrátských
a buchalských písků stojí naproti pádochovsko-ivančickému jako celek,
rozdílný místními odchýlkami, vlivem fysikálních poměrů povstalými.
Po této stránce pak není rozdílu mezi zvířenou tvrdých pískovcových
hrud jižního svahu sv. Jakuba a Rény a buchalsko-želkrátskými.
Slíny v želkrátských zářezech nevycházejí na povrch. Až teprvé
u Oslavan leží odhaleny pod jemnými písky slabými lavicemi žluta-
Ku stratígrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslovanských. 445
- vého pískovce proloženými. Zvířena těchto písků je velmi nepatrná,
| chudičká; jejich petrografický habitus- shoduje se s oním buchalsko-
| želkrátských písků. Slíny barvy světlozelené nepřechovávají zvířeny
- žádné; plaveny-li byly, zanechávají toliko jemnozrnný křemitý písek.
K vůli snadnějšímu přehledu a lehčímu posouzení charakteru -
zvířeny brakické a mořské do písků oblasti ivančicko-oslavanské vlo-
- žené, a aby vynikla povaha, zejmena mořské zvířeny a byl na základě
| její možným spolehlivý soud o facii vrstev, z kterých pochodí, uvádím
| následující přehledný seznam.
Prof. A. Rzehak tvrdí ve svých pracích, že druhy zvířeny
mořské, do písků oncophorových vplavené, pocházejí z grundských
písků moravských. © |
Podotýkám k tomuto názoru toliko, že stáří písků okolí brněn-
| ského a oblasti středo- a jihomoravské dosud zevrubně vyšetřeno není.
| Má se sice za to, že na př. brněnské písky jsou arundského stáří
© ale táži se, kterak je možno určiti stáří a poznati vztah miocaenních
- sedimentů vůbec, pohřešujeme-li zvířenu. A přec neupře nikdo, že
na př. ve zmíněných brněnských píscích dosud toliko několik druhů
poznáno, které bohužel jsou pro facielní určení beze vší ceny. Okol-
nosť pak, že brněnské písky, když již o těchto je řeč, pokrývá slín,
není přec dostatečným dokladem pro správnost domněnky, že jsou
grundským eguivalentní. A rebešovské písky! Jich dosud známá zví-
řena svědčí právě jak pro facii enzesfeldských písků forchtenavských
atd. tak i pro grundskou.
Trvám pevně při názoru, že ve střední Moravě nemáme typické
| grundské facies. Zvířenný ráz tamních písků odpovídá facii enzes-
- feldské, forchtenavské atd., nikoliv grundské. Jako nejsme oprávněni
pokládati brněnské písky za eguivalent grundských, tak nejsme s to,
abychom doložili pádnými a hodnověrnými důvody domněnku 0 egui-
valentnosti písků a pískovců vejhonských u Židlochovic, kopce Práce
u Sokolnic, blažejovických, vrchu sv. Urbana u St. Rousinova atd.
s grundskými.
O facielním vztahu našich středomoravských písků, zejmena
okolí brněnského, sokolnického, rousinovského promluvím v samo-
statném pojednání v době nejbližší. Tentokráte spokojím se s po-
známkami právě učiněnými,
Všimněme sobě nyní zvířeny molluskové předcházejícího pře-
hledného seznamu. Mezi lamellibranchiaty i mezi gasteropody marně
hledáme typy pro grundské písky význačné. Není jich a dodávám,
že jich tu není vůbec. Toto podotýkám, opíraje se na své úsilovné
; o. je ta BB : n . „ . - - : K E PÁR 88 VIgEIS (© HE
č n kap n
PE 2 o|o 17701 g10,p srunmuoo (© |“
6 3 : s i : 3 : BK | ee sč 117017588 Pjeomyrg Jo (G)
o ge8nok uom901 (©) 9
Fej <. ZS A8% 22 mom sme (a) s ©
: : O Oo "410,P VyeSIADBT (9) BITESOpPoN
270000 TO,P VyejoT1d RUTANOS
r OM 10 (© D- 0 O
+++
. a : O Ů CTRL o O7 k nO n O O) ... . "410,P B)PUTTBI erTenIxX9
|
. "BIOJTUTUTBIO K
BXSI0U PU9JIAZ
. . - ZA ZA . . o . . . . . . . . . +, . . . - . . . . . . . . . .
: ř : : Z SZAS| ZK | © . . 5 O B 0 op oj ný o a aké V u
“ % . 5 : 5: ZA . . . . OE OBCE OKO On Oe O) k (mom) "o9ds XI|9H SI
k : : PSZ (E70 . . OA Pr oo nO E po S (oppD OOo Petan sans or
M ua s: = | S 2, ODROZodooonjeké
S 9) . . o . . . . . o - . - - . . - . . . IBA č TI
S o o o . . 2 O JA o . . . o . o . . o o . . . . . . . ee) eds BELL 07
S 2 O ee Ro |201 EE | o og o 1 ssnery €jejnu910 Jo eupreN | 6
= M- box ZA |O 7 00 B ne ZU m Ek o eCep Cat S 1519 Pzy vIpomaojur sisdouvje | 8
8 O OS ré OSONNO L Van) SAMO * (e1pe[) -ds snurng 2
Ě :
"epodojo1se6
HB . . . . . . .
A 2A . - . o . . . . . o . v o . . . . . . . . o . U . . . . . .
> . « - . ZA o 2 ZA . . . . . . . - . . . . . . . . ds 9
: 3 : : : : k: ž | 28580 SSNOTY NOST JO O1) | G
: : - m 4 PR 8 c me Tyl 8 Mayo olanuzunonuv T
: k : A | o i E re ok a 2.4900 BBNMRIY SIMIIOJORAVO JD VINOSTOO) | €
ZE De Je OSD |: o Z Ee Sí E akí o, P a ke Ro Uaohon oko ©
2 2 A a 2 | 280060 OZ SIEIOOS P<IOHdODNO |.T
"e1PIYDUPTGTITOUTE"T
"1uu9z € IUpPOAOXpE|S PXIXJLIG LU9IIAZ
m — — ko) W a n
Ph | E ea (Bb |ay
a o o S 09, A7 | 8n| £ 5 p VZÍ
o o A8
S|SS|“S| 4 5, O8 | Bu 58 824 | 38 85
p o o =D BO | 40 © | O5
o) ej | al 5 oN| -a | 58 83 dB | a2 0ou9u pf
= SE o o o || he
A B P m | E S PEBSNB B Sa čd sry
—— <= | th |=% yl
Ae Aueaejso Ieyong | 9 8 |< Š5
FH GSC E HB O AT
447
icko-oslavanských.
. v
1n Ivanc
Ku straticrafii oncophorových usazen
+= -0
++ - Ku m
E Ep
-F -E -E -+
"SS GJENpUN PLIEYOSTY
"JI 39 "IOS Sopro190 vue|DO
OSTYOP SOPIOUTMITOIRI LITEUTODITES
"ss Vordre 0 eVIejro00dníog
-m0 sngjájoddrg :
MRT VRTE[MOIPUOJJ RIOUTOJT
13 JpP0S VIEDIGIA s
Se ejej9oueogns Jo ©
15" JPIOD vTonsIp vouompI
1050388 IS9UI90T PISNO
"BOZOÁIS
Oe AL- 0 m 00 000-008 ©
Áu3so
"BJEUITOPOUTYDH
(x9wmojn) 'ds erjkgdokieg z
"Bozoujuy
.
'd10,p xo[dmis €u1591801939|J
"g10,P one vuSozsrgdmy
* "g10,p Srunmm09 eurmormoN
133 90T NTE000G RITEJOYJ
*-"d10,P U10NEE VurmUTAME
"ds 2170 ejenono1
"16 $<jourmovaId i
'410,P 19|dwmojng ý
"( P FCM VIBGOT VUTMIEOUNIT,
""10,P BOROBSOI RUIGTODSTI
""G10,P $8194ran eurmgTO
11 89 VGOJE "IEA Soprojmng vuneŠigoj
Ů
15 10,P vomT34d vunmosta()
"89T Vjerodnedop 3
* "g10,P 2IEM)sne =
**g10,p Pyeu10ur ý:
"1 'd10,P VI8191MO BITE||O8O
1 "MOP emsny 3
ODA "BS Imy9g u“
pueE VJejInggns 3
1 ""d10,p Srs eurmurdrey
""d10,P vjnoe (T) viesopoN
1
66
cE
VVVVV<E<E<V<V<V<—Ť"V = M ' V 3 m
| 8>| m «| © | Buchal Oslavany, Želkráty
lo] > „S
| c n ez“ dd L o © m
5 E |> | 3 a | AO | < PS NE A |
5 R Z- | o sg| Nod o |O V © ©
Po | 8. =. | o po H k- »0 20 >O
, n> | E = s OS | hy Pole G A 9 o
Jméno ESS BE 85 | u Woud| o 8. 8 (8
© o Em | A ra z MSS ss 3
BO) O | Mý CS, EM | .ú|jMB | E je je :
Šem | © A js (Palo | ua | oo| 5 © o o
A a o 2) sr PM am M js js spal
>N A ©) ba a [oj u P
| hal a m 88 14 (S
3 j : star Tsbiok ň
45 || Retepora cellulosa Lamk. . . < < « ++ ++ ++ ++ +++ + -|
Damellibranchiata.
46 || Syndosmya apelina Renn.. <. « +- -+++ +++- ++ é : Á : vě Bl [re s : s
47 (Oras: smrnubncy M E Eo 0 K OCD CEO „OO- 50 VOV o|o : : : s be : a : :
48 ud nom DOG 0.0 © o a oc 000 a do a 0. : ň : R za- : ě
49 | E mulilamellata Dub: ce .bo3- -ae -o ee eh ov o : ; P aha ao : o 3
8 50 | Cardita koalaris 90W. © s - < .(e5s 04 6- Je- + -+ ++- cer. Jo s E That -dně Pře :
= BM ednsntida BroCCB z 2.. =, mo ce 6 eo o i : 3 depa : É : :
= BO |(imopsiaranomala ichws 4 -4-30 0 0 c © eo 5 i | ele ce NÍ Da OKOLO -ME OLD OV C
= BO E Amcasclauhrata) COM.. he obsah oo oa | ě ; k st. Fans : : 3 i
bj B APOCIEnsRNeCk 4. P- © 4 coo sk he na de 3M la c M C 6J4 eu A : : : ; Pe : i a
= D5! PAMESDACN Sao n s oh OSC 6 S00 VĚC MNE A1 : : : : . : o 3 2
56 | Ostrea cochlear Poli.. < « JA EPP Be oláké Doe oěun dk o 22||(N : : ě 4 ee : k i
VÁŠ
DO MPA GONODNOrR BE 0 cho 0 . : : :
58 Golumbella fallax R. Hoern. et A... . . - <. <. « « +. se ; 3 =
BO RBULCIDUMESNECH 0 ao eh k a oko ork tee c O A : : n
60 (Glas irak) IMEG 8090: O O o 0 O. 0 O 00 0 0 00 00000 0 E s K
61 IMO Wemns (AW © c 0.3.0 0 0,0 0 0 c n |O % 5
62 | zp A MOM A PSVAC 6 20 zoe Oo o kce 000 MOO 00 : : :
63 o AKON MONO 8 ron ono, O ala, 10.0 E lano Jojon Je || : ; :
64 || Calyptraea Chinnensis Linn.. . . .* < * - « ++ ++ ++. : : :
Balanidae.
iBE EK KDE ke Bo cloně © 18 Odo D0 CEO 0000 3 : s :
448
| : Pisces.
66 | Otolithus (Berycidarum) pulcher Proch.. . . <- < « < + + « +| * : : : 5
44 n NO U 14 SRC, Mehl 5 : : : i č i 3
o JCB AERO DEN AD) 3000 BO 000 300 0 0 0 0 0 0 00 5 : iba :
+ + +hhhbo
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských, 449
hledání těchto druhů. Naproti tomu jest zřejmo, že tu máme co činiti
s měkkýši facies pískové, jevíť se tento rys jak v úhrnné jich po-
vaze, tak i v jednotlivostech. Pro grundský typus svědčil by — a ne-
upírám že pádně — druh Syndosmya apelina, leč přítomnosť jeho
pozbývá na váze tím, že přichází zároveň i v enzesfeldských píscích.
Druhy Lucinella multilamellata a Calyptraea Chinnensis jsou pro
pískovou facies významny, leč jak pro písky gorundské, tak i pro
enzesfeldské atd. O ostatních druzích pomlčím, vždyť jsou známy ne-
jenom z písků, ale také i ze slínů a jílů.
Bylo sice dříve ku dotvrzení názoru o stáří mořské zvířeny
oncophorových písků i foraminifer upotřebeno, avšak jsem jist, že by
nyní nikomu nenapadlo opětně tak učiniti. S dostatek je známo o fora-
miniforevé zvířeně, že jí nelze upotřebiti, běží-li o poznání facielních
rozdílů, jaké poskytují zvířeny písků forchtenavských a grundských.
I zvířena foraminiferová písků oncophorových, již tuto uvádím, po-
skytuje nám toho skvělý důkaz. Všechny její druhy, vyjímaje toliko
druh WMarginulína subbullata Hantk., jsou domovem i ve slínech
a jílech západní a severozápadní Moravy, přicházejíce tam na četných
a četných nalezištích jako zjev praobyčejný.
Poukazováno, aby rozdíl byl dotvrzen, i ku rozměrům schránek
foraminifer. Pravda, některé druhy jeví menší rozměry než ve slínech
a jílech, rovněž nelze upříti, že mezi foraminiferami těchto písků
není druhů velkých, avšak kdo příležitost měl foraminifery z četných
míst pozorovati, kdo pak i poznal foraminifery písčitých vložek slínů
a jílů, přisvědčí mně, že vzpomenuté vlastnosti jsou foraminiferám
písků vlastní, že jimi liší se od foraminifer slínů a jílů a že nemají
- se stářím pranic společného.
Přiznávám se k názoru A. Rzehakovu, že mořská zvířena
oncophorových písků ivančicko-oslavanské oblasti shoduje se se zví-
řenou písků středomoravských. Rozhodně však popírám, že je rázu
grundského. Kdyby byla, proč pohřešuje typů grundských, proč se jí
nedostává složení všem grundským zvířenám vlastního a proč že je
tak chudá, chudičká, zejmena mollusky ?
Krásná zachovalosť všech druhů, ať již molluskových, mechovko-
vých anebo foraminiferových, dotvrzuje správnost názoru Rzehakem
dříve vysloveného, že byly vyplaveny z míst blízkých. Že ze slínů,
jež se nám zachovaly v malém, velice důležitém a na zkameněliny
přebohatém ostrůvku u Kralic, nepocházejí, dokazuje mezi jiným
i jejich naprosto rozdílný ráz a pak i to, že z lamellibranchiatů onco-
phorových písků nepřichází ani jediný druh v tamních sedimentech.
Tř. matlhematicko-přírodovědecká. 1892 29
450 V. J. Procházka
Dále podotýkám, že v králickém slínu je domovem druh Pecten denu-
datus Rss., vzhledem k čemuž zdá se, že jakýsi vztah je mezi kra-
ickým miocaenem a ztvrdlým slínem Vejhona u Židlochovic (zevrubný
popis králického miocaenu vydám v době nejbližší).
Patrně zelenavé slíny měl Dr. Fr. E. Suess“) na mysli, když
na své přehledné tabulce podložil ivančicko-oslavanské oncophorové
písky šlírem. Právem-li tak učinil, objasní připomenutý resultát mého
pozorování, že totiž zmíněné slíny, kde jsou přístupny, ani památky
po zvířeně neobsahují. A jen tyto slíny v poříčí Jihlavky jsou do-
stupny. Jich podklad znám není, aniž byly naraženy ve zdejší krajině
slíny jiné, než jim identické. O šlíru ve zdejší oblasti nemůže býti
řeči. Předpokládati ho v podkladu zdejších slínů je domněnka ničím
nedoložená, bezcenná.
Řešiti otázku o stáří oncophorových písků a slínů v oblasti
ivančicko-oslavanské po mém soudě nepodaří se úplně. Vyšetříme
sice, že mladší jsou písků, z nichž chovají vyplavenou zvířenu, leč
neurčíme zde jich stáří tak přesně, jak je toho třeba. Pokládám za
nezbytno prostudovati zejmena ony oblasti, kde je zachován jich
pokrov z mladších vrstev a kde je přístupen jich podklad miocaenní.
IResurné.
Zur Stratigraphie der Oncophoren Sande der Umgebung von
Ivančic und Oslavan in Máhren.
Von Vlad. Jos. Procházka in Wien.
Die Sande von Ivančic und Oslavan sind seit der in den
fůnfziger Jahren durchgefihrten ersten geologischen Aufnahme von
Máhren bekannt. Sie wurden damals von Fr. Fótterle ausgeschie-
den, der ihr Alter ganz richtig als ein miocaenes erkannt hatte.
Beit jener Zeit blieben diese Gebilde durch mehr als dreissig Jahre
unbeachtet, bis Prof. A. Rzehak denselben neuerdings seine Auf-
merksamkeit geschenkt hat.
Schon im Jahre 1882 war A. Rzehak in der Lage ein Bild
úber die Fauna dieser Sedimente zu entwerfen. Er gab damals unter
anderem auch der Ueberzeugung Ausdruck, dass die Oncophoren
1) Fr. E. Suess. Beobachtungen úber den Schlier in Oberoesterreich und
Bayern. Annalen der k. k. Naturbistor. Hofmuseums, Wien, 1891, pag. 429.
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 451
Sande zu Folge des Einschlusses von marinen Mollusken in den
Bereich des Grunder Horizontes gehůren, eine Ansicht, der Dr. A.
Bittner mit Recht entgegencetreten ist.
Die Ansicht A. Rzehak's und die Zweifel A. Bittner's bewogen
mich, eine den obwaltenden Verháltnissen entsprechend intensive
Ausbeutung der Ivančic-Oslavaner Oncophoren Šande vorzunehmen.
Es wurde hiebei nicht nur auf den jeweiligen localen Charakter des
Sediments die gebůhrende Růcksicht genommen, sondern ausserdem
wurde ein grosses Gewicht auch auf die Untersuchung und die fau-
nistische Ausbeutung sámmtlicher in den dortigen Aufschlůssen zu-
gánglichen Lagen gelest.
Gleich hinter der Zvančic-Oslavaner Station begegnet man den
Oncophoren Sanden; tiefe, breite Einschnitte erschliessen dieselben
und machen sie leicht zugánelich. Gelbliche, feinkórnice Sande
treten darin in ziemlicher Máchtigkeit auf, denen eine schwache
Lage lichtaschorauen marinen Mergels aufliegt. Unversehrt erhaltene
Fossilien lieferten diese Sande bis zur Stunde nicht; was darin ge-
funden wurde, waren nur Trimmer von Schalen, worunter solche,
die der Art Omncophora soctahs und Cardium moravicum angehěren,
mit Sicherheit festzustellen gelungen ist.
Im Thale der Jihlavka verschwinden diese Sande vollkommeu und
treten erst am rechtseitigen Hange in der Náhe der ersten Háuser
von Ivančic wieder zu Tage.
Im Ausbreitungsgebiete der Stadt Ivančic findet sich von den
Oncophoren Gebilden nicht eine Spur; Elluvium und Alluvium breiten
sich dort úber die Thalsohle aus.
Das Vorhandensein der Oncophoren Sande am Sůdhange des
St. Jakobberges und am Nordhange des Rheimberges beweist hin-
lánglich, dass diese Ablagerungen einst auch den Ausbreitunesrayon
der Stadt einnahmen. Ob sich dieselben noch gegenwártig unter der
Decke junger Gebilde erhalten finden, ist nicht měglich zu ent-
scheiden; so viel mir bekannt ist, wurde das Paresn derselben bis
zur Stunde nirgends durchteuft.
Am Jakobberge stósst man nur mehr auf harte Sandsteinknollen,
die erfůllt sind mit Šteinkernen der Formen: Oncophora socialis und
Cardium moravicum; selten werden darin Steinkerne von nicht genau
bestimmbaren Arten, die ich vorláufig in den Bereich des Genus Bu-
limus und Valvata stellen měchte, angetroffen.
Auch die kleinen Sandlappen des dem Jakobberge gegenůber-
liesenden Rheinberges erwiesen sich als fossilreich. Dieselben fůllen
29*
452 V. J. Procházka
seichte Vertiefungen im Syenite aus und schliessen můrbe Sandstein-
knollen ein, die ebenfalls eine bedeutende Menge Steinkerne von
Oncophora socialis und Cardium moravicum beherbergen. Congerien
wurden auch in den Sanden und Sandsteinknollen des Rheinberges
nicht festgestellt; von Unionen, Melanopsiden, Neritinen etc. gelang es
auch hier nicht eine sichere Spur zu entdecken. Ausser diesem fau-
nistischen Merkmale verdient noch ein anderes hier erwáhnt zu
werden, und zwar jenes, dass die Individuumháufigkeit der Art On-
cophora socialis in den Sandsteinknollen des Jakobberges und des
Rheinberges weitaus grósser ist als die der Form Cardtum moravicum.
Ich hebe dies deshalb hervor, weil dieses Háufigkeitsverháltniss der
genannten Arten nicht nur den Sandsteinknollen gedachter Fundorte,
sondern auch jenen der náchst des Buchalberges gelegenen Ein-
schnitte und der von Oslavan eigen ist und weil dasselbe in der
Richtung eine Allgemeinheit fůr das Gebiet der Oncophoren Sande
von Ivančic-Oslavan beansprucht.
Nordlich von Ivančic nehmen grůnliche Mergel ein ziemlich
grosses Territorium ein. Auf verháltnismássie orossen Fláchen, die
von diluvialem Lehm ůúberlagert sind, sind dieselben nur in Gráben
und seichten Einschnitten zugánelich. Von den dortigen Aufschlůssen
verdient der seichte Wegeinschnitt „na Brněnkách“ eine besondere Be-
růcksichtigune, um so mehr, als er ausser Mergel, Sand und Sand-
stein auch eine Congerienbank aufschliesst.
Die Aufeinanderfolge der in diesem Wegeinschnitte zugánglichen
Lager ist von unten nach oben wie folgt:
a) grůnlicher Mergel,
b) eine 40 cm. máchtige Congerienbank,
c) feiner eisenschůssiger Sand mit hartem Sandstein.
Der Mergel ist fein, plastisch und hinterlásst nach dem Schlám-
„men eine bedeutende Menge feinkórnigen Auarzsandes. Bis zur Stunde
lieferte er keine Fossilien.
Von besonderem Interesse ist die erwáhnte Congerienbank. Die-
selbe besteht ausschliesslich aus organischen Ueberresten. Der Haupt-
antheil an ihrer Zusammensetzung fállt den Schalen der Congeria cf.
clavaeformis zu. Von anderen Arten wurde erst nach lang andauerndem
Suchen nur eine Klappe der Form Úno cf. Eseri entdeckt, die jedoch
leider zerfiel. Ueberhaupt ist der Erhaltungszustand der Schalen ein
úberaus ungůnstiger; es gelinet nie unversehrte Exemplare zu sammeln
und die an den PBruchfláchen als unversehrt scheinenden Klappen zer-
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 453
fallen in Fragmente, sobald man versucht, dieselben von den ankle-
benden Trůmmer anderer Schalen zu befreien.
Der hiesige Sand stimmt mit jenem der Einschnitte des Bu-
chalberges, von Oslavan ete. úberein. Die demselben eingelagerte
Sandsteinlage ist schwach, hart und wie der Sand fossilleer.
Ostlich von Ivančic breitet sich der diluviale Lehm fast bis
zu der Ivančic-Oslavaner Strasse aus. Mergel und sandige Mergel
sind in diesem Antheile selten anzutreffen. Sande und Sandsteine
wurden daselbst úberhaupt nicht constatirt. Die Congerienbank des
nicht weit von hier entfernten „Brněnky“ Einschnittes konnte gleich-
falls nirgends entdeckt werden.
Ziemlich gut, wenn auch nicht besonders tief aufgeschlossen
finden sich die hiesigen Mergel nordlich von der Oslavaner Strasse,
in einer etwa 4 Meter tiefen Grube, von wo die Tópfer der Um-
gebung ihren Thonbedarf decken. Zwei durch Farbe von einander
verschiedene Mergelbánke werden darin abgebaut und zwar zu unterst
eine lichtorůne, zu oberst eine dunkelgraue mit einem Stich ins
violette. Der Thon dieser Lagen ist fein, plastisch, dieselben schliessen
Gypskrystalle in ziemlicher Menge ein und zwar kommen in der un-
teren Lage gróssere Krystalle als in der oberen vor. Fossilien wurden
in denselben nicht entdeckt, obzwar ein ziemlich grosses Mergelstůck
geschlimmt und dessen Růckstand sorefáltig durchsucht wurde.
Sehr interessant, weil nicht nur gut zugánelich, sondern auch
fossilreich, erscheinen die in einem rechts von dem von Ivančic nach
Pádochov fihrenden Fahrwege gelegenen seichten Einrisse aufgeschlos-
senen Mergel und Schotter, in die sich ein, vom Dorfe herabkom-
mendes Báchlein sein Bett eingeschnitten hat.
Folgende Schichten sind in dem erwáhnten Einschnitte bloss-
gelegt, von oben nach unten:
a) grůnlicher, sandiger Thon, etwa 30 cm. máchtig,
b) gelber Sand, 20 cm. máchtig,
c) harter Thon, nahe zu 60 cm. máchtig,
d) grauer, stark sandiger Mergel von úber 15 Meter Mách-
tigkeit.
Die sandige Mergellage mit eingelagerten, erhárteten Mergeln
erweist sich bereits nach einer flůchtigen Betrachtune von besonderer
Wichtigkeit. Ausgezeichnet ist dieselbe durch den auffallenden Fossi-
lienreichthum und den ziemlich guten Erhaltungszustand der Geháuse
ihrer einzelnen Arten. Sie geht nach aufwárts in eine harte Thon-
lage úber, nach abwárts in eine dunkelziegelroth gefárbte Schichte,
454 | V. J. Procházka
der eine grosse Menge von Permschotter beigemenot ist. Mit diesem
Wechsel des petrografischen Charakters unserer Bánke scheint der
Charakter der von denselben eingeschlossenen Fauna Hand in Hand
zu gehen, wenigstens spricht dafůr einerseits der Umstand, dass die
Individuenháufickeit der in den oberen Lagen eingeschlossenen Formen
gegeniber jener der Formeu der sandigmerceligen Lage eine recht
geringe ist, andererseits deutet darauf hin das plótzliche Aufhóren
der Thierwelt in der untersten Bank,
Der locale Charakter der Pádochover brackischen Fauna der
mergeligen Lage und somit auch der der hóher gelegenen Bánke liegt
erstlich in dem massenhaften Auftreten der Form Unio0 spec:, deren
Klappen sich mitunter durch auffallend grosse Dimensionen aus-
zeichnen, dann in dem Zurůcktreten der Form Congeria cf. clavae-
forms und schliesslich in dem gánzlichen Fehlen der in den Sand-
steinknollen und Sanden des St. Jakobberges, des Rheinberges, des
Buchalberges, von Oslavan ete. háufigen Form Oncophora sociales.
Was aber den allgemeinen Charakter dieser Fauna anlanet, so belehrt
uns schon eine flůchtige Betrachtung des nachfolgenden kleinen Ver-
zeichnisses, dass derselbe von jenem der Faunen der soeben ancgefůhrten
Sande und Sandsteinknollen nicht abweicht.
Lamellibranchtata.
Únio sp.
Congeria cf. clavaeformis Krauss
Congeria nucleus Rzeh.
Gasteropoda.
Melanopsis intermedia Rzeh.
Planorbis sp.
Neritina crenulata Klein.
Ausser den Mollusken wurden Ostracoden in ziemlich grosser
Artenmenge und in schónem Erhaltungszustande nachgewiesen. Im
Ganzen konnten bis zum Augenblicke 7 verschiedene Formen unter-
schieden werden. Von marinen Arten fand sich nicht die geringste
Spur vor.
Etwa dreissig Schritte von dem obgenannten Aufschlusse entfernt
durchschneidet das Báchlein eine schwache Schotterlage und vertieft
sein Bett in einen grůnlichen Mergel. Die Schotterbank ist voll von
Bruchstůcken der Art Congeria cf. clavaeformis, in Folge dessen die-
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 455
selbe einigermassen an die Congerienbank der „Brněnky“ lebhaft
erinnert; der hiesige Mergel unterscheidet sich petrographisch weder
von dem grůnlichen Mergel des čstlichen und nordlichen Territo-
riums von Ivančic, noch von jenem, der in den Einschnitten des
Buchalberges die dortigen Sande unterteuft.
Sůdlich des Buchalberges wurden Oncophoren Sande in zwei
Schluchten untersucht und ausegebeutet. In diesen beiden Einschnitten
sind dieselben recht gut zugánelich und bis auf ihre Unterlage,
den grůnlichen Mergel, aufeeschlossen. Die grósste Aufmerksamkeit
widmete ich der in der nordlichen Schlucht sehr schón aufegeschlos-
senen obersten Sandbank, in welcher marine Formen ziemlich háufig
auftreten; am háufigsten jedoch gewahrt man darin Schalen der Art
Ostrea cochlear, die diese Lage einigermassen kennzeichnet.
In den sůdlichen von diesen Einschnitten lagert diluvialer Lehm
direct auf der durch den Einschluss von Sandsteinknollen ausgezeich-
neten Sandbank. Die soeben erwáhnte Sandlage mit Schalen der Osťrea
cochlear konnte hier mit Sicherheit nicht nachgewiesen werden.
Der hiesige Sand, die demselben eingelagerten Mugeln und der
grůnliche Mergel stimmen, was den petrographischen Charakter an-
langt, mit jenen von Oslavan so sehr úberein, dass in dieser Be-
ziehung ein Unterschied kaum angefiihrt werden kann. Um mich
daher nicht zu wiederholen, fůge ich hier die allgemeinen Charaktere
dieser Sedimente an. Es verdient, im voraus bemerkt zu werden,
was bereits frůher hervorgehoben wurde, dass die hiesigen Sande,
Sandsteinknollen und Mergel mit jenen identisch sind, die sich in
dem am linken Ufer der Oslava sich ausbreitenden Territorium
vorfinden,
Die Sande sind feinkórnig, eisenschůssig, eelblich von Farbe;
die denselben eingelagerten Sandsteinknollen entweder hart, oder aber
můrbe und voll von Steinkernen, unter welchen die der Oncophora
socialis vorherrschen. Die důnnen Bánke ziemlich festen Sandsteines,
die den Oncophora-Sanden eingelagert sind, erwiesen sich als fossileer.
Auch die hiesigen grůnlichen Mergel sind plastisch, fein, fett beim
Anfůhlen und hinterlassen im Růckstande nicht eine Spur von orga-
nischen Ueberresten.
Das Resultat meiner faunistischen Ausbeute der Sedimente, die
die Einschnitte náchst des Buchalberges aufschliessen, enthalten die *
Verzeichnisse auf pac. 437 (A. Brack-Sůsswasserformen und Land-
schnecken, B. Marine Formen des Sandes des sůdlicheren Einschnittes)
und paeg. 438 (A. Brack-Sůsswasserformen des Sandes mit Ostrea
456 V. J. Procházka
cochlear des nordlichen Einschnittes); das Ergebniss, welches die
Untersuchung der náchst Oslavan gelegenen und leicht zugánolichen
Oncophoren-Gebilde ergab, enthalten die Verzeichnisse der page. 441
(A. Brackische Formen, B. Marine Formen der obersten Sandbank
mit Ostrea cochlear), pag. 442 (A. Brack- und Sůsswasserformen der
die erwáhte Sandbank unterteufenden Sandlase. Die darin verzeich-
neten Formen entstammen den diesem Sande eingelagerten Mugeln).
Die náchstfolgenden Verzeichnisse auf pag. 442 bis 444 fůhren Formen
jener Sandbánke, die im Liegenden der obgenannten zu Tage treten;
in dem pas. 441 angebrachten schematischen Profile sind dieselben
mit (x, 6, c, bezeichnet.
Aus den hier soeben erwáhnten Verzeichnissen seht hervor,
dass die Brack- und Sůsswasserfauna der obersten Šandbank mit
Ostrea cochlear und zwar sowohl der Einschnitte des Buchalberges,
als auch jener von Oslavan (Želkráty), mit der Fauna der Sandstein-
knollen des Jakobberges und des Rheinberges identisch ist und dass
dieselbe nur durch locale Eigenthůmlichkeiten, deren bereits oben
gedacht wurde, abweicht.
Auffallend erscheint der zwischen der marinen Fauna der
obersten Sandlage des Buchalberges und der von Želkráty bestehende
Unterschied und dies insoferne, als er darin beruht, dass die Form
Ostrea cochlear in den dortigen Sandbánken fast gar nicht auftritt
und dass die úbrigen marinen Mollusken darin zu grossen Šelten-
heiten gehoren. Im Gegentheile zu diesem Charakter steht jener der
in diesen Sandlagen eingeschlossenen Foraminiferen. Man gewahrt
dieselben ůúberall durch einen Typus vertreten, der nur einer Sand-
facies eigen ist. Mit diesem Charakter der Foraminiferen hángt jener
der Bryozoen auf das Innigste zusammen und demselben entspricht
auch der Charakter der Mollusken.
Ein Blick auf das kleine Verzeichniss der marinen Mollusken
des Uebersichtsverzeichnisses, genůst sicherlich vollkommen, um die
volle Gewissheit zu erlangen, dass wir hier einer Fauna der Sand-
facies gegenůber stehen, die mit jener des Sandes Rebešovic noch die
grósste Verwandtschaft besitzt.
Prof. A. Rzehak sprach sich bereits úber die Molluskenfauna
der Sande von Rebešovic dahin aus, dass dieselbe der Grunder Fauna
gleich komme. Es sei hier nebenbei bemerkt, dass er auch die Sande
und Sandsteine des Berges Práce bei Sokolnic, dann die von Blaže-
jovic und ferner die des 9%. Urdbam bei Alt-Rousinov zusammen mit
den Rebešovicer Sanden zu den Grunder Schichten rechnet. Von den
Ku stratigrafii oncophorových usazenin ivančicko-oslavanských. 457
Sanden und Sandsteinen des Berges Zrdce, von jenen von Blažejovice
und Alí- Rousínov kann ich bereits im Augenblicke mittheilen, dass
dieselben eine Grunder Fauna nicht fůhren. Die Sande mit den ein-
gelagerten Sandsteinlagen (Mugeln) des Brůnner Kesselthales, welche
auch als dem Grunder Horizonte angehórig angesprochen wurden,
sind seit jeher als sehr arm an Fossilien bekannt; unter den wenigen
von dort bekannten Formen lásst sich ebenfalls nicht eine SE von
Grunder Typen constatiren.
Und selbst die von A. Rzehak aus dem Rebešovicer Sande
publicirte © Molluskenfauna hált den Vergleich mit der typischen
Grunder Fauna nicht aus. Es ist nicht zu leugnen, dass sie einige
Formen (Donax intermedia M. Horn., Mactra Besteroti Mayer) ent-
hált, die bis zur Stunde nur im Grunder Sande gefunden wurden.
Allein diesen Formen kann mau eine entscheidende Wichtigkeit nicht
einráumen, wenn damit der Gesammtcharakter der Fauna nicht innig
zusammenhánst. Und eben dieses Letztere geht der Rebešovicer Fauna
ab. Uibrigens werde ich auf die Besprechune dieser interessanten
Fauna in der náchsten Zeit eingehen.
Die marine Fauna der Oncophoren Sande von Ivančic und
Oslavan lieferte bis nun nicht einen einzigen Grunder Týpus; im
Augenblicke lásst sich úber ihren Charakter nur das sagen, dass die
einzelnen Elemente derselben aus Šanden des mittleren Máhren ein-
geschwemmt wurden, die sich ihrer faunistischen Merkmale zu Folge
als den Sanden von Potzleinsdorf, Enzesfeld, Niederleis etc. verwandt
erweisen.
Herr Dr. Fr. E. Suess fůhrt in der Uibersichtstabelle seiner
Abhandlung: Beobachtungen úber den Schlier etc., unterhalb der
Ivančic-Oslavaner Oncophoren Sande Schlier an. Dem entgegen měchte
ich bemerken, dass ich dort an Ort und Štelle von Schlier nicht
die geringste Spur zu entdecken vermochte, auch liegen keine ver-
bůrsten Nachrichten vor, dass derselbe dort jemals angebohrt wurde.
Nicht unwahrscheinlich ist es, dass die Angabe des Herrn Dr. Fr.
E. Suess, dass unter den Ivančicer Oncophoren Sanden Schlier liege,
auf die dort thatsáchlich vorkommenden grůnlichen Mergel zurůck-
zufůhren ist, die jedoch mit dem Schlier gar nichts zu thun haben.
92.
Miocaen moravský.
První příspěvek ku poznání rázu zvířeny mořských jílů a slínů severo-
západo- a středomoravské oblasti.
Napsal Vlad. Josef Procházka ve Vídni.
(Předloženo dne 16. prosince 1892.)
Podnět ku předloženému pojednání zavdal překrásně zachovalý
fossilní materiál, jejž děkuji vzácné ochotě pana zdravotního rady,
primárního lékaře dr. K. Katholického v Brmě.
Ukazuje svou velmi pěknou a cennon palaeontologickou sbírku
dr. K. Kathnolický upozornil mne na kollekci pečlivě vyplavených
zbytkův z mořských miocaenních slínů a jílů moravských, v níž k ne-
malé své radosti jsem shledal mimo jiné i vyplaveniny ze slínu
brněnského, juliánovského a ze spodního jílu velko-opatovického,
z usazenin, z nichž brněnský slín, zejmena spodní velko-opatovický
jíl nebude tak hned odhalen a přístupen výzkumu.
Dávno bylo mou úsilovnou snahou nějakým způsobem obdržeti
z vnitřního obvodu města Brna, čili ze dna polokotliny brněnské,
slín, jelikož jsem toužil jeho zvířenu zevrubně prozkoumati a tuto
pak přirovnati ku zvířenám z rozlehlé oblasti miocaenu západní a se-
verozápadní Moravy mně známým. Leč marně. Rovněž vždy bezvýsledně ©
jsem se namahal, studuje miocaenní oblasť požehnaného údolí Malé
Hany, nalézti v její severní části: v okolí Velkých Opatovic, Jevička
a Jaroměřice někde v tamních zářezech spodní jíl, kterýž dosahuje
v okolí Boskovic značnou mohutnost a jejž jsem objevil za severním
koncem vesnice Knehnic, ihned za posledními chalupami přímo na
perm uložený.
Se zřetelem k těmto okolnostem jest pochopitelno, že při po-
hledu na vzácný materiál páně doktorův můj interes byl živě vzrušen,
W. vw..
a to tím živěji, když se mnou sdělil, že pochodí z hloubky 15". Jaký
V. J. Procházka: Miocaen moravský. 459
tudíž div, že nebyl jsem s to, abych se býval zdržel a ho nepožádal
o částku pečlivě vyplaveného velko-opatovického zbytku.
Se srdečnou laskavostí nabídl mi pan dr. K. Katholický
svůj velko-opatovický materiál ku prozkumu a zároveň i ostatní,
z něhož jsem upotřebil v té chvíli pro mne nejdůležitější brněn-
ského a juliánovského slínu. Běželoť mně, dokončuje popis ve-
škeré miocaenní oblasti západní a severozápadní Moravy, předem
o vyšetření vztahu tamních, namnoze velice bohatých zvířen ku středo-
moravským, zejmena k oněm, jež uzavírají slíny v bezprostředním
sousedství písků proložených pískovcovými lavicemi, které se pova-
žují za aeguivalent grundských písků.
Za vzácnou podporu a ochotu, budiž mi dovoleno pánu dr. K.
Katholickému můj nejsrdečnější vzdáti tu dík.
Velké Opatovice.
Miocaenní obvod velko-opatovický splývá s jevičským a jaromě-
řickým. Náleží velikému proudu miocaenních sedimentů, jež vynikše
z údolí Svitavy do údolí Malé Hany táhnou přes Velké Opatovice,
Jaroměřice k Trnavce a dále k severu do Čech.
Křídové a permské vrstvy podestýlají zdejší miocaen. Na velkých
prostorách podkládá ho perm, toliko severovýchodně od dědiny
Velkých Opatovic plenerový pískovec.
Pátráme-li ve zdejším okolí po miocaenu, snažíce se jeho hra-
nice přesně vymeziti, přesvědčíme se velmi záhy, že i tu pokrov
mladších diluviálních vrstev přístup k němu zamezuje. Poptáváme-li
se ve vesnici, byl-li kdy při kopání hlubších studen, zmol a jám slín
dosažen, zvíme vždy, že ano, a sice že téměř na celém prostranství
dědiny a v polích směrem k údolní ose, ať kopáno kdekoliv. Leč
o tmavém jílu tamnější sousedé neví ničeho.
Za svého pobytu ve zdejším okolí dověděl jsem se od lidí na
železničním násypu pracujících, že i tento byl naražen, když vrtali
artéskou studni u železničního nádraží. K mému nemalému žalu
nebyl však nikdo s to, aby mi opatřil kus jílu, aniž jsem ho našel
na místě, kde studna byla vrtána.
Jakkoliv jsem neměl žádných pochybností o povšechném petro-
srafickém rázu tohoto jílu, poučen byv četnými popisy o jeho vlast-
nostech, tož přec byl jsem v nejistotě o jeho zevrubné povaze, neboť,
což jsou platny mnohdy i popisy, schází-li přímý názor věci, a co
je platna znalosť petrografického rázu horniny, když neznáme povahu
460 V. J. Procházka
její zvířeny a máme přesně vymeziti její stáří. Toto vědomí mne |
ovládalo, když jsem vyslechl zprávy dělníků o tmavém jílu zdej- ©
šího okolí.
Po prozkumu zvířeny zmíněné vyplaveniny, ovšem je i po této
stránce jasno a my jsme nyní s to, abychom přesně usuzovali o re-
lativním stáří a vztahu velko-opatovského miocaenu a jeho vztahu'
netoliko k sousedním obvodům, jevičskému a jaroměřickému, nýbrž
i k ostatním miocaenním oblastem moravským.
V těchto okolnostech spočívá význam vyplaveniny velko-opato-
PEK
vické a nabude ještě větší váhy, pomníme-li, že spodní jíl, z něhož ©
pochodí, přikrytý mocnou vrstvou ze slínu a diluviální hlíny složenou,
učiněn je za nynějších okolností nepřístupným. Po zkušenostech uči-
něných při kopání studně u železniční stanice asi tak hned někomu
nenapadne kopati studni anebo hloubiti jámy do hloubky %5".
Jak již dříve podotknuto, pochází jíl, o jehož zvířeně níže je
řeč, z hloubky 759. Co do petrografické povahy, soudím, že podobá
se úplně jílu knihnickému, boskovickému, peruckému u Lysic, la-
žánskému u Rudice, boračskému, lomničskému, mor. třebovskému
atd., vůbec jílům, které, kdekoliv se vyskytnou zároveň se slíny anebo
s litavskými vápenci, tyto podestýlají. Jako tyto i on zanechal po
plavení toliko krásně zachovalou zvířenu. Stěny schránek foraminifer
zbarveny jsou buď na hnědo anebo na tmavohnědo až do černa.
Úplně černé, částečně zkyzovatělé jsou ulity druhu Spěrtalis valva-
čína Rss., které se po této stránce docela rovnají moravsko-třebovským.
Do následujícího seznamu vepsány jsou všechny druhy, jež se
mi podařilo zevrubně a přesně určiti; úlomků nevšímáno. Písmena
seznamu, k jednotlivým druhům připsaná, znamenají, že ten který
druh shledán: vz velmi řídkým, vč velmi častým, z řidkým, č častým.
Foraminifera.
Bůoculinacontrarad OTD' 2000 VZ
Spiroloculina canaliculata d'Orb.. Č
L excavata d'Orb. Č
a tenuis Rss. -dh č
Miliolina Akneriana d'Orb. . . . . . . vz
% Partscnd1Orb. -C000 00V
a foeda Rss. k č
Textularia carinata d'Orb. vč
depertida Rss. . Z
s Sturi Karr. Z
Miocaen moravský. 461
<
N
Bigenerina capreolus d'Orb. .
Gaudryina Badensis Rss.
Clavulina communis d'Orb.
Bulimina pupoides d'Orb. .
, Buchiana d'Orb.
á affinis 'Orb. ...
: aculeata d'Orb.
subteres Brady
jědikone punctata d'Orb.
; robusta Brady .
Chilostomella ovoidea Rss..
Lagena apiculata Rss.
„vulgaris Walk.
s oxystoma Rss. :
„o Katholickyi nov. spec. .
Nodosaria (G) laevigata d'Orb.
k hispida d'Orb.
Knihniciana Karr.
> var. striatula Kari.
k conspurcata Rss.
ý cf. simplex Silvestri .
(D) perversa Neug. .
(D) conferta Neug. .
a (D) Roemeri Neug..
k (D) Badensis dOrb.
(D) elegans d'Orb.
(D) cf. scabra Rss.
A (D) Adolphina d'Orb.
» (D) sp.
Maroinulina hirsuta d'Orb.
5 variabilis Neuc.
Cristillaria Wetherella Jones
simplex d'Orb.
cultrata Montf.
8 calcar d'Orb.
S SM E S O a E E CH
A austriaca d'Orb. Č
s depauperata Rss. 7
Polymorphina compressa d'Orb Z
A digitalis d'Orb. B Z
ň ausprea. d' OLD. 4 Č
462 V. J. Procházka
Polymorphina inegualis Rss... ....... Č
ž sorovia Rss.. EE
Uvigerina semiornata d'Orb. ... .. .. . vč
= pysmezkd Orb. 200K 7
Globigerina bulloides d'Orb.. ....... č
b bulloides var. triloba Rss. . z
E universa U Orbj4 8%. M6
Orbulina universa(a Th" 1" 14
Pullenia sphaeroidea d'Orb. ....... Z
Discorbina versicularis Lam.. VÁ
Truncatulina Ungeriana d'Orb. ©... . Č
É Kahlembergcensis Orb. . . z
Pulvinulina Hauer d0rb:4W0 č
Epistomina Partschii d'Orb, ..... Č
$ nana Rss. Č
Rotalia Soldani d'Orb. vč
Nonionina communis d'Orb. C5 ARG
x Soldáni d'Orbttá Č
Polystomella crispa Linné. ...... vz
Echinodermata.
Tenké malé ostny a maličké ambulakrální destičky, kteréž při-
pomínají ambulakárlní desky druhu Brissopsis ottnangensis.
Gasteropoda.
Hydrobia BariseAd: 1 (10 0
Spiralis. valyana RBS: 40 ((3F:0 -EKC
Ostracoda.
GaudonavstroulosR BSS- (0.12.
5 CDV SLANÁ MSS:
Cythere aerinacaeus Born. . ... .. . . VZ
S Pl CA UNA ESSE 4 p 51260 eM JR MSSZ
Cytheridea Můlleri Můnst.. ....... z
Cytherella -auriculata Rss.. . ...... VZ
: compressa Můnst. -00030000 vz
Pisces.
Otolithus (Berycidarum) moravicus Proch. vz
ý Š pulcher Proch. . vz
P 4 fragilis Proch. . vz
» " SD. . o . o o . BA
Miocaen moravský. 463
Mikrofauna velko-opatovického jílu souhlasí velmi nápadně se
zvířenami jílů nalezišť již dříve vzpomenutých, totiž s knihnickou,
boskovickou, peruckou, lažanskou, boračskou, lomničskou a morav.-tře-
bovskon. Největší příbuznosť jeví však se zvířenou jílu morav.-třebov-
ského a řepského, do jejíhož obvodu ji i stavím. Zajímavá je pak
i tím, že poskytla dva další druhy, které byly dosud známy toliko
z nynějších moří, jsou to: Bulimina subteres Brady) zjištěna v moři
při pobřeží škotském, irském, v jižním atlantském a velkém oceánu
ve hloubkách 420—1125 uzlů a druh Bolrvřna robusta Brady,*) kterýž
na výpravě „Challengerově“ vyloven byl nedaleko pobřeží dobré
naděje, v severním pacifickém a jižním atlantském moři z hloubek
15—800 uzlů.
Pokud se velmi chudé makrofauny opatovického jílu týče, srov-
nává se s oněmi dříve uvedených nalezišť.
Brno.
Na severu ze syenitu, na západu z dioritických břidlic, z permu
a spodního devonu, na východu ze syenitu á bílé jury složené svahy
polokotliny brněnské ovrubují na straně polední a severní pásem ši-
rokým, nesouvislým, roztrhaným sypké písky pevnými lavicemi pí-
skovce proložené, tu mohutné, jinde slabé.
Na poměrně velkých prostorách přikrývá tamní miocaen dilu-
vlální hlína a alluvium, k nimž druží se na jihovýchodě diluviální
štěrky. Tyto mladé usazeniny zavinily, že máme o miocaenu brněnské
kotliny dosud toliko chatrné zprávy, přes to, že na zmíněných svazích
písky v hlnbokých lomech jsou otevřeny a velmi snadno přístupny.
Tyto jsouce zkamenělinami velice chudičké nelákaly a mořské jíly ob-
vodu města, přikryty jsouce neprostupným příkrovem mladých sedi-
mentů a mořem domů, zůstaly více méně netknuty vzdor tomu, že
se vědělo a již zjištěno bylo, že chovají velmi bohatou a krásně za-
chovalou mikrofaunu.
Ký div, že až dosud nemáme jasný obraz ani o sledu vrstev
po dně zdejší polokotliny rozložených, ani o jich zvířenném rázu
a že jest nám po tu chvíli vzíti vděk kratičkou zprávou o kopání
studně v brněnských jezuitských kasárnách z roku 1837, dle níž
pod diluviem byl proražen slín, načež kopáno v písku až do hloubky
d51 stop.
1) H. B. Brady. Report on the Foraminifera pas. 403, pl. L., fig. 17, 18.
2) H. B. Brady. Tamže pag. 421, pl. LIII., fig. 7—9.
464 V. J. Procházka
Prof. A. Rzehak sice se domýšlí, že zmíněné písky v kasárnách
prokopané jsou aeguivalentní pískům svahu polokotliny, což jest velmi
pravděpodobno; chceme-li však, aby náš soud vzhledem k identičnosti
písků obvodu města Brna, za nynějších okolností téměř nepřístupných
oněm svahů měl patřičné váhy, pak nezbývá než vyčkati, až bude
kopána v obvodu města hluboká studna a příležitost tuto náležitě vy-
užitkovati. Vždyť leží na bíledni, že toliko jedině na základě důklad-
ného: přirovnání petrografického a faunistického rázu a bedlivého sle-
dování polohy vrstev jest možný správný soud o stáří přikrytých písků
bezprostředního obvodu Brna a oněch na svazích polokotliny. "Toto
poslední nelze dosti vřele odporučiti, zejmena při studiu miocaenního
- obvodu brněnského.
Budiž zde ještě o těchto píscích podotknuto, že zařaděny A. Rze-
hakem do grundského horizontu, přes to, že v nich nenalezeno ani
jednoho grundského typu, který by počin takový aspoň částečně opráv-
ňoval. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžko je v píscích husovických
obřanských, žídenických atd. zjistiti fossilie; pochybuji vůbec, že
podaří se kdy objeviti v nich bohatší zvířeny. Jak slabou záruku po-
skytuje petrografický ráz miocaenních hornin, běží-li o rozpoznání
forchtenavských, enzesfeldských písků od grundských, je dostatečně
známou věcí a v tomto případě nelze mu i při dobré vůli pražádné
váhy přisuzovati. É
Zevrubnější zprávy o brněnských píscích sdělím v době nejbližší
První pokus nastíniti zvířenný ráz brněnského slínu, učinil Dr. E
Bunzel. Prozkoumav ze tří různých míst městského rayonu (ze
staveniště nynějšího c. k. prvního německého gymnasia, ze staveniště
domu poblíž onoho gymnasia a ze solné ulice) foraminifery, sdělil
o obdržených výsledcích kratičkou zprávu v sezení c. k. říšského geo-
logického ústavu. Zevrubný popis brněnských foraminifer, jak původně
zamýšlel, Bunzel nevydal. Podotýkám, že jeho všeobecný nárys cha-
rakteru foraminifer brněnského slínu, jak ho hrubě načrtl ve své před-
běžné zprávě, odpovídá okolnostem, ovšem až na tak zv. druhy velmi
rozšířené, rozšířené atd., kterým nelze přisouditi takovou důležitost,
jakou Bunzel považoval za možnou.
Slín, o jehož zvířeně je tu řeč, byl vykopán na pekařské ulici,
na proti sadům Františkovým, ve hloubce asi 4 stop, při kladení ply-
nového potrubí. Po petrografické stránce rovná se úplně évanovickému,
křenovickému atd., neobsahuje krystallů sádrových, vůbec nic kromě
organických zbytků. Po detritu starších hornin marně pátráno.
a Ed
Miocaen moravský. 465
Jak z následujícího seznamu vysvitne, zvířenu brněnského slínu
sluší označiti bohatou. Zvláště foraminifery vyznamenávají se roz-
vojem překrásným. Zachovalosť jich schránek je výtečná. Tolikéž se
se má S ostrakody.
Foraminifera.
Spiroloculina tenuis Rss. . . . ... . . Č
Miliolina (T.) consobrina Rss. . . . . . vz
Gaudryina Badensis d'Orb.
Clavulina communis d'Orb. : č
5 cylindrica Hantk, . . .,. . „vz
Bulimina pupoides d'Orb.. ...... .. . vz
k Buchiana) (di Oxb 10484 Z
Bolivina punetata) WOrbsigu/. 7, -:1:. Č
k dilatata RssumuB9 es vz
i Karreri nov. spec. . . . . . . vz
Lagena cf. globosa Walk. sp. . . . . . VZ
SR ADICHlALA RSS. 6 OMV, VZ
n vulearis, Malka" u 4 vz
» o vulgaris var. semistriata Will. . vz
S REUSSTMOV.JSpee»: 38 1.. 1.0. 4 VZ
„| gracilissima SŠeguenza . . . . . VZ
A AMPNOTA RSK., HVB < ye Z
A eTACINSN M AlkerosA 71% -| 4... Z
me Moravicatnov Spec.. .,: -.- z
eb ovesttn (Seeuenz,.(-,.... VZ
Brunnensis'mov. spec: |. ...:... Z
Nodosaria (GM laevieatadOrb. - .,- . . vz
k pyrulakk Oboe vz
3 Jongiscata d'Orb. c. . . . - . vz
: hismda WOrb:/ ut. 1 ae č
í (D)inornatard' Orb.. ... -vz
i (D) Ferstliana Cžiž.. . ..... Z
Ň (P) inermsreŽžIž. <: 3. vz
(D) depauperata Orb ... . z
: (D) d'Orbignyana Neug.. . . vz
4 (D) Badensis d'Orb. Z
é (D) mucronata Neug. . Z
: (D) elegans V'Orb. . .... .. č
p (D) acuticauda Rss.. . Z
Tř. mathematiocko-přírodovědecká, 1892. 30
466
V. J. Procházka
Nodosaria (D) Reussi Neug.. ........
k (D) consobrina dOrb.. ....
E (D) trichostoma Rss. .....
3 (D) indifferens Rss... . ..
4 (D) Boueana ďOrb.. . -
o (D) guttifera d'Orb.. .....
ý (D)"scabra sRssed S44
k (D) Adolphina d'Orb.......
k (D) aeuta d'Orb.. 41.1% |
Frondicularia laevigata Karr. . .. .
5 Medelingensis Karr.
B semicosta Karr.
Marginulina hirsuta d'Orb.
i variabilis d'Orb.
R regularis d'Orb.
Vaginelina Badensis Neug.
é margaritifera Batsch. sp.
Cristellaria simplex dOrb. '. ......
5 Wetherella Jones
M compressa dOrb. .....
ž lanceolata d'Orb.
6 erassaMOrbz B
ý cassis Orb. W:ogdi.
y cf. Moravica Karr. .
E. cultrata Montf.
4 arcuato-striata Hautk.
A calcar d'Orb. K3
k echinata Orb. ......
s austriaca d'Orb. .
6 intermedia d'Orb.
M imperatora ďOrb. .....
depauperata Rss.
Pol monpitin, digitalis d'Orb.
s austriaca d'Orb.. ....
k inaegualis Rss. .....
: egualis d'Orb.. ...
Ř pleurostomelloides Karr.
Uvigerina canariensis d'Orb.. .
: urmulakdOrbol1.
5 semiornata W'Orb. ......
Miocaen moravský. 467
Uvigerina angulosa William. č
vk pygmea d'Orb. : Z
Globigerina bulloides d'Orb. . : Z
* bulloides var. inilnba R vč
Orbulina universa d'Orb. OE SUV AVE
Sphaeroidina bulloides Orb. ....... vč
Discorbina rosacaea d'Orb. ... č
Truncatulina lobatula Walk. et J. NES
k - Jobatula var. Bouči dOrb.. z
: Akneriana d'Orb.. ...... vz
: Ungeriana d'Orb. . Z
S reticulata Cžiž. . Z
k praecincta Karr. Z
č Dutemplei W'Orb.. .. Č
é Haidingeri d'Orb.. Z
MSM OŽIŽA lo dor oba VZ
Rotalia SOIMAN de VPD har 16 Jonas Z
Spongia.
Pachastrella. spec. (Jehlice) -< <... z
Echinodermata.
Ostny.
Ostracoda.
Candona cristellina Rss. ... . . . . . VZ
á STSHLOSARSsý „U B, ODA vz
M NOVSPĚCA) ZDÁ. V 2 OZ
Bairdia subdeltoidea Můnst. var.. . . . vz
GytherefetplicatulaoRek 4415 02 hg
Povšechný ráz foraminiferové zvířeny brněnského slínu neliší se
valně od Zvířen slínů západo- a severozápadomoravských. Přísluší
k nim již vzhledem ku poměrnému zastoupení jednotlivých rodův
druhy a seskupením těchto. Druhy v oněch moravských obvodech na-
lezené, béřou i na složení této zvířeny účasť. Rozdíl záleží u velikém
individuelním rozvoji Globigerim, druhu Orbulina umíversa a téměř
v úplném scházení druhů rodu Tegtularia.
Pokud se Globigerin a druhu Orbulina universa týče, třeba po-
ukázati ku zvláštnosti západo- a severozápadomoravského miocaenu.
Zvtáštnosť tato záleží v tom, že ať v tamnějších jílech, ať ve slínech,
anebo ve slínových vložkách litavského vápence a jeho písčitých. la-
30*
468 V. J. Procházka
vicích hledáme, nikde nezjistíme pravé globigerinové zvířeny, ve kterých
by tyto zaujímaly téměř 50%/; individuelního množství všech druhů.
Bral jsem při výzkumu moravských miocaenních oblastí zvláštní zřetel
ku rozvoji Globigerin, ale nenašel jsem podobného poměru na nale-
zištích bohatých foraminiferami v oblasti západomoravské: Evanovice,
Čebín, Drásov, Tišňov, Borač, Železný, Lomnička, Řepka a Lomnice
ani v oblasti severozápadomoravské: Černá Hora, Blansko, Lažánky,
Bořitov, Žirůtky, Bejkovice, Lysice, Drnovice, Sebranice, Boskovice,
Sudice, Kuchnice, Světlé Jevičko, Jaroměřice, Úsobrno, Velké Opa-
tovice, Trnávka, Mor. Třebová atd.
Výsledek, k němuž jsem dospěl, vrcholí u výroku: pravé globi-
gerinové slíny a jíly rozprostírají se toliko po střední Moravě, dosahu-
jíce až po výchoze údolí jižních výběžků vysočiny českomoravské. Do
těchto údolí nevnikají. Tamní slíny a jíly Globigeriny sice přechová-
vají, avšak toliko v nepatrném individuelním množství.
Myslímeliž sobě individuelní množství globigerin brněnského
slínu redukováno, obdržíme zvířenu slínu evanovického, kteráž s ní
těsně souvisí. Identická však je se zvířenami slínu juliánovského
a lulčského.
Juliánov u Brna.
Mezi Novou horou a návrším u křížů (Fredamberg speciální mapy
generálního štábu) východně od Brna, rozprostírá se pruh miocaenních
usazenin od západu k severovýchodu, přikrývaje na severu syenit:
na východu vápenec bílé jury. Písek proložený pískovcovými lavicemi
a slín účastní se na složení zdejšího miocaenního obvodu. Onen od-
krývají hluboké lomy na četných místech, tento vystupuje na den tu
a tam v jamách, kde diluviální pokrov je proražen.
Ačkoliv již dříve znám, nepodnítil juliánovský slín po dlouhou
dobu nikoho z moravských geologů a sběratelů zkamenělin všimnouti
si jeho zvířeny. Až tepré pan dr. K. Katholický věnoval i této
svou pozornost, jemuž děkuji veškerý materiál, o němž je tuto. řeč,
a jenž po pečlivém a pozorném plavení byl obdržel.
Pokud se petrografického rázu juliánovského slínu týče, třeba
dodati, že je barvy šedožluté, že obsahuje poměrně mnoho vápna; je
jemný a hnětný. Po plavení nezanechává mimo organické zbytky
ničeho. I jeho vyplavenina osvědčila se, právě jako slínu brněnského
a evanovického téměř prosta detritu a písku. Barva schránek sou-
hlasí s onou schránek slínu brněnského, evanovického, lulčského, ho-
o B
Miocaen moravský.
469
lubického atd.; jest žlutá anebo bílá. Zachovalosť fossilií jest výtečná,
zejmena foraminifer a ostrakodů.
Bohatosť tohoto slínu zvířenou znázorní přiložený seznam.
Foraminifera.
Spiroloculina tenuis Rss.. ... . 46
Clavulina communis Orb. ...... z
Bulimina aculeata C'Orb. ......... vz
3 afiniss diYED: 40V 01
k Buchiana d'Orb:. 4... VÁ
Vireulina Schreibesii Cžiž.. . . . . « . vz
Polvinapunctata d'Orb. 15. . .. « č
i roDusta "Brady 12. 4. vz
k Karreri nov. spec. VZ
Easena acuticosta Rss... <... . vz
“ apiculata Rss. č
: SLODOSa Walk 9ps7/ 490 VZ
a vulgaris Will. vz
á TOHUSDOP 1027 VZ
c SPAOTCOSLA RSS. 2740. 0, l vz
; Stmataldí ODb.“ E EM vz
n Čarinata OSS 420: BZ
$ laevigata Rss. č
: gracillima Secguenz.
ši Moravica nov. spec... . .... vz
Orbignyana Seguenz. 5vz
Nddbatna (G) laevigata W'Orb.. . .. .. . Z
s (G) elliptica Rss. va
A ambienaNeu c% 0M Z
k multicosta Neug. . . ....... vz
: ambieua Neue.. 4. č
: bispida d'Orb. Z
: MESIECLA BESS ee vz
R (D) conferta Neug. . ..... vz
4 (D) Badensis dOrb.. ..... vz
a (P) Ferstliana' Cžiž."." 40 vz
k (D) elegans Orb. ....... Z
a (D) Reussi Neug.......... vz
: (DW) serpta.d'Orb 10.0 vz
1 (D) acuta d'Orb. z
410.
V. J. Procházka
Frondicularia folicula Karr. ..... . VZ
» interrupta Karr. . . . . . vz
Marginulina hirsuta d'Orb. ..... .. . vz
5 varabiis Neue.. o- Z
Cristellaria simplex Orb. . ....... .. č
S Wetherella Jones.. . . «.. Z
5 reniformis Orb. . ... .... vz
“ incompta RSS., t:97rrj -Nysiuetli Z
ž crassa. W Orb. zn vz
% cassis Mich. et Moll. sp. „VZ
A cultrata OMOTIA 5430: č
k calcar WDF. 2 + :to414e Hee Z
» clypeiformis d'Orb.. . ..... Z
ž austraca (WMOrD: ose- s 2 č
intermedia dWOrb. ........ . č
depauperata (ISS 0- -. 0-0 vč
Alonou (Gt.) problema d'Orb. „vz
5 (Gt.) digitalis d'Orb. Z
> (Gt.) pupoides Orb. SE
5 (Gt.) gibba dOrb.. . . . vz
Uvigerina angulosa Well... ....... č
: pysmaea d'Orb 30- č
Globigerina bulloides Orb.. ....... vč
3 bulloides var. triloba Rss. . vč
Orbulina universa, dWOrb: ss © 1- č
Pullenia bulloides d'Orb. . ........ č
Sphaeroidina bulloides WOrb. ....... Č
Discorbina rosacaea d'Orb. . ...... vz
Truncatulina lobatula Orb.. . ....... vč
i lobatula var. Bouci Orb.. vz
5 Dutemplei Orb.. ..... vz
ú Uneerana,d2Orb.z (7 c Z
i praecincta Karr. . . ..... Č
reticulata Cžiž.. . . . vz
Puma Hanes Orb.x 1001510 vz
Rotalia Soldanii Orb.. ...... Z
Nonionina communis d'Orb.. ..... . vz
: Soldanii dOrb.. . . č
Echiuodermata.
Ostny“ 45s 012 sko vc Jeka. PLS ONÉ: Č
|
Miocaen moravský 471
Ostracoda.
Candona crystallina' Rss. -1.7.0 vz
Cythere erinacaeum Born.. ....... VMC
d ASPOTTAMAM ESS- "20000 00 be VA
ká FOOLS. M vz
E: ROBERT LEROS SHA TRE vz
Jak již zběžné přirovnání této zvířeny k oné brněnského slínu
s dostatek nás poučí, nepanuje žádný rozdíl mezi rázem těchto
zvířen, ani tak nepatrný, z něhož by se dalo souditi, že ony zvířeny
žily za okolností různými fysikálními vlivy změněných. Přirovnáme-li
je zevrubně a poznavše jich povšechný ráz, přihlédneme-li též i k jich
detailům, jest nám pak doznati, že úplně shodny jsou. Tato jich
souhlasnosť jeví se pak i v té zajisté zajímavé okolnosti, že s palaeon-
tologickým rázem zvířeny srovnává se petrografický habitus horniny.
Resumé.
Das Miocaen von Máhren. I. Beitrag zur Kenntniss der
Fauna der marinen Tegel und Mergel des nordwestlichen
und mittleren Gebietes von Máhren.
Von Vlad. Jos. Procházka in Wien.
Das Material zu der vorliegenden Arbeit verdanke ich der Li-
beralitát des Herrn Sanitátsrathes Med. Dr. K. Katholický in
Brůnn.
Dasselbe entstammt dem dunkelblauen Tegel von Gr0ss-Opatovic,
dem Mergel von Brimn und jenem von Juliánov náchst Brůnn. Es
wurde durch sorefáltiges Schlámmen erhalten, wobei ein besonderes
Augenmerk auf die winzig kleinen Foraminiferenformen, namentlich
auf die Vertreter des Genus Lagena ete., die bei Hůchtigem Schlám-
men in der Regel verloren sehen, gerichtet wurde. Von besonderem
Interesse und Wichtigkeit ist der Schlámmrůckstand des bláulichen
Tegels von Gross-Opatovic. Derselbe verdient unsere volle Beachtung
schon deshalb, weil er einem Tegel entstammt, den man in der dor-
tigen Umgebung nicht so bald in der Lage sein wird, wieder vor die
Augen zu bekommen, und zwar aus dem Grunde, weil derselbe von
einer ziemlich máchtigen Lage gelblichen marinen Mergels und vom
472 V. J. Procházka
diluvialen Lehm vollkommen verdeckt ist. Aber auch die ůbrigen
von den hier angefihrten Schlámmrůckstánden verdienen berůcksichtlgt
zu werden, weil dieselben eine reiche, bisher nicht bekannt gewesene
Microfauna liefern, auf Grund welcher es nicht schwer fállt, sich ein
Bild úber den Charakter der Foraminiferen der Mergel des Brůnner
Kesselthales und úbedas Verháltniss derselben zu den Foraminiferen-
faunen des west-, nordwestlichen und mittleren máhrischen Miocaenr
gebietes zu bilden.
Gross-Opatovic.
Das hiesige Miocaendepót blieb selbst Prof. A. Reuss unbe-
kannt; es wáre sicherlich auch in der neuesten Zeit unbeachtet ge-
blieben, wenn es nicht Herrn Dr. K. Katholický gelungen wáre,
von dort eine Tegelprobe zu erhalten.
Die Opatovicer marinen Mergel und Tegel sind, wie bereits
oben hervorgehoben wurde, unter den gewoóhnlichen Verháltnissen un-
zugánelich. Erstere werden nur dann erreicht, wenn das Hangende
derselben, eine ziemlich máchtige Lage diluvialen Lehms durchteuft
wird; letztere nur gelegentlich von Tiefbohrungen. Diese werden
aber in der dortigen Gegend áusserst selten vorgenommen; bis jetzt
ist dort nur eine einzige Tiefbohrung durchgefůhrt worden und zwar
gelegentlich des Eisenbahnbaues. Die in Rede stehende Tegelprobe
stammt von dieser Bohrung her aus einer Tiefe von 75 Klafter.
Das Gross-Opatovicer Miocaendepót gehěrt dem grossen Zuge
von Miocaengebilden, Tegel, Mergel, Leithakalken und Sanden an
welcher das Thal der Kleinen Hana ausfůllt. Es hángst im Norden
mit dem Miocaengebiete von Jevíčko, im Osten mit jenem von Jaro-
měřic und Úsobrno zusammen. Das Grundgebirge desselben wird im
Osten von den Gebilden der oberen Kreideformation, im Norden von
jenen des Perm gebildet. An der Zusaminensetzung desselben nehmen
zuoberst aschgrauer, bis gelblicher, kalkiger Mergel vom Charakter des
Mergels von Jaroměřic und Úsobrno, zu unterst dunkelblauer Tegel
Antheil, welch letzterer, wie dafůr sámmtliche in Erfahrung gebrachte
Merkmale sprechen, in Bezug auf seine petrographische und faunisti-
sche Eigenschaften dem Tegel von AKnihnic, Boskovic, Perná bei
Lysic, Lažánky náchst Rudic ete. gleich kommt. Dieser Thon ist
dunkelblau bis schwarz von Farbe, fein, plastisch und hinterlásst
nach dem Schlámmen eine bedeutende Menge von wunderschón er-
haltenen Schalen der Foraminiferen und Ostracoden im Růckstande.
vod 8 n a v v O
Miocaen moravský. „473
Von Mollusken war in dem mir vorgelegten Schlámmrůckstande wenig
vorhanden, was festeestellt wurde, sind zumeist Bruchstůcke von
kleinen Formen, unter welchen die der Form Spěrčalis valvatina an-
gehórigen Fragmente mit Sicherheit erkannt wurden. Sámmtliche
Schalen dieses Thones zeichnen sich durch eine braune Farbe aus,
die den Fossilien des unteren Tegels des máhrischen Antheiles eigen-
thůmlich ist und wodurch sich dieselben von jenen des gelblichen
und aschgrauen Mercels augenblicklich unterscheiden lassen.
Das Verzeichniss auf pag. 460 bis 462 enthált die artenreiche
Microfauna dieses Tegels, wie ich dieselbe nach der Untersuchung
des erwáhnten Schlámmrůckstandes kennen gelernt habe.
Die Foraminiferenfauna dieses 'Thones stimmt mit der der
dunklen Tegel von Máhr.-Triůbau, Knihnic, Boskovic, Lažánky, Borač,
Lomnička etc. vollkommen úberein; auch die Ostracoden machen
in dieser Beziehung keine Ausnahme. Mit den úbrigen nordwest- und
westmáhrischen Foramiuiferfaunen theilt die Opatovicer den geringen
Reichthum an Globigerinen, und an Individuen der Formen Pullenia
bulloides, Sphaerovdina bulloides, welch letztere Arten in den mittel-
máhrischen marinen Sedimenten, wie wir gleich unten sehen werden:
massenhaft auftreten.
Brůnn.
Der Schlámmrůckstand, dessen Fauna auf pag. 465 bis 467 an-
gefůhrt ist, entstammt einem plastischen, gelblichen Mergel, der gele-
gentlich einer Grabung in der Báckergasse gegeniber dem Franzens-
berge angefahren wurde.
Die erste Nachricht úber die Fauna des Briinner Mergels růhrt
von Dr. E. Bunzel her. Dieselbe umfasst einen vorláufigen Bericht
úber die Ausbeute dieses Thones und enthált eine richtige, ii groben
Umrissen entworfene Charakteristik der Foraminiferenfauna desselben.
Der Hauptcharakter der Foraminiferenfauna des Brůnner Mergels,
soferne derselbe auf Grund des mir zugánelichen Růckstandes beur-
theilt werden kann, besteht erstlich in dem Vorherrschen der Arten
der Gattungen: Lagena, Nodosaria, Cristellaria, Polymorphina, Uvi-
gerina und der der Gruppe Rotalina; zweitens in der grossen Indi-
viduenháufigkeit der Formen des Genus Globigerina, dann der Arten
Orbulina universa und Sphaeroidina bulloides. Mit Růcksicht auf
diese immense Háufigkeit der Globigerinen in den Růckstánden dieses
Mergels, welche in der Regel so gross ist, dass die Šchalen der
Globigerinen fast 50%/, des gesammten organischen Einschlusses bilden,
474 s V. J. Procházka —
ist es zweckmássig fůr diese Thone dieibereits in Anwendung gebrachte
Bezeichnung :ž Globigerinen-Mergel in Anspruch zu nehmen. Miltolinen
und Textularien sind ausserordentlich selten, ebenfalls selten werden
die Bulíminen und die Bolivinen angetroffen. Formen der Gattungen
Nonmiontna, Polymorphina und Amphistegina fehlen vollkommen.
Wie wir aus dieser kurzen Auseinandersetzune des Charakters
der Foraminiferenfauna des Brůnner Mergels ersehen, unterscheidet
sich dieselbe von der Thierwelt des Tegels von Gross-Opatovic und
von der der úbrigen west- und nordwestmáhrischen Tegel wesent-.
lich und zwar durch die bereits frůher erwáhnte auffallend grosse
Individuenháufickeit der Globigertnen, der Formen Orbuléna universa
und Pullenia bullovdes. Es sei hier hervorgehoben, dass die Globige-
rinen in west- und nordwestmáhrischem Miocaen weder in den dortigen
Tegeln, noch in den Mergceln, oder in den dem Leithakalke einge-
lagerten Mergelbánken, noch in den můrben Einlagen des Leitha-
kalkes háufie auftreten. Dieselben kommen in allen Gebilden jenes
Gebietes in vereinzelnten Individuen vor, massenhaft treten sie jedoch
erst im mittelmáhrischen Miocaengebiete auf. Esist ferner nicht ohne
Interesse, dass die Háufigkeit der Schalen dieser pelagischen Fora-
miniferenformen in dem dem Brinner Mergel nahe stehenden Mergel
von Ewanovic eine ausserordentlich geringe ist; es deutet dies darauf
hin, dass das Ausbreitungsgebiet des sogenannten Globigerinen-Mergels
gegen jenes des die Globigerinen nur in geringen Mengen fiihrenden
Mergels und Tegeis plótzlich aufhort und dass dasselbe in die
Tháler des máhrischen Plateaus nicht eindringt.
In den úbrigen Merkmalen stimmt die Foraminiferenfauna des
Brůnner Mergels mit jener der Thone und Mergel des westlichen .
und nordwestlichen Miocaengebietes bis auf die jeweiligen localen
Unterschiede vollkommen ůberein.
Ausser Foraminiferen wurden im Brůnner Mergel auch Nadeln
von Spongien, Stacheln von Echinodermen und Ostracoden festge-
stellt. Die Spongiennadeln der im máhrischen Miocaen weit verbrei-.
teten Form Fachastrella spec. sind daselbst selten; man findet erst-
nach langandauerndem Suchen einige gut erhaltene Spiculae, die sich
durch eine geradezu úberraschend schóne Erhaltung auszeichnen.
Ebenfalls schón erhalten, wenngleich verháltnismássig artenarm
sind die Ostracoden dieses Thones. © Dieselben erscheinen durch
Formen vertreten, denen man im máhrischen Miocaen ůberall be-
gegnet.
v
Miocaen moravský. 415
Juliánov náchst Brůnn.
Ueber die Fauna des Mergels von Juliánov war bis zur Stunde
nichts bekannt gewesen, obwohl man diesen Thon seit Jahren kannte
und der Ueberzeugung war, dass derselbe eine reiche Microfauna
fůhrt.
Der mir vorgelegte Schlámmrůckstand bestátigte diese Vermu-
thung glánzend. Derselbe entstammt einem gelblichen, feinen Mergel,
der wie der von Brinn im Růckstande nur schón erhaltene Schalen
der Foraminiferen, Ostracoden, und ziemlich háufig feine Echino-
dermenstacheln hinterlásst.
Die Fauna dieses Mergels enthált das Verzeichniss auf pag. 14,
469 bis 471. Ein Blick auf dasselbe belehrt hinlánglich, dass die
darin verzeichnete Fauna mit der des Brůnner Mergels identisch ist
unď dass sie dem mittelmáhrischen Globigerinen-Mergel angehůrt.
39.
O geologickém profilu v nádraží c. k. státní dráhy
císaře Františka Josefa v Praze.
Podává dr. Filip Počta v Praze.
S 1 dřevorytem.
(Předloženo dne 16. prosince 1892.)
Město Praha s předměstími svými, jakož i vůkolní městské
obce rozloženy jsou na půdě geologicky velice zajímavé. Jest to se-
verovýchodní cíp pánve silurské, znamenitý zajímavými nepravidel-
nostmi v uložení břidličnatých vrstev, které na den vycházejíce na
mnohých místech v městě aneb v nejbližším okolí jeho, často podá-
vají přehlednými průřezy geologickými znamenitý příspěvek ku po-
znání půdy hlavního města Čech. Čilý ruch stavební a stále více se
vzmahající snaha využitkovati i nejmenšího místa, působí ovšem
zhoubně na zachování takových bodů geologicky zajímavých, tak že
mizí stále více místa, kde přístupny byly vrstvy a průřezy geologické.
V poslední době lze studovati uložení půdy vlastně jen příleži-
tostně při kopání základů pro domy, při hloubení studní, zavádění
nových stok a pod.
Pisatel tohoto článku již po delší čas vyhledává podobné pří-
ležitosti a při odkrytí starších uloženin zkoumá místní poměry mě-
řením vrstev i kreslením profilů, jež slouží ku dokonalejšímu poznání
půdy. Dosud málo všímáno si podobných, příležitostně přístupných
bodů;“) ač bližší ohledání jich jsou velice důležitá i pro praktickou
potřebu pro dobývání pitné vody a j.
Vítaná příležitost seznati půdu naskytla se v nádraží c. k. státní
dráhy císaře Františka Josefa, kde odkopán byl letos východní svah
směrem ku Královským Vinohradům na 7 až více než 20 m, aby
bylo rozšířeno nádraží a zjednáno místa pro severní dráhu. Průřez
2) V tom směru B. Katzer podal popis uložení vrstev zahořanských ve
Vršovicích a okolí vzhledem ku zásobování pitnou vodou. Zur geologischen Be-
urtheilung der Trinkwásser von Wrschowitz bei Prag. Jahrb. d. k. k. geolog.
Reichsanstalt 1891.
F. Počta: O geol. profilu v nádr. c. k. st. dráhy cís. Frant. Josefa v Praze. 477
při pracích těchto získaný byl přehledný a velice zajímavý nejen
tím, že vrstvy byly snadno přístupné a obsahovaly v sobě poměrně
dosti zkamenělin, ale ovšem i tím, že naleziště jest v městě samém.
Geologická poloha nádraží vzpomenutého a jeho okolí jest nej-
rozmanitější z celé Prahy.
Hlavní ráz okolí tvoří široký pruh křemenců drabovských (dj),
který táhne se od Vltavy částí Karlova Náměstí přes Žitnou ulici
a východní čásť Václavského náměstí. Zde v nádraží, a jak se zdá,
ještě pod silnicí sadovou rozděluje se pruh ten na dví, kteréž roz-
štěpení provázeno jest vrženími a dislokacemi. Pruh severní vine se
na úpatí vrchu Žižkova, jižní jde přes Kanalovou zahradu, Vyšinku
a jižní částě města Žižkova až k Hloubětínu. Mezi oběma pruhy se-
vřeny jsou břidlice osecké (d,y), které pak také podklad tvoří městu
Žižkovu. A v těchto břidlicích krásný profil otevřen byl na východní
straně nádraží císaře Františka Josefa. Průřez ten počíná poblíže vjezdu
ze silnice černokostelecké na silnici, která vede podél nádraží ku skla-
FO
G5" s
= TO E O OAO Cen OOo A OVO
6.2 a“ v s...
S a. AO KOLOROKO K SO nA Sos fee
OPAC .* P =
zz o O POOL
Zo DAG ned
S"
L POOR
* 4. ČB
jn,
POE)
L (XX
S.S
dištím dráhy a ústí dále v ulici Karlově na Žižkově. Celkem jde
profil od jihozápadojihu ku severovýchodoseveru. Poblíže silnice černo-
kostelecké při vjezdu na silnici vedoucí ku skladištím jest kolmo se-
říznuto nízké návrší, které se táhne k pozemku dříve Smetankou
(S na profilu) zvanému. Při kopání základů pro domy, které se na
úpatí návrší toho staví, přišlo se na mohutné uloženiny se zbytky
historickými, tak na trojnásobné podlahy starých domů a v hloubce
poměrně značné na klády snad z nějakého opevnění pochodící a pod.
Návrší podél silnice tvoří počátek profilu a viděti zde černou břidlici,
která velice snadno na vzduchu se rozdrobuje a někde zbarvena jest
žlutavými pruhy, toky to železem nasycené vody. V ní nalézají se
místy pecky křemence s vytvořenými hlatěmi. Směr břidlic v celém
profilu jest severozápadní, následkem porušeného zvrstvení objevují se
dosti značné rozdíly. Na vzpomenutém návrší při vstupu jest směr
8 hora, úklon pak as 65". Rozsedliny úzké a pouze několik cm měřící
prorývají břidlice tyto kolmo na hlavní směr, neporušují však hlavní
478 Filip Počta ,
zvrstvení. Poblíže povrchu tam, kde mají přístupu vzduch i voda,
rozpadávají se břidlice na charakteristické roubíky.
Dále ku severu zvyšuje se profil značně a možno větší čásť
vrstev odkopáním téměř kolmo seříznutých pozorovati. Břidlice bývá
zde pevnější v lavicích mohutných, které teprvé po delším čase na
vzduchu rozpadávájí se v roubíky.
Roubíky, typický to zjev v břidlicích oseckých (d,y), omezeny
bývají určitě postavenými plochami, jež na profilu přečasto lze viděti
a také měřiti. Plochy ty objevují se jako druhotné zvrstvení, a bylo
možno na ložiscích konstatovat hlavně 5 směrů ploch těch, 1. hora
10, úklon 18%; 2. hora 10%, úklon 80"; 3. hora 8, úklon 68“;
4. hora 73, úklon 709; 6. hora 619, úklon 459. Dle těchto ploch
lámou se břidlice v roubíky a lze někdy i na uvolněném roubíku,
postavíme-li jej do jednoho z uvedených úklonů a směrů, nalézti
ostatní plochy, jichž poloha přibližuje se pak stupňům výše uvedeným.
Břidlice z hloubí vydobytá vyznačuje se znamenitou pevností, temnou
barvou a jaksi značnějším množstvím vody; delší dobu na suchu po-
nechaná praská v drť. Na místě tom počínají se objevovati v bři-
dlicích pecky často v husté shluky do sebe vhnětené rozličných podob,
kulovité, hruškovité, obyčejně sploštělé, někdy i v dlouhých rozvět-
vených pruzích, které, pokud se složení týče, obsahují uhličitan vá-
penatý s přídavkem hlinitých sloučenin. Zde i na břidlicích, které
tvoří silné pevné lavice objevuje se příčná vrstevnatosť a bývají plochy
takto povstalé pokryty bílým náletem sádrovým, zjev to na černých
břidlicích velice nápadný. V této břidlici vyskytují se stopy po zka-
menělinách, a sice nalezány bývají často stonky nějaké blíže neur-
čitelné lilijice a pak:
1. Placoparta Zippei Boeck sp. Druhu toho nalezeno bylo hojnost
v rozličných velikostech. Nejmenší měřil 45 mm v délce a 2 mm upro-
střed v šíři; největší téměř úplný 27 mm v délce a 15 mm v šíři, ač mimo
něj byly ještě úlomky, z kterých souditi se dá na značnější rozměry,
tak měřil jeden úlomek v šíři 20 mm. Oba tvary, jak široký tak úzký
byly zastoupeny. Často nalezáme jedince stočené, které pak při úderu
vypadávají z břidlice. Obyčejně však bývají obdány kůrou, která tvo-
řila kouli. Mezi stočenými jedinci zvláště jeden vyniká pěkným za-
chováním; jest celý a v kyz proměněný. Článků těla jest 11, ocasních
5, znichž poslední ovšem jest zakrnělý a naznačen pouze malou bra-
davkou. Ostatní jedinci stočení bývají částěmi kůry dílem zakryty,
dílem všelijak znešvařeni. Nejvíce nalezáno bývá úlomků těl, a to
často ve skupinách čítajících 8 až 12 kusů, méně hojně vyskytuje se
O geol. profilu v nádr. c. k. st. dráhy cís. Frant. Josefa v Praze. 479
o sobě hlava a ocas. Zbytky bývají často stranou smáčklé a jaksi
sešinuté buď na stranu neb na před a do zadu, tak že potom jsou
nepoměrně krátké. ;
2, Dalmania atava Barr. Rovněž hojná zkamenělina, která
v úlomcích často se vyskytá. Celý exemplář nalezen jediný v délce
35 mm a v největší šíři 22 mm, poněkud stranou sešinutý. Hlavy
i ocasní štíty o sobě jsou hojné, na hlavách zvláště zřetelný bývá šev,
oči často setřeny.
9. Asaphus nobilis Barr. Nalezeno as 8 ocasních štítů, které
svým typickým zjevem jsou snadno poznatelné. U některých jedinců
strukturu pokožky u rodu toho tak znamenitou lze dobře pozorovati.
Největší štít ocasní, poněkud stranou sešinutý, měří 62 mm v délce
a 71 mm v šířce. i
4. Aeglina rediviva? Barr. Jediný celý exemplář nepříznivě za-
chovaný tím, že celý povrch jest jaksi odřen, tak že obrysy jsou sice
naznačeny, ale jemnější kresba úplně smazána. Celé tělo jest se stran
jaksi smáčklé, hlava dobře vyvinuta, článkování těla nezřetelné.
5. Ogygia sp. Několik kusů hlavy roztržených dle hlavního švu,
které dobře s vyobrazeným druhem Ogygia desiderata Barr. souhlasí,
ale pro neúplnosť svou nemohou spolehlivě býti určeny.
6. Murchisonia sp. Nalezení byli asi 3 jedinci nedobře zachovaní,
kteří před vydáním dotyčného ;oddělení Barrandova veledíla blíže ne-
mohou býti určeni. Skořápka je věžovitá, ku zpodu znenáhla na šíři
přibírající a má ozdobu kýlní dobře naznačenou; krajina kol obústí
nezachována. Výše ulit 5—5'5 mm, šíře na posledním závitu měřená
45—5 mm.
7. Straparollus sp. Plochý exemplář se skořápkou jen částečně
zachovanou, která na hřbetě má slabý kýl. Největší průměr měří 11 mm.
8. Cyclora sp. Malé skořápky z čeledi Trochidae, které nejvíce
tomuto Hallem stanovenému rodu se blíží. Výše 2:5 mm, šíře posled-
ního závitu 3 mm
9. Hyolithus sp. sk jakýsi hn se skořápkou špatně za-
chovanou.
10. Lingula impar Baci |
11. ? Lingula Feistmanteli Barr. Větší počet jedinců, z nichž
možno bylo uvedené dva druhy rozpoznati, kdežto dále ještě zbylo
hojně jedinců blíže neurčitelných. Zvláště první druh L. impar jest
poměrně hojný; L. Feistmanteli vyskytuje se v malých jedincích.
12. Strophomena průmula Barr. Nejstarší tento druh nalezán bývá
dosti často, někteří jedinci tak příznivě jsou zachováni, že dobře po-
znati lze ozdobnou strukturu na povrchu.
480 | F. Počta: O geol. profilu v nádr. c. k. st. dráhy cís. Frant. Josefa v Praze.
Zkameněliny tuto uvedené lze porůznu nalézti na všech místech
profilu, nejvíce jich bývá však v břidlicích pevných, které tvoří mocné
lavice.
Dále potom objevují se na patě profilu tufy diabasové v podobě
zhnětených a nepravidelně zvrstvených poloh. Břidlice sama jest zde
často v podobě pecek anebo koulí v tufu diabasovém, čímž pravidelnost
uložení velice trpí.
Poblíže tufu bývají břidlice silně rezavě zbarvené na důkaz, že
obsahují částě železa. Kysličníky železa tvoří zde povlaky hnědočer-
vené, žluté i rezavé na plochách příčné vrstevnatosti i ve břidlicích.
samých. Povlaky ty často bývají i sytě modře neb zeleně naběhlé.
V břidlicích béře železo na sebe podobu malých skvrn kruhovitých
neb vejčitých, které mají uspořádání nejmenších částic krystalických
paprskovité. Zdá se tudíž, že železo toto není původní, nýbrž že za-
neseno bylo vodou, poněvadž rudu železnou ani v nejmenších částech
nebylo možno nalézti. Železo to podobně jako v mnohých uloženinách
jiných má původ svůj v kyzech, které vyskytají se v břidlicích dosti
hojně a které dávají rozloučivše se vznik vodám železem nasycených. :
V hořejších polohách často nalezány bývají také i malé částice sádry
v podobných skvrnách kruhovitých, které rovněž sestávají z krystalků
čirých a patrných a k sobě seřaděných paprskovitě.
Zajímavo jest, že v celém profilu nevyskytují se žádné koule
křemenité, které bývají v jiných nalezištích břidel oseckých tak ty-
pickým zjevem. Místy jsou sice, jak již uvedeno bylo, hnízda kře-
mene čirého neb železem zbarveného, avšak ani křemenec, ani koule
křemenné nikdy nalezeny nebyly, což vysvětluje se tím, že tyto
konkrece přicházejí jen ve vyšších polohách poblíže křemenců dra-
bovských. Na severním konci profilu rovněž jsou pevné lavice břidli-
cové, které mění se blíže ku povrchu výšiny znenáhla v drť roubíkovou.
Nad břidlicemi těmi leží as 2—3 m mocná vrstva štěrku pro-
míchaná pískem rezavým. Na zpodu jsou větší valouny, čím hořeji,
tím jemnější je písek, který pak stávaje se znenáhla hlinitým, pře-
chází v náplav. Valouny štěrkové jsou zvláště u zpodu dosti značných
rozměrů, dosahujíť 20—30 cm v průměru a jsou vesměs ohlazeny.
Většinou je to oblázek, buližník a někdy i kusy žuly. Na žádném
z nich pozorováno nebylo rýhování nebo stopa, která by upomínala
na ledovcový původ. Za to však nalezen byl oblázek po obou stranách
v trojhran přiostřený, jenž dle theorie Wahnschaffeovy děkuje původ
svůj vání a vůbec pohybu písku stepního.,
(OBSAH, INHALT.
Seznam přednášek roku 1892 ko- Verzeichniss der im Jahre 1892 ab-
kežný cho jE shoi aa sk BLr- V gehaltenen Vortráge. . .7. . .S.W.
d Pag.
Babor, J. a Písařovic, K., Rhynchodesmus terrestris (0. F. Můller) v Čechách.
Cís. 24
Čelakovský, Dr. L., Das Verháltniss des Rumex acetoselloides B, zum Rumex
AHOOEEORENIO- 2 ej6006 ee ohne vel ao 00h 0006 ČO TS E o POOL
Gutzmer, A., Bemerkungen ůber die Iteration linearer homogener Dr olí
Ferenc. KORN SSE Do ekle0 0 P OSR O Pleo n P AE E Gr R 54
Hansgirg, Dr. A., Beitráge zur Kenntniss der S asyaoonn00= und Bacterien-
Plorawamirolund,Bolhmen; Nro- 10-454 s Sia s je Jede ee 0 105
— Neue Beitráge zur Kenntniss der Meeresalgen- und Bacteriaceen-Flora
der ósterreichisch-ungarischen Kronlánder. Mit Taf. VI. Nro. 17. . .212
Kůpper, C., Geometrische Betrachtungen auf Grundlage der Functionstheorie.
—. Uiber das Vorkommen von linearen Schaaren 49 auf ÚCurven -ter
Ordnung Č, deren Geschlecht p grósser als p,, das Maximalgeschlecht
einer R omičnrvé R TSL EOS Zo Mozke alena nej a e De M0018 a letne s DO
— Bestimmung der Too uubed dir C", das heisst dě: Gruppen
von kleinster Punktzahl, welche in Beziehung zu Curven m-ter Ordnung
ZMOCHEHEN ASC Hanen Ni0. 28.0- . .(. « -50 « 6 . « PR TĚVAKO s P 403
Kušta, J., Příspěvky k seznání nejstarších eooního českých a evropských
vůbec. S 1 dřevorytem. OB Vod zhoduaké Pr Arák o jo č 16 da . 418
Machovec, F., Uiber den Zusammenhang der Krůmmungshalbmesser der Pa-
rabeln und Hyperbeln hóherer Ordnung mit den Krůmmungshalb-
messern der Dreieckscurven. Mit 1 Holzschnitt. Nro. 6.. ....... 77
Mrázek, A., O tak zvané Monocystis tenax Stein. S 2 dřevoryty. Čis. 5.. . 67
Perner, J., Předběžný kritický seznam foraminifer z březenských vrstev.
bee Bula z eo eě B R Paje kop o ra VO SRO RSNBO VAR KV O90 RA oo o 34
— Kritisches Verzeichniss der Foraminiferen aus den Priesener Schichten
der bohmischen Kreideformation. (Resumé des bohmischen Textes). . 52
Pisařovic, K. a Babor, J. Rhynchodesmus terrestris (0. F. Můller) v Čechách.
KOBOS oral al sh val Je a
Pag.
Počta, Dr. F., O Beoloiokém profilu v nádraží c. k. státní dráhy císaře
Františka Josefa v Praze. S 1 dřevorytem. Čís. PP oo au 476
Procházka, V. J., Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických po-
měrech nejzazší části miocaenů západní Moravy. Čísss25; (04 ki kaDA
— Vorláufiger Bericht úber die stratigraphischen und faunistischen oč
háltnisse des westlichen jv oi RAN von Máhren. (Resumé des
bohrmischen extes) -90 Renee 04 00 ke e0 o MACSVé Mel . . 362
— Ku stratigrafii oncophorových usazenin Okoř ivančicko- nn
na, Moravé“9.1 dtevorytem.(Číss 3454. 1.4350- 20 le . 425
— Zur Štratigraphie der Oncophoren de der Umzebihe von er
und Oslavan in Máhren. (Resumé des bohmischen Textes) . . . : .450
— První příspěvek k poznání rázu zvířeny mořských jílů a -— severo-
západo- a středomoravské oblasti. Čís. 32.. . ... <<.. <. «.« 458
— Das Miocaen von Máhren. I. Beitrag zur Kenntniss der Fauna der
marinen Tegel und Mergel des nordwestlichen und mittleren Gebietes
von Máhren. (Resumé des' bohmischen Textes). ..... .. .. « „471
Rogel, F., Arithmetische Relationen. Nro. 1.. ........ «.«.« ete
—Zur'Theore der hoberen Integrale. Nro-15. 0- |- -0 sn- -0 U=ae: 185
—: Trigonometrische Entwicklungen. Nro. 22. . ............ . 273
Slavík, Dr. A., Die aa der. permischen Formation bei Vlaším.
NBo; 42 vě 5 Ši Hada Sej Větke, VSM Jíy vole dhellcA 200608: S ES: 60
— Die Krcidátormatioů in Bóhmen und den benachbarten Lándern.
E ROB M (AE MĚ K Oy GSR OVO BBA MOM PO Fotos jn VSV p BOT
Studnička, Dr. F. J., Beitrag zur eee der gemischten Reihen. Nie 8.. . 98
— Uiber den AiBonsnus Křišťans von Prachatic. Nro. 9....... . 100
— Uiber einige Analogien zwischen der Ludolfine und ae isanonnte.
Wit HolzschnitíNr0- 19510 -s--e1.=.b-le hel- 20
— Beitrag zur Theorie unendlicher Kettenbrůche. Nro. 19.. ...... 254
Teixeira, M. F. Gomes, Remargues sur P emploi de la fonction M dans la
théorie des fonctions elliptigues. Nro. 14. ...... VhY Lao droj 3M PRE M
Vaňha, J. ., O nových hlístech pa jejich škůdnosti a rozšíření. s tab.
AL PCIst200 6101 seje kzte Volo ny r0hk vyje“ » „řojků
Vejdovský, Dr. F., O původu a významu nesou u annulatů. S tab. I.
a IL ai rm. (RY AOP Vy be PAE T vokkobů sj kost A oko 82
— Zprávy organogenické. S tab. IV. a V. (OTV P tá ká; 199
Velenovský, Dr. J., Neue Nachtráge zur Flora von Bulgarien.. oo. 26... „300
Zahálka, Č., O slepenci Mlčechvostském. (OTN R SB RN A 3Kor c „67
— 0 bludivých valounech a o gagatu ve smolném uhlí od Proboštova
Ů Českém Středohoří. S tab. III. Čís. 18.. Soos Vo ohon: s 002 SÁNÍ
— Útvar křídový v Milešově. S 1 Poa ÚS. 20.1 skla ven k) USE 413
Tab. I.
4 NOU MG
„ke i
06190
Mesoblast.
+
ky ad nat.del.
Vejdovs
Vejdovsk
jse, Pragae.
d
O
BOVČO A
C “
»
VY ZÁ ETA
SKA OA
4 : s sd , Ib | ' J
E i zr A A0) Ve
a
p S
Vejdovský: Mesoblast.
Vejdovský
88
ih.A.Ha
4
dnatda
1-7.9,10-05. Allolobophora. 8.10. Dendrobaena.
ZAHÁLKA: 0 BLUDIVÝCH VALOUNECH. | Tab..
Dle přír kreslil Zahálka. Lith Farský v Praze.
fěstník král české společnosti náuk. Třída mathemat-přírodověd. 1892.
VEJDOVSKÝ, Organogenie.
- |
OE
are yan
Ah
SR Vy : = 8 Nv k "28 A KE KOS i
De S zi : Á : 97 R: S RN p- = ee a BlaV,
ŘE : = S | 3 La
k R = AR LO p ma A :
=h-£ Haase Praga
1-8 Allolob. putra. 9,10 Allolob.trapezoides. 11 Lumb.rubellus. 12 Lumo terrestris. 13-16 Rhynchelmis,
Vejdovský del.
Věstník král. české společnosti náuk. Třída mathemat. přírodovědecká 1992.
VEJDOVSKÝ, Organogenie.
| = AS.
ATA OOV
„=
své Gb
(ZTS VÝSÍ
SŽ 2 odd)
A9
i S
— ————————————————————————————————
Vejdovský dál.
1-7 Rhynchelmis. 8-13 Allolobophora putra,
Věstník král.české společnosti náuk. Třída mathemat. přírodovědecká 1892.
Re A FANSGIRG MEERESALGEN UND BACTERIEN
V
„" bs |
vě
K F
% B
a Š Ž 0.
A ZNA K0
r r
8
A 0 "ge R .—=> : :
*
7
Ú
— = - e E hi
a Ě 5 — L i
. - r
ý (SW, f
« M p
= z “
= )
" s :
CEE :
ad 7
V
j
a
GC
pa
—
Zm
* měs > De
<
BVK A
LN p
Antor de a Litě. Farský Frad
Sitzber d konigl Dol. teselsch d Wissenschatt. Mathermatmáfirwiss. Glasse 1892
==
>
iiisittki eh běoitěkké
víalér
olse
JÍ
vý
Tab.VIl.
se
dě)
se
s
Odr: 12.
Live Music Archive
Librivox Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland Museum of Art
Internet Arcade
Console Living Room
Books to Borrow
Open Library
TV News
Understanding 9/11